1 / 2010 Postní
Společenství
Společenství 01 /10 Postní Trvale plný žaludek tajemné věci neuvidí (kmen Zulu) OBSAH:
TO JE PUDOVÁ ZÁLEŽITOST – TO PUDE PODĚKOVÁNÍ ZA PODPORU OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ APROPO PŮST POKRAČOVÁNÍ ANKETY O EKONOMICKÝCH RADÁCH
Email:
[email protected] Doručovací pošt. adresa: Farní úřad Havířov-Bludovice, Farská 2, 736 01 Havířov Osobně: Vždy v neděli dopoledne knihovna v kostele u sv. Anny
-1-
1 / 2010 Postní
Společenství
TO JE PUDOVÁ ZÁLEŽITOST – TO PUDE! Otec Marcel Krajzl se představuje. K 1. lednu 2010 nastoupil do havířovské a bludovické farnosti nový duchovní správce o. Marcel Krajzl. Pochází z Pusté Polomi. Po ukončení Základní školy se vyučil elektrikářem a začal pracovat ve Vítkovicích. Při zaměstnání vystudoval střední školu a poté šel na civilní službu. Po absolvování civilní služby se přihlásil do semináře. Byl přijat. Po ročním pobytu v Teologickém konviktu v Litoměřicích nastoupil do olomouckého semináře a po pětiletém studiu otec biskup vysvětil Marcela Krajzla na jáhna. Roční jáhenskou službu absolvoval v Místku, byl vysvěcen na kněze a jako kaplan působil v Šenově. Opět po roce byl přeložen do Zátoru, kde působil do konce roku 2009 a odkud přichází do Havířova. Zkusíte si vzpomenout, co Vás kdysi vedlo k rozhodnutí pro službu Bohu a lidem v církvi? Ono je těžké říct, co bylo vlastně tím začátkem. Já když se ohlížím zpětně na tu svoji cestu ke kněžství (která samozřejmě stále pokračuje), tak ji vidím jako takovou mozaiku. Víte, že mozaiku tvoří jednotlivé malé dílky, které potom vytvoří celkový obraz. A kdyby chyběl jediný dílek, nebylo by to úplné. Tak nějak to bylo s mým povoláním. Asi je třeba hlavně říct, že povolání - ať k zasvěcenému životu nebo k manželství - je hlavně dílo Boží. A on toto své dílo realizuje prostřednictvím lidí a událostí, které člověku posílá do cesty, a to jsou právě ty dílky mozaiky. Zkusím vyjmenovat ty, které pokládám za důležité. Určitě mělo na mně velký vliv to, že mně rodiče od malička vedli k víře a samozřejmě taky do kostela. Pak to byli kněží, kteří prošli naší farností, a myslím si, že jsem měl štěstí na opravdu dobré kněze – každý z nich mě něčím osobitým oslovil. Tady nemůžu nevzpomenout P. Josefa Bystřického, který mně jako malého špunta přivedl k oltáři ministrovat. A já věřím tomu, že jeho přímluva v nebi, byla tím, co mi pomohlo při posledních pochybnostech před svěcením. Pak bych tady musel vyjmenovat ještě spoustu lidí a událostí, ale to by vám nestačil počet stran v časopise. Řeknu jen, že tu mozaiku dotvořily a stále ještě dotvářejí modlitby a oběti farníků, mých známých a spousty dalších lidí, o kterých často ani nevím. Prožíval jste formaci v semináři a na Teologické fakultě. Prozradíte nějaký „světský“ zážitek z této doby? Musím říct, že období semináře bylo moc pěkné, ale taky těžké. S odstupem času to asi budu moci lépe zhodnotit, ale vím už teď, že nikdy nezapomenu na vynikající kněze, ať to byli představení v semináři či profesoři na fakultě, a skvělé kamarády, ať z mého či z jiných ročníků. Samozřejmě by to nebylo normální, abychom v semináři sem tam někomu neprovedli nějakou tu „ptákovinu“. Vzpomínám si, jak jsme jednou jednoho citlivého spolubratra chtěli trochu „přivést k životu“, a tak jsme mu do jeho počítače nainstalovali obrázek holky, která se mu kdysi líbila, a pod tím byl text: „Y love you“. Když to zjistil, chtěl nás nejprve zastřelit a pak to vymazat. Ani jedno se mu nepovedlo a po několika marných pokusech nám dal ultimátum, že to musí do hodiny zmizet. Po hodině přišel, zapnul počítač a objevila se stejná holka a navíc měla u pusy bublinu s textem: „Ty mě tady nechceš?!“ Svěcením jste vstoupil do další etapy života. Uvědomoval jste si to tehdy? Svěcení považuji za asi nejdůležitější předěl ve svém životě. Do té doby jsem totiž dělal jen dílčí rozhodnutí, maximálně na několik let dopředu. Při svěcení jsem ale slíbil něco na celý život a sám opravdu nemám na to, abych vydržel – ale je se mnou Bůh a mám spoustu přímluvců -2-
1 / 2010 Postní
Společenství
v nebi. Toto všechno mi běželo hlavou, když jsem ležel na zemi při litaniích, a hodně mi to pomohlo. Pak jsem už v klidu vstal a biskup na mně vložil ruce – a byl ze mě kněz. Máte nějaké svoje životní krédo? Mám, je to Nicejsko-cařihradské a Apoštolské - modlíme se je v neděli po kázání :-) Ne, vážně, učím se nejenom věřit v Boha, ale i věřit Bohu, a to je práce na celý život. Ale pokud myslíte nějaký výrok, kterým bych se řídil, tak používám jeden, když je mi těžko nebo když chci někoho povzbudit. Vždycky říkám: „To je pudová záležitost – to pude!“ Do konce roku jste působil v Zátoru. Jaké jsou Vaše dojmy z tohoto působiště? Zátor bylo pohraničí. Měl jsem tam ze začátku 4 farnosti: Zátor, Lichnov, Sosnová a Široká Niva. A tím, že je to pohraničí, je tam trochu specifická pastorace. Lidí v kostelích není mnoho. Až to byl ze začátku trochu šok. Nastoupil jsem a na první mši sv. přišla kromě ministrantek, které byly zvědavé na nového faráře, jen jedna paní. Časem jsem ale pochopil, že na počtech vůbec nezáleží. Záleží na tom, zda touží jít za Kristem. A já jim v tom měl pomáhat. K tomu jsem tam byl. A musím říct, že před svědectvím jejich víry v tomto nevěřícím prostředí smekám. Nyní se dostaneme k Havířovu. Někdy v listopadu jste se asi dozvěděl, že změníte působiště, že se budete stěhovat do Havířova. Co Vám v tu chvíli proběhlo hlavou? Zrovna jsem ve dvou farnostech dokončoval dvě velké opravy, byl jsem po dlouhé době sám na faře a těšil jsem se, že si tak rok „odpočinu“ a užiju trochu klidu a opravených kostelů. A do toho mi volá biskup, jestli bych se nechtěl stěhovat. Říkal jsem si: „Do háje, tak zase nic“. Na druhou stranu jsem to vnímal jako výzvu, kterou mi dává Bůh, a já mám výzvy rád. Po konzultaci s Hospodinem a se zpovědníkem jsem biskupovi za několik dní volal, že to beru:-) Vaše první havířovské dojmy? Byl jsem mile překvapen přijetím a zájmem lidí, při první nedělní mši opravdu naslouchali. Mám také radost ze zapojení lidí do farnosti. Hodně mě v tomto povzbudila mládež. Na druhou stranu musím říct, že mě nepovzbudil stav fary v Bludovicích ani plíseň v kostele sv. Anny. A Vaše představy? Jsem člověk, který se snaží být nohama na zemi. Rád bych se tady dožil svěcení nového domu farnosti u kostela sv. Anny a opravené fary v Bludovicích. Ale především bych chtěl, aby se tu (ať už v nových, nebo ve starých prostorách) setkávali lidé, kteří mají zájem o Boha a o sebe navzájem. Máte rád Kapučíno v prášku? Před časem jsme se (také) o tomto bavili s o. Petrem Smolkem. On ho rád nemá.J Mám radši opravdové kapučíno. Pokud se otázka týká i života, tak vždycky tvrdím, že „co nic nestojí, většinou za nic nestojí“. Tedy jednoduchá „instantní“ řešení v životě jsou falešnou zkratkou, která nikam nevede. Popravdě musím ale přiznat, že jím instantní polívku, protože nic jiného vařit neumím! Co byste vzkázal našim čtenářům? Pokud vytrvali v četbě až sem, tak jim gratuluji k trpělivosti se mnou a prosím, aby v této ctnosti pokračovali i nadále a přidali modlitbu – díky! :-) (s využitím materiálů o. Marcela se ptal Marek Světnička)
