2008

Masarykova univerzita, Filozofická fakulta Psychologický ústav Studijní rok 2007/2008

DIPLOMOVÁ PRÁCE Psychologické aspekty strachu z létání (Vztah osobnostních dimenzí TCI-r k míře strachu z létání) Jolana Síkelová

Vedoucí diplomové práce: prof. PhDr. Mojmír Svoboda, CSc. Brno 2008

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a jiné prameny, které jsem použila.

V Brně 30. 4. 2008

…………………………

Děkuji vedoucímu práce prof. PhDr. Mojmíru Svobodovi, CSc. za otevřenost novému tématu, jeho podporu, odborné vedení a cenné rady. Za pomoc při statistickém zpracování výsledků výzkumu a za metodologické konzultace děkuji Mgr. Štěpánovi Konečnému. Mé díky patří klientům, známým a přátelům, kteří našli odvahu svěřit se mi se svými obavami z létání a tím lépe pochopit jejich dopad na běžný život. Na závěr bych ještě ráda poděkovala všem posádkám a pilotům, s nimiž jsem během své dlouholeté praxe měla možnost létat. Děkuji jim za to, že mě přesvědčili o tom, že létání neznamená pouze rychle a pohodlně dojít k cíli cesty.

OBSAH :

Úvod ............................................................................................................... 3 I. část ............................................................................................................. 5 1.

Létání ................................................................................................. 5 1.1.

Trochu historie ..........................................................................................5

1.2.

Terminologie..............................................................................................6

1.3.

Osobní letecká doprava ............................................................................7

2.

Strach z létání ................................................................................... 9 2.1.

Vymezení pojmů........................................................................................9

2.2.

Pojmy úzkost a strach v souvislosti s létáním.......................................13

2.3.

Projevy úzkosti a strachu z létání..........................................................18

2.4.

Současná situace (prameny)...................................................................21

3.

Osobnost a strach z létání .............................................................. 25 3.1.

Osobnost jako vyjádření interindividuálních zvláštností (diference v prožívání a chování individuí a skupin).............................................26

3.2.

Geneze osobnosti .....................................................................................30

3.2.1. Biologické faktory osobnosti ........................................................................ 30 3.2.2. Sociálně-kulturní prostředí .......................................................................... 32 3.2.3. Výchova a její vliv na rozvoj úzkostného prožívání................................... 43

3.3.

Strach z létání a psychopatologie (extrémní formy strachu) ..............45

3.3.1.

Strach z létání a úzkostné poruchy........................................................ 45

3.3.2.

Dynamika úzkosti a strachu a její patologie......................................... 51

3.3.3.

Dopad úzkostného prožívání na vztahování se ke světu...................... 57

3.3.4.

Vliv osobnostních faktorů na rozvoj strachu z létání .......................... 60

4.

Léčba strachu z létání .................................................................... 66 4.1.

Postupy vycházející z kognitivně-behaviorálního přístupu ................67

4.2.

Jiné psychoterapeutické přístupy v léčbě strachu z létání..................70

4.3.

Farmakoterapie.......................................................................................71

1

II. část ......................................................................................................... 73 1. Teoretická východiska výzkumu ........................................................... 73 2. Metoda a metodologie ............................................................................. 75 2.1. Výzkumný soubor ......................................................................................75 2.2. Metody.........................................................................................................78

3. Statistický a psychologický rozbor ........................................................ 80 3.1. Kategorizace výzkumného souboru podle výsledků FFS ......................80 3.2. Kvantitativní analýza.................................................................................81 3.2.1. Komparace výsledků TCI-r mezi skupinami s různou intenzitou strachu z létání....................................................................................................................... 81 3.2.3. Míra úzkosti v jednotlivých letových fázích a v situacích spojených s létáním ................................................................................................................... 96

3.3. Důvody strachu z létání a způsoby vyrovnávání se s ním (kvalitativní analýza) ....................................................................................................98

Výsledky ..................................................................................................... 102 Diskuze a závěry ........................................................................................ 104 Shrnutí ........................................................................................................ 108 Seznam použitých zdrojů: ........................................................................ 110 Další zdroje: ............................................................................................... 114 Přílohy

2

Úvod

Ať už nás nutí létat cokoliv, je to totéž, co námořníky táhne na moře… Letadla při startu zazáří a s hukotem se zvedají do výšky. Mezinárodní letiště, posádky kráčející letištní halou, navigační věže a především letadla tvoří svět, který mnoho lidí fascinuje, naplňuje obdivem a pokorou. Pro mnoho lidí je však cestování nutností, s rozvojem masové turistiky se letadla stávají běžnými dopravními prostředky a narůstá počet osob, které při létání zažívají naopak nepříjemné pocity strachu či úzkosti. Můj první let se uskutečnil v roce 1993, směřoval přímo do USA. Radost a touha po novém zážitku však byla postupně vystřídána obavami. Vlastní strach z létání mne po mnoho letů a s nimi souvisejících pocitů nutil přemýšlet. Mohou se lidé přestat bát létat? Proč se někteří lidé v letadle bojí, zatímco druzí si létání užívají? Co tyto lidi spojuje a co je naopak odlišuje od zbytku populace? Tato práce se zabývá psychologickými aspekty strachu z létání. Zamýšlí se nad možnými příčinami jeho vzniku, jeho intenzitou, nastiňuje vnímání a prožívání člověka, který tímto strachem trpí. Dále se snaží o analýzu jevů, které se na vzniku strachu z létání podílejí a nahlíží na rozvoj strachu z létání skrze východiska hlavních psychologických směrů. Teoretická část je pak ukončena přehledem terapií, které se k léčbě strachu z létání využívají. Přestože v zahraničí je strach z létání předmětem mnoha psychologických výzkumů, v České republice je problém strachu z létání prozatím velmi málo zpracován. Většinou je k němu přistupováno jako k povahovému rysu, zahrnujícímu nedostatek odvahy, slabost, ustrašenost, případně chybí povědomí o možnostech řešení tohoto problému, často bývá bagatelizován. V současné době také prakticky není dostupná literatura v českém jazyce, která by se tímto tématem zabývala. Na internetu existuje pouze několik článků, které se populárně-naučným stylem snaží o hrubé uvedení do problematiky. Ve své práci budu vycházet zejména z monografie Psychological Perspectives on Fear of Flying. Autory jsou holandský psychoterapeut a profesionální pilot Lucas van

3

Gerwen a psycholog Rober Bor, působící na londýnské klinice specializující se na psychologii cestování. Jedním z hlavních cílů této práce je zkoumání osobnostních rysů osob trpících strachem z létání a následná komparace těchto rysů s osobnostními charakteristikami osob, které se létat nebojí. Předpokládám, že u jedinců, kteří trpí strachem z létání, existují společné osobnostní charakteristiky a také obavy či úzkosti přidružené. Domnívám se, že pokud by bylo možné prokázat určité převažující osobnostní rysy, volba terapie by mohla být adekvátnější a tím také účinnější. Výrazné snížení strachu z létání je možné za předpokladu, že terapie bude odpovídat charakteru konkrétní formy strachu z létání. Bez zohlednění primárních komponent strachu z létání, přidružených fobií, způsobu rozvoje strachu z létání a také osobnostních charakteristik nelze dle mého názoru strach z létání řešit s trvalým úspěchem. Pokud se budeme ptát různých lidí na strach z létání, dostane se nám mnoha rozmanitých odpovědí. Odborníci se pokusí problém definovat, v souvislosti s ním se zaměří na projevy emocí, zmíní podobnosti a odlišnosti s jinými fobiemi případně rozdílnou intenzitu tohoto strachu. Neodborná veřejnost bude hovořit o strachu z pádu letadla, o technických závadách, chybách posádek a především o omezeních, které jim tento strach přináší. Přesto však strach z létání není pro mnoho lidí dostatečným důvodem k vyhledání terapeuta. Své obavy tak stovky cestujících řeší užíváním anxiolytik či skleničkou alkoholu. Jiní lidé jednoduše létat přestanou. Předkládaná práce otevírá téma strachu z létání, které je v naší zemi stále ještě opomíjené. Věřím, že ucelený pohled na tuto problematiku může upozornit na to, že strach z létání je aktuální problém mnoha lidí, který je však vždy do jisté míry řešitelný. Richard Bach ve své knize Jonathan Livingston Racek vystihuje nejlépe moji motivaci k volbě tohoto tématu: „Problémy jsou od toho, aby se překonávaly. Svoboda, aby se dokazovala. Můžeme být volní! Můžeme se naučit létat!“

4

I. část

1. Létání 1.1. Trochu historie Nedovedeme s jistotou určit, kdy se v člověku objevilo přání létat, lze však tušit, že jde o touhu velmi starou. První plány létajících strojů vycházejících z principů aerodynamiky a fyziky pochází od Leonarda da Vinciho. Pokud bychom vynechali první pokusy o létání na kluzácích, s jejichž vývojem jsou spojená jména George Cayleyho, Henriho Gifforda a Otto Lilienthala, či létání na dracích v Číně, začínají dějiny letectví ve Francii letem prvního horkovzdušného balónu bratří Montgolfiérů. Pro tento nový obor lidské činnosti přijala i čeština nový termín aeronautika (vzduchoplavba). První úspěšné lety na stroji těžším než vzduch provedli roku 1903 bratři Wrightové, přičemž nejdelší byl 260 metrů. V Evropě pak byli mezi prvními Alberto Santoz-Dumont (1906), bratři Voisinové, Henri Farman nebo Ferdinand Farman. 1 Roku 1909 přeletěl Louis Blériot kanál La Manche a v tomto roce se také konaly první letecké závody. Postupem času se začalo uvažovat o využití letounů v armádě a oblibu získávaly i lety s pasažéry. Spolu s nástupem tzv. strojů těžších než vzduch se začal používat termín aviatika, z francouzského avion (letoun). Zatímco se v moderní době termín aeronautika rozšířil na létání všech letadel v zemské atmosféře, termín aviatika (aviation = létání letadly těžšími vzduchu) zůstal pro těžkou leteckou techniku. 2 Historii letectví u nás zahájil roku 1911 ing. Jan Kašpar, když podnikl dálkový přelet z Pardubic do Prahy-Kbel na letounu L. Blériota, který od něho zakoupil. Ze všech moderních technologií snad nejvíce ovlivnily vývoj letectví proudové motory. Oproti starším vrtulovým letadlům s pístovými motory mohou proudová letadla 1

Srov. První nadšenci motorového létání: http://historieletani.wz.cz [2007-11-01]; Počátky letectví: http://www.letadla.info/historie/pocatky_letectvi.php [2007-11-01] 2 Podle: Civilní letectví: http://cs.wikipedia.org/wiki/Civiln%C3%AD_letectv%C3%AD [2007-11-02]

5

létat mnohem rychleji. Přes počáteční problémy spojené se spotřebou paliva, nutností úprav konstrukce letadel či přistávacích a vzletových drah bylo brzy zřejmé, že právě proudové motory představují budoucnost komerčního letectví. Jejich zavádění sice znamenalo pro letecké společnosti potřebu zvýšení kvalifikace zaměstnanců, údržby či lepšího vybavení letišť, pro cestující však přinesly větší komfort, méně hluku a především kratší dobu přepravy. Výsledkem byl obrovský nárůst přepravených pasažérů.

1.2. Terminologie Pod pojem letectví zahrnují západní jazyky létání a činnosti s ním spojené. Patří sem létání letadly lehčími vzduchu (aerostation 1 ), k nimž patří balón nebo vzducholoď (tzv. aerostaty), létání letadly těžšími vzduchu (např. kluzák, letoun, vrtulník, raketa) – aviatika (aviation) a aerokosmonautika – létání letadly, jež letí zčásti v atmosféře a zčásti v kosmickém prostoru nebo létání kosmickými loděmi (aerospace). Veškeré létání v zemské atmosféře se nazývá aeronautika (aeronautics). Zákon o civilním letectví dále hovoří o civilním letectví, letectví sportovním, rekreačním a soukromém a létání vojenských, policejních a celních letadel. Pojem civilní letectví zahrnuje „letecké činnosti provozované v České republice civilními letadly jakékoliv státní příslušnosti pro civilní účely, jakož i letecké činnosti provozované letadly státní příslušnosti České republiky v cizině pro civilní účely a provozování civilních letišť a poskytování leteckých služeb na území České republiky“ 2 . Pravidla létání se řídí předpisy ICAO (International Civil Aviation Organization), jež se týkají „civilní letecké dopravy“, tj. především pravidelných linek provozovaných leteckými společnostmi, dále „všeobecného letectví“, kam spadá sportovní, rekreační a soukromé létání mimo hromadné pravidelné letecké přepravy osob a věcí a tato pravidla se nepřímo týkají i letadel státních, což je pojem zahrnující vojenská, policejní a celní letadla. Ještě než přikročím k samotnému předmětu této práce, jímž je strach z létání, budu se krátce věnovat pojmu letadlo, který bude v této práci hojně používán. Podle normy ČSN 310001 je letadlo „zařízení způsobilé létat v atmosféře na zemském povrchu, nést na palubě osoby nebo jiný náklad, je schopné bezpečného vzletu a přistání a je alespoň

1 2

V závorkách jsou uvedeny anglické ekvivalenty. Ministerstvo dopravy ČR.: http://www.mdcr.cz/NR/rdonlyres/DBFE6B7E-815D-4F11-94D2601262631A71/0/zakon_o_cl_uplne_zneni.pdf [2007-11-03]

6

částečně řiditelné“ 1 . Podle účelu se letadla dělí na civilní a vojenská. Tato práce se bude dále týkat letadel civilních, mezi nimiž se rozlišují letadla dopravní, sportovní a letadla pro letecké práce. Dopravní letadla se podle využití ještě dělí na osobní, nákladní a smíšená. Dalším kritériem dělení letadel je způsob vzniku vztlaku, což dobře znázorňuje následující výčet: • •

Podle způsobu vzniku vztlaku: Lehčí než vzduch (aerostaty) o Bezmotorové (balón) o Motorové (vzducholoď) Těžší než vzduch (aerodyny) o Bezmotorové ƒ S nepohyblivými nosnými plochami (kluzák, padák, drak) ƒ S rotujícími nosnými plochami (rotorový kluzák) o Motorové ƒ Bez nosných ploch (raketa) ƒ S nepohyblivými nosnými plochami (letoun) ƒ S rotujícími nosnými plochami (vrtulník, vírník) ƒ S kombinovanými nosnými plochami (konvertaplán, kombinovaná letadla) ƒ S mávajícími nosnými plochami (ornitoptéra). 2

Následující text se bude zabývat oblastí civilního letectví, konkrétně osobní letecké dopravy. Bude se týkat cestujících, jež tuto přepravu využívají. Strach z létání se samozřejmě může týkat i ostatních druhů létání, v neposlední řadě i pilotů a jiného letového personálu, nicméně tato související a jistě zajímavá témata nejsou předmětem mé diplomové práce. V následujícím textu budou dále používány pojmy jako létání, strach z létání, letecká doprava apod., tyto termíny pak budou používány ve vztahu k osobní civilní letecké dopravě a budou se týkat cestujících, pokud nebude uvedeno jinak. Co se týká pojmu letadlo, v běžné řeči bývá tento pojem chápán v užším významu jako synonymum pro slovo letoun, tzn. letadlo těžší vzduchu s pevnými křídly. Stejně tak bude tedy termín letadlo používán i v této práci.

1.3. Osobní letecká doprava Již v roce 1913 se objevují zmínky o pravidelné letecké přepravě v USA. Ta byla nejprve závislá na poštovní přepravě, přesto však neustálý rozvoj technologií zapříčinil nárůst komerčního letectví a v osobní letecké přepravě i zvýšení počtu přepravovaných 1 2

Letadlo: http://cs.wikipedia.org/wiki/Letadlo [2007-11-02] Podle: Dělení letadel: http://cs.wikipedia.org/wiki/Letadlo#D.C4.9Blen.C3.AD_letadel [2007-11-02]

7

pasažérů. V roce 1926 bylo v USA přepraveno šest tisíc cestujících, o tři roky později 173 tisíce. 1 První ziskové aerolinie se objevují ve třicátých letech 20. století. V současné době je na světě přepravováno obrovské množství cestujících. V roce 2004 využilo v Evropě letecké dopravy 650 milionů cestujících. O 8 % více než v roce předchozím. 2 V celosvětovém měřítku bylo „letecky přepraveno 1,8 miliardy cestujících, kteří využili téměř 20 milionů letů, při kterých bylo nalétáno 40 milionů letových hodin“ 3 . Jenom v České republice je ročně přepraveno více než deset milionů pasažérů. Nárůst odbavených cestujících dobře ukazuje následující tabulka, zobrazující statistiky Ministerstva dopravy ČR 4 : Tab. č. 1: Výkony letišť v osobní letecké dopravě 2000

2001

2002

2003

2004

2005

Cestující celkem z toho odlety přílety přímý tranzit Mezinárodní provoz:

5 786 295 2 924 429 2 840 252 21 614

6 355 404 3 165 369 3 163 930 26 105

6 534 726 3 296 512 3 194 033 44 181

7 851 236 3 896 114 3 899 035 56 087

10 125 143 5 012 262 5 016 648 96 233

11 433 269 5 671 715 5 679 374 82 180

Cestující celkem z toho odlety přílety přímý tranzit Vnitrostátní provoz:

5 688 085 2 880 324 2 786 899 20 862

6 245 102 3 123 085 3 098 236 23 781

6 430 553 3 256 471 3 132 513 41 569

7 737 431 3 853 548 3 830 778 53 105

9 953 387 4 930 200 4 928 797 94 390

11 241 526 5 578 507 5 581 987 81 032

Cestující celkem z toho odlety přílety přímý tranzit

98 210 44 105 53 353 752

110 302 42 284 65 694 2 324

104 173 40 041 61 520 2 612

113 805 42 566 68 257 2 982

171 756 82 062 87 851 1 843

191 743 93 208 97 387 1 148

K 1. 3. 2007 bylo registrováno 16 leteckých dopravců licencovaných v České republice provozní licencí vydanou Ministerstvem dopravy dle nařízení Rady (EHS) č. 2407/1992. 5 Teroristické útoky z 11. září 2001 měly na leteckou dopravu významný vliv, přesto nebyl jejich dopad u nás tak významný, jako u přepravců v USA a západní Evro1

Podle: Počátky komerčního letectví v USA: http://www.letadla.info/airlines/usa_pocatky.php [2007-11-01] Statistiky letecké dopravy za rok 2004: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/leden-2006/statistiky-leteckedopravy-za-rok-2004/200410015303886 [2007-11-03] 3 Jak bezpečné je létat?: http://www.travelfocus.cz/4_05/04.htm [2008-02-11] 4 Ministerstvo dopravy 2005: http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/t/2400221F74/$File/1914.xls [200710-07] 5 Přehled leteckých dopravců licencovaných v České republice: http://www.mdcr.cz/cs/Letecka_doprava/uzitecne_informace/Prehled-leteckych-dopravcu-1-7-2005.htm [2007-11-04] 2

8

pě. Přepravní výkony českých obchodních leteckých přepravců vzrostly v osobní dopravě v období mezi lety 2000 – 2005 o 66 % (při průměrném ročním růstu o 10,7 %). Výrazný je růst celkového počtu přepravených osob (o 81,7 %), přičemž ročně se v průměru zvyšuje o 12,7 %. V rámci mezinárodní dopravy bylo v roce 2005 přepraveno o 81,2 % více cestujících než v roce 2000. 1 Uvedená čísla ukazují dlouhodobý trend ve využívání služeb leteckých dopravců k osobní přepravě. Dá se předpokládat, že i při stále se zvyšujícím počtu přepravených pasažérů zůstane letecká doprava jedním z nejbezpečnějších způsobů dopravy. Po událostech 11. září 2001 se americký National Safety Council zabýval pravděpodobností úmrtí při letecké nehodě. Tamní experti došli k závěrům, že pravděpodobnost, že člověk zemře při letecké nehodě je 1 : 390 532, zatímco při jízdě autem je tato pravděpodobnost 1 : 6 212. 2

2. Strach z létání V následující kapitole se budu věnovat vymezení pojmu strachu z létání, který je předmětem této diplomové práce a pojmům s tímto tématem souvisejícím. Zároveň poukážu na emoce jež se váží ke strachu z létání a jejich projevy. V závěru kapitoly uvedu některé dosavadní práce, výzkumy a další zdroje věnované našemu tématu.

