2008

sborový list OBČASNÍK SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PARDUBICÍCH

10-11/2008

2

ARCHA

LISTOPAD 1998  LISTOPAD 2008

DESET LET PLAVBY Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu, neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení! Žalm 100,4-5

3

Úvodník Milí přátelé,

ARCHA BEZ SCHODŮ A TEMNÝCH VRAT

naše pozornost je v těchto dnech upřena víc neţ jindy k budově Archy. Vţdyť je to uţ deset let, kdy smíme uţívat tento mimořádný Boţí dar! Dovolte mi v té souvislosti jeden osobní pohled na Archu. Víte, co se mi na architektonickém zpracování budovy nejvíce líbí? Zvlášť oceňuji velké dveře a další prosklené plochy vedoucí z vestibulu na ulici. Jsou náročné na údrţbu, ale mají nedocenitelnou přednost: z ulice je všechno, co se odehrává uvnitř, vidět jako na dlani. Tím se můţe pochlubit málokterý kostel. A přitom tak by to s církví mělo být. Bůh chce, aby byla bez schodů a temných vrat (viz Mt 5,14): viditelná a dostupná. Je to náročný úkol – především na údrţbu čistoty oken i interiéru našeho ţivota (viz Mt 6,22 a 12,35). Ale je poţehnané této výzvě se nevyhýbat. Máloco škodí církvi tolik jako temná vrata samolibosti a závěsy přetvářky (Mt 23,5n.28). Díky péči těch, kdo se o budovu Archy starají, je do Archy dobře vidět. A přestoţe nejsme dokonalí, jsem přesvědčen, ţe je na co se dívat. V Arše je ţivo a věřím, ţe je to projev práce Boţího Ducha mezi námi. Myslím, ţe se zatím daří naplňovat záměr, který jsme s Archou měli. V jednom propagačním materiálu o stavbě Archy pro veřejnost to bylo před více neţ deseti lety popsáno těmito slovy: „tento objekt … by se měl stát duchovním střediskem křesťanského ţivotního stylu, víry a kultury, kde bude prezentován pozitivní postoj k autoritě Bible a budou propagovány biblické hodnoty v oblasti etiky...“. Je to mimořádný projev Boţí milosti, ţe Archou projde velké mnoţství hostů. Jsem přesvědčen, ţe to je mimo jiné kvůli tomu, ţe dovnitř je vidět. Abychom nadále mohli tento cíl naplňovat, je třeba udrţovat okna i interiér čistý. Je třeba, aby zůstalo jasné, co je uvnitř a co venku. Ale zvenčí dovnitř musí být vidět a nesmíme nastavět zbytečná schodiště. Jménem Archa dnes označujeme nejen budovu, ale i společenství našeho sboru. Máli naše společenství být průhledné a přitaţlivé, musíme pečovat nejen o Archu, ale i o naše domácnosti. Udrţujme okna našeho osobního ţivota dobře průhledná. A věnujme naše úsilí pravidelnému úklidu. Nebojme se, ţe nás někdo zahlédne v pracovním, jak vynášíme špínu. Vţdyť tak vypadá skutečný ţivot z Boţího Ducha. Velká okna a čisto uvnitř přeje všem Samuel Jindra

4

Archa před deseti lety Šestá vzpomínka na pardubickou Archu nám přiblíţí nezapomenutelné chvíle, proţívané před deseti lety, předePARADOX BOŢÍ vším slavnostní neděli 29. Listopadu 1998. Tento památeční den se slavnostně otevíral sborový dům Archa. MILOSTI V údivu jsme se ptali – a ptáme se dodnes – co jsme to za sbor, Hospodine, Pane náš, ţe na nás tak pamatuješ? Daroval jsi nám nový stánek, abychom se pod jeho střechu všichni vešli a ještě mohli pozvat nové lidi. Proto jsi nás přivedl na neobdělané pole, na sídliště a vybavil nás věcmi a moţnostmi, o kterých se nám ani nesnilo. Velkou pomoc jsi nám prokázal při přípravě a stavění Archy. Nejprve jsme procházeli zkouškami, poznali jsme krizi víry, noc i den, ale jednu jistotu jsi nám dával, a sice tu, ţe jsi nás k tomuto dílu povolal a ţe nás neopustíš. Z celé dlouhé cesty, na jejímţ konci je Archa, nám vyplynulo jedno poznání: Nebyla to naše moudrost, naše moc, naše svatost ani naše nadšení. Byla to tvoje moc, Boţe, byla to tvoje milost, ţe jsme při stavění dospěli k cíli. A to je ten paradox tvé milosti, ţe si povoláváš slabé a pak jim pomáháš, zmocňuješ je, dáváš jim sílu. Díky, ţe jsi nás neopustil, díky za Archu! Je i po deseti letech, ve světle tvé nepochopitelné milosti, krásná! KOLAUDAČNÍ ŘÍZENÍ na celou stavbu proběhlo úspěšně 24. září 1998. Archa svítila novotou, neměla však křesílka. Chyběly na ně peníze. Proto jsme hledali firmu, která by je dodala co nejdříve a na dluh. Úspěšný při hledání byl Tomáš Holubec. Žalmy 28:7 V pondělí 26. října v 10,30 hod. přijel z Liberce kamion a dovezl 350 křesílek. Kdyţ je dovozce sloţil a podával nám fakturu, potěšil nás oznámením, ţe placení můţe počkat. PRVNÍ tolik očekávané NEDĚLNÍ SHROMÁŢDĚNÍ V ARŠE se tedy mohlo uskutečnit. Konalo se bez hostů dne 1. listopadu 1998. Kázal Tomáš Holubec a ke známému příběhu, ve kterém Jeţíš přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, řekl: „Poté, co učedníci proţili úţas nad zázračným nasycením tisíců lidí, musí se opět vrátit do tvrdé reality. Celou noc se zmítají ve své lodi na moři a pro velký vítr se nemohou pohnout z místa. Takto fyzicky i psychicky vyčerpané je nachází na jezeře Pán Jeţíš, kdyţ k nim došel po moři. I nás někdy staví Pán Bůh do patových situací. Jako jejich loďka, i my se někdy nemůţeme pohnout z místa. Můţeme mít za sebou bohaté duchovní zkušenosti s Boţí věrností a mocí, a přesto se octneme v nebezpečí a bezradnosti. A právě tehdy zaslechneme Boţí zavolání: Pojď! V této události ze ţivota učedníků s Pánem Jeţíšem můţeme nalézt podobné momenty, jaké jsme proţili v minulých letech během stavby Archy. I nám se nechtělo vyplout „na moře“ a opustit sice stísněný, ale bezpečný břeh. Avšak pro mnoţství lidí, které nám Pán Bůh do sboru přidával, jsme prostě museli. Také jsme jiţ byli daleko od břehu a nešlo se vrátit zpátky, kdyţ jsme během stavění uvízli v patové situaci a nemohli dál. Byly různé poryvy větru a vichřice, které nás někdy zmítaly ze strany na stranu. Občas jsme cítili velkou fyzickou i psychickou únavu a mysleli, ţe noc snad nikdy neskončí. Lidé selhávali, okolnosti se komplikovaly. Naše víra i odvaha slábla. Ale potom jsme také zaţili, jak přichází rozbřesk dne. Náhle se ukázalo východisko, které nikdo ne5