-3-
1 / 2010 Postní
Společenství
Pod italským sluncem – Deset a deset Čistím si po ránu zuby a poslouchám k tomu v rádiu přehled tisku. Novinář, který dnes pro posluchače vybírá různé články z italských deníků, nemůže jako první nezmínit zemětřesení na Haiti. Je necelých dvaasedmdesát hodin od ničivých otřesů, a tak prvotní děsivé odhady o půl miliónu mrtvých se mísí s prvními zprávami zahraničních pozorovatelů a s údaji rozbíhající se mezinárodní pomoci. Že se v následujících deseti dnech oficiální statistiky ustálí na sto dvaceti tisících obětí, dvou stech tisících raněných a dvou miliónech lidí bez přístřeší, o tom ráno, já s kartáčkem v ústech a žurnalista ve studiu, nevíme ještě zhola nic. Vybrané a předčítané italské zprávy prozrazují oproti těm českým mnohem větší sounáležitost a soucit. Jednak proto, že otřesy na Haiti znovu vyvolaly vzpomínky na zemětřesení v Acquile a okolí, které mělo loni v dubnu za následek dvě stě osmdesát sedm mrtvých a sedmdesát tisíc lidí bez domova, jednak proto, že na Haiti jsou potvrzené první dvě italské oběti a dalších devět občanů Itálie je v oblasti nezvěstných. A taky proto, že italské řeholní kongregace mají své zastoupení i v Port-au-Prince. „Nestačíme ani přijímat, ani operovat,“ čte novinář z rozhovoru s knězem, lékařem a kamiliánem v jedné osobě, „naše řádová nemocnice je stěží pro sto lidí, teď tu máme pět set pacientů. Mnohým nedokážeme pomoci, mají vážná zranění, jsou bez končetin. Mnozí k nám přišli jen trochu lidsky umřít.“ Komentátor pak podtrhuje řádky deníků, všímajících si chování sousední Dominikánské republiky, která leží na stejném ostrově a která je oproti chudobnému sousedovi oblíbeným místem rekreace boháčů a celebrit. Zostřené sledování hranic, odmítání uprchlíků, zvýšené kontroly, minimální nabídnutá pomoc, ničím nerušený zájem o právě probíhající golfový turnaj. „Co jsme to za lidi?“ ptá se sám pro sebe reportér a aby i své posluchače naladil na stejnou vlnu absurdity, pokračuje tím, že čte, jak byla včera vydražena náušnice fotbalového mága Maradony za dvě stě padesát tisíc dolarů, jak mrhá finančními prostředky italský prezidentský palác, jakou kličku na soudy právě vynašel Berlusconi a na kolik přijde filmový štáb, který mu věrně v patách neustále vytváří třpytný mediální obraz. Komentátorovo povzdechnutí nad tím, že neexistuje země s větším počtem politiků tlachalů a více zkorumpovaná než Itálie je zastřešeno závěrečným popisem kresleného vtipu z deníku L´espresso: Dva politici sedí u stolu a jeden povídá: „Je třeba udělat reformy!“ „Už zase?“ na to ten druhý, „to jsme je už neudělali?“ Snaha novináře vyvolat v posluchačích vědomí absurdity současného světa plného kontrastů je chvályhodná. Pokud dokážeme přeskočit hašteření o tom, zda Itálie nebo naše vlast je tou úplně nejvíc zkorumpovanou, budeme i my moci z jeho koláže zpráv něco vytěžit. Jenže v absurditě se moc dlouho pobývat nedá. Hrozí, že bychom se zbláznili. A tak si každý z nás vytváří svůj přijatelně obyvatelný prostor skrze to, co vidět a slyšet chce a nechce. I já si opláchnul kartáček, povzdechl „no jo“, vypnul rádio a vyrazil do školy. Až za několik dní jsem si vzpomněl, že švýcarský teolog Karl Barth měl neustále na svém pracovním stole dvě věci: čerstvé noviny a Bibli. Noviny, protože byl přesvědčen, že Bůh se k němu obrací skrze události tohoto světa. A Bibli, aby měl světlo, naději a sílu s Bohem a pro Boha a pro lidi v tomto světě žít. Co byste řekli na toto postní předsevzetí: denně na deset minut novinových zpráv deset minut četby Písma? o. Petr Smolek
-4-
1 / 2010 Postní
Společenství
Čtenář se ptá:
Proč nebyla v kostele Sv. Anny v Havířově Rybova česká mše vánoční? Dovoluji si Vás pozdravit. Ráda bych se Vás zeptala, proč již 2 roky po sobě nebyla v kostele Sv. Anny v Havířově konána Rybova česká mše vánoční na Štěpána/? Tato tradice se mi moc líbila a těšila jsem se, že letos na mši půjdu... nakonec jsem si koupila alespoň CD, ale není to ono. Díky za odpověď. Zdraví Jarka Bernatíková Odpovídá sbormistr Vítězslav Soukup: Hodně lidí se ptá, proč již dva roky nezpíváme na Vánoce v kostele sv. Anny Rybovu Českou mši vánoční Hej mistře. Určitě byla přerušena oblíbená tradice vánočních koncertů - nejen těch vánočních, ale i tradičních koncertů duchovní hudby v předvečer svátku Krista Krále. Pokusím se o vysvětlení. Důvody pozastavení činnosti farního sboru byly následující: klesající kvalita sboru, nízký počet členů spojený s nemožností výkonnostního růstu, ale i to, že ze strany bývalého pana faráře nebyl žádný zájem na tom, aby měl sbor ve farnosti odpovídající zázemí, o možnosti konání koncertů ani nemluvě. Pro představu podmínek, v jakých sbor zkoušel: Ve zpěvárně bylo v zimních měsících 5 stupňů a když se konaly v kostele generální zkoušky všech účinkujících včetně dětí, netopilo se. Poslední Rybovku odstonalo mnoho zpěváků. Já sám jsem ji dirigoval se zápalem plic. Poslední půl rok jsme zkoušeli jen díky vedení Církevního střediska mládeže v jeho prostorách. Před časem jsme založili občanské sdružení Cantate Havířov, abychom mohli žádat o dotaci kulturní komisi města a měli finanční prostředky na tyto dva koncerty ročně. Nutno říci, že se město zachovalo velice vstřícně a každoročně jsme dotaci získali. Bez těchto finančních prostředků by to opravdu nešlo. Např. náklady na vánoční koncert činily okolo 20.000 Kč. Vstupné jsme vybírali pouze dobrovolné, protože koncert pořádala naše římskokatolická farnost. Toto dobrovolné vstupné však nemohlo pokrýt finanční náklady. Před dvěma roky jsem založil ve spolupraci s MKS Havířov ženský pěvecký sbor Canticorum a v tomto novém složení jsme letos Rybovu mši v našem kostele chtěli uspořádat. Byly domluveny hostující sbory, velký orchestr, sólisté. Veškeré náklady by na sebe vzalo MKS Havířov. To také požádalo p. faráře Ganderu o pronájem kostela na tento koncert, čímž mohla naše farnost za pronájem kostela ještě nějaké peníze vydělat. Žádost neobsahovala ani požadavek termínu konání na svátek sv. Štěpána, ač se nám zdá velmi vhodný a lidé jsou na něj zvyklí. Pan farář žádost na pronájem kostela odmítl s odůvodněním, že kostel je již tak vytížen, že není volný prostor, kdy by se mohl koncert uskutečnit. Názor na to si udělá každý sám. Nezbývá nám než doufat, že po personálních změnách v havířovské farnosti se podmínky pro působení pěveckého sboru změní a do kostela sv. Anny se vrátí i tradice konání koncertů duchovní hudby. Vítězslav Soukup
