2008

jcie

dobroučské farnosti neděle 13. ledna 2008 svátek Křtu Páně

1/2008

Modlitba ze svátku Křtu Páně Všemohoucí, věčný Bože, tys slavnostně prohlásil, že Kristus je tvůj milovaný Syn, když na něj při křtu v řece Jordánu sestoupil Duch svatý. Dej, ať všichni, které jsi přijal za syny a dal jim nový život z vody a z Ducha svatého, zůstávají ve tvé lásce.

Slovo duchovního správce Ježíš se připojil k hříšníkům V uplynulých dnech jsme oslavili Ježíšovo narození a s anděly jsme mu provolávali slávu. Nyní slavíme další událost a tajemství Ježíšova života: Kristus je pokřtěn. Jan křtil vodou, aby lidi přivedl k pokání. Janův křest byl kajícím obřadem na odpuštění hříchů. Ježíš jej sám o sobě nepotřeboval. On, který je bez hříchu, se pro spásu člověka připojil k zástupu hříšníků, kteří na břehu Jordánu čekali na přijetí křtu pokání. S pokorou sdílí s člověkem jeho hříšnou přirozenost. Avšak Otcův hlas potvrzuje jeho nevinnost i božství. Sestupuje na něj Duch svatý a Bůh Otec jej označuje za svého „milovaného Syna“. Svátek Ježíšova křtu nás zve k tomu, abychom znovu objevili význam svého křtu, abychom v něm poznali dar a projev lásky Boha Otce. Je pro nás výzvou, abychom na tuto křestní milost odpovídali věrným plněním povinnosti, které jsme na sebe vzali v den, kdy jsme se stali Božími dětmi. Prosme Pána, aby nás uschopnil být jeho věrohodnými svědky ve světě. o. Jano

2

Dobré časy Často si naříkáme na zlé časy. Ale časy jsou zlé jen tehdy, když jsou lidé zlí. Dobré časy nespadnou z nebe. Dobré časy si můžeme udělat sami, ale ne penězi a technikou, nýbrž srdcem a dobrotou. Jen dobří lidé dělají dobré časy: když se projevuje dobrá vůle, když mlčí násilí, když je blahobyt rozdělen všem, když se lidé snášejí, když je zde místo pro květinu a čas pro laskavé slovo. Říká se, že čas jsou peníze a peníze nerv života, hnůj, na kterém vše roste. To je však lež. Možná největší lež dvacátého století. Není divu, že tolik lidí sedí v bahně, u konce s nervy. Nenalézají žádnou radost. Shánějí se po penězích, aby si koupili štěstí. Chtějí stále více peněz a nikdy jich nemají dost. Ničí se v neúprosném kolotoči „čas jsou peníze“. Vypni stroj, zastav hodiny, naplň čas láskou! Žij!

převzato z knihy Phila Bosmanse, Štěstí je v tobě ++++++++++++++++++++++++++++++++++

Život bez mapy Víra je hvězdou, jež osvěcuje naši cestu. Hledat Boha je dobrodružství. Nikdo z nás ale předem neví, kudy naše cesta k Bohu povede. Vydáváme se na cestu bez mapy, jako se vydali mudrci, kteří se přišli poklonit nově narozenému Kristu. Mnohdy máme dojem, že jsme sešli z cesty, že bloudíme a že jdeme oklikami. Jsme-li však rozhodnuti Boha najít, bude naše stezka v jeho očích vždy přímá. Jediná věc nás může skutečně zavést na scestí, a sice, že ztratíme z obzoru pevný cíl. Není-li jím Bůh, počítejme s tím, že promarníme hodně času. Nevíme-li už, kam směřujeme, vnitřně se unavíme a zestárneme. Máme-li však pořád Boha před očima, naše srdce si uchová mládí a svěžest. Víra je hvězdou, jež nás vede k cíli. Po všechny dny a noci života, ve všech údolích i na vrcholcích hor máme vždycky vztažný bod.