čekal. Znovu jsme viděli Boţí cestu a slyšeli jeho hlas, který nás vyzval k rozhodnutí jít skrze víru dál… Ale to, co se tenkrát stalo v Galilei na jezeře, se týká také našeho osobního duchovního růstu. Týká se celé církve. Tři roky nás Bůh učil věřit. Nejen teoreticky, dogmaticky, ale docela prakticky. Proč? Aby nás nyní poslal k lidem, kteří potřebují slyšet evangelium. Bude se nám z bezpečí útulné Archy chtít zase na moře? Nebo raději zavřeme pevně dveře?“ První nedělní shromáţdění pokračovalo i odpoledne. Kazatel Tomáš Holubec na něm přivítal přítomné slovy: Dnešní den je nádherný, slavnostní, ač venku prší. Mně to vůbec nevadí, to šumění deště mi připomíná stan. Já si to vţdycky uvědomuji, ţe je to něco krásného, kdyţ to zde šumí, protoţe my zde na zemi máme jenom stan a to ještě dost nakrátko… Dnešní den není jen nějakou přehlídkou toho, co my umíme, jestli kázat nebo zpívat či hrát. Je to den opravdové, vřelé, upřímné radosti z Boţí milosti. Představte si, milí přátelé, ţe jsme před třemi lety v místech, kde dnes sedíte, chodili po louce, kde bylo pár ţelezných kolíků, dívali jsme se a říkali: Tak, Boţe, co z toho bude? Co s námi uděláš? A dneska se ten den naplnil. Ta vize, kterou jedni měli a ostatní se přidávali, se dnes naplňuje, ale to vše další bude pokračovat. Protoţe kdyţ Pán Bůh staví domy na zemi, tak nikdy nestaví jen z cihel, ale vţdy staví z lidských ţivotů a z lidských srdcí svůj chrám. A to je nyní před námi…“ Poté následovalo svědectví členů ekonomické komise Archa, kteří se podíleli na přípravě a výstavbě Archy.

Pohled do sálu při zahájení slavnostního shromáţdění 29.11.1998

ŠIROKÉ VEŘEJNOSTI SE ARCHA POPRVÉ OTEVŘELA V SOBOTU 21. LISTOPADU 1998. Pardubický sbor měl mimořádnou příleţitost představit se městu a svým sousedům. Ti nás po celou dobu stavění pozorně sledovali. Nejvíce je zajímalo, kdo stavbu financuje a zda Archa není příliš veliká pro tak malou církev. Mnohé otázky jsme jim mohli zodpovědět. Lidé k nám měli důvěru, naslouchali nám. Pili kávu nebo čaj, vyprávěli o tom, co se jim v Arše líbilo. Poznali, ţe Archa není postavena jen pro náš sbor a jen pro naši církev, ale ţe byla postavena i pro ně. Potěšilo je to a nás také. SLAVNOSTNÍ OTEVŘENÍ ARCHY SE KONALO 29. LISTOPADU 1998. Archa se zaplnila do posledního místečka. Pardubický sbor proţíval památný den. Slavnostní shromáţdění vedl pastor sboru Tomáš Holubec: „Dobré odpoledne, milí bratři a sestry, milí přátelé a hosté. Všechny vás chci nyní srdečně přivítat v dnešní den, který je pro náš sbor v Pardubicích tak slavnostní. Nejenom tím, co jsme si řekli jiţ ráno, ţe je dnes počátek adventu, první adventní neděle, tedy začátek nového církevního roku. Ale především tím, ţe dnes slavnostně otevíráme tento sborový dům, aby v něm mohla být vzdávána Bohu chvála a čest, a aby z něho mohli mít všichni lidé nějaký prospěch a uţitek. Chtěl bych zvlášť přivítat naše milé ze stanic, z Chrudimi, z Kvasína, z Proseče…i vás, kteří jste přijeli z jiných sborů a okolí, z jiných měst… upřímně se z toho těšíme, ţe 6