-5-
1 / 2010 Postní
Společenství
Z FARNÍ KNIHOVNY: Milí čtenáři, po čase vám chci na stránkách Společenství opět představit nejnovější knižní přírůstky z naší farní knihovny. Knih, které nově přibyly do knihovny, je velká řada, vždyť jich je plných 37! Proto vám zde nebudu představovat všechny, vyberu skutečně jen ty „nejzajímavější“. Kompletní seznam všech knih naleznete na webu www.farnost-havirov.cz/knihovna/seznamknih.html. Celkem je ve farní knihovně již cca 1600 titulů, čítajících nejen knihy, ale i DVD. Návštěva papeže Benedikta XVI. – jistě se ve vzpomínkách vracíme k návštěvě Svatého otce Benedikta XVI. v České republice. Se vzpomínáním nám mohou pomoci dva tituly: obrazová kniha Karmelitánského nakladatelství a 4 DVD vydané Českou televizí. Velký rozvod – zde by se chtělo říct, tato kniha je již skutečná klasika, od autora, na kterého označení klasik padne taky jako ulité. Když se zmíní jeho další tituly, jako např. „Letopisy Narnie“ nebo „Rady zkušeného ďábla“, pak již jistě víte, že autorem není nikdo menší než C. S. Lewis. V této své knize přichází s myšlenkou fantastického - utopického autobusového výletu z pekla do nebe. Tato vyhlídková jízda je pro některé, ale rozhodně ne pro všechny. Proč? To se již dozvíte v samotné knize. Zničení člověka – i další, méně známá představovaná kniha, je autora C.S.Lewise. Autor rozpracovává téma zákona lidské přirozenosti. Porovnává mravní naučení starých Egypťanů, Babyloňanů, Číňanů, Řeků či Římanů, a zjišťuje mezi nimi zásadní shodu. Lewis poukazuje na tyto společně sdílené hodnoty a varuje před snahou nahradit je „lepšími“ či „rozumnějšími“, protože je přesvědčen o tom, že to povede nutně ve zničení toho, co je nám jako lidským bytostem vlastní. Při řekách Babylónských – znalci Starého zákona již jistě ví, že autorem této knihy je náš starozákonní „klasik“, Miloš Bič. Kniha pojednává o dějinách a kultuře starověkých říší předního Orientu. Půlkacíř – kniha, která nás provází životem Karla Kryla formou rozhovorů, které s novinářem Milošem Čermákem vedl těsně před svou náhlou smrtí. V n í Karel Kryl bilancuje otevřeně svůj umělecký i soukromý život. Fascinující je pro mne Krylova reflexe nových poměrů po listopadovém převratu, kdy se jeho postoje rozcházely s dobovou euforií. Teprve nyní, s odstupem času mnozí překvapeně vidíme, v čem všem se Kryl žel nemýlil – teprve když utichly dobové vášně, můžeme porozumět hloubce jeho mnohdy „kacířského“ pohledu. Knihu vydalo v roce 2009 již ve 3. vydání nakladatelství Leda. Kniha je opět rozebrána a pro velký zájem se chystá její další dotisk… Zjevení Janovo – jedná se o český ekumenický komentář k novozákonní knize Zjevení sv. Jana, autorem komentáře je Jiří Mrázek a knihu vydalo v roce 2009 Karmelitánské nakladatelství. Oběť zpovědního tajemství – autor Joseph Spillmann vydal v Matici cyrilometodějské detektivní román z prostředí malé vesnice v jihovýchodní Francii okolo roku 1900. U místního faráře se někdo vyzpovídá z vraždy. Okolnosti tohoto zločinu jsou takové, že sám kněz upadne do podezření, že je vrahem, ten se ale nemůže hájit, protože je vázán zpovědním tajemstvím. Po procesu rozsudek zní „smrt stětím“. V poslední minutě je mu udělena „milost“ k doživotním nuceným pracím v trestaneckém táboře v Nové Kaledonii. Po třech letech se začnou dít podivuhodné věci – utrpení nevinného nese plody. Více se již dozvíte v knize.
-6-
1 / 2010 Postní
Společenství
Proti zlému krompáč a lopata – autorem knihy rozhovorů je Miloš Doležal, kniha vyšla v roce 2006 v Karmelitánském nakladatelství a jedná se o setkání s osobnostmi české společnosti, které přes nástrahy 20. století a životní zkoušky nepřestaly hledat smysl bytí a stvoření. Autor rozmlouval s těmito osobnostmi: gen. mjr. Rudolfem Pernickým, Bohumilem Černíkem, P. Josefem Cukrem, gen. mjr. Tomášem Sedláčkem, Jiřím Šindlerem, plk. Karlem Bednaříkem, PhDr. Karlem Krausem, plk. Otakarem Černým, P. Petrem Ovečkou, gen. mjr. Janem Babincem a plk. Dalimilem Matusem. Stromu zbývá naděje – nakladatelství Lidové noviny, prakticky již jako „dvorní“ vydavatel knih Tomáše Halíka, vydalo v roce 2009 tuto prozatím jeho poslední knihu. Kniha nese výmluvný podtitul „Krize jako šance“. Autor v knize polemizuje s jednostranností ateismu i povrchní náboženskostí a hlásí se k poctivé teologii. Učednictví – v edici „Na minutu“ vydalo v roce 2009 Karmelitánské nakladatelství knihu Vojtěcha Kodeta, který se na pozadí biblických textů zamýšlí nad tím, co to znamená být dnes Kristovým učedníkem. Jeho krátké úvahy jsou rozděleny do pěti částí, přibližujících podstatu učednictví – vztah ke Kristu, život z Božího slova, život z Ducha svatého, život z eucharistie – a také spiritualitu Matky Kristovy, první a největší učednice Páně. Kotva naděje - v edici „Malý duchovní život“ Karmelitánské nakladatelství vydalo v roce 2009 další knihu Kateřiny Lachmanové. Autorka ukazuje, že život bez naděje patří k pohanskému způsobu života. Jestliže se nám naděje vytrácí, naše křesťanství je neduživé, něco s ním tedy není v pořádku. Kde a jak hledat naději v dnešní době plné skepse, strachu a špatné nálady? Co je autentická křesťanská naděje a co jsou její karikatury? Odpovědi hledejte právě v této knize. Crash test – změnil se váš náboženský život jen v soubor samých pravidel, příkazů a zákazů? Pokud ano, něco není v pořádku a je na čase zjistit, že nás Bůh volá k tomu, být novým člověkem v Ježíši Kristu. „Návod“, či lépe rady, jak na to, nám může poskytnout Mark Hart. Knihu vydalo loni opět Karmelitánské nakladatelství. Probouzení - nakladatelství Cesta vydalo loni další knihu známého a populárního autora Marka Orka Váchy. Kniha je plná úvah o naší civilizaci, přírodě a katolické církvi. Autor se zamýšlí především nad vlastní rolí v tomto světě. Čas pravé radosti – poslední dvě představované knihy jsou z nakladatelství Portál. První je knihou rozhovorů s prof. Lubomírem Mlčochem, ekonomem, který přednáší na Univerzitě Karlově na Fakultě sociálních věd, kde byl také dvě volební období děkanem. Je katolíkem vyznávajícím dobrovolnou skromnost, spoluautorem práce Pokoj a dobro, která byla počátkem devadesátých let minulého století jedním z plodů desetiletého období obnovy církve. Knižní rozhovor se zabývá jak životem prof. Lubomíra Mlčocha, tak i jeho pohledem na aktuální společenské a ekonomické otázky s přesahem k tématům křesťanské víry. Rozhovory, úvahy, komentáře – kniha složená s rozhovorů, komentářů a úvah pocházejících z let 1989-2005. Autorem myšlenek je Václav Malý, v knize se odrážejí jeho názory a myšlení za posledních patnáct let jeho činnosti. Jednotlivé texty jsou na první pohled značně rozdílné, přesto ve svém celku odrážejí ochotu neúnavně naslouchat, když je třeba i kritizovat zamlžované nešvary. Tolik tedy dnešní nabídka z novinek ve farní knihovně, které na vás spolu s dalšími knihami čekají na vypůjčení každou neděli mezi 9-10 hodinou. Na setkání s vámi se těší Láďa Svoboda -7-
