2008

Kachnièka mandarinská na Javorce

Strašidelná Bažantnice Kanalizace na P. N. Vsi Trofeo Niké Bohemia

Strašidelná Bažantnice

Foto: Eva Francová, Pavel Janák, Stanislav Bøeský, Ladislav Stuchlík, Jana Balšánová

Pro číslo

BĚLOHRADSKÉ LISTY

Časopis Bělohradu a okolí 4/2008 2

OBJEKTIVEM BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ

3

FEJETON (SVATOPLUK HRNČÍŘ)

4

ZEPTALI JSME SE ZA VÁS

5

STAROSTA ODPOVÍDÁ, MÚ INFORMUJE

6

BYLO NEBYLO ANEB STARÉ POVĚSTI BĚLOHRADSKÉ (HANA FRIEDRICHOVÁ)

7

SENÁTOR JIŘÍ LIšKA (PAVEL ŠUBR)

8-9

ZA MAGDOU BÍLOU (ANTONIE VANIšOVÁ)

10-11

HÁJENKY - MYSLIVNA V BAžANTNICI (EDUARD ČELIŠ)

12-13

10 LET FIRMY DEPRAG V LÁZNÍCH BĚLOHRADĚ (LADISLAV STUCHLÍK)

14

LETNÍ TURISTICKÝ SRAZ, PUTOVÁNÍ RAISOVÝM KRAJEM (LUBOMÍR HOŠKA)

15

MEZINÁRODNÍ FOLKLORNÍ FESTIVAL „POD ZVIČINOU” 34. ROČNÍK

16

NEJSTARšÍ BĚLOHRADSKÉ CHALUPY (JOSEF ŠPŮR)

17

TAJUPLNÉ HISTORKY BĚLOHRADSKÉ (SVATOPLUK HRNČÍŘ)

18

Z DOPISŮ ČTENÁŘŮ

19

UDÁLOSTI - ZAJÍMAVOSTI

20

DVA NA BRTEVMANU (EDUARD ČELIŠ)

21

SPORTOVNÍ AKTUALITY

22

KULTURA (LADISLAV STUCHLÍK)

23

KALAMITA - STŘEDA 25. 6. 2008

Tak se nazývá jedna Raisova povídka. Krejèí Sejkora se brodí snìhem do mìsteèka pro noviny, bez kterých nemùže být. Na zpáteèní cestì „èíslo“ nedoèkavì vytáhne, aby se podíval na úvodník. „Zklamáni,“ ète a pro sebe si øíká: „Zase zklamáni! Jakpak jináè!“ (K. V. Rais tuto povídku napsal v roce 1888, ale to není hlavní dùvod, proè ji v tomto „osmièkovém“ roce pøipomínám.) Vzpomnìl jsem si totiž, že jsem kdysi dávno, už v šesti letech, také pro „èísla“ bìhával. Nikoliv však do prodejny, ale k paní uèitelce Mašínové. Nastávající spisovatelka si všimla, že se zajímám o knížky a o cokoliv s obrázky, a tak mi schovávala Dìtský koutek Lidových novin. Lidovky v té dobì byly zajímavé a cenìné. K redaktorùm a autorùm patøili bratøi Èapkové, Eduard Bass, Karel Poláèek, Edvard Valenta, Bedøich Golombek a také kreslíø Ondøej Sekora (nezamìòovat s krejèím Sejkorou). Cestou z Husovy ulice jsem se už vlekl pomalu. Zvl᚝ toho dne, kdy se v „koutku“ objevila øádka obrázkù s podivnou postavièkou, která zápolila s obrovskými kapkami deštì. Pod zmínìným výjevem byly verše: „Hle, tu poutník cestu razí, d隝 mu pøitom rozhled kazí, vèera zmokl a dnes zas, èert aby vzal tenhle èas.“ Øadu mìsícù jsem se setkával s poutníkem a zedníkem Ferdou, který se èasem propracoval k firmì „Práce všeho druhu“. A zamiloval jsem si ho tak, že jsem si ten dávný komiks, kreslený Sekorou, vystøihoval a vracel se k nìmu. V posledním pøíbìhu Ferda Mravenec odlétal na babím létì a závìreèný veršík podotkl: „Pá pá, dìti, letíme, už se neuvidíme. Ferdy Mravence je konec! Pohádce odzvání zvonec… Knížku byste chtìly, vida!… Jen jestli ji nìkdo vydá!“ Ondøej Sekora tehdy netušil, jak se jeho postavièka proslaví. Ale stalo se. Po tøech letech vyšel zbeletrizovaný Ferda a další knihy o nìm následovaly. Knižního vydání se po mnoha letech doèkal i ten pùvodní novinový seriál. Postaralo se o to královéhradecké nakladatelství Kruh, které si vystøíhaný komiks ode mne pùjèilo. Pro èísla, tøebaže už v nich Ferdu nenacházím, chodím i dnes. Abych vìdìl, co se dìje ve svìtì, u nás doma a dejme tomu v parlamentu. Pøi èetbì si tedy dost èasto pøipomínám slova krejèího Sejkory: „Zklamáni! Zase zklamáni! Jakpak jináè!“ Svatopluk Hrnèíø

FOTOGRAFIE NA OBÁLCE: STR. 1 EVA FRANCOVÁ SVATOJÁNSKÝ POCHOD STR. 24 PAVEL ŠUBR SCHODY FRIČOVA MUZEA DALŠÍ ČÍSLO BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ VYJDE 26. 9. 2008 Bìlohradské listy

Vydává Mìsto Láznì Bìlohrad Vychází jako dvoumìsíèník Redakèní rada: Ladislav Stuchlík (šéfredaktor), Eduard Èeliš, Svatopluk Hrnèíø, Josef Špùr, Ing. Pavel Šubr, Mgr. Antonie Vanišová, Ing. Lenka Vichnarová. Povoleno MK ÈR pod è. E 10901 Adresa: Mìsto Láznì Bìlohrad Mìstské kulturní støedisko, Barákova 3, 507 81 Láznì Bìlohrad Telefon: 493 792 208, Fax: 493 792 484 E-mail: [email protected] Grafika, sazba a tisk: tiskárna ARPA, Kotkova 792, Dvùr Králové n. L.

-3-

Zeptali jsme se za Vás

Bude od èervence 2008 otevøen sbìrný dvùr?

Od l. èervence 2008 sbìrný dvùr otevøen nebude, nemáme ještì povolení k provozování. Bìhem mìsíce èervence a srpna 2008 budou jen sbìrné dny a to støeda a sobota. Provozní doba ve støedu od 10.00 do 12.00 a od 13.00 do 17.00 hodin. V sobotu od 10.00 do 14.00 hodin. Provoz v sobotu je urèen pøedevším pro chalupáøe. Ve sbìrné dny je možno odkládat matrace, náby-

tek, lina, trávu, menší vìtve, praèky, lednièky, mrazáky, monitory, poèítaèe, televizory, rádia, záøivky, žehlièky, fény, pneumatiky jen z osobních aut. Do E-BOXU od fy Asekol je možno odkládat kalkulaèky, poèítaèové myši, klávesnice, MP3 pøehrávaèe, kamery, fotoaparáty, mobilní telefony, DVD pøehrávaèe apod. Bude-li dovezen papír, bude odebrán, ale nebude za nìj zaplaceno.

Na veøejné schùzi schválilo zastupitelstvo obecnì závaznou vyhlášku mìsta Láznì Bìlohrad è. 1/2008, o zákazu požívání alkoholických nápojù na veøejném prostranství, o co se jedná? Vyhláška zakazuje konzumaci alkoholu na vymezených plochách veøejného prostranství ve mìstì Láznì Bìlohrad. Stanovuje vymezené plochy se zákazem požívání alkoholických nápojù na veøejném prostranství, které jsou uvedeny v pøíloze a jsou nedílnou souèástí této vyhlášky. Tato obecnì závazná vyhláška se nevztahuje na povolené pøedzahrádky, povolené sportovní a kulturní akce konané na místech vyjmenovaných v pøíloze è. 1 této vyhlášky. Vyhláška nabyla úèinnosti dne 1. èervence 2008. S vyhláškou se mohou obèané seznámit na Mìstském úøadì Lázní Bìlohradu, na jeho internetových stránkách a na úøední desce mìsta. Mgr.Jitka Košálová, tajemnice MÚ -4 -

V areálu budou umístìny i kontejnery na drobný smìsný komunální odpad a na plasty, které se mohou objevit pøi odkládání odpadu. Možnost odkládat odpady v tyto sbìrné dny mají jen obèané s trvalým pobytem a vlastníci staveb urèených nebo sloužících k individuální rekreaci v Lázních Bìlohradì, Dolní Nové Vsi, Horní Nové Vsi, Prostøední Nové Vsi, Brtvi, Dolním Javoøí, Høídelci, Lánech a Uhlíøích. Pøi pøíjezdu do sbìrného místa obèan musí prokázat obèanským prùkazem svoji totožnost a chalupáø ještì stvrzenkou o zaplacení místního poplatku za KO za bìžný rok. Výše uvedené odpady jsou pøijímány zdarma. Nebezpeèný odpad jako jsou barvy, lepidla, pryskyøice, rozpouštìdla, kyseliny, hydroxidy, detergenty, fotochemikálie, léky, pesticidy, baterie a monoèlánky, olovìné akumulátory, oleje, tuky a stavební su v tyto sbìrné dny odebírány nebudou. Sbìrné dny nejsou v žádném pøípadì urèeny pro podnikatele a fyzické osoby podnikající. Vìra Kunstová, zamìstnanec MÚ

Starosta

odpovídá Jak bude probíhat objednávání tenisové haly pro pøíští sezonu a jaké budou ceny?

Provoz haly zaène 1. øíjna 2008 a rada mìsta schválila, že do 10. záøí si mùže objednat hodiny na celou sezonu tenisový oddíl TJ Láznì Bìlohrad, do 15. záøí obèané Lázní Bìlohradu a po 15.9. ostatní. Dále budou ponechány hodiny na individuální objednávání v prùbìhu sezony, které je možné si objednat 24 hodin pøedem. Veškeré objednávání je u správce haly na telefonu 605 778 575. Ceny se nemìní, tzn. že ve všední den do 15 hodin je cena za 1 hodinu 150,- Kè, jinak 200,- Kè. Na jednání zastupitelstva mìsta jste schválili vstup mìsta do projektu Evropský týden mobility. O co se jedná?

Jde o celoevropskou akci zajišovanou Ministerstvem životního prostøedí, do níž se v letošním roce zapojí así 30 èeských mìst. Tato kampaò upozoròuje na problémy se stále narùstající automobilovou dopravou ve mìstech a zároveò nabízí možnosti a výhody jiné dopravy (pìší, kolo …). Naše mìsto se zapojilo do 2 iniciativ, jednak pøijmout opatøení na zvýšení bezpeènosti ve mìstì (omezení rychlosti u škol, nasvícení pøechodù pro chodce, zøízení parkovištì atd.), jednak zorganizovat 22. záøí Evropský den bez aut. V našem mìstì bude tento den uzavøena Lázeòská ulice, v níž probìhnou akce pro dìti (malování na asfaltu, soutìže na kolobìžkách, bruslích atd.) i pro dospìlé (koncerty, stánkový prodej, rozdávání letákù s informacemi o dopravì atd.). Se zájmem ètu veškerou diskusi o obchvatu. Jsem pøesvìdèen, že obchvat mìstu pomùže v jeho dalším rozvoji a nebude se dìlat jen kvùli lázním, ale kvùli snížení provozu a zklidnìní i dalších lokalit. Jen by mì zajímalo, co je konkrétnì o výstavbì obchvatu napsáno v územním plánu (zda se mùže postavit jen èást kolem lázní a zbytek ne) a zda je nìkde zapsáno, že je výstavba obchvatu reálná jen z dotací z Evropské unie.

