2008

Foto: Ladislav Stuchlík, Alena Fléglová, Pavel Janák, Jaroslav Voves

BĚLOHRADSKÉ LISTY Časopis Bělohradu a okolí 6/2008

2

OBJEKTIVEM BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ

3

FEJETON (LADISLAV STUCHLÍK)

4

ZEPTALI JSME SE ZA VÁS

5

STAROSTA ODPOVÍDÁ, ZM INFORMUJE

6

POLICAJT TŘESKA (EDUARD ČELIŠ)

7

JAROSLAV VÁCLAV LIŠKA (MARCELA KURSOVÁ)

8

POČÁTKY BĚLOHRADSKÉ ŠKOLY ANEB OPILCI ZA KATEDROU (JOSEF ŠPŮR)

9

OPRAVY LESNÍCH CEST (EDUARD ČELIŠ)

10

HÁJENKY - A JOSEF PREUSSLER (EDUARD ČELIŠ)

11

DOUBRAVKA RAISOVÁ A JEJÍ 13. KOMNATA (SVATOPLUK HRNČÍŘ)

12-13

BĚLOHRADSKÁ POUť PŘED SEDMDESÁTI LÉTY (JIŘÍ VACEK)

14

PĚTADEVADESÁTÉ VÁNOCE (ANTONIE VANIŠOVÁ)

15

NOVOROČENKY ANEB NOVOROČNÍ PUTOVÁNÍ HROBNÍKA MERTY (HANA FRIEDRICHOVÁ)

16

JAK U NÁS SKAUTI ZAČÍNALI (SVATOPLUK HRNČÍŘ)

17

DVĚ POVÍDKY (MIROSLAV PROCHÁZKA)

18

Z DOPISŮ ČTENÁŘŮ

19

UDÁLOSTI - ZAJÍMAVOSTI

20

AUTOKROSAŘ FEJFAR (PAVEL ŠUBR)

21

SPORTOVNÍ AKTUALITY

22

EVROPSKÝ TÝDEN MOBILITY

23

FOTO: ZVIČINA FOTOGRAFIE NA OBÁLCE STR. 1 LADISLAV STUCHLÍK POHLED Z VĚŽE STR. 24 ALENA FLÉGLOVÁ ZÁMEK DALŠÍ ČÍSLO BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ VYJDE 23. 1. 2009

Bìlohradské listy

Vydává Mìsto Láznì Bìlohrad Vychází jako dvoumìsíèník Redakèní rada: Ladislav Stuchlík (šéfredaktor), Eduard Èeliš, Hana Friedrichová, Svatopluk Hrnèíø, Václav Lejdar, Josef Špùr, Ing. Pavel Šubr, Mgr. Antonie Vanišová, Ing. Lenka Vichnarová. Povoleno MK ÈR pod è. E 10901 Adresa: Mìsto Láznì Bìlohrad Mìstské kulturní støedisko, Barákova 3, 507 81 Láznì Bìlohrad Telefon: 493 792 208, Fax: 493 792 484 E-mail: [email protected] Grafika, sazba a tisk: tiskárna ARPA, Kotkova 792, Dvùr Králové n. L.

Nedávno jsem se zúèastnil nahodilého setkání v jednom bìlohradském obchodì. Rozprava zøejmì probíhala již delší dobu a já zachytil pouze konec. Prim mìla prostorovì výrazná dáma ve støedních letech, která nechápavì kroutila hlavou a hlasitì nesouhlasila s uzavøením a likvidací Nového dvora pod Byšièkami. Tedy ne snad dvora jako takového, ale v nìm provozovaného praseèáku. „Co tam tak asi bude, zaroste to kopøivami,“ zlobila se ona dáma. Zanedlouho potom pøišel do Bìlohradských listù dopis, ve kterém se jiná paní pozastavuje nad vybudováním golfového høištì na loukách pod Byšièkami. Píše, že by bylo lépe nechat louky tak jak jsou a høištì nestavìt, prostì nìco o klidové zónì, možnosti vycházek a podobnì. Za peníze od EU by mohl investor radìji postavit koupalištì. Proè by tady nemohlo být golfové høištì, pokud neomezí pøístup na Byšièka? Teprve u tohoto dopisu jsem si uvìdomil, kolikrát jsem již podobná kritická slova slyšel, a to nejen v Bìlohradì. Kritika se vznesla pøed lety k výstavbì bytového domu v Harantovì ulici, kde se kvùli tomu stavba témìø zastavila, stejnì jako pøi pøestavbì domu na sociální byty na Malém námìstí. Vlna polemiky doprovázela stavbu høištì za základní školou i výstavbu tenisové haly. Pøi budování nových chodníkù nìkteøí hubovali na to, jak si na kamenných kostièkách budou lámat nohy, že rekonstrukce školy je zbyteèná, když dìtí ubývá, školka na Horní Nové Vsi je vlastnì také nepotøebná, a její rekonstrukce proto bezpøedmìtná, že zbudování obchvatu Bìlohradu je pouze kvùli lázním a podobnì. Tady musím vzpomenout svùj letošní zážitek. Byl jsem na dovolené v Itálii a na Sicílii. Cesta autobusem byla dlouhá a úmorná. Dálnice a zase dálnice. Italové je umí stavìt. Vede po celé dlouhé italské botì, až do její špièky k Messinské úžinì. I relativnì malý ostrov, jakým bezesporu Sicílie je, má kolem dokola dálnici. Je vedena horami, z tunelu na most a z mostu do tunelu. Ale vždy Sicílie není tranzitní zemí, napadlo mì, a jezdí tu jen místní, neleží ve støedu Evropy jako my, neschází se tu všechny silnice starého kontinentu. Pøesto budují nové moderní dopravní cesty pro pøibližování lidí a pro rozvoj turismu. Urèitì mají pravdu ti, kterých se to pøímo týká a nová silnice jim povede kolem oken. Urèitì nìkdo dojde k újmì pøi stavbì chodníku èi kanalizace. S tìmi musí odpovìdní èinitelé jednat a vytvoøit jim takové podmínky, aby neutrpìli škodu a necítili se podvedeni. Ale to nechci øešit. Mùj kamarád øíká: „Než pùjdu do dùchodu, budou se chodníky, škola a jiné veøejné stavby pøedìlávat ještì alespoò jednou.“ A to už není žádný mladík, tak to prostì chodí. Bohužel mnì nìkteré mentorské øeèi pøipadají jako kritika pro kritiku. Alois Jirásek napsal kdysi román Proti všem, ve kterém husitská vojska bojují proti celé Evropì, kdyby žil dnes, mohl by napsat nový román Proti všemu, hezky si zabojovat, stát na stranì pravdy a lásky. Já bych navrhoval køížové tažení, žádné øeèi a do sedel bojovníci. Ladislav Stuchlík -3-

Zeptali jsme se za vás ska pøímo na Dunaji, má zhruba 9 tisíc obyvatel a zajímavé je, že nedaleko mìsta se nyní zaèíná stavìt atomová elektrárna, což dává pøíležitost i pro èeské investory. Vlastní podpis dohody byl velice slavnostní, zúèastnili se ho i èeský velvyslanec v Bulharsku pan Martin Klepetko, zastupitelé mìsta Belene, Zleva sedící: Petar Dulev a Pavel Šubr, stojící: Georgi Truškov pøedstavitelé dalších (pøedseda zastupitelstva) a Martin Klepetko (velvyslanec ÈR) partnerských mìst a zástupci øady médií. Mìsto Láznì Bìlohrad podepsalo v záøí V Bulharsku je 6. záøí státní svátek (Den Dohodu o vzájemné spolupráci a partsjednocení) a v Belene probíhal celý víkend nerství s bulharským mìstem Belene. bohatý doprovodný program, kterého se Mùžete k tomu podat bližší informace? zúèastnilo mnoho obèanù a hostù. Bližší inTuto dohodu jsme se starostou mìsta formace o podpisu dohody je možné vidìt Belene Petarem Dulevem podepsali 6. v reportáži na www.nasetelevize.cz. záøí, když ji pøedtím schválila zastupitelstva obou mìst. Spolupráce mezi obìPavel Šubr, starosta ma mìsty zaèala pøi èervnovém folklorním festivalu „Pod Zvièinou“, kteRozhovor s øeditelkou rého se zúèastnil soubor Dimum z Belene Bìlohradské mateøské školy Janou a pøijel i starosta Dulev s manželkou. Feixovou. Mìsto Belene v posledních 3 letech uzavøelo obdobné dohody s mìsty z Francie, Paní øeditelko, mateøská škola na Horní Itálie, Turecka a Maïarska a mìlo zájem Nové Vsi prošla celkovou rekonstrukcí, i o uzavøení dohody s èeským mìstem. jak ji hodnotíte? V letních mìsících jsme dojednali text doPøestavba školky nám pøinesla hlavnì hody a 13. srpna ji schválilo naše zastupizlepšení prostøedí pro dìti. Je tam úplnì telstvo. Spolupráce se týká všech oblastí nové sociální zaøízení a spoleèná šatna pro (ekonomie, ekologie, turistika, zdravotnicdìti odpovídající po kapacitní i hygienické tví, vzdìlávání, kultura, sport, …) a bude stránce souèasným pøedpisùm a potøebám. záležet i na rùzných organizacích z obou Místo akumulaèních kamen je v celé budomìst, zda k sobì najdou cestu a spolupráci vì rozvedeno ústøední topení, ve tøídách se zahájí. Pøímo v Belene jsem domluvil snížily stropy, podlahy dostaly nové povrmožnost spolupráce mezi základními chy, prostì krásné prostøedí. To je to, co je školami, nyní jednáme o spolupráci v obvidìt. Co není tak vidìt, je nová elektroinstalasti využití obnovitelných zdrojù energií. lace v celé budovì, zázemí pro pedagogický Mìsto Belene leží v severní èásti Bulhari provozní personál a rozšíøené zázemí pro kuchyò. Napøíklad suterénní prostory doznaly zásadních zmìn a jsou novì využívány pro provoz školky. Prostì vzniklo prostøedí odpovídající tøetímu tisíciletí. Dokonèení se stihlo v termínu pøesto, že ještì v nedìli 31. srpna se všude uklízelo a chystalo. Prostì 1. záøí školka obnovila provoz. Kolik je v hornoveské školce dìtí?

V Horní Nové Vsi máme 35 dìtí a z toho je osm pøedškoláèkù. O dìti se starají tøi pedagogové, v provozu je školní jídelna s jednou kuchaøkou, na èásteèný úvazek tam je jedna síla jako vedoucí kuchynì a paní školnice, která souèasnì ve školce uklízí. Takže je na Horní Nové Vsi hotovo?

Zatím ano, ale v budoucnu se urèitì bude muset zrekonstruovat støecha, vymìnit okna a zateplit celá budova. Mìsto pøipravuje žádost o grant a pokud jej zís-4 -

ká, dojde k øešení tìchto problémù, a to nejen v hornoveské školce, ale i ve školce bìlohradské. Tím se dostáváme k mateøské školce v Lázních Bìlohradì, jaká je tady situace?

Do školky je zapsáno 117 dìtí v pìti tøídách, z toho 44 pøedškoláèkù. Pokraèuje zde speciální tøída, do které chodí 14 dìtí. Je zde samozøejmì školní kuchyò. Po stránce úprav plánujeme v letošním roce natøení støechy na budovì k parku. V nìkterých tøídách výmìnu osvìtlení a na dvoøe vymìnit povrch na sportovní dráze. Hodnì nás trápí mokrá zeï ve ètvrté tøídì, která se pomalu rozpadá a bude se muset nìjak øešit. To je asi to nejdùležitìjší. Oèekáváte do budoucna, že dìtí bude pøibývat nebo ubývat?

To nedokáži øíci, ale myslím si, že teï, když rodí silné roèníky, bude dìtí pøibývat, urèitì v dalších pìti letech. V letošním roce máme o dvacet dìtí více jak vloni. Vìøím v to, že v Bìlohradì bude dìtí dostatek a že nìjaký hluboký propad v budoucnu nehrozí. A co nakonec?

Nakonec bych chtìla podìkovat všem, kteøí se zasloužili o rekonstrukci mateøské školy v Horní Nové Vsi, pracovníkùm mìsta i firmám. Musím podìkovat také pedagogickému sboru a všem pracovníkùm obou školek, kteøí jsou prostì bezvadní. Dìkuji za rozhovor.

Ladislav Stuchlík

Jak dopadly výsledky voleb v Lázních Bìlohradì? V Lázních Bìlohradì získaly nad pìt procent hlasù nutných pro zvolení do krajského zastupitelstva tyto strany: ÈSSD 27,4 %, ODS 23,o %, SNK Evropští demokraté 17,4 %, KSÈM 14,4 % a Koalice pro Královéhradecký kraj 8,1%. Z Lázní Bìlohradu se do krajského zastupitelstva dostali dva kandidáti. Za KSÈM Vlastimil Dlab a ing. Jaroslav Jirásko z Koalice pro Královéhradecký kraj. Podle výsledkù voleb zpracoval Ladislav Stuchlík

Starosta

odpovídá Jsme zklamáni z toho, že Lázeòskou ulicí opìt mohou projíždìt kamiony. Myslíme si, že je to pro mìsto krok zpìt, protože pøi zákazu vjezdu pro nákladní automobily se zklidnilo celé mìsto. Proè zastupitelstvo opìt rozhodlo, aby nákladní automobily mìstem projíždìly? Bílý Hrad má ve skøíòce jasnì uvedeno, že obce musí øešit hluk z dopravy.