1 / 2010 Postní
Společenství
ZPRÁVY A OZNÁMENÍ - V pátek 5. února 2010 ve věku 80 let zemřel Mons. Josef Veselý, Papežský prelát a emeritní děkan opavský, básník a politický vězeň komunistického režimu. Rozloučení proběhlo v nabité konkatedrále Panny Marie v Opavě v sobotu 13. února 2010. Ostatky Mons. Josefa Veselého jsou uloženy v kněžské hrobce na Městském hřbitově v Opavě. Mons. Josefa Veselého 1. února vyznamenal prezident Václav Klaus Řádem T. G. Masaryka - Tříkrálová sbírka v Havířově vynesla 70 476 Kč, z toho před kostely se vybralo 58 a půl tisíce Kč. V tomto roce byly v celém Havířově pouze 3 zaregistrovaní vedoucí koledníků, paní Světničková, Dominik Honěk a pan Szymurda, jáhen z Havířova-Suché. Bylo by dobré, aby se v příštím roce zapojilo více koledníků a aby koledovali také po ulicích a po domech. Pro mnoho občanů Havířova je to třeba jediná možnost, kdy se setkají s živými křesťany a ještě přispějí na něco dobrého. - Nedělní sbírka 17. 1. ve farnostech sv. Anny a Markéty na Haiti vynesla 73 407 Kč. Je vidět, že havířovští farníci mají srdce otevřená a že jim není lhostejný osud těžce zkoušených lidí daleko od nás. Zprávy ze situace na Haiti lze nalézt např. na www stránkách oblátů www.oblati.cz nebo salesiánů www.sdb.cz nebo na www.idnes.cz - články od Lenky Hellerové Zápisník z Haiti. - Při nedělní sbírce v kostele sv. Anny dne 1. února jste věnovali 35 892 Kč pro děti v Afgánistánu. Převzal ji vojenský kaplan o. Kamil Vícha, který ji s dalšími darovanými finančními prostředky veze s sebou na misi do Afgánistánu, do provincie Logar, kde budou za tyto peníze nakoupeny potřebné věci pro zdejší chudé děti a také pro další potřebné. - V neděli 20. 12. 2009 se při mši svaté omluvila Zdeňka Kohoutová Dagmar Černochové: „Vážení bratři a sestry. Dne 22. listopadu 2009 jsem z tohoto místa při ranní mši svaté sdělila nepravdivý údaj o slečně Dagmar Černochové, kterou jsem nařkla z účasti na anonymu, který je nám všem znám a dle mého mínění vyvolal nynější situaci ve farnosti. Tímto se slečně Dagmar Černochové omlouvám za toto nepravdivé nařčení.“
Letem světem ze střediska -
Horolezecká stěna ve městě. Od ledna se rozšířila nabídka střediska Don Bosko ve městě o nově zbudovanou horolezeckou-boulderovací stěnu, která je umístěna v přízemní herně vedle vrátnice. Zájemci z řad dětí si zde mohou prověřit své „horolezecké“ schopnosti každé pondělí odpoledne v rámci lezeckého kroužku. -
Kostel jako významná budova naší obce. Ve dnech 1.-5. února probíhal každé dopoledne ve středisku Don Bosko na Šumbarku dopolední program pro školy na téma „Kostel jako významná budova naší obce“. Programu se zúčastnilo celkem 10 tříd ze 4 škol (ZŠ Školní, ZŠ Jarošova, ZŠ Moravská a ZŠ G. Svobody). Děti se při tomto povídání nejprve dozvěděly spoustu nových pojmů týkajících se kostela a jeho vybavení (což bylo pro ně místy i náročné). Nově získané vědomosti však poté využily v druhé půli programu, kdy se proměnily ve skupinky detektivů. Jejich úkolem pak bylo pojmenovat určité očíslované předměty v šumbarském kostele, díky čemuž mohly vyluštit tajenku zadané křížovky. Vítězná nejrychlejší „parta detektivů“ dostala na konci programu drobnou sladkou odměnu. Je třeba říci, že třebaže toto téma bylo pro značnou část dětí nové a nezvyklé, tak i přesto ho většinou dobře přijaly nebo se o to aspoň snažily. A spokojené s programem byly také paní učitelky. -8-
1 / 2010 Postní
Společenství
Ve dnech 1. - 4. března (jarní prázdniny) pořádá středisko Don Bosko pobyt na salesiánské chatě „Orlí hnízdo“ v Beskydech. Program bude tematicky zaměřen na ZIMNÍ OLYMPIJSKÉ HRY J. Bližší informace o této akci (a také o dalších programech) je možné získat buď přímo ve středisku, anebo na střediskových webových stránkách www.csmdonbosco.cz. Během jarních prázdnin bude středisko na Šumbaru zavřené a středisko ve městě otevřené od 9 do 17 h.
Poděkování za podporu občanského sdružení APROPO Ráda bych srdečně poděkovala všem, kteří v době Vánoc podpořili naše občanské sdružení APROPO odesláním dárcovské SMS. Vaší podpory si velice vážíme, díky Vaší pomoci může APROPO lidem s tělesným postižením usnadňovat život. APROPO je havířovské občanské sdružení. Zajišťuje pro lidi na invalidním vozíku každodenní osobní asistenci, která nahrazuje ústavní péči a umožňuje těžce tělesně postiženým lidem žít běžným životem navzdory tomu, že potřebují ke svému životu pomoc druhé osoby. Více o činnosti APROPO Vám ráda sdělí jednatelka sdružení Jana Kawuloková (telefon číslo 603411380 nebo 596885820). APROPO najdete také na www.apropovozickari.com. Pokud se rozhodnete i nadále APROPO podporovat, stačí odeslat dárcovskou sms ve tvaru DMS APROPO na telefonní číslo 87777. Cena DMS je 30 Kč, APROPO obdrží 27 Kč. Jinou možností jak podpořit APROPO, je využít přímo transparentní účet číslo 4096656001/5500, kam můžete zaslat libovolnou částku a podpořit tak APROPO v jeho činnosti. Dovolte mi ještě jednou poděkovat za Vaši dosavadní podporu, velmi si jí vážíme. Není lehké v dnešní době shánět podporu pro handicapované spoluobčany. Proto jsem moc ráda, že v našem společenství jsou lidé, kterým není lhostejný život lidí s tělesným postižením. Budeme vděčni, pokud nás budete jakkoli podporovat i nadále, třeba modlitbami, bez nich se neobejdeme. Za občanské sdružení APROPO Jana Kawuloková
