Rozhovor s Pavlou Zamazalovou Masopuste, masopuste…………. Tip na film
Seznam pastoračních aktivit na rok 2013 Rok Eucharistie a víry 2013 Anketa k Velikonocům
1/2013 Pomni… Kaţdý rok na počátku postní doby jsou naše čela poznamenána znamením pomíjejícnosti a pokání: „Pamatuj, člověče, ţe jsi prach a v prach se navrátíš!“ Nic nám neprospěje majetek, slavné jméno, vyznamenání, nejlepší nemocnice, nejslavnější lékař. Aţ tě Bůh zavolá, všechno bude tak bezcenné jako prach. Jen jedna skutečnost bude v té chvíli rozhodující: zda se tvá duše podobá Bohu, zda jsi splnil plán, který s tebou měl Bůh. Bez poskvrny, jako čistý anděl jsme vyšli od křtu svatého - a jak vypadá naše duše v tomto okamţiku? Nic nám nevyčítá svědomí? Kolik lidí uţ dohnaly výčitky svědomí k tak tuhému pokání, aţ se nám tají dech. Připomeňme si třeba kajícníky v Indii, kteří s rancem kamení na zádech konají pouť k řece Ganga, spojenou se stálým leháním a vstáváním! A při tom všem nemají jistotu, ţe jejich pokání je dostatečné, ţe jsou jim viny odpuštěny. Oč šťastnější můţeme být my, kdyţ odcházíme od zpovědnice! Jestliţe jsme litovali svých hříchů a máme vůli začít ţít jiným ţivotem, pak víme jednoznačně: v okamţiku, kdy kněz nad námi dělal znamení kříţe, zazářila naše duše opět krásou milosti Boţí. Takovou moc nemá ani anděl, ani nejslavnější chirurg či internista, jakou má nepatrný kněz v zapadlé vesnici: znovu vracet duši Boţí ţivot, křísit ji z temnoty smrti. Bude-li dost kněţí, aby nám nikdy nechyběla moţnost svátostného rozhřešení, závisí na nás všech. Na našich modlitbách i na naší ochotě pomáhat všem, které Bůh volá ke své sluţbě. Přeji krásnou a Bohem poţehnanou postní dobu. P. Pavol Sandánus
Pohřeb: Josef Lehký, 29. ledna 2013, Nekoř, 77 let. Marie Šulcová, 8. února 2013, Nekoř, 80 let.
Pokračování komentáře ke mši svaté z minulého čísla Zvonů.
Vyznání víry, přímluvy O nedělích a slavnostech následuje po homilii vyznání víry, latinsky Credo. Je to naše odpověď na Boţí slovo, které jsme slyšeli ve čteních a homilii. Projevujeme s ním souhlas a připomínáme si pravdu víry, dříve, neţ budeme slavit eucharistickou oběť. Vyznání víry vzniklo mimo mši svatou jako křestní vyznání. Je to rozvinutí odpovědi na otázky, které byly kladeny tomu, kdo by křtěn – křtěnec musel vyznat víru v Boha i Syna i Ducha svatého. Během staletí vzniklo mnoho formulací vyznání víry. Nejvýznamnější z nich jsou dvě, které dnes uţíváme při liturgii: kratší – tzv. apoštolské, starobylé vyznání západní církve, a delší – nicejsko-cařihradské, uţívané na východě i na západě. Je plodem dvou ekumenických koncilů v Niceji a v Cařihradě. Ve vyznání víry je formulován celý obsah naší víry. Ve mši svaté se zpravidla modlí vyznání nicejsko-cařihradské. Bohosluţba slova končí přímluvami neboli modlitbou věřících. V prvotní církvi byla tato modlitba běţnou záleţitostí. Starobylým příkladem takové modlitby jsou velkopáteční přímluvy. Ve středověku se modlitba věřících ze mše svaté postupně vytratila. K obnovení došlo po II. vatikánském koncilu. V přímluvách se projevuje naše účast na Kristově kněţském poslání, stáváme se u Boha horlivými přímluvci za druhé. Obvyklé uspořádání proseb by mělo být toto: 1. za potřeby církve 2. za státní představitele, spásu celého světa a občanské společnosti 3. za trpící 4. za místní společenství. Modlitbu přímluv řídí kněz. Všichni vyjadřujeme svou účast společnou invokací. Z několika moţných se většinou uţívá zvolání: „Prosíme tě, vyslyš nás.“ Příště pokračování
P. Pavol Sandánus 2
K plodnému proţití postní doby je v celé církvi známá Postní almuţna. Odpradávna ji církev zná jako projev mezilidské solidarity i jako duchovní růst člověka. Nabízí se moţnost něčeho se zřeknout ve prospěch druhého. Peníze za poţitky, které si během postu odřekneme, můţeme vloţit do tzv. postniček. Tyto prostředky poté naše farnost pouţije na pomoc potřebným dětem, které jsou v nouzi. Podstatou je, ţe člověk do malé papírové schránky vloţí obnos přibliţně ve výši ceny poţitku, který si odřekl. Od popeleční středy kaţdý postní den můţeme v modlitbě zhodnotit naše postní snaţení a ušetřené prostředky pouţít jako postní almuţnu. Vzadu na stolku máte moţnost si vyzvednout pokladničky, které si můţete poskládat a vzít do svých domovů. Pokladničky přineseme zpět na velikonoční neděli 31. března 2013, kde se peníze z pokladniček spočítají.
