Foto: Alena Fléglová, Václav Lejdar, Pavel Janák, Kateøina Rýdlová
BĚLOHRADSKÉ LISTY
Časopis Bělohradu a okolí 2/2008 2
OBJEKTIVEM BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ
3
FEJETON (STANISLAV RUDOLF)
4
ZEPTALI JSME SE ZA VÁS
5
STAROSTA ODPOVÍDÁ, MÚ INFORMUJE
6
NEBUĎME LHOSTEJNÍ (ALENA FLÉGLOVÁ)
7
Z KORESPONDENCE MEZI RADOU MĚSTA A OS BÍLÝ HRAD
8-9
LEVAN 75 (EDUARD ČELIŠ)
10-11
HÁJENKY - HÁJENKA NA PODHRÁZI (EDUARD ČELIŠ)
12-13
VÁLEČNÝ LETEC JIŘÍ SEHNAL (JUDR. JIŘÍ SEHNAL)
14
VZPOMÍNKY NA JIŘÍHO SEHNALA (LADISLAV STUCHLÍK)
15
FRČ TO JE FRANTIŠEK ČERNOCH (JAROSLAV KUGLER)
16
NEJSTARŠÍ BĚLOHRADSKÉ CHALUPY (JOSEF ŠPŮR)
17
BEJVÁVÁLO, BEJVÁVALO BĚLOHRADSKÉ NEDĚLNÍ KORZO (HANA FRIEDRICHOVÁ)
18
Z DOPISŮ ČTENÁŘŮ
19
UDÁLOSTI - ZAJÍMAVOSTI
20
EMMA A ZIMNÍ PLAVÁNÍ (EDUARD ČELIš)
21
SPORTOVNÍ AKTUALITY (PAVEL ŠUBR)
22
KULTURA (LADISLAV STUCHLÍK)
23
JOSEF VÁGENKNECHT - SVATÝ A ČERT FOTOGRAFIE NA OBÁLCE STR. 1 JOSEF VÁGENKNECHT CHALUPA NA ARNOŠTOVĚ STR. 24 MICHAL HRNČÍŘ SRNEC DALŠÍ ČÍSLO BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ VYJDE 23. 5. 2008
Bìlohradské listy
Vydává Mìsto Láznì Bìlohrad Vychází jako dvoumìsíèník Redakèní rada: Ladislav Stuchlík (éfredaktor), Eduard Èeli, Hana Friedrichová, Svatopluk Hrnèíø, Josef pùr, Ing. Pavel ubr, Mgr. Antonie Vaniová, Ing. Lenka Vichnarová. Povoleno MK ÈR pod è. E 10901 Adresa: Mìsto Láznì Bìlohrad Mìstské kulturní støedisko, Barákova 3, 507 81 Láznì Bìlohrad Telefon: 493 792 208, Fax: 493 792 484 E-mail:
[email protected] Grafika, sazba a tisk: tiskárna ARPA, Kotkova 792, Dvùr Králové n. L.
Tenhle fejeton jsem psal tìsnì v den po svatém Valentinu. Díky mediím jsem mìl od rána do veèera hlavu nabitou problémem lásky. Bohuel jsem se nedozvìdìl, jaký vztah mìl Valentin k sexu, kdy zamilovaným tolik fandil. Asi ne moc, kdy si pozdìji vybral eroticky dosti nenároènou profesi. Na obrazovkách ly romantické filmy a seriály. Pøi jejich sledování bylo pøímo nemoné neuhádnout, co si jejich dva hrdinové pokadé vzájemnì øeknou, a kdy odtrhnou od sebe svoje rty. Nezapomnìl jsem ty dvì krásné vìty. Miluji tì! øekl on. Já tebe taky! pitla ona! Jejich nový polibek zastínily závìreèné titulky. A já jim pokadé závidìl. V naem vedním ivotì, i kdy máme jeden druhého rádi a svou lásku nepøedstíráme, toti tímto zpùsobem nekonverzujeme èasto. Mnozí zamilovaní moná si to nahlas neøeknou vùbec! Tøeba mnì se to stalo jednou za ivot... To jsem uèil na základní kole v Lázních Bìlohradì. Právì kdy jsem se svými áky 8. tøídy psal diktát z èetiny, mi dívenka sedící v první lavici podstrèila nenápadnì papírek, kde bylo napsáno: Já vás moc myluju! Pøiznávám, e jsem od Kvìtuky spí èekal to tvrdé Y po m, ne tak odváné vyznání lásky. Nenápadnì jsem papírek sbalil a pokraèoval v diktování dalích záludných vìt, které mìly provìøit gramatické znalosti celé tøídy. Kvìtuka u také sklonila hlavu nad seit. A právì v tom okamiku jsem spatøil, jak jí po pìince ve vlasech leze ve. V té chvíli jsem nevìdìl, co dìlat. Nevímat si toho odporného cizopasníka a pokraèovat v diktování? Upozornit dívku, která mi pøed nìkolika vteøinami vyznala lásku, e má ve vlasech hnusnou, odpornou ve?! Dokázal jsem si pøedstavit, jak by asi jeèely ostatní holky, jaké by to bylo sousto pro kluky a koneènì jak moc bych Kvìtuku pøed tøídou ztrapnil! Pak jsem dostal pøímo geniální nápad! Poslal jsem svou ákyni bez jakéhokoliv vysvìtlování za svou kolegyní Macourkovou, která se potýkala o tøídu dál s matematikou. Pøedpokládal jsem, e dvì eny si spí poradí s nezvyklou kosmetickou vadou, ne bych ji amatérsky øeil já. Kvìtuka tedy odloila pero, láskyplnì se na mì usmála a odela ze tøídy. Neuplynulo ani pùl minuty, kdy se na chodbì ozval zoufalý jekot - a vzápìtí tupá rána. Vyrazil jsem bleskovì ze dveøí. V eru kolní chodby se mi naskytl zcela opaèný obraz, ne jsem pøedpokládal. Na zemi, u sousední tøídy, toti leela bez hnutí kolegynì Macourková, kolem ní stála v dokonalé bezradnosti skoro celá její tøída, plus Kvìtuka. Postupnì pøibíhaly i ostatní uèitelky a dokonce i sám pan øeditel. Co se stalo?! volal u z dálky. Nikdo mu nedokázal odpovìdìt. Natìstí se u matikáøka zaèala probouzet ze mdlob. Vichni kolem se rozplývali zájmem a nìným porozumìním, vyptávali se, co se kolegyni pøihodilo. Macourková vytøetila oèi a rukou ukázala na Kvìtuku. Ta jdi pryè, pryè...! vykøikla zoufale. Nikdo z pøítomných nechápal, k èemu mezi tìmi dvìma dolo. Ani uèitelka nedokázala svou první novou reakci v reálném svìtì vysvìtlit. Natìstí zakroèil øeditel. Zahnal vechny zvìdavce do tøíd a odvedl si Macourkovou i Kvìtuku do øeditelny. Diktát jsme pochopitelnì nedopsali. A já se a o polední pøestávce od kolegynì Macourkové dozvìdìl, o èem si v øeditelnì povídali. Kdy prý jsem poslal v jisté rozpaèitosti Kvìtuku na chodbu, ona skuteènì zaklepala na dveøe sousední tøídy. Matikáøka vyla ven a zeptala se, co si pøeje. Ale døív, ne jí dívka staèila odpovìdìt, vimla si uèitelka, stejnì jako pár minut pøedtím já, veky (tedy vi) v jejích vlasech - a v té chvíli se zhroutila do bezvìdomí. Uèitelka Macourková, jak v øeditelnì pøiznala, toti trpìla silnou pedikulofobií. To znamená, e mívala a chorobný strach ze zavivení. Proto ta její neèekaná reakce! Kvìtuku poslali oba pedagogové domù s ponauèením, jak se parazita, pøípadnì i dalích veek, zbavit. Ve kole se objevila u druhý den. Pøi èetinì jsem nenápadnì obeel lavici, v které sedìla. Ve vlasech nemìla pìinku, na rtech jí scházel obvyklý úsmìv. A bìhem hodiny mi u od ní nepøila ádná depee. Její platonická láska ke mnì skonèila. Tehdy jsem si vzpomnìl na známé francouzské pøísloví o tom, e pùvodcem veho na svìtì je ena. Cherchéz la femme! øíkají tam. V èeském pøekladu by mìlo nejspí znít: Za vím (a zøejmì i za vemi) hledej enu. Od té chvíle jsem zaèal, stejnì jako kdysi za svých studentských let, znovu nenávidìt matikáøky. Stanislav Rudolf -3-
Co poskytuje Czech POINT
Czech POINT - Èeský Podací Ovìøovací Informaèní Národní Terminál
Cílem projektu Czech POINT, tedy Èeského podacího ovìøovacího informaèního národního terminálu, je poskytnout obèanùm ovìøené výpisy z centrálních státních evidencí a rejstøíkù na jednom místì, ani by obèan musel navtívit nìkolik rùzných úøadù státní správy. Na Mìstském úøadì v Lázních Bìlohradì je moné získat ovìøené výstupy z veøejných informaèních systémù veøejné zprávy. To znamená, e kadý, kdo zaplatí pøísluný poplatek na místì Czech POINT, mùe poádat o následující: 1. Výpis z Katastru nemovitostí Výpis lze poadovat na základì listu vlastnictví nebo podle seznamu nemovitostí. adatel musí znát katastrální území a èíslo listu vlastnictví nebo parcelní èíslo, jedná-li se o pozemek, nebo stavební parcelu nebo èíslo popisné, jedná-li se o stavbu. 2. Výpis z Obchodního rejstøíku O výpis z Obchodního rejstøíku Èeské republiky mùe poádat anonymní adatel. Výpis lze poadovat na základì znalosti IÈ obchodní organizace. 3. Výpis z ivnostenského rejstøíku I v tomto pøípadì mùe o výpis z ivnostenského rejstøíku Èeské republiky poádat anonymní adatel. Výpis lze poadovat na základì znalosti IÈ obchodní organizace.
Jaký bude postup prací na kanalizaci směrem na Horní Novou Ves a v Lánech.
Jaké služby pro seniory poskytuje pečovatelská služba
V souèasné dobì má ji mìsto projektovou dokumentaci na pøípojky, vèetnì stavebního povolení. Investorem kanalizace je VOS a. s. Jièín. Generálním dodavatelem je firma GEOSAN GROUP, stavbu v Lázních Bìlohradì bude provádìt firma Stavoka Kosice.
Mìsto Láznì Bìlohrad nabízí terénní slubu osobám, které mají sníenou sobìstaènost z dùvodu vìku, chronického onemocnìní nebo zdravotního postiení. Poskytujeme níe uvedené sluby: dovoz nebo donáka jídla (za úhradu 10, - Kè za úkon) nákupy a nutné pochùzky (za úhradu 15, - Kè za úkon) praní drobného osobního prádla, ehlení a drobných úprav prádla (za úhradu 30, - Kè za kg) doprovod na vyetøení (za úhradu 50, - Kè za úkon) práce spojené s udrováním domácnosti (za úhradu 40, - Kè dennì) Na základì písemné ádosti klienta jsou sluby poskytovány v pracovní dny od pondìlí do pátku, v dobì od 8 do 14,30 hodin v domácnosti klienta. Blií informace podá Mgr. Jan Vinkler - úsek sociálních vìcí, Prostøední Nová Ves 2 - dùm s peèovatelskou slubou, Láznì Bìlohrad, tel.: 493792721, email:
[email protected]
V bøeznu zaène firma Stavoka Kosice práce na výtlaku a èerpací stanici z Lánù smìrem na Horní Novou Ves, který se napojí do stávající kanalizace u hornoveského fotbalového høitì. Kanalizace vede dolù k Jiskøe. V dubnu se zaène budovat stoka A od Japonska po Tøetí stranì nahoru. V dubnu a kvìtnu zaènou práce na stoce C od ulice Leontiny Maínové nahoru k Jiskøe. Èást k hasièárnì na Prostøední Nové Vsi povede v levé èásti státní silnice a odtud zeleným pásem mezi chodníkem a silnicí. Firma Stavoka bude koordinovat práce tak, aby zùstal vdy jeden pruh silnice prùjezdný. Po dokonèení výtlaku a èerpací stanice z Lánù do Horní Nové Vsi se zaène v Lánech budovat kanalizace po obci. Jak bude akce v Bìlohradì pokraèovat, spojí se zástupce firmy Stavoka s vlastníky dotèených nemovitostí a dojde k projednání postupu prací. Celá akce kanalizace v Lázních Bìlohradì a Lánech by mìla být dána do zkuebního provozu v létì 2009. Blií informace poskytne investièní technik Martina ubrtová nebo místostarosta Jiøí Bièitì. Jiøí Bièitì - místostarosta Lázní Bìlohradu
4. Výpis z Rejstøíku trestù Osoba, které lze na pracoviti Czech POINT výpis vydat, musí mít platný doklad totonosti a musí mít pøidìleno rodné èíslo. To znamená, e výpis se mùe vydat i cizincùm, kteøí mají napøíklad trvalé bydlitì v Èeské republice. Od 18. 2. 2008 je moné vydávat výpisy z Rejstøíku trestù i zmocnìncùm, kteøí ádají o výpis na základì plné moci jim udìlené dalí osobou. Mgr. Jitka Koálová - tajemnice MÚ Láznì Bìlohrad
Mgr. Jitka Koálová - tajemnice MÚ Láznì Bìlohrad
Co připravuje občanské sdružení ŽEN-SEN? Mateøské centrum Láznì Bìlohrad se zapojilo do celostátní kampanì Sítì mateøských center Zdravý ivot ve zdravém prostøedí, její první èást s názvem Mìsto pro dìti probìhne od 1. 3. do 30. 4. 2008. Cílem kampanì je upozornit na stav veøejných prostranství z uivatelské roviny malých dìtí. V rámci této kampanì pøipravujeme akci Procházka se starostou
a dalími zástupci mìsta. Projdeme pøedem vytipovaná problematická místa a v závìru procházky pøedáme podnìty rodièù a dìtí na zlepení situace ve mìstì pøímo panu starostovi Ing. Pavlu ubrovi. Sejdeme se ve støedu dne 16. 4. 2008 v 9:30 pøed Mìstským úøadem v Lázních Bìlohradì. Pravidelný program pro dìti od 0 do 6 let probíhá v prostorách druiny Základní koly K. V. Raise, a to kadou støedu od 9 do 11 hodin. Pøipravujeme také výlet do Mateøského centra irafa ve Dvoøe Králové a moná i jarní víkendovou akci. Pro aktuální informace sledujte www.zen-sen.eu nebo vývìsku u Cafébaru na Malém námìstí. Hana Tomanová
-4-
Starosta
odpovídá Doèetla jsem se, a obce a mìsta mùou zvýit danì z nemovitostí a pìtinásobnì. Budete zvyovat daò z nemovitostí i v Bìlohradì? Obce a mìsta mohou zvýit daò z nemovitostí a pìtinásobnì od 1. ledna 2009. Vzhledem k tomu, e daò z nemovitostí je 100 % pøíjmem pøísluné obce nebo mìsta, vysvìtlují nám úøedníci Ministerstva financí, e obce tak mohou výraznì zvýit své pøíjmy. My jsme se záleitostí zabývali v radì mìsta a jednoznaènì jsme rozhodli daò z nemovitostí nezvyovat. Nedokáu ale dopøedu odhadnout, co nastane po roce 2009, kdy by pøíjmy mìst a obcí ze sdílených daní mìly zaèít výraznì klesat. V roce 2004 jsme si pøipomínali 650 let mìsta Láznì Bìlohrad, ale v kalendáøi dobových pohlednic 2008 jste napsal, e první zmínka o mìstì je z roku 1267. Jak to tedy je? V materiálech o mìstì (napø. broura Zdeòka Prchala Láznì Bìlohrad - Historie a významná místa mìsta i okolí - vydáno 2000 nebo èlánek Josefa pùra 650 let mìsta Lázní Bìlohradu z BL 4/2004) se jako první nezpochybnitelná zpráva o Nové Vsi uvádí rok 1354, i kdy oba autoøi pøipomínají monost døívìjí zmínky (odvolávka na A. Profouse, který uvádí rok 1267). V loòském roce rada mìsta nechala zpracovat stavebnì-historický prùzkum zámku. Historií se v nìm zabývala Mgr. Elika Nová, která uvedla, e nejstarí zmínka o Nové Vsi pochází z roku 1267, kdy patøila Markovi z Hoøic (viz Antonín Profous - Místní jména v Èechách, Praha 1954). Tento rok jsem proto pouil i v úvodním slovu do kalendáøe dobových pohlednic mìsta pro rok 2008. Podle nového zákona by se u pøítí zimu mìlo o úklid chodníkù (napø. sníh) starat mìsto. Co této zmìnì øíkáte? Tento zákon zatím schválen není, ale pøedpokládá se, e by u pøítí zimu mìl platit. Èetl jsem názory nìkolika starostù, kteøí si stìují, e to bude pro mìsta a obce zname-