V platném územním plánu mìsta z roku 2002 je tato formulace: Nejzávažnìjší, i když nejnároènìjší jak z hlediska investic, tak pozemkù, se jeví pøeložení ulic Lázeòské a Masarykovy severnì od námìstí. Teoreticky by bylo možno plánovanou pøeložku rozdìlit na dvì etapy, pøièemž pøednost by dostala východní èást, aby byl odstranìn kontakt s areálem lázní. Není tedy pravda, že v územním plánu je pouze obchvat kolem lázní. Co se týèe druhého dotazu k financování obchvatu z dotací EU, tak napø. v zápise z jednání k øešení hluku z dopravy v Lázeòské ulici ze dne 14. 12. 2007 je uvedeno: Zástupce SÚS Královéhradeckého

kraje Ing. Ferdinand Køišan uvedl, že obchvat je v prioritách kraje, nicménì se poèítá s penìzi z Evropské unie. Pokud nebude obchvat zbudován do r. 2013, tìžko se najdou prostøedky na vybudování obchvatu z vlastního rozpoètu kraje. V dalším zápise z jednání o pøípravì obchvatu ze dne 4. 1. 2008, kde se jednalo právì i o využití dotací ze strukturálních fondù EU, je formulace: Z toho vyplývá potøeba právoplatného územního rozhodnutí na výstavbu obchvatu na konci roku 2009 a nejpozdìji zaèátkem roku 2010. Na tomto jednání bylo dohodnuto pøipravit co nejdøíve veškerou dokumentaci na obchvat, následnì ve spolupráci Správy a údržby silnic a mìsta jednat s majiteli dotèených nemovitostí (je pøislíbena pomoc kraje) a poté poožádat o územní rozhodnutí na celý obchvat mìsta ve smìru východ - západ. Zastupitelùm je jasné, že pro nìkteré obèany bude obchvat znamenat zhoršení životních podmínek. Dle zpracovaných posudkù a vyjádøení odborníkù je tìchto obèanù proti jiným mìstùm, kde se pøipravuje výstavba obchvatù, minimum. Pro velkou vìtšinu a pro další rozvoj mìsta bude obchvat výrazným pøínosem. Po zpracování projektové dokumentace (pøedpokládáme na podzim 2008) zahájíme ve spolupráci se SÚS a krajem jednání s majiteli nemovitostí na trase obchvatu s cílem nabídnout jim takové podmínky, aby došlo k dohodì. Slyšel jsem názor, že musíme vymyslet takový obchvat, který bude vyhovovat všem obèanùm. Jsem pøesvìdèen, že taková varianta obchvatu neexistuje, ale že se musíme snažit vytvoøit pro dotèené obèany takové podmínky, aby negativní dopady výstavby obchvatu na nì byly minimalizovány. Ve skøíòce o.s. Bílý Hrad je informace, že Øeditelství silnic a dálnic vùbec nemá obchvat Bìlohradu ve svém plánu! Vy pøitom tvrdíte, že ano!

Øeditelství silnic a dálnic øeší záležitosti kolem dálnic a silnic I. tøídy, obchvat Bìlohradu tedy vùbec neøeší. Záležitosti -5-

silnic II. a III. tøídy, což jsou komunikace kolem Bìlohradu, øeší Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje, která má obchvat Lázní Bìlohradu zaøazen mezi své priority financované z prostøedkù Evropské unie. Je to jen další ze zkreslených informací o.s. Bílý Hrad.

Zastupitelstvo města

e

j u m r o f in

Další veøejné zasedání zastupitelstva mìsta se uskuteènilo 11. èervna v hotelu Anna Marie. Zastupitelé se zabývali prodejem nemovitostí, schválili s výhradou závìreèný úèet mìsta za rok 2007, v nìmž pøíjmy mìsta èinily 61 570 000 Kè a výdaje 55 266 000 Kè, a rozpoètové opatøení è. 2/2008. Poté se zabývali revitalizací zámku, kde schválili stanovy a. s. Residence Láznì Bìlohrad, akcionáøskou smlouvu a smlouvu o smlouvì budoucí o prodeji akcií s firmou Sherydan CR s.r.o. Cílem je pøestavba zámku na residenèní bydlení pro seniory. V dalším bodu programu se zastupitelé zabývali øešením dopravy v Lázeòské ulici, kde doporuèili ponechat uzavírku pro nákladní dopravu s výjimkou pro místní firmy. Dále schválili smlouvu o výpùjèce se základní školou K. V. Raise, pøípravu projektu nazvaného „Dostavba sportovního areálu u Bažantnice“ a obecnì závaznou vyhlášku è. 1/2008 o zákazu požívání alkoholických nápojù na veøejném prostranství. Poté schválili starostu jako urèeného zastupitele pro územní plánování, vyslechli zprávu kontrolního výboru a informace o zmìnì è. 2 územního plánu. Zde se zabývali pøipomínkami o. s. Bílý Hrad, které se týkaly i napø. složení redakèní rady Bìlohradských listù, a potvrdili jako šéfredaktora redakèní rady vedoucího MìKS a èlena starostu. Zastupitelstvo mìsta také schválilo vstup mìsta do akce Evropský týden mobility a odpovìï o. s. Žen sen na podnìty v rámci kampanì „Mìsto pro dìti“ a pøijalo informaci o tom, že Lázeòský mikroregion neuspìl se žádostí o dotaci na veøejný rozhlas. V závìru zastupitelé zodpovìdìli dotazy pøítomných obèanù.

O duchovní potravu a osvìtu tu byl vždy velký zájem. Knihkupectví paní Marie Rulfové na Malém námìstí, stejnì jako o nìco pozdìji témìø v sousedství u pana Petra Rychtery, poskytovala dychtivým ètenáøùm nejen knižní novinky a èasopisy, ale zejména po 2. svìtové válce gramofonové desky s hity nové doby. Pro školáky tu bylo Teimerovo papírnictví hned pod školou, kde bylo k mání vše pro školu a eventuelnì i zábavu. I trafik tu bylo nìkolik: Šeflovi, paní Kaprasová, Bièišová, Pajckrová. V domì starosty Munzara byl kromì trafiky, která je tu i dnes, také penzion. Jedno z prvních motokol Na námìstí mìl drogerii pan Linke, ale nejdelší tradici si zachovává drogerie nyní pana Kiece. Po dlouhá léta zde prodával pan Kohoutek, který se pozdìji v dùchodu stal mìstským zahradníkem. Námìstí i v minulosti ožívalo pøi nejrùznìjších pøíležitostech. Silnici, na které tehdy nebyl témìø žádný provoz, pøi poutích lemovala øada bud s pouovým zbožím. A byly tu také kolotoèe a houpaèky. Nezapomenutelná babièka Horáèková! Sedávala u svého kolotoèe, hrála na flašinet, zatímco chlapci s nadšením roztáèeli její kolotoè. V onìch vzpomínaných 20.- 40. letech se v letní sezónì nesly námìstím tóny poslechových skladeb z oplocené zahrady Lázeòského hotelu.V místì, kde je dnes zastøešený prostor s bankomatem a trafika, bylo rovnìž zastøešené podium pro orchestr. Pod ním volnì v zahradì stály stoly pro návštìvníky tìchto ètvrteèních odpolední. Ti se sem i zpìt mohli dopravit i ze vzdálenìjších míst taxíky, které mìly svá stanovištì v místì dnešních zastávek autobusù. Taxislužbu zde provádìli pánové Lacina, Blažek, bratøi Rachotové a pan Kozák, který zajišoval i nákladní dopravu. V radnici byla tzv. šatlava - místo pro uvìznìní výtržníkù a hanobitelù mìsta. Mìstskou policii v tìchto letech zastávali dva spolehliví udržovatelé poøádku pánové Tøeska a Janzák. Námìstí bylo odedávna též místem prùvodù: Boží Tìlo, Vzkøíšení, také prùvody sokolské, prvomájové, ale i pohøební. Námìstí je i místem pro hromadné akce: V pamìti zùstávají shromáždìní po ukonèení války, pøi sametové revoluci, pøi vítání nového tisíciletí, každoroèní rozsvícení vánoèního stromu. Kde jinde by se mohly konat pøehlídky a prùvody souborù z celého svìta pøi Podzvièinských slavnostech, starty i cíle Ravo maratonu a jiných sportovních akcí? Kéž se naše námìstí i v budoucnu stává místem radostných a šastných setkávání! Za milý doprovod pøi vzpomínkových cestách do minulosti našeho mìsta srdeènì dìkuji paní Maryšce Klùzové. Hana Friedrichová, foto: archív

III. díl Dùstojnou ozdobou našeho mìsta a dominující budovou námìstí je bezesporu dùm, ve kterém se nachází lékárna. Ta nezmìnila od svého založení v roce 1898 ani místo, ani rodinnou tradici. Souèasná majitelka Pharm.Dr. Jana Roušarová je vnuèkou zakládajícího èlena této lékárnické dynastie PhMr. Františka Èernocha I. a dcerou PhMr. Františka Èernocha II. a PhMr. Zdenky Èernochové. Lékárna nám slouží nepøetržitì celá ta dlouhá léta. V místì, kde kdysi stával rodný domek K. V. Raise, si založil svoji firmu pan Stanislav Keller. Zde bylo možno zakoupit kola, motorky, pneumatiky, dìtské koèárky i šicí stroje. Pan Keller a pozdìji i jeho syn provozoval i natìraèskou a lakýrnickou živnost, maloval obrazy a zabýval se sbìratelstvím polodrahokamù. Ve mìstì vystavìl tøi pìkné domy a vlastnil první automobil ve mìstì. Pøed domem na námìstí nechal vybudovat benzinovou pumpu, další byla u Kuèerù na Malém námìstí, tøetí u hotelu Dìdek a ètvrtá u Hamanù pøed továrnou. Na to, že v té dobì vlastnilo auto jen nìkolik bìlohradských obèanù, se dá hovoøit o opravdovém luxusu!

Pánové: Strnad, Bludský, Døízhal, Janák, Èeliš (zleva)

Manželé František a Marie Janákovi pøišli do Bìlohradu z Uhlíøù v roce 1930, kdy pøevzali po Antonínu Bergrovi obchod a opravnu šicích strojù v Lázeòské ulici. V roce 1933 koupili od paní Bedøišky Divoké bývalý hostinec na rohu Komenského ulice. Byla provedena rekonstrukce obchodu, obytné èásti a pøistavìna dílna. Smaltovna a niklovna pana Janáka vyrábìla a opravovala velocipedy, motorky, šicí stroje, dìtské koèárky, odstøedivky, gramofony. Prodávala se kola firemní, ale také se ze souèástek kompletovala, zvláštì za II. svìtové války. Pan Janák své øemeslo neopustil do konce života a sám vyuèil øadu budoucích odborníkù. Zaruèenou kvalitu prodeje i oprav hodin, hodinek i šperkù zaruèovalo po mnoho let hodináøství na rohu Malého námìstí, které vedla paní Kotyková, vdova po mistru hodináøském, žena dùstojného zevnìjšku a laskavého pøístupu k zákazníkùm. I pan Josef Sitaø ve svém krámku vedle prodejny obuvi èestnì obstál v konkurenci øemesla hodináøského i ve vztahu k zákazníkùm.

Jeden z prvních automobilù v Bìlohradì

Procesí na námìstí -6 -

Jako starosta Jièína jste prosazoval vybudování prùmyslové zóny. Do firem v ní dojíždí nyní i øada obèanù Bìlohradu, takže Vám za Vaše úsilí dìkujeme. Splòuje prùmyslová zóna v Jièínì Vaše pøedstavy z období nìkdy pøed 10 lety?

Již témìø 12 let zastupuje nᚠvolební obvod (okres Jièín a severní èást okresu Nymburk) v Senátu Parlamentu Èeské republiky MVDr. Jiøí Liška z Jièína. Rodák z Havlíèkova Brodu, který v pøíštím roce oslaví šedesáté narozeniny, pracoval v letech 1994 až 2002 jako starosta Jièína, pøedtím pùsobil v roce 1990 jako pøedseda jièínského MìNV a v roce 1992 pøed rozdìlením republiky jako poslanec Snìmovny lidu Federálního shromáždìní. Jiøí Liška je v souèasné dobì místopøedsedou Senátu a pùsobil také jako pøedseda klubu senátorù za Obèanskou demokratickou stranu. Je zároveò i èlenem zastupitelstva mìsta Jièína. Senátora Lišku známe velice dobøe i v Lázních Bìlohradì, protože se pravidelnì úèastní kulturních a spoleèenských akcí ve mìstì. Jako starostovi se mnì s Jiøím Liškou velice dobøe spolupracuje, protože nikdy neodmítne pozvání do našeho mìsta, žádost o schùzku nebo radu èi pomoc. Stejnì ochotnì pøijal i žádost o rozhovor. Pane senátore, pøináší Vám práce v Senátu uspokojení?