2.1. Vymezení pojmů Přestože je letecká doprava považována za nejbezpečnější druh dopravy (viz kap. 2.2.), významná část populace v různé míře pociťuje strach z létání. V České republice je této problematice věnováno poměrně málo zájmu, možná také proto, že letecká doprava u nás není zatím tak běžně využívána jako v zahraničí. Tam již byla uskutečněna řada studií (viz kap. 2.4.) a publikováno množství odborných článků. Většina monografií je spíše populárně-naučného charakteru a se základními termíny zachází poměrně volně. Z autorů vědeckých prací lze z hlediska terminologie odkázat na Lucase van Gerwena. 3 Klíčovým pojmem pro většinu prací týkajících se strachu z létání je pojem aviofobie (či aviafobie), popř. aerofobie. Jedná se o termíny vycházející ze 1

Hlavní tendence vývoje dopravy a spojů od roku 2000: http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/t/8400472318/$File/930307a05.pdf [2008-02-01], str. 30 – 31 2 Podle: Bojíte se létat?: http://www.hzp.cz/main/clanek.php?id=1885 [2007-11-13] 3 Srov. Bor, van Gerwen 2003; van Gerwen 2004; van Gerwen, Diekstra 2000

9

starořeckého fobos = strach a francouzského aviateur od avion = letadlo (utvořeno r. 1875 z latinského avis = pták) či řeckého aér = vzduch. Fobie bývá definována jako chorobný strach. Jako aviofobie bývá označován chorobný strach z letadel nebo z létání, aerofobie pak bývá většinou chápána jako chorobný strach z (proudícího) vzduchu. Podíváme-li se na tyto termíny podrobněji, není fobie strachem, který je běžnou součástí lidského života, ale jedná se o příliš silný strach, který „vede k tomu, že se postižený musí vyhýbat určitým situacím nebo objektům“ 1 . Uvědomuje si přitom, že vzhledem k nebezpečnosti dané situace nebo objektu, je jeho strach nesmyslný či nepřiměřený. O fobii mluvíme tehdy, jestliže je strach poměrně stabilně vázán na konkrétní dobře definovanou situaci (či objekt), která není v daném okamžiku nebezpečná. Úzkost, již tato situace (objekt) vyvolává, často přechází v paniku a v důsledku vede k vyhýbání se takovým situacím nebo k jejich překonávání pouze se silným strachem či obavami. Jedinec pak může reagovat různými příznaky, k nimž patří např. palpitace nebo pocit mdloby, a které vedou následně ke strachu ze smrti, zešílení nebo ztráty kontroly. 2 Co se týká aviofobie, je k dispozici poměrně malé množství informací, což následně souvisí se značným zkreslováním významu tohoto pojmu. Ten bývá často užíván jako synonymum pro celé kontinuum úzkostných reakcí a strachu v souvislosti s létáním, včetně běžných či mírných obav nebo slabé úzkosti. S nejednoznačností ve vymezení pojmu aviofobie se setkáváme i mezi odbornou veřejností, proto se na následujících řádcích pokusím o podrobnější definici tohoto termínu. Zatímco v DSM-III byla aviofobie řazena mezi Prosté fobie, dnes ji klasifikační systém DSM-IV správněji řadí do skupiny Specifické fobie. U specifických fobií se jedná o strach z určitého konkrétního objektu nebo situace, který je většinou vázán jen na tuto vysoce specifickou situaci nebo objekt. 3 V případě aviofobie je touto situací létání a podněty, jež s ním souvisejí – letadla, letiště, kupování letenek a další. Aviofobie je tedy charakterizována nadměrnými a dlouhodobě se vyskytujícími obavami, které jsou vázány na zážitek letu nebo myšlenky na let (a s ním spojené podněty). Vystavení postiženého vlivům těchto situací či podnětů u něj téměř vždy způsobí úzkostné reakce a vyhýbavé chování. To znamená, že se jedinec obávaným situacím vyhýbá nebo je absolvuje s pocitem intenzivní úzkosti, strachu a rozrušení. Pokud se neocitá v uvedených situacích nebo se jich neobává předem, netrpí příznaky úzkosti. 1

Praško, Vyskočilová, Prašková 2006, str. 33 Srov. Smolík 1996, str. 249 – 257; Praško 2005, str. 340 3 Podle: Smolík 1996, str. 255 – 256 2

10

Podobně je v rámci 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí aviofobie řazena do skupiny specifických (izolovaných) fobií (F40.2). 1 Z diferenciálně diagnostického hlediska je třeba specifické fobie odlišit od ostatních poruch, u nichž se vyskytují strach, úzkost a vyhýbavé chování. Strach či vyhýbání nesmí být následkem bludů, halucinací, organické duševní poruchy, schizofrenie a příbuzných poruch, afektivních poruch nebo obsedantně-kompulzivní poruchy (F42) a nesmí být výsledkem obecně rozšířených pověr. Nesmí se též jednat o agorafobii (F40.0), sociální fobii (F40.1), posttraumatickou stresovou poruchu (F43.1) a jiné úzkostné poruchy (F41). 2 Samotnou aviofobii je nutné odlišit zejména od ostatních specifických fobií i od agorafobie a sociální fobie. Potíže při diagnostice způsobuje značná komorbidita uvedených poruch. Zatímco sociální fobie i agorafobie jsou generalizovány napříč celou řadou situací, aviofobie je vázána pouze na létání a podněty s ním spojené. Podle výzkumů Ehlers se lidé trpící specifickou fobií z létání bojí pádu letadla, zatímco lidé s agorafobií toho, že v letadle dostanou panický záchvat a pomoc nebude k dispozici. 3 Ke stejným výsledkům došli McNally a Louro. 4 Mezi specifické fobie, které mohou být zaměněny s aviofobií patří především strach z výšek (akrofobie), strach z uzavřených prostor (klaustrofobie), strach ze tmy (achluofobie, skotofobie), strach z davu a přeplněných prostor (oklofobie či ochlofobie), strach z cizinců, neznámých lidí a míst (xenofobie), z hromu (brontofobie), blesku (keraunofobie), bouřky (siderofobie), strach z hlubin (batofobie), dopravních prostředků (amaxofobie), z terorismu, z udušení (anginofobie či pnigofobie), z přeletu nad vodními plochami atd. Věnujeme-li se strachu z létání, je třeba mít na paměti, že se jedná o celé emocionální kontinuum. To znamená, že intenzita strachu může být různá: může se vyskytovat od mírných, přirozených obav přes strach různé intenzity až po stav hrůzy a paniky. Pro rozlišení klinicky závažného strachu trvale vázaného na určitý objekt (fobie) slouží diagnostická kritéria. Ke klasifikaci duševních a behaviorálních poruch se v současné době užívá nejčastěji dvou klasifikačních systémů. Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 vydaná WHO v roce 1992 (v ČR platná od roku 1993) se používá jako oficiální klasifikace ve většině zemí Evropy. Mimo Evropu je běžně užívaný Diagnostický a statistický manuál duševních poruch DSM-IV vydaný roku 1994 Americkou psychiatrickou společností. 5 Zmíněné systémy obsahují přesně definovaná diagnostická kritéria.

1

Podle: Mezinárodní klasifikace nemocí 1992, str. 125 Podle: Smolík 1996, str. 256 – 257 3 Podle: Ehlers et al. 1994, in: Praško 2005, str. 349 4 McNally, Louro1992, str. 321 – 322 5 Höschl 2002, str. 334 – 336; Smolík 1996, str. 28 – 32; Zvolský 1996, str. 10 – 13 2

11

Diagnostická kritéria dle MKN-10 pro F40.2 Specifické fobie 1 A. Musí být přítomny oba následující příznaky: (1) výrazný strach z určitého objektu nebo situace, která není zahrnuta do agorafobie (F40.0) nebo sociální fobie (F40.1); (2) nápadné vyhýbání se určitým objektům nebo situacím, které nejsou zahrnuty do agorafobie (F40.0) nebo sociální fobie (F40.1). B. Od počátku poruchy se musí občas vyskytnout příznaky úzkosti v obávané situaci, jak jsou definovány v F40.0, v kritériu B (tj. příznaky úzkosti jako např.: pocení, palpitace, bušení srdce, obtížné dýchání, závrať, neklid, mdloby 2 ). C. Vyhýbání se nebo úzkostné příznaky způsobují výraznou emoční nepohodu a jedinec si uvědomuje, že tyto jsou přehnané nebo nesmyslné. D. Příznaky se omezují na obávané situace, nebo se převážně vyskytují při nich nebo při jejich očekávání. Diagnostická kritéria DSM-IV pro Specifické fobie se v zásadě od MKN-10 neliší, navíc uvádějí, že „jedinec se obávané sociální nebo exponované situaci/ím vyhýbá, nebo ji/je absolvuje za cenu intenzivní úzkosti a rozrušení“ 3 . Podrobněji jsou popsány důsledky vyhýbání se, úzkostné anticipace nebo rozrušení v souvislosti s obávanou situací (objektem): „významně narušují normální výkon běžných, pracovních (studijních) nebo sociálních aktivit nebo vztahů, nebo fobie jedince značně obtěžuje“ 4 .

Přidržím-li se popisu specifických fobií podle MKN-10, je zřejmé, že ne každý strach spojený s létáním lze klasifikovat jako aviofobii. Mnoho pasažérů, kteří se létat bojí, nesplňuje zřejmě druhý bod kritéria A, tj. nevyhýbají se nápadně létání, ale ve spojitosti s ním větší či menší strach pociťují. Lucas van Gerwen 5 uvádí, že osoby postižené strachem z létání lze rozdělit do tří skupin: ƒ

na ty, kteří nelétají vůbec;

ƒ

ty, kteří omezují létání na absolutní minimum a prožívají značný strach či úzkost před a/nebo během každého letu;

ƒ

a ty, kteří vykazují neustálý mírný nebo přiměřený neklid během letu, ale nevyhýbají se mu, ačkoli je pro ně stále nepříjemným zážitkem.

V této souvislosti však není například jasné, zda způsob adaptace na situaci letu za pomoci anxiolytik nebo alkoholu, lze považovat za vyhýbání (tzn. zda by bez užití zmíněných látek byl daný jedinec schopen let absolvovat). Podobně nemusí být naplněna další diagnostická kritéria (např. pasažér pociťuje strach během letu, ale neprožívá ho jako přehnaný nebo nesmyslný; viz výše kritérium C).

1

Podle: Smolík 1996, str. 255 – 256 Podrobněji viz. Smolík 1996, str. 250 – 251 3 Smolík 1996, str. 256 (zvýrazněno autorkou) 4 Tamtéž (zvýrazněno autorkou) 5 Podle: Bor, van Gerwen 2003, str. 1 2

12

V následujícím textu budu spíše než pojem aviofobie používat slovního spojení strach z létání. Tento termín považuji za vhodnější z několika důvodů: Tato diplomová práce se nezabývá pouze aviofobií, ale strachem z létání vůbec, tedy širším spektrem nepříjemných pocitů. Pojem strach z létání totiž umožňuje zahrnout ty formy strachu, které nutně nespadají do kategorie fobie, nicméně představují pro mnoho cestujících značný diskomfort. Ať už je strach z létání mírný nebo velmi silný, zasahuje obvykle do více oblastí života – profesní, sociální či rodinné, může také ovlivnit manželský či partnerský vztah (např. kvůli skutečnosti, že strach z létání omezuje partnerovu volnost pohybu). Dalším důvodem je obtížnost, s jakou je možné určit přesnou hranici mezi strachem a fobií. Kromě toho je strach z létání ve velké míře spjat s jinými strachy či fobiemi (podrobně v kapitole 3.3.1.), jako je strach z výšek, z vody, z uzavřených prostor apod., což je při zkoumání strachu z létání nutno brát v úvahu. Pojetí aviofobie tyto ostatní strachy vylučuje (viz výše diferenciální diagnostika), ale četné výzkumy poukazují na značnou komorbiditu těchto strachů (fobií). Pro přesné pochopení problematiky je proto nutné věnovat se strachu z létání v souvislosti s ostatními fobiemi, nikoli pouze samostatně aviofobii.

2.2. Pojmy úzkost a strach v souvislosti s létáním Úzkost a strach jsou psychické jevy, jež nás doprovázejí celý život. Jelikož se jedná o emoce, platí pro ně, že jsou motivační silou a usnadňují adaptaci na nové podmínky v životě člověka. Podílejí se na formování osobnosti jedince a na jeho socializaci. Hranice mezi pojmy strach a úzkost není přesná a používání těchto termínů je spíše věcí zvyku, konvence či jazykového citu. 1 Nelze je od sebe „přesně oddělit, protože se vzájemně podmiňují a spolu splývají“ 2 . Jako úzkost bývá označován „nepříjemný emoční stav, jehož příčinu není možné přesněji definovat“ 3 . Je to stav připravenosti na nebezpečí, který je možné vyjádřit obavou, „že by se mohlo stát něco nepříjemného nebo hrozného“. Na rozdíl od úzkosti má strach konkrétní objekt. Strach bývá definován jako „nepříjemný prožitek vázaný na určitý objekt nebo situaci, které v jedinci vyvolá1

Podle: Vymětal 2004, str. 11 Vymětal 2004, str. 17 3 Praško 2005, str. 13 2

13

vají obavu z ohrožení. Je tedy reakcí na poznané nebezpečí a má signální a obrannou funkci.“ 1,2 V situaci letecké přepravy se jedná např. o strach z letecké nehody, z komplikací za letu v bouřce, strach z turbulencí. Někteří cestující pak vyžadují reference na leteckou společnost, chtějí znát typ letounu, jiní se ptají, zda jsou letadla pravidelně kontrolována a piloti dostatečně zkušení. 3 Pasažéři se často bojí „mechanických závad stroje, zákeřností počasí, těžkostí při přistávání a nočních letů. Pro některé lidi je nesnesitelný pocit sedět stísněně s mnoha jinými cestujícími v kabině letadla, jiní zase nesnesou pohled do velké hloubky. Turbulence je problém pro ty lidi, kteří si myslí, že turbulence je problém pro letadlo.“ 4 Prožitkově strach zahrnuje pocit napětí, neklidu, sevřenosti až ochromení. Je spojen s myšlenkami a představami toho, co by se mohlo stát, s obavami o vlastní život (letadlo se porouchá, udeří do něj blesk apod.). Na fyziologické úrovni se strach i úzkost projevují shodně, neboť také jejich smysl je shodný – reakce na nebezpečí. Jejich projevy jsou nespecifické a mohou zasahovat všechny funkční systémy a orgány. Častá bývá tachykardie, vyšší krevní tlak, rychlejší dýchání či naopak zatajování dechu, zvýšení svalového napětí, sucho v ústech. Co se týká behaviorálních charakteristik, objevuje se třes, gestikulace, úzkostná mimika, vyhýbání se situaci či únik ze situace. 5 Mnoho lidí nutí jejich strach z létání ke smíření se s tím, že dosažitelné jsou pro ně jen ostatní druhy cestování a následně tak také např. pouze některé typy dovolené. Obdobně jako se strach může vyskytovat v různé intenzitě, můžeme se setkat také s jeho různými formami. Je důležité rozlišovat mezi strachem reálným (racionálním, pochopitelným) a nereálným (nepřiměřeným, iracionálním). 6 Zažije-li někdo problémy při přistávání letadla nebo stal-li se někdo z jeho blízkých obětí letecké nehody, je přirozené, že jeho další lety budou provázet zvýšené obavy. Bylo by nepřiměřené, kdyby se podobné události člověka vůbec nedotkly. Ovšem nepřiměřené také je, když takovéto zkušenosti v jedinci vyvolají tak silný strach, že už vůbec není schopen 1

Vymětal 2004, str. 12 Strach ovšem může být také příjemnou emocí (např. rádi se bojíme společně při filmovém hororu). To zda bude spíše příjemný či nepříjemný závisí na tom, jaký převažující element je v obsahu této emoce, na kontextu, v němž je tato emoce aktualizována, na zkušenosti člověka s vlastním strachem, na aktuálním psychosomatickém zdravotním stavu člověka a také na intenzitě a délce trvání strachu. (Srov. Vašina 2002, str. 181) 3 Srov. Síkelová 2008, str. 44 4 Bojíte se létat?: http://www.hzp.cz/main/clanek.php?id=1885 [2007-11-13] 5 Srov. Praško 2005, str. 44 6 Podle: Vymětal 2004, str. 13 2

14

letadlo jako dopravní prostředek používat. Tak dochází k rozvoji fobie. Jak nadměrný strach, tak i nedostatek strachu mohou být psychickou abnormalitou. Hranici mezi reálnými a nereálnými obavami však není možné určit zcela přesně. Určitá míra strachu z létání je přiměřená a pochopitelná. Pro člověka není přirozené létat rychlostí osm set kilometrů za hodinu ve výšce deseti kilometrů. Pro mnoho lidí rovněž létání znamená něco neznámého a neznámé situace v člověku přirozeně probouzejí jisté obavy (v době, kdy automobily byly majetkem pouze několika málo jedinců a ostatní neměli vůbec žádné zkušenosti s jízdou, by nabídka svezení jistě vyvolala obavy u mnoha lidí). „Všechno nové, neznámé, co musíme dělat nebo prožívat poprvé, obsahuje vedle kouzla nového, potěšení z dobrodružství a radosti z rizika také strach a úzkost.“ 1 Skutečnost, že se člověk bojí létat, je tedy skutečností zcela „normální“. Strach je z hlediska sebezáchovy nutností, jež je např. i u zkušených pilotů korektivem, bez něhož by jejich chování mohlo vést k hazardu a následně k nehodě. Právě neúměrná sebejistota je příčinou většiny nehod. Například metody výzkumu nehod se kromě jiného zabývají rozborem vzniku nehod na palubě letadla v důsledku turbulence. U tohoto typu nehod se jedná o případy, kdy byl někdo na palubě letadla vážně zraněn. „Společnou charakteristikou těchto nehod je, že ke zranění dochází u těch cestujících, kteří nebyli připoutáni a kteří nerespektovali výzvu palubních průvodčích.“ 2 Jinými slovy se jedná o cestující, kteří z důvodu nízké míry strachu o vlastní zdraví ignorovali pokyny palubního personálu a opominuli tak vlastní bezpečnost. Výzkumy ukazují, že cestující, jež jsou připoutáni, nebývají při turbulencích zraněni. 3 Strach v tomto případě pomáhá člověku udržet se při životě a v bezpečí. Nedostatek strachu může vést k ohrožení zdraví či života. Zdravá úzkost nebo opatrnost je téměř vždy založena na racionálním strachu. 4 Pokud se během posledního letu vyskytly jisté problémy, bude mít jedinec zcela přirozené obavy před nebo během dalšího letu, že by se mohly podobné problémy opět vyskytnout. Pokud máte zkušenost, že ne všichni spolucestující se při vyzvání palubním 1

Riemann 1999, str. 13 Štikar, Hoskovec, Šmolíková 2006, str. 67 3 „Od roku 1981 do roku 2000 došlo v USA ke vzniku 156 nehod, zejména zranění osob za letu, vlivem turbulence, při kterých zahynuly tři osoby. Od roku 1995 došlo k výraznému nárůstu počtu nehod z turbulence, a to v průměru 13 nehod, při nichž utrpělo 18 osob vážná zranění.“ ... „Jako příklad lze uvést situaci, kdy v roce 1990 při letu v karibském vzdušném prostoru 26 cestujících ignorovalo opakované výzvy k připoutání se. Při průletu silnou turbulencí byl jeden starší cestující smrtelně zraněn, 2 cestující utrpěli vážná zranění a 23 cestujících utrpělo lehká zranění. Nikdo ze 65 připoutaných cestujících nebyl zraněn.“ (Štikar, Hoskovec, Šmolíková 2006, str. 67) 4 Srov. Praško 2006, str. 39; Ellis 2001, str. 14 – 15 2

15

personálem připoutají, je na místě reálný strach, že by vás mohl tento nepřipoutaný pasažér zranit. Formy strachu nebo úzkosti, jež jsou předmětem této práce, jsou především strachy nerealistické nebo neracionální. Jedná se o obavy ze situací, u nichž je nepravděpodobné, že se stanou, ale člověk považuje onu minimální pravděpodobnost za pravděpodobnost velkou. Podle různých zdrojů se dnes odhaduje, že strachem z létání trpí 10 – 40 % celkové populace průmyslově vyspělých zemí. 1 Tato čísla se vzhledem k bezpečnostním rekordům komerčních leteckých společností jeví jako paradox. Zastupitelé leteckých společností po celém světě uvádějí, že letecká doprava patří mezi nejbezpečnější druh přepravy vůbec. „V roce 2004 byly letecky přepraveny téměř dvě miliardy lidí, přičemž loňský rok byl vůbec nejbezpečnějším v historii aviatiky. V roce 2004 byl poměr mezi počtem přepravených cestujících a obětí leteckých neštěstí 0,00002 %, tedy jedna oběť na 4 miliony cestujících. Takto nízké číslo nedosahuje žádný jiný druh dopravy, a ani zdaleka se mu nepřibližuje... Vzhledem ke kapacitě letadla má jedna letecká nehoda více obětí než silniční nehoda. Pokud ovšem srovnáme statistiky úmrtnosti při dopravních nehodách na silnici a při leteckých nehodách, budou jednoznačně vyšší čísla u silničních dopravních nehod... Jen v Evropě zemře na silnicích ročně více než 40 000 lidí.“ 2

Graf č. 1: Srovnání počtu úmrtí podle druhu dopravy v USA za rok 2000. 3 1

Srov. British Medical Association 2004; Agras et al. 1969; Arnarson, 1987; Arrindell 1980; Dean and Whitaker 1982; Ekeberg 1991; Norlund 1983, in: Bor, van Gerwen 2003, str. 1; Längle, Sulz (ed.) 2007, str. 88 2 Jak bezpečné je létat?: http://www.travelfocus.cz/4_05/04.htm [2008-02-11] 3 Airline Travel is Extraordinarily Safe: http://www.boeing.com/commercial/safety/pf/pf_airline_travel_safe_cht.html [2008-03-21]

16

Australské letecké společnosti uvádějí, že za posledních 25 let u nich nedošlo k žádnému úmrtí, přestože v tom samém časovém období zemřelo přes padesát tisíc lidí na australských silnicích. 1 Přesto lidé, kteří strachem z létání trpí, věří, že existuje mimořádně velké nebezpečí, že letadlo spadne, a to i přesto, mají-li k dispozici uvedené statistiky. Někdy je strach z létání nebo z letadel tak velký, že jedinec odmítá letadlem vůbec cestovat, někdy není ani schopen koupit si letenku nebo vstoupit na letiště. Nezdravý a nereálný strach často vede k pocitům obrovské úzkosti v situacích, kdy hrozí malé nebo žádné nebezpečí. Je založen na ignorování či neznalosti známých skutečností, na přehánění nebo přílišném zobecňování a na černobílém vidění skutečností. 2 Srovnání subjektivního posuzování nebezpečí situace a reálného rizika (statistické pravděpodobnosti) v jednotlivých fázích letu lze ilustrovat pomocí dvou následujících grafických znázornění.

Graf č. 2: Úroveň úzkosti před, během a po letu. 3

1

Podle: McLean 1997, in: Bor, van Gerwen 2003, str. 19 Podle: Ellis 2001, str. 16 – 17 3 Převzato z: Wilhelm, Roth 1997, str. 247 (upraveno). Použité zkratky: SPF = aviofobie (Simple Phobia of Flying); PDA = panická porucha s agorafobií (Panic Disorder with Agoraphobia); PDH = panická porucha v anamnéze (History of Panic Disorder). 2

17

8%

Pojíždění 16%

34%

Vzlet Počáteční stoupání Let Klesání

11%

Přiblížení Přistání

16%

9% 6%

Graf č. 3: Nehodovost v jednotlivých fázích letu. 1

Přestože se polovina všech leteckých nehod odehraje při přistávání (fáze přiblížení + přistání), pociťují lidé nejvíce úzkosti za špatných povětrnostních podmínek provázejících let. Pro skupinu aviofobiků jsou charakteristické nejsilnější obavy ve fázi vzletu a též za špatných meteorologických podmínek. Wilhelm a Roth k tomu poznamenávají, že „vzlet doprovází silnější tělesné vjemy, zatímco fáze přistání je relativně klidnější“ 2 . Podrobněji se obsahům a vzniku strachů spojených s létáním budu věnovat ve 3. kapitole.