nat znaènou finanèní zátì. Já mám spíe obavy z organizování tohoto úklidu. Z hodnì chodníkù se musí sníh odklízet ruènì a abychom ho brzy ráno stihli uklidit, musíme mít pøipraveno nìkolik pracovníkù. Tìko pro nì ale budeme hledat jinou práci pro pøípad, e nebude snìit (a to je prakticky celé dvì poslední zimy). Záleitost zøejmì budeme muset øeit nìjakou snìhovou pohotovostí a budeme se muset snait co nejvíce vyuít techniku, co ale moná pøinese pøipomínky ke kvalitì úklidu. Problémem je i to, e nìkteré chodníky ve mìstì leí na soukromých pozemcích, take bychom mìli pøi úklidu tyto chodníky vynechávat. Chápu také, e pro nìkoho je úklid snìhu problém. Myslím tím obèany, kteøí brzy ráno odcházejí do práce, staré lidi nebo napø. majitele rohových nemovitostí, k nim pøiléhá dlouhý úsek chodníku. Na druhou stranu vidím, e pøi úklidu snìhu èasto dochází k sousedské výpomoci a vìtina chodníkù ve mìstì bývá vzornì uklizena. Vem obèanùm bych chtìl tímto za úklid snìhu (pøedevím v zimì 2005/2006) podìkovat. Proè je v Bìlohradì tak vysoká cena za komunální odpad, kdy v Nové Pace nemusí lidi platit nic? A nelo by alespoò, aby za komunální odpad platili jen ti, kteøí mají popelnici? Plno lidí ádný odpad nemá. Ve vìtinì mìst se cena za svoz komunálního odpadu pohybuje mezi 450 - 500 Kè na obèana. V Lázních Bìlohradì èiní od 1. ledna 2008 500 Kè, ale ani tato sazba nepokryje náklady, které mìsto s likvidací komunálního odpadu má, take cca 20 % nae mìsto doplácí. Je to i pøesto, e získáváme peníze za tøídìní plastù a skla. Cena za likvidaci komunálního odpadu roste z øady dùvodù. Dle pøání obèanù roziøujeme poèty svozových nádob i poèty svozù, rostou ceny za skládkovné i za vlastní svoz, atd. Zastupitelstvo mìsta by mohlo rozhodnout o zruení tohoto poplatku, ale znamenalo by to, e bychom si témìø o 2 miliony Kè sníili èástku, kterou máme v rozpoètu mìsta urèenou na investice. V Nové Pace zastupitelstvo takto po velkých diskusích rozhodlo a cca 5 mil. Kè z rozpoètu mìsta pouilo na likvidaci komunálního odpadu. V nìkterých obcích se zase vrátili k døívìjí praxi, t. j., e za likvidaci komunálního odpadu platí jen ten, kdo si ji objedná. Ostatní musí prokázat zpùsob likvidace. Protoe tento systém byl
-5-
v minulosti i v naem mìstì, pamatuji, jak nìkteøí obèané tvrdili, e ádný odpad nemají nebo e ho nosí k pøíbuzným èi známým èi jednou za rok si koupili pytel na komunální odpad. Igelitové taky s odpadem od tìchto lidí jsme pak ale nacházeli po pøíkopech nebo nìkde v lese. Systém, který máme v naem mìstì, mnì pøipadá nejvhodnìjí. Bohuel se dá oèekávat dalí rùst ceny, protoe napø. poplatek státu za uloení odpadu na skládku se má zvýit z dneních 400 Kè za tunu na 1.500 Kè za tunu. Velkou roli hraje i nekázeò lidí. Minulý týden jsem si tøeba viml, e 5 kontejnerù na konci námìstí je plných vìtví. Jeden obèan platící roènì 500 Kè tak jednorázovì zaplnil kontejnery za více ne dvojnásobek. Èasto u kontejnerù leí matrace, gauèe, køesla apod., v kontejnerech bývá i stavební su, která není komunálním odpadem a kadý by ji mìl likvidovat individuálnì, èi odpad jednoznaènì pocházející z podnikání. Toto ve zvyuje výi poplatku za komunální odpad pro vechny obèany mìsta. Jen pro zajímavost, za rok 2007 èinily skuteèné náklady na likvidaci komunálního odpadu 611 Kè na obèana.
Zastupitelstvo města
e
j u m r o f in
V úvodu veøejného zasedání zastupitelstva mìsta, které se uskuteènilo ve støedu 12. bøezna v aule základní koly, pøevzali zástupci firem IM Projekt, s.r.o. Mladá Boleslav a BAK, a.s. Trutnov plakety v souvislosti s èestným uznáním, které obdrela v rámci soutìe Stavba roku 2007 bìlohradská základní kola. Po projednání záleitostí spojených s nákupem a prodejem nemovitostí pøedstavily své zámìry zástupkynì o.s. en sen, poté zastupitelé schválili rozpoètová opatøení è. 5/2007 a è. 1/2008, jako zástupce na valnou hromadu VOS, a.s. Jièín místostarostu p. Bièitì a jako zástupce mìsta v pøedstavenstu spoleènosti starostu ing. ubra. V dalím bodu programu probìhla diskuse ohlednì zámku, po ní zastupitelé schválili zámìr revitalizece objektu v rámci spoleènosti Residence Láznì Bìlohrad, a.s. a schválili pracovní skupinu, která pøipraví podklady k dalím jednáním. Dále vyslechli zprávu o bezpeènostní situaci v teritoriu a zprávu kontrolního výboru, vzali na vìdomí nesouhlasné stanovisko o. s. Bílý Hrad a petièního výboru ke stavbì obchvatu, informace o finanèním hospodaøení tenisové haly a o akci Èistá Cidlina, dále schválili podíl mìsta z rozpoètu mìsta èi z bankovního úvìru v pøípadì získání dotací na výstavbu vodovodu a kanalizace v Brtvi, na integrovaný projekt Zlepení kvality ivota obyvatel mìsta a na rekonstrukci chodníkù v ulici T. G. Masaryka a úèast v projektu Lázeòského mikroregionu na vybudování veøejného bezdrátového rozhlasu. V diskusi se jednalo pøedevím o uzavírce Lázeòské ulice pro nákladní dopravu, s ní vyslovili pøítomní obèané nesouhlas, a o umístìní hodin na námìstí.
Nebuďme lhostejní Moná se vám u nìkdy stalo, e jste pøi svých toulkách pøírodou nebo práci na zahradì nali poranìné nebo oputìné zvíøe. Máme to tìstí, e ijeme v ekologicky èisté krajinì a tudí setkání s volnì ijícími druhy zvíøat a ivoèichù není v Bìlohradì nièím výjimeèným. Stále se zvyující tlak civilizace na pøírodu s sebou pøináí i èastìjí støety èlovìka a divokých zvíøat, které èasto konèí zranìním nebo usmrcením zvíøete. Aby pomoc byla úèinná, musí být rychlá a odborná. Proto po celé Èeské republice vznikly Stanice pro handicapované ivoèichy z volné pøírody. Z vlastní zkuenosti vím, e poprvé èlovìk trochu tápe, zda a hlavnì jak nalezenci pomoci. Uvádím zde proto pár zásad a zejména kontakt na záchranné stanice, které v jièínském regionu zajiují péèi o zranìná èi jinak handicapovaná zvíøata. Jak tedy nejlépe pomoci? 1) Pokud naleznete zranìného dospìlého ptáka nebo savce, urychlenì kontaktujte nejblií záchrannou stanici. Mení druh ptáka se pokuste etrnì odchytit a do doby pøedání odborníkovi ho ulote na tmavé, klidné a chladnìjí místo. POZOR: U savcù hrozí nebezpeèí vztekliny, proto je zásah odborníka vdy nutný. 2) V pøípadì nálezu netopýra kontaktujte nejblií stanici, jestlie se jedná o zranìného jedince. V pøípadì, e je netopýr pouze prochladlý nebo zabloudil do prostoru, odkud nemohl odlétnout, ulote ho do krabièky s kouskem kùry nebo cihly (aby se mohl zavìsit) a ve veèerních hodinách zvíøe vypuste, nejlépe pøiloením na vzrostlý strom. POZOR: Opìt hrozí nebezpeèí vztekliny, proto neberte netopýra holou rukou. 3) Pøi nálezu mládìte savce si uvìdomte, e mládì, které v klidu leí a nenaøíká, není nikdy oputìné. Neberte ho do rukou, nehlaïte ho a nedovolte psùm, aby ho oèichávali. Vai pomoc potøebuje jen mládì viditelnì zranìné nebo zmatenì pobíhající. 4) Pokud naleznete mládì, které matka vychovává v norách, dutinách nebo hnízdech (elmy, veverka), pak se jedná o mládì oputìné nebo ztracené. Ulote jej do tepla a urychlenì kontaktujte nejblií stanici. V pøípadì nouze je moné mládì napojit neslazeným mlékem Tatra øedìným dvojnásobným mnostvím vody nebo èaje. 5) Ptaèí mláïata vypadlá z hnízda mùete opatrnì do hnízda vrátit. Vá dotyk je neohrozí, protoe ptáci na pach nereagují. Polovzletná mláïata pìvcù, sov a dravcù nechte na místì, rodièe je dokrmují po urèitou dobu mimo hnízdo. 6) O mladého jeka, kterého naleznete na podzim, se mùete pokusit postarat sami. Jeka zvate, vai pomoc potøebuje v záøí jeek o hmotnosti do 200 g, v øíjnu do 350 g a v listopadu do 500 g. Neodebírejte mláïata, která vodí samice, a nikdy nedávejte jekovi mléko. Zavolejte do záchranné stanice o pokyny, jak se o jeka pøes zimu správnì postarat. Kontakt na záchranné stanice: Stanice pro handicapované ivoèichy v Libtátì ZO ÈSOP Køiánky, Libtát 95, kontaktní osoba - pan Frantiek Vèelák, tel.: 732 228 801, www.csopkrizanky.cz Jeci - Petra Zíková, Jièín, tel. 608 335 112, Archa záchytná stanice pøi SVÈ DDM Vikýø, adresa: Podhorská 49, Jablonec nad Nisou, kontaktní osoba - Ivana Meèerjakovová, tel. 777 956 448 Tímto bych také chtìla velice podìkovat panu Frantiku Vèelákovi z Libtátu za jeho ochotu a pomoc, a popøát mu hodnì úspìchù v jeho obìtavé èinnosti. Alena Fléglová, foto: autorka -6-
Z korespondence mezi radou města a o. s. Bílý Hrad Sdìlení Rady mìsta Láznì Bìlohrad petiènímu výboru zastoupenému p. Vladimírem Finkem a o. s. Bílý Hrad zastoupenému p. Eduardem Èeliem k Petici za rozumné øeení dopravy v Lázních Bìlohradì ze dne 14. 3. 2005: Rada mìsta Láznì Bìlohrad se na svém zasedání dne 11. ledna 2008 zabývala øeením dopravní situace v Lázeòské ulici (od bøezna 2008 bude Lázeòská ulice z dùvodu poruování zákonù zkuebnì uzavøena pro nákladní dopravu nad 3,5 t) a postupem pøípravných prací pro výstavbu obchvatu (pøeloky silnic) mìsta dle závìrù z jednání dne 4. ledna 2008, kterého se zúèastnili námìstek hejtmana Královéhradeckého kraje p. Kuøík, zástupci SÚS KHK ing. Køian, ing. Charousek a p. Volný, projektant ing. Kmoníèek a zástupci mìsta Láznì Bìlohrad. Vzhledem k tomu, e jste s výstavbou obchvatu (pøeloky silnic) mìsta vyslovili nesouhlas vyjádøený Peticí za rozumné øeení dopravy v Lázních Bìlohradì, chce vás rada mìsta informovat o tomto postupu dle jednotlivých poadavkù uvedených ve vaí petici: Práce na projektové dokumentaci byly pozastaveny, byly vypracovány poadované posudky variant pøeloek (ing. Plail, ing. Køenek, Mgr. Smetana) a o obchvatu v mezidobí nìkolikrát jednalo na veøejných zasedáních zastupitelstvo mìsta. Dne 4. ledna 2008 p. Kuøík uloil zástupcùm SÚS zpracovat projektovou dokumentaci pro územní øízení pro severozápadní èást obchvatu (zatím je zpracována studie). Dokumentace pro územní øízení pro severovýchodní èást obchvatu je ji zpracována. Celý obchvat bude mít intravilánový charakter (zpomalovací a bezpeènostní prvky, omezení rychlosti na 50 km/hod., atd.). Z celostátního sèítání dopravy v roce 2005 vyplývá denní prùjezd 3079 vozidel (z toho 500 nákladních) ulicí T. G. Masaryka a 2365 vozidel (z toho 533 nákladních) ulicí Lázeòskou. Dle statisticky pøedpokládaných koeficientù rùstu dopravy se pøedpokládá nárùst dopravy v roce 2015 na cca 4000 vozidel dennì v ulici T. G. Masaryka a cca 3075 v Lázeòské ulici. Dle sdìlení námìstka hejtmana Královéhradeckého kraje s gescí doprava p. Petra Kuøíka byl obchvat (pøeloka silnic) Lázní Bìlohradu zaøazen mezi dopravní priority, které schválilo zastupitelstvo Královéhradeckého kraje. Financování bude zajitìno z prostøedkù fondù EU. Pro podání ádosti vyplývá potøeba právoplatného územního rozhodnutí na konci roku 2009, nejpozdìji vak zaèátkem roku 2010. Po zpracování projektové dokumentace pro územní øízení bude provedeno Zjiovací øízení vlivu na ivotní prostøedí - EIA na celý obchvat mìsta ve smìru východ - západ. Pøes posudky nìkolika odborníkù nebylo nalezeno jiné øeení pro dopravní zklidnìní lázeòské zóny, naopak dle jejich vyjádøení je dopravní øeení dle platného územního plánu mìsta optimální z dùvodu rozdìlení dopravy na místní a transitní a tím zklidnìní centra mìsta, zpøístupnìní nových lokalit vhodných pro rozvoj mìsta, atd. Petièní výbor ani o.s. Bílý Hrad nepøedloily do dneního dne ádné vhodné øeení (velký obchvat pøes Lukavec a kolem Èervené Tøemené na Miletín se neukázal jako vhodný stejnì jako obchvat pøes Byièky èi pøes fotbalové høitì v Horní Nové Vsi). Petièní výbor ani o. s. Bílý Hrad nepøedloily konkrétní poadavek na zmìnu územního plánu. Do zmìny územního plánu byla zaøazena pouze drobná úprava trasy obchvatu v jeho severozápadní èásti, kterou navrhl projektant z dùvodu konfigurace terénu, a doplnìní trasy obchvatu v jihozápadní èásti mìsta ve smìru na Hoøice kolem nádraí a s vyústìním u firmy Alucon. RM je pøesvìdèena, e prvoøadì hájí veøejný zájem a zájmy místních obèanù. RM nesouhlasí s vaím názorem, e volení zástupci mìsta upøednostòují skupinové komerèní zájmy pøed zájmy obèanù, ale naopak chceme vyuít pøítomnost lázní ve mìstì pro vyøeení dopravní situace a pro dalí rozvoj mìsta, nebo obchvat (pøeloka silnic) umoní vyuití dosud obtínì pøístupných lokalit. RM si rovnì uvìdomuje, e pro øeení dopravní situace je vzhledem k monosti èerpat finanèní prostøedky z EU ideální situace. V dalím období (po roce 2013) u bude øeení dopravní situace i dle sdìlení investora (SÚS KHK) zøejmì nereálné. Chtìli bychom Vás tímto poádat o vyjádøení, zda nadále platí vá nesouhlas s výstavbou obchvatu (pøeloek silnic) mìsta Láznì Bìlohrad. V Lázních Bìlohradì 23. ledna 2008