jste přišli. Chtěl bych také přivítat ty z vás, kdo jsou představiteli veřejného ţivota, kteří jste přijali naše pozvání…“ SBOROVÝ DŮM PRO DRUHÉ. Po modlitbě jsme uslyšeli poselství Pavla Černého, předsedy Rady Církve bratrské: „Milí přátelé, bratři a sestry, tento dnešní den je velmi významným dnem pro pardubický sbor a věřím, ţe i pro toto město, ve kterém se dnes scházíme. Otevření nové modlitebny je pro nás příleţitostí, abychom Pánu Bohu vzdali skutečný dík za toto nové duchovní centrum v Pardubicích. Moţná, ţe by někoho napadlo, ţe my, kteří jsme tady dnes mezi vámi jako hosté, ţe bychom mohli povědět: krásně jste si to postavili, teď si to pěkně uţijte. Ne! Vynikající německý teolog, který byl popraven na samém konci války jako Hitlerův vězeň, jmenoval se Dietrich Bonhoeffer, jednou napsal, ţe církev je církví jen tehdy, kdyţ existuje pro druhé… Já myslím, ţe není naprosto pochyb o tom, ţe je zapotřebí budovat církev zevnitř. Ale vzpomeňte na prvního prezidenta T.G. Masaryka, který řekl známou větu, ţe státy se udrţují těmi ideály, ze kterých se zrodily. A církev se zrodila z misie. Pro církev Předseda Rady Církve bratrské platí bez výhrad. Církev zde můţe ţít jedině jako nástroj Pavel Černý při slavnostním Boţí misie. Samozřejmě, ţe je zapotřebí ji budovat také projevu zevnitř, ale my jsme tady pro druhé. Jedna z našich konferencí měla hlavní téma „Církev pro druhé“. Proto jsme ho vybrali. Je to podle Janova evangelia. A já jsem si to dovolil pro ten dnešní den adaptovat na takové slovo, které jsem shrnul slovy: „Modlitebna pro druhé, sborový dům pro druhé.“ Amen. SLIB ČLENŮ STARŠOVSTVA. Modlitebny při slavnostním otevření nevysvěcujeme, neboť jsou postaveny z mrtvých kamenů. Ale duchovní dům se staví z kamenů ţivých. Apoštol Petr v prvním listu napsal: “ I vy buďte ţivými kameny, z nichţ se staví duchovní dům…“ Proto bylo slavnostní otevření Archy potvrzeno slibem členů staršovstva sboru. Ke slibu se do oblouku postavili: Jan Drahokoupil, Jaroslav Kučera, Petr Kalvach st., Miroslav Špaček, Radomír Kalenský, Martin Hambálek, Tomáš Holubec a Vladimír Lukáš. Promluvil k nim Pavel Černý: „Milí bratři, jako zvolení starší tohoto sboru jste přijali své poslání. V tuto slavnostní chvíli, při otevření nové modlitebny, se vás ptám, zda chcete věrně pokračovat v úkolu péče o sbor jako o Boţí stádce. Nejste podle Řádu Církve bratrské povoláni k tomu, abyste nad ním panovali, nýbrţ abyste nad ním bděli, povzbuzovali jej, napomáhali a byli příkladem ţivota i sluţby. Očekává se od vás, ţe se budete podle svěřených darů podílet na zvěstování evangelia, na péči o své bratry a sestry, zvláště ty, kteří jsou v těţkostech a nemocích, budete druhé povzbuzovat Boţím slovem a modlitbami. Budete také společně rozhodovat o všech věcech sborového ţivota… Budete podpírat svého kazatele modlitbami a pomáhat mu nést všechna břemena sluţby a starosti, pomáhat mu svými radami…Budete pamatovat 7

také na misii. Přijímáte-li tento úkol jako Boţí povolání ke sluţbě i v tomto novém sídle sboru a chcete-li jej ochotně a nezištně plnit, jak to poţaduje Písmo svaté, vyzývám vás, abyste mi i se svým kazatelem podali pravici se slovy „s pomocí Boţí slibuji.“ Po slibu členů staršovstva i kazatele sboru předal bratr Pavel Černý Bibli Tomáši Holubcovi na znamení, ţe členové staršovstva i kazatel sboru tuto odpovědnost přijali a ţe se budou ve své sluţbě řídit Písmem. POSELSTVÍ TOMÁŠE HOLUBCE: Chtěl bych se teď krátce osobně připojit a dotknout několika větami něčeho z minulosti, něčeho teď a něčeho do budoucna. Při vzpomínce na to, co bylo, připomenu citát, který jsem vám, bratři a sestry, četl několikrát v době stavění, ţe kaţdé Boţí dílo má podle Hudsona Taylora tři fáze: za prvé je to nemoţné, za druhé je to těţké, za třetí je to hotovo. My sice nemůţeme říct, ţe je všecko hotovo, protoţe máme ještě dluhy, které musíme společně splácet a máme ještě nedodělky i Kazatel Tomáš Holubec připomíná dávný okamţik, další plány do budoucna. A přece můkdy Noe naposledy vypustil holubici ţeme říci, ţe je hotovo. Bylo to nemoţné a bratr Hejzlar je připraven na počátku, bylo to těţké během té doby Noeho napodobit. a je to radostné dnes…A to, co bych chtěl říct v pohledu do budoucna je, ţe první půlka naší představy, naší vize, kterou jsme v srdci nosili, se naplnila. Totiţ, ţe tento dům je otevřen, ale ta druhá je teprve před námi. Rádi bychom zde vybudovali skutečnou základnu křesťanské sluţby a misie směrem k lidem, kteří ţijí kolem nás, kteří ţijí často v neřešitelných problémech a v neřešitelných vztazích. Často i ve všelijakých existenčních problémech a nejednou v úplném osamocení a bez naděje. Věříme, ţe právě k takovým lidem nás bude Pán Bůh posílat. SVĚDECTVÍ ČLENŮ EKONOMICKÉ KOMISE ARCHA. V květnu roku 1995 byla z pověření staršovstva sboru a členského shromáţdění ustanovena ekonomická komise ve sloţení: Tomáš Holubec, Petr Kotas, Miroslav Špaček, Ladislav Vopelák. Do komise byl často zván arch. Jan Komrska. Komise převzala odpovědnost za dokončení projektu, za financování stavby, za prodej staré modlitebny a za realizaci Archy. Členové této pracovní skupiny vydali svá svědectví. PROMLUVY HOSTŮ. Paní senátorka Moserová nám sdělila, ţe tento den je jeden z nejradostnějších okamţiků, které v tomto městě proţila, protoţe toto město se obohatilo. A obohatilo se v rozměru ducha. Děkovala Bohu, tomuto městu a lidem tohoto města, ţe zde vyrostla Archa. Není obklopena vodou, ale lidmi a ţivotem, kde leccos z toho, co vy máte v Bohu, chybí. Přála si, aby se od nás šířily vlny dobra a pozdvihovaly to, co je nejcennější – duchovní hodnoty, víru v Boha. Dále promluvil architekt Jan Komrska, tvůrce hlavní myšlenky Archy. Přečteny byly pozdravy zaslané kazatelem Janem Uhlířem a naším milým sponzorem bratrem 8