• Pozvěme na mši sv. ty, kteří se vzdálili od farního společenství. • Oslovme k přípravě ke svátostem dospělé, kteří jsou jen pokřtěni. • Nabídněme nemocným v naší rodině nebo v sousedství setkání s knězem a příleţitost sv. přijímání doma. • Pokud nám nějaká překáţka brání v přijetí Eucharistie, přijímejme Pána Jeţíše aspoň duchovně. • Vyuţijme kaţdou příleţitost zastavit se v kostele a pozdravit Pána Jeţíše. • Udělejme si v tomto roce pravidelný čas na společnou adoraci. • Proţijme aktivně ve farnosti 3 slavnosti: 2. 6. – slavnost „Boţího Těla“ 9. 6. – 1. sv. přijímání dětí 15. 9. – adorační dopoledne, intenzívní modlitba za víru ve farnosti, v rodinách… P. Pavol Sandánus
Jeţíš znovu předpovídá svou smrt a velerada se radí o Kristově záhubě Mt 26,1-5; Mk 14.1-2; Lk 22, 1-2 I stalo se, že když dokončil všechna tato slova, řekl Ježíš svým učedníkům: „Víte, že za dva dny bude Hod beránka a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován. Tehdy se 3
shromáždili velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš, a společně se poradili, jak by se lstí Ježíše zmocnili a zabili ho. Říkali však: „Ne ve svátek, aby nenastalo pobouření mezi lidem.“
Je čas mluvit a je čas mlčet. Kdyţ Jeţíš, dokončil všechny ty řeči, oznámil svým učedníkům začátek svého mlčení. Slovo, které Bůh poslal na svět, musí do země, aby přineslo úrodu. (Jan 12,24). Aby se to poznalo, musí se úplně ztišit. Scházejí se velekněţí a zákonici a radí se a myslí si, ţe se jim podaří ho umlčet, ţe zachrání národ před neštěstím. Přemýšlí, jak se ho zbavit co nejdřív. Ale i o tom, jak to zařídit, aby to nebylo o svátcích, kdy je Jeruzalém plný poutníků, kteří ho pokládají za proroka. Ale skutečnou dobu mluvení a mlčení plánuje ON. Proto i kdyţ chtějí co nejdříve, musí to odloţit. A kdyţ to odloţí, musí začít. A bude to o svátcích, jak ON plánoval, neboť chce ještě jednou zdůraznit, ţe je velikonoční Beránek, který se obětuje za hříchy lidu. Jak vidíme, sehrávají tu nepřátelé jen úlohu nástroje, ale umlčet se jde dobrovolně On sám. On hýbá jimi, ne oni jím. A těchto několik slov jistě stačí k tomu, abychom pochopili, jak Bůh uţívá ke splnění svých plánů i zlobu. Kdyţ se nás občas dotkne jako tajemného Kristova těla, nezapomeňme, ţe i kdyţ pochází vţdy od lidí, jeho usměrnění na mě, nebo na tebe, bratře, sestro, je vţdy od Boha, a ten ho vţdy pouţívá, aby dosáhl svého plánu, který je – a věřme tomu - vţdy hodný toho, abychom kvůli němu přetrpěli cokoliv. Připravil Jiří Pomikálek
V prosinci jsme měli moţnost zúčastnit se víkendové duchovní obnovy, kterou vedl P. Karel Moravec. Ráda bych alespoň v bodech chtěla přiblíţit témata, nad kterými jsme se zamýšleli. SVĚTLO -my máme být světlem tohoto světa, světlem svému okolí -jsme jako pouliční lampa, která svítí a je orientačním bodem Jaké já jsem světlo? Komu jsem za kmotra? Často jsou kmotřenci vzdálení a nemůţeme na ně přímo působit. Velice důleţitá je však modlitba za ně. Modlitba by měla být to první, co pro ně děláme, ne aţ to poslední. VÍRA -víru nelze předat, můţeme k ní své děti pouze vést-nastane čas, kdy se samy pro víru rozhodují, často v tomto rozhodnutí hraje roli setkání s člověkem, jehoţ víra a ţivot jsou jim příkladem a nasměrují je správným směrem (rodiče to obvykle 4
nebývají…), bez tohoto znovurozhodnutí se pro víru zůstává víra pouze zvykem či tradicí - víra bez lásky nelze - dávat si pozor, abych svou řečí či skutky od víry neodradil Mám na dosah člověka, jehoţ víra je mi oporou? Můţu já být někomu ve víře oporou? KŘÍŢ -znamení naděje, lásky, světla, ţivota -vůle Boţí není, aby člověk nesl kříţ a padal pod ním, říkám-li ANO ke kříţi, říkám ANO k ţivotu, světlu - kříţ pro nás znamená potíţe s partnerem, dětmi, rodiči -v tom se bojíme kříţe, ţe bude ještě těţší, těţkostem se však nevyhneme, pokud před tímto kříţem chceme utéct, tak nás to vyčerpává, lépe je přivinout jej blíţ k sobě -lépe se nese Jaká