2.3. Projevy úzkosti a strachu z létání Shrnu-li výše uvedené informace o strachu z létání, jedná se o nadměrné a dlouhodobě se vyskytující obavy týkající se létání a s ním souvisejících podnětů, jako jsou letadla, letiště, kupování letenek apod. Vystavení se těmto podnětům, ale i myšlenky na ně, vyvolávají úzkostné reakce a vedou k vyhýbavému chování (tzn. jedinec se obávaným nebo exponovaným situacím vyhýbá nebo je absolvuje za cenu intenzivní úzkosti a rozrušení). Intenzita obav může být různá a může se stupňovat k panické hrůze, která je tak zahlcující, že vede k nadměrnému stresu a působí problémy v běžném fungování v životě nebo jedince značně obtěžuje. Může mít podobu až panické ataky vázané na da-

1 2

Hlavní příčiny leteckých nehod: http://nehody.webpark.cz/priciny.html [2008-01-07] Wilhelm, Roth 1997, str. 254

18

nou situaci. Strach je omezen pouze na situace spojené s letadly a létáním a pokud s nimi jedinec není v přímém kontaktu nebo se neobává setkání s nimi, příznaky úzkosti netrpí. U strachu z létání rozeznáváme tři důležité složky: 1. Anticipační úzkost 2. Samotný prožitek strachu až panická ataka 3. Fobické vyhýbavé chování. 1

1. Anticipační úzkost „znemožňuje nebo omezuje možnost konfrontace s fobickým podnětem“ 2 či jinak obávanou situací. Kognitivně-behaviorální model předpokládá, že na počátku rozvoje fobie je nepříjemný zážitek spojený se silným pocitem úzkosti. Může jít o vlastní nepříjemný zážitek, jako např. propad letadla v turbulenci, ale i zážitek zprostředkovaný, jako je sledování zpravodajských informací o leteckých katastrofách nebo katastrofických filmů. Stav prožité úzkosti se potom „začne opakovat v situacích, které původní situaci něčím připomínají“, takže ji „jedinec začne předem očekávat“ 3 (anticipovat, předjímat). Podstata této úzkosti je v očekávání nepříjemného zážitku ohrožení. Lidé, kteří prožívají anticipační úzkost, si vytvářejí katastrofické scénáře o pádu letadla, udušení či jiných možných neštěstích a dělají vše možné pro to, aby se tomuto ohrožení vyhnuli. Někdy může být úzkost z očekávání dokonce větší než úzkost, kterou člověk prožívá při vlastním letu. 4 2. Pro samotný strach z létání jsou charakteristické následující projevy: Během letu jsou lidé trpící strachem z létání extrémně vnímaví na zvuky, které vydávají motory. Zostřené vnímání zvuku uvádějí cestující zejména krátce po startu, kdy mají pocit, že motory silně hučí a najednou se nápadně ztiší, jakoby zcela zastaví. Mnohdy takovému cestujícímu postačí vysvětlit, že krátce po startu letadla se sníží výkon motorů a následkem zpomalení se tak také změní jejich zvuk. Jiní cestující pečlivě pozorují palubní personál, zejména výraz jejich tváře, který je má utvrdit v pocitu, že se nic neděje. Již při nástupu do letadla lze u některých pasažérů pozorovat magické myšlení projevující se vírou v různé amulety, talismany. Tito lidé např. nastupují na palubu letadel pravou no1

Podle: Praško 2005, str. 340; srov. Smolík 1996, str. 256 – 257 Praško 2005, str. 340 3 Tamtéž, str. 260 4 Srov. Co vězí za základní úzkostí a anticipační úzkostí?: http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=21999 [2007-09-27] 2

19

hou, v ruce svírají rozličné předměty, plyšová zvířátka pro štěstí a dodržují rozmanité rituály. Během letu sedí nehybně, aby nenarušili rovnováhu letadla nebo se naopak chovají nápadně a dožadují se pozornosti palubního personálu. 1 Nejčastější obavy související s letem jsou (v pořadí podle intenzity znepokojení): strach z nehody, možnost zřícení, technická závada, nepříznivé meteorologické podmínky, chyba pilota, intenzivní a nepříjemná úzkost, přetrvávající úzkost, nemožnost kontroly nad letadlem, zranění, strach z kritiky a ponížení ostatními, ztráta sebekontroly, tělesné nepohodlí, strach ze zešílení, intenzivní a nepříjemné fyzické příznaky (nauzea, mdloby), náhlé zdravotní obtíže (infarkt), panická ataka. 2 V souvislosti se strachem z létání se objevují typické myšlenky i představy. Patří k nim např.: „Co když letadlo spadne a já zemřu?“, „Co když zpanikařím a neovládnu své chování?“, „Určitě omdlím.“, „Určitě do nás uhodí blesk!“. Tyto myšlenky vedou k představě hrozící katastrofy, nevyhnutelného konce, ztráty sebekontroly apod. Jsou provázeny pocitem napětí, strachu a úzkosti vedoucím až k panice, pocitem studu, zvýšenou senzitivitou. Mohou se objevit psychické příznaky jako negativní očekávání, obava ze ztráty kontroly, napadení letového personálu či zešílení, zhoršená paměť, perseverace, zúžené vnímání. Na tělesné rovině se objevuje sevření na hrudi, bušení srdce, zrychlené dýchání, pocit dušení, třes, pocity znecitlivění nebo mravenčení končetin, ztuhlost svalů, závratě, sucho v ústech, návaly horkosti či chladu, pocení, sevření žaludku a další. 3 3. To vede k typickému chování, jímž je snaha co nejrychleji uniknout ze situace (kdy může jedinec chaoticky pobíhat nebo také „ztuhnout“, přičemž není schopen se pohybovat ani mluvit) či snaha se „ohrožující“ situaci vyhnout. 4 Vyhýbání se situacím spojeným s létáním se postupně rozšiřuje a zároveň se upevňuje přesvědčení, že by se v obávané situaci stalo něco „hrozného“. Vyhýbavým chováním se postižení snaží úzkost minimalizovat. Jsou běžné případy cestujících, kteří na poslední chvíli dovolenou stornují či za sebe hledají náhradníka. Pro cestující, kteří jsou i přes své obavy schopni nastoupit do letadla, je typické užívání alkoholických nápojů či farmak snižujících úzkost. 1

Srov. Síkelová 2008, str. 46 Srov. Wilhelm, Roth 1997, str. 248 – 249 3 Srov. Fear of Flying: http://www.guidetopsychology.com/fearfly.htm [2008-02-11]; Smolík 1996, str. 246 – 257 4 Podle: Praško 2005, str. 260 2

20

Jednotlivé příznaky vytvářejí bludný kruh, který strach z létání udržuje. Úzkostné myšlenky zesilují prožívané emoce a ty zase „zvyšují intenzitu tělesných příznaků. Intenzita tělesných příznaků posiluje úzkostné myšlenky a tak stále dokola. Anticipační úzkost vyvolává tělesné příznaky již při představě ‚ohrožující‘ situace, čímž se posiluje přesvědčení“, že by jedinec v této situaci „nedokázal svou úzkost a své chování kontrolovat – vytváří se tzv. strach ze strachu.“ 1

2.4. Současná situace (prameny) V České republice je problematice strachu z létání věnována prozatím velmi malá pozornost. Na internetových stránkách se můžeme setkat s několika články, jež velmi hrubě nastiňují, čeho se problém aviofobie vůbec týká, většinou se populárně-naučným stylem snaží o stručné uvedení do problematiky. 2 Několik málo článků je komentářem ke kurzům „Létání beze strachu“, jež pořádají České aerolinie. 3 U nás jsou ČSA zatím jedinou leteckou společností, která tyto na edukaci a nácviku založené kurzy pořádá. V zahraničí má tato služba dlouholetou tradici (již v roce 1975 nabízela společnost Pan American World Airways poznávací návštěvy prázdných letadel), téměř všechny větší společnosti tyto kurzy nabízejí. V současné době probíhá příprava u nás zatím první publikace týkající se tématu strachu z létání. Je určena jak jedincům trpícím strachem z létání, tak lidem, kteří se o létání zajímají a rádi by nahlédli do provozu letiště, práce pilotů či prostoru pilotní kabiny. 4 V zahraničí je situace poněkud jiná, strach z létání je předmětem psychologických výzkumů již řadu let, v odborných časopisech bylo publikováno množství článků. Především se na trhu můžeme setkat s celou řadou populárně-naučné literatury, jíž je společné srozumitelné podání problematiky, nejčastěji formou příruček typu „jak efek1

Praško 2005, str. 260 Srov. Aerofobie - strach z létání: http://cestovani.doktorka.cz/aerofobie-strach-letani/ [2007-11-13]; Bojíte se létat?: http://www.hzp.cz/main/clanek.php?id=1885 [2007-11-13] 3 Srov. Baránek 2006, str. 32 – 33 4 Autory jsou letuška ČSA Miloslava Čechová, autorka kurzů „Létání beze strachu“ v ČR a lektorka výcviku posádek letadel a kapitán Boeingu 737 Ing. Václav Pružina. Kapitolu zaměřenou na psychologické aspekty strachu z létání připravil MUDr. Oldřich Truska – lékař Ústavu leteckého zdravotnictví. Tato kapitola obsahuje praktické rady jak bojovat proti strachu z létání. Kniha uvádí techniky zvládání jako např.: pozitivní myšlení, snaha o eliminaci iracionálního myšlení a katastrofických představ, relaxace, masáže během letu, využití anxiolytik a další. /Čechová, M., Pružina, V., Truska, O. (připraveno k publikování) Létání beze strachu. Praha : Smart Press./ 2

21

tivně zvládnout strach z létání“. K známějším patří kniha „Conquer Your Fear of Flying“ doktorky Maeve Byrne Crangle 1 , psycholožky a ředitelky programu pro létání beze strachu irské společnosti Aer Lingus, kniha „Flying without Fear“ Duane Brown 2 , jež vede semináře o strachu z létání a semináře programu amerických aerolinií AAirBorn Program, kniha „The Fearless Flier’s Handbook“ Debbie Seaman 3 či příručka „The Fearless Flyer: How to Fly in Comfort and Without Trepidation“ 4 . Věnují se různým typům úzkosti podílejícím se na strachu z létání, technikám zvládání stresu a zmírnění obav před a během letu, vyvracení mýtů spojených s létáním. Jedná se o literaturu snadno čitelnou, často doprovázenou vtipy či popisem konkrétních cvičení. Mezi autory těchto knih patří také zkušení piloti. Kapitán Keith Godfrey 5 ve své knize „Flying without Fear“ zodpovídá stovky otázek, jež mu během jeho kariéry u British Airways pokládali pasažéři. Podobné jsou knihy Patricka Smithe 6 „Ask the Pilot“ nebo Stanceyho Chance 7 „Wings of Discovery“. Je jim společná snaha o podání praktických informací týkajících se technické stránky létání (proč se křídla třesou), popisu letu (vzlet, přistání, samotný let), seznámení se s životem v kabině, problémů spojených s povětrnostními podmínkami atd. Také v oblasti výzkumu a terapie strachu z létání se v zahraničí můžeme setkat s poměrně rozsáhlou činností. Norský pilot Johannes Arnesen se během svého studia zabýval strachem z létání a v posledních letech se věnuje výzkumu strachu z létání u pacientů léčících se s tímto strachem. Individuální i skupinovou terapií pacientů s aviofobií se zabývá tým psychologů působících ve VALK Foundation v Leidenu, k nimž patří holandská klinická psycholožka Josine Arondeus, psycholožka Christelle Delorme, klinická psycholožka a psychoterapeutka Claudia de Zeeuw, Rene F.W.Diekstra, Robert Wolfger či Marko Verschragen. Zmínění odborníci kromě terapie pacientů a vzdělávání realizují výzkumné projekty, pořádají konference a semináře a usilují o spolupráci s dalšími organizacemi, jichž se tato problematika týká. Těmto aktivitám se věnují již od osmdesátých let 20. století. Podobná skupina odborníků se

1

Crangle, M. B. (2005) Conquer Your Fear of Flying. Oxford : Gill & Macmillan. Brown, D. (1996) Flying withour Fear. Oakland : New Harbinger Publications. 3 Seaman, D. (1998) The Fearless Fliers Handbook: The Internationally Recognized Method for Overcoming the Fear of Flying. Berkeley : Ten Speed Press. 4 Hartman, Ch. (1995) The Fearless Flyer: How to Fly in Comfort and Without Trepidation. Portland : The Eighth Mountain. 5 Godfrey, K. (2003) Flying Without Fear. Colemor : Macroteach. 6 Smith, P. (2004), Ask the Pilot. New York : The Berkley. 7 Chance, S. L. (2002) Wings of Discovery. Tamarac : Llumina Press. 2

22

soustřeďuje na Univerzitě v Leidenu, na University of Western Australia a v dalších institucích. Robert Bor působící na dvou londýnských klinikách a specializující se na psychologii cestování je spoluautorem kvalitní monografie Psychological Perspectives on Fear of Flying. Výzkumný tým doktora Bornase z University of the Balaeric Islands ve Španělsku vyvinul terapeutický systém pro léčbu strachu z létání (CAFFT) za pomoci počítačové simulace. Kromě zkoumání významu užití počítačů při terapii strachu z létání se tento tým věnuje rozsáhlé publikační činnosti, jež zahrnuje řadu článků týkajících se hlavních charakteristik, hodnocení, epidemiologie a psychopatologických znaků u lidí, kteří se bojí létat. Pravděpodobně nejpodrobněji se situaci pokusil zmapovat holandský psycholog, psychoterapeut a profesionální pilot Lucas van Gerwen působící na univerzitě v Leidenu. Van Gerwen pracuje pro VALK Foundation, nadaci tvořenou spoluprací mezi University of Leiden, KLM Royal Dutch Airlines a Amsterdam Aiport Schipol. V tomto oboru působí již více než dvacet let, pro VALK Foundation pracuje dvanáct let. K hlavním cílům nadace patří: pomoc při prevenci strachu z létání, poskytování zázemí a vedení klientům při překonávání jejich strachu z létání a spolupráce s dalšími organizacemi při tvorbě jejich vlastních programů. Van Gerwen se věnuje tréninku zvládání stresu pro začínající piloty, spolu s univerzitou v Leidenu organizuje výzkum v oblasti strachu z létání, chování pasažérů, psychologických problémů v posádkách a psychologických důsledků leteckých nehod. Je rovněž organizátorem Mezinárodních světových konferencí o strachu z létání. Kromě vydání monografie Psychological Perspectives on Fear of Flying pravidelně publikuje ve vědeckých časopisech, zabývajících se výzkumem a léčbou strachu z létání. Významný je van Gerwenův výzkum 1 týkající se sociodemografických a klinických charakteristik jedinců, kteří sami vyhledali pomoc ohledně jejich strachu z létání. Výzkumný soubor tvořilo 419 osob před vstupem do léčby. Výsledky výzkumu ukazují, že ženy uvádějí jako hlavní příčinu jejich úzkosti strach z letecké nehody a muži mají největší obavy ze skutečnosti, že nemohou aktivně zasáhnout do řízení letadla a podílet se na průběžné kontrole letu, zejména ve chvílích, kdy se domnívají, že něco není v pořádku. Na druhém místě uvádějí ženy častěji než muži stísněný prostor (klaustrofobii), zatímco muži mají strach ze ztráty kontroly na sebou samými – že za1

Podle: Bor, van Gerwen 2003, str. 1 – 18

23

čnou plakat, chovat se nepřiměřeně situaci, omdlí, budou mít srdeční záchvat či bušení srdce. U mužů je také signifikantně významnější výskyt strachu z výšek a z vody. Jinak řečeno – van Gerwenem zjištěné nejčastější dominantní komponenty strachu z létání jsou: strach z nehody (38 %), klaustrofobie (37 %) a potřeba kontroly nad situací (36 %). Dále je to akrofobie (28 %), strach ze ztráty kontroly nad sebou samým (27 %) a strach z vody (5 %). Současně 151 ze 404 pacientů zažívá v souvislosti s létáním panické ataky. Pomocí analýzy vztahu mezi strachem z létání a různými typy fobií, vymezil van Gerwen čtyři specifické skupiny (subtypy) pacientů. Subtypy se liší z hlediska míry úzkosti, věku, pohlaví, stěžování si na strach z nehody, potřeby mít situaci pod kontrolou nebo strachu ze ztráty kontroly nad sebou a podle fobií, které stojí v pozadí jejich strachu z létání, jako je klaustrofobie, strach z výšek, sociální fobie či panická ataka. Hlavním přínosem této klasifikace pacientů do čtyř skupin je případné využití v terapii. Analýza možných příčin strachu z létání by mohla vést k zavedení cílenější a přiměřenější léčby. Podrobněji se těmto skupinám budu věnovat v následující kapitole. Důvody strachu z létání zkoumali rovněž Wilhelm a Roth 1 , kteří požádali osoby trpící strachem z létání, aby ze seznamu možných příčin strachu z létání vybrali tu, která nejspíše stojí za vznikem jejich vlastního strachu. Výsledky shrnuje tabulka č. 2. U některých položek je možné vidět výrazné skupinové rozdíly, přesto komparační analýza neprokázala významné statistické rozdíly, s výjimkou položky „Strach, že budu mít panickou ataku během letu“, která byla signifikantně častější u osob s panickou poruchou s agorafobií (χ2 = 5.88, p < 0.02). Možná poněkud překvapivé je nízké hodnocení vlivu médií na rozvoj strachu z létání v tomto výzkumu.

1

Wilhelm, Roth 1997, str. 250

24

Tab. č. 2: Nejdůležitější příčiny vzniku vlastního strachu z létání, posouzené jedinci s vysokou mírou strachu z létání resp. příčiny aviofobie obecně, hodnocené kontrolním vzorkem (v procentech)

Výběr důvodu na prvním místě (%)

Kontrolní vzorek

SPF

PDA

PDH

(N = 37)

(N = 18)

(N = 11)

24

6

18

5

22

22

27

9

19

6

0

19

11

22

9

9

5

17

9

19

5

6

9

9

5 5

0 0

0 0

0 0

3

0

0

19

0

22

18

0

0

0

9

9

0

0

0

0

0

0

0

0

Nepříjemný zážitek při letu (např. turbulence, přistávání za špatného počasí) Život ohrožující zkušenost(i) při letu (např. nehoda, hrozící nehoda, extrémní turbulence nebo propad letadla do „vzduchové kapsy“) Všeobecné obavy z výšek Neočekávaná panická ataka (náhlý nával intenzivního strachu nebo pocit blížícího se konce bez zjevných příčin) Celkově úzkostná osoba Naučená úzkost od rodinných členů nebo přátel, kteří se bojí létat Dědičnost (geny) Všeobecné obavy z vysoké rychlosti Informace v médiích o leteckých nehodách (např. ve zprávách) Strach, že budu mít panickou ataku během letu Strach z uzavřených prostor Být svědkem projevů úzkosti spolucestujících během letu Špatné zkušenosti s letovým personálem

(N = 21)

Použité zkratky: SPF = aviofobie (Simple Phobia of Flying); PDA = panická porucha s agorafobií (Panic Disorder with Agoraphobia); PDH = panická porucha v anamnéze (History of Panic Disorder).

3. Osobnost a strach z létání Předchozí kapitoly byly věnovány tomu, co je strach z létání a jaké jsou jeho projevy. V následujícím textu se budu věnovat deskripci možných příčin vzniku tohoto strachu, resp. podmínek, jež mohou stát u počátku strachu z létání. Pokusím se o podrobnou analýzu jevů, které se mohou podílet na rozvoji strachu z létání, jako jsou osobnostní charakteristiky, výchova, biologické a sociálně-kulturní vlivy. Budu se věnovat patologickým mechanismům týkajícím se strachu a nastíním zde také vztah mezi

25

strachem z létání a fobickými či jinými úzkostnými poruchami, neboť jak již bylo řečeno, vyskytuje se mezi těmito jevy vysoká komorbidita.

Na základě různých výzkumů panuje jisté přesvědčení o tom, jaká část populace trpí strachem z létání. Výsledky těchto výzkumů se sice poněkud liší, ovšem lze zobecnit, že létat se bojí asi 10 – 40 % populace (viz výše). Tato skupina je věkově heterogenní, týká se obou pohlaví, spadají do ní jedinci různého vzdělání, povolání, sociálního postavení, různých národností atd. Chceme-li lépe porozumět problému, jímž je strach z létání, je třeba se podrobněji zamyslet nad možnými příčinami jeho vzniku a s tím současně nejen nad podobnostmi a odlišnostmi jedinců, kteří se létat bojí, ale především nad odlišnostmi těchto jedinců od ostatní populace. Tyto odlišnosti se týkají základních oblastí, jimiž je osobnost, její geneze a patogeneze.

3.1. Osobnost jako vyjádření interindividuálních zvláštností (diference v prožívání a chování individuí a skupin) Pojem osobnost souvisí se skutečností, že duševní život člověka je určitým způsobem organizován. Významné bylo zavedení toho pojmu v psychologii jako pojmu, který by popisoval i vysvětloval určité skutečnosti, především to, že v téže situaci reagují různí lidé rozličnými způsoby. To znamená, že psychické reakce potom nelze vysvětlovat pouze jako odpovědi na vnější podněty. Pojem osobnost se týká vždy jednotlivce, nelze ho vztahovat na skupinu lidí. Vyjadřuje jedinečnost (osobitost, individualitu), odlišnost od druhých. Tato individualita, která představuje kvalitativní povahu člověka, je výslednicí dvou komponent či aspektů, považovaných již průkopníky psychologie za základní aspekty, kterými jsou organismus (dědičnost) a svět druhých lidí (tedy společnost a kultura). Organismus ovlivňuje tu část osobnosti, která je nazývána temperamentem, životní silou a vlohami. Působením druhých lidí se vyvíjí charakter a schopnosti. 1 Dědičnost a příslušnost k určité kultuře jsou považovány za základní faktory rozdílů v psychice člověka. 2 Kromě těchto dvou základních aspektů je v současné psychologii kladen důraz na další dvě komponenty, kterými jsou vnitřní psychické síly (kognitivní a prožitkové) a duchovní dimenze jedince (Jungem označovaná jako duchovní či archetypální moudrost). Mís1 2

Srov. Smékal 2002, str. 19 Podle: Nakonečný 1997, str. 161

26

tem jejich střetnutí s osobností jedince jsou autoregulační mechanismy, sebereflexe. 1 Uvedené aspekty se částečně překrývají a při svém společném působení utvářejí jeden systémový celek. Pojem osobnosti jako vyjádření interindividuálních zvláštností je významný pro tuto práci. Přestože při zkoumání strachu z létání jistě nelze opomíjet faktory, jako je stáří, pohlaví, příslušnost k určitým sociálním skupinám apod., strach z létání se přesto může týkat každého, podstatu strachu z létání je třeba hledat jinde. K jejímu pochopení využiji teorie osobnosti. Výše jsem popsala charakteristiky determinující a regulující průběh prožívání a chování. Je to tedy genetická výbava, zkušenosti získané v určitém sociokulturním prostředí, psychická výbava, se kterou člověk přichází na svět a která je v průběhu života dále formována a duchovní složka psyché. Vlivem těchto faktorů na formování osobnosti se zabývalo mnoho autorů a vznikly četné teorie. Někteří psychologové se ve svých pracích přikláněli spíše ke konceptům dědičnosti, jiní upřednostňovali spíše vliv zkušeností, resp. sociálních a kulturních rozdílů. 2 Ve druhé polovině 80. let 20. století vytvořil C. R. Cloninger teorii osobnosti, jež bývá označována jako biosociální či biopsychosociální. Jedná se o vícedimenzionální model osobnosti, jehož dimenze vycházejí ze čtyř geneticky daných komponent temperamentu a tří charakterových dimenzí. Jeho teorie využívá poznatků neurověd a temperamentové dispozice jsou zde interpretovány na základě výzkumů funkce neurotransmiterů. Osobnost chápe jako stupňovitý systém, který se skládá jak z prvků temperamentových tak charakterových. 3 Cloningerův dotazník temperamentu a charakteru (TCI), jež je operacionalizací Cloningerovy biopsychosociální teorie, se stále více prosazuje v současné klinické diagnostice. Temperament podle Cloningera představuje vrozenou výbavu osobnosti, jež se týká automatického reagování na emocionální podněty a nevědomého a prekoncepčního učení 4 . Jedná se o vlastnosti dědičné, vývojově stálé, podmíněné emocemi a neovlivnitelné sociokulturními zkušenostmi. Naproti tomu charakter se vztahuje k volním

1

Srov. Coan 1999, str. 13 – 16; Smékal 2002, str. 19 Viz Nakonečný 1997, str. 156 – 164 3 Srov. Preiss, Klos, Španiel 2000, str. 251 – 254 4 tamtéž 2

27

složkám a je formován sociokulturním učením. 1 Podle Cloningera je pouze částečně ovlivňován temperamentem. Charakter v tomto pojetí zahrnuje intelektové schopnosti, emocionální hledisko a pojetí Já ve smyslu zaměření na sebe (sebehodnocení, sebeúcta), pocitu sociální sounáležitosti (spolupráce) a sebepřesahující (mystické, duchovní) sounáležitosti. Charakter se vyvíjí postupně od dětství do dospělosti a spolu s genetickými faktory určuje interindividuální rozdíly v sebepojetí a vztahování se k okolnímu světu. To je rozhodující při zkoumání strachu z létání, neboť je třeba vycházet z následující zákonitosti: „Jeden podnět, mnoho reakcí.“ 2 Pokud jsou různí jedinci vystaveni společnému složitému podnětu, jejich reakce budou pravděpodobně velmi různorodé. V situaci létání je pak např. jeden člověk schopen letět pouze pod vlivem sedativ či alkoholu, jiný létání miluje a další podléhá panice pouze při spatření letadla na obrázku. I. D. Yalom se k tomu vyjadřuje následovně: „Každý jedinec má odlišný vnitřní svět a tentýž podnět má pro každého jiný vnitřní význam.“ 3 Úzkost i strach se u každého jedince vyskytují v jiné míře a jsou typické svým individuálním charakterem, což se týká úzkostného prožívání, myšlení i jednání. Jejich konkrétní projev je dán spolupůsobením biologických, duševních a sociálních vlivů. Přestože

uvedené

hledisko

individuálních

odlišností

by

mohlo

vést

k pochybnostem týkajícím se formulování obecně platných zákonitostí, není tomu tak. Neboť v rozdílnostech lze nalézt i něco společného. Např. různí lidé mohou prožívat strach či úzkost v různé míře, avšak oblasti, jichž se jejich strach týká, úzkostné projevy či způsoby vyrovnávání se se strachem, mohou mít něco společného. Lidé si mohou být v různých vlastnostech podobní. Tato podobnost se týká skladby osobnostních rysů či psychických vlastností osobnosti, resp. vnitřních dispozic, jež jsou determinantami chování a prožívání. Diferenciální psychologie zkoumá jak lidskou individualitu, tak skupinové rozdíly.

