leden 2010 Č. 1/2010
Vážení spoluobčané!
Vážení spoluobčané! Dostává se k vám první číslo našeho časopisu. Jsme rádi, že někteří z Vás nám již zaslali do redakce své první příspěvky, se kterými se můžete seznámit v tomto čísle. Ve středu 3. února 2010 od 17:30 hod se v Ústavu buněčné biologie a patologie (Purkyňova posluchárna), Albertov 4, Praha 2 (tramvajová zastávka Albertov) bude konat naše 2. výroční členská schůze, na které se dozvíte, co jsme dělali v uplynulém roce a jaké úkoly nás čekají v roce 2010. Členové výboru Občanského sdružení za privatizaci a zlepšení podmínek bydlení v MČ Praha 2 se na setkání s vámi těší, v diskusi také rádi zodpoví vaše dotazy. Tento rok bude pro nás všechny rozhodující. V říjnu se budou konat komunální volby do zastupitelstva MČ Praha 2. Pokud chceme prosadit naše společné zájmy, musíme se dobře připravit a zejména srozumitelně vysvětlit hlavní body našeho volebního programu. O svém dalším osudu a dění v MČ Praha 2 rozhodnete sami odevzdáním svého volebního lístku. Za redakční radu, výbor občanského sdružení a nezávislé kandidáty Občané za spokojené bydlení (OSB) Vám přeji vše nejlepší v roce 2010, pevné zdraví, hodně štěstí a lásky. Dan Richter
Rekonstrukce rozvodů vody, odpadů, plynu - aneb jak se v Podskalí čerti ženili Přišel den D! Nejbohatší majitel nemovitostí - 250 domů s více než čtyřmi tisíci byty se rozhodl provést výměnu rozvodů ve stoletém domě „residenční čtvrti“. Městská část Praha 2 vyhověla (po OPBH) padesátiletým prosbám, stížnostem a urgencím obecních nájemníků přiblížit stav jejich obydlí výši rostoucího nájemného a nahradit flikované sítě stoupaček a rozvodů z olova za blyštící se nové, plastové a měděné. Tuneláři, co chtějí byty kupovat a sami spravovat tedy asi nemají pravdu a neváží si dobré vůle našich zástupců, volených v územní samosprávě. Mnozí nájemníci, zejména ti, jejichž dveře byly označeny zdobným písmem dvacátých let minulého století, očekávali zahájení prací se vzrušením. Vzpomínali přitom, jak dlouho je již jejich domácí – byť komunální úřad – v bytech vlídně nenavštívil. Jistě ale bude vše dobře zajištěno pozlacenými ručičkami českých řemeslníků. Tak to aspoň předvídali, když byli ještě mladí. Vždyť i současný pan domácí – žoviální usměvavý pán – obléká jistě svůj široký klobouk jako výraz přátelského vztahu k nájemníkům a nikoli jako šéf cirku1
sového kvartýrmachra! Je přece jeden z nás. Co však následovalo, překonalo jejich očekávání! Jistou nervozitu vzbuzovala příprava této nákladné akce, která se vlekla už od roku 2003. Investiční útvar městské části dal jistě po těch dvaceti let své existence všechny plány bytů a ostatních prostor domů do pořádku, zajistil odpovědně výběrové řízení projekce i dodavatelů prací, přislíbil lidem slevu z nájemného po dobu realizace – tak čeho se bát? Avšak běda! V šoku byli hned při první návštěvě nájemníci i úředníci z početné skupiny zachmuřených realizátorů. Aniž by bylo hned zřejmé kdo je z městské části, kdo ze správní firmy či odjinud, spustili „bandurskou“. Zejména jedna dáma z delegace připomínala spíše správkyni nápravného zařízení přísnější kategorie. Velmi brzy se totiž ukázalo, že tak nějak neladí ty archivní plány s realitou v bytech.. Zřejmě ti dobří lidé nečekali, že za ty desítky let si nájemníci provedli jisté úpravy přiměřené potřebám pokroku v bydlení a v rozvoji svých rodin v mnoha létech, kdy je „pan domácí“ ani nenavštívil, ani potřeby neprohovořil... Mnohde tak učinili dlouholetí nájemníci sami, jinde s písemným, leč v plánech nepoznačeným
svolením národního výboru či OPBH, někde jen se svolením tzv. provozního technika správních firem – bojím se říci, že třeba i za drobné pohoštění. A když ten projektant si v roce 2003 zkrátil čas proměření bytu v tempu odpovídajícímu vidině teplé večeře, bylo neštěstí hotové. Úřad je vždycky úřad a ten má pravdu, úředník zvýšil hlas s kategorickým požadavkem „tu příčku zbourat hned! a plyn povede i přes piano a peřiny, protože je to tak v plánu!“ Klasicky to vyjadřuje věta, kterou jeden z kohorty skutečně pronesl směrem k babičce ve věku vzniku první republiky: „jestli ta příčka je tady už od roku 1921, budete nadále muset bydlet podle plánu, jako v roce 1921!“ Tak také došlo k prvé oběti modernizace domu – ještě tentýž den babičku odvezla sanita na kardiologii VFN Královské Vinohrady. Drobnější obětí pak bylo, že po dobu její nepřítomnosti zlaté ručičky přesekly dráty od elektřiny a za své vzaly, byť skromné, zásoby potravin v ledničce. Jak se ukázalo později, nebyla to v domě oběť poslední – na zdraví nájemníka ani na potravinách. Podobné incidenty mezi realizační skupinou pokračovaly již prvý den i v ostatních bytech - i z různých jiných důvodů