Hermanem Waderem. Dále promluvili bratří Jaroslav Kučera z Kvasína, kazatel Jaroslav Kučera z litomyšlského sboru, Jan Hušek ze ţiţkovského sboru, kazatel Karel Toušek, kazatel Štefan Paluchník z Hradce Králové, kazatel Pavel Fér z Litomyšle, kazatel Bronislav Kaleta z Prahy Soukenické, bratr Lachman z Liberce, sestra Šlechtová ze sboru Církve Adventistů s.d. MODLITBA PAVLA ČERNÉHO SLAVNOSTNÍ SHROMÁŢDĚNÍ UKONČILA: „Náš nebeský Otče, děkujeme za to, ţe můţeme v této chvíli k Tobě vzhlíţet s důvěrou a vděčností. Děkujeme za to, co jsi učinil na tomto místě. Děkujeme za lásku bratří a sester, děkujeme za jejich lásku i k okolí, do kterého jsi je postavil. Děkujeme, ţe můţeme končit tuto slavnost s Tebou. Prosíme, abys posílil naši naději, prosíme, abys byl s námi, abys nás vedl i příští týden v našich všedních zápasech, abychom neklesali. A kdyţ klesáme, abychom věděli, kde je skutečná záchrana a pomoc. Děkujeme, Pane, za Tvůj kříţ. Děkujeme za Tvé vzkříšení. Děkujeme za Ducha svatého. Děkujeme i za adventní naději. Děkujeme za to, ţe smíme vyhlíţet Tvůj druhý příchod v moci a slávě. Ale neţ přijdeš, Pane Jeţíši, chceme zůstat věrně ve svých úkolech a ve svém poslání. Prosíme, pro svou lásku nám poţehnej. Amen. Poznámka: Také v této šesté vzpomínce jsem vycházel z kníţečky „Sborový dům Církve bratrské v Pardubicích.“ Ladislav Vopelák

Archa od listopadu 1998 do února 2000 KAZATEL TOMÁŠ HOLUBEC:

… CHTĚLO BY TO TĚLOCVIČNU

Br. kazatel Tomáš Holubec strávil po otevření modlitebny v Arše ještě rok a několik měsíců, neţ odešel do nového působiště v Havířově. Dovolila jsem si br. Tomáše oslovit prostřednictvím e-mailu a pro čtenáře našeho Sborového listu mu poloţit následující otázky: 1. Otevřením nové modlitebny se sbor přestěhoval do nového působiště. Změnil se díky stavbě a novému prostředí i sbor, vnímal jsi nějaké změny v ţivotě sboru?

Myslím, ţe stavba Archy sehrála klíčovou úlohu ve vývoji a růstu pardubického sboru. Přispěla k proměně jeho mentality z poměrně malého rodinného společenství do kulturně srozumitelného a misijně otevřeného sboru. Ruku na srdce - nejprve to byla "z nouze ctnost". Z krásné Pernštýnské ulice jsme prostě museli pryč, protoţe jsme se uţ nevešli. Stavba a otevření Archy nás tak vlastně donutily - chtě nechtě - k novému způsobu uvaţování. A navíc i jiná poloha na mapě města i vynikající zázemí nové modlitebny přinesly úplně nové moţnosti kontaktu s lidmi kolem a smělé evangelizační výzvy i pro další generaci sboru. Prošli jsme zkouškami víry během stavby, abychom se naučili ţít ještě více pro Boţí království a spoléhat ještě více na Boţí moc.

9

2. A co Tvoje rodina - jak přijala nový domov v Arše? Zvykli jsme si dobře a rychle, děti byly ještě malé, tak je to moc "nebralo". Uţívali jsme si nové moderní prostory bytu i modlitebny a těšili se na kaţdého nového hosta, který do Archy "nastoupí". 3. Je něco, v čem byla Archa dobrá ve srovnání s dalšími sbory, kde jsi působil nebo právě slouţíš? Výhodou Archy je poloha "mezi lidmi" a pak také atraktivní vzhled zvenčí i uvnitř, který nevyvolává nechuť nebo nedůvěru, ale naopak zvědavost a pocit současnosti a přívětivosti. Velkou devizou je kavárna a i křestní bazén. Kdybychom dnes stavěli znovu, určitě by to však chtělo nějaké hostovské pokoje a také pořádnou tělocvičnu Mnohokrát děkuji za rozhovor „na dálku“ a přeji Tobě i celé Tvé rodině pěkné a poţehnané dny. Za redakci SL Dagmar Kalvachová Pol.

Archa květen 2000 – červenec 2001 Na čas strávený v Arše vzpomíná br. kazatel Pavel Javornický. KAZATEL Holé betonové zdi zvláštního obloukového tvaru, PAVEL JAVORNICKÝ: stavební ruch, dělníci, stroje a uprostřed toho bratr Vopelák v montérkách a několik dalších členů pardubického NOEMOVO sboru. To bylo naše první setkání s pardubickou Archou ve PLAVIDLO stavu zrodu. Připadali jsme si trochu jako ti lidé, kteří před potopou obhlíţeli Noemovo plavidlo na souši. Jenţe my jsme se nevysmívali, ale měli jsme před odvahou a úsilím budovatelů této stavby úctu a drţeli jsme jim palce. Prováděli nás ještě nezastřešenými zdmi a ukazovali: tady bude velký sál, kazatelna, tady malý a tohle bude kavárna s knihkupectvím. Museli jsme hodně zaměstnat svoji fantazii, ale stejně jsme si to jen těţko dovedli představit. Bratr kazatel Tomáš Holubec a pardubické staršovstvo tehdy pozvali Věru, moji manţelku, k poradě o plánovaném menším domě na pozemku modlitebny, který měl slouţit diakonickým účelům. Nebyl, ţel, dosud vybudován, zřejmě pro finanční náročnost celé stavby. Přesto doufáme, ţe někdy vedle Archy stát bude. Tehdy jsme ještě netušili, ţe i my budeme přivedeni na palubu Archy, plavidla, jeţ přináší záchranu lidem, kteří uţ nechtějí zápolit s vlnami bouřlivého ţivota sami a bez naděje na záchranu. Směli jsme zde nastoupit jako pomocní námořníci na dobu jednoho roku od května roku 2000. Sbor čekal na příchod zvoleného kazatele, Samuele Jindry, a tak potřeboval tzv. administraci. Tentokrát jsme přišli do hotové krásné budovy a mohli jsme tam ve dnech sluţby i přebývat v kazatelském bytě. Podivovali jsme se umístění Archy mezi standardním panelovým sídlištěm a labskou nivou se zbytky slepých ramen a záplavových tůní řeky. Jen z dálky sem zaléhá ruch příjezdových cest do města. Na jedné straně ţivot, lidé, kteří tu bydlí, chodí do blízkého nákupního centra nebo si odpočinout procház10