Je to velmi zajímavá práce spojená zároveò s vysokou zodpovìdností. Mám totiž možnost jako senátor být u øady dùležitých rozhodnutí. Tím mám na mysli pøedevším tu legislativní práci, která ovlivòuje celou naši spoleènost. A dobøe vím, že každé špatné, nebo nepøesné rozhodnutí mùže dopadnout na mnoho lidí. To si èasto pro sebe pøipomínám. Splnily se Vám tedy pøedstavy, se kterými jste v roce 1996 do senátních voleb šel?

Splnily. Mimo jiné také proto, že jsem již mìl nìjaké zkušenosti z Federálního parlamentu a vìdìl jsem, co mì èeká. I když stále vzpomínám na práci na jièínské radnici. Tam bylo vše jednodušší a daleko døíve byly vidìt konkrétní výsledky rozhodnutí. Parlament je kolektivní tìleso a obtížnìji se prosazují jednotlivé myšlenky a názory. Kdysi se hodnì diskutovalo, zda naše republika vùbec Senát potøebuje. Jak byste po 12 letech pùsobení v nìm charakterizoval jeho hlavní význam?

Ten hlavní význam se nemìní - Senát zùstává tou tzv. pojistkou parlamentní demokracie. Za ty roky jsme zmìnili k lepší-

Rozvoj jièínské prùmyslové zóny pøedèil všechna moje oèekávání. Investice vložené do výkupu pozemkù a infrastruktury se již dávno mìstu vrátily zpìt. Navíc, tím, že Jièín byl jedno z prvých míst, kde se zaèaly stavìt nové prùmyslové závody, získalo mìsto také výraznou státní podporu. Myslím si, že jsme se tehdy dobøe rozhodli. V Jièínì je dostatek práce a to je dùležité. Prùmyslové zóny ale nemohou být všude. U vás jste vsadili na rozvoj lázeòství a to je také velmi dobrá volba. Jak hodnotíte pùsobení svých nástupcù ve vedení mìsta Jièína?

Jièín se stále mìní k lepšímu, lidé jsou spokojeni a to je ta nejlepší vizitka pro vedení mìsta. Bìlohrad navštìvujete pomìrnì èasto. Máte nìjakou zajímavou vzpomínku i na naše mìsto?

mu øadu rozhodnutí Poslanecké snìmovny a pøišli jsme s øadou iniciativ. O tom se pøíliš nemluví, protože to není mediálnì pøíliš zajímavé. Jako senátor jste zažíval støety mezi pøedsedy ODS a ÈSSD Klausem a Zemanem, nyní mezi Topolánkem a Paroubkem. Nepøipadá Vám, že politici celkovì zhrubli a jsou vulgárnìjší?

Ano. Bohužel je to tak. Myslím si, že od roku 1990 nebyla nikdy naše politika tak vyhrocená, jako tomu je dnes. Tìch dùvodù je celá øada. Výsledkem tìchto mnohdy ani ne názorových jako osobních støetù je témìø nemožnost se dohodnout na dùležitých a nutných zmìnách, kterými musí projít naše spoleènost. Je to svým zpùsobem nezodpovìdné. Osobní ambice jsou u politikù pochopitelné, ale nemìly by být nadøazeny nad zájmy spoleènosti. Nejhorší je, že v nejbližší dobì nevidím možnost k výraznému zlepšení tìchto vztahù. Tady by mohl být Senát pøíkladem. Naše vzájemné vztahy jsou slušné a kolegiální. Pøes rozdílnost názorù nesklouzáváme k osobním útokùm a urážkám. To je jeden z dalších dùvodù, proè o Senát nemají media velký zájem. Pùsobení v Senátu Vám pøináší øadu setkání. Na které obzvl᚝ rád vzpomínáte?

Jsou to pøedevším všechna setkání na Hradì u pøíležitosti státních svátkù. Atmosféra hlavnì ve Vladislavském sále je nepøekonatelná. Èasto se setkávám s politickými vìzni a bojovníky za svobodu. Pøi tom si uvìdomuji, jak mnoho jsme stále tìmto lidem dlužni. A vždy mì potìší, když vidím, že se na nì nezapomíná. Vedení mìsta Láznì Bìlohrad nezapomíná a je v této oblasti pøíkladem pro øadu jiných mìst. -7-

Vzpomínám si na jedno jednání mìstského zastupitelstva, na které mne pozval pan starosta Šubr. Tak pøátelské a dá se øíci v tom dobrém slova smyslu sousedské jednání jsem od té doby nezažil. Myslím si, že se to pøíliš nezmìnilo, a tak by si mohli poslanci udìlat výjezdní zasedání na jednání zastupitelstva do vašeho mìsta, aby vidìli, jak se také dá jednat. Když se øekne Láznì Bìlohrad, co Vás napadne?

Každý rok nejménì jednou si udìláme malý výlet a jdeme z Lázní Bìlohrad na Byšièky. Je to krásná cesta s nádhernými vyhlídkami. A samozøejmì folklorní festival. Pokud mám èas, tak vždy rád pøijedu. Láznì Bìlohrad patøí mezi mìsta, jejichž rozvoj brzdí nedoøešené církevní restituce. Myslíte si, že je nadìje na brzké vyøešení tohoto problému?

To je stále velký problém. Již se zdálo, že se tzv. ledy pohnou. Ale i majetkové vyrovnání s církvemi se stává politickým støetem a nikdo neví, jak vše dopadne. Osobnì jsem pro toto vyrovnání i z dùvodù, na které upozoròujete. Spoleènì s poslancem Zdeòkem Lhotou navštìvujete postupnì mìsta v našem regionu. Pøipravujete také návštìvu Lázní Bìlohradu?

Urèitì po prázdninách. Již teï se na návštìvu vašeho mìsta tìším. Pøeji vám všem hezké léto. I já Vám pøeji hezké prožití léta a hodnì zdaru ve Vaší další práci. A Vám i nadále pøináší uspokojení a jen samá správná rozhodnutí. Pavel Šubr, foto: Václav Lejdar

milech. Pozdìji pùsobila jako sociální pracovnice v Lázních Bìlohradì a ve Vrchlabí, její manžel byl za války bìlohradským starostou. Velký vliv na její výtvarný projev mìl profesor Šíma. Výtvarné vzdìlání Magdy Bílé se projevovalo i na výzdobì rukopisù, jako èlenka Kruhu výtvarných umìlkyò se úèastnila èlenských výstav obrazy krajin a motivy z Podkrkonoší a Krkonoš. Malovala s nadšením, sama byla hezounká, štíhlá, køehká žena, nìžná jako její kvìtinové akvarely - primulky, bledule, lýkovec… Emancipaèní snahy se neprosazovaly lehce ani na pøelomu 19. a 20. století. „Již pøed ètyøiceti lety mìly jsme my, nadané dívky, své touhy po vyšším vzdìlání. Snily jsme, dle svých povah a sklonù, o získání odborných znalostí pro èinnost, ke které jsme mìly vlohy a lásku. Ne každá z nás mohla jíti za svou touhou. Tenkráte rozumnost i nerozumnost rodièù mìla vìtší moc, než dnes...“

„Verše, které vydávám koneènì soubornì, jsou pouhými slokami z mé nehluèné písnì života. Následující cyklus sociálních veršù, „Dìtských motivù“, doplní pravdivì sbírku, pùvodnì v celku nazvanou „Cestou životem“. Nejmladší generaci jsem již témìø cizinkou, aè právì ona je mému srdci nejbližší, protože ve zmatcích, boji a bídì dneška tolik potøebuje naší lásky a pomoci všestranné. Snad pøinesu i jí vydáním dalších cyklù trochu prosvìtlené pravdy i krásy, jako svým pøátelùm dávným i tìm, kteøí mi dnes srdcem i duchem znova porozumí.“ Tak psala v roce 1932 prozaièka a publicistka Vlasta Vainová, rozená Ebenhochová, umìleckým jménem Magda Bílá. Básníøka a malíøka, která èást svého bohatého života prožila v Lázních Bìlohradì. Narodila se 21. kvìtna 1879 v Nové Pace, její otec, zemský advokát JUDr. Karel Ebenhoch, byl v letech 1897 až 1907 starostou v Nové Pace. Maminka Vlastimila, rozená Šrámková, byla dcerou m욝ana, pekaøe a hospodáøe z Rokycan. Vlasta získala jako nadaná dívka výtvarné vzdìlání v soukromých malíøských kurzech v Jaromìøi a Trutnovì. Po sòatku s okresním hejtmanem Dr. V. Vainem žila v letech 1921 až 1928 v Se-

Své verše publikovala Magda Bílá v rùzných èasopisech, vyšly i knižnì - sbírky „Životem“ (1923), „Verše“ (1932), „Cestou životem“ (1933). Básnickou sbírku „Dìtské motivy a verše sociální“ (1932) vydala ve prospìch Jedlièkova ústavu pro zmrzaèené dìti. Dále napsala „Pìšinkami“ (bìlohradské a krkonošské motivy, verše z let 1932 - 1947), „Listy z deníku“ (Nocturna a písnì): „Kukaèka ještì odkukává léta jasmíny vadnou, rudým mákem vzkvétá èervnovým sluncem rozlíbané pole. Sotva den zhasne, letní úsvit vstává. Modøí a bìlí lupin v zeleò mává rùžový lygrus, vikev vìnèí pole. Mateøídouškou pìšinek jdem sami…“ (Léto) Zvláštní svìt lyrické poezie, ve kterém žila, dokazuje její nesmírné vnitøní bohatství. Dojmy, barvy, vùnì, city se pøekotnì hrnuly a jen neochotnì se rovnaly do uèesaných veršù, poplatných zøejmì jednoduchému veršování ruchovcù a lumírovcù z dob jejího mládí. Pro inspiraci jí staèilo málo - ulomená vìtev borovice, pozdní kvìt rùže, vùnì rùžového hyacintu, vadnoucí listí, vánoèní vìtvièka jmelí, rej snìhových vloèek. Ale také zubožené dítì, prodávající snìženky, chudièký pohøeb otce, jediného živitele rodiny. Magda Bílá psala i krátké prózy, povídky pro dìti - „Ze života dìvèátka (Kouzlo domova)“ tvoøí vzpomínkové vyprávìní z let 1883 - 1893 v Nové Pace. Pøispívala do èasopisù i povídkami z malomìstského prostøedí, sociálnì kulturními èlánky a èasovými úvahami. Mìla soucitné srdce pro smutné osudy sirotkù, zamýšlela se nad postavením žen za 1. republiky a nad osudy dìlnických rodin. Sama nemìla na rùžích ustláno, její posmutnìlé verše jsou èasto poznamenané steskem vzpomínek. Muselo jí být hodnì tìžko, když se odhodlala napsat žádost o výpomoc Svatoboru, podpùrnému spolku èeských spisovatelù: „...do toho pøišla mi dvakrát tìžká choroba, operace, finanèní starosti dneška; navzdory tomu ještì zní mi verše utìšlivé, a štìtec a tužky pøinesou obèas radost; spolupracuji obèas i dnes zde v dobrých vztazích ke kulturním podnikùm, èlenkou svazu jsem se nemohla státi pro neschopnost plnit povinnosti s tím spojené. Nemoc a rekonvalescence sil nepøidají. Plahoèím se s mužem, invalidou též ve spoleèné práci doma; žiji z jeho pense, sama nemám z celoživotní práce literární a èinnosti v sociální péèi žádných výsledkù hmotných. Mùže-li vᚠspolek pøispìti staré literátce na konci dráhy životní, budu to považovati za uznání nezištné práce pro lid a národ.“ „Jeøabiny korály pod okny mi dozrály. Teple svítí, rudì planou, i když létu zvoní hranou, mlhy šeï když zadumanou chladné vìtry provály.“ -8 -