kvůli nesouladu plánků s názory nájemníků, nebo s jejich potřebami. Jestliže by měli mít řemeslníci zlaté ručičky, mají čeští nájemníci zase zlaté hlavičky. Takové rozpory i řemeslníkům vyhovují. První výhodu zde měli ti nájemníci, kteří ještě ze škol sovětské okupace ovládali zbytky ruské konverzace. Drtivá většina zedníků, obkladačů a pomocných dělníků pocházela ze zemí bývalého Sovětského svazu od Ukrajiny až po Uzbekistán. Ti byli celkem připraveni na tvůrčí řešení chaosu mezi plánem a realitou, či přáním nájemníka. Setkali se nepochybně s dobrým srdcem a se svody k tomu kvalifikovaných občanů z let minulých režimů. Nežádoucímu spřátelení nezabránila ani překvapivá výměna stavbyvedoucího hned při prvním spuštění hiltovky. Jak o něm nájemníci začali říkat, že ten je rozumný, byla to jeho „smrt“. Nastoupil vedoucí stavby jiný. Ten si hned přivedl mladičkého zástupce na „černou práci operativního“ dohledu v terénu a sám si usedl do detašované kanceláře. Později se ukázalo, že ani to příliš nepomohlo. Tvořivostí „drobných lidí“ byl zaťat hluboký zářez do harmonogramu a průběhu prací po celou dobu jejich trvání. Co zářez prohlubovalo? Východně zahraniční pracovníci, nepochybě přednostně před tuzemci nabíraní firmou, která vyhrála výběrové řízení, měli kvalifikaci od “nuly“ do „slabší“. V některých případech bylo třeba, aby se jich stavbyvedoucí zdvořile zeptal, zda si na zazdění díry ve stropě troufají. Ruštině rozuměli, a tak jsem i seznal, že část z nich byla universálně nekvalifikovaná, jiní byli zahraničními inteligenty z jiných oborů. A tak si v nejednom případě provedl odborný úkon nájemník sám a s nimi se spřátelil. Další skupinou byli pracovníci ortodoxního švarcsystému, vylepšeného i subšvarcsystémem. Postupem času se člověk klonil k názoru, že ve firmě oprávněné k rekonstrukci je kmenovým zaměstnancem pouze ředitel a pokladník. Sháněl-li nájemník někoho z vedoucích profesních skupin, dostával odpověď, že si musí najít někoho z firmy, i když sám nevěděl, který to je. To bylo v případě stížností, urgencí či zvláštních požadavků. 2
Byl jsem někdy sám na rozpacích, zda ten mladý stavbyvedoucí je zaměstnancem dodavatelské firmy, správní firmy MČ či své vlastní firmy. Tento „Babylon“ se odrážel i v nápaditosti některých nájemníků, aby se v jejich bytech mohlo provést i něco navíc. Na to si zahraniční machři ani „švarcové“ přece jen netroufali, a tak i oni hledali toho správného bosse sami mezi sebou. Svým způsobem tím začínají i humorné příběhy této vědecké organizace. Přispěly k nim nejen problémy odpovědnosti za rozsah prací, nýbrž i časového harmonogramu. Rekonstrukce neprobíhala vždy v bytech jednoho patra, nýbrž vertikálně podle stoupaček, od přízemí do šestého patra. A tak se spousta lidí v montérkách pohybovala po celé výšce a šířce domu a nikdo z nájemníků tak často nevěděl, zda k němu ten den či jiný slíbený den znovu přijdou k rozdělané práci. Tím se neustále rozkládal harmonogram práce, pěkně nakreslený před zahájením akce. Problémy zaměstnaných lidí, kteří neměli štěstí, aby byl stále někdo z rodiny přítomen, vyvolávaly otázku, kdy si vlastně mají vzít volno z práce? Někteří byli ale podle původního harmonogramu na dovolené. Co teď? Začal se tedy praktikovat systém, že v obdivuhodné důvěře svěřovali klíče mladému stavbyvedoucímu, který měl k tomu i klíče od skladů materiálu. Na počátku se ozýval řev po celém domě, když se ty, či ony klíče hledaly po celém domě. U stavbyvedoucího byly totiž volně přístupné. Stejně jako stavební materiál rozložený volně po chodbách. Také bylo zábavné, když i dělníci obíhali všechny byty „...kde si do riti nechali bundu“ Nejvíce „na krev“ bylo hledání smetáčku a lopatky na smetí. Ač byly pracovní skupiny vybaveny nářadím, které si ovšem každá skupina chránila „vlastním tělem“ v rozmanitých skrýších (i v obývacích pokojích nájemníků), kuchyňský smetáček a lopatka se ztrácely stále. Sám jsem do rekonstrukce investoval tuto nedostatkovou soupravu čtyřikrát, abych se také nějak spolupodílel na nákladech rekonstrukce. Soused si omylem nechal bez dozoru nový bílý kbelík na čistou