kou v zeleni. Tohle sepětí jsme ocenili, kdyţ Awana rozproudila na prostoru u modlitebny hry, na něţ se daly pozvat i děti ze sídliště, které nevěděly nudou co dělat. Některé z nich pak se souhlasem rodičů pokračovaly v Arše a odnášely si do ţivota základní znalosti Knihy ţivota – Bible. Polabinské louky na jaře nám připomínaly větu z Karafiátových Broučků: „A ty včely tolik bzučely a všecko, všecko kvetlo, ale pravšecko…“ Nejdřív ţluté křivatce a bílé sasanky, rašící stromy kolem vody, potom modré šalvěje, červené hrachory a trávy po kolena. Ideální místo k vydechnutí uprostřed rušného města. Líbila se nám i sama Archa, která se netváří jako kostel, a přece je zajímavá a pozoruhodná. Vstupní prostory, které nikoho nevyhánějí honem ven, kavárna, jeţ zve k posezení, knihkupectví, které nabízí tiché pokračování doma. A hlavní sál velebně prosvětlený shora, zvoucí posluchače do pohodlných sedadel pod kazatelnu. S Archou úzce souvisí i zpěv a hudba, má dobrou akustiku a hlavně dobré muzikanty! Tady působí s bratrem Danielem Chráskou řada výborných hudebníků, tady se scházeli zpěváci Effathy kolem bratra Bohumíra Touška, písně pro mladé nabízí kytarová hudební skupina. Archa je otevřena i kulturním podnikům města. Moc se nám líbila pravidelná vánoční výstava betlémů a z nich nám snad nejvíc zůstala v paměti scenerie Kristova narození vytvarovaná sestrou Blankou Kampovou z papírové hmoty krabiček na vajíčka! Měli bychom jmenovat další a další lidi – omlouváme se jim, ne všecko se vejde na papír, ale z naší paměti nevymizeli. Předtím jsme pardubický sbor znali jen z krátkých příleţitostí ještě v prostorách historického domu v centru. S některými jsme se znali z mládeţnických časů, ale mnoho jich nebylo. A tak jsme se mohli seznamovat s těmi, kdo zůstali sboru věrni aţ do stáří, i s těmi, kdo následovali víru svých rodičů, i s těmi, kdo se dali pozvat „ze světa“. Vídali jsme se s nimi v Arše, ale zvali nás i do svých domovů a ke svým stolům na řadě míst v Pardubicích a dále v Chrudimi, Chrasti, Nemošicích, Ţumberku – odpusťte, jestli jsme na některé milé pozvání zapomněli. Vyslechli jsme řadu ţivotních příběhů, nesnadných i radostných, hovořili jsme a modlili jsme se společně. Často jsme bývali v pěkném společenství kazatelské stanice u Kučerů v Kvasíně, ale zavítali jsme i do dceřiného sboru v Chrudimi. Radovali jsme se z těch, kdo se rozhodli následovat Pána Jeţíše po celý ţivot a potvrdili to v rozhovorech v soukromí, ve staršovstvu a nakonec i křtem a vstupem do sboru. Věra se scházela s krouţkem mladých maminek a měla programy i pro schůzky seniorů. Mohli jsme hovořit k mládeţi i dorostu. V aliančním modlitebním týdnu jsme zavítali do modliteben ostatních protestantských církví, ale i do starobylého kostela sv. Jana Křtitele. U lůţek nemocných jsme poznali i pardubickou nemocnici. Patřila by sem dlouhá řada jmen. Rádi vzpomínáme na všecky a děkujeme, ţe jsme byli přijímáni s láskou. S některými se občas vídáme, s jinými si to všecko dopovíme aţ v nebi. Rozloučení na počátku června 2001 bylo pro nás tklivé, i kdyţ jsme pardubickému sboru přáli příchod nového kazatele a jeho rodiny. Vám všem, posádko Noemovy Archy, přejeme, aby mezi vámi našli záchranu z nebezpečných vod světa ještě mnozí. A jiní aby se vrátili z osobních dobrodruţných výprav tam, kde jim bylo opravdu dobře a kde se mohli spolu s vámi všemi těšit na ten nejkrásnější břeh. pro SL napsal Pavel Javornický

11

Archa červenec 2001 – listopad 2008 KAZATEL SAMUEL JINDRA:

SEDM LET ZÁZRAKŮ

Při psaní těchto řádků mám před sebou stoh osmi diářů. Představují osmdesát osm měsíců strávených v Arše. Pokud byste se mě ptali, jak bych hodnotil tento čas, nad odpovědí bych neváhal: velmi dobrý. To neznamená, ţe bych byl se vším spokojen a ţe by z mé paměti vymizelo všechno, čeho lituji. Přesto vidím mnoho Boţích darů, z nichţ mnohé bych se nerozpakoval popsat jako zázraky.

Moje první vzpomínky na Archu jsou spojeny s rozjímáním nad rozsáhlou a zpočátku pro mne nepřehlednou tabulkou našich věřitelů a závazků. Ta tabulka měla před sedmi lety třináct sloupců s jednotlivými věřiteli a celkovou sumou přes osm miliónů korun. Přes čtyři a půl miliónu korun splacených za oněch sedm let je pro mne zázrak. A také symbol věrnosti, vytrvalosti a štědrosti mnohých z Vás. Přestoţe Archa není nijak nepřehledný objekt, stává se mi, ţe se v ní někdy cítím trochu jak v bludišti. To tehdy, kdyţ cesta vestibulem znamená kličkování mezi desítkami vyparáděných malých muzikantů při koncertech. Nebo kdyţ ráno překračuji odpočívající mládeţníky ve spacácích při Houbě. Nebo kdyţ se Archa zaplní diváky při výstavách betlémů. Hosté v Arše – to je pro mne zázrak. A trvale velká výzva. Není tento dar dán všem modlitebnám a kostelům v naší zemi. Moje kancelář v Arše má strategickou polohu: z jedné strany velký sál, z druhé strany „předkancelář“, pode mnou malý sál. Občas mám tu výsadu, ţe z jedné strany ke mně doléhá zvuk kytar a bicích, z druhé hlasy z nějaké pracovní porady a zespodu to zjemňují housle a violy. Děkuji Bohu, ţe Archa není nevlídným kostelem, který se jednou za týden otevře pár lidičkám. Během roku to bývá přes šest set akcí, za sedm let více neţ čtyři tisíce... Naším cílem nejsou čísla. Ale někdy číslem můţeme vyjádřit, co je zázrak. To nejpodstatnější, čeho je Archa mlčenlivým a trpělivým svědkem, nelze plně popsat. Modlitby vyjadřující hledání Boha, zpovědi, rozhodnutí vydat se na další úsek následování Krista... Pokud mi nebeský Otec dopřeje u něčeho takového být, raduji se z toho. Proměna člověka z moci Boţího Ducha je zázrak. Právě kvůli tomu byla Archa vybudována. Díky Bohu, ţe je domem modlitby. Dává mi to naději, ţe bude také nadále místem zázraků. Samuel Jindra