Odpovìï petièního výboru a o.s. Bílý Hrad z 14. února 2008: Na Vá podnìt zasíláme vyjádøení a reagujeme na dopis z 23. ledna t.r. S obsahem dopisu byli nejprve seznámeni èlenové obèanského sdruení pøítomní na schùzi v sobotu 2. února. Probìhla diskuse, její body zaznamenali èlenové výboru. Dalí èlenové (nepøítomní na schùzi) byli seznámeni s obsahem Vaeho dopisu následnì, pøevánì individuální formou a také byly zaznamenány jejich názory. Po prostudování jednotlivých názorù a také vech dokumentù Bílého Hradu z posledního období vybral výbor obèanského sdruení nejcharakteristiètìjí prvky v následující formulaci: Obèanské sdruení pøeje Bìlohradu øeení dopravy, ale ne uspìchané, které zpùsobí tìko napravitelné chyby i váné mezilidské konflikty. Kritizování Bílého Hradu jako -7-
kùdce je buï tendenèní nebo naivnì nezkuené. 1. Diskuse probíhající do minulého roku nás pøímo i po konzultaci s odborníky z oblasti urbanismu, ekologie a práva pøesvìdèila o nedostateèné úrovni, která jí chybí pøedevím vinou nevypracování komplexní rozvojové studie mìsta. Ta jedinì kvalifikovanì zjistí a sladí potøeby vech, co sebelépe organizovaná veøejná diskuse nedokáe. Proto povaujeme jakékoliv dalí vstupy s variantami návrhù trasy pøeloek za neprofesionální. Neprofesionalita spoèívá mj. v tom, e bez násilného vyvlastnìní nìkterých pozemkù je celá pracnì pøipravovaná akce nereálná a pøedstavuje vklad nevyuitelné lidské energie. 2. Za profesionální a etické povaujeme po zpracování rozvojové studie (která se nezbytnì kadému poctivému hospodáøi vyplatí i ekonomicky, na velikosti obce pøitom nezáleí) tyto kroky: a) Návrhy variant, které neodvedou dopravu z blízkosti jednìch objektù a do blízkosti jiných objektù. Taková øeení existují, je tøeba si jen pøiznat: - e jsou pracnìjí, - e kvalitnìjí øeení musí být ponìkud draí ne øeení zjednoduená, pohodlná, - e èasto je v ivotì nutné si vybrat mezi dvìma zly, ale jistì jde pøedevím o mezilidskou slunost, proto plánovité pokození by jen malého mnoství majitelù nemovitostí je jednoznaènì horí ne plánovité vedení okresní silnièky s nevelkou hustotou dopravy malebnou krajinou. b) Z hlediska sluných mezilidských vztahù malého mìsta (nikoli z hlediska alibi pøedpisù) budou nejprve osloveni majitelé pozemkù a nebude na nì èinìn nátlak. Ve vztahu k vývoji ekonomiky ÈR i EU povaujeme za bìné, e finanèní prostøedky bude mít stát a kraj pozdìji jiným zpùsobem, celá vìc se neuspìchá, neznásilní se mezilidské vztahy na malém mìstì citlivìjí ne v Praze a popravdì øeèeno dostanou moná pøednost problémy nyní podstatnì závanìjí. Straení poslední moností (v rámci dotací EU) k realizaci zámìrù je bìná lidská metoda, nedivíme se jí, ale nemùeme ji brát pøíli vánì. Závìrem zdùrazòujeme, e dle názorù èlenù petièního výboru a èlenù sdruení Bílý hrad nebyly odstranìny ji zmínìné negativní dopady pøipravovaného obchvatu. Nae stanovisko k takto navrenému obchvatu lázní - pøeloka silnice II/284 prezentované peticí stále trvá. S pozdravem Eduard Èeli, Vladimír Fink
nae atletická elita: Emil Zátopek, Standa Jungwirth, Jirka Skobla, Lika, Zvolenský
Udìlal jsem si osobák 14,05. A taky u jsem zaèal pociovat první problémy s kolenem! To u na tebe èekal nymburský Tyrák a dalí sporty. Jo, bylo to tak. Tyrùv ústav pro tìlesnou výchovu a sport mì vzal skoro bez pøijímaèek. Staèily výsledky. Tyrák, to byly nádherný dva roky! Skákal jsem dálku za druholigový TU TVS Nymburk. Jednou mì kluci vyhecovali, a jdu tøi kiláky chùze. Za béèko Dukly nastoupil Josef Doleal, mistr Evropy a velký borec. Nìkde mám tu fotku, jak jsem pøed Dolealem, ale v cíli nám dal pùl kola. V té dobì jsem kopal centrhalva za bývalý Polaban Nymburk, druhou fotbalovou ligu. Skonèilo to tím, kdy jsem si v èervnu 57 zlomil v Èelákovicích nohu. A na tribunu bylo slyet, jak kost køupla. Zdenìk Friedrich, trenér, uèitel, promovaný pedagog. V roce 1957 jsem zaèal trénovat fotbal a hokej v Ústøedním domì dìtí a mládee na Praze 2 v Grebovce. Zároveò dálkovì studoval Pedagogickou fakultu UK tìlocvik a zemìpis. Promoval jsem ve dvaaedesátým. Mezi mé svìøence patøil zpìvák Milan Drobný, profesor Thomayerovy nemocnice Jiøí Raboch, sparanský talent Pavel Rampas. Se Zdeòkem álkem jsme zaloili Mistrovství kol v hokeji. V 68. roce jsem zaèal uèit na Spoøilovì, kde jsem zaloil hokejový krouek. Do nìho chodili kluci ze tøí základních kol. Firmu Friedrich a hokej znal na Spoøilovì kadý. Dva roky u nás chytal i Petr Bøíza, brankáø Sparty a reprezentace, teï generální manaer. Trénovali jsme na zimáku ve Vlaimi, ve starým Edenu a hlavnì na tvanici. Uèil jsem i jednoho bezva áka, Jardu Duka, který je dnes populárním hercem a moderátorem. Udìlal jsem si i trenérskou dvojku. Mohl jsem vést i druholigové manèafty, ale já radìji zùstal u mládee. Stále jsem v kontaktu s dalím ákem a exhokejistou Jirkou Beznoskou, primáøem beneovské ortopedie, osobním lékaøem lyaøky árky Záhrobské. S Jirkou se u, bohuel, nescházím pøi sportu, nýbr v ortopedické ordinaci nebo pøímo na operaèním sále
Nelze uvìøit tomu, e sedmnáctého bøezna mìl pìtasedmdesát. Chlap jako hora, atletická postava i v tomhle nádherném vìku. Vestranný sportovec, promovaný pedagog tìlesné výchovy a zemìpisu, trenér a metodik, kterému nedìlalo ádné problémy nejen vysvìtlit, ale i názornì pøedvést jakýkoliv cvik. V souèasné dobì i plavèík Anenských slatinných lázní.
Od dìtství a do té dnení tøíètvrtky provází jeho ivot sport. Navíc má i silnou podporu ve své sympatické manelce Hanì, která nikdy neøekla: Zdeòku, nech u toho zatraceného sportu! Je ze ètyø sourozencù: Milan (1931-2005), Jindøika (1939) a Pavel (1943).
Sám jsi, Zdeòku, u závodnì hokej nehrál? Jakpak by ne. Hrál. U ne levý køídlo, ale na beku. Za Vysoké koly pøebor Prahy. V útoku hrál za V i docent Vladimír Kostka, jen vedl reprezentaci s dr. Andrtem. Mìl jsem dokonce jet s kolegou z manèaftu Vláïou Hostákem, který hrál pozdìji za Slávii Hradec Králové tenis, a s Bìlohraïákem Péou Koláèkem na akademické mistrovství svìta do výcarského Villarsu. U jsme si shánìli pasy a tìili se na dres se lvíèkem na prsou. Ale osud chtìl jinak. Byl rok 61 a vrcholila studená válka. Sovìti dali pøíkaz, e NDR, ÈSSR a oni budou bojkotovat MS v západním Nìmecku. No, a tak na akademické mistrovství vyrazili lepí borci: reprezentanti Starí, Bukaè, Holíkové. S hokejem i fotbalem jsem vidìl i kus svìta. Jenom ve védsku jsem byl ètyøikrát. Kopal jsem na budapeským Népstadionu i ve Vídni. Tam jsme nastoupili k jednomu pøáteláku. Vídeòáci v sestavì: Novák, Horák, Procházka, Pokorný. My, Èei: Nýdrle, Friedrich, Egyházi, Miller.
Zdeòku, jak to bylo s tvým prvním sportováním? Hroznì mnì vyhovovalo, e jsme v Bìlohradì bydleli blízko Baantnice, Pardoubku, fotbaláku i sokoláku. Kdy jsem pøiel domù ze koly, hodil jsem taku do kouta a u jsem letìl na fotbal èi bìhat. Nádhera, vude kousek, vechno doslova u huby. Tady byly moje zaèátky. Jirka Hoa Lelek mi nedávno vyprávìl, e jsi byl nejvìtí hvìzdou hokejového týmu hoøického gymplu. Mìl jsi pøezdívku Levan. Celý gympl prý køièel: Levan, Levan! Levana vymyslel spoluák Radek z Jeníkova. Ani dobøe nevím proè. Snad, e jsem hrál levý køídlo. V hokeji jsem byl Levan a ve skautu zase tír. Mnì se tenkrát daøilo, dával jsem dost gólù. Hoøické hry mìly bezva atmosféru. Spoluáci stáli na vyhrnutým snìhu nad manáky a fandili, øvali. Ohromný. Dostali jsme se a do Hronova, do krajského finále Sportovních her mládee. Bylo to v septimì, zaèátkem 50. let. Dokonce jsem byl zaøazen do výbìru kraje a jel na celostátní finále. Tady jsme vak na manèafty jako byly Kladno, Plzeò a Praha my, Hradeèáci, nemìli. No, ale zaèal jsem s hokejem.
Tvoje trenérská èinnost neskonèila ani tady u nás v Bìlohradì. Asi pøed sedmi lety mnì soused Pepík Èerný povídá: Zdeòku, pojï trénovat fotbalovou pøípravku, vdy se jenom fláká okolo baráku! Tak jsem øekl, e jo. Dnes u to vak nechávám tìm mladím
Zapomnìli jsme na bílý sport, na tenis. Kurty v Baantnici byly za války i po válce hodnì prázdný. Tak jsme hráli kluci mezi sebou. Zdenìk Hofman, Míla Dvoøák a Jura Sehnal, to byli daleko starí borci, kteøí mnì nabídli první plácnutí s opravdovým hráèem. Ale u kurtù jsem se ve dvaapadesátým seznámil s mojí budoucí enou - Hanou Imlaufovou, která jezdila do Bìlohradu na prázdniny. Brali jsme se v 56. roce. Tenkrát jetì uèila Hana v pohranièí. Nae dalí kroky smìøovaly do Prahy, ve dvaaedesátým se nám narodila dcera Martina. Edo, ptá se na tenis? Ten jsem v sedmdesátých letech hrál za bìlohradské béèko s Ivou Døízhalem, Pepíkem Václavíkem, Vakem Jekem, Milanem Petøivým a dalími. Moc jsem se tenisu zrovna nevìnoval, hraní mì vak bavilo.
ivot a sport s ním ly dál
Po maturitì jsem nastoupil v Rybitví a pak jsem el na vojnu. A s vojnou pøila atletika. V Rokycanech se konaly pøebory pluku. Chtìli jsme se ulejt, tak jsme se pøihlásili. Vyhrál jsem dálku. Výkon nic moc. Nìco pøes 5 metrù. Bìlohraïák Vláïa afránkù vyhrál edesátku. Dùleité bylo, e vítìzové li do pøeboru dìlostøelectva. Na tyhle pøebory jsme trénovali v Houce a já zkusil trojskok, který jsem pak na pøeboru vyhrál. 13 metrù 75 cenákù a stal jsem se pøeborníkem dìlostøelectva v trojskoku. Skoro bez tréninku, bez poradìnkù. Pouze starej Sibera øíkal, a víc protáhnu druhý skok
Pøebor armády byl ve ètyøiapadesátým roce na Strahovì. Spali jsme ve stanech na Vypichu, na jídlo jsme chodili do ATK na Pohoøelec. Trojskok vyhrál Kálecký, ten byl u nás nejlepí. Skoèil jsem 13,87 m, co bylo páté místo a hlavnì limit na mistrovství republiky do Ostravy. Já byl v sedmým nebi. Vedle mì závodila a trénovala
Vracím se znovu k naemu Jiøímu Lelkovi. Ten tvrdí, e tobì nebylo snadné dát v tenisu kraas, krátký míè za sí. Od základní -8-
Pøání a vzpomínka herce Jaroslava Duka Pane uèiteli Friedrichu,
Hokejový trenér èáry jsi udìlal dva tøi dlouhé kroky a v pohodì balon vrátil. Jirka má docela pravdu. Dlouhý a rychlý krok jsem mìl jetì z trojskoku. Friedrich, to byl i velice známý pojem mezi prvorepublikovými hoteliéry. Vilém Friedrich, mùj táta, pochází z Èastolovic. Léta dìlal vrchního èíníka v Praze U roubkù. Vidìl jsem fotku, jak on sedí uprostøed 15ti èíníkù a pikolíkù v uniformách a klobouècích. V tøicátých letech dìlal v Grand hotelu v Hradci Králové. V Hradci jsem se taky ve tøiatøicátým narodil. Potom nastoupil táta do hotelu Hradec v Peci pod Snìkou, odkud jsme museli po Mnichovu odejít. Táta se stal hoteliérem bìlohradského Grand hotelu Urban. Nìkolik let dìlal i pøedsedu fotbalu a hokeje v Bìlohradì. Zdeòku, má tøi vnouèata. Co jejich sportování? Tereze je 24, Veronice 23 a Vojtovi sedmnáct. Sport je baví, ale urèitì ho neproívají tak, jako jejich dìda. Vichni tøi rádi lyují a Vojta hraje florbal.