vodu z provizorního vodovodu, vedeného podél výtahové šachty. Nalezl se plný fekálií asi od někoho, komu zapomněli připojit náhradní klozetovou mísu. Pachatel se nezjistil ani po ukončení akce. Systém ochrany materiálu i klíčů se vyřešil později, kdy vzniklo podezření z jistého úbytku materiálu nonstop otevřenými vchody do domu, ale i vykradením jednoho bytu s významnou peněžní hotovostí. Rekonstrukce odpadového potrubí u záchodů a dřezů byla vůbec zdrojem infarktových i groteskních příhod v důsledku vertikálního systému průběhu prací. Zapomněl-li někdo z dělníků i nájemníků, že nejsou mísy a dřezy připojeny na potrubí, docházelo ke smrdutým vodopádům na dělníky, kteří níže již pracovali na instalaci. Potkat proto nadávající lidi v montérkách, či nájemníky potřísněné bublinami Jaru či fekáliemi bylo časté, humorné i odporné – podle estetické úrovně poškozeného. Snad nejhorší variantou bylo opomenutí dělníka přistavit na noc či víkend do bytu provizorní záchodovou místu. Bezesné noci postižených nájemníků, víkendové běhy na dvůr – na to lidé jistě s hrdostí k sobě vlastní nezapomenou, stejně jako na přírodní prostředí na domovním dvorku. To nemluvím o tom, že záchodové mísy dělníci manipulovali z chodby do bytů a zpět po dobu prácí na instalacích plné! Statní hoši z východu to brali jako samozřejmou úsporu práce a času. Zřetelnou úlevu lidé pocítili, když záchody začaly postupně fungovat. To, že nové vestavěné splachovače GEBERIT se ucpávaly shora padající sutí ještě před jejich zazděním, že se musely čistit až rozbouráním obložení, už nikoho nepřekvapilo. Stejně tak lze vzpomenout případu osazení mísy tak, že uživatel měl odřeniny na kolenou jak po vášnivé noci. To už bylo pod rozlišovací schopnosti normálních občanů. Konečně se nájemníci změnili ze slečinek na tvory otužené, připravené být i nadále nájemníky domu ve vlastnictví MČ. Co dalo řemeslníkům i nájemcům nejvíce zabrat, byla reinstalace plynového vedení, plynových ohřívačů a kotlů. Při jedné z „vizit“ již zmiňované skupiny vypukla kalamita, když se pojednou
zjistilo, že karmy jsou sice vzorně, ale nesprávně umístěny. Někde již v nově obložených stěnách, nad koupacími vanami. Kdosi z úředníků totiž vyšťáral, že kdo jiný než Evropská unie, zakázala takovéto umístění plynových ohřívačů. Citlivě, jí vlastním uklidňujícím projevem vrchní dispečerky, tedy konkrétně jejími slovy „okamžitě vybourat a přemístit!“ došlo k dalšímu kolapsu jiné nájemnice, která již měla koupelničku jako z cukru. Dva sousedé pomáhali utišit její téměř hodinový nepřetržitý záchvat pláče v obavě, že sanita k domu přijede podruhé. Ona měla již také za sebou „befel“ vybourat umakartovou příčku, která vytvářela prostor klidu k decibelově náročnému spánku svého drahého. Vše jí tak rozhodilo, že starému nařídila příčku nahradit šatníkovou frontou s tapetami, materiál z příčky odvézt z domu – kamkoli a ihned. Vůbec ji už ani tolik nerozčílilo, že zase přestal fungovat již zazděný splachovač ve zdi moderního typu Geberit. Ale má nostalgický klid, bydlí, jako by to bylo v roce 1921. Tragédií prací u ohřívacího kotle však skončila ve zdi zjištěná porucha v zabudovaném elektrickém přívodu, znemožňující jeho funkčnost. Po martýriu všech stavebních a úklidových prací to ani ne padesátiletou paní tak rozhodilo, že se skácela k zemi a přivolanou sanitou byla odvezena do ústavního psychiatrického zařízení. Podle posledních informací zatím dosud nepoznává ani svého přítele. Možné však je, že by bezpečně poznala šéfa majetkového úseku MČ. Snad ještě k těmto rekonstrukcím něco odlehčeného. Kolapsu by neunikl ani autor popisky tohoto dramatu, nebýt jeho přetrvávajícího flegmatismu, způsobeného dosažením požehnaného věku. Posledním řemeslníkem, jehož slovenský představitel se k němu dostavil po relativně dokončené rekonstrukci bytu, byl elektrotechnik. K zcela nové, již na jiném místě vzorně obložené karmě (nikoli již nad vanou) pronesl sympatický muž středního věku: „je treba provrtať ryhu na káblík od predizby ku karme, lebo Evropská únia prikázala do dvoch rokov nahradit všetki plynové 3