převzato z knihy W. Stinissena, I dnes je den Boží – rozjímání na celý rok

3

Pouť do Francie a Belgie (3. část) Hned po příjezdu sloužil otec Pavel v kapli místního kláštera mši svatou. Před postranními oltáři byly vidět dva prosklené relikviáře s dvěma těly řeholnic. V jednom bylo vystaveno skutečné tělo sestry Kateřiny a ve druhém pouze figurína sestry Louisy (de Marillac), spoluzakladatelky kongregace. Po skončení bohoslužby jsme si kapli prohlédli jen krátce, neboť chvíli poté začínala další mše. V blízkém obchůdku jsme si nakoupili tyto proslulé mariánské medailky takříkajíc přímo od zdroje. Otec Pavel nám je krátce před odchodem posvětil. Pak nás autobus převezl ke břehu řeky Seiny, k mostu de l’Alma, kde jsme nastoupili na loď na asi hodinovou vyhlídkovou plavbu po Seině. Trasa představovala takové kolečko. Z rybářské perspektivy jsme si mohli prohlédnout muzeum Louvre, muzeum Orsay a mnohé hotely a paláce. Obepluli jsme slavnou katedrálu Notre Dame na ostově Cité (kde byli korunováni francouzští monarchové) a viděli jsme i originál sochy Svobody (o něco menší než její newyorská kopie) a také Eiffelovku. Po skončení vyhlídkové plavby jsme se přesunuli k necelý kilometr vzdálené proslavené Eiffelově věži, která byla v Paříži postavena u příležitosti Světové výstavy v roce 1889. Stojí tu dodnes, Francouzi jsou na ni patřičně pyšní a každé čtyři roky ji kompletně přetřou. Věž má tři patra (přičemž vzdálenosti mezi nimi zdaleka nejsou rovnoměrné) a stojí (pochopitelně) na čtyřech nohách, kterými projíždí výtahy. Jednotlivá patra jsou propojena výtahy, ale lze se mezi nimi přesunovat i „zu Fuss“, tedy pěšky po schodech. Ovšem ze druhého do třetího patra se dostanete pouze výtahem, přestože schody tam také vedou. Od země až na vrcholek věže napočítáte přesně 1789 schodů – číslo, která představuje letopočet, kdy začala Velká francouzská revoluce. Já jsem se nechal vyvézt výtahem až úplně nahoru. Tam můžete zůstat buď „pod střechou“ a kochat se výhledem z prosklené kabiny zabírající panoramatický výhled na celou desetimilionovou Paříž. Když si přes sklo prohlížíte její více i méně známá místa, máte před sebou nápovědu ve formě fotografií s popisky budov, které vidíte v daném směru. Ale můžete také vylézt na zamřížovaný ochoz (kvůli sebevrahům) a prohlédnout si Paříž na čerstvém vzduchu. Přestože jsem na vrcholu Eiffelovky stál už podruhé, musím uznat, že i podruhé je to opravdu úžasný rozhled a můžete si připadat jako nějaký král, který shlíží dolů na své město. Ještě předtím, než nás výtah zavezl nahoru, jsme zažili zvláštní bezpečnostní incident. Ve frontě u pokladny, kde se prodávají vstupenky, kontroluje ostraha návštěvníkům jejich příruční zavazadla, jestli v nich nepřenášejí nějaké nebezpečné věci (střelné nebo chladné zbraně, výbušniny apod.) Naše skupina byla asi v polovině fronty, když náhle fronta přestala na druhém konci narůstat, ostraha zahradila prostor pro odchozí návštěvníky, blízká silnice byla z obou směrů uzavřena a kolem se procházelo několik vojáků se samopaly. Nejdřív jsme si mysleli, že asi bude kolem projíždět nějaký velký potentát, ale když jsme za chvíli uslyšeli velkou ránu, změnili jsme názor. Naštěstí se nejednalo o teroristický útok ani o anonymní telefonát s umístěnou bombou, ale pouze o likvidaci několika menších dělobuchů, které si jeden mladý turista koupil a v dobré víře si je nesl v baťůžku ve frontě k pokladně. Ostraha mu na ně přišla, zabavila je a kromě zavolání pyrotechnika z toho udělala trochu větší „show“.

4

Když jsme se po prohlídce Eiffelovky kolem 15:45 hod. zase sešli v autobuse, zamířili jsme k naší poslední zastávce v Paříži, kterou byl Montmartre (česky Hora mučedníků) a na něm stojící proslavená bazilika Nejsvětějšího Srdce Ježíšova – francouzsky Sacré Coeur. Hora mučedníků nese svůj název jako památku na popravu mnoha pařížských křesťanů, včetně prvního pařížského biskupa svatého Denise. Cestou k bazilice stoupáte po několika delších schodištích – docela mi to připomínalo sv. Hostýn u nás. Na přilehlých trávnících odpočívalo a slunilo se spousta turistů i místních (hlavně mladých). V chrámu samotném, který upoutá svými zvláštními kopulemi a který kombinuje románský a byzantský styl, panuje spíše přítmí. Je tu zakázáno focení (možná, že právě kvůli tomu). Tento chrám byl postaven z darů Francouzů jako poděkování za porážku Komuny v roce (snad) 1871. Stavba začala v r. 1876 a bazilika byla vysvěcena v r. 1919. Po krátké prohlídce a možnosti levného nákupu v této černošské a méně mravné části Paříže jsme se vrátili do autobusu a šofér nás ještě chvíli povozil po centru Paříže. Prohlédli jsme si starý i nový Vítězný oblouk. Od toho „starého“ vybíhají silnice do 12 směrů. Je to takový velký kruhový objezd a malá maturita pro řidiče autobusů i delších vozidel. Tento Vítězný oblouk nechal postavit Napoleon a jsou na něm zaznamenána jména jeho vítězných bitev a skrze něj projížděl, když se vracíval ze svých vítězných tažení. Jen tak pro představu je vysoký cca 50 metrů a stejně tak i široký (a dlouhý). Pod ním je umístěn hrob neznámého vojína, u kterého se často schází k poctě různé delegace, aby uctily padlé vojáky v obou světových válkách. Na střechu „starého“ Vítězného oblouku lze vystoupit a prohlédnout si tak Paříž shora. „Nový“ Vítězný oblouk je mnohem větší než ten „starý“ (zhruba dvakrát) a říká se, že se pod něj vejde celá katedrála Notre Dame. Je z bílého mramoru a v Pařiži stojí teprve necelých dvacet let. Také jsme alespoň zčásti zahlédli slavný bulvár Champs Elyseé -- Elysejská pole – asi nejproslulejší pařížský bulvár, dále Invalidovnu (útulek pro válečné vysloužilce, invalidy) kterou také nechal postavit Napoleon, a náměsti Trocadéro. Poté jsme zamířili k letišti Charlese de Gaulla, kde stál náš penzion. Opomenutou snídani nám nahradily ohřáté párky s chlebem, pro „postižené snídanáře“ zdarma, takže jsme tentokrát oželili i tu teplou polévku. Sice jsme znovu se spolubydlícími podnikli zdravotní večerní vycházku, ale nic jsme si nekoupili. Večer jsem šel spát dřív, poněvadž už jsem byl docela unavený a oprávněně jsem mohl parafrázovat refrén jedné známé písně „Bonne nuit, Mademoiselle Paris!“ – „Dobrou noc, slečno Paříži!“ Pavel Dušek Foto: Slavná pařížská bazilika Sacré Coeur (Nejsvětějšího Srdce Ježíšova).