1

Yalom říká: „Je zjevné, že jsme vnitřně sociálními tvory. V průběhu života má interpersonální prostředí, které nás obklopuje – vrstevníci, přátelé, učitelé, rodina – obrovský vliv na to, jaký typ jedince se z nás stane. Náš sebeobraz je do značné míry formulován jako obraz ocenění, které vnímáme v očích klíčových osob svého života.“ (Yalom 2004, str. 59) 2 Yalom 2004, str. 62 3 Tamtéž

28

Trvalejší či stabilnější charakteristiky jedince – vlastnosti osobnosti, jež jsou chápány jako skutečné determinanty (faktory) prožívání a chování, bývají někdy odlišovány od vnějších projevů osobnosti, nazývaných osobnostní rysy. Často však v literatuře dochází ke slučování pojmů ‚vlastnost‘, ‚charakteristika‘ či ‚rys‘ a ty bývají užívány jako synonyma. Pojetí osobnosti jako systému vnitřních dispozic vychází ze skutečnosti, že „psychické reakce člověka vykazují určitou stálost“ 1 . To je podmíněno relativní stálostí těchto vnitřních dispozic, jež povahu psychických reakcí determinují. Osobnostní dispozice jsou tvořeny psychickými vlastnostmi osobnosti a vyjadřují vztahy mezi osobností a situací. Tyto vztahy se týkají tendence interpretovat okolnosti určitým způsobem. V této souvislosti se různí autoři věnovali vymezení patologických dispozic, tj. náchylnosti k duševním poruchám. Kretschmer tak například zdůrazňoval emoce jako jednu ze zásadních psychických funkcí – abnormalita emocí, jejich přílišné zesílení, utlumení či deformování, pak působí, že jedinec jedná v životních situacích neadekvátně. Sheldon upozorňoval na nedostatek nebo nadbytek některé temperamentové složky jako příčinu vzniku duševní poruchy. 2 Vymětal ve své knize píše, že „vlastnosti projevující se u lidského jedince v extrému jsou pravděpodobně více ovlivněny vrozeností než vlastnosti méně nápadné: U lidí mimořádně, extrémně úzkostných budeme předpokládat zvýšený podíl vrozenosti a říkáme, že mají výraznější vrozenou dispozici či konstituční vlohu k úzkostnému prožívání a jednání. Vliv prostředí... bývá rozhodující u neextrémních případů. Výchova a individuální zkušenost překrývají vrozené dispozice a určují, až na výjimky, obsah i formu jednotlivých strachů.“ 3 Zde vyvstává otázka, zda existuje souvislost mezi výskytem strachu z létání a trvalejšími charakteristikami osobnosti. Janet rozlišuje syndrom nemoci a disponující rysy osobnosti, přičemž oboje popisuje jako „následek základní slabosti psychologické syntézy“ 4 . Podle jiných koncepcí jsou symptomy nemoci závislé na rysech osobnosti, přičemž „existují plynulé přechody od rysů osobnosti k symptomům“ 5 . Další odborníci potom tvrdí, že jistá příbuznost mezi symptomy a osobnostními rysy existuje, přesto však není tato shoda nutná.

1

Nakonečný 1997, str. 148 Podle: Smékal 2002, str. 226 – 227 3 Vymětal 2004, str. 18 – 19 4 Smékal 2002, str. 228 5 tamtéž 2

29

Právě zkoumání osobnostních rysů u osob trpících strachem z létání a porovnání těchto charakteristik s osobami, jež tímto strachem netrpí, je jedním z cílů této práce. U jedinců, kteří mají strach létat, lze totiž předpokládat jisté společné povahové vlastnosti, jako je např. tendence překotně tvořit katastrofické závěry i z malých odchylek v tělesném fungování, zvýšené sebepozorování, strach z odmítnutí a výrazná výkonová orientace. Dále lze u těchto osob očekávat vyšší sklony dělat si starosti týkající se situací a objektů, jež v druhých starosti nevyvolávají, s tím následně souvisí možná vyšší hladina prožívaného stresu, a to i na palubách letadel. 1

3.2. Geneze osobnosti Kromě pojetí vnitřních determinant prožívání a chování lidí je nutné v souvislosti s osobnostním uspořádáním osob trpících strachem z létání pojednat rovněž o tzv. vnějších determinantách, jimiž jsou „všechny druhy činitelů vývoje a formování osobnosti“ 2 . Jsou to biologické faktory, sociálně-kulturní prostředí (jako je civilizace a kultura, rodina, škola a širší společenské prostředí) a výchova (chápaná jako záměrné ovlivňování). Působení těchto faktorů je propojené, vzájemně se podmiňující a ovlivňující. Tak například zmiňovaná vrozená dispozice k úzkostnému prožívání může být kompenzována pozitivním vlivem výchovy nebo léčbou, nebo může být naopak podporována a zesílena výchovným působením vzbuzujícím bázeň a úzkost. Přes vzájemné spolupůsobení vnějších vlivů či determinant bude přehlednější věnovat se těmto faktorům zvlášť.

3.2.1. Biologické faktory osobnosti Psychika člověka je výrazně determinována četnými biochemickými či jinými faktory, jako jsou např. určité anomálie mozku nebo nádory. Co se týká úzkostného prožívání, uvádí Smolík 3 následující biologické teorie, jež se snaží objasnit příčiny vzniku úzkosti: • • • •

Nadměrná vegetativní reaktivita s nárůstem tonu sympatiku; Zvýšené vyplavování katecholaminů; Zvýšené vyplavování metabolitů noradrenalinu (Infuze laktátu sodného zvyšuje hladinu noradrenalinu a indukuje úzkost nebo u predisponovaných jedinců panickou ataku.); Při úzkostných stavech je ve stavu hyperaktivity locus coeruleus, centrum noradrenergních neuronů;

1

Srov. Brown 1996, str. 14 – 16 Smékal 2002, str. 58 3 Podle: Smolík 1996, str. 247 – 248 2

30

• • • • • •

Snížení GABA způsobuje hyperaktivitu centrálního nervového systému; Úzkost může způsobit zvýšení hladiny serotoninu a zvýšení dopaminergní aktivity; Při úzkosti je hyperaktivní centrum v temporální kůře; Podobně jako při depresi dochází ke snížení latence REM a 4. stadia spánku; U panických stavů zvýšený průtok krve pravým parahipokampem, při úzkosti frontálním lalokem; U 50 % pacientů s panickou poruchou je prolaps mitrální chlopně.

V klasifikaci nemocí jsou uvedeny následující somatické a neurologické příčiny úzkosti: • • • • • • •

Neurologické poruchy (např. nádory mozku, encefalitida, epilepsie, migréna); Systémová onemocnění (např. kardiovaskulární onemocnění, anémie, hypoxie); Endokrinní poruchy (např. dysfunkce hypofýzy, štítné žlázy, nadledvin, feochromocytom); Zánětlivé stavy (např. lupus erythematodes, polyarteritis nodosa); Karence (např. vitamin B12, pelarga); Toxické stavy (např. těžké kovy, sympatomimetika, amfetaminy, abstinenční stavy, sulfonamidy); Jiné stavy (např. hypoglykémie, premenstruační syndrom, posthepatitický syndrom, urémie). 1

Dalším biologickým činitelem v psychologii osobnosti je dědičnost, tedy přenos psychických a fyzických dispozic z jedné generace na druhou. V dědičné podmíněnosti jsou mimo jiné zakomponovány i eventuální genové, genonomové či chromozomální mutace. Člověk není „pouhý koktejl“ svých rodičů, prarodičů a je velmi obtížné určit, co se vlastně dědičně přenáší do struktury osobnosti člověka. 2 Genetická determinace se týká působení genů na enzymy, jež ovlivňují biologické a metabolické procesy. Ty mají vliv na vývoj a činnost v somatické a neuropsychické oblasti organismu. Genetická determinace tedy představuje předurčení určitých osobnostních rysů. To ovšem neznamená fixaci těchto rysů, neboť „existuje jen málo zděděných znaků, které nejsou změnitelné vlivy prostředí“ 3 . Vliv dědičnosti je v různých oblastech osobnosti různý, nejvíce se projevuje v oblasti temperamentu (dispozice ke vzrušivosti) a inteligence. U fobických úzkostných poruch je vliv dědičnosti nejistý. Uvádí se, že některé z těchto poruch se mohou rozvinout vlivem vrozených dispozic, např. u agorafobie se uvádí, že 20 % příbuzných těchto pacientů trpí stejnými příznaky, rodinná zátěž je rovněž pravděpodobná u sociální fobie, pravděpodobnost panické poruchy u biologických příbuzných prvního stupně oproti ostatní populaci je 4 : 7.4 U specifických fobií byla 1

Podle: Smolík 1996, str. 248 Srov. Vašina 2002, str. 128 3 Pervin 1981, in: Nakonečný 1997, str. 162 4 Podle: Smolík 1996, str. 255, 257, 260 2

31

zjištěna rodinná zátěž s přibližně trojnásobným rizikem pro příbuzné prvního stupně postižených osob. 1 Někteří autoři zdůrazňují genetickou determinaci v souvislosti s úzkostným prožíváním, dokonce i strach z létání by podle nich mohl být ovlivněn dědičností, zejména co se týká vlivu neurologické vzrušivosti. 2 Přestože výskyt strachu z létání je pravděpodobnější, jestliže se tento strach objevuje v rodinné anamnéze, hraje zde, stejně jako u ostatních fobických úzkostných poruch, významnou roli interakce s prostředím. „Výchova a individuální zkušenost překrývají vrozené dispozice a určují, až na výjimky, obsah i formu jednotlivých strachů.“ 3

3.2.2. Sociálně-kulturní prostředí „Každá kultura nebo subkultura upřednostňuje vývoj svých vlastních vzorců schopností a vlastností.“ 4 Pokud bychom rozdělili jedince podle kritérií, jako je národnost, povolání, společenské postavení, venkovské či městské bydliště, zpozorovali bychom významné skupinové rozdíly v sexuálním chování, ve výchovných praktikách, v zájmech a postojích i v emočních reakcích. To, co působí jako kultura, je systém jistých vzorců – zákonů, zvyků, tabu, mravů, módy apod., regulujících formou zákazů a příkazů prožívání a chování lidí. 5 Pokud bychom porovnali skupinu lidí žijících ve velkoměstě se skupinou obyvatel malé horské vesnice, vztah obou skupin k létání by se pravděpodobně velmi lišil. Každá subkultura se totiž liší ve specifických vzorcích chování, normách, jež vycházejí z jejích zvláštností. Život v různých společenstvích, jako je rodina, pracovní skupina, skupina obyvatel, se liší různými podmínkami rozvoje a formování psychiky. Kulturní činitelé se značně podílejí na formování emocí. Na základě života v různých subkulturách se jedinec učí určitým emocím a způsobům zacházení s nimi. Učí se, které podněty jaké emoce vyvolávají,

1

Podle: Praško 2005, str. 344 Srov. Brown 1996, str. 12; Vymětal 2004, str. 23 3 Vymětal 2004, str. 18 – 19 4 Anastasi 1987, in: Nakonečný 1997, str. 162 5 Z hlediska kulturních a sociálních vlivů je nutné přihlédnout ke skutečnosti, že ke změnám v prožívání strachu a úzkosti dochází rovněž v průběhu času. Strach existuje nezávisle na kultuře a na stupni vývoje lidstva, dochází však ke změnám objektů strachu. Dnes se již nebojíme zatmění slunce či bouřky, ale máme strach z nemocí či dopravních nehod. Co se týká způsobů vyrovnávání se se strachem, magické rituály byly nahrazeny užíváním farmak či psychoterapií. (Srov.: Riemann 1999, str. 12) 2

32

co má člověk v té jisté situaci cítit. „Kultura určuje významy různých objektů... a tak určuje i emoce, jež se k nim pojí.“ 1 Při zkoumání strachu z létání je proto nutné brát v úvahu sociální a kulturní činitele, jejichž význam při formování osobnosti je nezanedbatelný. Jedná se např. o postoj k novým zážitkům, k technice, ke strojům, zacházení s úzkostí a vyrovnávání se s ní, způsoby, kterými si lidé hledají informace a jakým informačním zdrojům dávají přednost. Některým vlivům, jež považuji za nejpodstatnější pro chápání vzniku a rozvoje strachu z létání, se nyní budu věnovat podrobněji. 3.2.2.1. Vliv příslušnosti k určité sociální skupině Každý jedinec ve společnosti zastává určité sociální role, jež představují předpokládaný způsob chování jedince v určité sociální situaci, pro kterou je dána konkrétní společenská norma. 2 Role je „schéma potřeb a cílů, názorů, citů, postojů, hodnot a činností, které by měly podle očekávání příslušníků společnosti charakterizovat typického představitele určité pozice. Role předepisují chování, které se od lidí očekává ve standardních situacích.“3 Role souvisejí s věkem, pohlavím, socioekonomickým postavením, zaměstnáním, bydlištěm apod. Tak společnost každému člověku prezentuje jisté standardy, které představují „základní pojetí života a světa, pojetí jejich podstaty..., ale i pojetí pravdy, dobra, krásy (hodnoty), slušnosti, mravnosti, spravedlnosti atd.“ 4 Tyto standardy nemají pouze různé kultury, ale i subkultury či společenské vrstvy. Jejich prostřednictvím je například určováno, co je vhodné a co nevhodné, co je přípustné a co nepřípustné, co je mužné, co je důležité apod. To se projevuje i ve společenských rituálech, jež se promítají do způsobů chování, cítění a myšlení. V souvislosti se strachem z létání se mohou uplatňovat mnohá kritéria. Jedním z nich jsou pohlavní a věkové rozdíly. Jak ve svém výzkumu zjistil van Gerwen, strach z letecké nehody se týká především žen. Muži se mnohem častěji bojí výšek, přeletu nad vodními plochami, mají strach ze ztráty kontroly nad sebou samými a špatně se vyrovnávají se skutečností, že nemohou aktivně zasahovat do řízení letadla. Ženy na rozdíl od mužů častěji trpí klaustrofobií či sociální fobií. Mladší cestující zpravidla trpí nižší nebo střední úzkostí během letu a trpí strachem, že nebudou mít kontrolu nad situací nebo 1

Nakonečný 1997, str. 30 Podle: Hartl 1993, str. 181 3 Krech, Crutchfield, Ballachey 1962, in: Geist 1992, str. 348 4 Nakonečný 1997, str. 154 (zvýrazněno autorkou) 2

33

strachem z pádu letounu. Cestující nejvyšších věkových kategorií bez ohledu na pohlaví vykazují největší strach. Ve věkové kategorii do 35 let se ve značné míře objevuje strach z únosu stroje teroristy, ve vyšších věkových kategoriích je častější strach z nemožnosti uniknout na bezpečné místo a výskyt panických atak. 1 Výraznou roli při rozvoji strachu z létání hraje rovněž dosažené vzdělání, bydliště, zaměstnání či socioekonomické postavení. Tyto vlivy se promítají do úrovně informovanosti týkající se létání, do způsobu vyhledávání informací a volby informačních zdrojů. Ekonomická situace umožňuje některým lidem častější využívání letecké přepravy, což se může projevit na míře strachu z létání. Strach z létání jistě ovlivní také přístupnost psychoterapeutické péče. Uvedené sociální faktory se mohou současně podepsat na způsobech vyrovnávání se se strachem létat či na typech vyhýbavého chování. Strach či úzkostné prožívání může být rovněž přebíráno od sociálního okolí, jako jsou rodiče, učitelé, vrstevníci a přátelé. Kognitivně zaměřené teorie 2 se věnují individuálním rozdílům ve vnímání nebezpečí či ohrožení, jako hlavním příčinám rozvoje a prožívání strachu. Je zřejmé, že jedinci, kteří trpí strachem z létání, přeceňují míru ohrožení spojeného s létáním. Jedním z faktorů formování vnímání je imitativní či observační učení (učení podle modelu), jež vychází z předpokladu, že strach může být naučen zprostředkovaně, pozorováním úzkostných reakcí druhých, přičemž tyto reakce působí jako modely a ovlivňují jedince ve vytváření podobných reakcí. 3 Není neobvyklé, že u pacientů trpících strachem z létání, trpí stejným strachem také jeden z rodičů. Kromě genetických vlivů je zde také možný vliv rodičovských reakcí na situaci létání jako modelu a zdroje zprostředkovaného učení. Rodičovské vlivy tak mohou být faktorem formování vnímání, ovšem jsou právě jen jedním ze zdrojů získávání informací a sociálních vlivů. Učitelé, vrstevníci a přátelé jsou rovněž výrazným faktorem, jež formuje myšlení, prožívání a chování. Sociální okolí má tedy potenciální vliv na postoje, přesvědčení a konkrétněji, na vnímání nebezpečí. 3.2.2.2. Vliv médií na vnímání rizika spojeného s létáním Ve světě se stále vzrůstajícím množstvím informačních zdrojů není překvapující obrovský vliv médií na utváření postojů a vnímání. Některé dosud nezveřejněné kvalita1

Srov. Bor, van Gerwen 2003, str. 1 – 18; Aerofobie – strach z létání: http://cestovani.doktorka.cz/aerofobiestrach-letani/ [2007-11-13] 2 Beck, Emery, Greenberg 1985, in: Bor, van Gerwen 2003, str. 20 3 Bandura (1965) jako jeden z prvních upozornil, že pro rozvoj strachu není nutné, aby byl jedinec přímo vystaven nějakému traumatu. (Srov. Nakonečný 1997, str. 365, 369 a 372 – 3)

34

tivní studie poukazují na skutečnost, že role médií v etiologii strachu z létání není zanedbatelná. Je zjevné, že média vykreslují létání ve vztahu k jedinci jako poměrně rizikové. McLean 1 požádal účastníky léčebného programu zaměřeného na strach z létání, aby popsali začátek jejich problémů a zaznamenali faktory s tímto počátkem spojené. Časté odpovědi typu „stalo se to postupně s množstvím zveřejňovaných leteckých nehod“ nebo „sledování leteckých nehod ve zprávách“ svědčí o tom, že řada pacientů je přesvědčená, že zprávy v médiích jsou významným faktorem v etiologii jejich strachu. Zde je však třeba přihlédnout ke skutečnosti, že se jedná jednak o neoficiální, jednak o retrospektivní studie, jež mohou pouze omezeně dokládat roli, kterou média sehrávají při utváření strachu z létání. Pokud by média podávala přesné informace týkající se bezpečnostních záznamů komerčního letectví, bylo by možné očekávat, že tyto zprávy vyvolají důvěru v létání spíše než obavy. Ovšem současné studie, zaměřené na komplexní analýzu charakteristik mediálních zpráv, procesů týkajících se individuálního přijímání zpráv a behaviorálních, kognitivních a emočních reakcí na ně, ukazují na silný redakční vliv při poskytování informací mediálnímu spotřebiteli. Redakce nebo přesněji mediální distributor se v první řadě snaží zajistit pozornost příjemců. 2 Tu může do značné míry zajistit selektivní prezentace informací, jež může rovněž ovlivňovat způsob, jakým lidé zpracovávají a vnímají okolní svět. Arnold Barnett dospěl analýzou titulních stran denníku The New York Times v období 1988 – 1989 k závěru, že na 1000 úmrtí v rámci letecké dopravy připadá 138,2 článku o leteckých haváriích, zatímco na 1000 úmrtí v důsledku AIDS je to 2,3 článku o AIDS, 1,7 příspěvku o vraždách na 1000 zavražděných a jen 0,02 článku na téma rakoviny na každých 1000 zemřelých na rakovinu. 3,4

Výběr informací je přirozeně ovlivněn skutečností, že neobvyklé a působivé události jsou pro média (a pro spotřebitele) zajímavější než běžné jevy. Větší zájem pub-

1

Podle: Bor, van Gerwen 2003, str. 20 Srov. DeFleur, Ball-Rokeach 1996, str. 147 3 Podle: Fear of Flying: My job requires me to fly, but I am always scared for weeks before my flights. Should I be?: http://www.airlinesafety.com/faq/FearFlying.htm [2008-03-02] 4 McLean uvádí studie, týkající se zkoumání způsobu, jakým se v novinových článcích pojednává o smrti. Noviny podle těchto studií předkládají velmi zkreslený obraz úmrtnosti. Úmrtí na základě násilného činu, přírodní katastrofy a nehody jsou uváděna mnohem častěji, než úmrtí nastalá nemocí, jako je např. diabetes nebo rakovina. Ve skutečnosti je však smrt z onemocnění patnáctkrát pravděpodobnější než smrt při nehodě, přesto novinové články o úmrtích při nehodách daleko převyšují počtem články informující o úmrtí na základě onemocnění. (Výsledkem dvanáctiměsíčního sledování novinových zpráv ve dvou různých oblastech bylo 528 článků o smrti zavražděním, ale pouze jeden o úmrtí na základě diabetes.) (Podle: Bor, van Gerwen 2003, str. 21) 2

35

lika vyvolá negativita, neboť „lidé věnují větší pozornost negativním sdělením“ 1 . „Obsah, který se zdá být nejvhodnější pro vzbuzování zájmu největšího množství členů příjemců, je dramatický obsah nízkého vkusu... Protože cílem většiny mediálních systémů je zisk, je sex, násilí nebo kterýkoli jiný obsah vzbuzující a udržující pozornost funkční v tom smyslu, že ačkoli může být nízkého vkusu, zvyšuje počet příjemců...“ 2 Tyto selektivní modely poskytování informací pak mají dopad na vnímání těchto jevů veřejností. Tak například australský deník uvedl roku 1994 zprávu o letecké nehodě u Amsterodamu, při níž zahynuli tři lidé, přestože tito lidé neměli žádnou spojitost s oblastí, v níž deník vyšel, ani s Austrálií. Je sice přirozené, že noviny přinášejí zpravodajství ze světa, ale o automobilových nehodách v Nizozemí, při nichž zahynuli tři lidé, se velmi pravděpodobně v australském tisku psát nebude. Stejně tak článek ve stejných novinách z předešlého dne, týkající se ztráty třiceti životů na australských silnicích během předchozího týdne, zaujal podstatně méně prostoru než článek o smrti tří pasažérů při letecké nehodě u Amsterodamu. 3 To odpovídá běžnému modelu poskytování informací, ve kterém převažují statisticky méně pravděpodobné události, jako je např. letecká nehoda, oproti častěji se vyskytujícím událostem, jimž je věnováno mnohem méně pozornosti.