O zákazu vjezdu nákladních automobilù do Lázeòské ulice nerozhodovalo zastupitelstvo mìsta, ale odbor dopravy mìstského úøadu v Jièínì na základì žádosti Správy a údržby silnic a posouzení Krajské hygienické stanice. Majitelem komunikace je Královéhradecký kraj a provozovatelem právì SÚS, proto oni musí øešit problém pøekraèování hygienických limitù hluku. Mìsto musí øešit hluk na svých komunikacích, což jsou všechny vedlejší ulice ve mìstì. Zástupci SÚS nám ale pøi jednáních slibovali, že pro øešení dopravy v Lázeòské ulici bude podstatné stanovisko zastupitelstva mìsta Láznì Bìlohrad, nakonec k nìmu ale nepøihlédli. Pøitom zastupitelstvo mìsta požadovalo, aby v Lázeòské ulici zùstal zákaz vjezdu pro nákladní automobily s výjimkou pro místní firmy a jejich dodavatele a odbìratele. Proti tomuto øešení se ale postavilo nìkolik bìlohradských podnikatelù. Zástupci SÚS nám dokonce nedali ani výsledky mìøení hluku a informovali nás, že si je od nich mùžeme koupit za cca 95 000 Kè! Do výsledkù jsme smìli s radními pouze nahlédnout a velice nás pøekvapily. Dle jejich závìrù došlo po uzavøení Lázeòské ulice pro nákladní dopravu k výraznému nárùstu intenzit ná-

kladní dopravy a tím i hluku nejen ve vìtšinì okolních obcí a mìst, ale i v samotném Bìlohradì. Napø. u zámku údajnì vzrostl hluk v denních hodinách z 60,2 dB ma 61,4 dB a u základní školy z 57,6 dB na 59,6 dB. U zámku vzrostl poèet projíždìjících tìžkých nákladních automobilù mezi 14 a 17 hodinou z 12 na 16 vozidel a lehkých nákladních automobilù z 24 na 54 vozidel. U základní školy potom vzrostl poèet lehkých nákladních automobilù mezi 14 a 17 hodinou z 10 na 31 vozidel a u drogerie z 26 na 53 vozidel. Tyto výsledky nám pøipadají znaènì nevìrohodné. Rada mìsta na svém posledním zasedání požádala Krajskou hygienickou stanici, aby po dostavbì lázeòského resortu Strom života provedla mìøení hluku v Lázeòské ulici a záležitost se znovu otevøela. K vìci jsem obdržel zhruba 30 dopisù od obèanù mìsta, kteøí témìø všichni žádali, aby zùstal zachován zákaz vjezdu pro nákladní automobily do Lázeòské ulice. Na dopisy nebudu jednotlivì odpovídat, ale všem tímto za zaslání názoru velice dìkuji.

Proè jste prodali lukrativní pozemky pod Byšièkami na výstavbu golfového høištì, navíc za nízkou cenu?

To je naprostý výmysl a fáma. Mìsto Láznì Bìlohrad nevlastnilo kolem Byšièek žádné pozemky. Vìtšina pozemkù byla pùvodnì Pastvináøského družstva a tyto pozemky pøešly na stát. Stát je poté vydal restituentovi jako náhradní restituci a Mìsto Láznì Bìlohrad získalo pouze nìkteré pøístupové komunikace a èást høbitova. Restituent poté øešil využití tìchto pozemkù a spoleènì s dalšími investory nás seznámil se zámìrem vybudovat zde golfové høištì. Stát (Pozemkový fond) prodával letos v srpnu hlavní objekt v areálu Nového dvora a ten již koupili právì zájemci o výstavbu golfového høištì. V Novém dvoøe musí v souladu s územním plánem skonèit chov prasat, navíc

objekt byl pro chov prasat zkolaudován pouze do roku 1985 a pak zde mìla zemìdìlská výroba dle stanoviska Ministerstva zdravotnictví skonèit. Dodnes nejsou také splnìny nìkteré kolaudaèní nedostatky (ozelenìní areálu, likvidace kejdy). Studie výstavby golfového høištì pøedpokládá na místì souèasného praseèáku výstavbu golfového klubu (restaurace, ubytování, parkovištì) a høištì by mìlo být 18 ti jamkové. Investoøi garantují, že zùstane zachována pøíjezdová komunikace ke kostelíku a k hájence a volný a bezpeèný pøístup pro obèany i návštìvníky mìsta. Èasto slyším, že golfové høištì je jen pro bohaté. Ano, takto byl golf v minulosti vždy pøedstavován. Byl jsem se podívat na nìkterých golfových høištích doma i v zahranièí a byl jsem pøekvapen, že golf hrají party kamarádù i celé rodiny a ceny nejsou nijak vysoké. Jsem rád, že se našla skupina investorù, která chce golfové høištì v Bìlohradì vybudovat, navíc bez finanèní úèasti mìsta. Pozemky kolem Byšièek tak budou pravidelnì udržovány a jsem pøesvìdèen, že se ani nezmìní ráz krajiny. Golfová høištì jsou dnes poblíž vìtšiny lázeòských mìst (nejen Karlovy Vary a Mariánské Láznì, ale i Podìbrady, Velichovky èi Láznì Bohdaneè) a jednoznaènì zvyšují prestiž lázeòských míst. Zajímavé je, že proti golfovému høišti slyším námitky a fámy od stejných lidí, kteøí chtìjí vést pøes Byšièky obchvat mìsta… Pavel Šubr, foto: autor

e j u m r o inf

Zastupitelstvo města

Další veøejné zasedání zastupitelstva mìsta se uskuteènilo 10. záøí 2008 v aule ZŠ. Zastupitelé projednali záležitosti ohlednì koupì a prodeje nemovitostí a uložili místostarostovi pøedložit na pøíští zasedání studii o využití vodní plochy Pardoubek a pøilehlého okolí, schválili rozpoètová opatøení è. 4/2008, pokyny pro zpracování návrhu zmìny è. 2 územního plánu mìsta, poøízení zmìny è. 3 územního plánu mìsta a obecnì závaznou vyhlášku è. 2/2008 o místním poplatku za komunální odpad, kde výše poplatku zùstává na èástce 500,- Kè. Dále ZM schválilo zámìr pronajmout areál U Lva støednímu odbornému uèilišti jako internát a uložilo starostovi dojednat podmínky pronájmu, vzalo na vìdomí informaci o ukonèení uzavírky Lázeòské ulice pro nákladní dopravu a o Evropském týdnu mobility 22. záøí. Poté zastupitelé uložili finanènímu výboru upravit pravidla pro poskytování pøíspìvkù mìsta a starostovi požádat investory o pøedložení studie výstavby golfového høištì v okolí Byšièek. Pavel Šubr

-5-

ský hudební skladatel, kapelník a básník. A pan Sternwald pokraèuje o Tøeskovi: „Nìkterou sezónu jsme mìli taneèní veèery v Bažantnici ve své režii, sami jsme si prodávali vstupenky. Ty ale musely být „ouøadem“ orazítkovaný, jelikož bylo zapotøebí platit z každého lístku daò. Ale znáte muzikanty. Koupili jsme u papírníka vstupenky, ale orazítkovaných byla jenom pùlka. Policajt Tøeska dohlížel na to, aby nᚠpokladník prodával orazítkovaný lístky. Nìco se tedy muselo na Tøesku vymyslet. Pozval jsem ho do výèepu na sklenièku. Uraženì vyhrkl: Dovolte, já jsem úøední osoba! Po krátké odmlce dodal: Ale jednu vypiju! A už jsme ho z výèepu nedostali.“ Když potøebuji nìjakou zajímavost z dávných èasù, tak jdu za Jiøím Benešem z Horní Vsi. O policejním strážníku Tøeskovi jsem se dozvìdìl:

Každá vesnice, každé mìsteèko i mìstská ètvr mají své typické postavièky. U nás v Bìlohradì takovou figurkou byl místní policajt Václav Tøeska. Tøeska se vyuèil ševcem a jako policajt sloužil za první republiky a v dobì okupace. „Tøeska se rád vychloubal, jaké že má v Praze styky, dokonce i se samým prezidentem. Pikantní je jeho výrok: Já, když pøijedu na Hrad, tak Masaryk hned volá: Alice, dej na kafe, je tady Tøeska z Bìlohradu!“ píše ve svých bìlohradských pamìtech Jiøí Sternwald, praž-

„Po zabrání Sudet v osmatøicátým pøišli do Bìlohradu státní policajti z Liberecka. Mìli èerný uniformy. Mezi nimi i Zakouøil. Ten nosil bílý rukavièky a uniformu mìl jak ze škatulky. Obecní, místní èetníci byli dva - Janzák a Tøeska. Janzák, urostlý, vysoký, klasický a respektovaný muž zákona v perfektním ustrojení. Tøeska byl menší postavy, uniformu mìl pomaèkanou, sražená ramena, hlavu trochu na stranu, s každou bábou se dal do øeèi,“ vzpomíná pan Beneš a pokraèuje legendární pøíhodou: „Tady byly tøi váhy. Každej cukrovar mìl svoji váhu. K jedné z nich doveze sedlák s krávou fùru cukrovky. Tøeska stojí nedaleko váhy a ukazuje známýmu, jak se manipuluje se služební pistolí. Padne rána a zároveò padne i ta milá sedlákova kráva... Klidnì dával Tøeska za okupace k dobru i politické anekdoty. V jedné z nich chtìl Áda Hitler na Háchovi, aby-

Václav Tøeska (první zleva) pøi kopání základù sokolovny -6 -

chom dávali víc mužskejch na práci do Nìmecka. Hácha mu na to odpovídá: mokrý kolo - nass (mokrý) rad (kolo), zkrátka nasrat! Policajt Tøeska bydlel u Fajfrù v Horní Vsi v èp. 10. Blízko nás a k nám èasto chodil pobejt. Nìkdy jsem mu poøezal a dovezl metr døíví. On zase na oplátku dokázal opravit postroj, ohlávku. Inu vyuèený švec.“ Svatopluk Hrnèíø, spisovatel a èlen redakèní rady Bìlohradských listù dává k dobru také Tøesko-pøíhodu:

„Moje maminka redigovala a øídila až do roku 41 týdeník Láznì Bìlohrad. Jednou za ní policajt Tøeska pøišel, že do mìsta pøijedou význaèní náèelníci Sokola Bílek a Šourková a že by bylo zapotøebí napsat do týdeníku nekrolog. Chudák Tøeska, spletl si uvítání a èlánek na rozlouèenou.“ Povídání o Tøeskovi uzavírá jeho synovec, 62letý Míla Knap:

„Tøeskova první žena Alžbìta zemøela ve tøicátých letech. Jeho druhá žena Ludmila byla sestrou mého táty. V jednapadesátým Tøeska umøel. Pamatuju, jak mì máma s tetou táhly, že se musím mermomocí na mrtvýho strejdu naposledy podívat. Já se hroznì bál a šílenì jsem øval. Ještì dlouho jsem nebožtíka Tøesku mìl pøed oèima. Za protektorátu si schovával doma nìjaký patrony a dal si je k ševcovským flokùm. Po jeho smrti jsme chtìli ty floky spálit. Patrony nebyly v bedýnce flokù vidìt a tak šly do kamen spoleènì. No, šlupka to byla pìkná. Dobrej metr vylítly do vzduchu litinový pláty sporáku...“ Eduard Èeliš, Josef Špùr foto: archiv Knapových a MKS

Zleva: Pavel Šubr, Jaroslav Liška, Steven Liška, Marcela Kursová Osoba inteligentní s velkým životním rozhledem a znalostí. Èlovìk laskavý, milý, dobrosrdeèný, s velkým srdcem - vždy si našel èas nejen pro svá vnouèata a pravnouèata, ale i pro pøátele a kohokoliv, kdo potøeboval pomoc. Vášnivý fanoušek Watford FC a Arsenalu. Jedním slovem TRUE (PRAVÝ) GENTLEMAN. Jeho život byla cesta plná dobrodružství a nebezpeèí. Život, který zaèal v malé vesnici v Èechách a skonèil na malé vesnici v Anglii. Jaroslav Liška se narodil 6. ledna 1917 v Roškopovì, tehdy souèásti Rakousko-uherské øíše. Jeho otec Josef, sloužící v armádì (v Gorici v italských Alpách), se dozvìdìl o narození svého nejmladšího syna z telegramu ráno 10. ledna - radoval se, ale smutnì zahynul v lavinì stejného dne. Jeho matka zemøela o 3 roky pozdìji na epidemii španìlské chøipky. Jeho strýèek a teta žijící v Lázních Bìlohradì pøevzali zodpovìdnost za Jaroslava a jeho bratra Bohumila. A tak Jaroslav zaèal žít v Bìlohradì a o 12 let starší Bohumil byl významnou souèástí jeho života, jeho velkým vzorem. Po dokonèení základní školy Jaroslav studoval v Hradci Králové, maturitu složil s vyznamenáním, vynikal v latinì a øeètinì - s úmyslem, že se stane knìzem. Ale když ho jeho bratr Bohumil (dùstojník letectva) vzal na let do akrobatického letadla, vše se zmìnilo! Jaroslav vstoupil do Vojenské akademie a po skonèení studia pøešel také k letectvu. Po okupaci Èeskoslovenska fašistickým Nìmeckem dal president Beneš rozkaz nebojovat proti Nìmcùm. Hodnì èeských vojákù v letectvu ale nesouhlasí s danou situací a utíkají pøes hranice. Jaroslavovi se podaøilo utéct do Polska, kde se stal èlenem cizinecké legie. Odtud byl poslán do Francie, kde se v Tours pøihlásil do francouzského letectva a zaèal a nauèil se dobøe mluvit francouzsky, což bylo dùležité v pøípadì zatèení. Francie padla v roce 1940, Jaroslav a jeho jednotka se dostali do Bordeaux a do Falmouth v Anglii. Zde byl zaøazen do 311 squadron (jednotky), kde sloužil jako radista v peruti bombardérù. Stal se prvním dùstojníkem, který nalétal 200 hodin na Wellingtonu bez úhony pøi operacích nad Nìmeckem. V této dobì se také poprvé potkal s Rosemary, která se pozdìji stala jeho manželkou. Díky jeho radistickým zkušenostem byl pøeložen do Ferry Command (Velení pøeplavby) a spolu s kpt. Kordou se stali prvními Èechy, kteøí zaèali létat pøes Atlantik. Létali s novými americkými bombardéry (Hudson a Ventura) z New Foundlandu do Prestwicku ve Skotsku, aby nahradili letadla, která byla ve válce znièena. V Prestwicku se mu narodilo první dítì - dcera Anna. Nedlouho potom se pøestìhovali na pobøeží ve Walesu (Haverford West), kde zaèal pracovat pro Coastal Command (Pobøežní velení) v Talbenny. A hned zde zaèal létat na Wellingtonech na dlouhé lety pøes Bay of Biscay (Biskajský záliv) a dokonce absolvoval i 10 letù se svým bratrem Bohumilem jako pilotem. Ale Jaroslav zde nezùstal dlouho - byl potøebován jinde. Byl poslán do Coastal Command v Beaulieu v New Forrest, kde zaèal létat s americkým Liberatorem. Když se nìkdo zeptal, které bylo jeho nejoblíbenìjší letadlo, odpovìdìl Liberator - byl v nìm radar, který nám ukázal pøítomnost nìmeckých letadel. -7-