Otisky prstů V jedné polské farnosti nedaleko našich hranic se místní farář rozhodl zavést vysoce sofistikované technologické zařízení. Aby mohl kontrolovat, zda se mladí lidé v rámci přípravy na biřmování zúčastnili předepsaných dvou set mší svatých, instaloval u dveří kostela digitální snímač otisků prstů. Nechci teď polemizovat o tom, proč je zrovna dvě stě mší nutnou a postačující podmínkou pro přijetí plnosti darů Ducha svatého (apoštolům musela stačit jediná), spíše mě zaráží ta pokroková novinka. Přece jen jsem zvyklý na prahu chrámu sahat spíše do kropenky a snímání otisků prstů mám spojeno s policejním vyšetřováním. Holt jiná doba, jiný kraj… Možná by šlo v nastoleném trendu pokračovat a skončit až u virtuálních mší, které by každý prožíval v poklidu domova u svého počítače. Eucharistie by se mohla rozvážet třeba jako pizza… -ok-
-9-
1 / 2010 Postní
Společenství
Nač je cesta, která nevede ke chrámu? Tak se ptá stará paní v „perestrojkovém“ ruském filmu Pokání. Stejná otázka mi vytanula na mysli, když jsem přicházel ke kostelu sv. Jana Boska na Šumbarku po nové městské komunikaci. Je pěkná, se zámkovou dlažbou, vede nějakých dvacet metrů kolem kostela a končí v poli. Zřejmě má sloužit pejskařům, aby zde mohli venčit své čtyřnohé miláčky. Přitom stačila trocha zdravého rozumu a dobré vůle a problém s příjezdem ke kostelu by byl elegantně vyřešen. Odpověď na svou otázku jsem nakonec přece jen dostal, když jsem na zpáteční cestě šlápl do psího exkrementu. -ok-
Setkání v Poznani Každý rok pořádá francouzská komunita Taizé na Silvestra evropské setkání mládeže, nazývané "Pouť důvěry". Pokaždé se koná v jiném evropském městě. Letos (od 29. prosince 2009 do 2. ledna 2010) byla zvolena polská Poznaň. Taizé setkání - to je ztišení a rozjímání. Jsou to setkání, kde se člověk přibližuje Bohu, a tím nalézá i sám sebe. Pouť důvěry je nepopsatelný zážitek, který se navždy vryje do srdce… Jak probíhá? Setkání trvá necelých pět dní. Tyto dny naplňují společné modlitby s Taizé zpěvy. Připravené jsou i workshopy v mnoha evropských jazycích. Program je velmi nabitý, vrcholem pak je noční modlitba za mír a následné slavení Silvestra v rodinném kruhu farnosti, kde je člověk ubytovaný. 1. ledna pak program pokračuje slavnostním obědem s rodinou, u které těch několik dní poutník bydlel… Ubytování bývá zajišťováno v rodinách z farnosti. Nerozhoduje tu příslušnost k církvi. Taizé je ekumenická komunita. To, co zde naleznete, je pohostinnost, vstřícnost a láska. Já jsem se na přelomu roku také zúčastnil tohoto setkání a rozhodně nelituji. Na takovém velkém setkání jsem byl poprvé a naprosto to předčilo má očekávání. Do města se sjelo na 30 tisíc mladých lidí z celé Evropy. Z České republiky byl vypraven 1 autobus, ve kterém spolu s námi cestovali i poutníci ze Slovenska. Celkem nás bylo asi 80. Ubytováni jsme byli v rodinách, v okolních farnostech a vesnicích, které nás přijaly opravdu vřele. Na těch pár dní jsme se stali plnohodnotnými členy jejich rodiny. Já jsem byl ubytovaný v malé vesničce Wiry, vzdálené asi 20 minut jízdy vlakem od Poznaně. Se mnou tam bydlel ještě jeden Čech a 2 Italky. Od známých, kteří bydleli přímo v Poznani, mám informace, že jejich rodiny jim nabídli ke spaní své postele, zatímco sami spali na zemi na matracích. Toto setkání mě hodně naplnilo a rozhodně nelituji, že jsem se jej zúčastnil. Doporučuji ho každému, kdo se rád setkává s druhými lidmi, chce si procvičit cizí jazyky a poznávat cizí země. Příští setkání Taizé bude v Rotterdamu Ondřej Chlebík
Gerardovy postřehy Po delší době jsem se na první pátek v únoru zúčastnil večerní mše sv. u sv. Anny. Mše sv. doprovázená písněmi skupiny mladých s akustickými kytarami a návazná adorace se zpěvy s varhanním doprovodem ukázaly názorně, jak mohou různé hudební žánry přispět k vytvoření důstojného prostředí pro slavení liturgie. Velice sympaticky působí, že mladí zpěváci se nestydí a mají při mši sv. místo blízko oltáře; při adoraci vytvoří půlkruh na oltářních stupních a společně se zúčastní adorace vlastními chválami a přímluvami. Kluci a děvčata, díky za dobrý příklad i pro nás starší!
- 10 -
1 / 2010 Postní
Společenství
V Y S T Ř I Ž E N O (tentokrát ze čtvrtletníku „CESTA" - farnost Tišnov, prosinec 2009): Když jsme před 20 léty připravovali pouť do Říma na na kanonizaci, nikdo z našeho výboru neočekával tak velký rozsah této poutě. Ale hlavně to, co potom následovalo. Jako obvykle nám Pán dal daleko více, než jsme chtěli i než jsme si dovedli představit. Tak alespoň stručně: obsazení a rozšíření biskupských stolců; volný prostor pro všechny druhy liturgie (jen vzpomeňme podmínky např. pro biřmování dříve a dnes); obnovu veškerých katechetických aktivit; obnovu a rozšíření všech druhů křesťanských společenství; obnovu řádů a klášterů (včetně zavedení nových); obnovu a rozšíření křesťanského školství na všech stupních; začlenění do evropského společenství i po stránce náboženské - účast mládeže na mezinárodních setkáních, každoroční účast na setkáních Taizé...; rozvinutí charitativních činností včetně iniciace hospicového hnutí (zde je přímá vazba na činnost sv. Anežky); obnovu misijních aktivit; obnovu přeshraniční spolupráce, zvláště se sudetskými Němci, včetně obnovy kostelů, kapliček, hřbitovů, ale i slavení společné liturgie a pořádání společenských akcí; ekumenické hnutí bez jakýchkoliv omezení; poprvé v historii naší vlasti nás navštívil Svatý otec (dokonce v půběhu uplynulých dvaceti let to byly čtyři návštěvy); byla svatořečena řada našich patronů a další se připravují; byly obnoveny a rozšířeny služby církve v nemocnicích, věznicích i v armádě (dokonce v zahraničních misích); byly iniciovány i zcela nové aktivity - např. Sdružení katol. žen, sdružení křesť. seniorů, odborů a další; obnoven Orel, skauting a další organizace; založen katolický rozhlas, televize, webové stránky křesťanských institucí a jednotlivců; křesťanské pořady a programy (dokonce i křesťanské redakce) jsou i ve veřejných mediích; vycházejí desítky novin, časopisů, zpravodajů, včetně farních; byla obnovena i rozšířena křesťanská nakladatelství (včetně Domu bible); vyšly a stále vycházejí stovky titulů; byly a stále jsou renovována poutní místa, poutní domy, kde je k dispozici neomezený prostor pro exercicie a další akce; byly obnoveny diplomatické styky mezi Českou republikou a Vatikánem; máme četná zastoupení v mezinárodních i křesťanských organizacích; církvi byl částečně navrácen majetek; zúčastňujeme se mezinárodních poutí - na př. do Mariazell, Lurd - dokonce i pouť vojáků; žijeme v Evropě bez válek (což za dob sv. Anežky a bohužel ještě ani koncem minulého století nebylo). Škoda, že jen fňukáme, závidíme, neradujeme se, neděkujeme, nejsme vděčni našemu Pánu za vše, co nám na přímluvu sv. Anežky dal. A přece bychom měli denně uskutečňovat to, co znělo před 20 léty v Římě: „Učiň mě Pane nástrojem... Ať zářím, ať zářím tvým pokojem!" F.R.
