NELINKA A JEJÍ KAMARÁDI 1
© 2010 Nakladatelství powerprint, Praha Autor pohádek: Jan Řehounek Ilustrace: Milada Kudrnová Grafická úprava: Zdeněk Janovec Tisk: powerprint s.r.o.
2
Obsah Jak Pepíček potkal Nelinku ................................................
7
Jak se narodil písmenkový anděl ....................................... 15 Podkolenkoví hadi .............................................................. 23 Jak si Nelinka vypěstovala kamaráda ................................ 31 Nelinka a Pepíček se stali kouzelníky ................................ 37
3
4
Kde se rodí pohádky?
Kdepak se pohádky rodí, kam na ně máme jít? Zeptej se v obchodě, zdali je mají, v samoobsluze mohli by je mít. Paní prodavačko, dobrý den, prosíme na plátky nakrájet, s hořčicí, křenem a rohlíkem, deset deka těch nejlepších pohádek. Nemáme, nevedem, nedodali! slyšíme stále sborem. Asi bychom je ani neprodali! V hospodě zkuste to, za rohem! Pane vrchní, dejte se do běhu a doneste mi s příborem a lžící porci pohádkových příběhů s tvarohem a se skořicí.
5
Kde jste to, lidičky, viděli, pohádky s maštěným knedlíkem? Spěchejte rychle raději za panem básníkem! Tak, prosím, vy, pane básníku, napište písmenka do řádku a z řádků sestavte pro děti tu nejkrásnější pohádku. Ať se nám pohádka zrodí pro naši Nelinku ke čtení, co občas trošičku zazlobí, ale moc zlobivá není.
6
Jak Pepíček potkal Nelinku Když Pepíčkovi skončilo vyučování, loudal se pomalu domů. Ačkoliv po ulicích chodilo mnoho lidí, auta hučela a troubila, v křoví na okraji parku se hašteřili vrabci a u plotu jednoho z domů mňoukala kočka, zdálo se mu, že svět je úplně pustý
7
a šedivý. Jeho nejlepší kamarádka Soňa, se kterou seděl už od první třídy v lavici, chodili spolu na výtvarku, psali společně úkoly a odpoledne si hrávali u potoka nebo s míčem, se s Pepíčkem ve škole rozloučila, dala mu na památku světle modrého plyšového medvídka a odešla. S rodiči se totiž stěhuje do Německa, kde bude její tatínek pracovat. Na chvilku si sedl na lavičku u autobusové zastávky. Vzpomínal, jak byli se Soňou vloni v létě dva týdny na táboře a v noci se při bojovce ztratili, ale protože byli spolu, vůbec se nebáli a nepolekali se, ani když těsně nad nimi ve větvích zahoukala sova, a jak půjčil Soně svoji bundu, když jí byla zima a ona jemu dala čokoládový bonbón, i přesto, že měla jenom jeden. Zase se zvedl a šoural se dál. Ani si nevšiml, že mu z kapsy vypadl medvídek. Že ho nemá, na to přišel až večer doma. A byl z toho dvojnásobně nešťastný. Druhý den odpoledne procházel domů ze školy stejnou trasou s nadějí, že svého plyšového méďu najde. Jenže si moc nepamatoval, kudy vlastně včera bloumal, a tak se vracel z místa na místo… medvídek nikde. Vrátil se už podruhé k autobusové zastávce, jakoby ho tam něco táhlo. Podíval se pod lavičku, nahlédl i do odpadkového koše… Přiběhl k němu pes – zlatý
8
Nakresli holčičku Nelinku.
9
retrívr, očuchal mu nohavice a vrtěl ocasem. Pohladil ho a bezmyšlenkovitě se otočil. „Nehledáš náhodou tohleto?“ ozval se dívčí hlas. Zvedl hlavu a uviděl vesele pomrkávající pihovatou holku, která držela v ruce… medvídka! „To teda hledám, jak to víš? A kdes ho našla?“ vyhrkl. „Já ho nenašla, našel ho Fido! A teď našel i tebe! Chodíme spolu na procházku támhle do parku a Fido našel tady pod lavičkou toho plyšáka. Dala jsem mu ho očuchat, ale asi jsi byl už moc daleko, tak tě včera nenašel. A teď jsme šli po druhé straně ulice, najednou se mi vytrhl a utíkal přímo k tobě. Je to totiž pes čuchací!“ smála se. Podala medvídka Pepíčkovi. „Jsi moc hodná! Už jsem si myslel, že ho nenajdu!“ nadšeně děkoval té cizí holce, která mu ale vůbec cizí nepřipadala, a tak jí vyprávěl o Soně, která se odstěhovala a dala mu na památku toho medvěda.
10
A jak vypadá tvůj medvídek? Zkus ho nakreslit…
11
„Nechceš jít s námi do parku? Fido má strašně rád společnost!“ nabídla mu. „Nojo, určitě! Já mám taky rád psy. A jak se vlastně jmenuješ?“ „Nelinka,“ usmála se na něj, popadla ho za ruku a dala se do běhu za Fidem, jehož ocásek na ně mával už mezi stromy v parku. Pepíček se s Nelinkou a jejím pejskem Fidem v parku vydováděli – házeli mu klacek, schovávali se mu za keře a on je v mžiku našel, běhali kolem velikého smrku a drbali ho za ušima, což mu dělalo dobře. Když se v podvečer loučili, domluvili se, že zítra půjdou s Fidem k potoku za městem, kde je to moc pěkné a Pepíček se Nelinky zeptal, jestli by nechtěla chodit na výtvarku a ona řekla, že by ji to moc bavilo, protože ráda kreslí. Druhý den jí Pepíček přinesl k potoku plyšového pejska a Nelinka jemu červeného medvídka, aby měl ten medvídek od Soni kamaráda.
12
13
14