Ale Jaroslav zde neskonèil, jeho další mise byla u prùzkumných letù s americkými bombardéry Flying Fortress (Létající pevnost). Pøi jednom z tìchto letù opustil na chvilku svoje místo, když se vrátil, našel svoji vojenskou èepici na sedadle prodìravìlou støepinou šrapnelu. Øekl si, mìl jsem ale kliku. Ke konci války byl proti jeho vùli pøeložen do kanceláøe RAF Northolt (Velení perutì), zùstal zde ale jen 2 týdny a jeho život opìt pokraèoval v akci v Transport Command (Velení pøepravy) tøeba i pøi letech na Ceylon, Po válce byl povýšen na kapitána a vrací se do Èeskoslovenska. Ale ne na dlouho - persekuce, jiná politická situace - speciálnì pro vojáky a letce, kteøí sloužili v zahranièí. Jaroslav se vrací ke konci roku 1946 do Anglie, zakládá úspìšnou firmu, která dováží ovoce z Èech - bohužel ne dlouho. Díky komunistickému režimu. Pro zajímavost v této dobì mìl spoleènou kanceláø s Robertem Maxwellem. Narodilo se mu druhé dítì - Richard a rodina se stìhuje do Watfordu. Zde pracuje pro Temple Electrical a potom mnoho let pro import-export spoleènost Techna s konekcí na Whitehall. Díky znalosti nìmèiny založil i svoji firmu Lexim a cestoval hodnì po Evropì. Mezitím se mu narodí nejmladší syn Steven. Rodina se stìhuje do malé vesnièky Chipperfield nedaleko Londýna, kde si užívá svého dùchodu a života na malé vesnici. Steven, jejich nejmladší syn, se stará o maminku Rosemary, která zemøela pøed 3 roky, a tatínka Jaroslava. A zde také Jaroslav po relativnì krátké nemoci umírá. Já jsem poznala Jaroslava Lišku a jeho syna Stevena jenom pøed krátkou dobou (jeden a pùl rokem). Byl nám (mnì a mému manželovi Pavlovi) pøedstaven Pavlem a Pavlínou Šubrovými. Byla to pro nás pocta, protože jedním slovem: muži tohoto kalibru se už nerodí. Proto pro nás byla èest se s Jaroslavem Liškou rozlouèit ve West Herts krematoriu nejen za všechny Èechy, ale i za mìsto Láznì Bìlohrad. Marcela Kursová, foto: archiv

V mnoha minulých èíslech Bìlohradských listù jsme se dozvìdìli o mnoha skvìlých uèitelích bìlohradských, o skvìlých muzikantech. Zdaleka ale takoví nebyli všichni a staèí se jen podívat na vùbec první z nich. Nu, posuïte sami! V r. 1651 byl v celém èeském království poøízen seznam obyvatel podle víry a nejinak tomu bylo i na panství Hostinném a Bìlohradì, které tehdy obì vlastnil polní maršálek Vilém hr. z Lamboy. Proto byl pro obì panství poøízen seznam spoleèný. Z tohoto nìmecky psaného seznamu je zøejmé, že škola již byla v Hostinném, nebo tam jako Schulmeister (uèitel) byl zapsán Matìj Heüsler, na rozdíl od Nové Vsi (Bìlohradu), kde nikdo takový podchycen nebyl. Z toho lze dùvodnì soudit, že zde uèitel a tudíž ani škola nebyli. Historie však zaznamenala, že již v záøí r. 1657 zde též uèitel pùsobil a tudíž, že zde právì Vilémem hr. z Lamboy byla zøízena i škola. Ta byla døevìná, postavena na farních pozemcích mezi dávno již zasypaným mlýnským náhonem a zaniklou cestou od pivovaru na Hoøice a stála na místì školy dnešní. Zachovala se až do r. 1791, kdy byla nahrazena novou, zdìnou.

Druhý „rektor“ novoveský Kristian Latzelly zde pùsobil v letech 1661 až 1665. O tomto kantorovi nic bližšího zjištìno nebylo, neví se odkud pøišel a ani kam odešel. Však pùsobení tohoto kantora v Nové Vsi se ve spojení s faráøem Neumanem jak na mnì, tak i na všech Špùrech osudovì podepsalo a jen díky nim mé pøíjmení zní Špùr a ne Paur (pozdìji již jen Pour), jak jsem se správnì mìl jmenovat. To platí naprosto pro všechny Špùry v rámci Èeska, ba i Nìmecka, kde nìkteøí z èeských Špùrù již po nìkolik generací žijí a èesky dávno nemluví a neumí. Platí to proto, že všichni máme téhož pøedka chalupníka Tomáše Špùra z Èervené Tøemešné, který byl v nesprávný èas na nesprávném místì - tedy dne 29. kvìtna 1661 na bìlohradské faøe, kam pøišel jako jeden z kmotrù ke køtu. Do té doby se jmenoval TomᚠPaur a pod tímto jménem byl i v miletínské matrice køtù zapisován jako otec svých dìtí a pod tímto jménem i na bìlohradskou faru tehdy pøišel. Odešel však již jako TomᚠSpaur (pozdìjšími úpravami již jen Špùr), aniž by to snad jen tušil. O tom, jak se to stalo, se mùžeme jen dohadovat. Nejspíše k tomu došlo pøeslechem tak, že když byl kmotr Tomᚠdotazován na své jméno, odpovìdìl: „TOMÁŠPAUR“. Faráø i s kantorem slyšeli TomᚠSpaur a tak jej kantor kurentem, tedy spøežkami i zapsal. No a jistì negramotný Tomᚠje neopravil a opravit ani nemohl! Krátce nato se faráø P. Neuman stal faráøem i v Miletínì, a tak když Tomᚠna miletínskou faru pøišel køtít své další dìti - byl zapsán již jako Spaur. To proto, že faráø již „dobøe vìdìl, jak se jmenuje“ a toto pøíjmení Špùr mu zùstalo napoøád pro všechen jeho èas a všechny jeho potomky až do souèasnosti!

Prvním rektorem - tedy uèitelem zdejším byl pak Daniel Jahoda, nejspíše syn sedláka Jana Jahody ze statku nynìjšího èp. 2 na H. N. Vsi a dost možná byl vysloužilý voják. O jeho existenci jako uèitele se ponejprv dovídáme ze zápisu v matrice køtù ze dne 30. záøí 1657, kdy byla jednou z kmotrù Anny Divoké i jeho manželka Anna. Ta byla výslovnì jako „rektorka novoveskᓠv matrice i zapsána. Kantor Jahoda zároveò s vyuèováním mládeže zapisoval údaje do právì zavedených farních matrik, bohužel býval i èastým kmotrem pøi køtech, svìdkem pøi svatbách a asistoval faráøi pøi pohøbech. A protože tehdy jistì jako dnes se tyto události bez nìjaké té sklenièky neobešly, míval patrnì èasto i „špièku“. A tak když dne 10. dubna 1660 patrnì v alkoholovém rauši v matrice køtù nesprávnì zaznamenal i úmrtí Kateøiny Vilímové, rozezlila tato chyba faráøe P. Jiøíka Ignáce Neumana natolik, že záznam zlostnì pøeškrtal a nad ním pøipsal velice nelichotivou poznámku na adresu kantora: „Jistotnì svinì wožralá býti musela“.

Ani tento kantor nevynikal obzvláštní peèlivostí, nebo od 3. 2. 1664 do 1. 5. téhož roku schází zápisy narození a je nepravdìpodobné, že by se nikdo za 3 mìsíce nenarodil. Kam odtud Kristián Latzelly odešel, zjištìno též nebylo. V poøadí tøetím uèitelem mládeže v Nové Vsi v letech 1665 - 1670 byl Václav Šalamoun Špáta. Ani o nìm se nepodaøilo zjistit, odkud na tuto školu pøišel. Jeho manželka Kateøina však zemøela pøi porodu syna Václava v r. 1667 a kantor smrt manželky tìžce nesl a žal svùj utápìl v alkoholu. Protože i on zapisoval ve farních matrikách køty, oddavky a úmrtí, odrazila se jeho indispozice na zápisech v matrice natolik, že v období od 10. 3. do 23. 3. 1667 se v matrice køtù pouze pokusil o tøi zápisy køtù. Ty jsou nedokonèeny a nelze ani zjistit, kdo byl pokøtìn. Tehdejší faráø P. Václav Vojtìch Èervenka na to též ostøe reagoval a do matriky køtù zapsal tuto pozná-

Na druhou stranu nutno poznamenat, že kantor musel být šikovný, nebo sám svázal jednu starou farní postilu, což sám dne 20. ledna 1660 jako správce školy na této knize poznamenal. Od 10. bøezna do 28. bøezna 1661 nejsou žádné záznamy o køtech a faráø opìt v matrice poznamenal: „Cos bedlivì zapisoval až ti papíru zbylo“. Na to Daniel v dubnu r. 1661 pøestal do matrik zapisovat a zøejmì se svojí rodinou z Nové Vsi odešel. Kam odešel zjištìno nebylo a stopy po nìm mizí. -8 -

OPRAVY LESNÍCH CEST

mku: „N.B. Ukazuje se pilnost když necháme cantorem a vzláštì wožralým zapisovati.“ Kantor se vùbec nemìl rád s faráøem a oba si vzkazy sdìlovali zápisy pøes matriku. Tak v matrice narození je po 14. 8. 1667 tento zápis: „N.B. Ètenáøi znamenej, že zde jeden kmotr anebo kmotra poznamenána jest, že on aneb ona na rukou svejch dítì držela a on - ona za kmotru jedinì právem a opravdovì držána býti má“. O pár dní pozdìji je další poznámka k tomu: „Sem ty nadìje, že každý ètouce a nejvíce komu ta vìc patøí, totiž faráøi tak hloupý nebude, aby tomu nerozumìl“. A skuteènì dva køty ze dne 20. 8. je zapsán pouze jeden kmotr. Další køty jsou zase zapisovány postaru se tøemi i více kmotry. I tento kantor zøejmì Novou Ves opustil a odstìhoval se, pozdìji však kdesi na D. N. Vsi hospodaøil jeho syn Václav, který i na D. N. Vsi v r. 1698 zemøel. Jeho potomci se na Bìlohradsku znaènì rozmnožili a své pøíjmení dovedli až do souèasnosti. Byli to chalupníci, sedláci, èi lékaøi nebo øeditelé závodù, odbojáøi proti fašizmu a politiètí vìzni komunistù, i faráøi. Zøejmì tento uèitel a jeho jméno inspirovali K. V. Raise k tomu, aby ve své jedné povídce postavu opilce nazval Špáta a zatajil tak pravé jeho jméno Josef Plecháè. Ten skuteènì v Bìlohradì o 200 let pozdìji v domì na námìstí èp. 17, tedy v domì Rùžièkových žil, flámoval, až dìdictví promrhal.

Letošní podzim zrovna nepøál houbaøùm. Zato vyjížïky na horském èi trekingovém kole byly nádherné. Rovnìž tak víkendové procházky. Když cyklista zrovna netrhal rekordy a pìšák nebyl pøíliš zahloubaný, tak si mohli oba všimnout novì opravených lesních cest v Hùøe a na Køížovce. O tìchto cestách jsem chtìl vìdìt trochu víc, a tak jsem oslovil revírníka Lesù ÈR Gustava Plecháèe: „V záøí a øíjnu probìhla realizace projektu oprava lesních cest v lokalitì Hùra. Na Dolní a Horní aleji. Byla zhotovena projektová dokumentace, oprava výtluk, vèetnì nové zakalené vozovky, vyèištìní stávajících propustí, oprava èel, vytvoøeny nové propustì a vjezdy, vyèištìny pøíkopy. Vítìzem výbìrového øízení se stala firma U-stav c.k. se sídlem v Doubravici, která projekt v celkové hodnotì 1,8 mil.Kè realizovala. Lesy ÈR v roce 2008 uskuteènily i další projekt. V èervenci a srpnu opravily høebenové cesty v lokalitì Køížovka. Za Horní Novou Vsí èást úvozové cesty k Uhlíøùm a nad Valdov k senné boudì. Byly vydláždìny zemní rygoly, jež umožòují odtok povrchové a dešové vody z cesty. Celková hodnota akce byla 1,1 mil.Kè. Chtìl bych za Lesy ÈR apelovat na bezškodné využívání opravených lesních cest. A to jak ze strany našeho smluvního partnera, který provádí pìstební a tìžební práce, tak i ze strany samovýrobcù palivového døíví a mysliveckého sdružení. Vjezd ostatních motorových vozidel je ze Zákona o lesích 289/1995 Sb. zakázán. Jedná se pøedevším o osobní auta houbaøù, terénní motorky a ètyøkolky. Provoz jízdních kol a pìší turistika nejsou nikterak omezeny. Každý návštìvník Hùry a Køížovky je vítán.“ Tolik revírník Gustav Plecháè, který je tím správným pìstitelem a ochráncem lesa. Je zajímavý i tím, že ve službì nepoužívá auto. Jak si práci øídí? Vybere si porosty, ve kterých se zamìøí na celou škálu lesnické problematiky a tu zpracuje. Dopravuje se autobusem a chodí pìšky. Zkusme, alespoò z malièké èásti, chovat se k nádherné lesní kultuøe jako on. Eduard Èeliš, foto: Jaroslav Voves