karmy elektrickými boilerami!“ Už sa tedy těším na dalšiu rekonštrukciu! Podotýkám, že při hledání nového místa pro boiler místo karmy byla varianta „boilera“ mocnou vizitou odmítnuta. Bylo by možno popsat ještě další kuriozity, související s tak obřími stavebními pracemi v domě, kde nájemníci v neuvěřitelném „chlévu“ žili od srpna do listopadu 2009. Nelze už jen v závěru nezmínit nařízení správce nemovitosti vymalovat pouze místnosti stavebními pracemi postižené. Malíř směl vymalovat kromě koupelny a WC jen jizvy a výtluky na stěnách, tedy nikoli celou místnost. Ostatní pouze na příplatek nájemníka! Inu, mnohokrát naše městská část zdůraznila, že základní princip její správy je udržování nemovitostí s péčí řádného hospodáře! S velkým politováním končím své rádoby satirické povídání tragickou událostí. V bytě, umístěném v přízemí „residenčního“ domu, tam, kde se odehrávalo nejvíce stavebních prací vně i zvenčí bytu, zemřela v některém dni před dokompletováním WC téměř devadesátiletá osamělá paní. V domě prožila celý svůj život a po smrti své sestry řadu let bez příbuzných. Patrně více než týden nevycházela a nájemníci si na ni vzpomněli v době, kdy přestala náhle využívat potřebné pomoci sousedky. Musela být bezpečnostními složkami násilně vystěhována k poslednímu odpočinku .Více než padesát let čekala s ostatními na uvedení bydlení na slušnou úroveň. Samozřejmě nelze její smrt ve věku nedožitých devadesátin spojovat bezvýhradně s průběhem stavebních prací, ovšem nájemníci domu jistě vzpomenou, jak celé dny, po dobu dlouhých tří měsíců, seděla v předsíni bytu obklopena rachotem a prachem stavebních prací, s výhledem do smrdutého, krámy zaplněného dvora a ve dne v noci musela snášet problémy s vodu i hygienou. Byla skromná, trpělivá a myslela si, že ještě také byt od MČ nějak získá. Jejím jediným odkazem tak zůstala jen možnost vydražit její byt městskou částí v sociálním programu ...
Poznámka: Kritické poznámky se mohou vztahovat k správní firmě jen okrajově. Organizátorem rekonstrukcí podobného rozsahu, včetně výběrového řízení dodavatele a financování, je vždy příslušná městská část. zk
Řemeslo braň se!!! Část Nového Města Pražského, původně zvaná Podskalí, podlehla v minulém roce rekonstrukcím domů, či aspoň výměně oken. O průběhu těchto jistě bohulibých akcí by se daly psát ne-li romány, alespoň novely. Stalo se, že tato záslužná činnost a do značné míry činnost potřebná, až nutná, se stala pro obyvatele noční můrou. Při rekonstrukci byl zřízen provizorní záchod ve sklepě, kde špíny a plísní bylo požehnaně. Někteří šťastlivci ho
byli nuceni používat i méně než 14 dní, za cenu improvizovaného připojení v bytě (viz foto). Koupelna takto vypadala také dlouho...
(viz foto), hygiena nikoho nezajímala, tedy krom obyvatel, ale určitě ne firmu Elfast, která rekonstrukci prováděla.
V kuchyni například řemeslníci 3x brousili maltu, než mohli provést obklady, tedy dva dny jejich zbytečné práce. Že při tom pokaždé bylo prachu jako ve mlejnici, není třeba dodávat. Toliko jen pár poznámek. Tommy
*** Jak to vidí úředníci … Dobrý den. V loňském roce jsme místostarostou ing. Paluskou byli informováni, že bude v domě vyměněn výtah. Skvělá informace, ne? On je ale funkční. Proč jej tedy budete měnit? Víte, výtah sice funguje, ale Evropská unie přikázala. Co my, úředníci s tím můžeme dělat? Je ho nutné vyměnit hned. Vy se bojíte, že řemeslníci, kteří následně budou opravovat kanalizaci, tlakovou vodu, apod. by pravděpodobně mohli ve výtahu i s materiálem uvíznout? Nebojte se, na další opravy již nejsou peníze. Jo, vy se bojíte, že mohou nový výtah poškodit? Promiňte, ale my jsme jim sdělili, že nový výtah nesmějí používat a vy jste ho neplatili. Tak co si stěžujete?! Pokud je však chytíte, vyřiďte si to s nimi. Poškozují přeci prostory, ve kterých bydlíte a náš společný majetek. Nemělo by Vám to být úplně jedno! Ptáte se, kde je koncepce? Kde je harmonogram drobných oprav a rekonstrukcí? Jak to funguje? Co je Vám do toho? Budete to snad platit vy? Buďte rádi, že Vám vůbec do domu něco dáme. Ó, vy se bojíte, že Vám, praskne olověná stoupačka? Nepraskla 150 let, tak proč by měla prasknout zrovna nyní? Teče 4
vám kanalizace? Proč? Nedělal jste si rekonstrukci koupelny? Ano? Jak to, že jste si udělal koupelnu vlastním nákladem? OPBH nemělo peníze a kdo Vám to dovolil? Oni? Před 30 lety? Koukejte nám dodat stavební povolení. Kam se máte obrátit? No přeci k nám do archivu stavebního úřadu nebo na správce? Ten tvrdí, že dokumentaci nemá? OPBH mu ji předalo. Jo aha, to již není původní správce. No víte, dnes jsme na to připraveni. Pokud ztratí plány, dostanou pokutu. No, tak alespoň dodejte souhlas vlastníka. Kdo je vlastník? Přeci my? V archivu dokumenty taky nejsou? Aha, tak za to mohou předchozí zastupitelé. Oni tomu nevěnovali patřičnou pozornost. Od teďka to však bude jiné. Kteří zastupitelé? Vy jste opravdu rejpal. Kde pracujete? Jo, to vás tak málo platí? Proč tedy bydlíte v obecním bytě? Koukejte si hledat jiné bydlení. Nemáte kde? Co například Ostrava? Tam mají bytů dostatek. Na co jste se tedy chtěl zeptat? Tak nashledanou. Máte-li podobné zkušenosti, napište nám. Vaše informace nám nejsou lhostejné.