12

Co se dělo na palubě Archy v září a říjnu? JEŢÍŠ V ARŠE. Podzimní program se rozeběhl hned od počátku školního roku dosti sviţně. Tým vedený Martinem Hambálkem připravil v Arše dvojí promítání známého filmu Jeţíš. Předcházely tomu pečlivé přípravy – plakáty, pozvánky a také vstup do pardubického rozhlasu v pořadu „Máme hosty“. Ani při jednom promítání se sice sál nezaplnil, ale i tak hostů přišlo dost. Je nám trochu líto, ţe se tato akce nijak výrazně nedorazila na počtu nových účastníků kursu Alfa. Na druhou stranu víme, ţe mezi setbou a sklizní bývá někdy hodně dlouhé období. Zmíněný kurs Alfa je patnáctým během tohoto kursu v Arše. Modleme se za jeho průběh a jeho víkend (22.-23.11.2008). ARCHA OPĚT V MALENOVICÍCH. Díky iniciativě a ochotě Petra Kotase se mohl letos jiţ potřetí uspořádat podzimní zájezd. Po dvou letech jsme se v druhé polovině září vrátili opět do Malenovic. Navštívili jsme nádhernou Vrátnou dolinu na slovenské Malé Fatře. Zajeli jsme se podívat na polsko-slovensko-

české trojmezí a nechali jsme se poučit od polského bači o tajích zpracování ovčího mléka. Zajímavá byla návštěva nové velké modlitebny v Hrádku nad Olší a sousedního objektu Diakonie CB připravovaného pro sluţby sociálního programu. Obdivovali jsme také rodiště našeho ředitele zájezdu s Třineckými ţelezárnami. Program jsme uzavřeli nedělní bohosluţbou se sborem CB v Ostravě. Přestoţe nás provázelo deštivé počasí, rozhodně jsme nelitovali: čas strávený společně stál za to! TŘI SVATBY. Kaţdý z podzimních měsíců máme moţnost vyprovázet jednu dvojici mladých lidí do jejich společného ţivota. Poslední zářijovou sobotu to byli Vláďa a Zdena Zbytkovi, poslední říjnovou sobotu Dana a Dušan Drabinovi. Osmého listopadu do manţelské smlouvy vstoupí Honza a Jiřina Mlejnkovi. Velmi nás těší, ţe vţdy to jsou páry rozhodnuté ţít pro Krista a svým společným ţivotem jej uctívat. Doprovázejme je svými modlitbami při pokládání základů manţelství. 13

PASTORÁLEČKA. Osmého října hostila Archa kolegium kazatelů CB ze seniorátu Východní Čechy Jih. Poprvé jsme se setkali bez správce českotřebovského sboru Petra Kučery, který se v létě přestěhoval do FrýdkuMístku. Máme však naději, ţe koncem listopadu bude obsazen i tento sbor novým kazatelem – Tomášem Pospíchalem (dříve z nezávislého sboru Elim Písek). Také hradecký sbor čeká změna: jeho druhý kazatel Bedřich Smola koncem roku odchází do sboru CB Vsetín – Maják. Těší nás, ţe litomyšlský sbor našel kuráţ k zahájení stavby nové modlitebny a přejeme jim, aby se brzy mohli radovat z nových prostor a rychlého splácení budoucího dluhu! DALŠÍ KOUSEK ARCHY SPLACEN! V říjnu proběhla tradiční podzimní sbírka určená na splácení dluhu Archy. Vynesla celkem přes 75 tis. Kč, a tak jsme mohli koncem měsíce odeslat osmdesátitisícovou splátku do Rady CB. Děkujeme všem dárcům a kromě Vašich příspěvků prosíme také

o modlitby, abychom v tempu splácení vydrţeli vytrvale aţ do konce! TABAČANOVI JSOU TU! Druhou říjnovou sobotu se naplnilo naše očekávání a do Polabin se přistěhovala rodina našeho druhého kazatele: Jindřiška a Martin Tabačanovi se svými dětmi Eliškou a Filipem (třetí sourozenec na příchod do tohoto světa zatím čeká u maminky). Díky úsilí řady pracovníků se podařilo během několika dnů připravit pronajatý byt nedaleko Archy. Děkujeme Bohu za tento velký dar nové rodiny a kazatele sboru. Modleme se za to, aby nebeský Otec jejich ţivot na novém místě mezi novými lidmi naplnil svým poţehnáním. Oficiální uvedení bratra Martina Tabačana do sluţby v Arše proběhne 30.11.2008. REKONSTRUKCE OZVUČENÍ. Po deseti letech provozu Archy bylo zřejmé, ţe jednou z podstatných věcí, které hlavní sál potřebuje, je zvýšit akustickou úroveň sálu. Dosavadní ozvučovací systém nebyl pro naše potřeby optimálně dimenzován, coţ se projevovalo hlavně nedostateč-

nou srozumitelností mluveného slova. Přidání na hlasitosti nepřinášelo větší srozumitelnost. Po odborných konzultacích jsme svěřili rekonstrukci ozvučení bratrovi Pavlovi Juhaščikovi z Českého Těšína. Od října se tedy učí naši zvukaři pracovat v nových podmínkách. RODINNÁ KONFERENCE. Je pro nás ctí, ţe Dětský odbor Rady CB si vybral Archu jako místo pořádání historicky první Rodinné konference. Osmnáctého října se Archa zaplnila téměř stovkou manţelských párů s třemi desítkami dětí. Početný tým pod vedením manţelů Kalenských zajišťoval kompletně zázemí konference: od prezentace přes stravování, celodenní péči o děti aţ po úklid. Téma konference bylo velmi důleţité: Duchovní ţivot rodiny. Jsme stále svědky toho, ţe rodina je v naší době „ohroţený druh“. Proto jsme vděční za takové příleţitosti k obnově rodinného ţivota jako je tato. PŘIPRAVUJEME KŘTY. Během září a října jsme při poradách staršovstva měli řadu milých setkání. K zvlášť radostným mo-