je podoba mého kříţe? Jak je pro mě těţký? Nebojím se ze strachu před kříţem říci své ANO? Z čeho mám v ţivotě největší strach? Člověk, který se bojí, nevěří sobě ani Bohu. CYRIL A METODĚJ -působili velice krátce, ale zanechali dobrou stopu -my máme také šířit evangelium, člověk, který Boha nepoznal, má otevřené srdce, měli bychom mluvit řečí toho, koho chceme oslovit, hledat cestu k srdci člověka -někdy se stává, ţe se nevěřící člověk dívá na církev jako na špatnou instituci nebo vychází ze špatné zkušenosti s katolíkem, s knězem -důleţitý je čas na modlitbu, modlitba vytváří vztah k Bohu-čím méně se setkáváme s kamarádem či přítelem, tím méně si toho máme říct, ve vztahu s Bohem je to stejné Jak říct druhému člověku o tom, co pro mě znamená víra? Jak se dívám na nevěřícího člověka? Kam pozvat hledajícího člověka? Hledající člověk se při mši sv. ztrácí, nerozumí tomu, není úplně dobrá volba vzít ho hned na mši sv. EUCHARISTIE -Jeţíš je střed a cíl lidského dění -v Eucharistii se já stávám Kristem-po přijímání jsem ţivým svatostánkem, jako je Jeţíš darem pro mě, tak já jsem darem pro manţela, pro děti -mše svatá- učit se ji mít jako pozvánku od Jeţíše, zastavení u studny, odpočinek od práce (ne povinnost), maminky by měly 1x týdně samy “utéct“ do kostelaodpočinout si a nabrat síly, naslouchání Boţímu slovu, napodobování Jeţíše- mít rád i ty, co moc nemusím Jak proţívám mši sv., na co dávám nejvíce pozor při mši sv.? Vím, ţe více dostávám, neţ dávám? Podám všem pozdravení pokoje? Hana Tauchmanová 5
…… Proţili jsme masopust a tak mi nedá, abych k tomuto „významnému“ dni v roce něco nenapsala. Je to sice uţ mnoho let, ale protoţe stáří ţije ze vzpomínek, dám jich pár pro pobavení z mého dětství a mládí. U nás na vesnici musel jít na masopustní merendu z kaţdého domu alespoň jeden, protoţe jinak měl do rána u stavení zabílená okna vápnem, jak se k tomu kaţdoročně propůjčili Tonda a Hanes. I farní hospodyně Filoménka pobízela pana faráře: „ Jen mezi tu chasu, velebný pane, jděte, protoţe jestli nám zase zabílí okna jako loni, já to v té zimě umývat nebudu“. A tak i pan farář přišel a jistě nelitoval. Masek plno, jídla, pití habaděj, byl přece zabijačkový čas. Ale co se jednou nestalo. Hlavní konferenciér nepřišel. Ale přišla jeho ţena oznámit, ţe Josef uţ týden leţí s chřipkou. Ale vynalézaví chlapi šli na hřbitov, vzali z márnice máry, poloţili na ně čísi koţich a milého Josefa v pyţamu i s peřinou na sál donesli. Musel přečíst, co si uţ dříve připravil. Za celý rok se „v okénku“ uviděl kaţdý, kdo spáchal nějakou lotrovinu či nepravost, zlobil ţenu, provedl něco sousedovi a podobný „smrtelný hřích“. Aby mu bylo odpuštěno. Sousedé se objímali, plácali po ramenou a hned byl na sále mír a odpuštění. Pak začal ten pravý kabaret. Pod dvěma sešitými prostěradly se museli projít chlapi, kdo má nejkrásnější nohy po kolena. Trojlístek muţů (mimochodem jeden z nich byl můj bratr) uděloval ceny. Pak se zpívalo a tančilo a veselí nebralo konce. Však uţ bratr týden doma připravoval rekvizity – brýle s jedním sklem a černými obručemi, baňatý červený nos, knír, starý cylindr. Druhý proháněl starou heligonku, která kupodivu hrála. Třetí byl převlečený za ţenu, v šátku a pěkně vycpaným poprsím. Ti udrţovali náladu večera. Bratr vydrţel tuto činnost provádět tři dny. V úterý před popeleční středou se pak pochovala basa. Přesně o půlnoci - bum a ticho, muzika přestala hrát, basa se zanesla do připravené díry za kostelní zdí. Byly objednané „plačky“, které cestou naříkaly a kvílely tak, ţe všichni psi v okolí začali výt. Pak uţ se průvod rozešel k domovům, aby se „drţel půst“ od všech hříšností aţ zase do Velikonoc. V paměti zašátrala Helena Rýznarová
Máte rádi Velikonoce? Jak je proţíváte? Velikonoce mám rád, protoţe je to takový vrchol toho, čemu věříme a je to pro nás veliká naděje, tak to mám rád i s tím smutkem Velkého pátku a s tou radostí Bílé soboty. (muţ 42 let) 6