opravu, již by si měl hradit nájemce bytu z vlastních prostředků, připojili
jsme se k žádosti adresované majiteli nemovitosti. Podání bylo MČ Praha 2 jako obvykle – ignorováno. Roky míjely, mezitím soukromý vlastník sousedních domů (Kladská 23 a Kladská 21) provedl kompletní výměnu oken (viz foto 1 a 2), MČ Praha 2, tak aktivní ve zvyšování nájemného, hraje svou obvyklou hru na mrtvého brouka. Riziko
LH
*** Jak pečuje MČ Praha 2 o svůj majetek, který odmítá privatizovat Příkladů, podobných jak vejce vejci tomuto, byste jistě našli bezpočet. Týká možných úrazů - při stále se zvyšující se "péče" o dům v Kladské ul. č. hrozbě vypadávání skel do ulice – si pochopitelně nepřipouští, ač na něj byla 25/2187, kat. úz. Vinohrady, Praha 2.
Před několika lety žádali nájemníci společným dopisem o opravu oken, která jsou již dávno v havarijním stavu. Naše rodina si nechala vypracovat předběžný finanční odhad případné opravy, činil více než 80 tisíc Kč. Protože takovou částku nelze považovat za drobnou
upozorněna. O skutečném stavu oken v bytech tzv. I. kategorie dostatečně výmluvně vypovídají obrázky (viz foto 3, 4, 5, 6 a 7).
Je třeba dalšího komentáře k "péči" vlastníka nemovitosti, která mu - stejně jako všechny ostatní obytné domy – spadla do klína, aniž musel vynaložit jediného haléře a jehož jedinou "péčí" o ni je ...
vybírání nájemného? Text a foto S. V. Bauerová
«» Odklízení sněhu V tomto týdnu mě pobavilo odklízení sněhu na Praze 2: Při procházce v parku u vinohradské vodárny vedle kostela, který byl v loňském roce revitalizován, a uprostřed cestiček s poměrně pěknými lavičkami a záhony vznikla zatravněná "vana" rozměrů menšího fotbalového hřiště s nepochopitelným účelem, jsem nevěřila svým očím... Malý bagřík odklízel poctivě v pruzích sníh ze jmenované travnaté plochy a vysypával ho na nákladní auto, ale cestičky byly ještě neuklizené, o vozovkách, přechodech a chodnících nemluvě... Ta "vana" se zřejmě potřebovala zelenat i v zimě, pravděpodobně v rámci hesla "zelená uklidňuje", a to proti všem přírodním zákonům zimního období, kdy sníh půdu přikrývá. Když si uvědomím celou situaci s odklízením sněhu nejen na Praze 2, ale i v přilehlých obvodech, kde správní firmy zpočátku pouze vylepily na dveře domů varování "Pozor, ze střech padá sníh a led!" a v lepších případech byly páskami vymezeny nejnebezpečnější úseky na chodnících obou stran ulic tak, že chodci mohou pochodovat pouze ve vozovce, pak se ptám, co všechno a koho to vlastně ještě městské části financují z části našich nájmů a z daní? Homar
Paní starostka je soucitná. V novinách posledního vydání roku 5
2009 se objevila zprávička o tom, že na Nový rok bude paní starostka MČ Praha 2 obdarovávat příchozí teplou polévkou. Je to zvlášť milé gesto pro chudé, mnohdy opuštěné občany v pochmurném počasí přelomu letopočtu. Příkladně se tak dotváří seriál městskou částí během roku organizovaných výletů pro seniory za symbolický poplatek. Jak by mohl někdo věřit tomu, že zastupitelé dvojky vedení paní starostkou dostatečně nekompenzují to nechtěné zvyšování nájemného v obecních domech? Snad občané pochopí také bolesti rozhodování Rady zvyšovat nájemné i těmto lidem přes dostatek financních prostředků nejen z nájemného, ale i z úrokových výnosů vtipně organizovaných úložek přebytků kapitálu do bank Harpagonem obce – řádným hospoddářem. Naši přátelé voliči – nájemníci jistě pochopí, že prostřednictvím zvyšování nájemného i z obecních bytů se morálně pomáhá přátelům – soukromým majítelům domů, kteří dřou své nájemníky za účelem získání dostatečných zisků a nemohou sami vypadat asociálně. Když asociálně, tak všichni, musí být heslem bytové politiky soukromých majitelů domů i zastupitelů městské části ! S prokřehlými prsty si na polévce pochutnávající občané asi už dnes spřádají, jak se v květnových volbách odvděčí nejen paní starostce Černochové svými hlasy na cestě do parlamentu, ale především její straně v říjnových volbách do zastupitelstev územních samospráv! Tak je to správné, přátelé, tak má vypadat soužití demokraticky volených zastupitelů v územních samosprávách s občany, kteří k sobě mají ten vztah nejbližší! Je třeba jen politovat řadu městských částí v Praze, jejichž zastupitelé nejen nájemné nezvyšují, kteří dokonce byty nájemníkům prodávají, kteří se tak zcela zbytečně zbavují pocitu radosti z diskusí s nimi o těžkostech oprav, udržování a modernizaci prostřednictvím správních firem, kteří nemohou prožívat v dostatečné míře vzrušení při výsledcích výběrových řízení projektantů a opravářských firem, či otevírání obálek při