Léta strávená v Bìlohradì ale patøila k tìm šastným. Její dopisy svìdèí o pøátelství a spolupráci s manžely Klùzovými, B. Rychterovou. Milovala zejména Byšièky: „V øádcích voní jetelina, v kopách otava, pestrým šátkem ženkám v poli vítr pohrává. Temné stíny olše klade v louky zšedlý klín, tam, kde v létì kvetla prha, ocún chladný plamen vrhá pod keø ostružin. Pod kaplièkou kravek stádo spásá suché býlí… z vìže kavek hejno vzlétlo, na høbitùvku aster zkvetlo v sen tìm, kdo tu žili.“ (Pod Byšièkami) Na svùj pobyt v Bìlohradì ráda vzpomínala: „Pùjèovala jsem lázeòským hostùm Raisovy i moje vzpomínky, vyprávìla jsem jim v muzeu, pokud jsem tam mohla chodit v nedìli dìlat prùvodkyni - o K. V. Raisovi a Frièovi, o permském útvaru a nalezišti drahokamù u nás, u Paky; o kvìtenì zde, o starých stromech, kde hnízdí divocí holoubci. Historii uèenou ví pøítelkynì Leontina Mašínová, já vím spíše, co kámen mluví, kvìtiny vydechují a ptáci zpívají, èím mluví oblaka i hroudy pole. Teï už se netoulám líbezným zdejším krajem, jsem tìžký invalida, ale duše je zdravá, a tvoøení v obojím kumštu je mi útìchou.“ (Z dopisu redaktorovi 1958) „Až vrata ze dvora se otevøou koníèku bílému, až zmìkne zem, by oráè mohl zaorat hluboko, do pole vyjdu skrytým úvozem. Snad trnky keø mne ostnem zachytne, z trav první podbìl sluncem zasvitne, a výhled v dálky, vìtrem otevøen, v hor modø a sníh, v zrak vdechne jara sen.“ (V horských polích) S láskou psala Magda Bílá své vyznání úcty ke K. V. Raisovi: „V posledních letech jeho života zvroucnìla a ztesknìla jeho láska k domovu, ztracenému vždy na tøi ètvrti roku z dohledu láskyplných oèí; jakým pohledem objímáno bylo pøi návratu vše, co hovoøilo svazky s minulostí. Jak radostnì zesílil hlas pøi setkání se starými èleny rodu i malými košiláèky, s pøáteli starými! Všichni jsme Vás milovali. A toužebnì jsme èekali Vašeho návratu v mìsíci rùží, kdy poštovní zahrádka dýchala Vám vstøíc vùní kvìtù, a lípy vonìly na námìstíèku bìlohradském, ve slunci radostnì zrùžovìlém, oživlém pod Vašimi okny, která se otevøela v den Vašeho pøíjezdu, aby byla zavírána pak jen ve-9-

èer již, Vaší rukou. Za jedním z tìch oken psal jste kroniku rodného mìsta a kraje, tam se chýlila Vaše hlava nad korekturami. Letos marnì jsme Vás èekali…“ (Za panem Raisem) Vlasta Vainová zemøela pøed padesáti lety, 30. srpna 1958 v Nové Pace. Mnoho veršù zùstalo v rukopise, nìkteré její básnì zhudebnil J. B. Foerster. Svým životem i básnickým a malíøským dílem vyjádøila velikou lásku k rodnému kraji, krásnému Podkrkonoší, a zapsala se tak zaslouženì do pamìti Lázní Bìlohradu. Antonie Vanišová, foto: archív

též i jako panští myslivci. V prùbìhu následujících èasù pak z nich byli i myslivci na Bukovinì, v Høídelci a v Lukavci. Právì v Lukavci Václav Kozel jako myslivec a rychtáø dožil. Myslivecký rod Kozlù vystøídali Šnajdrové, kteøí vyšli z chalupy è. 2 v P. N. Vsi a sloužili na Bìlohradsku po nìkolik generací. Bažantnickou myslivnu obývali i myslivci Vlaèihové, Turek se svojí rodinou, Bažant a další. Starobylý rybník Sklepník, který své jméno nepochybnì získal podle toho, že jeho ledem byl v zimì zavážen sklep bìlohradského pivovaru, byl již dávno vysušen a zbyla po nìm pouze hráz. Po korunì hráze vede cestièka od Wagnerovy chalupy, nad fotbalovým høištìm a tenisovými kurty do Bažantnice. Cestièka míjí tenisovou klubovnu, poslední objekt pøipomínající bývalou myslivnu. Starou klubovnu, døívìjší myslivecký seník, daroval tenistùm v roce 1930 hrabì Merveldt, sám náruživý pøíznivec tohoto bílého sportu.

Vchod do myslivny byl ze severní strany. Z chodby vlevo se šlo do sednice, vpravo do pokojíku. Za mých mladých let tu byl lesním starý Bažant, pravý typ foøta, takový je èasto zpodobòován na dávných obrazech. Bažant mìl dlouhý, bílý vous. Jeho paní vypadala proti nìmu jako nìjaká aristokratka. Jejich jediná dcera Lorka byl mojí spolužaèkou. Bažant tu byl dlouhou øadu let, po nìm se foøti èasto mìnili.

První kurt u restaurace Bažantnice

Když pøed dvaceti lety byla zbourána letní restaurace v Bažantnici, zaniklo nejen kultovní místo nás mnohých, kde pøi tanci a pod nezapomenutelnými kresbami uèitele Koubka probíhala mnohá dostaveníèka generací, ale spolu s restaurací zanikla i poslední podoba starobylé myslivny, jež nakonec dosloužila pouze jako výèep, kuchyò a provozní zázemí personálu.

Když sloužili v myslivnì Schwieger a Schmidt, podávaly jejich ženské lázeòským hostùm kávu a èaj. Pozdìji byla u myslivny vybudována veranda. Tak vlastnì zaèala restaurace. Z verandy vznikla místnost s taneèním parketem. To už foøti v myslivnì nebyli. Už to byla letní restaurace, kde se servírovaly obìdy i veèeøe, konaly lázeòské koncerty a dancingy.

Právì tam, kde je dnes u tenisové „ètyøky“ altán s pramenem železité vody, bylo již pøed rokem 1679 hrabìtem Vilémem Bertholdem z Valdštejna postaveno roubené stavení. Sloužilo panskému myslivci a mnohými pøestavbami bylo pøemìnìno na zdìné. Tehdy zde od hráze starobylého rybníka Sklepníka byla z lesa, táhnoucího se až k Homolce, zøízena nová panská obora. Jejím myslivcem a oborníkem se stal mladý Václav Kozel. Byl synem panského vrátného ze starobylého rodu bìlohradských Kozlù. Rodu, jehož pøíslušníci sloužili po nìkolik generací místní vrchnosti jako „sádeètí“ èi rybáøi,

Restauraci, ve které probìhla nová rekonstrukce, mìl v letní sezonì v nájmu nìkterý zdìjší hoteliér. Vzpomínám na hoteliéra Køanèila, jenž bydlel ve vile na kraji Bažantnice (dnešní Karluška) a mìl v nájmu novì vystavìné koupalištì Pardoubek. U své vily vždycky na Vánoce prodával Køanèil kapry.

-10 -

Kolem roku 1900, když jsem mìl tøináct, a když se sekalo pod Homolkou, tak jsem chodil sekáèùm z Dolní Vsi pro vodu k železitému prameni v Bažantnici.

Dva snímky - 20. léta minulého století

Ta Bažantnice! To byl Eden pro vyvolené, pro lázeòské hosty. Pro nás ostatní byl vstup pøísnì zakázán. Kdo se opovážil do té vonící a chladící houštiny, kde se chovala zvìø, tak byl z tohoto ráje vyhnán. Sekáèi sice vyjednali se správou Bažantnice, že mohu pro nì donést vodu z pramene, ale ve skuteènosti to bylo jinak. Jen jsem se v Bažantnici objevil s plechovým džbánkem, tu pøilítl starý Bechtold, Nìmec jako poleno, nebo hajný Ducháèek. Hrozili holí a já utíkal, vìtšinou bez vody. Zase se vyjednávalo, zase se všechno opakovalo. Do Bažantnice jsem se bál chodit a byl jsem moc rád, když se „moji“ sekáèi pøestìhovali na jiné pole.

Asi pøed osmdesáti léty dopsala svoji historii hrabìcí bažantnická myslivna. Myslivna proto, že se jednalo o oboru, ve které se pøevážnì chovala zvìø. Postupnì pøešla v letní restauraci, která byla dobøe známa širokodaleko. I dnes se potkáte s lidmi, kteøí tento bìlohradský fenomén minulosti obdivují. Správu nad parkem v Bažantnici pøevzal legendární hajný Josef Slavík. Myslivnu v centru Bažantnice nahradil starý chudobinec, kdysi dávno rybáøská bašta v Dolní Nové Vsi u rybníku Kaèák. O této dobì a lidech okolo pøineseme reportហv záøijovém èísle Bìlohradských listù. Eduard Èeliš, foto: archiv

Porostová skladba bìlohradské Bažantnice je prakticky totožná s miletínskou a úlibickou. Je však svým rozsahem vìtší, jedná se o více než 60 hektarù. Je tvoøena tvrdým luhem - dub, jasan na vlhèích stanovištích a mìkkým luhem, olše, na silnì podmáèených místech. Èást Bažantnice pøedstavují kaštanové a smrkové aleje. Je zde i kombinace smrku a vejmutovky, která je v souèasné dobì silnì napadena vìtrem a kùrovcem. Dubové porosty jsou staré okolo 200 let a jsou stále v dobrém stavu. V Bažantnici se chovala zvìø. Danèí, srnèí, bažanti i vysoká - jeleni. Do zaèátku padesátých let byla oplocena. Cestièky v Bažantnici byly budovány pro panské koèáry. Inu, vrchnost chtìla pøi honech dojet až na místo. Zároveò mìla tato obora i sí odvodòovacích a zavlažovacích kanálù.

Stůl konšelský

Za starých dob stával v hostincích stùl konšelský. Za stolem tím projednávány byly dùležité záležitosti obecní. Byla to první stolice soudní ve sporech našich pøedkù. Co se za stolem tím usneslo, platilo hned, jakmile rychtáø do ruky „právo“ vzal a je pozvedl. Konšelský stùl byl ve velké vážnosti u všech a byl nejznamenitìjším inventáøem hostince. Kdo za stùl konšelský mohl si sednouti, poèítal to za velké vyznamenání, jež se mu dostalo. Dùležitosti své byl zbaven roku 1848 a z hospod odstranìn. „Právo“ jako starožitnost zachovalo se dosud na Tikovech v hostinci p. Flégla, jest to hùl potažená koží. Právo jmenoval tenkrát i obecní úøad.