Tenista Závìrem mi dovolte uvést jeden mùj nedávný sen. Nejsem èlovìk, který sedne a napíe fejeton, èlánek, reportá. Nemám v sobì lehkost Standy Rudolfa èi Jirky Sehnala. Svùj text si musím pìknì protrpìt, tìce si ho proít, urèité pasáe se mi tudí jeví i ve spánku. Pøedevèírem se mi zdálo, e musím vyplhat po lanì 14 metrù a 5 centimetrù. Vechno kontroloval a øídil silný chlap, urostlý tìlocvikáø, atlet, trojskokan, bývalý hokejista a fotbalista, který trénoval i golmana Petra Bøízu
Potil jsem se, plh mi oèividnì neel. Spíe jsem padal dolù, ne stoupal nahoru. A pøísný tìlocvikáø naøídil: Koukej to zvládnout za 7,9 sec! Jako kdysi dávno Vláïa afránek tu vítìznou edesátku na pøeboru dìlostøeleckého pluku v Rokycanech. Eduard Èeli, foto: Václav Lejdar a archiv Zdeòka Friedricha
chci Vám popøát k ivotnímu jubileu mnoho zdraví. Mám Vás pøed oèima jako pravého urostlého, lachovitého a svalnatého tìlocvikáøe. Kdy zavzpomínám na to, co si nejvíc pamatuji, tak je to jak jsme chodili bìhat tøístovku k zámeèku dolù do Zábìhlic. Jak jsme museli jít ze koly a to jsme mìli rádi, tohle putování pøes rozestavìný Spoøilov, loukou k zámeèku, kolem polorozboøené zdi, kterou jsme pronikli do zámeckého parèíku. Tam jsme bìhali po cestièce mezi stromy parku. V písku cestièky byla vymìøena dráha a my jsme s klukama diskutovali o tom, jestli to je fakt tøístovka nebo ne a jestli tìm èasùm mùeme vìøit. Znovu jsem si vybavil ten krásný okamik, kdy jsme mohli chodit mimo areál koly do pøírody. Mám obavu, e dneska si u v tom parku nikdo nezabìhá. Chtìl jsem Vás pozdravit s vírou, e Vám to bìhá a mùete si zabìhnout do pøírody, tøeba nìkam do lesù a dát si tam tu pomyslnou tøístovku. Pøání bývalého hokejového brankáøe a nyní generálního manaera HC Sparta Praha Petra Bøízy: Váený pane uèiteli, ne zaènu vzpomínat, chci napsat to Nejdùleitìjí hned na zaèátku. Jsem moc rád, e Vám touhle cestou mùu k Vaim narozeninám popøát vechno nejlepí, spoustu zdraví, síly a pohody!! Byl jste mùj uèitel tìlocviku, já Vás ale mám v pamìti hlavnì jako svùj klukovský vzor chlapa. Èestného, pøímého
Toho, který vyzaøuje velkou sílu osobnosti, a kterého prostì jako malý kluk s obdivem posloucháte a s postupem èasu na nìj s dojetím a náklonností vzpomínáte. Pro mì to není v ádném pøípadì vzpomínka s nostalgií. Je s pocitem vdìku, e jsem mohl potkat ve svém ivotì bájeènýho paáka, jakým jste byl a jste!! Drte se!! S úctou Vá Petr Bøíza
V horní øadì první zprava s bìlohradskými fotbalisty -9-
HÁJENKA NA PODHRÁZI
Nae pátrání po dalích osudech hájenky Na Podhrázi zaèalo v továrních bytech v Kotykovì aleji, kde ije paní Josefína Hruková: O hájence vím hroznì málo, skoro nic. Sice jsme tam s Pepíkem, manelem, krátce po svatbì bydleli, ale pak jsme se brzo stìhovali sem, do bytù. Stavte se ve Svobodì u Hany Zuzánkové, sestry Pepíka, ta urèitì vám toho poví daleko víc, moná bude mít i nìjaké fotky. Vyrazili jsme tedy do Svobody nad Úpou, kde v moderním, rozsáhlém domì s peèovatelskou slubou bydlí Hana Zuzánková.
Na západ od Bìlohradu, tam, kde od Kotykova mlýna vede po starobylé rybnièní hrázi s lipovou alejí silnice k Jièínu, tam se za pradávna smìrem k Lánùm rozléval Øeèický rybník. Existoval ji pøed tøicetiletou válkou a název dostal podle Øeèického potoka, jen jej napájel a který se dnes jmenuje Heømanka. Pod rybníkem stával neménì starobylý klepáè, èeský celodøevìný mlýn Lánského mlejnice. Jak rybník, tak i mlýn za tøicetileté války vzaly za své. Moná, e se tak stalo v r. 1645 stejnì jako s rybníkem Zákopským za Byièkami. Tehdá védtí vojáci vyhodili do povìtøí hráz rybníka a ryby pochytali. Kolem roku 1705 byla rybnièní hráz spolu s mlýnem tehdejím dritelem bìlohradského panství Bertholdem Vilémem hrabìtem z Valdtejna obnovena. Rybník byl znovu naputìn a na samém západním okraji hráze byla pak v roce 1710 postavena nová, jistì roubená hájenka. Stála ji v katastru Svatojánského Újezda a té byla oznaèena i újezdeckým èp. 2. Dvojku mìla a do roku 1870, kdy byla pøevedena pod Bìlohrad a obdrela èp. 129. Staletí slouila myslivci, který se staral o zvìø a lesní porost celé západní èásti panství. Sem patøil les Zhoøí, Dubina, panská baantnice U Jesenu (dnes Pod Remízkem), Knìský háj (U Lva) a celý Hrádek a ke Lhotì. Myslivec mìl i povinnosti k panským rybníkùm v té èásti. Rybník existoval do roku 1852, pak byl vysuen. Jak zapsal K. V. Rais, rostla proti hájence na bøehu rybníka velká vrba a u ní byla pøivázaná loïka. Urèitì to byl nádherný kousek pøírody. Od hájenky k jihu vedla cesta ke Zhoøí, kde bývaly dalí dva rybníky, Velký a Malý Boøek. Od nich smìrem k hrázi Øeèického rybníku se nacházely záduní pozemky. Cesta dál vedla k árovcovì Lhotì. Od hájenky k severu pak la cesta od Bìlohradu do Lánù. Ta dnení cesta, pøímìjí a zaèínající u Kotykova rybníku, jetì nebyla. Hájenka zde bývala osamocena a do 19. století, kdy dal správce bìlohradského panství Schubert postavit u hájenky velkou boudu pro pøebytky obilí a sena. Bouda byla pozdìji pøestavìna na obytné stavení èp. 29. Prvním zaznamenaným zdejím panským myslivcem - Jäger auf Rzetizer Teich - byl Jiøík Wagner (Vágner), jen se sem na hájenku nìkdy kolem roku 1710 pøistìhoval z dolnoveské hájenky ve staré oboøe, která kdysi byla pod Dolením dvorem. Wagner byl pøedek pozdìjích myslivcù zdejích, lukaveckých, høídeleckých. Byl i pøedkem bìlohradských sousedù Wagnerù, z nich jeden z posledních postavil Wagnerovu chalupu u Baantnice, kulturní památku. Na podhrázské hájence se vystøídalo nìkolik generací myslivcù z rodu Vlaèihù, najdrù a jiných. Posledním byl hajný Bohumil Ulrych i s kukaèkami. Tento pøíbìh jsme ji popsali ve èlánku Co zbylo z Okrouhlé (BL Léto 2007). - 10 -
Hana Zuzánková
Mùj tatínek Hruka pochází z Høídelce, maminka byla ze Straèova Tobolková. Dìda s babièkou, Tobolkovi, slouili u hrabìte Harracha a li s ním do Hrádku u Nechanic. Dìda byl nejdøíve koèím a pak povýil na panského afáøe. Babièka, která pocházela z Krkono, z nìmeckého rodu Nagelù, dìlala komornou. A kdy moje maminka se zaèala uèit v Bìlohradì u Bekrù, v tom velkým krejèovství, tak poádali Harracha o slubu na Bìlohradsku. Dìda el i s rodinou na Okrouhlík k Merveldtovým. Pak po první válce, kdy udìlal Masaryk pozemkovou reformu, musel hrabì èást pozemku odprodat. No a tak Tobolkovi a Hrukovi koupili hájenku Na Podhrázi. Narodila jsem se v pìtadvacátém roce, Karel s Pepíkem v osmadvacátém. Byli dvojèata, ale kadý vypadal jinak. Jetì jsem mìla sestru, ale ta v 5 letech zemøela. Od nás vedla kamenitá, tìrková cesta, èasto jsem si na ní odøela nohy. V osmatøicátým roce se zaèala dìlat nová cesta, panelka. Cestáøi, dìlníci na stavbì, k nám chodili pro mlíko, na kafe.
Karel i Pepek hráli hodnì hokej a lyovali. Kopec Slívák jsme mìli u nosu, jezdili jsme tady na sáòkách. Karel dìlal i lyaøského instruktora. Já nejvíc kamarádila s Evou Hùlkovou, Evou Hrnèíøovou a Vìrou Paøízkovou, a paní Zuzánková nám ukazuje fotku zlaté bìlohradské mládee ètyøicátých let a dobrou pùlminutku se nádhernì smìje. Provdala jsem se za Václava Zuzánka, který byl z Prostøední Nové Vsi z Japonska. Bydleli jsme ve druhém patøe nad Èernochovou lékárnou. Manel kopal za Bìlohrad fotbal. Udìlal si papírenskou kolu v Hostinném a 20. kvìtna 45 jsme se stìhovali sem do Svobody. Se Standou Hamanem rozjel Václav papírenské receptúry, umìl dobøe nìmecky a dìlal pøeklady z nìmèiny, aby mohli rozjet èeskou výrobu. Byl jednadvacátý roèník a umøel, kdy mu bylo sedmdesát. Jeden Václav Zuzánek je na Chloumkách, nad Holovousy. To je ná syn, roziøuje malé rodinné povídání Hana Zuzánková a její dcera Marcela dodává: Já jsem vlastnì v Bìlohradì proila èást dìtství. Na prázdniny jsem jezdila sem za babièkou. Zboòovala jsem Pardoubek s plavèíkem Lelkem, který mì nauèil plavat, Baárnu, kde jsem hrála tenis se Zdeòkem Hofmanem a kam jsem pozdìji ráda chodila tancovat. Do malého baráèku u hájenky jezdil pan Lacina, který dìlal v Praze oféra, typický Praák, intonací hlasu, výrazem. Byly to dva rozdílné svìty. Babièka, zvyklá pracovat od rána na poli a pan Lacina, praský svìt. S vnuèkou Lacinových - Olinkou, jsem kamarádila.
Marie a Karel Hrukovi
Zdenìk Hofman, kdy se jezdil sem do Jánek léèit, tak nás èasto navtìvoval. No a k vám do Bìlohradu jezdíme jednou za rok. Do Baantnice a na høbitov. Ten Bìlohrad je nìjak v nás, uzavírá paní Zuzánková. Jetì jedna drobná pøíhoda na Pepíka Hruku, hokejového obránce a fotbalového halva, který bruslil nádhernì jak Franta Mach a který dovedl v hokejovém souboji øádnì pøitvrdit, skoro jako Vaek Janák. V 50. letech bylo málo niích vojenských dùstojníkù a tak po rychlokursu udìlala armáda z poddùstojníkù poruèíky. Pepík se stal poruèíkem. Stojí pøed bìlohradskou zálonou a vidí policajta - esenbáka
Hejrala, se kterým mìl jako mladík èasté nedorozumìní. Starina Hejral Pepíka Hruku nepozdravil, nezasalutoval. A u je slyet Hrukovo: Soudruhu starino, odkdy nezdraví nií are vyí, vrate se a hezky pozdravit! Hejral namítá: Co blbne, Pepíku, vdy se dobøe známe. Jakýpak známe! Zpátky a pozdravit! Starina Hejral se vrátil a zasalutoval poruèíku Hrukovi. Po roce 1945 byl celý majetek bìlohradského panství Beneovými dekrety zkonfiskován. edesátihektarový les Zhoø je pøidìlen Bìlohradu a dvojnásobnì velký Okrouhlík obci Svatojánský Újezd. Zhoø i Okrouhlík, které nejvíce sousedí s bývalou hájenkou Na Podhrázi, jsou pøevánì tvoøeny smrkovým porostem. Pouze kraje a nìkteré èásti lesù jsou dubové. Opìt se budou tyto pomníkové porosty postupnì obnovovat v listnaté, konstatuje revírník Lesù ÈR Gustav Plecháè. Hájenka Na Podhrázi. V té dnes bydlí její souèasní mladí majitelé Jindøich a Veronika Noskovi. A s nimi i jejich dcera Markétka, první novorozenec jièínského okresu roku 2008.