• Mám je ráda a proţívám je i s dětmi. Jednak duchovně a jednak světsky. Chodím s celou rodinou do kostela a děkuju Jeţíšovi, za to, co pro nás udělal, snaţím se to proţít při půstu Velkého pátku a při vigilii v sobotu i v nedělním vzkříšení. Mám z toho velikou radost, z naděje, ţe díky jeho oběti se dostaneme do nebe. Pondělí velikonoční proţívám tak, ţe jsem doma přijímám koledníky a raduju se ze ţivota. (ţena 35 let) • Velikonoce mi nevadí, je to takové zastavení, takové uvědomění si toho, co je v ţivotě podstatné. Nemám ráda velikonoční pondělí, ale to proţívám dobře, to jdu na výlet. Většinou vystoupím na nějakou horu. (ţena 45 let) • Velikonoce určitě rád mám, protoţe uţ je jaro a snaţím se proţívat postní dobu trošku jinak neţ normální všední dny, je to začátek něčeho nového. Jaro s Velikonocemi mi jde strašně dohromady, protoţe začíná něco nového. (muţ 49 let) • Velikonoce mám ráda, je to radost ze vzkříšení Krista. A mám je ráda i proto, ţe uţ přichází jaro. (ţena 70 let) Ptala se Nikola Pomikálková
Rozhovor s Pavlou Zamazalovou ( Malou) Každého z nás v životě potkají určitá omezení. Vždy jsou současně výzvou k odpovědi. S některými počítáme, stojí nám za to, neb za nimi tušíme nějaké větší dobro, hodnotu (např. narození dětí), jiným nerozumíme, rádi bychom se jich vzdali, ale i ty nás často mohou něco nového naučit. Pavla Zamazalová má zkušenost s oběma možnostmi a i ty nevítané limity ustává víc než dobře. Vzpomeneš si na nějaké tvé první omezení v ţivotě, se kterým ses musela poprat? Já jsem nikdy neměla pocit něčeho jako omezení, všechno jsem brala jako výzvu, jak se s tím naučit ţít. Vţdycky jsem v podstatě mohla vše, co jsem chtěla. I teď po ztrátě oka a při těch mých nemocech dělám vše jako do té doby, jen třeba trochu jinak. Příkladem je pro mě můj táta, ten nikdy nefňukal, a ţe by měl taky proč. Vedl nás k tomu, ţe kdyţ se cokoli stane, musí se k tomu člověk postavit a jít dál. Ono jednomu ani nic jiného nezbude. Záleží ale na tom, jak jít dál. Jak vás táta vedl? Můj táta byl náročný na sebe, ale i své okolí. Vedl nás ke sportu a práci rázným způsobem. Nevychovával z nás ţádné křehké květinky. V dětství to bylo někdy trochu nepříjemné, ale právě tato výchova mi dnes pomáhá překlenout jakoukoliv překáţku, která se objeví. 7
Byly nějaké hranice, které jsi vítala? To, co je nečekané, nás zaskočí, ale později i v tom můţeme najít Boţí vedení, někam to člověka posune dál. Já jsem po tom úraze oka najednou vypadla z koloběhu kol dětí a měla víc čas na sebe. Taky si mnohem víc váţím věcí, které jsem před tím brala jako samozřejmost- zdraví, dětí, dobrého manţela, přátel, místa, kde ţiju a ţe jsem tam spokojená, sourozenců, ţe jsme čtyři a vzájemně se drţíme, rodičů. Táta mě hned po úraze vyzval: „ Sedni si za volant a jedeme…“ Opáčila jsem: „ Blázníš, já teď nejmíň rok nesmím řídit, ještě se někde vymelem.“ „Nediskutuj, jedem…“ A já do dvou týdnů zase řídila. Kdoví, zda bych jinak ještě za volant sedla a nevím, co bych si bez auta s dětmi počala. Máš můj obdiv. Teď to zkusíme vzít trochu chronologicky, abychom se drţely tématu. Jsi druhorozená ze čtyř dětí, napadá mě, jak jsi vítala narození mladších sourozenců, s tím je vţdy spojená starost o ně… Mamka to po nás nikdy nechtěla, byla mámou naplno. Já jsem se na mladší sourozence těšila. My jsme všichni o čtyři roky od sebe, takţe jsme si moc nekonkurovali, neprali se o prostor, kaţdý uţ byl jinde. Ke které ze sester máš blíţ? Dlouho to byla starší Petra, dělaly jsme spolu tábory, chaloupky, spíš jsem k ní vzhlíţela, jako druhá jsem spíš schopná se přizpůsobit a měla jsem štěstí, ţe mě bavily stejné věci jako ji. Ona vedla, měla ty nápady, to mně není tak přirozeně dané, já je doplňovala, dotahovala. Jak se člověk vyvíjí, tak i po stránce profesní si teď rozumím víc s mladší Eliškou. Obě děláme s dětmi, radíme si, doplňujeme se. Omezoval tě nějak ţivot na