2008

číslo 2/2008

Zpravodaj Sdružení SOS dětských vesniček

2 ÚVOD Vážení a milí přátelé, blíží se léto, doba dovolených, a ještě předtím dostáváte do svých rukou další číslo našeho časopisu, jehož prostřednictvím bychom Vás rádi informovali o dalších akcích, které se odehrály v jednotlivých vesničkách nebo na kterých se SOS dětské vesničky podílely. Ve vesničkách to totiž v pravém smyslu slova žije a to je moc dobře. Ráda bych Vám také touto cestou poděkovala za odezvu na naši žádost z minulého čísla časopisu, kde jsme Vás oslovili s prosbou, abyste nám v případě, že budete chtít dostávat informace o aktivitách SOS vesniček elektronickou cestou, sdělili svou emailovou adresu. Množství Vašich reakcí nás velmi mile překvapilo. Věřím, že i díky tomuto informačnímu kanálu budeme mít příležitost častěji se potkávat, případně této možnosti využijete např. k návrhům, jakých akcí by se SOS vesničky mohly účastnit nebo jakým způsobem by jste změnili, doplnili či rozšířili současnou podobu našeho časopisu. V jednotlivých SOS vesničkách děti pomalu finišují ve svém celoročním školním snažení a zároveň se již začínají těšit na prázdniny. Maminky přemýšlejí, který tábor bude pro děti nejlepší a kam pojedou s celou rodinou na společnou dovolenou. Pro Sdružení SOS dětských vesniček ale žádná dovolená neplatí, fungování vesniček je nutné zajišovat kontinuálně. I proto Vám chci předem poděkovat za podporu, kterou nám poskytujete. Bez Vašich finančních příspěvků by fungování SOS vesniček nebylo možné. I díky Vám se děti z SOS dětských vesniček mohou těšit na krásné léto se spoustou dobrodružství a zážitků, protože ví, že po tom všem se vrátí tam, kde mají své sourozence, kamarády a lidi, kteří je mají rádi – domů. Za to Vám patří náš obrovský dík. Chci Vám popřát krásné prožití léta, které snad bude teplé a slunečné, a těším se na naše další setkání na stránkách příštího čísla časopisu, které vyjde na začátku září, případně na některé z akcí, které se budou konat v SOS vesničkách a o nichž Vás budeme včas informovat.

Ing. Květuše Paichlová národní ředitelka Sdružení SOS dětských vesniček

Foto na obálce: návštěva studentů z Hong-kongu v SOS DV Karlovy Vary – Doubí

3 SOS dětská vesnička Doubí Pálení čarodějnic Konec měsíce dubna byl pro nás ve znamení pálení čarodějnic. Ještě před tím však bylo potřeba připravit místo pro tento prastarý obřad, aby bylo vůbec kde čarodějnici upálit. Pustili jsme se tedy nejprve do velkého jarního úklidu, přípravy ohniště, nařezali dřevo a nakonec vyrobili nádherně šerednou čarodějnici. V onen magický den se holky převlékly za čarodějnice, kluci popadli slaměnou čarodějnici a za zvuku píšal a bubínků vyrazilo procesí. Za zpěvu (spíše pokřiku) písničky zahánějící zimu a vítající jaro došlo procesí až k ohništi, na němž pak obřadně zapálilo svou čarodějnici. Následovala volba miss čarodějnice a předvedení kluků se svými odvážnými akrobatickými tanci. Dokonce vystoupili i odvážní zpěváci a zpěvačky, kteří nás bavili až do konce slavnosti. Nechybělo samozřejmě ani opékání vuřtů. Počasí, ač to tak zpočátku vůbec nevypadalo, se nakonec také velmi povedlo - všichni byli spokojeni.

Koncert skupiny Rocksteady Ve čtvrtek 15. 5. odpoledne jsme ve vesničce přivítali další vzácnou návštěvu – pravou černošskou reggae hip-hopovou kapelu Rocksteady. V rámci svého turné si na nás udělali čas a přijeli zahrát a zazpívat dětem a kamarádům, co si na koncert pozvali. Hráli moc krásně, ale nejen to. Manželka zpěváka Markyho Sandiforda si vzala do parády děti a učila je různým tancům. Akce se zdařila, byla velmi zábavná, poučná a v příjemné atmosféře. Děti také dostaly CD kapely a trička, která si nechaly po koncertě od všech hudebníků podepsat.