Bývalý seník, pozdìji klubovna tenisu

Vìtší spory vyøizovány byly na zámcích každého panství, u nás v Hoøicích a Bìlohradì. Sebemenší provinìní jako neposlušnost trestáno bylo ranami lískovkou. K tomu úèelu byla na zámcích lavice. Vzpoura, žháøství, krádež, smilstvo a vražda byly na hrdle. K doznání zloèinu používalo se práva útrpného (muèení). Pozdìji bylo zrušené za cís. M. Teresie. Každé mìsto mìlo právo hrdelní. V Hoøicích stávala šibenice. Jako buøiè, poslední na panství hoøickém popraven Kloutvor z Chlumu. Rebelanty pochovávali v lese v „Koleèku“. Na památku lesního pohøebištì stojí nad Hoøicemi u silnice kamenný køíž. Jest daleko „Koleèka“. Z poznámek ke kronice Lhoty Šárové

- 11 -

Kdo pøijede do Bìlohradu od Jièína, hned za železnièním pøejezdem uvidí dlo ným plotem. V minulosti okraj Bìlohradu. Témìø za mìstem zde stával nejprve c tilní továrna. Ve ètyøicátých letech minulého století textilka zanikla a wermacht m tady bratøi Hamákové mìli drobnou kovovýrobu. Znárodnìním pøešla továrna výrobu, ve které pokraèoval i její následník Narex a.s. V roce 1998 koupila pøi pri ma DEPRAG SCHULZ GMBH u. CO, sídlící osmdesát kilometrù za naší hranicí v dobá historie podniku, ve kterém pracuje øada velmi schopných lidí. Deset le Informace nám poskytl souèasný øeditel ing. Jiøí Kotyška, který pùsobí ve firmì

Firma Deprag je nìmecká rodinná firma, která má dva výrobní závody. Jeden v nìmeckém Ambergu se 320 zamìstnanci a druhý v Lázních Bìlohradì, kde pracuje 200 lidí. Co se týèe sortimentu v Bìlohradì, hlavním programem je vývoj, výroba a prodej profesionálního pneumatického náøadí, které dodává DEPRAG CZ a.s. do celého svìta. Má na to øadu odbornì zdatných pracovníkù od konstruktérù, dìlníkù až po prodejce s dobrým jazykovým vybavením. Filozofie firmy øíká: „Nikdo nemùže být dobrý ve všem“, a právì tohle Bìlohraïáci umí. Proto má v rámci firmy závod exkluzivitu na pneumatické náøadí a celý proces od vývoje po prodej se odehrává zde. Je to celý sortiment pneumatických brusek, vrtaèek, utahovákù a speciálních náøadí do dolù. Dalším sortimentem jsou výrobky, které se vyrábìly i v minulosti pod znaèkou Narex. Je to široká škála upínacího náøadí vyrábìného podle pøání zákazníkù. U tìchto systémù v souèasnosti vývoj neprobíhá, spíše dochází k dílèím vylepšením. Ve výrobním programu je i šroubovací technika, jejíž vývoj zajišuje mateøský závod v Ambergu. Jde zjednodušenì øeèeno o šroubovací vøetena, podavaèe šroubù a systémy øízení, ze kterých se sestavují jednoúèelové stroje. Z Bìlohradu se zajišuje hlavnì prodej a servis pro východní Evropu. Velkým zákazníkem je napøíklad firma Nokia, pro kterou dodává Deprag šroubovací automaty a podavaèe šroubù, použité ve výrobì telefonù, které jsou zpravidla integrovány do jednoúèelových strojù. Mnoho dalších firem od výrobcù domácích spotøebièù až po automobilový prùmysl používá výrobky znaèky DEPRAG a DEPRAGINDUSTRIAL. Automatizace je další smìr, kterým se Deprag CZ vydává. V souèasnosti v Bìlohradì novì vzniká a dál se rozšiøuje tým lidí pracujících právì ve vývoji a realizaci šroubovacích automatù pro lehèí konstrukce. Tím bude firma schopna zajišovat systémy od jejich návrhu po prodej a servis. Vysoce specializované výrobní postupy, které v Bìlohradì ještì v souèasnosti nedokáží, dìlají s pomocí mateøské firmy v Ambergu. Dnes pracuje v bìlohradské poboèce výše zmínìných 200 pracovníkù. Jsou stabilním kádrem bez velké fluktuace a podle slov øeditele ing. Kotyšky je i velmi malá nemocnost, která je pod tøi procenta, což má málokterá spoleènost v republice. Podaøilo se pøekonat poèáteèní problémy s nedostatkem kvalifikovaných lidí, konstruktérù, obsluh na CNC strojích a personálu technicky a jazykovì vybaveného. Dnes je obchodní oddìlení schopno mluvit anglicky, nìmecky, španìlsky, rusky a to pøináší velký obchodní potenciál.

Dùležité jsou kontakty se školami. Napøíklad dobrý je vztah k Technické universitì v Liberci nebo Plzni, odkud pøišlo nìkolik vzdìlaných lidí. Podnik hojnì využívá spolupráce se Støední prùmyslovou školou v Jièínì. Studenti chodí do Bìlohradu na praxi a po absolvování školy a získání titulu Dis. je jim nabídnuta možnost zamìstnání. Øada takových lidí již pracuje napø. na pozicích konstruktérù, kde využívají pøi své práci nejmodernìjší poèítaèové systémy a dále doplòují své vzdìlání. Napojení na mateøskou centrálu umožòuje využití jejich projekèních kapacit a získávat již hotové konstrukèní postupy a øešení. -12 -

Prohlubuje se i strategické partnerství se SOU v Lázních Bìlohradì, kde se v oboru obrábìè kovù pøipravují mladí lidé pro práci ve strojírenství. Tento obor firma Deprag iniciovala. Žáci absolvují praxi pøímo v závodì. Od druhého roèníku dostávají stipendium a odmìnu za produktivní práci a po vyuèení mají zajištìno místo v Depragu. Nauèí se pracovat pøímo ve výrobì na moderních CNC strojích, ke kterým by se v žádné škole nedostali. Podívají se i do mateøského závodu v Ambergu, kde vidí, jak se uèí studenti v Nìmecku. Pro SOU je spolupráce se závodem dost klíèová, napø. snahy o zrušení uèilištì, klesající zájem o tradièní zemìdìlské obory, to všechno ohrožovalo existenci SOU. Spolupráce s Depragem pøišla vèas a uèilištì se stalo i díky novému oboru opìt zajímavým. Systém vzdìlávání má své místo v celé filozofii podniku. Kdo se snaží a získává další znalosti a zkušenosti, s tím firma poèítá a je za to finanènì ohodnocen. Firma nabízí øadu vzdìlávacích kurzù od profesních po jazykové. Platové navýšení poslední rok bylo v prùmìru 6,6 %, ale nebylo plošné, pøedevším pracov-

ouhou, vysokou budovu stojící za zeleukrovar, pozdìji Goldschmidtova texmìl v prázdné budovì sklady. Po válce a pod TOS, který zavedl strojírenskou ivatizaci od státu továrnu nìmecká firve mìstì Amberg. Zaèíná se psát novoet je výroèí, které stojí za ohlédnutí. šest let.

níci na CNC strojích mìli nárùst až 8 %. Skonèil stav nouze o kvalifikované obrábìèe, dnes se lidé hlásí o odbornou práci a firma si mùže vybírat.

se k nim øadí. Zatím se vyrábí dva typy turbínových brusek, které budou postupnì doplòovány dalšími modely náøadí v rùzných výkonech a provedeních. Dnes se daøí výrobky dobøe prodávat a i v konkurenci velkých firem si své místo na trhu obhájit. Obrat roste každým rokem v prùmìru o deset procent a s ním i produktivita práce. Firma je zdravá, zisková a bez dluhù, což jí dodává sebevìdomí a víru v dobrou budoucnost. Nakonec jsem se zeptal ing. Jiøího Kotyšky, jak se dívá na Láznì Bìlohrad ve vztahu k firmì i jako øadový obèan. Odpovìdìl: „Já jsem Jièíòák, pøesto obdivuji práci vedení mìsta. To, jak se jim v posledních letech podaøilo napøíklad získat dotace, to je obdivuhodné. Zlepšil se vzhled mìsta, ulic, údržba zelenì, došlo k vybudování sportoviš. Zvláštì uvìdomíme-li si, kolik lidí tam pracuje. Spolupráce naší firmy s mìstem je výborná a nesetkal jsem se s tím zdaleka všude. Mrzí mì, na jaké pøekážky naráží obchvat mìsta a uvìdomuji si, že jestli se nestihne udìlat do roku 2013, pak již nebudou na obchvat peníze a bude to velmi obtížné. Je potøeba najít rozumný kompromis a dohodnout se. Každá varianta s sebou nese problémy a ty je potøeba spoleènì pøekonat. Pokud budou dobøe fungovat mìsto, láznì, uèilištì, Deprag a další firmy, bude se tady lidem dobøe žít. Pøeji všem obèanùm Lázní Bìlohradu a okolí klidné a pohodové prožití letních mìsícù.” Ladislav Stuchlík, foto: autor

Deset let firmy Deprag vede samozøejmì i k pohledu dopøedu. Pro veøejnost, procházející po chodníku pøed plotem továrny, bude asi nejvìtší zmìnou sanace, zbourání starých továrních budov u silnice. Otevøe se tak celý prostor pøed souèasnou hlavní výrobní halou a továrna zásadnì zmìní léta zažitý vzhled. Nutné bude odbagrování vrstvy minulou výrobou kontaminované zeminy a její uložení na speciální skládku. Ekologická zátìž zùstala jako dluh, ke kterému se stát zavázal pøi prodeji firmy v roce 1998. Sanace by mìla být hotova do dvou let, pokud se zdárnì dokonèí jednání Ing. Øehoøovského (místopøedsedy dozorèí rady DEPRAG CZ) na ministerstvu financí ÈR. Filozofie firmy pøedpokládá vývoj dalších nových typù pneumatického náøadí s turbínovým pohonem. V souèasnosti není na svìtì mnoho firem, které by tuto výrobu kvalitnì dokázaly a firma Deprag - 13 -

V našem mìstì Láznì Bìlohrad se z povìøení ÚV KÈT, v rámci oslav 120 let vzniku KÈT, v termínu 4. - 8. 6. 2008 uskuteènil Letní turistický sraz 2008. Na organizaci se podílel místní odbor KÈT a vydatnì pomáhali èlenové odborù z Nové Paky, Hoøic, Ostromìøe a Pecky. Spolupoøadateli srazu byly Mìsto Láznì Bìlohrad a CK Hoška-tour. Na všechny srazové dny se pøihlásilo celkem 402 úèastníkù. Na jednotlivé dny pøijel následující poèet dalších pìších i cyklo turistù: ve ètvrtek 338, v pátek 53, v sobotu 483 a v nedìli 42. Celkem se v našem krásném mìstì v tìchto dnech prezentovalo více než 1300 turistù, ale pod Zvièinou jich putovalo na dva tisíce. Je škoda, že i pøi takovéto akci se najdou tací, kteøí (pøedevším na jednodenním putování) se nepøijdou prezentovat (tzn. zaplatit smìšné startovné). Hlavní srazové dny byly 4. - 8. 6. 2008, ale již od 31. 5. 2008 putovalo pìt dnù 35 pìších turistù „Po stopách Prusko - rakouské války“ a 14 cykloturistù „Orlickými horami a Kladským pomezím“. Úèastníci srazu mìli možnost poznávat blízké i vzdálenìjší okolí nejen na

pìších èi cyklo túrách, ale byly pro nì pøipraveny i autobusové zájezdy do Èeského ráje a Stolových hor v Polsku. Odborný výklad o navštívených místech podali úèastníkùm zkušení prùvodci. V našem kouzelném kraji byly pøipraveny pìší trasy dlouhé 10 až 30 km. Vedly zvlnìnou až kopcovitou krajinou pøes Pecku do Nové Paky, kde se mohli turisté zúèastnit exkurze do místního pivovaru. Na Pecce mìli možnost navštívit støedovìký hrad s expozicí o Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic, pána na Pecce. Další trasa vedla pøes pøírodní park Bažantnici na Byšièky a dále do mìsta kamenné krásy - Hoøic - na trubièky. Po nauèné stezce bìlohradského rodáka K. V. Raise vystoupali turisté v sobotu na nejvyšší vrchol oblasti - Zvièinu. Za námahu byli odmìnìni krásným pohledem na celý kraj, vèetnì Krkonoš. V nedìli již trasa vedla nejbližším okolím lázeòského mìsta - pøes Kamennou Hùru k vyhaslé sopce ve Høídelci. Cyklotrasy byly dlouhé 40 až 60 km a vedly - mimo jiné - na vrch Tábor nad Lomnicí n/Popelkou nebo za architektonickou perlou východních Èech