Nu a co dodat na závìr? Jen to, že první uèitelé bìlohradští byli obyèejní lidé, možná spíše „násoskové“ a jistì žádný z nich žádného vìdce nevychoval, alespoò historie žádného nezaznamenala. A že pili? No není divu! Mìli k tomu mnoho, mnoho pøíležitostí. Vždy i pivovar byl hned vedle školy a vinopalna pod školou a pod náhonem nìkde tam, kde dnes pan Rýdl peèe housky. Josef Špùr, foto: H. Horáková -9-

V lednu 2007 zaèaly Bìlohradské listy uveøejòovat seriál o hrabìcích hájenkách. První byla hájenka Na Byšièkách a poslední dvì bažantnické. Seriál o deseti hájovnách, hájenkách, myslivnách a foøtovnì. Èerpal jsem z vyprávìní pamìtníkù, historická data zázraènì „vyšoural“ kolega Josef Špùr. Nìkteré postavy i události se prolínaly. O závìreèné slovo k zelenému povídání jsem požádal muže, jenž pøes ètyøicet let sloužil na Bìlohradsku ve funkci foøta a po osmašedesátém roce ve funkci technika. Muže, který s lesaøinou prošel Krušné hory, Šumavu i Krkonoše a jenž tvrdí, že nejvíce mu pøirostlo k srdci právì Bìlohradsko. Bìlohradsko nabízí všecko. Rovinu i menší kopce, èetné rybníky, nádherné výhledy, permský, køídový i pískovcový útvar. JOSEF PREUSSLER Narodil se v prosinci 1931 v Hoøicích. Lesnickou školu vystudoval v Trutnovì, kde se seznámil s budoucí manželku Ivou, sestrou herce Petra Hanièince. Lesu zaèal sloužit ve Flájích v Krušných horách, poté v Lodínì u Nového Bydžova. V roce 1958 nastoupil jako technik sem na Bìlohradsko, kde již v osmaètyøicátém byl na roèní praxi. Pozdìji nahradil ve funkci revírníka-foøta legendárního Lukeše. V Hùøe prodloužil Josef Preussler „novou“ cestu do Dolního Javoøí, vybudoval svážnou cestu mezi první a druhou alejí a další svážnici z Kalu smìrem na Vyšehrad. Už v 17ti letech zaèíná s myslivostí, k té zlákal i svého švagra Petra Hanièince. V bìlohradských lesích ulovil herec s vypùjèenou Preusslerovou flintou své první tøi srnce. Když si Hanièinec poøídil na Brdsku chalupu, tak se stal èlenem místního mysliveckého sdružení. „Nìco o hrabìcích hájenkách vím, ale víc jsem se dozvìdìl z Bìlohradských listù. Pøeci jenom jde o dávnou historii. Hodnì jsem obdivoval Lacinovi v Hùøe. V té jejich skromné hájence jsem i nìkolikrát spal. Na Paseckou Sekyru jsem chodil ještì za Knapa, v Dobši u Hyhlíkù -10 -

jsme mìli zase voliéry na bažanty. Uhlíøská byla soukromá a o hájence v Horních Lánech vím jenom to, že se tam narodil Vašek Popek, který pak lesaøil na Byšièkách. Foøtovna na Nìmeckém kopci už dávno dosloužila. Stejnì tak i Hruškova hájenka Na Hrázi. Bažantnice, ta pøešla z lesního fondu na lázeòský park,“ vzpomíná pan Preussler a na mùj dotaz, která je „jeho“ èást lesa na Bìlohradsku, konstatuje: „Hodnì dobrá je Kamenná Hùra. Bájeèný les. Smrk, borovice, buk. Zajímavé složení pùdy, blízký Kulatý vrch. Nádherný výhled do kraje i na Zvièinu. Torzo staré hájenky a pramenitá voda ze studánky. Navíc tady vždycky byla dobrá lesácká parta. Stále se udržuje posezení hajných a technikù - zelené šero.“ Rozhovor s Josefem Preusslerem jsem chtìl „podmalovat“ jeho fotografií. „Víte co, pane Èeliši, dejte tam radši fotky Kamenný Hùry než ty moje,“ upøesòuje a já vím, že musím tentokrát poslechnout. Spisovatel Bohumil Hrabal, který, pokud mu potvora artróza dovolila, rajzoval pøed léty naší Bažantnicí. Hrabalem jsem povídání o hájenkách zaèal a Hrabalem i konèím: „Poøádná reportហnení proto, aby ètenáø líp usnul, ale vyskoèil z postele a rovnou v podvlíkaèkách bìžel autorovi naplácat držku.“ Vím, že dva ètenáøi Bìlohradských listù na mì chtìli vlítnout za nechtìné chyby v seriálu. Možná víc než dramatické, napínavé a konfliktní bylo to ètení pro dobrý spánek a lehké vzpomínání. Vždy les a lidé okolo nìho jsou takoví pohodoví. Nemyslíte? Eduard Èeliš, foto: Ladislav Stuchlík, Lubomír Hoška

Doubravka Raisová a její 13. komnata ÚHLEDNÁ KN͎EÈKA „Láznì Bìlohrad - vlastivìdná èítanka“ na první pohled kdekoho potìšila, ale pøi ètení mnohé zklamala. Podívejme se na nìkteré nepøesnosti, jež zvláštì mladou generaci mohou zmást a dezorientovat: • Pomníèek v Horní Nové Vsi, oznaèený za neumìlý, není z doby vzniku ÈSR. Byl tajnì vytesán až za fašistické okupace do slepencové skalky pøímo v Hùøe. Nápis a obrys republiky doplnìný fotografií prezidenta Beneše byl tedy stateèným projevem odporu proti nacistùm. Skalka v Hùøe se pro Bìlohrad a široké okolí okamžitì stala velice navštìvovaným „poutním“ místem. Lidé pomníèek zdobili kvìtinami, praporky a tabulkami s vlasteneckými nápisy. • Existence sochy lva byla neprávem zpochybnìna. Valdštejnský lev na jedné z Homolek opravdu stál. • Na zadní stranì køíže, který je na ostrùvku v Bažantnici, není žádný nápis, a o tom, co je na pøední stranì, psaly BL v roce 2001. • Není pravda, že ve tøicátých letech místní obyvatelstvo do Bažantnice pøístup nemìlo. Zmínìné legitimace lázeòských hostù umožòovaly vstup zdarma na nedìlní koncerty. • Èítanka informuje, že jsme patøili do hoøického a pak do jièínského okresu, ale zcela pominula, že dlouhou dobu, v letech 1903 - 1960, byla naším okresním mìstem Nová Paka. • Ve výètu chyb a mylných letopoètù by kdekdo z našich starších obèanù mohl pokraèovat, ale my si teï všimneme jednoho z vážnìjších prohøeškù. Èítanka øíká, že „K. V. Rais se oženil s Marií, rozenou Hrùzovou, a mìl s ní dceru Marii.“ Zamlèela, že manželé mìli ještì druhou dceru. Spisovatel Rais ve svém ètyøsvazkovém díle Ze vzpomínek píše: „Roku 1895 o prázdninách pøibyla do mé vinohradské domácnosti druhá dceruška Doubravka.“ Druhorozená dcera bydlela po celý svùj život v pražském bytì rodièù v Èermákovì ulici. Studovala na lyceu a už v sedmnácti letech navštìvovala pøednášky na filozofické fakultì. Souèasnì se pøipravovala na gymnazijní maturitu, protože ta z lycea pro vysokou školu nestaèila. Jako øádná posluchaèka studovala hlavnì literární dìjiny a její dizertaèní práce se soustøedila na pražské žánry spisovatele M. A. Šimáèka. V té dobì si Raisovi o prázdninách v Bìlohradì najímali pokoje na staré, èi spíše prastaré poštì (è. 13 vedle dnešní pošty). Dcera poštmistra Malého vzpomínala, že studentka Doubravka byla plachá a mnohem vážnìjší než starší, hovorná dcera Marie. Ta v tìch letech už byla provdána za lékaøe MUDr. Jana Míška a mìla dcerku Hanièku. V roce 1919 Doubravka promovala, stala se doktorkou filozofie a po absolvování potøebného kurzu pracovala jako knihovnice ve Veøejné univerzitní knihovnì v Praze. PhDr. Doubravka Raisová tam mezi knihami a katalogy strávila celý život. Z plaché inteligentní dívky se na zmínìném pracovišti stala uznávaná odbornice se vzácným charakterem a rozhledem, který získávala na svých

cestách po svìtì (Paøíž, Londýn, Itálie, Španìlsko, Norsko, Dánsko). Zasloužila se o utøídìní a zkatalogizování Lobkovické knihovny a projevovala se i literárnì, tak jako její sestra Marie. Psala povídky, divadelní referáty, øídila rubriky v èasopise Ženský svìt a spolupracovala s Národními novinami. Život jí zmìnily srdeèní záchvaty, a protože se nemoc stále zhoršovala, oslabená Doubravka propadla melancholii a zøejmì i depresi. V 48 letech musela požádat o zdravotní dovolenou a do knihovny se už nevrátila. Zemøela 25. kvìtna 1944. Spolupracovníci, kteøí mìli Doubravku rádi a vážili si jí, se domnívali, že její zhoršující se zdravotní stav zapoèal po ztrátì milované maminky. Jenomže oni pravdìpodobnì netušili, že jejich kolegynì v dívèích letech prožila ještì jednu bolestnou ztrátu. Z první svìtové války se nevrátil Doubravèin bìlohradský pøítel a snad i snoubenec, tøicetiletý inženýr strojírenství Josef Pech. Byl synem Raisova pøítele, souseda a dokonce pøíbuzného (Raisùv otec a Pechùv dìdeèek byli bratranci). Jeho smrt nebyla po válce potvrzena, a tak Rais zaèal po nìm pátrat. Do- 11 -

pisy adresoval Èervenému køíži, rùzným velitelstvím a navrátilcùm z fronty v Tyrolích. A když získal smutnou zprávu, že Josef Pech zemøel ve vojenském lazaretu na španìlskou chøipku dva týdny po skonèení války, nešastné rodièe nìkolika dopisy utìšoval. O tom, jak se mu zoufalou dceru utìšit nedaøilo, se dokumenty nezachovaly. Tragická událost je však zaznamenána. Na Frièovì muzeu, na desce se jmény padlých v 1. svìtové válce, èteme øádek: Josef Pech (1888-1918). Doubravka Raisová se nikdy nevdala. Soustøedila se na práci, horlivì cestovala a psala, psala. Svým nejdùvìrnìjším deníkùm, které byly svìdkem její tøinácté komnaty, dala název LACRIMAE, což znamená SLZY. Svatopluk Hrnèíø, foto: archiv

Prameny: 4 4

4 4

Karel V. Rais: Ze vzpomínek, 2. díl, 1922 Jaromír Jirkovský: PhDr. Doubravka Raisová, Èasopis èeských knihovníkù, 1944 Leontina Mašínová: Jeho bìlohradský pøítel, sborník K. V. Rais, 1959 Marie Malá: Nᚠletní host, sborník K. V. Rais, 1959

V nedìli kolem svátku Všech svatých se konají v našem mìstì pouti. Jaké jsou teï, máme všichni v pamìti. Pøenesme se nyní do doby zhruba pøed sedmdesáti léty, kdy prožívaly poutì jedno ze zlatých období. Je nedìle, po hrubé mši kolem desáté hodiny ranní je na námìstí hlava na hlavì. Jsou zde Brteváci, obyvatelé z Lánù, Uhlíøù, ze Lhoty i z Újezda, všichni ve slavnostním „kostelovém“ šatu. Stánky a atrakcemi je zaplnìno nejen velké námìstí, ale i námìstí malé. Co všechno mùžeme vidìt. Na Malém námìstí byly stánky hrnèíøù, obchodníkù s nádobím a domácími potøebami, byli tam košíkáøi, nabízeli ošatky, posady pro kvoèny, bramborové a prádelní koše, ale také bièe, kterými hlasitì práskali. U jiných stánkù ohromovaly hory talíøù, mis, sklenic, misek na ovoce, jinde zase hory hlinìného nádobí. Hrnce, rendlíky, pekáèe, kastróly, kuthany, a jak se ty rùzné druhy a tvary nazývaly, v krásné hnìdé barvì. Jiné stánky nabízely hromady modrého smaltovaného nádobí, ale nic z toho nás jako dìti zas tak moc nezajímalo. Babièka každého varovala pøed nákupem, sama si kdysi na pouti koupila pár talíøù a mìly jedno spoleèné, žádný z nich na stole klidnì nestál, všechny se, jak øíkala, vrklaly. Nás dìti zajímala druhá èást námìstí, kde od samého kraje byly boudy s cukrovím. Zvláštní pochoutkou, jindy nedostižnou, byl turecký med, sekaný malou sekerkou z velkého špalku mužem, který mìl na hlavì èervený turecký fez. Co to pøesnì je nebo byl turecký med, nevím. Byla to za studena køehká a tedy sekání schopná bílá hmota a v ní celé lískové oøíšky. Prodavaè dal zruènì pod špalek kus papíru a na nìj napadaly ty sekané odštìpky. V ústech to chutnalo sladce, na rukou to pøíšernì lepilo. Druhá vyslovenì pouová sladkost byla cukrová vata. Ta se ostatnì vidí i dnes. K rychlému obèerstvení patøily i kyselé okurky, které šly nejen na draèku, ale i doslova z ruky do ruky. Ta první byla ruka zpravidla prodavaèky, ta druhá zákazníka. S hygienou to nebylo vždy nejslavnìjší, babka od okurek mìla malý plechový hrníèek a zákazníkùm dala navíc zdarma napít láku ze sudu.