Josef Hruka 1928 - 1992
Karel Hruka 1928 - 2005 - 11 -
Josef pùr a Eduard Èeli, foto: Jaroslav Voves, Ladislav Stuchlík a archiv Hany Zuzánkové
Jiøí Sehnal se narodil 18. 2. 1916 v Sendraicích u Kolína, ale celé své mládí proil v Lázních Bìlohradì, kde jeho otec Frantiek Sehnal, bývalý legionáø, pùsobil jako øídící uèitel. Rodina bydlela v budovì dnení Spoøitelny na námìstí. Po absolvování základní koly v Bìlohradì zamíøil Jiøí Sehnal na uèitelský ústav v Jièínì, kde v roce 1935 maturoval. Mezi jeho záliby patøil tehdy rozmáhající se trempink a pøedevím tenis, kterému vìnoval prakticky vechen volný èas a brzy se vypracoval na pøední místo klubové tabulky. Bezprostøednì po maturitì se dobrovolnì pøihlásil do koly pro dùstojníky letectva v záloze, kde absolvoval výcvik polního pozorovatele - letce a nastoupil prezenèní vojenskou slubu u 1. letky Leteckého pluku 1 TGM, kterou ukonèil v hodnosti èetaøe - aspiranta. Poté nastoupil jako uèitel v Sudetech, kde se poprvé osobnì setkává se sudetonìmeckým hnutím. Jako letec se zúèastnil jak kvìtnové tak záøijové mobilizace v roce 1938 a osobnì proil také následnou kapitulaci. Ta byla pro Jiøího Sehnala osudovou deziluzí a následné rozhodnutí mohlo být v duchu legionáøské tradice, ve které byl vychováván, jen jedno. Jako vìtina kolegù od letky se Jiøí Sehnal rozhoduje odejít do zahranièí, kde doufal v nalezení monosti ozbrojeného boje za osvobození vlasti. Ji v dubnu 1939 se pokusil o první pøechod do Polska, ale jejich skupina byla zadrena polskými èetníky a po nìkolikadenní internaci je Poláci pøedávají do protektorátu do rukou èekajícího ges-
tapa. Nìkolika zadreným se podaøí z eskorty uprchnout, Sehnal mezi nimi, a hned plánuje dalí termín útìku z protektorátu, tentokráte se skupinou kpt. Bohumila Liky. Èerstvé Sehnalovy zkuenosti mají skupinì pomoci snáze proklouznout. Plánují ilegální cestu a do Krakova, kde se teprve chtìjí pøihlásit polským úøadùm, aby zabránili zopakování otøesné zkuenosti s vydáním zpìt hned na hranicích. Díky tomu mùe Sehnal realizovat své pøání a naèasovat odjezd celé skupiny tak, aby se mohl s Láznìmi Bìlohrad rozlouèit po svém. Na poèátek srpna je plánován tenisový turnaj, kterého se jetì chce zúèastnit. V turnaji dokonce zvítìzil a mezi vìcné ceny patøí i láhev whisky. Kdy na nìho veèer pøi oslavì v Lázeòském hotelu naléhají, aby ji otevøel, vymlouvá se, e ráno brzy vstává a prosí majitelku, aby mu láhev uschovala pro lepí pøíleitost. Tenkrát netuil, e potrvá est dlouhých váleèných let, ne se taková pøíleitost najde. Ji 6. srpna 1939 se skupina prezentovala na èeskoslovenském konzulátu v Krakovì. Èást Èechoslovákù odchází do Francie, ale nìkteøí stejnì tak jako èet. Jiøí Sehnal zùstávají a vstupují do polského letectva. Na základnì Deblin byla zøízena první pozorovací eskadra, ale jetì ne byla vyzbrojena, je letitì vánì pokozeno nìmeckým náletem - vypukla II. svìtová válka a ji umírají první Èechoslováci. V prvních chaotických dnech Blitzkriegu se podaøilo postavit nìkolik posádek, které na neozbrojených cvièných letounech podnikaly prùzkumné lety nad frontu. Posádka èetaøù Jiøí Sehnal a Josef Bláha nalétala dvacet operaèních hodin, kdy se dne 17. záøí jejich - 12 -
Potéz XXV potkal se svazem nìmeckých bombardérù a palba palubních støelcù jej pokodila natolik, e stroj musel nouzovì pøistát. Letoun byl znièen a Sehnal vánì zranìn na hlavì. Opìalá posádka prchá na východ, kde byla záhy internována sovìtskou armádou, která obsazovala východní èást neastného Polska. Pøes nìkolik vìznic a sbìrných táborù se oba letci nakonec dostali ke skupinì pplk. Ludvíka Svobody v Jarmolincích. Tehdy se ozvalo zpùsobené zranìní, ke kterému se pøidala infekce, to ve umocnìné nedostateènou lékaøskou péèí. Kdy Svobodova skupina opoutìla Jarmolince, vybrali její pøísluníci mezi sebou 290 rublù, aby èet. Sehnalovi byl vystrojen sluný pohøeb, dány kvìtiny na jeho
Budoucí letec
a nepochybnì byl shledán jako sport hodný gentlemana a dùstojníka. Po absolvování kurzu pro zpravodajské dùstojníky letectva byl poèátkem roku 1942 poruèík Jiøí Sehnal pøidìlen k 310. stíhací peruti, kde svou funkci vykonával a do ledna 1944. V té dobì se dobrovolnì pøihlásil do novì vznikající letecké jednotky v SSSR a pro svou znalost rutiny byl pøijat.
hrob a hrob jeho øádnì oznaèen. Mladý organismus sportovce vak zranìní pøekonal a Sehnal se, i kdy nedoléèený, vrací za svou jednotkou, která v té dobì byla umístìna v internaèním táboøe Suzdal. Odtud odjídìjí transporty do Francie a po jejím pádu smìøují k anglické armádì na Støedním východì. V bøeznu 1941 se tak Sehnal dostává na základnu RAF v Palestinì. První zdravotní prohlídky ukázaly úplnou ztrátu levého oka a èásteènou ztrátu sluchu, jako ji nevyléèitelný dùsledek pøedchozího zranìní. To znamenalo konec aktivního létaní a slubu u jen v pozemních funkcích. Následovala cesta lodí do Anglie, a ji v èervnu byl èetaø Sehnal pøijat na základnì RAF ve Wilmslow k letectvu. U náhradního tìlesa poádal o komisionelní pøezkouení a pøiznání dùstojnické hodnosti. Britská komise, která pomìrnì podrobnì zkoumala ivotopis uchazeèù, se pøekvapivì podrobnì vyptávala na sportovní úspìchy, protoe tenis se v Anglii tìil velké popularitì
V Sovìtském svazu byla z Èechoslovákù postavena 128. Ès. samostatná stíhací peru, která po pøekolení na sovìtské letouny byla v záøí 1944 odeslána na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Po zhroucení povstalecké fronty zbylé letouny odletìly do bezpeèí za frontu, pozemní personál odeel se zbytky povstaleckých jednotek do hor. Nadporuèík Jiøí Sehnal tìkou partyzánskou zimu proil s partyzánským oddílem kpt. Ivana Pazderky. Tìce zkouení partyzáni se nakonec v únoru 1945 probili pøes frontu a Sehnal byl odeslán do polského Przemyslu k 1. Ès. smíené letecké divizi. Konec války ho zastihl na Slovensku, odkud se do osvobozené Prahy dostal 22. kvìtna 1945. Jedna z jeho prvních cest vedla za rodièi do Lázní Bìlohradu, protoe bìhem celé doby o sobì navzájem nemìli ádné zprávy. Oba rodièe natìstí pøeili nìmecké vìznìní a ili v domì è.p. 351 ve Vachkovì ulici, který staèili postavit jetì zaèátkem války. Frantiek Sehnal byl dokonce prvním pováleèným pøedsedou Národního výboru. Shledání s rodièi bylo dojemné, by se v první okamik málem ani nepoznali, natolik je válka zmìnila. Po válce slouí kapitán Jiøí Sehnal u rùzných leteckých jednotek v Praze a do Lázní Bìlohradu pravidelnì dojídí za svými rodièi. S ním èasto pøijídìjí i dalí leteètí dùstojníci, jako napøíklad nìkdejí velitel 310. perutì Mjr. Emil Foit nebo stíhací eso kpt. Leopold rom, kterým Bìlohrad rychle uèaroval a pánové bývají pravidelnì k zastiení na tenisových kurtech. V Bìlohradì se také Jiøí Sehnal v roce 1947 seznamuje se svou pozdìjí manelkou Marií, která tam byla na prázdninovém táboøe poøádaném Obchodní akademií Kolín. V roce 1948 uzavírají manelství, ale zároveò musí øeit dilema, zda znovu odejít do exilu, protoe únorové události neslibují pøísluníkùm západního odboje nic dobrého. Ale byl to právì ohled na oba rodièe, kteøí strávili dlouhé váleèné roky v internaci kvùli jeho odchodu do - 13 -
Po válce
exilu, který pro mladou rodinu znamenal rozhodnutí zùstat v republice. tábní kapitán Jiøí Sehnal byl brzy vyetøován a dokonce zatèen kvùli odchodu jiných dùstojníkù na západ a v roce 1949 byl z armády proputìn. Poté vystøídá nìkolik zamìstnání, která musí v krátkosti opustit pro ztrátu politické dùvìry a nakonec pøichází pøíkaz vyklidit praský byt, který náleí armádì. Bydlení mu nabízejí rodièe v Lázních Bìlohradì a nakonec se rodina stìhuje do Kolína k rodièùm Marie Sehnalové, nebo zde Jiøí Sehnal získává zamìstnání v okresní nemocnici. K rodièùm vak zajídí tak èasto, jak to jen skromné podmínky, ve kterých ije, dovolují. Po smrti Frantika Sehnala se jeho maminka Boena Sehnalová stìhuje k nìmu do Kolína, kde ije a do poèátku 60. let. Dùm v Bìlohradì byl prodán rodinì Václavíkù, ale do Bìlohradu Jiøí Sehnal dále jezdí navtìvovat svého bratrance Jana Sehnala, který zde pracuje ve své bývalé restauraci. V pováleèných letech se Jiøí Sehnal angaoval ve Svazu protifaistických bojovníkù a nìkolikrát se mu podaøilo uspoøádat setkání váleèných letcù, nejznámìjí z nich bylo setkání pøísluníkù 310. stíhací perutì v Kolínì v roce 1968. Za svou váleènou èinnost Jiøí Sehnal obdrel na 30 èeskoslovenských a spojeneckých vyznamenání a øádù, mezi jiným dvakrát ÈS váleèný køí, medaili za chrabrost, Øád Slovenského národního povstání a dalí. Jiøí Sehnal zemøel v Kolínì dne 13. 6. 1983. JUDr. Jiøí Sehnal, foto: archiv autora
Vzpomínky na Jiřího Sehnala Karel Reuman: Já jsem roèník 1924 a Jiøí Sehnal je roèník 1916, to je osm let rozdíl. V mladém vìku to hraje velkou roli. On chodil za dìvèaty a my byly dìti. Take jsme se za mládí neznali. S rodièi bydlel nejprve ve spoøitelnì, pak nìjaký èas u strýce v hostinci U Sehnalù. V roce 1938 si postavili svoji vilku. Poznal jsem ho pozdìji, ale vím, e hrával tenis. My kluci chodili sbírat míèky. On byl v bìlohradských pomìrech tenisová osobnost. Se sleènou Dáou Kuèerovou hrával mix dubl. Byla to taková pièková tenisová spoleènost, patøil tam Frantiek Èernoch, Lelek, hrabì Merveldt, Karel Dlabola a dalí. Kdy odeel do války, rodièe byli internováni ve Svatoboøicích. Nebyl to snad koncentraèní tábor, ale internace. Po válce jeho otec legionáø vítal na schodech Lázeòského hotelu osvoboditele. Po válce se vrátil i Jurka a to jsme se ji stýkali. V kvìtnu nebo èervnu mìli letci slavnostní pøehlídku v Praze, velký prùvod Paøískou tøídou. Stál jsem na chodníku a vidìl ho pochodovat. Pozdìji øíkal: To byl vrchol naí slávy. Vrátil se jako kapitán, u nás dostal tábního kapitána a slouil u letectva. Po roce 1948, kdy zaèali pronásledovat letce RAF, ho z armády vyhodili. Jezdil do Bìlohradu za rodièi a vozil sem spoustu kamarádù, pamatuji jména Foit a rom. Tady kamarádil nejvíc s Mílou Dvoøákem. V lednu nebo únoru 1946 byl v Praze velký reprezentaèní ples bývalých letcù RAF a nás tam Jurka pozval. Studoval jsem zrovna na vysoké kole a tak jsem el. Nìkolikrát jsme se seli i u nás ve Wagnerovì chalupì. Tam Jurka vyprávìl o tom, co proil, a poprvé jsem slyel, co si vytrpìli v Rusku pøi internaci a pak v dalích letech. Kdy skonèil v armádì, sehnal mu Míla Dvoøák v Kolínì místo laboranta v lékárnì. Do Bìlohradu jezdil u jen na tenisové turnaje a za známými.
Zdenìk Friedrich: Já si na Juru Sehnala pamatuji velice dobøe. Nejprve jsem poznal jeho otce, který mì uèil v roce 1939 v první tøídì. Juru jsem v té dobì neznal, ale znal ho dobøe mùj táta, který byl nájemcem restaurace v Baantnici, kam chodil Jura po tenise na pivko. Zaèala válka a on se rozhodl odejít za hranice a bojovat proti faistùm. Jak jsem se pozdìji dozvìdìl, øekl tátovi: Vildo, asi mì vidí naposled. Táta mu nato odpovìdìl: A se vrátí, má u mì láhev francouzského koòaku. Samozøejmì mnì to øekl a po válce, abych to jako kluk neprokec a nedostal ho do maléru. Jestli mu láhev dal, to nevím, ale schovanou ji pro nìho mìl urèitì. Po návratu z války sem Jura jezdil za rodièi. Já osobnì jsem ho poznal kde jinde ne na tenise. Hráli jsme, hráli a on vidìl, e mnì to jde a jakou e to mám raketu. Vyrobenou za krále Dyndy! Mám ji dodnes po-
- 14 -
vìenou v garái. el za tátou a povídá mu: ,,S èím to ten tvùj kluk hraje!? Táta mnì tedy koupil novou Artisku s vybouleným srdcem. Pak jsem ji sice pøerazil o nìjaký sloupek na tenise, ale bylo to poprvé, kdy mì Jura zachránil. Navíc byli s Bohouem Dvoøákem, Mílou Dvoøákem a panem Èapounem první dospìlí, kteøí mì, dorostenèíka, vzali mezi sebe a já si s nimi mohl tenis zahrát. Byl jsem nesmírnì astný. Druhá vzpomínka se týká Pardoubku, kam Jura o prázdninách velmi èasto chodil. Pøivezl si z Anglie lutý nafukovací záchranný èlun z letadla zvaný Dinghi. Já byl jeden z mála, komu ho pùjèil. S nevýslovným tìstím jsem malým pádýlkem prohánìl èlunek po hladinì rybníka a uvìdomoval si pøi tom, jak tìké to mìli letci, pokud spadli do vody. Dalí takovou pøíhodu mám ze zimy. Hrál jsem hokej, asi dobøe. Na zápas pøiel i Jura Sehnal. Dnes nevím, proti komu jsme hráli. Vichni vèetnì mého bráchy mìli brusle kanady a já pouze jacksony (deksny). Jura ke mnì pøiel a povídá: Zdeòku, ty nemá jiný brusle? Pøijï ke mnì domù, já tam mám kanady, já ti je dám. Pøiel jsem k nim a skuteènì jsem brusle dostal. V kvintì mnì táta vyjednal s Jurou douèování z angliètiny. Více ne angliètina mì zaujalo jeho vyprávìní z války. Vdy jsem byl fanda do letectví a pøi jeho vyprávìní jsem byl v sedmém nebi! Dozvìdìl jsme se, jak utekl, jak byl zranìn, jak bojoval v roce 1944 s 21 letci pøi Slovenském národním povstání. O povstání, kde bojoval a do konce... Tíhnul jsem k Jurovi Sehnalovi pro jeho lítání, pro to, co proil a pro to, co pro mì udìlal. Dodnes mu patøí mùj dík a nikdy na nìho nemohu zapomenout. Ladislav Stuchlík, foto: archiv
Pøedchozí èást story Frantika Èernocha skonèila jeho úspìnou èinností redaktora èeskoslovenského sportu a dostali jsme se a k roku 1982. O to vìtí bylo zklamání, kdy ta idyla po více jak dvaceti letech v roce 1982 konèila. Ten rok se stal pro Frantika osudným a krutým a pøi tom se nièím neprovinil, nièeho se nedopustil a napsal jen pravdu. Snad by se dalo øíct, e tady moná u nìho selhalo to, èemu se za totalitního reimu øíkalo autocenzura. V jednom ze svých referátù jen popsal úsmìvnou, snad a komickou situaci, které byl svìdkem a také pøímým úèastníkem. Situaci, nad kterou by dnes s chutí zaplesal kadý ná bulvární deník a patøiènì uvedl palcovým titulkem na titulní stranì. Ne tak tehdejí prudérní reim, prudérní orgány a prudérní papaláové veho druhu v èele s Antonínem Himlem, èlenem ÚV KSÈ a pøedsedou ÈSTV! Co se vlastnì stalo?