-14 -

a støední Evropy - romantickou pøehradou na øece Labi - Les Království u Dvora Králové n/Labem. Dík patøí také vedení Anenských slatinných lázní, že umožnilo turistùm návštìvu krytého bazénu, což se setkalo s pøíjemnou odezvou. V podveèerních hodinách hlavních srazových dnù byl pøipraven kulturní program v Zámeckém parku. K poslechu, ale i k tanci, zde hrály country skupiny Trosky a Johny Wolker Band a vystoupil i místní národopisný soubor Hoøeòák. Pøedstavila se i redakce èasopisu Turista - mediální partner srazu. Pøi další návštìvì našeho krásného kraje poslouží dobøe zpracovaná brožura s uvedenými trasami a podrobným místopisem. Tuto brožuru, spolu s dalšími hodnotnými suvenýry s logem srazu, obdrželi úèastníci již pøi prezentaci první den. Na organizaci celého srazu se podílelo více než 90 poøadatelù. Pøes malé výtky, které se týkaly spíše kvality nìkterého ubytování, byla na konci srazu slyšet pouze slova chvály a uznání. Napomohlo k tomu jistì i perfektní objednané poèasí. Za organizaèní štáb Lubomír Hoška foto: autor

foto: Stanislav Bøeský, Ladislav Stuchlík, Václav Lejdar - 15 -

Domy dnešní Dolní Nové Vsi stojí po obou bøezích Javorky. Nebylo tomu však vždy, za starodávna byla stavení sedlákù a chalupníkù budována výhradnì na pravém, vyšším bøehu, který poskytoval ochranu pøed záplavovou vodou pøi povodních, a tak tomu bylo ještì dlouho po válce tøicetileté. Tehdy od kostela k jihu jako první v poøadí stával prastarý panský mlýn zvaný Podkostelní, na jehož místì dnes je zahrádkáøská kolonie. Pak následovala stavení pouze ètyø selských statkù, jež stála na místì dnešních domù èp. 3, 7, 9 a èp. 11 a domek baráèníka Rejmondta bez polí stojící na místì dnešního èp. 6. Polnosti tìchto statkù se táhly v pruzích od jednotlivých stavení k Hrádku, pøes nìj až k potoku Heømance, kde byly louky tìchto statkù. Jako poslední po toku Javorky byl panský Dolení dvùr a kdesi pod ním bývala tehdy hájenka, po níž již nezbylo ani stopy. Jiných stavení zde nebylo. I když jsou známa pøíjmení všech sedlákù v r. 1651 na tìchto statcích hospodaøících, žádné takové pøíjmení se však do souèasnosti nedochovalo. Jen jedno pøíjmení tvoøí výjimku a tím je pøíjmení Hrnèíø patøící starobylému rodu, z nìhož sedlák Ondøej Hrnèíø tehdy hospodaøil na usedlosti dnešního èp. 7 a od nìho pak pøevážná vìtšina všech dnešních Hrnèíøù Bìlohradska svùj pùvod mùže odvodit. Vìnujme však pozornost poddanskému statku, tzv. kmecímu dvoru, který patøil k usedlosti stojící tehdy na místì dnešního èp. 3. Byl to tehdy vùbec nejvìtší statek z celého bìlohradského panství a patøil k nìmu pruh pùdy mající kolem 43 hektarù. Pozemky se rozkládaly od høbitova až k usedlosti èp. 7, tedy takøka až k prvnímu dolnoveskému mostu pøes Javorku a táhly se k západu až k potoku Heømance. Statek tehdy držel Jiøík Slivka, který zemøel v r. 1656 ve vìku 74 let a jeho jméno se do souèasnosti dochovalo v názvu lesíka - Slivkova háje, který byl souèástí statku a který se dnes obecnì nazývá „Slívák“. Jak obyvatel na panství pøibývalo a bylo tøeba zajistit obživu pro více lidí, byl i tento statek v prùbìhu èasu dìlen, a tak nejprve nìkdy mezi l. 1651-4 byla oddìlena èást pozemkù v pruhu na severu pøi høbitovì a vznikla usedlost dnešního èp. 1, v r. 1656 pak byl oddìlen i pruh pozemkù na jihu a vznikla chalupa dnešního èp. 5. Na usedlosti dnešního èp. 1 již od r. 1654 v nìkolika generacích hospodaøili pøíslušníci selského rodu Bartoníèkù, kteøí do Bìlohradu

patrnì pøišli z Dymokur, jehož potomci se ve své dobì znaènì rozmnožili. Obživu si hledali i v panských službách jako šafáøi panských dvorù a od nich zase všichni Bartoníèkové Bìlohradska svùj pùvod mohou odvodit. Po nich se na statku vystøídala celá øada dalších vlastníkù až do doby, kdy koneènì statek v r. 1777 koupil Jan Vlach (4.10.1743). Když tomuto v r. 1780 zemøela jeho první manželka, oženil se patrnì bohatì podruhé, nebo si za manželku vzal „starou pannu“, již osmatøicetiletou Kateøinu Svatoòovou, dceru mlynáøe Podhrázského mlýna (dnes mlýn zvaný Kotykùv), která byla o dva roky starší ženicha. Vlach hned po své druhé svatbì zaèal pro sebe a svoji rodinu na jižnìjší èásti zahrady stavìt nová obytná a i hospodáøská stavení - nynìjší èp. 2, na nìž se po dokonèení i pøestìhoval. Polnosti usedlosti opìt rozdìlil na dvì stejné poloviny a pùvodní již takto zmenšenou usedlost èp. 1 prodal. Ta se pozdìji dostala do vlastnictví potomkù starobylého rodu Sehnalových, jehož pùvod lze vysledovat od dolnoveského rychtáøe a šenkýøe Tobiáše Sehnala (1625), hospodaøícího v r. 1651 na dnes již neexistujícím statku s „krèmou“ èp. 26 v Prostøední Nové Vsi (do roku 1810 ještì souèást D. N. Vsi), pøedka všech Sehnalù Bìlohradska a okolí. Za øezníkù a pak i hostinských Sehnalù byl v polovinì 19. st. zøízen hostinec, který je provozován do souèasnosti. Ale vrame se k novì postavenému domu èp. 2, v nìm se též od výstavby v r. 1782 do souèasnosti vystøídala celá øada majitelù. Po dvì generace jej vlastnil rod Mecnarù, dále opìt po dvì generace rod Voòkù pùvodem z Úhlejova a od nich jej v r. 1953 koupili Hrnèíøovi, potomci Ondøeje ze zmiòovaného èp. 7. Tento velký selský roubený dùm (na snímku) postavený v r. 1782 se takøka v pùvodní podobì zachoval do souèasnosti jako memento na èasy již dávno minulé. Josef Špùr, foto: autor

Celý projekt byl odstartován dne 4. èervence z Jièína a bìhem tøí etap 444 km dlouhé trasy následnì navštívil všechna významná centra Královéhradeckého kraje, ve kterých byl pøipraven zajímavý doprovodný program. V Lázních Bìlohradì se program pøedstavil hned první den 4. èervence. Vzhledem k deštivému poèasí se zahájení posunulo na 11 hodinu. Program do té doby vyplòoval orchestr E. S. Band Milana Sedláèka. O historické automobily projevili zájem pøedevším dìtští návštìvníci. Slavnostním vyvrcholením byl 6. èervence galaveèer v sídle Krajského úøadu Královéhradeckého kraje, na jehož nádvoøí historické vozy symbolicky zakonèily svou spanilou jízdu krajem.

Trofeo Niké BOHEMIA 2008 je projekt zamìøený na podporu turistického ruchu v Èeské republice. Trasa procházela nejzajímavìjšími místy z hlediska domácího i zahranièního cestovního ruchu, jako jsou pøírodní krásy, technické a kulturní památky, s dùrazem na regionální tradice a gastronomii. -16 -

(las, pj)

Když byla má matka svobodná, pøišli k nim na Brdík do hospody tøi strejcové a ptali se, kdy bude v Miletínì pou. Má matka byla všeteèná, a tak nakoukla do jejich tašek a s hrùzou zjistila, že v nich mají pistole, paklíèe a nože na obì strany broušené. „To jsou loupežníci,“ hrklo v ní. Když muži odešli, oznámila to. Za týden byla v Miletínì pou a tihle tøi - byli to známí zlodìji Kavanové - tam opravdu byli. Obehráli Fiedlera z Hoøic o peníze, ale døív, než èetníci zasáhli, zmizeli smìrem k Bìlohradu. Èetníci se tedy vydali na Dupaèku, ale tam je nezastihli. Svolali muže, kteøí mìli vyslouženou vojnu, a pokraèovali v pronásledování. Na Brdíku se jim lupièe podaøilo zatknout, ale jeden z nich pøitom èetníkovi ustøelil prst. Maminka mu na ruku lila vodu. Berkop z Brtve pak prst s poškozeným prstenem našel. Když u Vinèálkù v Brtvi umøel hospodáø, chodilo na vdovu strašidlo. Sousedé usoudili, že kdosi chce vdovu vyhnat, aby pak chalupu lacino koupil. A tak ponocný Pundr a Lámr z Familií zaèali hlídat. Strašidlo pøišlo, bouchalo na okenici a házelo prkýnka. Když Lámr otevøel dveøe, dostal jabloòovou vìtví a na Pundra pøiletìla cihla. Pøi pronásledování strašidlo zmizelo ve tmì. Pøípad byl oznámen èetníkùm, ti také zaèali hlídat, ale to už se strašidlo neobjevilo. Vypravoval pan Mecnar z Brtve asi pøed 80 lety

Dne 22. èervna 1845 na nedìli šestou po sv. Duchu bylo celý den slunce pod mrakem, ale vzduch velmi dušný a parný, takže pot z èlovìka se linul. Kveèeru o devíti hodinách pøi vìtru poledno-západním zaèalo mírnì a pozvolnì pršeti, poznenáhlu bouøka huhlati, až o pùl desáté od západu se shrnuvše, valné deštì s hromobitím zpùsobila. Vichrování k stranì poledno-východní bylo ustavièné a okolo desáté udeøil hrom do chalupy v Dolní Nové Vsi Nr. 18, vjev komínem dolù a zabiv domácí hospodyni, vdovu Annu Buøilovou, pod komínem housata krmící. Zùstala na místì mrtva a snad svou neopatrností smrtí tou zahynula. Nebo mìla dveøe u sínì zrovna proti komínu otevøené, i dveøe u sednice, a tak látka elektrièná prùvanem pøitažená komínem sjela, tu sedící hospodyni umrtvila, zeï a veøeji levou prorazila, køesadlo ze stìny vytrhla, kus podlahy odervala a tøi okna rozloukvši, dìtem pak na posteli ležícím nic neuškodivši ven vyjela. Dítì na posteli ležící mìlo pod hlavou v šátku zaobalenou placku, tu i s šátkem ven blesk vyhodiv, dítì bez úrazu pominul. 14. èervna 1847 pøed 4. hod. ranní byla na obloze støíbrná pružina. Lidé na ni s hrùzou zírali a øíkali: „Metla boží!“ Pak se ozval temný rachot, jako když nìkdo na trakaøi po kamení prázdnou truhlu veze. Lidé tvrdili, že to byl ohnivý drak a prorokovali, že nastane mor. Byl to však meteor. Zapsal faráø František Petera

(A co UFO? Nebylo to UFO? - poznámka souèasníka) Stránku pøipravil Svatopluk Hrnèíø, obrázek: Petr Stuchlík

- 17 -

Bìlohradská škola pøed dvìma sty lety zavedla dva pozoruhodné svazky, o které se peèlivì starala. Tomu prvnímu se øíkalo Zlatá kniha, v níž postupnì pøibývala jména vzorných a pilných žákù. Nejsme tedy ani trochu pøekvapeni, že se mezi nimi objevuje i školák Karel Rais. Podívejme se však i na druhý svazek, na Èernou neboli Hanebnou knihu. Už na první pohled budila hrùzu. Mìla nejen èernou vazbu, ale i oøízku, a protože pøi barvení èerò pronikala dovnitø, jednotlivé stránky získaly ponuré rámování. Zajímavý je už první zápis. A to tím, že si ho musel napsat sám viník - žák Josef Cozl. Pøeètìme si ho: „Ja pomnohem napominani a y malem trestani pøedce wždy rozpustily a neposlussny zustawam, a protož tohoto zapsani do hanebne knihy sem zaslaužil dne 11. April.“ Druhý zápis píše již úhledným písmem uèitel Hilmar: „Holaužek Waclaw skrze swau swiwolnost kterau gak uèitely tak pomocnikog prokazuge a lepssit se nechce, proto sem zapsan gest. D. 11. April 1799. J. Hilmar.“ Bìlohradská Èerná kniha prozradila, že obzvláštì živým školákem byl Jan Baronek. První zápis ho kárá „pro neposslusne chovani a skrz sspatne psani v kterem se malo lepssi“. O nìco pozdìji po „døevách“ bìhal a z nich dolù dìti strkal, jindy je zase napomínán „skrze sstweractwi pøi øikani Ministrancy“. Josef Bartoníèek se také provinil: „Bil skrz neposednost pøiwiuèování do gineho sskamna pøesazen a hned zas pøi katechyzmusu druheho lechtal.“ Jiný ulièník „pøi èteni mjsto pozorowanj na nos pyskal“, a další „po napominani gesstì huøe napsal, tak gako bi to na truc uèinil, mimo to žádnou pozornost pøiwiuèowani winaložit nechce“. Do Hanebné knihy se dostal i žák, který „Francoj SSnajdroj èepici do bláta zahodil“. Jeho spolužák mìl zase „zlau hubu“ a další „nahanebnem místì stoge se toèil a gesste se smal.“ Èerná kniha však kupodivu vydává i kladná svìdectví o uèitelích: „Dne 3ho Prosince 1850, skrze neposlechnuti uèitelowa napomenuti, aby na led nechodili a se neklouzali ponìwadž jesste tak slaby byl, že pod nohama praskal a lehkoby se mohl prolomit, a nesstìstí a zármutek pro rodièe se mohl lehko pøihodit, zasluhujou do této knihy hanby zapsaný býti, totiž Flum František z Brtve, Flùgr Jan a Urban Wáclaw z Hoøeního dílu.“ Pøi proèítání zápisù zjišujeme, že prohøešky našich pøedkù bývaly nevelké a souèasnì se hrozíme, jak „èerné“ by musely být Hanebné knihy našich školáckých let. Zbývá dodat, že bìlohradská Hanebná kniha byla zøejmì unikátem. Jinak by v roce 1895 nebyla vystavena na Národopisné výstavì v Praze. Výpisky z Èerné knihy poøídila L. Mašínová