Dìtské zákazníky zajímaly i stánky s takzvaným štìstím, kde byly malé balíèky a v nich nìco skrytého. Dìtský prstýnek, sklenìný kroužek, pøívìsek, øetízek, køížek, náušnièka. Totéž bylo vystaveno na pultech vedle, ale hlavní kouzlo bylo v tom, že se s napìtím èekalo, co bude uvnitø v obálce. Pøitom tam nezøídka byly ony drobnùstky mírnì poškozené, kdy pøi normálním prodeji by je zákazník odmítl. Zvláštní kapitolou bylo to, èemu se øíkalo lidová zábava. Zaènìme pro zmìnu na horním konci námìstí. Zde stál jako jedna ze dvou dominant øetízkový kolotoè. Jako malé dìti jsme na nìj nesmìly a s drobnou závistí jsme sledovaly ty starší, kteøí se nejprve houpali ve stojících sedaèkách, aby se posléze rozjeli a létali vysoko nad støechami domù. Kolotoè byl pohánìn elektromotorem a co bylo zajímavé, byl spouštìè, který zajišoval jemný a plynulý rozjezd. Byl to vodní reostat v provedení, které by dnes bylo výsmìchem všem pøedpisùm o bezpeènosti elektrického zaøízení. Pøedstavte si menší, ale vyšší døevìné, plechem vyložené necky, v nich je voda, nìkdy mírnì osolená. Do tìch necièek se shora zasunují tøi jakési plechové meèe navzájem izolované a na každý z nich je pøivedena jedna fáze, pro odborníka z rotoru motoru. Pokud jsou meèe nad vodou, motor je v klidu. Jakmile se zasunují do vody, motor se klidnì zvolna rozbíhá a v koneèné poloze zajedou meèe zvlášt-

ním výstupkem do kontaktù na hranì necek. Pak bìží motor plnou rychlostí. Pro nás bylo zajímavé pozorovat, jak obsluha zvedne ruku, uchopí rám meèù a pak je zasunuje do vody. Ta syèela, vystupovala z ní pára a pøi plném provozu se vaøila. Podobnì to bylo i u velkého kolotoèe s koníky, auty a dokonce tramvají, s lvíèky a kdoví s èím ještì. Problém s plynulým rozjezdem vyøešil majitel jiného kolotoèe pro nejmenší dìti skuteènì geniálnì. Zvolna roztoèil kolotoè rukou na vhodnou rychlost a pak zapnul motor. Druhou dominantou horního konce námìstí byla konstrukce provazochodcù Tøískových. Byly to dva stožáry s pøíèným ráhnem vzdálené od sebe snad dvacet metrù. Mezi nimi bylo natažené ve výšce kolem 12 metrù provazochodecké lano, na ráhnech zavìšena ochranná sí. Jeden stožár byl prodloužen na více než dvojnásobnou výšku a na vrcholu byla dvì madla a miniaturní plošinka. Samotná produkce zaèínala cviky na volném stožáru, kam musel artista nejprve po stožáru vyšplhat a pak všelijak visel na jedné èi obou rukách nebo nohách, stál na hlavì, vlál jako

-12 -

prapor, pøitom se stožár kýval do stran a pøíšernì vrzal. Poté následovala produkce na lanì. K plošinkám na nižších stožárech vedly provazové žebøíky. Na plošinkách byly jednak provazochodecké tyèe, dále stoleèek, židle, jízdní kolo a možná ještì další rekvizity. Artisté nejprve jednoduše pøecházeli èi pøebíhali, obèas

uprostøed dìlali, že padají. Pak si jeden pøinesl židli a stùl a posadil se uprostøed lana na židli ke stolu, poté zase jezdil na kole popøedu i pozadu a nakonec vyzval obecenstvo, kdo chce být pøenesen nebo pøevezen. Na kole byla pøevezena jakási køehká dívka, kdo byl pøenesen na zádech, vím zcela pøesnì i po tìch mnoha desetiletích. Byl to bìlohradský sklenáø jménem Pekaø. Od kolotoèù smìrem dolù po námìstí následovaly houpaèky a støelnice. K tomu snad jen to, že maringotky a nákladní vozy byly

øazeny smìrem k chodníkùm, zatímco atrakce byly smìrem k ose námìstí z obou stran. Ale k tìm houpaèkám. Pøed obytným vozem stál starší vysoký hubený cirkusák, obleèený, jak jinak než v košili, ale s kloboukem na hlavì. Z maringotky vybìhl hošík asi pìtiletý a zdìšenì volal na toho muže „Dìdo, je tam, pes!“ Dìda se mírnì pousmál a odvìtil krásným vysokým tenorem, tenorem opravdu hodným divadelní scény, rýmem: „Tak mu do prdele vlez´!“ a dlouho se tomu upøímnì smál. Na pouti nechybìly boudy s atrakcemi a s artistickým programem. V místech, kde je železáøství, byla bouda, podle vyvolávaèe s nejsilnìjším mužem nejménì Evropy. Ten rukama vyrábìl z železných prutù pohrabáèe, rovné pásky ohýbal na krku do tvaru U a nakonec si lehl na zem, na hruï si položil kovadlinu a za zvláštní pøíplatek mohl divák do té kovadliny mydlit tìžkou palicí. V místech u vchodu do lázeòského hotelu byla jiná bouda, kde byl vystavován Antonio, muž s kùží krokodýlí. Vyvolávaè ukazoval na neumìlých obrazech romantický pøíbìh o tom, jak matku v jiném stavu ohrožoval v Africe krokodýl, jak se zachránila, ale pod dojmem prožité hrùzy se dítko narodilo s krokodýlí kùží. Další obrazy ukazovaly, jak se pøední svìtoví plastiètí chirurgové snaží marnì operativnì neduh odstranit. Na poslední tabuli byl ceník, kromì vstupného (dìti a vojsko polovic) byla uvedena taxa, za kterou je možné si na Antonia sáhnout. Našli se i tací, kterým jen pouhý pohled na zbídaèelého nemocného èlovìka nestaèil. Pou mi také pøinesla snad první zklamání. Spolu s bratranci a sestøenicí jsme si každý zakoupil létající vrtulku. Byla to plechová vrtulka s dlouhou závitnicí. Vrtulka se pohybem, po závitnici roztoèila a letìla vzduchem. U stánku mìli vìtšinu vrtulek zelených ze silnìjšího plechu a pár vrtulek lesklých z bílého plechu. Já jsem si vybral støíbrnou, byla poslední. Ostatní mìli vrtulky zelené. Co se stalo, vrtulky zelené, protože byly t잚í, mìly po roztoèení vìtší energii a krásnì létaly. Ta moje

- 13 -

z konce závitnice jen spadla na zem. To nejlepší nakonec. Jeden rok se v období pár dní pøed poutí objevil v Bìlohradì cirkus, jméno si pamatuji dodnes, Cirkus Saran. Stan postavili v místech, kde nyní stojí mateøská školka. Byl to cirkus ponìkud speciální, podobnost se jménem Sarassani, jednoho z nejslavnìjších cirkusù svìta asi nebyla úmyslná. Pokud si vzpomínám, nemìl snad ani konì èi jiná zvíøata, program byl do pøestávky spíše varietního charakteru. Po pøestávce pøišlo hlavní lákadlo. V manéži byl postaven ring a další èástí byly øeckoøímské zápasy. To by také nebylo nic zas tak mimoøádného. Ale pozor, hlavní zápasnickou hvìzdou byl èernoch, úplný èernoch, podle plakátù mezinárodní mistr Madagaskaru a severní Afriky Ali ben Abdul. To jméno mi utkvìlo v pamìti dodnes. Dnes by to žádná velká atrakce nebyla, ale v té dobì pøed druhou svìtovou válkou byl k vidìní v Èechách jediný èernoch a to v Praze jako vrátný obchodu s kávou Julius Meinl a spol. Dnes se jich veèer vyrojí desítky na Václavském námìstí, žádná zvláštnost, ne Meinlù, ale èernochù. Tehdy ovšem když šel Ali po námìstí nebo po Lázeòské ulici, bìžel za ním houf dìtí a chodci se zastavovali. Jako dìti jsme si hned všimnuli, že je syn Abdula sice celý úplnì èerný, ale že má rùžové dlanì. To dalo podnìt k úvahám hlavnì bìlohradským paním a dívkám, zda je Ali opravdu všude tak èerný. I tato otázka byla vyøešena, jedna lázeòská podala dùvìryhodnou zprávu z pozorování pøi koupání v lázních, že je nejen všude kromì dlaní èerný, ale místy ještì èernìjší. Samotné boje v ringu mìly správný profesionální charakter, vždy jeden borec sympatický, druhý stále napomínaný podrazník. Vzdychání, hekání, výkøiky jako „hopla, hepèa, haèaèa“. Jako skonèil poslední zápas a principál cirkusu pøedal poslední penìžitou cenu (tu musel borec øediteli za stanem vrátit), tak skonèila i pou a jedna z mých tet vždy smutnì pravila: „Tak a je po pouti, další bude až za rok.“ Jiøí Vacek, foto: archiv rodiny Bludských, Pavel Janák

ve Svatojanském Újezdì. Ze selského rodu pilných a pracovitých lidí, ti se v èinorodém životì dožívali vysokého vìku. Otec Jan Novotný, rodák ze Vøesníku, byl kromì své práce rolníka v Újezdì pøedsedou dozorèí rady obèanské záložny v Bìlohradì a akcionáøem pivovaru. Maminka Anna Festová pocházela z Èervené Tøemešné. Ještì teï vzpomíná paní Marie s láskou na Leontinu Mašínovou, která ji v Bìlohradì uèila: „Byla výborná, lepší uèitelku jsem nepoznala. Mìla u nás zemìpis, dìjepis, a o té historii toho tolik vìdìla! Nesedìla za stolkem, chodila mezi námi a krásnì vyprávìla.“

Maøenka Novotná s rodièi

Nad zasnìženou vesnicí se stmívá, mráz kreslí ledové rùže na okna. Velikou svìtnicí se rozlévá útulné teplo a vùnì vánoèního cukroví. Po upeèení chleba se ještì pøiložilo do kamen a brzy je plná pec dozlatova vypeèených vánoèek. K obìdu hrachová polévka a peciválky a teï už maminka prostírá slavnostní bílý ubrus. U štìdroveèerního stolu sedí celá rodina i s èeledí, jak tomu ostatnì bývá u každého jídla. Veèeøe zaèíná spoleènou modlitbou. Bohaté hodování s kaprem a bramborovým salátem nebylo tehdy zvykem, slavnostním jídlem je horká èokoláda s vánoèkou a èaj a amprecle. Po veèeøi byl i každý z èeládky obdarován vánoèkou a odešel ke své rodinì.

Po ukonèení školní docházky musely dìti paní uèitelce podáním ruky slíbit, že nebudou nikdy v životì pít alkohol. Televize nebyla, zato se dìtem hluboce vrylo do pamìti, když rodièe koupili Babièku Boženy Nìmcové a tatínek jim po veèerech a o svátcích èetl. Po Vánocích se dralo peøí, u Novotných se protáhlo, protože bylo hodnì hus. Tatínek zase pøipravil zajímavou knížku a ženy z vesnice pospíchaly, aby pøišly na draní vèas a neuniklo jim z Otce Kondelíka a ženicha Vejvary ani slovíèko. Kolem masopustu byly doderky, to se pekly výborné koblihy. O svátcích, na Štìpána, na velikonoèní pondìlí, o pouti a posvícení jezdili rodièe s dìtmi v koèáøe, taženém koòmi, na návštìvu na Vøesník a do Èervené Tøemešné. Tak mìlo každé roèní období své kouzlo, život ve Svatojanském Újezdì probíhal v ustálených zvycích a byl i pøi tìžké práci bohatý a krásný. Svatba paní Marie Machytkové v roce 1936 byla velká a slavná, novomanžele

Pod stromeèkem, na kterém se ve svìtle svíèek leskly èokoládové figurky, moc dárkù nebývalo. To spíš Mikulᚠzanechával v punèoše za oknem nìjaké to cukroví a ovoce a babièka ze Vøesníku pøinášela dìtem drobné dárky na hraní. Na Hod Boží se rodina vypravila se sousedy z Újezda pìšky do Bìlohradu do kostela. K sváteènímu obìdu pak o to víc chutnala peèená husa se zelím a knedlíkem. Nejvìtší vánoèní pochoutkou zùstala ale voòavá vánoèka z domácího másla a mléka, kterou byl pohoštìn každý, kdo o Vánocích zavítal na návštìvu. Takové byly Vánoce malé Maøenky Novotné, která se narodila 3. kvìtna 1913 -14 -

oddával vikáø Nosek za Vøesníku. Vytvoøili krásnou harmonickou rodinu, dìti - dvì dcery a syn - nikdy neslyšely od rodièù špatné slovo. Manžel, úspìšný sadaø, štìpoval sousedùm stromy. Paní Machytková vždy byla a je výbornou hospodyní. Hospodyòská škola v Chrudimi jí dala základ všeho, co v životì potøebovala. Ostatní už doplnila svou pílí a snaživostí a tak si dobøe poradila s prací kolem velkého hospodáøství. Umí velmi dobøe vaøit, šít, zhotovila si i støihy, sama si ušila povleèení i všechno ošacení na dìti. Nebyly každé Vánoce krásné. Ty nejhorší pøipravila rodinì 50. léta, násilná kolektivizace a atmosféra strachu s ní spojená. Paní Machytková vzpomíná na ta léta s bolestí. Otec i manžel byli oznaèeni za kulaky a pro výstrahu ostatním uvìznìní. Dcera ani umìlecky nadaný syn nesmìli studovat. Manžela navštívila paní Marie v Jáchymovì; když se vrátil, byla mu urèena nejpodøadnìjší práce. Nìkolikrát v jejím životì nahlédla do stavení smrt. Její majestát obestøel smutkem Vánoce 1971, kdy mìl 19. prosince pohøeb její manžel. Zemøel její šestnáctiletý bratr, pochovala i svého syna Vladimíra, který byl její velkou oporou. Maminku doopatrovala do jejích 98 let, sestra, profesorka Anna Novotná, zemøela vloni ve vìku 91 let. Pøes všechny bolesti a pohnuté chvíle v životì - vždy prožila dvì války a období totality - si paní Machytková na nic nestìžuje. Je skromná, nesmírnì pracovitá, spokojí se s málem. Snídá tak, jak byla vždy zvyklá, chléb nadro-