přidělování sociálních bytů. Navíc si i vrátka k podnikatelské činnosti zavírají. Je škoda, že ani Magistrát k tomu činnost městských částí nekoordinuje. Jsme přece všichni příslušníci hlavní politické strany! zk ***
Logo pro OSB Během listopadu loňského roku proběhla mezi členy OS anketa, během níž jsme vybírali z dostupných návrhů logo pro volební subjekt OSB. Během prosince jsme všechny vaše odpovědi vyhodnotili a výsledek jste již mohli zaznamenat v hlavičce nultého vydání časopisu Osobáček. Nyní bychom vás rádi seznámili s pozadím celého procesu tvorby loga i s výstupy z ankety Návrhy pro anketu Z poměrně dlouhé a živé diskuse v rámci výboru OS nakonec vzešly tři návrhy, z nichž každý představoval zcela jiný směr. Tak jako je to ve všem, každá z variant má své přednosti, ale i nedostatky. Zajímalo nás tedy, jak budou návrhy přijímány v rámci větší skupiny. První variantou byla zjednodušená silueta Vyšehradu. Ta v podstatě vycházela z obrázku, který je součástí grafické podoby všech tiskových materiálů našeho OS. Tato varianta vyjadřuje solidnost, stabilitu, pevnost a jednotu, vazbu na Prahu 2. Zároveň podtrhuje kontinuitu s původním OS, jehož je OSB
derivátem. Samotná silueta ale nemusí být každému dostatečně známá a může dojít k záměně s jinými objekty či městy. Druhá varianta pracuje s motivem šneka jako symbolu vlastního bydlení, o které nám jde v první řadě. V tomto případě jdou proti sobě dva úhly pohledu. Šnek sice dobře symbolizuje pojem "vlastní
bydlení", na druhou stranu ale může vyvolávat negativní asociace – je pomalý, slizký, v podstatě bezbranný přízemní tvor. Další nevýhodou je pak to, že obrázek šneka může působit příliš
"dětsky", naivně, jako logo vhodné například pro mateřskou školu, méně už pro volební subjekt. Jinak tato varianta v podstatě nijak nespojuje OS s OSB. Třetí varianta, ikona sluníčka, má symbolizovat pozitivní hodnoty – teplo a světlo domova, zároveň ale také sílu, vytrvalost, nezlomnost, transparentnost. Tak jako varianta „šnek“ ani tato
nevytváří spojení OS a OSB. Nevýhodou je, že sluníčko používá kdekdo a není snadné najít vhodný originální způsob ztvárnění. Z toho důvodu je v návrhu sluníčko spíše v pozadí a samotné logo pouze dokresluje. Použití stříšky zase může evokovat například stavební firmu nebo spořitelnu. Jiný způsob, jak lépe nebo jinak vyjádřit vazbu na bydlení, aby byl zároveň jednoduchý a srozumitelný, jsme ale nenašli. Otázkou také bylo, zda máme v logu zachovat přímou vazbu na OS, jehož hlavním cílem je privatizace. Pokud totiž chceme ve volbách uspět, musíme oslovit nejen zájemce o privatizaci, ale i ostatní občany, kteří privatizovat nemohou, nechtějí nebo jsou proti privatizaci jako takové. Příliš úzká vazba by tyto občany mohla odrazovat. S ohledem na tuto skutečnost jsme také zvolili název OSB, které staví do popředí "spokojené 6
bydlení". To je dostatečně široký pojem, který může oslovit v podstatě všechny občany. Závěry z ankety Celkově jsme obdrželi reakce od 85 členů OS z 519 obeslaných (s e-mailovými kontakty). To je více než 16%. Což je statisticky dost velký počet odpovědí, abychom získali celkem věrný obrázek vnímání jednotlivých návrhů. Podle očekávání nejhůře dopadl šnek, který v celkovém hodnocení „líbí/nelíbí“ získal pouze 3,2 bodu z deseti možných. Zároveň se potvrdil předpoklad, že šnek může vyvolávat negativní asociace v nejvyšší míře. Varianta Vyšehrad a Sluníčko byly hodnoceny přibližně stejně, na škále líbí/nelíbí získaly 5,6 a 5,7 bodu z 10. Ze slovních komentářů ale vyplynulo, že silueta Vyšehradu je často spontánně pokládána za siluetu Pražského hradu nebo Prahy obecně a logu tak byla přikládán jiný význam. V případě sluníčka takové názory nezazněly. Rozhodnutím výboru OS tak byla varianta se sluníčkem zvolena jako základ pro budoucí logo OSB. Postupnými úpravami, kdy jsme
XXI. zimní olympijské hry 2010