Zkoumáním případových studií v mediálním zpravodajství a vlivu, jaký mají tyto modely či zobrazení reality na vnímání čtenářů či diváků, bylo zjištěno, že obsah mediálních zpráv týkajících se společenských otázek či témat se často týká pouze ústředního problému těchto témat a je tak činěno na úkor poskytnutí většího množství vyvážených informací. Ve zprávách převládá jednoznačnost, tzn. že jsou většinou podávány černobíle. Zprávy v médiích jsou tímto vlivem matoucí, jestliže neposkytují přesný obraz problému a neuvádí ho v odpovídající perspektivě. Gibson a Zillman zkoumali v rámci experimentálních výzkumů dopad zpráv na mediální spotřebitele. Výzkum se týkal způsobu podávání informací týkajících se rizika při automobilových přepadeních. Všem účastníkům byly poskytnuty podrobné informace o míře pravděpodobnosti být zraněn při automobilovém přepadení a potom byly jednotlivým skupinám poskytnuty různé zprávy, lišící se ve stupni popisovaného násilí. Vystavení verzím s velkou mírou násilí vedlo postupně k přeceňování přepadávání automobilů jako národního problému, jež je spojen s vysokou mírou násilí, přestože tyto osoby byly informovány o aktuálním riziku násilí spojeného s tímto zločinem. 4 Závěry výzkumů dokládají, že mínění lidí jsou snadno ovlivnitelná působením předložených příběhů, přestože nejsou reprezentativní, a že tento vliv působí i tehdy, když má jedinec k dispozici přesné a méně dramatické informace.

Uvedené výzkumy poukazují na křehkost názorů jedinců a tendenci k tvorbě zkreslených úsudků. Jedinci zřídka zpracovávají data pečlivě a objektivně, mají spíše sklony hodnotit skutečnosti bez podloženosti fakty, což vede ke zkreslení názorů „relativně použitelnými a přístupnými informacemi“. Tato relativní dostupnost a použitelnost 1

Média a realita 2002 2003, str. 97 DeFleur, Ball-Rokeach 1996, str. 149 – 150 3 Podle: Bor, van Gerwen 2003, str. 22 4 Tamtéž, str. 22 – 23 2

36

je dána zaměřením, jež je určeno redakčním rozhodnutím, tzn. že redakční rozhodnutí stanoví centrum zájmu, jež následovně ovlivňuje dosažitelnost informací mediálnímu spotřebiteli. Jak vyplývá z výzkumů, mnoho lidí, kteří trpí strachem z létání, nemá přímou zkušenost (nebo jen velmi malou zkušenost) s létáním, což tyto jedince odkazuje na takové zdroje informací (týkající se posuzování rizika spojeného s létáním), jako jsou právě média. K utvoření zkresleného obrazu může dojít tehdy, jestliže informace, jež média poskytují, nepodávají vyvážený obraz bezpečnosti létání, nebo jestliže jsou prezentovány způsobem, jež může ovlivňovat posuzování rizika spojeného s létáním. Jako příklad bych ještě uvedla komunikaci s veřejností týkající se terorismu. Po událostech v září 2001 zahrnula média své příjemce množstvím negativních zpráv a možných dopadů, jež byly často značně zkreslené. Jednostranná prezentace zpráv spolu s tendencí příjemců zevšeobecňovat, spojovat incidenty a vůbec reagovat v situacích nejistoty iracionálně, způsobily na jedné straně velkou újmu cestovnímu ruchu a na straně druhé došlo k obrovskému nárůstu strachu či obav u cestujících. Podobným situacím mohou zabránit pouze „objektivní, upřímné a transparentní informace“ 1 , tzv. proaktivní přístup, jež může vést k napravení důvěryhodnosti cestovního ruchu a především ke snížení obav cestujících. Kromě skutečnosti, že jsou média výběrová v tom, co oznamují a s jakým zájmem věnují pozornost určitým typům událostí, je také důležité sledovat, jak je informace podána. Redakční rozhodnutí a novinářské styly mohou významně ovlivňovat jak důraz na jisté události, tak způsob, jakým jsou informace zprostředkovány a prezentovány. K tomu slouží tři hlavní zásady: formátování, dramatizace a personalizace. 2 Formátování se vztahuje k tvarování masových médií do standardního formátu, k němuž dochází použitím redukce (tj. preferování explicitnosti před narážkou, jednoznačnosti před neurčitostí a znázornění před výpustkou), zveličování (audio-skriptovizuální) a opakování. Mediální zprávy většinou nevyužívají racionálního vyprávění, pracují se zobecňováním, tj. vytvářejí příběh či událost tak, jako by mohl být každý jedinec jejich hrdinou. Jedná se o dramatizaci, převážně citovou, která umožní 1 2

Hejna: http://www.cot.cz/data/cesky/03_09/priloha_C0903.pdf [2008-03-04], str. 3 Srov. Lohisse 2003, str. 150 – 151

37

znovuvytvoření mediální emočně nabité situace v představách. Vede k prožití této situace a prostřednictvím tohoto prožití k pochopení. K dramatizaci slouží takové techniky, jako použití dramatických poutavých titulků, fotografií, v televizním přenosu pak použití obrazových prostředků způsobem, který zdůrazňuje určité aspekty události. Personalizace se týká zásady, že mediální obsah se obrací ke každému jedinci, nikoli k neurčité mase. Média takto vzbuzují dojem, že příjemce obdařují poznáním samotné podstaty své existence a svého vědění. Významné mrknutí, dobré slovo či slovní obrat dávají pocit důvěrnosti, kromě toho používají jazyk široké veřejnosti, ale současně do jisté míry i jazyk odborníků, který dává sdělení na důležitosti. 1 Média se snaží své příjemce zaujmout, je pro ně důležité, aby zprávy byly živé, zajímavé a aktuální. Příjemce musí mít pocit, jakoby byl vtažen do příběhu, jakoby byl přímo účasten. Serióznost, věcnost, ověřování informací a odmítání senzací mohou na mediálního spotřebitele působit poněkud nudně. McLean 2 v tomto smyslu uvádí, že způsob informování o bezpečnosti létání využívá sugestivnosti zpravodajství. Tato sugestivnost je dána využitím faktorů, jako je osobní významnost, blízkost či snadná představitelnost. Například pacienti trpící strachem z létání, podstupující léčbu na různých místech Austrálie, se zdáli být mnohem méně zasaženi nehodou francouzského Concordu nad Evropou než havárií singapurského letounu na tchajwanském letišti. Třebaže video i fotografie týkající se srážky Concordu byly vysoce dramatické a živé a několik pacientů mělo zkušenost s nadzvukovým létáním, obraz Concordu v ohni na ně nezapůsobil tolik jako zničení singapurského letounu. Mnoho Australanů totiž létá se singapurskými aeroliniemi a tato fyzická a osobní blízkost zvyšuje významnost informací popisujících tuto katastrofu, přestože vyobrazení této nehody byla prokazatelně méně dramatická než ta týkající se Concordu. Kromě těchto neoficiálních šetření existují experimentální studie sledující dopad mediální prezentace bezpečnosti létání na vnímání tohoto rizika veřejností. Lowe (1996) předložil univerzitním studentům trpícím různě silným strachem z létání jednu ze tří sad novinových článků týkajících se letectví. Dvě sady se týkaly zpráv popisujících letecké nehody (havárie, zranění vlivem turbulence, oheň na palubě letadla), třetí sada obsahovala články týkající se letectví, ale soustřeďující se na aspekty nesouvisející s nebezpečností létání (jako konkurence leteckých společností, zaměstnanecká politika aerolinií, interiér letounů). Sady týkající se nehod byly identické obsahem, ale lišily se sugestivností prezentace (sugestivnější obsahovaly fotografie a titulky jako „320 IN JUMBO CRASH TERROR“, ty méně sugestivní byly bez titulků a fotografií). Po přečtení článků byli účastníci vyzváni, aby si představili, že je čeká dlouhý mezinárodní let a poté byli vyzváni, aby ohodnotili, jaká je pravděpodobnost, že nastanou jisté negativní události (jako havárie, silné turbulence, únik paliva). Výsledky ukázaly, že hodnocení rizika těmi, kdo četli články výrazně upozorňující na nebezpečí letu, bylo významně vyšší než hodnocení těmi, jež četli neutrální materiál. Nejvyšší hodnocení rizika spojeného s létáním bylo nejvíce patrné u těch studentů, kteří předem trpěli silným strachem z létání, a kteří byli vystaveni sugestivní verzi článků o leteckých nehodách. 3

Z těchto zjištění vyplývá, že vnímání nebezpečí spojeného s létáním je značně ovlivněno vystavením jedinců materiálu, který výrazně upozorňuje na toto nebezpečí. 1

Podle: Lohisse 2003, str. 150 – 151 Srov. Bor, van Gerwen 2003, str. 24 3 Podle: Bor, van Gerwen 2003, str. 24 – 25 2

38

Tento vliv je ještě výraznější, jsou-li materiály předloženy jedincům, kteří již trpěli nějakými obavami spojenými s létáním. Jedinci, kteří tímto strachem netrpěli, byli relativně méně ovlivněni přečtenými články. Tudíž zprávy zprostředkované médii týkající se nebezpečí létání mohou napomáhat při rozvoji strachu z létání nebo mohou zhoršit úzkost z létání, kterou již jedinec cítí. Pokud chceme porozumět dopadu mediálních zpráv, je důležité připustit, že jedinci nejsou pasivními příjemci mediálních zpráv, ale že aktivně filtrují a zpracovávají informace zprostředkované různými mediálními kanály. Je ale pravděpodobné, že poznávací procesy ovlivněné úzkostí z létání, mohou zvýšit citlivost jedinců na zprávy zdůrazňující nebezpečnost létání a dopad uvedených zpráv na tyto jedince. Další odborníci upozorňují, že jedinci mají sklony selektivně vybírat ty informace, které odpovídají jejich přesvědčení. Podle tohoto tvrzení jedinci trpící strachem z létání věnují zvýšenou pozornost informacím, které jsou v souladu s jejich přesvědčením o létání a budou pravděpodobně ignorovat informace, jež jsou s jejich názory v rozporu. Situacím zdůrazňujícím nebezpečnost létání přisuzují tito jedinci zvýšeně ohrožující význam. 1 „Tento proces selektivního výběru je umocněn sklonem médií věnovat nepřiměřenou pozornost nebezpečí spíše než letecké bezpečnosti. To by mohlo poukazovat na skutečnost, že média inklinují k poskytování informací, které lidé se strachem z létání očekávají a hledají. Tímto způsobem mohou mediální zprávy upevňovat a zesilovat úzkost lidí, kteří se již létat bojí.“ 2 Co se týká jedinců, kteří netrpí strachem z létání, zdá se, že zprávy týkající se nebezpečí létání jsou pro ně málo osobně významné, a tudíž dopad na vnímání osobního rizika je malý. Média mohou a pravděpodobně ovlivňují míru vnímání rizika, ale tento účinek se zdá být zřetelnější v hodnocení společenského rizika oproti riziku osobnímu. Zatímco mediální zprávy mohou zvýšit celkový pocit rizika nebo nebezpečí v situaci, tendence vnímat toto riziko jako osobně významné je poněkud menší. Pro jedince, kteří netrpí strachem z létání, mají pravděpodobně zprávy o nebezpečí letectví méně osobní závažnosti a z tím představují menší dopad na vnímání osobního rizika. Oproti tomu jedinci, kteří strachem z létání trpí, často věnují pozornost právě zprávám o leteckých katastrofách a ty zesilují jejich obavy. 1 2

Srov. Praško 2005, str. 348 Bor, van Gerwen 2003, str. 26

39

3.2.2.3. Míra informovanosti Další skutečností, jež má vliv na formování osobnosti jedince a rozvoj úzkostného prožívání, je kvalita a množství jeho vědomostí. Mnoho kurzů zaměřených na zvládání strachu z létání či léčebných programů vychází ze skutečnosti, že strach z létání může být zesílen nedostatkem technických znalostí a informací nebo nesprávnými informacemi. K tomu, aby jedinec získal důvěru v létání, musí nejprve pochopit, jakým způsobem letadlo funguje. Nedostatek kvalitních informací o aerodynamice, výcviku palubního personálu, údržbě letadel či bezpečnostních předpisech způsobuje nesprávnou interpretaci různých podnětů, která může vést až k přesvědčení o nevyhnutelném pádu letounu. Nedostatečná informovanost či nesprávná informovanost se týká několika základních oblastí, spojených s létáním a s bezpečností letectví: Letecký průmysl Potřeba informovanosti se týká otázek celkové bezpečnosti letecké dopravy, srovnání letecké dopravy s jinými typy, jako je automobilová či vlaková doprava, bezpečnosti jednotlivých aerolinií a způsobu, jakým vlády jednotlivých zemí zajišťují bezpečnost létání. Strach z létání do jisté míry mohou zmírnit předložené bezpečnostní rekordy jednotlivých aerolinií či statistiky týkající se srovnání bezpečnosti různých typů dopravy. Technické charakteristiky To je oblast, jež se týká konstrukce letadel, aerodynamiky, systémů zabezpečení či pravidelných kontrol letadel. Jedná se například o takové informace, jako „Moderní dopravní letadla mohou startovat i přistát s jedním motorem, dokonce mohou plachtit.“ 1 , „Všechny systémy v letadlech jsou jednou až dvakrát zálohovány.“ 2 , „Křídla za letu tro-

1

Pro každý typ dopravního letadla musí výrobce pro získání osvědčení o provozní způsobilosti při letových zkouškách prakticky dokázat, že letadlo je při letu s vysazeným motorem plně ovladatelné a dosahuje předpisy požadované výkony ve stoupání. Podle požadavku technických certifikačních předpisů musí být motory natolik spolehlivé, že na dvoumotorovém letadle může dojít k selhání jednoho z nich nejvýše v jednom z 10 000 000 případů. Přestože v historii několikrát došlo k vysazení všech motorů za letu, důvodem nebyla ve většině případů technická závada pohonných jednotek, ale ta nejprostší lidská chyba – došlo palivo. Často pak právě tyto situace potvrdily, že letadlo je i po zastavení všech motorů natolik ovladatelné, aby s ním bylo možné přistát bez zranění cestujících i posádky. 2 Obecně platí technický požadavek, že selhání kterékoliv z komponentů hlavních základních systémů nesmí nikdy způsobit ztrátu ovladatelnosti letadla.

40

chu ‚mávají‘, protože jsou tak zkonstruována, právě aby se neulomila.“ apod. 1 Pokud budou znát cestující všechny typy a způsoby zabezpečení, jejich úzkost se může do značné míry snížit. Letecký personál a výcvik leteckého personálu Letecký personál (palubní průvodčí) prochází náročným výcvikem, dále následují přeškolovací, rozdílové a udržovací výcvikové programy, jež musí být schváleny Úřadem pro civilní letectví ČR. 2 Důležité jsou informace týkající se pilotů, jejich výběru, výcviku i supervize, jejich zdravotního a psychického stavu či užívání návykových látek. Např. jde o skutečnosti, že každý pilot musí mít osvědčení zdravotní způsobilosti 1. třídy, výcvik pilotů probíhá podle stanov Zákona o civilním letectví a v průběhu své kariéry každý pilot podstupuje pravidelné prohlídky týkající se zdravotního a psychického stavu. U některých položek je možné vidět výrazné skupinové rozdíly, přesto komparační analýza neprokázala významné statistické rozdíly, s výjimkou položky „Strach, že budu mít panickou ataku během letu“, která byla signifikantně častější u osob s panickou poruchou s agorafobií (χ2 = 5.88, p < 0.02). Možná poněkud překvapivé je nízké hodnocení vlivu médií na rozvoj strachu z létání v tomto výzkumu. Letové plány Cestující se většinou obávají křížení tras letadel, neznají informace ohledně výběru záložních letišť, množství paliva (do kterého je počítané i záložní a mimořádné palivo), přesného sledování meteorologických jevů na trati atd. „Před každým letem se posádka seznamuje s počasím na trati a předpovídanými směry a silami větru v různých hladinách.“ 3 Počasí Meteorologické vlivy představují důležitý aspekt létání. Pro pasažéry je dobré být informován o tom, jak se posádky letadel seznamují s informacemi o počasí na letišti i podél trati letu. Ještě podstatnější jsou však informace týkající se samotného působení meteorologických jevů na vlastní let, tzn. vliv námrazy na aerodynamické vlastnosti letadel (změna těžiště, zhoršená stabilita, vibrace), přídavná zrychlení vlivem turbulencí (kymácení letadla, výrazné změny v jeho poloze), změna směru či rychlosti větru 1

Podle: Baránek 2006, str. 33 Srov. Hořická 2007, str. 31 – 32 3 Tamtéž, str. 39 2

41

v prostoru, tzv. střih větru (může způsobit vzestup nebo pokles letadla, ztrátu vztlaku) nebo bouřky, jež jsou počítány k nejnebezpečnějším atmosférickým jevům, neboť může dojít k výboji vůči letadlu a tím k poruše nebo vyřazení palubních systémů. 1 Terorismus Informace týkající se této oblasti mohou pomoci porozumět tomu, jaká ochranná opatření či zabezpečení se používají. Jedná se o zajištění bezpečnosti na letištích a v letadlech, většina leteckých společností po září 2001 zpřísnila bezpečnostní opatření týkající se pozemních bezpečnostních kontrol (prohlídek zavazadel a šatstva, sledování chování pasažérů), aerolinie pořádají výcvik zaměstnanců pro jednání v krizových situacích, probíhá výcvik odborníků pro šetření leteckých nehod a incidentů. 2 Lety provázejí ozbrojené doprovody, u některých leteckých společností došlo k zesílení konstrukce dveří kokpitu letadel. Po teroristických útocích v roce 2001 byla veškerá dopravní letadla operující na území České republiky vybavena neprůstřelnými dveřmi do kokpitu s bezpečnostním kódováním. Pilot má však i po zadání tohoto kódu možnost vstup do kokpitu zamítnout. Ve Velké Británii jsou všechna letadla povinně vybavena kamerovým systémem, který umožňuje pilotům sledovat dění před dveřmi do kokpitu. Zavedení tohoto pravidla je v České republice plánováno v nejbližší době. Bezpečnost letecké dopravy Jedná se především o informovanost ohledně příčin leteckých nehod. Velmi často se setkáváme v mediálním zpravodajství s podrobnou prezentací leteckých nehod, ovšem málokdy se veřejnost dozvídá po proběhlém vyšetřování příčiny, které tu kterou nehodu způsobily. Velmi často se jedná o součinnost několika faktorů, jež by samy o sobě nebyly nebezpečné. Na základě sledování internetových diskusních fór i na základě vlastních rozhovorů s účastníky kurzů zaměřených na strach z létání musím připustit, že podávání přesných informací sice přináší značnou úlevu pro mnoho jedinců, kteří touto edukační zkušeností prošli, ovšem jeho efekt u části těchto osob je pouze dočasný. To může souviset s existencí úzkostí, které stojí v pozadí strachu z létání (viz kap. 3.3.1.).

1 2

Srov. Brown 1996, str. 94 – 104 Srov. Hejna: http://www.cot.cz/data/cesky/03_09/priloha_C0903.pdf [2008-03-04], str. 5; Hořická 2007, str. 41

42

Verschragen, Zeeuw a van Gerwen 1 prováděli výzkumy, které dokazují, že podání informací má většinou pozitivní vliv na snížení strachu z létání. Výsledky jejich studií ukazují, že u jedinců, jejichž hlavní složkou strachu z létání je strach ze ztráty kontroly nebo se u nich vyskytují panické ataky, došlo po podání informací ohledně létání ke zvýšení obav, oproti tomu však u všech ostatních došlo ke snížení jejich strachu. Z toho je patrné, že skupiny, jejichž strach souvisí prvotně s jinými poruchami, jako je např. panická porucha, jsou spíše indikovány pro intenzivnější formu terapie. Tato zjištění ukazují, že na různé typy strachu z létání má podávání informací odlišný vliv.