vesnici? Dojíţdění není příjemné, ale zas je to čas, který se dá vyuţít. Třeba k učení se do školy. Teď si v autě třídím myšlenky, kdyţ jedu do práce i z ní a v létě na kole se také vše utřepe. A jak vzpomínáš na nároky studia? Konec studií pro mě bylo dosud asi nejnáročnější období. Byla jsem uţ vdaná, učila jsem na ZŠ v Praze, psala diplomku, připravovala se na stánice a ke konci ještě otěhotněla. Dnes nechápu, jak jsem ten nápor zvládla. Měla jsi nějaké střety s představami svými proti rodičovským? Narazily jsme, kdyţ jsme začínaly chodit s kluky. Mamka měla o nás a našich partnerech jasné představy, všechny se ale snaţíme prosadit svou, tak to jiskřilo. Teď se bojím, abych to samé nedělala svým třem synům. Vstup do manţelství je příjemná změna, ale kaţdodenní souţití vyţaduje přijmout určitá omezení a vybalancovat seberealizaci s tím druhým. Jak to máte vy? 8
Samozřejmě ţít ve vztahu se člověk učí celý ţivot. Já to vnímám jako výzvu, reagovat na reakce druhého. Z Patrika od začátku vyzařovala taková opravdovost. Líbilo se mi i to, ţe druhé nehodnotí a umí ocenit práci jiných. Někdy naráţíme na to, ţe máme na věci jiný názor, ale snaţíme se dohodnout. Někdy nedokáţe slevit a přijmout, kdyţ se děje nějaká nespravedlnost či věci dopadnou jinak, neţ by rád. Hodně ho to pohlcuje. Teď třeba ty prezidentské volby. Já se s tím, co je, snáz smiřuju. A jak jsi ustávala omezení spojené s příchodem dětí? Při dětech mi hodně pomohlo, ţe jsem ten stereotyp rozbíjela hudbou. Vedla jsem v mateřském centru v Letohradě Zpívánky a zpívala také s orchestry BrassBand a BigBand. Zpívánky a BigBand mi zůstaly dodnes. V těchto aktivitách mě Patrik vţdy podporoval. Vím, ţes říkala, ţe s kaţdým porodem se objevily nějaké zdravotní potíţe. Ty se těţko předjímají a kaţdé mámě dítě za ně stojí. Nicméně přece jen kaţdé těhotenství můţe i víc spoutávat obavami, jak to tělo ustojí. Měla jsi to taky tak? V těhotenství ty nemoci paradoxně ustoupily do pozadí a já fungovala normálně. Dopředu jsem se nebála a namotivovala se tím, ţe to bude dobrý. A bylo. Psychika je důleţitá a mně se vše rozjelo stresem…po úraze, po nástupu do práce. Těhotenství pro mě stres nebyl. Tvé potíţe ať uţ střevní či pohybové jsou autoimunitním onemocněním. S Kronovou nemocí jsou spojena stravovací omezení. Jak to snášíš? Čeho ses vzdala snadno, kde třeba občas hřešíš? Kdyţ nemoc propukla, tak jsem si dávala pozor, nejedla třeba zeleninu a to, co střeva dráţdí. Kdyţ první krize opadla, tak jsem to přestala řešit. Jím, na co mám chuť. U mě to funguje zas přes psychiku, kdyţ na to nemyslím, tak průjem nemám a naopak. Asi největším tvým omezením je ztráta oka. Sama špatně vidím, ale toto si neumím představit. Co tě v té šílené chvíli, kdyţ sis to uvědomila, napadlo jako první? Hlavně jsem byla ráda, ţe to jsem já a ne Áron, kterého jsem drţela v náručí. Se sebou se člověk vyrovná snáz. Potom samozřejmě jak budu fungovat dál, jak se zvládnu postarat o děti. Hodně jsem se bála, jak seţenu práci se vzhledovým handicapem, na to jsou děti ve škole citlivé. A co tě nejvíc v té době podrţelo? Psychicky mně nejvíc pomohlo, jak se za mě Patrik postavil. Jak stopnul na měsíc práci, staral se o pětiměsíčního Árona, přikládal mi ho k prsu v nemocnici, kdyţ jsem podstupovala operace a byla mimo. Hned začal řešit firmy na oční 9
protézy. A jak mě ujišťoval, ţe se mu nepřestanu líbit, ţe mě má rád pro to, jaká jsem. Nakonec tě stejně nejvíc ovlivňuje, jak to přijme okolí, pak to neseš i líp ty. Myslím, ţe to je oboustranné. Kdyţ to přijímáš ty, vycházíš vstříc i ostatním, kteří se třeba ostýchají a neví, jak tě podpořit. Jsi komunikativní, jdeš naproti, to je tvé velké plus. Můţeš říct něco víc o těch očních protézách? Dokud to nepotřebujeme, asi si to ani neumíme představit. Ty skleněné se vyfukují a hůř padnou. Pojišťovna platí jednu náhradu za dva roky. Mně zprvu nesedly, tak jsem si i nějaké platila sama. Aţ později jsem objevila paní, která dělá oční protézy z akrylátu, plastu. Ty mi sedí lépe neţ skleněné. Navíc člověk má představu podle filmů, ţe je to kulatá náhrada, ona ale vypadá spíš jako silná čočka. Doma si ji vyndávám, protoţe mě po celém dni v oku tlačí. A nezapomeneš si ji třeba nasadit? Já nemám-li brýle tak to poznám, ale ty? Dřív se mi také stalo, ţe jsem plašila hosty, kdyţ jsem šla otevřít bez protézy. Prosila jsem Pata o zrcadlo u dveří. Stále se mu to nehodilo. Pak se mi stalo, ţe jsem spěchala a odjela na Zpívánky bez náhrady, aţ paní u pumpy vyjekla a mně to došlo. Do týdne bylo zrcadlo u dveří Nebo se mi stalo, ţe jsem jela na koncert s orchestrem. Chlapi čekali v autě venku a já nemohla najít protézu. Vše jsem prohledala a pak si všimla, jak u dveří asi roční Áron něco ţmoulá. Měl ji v puse. Dost jsme se tomu pak v autě nasmáli. A jak o náhradu pečuješ? Stejně jako u čoček? Ne normálně ji oplachuju vodou, občas mýdlovou. Fyziologický roztok nepotřebuju. Jizva uţ se dohojila, tak nepotřebuju ani léčbu rány. Jen kdybych si nechala původní oko, tak bych si kapala kortikoidy stále, neţ by zaniklo a to je pro tělo náročné a při mém zdraví neţádoucí. Kde ti oko chybí nejvíc? Při jakých činnostech? Napadá mě řízení auta, práce, čtení… Při řízení to pociťuju nejméně. Tam obsáhnu druhým to, co potřebuju, stíhám i pravé zrcátko. Moţná kdybych přišla o levé, bylo by to horší. Od úrazu skoro nečtu. I proto jsem se nevrátila na první stupeň, opravy sešitů uţ pro mě nejsou. Teď jsem ve školce a tam mě to omezuje při činnostech, kdy se hodí oční kontakt se všemi, musím se víc otáčet. Občas do něčeho narazím. Tím ţe nemám prostorové vidění, nevidím schody, hodně mi pomáhá takové to označení schodů na okraji. Nebo při lyţování nevidím muldy. Nebo nerada chodím do prostorů, které neznám, protoţe snímám jen jednu stranu, a kdyţ se vracím, netrefím. Obdivuju tě, jak jsi navzdory všemu stále pozitivně naladěná, vstřícná…kaţdého ale občas přepadne sebelítost, splín. Co ti v takových chvílích pomůţe jít dál a jakou roli v tom hraje víra?
10
Kdyţ jsem úplně na dně, tak si nárazově otevřu Bibli. Nebo jdu na procházku…sama nebo s dětmi. Ty se také mnohem víc otevřou, kdyţ jsme na výpravě. Máš dost vytíţeného manţela, jak ţivíte svůj vztah? Čas na sebe si vţdycky najdeme. Nejčastěji večer, kdyţ kluci usnou, sedneme si a povídáme. Hodně jezdíme společně s dětmi na výlety, dovolené, na hory, lodě, se spolčem jinými rodinami - do přírody. Za hodně důleţité povaţuju i společné modlitby. Modlíme se vlastními slovy, spíš shrne kaţdý celý den, co se mu povedlo, nepovedlo, to je pro mě základ výchovy, o všem mluvit a sdílet to, co proţíváme. Moc děkuju za rozhovor a přeju celé vaší rodině, aby vám spolu bylo dobře a proţívali jste společný čas jako pravé DOBRODRUŢSTVÍ – druţení se s dobrem Zpracovala Lenka Konopková
Máme dnes vyšší budovy a širší dálnice, ale mělké povahové vlastnosti a zúţené pohledy. Více utrácíme, ale méně si uţíváme. Máme větší domy, ale menší rodiny. Děláme více kompromisů, ale máme méně času. Máme hlubší vědomosti ale méně úsudku. Máme dokonalejší medicínu, ale ţijeme méně zdravým ţivotem. Znásobili jsme svůj majetek, ale zredukovali jsme své hodnoty. Příliš mluvíme, ale málo milujeme, a příliš nenávidíme. Doletěli jsme na měsíc a zpět, ale je pro nás těţké přejít ulici a navštívit souseda. Podrobili jsme si vnější svět, ale ne své nitro. Máme vyšší příjmy, ale niţší morálku. Proţíváme čas větší svobody, ale méně radosti. Máme více jídla, ale méně zdravé výţivy. Domy jsou kvalitnější, ale je mnoho rozpadlých domovů. Proto navrhuji ode dneška: Neschovávejte nic pro zvláštní příleţitost, protoţe kaţdý den, který ţijete, je zvláštní příleţitost. Hledejte znalosti, čtěte víc, sedněte si na terasu a obdivujte výhled. Nestarejte se tolik o své potřeby. Travte více času se svou rodinou a přáteli, jezte svá oblíbená jídla a navštěvujte místa, která máte rádi. Ţivot je řetěz radostných událostí a nikoliv pouhé přeţívání. Pouţívejte své broušené sklenice. Neschovávejte svůj nejlepší parfém, ale pouţívejte ho, kdykoliv budete chtít. Zbavte svůj slovník slov jako „jednou“ nebo „někdy“. Napište teď dopis, který jste chtěli napsat „někdy“. Řekněte svým rodinám a přátelům, jak moc je máte rádi. Neoddalujte nic, co dává vašemu ţivotu radost a smích. Kaţdý den, kaţdá hodina a kaţdá minuta jsou zvláštní. A nikdy nevíte, jestli nebude poslední. Vybrala Marie Poláčková, Těchonín 11