14

mentům patří rozhovory s uchazeči o křest. V tomto období to byli Kristina Widenská, Pavel Kamp, Pavel Špaček. Také sestra Hana Černíková projevila zájem o začlenění do Archy. Všichni byli zatím přijati za přípravné členy sboru. Křest připravujeme v horizontu dvou aţ tří měsíců. Radujeme se z těchto rozhodnutí a věříme, ţe si budeme na cestě za Kristem vzájemnou pomocí. SPRÁVCE BUDOVY. Na listopad plánují starší sboru započetí jednání o významném rozhodnutí týkajícím se správce modlitebny. Pavel a Marie Kampovi, kteří takto pracují jiţ sedmý rok, ukončí své působení v této roli v létě 2009. Počítáme s tím, ţe sestra Marie Kampová zůstane nadále sekretářkou sboru. Pro zajištění kaţdodenního intenzívního provozu v budově však potřebujeme pracovníka, který by zajistil dostupnost a připravenost všech prostor. Velmi prosíme o modlitby za tuto věc, protoţe se jedná o mimořádně důleţité rozhodnutí. z kalendáře Archy a staršovstva vypsal Samuel Jindra

Ze svědectví Jitky Špačkové Toto svědectví a sdílení se přijměte, prosím, jako moje poděkování za všechnu lásku a podporu a přímluvy za mne a moji rodinu. Moc vám děkuji a jsem ráda, ţe mohu být ve „stádečku Boţího vykoupeného a vyvoleného lidu“ právě s vámi! Upřímně Vaše sestra v Kristu Jitka Špačková … Bůh mi daroval skvělé rodiče, kteří o mě láskyplně a starostlivě pečovali. Další poţehnání a výsada je mít, u mě i z tatínkovy i maminčiny strany, prarodiče a praprarodiče věřící - v protestantské linii, pokolení za pokolením - evangelíci, baptisté a samozřejmě z CB. Ale to není podstatné. Vzpomínám si např. jak babička vyprávěla, jak proţívali s dědečkem jako mladí manţelé své obrácení, a také jak si přáli dočkat se Jeţíšova druhého příchodu. Celý ţivot slouţili v církvi podle svého obdarování velmi obětavě a oddaně. Chci tím říct, ţe to poţehnání, svědectví ţivotem i slovy mých rodičů, babičky, dědy a dalších příbuzných mě provázelo od dětství. A vyznáním z knihy Jozue „já a dům můj budeme slouţit Hospodinu“, ve mně bylo zaseté a zalévané “dobré semínko“! ... Na střední škole jsem proţívala úţasné první zamilování se do Boha, ponoření se do Bible, schůzky mládeţe, utajené letní pobyty s mládeţí na Potštejně, krásné období svého ţivota víry, naděje a lásky. A samozřejmě taky to lítání „nahoru a dolů“, měla jsem vţdy problém se svými pocity, emocemi, různé duchovní zápasy, nepřítel se vţdycky snaţil mě „zlikvidovat, o víru a všechno Boţí poţehnání připravit“... Na školním výletě, asi třídenním, v moravském městečku Litovel jsem proţila zvláštní naplnění Duchem sv., Bůh mne podpořil, mé svědectví mé vyznávání ústy, nezapření Jeţíše. Plným proudem Ducha unášena, v aktivním nadšení a zapálení jsem asi nejvíc šokovala a dělala starosti hlavně svojí třídní, moţná i svým kamarádkám… Moje třídní, učila nás matematiku, takţe logika a rozum na prvním místě, moje emocionální křesťanské proţitky asi nemohla pochopit, ale „zakázala“ mým spoluţákům, aby se mně smáli. Ona naštěstí pocházela z evangelického prostředí. Myslím, ţe ale osobní víru neměla, nevím, jestli by mně to tehdy řekla, ale ani nikdy později se nesvěřila. Jen tak mimochodem po celé čtyři roky na škole nade mnou drţela ochrannou ruku. A bála se, aby mě ze školy nevyhodili pro mou víru. Já to ani nedokázala a ani nechtěla skrývat - svůj radikální křesťanský postoj, moc opatrnosti a rozumnosti jsem neprojevila. … V radikálně ateistické společnosti včetně ředitele školy fanaticky zasaţeného komunistickou ideologií a se spoustou udavačů kolem mně asi ledacos hrozilo, ale já si to v patnácti, v šestnácti a vlastně ani později opravdu nepřipouštěla. Bůh chrání své „maličké“. Bůh chtěl, abych svítila, tak jsem byla na svícnu, ne pod nádobou… Uţ hodně dlouho, roky, jsem se modlila: „chci Ti Pane Boţe důvěřovat, i kdyţ nebudu všechno chápat, nebudu rozumět, chci zůstat věrná“, tak se modlím i dál, i kdyţ někdy „nevycházím z těţkých duchovních bojů a zkoušek“... Bůh se ke mně s velikou láskou přibliţoval a já důvěrněji k Němu. Skrze modlitby (někdy jsem i křičela nahlas Ţalmy) jsem se obracela k Bohu a On, můj milující a věrný Otec, bratr, manţel, přítel mě slyšel a potěšoval. A přijímala jsem hodně chleba pro svoji duši i ducha, stal se ze mne moţná takový „duchovní otesánek“... Rozveselovala mě upřímně míněná rada mé milé tety Aničky z Vysočiny: „nemusíš se starat o dobytek, tak choď do shromáţdění!“...

15

Nevím, proč jsem ve svém ţivotě proţila tolik těţkého, nesnesitelného, nepochopitelného, hodně bolesti i fyzické i duševní i emocionální zranění… Ale Bůh je nad tím vším… a má mě ve svých rukou, proţila jsem několikrát, jak mě drţí a nepustí. Nikdy neopustí. Nikdy nekončící Boţí milost, natřesenou míru milosti přijímám a doufám, ţe uţ i předávám. Nechci zadrţovat Boţí milost pro ţádného člověka. Nezapomínejme - zadarmo jsme dostali, zadarmo dávejme. (Mt 10,8) Amen.