ZOH udou zahájeny 12. února 2010 v kanadském městě Vancouver, které se nachází na západním pobřeží Kanady. Maskotem her byla zvolena postava člověka z kamenů Ilanaaq (přítel), jejíž inspirací byly kamenné mužíky na cestách. Dějištěm her bude samo město Vancouver a zimní lyžařské středisko Whistler, které se nachází na sever od města ve vzdálenosti 120 km. Ve městě žije asi 600.000 obyvatel. Nás suchozemce většinou láká moře. Prohlídku města proto začneme v centru města (downtown) u budovy Canada Place na nábřeží. Jde o víceúčelovou budovu (terminál výletních lodí, kongresové centrum aj.), kterou snadno poznáte podle bílé střechy, připomínající rozvinuté plachty lodi. U ní na molu většinou kotví obří námořní turistické lodě, které vyplouvají na sever poznávat krásy Aljašky. Město můžete také shlédnout ze vzduchu hydroplánem, nebo podniknout výlet po přístavu parníkem. My se však vydáme pěšky do Water Street ve čtvrti Gastown. Svérázná čtvrť byla pojmenována po kapitánovi "Gassy" Jackovi, který měl zálibu ve vyprávění dlouhých historek. Poté, co vystoupil ze své lodi se sudem whisky, řekl dělníkům z nedaleké pily, že pokud mu postaví salon, dá jim napít. Dělníci se pochopitelně rychle vrhli do práce a salon postavili za jediný den. Nemůžeme ale vynechat zdejší hlavní atrakci, vzali v úvahu komentáře z ankety, jsme Steam clock – parní hodiny. Pára také se nakonec dopracovali k variantě, pohání píšťaly, které vám zahrají kterou již většinou znáte. melodii každých 15 minut, po celých 24 Děkujeme vám za účast v anketě a za to, že jste přispěli k tvorbě tak důležité součásti naší identity, jakou logo bezesporu je. Martin Jírovec
OH 2010 Vancouver Kanada
hodin. V malebné čtvrti najdete velké množství obchůdků s nejrůznějším zbožím, které láká turisty. Návštěvníci často kupují vyhlášené kanadské speciality: javorový sirup a vynikajícího uzeného lososa. Naše prohlídka města dále pokračuje do Stanley Parku. Autem mineme přístav, jachetní klub a zaparkujeme u Totem Poles – totemů. Ty sem byly přeneseny z různých míst Kanady a reprezentují umění původních obyvatel. Dřevořezby znázorňují různá zvířata a mystické postavy. Pokračujeme přes Lions Gate Bridge – most Lví brána přes zátoku Burrard a vjíždíme do Severního Vancouveru. Nad ním se tyčí Groose Mountains (tetřeví hory) které jsou oblíbeným výletním místem zdejších obyvatel. Na vrcholu, kam vás vyveze kabinová lanovka, najdete různé možnosti sportovního vyžití: lyžařskou sjezdovku, brus-lení na zamrzlém rybníku, jízdu na saních, "let" v plátěné sedačce na lanovce, pro nejmenší "kouzelný koberec" a další. Z vrcholu je také dokonalý výhled na město pod vámi. Cestou od spodní stanice lanovky doporučuji jet o několik kilometrů dále na východ, kde si můžete vyzkoušet vaši odvahu přechodem visuté lávky ve výšce 50 m nad kaňonem v údolí Lynn Valley. Součástí parku je i dřevěný dům s vycpanými exponáty zdejších zvířat a ekologickou expozici. Zpět do města se 7
vrátíte přes most Ironworkes Memorial Bridge. Definitivní tečku za vaší návštěvou můžete udělat v největším nákupním centru Britské Kolumbie, Metropolis at Metrotown ve čtvrti Burnaby, ve kterém se nachází 500 obchodů a hala, ve které může jíst až 1.000 lidí. Radní Vancouveru myslí také ekologicky. Městská rada letos v létě rozhodla o povinnosti pro stavební firmy, instalovat u nově budovaných parkovacích míst v obytných domech nabíjecí stanice pro elektromobily a hybridní automobily nejméně u 20% parkovacích míst. Nabíjecí stanice budou také instalovány na parkovištích, které vlastní město. Text a foto Dan Richter
Kocourek Jsem mladý roztomilý a hravý černý kocourek se sametovým kožíškem, proto mi říkají Sameťák. Bydlím v Praze u páníčků, kteří se o mně dobře starají, mám neustále plné mističky, čistý záchůdek, šplhadlo, šáchor na okusování. V létě mne berou na venkov, kde se mi bystří smysly, lítám po zahradě, lovím mouchy a myšky. Mám na krku zvoneček, ptáčci hned ulétnou, když mně uslyší. Potkávám tam jiné kočky, které žijí v kolonii samy. Často je tam lidi odkládají na konci prázdnin. Sice občas od někoho něco k jídlu dostanou, ale přesto