4 Návštěva z Hong-Kongu Ve dnech 4. a 6. května k nám do vesničky zavítala návštěva opravdu zvláštní. Nejprve skupina 36 a hned poté 27 studentů z čínského Hong-Kongu. Byli na poznávacím školním zájezdu po České republice a chtěli jej doplnit také nějakou bohulibou činností. Rozhodli se tedy pomoci naší vesničce. Vzhledem k tomu, že se jednalo o poměrně velký počet dětí, trochu nám dělalo starosti, čím je zaměstnáme. Ale! Do budoucna plánujeme stavbu osady na místě nyní zarostlé a dlouho neudržované zahrady nad vesničkou, takže práce byla bez problému vymyšlena. Paní ředitelka ještě obvolala školy v Karlových Varech a poprosila o zapůjčení zahradního nářadí. Návštěva proběhla velmi spontánně a uvolněně. Pro přivítání jsme totiž nacvičili pozdrav v čínštině a navrch ještě přidali písničku – samozřejmě v češtině. Jak první, tak i druhá návštěva nám na oplátku také zazpívala a pohodová atmosféra na sebe nenechala dlouho čekat. Jazyková bariéra nebyla pro děti téměř žádný problém. Pedagog, který čínské děti doprovázel (Američan), zapojil všechny děti včetně těch našich do všelijakých míčových her. Zábava byla brzy v plném proudu a málem jsme zapomněli i na slíbenou práci. Na poslední hodinku návštěvy tedy došlo i na ní. Rozdali jsme hrábě, kolečka a rukavice a celý průvod vyrazil k zahradě. Při tak hojném počtu tráva na zahradě i na hřišti zmizela opravdu rychle. Mimochodem jsme se také dozvěděli, že pro děti z Hong-Kongu a jiných velkých čínských měst je dost výjimečné vidět tak velké plochy zeleně, natož hrabat a ještě nosit tolik trávy. Podle slov jejich průvodců to pro obě skupiny byl opravdu zážitek, i když si po cestě zpátky děti prohlížely a navzájem ukazovaly malé puchýře a odřeniny na rukou. Na závěr jsme pěkně poděkovali a zamávali studentíkům v autobusech ujíždějících do pohodlí karlovarských hotelů. Tomáš Štěpánek SOS DV Karlovy Vary – Doubí

5 SOS dětská vesnička Medlánky Policejní den v SOS-DV v Brně Medlánkách V sobotu 10. května se v SOS-DV v Brně - Medlánkách konal policejní den. Šlo o představení některých oblastí policejní práce dětem. Členové různých složek Policie ČR předvedli ukázky tréninku zvířat i simulaci opravdového zásahu při dopadení nebezpečného pachatele. O ostrý start celého programu se postarali příslušníci Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Předvedli dvě ukázky dopadení pachatele. První při útěku v osobním autě, kdy mu po krátké honičce se zapnutými sirénami zablokovali cestu svými vozy a následně ho rychle a nekompromisně odzbrojili a zneškodnili. Než se pachatel nadál, byl odvážen v poutech za doprovodu sirény. Při druhé ukázce policisté svým rychlým zásahem překvapili zloděje, právě když opouštěl vykradený objekt s vakem plným lupu. Není divu, jako vykradený objekt posloužila mateřská škola, která s vesničkou sousedí. Zlosyn opět neměl šanci… A to děti odměnily potleskem. Policisté byli natolik přesvědčiví, že po skončení ukázky bylo namístě připomenout některým menším dětem, že to bylo jen jako a že spoutaný a následně propuštěný ničema je vlastně také policista a nemusí se ho bát. To se také hned ukázalo při následném předvádění výstroje a výzbroje, kterou policisté přivezli. Děti si mohly bezpečně vyzkoušet kolik váží pistole, samopal, brokovnice, jak se nosí ochranná přilba nebo neprůstřelná vesta. Po celou dobu své přítomnosti poutal velkou pozornost také policejní motocykl, který měl pod kapotou opravdu hodně koní. Koně byly také dalším bodem programu. Ukázky z výcviku koní předvedly příslušnice jízdní policie. Jednotlivé disciplíny provázel svým výkladem velitel jednotky. Při policejní práci je třeba koně (i jezdce) připravit na široké spektrum situací s nejrůznějšími rušivými vlivy, které by netrénovaného koně mohly snadno vyplašit. V takovém případě by nebyl pomocníkem, ale zátěží. Aby k něčemu takovému nedocházelo, je třeba koně pravidelně trénovat tak, aby byli schopni spolupracovat s jezdcem bez ohledu na rušivé vlivy, které s sebou situace zásahu může přinést. Důležitou roli při tom hraje vzájemná důvěra a souhra mezi koněm a jezdcem. Součástí programu tak byly kromě ukázek jezdeckých dovedností i ukázky tréninku odolnosti koní proti zátěžovým situacím, jakými jsou střelba z pistole, průchod kouřovou clonou, bezprostřední kontakt s vlajícími prapory nebo přeskok hořící překážky. Koně také musí klidně zvládat chvíle, kdy jsou obklopeni větším počtem lidí, což předvedly na závěr, když se kolem nich shlukly děti, aby si je pohladily. Dalšími zvířecími pomocníky při práci policie jsou psi. Policejní kynologové přijeli a předvedli ukázky své práce i přesto, že se několik hodin předtím účastnili nočního zásahu. To, že je pes díky svým schopnostem v některých situacích nenahraditelným pomocníkem bylo vidět při ukázce stopování a odhalení ukrytého pachatele. Aby byl pes použitelný pro policejní práci, musí samozřejmě podobně jako kůň projít náročným výcvikem. Důležité je rychlé a přesné plnění povelů psovoda. Že to pro policejní psy není žádný problém bylo jasné z další ukázky. Policisté předvedli několik variant využití služebního psa při dostižení a zneškodnění pachatele.

6 Jednou byl pachatel dokonce ozbrojen střelnou zbraní. Pes se stává v takových situacích pro policistu důležitým partnerem. Policejní psi předvedli svůj důraz, se kterým se vrhali na obranu svého pána a bylo jasné, že to nejsou zrovna domácí mazlíčci a žádná velká legrace s nimi nebude. Naopak smysl pro humor ukázali policisté při kontaktu s dětmi. V průběhu dne se chodník ve vesničce proměnil v malířské plátno, které děti hustě pokreslily nejrůznějšími dopravními značkami. Na závěr proběhlo vyhlášení vítězů výtvarné soutěže s policejní tématikou. Policisté dětem osobně pogratulovali a předali jim ceny za první až třetí místo. Další ceny mohly děti vyhrát při plnění úkolů, které si pro ně připravila paní tisková mluvčí, která také celý program uváděla a doprovázela svým slovem. Celá akce se mohla uskutečnit jen díky velmi vstřícnému postoji Policie ČR, konkrétně preventivně informační skupiny správy Jihomoravského kraje, brněnské expozitury ÚOOZ, oddělení jízdní policie a dálniční policie, kterým bychom rádi touto cestou poděkovali. Díky patří také naší psycholožce Gabriele Vykypělové, která byla hlavní organizátorkou programu. Josef Ochman SOS DV Brno – Medlánky