Anekdota: „ Už je po kázání? „ ptal se kdosi souseda přicházejícího z kostela. „Kdepak!“ Zněla odpověď. Kázaní jsme teprve slyšeli a teď máme začít dle něho žít.“

Akce v listopadu 2.11.

9:00

Bohosluţba s vysluhováním Večeře Páně Zájezd do Ţidovského muzea v Praze pro přihlášené

2.11. 2.11.

15:00

Seniorátní setkání pracovníků v církvi v Hradci Králové

4.11.

18:00

Alfa

5.11.

16:45

Seniorklub

8.11.

11:30

Svatební bohosluţba Jiřiny Svobodové a Jana Mlejnka v kostele sv. Bartoloměje, oddává kazatel Samuel Jindra

9.11.

9:00

Bohosluţba - slouţí kazatel Tomáš Holubec společný oběd a odpolední program věnovaný 10. výročí otevření Archy

10.11.

18:00

Staršovstvo - pracovní jednání

11.11.

18:00

Alfa

18.11.

18:00

Alfa

23.11.

19:00

Modlitební setkání

24.11.

18:00

Staršovstvo - pracovní jednání

25.11.

18:00

Alfa

30.11.

9:00

Bohosluţba a instalace druhého kazatele sboru Martina Tabačana, slouţí předseda CB kazatel Pavel Černý

30.11.

17:00

Oslavné shromáţdění 16

Všechno nejlepší! V listopadu oslaví Aneta Ţítková 20 let. Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v něj doufá. Pomoci jsem došel, proto v srdci jásám, svou písní mu budu vzdávat chválu. Ţalmy 28,7

Sbírky 7.9.2008 14.9.2008 21.9.2008 28.9.2008 5.10.2008 12.10.2008 19.10.2008 kasa vestibul

4 074,00 Kč 4 579,00 Kč 3 375,00 Kč 3 510,00 Kč 11 495,00 Kč 11 564,00 Kč 3 177,00 Kč 769,00 Kč

Sluţby CB tel. 466 415 226

(půjčování knih vţdy po shromáţdění)

Irena Hambálková Eva Heinová

Audio půjčovna

Dagmar Kalvachová nejml.

tel. 466 262 552

Prodej knih a hudby Kavárna

Dagmar Kalvachová Dagmar Kalvachová

tel. 466 412 210 tel. 466 412 210

Kurzy Alfa Awana klub Práce s dorostem Schůzky mládeže Evergreeni Chválící skupinka Správce budovy Kancelář sboru, pokladník Varhanní doprovod

Martin Hambálek Radomír Kalenský Daniel Čapek Tomáš Jeníček Marek Kalvach Petr Kalvach Pavel a Marie Kampovi Marie Kampová Daniel Chráska

tel. 466 415 226 tel. 466 648 082 tel. 777 040 730 tel. 603 103 734 tel. 736 466 891 tel. 777 043 356 tel. 732 157 375 tel. 732 157 375 tel. 466 412 253

Knihovna

(půjčování MC vţdy po shromáţdění)

17

NOEMOVA ARCHA Všechno, co potřebuji vědět o ţivotě, jsem se naučil z Noemovy archy 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.

Nezmeškat loď. Pamatovat, ţe jsme všichni na jedné lodi. Plánovat dopředu. Kdyţ Noe stavěl archu, nepršelo. Udrţet se fit. Kdyţ vám bude 600 let, někdo vás můţe poţádat, abyste udělali něco opravdu velkého. Neposlouchejte kritiky; prostě pokračujte v práci, která se musí udělat. Postavte svou budoucnost na vysokém základu. Z bezpečnostních důvodů cestujte v párech. Rychlost není vţdy výhodou. Šneci byli na palubě s gepardy. Kdyţ jste ve stresu, chvilku se plavte. Pamatujte, archu stavěli amatéři, Titanic profesionálové. Bouřka nevadí, kdyţ jste s Bohem, vţdy na vás čeká duha.

18

19

Pravidelná setkání NEDĚLE

modlitební chvíle bohosluţba bohosluţba

08:00 hod. 09:00 hod. 09:15 hod.

Archa, malý sál Archa, velký sál Kvasín

ÚTERÝ

Kurz Alfa

18:00 hod

STŘEDA

biblická hodina

18:30 hod.

Archa, malý sál

ČTVRTEK

Awana klub biblická hodina

17:00 hod. 18:30 hod.

Archa Kvasín, sudé týdny

PÁTEK

dorost

16:30 hod.

Archa, klubovna

SOBOTA

mládeţ

18:00 hod.

Archa, malý sál

tel. 466 412 210 [email protected]

NEDĚLE

Evergreeni

18:00 hod.

Archa, malý sál

www.cb.cz/pardubice

Číslo účtu sboru CB Pardubice 1201277369 / 0800 Konstantní symbol 558 Variabilní symbol Při úhradách pouţívejte prosím jako variabilní symbol své rodné číslo datum narození (bez čísla za lomítkem), před které uvedete toto dvojčíslí podle druhu určení platby: diakonie sbírky, příspěvky, desátky splátky dluhů ARCHY úhrada akce mládeţe úhrada tábora AWANA úhrada tábora dorostu zahraniční misie úhrada Awana klubu

49........ 68........ 78........ 33........ 11........ 22........ 55........ 66........

Církev bratrská Pardubice Archa Lonkova 512 530 09 Pardubice

Kazatel Samuel Jindra tel. 723 929 999 [email protected]

Starší sboru Pardubice Dušan Beníšek tel. 603 399 349 Radomír Kalenský tel. 606 788 791 Pavel Kamp tel. 466 412 210

Sborový list. Vychází jako občasník sboru Církve bratrské v Pardubicích. Všechny připomínky, podněty a nápady či modlitební předměty adresujte prosím redakci Sborového listu: Samuel Jindra [email protected] Dagmar Kalvachová Pol. [email protected] Pavlína Kalvachová [email protected] Grafická úprava Markéta Chmelová [email protected]

Petr Kotas tel. 602 309 227 Vladimír Lukáš tel. 602 482 914 Jaroslav Ţítek tel. 466 263 749

Uzávěrka příštího čísla listopad 2008.

Kvasín

Náklady na vydání tohoto čísla činí asi 10 Kč.

Zdeněk Šenkýř tel. 469 666 966

20