Pan øeditel ZŠ J. Jirásko nás požádal o aktivní spolupráci v øešení následujícího problému: nádvoøí školy, na nìmž jsou umístìny lavièky, využívají èasto v odpoledních a veèerních hodinách dìti a mládež. Projíždìjí se tam na terénních kolech a skatebortech. Místo se stalo náhradou skateparku èi jiné plochy, kde by bezpeènì mohli tuto sportovní èinnost provádìt. Ovšem nešetrným zacházením nìkterých jedincù se nièí majetek mìsta (nátìry lavièek i døevo samotné), kterému patøí i správa tohoto území. Prostor býval doposud otevøen, mnozí spoluobèané využívali prùchodu mezi ZŠ a uèilištìm. Pokud se situace nezlepší, bude mìsto nuceno naøídit uzavøení tohoto prostoru. Proto chceme požádat všechny rodièe, aby si o popsaném problému pohovoøili se svými dìtmi, zejména chlapci vyšších tøíd, a pomohli tak zachovat majetek patøící všem obèanùm našeho mìsta. A tím zachovat prùchod pøes školní dvùr. Pokud budete dvorem procházet a uvidíte nièení lavièek, prosíme, abyste dìti oslovili, pøípadnì oznamte vedení školy jména dìtí, o které se jednalo. Spoleènou aktivitou a bdìlostí by se nám mohlo podaøit uchránit majetek mìsta. Buïme k sobì vzájemnì ohleduplní a bdìlí. Dìkujeme.

21&›-18v0¥ 4ƒECZDIUPVUPDFTUPVQPE©LPWBMWĂFNTWąN§UFOƒ®¯NLUF®‰TFWIPKO‡NQP§UV [Ž§BTUOJMJ BVUPHSBNJƒEZ N‡ OPW‡ LOJIZ .v<'ž5-z 218¥&-; +++ LUFSƒ WZĂMB LPODFN§FSWOBUPIPUPSPLV2PE©LPWƒO‰QBU®‰JLBNBSƒE¯N[FòƒSPWDPWZ.IPUZ

+OH.JCPVĂJ-O©[ƒ§LPWJ WQSBWP(SBOUJĂLV/BM‡NV VQSPTU®FEB,JOESPWJ-ZO DMPWJ GPUPHSBGVK‰D‰NV[BKFKJDIOƒQBELOJIVQPL®U‰ULUFS‡IPćUPBLUVTF[IPTUJMJT U‡N©®QSPGFTJPOƒMO‰SVUJOPV-SPNĂBNQB¬TL‡IPQ®JOFTMJJLPÉLKBIPE OBTO‰NLV WQPQ®FE‰KFćEPĂVNJW‡IPW‰OBTBNP[®FKN©QBU®‰8OFQPTMFEO‰®BE©QBLE©LVKJ QFSTPOƒMV4FTUBVSBDF7 5FIOBM¯[BQ®‰QSBWVBQFSGFLUO‰PSHBOJ[BDJSBVUVKBLPć JW[PSOPVPCTMVIVOƒWĂU©WO‰L¯BVUPHSBNJƒEZ ,J®‰5FIOBMGPUP,JOE®JDI-ZODM

Tisková oprava: v èlánku Poklad na bìlohradském zámku (BL léto 2008) bylo ku jménu Jan Berthold Schaffgotsch pøidáno omylem „z Valdštejna“.

Obèanské sdružení pøi ZŠ K.V.Raise v Lázních Bìlohradì

SATELITY MONTÁŽE • SERVIS

-18 -

V pátek 16. kvìtna byla na Malém námìstí v Lázních Bìlohradì v Kafebaru No. 109 otevøena galerie. Vystavuje v ní skupina èeských podkrkonošských malíøù. Od 16. kvìtna Radoslav Novotný - RADOZO svá surrealistická díla, 27. èervna Novopaèák Vlastimil Mužíèek zahájil výstavu Krajiny, portréty. Malíøka Eva Šinkmanová bude mít vernisហ29. srpna a pøedstaví své Krajiny, kytice. Cyklus uzavøe Vìra Hõrstová Abstraktní krajinou, která zahájí 31. záøí. (las)

Druhý roèník akce s názvem „Strašidelná Bažantnice“ se uskuteènil 28. 6. za obrovské úèasti návštìvníkù. Témìø šedesát strašidel, hejkalù, èertù a podobných pohádkových postav a rùzných bytostí pobavilo nejen dìti, ale i dospìlé. Celý rej konèil na Byšièkách divadelním vystoupením Svatební košile v podání dìtí ze ZUŠ Hoøice a koncertem skupiny Krvavá valcha. Druhý den se konala tradièní Byšická pou. (las, pj, ev)

Obèanské sdružení rodièù a pøátel Bìlohradské mateøské školy poøádalo v úterý 3. kvìtna druhý roèník Dìtské olympiády. Za krásného poèasí se na sportovišti za základní školou utkalo celkem 78 dìtí ve vìku od 2 do 7 let. Soutìžilo se podle roèníkù narození v pìti disciplínách, dìti si tedy vyzkoušely bìh, zdolávaly pøekážky, házely míèkem a skákaly do dálky. V závìru se po kategoriích bìhalo na „vytrvalost“ (100 a 200 m). Rodièe své dìti nejen vydatnì povzbuzovali, ale èasto jim také pomáhali. Obzvl᚝ bìh na 100 m byl totiž pro malé dìti velmi nároèný, takže se naše závodìní neobešlo ani bez slzièek. Závìrem byli všichni malí závodníci po zásluze odmìnìni hezkými cenami od štìdrých sponzorù, kterým tímto dìkujeme. Velký dík patøí také Obèanskému sdružení Bìlohradské MŠ za organizaci dìtských her. Takøka profesionální bylo technické zázemí - výsledky jednotlivých kategorií prùbìžnì zpracovávaly poèítaèe. Pomáhali také rodièe a školáci ze základní školy. Odmìnou pro organizátory byla spokojenost dìtí. Helena Vernerová

Mìsto uskuteènilo celkovou rekonstrukci dvorku u svého bytového domu èp. 20 na horní èásti námìstí K. V. Raise. Souèasnì bylo provedeno vydláždìní chodníku do ulice Karla Moora. Mìsto ještì v letošním roce pøipravuje opravu zdi a následnì parèíku mezi Lázeòským hotelem ÈSAD a domem s prodejnou zeleniny, kde vzniknou mimo jiné i tøi parkovací místa. Vìtší akcí bude kompletní pøeložení chodníkù ve Flumových sadech na H. N. Vsi. Dojde také k výmìnì lavièek, které budou umístìny v dláždìných zálivech. Pøi této akci bude u Jiskry pøipraven pøechod a zaène se s projektovou pøípravou chodníku od Jiskry k hasièské zbrojnici, který by mìl být zbudován v pøíštím roce. (las) - 19 -

manželku Renatu a jednoroèního syna Vojtíška.

První èervencovou nedìli se jel v Brtvi již podeváté závod horských kol - Brtevman. Poslední závod letošního Krkonošského poháru MTB.

Jak dopadl souboj Štefan versus Vedral na Brtevmanu? Petr Vedral v silnì obsazeném závodì mužù - open obsazuje desáté místo, když ztrácí na vítìzného Eberla nìco pøes 11 minut. Jirka Štefan je tøináctý se ztrátou tìsnì nad 14 minut. V jejich kategorii vítìzí v Krkonošském poháru Ondøej Zelený.

Na starém pánském kole z roku 1933 jsem vyrazil na louku pod brtevskou hájenku, do centra závodu. Bylo nìkolik minut pøed jedenáctou a naše televize právì natáèela na startu rozhovor s favoritem nejprestižnìjší kategorie Elite, druhým mužem èeského poháru, bikerem Scott Scania Teamu Filipem Eberlem. Za bìlohradské jezdce mluvil na kameru Dan Šír, který nevynechal jediný z devíti roèníkù. Na otázku reportérky, jak to dnes dopadne, lehce Dan zavtipkoval, že to urèitì nìjak dopadne... Já jsem se soustøedil na souboj nejlepšího domácího borce Jirky Štefana a Lomnièáka Petra Vedrala. Oba spolu svádìjí vyrovnané souboje v Krkonošském poháru. V Brtvi jeli kategorii muži - open. Zkrátka elite. Nároèných 5 kol po 4500 metrech s pøevýšením 175 metrù v každém okruhu. Kdo si to nezkusí, neví o co jde.

„Pøes tøi dny mì šílenì bolely zuby. Ta pìtka vlevo dole mi dala zabrat. Místo tréninku jsem polykal Ibalgin. Bylo to znát v nohách. Navíc jsem mìl od druhé poloviny závodu problém s øetìzem,“ upøesòuje své brtevské cyklistické klání Jirka Štefan. PETR VEDRAL (26) je èlenem novì vytvoøeného Pells Bike Lomnice Teamu. Pøedloni se øadil do dvacítky bìžkaøù ÈR. Zaèínal v Lomnici jako sdruženáø, stejnì jako jeho otec, který patøil k republikové špièce. Petr Vedral je i výborným pøespolním bìžcem. V kvìtnu vyhrál Zvièinu ze Šárovcovy Lhoty na horáèi. V Krkonošském poháru nejlépe šestý v Lomnici, celkovì v tomto klání konèí na výborné ètvrté pøíèce. Je vývojovým konstruktérem, a dobrým, v bìlohradském Depragu. Rád poslouchá kapelu Mòága a Žïorp,

JIØÍ ŠTEFAN (27) cyklista dvorské firmy Carla CZ. Borec, který umí na bìžkách, silnièním kole i horáèi. V silnì obsazeném Krkonošském poháru´08 byl nejvýše osmý v Lomnici. Sedmé místo mu patøí v celkovém letošním hodnocení poháru. Je majitelem poèítaèové firmy v Horní Nové Vsi. Jirka Štefan, velice skromný kluk, radìji hovoøí o závodech a computerech než o sobì. -20 -

„Tìžký závod. T잚í než u nás v Lomnici. Horší než 80 kilákù maratonu. Taky se sešla silná konkurence. Ve druhém kole jsem mìl pád, zadní kolo vypadlo z vidlice, musel jsem ho rovnat. I tachák mnì vylítl. V tu dobu šel Jirka pøede mì. Fakt pìknej, nároènej a technickej byl ten vᚠBrtevman,“ øíká Petr Vedral a po vyhlášení poháru vyráží na kole od Pellsu do Lomnice. Trasu Lomnice - Brtev šlapal i dopoledne pøed závodem. Byl jsem tomu svìdkem, kousek za Pardoubkem mì velkým fofrem pøedjíždìl. Eduard Èeliš, foto: Jaroslav Voves

Družstvo žákù: zleva vedoucí Josef Václavík, Jakub Kordík, Petr Novotný, trenér Milan Šulc, TomᚠKout, Karel Fink, Jiøí Novotný

Sezona 2007-2008 patøila k nejúspìšnìjším v historii oddílu stolního tenisu v Lázních Bìlohradì. Do mistrovských soutìží se zapojilo celkem 27 hráèù v 7 družstvech. V okresních soutìžích hrálo 5 družstev mužù, 1 družstvo žákù a 1 dorostu. A-družstvo mužù ve skupinì A okresního pøeboru obsadilo 2. místo a po 25 letech vybojovalo postup do krajské soutìže. Hrálo v sestavì Michal Petøivý (nejúspìšnìjší hráè soutìže), Milan Petøivý, Jan Šotek a Milan Šulc. V soutìži o pohár KPST Hradec Králové obsadilo A-družstvo mužù mezi úèastníky krajských soutìží 3. místo. V E - družstvu vedle veteránù oddílu získávali zkušenosti i nejlepší dorostenci. Družstvo žákù v sestavì Jiøí Novotný, Jakub Kordík, TomᚠKout, Petr Novotný a Karel Fink získalo v okresním pøeboru støíbrné medaile. Dorostenci obsadili 5 místo. V soutìžích jednotlivcù získal Michal Petøivý 3. místo na bodovaném okresním turnaji ve Valdicích, Jan Šotek 4. místo na Jarním turnaji v L. Bìlohradì, TomᚠKout vyhrál jeden z okresních turnajù žákù v Jièínì.