7 SOS dětská vesnička Chvalčov Víkend plný zábavy Co se stane, když se spojí děti z Orla Horní Moštěnice s dětmi z SOS dětské vesničky Chvalčov? Odpově je jednoduchá – víkend plný zábavy! Vše začalo už v pátek večer společným táborákem před orlovnou. Děti se při něm seznámily a z opečených špekáčků načerpaly síly k následující noční hře, tzv. Výsadku. Představte si, že vás se zavázanýma očima zavezou autem neznámo kam, po sundání šátku z očí vám dají mapu, list s úkoly, které musíte cestou splnit, a vy se musíte co nejdříve dostat zase zpátky do orlovny. Zajímavá představa, že? Každá skupina dětí byla vysazena na jiném místě a byla doprovázena dospělým vedoucím, kterým bděl nad dodržováním regulérnosti pravidel. Kdo Výsadek nezažil na vlastní kůži, nikdy nepochopí všechna ta dobrodružství, která ho provázejí. Vyluštit úkol psaný v morseovce nemusí někomu připadat těžké, avšak shromáždit cestou podpisy co nejvíce lidí nebo dokonce sehnat slepičí vajíčko (a neporušené přinést do cíle) už dá pořádně zabrat. Děti byly moc šikovné. Všechny se vrátily v pořádku do cíle a jejich pořádně bolavé nohy nebyly nic proti zážitkům, které cestou získaly. V sobotu ráno se všichni vydali naučnou stezkou Lovci mamutů v Přerově dozvědět se něco o naší pravěké historii. Již cestu z přerovského nádraží na Velkou Dlážku si děti užily, protože byly vedené na provázku se zavázanýma očima anebo se střídaly v nošení kamaráda. V lese si pak děti vyráběly různé pravěké ozdoby, nářadí a zbraně, které se všem moc povedly. Na dalších zastávkách na Čekyňském a Školním kopci se hrály různé hry, nebo se odpočívalo. Setkáním s mamutíkem Tomem bylo dětské putování završeno. Kulturně nevyčerpaní jedinci ještě večer shlédli divadelní představení Jak se peklo zadlužilo a co z toho všechno bylo divadla Dostavník, které ten den zavítalo do kulturního domu v Horní Moštěnici. V neděli dopoledne vypukl tvrdý boj mezi děvčaty a kluky, jehož cílem bylo dokázat, která z obou skupin umí uvařit lepší guláš. Děvčata vařila v kotlíku nad ohněm, kluci nad plynovou bombou v orlovně. Všude to nádherně vonělo, kolem dokola se krájely a míchaly všelijaké tajemné ingredience a přes kouř nebylo vidět do tváří čarodějů a čarodějek... Dvoučlenná porota hodnotící guláše měla moc těžkou práci. Nakonec se však jednomyslně usnesla, že oba guláše jsou tak vynikající, že si zaslouží sníst k obědu. Po obědě čekalo chvalčovské děti balení a pak už jen návrat do vesničky. Loučení to však nebylo smutné, protože jsme si všichni slíbili, že se určitě brzy na nějaké podobné akci zase shledáme. Lukáš Adolf SOS DV Chvalčov

8 Komunita mládeže Brno – Starý Lískovec Jedno čtvrteční odpoledne Již delší dobu spolupracuje Komunita mládeže Brno prostřednictvím projektu „Dlouhodobáčci“ se soukromou Vyšší odbornou školou v Jihlavě. Jedná se o projekt zaměřený na děti a dospívající, kteří jsou handicapovaní tělesně, mentálně, sociálně nebo mají různé kombinace postižení. Jedním z bodů programu Komunity mládeže je rozvíjet u mladého člověka všechny jeho osobnostní složky, podporovat učení a získávání nových znalostí a zkušeností, které se mohou hodit v budoucím samostatném životě. Handicapovaní lidé jsou součástí naší společnosti, a proto je důležité umět s nimi jednat, nebát se je oslovit, zeptat se, zda nepotřebují naši pomoc. Mnozí z nás tyto dovednosti nemají - a je to škoda. Handicapovaní lidé nás můžou v mnohém obohatit a pěstovat vzájemně korektní vztahy je nejen proto bezesporu velmi důležité. Nápad navázat s těmito lidmi spolupráci a zapojit do ní i naše mladé obyvatele Komunity, kteří by si tak mohli s dětmi a dospívajícími handicapovanými vzájemně vyměnit svoje znalosti, schopnosti a třeba i radosti a starosti, se nám zdál jako šastný a dobře realizovatelný. S „Dlouhodobáčky“ jsme naplánovali přednášku s prezentací, která se uskutečnila u nás na Komunitě v Brně jednoho čtvrtečního podvečera. Přijely za námi studentky druhého ročníku ze SVOŠS, které mají na starosti jako asistentky handicapované děti z projektu, společně s jejich vedoucí paní PhDr. Ivanou Honzlovou. Pro naše mladé si připravily ukázky a povídání o jednotlivých postiženích, abychom věděli, jak máme s takto handicapovanými lidmi správně jednat. Jednou z ukázek byla prostorová orientace nevidomých. Rozdělili jsme se po dvou a tím z dvojice, kdo neměl zavázané oči, jsme se nechali vést. Bylo velmi zajímavé být v roli nevidomého, nevědět kam jdu, na co se chystám šlápnout a přitom mít naprostou důvěru v člověka, který mě vede. Na straně toho, kdo nevidomého vede, jsme si uvědomili, jak nesmírně důležité je umět správně nevidomého oslovit, dobře vést a navigovat ho tam, kam potřebujeme jít. Projektová skupina nám také ukázala způsoby komunikace s lidmi na vozíčku, mentálně postiženými, s lidmi, kteří mají Downův syndrom nebo různě kombinovaná postižení. Během našeho čtvrtečního odpoledne a podvečera jsme pochopili, že handicap z lidí nedělá něco nenormálního. Že můžeme (a měli bychom) s lidmi s handicapem jednat jako se sobě rovnými, nebát se jejich postižení ani jich samotných. Přednáška se protáhla z předpokládané jedné hodiny na tři a všichni jsme si to báječně užili. Jitka Nosková Komunita mládeže Brno – Starý Lískovec