3.2.3. Výchova a její vliv na rozvoj úzkostného prožívání Třetím typem tzv. vnějších determinant psychického vývoje je výchova jakožto záměrné ovlivňování osobnosti člověka. V první řadě je to rodinná výchova, která představuje primární socializaci jedince. Ta se uskutečňuje prostřednictvím dvou vlivů: prvním jsou kulturní hodnoty, tedy způsob výchovy, její prostředky a cíle, druhým jsou sociální vztahy, tj. interakce mezi rodiči a dětmi. V souladu s kulturními cíli rodiče působí na děti a tím dochází k utváření jejich postojů, způsobů chování, citových a rozumových schopností. Způsob výchovy silně ovlivňuje rysy osobnosti dítěte, „jež se za určitých podmínek mohou stát trvalými charakteristikami jeho osobnosti“ 2 . Existuje množství studií zaměřených na zkoumání vlivu rodinné výchovy na formování osobnosti. Tyto výzkumy prokazují rozhodující psychologický vliv různých výchovných stylů a postojů rodičů k dítěti. Dítě se v prvotním sociálním prostředí učí prvním a nejtrvalejším postojům, názorům a chování. Během svého vývoje dítě prochází různými etapami, přičemž každá představuje sérii vývojových úkolů a zároveň úkolů výchovných, jež se týkají rodičovského vlivu. Různě orientovaní psychologové zkoumají vývojová stadia a kritická vývojová období, vliv odlišných výchovných stylů na sebepojetí a duševní stabilitu vůbec. Předmětem zájmu jsou traumatické zážitky, zkušenosti všedního dne, vliv citové deprivace či atmosféra v rodině. Na základě rané dětské zkušenosti vzniká tzv. bazální osobnost, kterou je možné vymezit dimenzí jistota – úzkostnost, často označovanou jako základní důvěra nebo zá1 2

Srov. Bor, van Gerwen 2003, str. 28 – 39 Nakonečný 1997, str. 321

43

kladní nedůvěra. Z ní se později vyvíjí základní postoj ke světu, k životu, k sobě samému a druhým lidem, projevující se v životě jako optimismus nebo pesimismus. Dalším podstatným vlivem je výchova institucionalizovaná, tedy vliv školy a dalších institucí. V souvislosti se školní docházkou a možným rozvojem úzkostného prožívání je třeba vzít v úvahu školní zralost, separační či sociální problémy, různé typy handicapů, motivaci dítěte, jeho postavení ve škole a v kolektivu, a samozřejmě vliv učitele, jeho požadavky na dítě a jeho náročnost. Zásadní vliv výchovy na osobnost jedince popisuje Vymětal následovně: „Pochopit osobnost dospělého člověka znamená poznat jeho dřívější vývoj, protože své dětství v sobě nese stále ve svém prožívání i ve svém chování. Základy naší osobnosti, našeho prožívání a způsoby jednání se v dětství vytvářejí a dalekosáhle ovlivňují další vývoj a formování osobnosti. To, co jsme jednou celou svou bytostí prožili a co nás zasáhlo jako celek, z psychiky nezmizí.“ 1 Shrnu-li tuto kapitolu, věnovanou genezi osobnosti, mohu konstatovat, že kým člověk v současnosti je, je to, kým se stal na podkladě biologických dispozic a vlivem vývoje, tedy životními zkušenostmi zahrnujícími působení prostředí a učení. Pod vlivem svého temperamentu, vloh, inteligence a vrozené duchovní moudrosti jedinec přijímá a zpracovává vlivy sociálního a kulturního prostředí, zprostředkované především rodičovským působením, tj. atmosférou v rodině a výchovou. Na základě svých vrozených dispozic přijímá a začleňuje vlastní zážitky jako zkušenosti, jež jsou stavebními kameny jeho charakteru. Zkušenosti facilitují či inhibují určité vlastnosti a mohou připravit půdu pro jejich urychlené rozvinutí. 2 Z těchto zážitků jsou nejpodstatnější interpersonální zkušenosti, jejichž působením si člověk buduje vlastní vzorce chování. Ty mohou být založeny na pocitu důvěry či nedůvěry, lásky či odmítání, jistoty či úzkosti a mohou být ovlivněny přáními a očekáváními. Pod vlivem těchto charakterových rysů se pak člověk v průběhu života vztahuje ke světu, tzn. že jeho vnímání, prožívání, jednání i myšlení je ovlivněno jistými schématy, jež se týkají toho, čemu jedinec dává přednost, jakým způsobem své zkušenosti interpretuje a především jak se v životě cítí. 1 2

Vymětal 2004, str. 75 Srov. Vašina 2002, str. 70

44

3.3. Strach z létání a psychopatologie (extrémní formy strachu) Následující kapitola je přímým pokračováním předchozího textu, budu se zde věnovat těm případům, kdy je vnímání, prožívání, myšlení a chování člověka provázeno úzkostí a tím, jak tato úzkost ovlivňuje vztahování se k okolnímu světu (percepčněkognitivní procesy) a jednání v něm. Pokusím se objasnit, jak může být úzkostné ladění spojeno se strachem z létání. Rozvoj úzkosti či strachu z létání nahlédnu skrze východiska hlavních psychologických směrů a uvedu zde některé neurotické poruchy v souvislosti se strachem z létání.

3.3.1. Strach z létání a úzkostné poruchy Za prvořadé považuji pro tuto část práce předložit komplexní obraz strachu z létání, což představuje kromě deskripce samotného strachu spojeného s létáním rovněž zájem o obavy či úzkosti přidružené. Pouze tento širší pohled může vést k hlubšímu porozumění strachu z létání. Výzkumy týkající se strachu z létání poukazují na koincidenci (případně komorbiditu) různých úzkostných (či neurotických) poruch a strachu z létání. 1 Nejčastější poruchy, jež se vyskytují společně se strachem z létání, jsou: 2 Agorafobie (F40.0) – zahrnující strach z veřejných prostranství, strach z opuštění domu, vstupu do obchodů, shluku lidí a z cestování veřejnými dopravními prostředky bez doprovodu. Může být doprovázena výskytem panických atak, depresí, příznaky sociální fobie. Podstatou úzkosti při agorafobii je skutečnost, že je člověk v místě, z něhož není možný rychlý (nebo žádný) únik na bezpečné místo a v případě nevolnosti nebo panické ataky není dostupná pomoc. Tito lidé cestují např. v autobusu pouze v blízkosti řidiče, aby mohli v případě nevolnosti požádat o zastavení a vystoupit. Úzkost při cestování letadlem je o to větší, neboť není možné zastavit ani vystoupit. Sociální fobie (F40.1) – jako strach ze styku s jinými lidmi, který se může projevovat obavami ze zčervenání, pocení, třesu rukou, častého nucení na močení atp. Tyto sekundární příznaky mohu vést až k panické atace. Jedinec trpící sociální fobií je přesvědčen, že ho druzí pozorují a všímají si jeho potíží (letadlo je velmi omezený prostor,

1 2

Srov. Bor, van Gerwen 2003, str. 12 – 27; van Gerwen 2004, str. 119 – 140 Podle: Mezinárodní klasifikace nemocí 1992, str. 123 – 136; Smolík 1996, str. 243 – 277; Zvolský 1996, str. 105 – 113

45

v němž není možné vyhnout se pohledům ostatních lidí), což vede velmi často k vyhýbavému chování. Panická porucha (F41.0) – projevující se opakovanými záchvaty těžké úzkosti, jež nejsou vázány k žádné konkrétní situaci a nelze proto předvídat, kdy se dostaví. Panickou poruchu je třeba odlišovat od panických atak 1 , jež jsou sekundárními projevy jiných fobických úzkostných poruch. Panický záchvat bývá doprovázen strachem ze smrti, zešílení a ztráty kontroly nad sebou, je provázen pocity hrůzy a bezmoci, mnoha fyzickými symptomy a velmi často je provázen snahou uniknout ze situace, ve které k panice došlo (někteří cestující se např. bojí, že se pokusí otevřít dveře v letadle a vyskočí nebo že rozbijí okénko). Pasažéři s touto poruchou vykazují určité odlišnosti v intenzitě pociťované úzkosti v závislosti na letové fázi: referují signifikantně vyšší míru úzkosti při plánování letu (anticipační úzkost) a ve fázi po přistání letadla. 2 Generalizovaná úzkostná porucha (F41.1) – je všeobecná a trvalá úzkost, není omezena na zvláštní situace nebo okolnosti, často bývá spojena s obavami z onemocnění nebo z úrazu. Typický je permanentní výskyt starostí a stresujících myšlenek, že se stane něco nebezpečného či nepříjemného a úzkostné očekávání budoucího neštěstí. „Například při letu v letadle si úzkostný člověk stále představuje, že letadlo havaruje, tělesné příznaky stresové reakce mylně považuje za známku počínající duševní poruchy nebo vážného tělesného onemocnění. Tyto obavné myšlenky jsou obvykle vyvolány tím, že si člověk uvědomí příznaky tělesného napětí, a to se pak dále zvyšuje v důsledku obavných myšlenek.“ 3 Jiné specifické fobie (F40.2) – než strach z létání. Jedná se o strach z výšek, z vody, z uzavřených prostor, z bouřky atd. Kontakt se situací či objektem, jež vyvolává úzkost, může vést až k panické atace. Někteří cestující se tak obávají např. jen přeletu nad vodními plochami nebo letu ve špatném počasí, jiní řeší strach z výšek tím, že si nesedají k okénku a nedívají se dolů. Ovšem některé fobie se takto řešit nedají, neboť situace létání je pro ně vlastně fobickou situací (např. uzavřený prostor, nemožnost úniku). Reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení (F43) – zde se jedná o reakce, jež jsou odpověďmi na vnější fyzickou nebo psychickou zátěž. Touto zátěží může být 1

Například Wilhelm a Roth uvádějí, že 73 % probandů s diagnózou aviofobie referovalo panickou ataku během posledního letu. (Podle: Wilhelm, Roth 1997, str. 246) 2 Podle: Wilhelm, Roth 1997, str. 248 3 Praško, Vyskočilová, Prašková 2006, str. 47

46

úmrtí v rodině, změny nebo selhání v zaměstnání, významné roztržky, ukončení studia apod. V období adaptace na stresovou životní událost nebo významnou životní změnu se může objevit řada subjektivních obtíží a poruch emotivity, které vedou ke zhoršenému sociálnímu fungování. Do této skupiny náleží poruchy přizpůsobení (F43.2) charakterizované úzkostí, obavami, poruchami spánku, pocitem neschopnosti zvládat běžné situace a narušením sociálního fungování. Není výjimkou, kdy lidé trpící strachem z létání uvádějí, že se jejich strach rozvinul po smrti jednoho z rodičů nebo naopak po narození dítěte či jiných významných událostech, které vyžadují změnu dosavadního životního stylu a návyků. V souvislosti se strachem z létání může hrát významnou roli posttraumatická stresová porucha (F43.1), definovaná jako opožděná či protrahovaná odpověď na stresovou událost, jež má výjimečně nebezpečný nebo katastrofický charakter. Projevuje se opakovaným znovuprožíváním traumatu v podobě živých vzpomínek, výskytem nočních můr, odtažením se od ostatních lidí, anhedonií a vyhýbáním se činnostem a situacím připomínajícím trauma. Rozvoj strachu z létání může v první řadě souviset s prožitím traumatu přímo se týkajícího létání – účast na letecké nehodě, smrt blízkého člověka při leteckém neštěstí, závažné problémy při přistávání letounu a dalších. V dalším případě se strach z létání může rozvinout i v případě traumatické události, jež s létáním nijak nesouvisela, ale jež vedla k rozvoji zvýšené úzkostlivosti, emočním potížím či sociálnímu stažení. Takovým traumatem může být např. automobilová nehoda, znásilnění či přírodní katastrofa. Situace létání může být v tomto případě spouštěčem pocitů vedoucích ke znovuvybavení původního traumatu. Zde bych se ráda vrátila k výzkumu van Gerwena, zaměřenému na zjišťování nejčastějších příčin strachu z létání. Van Gerwen sledoval obavy, které se vyskytují u jedinců trpících strachem z létání a jejich míru. Spojením těchto informací s charakteristikami týkajícími se věku a pohlaví vytvořil čtyři subtypy pacientů se strachem z létání. Typologie pacientů se strachem z létání (podle van Gerwena): 1. První skupinu tvoří jedinci s relativně nízkou nebo středně silnou úzkostí bez projevů panické ataky. Spadají do věkové kategorie do 35 let a jejich obavy se týkají pouze strachu z létání (nevyskytují se u nich stížnosti typické pro jiné fobie). Pro terapii se rozhodují především kvůli strachu z nehody nebo strachu, že nebudou

47

mít kontrolu nad situací. Mají sklony interpretovat zvuky a pohyby letadla jako zúskostňující – jako signály, že „není něco v pořádku“. 2. Pacienti druhé skupiny jsou buď pasažéři prožívající strach ze ztráty kontroly nad sebou samými nebo trpící sociální úzkostí. Na rozdíl od první skupiny tvoří tuto třídu ve většině případů ženy, ale stejně jako v předchozím případě spadají do věkové kategorie do 35 let. Míra jejich úzkosti z létání není příliš vysoká, uvědomují si své somatické reakce a věnují svým pocitům velmi mnoho pozornosti. 3. Do třetí skupiny patří jedinci zažívající silnou úzkost týkající se letadel a trpící strachem z vody a/nebo klaustrofobií, jež stojí za jejich strachem. Tito pacienti uvádějí výskyt panických atak před nebo během letu a v souvislosti s podněty spojenými s létáním. Do této skupiny spadají také pacienti s agorafobií. 4. Čtvrtá skupina je tvořena, na rozdíl od předchozích tříd, spíše muži, stěžujícími si převážně na akrofobii. Trpí střední nebo vysokou úzkostí ve vztahu k létání. Často vyhledávají pomoc, která by jim umožnila překonat jejich strach z létání spojený se strachem z výšek. Klasifikace pacientů do čtyř tříd je významná zejména pro možnost dalšího využití výsledků k případnému určení subtypů strachu z létání. Neboť jak ukazují výsledky van Gerwenových studií, strach z létání je fenomén tvořený různými komponentami. 1 U většiny jedinců je strach z létání spojen ještě s jinými strachy či fobiemi, popřípadě další strachy či fobie mohou stát v pozadí strachu z létání. Může být manifestací jiných strachů (např. obav ze ztráty kontroly nad sebou), fobií nebo zvýšené potřeby kontroly nad situací. Studie nadace VALK uvádějí, že 37,9 % pacientů vykazujících v osobnostním dotazníku VKP (The Personality Traits Questionnaire) výraznou osobnostní patologii trpělo zároveň strachem z létání. 2 Považuji proto za nutné, jak jsem již výše upozorňovala, zkoumat strach z létání v širším kontextu, především v kombinaci s dalšími typy fobií a jinými poruchami. Wilhelm a Roth shledali, že 30 % probandů jejich výzkumu, splňujících kritéria pro aviofobii (Simple Phobia of Flying dle DSM-III-R), zároveň trpí akrofobií. Ze všech testovaných osob s aviofobií jich zároveň 27 % splňovalo kritéria pro panickou poruchu 1

„In accordance with earlier studies..., fear of flying appears to be a heterogeneous problem and is not a unitary phenomenon.“ (Bor, van Gerwen 2003, str. 14) 2 Podle: van Gerwen 2004, str. 127

48

s agorafobií a 17 % mělo tuto diagnózu v anamnéze. 1 Polovina probandů s panickou poruchou by též splňovala kritéria pro akrofobii, pokud by však nebyla součástí jejich agorafobie. 2 Van Gerwenovy výzkumy 3 vedly k přesnějšímu stanovení složek či příčin strachu z létání a jejich zastoupení v rámci tohoto strachu, přičemž van Gerwen navíc rozlišuje, zda jsou tyto obavy primárními či sekundárními složkami strachu z létání. Jako primární příčinu označuje hlavní, resp. nejsilnější strach podílející se na strachu z létání, jako sekundární pak uvádí ostatní obavy spojené s tímto strachem. Následující tabulka ukazuje na zastoupení jednotlivých komponent u každého pohlaví zvlášť a celkové procento zastoupení těchto strachů či fobií. Tab. č. 3: Komponenty strachu z létání (podle van Gerwena) Fobická složka:

Primární příčiny:

Sekundární příčiny:

Ženy

Strach z nehody

21,3%

28,0%

12,6%

14,1%

33,9%

41,9%

38,4%

Klaustrofobie

20,2%

20,8%

13,7%

18,8%

33,9%

39,0%

36,8%

Akrofobie

20,2%

13,6%

14,3%

9,4%

34,4%

22,9%

27,9%

Sociální úzkost

2,2%

4,7%

10,4%

12,4%

12,6%

16,9%

15,0%

Ztráta kontroly

6,0%

7,2%

23,1%

18,4%

29,0%

25,4%

27,0%

23,5%

15,7%

18,7%

15,0%

42,1%

30,5%

35,6%

Strach z vody

1,6%

0,8%

2,7%

4,7%

4,4%

5,5%

5,0%

Strach ze tmy

--

0,4%

2,7%

5,1%

2,7%

5,5%

4,3%

4,9%

8,9%

1,6%

2,1%

6,6%

11,0%

9,1%

Agorafobie

Ženy

Muži

Celkem:

Muži

Potřeba kontroly

Muži

Příčiny primární a sekundární: Ženy

Vezmeme-li v úvahu užívané klasifikace DSM-IV a MKN-10, v nichž je strach z létání (aviofobie) zařazen do kategorie specifické (izolované) fobie, může se tato klasifikace ve světle van Gerwenových zjištění jevit jako poněkud nedostačující. Jednotlivé subtypy pacientů trpících strachem z létání jsou dokladem toho, že strach z létání je velmi často spojen s výskytem jiných strachů či fobií, spadajících zejména do kategorie 1

Pro hlubší analýzu rozdělili autoři výzkumný soubor (N = 66) do tří podskupin: PDA (panická porucha s agorafobií), SPF (Simple Phobia of Flying; aviofobie) a PDH (panická porucha v anamnéze); všichni probandi vysoce skórovali v základním screeningu zaměřeném na strach z létání (za použití Structured Clinical Interview for DSM-III-R a Flying History Interview). (Podle: Wilhelm, Roth 1997, str. 244) 2 Podle: Wilhelm, Roth 1997, str. 244 – 245 3 Srov. Clinical aviation psychology : For passengers, cabin crew & cockpit crew: http://www.aavpa.org/seminars/ess2006/pdf/papers%20pdf/Van%20Gerwen.pdf [2008-02-11]; van Gerwen 2004, str. 73 – 89

49

fobické úzkostné poruchy (F40), panická porucha (F41.0) nebo ostatní specifické fobie. Strach z létání může být v části případů nesprávně považován za specifickou fobii, ve skutečnosti je však často vyjádřením dalších fobií, jako jsou např. klaustrofobie, sociální fobie, strach z výšek, ze zranění, ze ztráty kontroly, nebo může být dokonce kombinací těchto strachů. Navíc u některých typů pacientů s vysokou úzkostí týkající se letadel a se symptomy paniky či agorafobie, může být strach z létání odvozený (sekundární) od agorafobie s panickou poruchou nebo bez ní. Z tohoto pohledu by se dosavadní zařazení strachu z létání do skupiny specifických fobií mohlo jevit jako problematické, neboť je pravděpodobné, že u většiny pacientů trpících strachem z létání se vyskytuje jako primární jiná specifická fobie nebo jiná úzkostná porucha. 1 Strach z létání ve smyslu specifické fobie by se potom týkal pouze nepatrné části cestujících, kteří se bojí létat. Na základě uvedených skutečností je možné formulovat dva okruhy problémů. Za prvé aviofobie, jak je definovaná MKN-10 a DSM-IV, se týká velmi malé, pokud vůbec nějaké, skupiny jedinců. Tito jedinci by měli vykazovat takové známky fobie, jako je strach z letadla, a to dokonce i strach z letedla na obrázku, měli by mít problém se takového obrázku dotknout nebo by jim pohled na letadlo měl být alespoň nepříjemný. Měli by mít strach pobývat na letišti a strach letět, přičemž by ovšem primárně netrpěli jinou úzkostnou poruchou. Výzkumy ukazují, že strach z letecké nehody jako primární zdroj úzkosti se týká přibližně třetiny až poloviny jedinců, kteří trpí strachem z létání; zároveň však jejich strach nenabývá většinou takové intenzity a takových projevů, aby splňoval diagnostická kritéria pro specifické fobie. Na druhé straně dosavadní výzkumy ukazují, že strach z létání je u většiny jedinců v těsném vztahu s jinými fobickými poruchami nebo s panickou poruchou. Tato skutečnost je velmi významná pro celé chápání této problematiky. Týká se budoucích výzkumů i terapie. Co se týká léčby jedinců, kteří trpí strachem z létání, nelze od těchto souvislostí odhlédnout. Van Gerwenův výzkum a rozdělení pacientů do podskupin by mohlo mít na léčbu výrazný vliv, neboť stanovení konkrétní příčiny strachu z létání by mohlo značně zvýšit úspěšnost terapie. Jak van Gerwen uvádí, „jestliže strach z létání zahrnuje převážně strach z nehody nebo havárie, zatímco jiné fobické obrazy jako panické ataky, agorafobie či generalizovaná úzkostná porucha nejsou přítomny, léčba by mohla být specifičtější a cílená na navyklé reakce spojené s létáním. V případě, 1

Srov. Bor, van Gerwen 2003, str. 14 – 16

50

kdy je strach z létání projevem jiných fobických poruch, jako je agorafobie, pozornost by pravděpodobně měla být zaměřena na tyto fobické situace, odděleně od situací spojených s létáním.“ 1 Léčba strachu z létání by s využitím klasifikace pacientů do podskupin mohla být adekvátnější a efektivnější. Při volbě terapeutického postupu je třeba věnovat pozornost etiopatogenezi strachu z létání (blíže viz kap. 4.).