5

POŘAD BOHOSLUŽEB V DOLNÍ DOBROUČI A OKOLÍ ve dnech od 13. ledna 2008 do 20. ledna 2008 7.30 Ostrov NEDĚLE 13. ledna

Křest Krista

9.00 Dolní Dobrouč Za farnost dětská+rytmika

10.30 Lanšperk PONDĚLÍ 14. ledna DPS

9.00 ÚTERÝ 15. ledna

17.30 Dolní Dobrouč Svátost smíření

STŘEDA 16. ledna

18.00

Za Boží pomoc a ochranu

7.00

Za děti, vnoučata a pravnoučata Dolní Dobrouč

18.00

Biblická hodina

7.00 Dolní Dobrouč Za Františka Maixnera a celý rod ČTVRTEK 17. ledna

PÁTEK 18. ledna

sv. Antonína

17.00

Svátost smíření Hnátnice

Panny Marie, Matky jednoty křesťanů

17.30

Mše svatá

17.00

Adorace a svátost smíření Dolní Dobrouč

18.00

Za uzdravení

17.00 Ostrov

SOBOTA 19. ledna

18.30 Dolní Dobrouč Za zemřelé zahrádkáře 7.30 Horní Dobrouě

NEDĚLE 20. ledna

2. neděle v mezidobí

9.00 Dolní Dobrouč Za farnost 10.30 Hnátnice

6

POŘAD BOHOSLUŽEB V DOLNÍ DOBROUČI A OKOLÍ ve dnech od 20. ledna 2008 do 27. ledna 2008 7.30 Horní Dobrouě NEDĚLE 20. ledna

2. neděle v mezidobí

9.00 Dolní Dobrouč Za farnost 10.30 Hnátnice

PONDĚLÍ 21. ledna

sv. Anežky Římské 17.30

ÚTERÝ 22. ledna

Dolní Dobrouč 18.00

STŘEDA 23. ledna

ČTVRTEK 24. ledna

PÁTEK 25. ledna

SOBOTA 26. ledna

Svátost smíření Za Jirku, Vaška a Standu

7.00 Dolní Dobrouč Za zemřelé oboje rodiče

sv. Františka Saleského

7.00 Dolní Dobrouč

Za Miroslava Pirkla, sestru a rodiče

17.00

Svátost smíření Ostrov

17.30

Mše svatá

17.00

Adorace a svátost smíření Dolní Dobrouč

Obrácení sv. Pavla 18.00

Za živé a zemřelé členy Orla

17.00 Hnátnice sv. Timoteje a Tita 18.30 Dolní Dobrouč Za + Karla Sejkoru 7.30 Ostrov

NEDĚLE 27. ledna

3. neděle v mezidobí

9.00 Dolní Dobrouč Za farnost dětská+rytmika

10.30 Lanšperk

Vydává: Římskokatolická farnost Dolní Dobrouč, Dolní Dobrouč 1, 561 02, tel. 465 543 420, 605 543 654 Vychází každou neděli. Uzávěrka vždy předcházející sobotu. Pouze pro potřebu farnosti! Kontaktní osoby: P. Ján Kubis ([email protected]), Mgr. Iva Špinlerová ([email protected]), Mgr. Pavel Dušek ([email protected]) http://sweb.cz/farnostdobrouc, email: [email protected]