je mi jich líto. Někdy přijedou hodné paní a vezmou je do kočičího útulku. Nejdříve musí k veterináři na odčervení a různé očkování, později kolem roku na kastraci. Ty paní chtějí, aby si ty kočky někdo vzal co nejdříve k sobě. Proto podávají inzeráty, kde popíší jejich povahu. My kočky jsme totiž každá úplně jiná. Nebo je nosí na umisťovací výstavy, kde si je lidi mohou dobře prohlédnout a vybrat si tu, která se jim líbí nejvíce. Pak se ty umístěné kočky mají dobře v novém domově a rychle zapomenou na dřívější těžký život v nouzi a opuštění. Už nejsem ten správný kocour (nemohu být tatínkem), ale vůbec mi to nevadí. Představte si, že když má jeden venkovní kočičí pár nejméně dvakrát ročně po pěti koťatech, za pět let je to 15 550, za deset let dokonce 120 932 350 nechtěných koťat. Ta pak strádají, bojí se, zda seženou něco k snědku, trpí nemocemi, špatným počasím a zimou. V Praze žijí ve sklepích, pod auty. Lidi je nemají rádi, pořád je vyhánějí, posílají na ně své pejsky. A to jsem slyšel, že je některé děti i dospělí týrají pro svou zábavu. Brrr… takoví lidičkové přece nemohou mít rádi ani lidi. Proto vás prosím, buďte pozorní, všímaví, vždyť kočky doprovází lidi už po tisíciletí. Pan Albert Schweitzer dávno napsal, že existují dvě útočiště před bídou světa – hudba a kočky. Určitě měl pravdu a platí to dodnes. Naše předení je super a uklidňuje, páníčky přejde stres. Chodíme elegantně a vznešeně, jsme prostě nádherné. Dokonce kočky chodí do nemocnic a svou přítomností pomáhají léčit – říká se tomu felinoterapie. Slyšel jsem, že v poslední době roste počet Čechů, kteří při výběru domácího mazlíčka volí kočku místo psa, protože je méně náročná na péči. Hodí se to hlavně časově zaneprázdněným rodinám, žijícím ve městech. Podíl koček v domácnostech se oproti psům neustále zvyšuje. Hlavně odpadá pravidelné venčení, což je při dnešní pracovní vytíženosti lidí velká výhoda, ne? Takže moji milí, kteří právě čtete tyto řádky, věnujte se svým kočkám, dopřejte jim dlouhý a hodnotný život. Ony vám za to dají takovou lásku a
vděčnost, kterou u lidí nenajdete. A můžete si prozpěvovat hezkou písničku od Jiřího Suchého „... hoši a děvčata, pěstujte koťata, země je kulatá, místa je tu dost. Kotě je solidní, nervy nám uklidní, hned nás přejde zlost ...“
Máte-li doma počítač, podívejte se na www.kockaapravo.cz, tam se o nás Tak lidičky, pěkný rok! V signálním číslenový OSoBáčku jsme zveřejnili s novoročním přáním fotografii Sameťák kočičácích dozvíte úplně všechno. výboru OS. Myslíme si, žeVáš by bylo vhodné vám členy výboru představit, abyste A skoro jsem zapomněl: přijďte se věděli, kdo je kdo. Proto zmíněnou fotografii zveřejňujeme podruhé, tentokrát podívat na Mezinárodní výstavu koček s popiskem. ve Vysočanech v hotelu Clarion, 13. a Horní řada zleva: Ing. Luboš Hronek, Ing. Martin Jírovec, Ing. Jan Malík, Ing. 14. února od 9:30 do 17.00 hodin. Na Daniel Kůta, JUDr. Karel Marcel, Ing. Dan Richter, Ing. Otto Hoffmann, dolní výstavě bude široká nabídka krmiv, řada zleva: Ing. Viktor Tichý, Štěpánka Collins, Ing. Zdeněk Králíček, Michaela chovatelských potřeb a tematických dárMazancová, Jana Pospíšilová, Ing. Michaela Jírovcová (chybí Ing. René David kových předmětů. Je připravena také a Ing. Jakub Tomíšek, kteří byli v době pořizování snímku v zahraničí) velká expozice opuštěných koček a koťat z OS Podbrdsko, kterým můžete Nabízíme možnost zveřejnění reklamy vaší firmy v tomto periodiku, pomoci najít nový domov, nebo alespoň protihodnotou za podporu OSB. Další spolupráce možná. přispět krmením či finančním dárkem. Tak lidičky, pěkný nový rok! Váš Sameťák
Vážení přátelé, Vzhledem k tomu, že toto je první číslo našeho časopisu, dovolte mi abych zopakoval prosbu výboru i redakční rady, abyste nám zasílali své náměty, připomínky, dotazy, jakož i články s problematikou blízkou našim společným zájmům, včetně zkušeností ze zahraničí. Své texty neformátujte jinak než zarovnáním vlevo a odstavce pouze pomocí klapky ENTER. Text by neměl být delší než dvě strany. Máte-li fotografie k textu budou vítány. Ty rovněž neupravujte a zasílejte ve formátu JPEG. Vše na v tiráži uvedenou e-mailovou adresu.
8
OSoBáček nepravidelný elektronický občasník 1/2010, leden Vydává Občanské sdružení za provatizaci a zlepšení bydlení v MČ Prahy 2 spolu se sdružením nezávislých kandidátů “Občané za spokojené bydlení“ IČO: 226 81 337 www.privatizacepraha2.cz
[email protected] P.O. BOX č. 80, 128 01 Praha 28 Předseda redakční rady: Ing. Otto Hoffmann osobáč
[email protected] Členové redakční rady: Ing. Martin Jírovec, Ing. Zdeněk Králíček, Michaela Mazancová, Ing. Dan Richter Uzávěrka tohoto čísla: 20.1.2010 Vyšlo: 28.1.2010 Uzávěrka příštího čísla: 18.2.2010