FRÈ a tefan Malonka
V roce 1982 se konalo fotbalové mistrovství svìta ve panìlsku za naí úèasti plné velikých oèekávání a plánù. Mezi ètyøiadvaceti úèastníky byl i úplný nováèek Kuvajt, zatímco my jsme byli mezi svìtovou elitou jen po dvanácti letech. Øízením osudu ten fotbalový trpaslík byl ve ètvrté vyøazovací skupinì spolu s námi, Anglií a Francií. Osud pracoval dál, protoe premiérové utkání jsme tu sehráli právì s Kuvajtem s bídným výsledkem 1:1. Jedná se o historii 25 let starou a tak dál jen struènì. Po prohøe 0:2 s Anglií a dalí remizou 1:1 s Francií letìli nai hoi domù a v Praze je na letiti vítali jen rodinní pøísluníci a asi stovka fandù, kteøí skandovali: Kde je Venglo? Ale jetì døíve, ne se nai borci støetli s tìmi kuvajtskými, dolo ke zdvoøilostní návtìvì naich sportovních novináøù pøímo v sídle kuvajtské výpravy a to s celým zaopatøením, jak se øíká ke stravì. Své postøehy z návtìvy si Frantiek Èernoch samozøejmì nenechal pro sebe a poctivì se o nì podìlil se svými ètenáøi. Vèetnì dìní a atmosféry pøi obìdì, která je v arabském svìtì pøece jen trochu jiná ne u nás. Barvitì tu také vylíèil, jak vedoucí výpravy osobnì rukama rozdìloval a nabíral porce rýe a ryb na jednotlivé talíøe, na které obèas spadlo i nìco popela z cigarety, kterou mìl pøi tomto obøadu neustále v ústech. A to byl celý ten kámen úrazu, ze kterého se stala veliká aféra ivená nebo øízená snad samotným Antonínem Himlem. Aféra údajnì mezinárodní, protoe se operovalo s diplomatickými a obchodními styky a dùsledky (ropa). Nakonec se ale nic z toho nepotvrdilo a nikdo z Kuvajtu si celé vìci ani neviml. Nìco ale pøece: Staré rèení, e úèel svìtí prostøedky. Èernoch toti u dlouho nìkomu jak se øíká, leel v aludku, tiskové a stranické orgány si lámaly hlavy, jak je moné, e on, nestraník, si jezdí za tím fotbalem kam chce a to, povate, i do kapitalistické ciziny. Take, jak se øíká, spadla klec. V redakci sice zùstat mohl, ale ne u fotbalu a pièkového sportu. A dovedete si pøedstavit, jak mu bylo, kdy do Prahy pøijela Barcelona k utkání Poháru mistrù a on byl odvelen ke slavnostnímu otevøení bazénu brigádnicky zbudovanému v Radlicích u Prahy? V roce 1990 byl pan FRÈ rehabilitován z iniciativy pøedsedy svazu Dr. Antonína Jíry. Jako odkodné se v téme roce zúèastnil coby øádný èlen naí výpravy fotbalového mistrovství svìta v Itálii. To u pracoval nìjakou dobu v redakci Dikobrazu a to a do svého odchodu do dùchodu. Co o tom øíká? Dikobraz byl orgán ÚV KSÈ a tady i poslední uklízeèka musela být ve stranì. V devadesátých letech u Dikobraz nevycházel v nákladu 600.000 výtiskù jako døíve, kdy tu - 15 -
kralovala autorská dvojice BAPE (pánové Barto a Pergler), nesmiøitelní to bojovníci proti kapitalismu a západním imperialistùm. Náklad klesl na 70, potom 40 tisíc u i tak neprodejných výtiskù, a zanikl úplnì. A vzniklo veliké mnoství nových a nových periodik. Dál ale ije FRÈ - Frantiek Èernoch. V pohodì, s veselou myslí a stále mezi svými sportovními pøáteli. Dokázal si prosadit svou, stal se sportovním novináøem a to ne ledajakým. Pøejme mu, a mu jeho optimismus jetì dlouho vydrí. A nakonec jetì nìco statistiky: Frantovi bylo za jeho aktivního ivota otitìno více jak 60.000 pøíspìvkù, zpráv a rozhovorù. Vydáno mu bylo na 15 kníek, z nich jmenujeme pøedevím: MS v kopané 1982, MS v kopané 1990, Slavná derby Sparta - Slavie, Se lvíèkem na prsou, Sportovní odznaky, ivotopis Vlad. Zábrodského Øíkali mu éf, Historie praské kopané, Pestrý ivot kaskadéra Jaroslava Tomsy, Zlaté rukavice (o naich boxerech), za zmínku stojí i humoristický románek Jak se stal hajný Jemelka fotbalistou v Praze. Také sepsal historie fotbalu v Dìèínì, Tachovì a Nové Pace. Pozoruhodnì si s Frantou zahrál osud v dobrém jetì jednou. Manelem jeho dcery Lucie ijící v Itálii, tedy Franty ze, je místopøedseda italského fotbalového svazu pan Alberto Mambelli. K tomu není co dodat. Jaroslav Kugler, foto: archiv
Po zápase Francie - ÈSSR na stadionu v Parku princù . Zleva vzadu K. Polák, vpøedu K. Stanìk (MF), FRÈ, Meko (Smena), Venglo, Ivo Urban (RP)
Nejstarší bělohradské chalupy II. V r. 1783 bylo v samotném mìsteèku Bìlohradì, tedy mimo dneního doleního, prostøedního a horního dílu, veho vudy 66 domù, které a na pár z nich postavených pod kostelem v dnení Vojtíkovì ul., byly vechny postaveny na velkém námìstí a na Tøetí stranì. Ten poslední, tedy estaedesátý a té pùvodnì roubený, byl postaven - spíe vmáèknut - mezi ostatní zástavbu jetì na Tøetí stranì pøi hranicích s dnení P. N. Vsí. Jeho stavebníkem byl tehdejí bìlohradský sládek Frantiek Kozák, jeho rod po nìkolik generací øemeslo sládka v Bìlohradì a i ve Starých Bukách provozoval. Od r. 1805 nese èp. 45. Dávno ji neodpovídá svému pùvodnímu vzhledu a dnes jej drí ikovný preparátor pan Pavel elízko. Tím byla ukonèena zástavba velkého námìstí a i zástavba Tøetí strany a zapoèala výstavba mìanských domù v prostoru dneního Malého námìstí. A tak jetì v tom samém r. 1783 se zde zaèalo stavìt na pravém bøehu Javorky a byl postaven domek dneního èp. 67 pro Jana Cozla a domek v sousedství èp. 66 pro pluhaøe Josefa Bartoníèka. Domky tehdy døevìné dávno ji byly zbourány a nahrazeny zdìnými a stejnì tak dopadl i domek dneního èp. 71, který byl v r. 1784 postaven na protìjí stranì ulice pro mydlaøe Frantika Bejra. Hned vedle Bejrova stavení byl v r. 1785 postaven dalí roubený pøízemní dùm s mansardovou støechou a s korouhvièkami, pøièem ji dávno neèitelný letopoèet na jedné z nich rok výstavby pøipomínal. Tento dùm r. 1805 dostal èp. 72 a Bìlohraïákùm je znám jako dùm Bezuchových. Dùm patøí k nejstarím, takøka v pùvodním stavu do souèasnosti zachovaným obèanským stavením ve mìstì a je vùbec nejstarím takovýmto domem na Malém námìstí. Stavebníkem a prvním majitelem byl tehdy snad ji ètyøiasedmdesátiletý Jan Kristián Erban, který doposud na bìlohradském panství pùsobil jako oficír-dùchodní bydlící ve vrchnostenském domì èp. 6 na velkém námìstí. S jeho odchodem ze slueb majitele panství hrabìte Jana Nep. Bertholda Schaffgotsche skonèilo období neprosperity a celkové zadluenosti panství, tedy období, kdy jetì svobodný hrabì se více ne Bìlohradu vìnoval svému úøadu císaøského komoøího v Praze. V r. 1785 pak dolo k obratu v pomìrech na panství, k obratu k lepímu a doposud svobodný a ji sedmaètyøicetiletý hrabì se koneènì oenil. Nevzal si vak dívku z rodu urozeného a sobì rovnou, ale pìtadvacetiletou Antonii Studnièkovou z Milíèevsi, dívku ze stavu mìstského a nejspíe i s bohatým vìnem. Nevìsta nebyla jistì ádné obyèejné dìvèe z lidu, jak je charakterizována døívìjími historiografy, ale byla to jezuity nejen v náboenství vzdìlaná a sebevìdomá mladá ena zvyklá ít v pøepychu. Koneènì není divu, kdy její otec Václav Studnièka byl purkrabím jezuitùm patøícího milíèevského panství, které jetì za nich spravoval a spravoval jej nadále i po r. 1773, tedy po zruení toho-
Dùm Bezuchových z r. 1785
to øádu, ale ji pro nového vlastníka, pro náboenský fond. Sám purkrabí i zaøízený milíèevský zámek se svojí rodinou a ostatními úøedníky obýval. Mladá paní hrabìnka si s sebou z Milíèevsi do Bìlohradu pøivedla i zkuené a schopné úøedníky, tedy svého bratra jako nastávajícího správce panství a i nového dùchodního Jana Jindøicha Melichara. A právì tento Jan Jindøich Melichar, který ve funkci a bydliti vystøídal bývalého dùchodního Jana Erbana, byl stavebníkem a prvním vlastníkem dalího starobylého bìlohradského domu èp. 70. Tento dùm, který bìlohraïákùm je znám jako dùm ïárských, byl postaven v r. 1790 jako roubené stavení se sedlovou støechou a barokizujícími títy. Dùm byl opatøen i pavlaèí, která vak ku kodì objektu spolu se títy pozdìjími úpravami zanikla. Melichar se svojí rodinou v domì il a do února r. 1801, kdy tøiaedesátiletý zemøel a zanechal po sobì tehdy pìtatøicetiletou vdovu Moniku a 3 malé dìti. Mladá vdova se ji neprovdala a jistì smrti manela nijak neelela a uívala si ivota natolik, e v èervnu r. 1802 porodila nemanelskou holèièku. Ale vrame se jetì k tomu èp. 72, ten po Erbanovi vlastnilo a obývalo mnoho rodin bìlohradských mìanù, jejich jména dnes nikomu nic neøeknou a od r. 1920 zde pak ili Bezuchovi, kteøí v domì drahnì let provozovali hokynáøství a jejich jménem je dùm tento oznaèován. Pøili z Kostomlat v r. 1916 a nastìhovali se nejprve do shora zmiòovaného domu èp. 45, který po ètyøech letech prodali a tento koupili. Dnes jej obývá paní Bezuchová, pøíjemná, pìtaosmdesátiletá paní, manelka posledního bìlohradského Bezuchy a poslední nositelka toho pøíjmení v Bìlohradì vùbec. I v sousedním domì èp. 70 se do souèasnosti vystøídalo mnoho vlastníkù, z nich nutno pøipomenout rodinu pekaøe Frantika Benee, jeho paní Josefa a do své smrti v domì provozovala loterii a jejich syn Bohuslav (*1863) byl bìlohradským uèitelem, pozdìji kolním inspektorem, výborným hudebníkem a dirigentem plzeòského Hlaholu. O tom jsme ji psali na stránkách BL. Od r. 1921 byl dùm v drení rodiny holièe Frantika ïárského a holièská provozovna zde byla po dlouhá léta. I otec bìlohradského zastupitele a èlena naí redakèní rady Edy Èelie zde jako holiè pùsobil. Dnes je dùm v drení potomkù rodiny ïárských. Tak oba tyto poslednì popsané starobylé domy jsou svými stavebníky a prvními vlastníky spojeny s rùznými obdobími bìlohradského panství. Ten starí s obdobím malé prosperity a dluhù na panství, druhý pak s obdobím hospodaøení právì opaèného. Dluno vak poznamenat, e ten starí se do souèasnosti zachoval takøka v pùvodním stavu a je proto jistì o hodnì krásnìjí. Josef pùr, foto: autor
Dùm ïárských z r. 1790 - 16 -
Bejvávalo, bejvávalo... Nedìlní ráno bývá i dnes vìtinou tiché, klidné, zvolna se probouzející do nového dne. Jetì i ve 30.- 40. letech minulého století bývala nedìle pro velkou vìtinu obèanù opravdu dnem sváteèním a znaènì se liila od dnù vedních. Hned po ránu pøicházeli vìøící i ze vzdálenìjích vesnic na ranní mi, samozøejmì vìtinou pìky. Mui se oblékli do svých sváteèních èerných oblekù, které ve skøíních èi almarách èekaly na mimoøádné události. Ty také zpravidla provázely svého majitele od svatby a k té poslední cestì. Starí eny mìly pro tuto sváteèní pøíleitost tmavé aty, na hlavì ten nejlepí átek zakoupený nebo darovaný z pouti. Mladí a mìstské eny svùj sváteèní at doplnily módními klobouèky, zatímco mladé eny a dívky se svým obleèením pøibliovaly souèasné módní vlnì i tìmi modely, které si èasto dokázaly uít samy. Látky byly kvalitní, nebyl problém i zde zakoupit hedvábí, ifon èi oret - vdy jsme byli textilní velmoc a kolem nás plno textilek! Kvalitní látky, hotové aty a obleky, ale i porcelánové nádobí a sklo se dalo koupit v Obchodì módním a støiním zboím - Bazaru - Bedøicha Bøeziny a to dokonce i v nedìli dopoledne. Název Bazar zde znamenal iroký sortiment zboí, nikoliv zboí z druhé ruky. Tento obchod byl zaloen v roce 1902, od roku 1935 jej vedla paní Marie Bøezinová, vdova po majiteli. Po zestátnìní po roce 1948 a po opìtném navrácení do majetku rodiny Klùzovy po roce 1989 známe tento obchod pod názvem Kland. I v tomto pøípadì rodinná tradice má své pokraèovatele. Ale vrame se na nedìlní korzo. Zimní obleèení se odvíjelo od moností a tradic. eny byly zahaleny v salupech - silných vlnìných átcích, které mùeme jetì i dnes vidìt jako zimní doplnìk krojù. Svéráznou obranu proti nepøízni poèasí si zvolila pravidelná úèastnice nedìlních poboností paní Anna Grohová ze Tøetí strany: Kdy zjistila, e se blíí vítr èi dé, pøehodila si vrchní sukni zezadu pøes hlavu a k nemalému údivu kolemjdoucích pokraèovala v chùzi. Ti si pro tento zpùsob zahalení vymyslili rèení: Paní Grohová zase jede v koèáøe! Inu, není koèár jako koèár, ale i tento zpùsob zøejmì splnil svùj úèel. Majetnìjí eny si oblékaly koíky nebo kabáty s koeinou. Pøi dostateèném mnoství snìhu nìkteøí sedláci pøijídìli do mìsta sanìmi taenými koòmi. Cinkot rolnièek a kostelní zvony byly prvním znamením, e sváteèní den zaèíná. Po mi, kdy se vìøící rozeli z kostela a následnì i z hlouèkù utvoøených pøed kostelem, odebrali se vìtinou na námìstí.