Novoročenky aneb Novoroční putování hrobníka Merty

bený do bílé kávy, každý den si pochutná na polévce. Jen vzpomíná, jak výteènou chu mìlo doma vyrobené mléko a máslo. Nejradìji má své výborné buchty, peèe je každý pátek. Ještì donedávna pekla na Vánoce i 15 druhù vynikajícího cukroví! Miluje kvìtiny, s oblibou pìstuje astry a gazánie, okna stavení záøí vždy nádhernými muškáty. S radostí pìstuje ze semínek krásná rajèata, celer, svou vyhlášenou sadbu zeleniny pøejícnì rozdává. Tìší ji opatrovat kuøátka, králíèky. Každou nedìli jezdí do kostela. Má obdivuhodnou pamì, je bystrá, èiperná, živý dùkaz toho, že život je i pøi všech potížích krásný, že stálá èinorodost a houževnatost žene èlovìka dopøedu, dává mu radost a svìžest. Už nejsou ty zimy jejího dìtství, kdy sníh napadl pøed Vánoci a slezl až na jaøe a kdy i mrazy bývaly silnìjší. Ale opìt tu budou Vánoce. Pro paní Machytkovou už pìtadevadesáté. A se Vám, milá paní Marie, splní to, co si nejvíc pøejete, abyste se zase všichni ve zdraví sešli! Vždy dvì dcery, sedm vnukù a šestnáct pravnukù, to je už poøádná síla! Pøeji vám i nadále pevné zdraví, svìží mysl, radost z každého dne tak hluboce prožitého a bohatì naplnìného života. Úcta a uznání patøí obìma vašim dcerám, které se v péèi o vás støídají a s láskou vám pomáhají. A patøí také všem dospìlým z Lázní Bìlohradu a okolí, kteøí své stárnoucí rodièe neopouštìjí a podle svých možností o nì peèují! Antonie Vanišová, foto: Ladislav Stuchlík, archiv

Z celého díla K. V. Raise i ze vzpomínek jeho vrstevníkù je známo, že Rais byl èlovìk velice skromný, žijící vøelou láskou k rodièùm, k rodinì, k rodnému kraji a k prostým lidem. Na své pøátele z mládí nezapomínal ani v dobì, kdy již øadu let žil v Praze a byl obklopen významnými osobnostmi. Jeho druhem z mládí byl i bìlohradský hrobník František Merta. Ten po smrti Raisových rodièù peèoval o jejich hrob na bìlohradském høbitovì a dost možná, že i z pocitu urèité vdìènosti Rais zasílal každoroènì Mertovi veršovaná novoroèní pøání - po celých dvacet let. První blahopøání vyšlo v roce 1908: Pod zvièinskou tvrdou strání v ten nᚠpìkný rodný dol Bùh syp štìstí plnou dlaní, zaplaš každý žal a bol. Pod Hùrou a všem se daøí tuze dobøe v každý èas po roce a vesel v tváøi pøibìhnu k vám s pøáním zas. Po dvacet let konal hrobník Merta pøed Novým rokem cestu z Bìlohradu pøes Èernín a Lukavec do Hoøic, ve vánicích i za náledí, za mrazu i v rozbøedlém snìhu, aby donesl do Plášilovy tiskárny v Hoøicích k otištìní Raisovo novoroèní skládání. Novoroèenky byly formátu 12 x 18 cm, veršíky byly v ozdobném rámeèku, v záhlaví nákres kostelíka mezi stromy s rybníkem a rákosím v popøedí. Cesta do Hoøic Mertovi rychle ubìhla, ale nazpátek domù to trvalo déle. Nikdy nejel vlakem, i když v tiskárnì jej upozoròovali na dobré vlakové spojení. „Copak to jde? Mám na cestì pìt kaplièek a žádnou nesmím vynechat. Tøi jsou v Lukavci, jedna v Èernínì a poslední u nás v Bìlohradì. Co by tomu øekli, že se dìdek nestavil. Co platno, pùjde se pìšky...“ Tìmi kaplièkami myslel pìt hospùdek, v té dobì, možná, zachumelených snìhovou pøikrývkou. Merta se uvnitø vyhøál, pohovoøil a šel. Tak tomu bylo po dlouhá léta rok co rok, až ve stáøí musel Merta použít služeb nìkterého známého. I v tiskárnì želeli tìchto návštìv, jež tak mile a po tolik let ohlašovaly Vánoce a pøíchod Nového roku. Raisových veršíkù si Merta vážil natolik, že jimi podarovával jen své nejlepší pøátele a známé. Jednou z Prahy došla smutná zpráva, že Rais onemocnìl a veršíky že nebudou. Ale nakonec verše na poslední chvíli došly. Merta nelenil, pøibìhl do hoøické tiskárny - 15 -

a s rozzáøeným oblièejem prohlásil: „A pøání bude! Nehnu se odtud, dokud mi je nevytisknete.“ S fajfèièkou v kulatých ústech pøepásán modrou pracovní zástìrou pod zimníèkem trpìlivì èekal na své veršíky. Takovému zákazníkovi pøece nikdo nemohl odolat! V letech váleèných se v novoroèenkách objevují obavy a úzkost, ale i nadìje. Poslední novoroèní pøání je z roku 1926, ve kterém Rais vzpomenul 40ti leté služby hrobníka Merty. I za sebe tu Rais bezdìènì vyslovuje své poslední sbohem... V tomto roce Rais zemøel... Zas v jizby Vaše pøání nesu skromné: Dej zdar a blaho všem Vám nový rok! Je památný a slavný také pro mne, aè skráò mi schýlil, prací zlomil bok. Let ètyøicet je lopata má družka... By sladce spali v tichém domovu, já Vašim drahým vlídná chystám lùžka a vonné kvítí sázím po rovu. Snad vzpomenete na mou dlouhou službu, až v poli svatém utichne mùj krok... Však dnes mám v srdci ještì vroucí tužbu: Dej nám všem Pán Bùh šastný nový rok. Hrobník František Merta zemøel v roce 1934. Je pochován na bìlohradském høbitovì. O jeho hrob se stará Mìsto Láznì Bìlohrad. Hana Friedrichová podle stati Aloise Jilemnického - Raisova novoroèní skládání, kresba: František Koubek

Bohuš Mencl

Vrame se o sedmdesát let zpátky. Je záøí pohnutého, neklidného roku 1938. V Raisových sadech nedoèkavì pøešlapuje houf chlapcù. Co je tam pøivedlo? Oznámení, že v Bìlohradì vznikne první skautský oddíl. O junácích jsme v té dobì už leccos vìdìli. Èetli jsme pøíbìhy ze skautských táborù, shánìli jejich zajímavé pøíruèky, nosili opasek s nápisem Buï pøipraven, pokoušeli se táboøit v lese pod stanem a podnikali výpravy do okolí, pøedevším do údolíèka nad Brtví. Jenomže tohle všechno byla jen hra na skauty, zatímco teï se junáky opravdu mùžeme stát. Kdo nás sem vlastnì zve? dohadovali jsme se v parèíku pøed školou. Nastávající vedoucí? Kdo je to? Copak tady u nás nìjaký skaut, který mùže oddíl zakládat, vùbec je? Doèkali jsme se. Znièehonic byl mezi námi neznámý mladý, sympatický muž nevelké postavy. Prozradil nám, že právì nastoupil jako uèitel na školu v Horní Nové Vsi. Bylo mu pìtadvacet let a jmenoval se Bohuš Mencl. Po seznámení, místo patetického projevu a registrace zájemcù. jsme se na pokyn svolavatele rozdìlili do dvou družin. První vedl nejstarší z nás Lojza Chalupník a druhou dostal na starost Lumír Klas, který už junákem v døívìjším bydlišti byl. A vzápìtí jsme pìknì po skautsku vyrazili do pøírody, pøièemž jedna družina pomocí šipek vedla tu druhou pøes bažantnici do Bulice. Cestou jsme pozornì naslouchali všemu, co nám zkušený skaut vyprávìl. A leccos si z toho navždy zapamatovali. Vždy po mnoha letech Míla Chalupník vzpomínal, jak tehdy úzkostlivì sledoval cestu, nebo bratr vedoucí øekl, že se skaut v pøírodì chová tak, aby nezašlápl ani mraveneèka. Nahoøe v Bulici, kde slunce ozaøovalo pomalu se zbarvující stromy, jsme prožívali nejhezèí chvíle tohoto prvního skautského odpoledne. Vždy jsme se èím dál tím víc pøibližovali k tomu, po èem jsme toužili - stát se skauty! V dalších dnech jsme chodili na schùzky do školy v Horní Nové Vsi. Pøipravovali jsme se na nováèkovskou zkoušku a všechny potøebné znalosti si zapisovali a zakreslovali do zápisníkù. Seznámili jsme se se skautským heslem a zákony, poznali další pochodové znaèky, vázali uzly a zaèínali s morseovkou. Nìkteøí zájemci odpadli, na schùzky nás chodilo míò, ale ti, co vytrvali, stále nadšenì na Hoøeòák pospíchali. Bohužel schùzek bylo jen pár. Nadešel den mobilizace a nᚠvedoucí jako záložní dùstojník nastoupil ke svému útvaru. Následující nešastné údobí vším zamíchalo, a tak se bratr Mencl po mobilizaci už k nám nevrátil. (Došlo k tomu až po tøiceti letech v šedesátém osmém roce.)

Bìlohradský Junák tedy vznikal v nepøíznivé dobì a pracoval jen krátce. Pøesto bylo dobøe, že k prvním skautským krokùm u nás došlo. Naše družina existovala dál a stala se klubem Mladého hlasatele. Byli jsme 2084. KMH Hoši z podhùøí. Stále jsme chodili na výpravy, táboøili, lovili bobøíky a seznamovali se s mapou a busolou. Svou èinnost jsme zapisovali do kronik a dokonce si vydávali klubovní èasopis. (Obojí bylo vystaveno na loòské výstavì ke 100. výroèí narození Jaroslava Foglara.) Na skautské zaèátky jsme tedy nezapomnìli a v pìtaètyøicátém roce bìlohradské junácké støedisko snadnìji zakládali. Svatopluk Hrnèíø, foto: archiv

70. výročí

V roce 1998 jsme vzpomnìli 60. výroèí založení skautingu v Lázních Bìlohradì v roce 1938. Deset rokù ubìhlo jako voda a letošním roce to je již 70. výroèí. Pøi této pøíležitosti støedisko Junáka uspoøádalo ve dnech 20. a 21. záøí 2008 oslavy založení organizace. V sobotu 20. záøí se konal vzpomínkový slavnostní táborák, kde se sešlo na 80 pamìtníkù založení skautingu a tìch, kteøí byli pøi obnovení èinnosti v roce 1945, 1968, 1990 a jsou èleny nebo pøíznivci Junáka dodnes. V nedìli pak byl uspoøádán pro veøejnost den otevøených dveøí skautského støediska, kde si mohli zájemci prohlédnout výstavku o historii bìlohradského skautingu, ukázky souèasného táboøení, skautských èinností, rùzné atrakce pro dìti apod. Úèast veøejnosti na této akci i pøes velkou propagaci byla pomìrnì malá (svou úlohu sehrálo zøejmì nestálé poèasí). Jiøí Podlipný, foto: autor

-16 -

Setkáváme se na hrázi Pardoubku. Mnozí návštìvníci tohoto tichého koutu bìlohradské krajiny si název pletou se jménem Paroubek (politik, který chce být Otcem vlasti). „Kif! Enta andak ucht? Taláta, arbá a? Mafhún?“ Oslovil mì první: „Stùj! Ta mᚠsestru? Tøi nebo ètyøi?“ - Cizinec. Pod upraveným šátkem šùša (úèes), plnovous, obleèen v dlouhý (k) amís (košili), na nohou šip šip (pantofle). „Kam kílo do Brtev? Jede tam otobis?“ Kolik kilometrù je do Brtve a zdali tam jede autobus? Co bys kamenem dohodil... tedy hned za rybníkem. Sebral jsem všechny síly, abych mladého a zvídavého cizince uspokojil. Vylovil jsem v pamìti, že kdysi nám prùvodce po Arábii pravil, abychom pøi mluvení samohlásky pouštìli hluboko do hrtanu, tedy jsem sípal a chrèel jako rocker. Rozhovor doprovázely posuòky rukou, dolních konèetin, ba i prutem jsme kreslili do písèité hráze. Informace: mùj architekt se jmenoval Abd.el-Husním Nuwissar, v rukou mìl maxikružítko a pravoúhlý trojúhelník, v podpaží svíral roli plánù. Ano, zde má vyrùst lázeòský areál pro bohatší klientelu z arabských zemí. Kapacita 148 lùžek plus apartmány, parkovištì pro 120 aut, inu, bìlohradské láznì rozkvetou. Bìhem našeho rozhovoru jsem mu struènì odvyprávìl povìst o místním vodníkovi, který mìl už v minulosti kouzelnou mast. Staèilo jen prstem máznout pod nos, a princezna ze zámku byla chlapík. Obdivovali jsme spolu ryby (samak), jak se bezstarostnì pøevalují na hladinì a já se moc snažil vysvìtlit, že èekají na rohlíky. Nemohl jsem pøeložit a on mé kresbì v písku nerozumìl. Zato brebentil slùvko dababis, d a b a b i s, ale èertví, co chtìl. Za zády nám bagr rozlomil poslední stìnu bývalého penzionu, hrst lázeòských pacientù zmizela v Bažantnici a my se louèili. Neusmíval se ani neuklánìl jako Japonec, ale v tváøi mìl pøátelský výraz. Teprve nyní jsem se dozvìdìl, že umí perfektnì anglicky, já... rusky. Pøi louèení mnì dal bakšiš - a ptal se na noèní podnik. Sotva jsem dorazil domù, vyhledal jsem slovník. Slùvko dababis znamená p ø i p í n á è e k. Mohl jsem si hlavu ukroutiti. No, øeknìte, k èemu potøebuje architekt na hrázi rybníka pøipínáèek? Alfi šukr. (tisíceré díky). Nazdar.