9 SOS dětské vesničky ve světle ramp Výsledky soutěže Moje soukromí. Nekoukat, nešourat! V minulém čísle časopisu jsme Vás informovali, že se Sdružení SOS dětských vesniček stalo partnerem soutěže „Moje soukromí. Nekoukat, nešourat!“, které pro děti a mladé lidi již podruhé organizoval Úřad pro ochranu osobních údajů. Prostřednictvím českého Sdružení se nakonec do této soutěže zapojily i SOS vesničky z dalších zemí, a to nejen z Evropy, ale i Asie (Kazachstán). Výsledky soutěže byly zveřejněny na konci dubna a udělalo nám velikou radost, že děti z SOS dětských vesniček dosáhly krásných výsledků a v několika kategoriích dokonce zvítězily! Ve věkové kategorii 12 – 15 let tak mezi fotografiemi zvítězila práce, kterou do soutěže zaslala Alyona Trupyaková z Kazachstánu, a ve stejné věkově kategorii zvítězila i esej, jejíž autorkou je Ekaterina Kuznetsová z Ruska. Všechny zaslané soutěžní práce včetně vítězných najdete na internetových stránkách Úřadu pro ochranu osobních údajů http://www.uoou.cz v rubrice Pro mládež. Obě vítězky byly pozvány na Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež ve Zlíně ke slavnostnímu předání ocenění. Protože se pobyt obou slečen ve Zlíně odehraje až po redakční uzávěrce tohoto čísla, přineseme Vám bližší informaci o celé akci v příštím čísle časopisu. Všem účastníkům soutěže děkujeme za jejich práce a vítězům samozřejmě gratulujeme!