3.3.2. Dynamika úzkosti a strachu a její patologie Úzkost a strach jsou přirozenou součástí lidského života. Každému vývojovému období jsou přiměřené určité obsahy strachu a typy úzkosti, s nimiž se člověk konfrontuje a učí se je zvládat, což je důležité pro jeho další vývoj. 2 Jako centrální témata jsou uváděna: strach ze smrti, strach ze studu, strach ze ztráty vztahu, strach z odloučení, strach z blízkosti, strach z pudu, strach z Nadjá, strach z rozplynutí a fragmentace osobnosti. 3 Riemann 4 vymezuje čtyři ‚základní formy strachu‘ (úzkosti), se kterými se přirozeně potkáváme: 1. strach ze sebeodevzdání, prožívaného jako ztráta Já a závislost; 2. strach ze sebeuskutečnění, prožívaného jako nezajištěnost a jako izolace; 3. strach z proměny, prožívané jako pomíjivost a nejistota; 4. strach z nutnosti, prožívané jako definitivnost a nesvoboda. Vedle uvedených obvyklých (nutných) forem strachu se mohou rozvinout obavy méně typické (nepřiměřené) pro danou vývojovou fázi nebo situaci. Může jít o úzkost při vycházení na ulici, strach z jízdy hromadnou dopravou, strach z hmyzu, hub atd., a samozřejmě také strach z létání. Z hlediska vývojových etap např. strach ze tmy, který je u dětí normální, není za běžných okolností pro dospělého přiměřený (podobně jako obavy ze strašidel, čertů, draků a vodníků). „Jakkoli rozmanitý je tedy fenomén strachu u různých lidí – neexistuje prakticky nic, z čeho bychom nemohli mít strach – jde při přesnějším pohledu stále o varianty zcela určitých strachů [výše uvedené čtyři ‚základní formy strachu‘]. Všechny vůbec myslitelné úzkosti mají něco společného s těmito základními formami strachu. Jsou to

1

Bor, van Gerwen 2003, str. 15 (zvýrazněno autorkou) Verena Kast k tomu podotýká: „Ve strachu je člověk konfrontován sám se sebou, s tím, čím může být, mohl by být a čím by chtěl být. Přijme-li výzvu strachu, může se vyvíjet.“ (in: Müller, Müller /ed./ 2006, str. 391) 3 Srov.: Müller, Müller (ed.) 2006, str. 390; Yalom 2006, str. 16 – 17, 18, 54 – 64, 360 – 370 4 Podle: Riemann 1999, str. 19 2

51

buď jejich extrémní varianty a deformace, nebo i přesuny na jiné objekty. Máme totiž sklon přesouvat nezpracované, nezvládnuté úzkosti na neškodnější náhradní objekty, kterým se lze snadněji vyhnout než vlastním spouštěčům strachu, jimž se vyhnout nemůžeme.“ 1 Z hlediska možného rozvoje strachu či úzkosti je třeba brát v úvahu několik aspektů. Jaký strach se u jedince rozvine nebo jaká bude jeho intenzita, je do značné míry dáno vrozenými dispozicemi (tedy psychickou a fyzickou konstitucí) a vlivy prostředí (individuální zkušeností a výchovou). Působení těchto determinant může některé strachy podpořit a jiné zeslabit. Také je pravděpodobné, že pro relativně zdravého jedince nebude příliš obtížné se se svými úzkostmi konfrontovat a vypořádat se s nimi, oproti tomu jedinec s vývojovými těžkostmi bude strach či úzkost prožívat intenzivněji, častěji a bude inklinovat k zesílení jedné ze základních forem strachu. Při popisování psychodynamiky strachu z létání je možné vycházet ze tří hledisek: 1. z hlediska způsobu rozvoje strachu, popřípadě z hlediska druhu základního konfliktu (čemuž je věnována tato kapitola); 2. z hlediska způsobu zpracování konfliktu, tj. podle adaptačních/obranných mechanismů (viz kap. 3.3.3.); 3. z hlediska strukturální uzpůsobenosti osobnosti (blíže v kap. 3.3.4.). Hlubinně psychologický pohled spatřuje počátky úzkosti v separačním procesu, který u každého jedince začíná již porodem (oddělením od těla matky). Během dalšího vývoje, kdy pokračuje individuace, se v situacích oddělení, odejmutí či odloučení úzkost aktualizuje. Později může úzkost vznikat a hromadit se na podkladě neadaptivního řešení intrapsychických konfliktů, přesněji řečeno, jsou-li zvládány pomocí nepřiměřené aktivity obranných mechanismů ega – zvláště vytěsnění (výjimkou je sublimace), neboť přílišné vytěsňování zvyšuje úzkostnost. Nespecifická úzkost spojená s vnitřním napětím je charakteristická pro úzkostnou neurózu. Naproti tomu pro fobickou úzkost je typická vázanost na konkrétní situace. Podle Freuda poukazuje analýza fobií na mechanismus vytěsnění a převod libida na úzkost, jež se váže na nějaké vnější nebezpečí. „Analýza raných zvířecích fobií dětí často ukazovala, že zvíře je náhradou za otce, na něž se přesunuje strach pramenící 1

Riemann 1999, str. 14 (zvýrazněno autorkou)

52

z oidipovského komplexu.“ 1 Fobická úzkost proto úzce souvisí s „mechanismy projekce, přesunutí a vyhnutí se zakázaným a úzkost provokujícím sexuálním nebo agresivním přáním“ 2 . Vytěsnění chrání v tomto případě jedince před úzkostí z uvolnění agresivních nebo sexuálních pudů – jeho Já stáhne své obsazení „z hrozivého vjemu nebo z nějakého pochodu v oblasti Ono, který je pokládán za podobně nebezpečný“ 3 a přesune je na objekty vnějšího světa, které určitým způsobem zastupují úzkostnou situaci. K tomu bývá využíváno symbolizace původního zdroje strachu. Přenesení afektu na objekty či situace, jež jsou méně významné, umožňuje ohraničení úzkosti. V další fázi se začnou uplatňovat různá ochranná a zajišťovací opatření, neboť tak je možno se úzkosti, která je nyní zaměřena na konkrétní situaci, vyhnout. Jelikož jsou tyto situace v jistém vztahu k dávným dětským intenzivním úzkostem, tendence k vyhýbání se je spojena s regresí. Ta se může projevit např. uchylováním se k magickým praktikám, jimiž se jedinec snaží zvládnout fobickou situaci. Z hlediska symbolického propojení hlubokých vnitřních konfliktů s objektem fobické úzkosti, je možné na strach z létání pohlížet hned z několika úhlů. Strach z létání je velice často spojen s jinými strachy či úzkostmi. Pokud se hlavní obavy týkají strachu z výšky, ten bývá z psychoanalytického pohledu spojován se strachem z padnutí, z vydání se ostatním všanc, ze závislosti na někom či se strachem z odmítnutí. Strach z létání spojený s klaustrofobií je strach z uzavřených prostor – ty mohou představovat úzkost samotnou ve smyslu zúžení nebo agresi týkající se omezení osobního prostoru. U těch jedinců, jejichž strach se týká čistě pádu letadla, je možné spatřovat problémy týkající se separace, neboť jejich hlavní obavou je strach ze smrti při pádu letadla a „zážitek oddělení, separace, lze chápat jako bytostné ohrožení jedince“ 4 . Další pohled na rozvoj strachu či úzkostného prožívání přináší teorie učení a kognitivní psychologie. V prvé řadě zde může hrát významnou roli podmiňování. Jde o „způsob, jímž se určité reakce, včetně emočních reakcí jako je strach, spojí s určitou událostí nebo místem“ 5 . To znamená, že prožije-li jedinec pocit strachu v souvislosti s létáním, vytvoří se spojení mezi jeho strachem a situací létání a toto spojení se může 1

Freud 1990, str. 52 – 53 Praško 2005, str. 346 3 Freud 1990, str. 137 (zvýrazněno autorkou) 4 Vymětal 2004, str. 20 5 Praško, Vyskočilová, Prašková 2006, str. 23 (zvýrazněno autorkou) 2

53

posilovat. Například se může stát, že pasažér zažije při letu silnější turbulence, po nějakém čase uvidí zpravodajství týkající se letecké havárie a jeho pocit strachu se obnoví. Jakmile se tento strach objeví několikrát, je pravděpodobné, že se začne v podobných situacích objevovat stále častěji. 1 Opakovanou zkušeností bezpečného a bezproblémového letu by mohl jeho strach postupně vymizet, ovšem vyhýbavé chování, jež strach z létání často provází, může vést ke vzniku trvalého strachu nebo fobie. Podle dalších odborníků strach či úzkostné prožívání vzniká a rozvíjí se učením nápodobou a přejímáním od druhých prostřednictvím myšlení a řeči. Vymětal uvádí, že „strach naučený od druhých lidí a obavy ve fantazii bývají silnější než strach vzniklý na základě reálné skutečnosti.“ 2 Jedná se především o přejímání úzkostného prožívání nebo strachu od některého z rodičů – bojí-li se např. matka dítěte létat letadlem, je pravděpodobné, že se situace létání stane pro dítě podobně emočně obsazená nebo že se tato úzkost přenese i na jiné obdobné objekty a situace. S tím souvisí skutečnost, že „časné vývojové zkušenosti mohou vést ke vzniku specifických postojových schémat – přesvědčení o zranitelnosti určitým objektem nebo situací.“ 3,4 Jedinec na základě těchto přesvědčení zaměřuje svou pozornost na takto emočně obsazené situace (např. létání), má tendenci jim přikládat přehnaný význam, dochází ke zkreslení vzpomínek a rozvoji pocitu, že si v podobných situacích nedokáže poradit. V případě strachu z létání je osobní význam týkající se létání posunut k přesvědčení, že létání znamená vždy ohrožení. Jedinec vyhledává zásadně informace potvrzující nebezpečnost létání a riziko s ním spojené vnímá jako mnohem vyšší než lidé, kteří se létat nebojí nebo než toto riziko ve skutečnosti je. Objasňování vzniku a rozvoje nadměrného strachu se věnují rovněž existenciální přístupy, jež se zabývají konflikty pramenícími z konfrontace člověka s podmínkami existence. Obsahem existenciálního konfliktu je konfrontace se smrtí, svobodou, osamělostí a ztrátou smyslu. Základní dynamika tohoto konfliktu je následující: uvědomění si

1

Účastníci McLeanova léčebného programu často popisovali rozvoj svého strachu z létání v souvislosti s opakovaným sledováním leteckých katastrof v médiích – viz kap. 3.2.2.2. (Podle: Bor, van Gerwen 2003, str. 20) 2 Vymětal 2004, str. 21 3 Praško 2005, str. 348 4 Dokladem jsou příspěvky účastníků internetových diskuzí, např.: „Létání nesnáším, ale dřív to bylo lepší. Potom, co jsem letěla se svojí sestrou, která má panické poruchy, jsem se začala bát mnohem víc. Měli jsme opravdu ošklivé turbulence a to bylo něco pro ni...“ (Aerofobie - strach z létání: http://cestovani.doktorka.cz/aerofobie-strach-letani/ [2007-11-13])

54

základní záležitosti 1 , nástup úzkosti a rozvoj obranných mechanismů. V tomto smyslu úzkost pramení ze strachu ze smrti, strachu z prázdnoty, strachu z osamělosti a strachu ze ztráty smyslu. Vypořádání se s těmito obsahy je vývojovou nutností. Schopnost překonat existenciální nejistoty souvisí s důvěrou, „která je založena ve zkušenosti základní opory a zajištění. Důvěra je postoj, v němž se člověk může odvážit překlenout nejistotu svého spočinutí.“ 2 Nedostatek základní důvěry znesnadňuje schopnost konfrontace se základními existenciálními tématy. Obranné mechanismy, jež se podílejí na tvorbě patologie, vznikají za účelem vypořádání se s úzkostí. „Smysl obran spočívá v tom, že nás mají chránit před nárazy stresorů tak, abychom měli šanci mobilizovat svůj potenciál pro zvládnutí psychické bolesti, osamění, utrpení, strádání, úzkosti apod. Po určitou dobu udržují integritu osobnosti, její stabilitu.“ 3 Tyto operace jsou dvojího druhu. Za prvé jsou to obranné mechanismy, tak jak je chápal Freud – bez ohledu na zdroj úzkosti jedince před touto úzkostí chrání; za druhé tzv. specifické obrany, jež mají „konkrétní funkci při zvládání jednotlivých primárních existenciálních obav“ 4 . Z tohoto pohledu souvisí strach z létání s obranným mechanismem založeným na spojení úzkosti s konkrétní událostí či situací. Takto „zajištěná“ existenciální úzkost se váže pouze na jednu oblast života (létání) a tím je zamezeno šíření úzkosti do více oblastí. Tento mechanismus rovněž umožňuje jasné vymezení nebezpečí a zajišťuje možnost se úzkosti vyhnout (člověk nelétá). Úzkost, která není vázána na konkrétní oblast či situaci, se šíří neomezeně a představuje „onen bytostný zážitek otřesení samého základu bytí“ 5 . V případě, kdy je úzkost vázána pouze na určitou oblast (létání), je pravděpodobné, že ostatní oblasti života zůstanou úzkostí nezasažené. Strach z létání je dále možné nahlížet z hlediska základních existenciálních témat. Jedním z nich je strach z osamělosti, související úzce s převzetím odpovědnosti za vlastní život. 6 Převzít odpovědnost znamená přestat věřit, že někdo jiný utváří a ovlivňuje náš život. Převzít odpovědnost však také znamená zažít hlubokou osamělost. V praxi 1

Termín „základní záležitost“ je v existenciálním přístupu užíván ve smyslu hlubokých struktur psychiky člověka představujících podmínky existence – jsou jimi smrt, svoboda, osamělost a ztráta smyslu. (Podle: Yalom 2006, str. 16) 2 Längle, Sulz (ed.) 2007, str. 90 3 Vašina 2002, str. 178 4 Yalom 2006, str. 18 5 Längle, Sulz (ed.) 2007, str. 91 (zvýrazněno autorkou) 6 „Jakmile se [člověk] stane individuem, ocitne se sám tváří v tvář světu se všemi jeho nebezpečnými a mocnými stránkami. Vyvstanou popudy vzdát se vlastní individuality, překonat pocit osamělosti a bezmocnosti úplným podřízením se okolnímu světu.“ (Fromm 1993, str. 25)

55

je možné se setkat s lidmi, jejichž strach z létání se po hlubší analýze ukáže být spojen s fantazií, že oni sami případný pád letadla přežijí, ale přijdou o své blízké. Tyto jedince velmi silně zúzkostňuje představa ztráty blízkosti a bezpečí. Strach z létání v tomto případě zastupuje pocit základní úzkosti z opuštěnosti a osamělosti. Strach z létání bývá často spojen s klaustrofobií, agorafobií, akrofobií či sociální fobií. Tyto fobie jsou z existenciálního hlediska úzce spjaty se ztrátou či s oslabením pocitu vlastní identity a nezávislosti. Takový jedinec jakoby neměl prostor k tomu „stát se sám sebou“, nezná své možnosti, neumí nalézt, co je jeho „vlastní“ a co je „cizí“. Je pro něj obtížné svobodně se pohybovat ve svém vlastním prostoru, což přináší úzkost a pocit tísně. Jeho život je bez vazeb a zakotvení, spojen se strachem z prázdnoty, ze ztráty autonomie, z vydání se ostatním všanc. Zcela zásadním tématem spojeným se silnou úzkostí, je téma smrti. Yalom píše: „Smrt je prapůvodním zdrojem úzkosti a jako taková je prvotním pramenem psychopatologie.“ 1 Jedná se především o strach z ukončení bytí, z konce konání a prožívání. V praxi je možné se s primární úzkostí ze smrti setkat spíše zřídka. Již od útlého dětství se za účelem odvrácení strachu ze smrti vyvíjejí obranné mechanismy. 2 Prostřednictvím přemístění je možné úzkost odštěpit od skutečného zdroje (smrt) a připojit ji k nějaké vhodné konkrétní situaci (strach z jízdy autem či z létání). Časem se tyto jednotlivé strachy mohou propojovat, např. ve strach z incidentů či nehod vůbec, stále je však možné je časově a prostorově ohraničit. Později se k nim může připojit všeobecný pocit, že je svět nebezpečný. Vytratí se důvěra, pocit známosti a bezpečí. Kromě klasických „freudovských“ obran se jako způsoby vyrovnávání se se smrtí uplatňují specifické obrany. Jedná se zejména o dvě základní formy popření smrti, jimiž jsou pocit výlučnosti a víra v absolutního zachránce. Tyto specifické obrany se objevují v situacích, pro něž jsou typické stavy či prožitky, jež jsou ekvivalenty smrti a jsou charakteristické vysokou mírou úzkosti či strachu. Jednou z forem tohoto strachu je hrůza být závislý, bezmocný, nehybný či spoutaný a proti těmto pocitům jedinec pak dlouhodobě bojuje snahou o dokonalou soběstačnost, založenou na dětském přesvědčení o vlastní nezranitelnosti a jedineč-

1 2

Yalom 2006, str. 39 Tyto obranné mechanismy jsou „založeny na popření, procházejí několika stadii a nakonec se skládají z velmi složité sady duševních operací. Ty vytěsňují holou úzkost ze smrti a pohřbívají ji pod vrstvy takových obranných mechanismů, jako jsou přemístění, sublimace a konverze.“ (Yalom 2006, str. 54)

56

nosti. 1 Aplikováno na situaci letu: člověk je závislý na schopnostech druhých, na stavu letadla, bezmocný ovlivnit situaci při sebemenších problémech, jediné co může dělat, je sedět připoutaný v sedadle a čekat, jak situace dopadne. Celoživotní přístup „všechno sám zvládnout“ zde nemůže uplatnit, a proto následuje zahlcení masivní úzkostí. Druhou formou strachu vyplývajícího z úzkosti ze smrti je obava ze samoty, z opuštěnosti, z prázdnoty a z bezvýznamnosti. Proti ní jedinec staví víru v sílu či bytost, jež představuje ochranitele, který ho bude celý život pozorovat a milovat a dá jeho životu smysl. Člověk se takto vzdává své síly, samostatnosti, ztrácí sám sebe a prožívá jistý druh smrti. Není poté schopen vést šťastný a smysluplný život bez opory, kterou může být manžel či manželka, rodič, lékař, ale i instituce, jež poskytuje zázemí. Jedná se o nadměrné lpění na splynutí s někým silnějším. 2 Cesta letadlem je pak ohrožením této víry, neboť poukazuje na omezenou moc ochránce, na nepravdivost, neskutečnost jeho všemohoucnosti. V letadle se jedinec ocitá sám, oddělený od ochránce, opuštěný a bezmocný. Oba uvedené způsoby adaptace na úzkost ze smrti (obrany) jsou v praxi vzájemně propojené. Lidé se brání před strachem ze smrti oběma způsoby, mezi nimiž se pohybují sem a tam, převážení jednoho způsobu vyvolává nástup druhého. „Člověk tedy osciluje, jde jedním směrem, dokud úzkost nepřevládne nad úlevou pramenící z jedné obrany, a pak jde na druhou stranu.“ 3 3.3.3. Dopad úzkostného prožívání na vztahování se ke světu Karen Horney zdůrazňuje čtyři hlavní způsoby, pomocí nichž se lidé snaží uniknout úzkosti. 4 Ráda bych je na tomto místě zmínila, neboť dobře ilustrují, nejenom jak úzkost ovlivňuje aktivitu vůči okolnímu světu, ale například i její vliv na rozvoj a udržování strachu z létání. Racionalizace Racionalizace je přeměna úzkosti na racionální strach. Lidé mají strach, že letadlo havaruje a oni zahynou. Tento strach může přerůst až v paniku, je docela dobře odůvodnitelný, pasažéři s veškerou energií trvají na podobných přesvědčeních: „to, že le1

Srov. Yalom 2006, str. 121 – 122, 124 – 126 „Přesvědčení o převaze je vždy nutno chápat relativně. Může být založeno buď na skutečné síle jiné osoby, nebo na přesvědčení o vlastní naprosté bezvýznamnosti a bezmocnosti. V takovém případě může nabýt hrozivých rysů i myš či list.“ (Fromm 1993, str. 84 – 85) 3 Yalom 2006, str. 151 4 Srov. Horney 2007, str. 33 – 36 2

57

tadlo může spadnout, je pravda“; „při nehodě letadla je téměř jisté, že zemřete“; „váš život závisí na tak nespolehlivých věcech, jako je technika nebo lidský faktor“. V případě racionalizace jedinec zavrhne všechny možnosti, poukazující na nepřiměřenost jeho úzkosti vzhledem ke skutečné míře nebezpečí (letecká doprava je nejbezpečnějším druhem dopravy) a bude odmítat důkazy vyvracející jeho přesvědčení (doklady o přísných technických kontrolách či výcviku pilotů, bezpečnostní statistiky). Tyto skutečnosti nahradí logicky konzistentním, čistě racionálním vysvětlením, ospravedlňujícím jeho strach. Obhajoba a lpění na přesvědčeních neúměrných skutečnému nebezpečí zahrnuje osobní faktory, tzn. že má pro člověka nějakou důležitou osobní funkci. Jedinec se tak může aktivním způsobem vypořádat se svou situací – přestane létat – namísto konfrontace s pocity slabosti a bezmoci (tedy primárními zdroji úzkosti). 1 „Racionalizace má také zmírnit naše zklamání, když se nám nepodaří dosáhnout cíle.“ 2 Pokud člověk stornuje rodinnou dovolenou z důvodu obav z letu, může být racionalizací například argument, že v poslední době byl vyšší výskyt nouzových přistání a on se bojí především o rodinu. Popření Jedná se o popření existence úzkosti, jež může být jak vědomé tak nevědomé. V prvním případě jedinec úzkost vnímá, ale pokouší se ji překonat tím, že ji ignoruje. Člověk potom létá letadlem nebo se vystavuje jiným situacím, jichž se obává. Může se mu tak podařit zvládnout svůj strach – např. z létání, ovšem vnitřní faktory vyvolávající úzkost se tak nemění, což se může projevit v jiných pocitech – uzavřenosti, nepotřebnosti, ztráty životního smyslu či energie. V případě nevědomého popření úzkosti, tedy vyloučení úzkosti z vědomí, zůstávají pouze tělesné projevy úzkosti. V situacích, jež nějak emocionálně korespondují se základní úzkostí, se pak objevuje třes, pocení, nucení na močení či zrychlený tep, pocit neklidu až ochromení. Primární nevědomá úzkost se tak může během letu projevit uvedenými tělesnými příznaky. To pravděpodobně povede k dalšímu nárůstu úzkosti, neboť jedinec vlastně „neví, co se to děje“, přičemž úzkost může být vystupňována až do panické ataky. Protože se tělesné příznaky objevují pouze za určitých okolností (např. během letu), může opět dojít k vyhýbání se létání nebo situacím, jež tyto příznaky spouští. 1 2

Zde je třeba připomenout, že proces přeměny iracionální úzkosti na racionální strach probíhá nevědomě. Vašina 2002, str. 179 (zvýrazněno autorkou)

58

Narkotizace Třetím způsobem zacházení s úzkostí je narkotizace. V tomto případě je nejviditelnějším způsobem užívání alkoholu nebo jiných látek – v předkládaném výzkumu uvedlo 24 lidí ze 107 užívání alkoholu, sedativ či anxiolytik před nebo během letu (viz empirická část). Kromě užívání látek ovlivňujících psychiku existují další aktivity, jejichž pravým účelem je snižování úzkosti. Může to být nakupování před odletem, přílišné ponoření se do práce (jež může mít kompulzivní povahu), nadměrná potřeba spánku, sexuální aktivity a další. 1 Vyhýbání se Čtvrtým způsobem nakládání s úzkostí je vyhýbání se všem situacím, jež by mohly úzkost vyvolat. Úroveň uvědomování si této tendence bývá různá. V případě strachu z létání se jedná jak o čistě vědomé odmítnutí létání a používání jiné dopravy, tak také o nezřetelné nebo žádné uvědomování si. Tak například někoho ani nenapadne, že by mohl využít leteckou přepravu nebo ani nepřemýšlí o tom, že by např. navštívil nějaké vzdálené země. Úzkost se také může projevit jako částečná nebo celková inhibice, tzn. že ve vědomí žádná úzkost není, ale jedinec je ve svém životě omezen, nelákají ho nové zážitky, nepociťuje ani nedělá určité věci, které by mohly jeho úzkost vyvolat. Rozeznat inhibice je ve skutečnosti ovšem značně složité. První překážkou je, že situace nebo činnosti spojené s úzkostí vyvolávají pocit stresu či vyčerpání a je proto velmi obtížné se jim věnovat, což přímo souvisí s již zmiňovaným vyhýbavým chováním (člověk nelétá a tím nedochází ke konfrontaci s vlastní úzkostí). Rovněž je často obtížné úzkost vůbec identifikovat, neboť pocit stresu a vyčerpání bývá spojován se zástupnými problémy nebo je vykládán zkresleně (pocit únavy a podrážděnosti před dovolenou může být například spojován s pracovním vypětím nebo s „cestovní horečkou“ a ne s úzkostí spojenou s cestou letadlem). Dalším problémem je, že úzkost ovlivňuje prožívání a jednání v obávané situaci, takže zhoršuje schopnost obávanou situaci zvládnout – mnoho lidí má později obavy spíše ze svých reakcí v letadle než ze samotné nehody. Silná úzkost rovněž způsobuje ztrátu radosti z činností, na něž je vázána. Radost, jež by mohla např. provázet uskutečnění vysněné exotické dovolené nebo uzavření výhodné pracovní smlouvy, vlivem silné úzkosti z cesty zanikne. Činnosti, které by mohly být zdrojem radosti a naplně1