- 11 -
1 / 2010 Postní
Společenství
PŮST Trvale plný žaludek tajemné věci neuvidí (kmen Zulu) Slovo „půst“ v mnohých z nás vzbuzuje spíš odpor. Je to však nástroj duchovního růstu nebo se jím může stát, pokud jej s otevřeností přijmeme a správně použijeme. Do postu je třeba začlenit vůli. Půst činí člověka otevřeným k Božím tajemstvím. Jde v něm o zdrženlivost - odpoutat se od navázanosti na majetek, od jídla či jiných požitků, od osob,... Půst by měl být vždy projevem oddanosti k Bohu; musí stát ve službě Božímu království. Spočívá ve víře a v touze po příchodu milovaného Boha. Půst vede k očistě ducha, jeho důsledkem je vnitřní spokojenost a štěstí. Půst působí mír v duši, pokoj těla; (v antice byl půst brán jako ochrana před zlem nebo zlým duchem). Jdeme-li z cesty špatné náladě tím, že se dobře najíme, nikdy nepoznáme sami sebe. Když v postě odložíme četná náhradní uspokojení, poznáme, co je v nás. Postem v důsledku vyvoláme v sobě to, co je dobré. Půst spojený s modlitbou může dosahovat podivuhodných výsledků. - Maj -
Postem zdaleka není myšleno jen odepření si jídla. Půst je zřeknutí se čehokoliv, co je v našem životě postradatelné, zbytečné nebo překážející, co nás spoutává. Skrze něj dáváme ve svém životě větší prostor Bohu a máme možnost více poznat sami sebe... Několik tipů: * Cvič se ve zdrženlivosti: v jídle, pití, kouření, sledování televize, internetu, v nakupování... * Dodržuj Popeleční středu a Velký pátek jako zvláštní dny půstu: jen jednou se najez dosyta a odřekni si maso. * Přinášej páteční oběť - může mít různé formy: zřeknutí se masa, omezení konzumu. To, co je díky této páteční oběti ušetřeno, by mělo přijít k dobru lidem v nouzi. Smyslu páteční oběti odpovídají také různé formy osobní a společné modlitby stejně jako služba a pomoc druhým. * Jako postní oběť dej stranou určitou částku peněz pro hladovějící a jinak trpící. Zřeknutí se znamená, když k nutkání "muset mít" řekneme ne. Zřeknutí se znamená svobodný, zodpovědný a uvědomělý život. V postní době nejde o půst Když jsem se pak v dospívání osamostatnil ve víře, byla jedna z prvních věcí, kterou jsem zkoumal, právě postní doba a půst. (A zkoumám dodneška…) Z mého zkoumání nyní vím, že v „postní době“ nejde v první řadě o půst. Půst je jen jedním z prostředků k něčemu důležitějšímu: totiž k obrácení. Ano, hlavní náplní postní doby není bezduchý půst a odříkání, ale obrácení se k Někomu, kdo mi chce nabídnout více, než to, čím právě žiji. Obrátit se ale k Tomu, kdo mi nabízí něco většího, předpokládá, že je třeba se od něčeho jiného odvrátit. Abych mohl do svých dlaní přijmout něco většího, musím odložit to, co v nich může překážet. V tom je podstata neustálého rozlišování, kudy nás Bůh vede, co nám nabízí a co je pro nás dobré. Moudrost církve předávaná po staletí doporučuje tři, resp. čtyři kroky na cestě obrácení: „půst“, „modlitbu“, „almužnu“ a „smíření“. Modlitbou se člověk spojuje s Bohem, naslouchá mu, rozlišuje, jak a kudy se má ubírat jeho život. Postem se člověk něčeho dobrovolně zříká (peněz, času, aktivit…) a to, čeho se zřekl, poskytuje potřebným – což je podstatou také „almužny“. Smíření pak člověka naplňuje pokojem ve vztahu k Bohu, k druhým i k sobě. (převzato z www.vira.cz)
- 12 -
1 / 2010 Postní
Společenství
DROBEČKY Z NAŠÍ FARNOSTI: www.farnost-havirov.cz, což je internetová adresa naší farnosti, začíná ožívat a připravuje se její přestavba. Je výborné, že se tam objevil okamžitě výsledek sbírky na Haiti, oslovení havířovských farníků naším novým farářem otcem Marcelem Krajzlem, ale také aktuální pozvání na setkání členů živého růžence. To jsou první vlaštovky, které jistě nezůstanou osamocené. Stránky nabízejí nejenom živé informace o havířovském Orlu, ale také trochu z historie farnosti. To je zvlášť aktuální v letošním roce, kdy si připomeneme 165 let od posvěcení kostela sv. Anny a 40 let od vydání stavebního povolení na jeho přístavbu. A ještě jedno výročí. O letošních Velikonocích oslavíme 20 let nepřetržitého vydávání SPOLEČENSTVÍ a zároveň činnosti farní knihovny u sv. Anny. Uvítáme vaše názory, vzpomínky, podněty, připomínky. A to buď do farní knihovny, nebo na adresu:
[email protected] V prosinci minulého roku odešla z naší farnosti již 22. zásilka poštovních známek, tentokrát o váze 4,29 kg. Díky všem, kteří známky sbírali (a budou sbírat i letos). Zvláštní poděkování p. Jaroslavu Babíčkovi, který již mnoho let dobrovolně pečuje o to, aby se známky dostaly na správnou adresu, t.j. na Hnutí Rodina v Pardubicích. Tam je zásilka dále zpracována a využita pro potřeby misií. Je to pěkný a nenápadný projev vzájemné solidarity v naší církvi, který bychom si měli zachovat. (Pro ty, kteří nevědí: použité poštovní známky se odevzdávají ve farní knihovně u sv. Anny v půjčovní době v neděli od 9 - 10 hodin) Také sběr použitých víček PET láhví pro Charitu Hrabyň pokračuje i letos. Ve farní knihovně jsou už plné dva pytle a je tam nachystáno ještě několik prázdných. Kdy se všechny naplní a JAG předají Charitě, to už záleží jenom na nás.
Pokračování ankety o ekonomických radách 1. Jakým způsobem byla ve Vaší farnosti jmenována ekonomická rada? Ekonomická rada farnosti (ERF) byla jmenována farářem (tedy mnou) na dobu 5 let. Tvoří ji farář, účetní, a tři aktivní farníci (kostelník, městský radní, řemeslník – důchodce). Vybral jsem si je sám vzhledem k jejich aktivitě ve farnosti a pro farnost. Farnost však byla s dvouměsíčním předstihem vyzvána a informována veřejně, že se blíží termín ukončení funkčního období předchozí ERF a že nastává období vytvoření nové ERF. Každý farník měl možnost navrhnout své kandidáty do ERF. Nulová odezva. Proto jsem ustanovil ty, kteří souhlasili a jsou osvědčení a dlouhodobě prospěšní ve farnosti. 2. Jak často se ekonomická rada schází? Mohou se na ni farníci obracet se svými podněty a dotazy? ERF se oficiálně schází jednou ročně, schvaluje hospodaření za minulý kalendářní rok a ekonomické plány farnosti na rok nastávající. V průběhu roku farář konzultuje s ERF pouze mimořádné situace a investice, které nebyly v původním plánu. Jednotliví členové ERF se nicméně na realizaci řady investičních a hospodářských záležitostí pravidelně podílejí (účetnictví, nákupy, brigády, akce atd.). 3. Jak probíhá ve Vaší farnosti sčítání vybraných sbírek? Jsou farníci informováni o vybraných částkách? Sbírky sčítám někdy sám, někdy počítá katecheta nebo kostelník. Zveřejňuje se okamžitě (následující neděli) výsledek všech účelových sbírek. Běžné sbírky ne, ale - 2x ročně - se
- 13 -
1 / 2010 Postní
Společenství
vyhotovuje celkový výkaz o hospodaření farnosti - zde je celková suma sbírek uvedena a veřejně na nástěnce k nahlédnutí. 4. Máte v oblasti ekonomiky a hospodaření farnosti osvědčenou zkušenost, se kterou byste se mohl podělit? Lidé potřebují často slyšet a vidět, jaké částky se používají a na co konkrétně. o. Marek Jargus