Ovem kromì tìch, kteøí neodolali vábení Sehnalovy hospody, vùni teplé polévky a guláe se zapitím zlatavým mokem, který té patøil ke sváteènímu dni. Hospodyòky, které mìly sváteèní obìd ji pøipravený a pøípadnì jetì teplý schovaný v peøinách, zaslouenì a s chutí zavítaly do nìkteré z cukráren ve mìstì: Na opravdu mistrovských zákuscích si pochutnaly v Mistrovì cukrárnì (dnes Galanterie), nìkdo zamíøil na protìjí chodník do Dejlovy cukrárny (dnes Zelenina), Laumanovy (dnes Nostalgie) èi Hùlkovy, která tehdy byla v èelním domì v horní èásti námìstí. Tou dobou námìstí oilo, jakoby se rozpohybovalo. Neorganizovanì se utvoøily po obou chodnících dva proudy, vìtinou oddìlenì na muskou a enskou spoleènost, i kdy monost navázání známosti se ani zde nevyluèovala... Hlouèek muù se pravidelnì utvoøil kolem Kadavého. Zde mui zhodnotili poèasí, úrodu, snad i politické dìní a kdovíco jetì... Pro dùvìrné hovory poslouilo stinné stromoøadí s øadou lavièek, kde v klidu bylo mono zapøíst debaty, vyøknout tajemství radostná i chmurná - vdy v týdnu na to nebyl èas! Jistì by bylo pro nás zajímavé vyslechnout nyní nìkteré rozhovory, moná, e by se pøíli neliily od pohnutek naeho souèasného ivota... A kdy se ve probralo, staèilo pár krokù do formanky Lázeòského hotelu, do restaurace U Hloukù (nyní Bar) nebo do restaurace U Koruny (dnes budova policie). Kdy se schylovalo k poledni, nezbývalo, ne se rozlouèit, zaplatit, vzít do ruky dbánek piva jetì s pìnou a spìchat k sváteènímu obìdu, aby pìna nespadla. Obìd býval pøesnì ve dvanáct podle starého hesla vyitého na dochovaných kuchaøkách: Hospodyòka poøádná o dvanácté obìd má. Námìstí utichlo. Po polední siestì bývalo zvykem a témìø samozøejmostí zajít v letní sezónì do Baantnice na koncert. Po pùl tøetí jsme mohli potkávat skupiny pøespolních návtìvníkù, kteøí pøijeli vlaky z obou stran: od Paky i od Chlumce. Ve tøi hodiny, stejnì jako dnes, se Baantnice rozeznìla tóny dechovek, na kurtech se prohánìli tenisté, na fotbale se seli hráèi i diváci. Dnes oplakávaná, tehdy oblíbená zahradní restaurace kromì pøíjemného posezení poskytovala vybrané pohotìní vèetnì domácích mouèníkù a jiných dobrot. Dìti si mohly dojít pro zmrzlinu do Mistrovy boudy, která stála za hlavní cestou, nebo do Hùlkova stánku, který byl hned u cesty a byl natøen na luto. Hlavní cesta lemovaná øadou lavièek byla dalím korzem sváteèního dne. Hana Friedrichová, foto: archiv
- 17 -
Bìlohradská mateøská kola nabízí dìtem s øeèovými obtíemi èi jinými psychosomatickými problémy péèi v logopedické tøídì. Takových tøíd, které zabezpeèují odborný speciálnì pedagogický pøístup k dìtem v nejdùleitìjí fázi jejich vývoje, tedy v dobì pøedkolní, je v jièínském okrese pouze nìkolik. V naí tøídì máme mení poèet dìtí (15). Výchovnì vzdìlávací èinnost vychází z Rámcového programu pro pøedkolní vzdìlávání, ze kolního a tøídního vzdìlávacího programu. V denním reimu kromì bìných èinností zaøazujeme individuální a skupinovou logopedickou péèi a dalí aktivity, které pøirozenou formou vyrovnávají potíe dìtí (napø. malování akvarelu, tkaní poltáøku, jóga, prstové høíèky, rytmická cvièení,
). Pro speciální tøídu je dùleité dodrovat rytmus, který se objevuje v roèních, mìsíèních, týdenních i denních cyklech. Odborné poradenství pro výchovnì vzdìlávací práci pro tyto dìti nám zajiuje SPC Prointepo, SPC Náchod a PPP Jièín. Velkou pomocí je chirofonetická terapie, kterou ji nìkolik let v mateøské kole provádí Mgr. Eva Mílková, speciální pedagog se zahranièními zkuenostmi, vedoucí koly chirofonetiky v Èeské republice a èlenka mezinárodního kolegia se sídlem v rakouském Linci. Protoe je tato alternativní metoda nadstandardní péèí, musíme se vdy ohánìt a pøemýlet, odkud na tuto èinnost zajistit finanèní prostøedky. Pro první ètyøi mìsíce kolního roku 2007-08 se nám podaøilo získat grant od Nadace ÈEZ, za který dìkujeme. Ten nám umonil nabídnout péèi pìti dìtem, které chirofonetiku potøebovaly nejvíce.Tyto dìti si chirofonetiku opravdu uívaly a na setkání s Mgr. Mílkovou se tìily. Rodièe docházeli na konzultace, uèitelky se s odbornicí radily o aktuálních problémech. Tím jsme mohly zkvalitnit péèi o nae dìti. I v souèasné dobì hledáme monosti získání finanèních prostøedkù na zajitìní této nadstandardní péèe, která napomáhá zmíròovat nebo odstraòovat problémy dìtí. Práce Mgr. Evy Mílkové si velmi váíme. Za Bìlohradskou mateøskou kolu
pøesto, e nejsem rodaèka z Bìlohradu, ètu Vá èasopis Bìlohradské listy pravidelnì. Mnohdy jsou tam opravdovì zajímavé èlánky z historie, pøírody i kulturního dìní ve mìstì. V letoním prvním èísle mne zaujal èlánek o nejstarích chalupách. Proto jsem se vlastnì rozhodla Vám napsat. Ony chalupy jsou skuteènì pìkné a jistì letité. Ale myslím si, e jsou to výstavní chalupy a chalupy tìch majitelnìjích obèanù. Protoe starých chalup, jene nejsou tak výstavní, je v Bìlohradì mnohem víc. My toti jednu takovou vlastníme. Je v ulici Vojtíkovì èp. 91. Pøi opravì støechy jsme nali ve títì letopis, zøejmì postavení oné movitosti, 14. augusta 1784. Jinak jsem pátrala a jak dokládám fotokopiemi, dùm byl obýván ji roku 1826. Take je i ona jednou z nejstarích chalup. Jen není tak výstavní. V oné chalupì se narodil mùj otec a jeho ètyøi bratøi, z nich jeden padl v první svìt. válce. Bydlel tam dìda, který byl tkalcovský mistr v Bìlohradské tkalcovnì. My vichni jsme v Bìlohradì rádi a spokojeni. Váíme si vech, kteøí nás mezi sebe pøijali i zamìstnancù nár. výboru, kteøí nám vdy vyli vstøíc pøi naich opravách chalupy, protoe tak letitá chalupa potøebuje mnoho oprav. Nevím, zda budete pokraèovat v pøedstavování starých a starích chalup Bìlohradu, ale myslím si, e i ty ménì výstavní by si to zaslouily, protoe i ony jsou souèástí základù Bìlohradu. Pøeji, za celou rodinu, vem v redakci mnoho úspìchù v pátrání po historii a mnoho nápadù na pouèné i zábavné èlánky z okolí Bìlohradu S pozdravem Zoubková - Lasíková Jana, Teplice
V termínu od 4. do 8. èervna se v naem mìstì uskuteèní LETNÍ TURISTICKÝ SRAZ 2008. Tato významná celostátní turistická akce s mezinárodní úèastí se koná kadé dva roky v jiné èásti naí republiky. Letos se koná v rámci akcí na poèest 120. výroèí zaloení Klubu èeských turistù a z povìøení ÚV KÈT ji poøádá oblastní výbor Královéhradeckého kraje. Technicky zabezpeèují pøedevím odbory Láznì Bìlohrad, Nová Paka, Pecka, Hoøice a Ostromìø. Spolupoøadatelem je i mìsto Láznì Bìlohrad. Pøípravy jsou ji od loòského roku v plném proudu. Chceme maximum turistù ubytovat v naem mìstì. Turisty èekají dobøe znaèené trasy v naí krásné malebné krajinì smìrované do vech zajímavých míst v naem okolí. Vyjednáváme slevy na vstupném do vech pamìtihodností. Zajímavá bude exkurze do novopackého pivovaru s degustací, úèastníci nahlédnou do výrobny hoøických trubièek. Pøipraveny jsou hodnotné suvenýry (bavlnìná taka, raený odznak, tuka, pohlednice, samolepky, turistická známka a dalí). Pøipravuje se i bohatý kulturní program v zámeckém parku. Letní turistický sraz je velkou propagací mìsta a celé oblasti Podzvièinska. Pøedpokládáme, e k nám zavítá minimálnì 1 000 turistù. Vech akcí se mùe zúèastnit i bìlohradská veøejnost, kterou budeme v pøítím vydání Bìlohradských listù informovat o podrobnostech této významné turistické akce.
Lubomír Hoka, pøedseda organizaèního tábu
Jana Feixová, øeditelka a Lenka Zívrová, uèitelka - 18 -
Pracovníci mìsta provedli zaèátkem února oplocení areálu za sokolovnou. Celá akce stála 30 000 Kè. Od 10. 3. 2008 do 30. 11. 2008 pronajal Sokol asfaltové høitì jako odstavnou plochu pro automobily Anenským slatinným lázním a. s. (las) Ve ètvrtek 31. ledna projídìla hodinu po pùlnoci dvacetiletá øidièka osobního vozu Opel Astra Bìlohradem. Pøed námìstím jí náhle pøebìhl pøed vozidlem pes, kterého se lekla, a následnì narazila do sloupu veøejného osvìtlení. Ke zranìní osob nedolo, alkohol u øidièky byl vylouèen dechovou zkoukou. Celková koda byla vyèíslena na 35 tisíc korun. (pøejato z Jièínského deníku, lau) Kdo naházel pneumatiky do pøíkopu u silnice z Bìlohradu na Choteè? Zøejmì aby svùj èin vylepil, pohodil tam i pytel s odpadky. (las)
V dobì jarních prázdnin (4.-9.2.2008) probìhl v Z K. V. Raise kurs chirofonetiky, poøádaný Chirofonetickou asociací a kolou chirofonetiky v Èeské republice. 31 studentù a 5 uèitelù vyuilo ideálních prostor místní základní koly ke své práci. Tato skupina lidí se sjela z Èech, Moravy, Slovenska, Nìmecka a výcarska. V místní mateøské kole nali zázemí, nocleh a stravu. Studenti, nejen zahranièní, se velmi pochvalnì vyjádøili o atmosféøe mìsta a velmi rádi se budou vracet. Dík patøí øeditelce M p. Feixové a øediteli Z p. Jiráskovi za ochotu a pomoc pøi zajitìní kursu. (míl)
Ke zlepení prostøedí by mìla pøispìt rekonstrukce obøadní sínì na Mìstském úøadì. Dolo k opravì elektrických rozvodù a omítek, bylo novì vymalováno a poloen nový koberec. Akci za 28 000 Kè provedlo mìsto vlastními silami. (las) - 19 -
Budova bìlohradské základní koly získala èestné uznání v soutìi Stavba roku 2007. Mimoøádného úspìchu v soutìi Stavba roku 2007 dosáhla rekonstruovaná budova Základní koly K. V. Raise Láznì Bìlohrad. Soutì kadoroènì vyhlauje Královéhradecký kraj pod zátitou hejtmana Ing. Pavla Bradíka. V kategorii staveb obèanské vybavenosti získala novì rekonstruovaná budova èestné uznání. Budova patøící v souèasné dobì k nejkrásnìjím stavbám v Lázních Bìlohradì byla do soutìe nominována stavební firmou BAK a.s. Trutnov, která stavbu provádìla od roku 2002. Porota hodnotila nejen vnìjí vzhled, ale také vnitøní vyuití budovy a okolí stavby. Porota ocenila zejména propojení historické èásti budovy z roku 1875 se socialisticko realistickou dostavbou z roku 1991 a moderní zázemí koly (kolní atletický stadion v prostoru za kolou). Projektantem stavby je IM Projekt Mladá Boleslav, investorem Mìsto Láznì Bìlohrad a realizátorem BAK a.s. Trutnov. Ocenìny byly vechni tøi participující subjekty, ale nejvíce si ocenìní a podìkování zaslouí Ing. Pavel ubr, starosta Mìsta Láznì Bìlohrad. Ten spoleènì s místostarostou od samého poèátku podporoval projekt rekonstrukce koly, dokázal sehnat dostateèné mnoství finanèních prostøedkù a pøes mnoho obtíí i kritických hlasù se ukazuje, e se investice vyplatila. Napøíklad v letoním roce je abnormální zájem o pøijetí na kolu - a to i z obcí a okolních mìst, které spádovì pod Láznì Bìlohrad pøímo nepatøí. kola má vekeré parametry moderní koly 21. století a ocenìní v soutìi Stavba roku 2007 je jen dalím z úspìchù naí koly, komentoval ocenìní øeditel koly Jaroslav Jirásko. Dagmar picarová, foto: Ladislav Stuchlík
Emma a zimní plavání Ètrnáctý roèník zimního plavání na rybníku Pardoubek v Lázních Bìlohradì poøádá Oldøich Ducháèek a Karavana otuilcù TJ Sokol Nová Paka. Je první bøeznová sobota a pøes území Èeska se pøeene vichøice Emma. Milión lidí v republice je bez elektrického proudu. Hasièi, kteøí mají otuilcùm na Pardoubku zajiovat svým agregátem teplo a proud, nevìdí, ke které, padajícími stromy zatarasené cestì, mají vyjet døív. Motel Pardoubek, jen vytváøel zimním plavcùm luxusní zázemí, je ji pøes dva roky srovnán se zemí a na jeho místì zaèala stavba nového lázeòského komplexu Strom ivota. Podmínky jiné, ne tomu bylo pøedelých tøináct roèníkù. Skoro tøíhektarový rybník je vak k plavcùm pøívìtivý. Jeho voda má bájeèných est stupòù. I dopolední Emma doprovázená kroupami a bouøkou dá na èas pokoj. Olda Ducháèek bójkami vytyèuje 250 metrù velký trojúhelník. Øeditel závodu Václav Paèesný konèí prezenci, která probìhla v otevøeném autì. Je tøicet minut po sobotním poledni a 64 zimních plavcù nastupuje k pohárovému závodu. Tratì 100, 250, 500 a 750 metrù. Tu nejkratí si dává i velká legenda otuilcù 94letý Ladislav Nicek:
trochu procvièit, vyklepat a poøádnì ustrojit, øíká Jan Vánì pìt minut po doplavání u pardoubského Vodomila a pokraèuje: Mihola, vestka, Ría Haan, Vrbata, to jsou kluci, kteøí mi lapou na paty. Porazit mì vak mùe jedinì mladý David Èech. La Manchský kanál mì neláká, na nìj potøebuje plavec hodnì èasu, hodnì pøíprav. V záøí se s kolegy z oddílu chystáme na tafetovou plavbu Skotskem. Z Atlantiku do Severního moøe. Dnes byly blbý podmínky. Pøed tøemi roky byl tady na Pardoubku silný led, mrzlo, svítilo vak sluníèko. Tehdy jsem si øíkal, e do vody snad nevlezu. Nakonec to bylo lepí ne ten dnení extrém. Na brtevskou plá Pardoubku vylézá i Olda Ducháèek. Z dálky vypadá, jako by na sobì mìl rùovou teplákovou soupravu. Ve skuteènosti jen jeho pokoka reaguje na teplotu vzduchu a rychle rudne. Tvrdý, dobrý, ale krásný, øíká hlavní pachatel zimního klání a doplòuje: Pøed týdnem bylo na závodech v Olomouci jarní poèasí, dnes nám vítr skoro odnese ohromný stan. Zkrátka Bìlohrad dovede pøipravit vdycky nìjaké pøekvapení. Jdeme do toho s chutí, na poèasí nekoukáme! Eduard Èeli, foto: Pavel Janák
V sedm ráno jsem vyjel vlakem z Olomouce. A do Pardubic byla v rychlíku hrozná zima. Zaèínal jsem s tímhle závodem vlastnì ji od rána, vysvìtluje svoje ètyøhodinové putování do Bìlohradu. Po absolvování více ne stovkové tratì, jeliko si dává navíc i svoje mení pardoubské koleèko, je Ladislav Nicek moc rád za osobní luxusní atnu v zaparkovaném transitu firmy Ilka. Peugoet Transit jej odveze i do vytopené Radnice na obìd. Inu, legenda je zkrátka legenda
Na nejdelí 750 metrù dlouhé trati s pøevahou kraluje Jan Vánì, 47letý strakonický rodák, plavec FIDESu Brno, jen je zároveò i mistrem ÈR a vítìzem Èeského poháru: Zaèínal jsem s vodním pólem a klasickým plaváním. Zimnímu se vìnuji ètvrtým rokem. K nìmu mì pøitáhl kolega Petr Mihola. Petrovi jsem dìlal v bazénu sparing, kdy se pøipravoval na kanál La Manche. Do studené vody moc nelezu, jenom pøi závodech. Otuování a sprchování mi taky nic neøíkají. Mìsíènì naplavu asi 120 kilometrù. Sice jsem ve vodì vyrostl, ale kdy si dám velkou zmrzlinu, tak mnì je u zima. Zimní plavání je snad nejvíc o psychice, ano, je to otázky hlavy, zdraví a dobrý fyzièky. Ve vodì to èlovìk pøeije, pak se - 20 -
Bratři Vaníčkové kralovali anketám Pøelom roku pøináí tradiènì rùzné ankety o nejlepí sportovce pøedcházejícího roku. Mezi judisty zaznamenali v anketách za rok 2007 výrazný úspìch bìlohradtí bratøi Vaníèkovi. Nejlepí judisté Èeské republiky byli slavnostnì vyhláeni pøi galaveèeru èeského juda v praském hotelu DUO. V kategorii kadetù pøevzal od moderátorù veèera Alice Tejkalové a Ondøeje Vetchého a èestného pøedsedy svazu Josefa Letoníka nejvyí ocenìní Tomá Vaníèek. Jeho bratr Michal obsadil mezi juniory 7. pøíèku. Nejlepí judisté Královéhradeckého kraje byli potom vyhláeni v jièínském hotelu Paøí. Zde kralovali oba bratøi naprosto jednoznaènì. Mezi dorostenci mladí Tomá, který se v roce 2007 stal dorosteneckým mistrem ÈR, mezi juniory skonèil na MR druhý a obsadil skvìlé sedmé místo na Mezinárodních OH mládee v Bìlehradì, a mezi juniory Michal, jen se stal mistrem ÈR mezi juniory, v kategorii muù získal støíbrnou medaili a skonèil 13. na mistrovství Evropy juniorù v Praze. Oba bratøi vstoupili skvìle i do sezóny 2008, kdy na USK Cupu v Praze, který byl nominaèním pro svìtový pohár muù Noris cup, postoupili ve váhové kategorii do 60 kg do finále. V bratrovraedném boji v nìm byl úspìnìjí mladí Tomá, který tak poprvé zvítìzil na turnaji muù. (up)
Pavel Petr zvítězil v lyžařském seriálu Úspìnì si vedl v letoní lyaøské sezónì øeditel bìlohradského SOU Mgr. Pavel Petr. V tradièní Jizerské padesátce, která zaznamenala nejkvalitnìjí obsazení v historii, obsadil jako 10. nejlepí èeský bìec celkové 44. místo a za svými zády zanechal i dvì lyaøské legendy - nejlepího bìce na lyích vech dob Nora Björna Dählieho a bronzového z padesátky na OH 2006 v Turínì Rakuana Michaila Botvinova. Nezapomenutelný záitek pro mì byl, kdy jsem si v cíli podal ruku s legendárním Björnem Dähliem, øekl po závodì Pavel Petr. Po sedmých pøíèkách v Jilemnické padesátce a v Orlickém maratonu se dostal do èela celkové klasifikace novì vzniklého seriálu závodù v bìhu na lyích PATRIA DIRECT Ski Tour. V posledním závodu seriálu v umavském skimaratonu potom obsadil 3. místo v závodì volnou technikou a 11. místo v závodì klasickou technikou a stal se celkovým vítìzem seriálu Ski Tour.
Pavel Petr
vysvìtloval Kopka. Vozím s sebou jen minimum vìcí. Na pøevleèení tøeba jen jedno náhradní trièko a jedny ponoky. Pøitom závodníci jedou èi tlaèí kolo v hlubokém snìhu, po zamrzlých øekách, spí ve spacáku v lese èi v oputìných srubech. Sám Kopka zail i situaci, kdy se ve 2 hodiny ráno propadl do potoka. e jsem vyvázl, a dokonce bez omrzlin, povauji za malý zázrak, dodal. (up, vl)
Výsledky, Jizerská padesátka: 1. A. Aukland (Norsko) 2:12:32, 2. Svärd (védsko) 2:12:57, 3. J. Aukland (Norsko) 2:14:23, 15. Novotný (ÈR - nejlepí Èech) 2:19:10, 44. P. Petr 2:32:35, 53. Botvinov 2:37:42, 59. Dählie 2:38:55. Celkové výsledky PATRIA DIRECT Ski Tour: 1. Pavel Petr (SKI Klub umperk) 25 623 body, 2. Nesvadba 25 549 b., 3. Vejnar (oba ÈSK Vysoké nad Jizerou) 24 875 b. (up, p)
Beseda s bikerem Janem Kopkou zaujala posluchače V polovinì února se na besedì v Anenských slatinných lázních pøedstavil biker Jan Kopka, který v posledních letech absolvoval extrémní závody na horských kolech jako nejhavìjí závod planety Crocodile Trophy (napøíè Austrálií od jihu na sever v pekelné výhni poutì), nejhornatìjí závod planety Great Divide Race (4000 km dlouhý závod z Kanady do Mexika divoèinou Skalistých hor se 70 km pøevýením) èi nejdrsnìjí závod planety Iditarod Trail Invitational (zimní závod Aljakou v extrémních mrazech absolutnì bez podpory). Právì o tomto 1800 km dlouhém závodì vyprávìl ètyøiaètyøicetiletý Kopka pøi své diashow v lázních. Závod Iditarod napøíè Aljakou absolvoval u v roce 2003, ale vzhledem k nepøízni poèasí ho nedokonèil. V bøeznu 2007 se na start závodu postavil podruhé a mezi 36 bikery dokázal zvítìzit, kdy závod ve ètyøicetistupòových mrazech dokonèili pouze 2 jezdci. Aljaka je asi nejdrsnìjí závod, protoe tady jde o holé pøeití. Jezdí se bez technické a zdravotnické podpory, kadý si musí poradit sám, - 21 -
Jan Kopka
Tìsnì pøed vánoci 19. prosince zemøel v Praze ve vìku 97 let kapelník Jiøí Sternwald. Muzikant, který pøed a po válce hrával v Baantnici a v Grand hotelu Urban. Nejprve jako muzikant a od r. 1936 s vlastním orchestrem The Singers molodie Band. Po válce se stal jedním z nejznámìjích skladatelù filmové hudby, byl autorem mnoha písní a ansonù, psal i symfonickou hudbu. Jeho úasné vzpomínky na ivot v Bìlohradì jsme otiskli v BL Léto 2002 pod názvem Moje milá pila vèera sherry.
Vechno má svùj konec. Nìkdy si myslím, e se pøíli vechno idealizuje, ale jedno vím jistì, e se nikdy nemùe nic opakovat, nic vrátit. Kadé opakování je vdy trochu jiné. Po mnoha letech, kdy jsem se s reisérem Brynychem vracel z filmování v Krkonoích, vyprávìl jsem mu, jak jsem hrával o prázdninách v Lázních Bìlohradì. Snad a pøíli poeticky, nejen o krásné pøírodì, o Baantnici, rybníku Pardoubek, o hudebním pavilonì, ale i o krásných dìvèatech, která jsme tu potkávali. Jeli jsme autem po hlavní silnici, kdy se pojednou objevila cedule s odboèkou Láznì Bìlohrad - 7 km. Neodolal jsem a odboèil, protoe i pan reisér byl zvìdav na vechny ty pùvaby, které jsem po cestì líèil. Nejprve jsme zajeli na kafíèko do baantnice. V památné zahradní restauraci s verandou a taneèním parketem vak bylo ticho. Vude zataené záclonky a nìjaká babka - snad uklízeèka - nás poslala do Grand hotelu. V Grandu nám sdìlili, e kafíèko vèetnì jiné konzumace lze podávati pouze rekreantùm. Rybník Pardoubek byl pinavý a zarostlý abincem a na námìstí jsme potkávali rùznì staøenky s hùlèièkou, z nich nìkteré mne pamatovaly a volaly: Dobrý den, pane kapelníku! Reisér Brynych jen procedil: To jsou ty krásný holky, o kterých jsi mi vyprávìl! Take sbohem Láznì Bìlohrad! (las)
Turistické mapové centrum Èeské Budìjovice pøi pøíleitosti veletrhu cestovního ruchu HH Holiday World, který se konal od 14. 2. do 17. 2. 2008 v Praze na Výstaviti v Holeovicích, uspoøádalo XI. roèník soutìe O nejhezèí turistickou pohlednici Èeské republiky pro rok 2008. Pìkné 3. místo ze 140 pohlednic zaøazených do celostátní soutìe obdrela pohlednice Lázní Bìlohradu, kterou vydalo a do soutìe zaslalo Mìstské informaèní støedisko v L. Bìlohradì. Autorem tøí fotografií je Lubomír Hoka a jedné fotografie Jan Petera. (ho)
pravuje bìlohradské Mìstské kulturní støedisko. Kadý den jednu akci odstartovalo jaromìøské loutkové divadlo pohádkou o Zubejdì Solimánské v kulturním sále Anenských slatinných lázní, kterým za poskytnutí prostor patøí dík. Letos se poprvé otevøela pro dìti i sportovní hala SOU. Úterního florbalového turnaje se zúèastnila ètyøi drustva. Do zajitìní akce se zapojili i uèitel Z Martin Menèík a øeditel Jaroslav Jirásko, který nastoupil coby rozhodèí. Tradiènì zajídí do Bìlohradu o jarních prázdninách brnìnské divadlo pilberg, letos s pódiovým zpracováním veèerníèkových Králíkù z klobouku. Pøiel velký poèet divákù a hra mìla obrovský úspìch. Ètvrtek patøil v kinì filmu Pan vèelka. Øíká se kdo umí, ten umí a e umí, dokazuje paní Rùena Bièiová v práci s dìtmi pøi výtvarných aktivitách. V keramické dílnì Z se selo pøes tøicet dìtí, nìkteré i s rodièi, aby si vyzkouely práci s keramickou hlínou. Paní Bièiová jim nejen poradila, jak na to, ale mnohé jistì motivovala k dalí výtvarné práci. Teèku za celým týdnem udìlala nedìlní pohádka Jeibaby z Babína v podání DS J. K. Tyl z Lomnice nad Popelkou. Týdenní programový blok byl bohatì navtíven. Dìti nesedìly doma a organizátoøi mají radost, e se akce zdaøila. Prostì, pro dìti se dobøe dìlá, nekoukají, co se nezdaøilo, ale naopak, mají radost z toho, co se povedlo. Ladislav Stuchlík
Dechový orchestr Javorka slaví letos 15 let existence na hudební scénì. Byl zaloen 21. ledna 1993. Navázal tak na dlouholetou tradici Mìstské kapely (od r. 1860) v Bìlohradì. V repertoáru má více ne 400 skladeb, z nich mnohé patøí ke zlatému fondu tohoto ánru. S úspìchem vystupuje na koncertech v lázeòských mìstech, festivalech, pøi slavnostních pøíleitostech, plesech a taneèních zábavách. Hudební produkci ocenili i posluchaèi v Nìmecku, Holandsku, Francii, Itálii a Polsku. Pro vechny, kteøí mají Javorku rádi, poøádá orchestr spolu s Mìstským kulturním støediskem v Lázních Bìlohradì v sobotu 19. dubna slavnostní koncert v sále Lázeòského hotelu ÈSAD v Lázních Bìlohradì. (las, vl)
Dìtské ibøinky
Letoní jarní prázdniny zaèaly velmi brzy. Sníh nebyl a zimní radovánky se tím pádem nekonaly. V Bìlohradì vak dìti mohly a také vyuily bohaté nabídky z programu Neseïte dìti o jarních prázdninách doma, kterou pro nì ji nìkolik let pøi- 22 -