Alexej Martynov, 12 let, Rusko

Alyona Trupyaková, 15 let, Kazachstán

10 SOS dětské vesničky na půdě Poslanecké sněmovny V uplynulých týdnech zahájili zástupci Sdružení SOS dětských vesniček rozsáhlou informační kampaň zacílenou na poslance a poslankyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Tato kampaň má podobu informačních schůzek s jednotlivými zákonodárci, během nichž se snažíme představit činnost Sdružení a zároveň nejzávažnější problémy, se kterými se Sdružení při své činnosti potýká. Na prvním místě je nutné uvést finanční otázky, kdy Sdružení každoročně řeší zásadní otázku, jak financovat provoz jednotlivých zařízení. Současný legislativní stav je bohužel takový, že zařízení pro výkon pěstounské péče (kam patří i SOS dětské vesničky) jsou jediným typem zařízení pro výkon skupinové náhradní péče, na něž zákon nepamatuje formou nárokové státní podpory. Výsledkem je značná existenční nejistota při každoročním čekání na výsledek řízení o přidělení státní dotace. I v případě, že je dotace Ministerstvem práce a sociálních věcí přidělena, však pokrývá jen malou část celkového rozpočtu Sdružení. V průběhu jednání se zákonodárci proto navrhujeme legislativní úpravu, jejímž výsledkem by měla být novela zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. V konečném důsledku by zařízení pro výkon pěstounské péče včetně SOS dětských vesniček měla být zrovnoprávněna se zařízeními pro děti vyžadující okamžitou pomoc (např. Klokánek). Získala by tak nárok na státní příspěvek vypočítávaný podle počtu dětí v zařízení. Na této změně by nepochybně profitovaly jak zařízení pro výkon pěstounské péče, tak veřejné rozpočty. Zařízení pro výkon pěstounské péče (včetně SOS dětských vesniček) by získala základní existenční jistotu a mohla by se výrazně více než dosud soustředit na svůj rozvoj a zkvalitňování služeb než jen na pouhé přežití. Veřejné rozpočty by činnost těchto zařízení financovaly cca. z 50%, čímž by se Česká republika konečně dostala na úroveň jiných podobných zemí (např. v Rakousku ale provoz podobných zařízení hradí stát zcela), a zároveň by veřejné rozpočty stále ještě „šetřily“ finanční prostředky ve srovnání s dětskými domovy, které by jinak děti žijící v zařízeních pro výkon pěstounské péče naplnily. Dětské domovy jsou totiž hrazeny zřizovatelem (v tomto případě státem) ze 100%. Chcete podpořit zařízení pro výkon pěstounské péče (včetně SOS dětských vesniček) při jednání o změně zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, který upravuje systém jejich financování? Kontaktujte svého poslance či poslankyni, kteří reprezentují Váš kraj, a žádejte o podporu pro naši iniciativu! Kontakty na jednotlivé poslance a poslankyně naleznete na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR http://www.psp.cz. Děkujeme za Vaši podporu. Jan Folda Národní kancelář Sdružení

11 Okénko do světa Zemětřesení v Číně: Čekání na děti, o které se bude třeba postarat SOS dětská vesnička v Chengdu je vzdálená cca 50 kilometrů od nejpostiženějších oblastí. V průběhu několika dnů po zemětřesení vypracovalo vedení vesničky krizový plán na poskytnutí pomoci obětem katastrofy, který místní úřady schválily. Byly podniknuty všechny nezbytné kroky k tomu, aby se vesnička mohla postarat o 100 sirotků a dětí, které byly v důsledku katastrofy odloučeny od svých rodičů. Dosud ale do vesničky nepřišlo ani jedno dítě a první děti by měly dorazit až v průběhu několika příštích dnů. V současnosti ještě stále probíhají záchranné práce, a proto mnohdy nejsou žádné zprávy o rodičích nebo dalších příbuzných mnoha dětí. Při katastrofě takovýchto rozměrů je mimořádně důležité postarat se především o děti, které nejsou v péči někoho z příbuzných, zjistit, jaká je jejich situace a kdo se o ně stará, a řádně je zaregistrovat. Úřady odhadují, že při zemětřesení ztratilo oba své rodiče cca 4.000 dětí. Podobně jako je tomu nyní v Číně vypadala situace i po katastrofálním zemětřesení v Pákistánu v roce 2005. Tehdy také trvalo několik týdnů, než se vyjasnila podoba péče o sirotky a děti byly předány do péče SOS dětských vesniček. SOS dětské vesnička v Chengdu, která byla zemětřesením zasažena jen velmi málo, také zorganizovala skupinu cca 50 mladých lidí a zaměstnanců. Tito lidé pomáhají v oficiálním centru, kde se třídí a rozdělují dodávky pomoci, dva z nich jsou dokonce přímo zapojeni do záchranných prací. zdroj: SOS Kinderdorf International http://www.sos-childrensvillages.org/News-and-Media/News/Pages/Waiting-for-children-to-care-for.aspx

autor: Richard Pichler