The Encounter, Setkání Nedávno jsme narazili na zajímavý film a ráda vám ho doporučím.: Uprostřed noční bouřky nachází pět cizinců útočiště v opuštěné restauraci. Arogantní podnikatel, osamělá svobodná ţena, pár na pokraji rozvodu, a mladá uprchlice. Majitel jim však slouţí nejen chlebem. Hostitel zná všechna jejich tajemství a má odpovědi na všechny problémy - stačí mu věřit. Je to zázračné setkání, které všechny přítomné poznamená. Přítomnost Jeţíše, Boha v našem ţivotě je pro nás tajemstvím. Kaţdý z nás má jiné moţnosti k jeho hledání. Tento film dává moţnost zamyslet se nad přítomností Boha zase z jiného úhlu. Hezké chvíle u filmu Jana Krsková
Máme pro vás recepty na dobrůtky, které jsme si mohli koupit na masopustním bále u piva. Pikantní utopenci Nakrájet špekáčky nebo kabanos, nakrájet cibuli na kolečka, 15 lţic vody, 5 lţic octa, 4 lţíce worcesteru, 4 lţíce oleje, 2 lţíce hořčice, 1 bobkový list, 2 kuličky nového koření, chilli koření, sůl, 4 lţíce kečupu. Do sklenice narovnat na kolečka nebo jen na půlky nakrájenou uzeninu, prokládáme na kolečka nakrájenou cibulí. Smícháme všechny zbylé ingredience kromě kečupu. Povaříme 5 minut, necháme vychladnout a vmícháme kečup. Nálevem prolijeme uzeninu, sklenici zavřeme a necháme 24 hodin v chladu uleţet. 12
Nakládaný hermelín 7 hermelínu, 1-2 paličky česneku, 1-2 feferonky, olivový nebo slunečnicový olej. Hermelíny rozkrojíme na půlky, potřeme česnekem smíchaným s trochou soli (můţete přidat i sladkou papriku). Znovu sloţíme k sobě a dáme natěsno do sklenice, zalejeme olejem a necháme 4 a víc dní uleţet. Dobrou chuť přeje Aneta.
Milí čtenáři Zvonů, rádi bychom uskutečnili 24. 3. na květnou neděli misijní jarmark s misijním koláčem, štrúdlem…, ale bez vaší pomoci to nezvládneme. Proto chceme poprosit vás, kteří rádi vyrábíte o cokoli, co by ozdobilo, potěšilo anebo nasytilo. Uvítáme vás, kteří přijdete a pomůţe nějakou korunkou dětem v misijních oblastech, kam se vaše peníze posílají a kde se vyuţívají k dobru chudých. Velké díky za misijní klubko Štěpánka Karešová
1. ledna 5. ledna 6. ledna Doba postní Doba postní Doba postní 2. března 23. března 17. – 24. března 24. března březen 29. března 29. března 31. března 13. dubna
Koledování a zpívání u jesliček Tříkrálová sbírka Ţehnání vody, křídy, kadidla a zlatých předmětů Postní almuţna Postní filmový večer Kříţová cesta – rozdělení: 15.2.: maminky; 22.2.: muţi; 1.3.: senioři; 8.3.: děti; 15.3.: ministranti; 22.3.: mládeţ Duchovní obnova farnosti Diecézní setkání mládeţe: Hradec Králové Týden modliteb za mládeţ (pátek: modlitba s mládeţí) Misijní jarmark Předvelikonoční moţnost svátosti smíření pro celou farnost (budou pozváni kněží z okolních farností) Adorace u Boţího hrobu: po obřadech do 24.00 hod. Večerní kříţová cesta: Nekoř - Šedivec Slavnost Zmrtvýchvstání Páně: ţehnání pokrmů Mše svatá a společné udělování pomazání nemocných 13
12. - 14. dubna 27. dubna květen květen 10. května 12. května 16. května 24. května 25. května 2. června 9. června 28. června červenec 7. července 14. července 28. července 28. července 4. srpna 17. srpna 6. září 7. září 8. září 8. září 13. září 14. září 14.-15. září 22. září 29. září září 13. října 13. října 20. října 27. října 2. listopadu 7. – 11. listopadu 1. prosince Doba adventní Doba adventní