Jaroslav Hašek byl na koledì na Štìpána v Kopidlnì na Jièínsku, ale jakmile se pøedstavil u správce cukrovaru Mayera jako snoubenec jeho dcery Jarmily, dlouho se nezdržel. Byl vykázán slovy - Až naprší a uschne, až budete mít stálé zamìstnání a pøestanete pít! Na kraji mìsteèka na nìj èekal Matìj Kudìj, nebo ve dvou se to lépe táhne. Táhli k Jièínu, ale mìstu se vyhnuli velikým obloukem. Mìli totiž v hostinci „U Nìmcù“ sekeru od léta. „Hurá na B ì l o h r a d !“ Cestou míjeli letovisko slatinné láznì Mlázovice. Ani zde nepochodili. LÉÈEBNÉ KURY V ZEJMÌ NEPOSKYTUJEME. „Asi jim došlo bahno,“ øekl Kudìj a tøel si promrzlá revmatická kolena. „Co bys kamenem dohodil, jsou Anenské láznì,“ utìšoval pøítele Hašek. Šlapali, mrazivý prosincový sníh jim køupal pod nohama, ba i kolena vrzala. Vrz, vrz! A v Raisovì mìstì zase pech! Mìli pouze jednu volnou vanu a rašeliny jen na dvì lopaty. - „Tak hup! Vašnosti…“ vyzvala masérka Matìje a hned ho potopila do èerné špíny. Hašek zatím hasil žízeò v restauraci U Ponerù. Když vytáh tøetí novopackou desítku, dal se do øeèi s pantátou Bezouškem. Líèil mu, jakou anabázi prožil kolem Putimi, jak s 28. plukem prošlapal Ukrajinu až na Sibérii, ba ani Rusové mu v zajetí nedali pokoj a domù ho hnaly legie sviòským krokem. A to v dobì rozkvìtu železnice a automobilismu. „Proto jsem se vrátil z vojny až v roce dvacátým, s nadporuèíkem Lukášem, víš?“ Rozhovor se slibnì rozvíjel, když za kliku dveøí vzal Kudìj. Chytil slinu a vyžahnul dvì na stojáka. Mìl úplnì èerstvou informaci, že hodinku cesty k severu leží novopacký pivovar anebo na východ na Pecce toèí místní sedmièku hostinský Hetfleiš pod hradem. A hned dostali oba mravenèení do nohou a vyšlápli ku Bìlé. Tady uprostøed návsi se jejich cesty rozešly. Palièák Matìj Kudìj že jde na Paku, vaøej tam mladý super pivo a vzpomnìl si, že tam podniká jeho spolužák Záhorský. Praží CIKORII známou po celým Rakousko-Uhersku a taky umí vyvolávat duchy. „Nemám chu klábosit s nebožtíky,“ mávnul rukou Hašek a vypochodoval na Pecku a zpíval si do kroku: Když jsme táhli k Jaromìøi, a si nám to, kdo chce, vìøí, pøišli jsme tam asi právì k veèeøi… V hospodì POD HRADEM právì zhasli. Hašek silnìji zaklepal. Otevøely se dveøe. „Podomní žebrota se zakazuje!“ uvítal ho hostinský a civí na tlouštíka s hejlem na nose. Pod rozepnutým svrchníkem má zelenou kamizolu rudoarmìjce. „Bratøe, mám žízeò, že se mùžu o ni opøít!“ Hetfleiš mìl dobré srdce i pozval hosta ke stolu. A pili. A hostinskej otevøel skøíò a na Haška se sesypal kostlivec - bez lebky. „To je nebožtík Harant, urèil jsem to už podle knoflíku, který se uchoval v hrudníku,“ chlubil se a hned dodal, že jeho useknutou hlavu hledají už ètyøi sta let. Hašek dopil a pravil, že zná v Brandejse jednoho øezníka, ten má hlavu a chybí mu kostra. A pøidal domnìnku, že on je možná s panem Kryštofem Harantem do pøíznì. „Když jsme jako dìti doma zlobily, maminka prý lomila rukama a øíkala: Už abyste vy h a r a n t i byli z chalupy!“ Tyto šplechty u piva, jakož skuteènost, že slavný spisovatel Jaroslav Hašek pobyl na Pecce, nelze doložit. P.S. Letos se do knihy návštìv na hradì podepsal vojín Josef Švejk. Což je blbost, žert. I když je chytrý blb Švejk nebožtíkem, všichni, o nichž se zmiòuju, jsou nesmrtelný. Natírejte si kolena revmatická zázraènou MASTÍ OPODELDOK! Miroslav Procházka, kresba: Petr Stuchlík

- 17 -

Naši zastupitelé budou v následujícím období rozhodovat o žádosti skupiny investorù, která chce zøídit v okolí Byšièek velké golfové høištì. Je vhodná chvíle na širokou diskusi o tom, jaké využití tohoto prostoru obyvatelé Bìlohradu považují za nejvhodnìjší. Komunisté, kteøí se nikoho nemuseli ptát, poznamenali tento kout pøírody smrdutým pachem velkochovu prasat. Dnes je èasto slyšet názor, že by se zde mìlo do budoucna uchránit tiché zákoutí k vycházkám, projížïkám na kole èi k rybolovu. Golf by lázeòskému mìstu jistì slušel, ale proè jím narušovat toto tradièní zátiší. A že prý má investor nadìji plán realizovat jen s finanèní dotací Evropské unie? To jsme na tom všichni už tak dobøe, že žádáme o pøíspìvky na zábavu pro bohaté vrstvy? Názorù se v diskusi mùže sejít mnoho. Podnikatelské postoje jsou známy: Golf zvýší prestiž Bìlohradu jako lázní, bude tak podpoøen ekonomický rozvoj mìsta. Ale høištì mùže být leckde jinde, ne zrovna pod Byšièkami. A pøíspìvek Evropské unie by lidé rádi vidìli pro poøádné letní koupalištì, které v Bìlohradì tak chybí. Letní plavání je sport pro široké vrstvy, který si dotaci zaslouží. Anna Gíretová Prostøední Nová Ves 13

Oprava: v BL 5/2008 byl uveden jako autor titulní fotky Václav Lejdar, správnì je Lubomír Hoška. Redakce se autorovi omlouvá.

Do Lázní Bìlohrad jezdím pravidelnì již øadu let. Mám velmi ráda vaše mìsteèko a jeho okolí. Vždy, když pøijedu, sháním si vᚠèasopis. Je pestrý, objektivní, zajímavý a seriozní. Rozhodnì svou úrovní pøesahuje pražské bezobsažné, nic neøíkající plátky jednotlivých mìstských obvodù. Proto se na vás obracím s prosbou o následující pomoc. Vèera jsem se vrátila z léèení a poslední den pobytu v Bìlohradì jsem se šla podívat k vypuštìnému Pardoubku. Prosím pomozte. Rybník se nezavodòuje a již 10 dní v blátivé louži pøežívá odrostlé labutí mládì. Jeho rodièe zøejmì odletìli na jinou vodní plochu a mládì možná ještì není schopno odletìt, nebo mu dosud chybí instinkt vyhledat si jiné pùsobištì. Olepené blátem a bez potravy zahyne. Snad jste mohli zapùsobit na nìkterou organizaci èi jednotlivce (Junáka, ochránce pøírody a pod.) aby labuku pomohli zachránit, nejlépe pøestìhovat na pøívìtivìjší místo. Mládì je krotké, snad nebude problém jej odchytit.

Obèanské sdružení pøi ZŠ K. V. Raise zve rodièe a širokou veøejnost na pravidelné besedy na téma: ZÁVISLOSTI, konané vždy první støedu v mìsíci. Besedy se konají v aule ZŠ od 18 hod. Pøednáší MUDr. Petr Mílek. Vstupné dobrovolné. Téma: prosinec - Drogy; leden - Gamblerství; únor - Jídlo - bulimie, anorexie, pøejídání; bøezen - Nikotin; duben - Poèítaèe, televize, mobil, kvìten - Závislosti ve vztazích.

Hlubokým zážitkem byl v kulturním sále lázní 22. øíjna první veèer z cyklu o vážné hudbì s Rostislavem Tvrdíkem. Známý hudebník pøedvedl ve stylu výchovného koncertu ukázky z díla M. P. Musorgského „Obrázky z výstavy“ v provedení rùzných umìleckých tìles. Úchvatná hudba i poutavý, zasvìcený výklad R. Tvrdíka vzbudily velkou odezvu u posluchaèù, kteøí se tìší na další pokraèování cyklu.

Do Lázní Bìlohradu jezdím na léèení více než pìtatøicet let. Poprvé mì pøijímal pan doktor Dušek. Druhým lékaøem na pøíjmu byl doktor Mitlener a primáøem doktor Kysela. Léèbou byla hlavnì slatina v døevìných kádích, vodoléèba a pøísadové koupele, elektroléèba a spoleèný tìlocvik. Dále masáže: jeden masér pan Jiøí a dvì masérky. Rozpisy procedur dìlaly dvì ženy bez poèítaèe. V jedné ruce mìly obyèejnou tužku a pod malíèkem gumu, to proto, když nìco nesouhlasilo. Kuchyni šéfoval pan Sucharda. Rodinnými muzei, nádherným okolím a veškerou kulturou nás pacienty provázel pan Odl. Øeditelství bylo v Podìbradech. Byly to takové „rodinné láznì“, prostì ideál. Nás pacientù bylo málo. Personál byl peèlivý a starostlivý, což trvá stále. Plzeòské pivo stálo korunu osmdesát, dvì deci vína šest korun. To pouze pro srovnání. Není možné zapomenout na Bažantnici a taneèní veèery pøi svíèkách. Opodál dva tenisové kurty a na nich Memoriál Luïka Kuèery. Turnaj registrovaných a neregistrovaných hráèù. Také jsem se ho zúèastnil a nedopadnul zrovna nejhùøe. Ceny, obrázky-grafiky, vìnoval mistr Karel Dlabola. Musím se zmínit, že od mé první návštìvy jsem si s mnohými Bìlohraïáky vytvoøil pìkná pøátelství. To považuji za velký dar. Èas odchází, ale krásné vzpomínky, i když se z nich nìco vytrácí, zùstávají. Bìlohradské láznì jsou láznì pro odpoèinek tìla i ducha. Rád se sem vracím.

Antonie Vanišová

Miloš Fišera, Nymburk * mifi*

Termíny aktuálních besed najdete na mìstských informaèních tabulích. Chtìla bych moc podìkovat paní Lence Vichnarové za její èlánek uveøejnìný v záøijovém èísle BL nazvaném: Ještì nìjaké herny, prosím! Bohužel i já mám pocit, že se u nás v Bìlohradì daøí pouze podnikání v tomto oboru - tedy herny a nonstop bary a mìsto jen bezmocnì pøihlíží a èeká. Ptám se proto: Co máme dìlat my rodièe nezletilých dìtí, když je podávání alkoholických nápojù mládeži mladší 18 let v tìchto podnicích vcelku bìžné? Zavolat policii, zakázat svým dìtem vstup do tìchto zaøízení, já vím. Nejen zvídavé dìtské oèi ale dobøe vnímají kulturu svého okolí a naše námìstí urèitì nepøehlédnou! Lenka Hrnèíøová

Nevím kam jinam se o pomoc obrátit. U místních rybáøù bych asi neuspìla. Pamatuji si, jak mi pøed lety jeden z nich vyprávìl, že když se na rybníku nìjaké labutì zahnízdí, tak jim vejce na hnízdì propíchnou, aby se nemnožily!

Vìøím, že pokud se laskavì této iniciativy ujmete, vzhledem k renomé vašeho èasopisu se smutná labutí situace vyøeší s pøíznivým koncem. Prosím vás - ale rychle. Mnohokrát dìkuji a pøeji vaší záslužné práci hodnì pøíznì a úspìchù. Dagmar Švarcová, Praha 7 Na tento dopis zareagovala redakce BL oznámením situace do Záchranné stanice v Páku u Podìbrad, odkud pøijel pracovník stanice Luboš Vanìk, který mládì labutì odchytil. Podle jeho slov, je labu zdravá a pøekrmená. Pøekrmení mají na svìdomí lidé. Její váha a fixace na krmení ji zabránila odletìt s rodièi na jiné místo. Mládì bude vypuštìno na novém vhodném místì, pravdìpodobnì na Buèický rybník, kde je labutí zimovištì. (las)

-18 -

K. V. Raise v Lázních Bìlohradì se sešlo pouze devìt turistù. O to vìtší pøekvapení èekalo poøadatele na Zvièinì, kde již asi dvacítka vytrvalcù v útulné chatì obìdovala. Ti vyrazili døíve, aby stihli dojít ještì do Miletína, odkud jeli domù autobusem. Poøadatelé z Mìstského kulturního støediska uvažují o možnosti v pøíštím roce prodloužit takto pro zdatné turisty trasu pochodu. (las)

Po loòském pøíznivém ohlasu na vydání kalendáøe Lázní Bìlohradu s historickými pohledy mìsta a okolí pøipravilo mìsto na konec letošního roku vydání kalendáøe pro rok 2009 s názvem „Kouzelná místa Bìlohradska“. V kalendáøi budou uvedeny i termíny kulturních a sportov-

ních akcí ve mìstì. V listopadu vyjde také DVD o našem mìstì. DVD je zpracováno ve 2 variantách - krátké cca 4 minuty a dlouhé cca 20 minut a pøedstaví historii mìsta a jeho souèasnost, významné osobnosti, firmy a zajímavá místa ve mìstì a v jeho okolí. DVD vychází ve 3 jazykových mutacích - v èeštinì, nìmèinì a angliètinì. Kalendáø a DVD si mùžete koupit u prodejcù Bìlohradských listù. (šup)

V pondìlí 13. øíjna navštívili naše mìsto místopøedseda Senátu Parlamentu Èeské republiky Jiøí Liška a poslanec Poslanecké snìmovny Parlamentu ÈR Zdenìk Lhota. V dopoledních hodinách jednali na MìÚ s radou mìsta o pøipravovaných projektech ve mìstì (revitalizace zámku, úprava centra mìsta) a problémech, které mìsto trápí (nevydání lesù ze strany Lesù ÈR, dotace na rekonstrukci chodníkù v ulici TGM, …). Po obìdì si prohlédli zrekonstruovanou mateøskou školu v Horní Nové Vsi, výstavbu lázeòského resortu Strom života v Anenských slatinných lázních a ve firmì Deprag se zabývali jednak starou ekologickou zátìží a jednak spoluprací firmy se SOU Láznì Bìlohrad a dalšími perspektivami SOU. Návštìva obou politikù se uskuteènila v rámci jejich pravidelných návštìv mìst regionu. (šup, js)