Z nedávných dějin – pronásledování salesiánů v 50. letech Se svolením autora, salesiána, pocházejícího z našeho kraje, který nechtěl být jmenován, přetiskujeme úryvek z brožury, kterou napsal podle vyprávění salesiánů, pamatujících útlak od komunistů v 50. letech. Přepadení v noci 13. dubna 1950 ve studentátě v Přestavlkách Z vyprávění jednoho svědka Večer 13. dubna jsme šli spát jako obvykle. V naší ložnici spalo asi deset kleriků. Představení spali jednotlivě ve svých pokojích. Okolo půlnoci nás probudil hluk na chodbě a cizí hlasy. Podívali jsme se klíčovou dírkou a s překvapením jsme spatřili uniformované policisty SNB se samopaly. Tiše jsme se domluvili, že je potřeba zjistit, co se děje. Vyšel jsem na chodbu. Policisté na mne namířili samopaly a tázali se, co chci. Řekl jsem, že jdu na WC. Jeden policista se samopalem mě doprovázel. Záchody byly dosti daleko a on se mne po cestě tázal, ve které vesnici jsme a co jsme za podnik. Odpověděl jsem, že jsme řeholní dům a že se chceme stát kněžími. Nevěřil! Otevřel jsem tedy dveře na kůr naší kaple, okolo které jsme právě šli. Když policista uviděl oltář, pokřižoval se, přehodil samopal na rameno a pravil: „Dostali jsme rozkaz, že jdeme zneškodnit ozbrojené záškodníky. Teď vidím, že lhali. Svolali nás z celého kraje a nevěděli jsme, kam nás vezou. To se bude manželka divit, až jí povím, že jsme šli se samopaly na bezbranné řeholníky.“ Všichni klerici museli zůstat v ložnicích. Bylo nás celkem asi padesát. Mezitím členové StB, kteří vše organizovali pod vedením olomouckého náčelníka Drabiny, shromáždili všechny představené do jídelny. Přečetli jim přípis, že budou soustředěni do jednoho kláštera, kde budou „moci konat své náboženské povinnosti a věnovat se duchovním věcem“. Potom se museli rychle sbalit a vzít si jen část svých osobních věcí, hlavně prádlo. Knihy prý budou poslány později za nimi. To se ovšem nestalo. V Oseku nebo Želivě jim byla vrácena pouze malá část osobních věcí. Mnohé cenné věci se ztratily, hlavně knihy. V noci byli všichni představení spolu s asistenty a koadjutory odváženi v připravených autobusech do „centralizačního kláštera“ v Oseku u Duchcova. Naši ředitelé a později i představení jiných řádů byli odvezeni do koncentračního kláštera v Želivě, kde byl mnohem přísnější režim. Vše se konalo uprostřed noci, aby o tom ostatní obyvatelé ve vesnici nevěděli a případně se nebouřili (jak se to stalo v Ořechově). ... Nálada mezi kleriky byla dobrá, skoro bojová, ale ve smyslu „nepoddáme se vám“. Protože jsme měli klíče od různých místností a skladů, o nichž zmocněnci nevěděli, vzali jsme ze skladů mnoho cenných věcí a poslali jsme je domů k rodičům při pozdějších návštěvách příbuzných. Celý náš ústav byl hlídán asi deseti policisty se samopaly. Ti se v prvních dnech po obsazení chovali nedůvěřivě. Když časem poznali, že nejsme žádní záškodníci, že je zdravíme a chováme se k nim vlídně, hrávali proti nám skoro denně volejbal. Hlídali nás celkem asi měsíc. ... Několikrát za námi přijeli „pánové z Prahy ze SUC“ a přemlouvali nás k vstupu do generálního semináře. Byli neodbytní. Přemlouvali i vyhrožovali, že nás pošlou do soustřeďovacího klášte- 14 -
1 / 2010 Postní
Společenství
ra. Nevěděli jsme, co máme dělat. Generální seminář byl zřízen v Praze jako jediný v Čechách a na Moravě po zrušení všech diecézních seminářů. Pro Slovensko byl v Bratislavě. Věděli jsme, že je obsazen kolaborujícími „vlasteneckými“ profesory. Neměli jsme se s kým poradit. Ale v následujících dnech se naskytla příležitost. Zmocněnec potřeboval nakoupit řepná semena. Nabídli jsme se, že je zajedeme koupit do velkoskladu do Olomouce. Půjčili jsme si od souseda malou motorku, zajeli do Olomouce a zastavili jsme se u preláta Cinka, prorektora olomoucké univerzity, a prosili o radu, jak se máme rozhodnout. Dr. Cinek radil, aby několik jednotlivců slíbilo, že do semináře nastoupí, ale pak nenastoupili. Zařídili jsme se podle této rady, slíbili jsme „pánům z Prahy ze SUC“, že někteří nastoupí do semináře a oni nás už vícekrát nenavštívili. Nikdo z nás však do generálního semináře nenastoupil. Začátkem prázdnin oktaváni složili maturity a septimáni zkoušky v Holešově na gymnáziu. Potom nás zmocněnec po částech pouštěl k rodičům. Pouze přikázal, že se nesmíme spolu scházet. Zmocněnec Čáň, jak jsme se později dověděli, rozprodal během prázdnin vybavení celého ústavu lidem v okolí. Koncentrační klášter Želiv Byl to tábor, do kterého byli soustředěni ředitelé řeholních domů a provinciálové, pokládaní režimem za zvlášť nebezpečné. Vedoucím tábora byl příslušník estébák „Lojza“, Alois Pokorný. Byl hrubý a svým chováním i řečí záměrně urážel a tupil všechny řeholníky. Například při příjezdu do Želiva se museli všichni řeholníci svléci do naha. Nechali je dlouho stát, než jim vrátili jejich šaty, které údajně prohlíželi. O řvaní a sprosté nadávky nebyla nouze. Při ranních nástupech, než se šlo na pracoviště, hulákal Lojza, „že je naučí pracovat, že doposud nic nedělali, že žili na úkor a za peníze pracujících…“ Řeholníci byli většinou na ubikacích podle jednotlivých řeholí. Později jim namontovali do jednotlivých pokojů odposlouchávací mikrofony do stropu vedle svítidel. To řeholníci brzy poznali podle sádry a omítky na zemi. Mohli alespoň mluvit svobodně při práci venku na zahradě. Občas přijeli z Prahy důstojníci StB a vyslýchali jednotlivé řeholníky, kteří zapomněli, že mají odposlech. Jelikož představení jednotlivých řádů nevěděli, co se děje s ostatními příslušníky řádů na svobodě, snažili se s nimi navázat spojení. (Někteří řeholníci, kteří byli před 13. dubnem 1950 mimo řeholní komunitu, např. v nemocnici, nebyli v seznamech, které zmocněnci sestavovali po 15. březnu, a proto nebyli soustředěni.) Podobně se snažili navázat spojení s Želivem i řeholníci, kteří byli na svobodě. Důležitým článkem při navazování tajných kontaktů s představenými v Želivě byl salesián P. Václav Filipec. Ten byl v červnu 1950 propuštěn ze soustředění v Oseku a navázal tajné písemné spojení s představenými v Želivě přes civilní zaměstnance, kteří pracovali v klášteře. Tuto cestu využívali také představení ostatních řeholí. Asi po dvou letech StB začala mít podezření na tajný styk a vyslýchali některé civilní zaměstnance i řeholníky. Bylo to spojeno s fyzickým i psychickým týráním. Vyšetřovaní byli u výslechu celý den i noc bez přerušení, bez jídla a pití, bez odpočinku a spánku. Výsledkem byl většinou psychický kolaps a přiznání. Tajné spojení řeholních představených se spolubratry se prozradilo. Jako hlavní byl odsouzen tehdejší salesiánský inspektor P. Antonín Dvořák. Podstoupil tvrdé výslechy, při kterých byl surově bit. Později o tom nechtěl nikdy mluvit. Byl odsouzen na 25 let vězení za „velezradu a vyzvědačství“. P. František Hnila dostal 23 let a několik dalších řeholníků od 12 do 22 let. Řeholníci pracovali v objektu kláštera nebo na poli, hlídáni policií. V prvých měsících po soustředění byla strava nedostatečná a balíky s jídlem, které posílali příbuzní, policejní vedení kláštera vykrádalo. Pokračování příště – o místech a lidech nám blízkých či známých - 15 -
1 / 2010 Postní
Společenství
Přehled hospodaření v našich farnostech za minulý rok Farnost sv. Anny 2009 PŘÍJMY
Kč
Sbírky pro potřeby farnosti Sbírky k odeslání (Misie, Svatopetrský haléř, seminář, TV NOE, povodně, návštěva papeže, Bible,Církevní školství) Dary pro potřeby farnosti Dary odeslané (Boží hrob) Ostatní příjmy (úroky z vkladů,…) PŘÍJMY CELKEM
340 544 184 300 93 620 2 300 19 506 640 270
VÝDAJE
Kč
Desátek ve prospěch biskupství Sbírky odeslané Misie,Sv.p.haléř, seminář, TV NOE, povodně, návšt.pap., Bible, Cír. školství Dary odeslané (Boží hrob) El.energie Vodné a stočné koks pro farní budovu u sv. Markéty Ochrana objektů městskou policií Daň z nemovitosti, inkaso, odvoz odpadů, pojištění Nájem farního bytu Telefonní poplatky Kancelářské, toaletní a hygienické potřeby Bohoslužebné účely (liturg. potř., květiny, svíce, kadidlo) Ostatní (Drobný mater. na opravy, bank.popl., revize has.přístr. a el.zařízení) VÝDAJE CELKEM
26 600 184 300 2 300 77 798 6 455 21 000 10 250 8 804 81 198 15 880 3 172 34 787 28 428 500 972
Farnost sv. Markéty 2009 PŘÍJMY Sbírky pro potřeby farnosti Sbírky k odeslání Misie, Svatopeterský haléř, seminář, TV NOE,
Kč 104 374 54 300
povodně, návštěva papeže, Bible,Církevní školy)
Dary pro potřeby farnosti, dotace města a kraje Dary odeslané (Boří hrob) Ostatní příjmy (úroky z vkladů,…)
PŘÍJMY CELKEM
216 700 700 17 018
393 092
VÝDAJE Desátek ve prospěch biskupství Sbírky odeslané (misie,Sv.p.haléř, sem., TV NOE, povodně,...)