Diecézí setkání ministrantů: Přibyslav Diecézní Svatovojtěšská pouť: Libice nad Cidlinou Májové poboţnosti při mších svatých ve všech vesnicích. O nedělích v 15.00 hod. v kapličce v Údolí. Výlet pro ministranty Den matek – společné posezení Pouť v Bořitově Pouť v Celném Noc kostelů: Nekoř Mše svatá u sochy Nejsvětější Trojice Boţí Tělo, mše sv.: Šedivec – Nekoř První sv. přijímání dětí ve farnosti Mše svatá na závěr školního roku, farní táborák Letní tábor Pouť v Sobkovicích Pouť v Těchoníne Ţehnání automobilů a řidičů na svátek sv. Kryštofa: 25. července Pouť ve Studeném Nekořská pouť Hlavní diecézní pouť: Malé Svatoňovice Mše svatá pro děti na začátek školního roku a ţehnání školních pomůcek Mše svatá v kapličce v Údolí Posvěcení kostela v Těchoníně Pouť ve Vlčkovicích Mše svatá u kříţe Poděkování Bohu za úrodu Posvěcení kostela v Nekoři; Farní den, zabíječka, dětský den; ŢEHNÁNÍ PRVOTIN A ÚRODY (DOŢÍNKY) Farní pouť na Mariánskou horu u Horní Čermné Posvěcení kostela ve Studeném Orlicko - kladský varhanní festival Posvěcení kostela v Bořitově Posvěcení kostela ve Vlčkovicích Misijní neděle Posvěcení kostela v Sobkovicích Poboţnost na hřbitově Národní pouť do Svaté Země Ţehnání adventních věnců Rorátní mše svaté (středa) Adventní filmový večer 14
Doba adventní prosinec 6. prosince prosinec 24. prosince 25. prosince 27. prosince 29. prosince 31. prosince
Setkání všech, kteří pomáhají farnosti Duchovní obnova farnosti Farní pouť a mikulášská nadílka Před Vánocemi moţnost svátosti smíření pro celou farnost (budou pozváni kněží z okolních farností) Mše svatá pro děti Ţehnání a výstava betlémů Ţehnání a posezení u vína Neděle sv. Rodiny - obnova manţelských slibů Děkovná mše sv. za kalendářní rok Pastorační plán bude v průběhu roku doplňován
Těchonín Sobota 9. března 2013 od 16.00 do 17.00 hod.
Studené Čtvrtek 14. března 2013 od 16.30 do 17.00 hod.
Sobkovice Nekoř Neděle 10. března 2013 Úterý 26. března 2013 od 10.45 do 11.15 hod. od 17.00 do 19.00 hod. Při slavení svátosti smíření v Nekoři bude vystavená Svátost oltářní k soukromé adoraci. Svátost smíření můţete přijmout podle moţnosti půl hodiny před kaţdou mší svatou, nebo je moţné se individuálně domluvit s knězem.
Duchovní obnovu povede: P. PhDr. Radek Martínek, kněz pověřený péči o vysokoškolské studenty v Pardubicích. Program: 13.00 hod.: promluva pro všechny (farní místnost) 14.30 hod.: promluva pro všechny (farní místnost) 16.00 hod.: beseda s dotazy (farní místnost) 16.30 – 17.30 hod.: moţnost svátosti smíření (kostel a fara) 17.00 hod.: kříţová cesta v kostele 17.30 hod.: mše svatá s promluvou v kostele Zastavení, ztišení, nasměrování, duchovní nadechnutí - to nabízí duchovní obnova. Jste srdečně zváni. 15
biblická hodina: kaţdé úterý v letním čase v 19.00 hod. a zimním v 18.00 hod.
diecézní setkání mládeţe, Hradec Králové: 23.3. misijní jarmark: 24.3.
mše svatá pro děti: pátek 15.2. a 8.3.: 18.00 hod.
Srdečně jste zváni do kostela sv. Mikuláše v Nekoři, kaţdý pátek po mši svaté na adoraci před vystavenou Nejsvětější svátostí Oltářní.
setkání misijního klubka: pátek 15.2. a 8.3.: 16.30 hod. kříţová cesta, rozdělení: 15.2.: maminky; 22.2.: muţi; 1.3.: senioři; 8.3.: děti; 15.3.: ministranti; 22.3.: mládeţ; půl hodiny přede mší svatou. filmový večer: 17.2.; 3.3.: 17.00 hod. příprava dětí k 1. sv. smíření a 1. sv. přijímání: pátek 22.2.: 16.15 hod. ministrantská schůzka: sobota 23.2.; 9.3.: 10.00 hod setkání seniorů: středa 27.2. a 27.3.: 15.00 hod. postní duchovní obnova farnosti: 2.3. Duchovní obnovu povede P. Dr. Radek Martínek. Bliţší program bude vyhlášen v ohláškách. týden modliteb za mládeţ: 17. – 24.3. V pátek 22.3. modlitba s mládeţi.
ZVONY OD SVATÉHO MIKULÁŠE Vydává farní společenství ŘK farnosti NEKOŘ. Pouze pro vnitřní potřebu farnosti. Příspěvky vhazujte do krabičky Zvony, odevzdejte Janě Krskové, či zašlete na email:
[email protected] .Korektura textu Lenka Konopková Náklady na vytištění 10,- Kč, prosíme, vhoďte do krabičky Zvony.
16