Mìsto se pustilo do rekonstrukce 40 let starého veøejného osvìtlení. Jako první se vymìòují sloupy v P. N. Vsi a v H. N. Vsi v místech, kde se hrabala kanalizace. Staré vysoké sloupy pøijdou nahradit nižšími s úspornými záøivkami. V pøíštím roce se bude pokraèovat dál po H. N. Vsi a na Jiráskovì nábøeží v Lázních Bìlohradì. Podle slov Ladislava Meèíøe se v nìkterých místech musí z technických dùvodù rozebrat i chodník, který se okamžitì opraví. V pøíštím roce se bude pokraèovat v rekonstrukci osvìtlení po Tøetí stranì a u bytovek v ulicích Zámecká, Václavská a Kostelní. Celá akce pøijde mìsto na témìø šest set tisíc korun a bude provádìna vlastními silami. Mimo chodníku se ještì letos ve spolupráci s VOS Jièín bude budovat vodovodní øád na D. N. Vsi. Tempo prací bude záviset na vývoji poèasí. (las)

Pochod „Po stopách Karla Václava Raise na Zvièinu“, poøádaný již popáté vždy 28. øíjna, se stává pomalu tradicí. Letos bylo poprvé špatné poèasí a na úèasti to bylo znát. Na startu u Památníku

Do bìlohradských lázní putuje letos cena Vincenze Priessnitze za celoživotní pøínos v balneologii a lékaøství. Jejím tøetím laureátem se stal øeditel Anenských slatinných lázní ing. Radim Kalfus. Komise, která cenu udìluje tøetím rokem, ocenila jeho úsilí o zachování lázeòské péèe v seznamu služeb hrazených zdravotními pojišovnami a zásluhy o propagaci lázeòství v Èeské republice. Ing. Radim Kalfus pracuje v oblasti lázeòství nepøetržitì od poèátku 90. let a už delší dobu také pùsobí v èele tuzemských lázní, které vyjednávají s ministerstvem zdravotnictví a pojišovnami podmínky lázeòských procedur a pravidla dalšího fungování tìchto léèebných zaøízení. (pøevzato z Nových novin)

Podzimní koncert Bìlohradského ženského sboru se konal v pátek 24. øíjna t.r. Sál Anenských slatinných lázní zaplnili stálí návštìvníci tìchto koncertù, ale i lázeòští hosté, mezi nimiž pøevažovala skupina Holanïanù. Ženský sbor pod vedením sbormistra Zdeòka Prchala pøednesl repertoár, ve kterém zaznìly nejen písnì èeské, ale i nìkolik písní z jiných koutù svìta. Ruská píseò Jívuška zaznìla v originále. K závìru vystoupení patøila tradiènì píseò Mùj domov. Pøednesené skladby a vdìèní posluchaèi pøispìli k pøíjemné atmosféøe veèera. (haf,vl) - 19 -

A s jakým autem vlastnì sezonu objel? „Je to vùz Škoda Fabia, jehož laminátová karosérie má design jako wéercéèko. Ale je to vlastnì opìt speciál vlastní konstrukce. Váha vozu musí splòovat minimální hodnotu 1230 kg a my jsme se samozøejmì snažili co nejvíce se k tomuto limitu pøiblížit. Obal pøevodovky je z vozu Ford Cosworth. Pìtisetkoòový motor je uložen podélnì a jeho naladìním je povìøen odborník na slovo vzatý, Holanïan Callaghan,“ vysvìtluje autokrosaø, který se na závodních tratích celé Evropy pohybuje již více než tøicet let. Václav Fejfar vždy pøipomíná, jak si váží práce celého týmu. Kdo tedy za jeho úspìchem stojí? „Urèitì rodina a z týmu bych vyzdvihl zejména Miroslava Pittnera, Ladislava Štrause. Jaroslava Kozáka, Jiøího Vojtíška, Pavla Cimbála, René Faitla, Petra Bajera a øadu dalších. Velký dík patøí firmám, které mì pøi startech podpoøily, v první øadì Keramika Knap, AV Engeneering, Ètyøkolky Jièín, Havex, Trotina, Seco Group, Deprag, Castrol, Iris Bus, RP tools, Miloš Nosek, Kovovýroba Tásler a další.“ Po témìø dvouleté pøestávce vyplnìné stavbou nového závodního speciálu se lužanský autokrosaø Václav Fejfar vrátil do seriálu mistrovství Evropy. A hned velice úspìšnì, když v letošní sezonì vybojoval se Škodou Fabia v celkovém poøadí divize I. ME bronzovou medaili. Václav Fejfar se tak úspìšnì pøedstavil už ve tøetí divizi autokrosového mistrovství Evropy. Po dvou titulech mistra Evropy v kategorii do 1600 ccm si úspìšnì vedl také v divizi do 4000 ccm a letos se mu daøilo v kategorii plechových aut. Stal se dokonce prvním jezdcem v historii, který dokázal zvítìzit v závodì ME ve všech tøech divizích. „Na zaèátku sezony jsem tak vysoko rozhodnì nepomýšlel. Usedal jsem do zcela nevyzkoušeného vozu, v nové kategorii, a po roèní odmlce i s patøièným respektem k soupeøùm, kteøí se v „plechovkách“ prohánìjí po evropských tratích již nìkolik sezon. Postupnì jsem však zjistil, že auto, které jsme peèlivì rok pøipravovali, je konkurenceschopné a ani já jsem závodit nezapomnìl,“ s úsmìvem øíká padesátiletý autokrosaø závodící v barvách Autoklubu Nová Paka. V polovinì sezony se vše vyvíjelo tak, že Fejfar mohl v evropském šampionátu usilovat i o pøíèky nejvyšší. On sám byl ale ve svých prognózách stále pøi zemi… „S konkurencí se nemohu porovnávat co se týèe finanèního a materiálního zabezpeèení. To není fòukání, ale realita. Nechci ani rozebírat, za jakou cenu jsme jeli poslední dva závody. Takže tøetí pozice odpovídá našim možnostem a jsem rád, že jsem ji pro kluky z týmu a sponzory nakonec vybojoval.“ A právì pátým místem v závìreèném závodì ME ve francouzském Saint Igny de Vers svou bronzovou pozici za Litevcem Naujokaitisem a Rusem Kvašninem potvrdil. Jakých dalších umístìní dosáhl v letošní sezonì? Zlatý vìnec si odvezl z Matschenbergu a Pøerova a støíbrný z Foz Goa a z Bausky. „Trochu smutno mnì bylo pøi ME v Nové Pace, kde jsem pøed fantastickým publikem moc chtìl, ale technika byla proti, a mrzí mì ztracené vítìzství v Luèenci. Závod v Maggioøe radìji nebudu komentovat,“ hodnotí další závody úspìšné sezony, v níž dokázal hned v kvìtnu zvítìzit i v závodì mistrovství republiky na domácí trati v Nové Pace. -20 -

Pomalu se blíží sezona 2009, ve které by Fejfar chtìl využít zkušeností z letošního roku. „Sezona 2008 mì pøesvìdèila o tom, že bych se mohl pokusit bojovat ještì o vyšší pøíèky. Podaøilo se nám „vychytat mouchy“ jinak velice podaøené Škody Fabia a naším úkolem bude pøipravit dostateènou zásobu nejvíce namáhaných dílù, vhodných pneumatik a naklonit si ještì více pøízeò nezbytných sponzorù. Pokud se nám toto podaøí, vìøím, že nᚠcíl bude reálný.“ Snad k tomu populárnímu autokrosaøi pomùže i odpoèinek a rehabilitace v bìlohradských Anenských slatinných lázních, kde si po sezonì dává dohromady pøi autokrosu velice namáhaná záda a klouby na rukách. Pavel Šubr, foto: archiv

V nedìli 5. øíjna pøipravil Atletický kroužek pøi ZŠ Láznì Bìlohrad ve spolupráci s TJ Láznì Bìlohrad Krosový bìh Bažantnicí. Závod navázal na tradici Lázeòského krosu Bažantnicí, novì ale startovaly pouze dìtské a mládežnické kategorie. Za pøíjemného podzimního poèasí se na start závodù postavilo hodnì dìtí z Lázní Bìlohradu a celého Podkrkonoší.

V jednotlivých kategoriích zvítìzili: mlíèòáci I.: MikulᚠCogan, mlíèòáci II.: Matìj Vik (oba Nová Paka), pøedžákynì: Kristina Jánská (Studenec), pøedžáci: Matìj Mikšík (Vrchlabí), nejmladší žákynì: Martina Kobrlová (Nová Paka), nejmladší žáci: Josef Provazník (Vrchlabí), mladší žákynì: Adéla Bergerová (Trutnov), mladší žáci: Petr Novotný, starší žákynì: Karolína Stuchlíková, starší žáci: Ondøej Bajer (všichni Láznì Bìlohrad), dorostenky: Kateøina Bergerová (Vrchlabí). (šup, jv)

Převzato z Červenobílých listů 2/2008 O krásách Bìlohradska i kouzlu mìsteèka jsme toho i v Èervenobílých listech již napsali dost. Zmínit však musíme místní èasopis Bìlohradské listy, vydávané na køídovém papíøe, které jen dokazují, že Podzvièinsko bylo a zùstalo ryze èeským krajem nikoliv Zapadlých vlastencù, ale i osvícených písmákù. Prostøední dvojstrana èervnového èísla je vìnována Slávii, slávistùm. Rozhovorùm se slávisty nejvìrnìjšími a jejich oslavám ve mìstì! Oslavám za svìtla i pozdìji dlouho do noci za osvìtlení rozjásaného bìlohradského námìstí! RNDr. Michal Dobiáš

V rámci akce „Sport proti drogám“ poøádané pod patronací nadace ÈEZ uskuteènil FKM Javorka Láznì Bìlohrad dne 18. 10. 2008 turnaj fotbalových pøípravek. Turnaje se zúèastnila 4 družstva v kategorii mladších a 4 družstva v kategorii starších žákù a žákyò, nebo fotbal již není doménou pouze chlapcù. Krásné poèasí pøispìlo k celkové pohodì a dobré „fotbalové“ náladì. Každé družstvo obdrželo od sponzora pohár a hráèi drobné upomínkové pøedmìty. (las, vš)

spojuji jubileum hokeje s výroèím narození oblíbeného a uznávaného dentisty? Proto, že pan Døízhal byl velký pøíznivec sportu. Øadu let dìlal bìlohradským hokejistùm a fotbalistùm lékaøe. Sám hrál výbornì šachy. Když jsem pøišel do jeho ordinace, tak jsme nejdøíve probrali, jak kope Sparta, jestli dá jeho šutér Pepa Kraus zase parádní branku jako pøi posledním mistráku. Pan Døízhal stál ve dveøích ordinace, kouøil do dveøí proslunìného balkónu Jínovy vily. Po sportmeditacích pøišly na øadu moje zuby. Stejnì však mezi tím, než jsem si vypláchnul ústa, staèil poznamenat, že Láïa Víchù nehraje zrovna špatnì na novém postu stopéra. Manželka Stanislava Døízhala paní Anna nedávno oslavila úctyhodných 97 let. Dcera Stanislava je zdravotní sestrou v Brandýse nad Labem a syn Ivo špièkovým odborníkem èeské stomatologie. Zkrátka u Døízhalù bylo hlavní zdravotnictví. „Když jsem šel pro Ivu, že pùjdem na tenis, tak jsem v pøedsíni jejich bytu na Malém námìstí uvidìl pìt šest párù bílých doktorských sandálù, nádhera,“ vypráví Jirka Lelek. Abych nezapomnìl, pane Døízhale, naší Spartì se teï zrovna moc nedaøí. Brzo ale bude Sparta hrát opìt prim... Eduard Èeliš, foto: rodinný archiv

Družstvo ve složení Vojta Èipera, Jirka Fejfar, Vlaïka Špicarová, Šárka Petrová, Jakub Kráèmar, Míša Brùnová a TomᚠNajman se zúèastnilo 2. roèníku turnaje v odbíjené „O POHÁR PØEDSEDKYNÌ LÁZEÒSKÉHO MIKROREGIONU“, který se konal v sobotu 20. 9. 2008 v Miletínì. Z 10 pøihlášených družstev se Bìlohrad umístil na pìkném 5. místì. (vš)

POZVÁNÍ Možná, že je v tom i trochu symboliky. Èeský hokej oslavil zaèátkem listopadu sto let. A dvanáctého dne téhož mìsíce 1908 se narodil Stanislav DØÍZHAL (†1994). Dentista, který léèil zuby v nedalekých Chomuticích, Praze a tøicet let i v Bìlohradì. A proè - 21 -

15. roèník fotbalového turnaje o putovní samovar probìhne 26. 12. 2008 ve sportovní hale SOU. Všichni pøíznivci jsou srdeènì zváni.

Evropský týden mobility - Evropský den bez aut

Mìsto Láznì Bìlohrad bylo v letošním roce vyzváno Ministerstvem životního prostøedí, aby se zapojilo do akce nazvané Evropský týden mobility. Jde o celosvìtovou akci, která má upozornit na problémy zvyšující se automobilové dopravy v centrech mìst, uskuteènit opatøení na zvýšení bezpeènosti ve mìstech a omezení automobilové dopravy. V letošním roce se akce uskuteènila pod názvem „Èistý vzduch všem“. Na pondìlí 22. záøí pøipravilo Mìstské kulturní støedisko ve spolupráci s Anenskými slatinnými láznìmi v uzavøené Lázeòské ulici hry a soutìže pro dìti základní a mateøské školy (malování na asfaltu, soutìže na inline bruslích a horských kolech, závody na trojkolkách), ukázky práce Mìstské policie Nová Paka èi projížïky koòským povozem. Probíhalo také promítání filmù s ekologickou tematikou v Sokolovnì a seøizování dìtských kol. Odpoledne pøedvedli zástupci HZS Nová Paka a SDH Láznì Bìlohrad zásah pøi vyprošování osob z havarovaného automobilu a akci zakonèil koncert dechové hudby Javorka. (šup, pj)

-22 -

Foto: Pavel Janák, Ladislav Stuchlík

?