Umístění bělohradských hráčů v okresních žebříčcích: Muži (234 klasifikovaných): 28. Michal Petøivý, 35. Milan Petøivý 42. Jan Šotek Dorostenci (34 klasifikovaných): 10. LukᚠMalý 12. Jiøí Novotný Žáci (50 klasifikovaných): 7. Jiøí Novotný 9. TomᚠKout 12. Jakub Kordík (mp)

Družstvo mladších žákù oddílu národní házené pøi TJ Láznì Bìlohrad se ve dnech 20. - 22. 6. 2008 zúèastnilo Mistrovství Èeské republiky pro rok 2008, které probìhlo na høišti oddílu Draken Brno. Na mistrovství se kluci probojovali po svém pøesvìdèivém vítìzství v rámci dlouhodobé soutìže Východoèeské oblasti. V pátek 20. 6. 2008 dopoledne sehráli kluci svùj první zápas proti pozdìjšímu mistru republiky, týmu TJ Pøíchovice, který prohráli po dobrém výkonu 16 : 25. Odpoledne pak nastoupili ke svému druhému zápasu proti obhájci mistrovského titulu a vítìzi finále zimního halového poháru ÈR 2008, silnému týmu SK Žeravice. V tomto zápase podali kluci výborný kolektivní výkon a zápas po zásluze k pøekvapení soupeøe vyhráli pomìrem 21 : 15 a pøipsali si tak své první dva body do tabulky mistrovství. V sobotu dopoledne kluci nastoupili proti soupeøi z NH Øevnice s vìdomím, že v pøípadì výhry v tomto zápase by se nakonec mohli zapojit do boje o cenné kovy. Podle výsledkù prvního dne bylo jasné, že zápas proti silnému soupeøi z Øevnic nebude nic jednoduchého, ale rozhodnì to byl soupeø, který se dal porazit. Kluci celý zápas po naprosto excelentním výkonu vyhráli pomìrem 18 : 15. Tento zápas byl pozdìji hodnocen jako jeden z nejlepších celého mistrovství. Sobotní odpoledne pak los našim klukùm nachystal domácí tým Draken Brno, který je známý svojí precizní hrou a velice dobrou taktikou na soupeøe. Kluci v zápase bojovali ze všech sil, ale nakonec i tak na soupeøe nestaèili a zápas prohráli 10 : 17. Podle prùbìžných výsledkù po sobotních zápasech bylo jasné, že jen nedìlní výhra nad posledním soupeøem SK NH Louka u Litvínova našim klukùm zajišuje bronzové medaile bez ohledu na výsledky dalších zápasù. S odhodláním jasného vítìzství kluci v nedìli ráno nastoupili na høištì proti již zmiòovanému soupeøi SK NH Louka u Litvínova. Již od prvních minut nenechali nikoho na pochybách o tom, že si jasnì chtìjí dokráèet pro bronzové medaile a po velice dobøe takticky zvládnutém utkání soupeøe pøehráli pomìrem 22 : 9. Celkovì je turnaj tøeba hodnotit jako velice úspìšný, jelikož k vynikajícímu 3. místu družstva kluci dosáhli i výborných individuálních výsledkù, když v celkovém hodnocení trenérù, rozhodèích a funkcionáøù turnaje si odvezl Ondra Bajer ocenìní za 2. místo v poøadí støelcù s 55 vstøelenými brankami, kde ho krásným 5. místem doplnil s 26 góly Honza Pavlásek, dále si Ondra Bajer odvezl cenu za 2. nejlepšího útoèníka turnaje, Honza Schovánek cenu za 2. nejlepšího obránce a Vojta Machek pak dosáhl stejného ocenìní mezi brankaøi. Kluci tímto turnajem dosáhli pro bìlohradskou národní házenou historicky nejlepšího umístìní a posunuli tak laku úspìšnosti a prestiže našeho oddílu o pìkný kus výše. Konèící generace mladších žákù, která od pøíští sezóny bude usilovat o cenné kovy v kategorii starších žákù, nepoznala celé dvì sezóny hoøkost porážky v rámci Východoèeské oblasti a stala se po zásluze dvojnásobným mistrem našeho kraje v dlouhodobé soutìži a na zimním halovém poháru obsadila 6. místo ve finále zimního halového poháru ÈR v roce 2007, 6. místo na Mistrovství ÈR 2007 a jejich úspìchy vygradovaly 4. místem ve finále zimního halového poháru ÈR 2008 a nakonec nejvìtším úspìchem, již zmiòovaným 3. místem na Mistrovství ÈR 2008. Kluci ve své kategorii posbírali mnoho individuálních ocenìní v celorepublikovém mìøení sil, a tak za své výkony, bojovnost a soudržnost zaslouží jen chválu a velký dík. „Kluci dìkujeme.“ A kdo jsou ti, o nichž se píše za uplynulé dvì sezóny? Brankaøi: Petr Daøílek, Vojta Machek, Jarda Šturma a Matìj Jiøièka Obránci: David Šourek, Honza Flégl, Martin Mílek, Honza Schovánek, Ludva Petøivý, Michal Drašar, Matìj Flégl a Vojta Tomeš Útoèníci: Filip Nekovaøík, Ondra Bajer, Honza Pavlásek ml., Kuba Kareš, Martin Kittler, Honzik Materna, Martin Šubr a Pepíno Zívr. Kompletní výsledkový servis z Mistrovství Èeské republiky, ale i ostatní dìní bìlohradské národní házené naleznete na oficiálních stránkách oddílu na www.hpstranky.webgarden.cz Honza Pavlásek

Úèastníci Mistrovství Èeské republiky 2008: ležící brankaøi zleva: Vojta Machek a Matìj Jiøièka, kleèící obránci zleva Honza Schovánek, Ludvík Petøivý, Michal Drašar, Martin Mílek, Vojta Tomeš a Matìj Flégl, stojící trenéøi a útoèníci: trenér Honza Pavlásek st., Honza Pavlásek ml., Martin Šubr, Martin Kittler, kapitán týmu Jakub Kareš, Ondra Bajer a vedoucí týmu Petr Bajer - 21 -

byly dva roky. Její tatínek, František Janák, zaèal ve mìstì úspìšnì podnikat. Vyrábìl a opravoval jízdní kola, motocykly a šicí stroje. Jeho práce byla kvalitní, proto byla firma známá v celém okolí. Po ukonèení školní docházky Jiøinka vystudovala obchodní školu, nebo se zprvu od ní oèekávalo, že povede tatínkovi úèetnictví firmy. Mìla krásný rukopis a práce s èísly ji bavila, takže se úèetnictví vìnovala celý život, i když to pozdìji bylo v jiných závodech.

10. kvìtna skonèil 7. roèník jazzového festivalu United Europe Jazz Festival. Èeskou republiku reprezentoval Evergren Swing Band Milana Sedláèka. Jak øíká Bìlohraïák Milan Sedláèek: „Byla to pro nás obrovská pocta a dotkli jsme se hudebního nebe.“ Festival, který zaèal 30. dubna v Hradci Králové, pokraèoval pøes maïarský Šalgotrián do Banské Bystrice a konèil v polském tatranském mìstì Zakopaném. Poøad natáèela slovenská a maïarská televize za obrovského zájmu divákù. (las, jip)

Od nejútlejšího mládí stále sportovala. To, že má i dnes ve svém vìku krásnou a štíhlou postavu, není zadarmo. Od mládí chodila do Sokola, a ve sportu byla vždy obdivuhodnì všestranná. Cvièila rytmiku, hrála volejbal, tenis, od 18 do 40 let byla cvièitelkou žactva, v zimì byla nadšenou lyžaøkou. Dodnes chodí pravidelnì cvièit, dodnes jezdí na hory lyžovat - z alpských disciplin má nejradìji sjezdovku. A nejen to. K lásce ke sportu vedla i svou dceru a syna, ze kterých se stali dobøí sportovci, výbornì hrají tenis, dnes sportují i její vnouèata. Zdálo by se, že toho sportu mìla v životì tolik, že jí na nic jiného nezbýval èas. Omyl. A tady mì napadá ta KALOKAGATHIA, o kterou usilovali staøí Øekové. Kalokagathia znamená soulad tìla a duše, být fyzicky zdatný, ale také duševnì krásný a bohatý.

Dne 10. èervna 2008 jsme se spoleènì rozlouèili s budoucími školáky v kulturním sále Anenských slatinných lázní. Program zahájila paní øeditelka Jana Feixová pozváním na pohádku divadelního spolku Šíro. Zahráli nám vlastní pohádku „Bramboraèku“. Poté se prezentovalo pìt tøíd krátkým kulturním programem a pøáním dìtí, èím by chtìly být, až vyrostou. Celkem odchází do prvních tøíd ètyøicet jedna dìtí. Pøejeme jim úspìšný vstup do školy. Kolektiv zamìstnancù Bìlohradské mateøské školy, foto: las

To je to, co je u naší jubilantky obdivuhodné. Pro zdatnost fyzickou nikdy nezanedbávala krásu ducha. Tak jako od mládí sportovala, tak také od mládí hrála s bìlohradskými ochotníky divadlo (a ochotnický spolek K. V. Raise, ve kterém hrávali pánové Mistr, Vaòura, Leden, Macháèek aj. - to byla slavná éra bìlohradské kulturní historie!).

25. èervence se dožívá paní Jiøina Horáèková z Lázní Bìlohradu neuvìøitelných osmdesátin. Kdo zná tuto štíhlou, energickou, vždy elegantní dámu a nadšenou sportovkyni, nebude této zprávì vìøit. Jubilantka ale svùj vìk netají, proto nezbývá, než jí vìøit. Narodila se opravdu v roce 1928 jako Jiøinka Janáková v nedalekých Uhlíøích. Do Bìlohradu se se svými rodièi pøistìhovala v roce 1930, kdy jí

Když èinnost ochotnického spolku skonèila, vìnovala se jubilantka sborovému zpìvu - nejdøíve zpívala ve smíšeném sboru Malát, nyní je už 22 let èlenkou Bìlohradského ženského sboru, v nìmž patøí k èlenkám nejspolehlivìjším. Kromì tìchto kulturních aktivit se pilnì zúèastòuje kulturního života v Bìlohradì, navštìvuje divadla i koncerty. Z celého srdce pøejeme naší jubilantce pevné zdraví a ještì mnoho let plných tìch nejkrásnìjších zážitkù a radostí ze všech jejích aktivit. Zdenìk Prchal, foto: las -22 -

V sobotu 5. 7. 2008 se v Památníku K. V. Raise uskuteènila vernisហvýstavy obrazù bìlohradského rodáka pana Jaroslava Kuglera. Úvodní slovo pronesl královéhradecký malíø Mistr Jiøí Vavøina a po celou dobu doprovázela návštìvníky novopacká kapela Evergreen dixieland band. Vernisáže se zúèastnilo na tøi sta návštìvníkù. Výstava potrvá do 3. 8. 2008. (pj)

Foto: Ladislav Stuchlík, Dan Jurica