- 16 -
Kč 10 700 54 300
1 / 2010 Postní
Společenství
Dary odeslané (Boží hrob) Okna na faře a odvodnění u kostela El.energie Vodné a stočné koks pro farní budovu u sv.Markéty Daň z nemovitosti, inkaso, odvoz odpadů,pojištění telefonní poplatky Kancelářské, toaletní a hygienické potřeby Bohoslužebné účely (liturg. potř., květiny, svíce, kadidlo) Ostatní (Drob.mater. na opravy, bank.popl., revize has.přístr. a el.zařízení)
700 403 149 33 268 2 584 12 120 7 518 12 948 795 18 549
VÝDAJE CELKEM
14 204
570 835
Matrika našich farností Prosinec 09 - Únor 2010 Svatá Anna Křty: Sára Šostáková
Svatá Markéta Pohřby: Jiří Sikora 57 let Josefa Sedláčková – Barčiová 79 let Jaroslava Bystroňová – Mičková 81 let MUDr. Emilie Večeřová–Králová 71 let
Pohřby: Jindřich Feber 77 let Anna Kajtoszková – Husová 81 let Olga Skýbová–Fizmalová 85 let Jarmila Karabinošová–Tvrdá 71 let Olga Dvořáčková–Pospíšilová 92 let Sabinka Horváthová 8 let
Svatý Jan Bosko Havířov – Šumbark Křty: 25.10.2009 Ivan Pokuta 23.1.2010 Elvína Anna Didová
Sbírky v našich farnostech Datum sv. Anna Sv. Markéta pozn. Kč Kč 25.12. 26.12. 27.12. 1.1. 3.1. 10.1. 17.1. 24.1. 31.1.
24 674 13 552 14 524 17 913 14 008 11 140 17 030 67 213 15 352
6 2 3 3 3 1 4 8 2
178 455 090 162 286 872 530 194 869
a 4 EUR a 7 Zl
sbírka na potřeby farnosti sbírka na Haiti
- 17 -
1 / 2010 Postní
Společenství
Dopisy do záhrobí Čtyřicet, na které padla věž v Siloe V městě Šumbarku, v osmém roce panování Václava Vrtošivého Jste hodně různí, skoro nic nemáte společného. Muži i ženy, nejrůznějšího věku, stavu a dokonce i víry. Jediné, co vás spojuje, je ona neblahá náhoda, která vás přivedla do blízkosti padající věže. Bezprostředně po vaší smrti se objevily spekulace o příčinách katastrofy. Vaši sousedé měli hned jasno; pád věže je trestem za provinění – vaše či vašich rodičů. Dodnes se po každém velkém neštěstí ptáme věčnou otázkou těch, kdož přežili: jak se to mohlo stát? Kdo za to může? Nenajdeme-li dostatečně uspokojivou příčinu, končíme bezmocnou výčitkou: jak to mohl Bůh dopustit? Kdysi jsem se domníval, že jste pouze „byli ve špatnou dobu na špatném místě“. Toto „vysvětlení“ je však příliš zjednodušující a neodpovídá pravdě. Vždyť celý stvořený svět je dobrým místem a od Kristova příchodu žijeme v dobré době očekávání evangelijních příslibů. Jak tedy máme nahlížet vaši bezpochyby tragickou zkušenost? V tomto světě existují padající věže, kameny i bomby. Za něco může gravitační síla jako jeden z principů světa, v němž žijeme, za něco lidský šlendrián, za něco lidská zloba. Nejsme zde v roli obětních beránků čekajících na porážku. Mnohdy se padajícím zdem můžeme vyhnout. Málokdy se stavba zřítí náhle, aniž by předtím vydala nejrůznější varovná znamení. Máme dostatek zkušeností i nástrojů jak tyto příznaky rozpoznat (sám pracuji ve firmě, která se tím zabývá). Siloe ovšem není věhlasné pouze díky vašemu neštěstí. Byl zde i stejnojmenný rybník, jehož vody se čas od času rozčeřily a uzdravovaly ty, kdo se do nich včas ponořili. Možná jste i vy toho neblahého rána spěchali k rybníku v touze po uzdravení a svým dupotem způsobili poslední osudový záchvěv vratké stavby... V našem světě existují padající věže i uzdravující prameny. Chceme-li v tomto světě (pře)žít, musíme být dostatečně vnímaví pro obojí: pro chvění, které předznamenává zřícení stavby, i pro chvění, jímž Hospodinův anděl proměňuje vodu v nástroj zázračného uzdravení. To druhé je podstatně obtížnější, už proto, že neexistují žádné přístroje, jež by to dokázaly exaktně měřit. Naše zkušenosti s tímto fenoménem se však počítají v tisících létech... Jsme odsouzeni, či spíše předurčeni k životu mezi oběma těmito krajnostmi. Musíme se snažit stavět pevné věže a průběžně kontrolovat jejich stav. Nesmíme ve fatalistickém odevzdání prodlévat v objektivně nebezpečných prostorách a trpně očekávat nevyhnutelné neštěstí. Musíme umět nalézat stopy tvořivé Boží ruky – koneckonců gravitační zákon je jednou z nich. Musíme umět rozpoznávat zázraky, jimiž nás Bůh velkoryse ujišťuje, že je stále s námi. I ve chvílích, kdy se na nás – přes veškerou prozíravost a opatrnost – řítí zborcené stavby. -okP.S. Tento dopis jsem vám napsal přesně měsíc před tím, než se zachvěla země na Haiti a zahubila tolik lidí jako pět tisíc věží v Siloe.
- 18 -
1 / 2010 Postní
Společenství
HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY Milí zmrzlíci, všude je zima, led a sníh a mráz zebe pod svetrem. Co s tím? Což takhle zalézt si s teplým čajem pod deku a vyluštit si křížovku? A pokud vás to už přestane bavit, tak si třeba zapněte televizi a fanděte ze všech sil! Vždyť právě probíhají …(tajenka)! Tak tedy „DO TOHO“ J! Pokud některé otázky budou moc těžké, poraďte se s rodiči nebo koukněte na internet J. Ale nejdříve si přečtěte tuhle tematickou básničku.
Když je zima v plné kráse, když sluníčko opírá se do těch čistě bílých střech, když zamrzne každý spěch, když rampouchy tiše zvoní, děti sáňky z kopce honí, když sněhulák spolu s náma usmívá se uhlíkama, když nám venku mrznou nosy, když nejezdí autobusy, to je ten čas doma být, teplý čaj si uvařit. Do deky se zabalíme, televizi si pustíme. Přímý přenos z Kanady je zdroj lepší nálady. Sportovci se na start řadí, mráz tu málokomu vadí, můžem fandit, držet palce, ať se daří jim v té dálce. Ať led a sníh správně klouže, slunce hladí zmrzlé louže, spousty přátel potkají a medaili vyhrají!
- 19 -
1 / 2010 Postní
Společenství 1 2 3
4 5 6
7 8 9 10 11 12
13 14 15
16 17 18
1. Jaké máme právě roční období? 2. Ještěže všechny přímé přenosy ze zimní olympiády vysílá Česká … na prog. ČT2 nebo ČT4. 3. Jak se jmenuje křestním jménem nejslavnější hokejista našeho národního týmu Jágr? 4. Zimní olympiáda začíná přesně 12. … 2010. 5. Jak se jmenuje česká rychlobruslařka, která má naději na olympijskou medaili? 6. Ve kterém městě probíhá letos zimní olympiáda? 7. Příští letní olympiáda bude v hlavním městě Velké Británie. Víš, jak se jmenuje? 8. Jedna z olympijských disciplín – akrobatické nebo třeba alpské … 9. Která exotická země vyslala své bobisty na olympiádu v Calgary (film Kokosy na sněhu)? 10. Čeští hokejisté vyhráli na olympiádě v Naganu v roce 1998, do které země Nagano patří? 11. Jak často se pořádají zimní olympijské hry? Co … roky. 12. Ve které disciplíně nás reprezentují: Petr Čajánek, Patrik Eliáš a Tomáš Kaberle? 13. Na zamrzlém rybníku si i vy můžete vyzkoušet olympijskou disciplínu – rychlo… nebo kraso… 14. Která země letos hostí zimní olympijské hry? 15. Jaké medaile chtějí všichni naši sportovci dovézt? 16. Nejslavnější český hokejový brankář se jmenuje Dominik … 17. Olympiáda je výborná příležitost vytvořit nový světový nebo národní (nebo osobní) … 18. Kterou olympijskou disciplínu trénují děti každý den na zasněženém svahu? Potřebují k tomu saně nebo … Tak to je ze sportovního tématu vše, vážení a milí luštitelé. Pro časopis Společenství ze zasněženého Havířova Marťa
- 20 -