Podle: Horney 2007, str. 35

59

ní, mohou vlivem strachu z létání ztratit přitažlivost a kouzlo a začnou se jevit jako nepodstatné či dokonce zatěžující. 3.3.4. Vliv osobnostních faktorů na rozvoj strachu z létání Rozdílné psychologické pohledy (uvedené v kap. 3.3.2.) je možné sjednotit v jedné věci: všechny předpokládají, že úzkost a strach jsou přirozenou, nedílnou součástí lidského života, ovšem za určitých podmínek se mohou stát patologickými. Tyto individuální podmínky („které jsou nicméně provázány s podmínkami obecnými“ 1 ) jsou výslednicí působení vrozených fyzických a psychických dispozic, ontogenetického vývoje, aktuální vyladěnosti a společenských vlivů. Úzkost a strach se rozvíjejí na základě toho, jak jedinec vnímá a hodnotí (prožívá) konkrétní podněty a situace. Vnímání a hodnocení je ovlivněno osobnostními faktory (nikoli ve smyslu osobnostních dimenzí získaných faktorovou analýzou). Pro výše uvedené psychologické přístupy je tedy společné, že předpokládají vliv osobnostních dispozic či faktorů při zacházení s úzkostí nebo strachem. Osobnostní faktory pak mohou spoluurčovat, jakým způsobem jedinec prožívá různé situace, a že například „prožívá... strach, který se svou kvantitou či kvalitou odlišuje od strachu běžného kulturního vzorce.“ 2 Vliv vnitřních dispozic na strach z létání jsem se rozhodla zkoumat v empirické části, neboť uvedené poznatky mě vedou k předpokladu, že rozvoj strachu z létání rovněž souvisí se strukturou a úrovní vyjádření osobnostních rysů. 3 Nyní se budu věnovat čtyřem oblastem, jež jsou významnými charakteristikami osobnosti, podílejícími se na rozvoji úzkosti, úzkostného prožívání a různých forem strachu, pravděpodobně tedy i strachu z létání. Protože mi jde o pochopení vzájemného působení biologických, psychologických a sociálních vlivů, využiji zde předpoklady vycházející z integrativních biopsychosociálních přístupů. Rozvoj strachu z létání může být podmíněn vlivem biologických dispozičních proměnných, neboť výzkumy ukazují, že „kombinace genetických faktorů činí některé

1

Horney 2007, str. 18 tamtéž 3 Yalom k tomu uvádí: „Psychopatologie je vektorem – výslednicí úzkosti a individuálních obran na její potlačení, jak neurotických, tak charakterologických.“ (Yalom 2006, str. 51) 2

60

lidi náchylné k prožívání úzkosti či panických záchvatů.“ 1 Hlavní vliv je připisován aktivitě neurotransmiterů (zvláště GABA, serotoninu a noradrenalinu). Biologická vulnerabilita k úzkosti může být faktorem, jež vytváří podmínky pro rozvoj strachu z létání vlivem působení dalších proměnných (psychologických a sociálních – viz níže). Tzv. diatézové a stresové hledisko vychází z předpokladu, že „lidé mají biologickou, genetickou, kognitivní či jinou tendenci k určitému chování a problémům... [a] jsou náchylnější k tomu, aby se u nich objevily potenciální rysy, tendence či problémy.“ 2 Jedinec tak může mít biologickou predispozici k úzkostnému prožívání, úzkostným poruchám nebo k panice a působením psychosociálních stresorů (smrt rodiče, nízká sebedůvěra, požadavky na výkon v zaměstnání atd.) se tato predispozice může projevit např. ve formě fobie nebo jiné úzkostné poruchy. Uvedené hledisko lze vyjádřit následovně:

Biologická vulnerabilita (např. zvýšená dráždivost NS)

Psychosociální stresory (např. negativní sebepojetí, úmrtí v rodině)

Vyjádření symptomů (např. strach z létání, agorafobie)

Obrázek č. 1: Vznik poruchy na základě diatézového a stresového hlediska.

Biologické faktory se podílejí na utváření těch rysů osobnosti, jako je vitalita, temperament, kapacita intelektu a částečně i kognitivní a akční styly. 3 Temperament jako kategorie vlastností osobnosti bývá uváděn v souvislostech s emocemi (např. Eysenck) nebo se vzrušivostí vůbec. Může být chápán jako „citlivost osoby vůči emociogenním situacím“ 4 nebo jako celková vyladěnost související s poměrem různých vlivů, nejčastěji procesů podráždění nebo inhibice. Poměr těchto „energetických“ procesů se promítá do povahy osobnostních vlastností a jejich vlivu na chování (typy temperamentu). Biologické faktory dobře popisuje Cloninger definováním čtyř na sobě nezávislých temperamentových dimenzí, vztahujících se ke čtyřem funkčně-anatomickým systémům centrální nervové soustavy:

1

Plante 2001, str. 107 Tamtéž, str. 102 3 Srov. Smékal 2002, str. 414 4 Nakonečný 1997, str. 346 2

61

1.

První dimenze – Novelty Seeking (NS) – představuje míru behaviorální ak-

tivace a vyhledávání vzrušení, přičemž se zde uplatňuje vliv dopaminu jako vůdčího neuromodulátoru. Tato oblast zahrnuje explorační aktivitu v reagování na nové podněty (vzrušení z průzkumu – stoická strnulost), impulzivitu (obtížnost kontrolovat svá nutkání –schopnost sebekontroly), extravaganci (výstřednost – rezervovanost) a chaotičnost (aktivní vyhýbání se neměnným situacím – upřednostňování monotonie, systematičnost). 2.

Druhá dimenze – Harm Avoidance (HA) – se týká behaviorální inhibice a

vyhýbání se poškození či bázlivosti. Dominantním neurotransmiterem je serotonin. Jedná se o hereditární dispozice pro optimismus – pesimismus (pozitivní smýšlení – anticipace nepříjemného), schopnost vypořádat se s nejistotou (smělost, odvážnost – obavy z nadcházejícího, strach z nejistoty), vztahování se k druhým (sociální smělost – plachost) a vitalitu (odolnost – unavitelnost). 3.

Třetí oblast – Reward Dependence (RD) – je ovlivňována noradrenalinem a

týká se systému behaviorální podpory, tedy sociálních vazeb, sociální náklonnosti, závislosti na podpoře druhých. Jedná se o reakce na podněty spojené s odměnami a tresty. Zahrnuje oblast senzitivity (citlivost – citová odtažitost), vřelosti (upřednostňování důvěrných vztahů – izolovanost) a emoční vázanost (potřeba citové podpory, ochrany – sociální nezávislost, soběstačnost). 4.

Čtvrtá dimenze – Persistence (PS) – je také temperamentový rys vyššího řá-

du a zahrnuje míru vytrvalosti či houževnatosti. Týká se dychtivosti (vysoké pracovní nasazení – tendence setrvávat v nečinnosti), vztahu k práci (pracovitost – nechuť k práci), ctižádostivosti (ambicióznost – podceňování se) a perfekcionismu (snaha o dokonalost, absolutní nasazení – pragmatičnost). 1 U jedinců trpících strachem z létání lze podle Cloningerovy klasifikace předpokládat sníženou behaviorální aktivitu a s tím související slabší vrozenou tendenci k vyhledávání nových, vzrušujících zážitků, k podléhání impulzům, zvýšenou toleranci k jednotvárnosti a frustraci. Člověk, u něhož se může rozvinout strach z létání, bude mít zřejmě spíše dispozice pro preferování známých věcí, bude rezervovanější a bude vykazovat pomalejší tempo (srov. s pojmy „vyhýbání se“ a „inhibice“ v kap. 3.3.3.). Rovněž lze předpokládat zvýšenou úroveň behaviorální inhibice, což se může projevit jako pesimistické obavy v očekávání budoucích problémů, strach z nejistoty a pasivně-vyhýbavé chování. Takový jedinec bude mít spíše sklony k opatrnosti, bázlivos1

Srov. Grucza et al. 2003, str. 125; Smékal 2002, str. 225

62

ti, ostýchavosti, „nervozitě, nejistotě, pasivitě, negativním emocím či pesimismu a to v situacích, které nechávají ostatní lidi klidné.“ 1 Nesmělost a pesimismus pak povedou k nepřiměřeným obavám. Z pohledu biopsychosociálního biologické dispozice ovlivňují rozvoj, průběh i prognózu různých forem úzkostného prožívání, fobií či paniky. K tomu, v jaké míře a jakým způsobem se projeví, přispívají dále přejímané kognitivní a emoční vzorce od blízkých osob a vliv vnitřních psychických mechanismů sloužících k regulaci a vyrovnávání se s úzkostí v životě (především obranných mechanismů a sebepojetí) – označovaných jako psychosociální dispoziční proměnné. V tomto smyslu lze pojetí Já a charakter chápat jako determinující a regulující složky osobnosti. Charakter se vztahuje k volním složkám, ovlivňován je sociokulturním prostředím a představuje vztahy jedince k okolnímu světu. Souvisí s interindividuálními rozdíly v sebepojetí, pro které je podstatná úloha osobní identity a sebeúcty jako dispozic pro jeho utváření. Cloninger popisuje charakter (jež je utvářen v průběhu ontogeneze a ovlivňován učením a částečně také temperamentem) třemi charakterovými dimenzemi: 1. První dimenze – Self-directedness (SD) – představuje míru integrity osobnosti, její zralost, míru odpovědnosti, spolehlivosti a cílevědomosti. Určuje schopnost regulovat a přizpůsobit chování vzhledem k osobním cílům a schopnost formulovat tyto cíle. Sebejistotu lze chápat jako vývojový proces zahrnující tyto vývojové úkoly: - přijmutí zodpovědnosti za své rozhodování oproti obviňování ostatních lidí nebo okolností; - identifikaci osobních cílů versus bezcílnost; - vývoj schopností a sebedůvěry v řešení problémů namísto apatie. 2.

Druhá dimenze – Cooperativness (CO) – je míra interindividuálních roz-

dílů v identifikaci s ostatními lidmi a v jejich akceptaci. Týká se schopnosti přijímat odlišné jedince (sociální tolerance – nepřátelskost, kritizování druhých), schopnosti empatie (sociální citlivost – nezájem o druhé), ochoty pomáhat (podpora – neochota), soucítit (schopnost odpouštění – pomstychtivost) a jednat čestně (upřímnost a svědomitost – sebezvýhodňování, sobeckost).

1

Preiss: TCI-r (Cloninger, 1999), str. 1

63

3.

Třetí dimenze – Self-transcendence (ST) – představuje schopnost odhléd-

nout od vlastní důležitosti, míru duchovní moudrosti či spiritualitu. Rovněž se jedná o schopnost pokory, akceptace neurčitosti, nejistoty a dvojznačnosti, schopnost těšit se z činností bez potřeby „mít to pod kontrolou“. Tato dimenze se týká schopnosti přesahovat své hranice (tvořivé oproštění od své osoby – zaměření na sebe), chápání jednotlivostí jako částí jednoho živého celku (transpersonální identifikace – vydělení se) a duchovního smýšlení, víry v zázraky (spiritualita – materialismus). 1 Pokud bych užila uvedených dimenzí a pokusila se vytvořit pravděpodobný profil charakteru jedince trpícího strachem z létání, lze předpokládat nižší míru sebeřízení (SD) – jako pasažér v letadle se takový člověk bude cítit bezmocně, v zajetí okolností nad nimiž nemá kontrolu, které jsou „proti němu“. Strach z panických atak a ze ztráty sebekontroly implikuje sníženou úroveň sebeakceptace. Často uváděnou obavou bývá strach z projevů paniky v sociálním kontextu, z nepříjemných fyzických příznaků (červenání se, pocení, nauzea atp.) a strach z kritiky a ponížení ostatními. Pro další dvě dimenze se nenabízí žádný zřejmý předpoklad. Společným jmenovatelem, jež by je mohl propojit s předmětem našeho zkoumání, jsou existenciální témata. Konkrétně snížení v oblasti spolupráce (CO) může souviset s úzkostí z opuštění, osamělosti. „Bezmoc vede ke hledání pomoci: Pokud jsme bezmocní a bojíme se, je reaktivizováno vazbové chování: hledáme druhého člověka, který nám může pomoci... Zásadně platí, že se lidé méně bojí, jsou-li společně s druhým důvěryhodným člověkem, a že je strach možné lépe zvládat v kontaktu se spolehlivým člověkem.“ 2 Nižší míra spolupráce znesnadňuje sociální interakce pro nedostatek tolerance, empatie, soucitu, čestnosti a ochoty pomáhat. Úlohu této osobnostní dimenze ve vztahu k úzkostným poruchám potvrzují výzkumy Kose, poukazující na sníženou míru Cooperativness (CO) u probandů skórujících vysoko ve škále deprese a úzkosti. 3 Podobně je tomu u dimenze sebepřesah (ST) – lze rovněž předpokládat její snížení oproti běžné populaci, souvisí totiž s existenciálními tématy strachu z osamělosti, z absence smyslu, z nejistoty a ze smrti. Lidé s nízkou mírou sebetranscendence jsou popisováni jako materialističtí a proto ve svém životě často nezažívají naplnění. V důsledku vyššího zaměření na sebe sama nedochází k dostatečné (vědomé) konfronta-

1

Kose 2003, str. 91 – 94 Müller, Müller (ed.) 2006, str. 391 3 Kose 2003, str. 96 2

64

ci se základními existenciálními tématy, namísto toho dochází k neadaptivnímu užití obranných mechanismů (blíže viz kap. 3.3.2.). Dimenze sebepřesahu se pojí se schopností tolerovat dvojznačnost, nejistotu a překvapení. Letět v letadle, nebýt spojen se zemí, být vydán všanc ostatním (letovému personálu) a počasí, spoléhat na techniku – to je situace, s níž se budou (zřejmě) lépe vyrovnávat osoby s „dobrým“ sebepřesahem, oproti tomu lidé na opačném pólu této dimenze, snažící se o kontrolu nade vším, budou prožívat zvýšenou úzkost. Uvedené čtyři temperamentové a tři charakterové dimenze jsou vyjádřením Cloningerovy teorie osobnosti, která bývá označována za psychobiologickou, protože propojuje vlivy genetické s vlivy prostředí. Na základě tohoto sedmidimenzionálního modelu osobnosti vytvořil Cloninger The Temperament and Character Inventory (TCI), dnes stále častěji užívaný v psychodiagnostice. Použití tohoto dotazníku se stalo východiskem

pro

temperamentovou

a

charakterovou

typologii

(sestávající

z osmi

temperamentových a osmi charakterových typů). Interakci biologických a environmentálních vlivů na rozvoj strachu z létání potvrzují výsledky výzkumů van Gerwena 1 a Wilhelma a Rotha. Wilhelm a Roth diskutují posílení vulnerability životními událostmi: vysoké procento probandů s aviofobií uvádělo významné životní události nebo neobvyklou každodenní zátěž v období, kdy se jejich fobie poprvé projevila. V polostrukturovaných rozhovorech navíc zdůrazňovali, že je daná událost donutila přemýšlet o možnosti, že let může skončit smrtí a o důsledcích pro jejich rodiny. 2 Rozvoj strachu z létání je tedy podmíněn biologickými dispozicemi (především

aktivitou

neuromodulátorů)

vytvářejícími

podmínky

pro

působení

environmentálních vlivů (společnost, rodina), jež společně v interakci s vnitřními psychickými a duchovními silami utvářejí osobnostní strukturu každého jedince. Tato struktura, tj. osobnostní vlastnosti či rysy, dále ovlivňuje myšlení, prožívání, cítění a jednání člověka, jeho způsob řešení konfliktů. Osobnostní rysy tedy určují, v jaké míře bude jedinec prožívat úzkost a strach, jaký charakter budou mít a jak se budou konkrétně projevovat.

1 2

Srov. van Gerwen 2003, str. 19 – 27 Podle: Wilhelm, Roth 1997, str. 256

65

V empirické části jsem se proto pokusím tyto souvislosti poodhalit, konkrétně zkoumáním osobnostních faktorů u jedinců s různou mírou strachu z létání a zkoumáním vztahů týkajících se důvodů strachu z létání, způsobů zvládání strachu, výskytu jiných fobií. Ještě než však přikročím k samotnému výzkumu, v následující kapitole stručně zmíním současné léčebné přístupy využívané při snaze zbavit se strachu z létání.

4. Léčba strachu z létání V České republice nemá léčba určená lidem trpícím strachem z létání dlouhou tradici a není příliš rozšířená a dostupná, zřejmě především z důvodu, že strach z létání není chápán jako psychická porucha. Většinou je k němu přistupováno jako k povahovému rysu, zahrnujícímu nedostatek odvahy, slabost, ustrašenost, případně chybí povědomí o možnostech řešení tohoto problému, někdy bývá bagatelizován. Rovněž psychiatrická klasifikace ztěžuje tuto situaci, neboť ta zařazuje strach z létání do skupiny úzkostných či neurotických poruch, což s sebou nese problém stigmatizace. Většina lidí (a jejich blízkých) se tak naučí se strachem z létání žít, přizpůsobovat mu jak život svůj tak život rodiny, místo toho, aby vyhledala pomoc. Naopak v zahraničí jsou terapeutické postupy zaměřené na léčbu strachu z létání poměrně rozvinuté, léčbě i výzkumu v oblasti terapie aviofobie se věnuje mnoho odborníků. 1 Van Gerwen a Diekstra porovnávali různá zařízení a různé terapeutické programy pro jedince trpící strachem z létání.2 Rozdíly mezi jednotlivými zařízeními jsou v počtu pacientů ošetřených ročně (5 – 1000 pacientů za rok), 80 % těchto zařízení se věnuje také screeningům a diagnostice (od telefonických šetření po diagnostické rozhovory a jiné způsoby měření). Většina zařízení poskytuje pouze skupinovou léčbu (počet členů skupin se pohybuje od 3 do 120). Individuální terapii poskytuje jen několik málo zařízení. Nejčastějším případem je jednorázová intervence (popř. dvou až třídenní setkání), následné schůzky či setkání jsou pouze výjimečné.

1

Srov. Brown 1996; Bor, van Gerwen 2003; van Gerwen 2004; van Gerwen, Diekstra 2000; Wilhelm, Roth 1997 2 Srov. van Gerwen, Diekstra 2000, str. 430

66

Úvahy o spektru léčebných metod a efektu různých psychoterapeutických postupů je nutné podřídit etiopatogenetickému hledisku. Pro specifické fobie je metodou volby expoziční léčba v rámci kognitivně-behaviorální terapie nebo podpůrné psychoterapie. 1 Jak jsem blíže rozvedla v kap. 3.3.1., netvoří pacienti vyhledávající pomoc kvůli strachu z létání z hlediska etiopatogeneze homogenní skupinu, ale lze je rozdělit do několika kategorií a lze předpokládat, že přiřazování pacientů do různých léčebných programů na základě přesnějších diagnostických postupů (nástrojů) by zvýšilo efektivitu léčby. Určitá část pacientů má různé komorbidní problémy a strach z létání může být pouze důsledkem (vyjádřením) jiného (základního) onemocnění (panické poruchy, poruchy osobnosti, neurastenie apod.). Dosavadní zkušenosti z léčebných programů založených na kognitivně-behaviorálních postupech ukazují, že „u části pacientů... dochází ke zlepšení, ale ne k úplné úzdravě. Kromě toho... 25 – 50 % pacientů vypadává z terapie na jejím počátku.“ 2 Z uvedených důvodů je možné a správné uvažovat o alternativních přístupech ke KBT.

4.1.

Postupy vycházející z kognitivně-behaviorálního přístupu

Nejčastěji používaným přístupem je kognitivně-behaviorální terapie a metody z ní vycházející. Většina léčebných programů zahrnuje více metod či technik, především diagnostiku, někdy individuální schůzku, behaviorálně a kognitivně-behaviorálně zaměřenou skupinu a následné sezení po léčbě. 3 Praško 4 ve shodě s van Gerwenovými zjištěními uvádí následující kroky při KBT: ƒ

Vyslechnutí pacienta

ƒ

Poskytnutí informací o specifických fobiích a strachu z létání

ƒ

Vysvětlení možností léčby (povzbuzení pacienta a posílení naděje na vyléčení

ƒ

Poskytnutí informací o vyhýbavém chování a expozicích

ƒ

Expozice

ƒ

Podpora adaptivních způsobů řešení problému v životě

1

Höschl, Libiger, Švestka 2004, str. 500 Praško 2005, str. 357 3 Podle: van Gerwen, Diekstra 2000, str. 431 4 Podle: Praško 2005, str. 358 2

67

Van Gerwen ještě uvádí relaxační trénink, kognitivní restrukturalizaci, terapeutický nebo zkušební let. Někdy je používán nácvik technik zvládání úzkosti a paniky (nácvik letových návyků). Jen výjimečně bývá poskytován specifická péče při relapsu. Vyslechnutí pacienta Jelikož jsou stavy týkající se úzkosti a strachu a reagování pod vlivem těchto emocí většinou spojeny s pocity studu, je na počátku léčby nutné získat důvěru pacienta a bez znevažování a s pochopením přistupovat k jeho problémům. Důležitá je empatie a povzbuzení, že je možné zlepšení. Edukace Edukace se týká poskytování informací o letectví, létání, letecké bezpečnosti, o úzkosti, fobiích, vyhýbavém chování a možnostech léčby. Jde o to, aby pacient porozuměl vlastním intrapsychickým dějům, cílem je změna zkreslených kognitivních interpretací vlastních problémů, čímž se postupně snižují obavy a vyhýbání se situacím. Pro některé pasažéry je ještě důležitější získat informace o technických, organizačních a bezpečnostních parametrech osobní letecké dopravy. Relaxační techniky Týkají se nácviku řízeného dýchání, neboť úzkostné prožívání je často spojeno s hyperventilací a tělesným napětím a zklidnění dechu přináší fyzické i psychické uvolnění. V léčebných programech probíhá nácvik relaxačních technik, autogenního tréninku nebo dalších postupů, vedoucích k fyzickému i psychickému uvolnění. Kognitivní restrukturalizace S rozvojem a udržováním úzkosti souvisí řada (převážně neuvědomovaných) psychologických mechanismů. Jedná se o takové strategie jako obviňování se, katastrofické myšlení a přemítání. Užívání těchto strategií zkoumali Kraaij, Garnefski a van Gerwen, zaměřovali se přitom na to, jak běžné je jejich užívání a jak často jsou používány. 1 Došli rovněž ke zjištění, že jejich užívání je velmi často spojené se špatným přizpůsobováním. Kognitivní restrukturalizace se týká rozpoznání obav a starostí, uvědomění si jejich propojení s emocemi, logického zkoumání těchto strategií (kognitivních omylů z nichž nejčastější jsou černobílé vidění, přehnané zobecňování, selektivní abstrakce,

1

Blíže viz Kraaij, Garnefski, van Gerwen 2003, str. 273

68

diskvalifikace pozitivního a další 1 ), zpochybňování negativních automatických myšlenek a vytváření alternativních nebo vyváženějších myšlenek (přerámování). Léčebné programy jsou tedy zaměřeny na „přehodnocení nebezpečí létání a přehodnocení vlastních přesvědčení o zvládnutí cestování letadlem“. 2 Expozice Expozice může mít několik podob. Používá se expozice obavám a starostem, neboť mnoho lidí se snaží katastrofické myšlenky zahnat, což je krátkodobé řešení, protože tyto myšlenky se stále vrací a scénář není racionálně zpracován, což vede k nárůstu strachu. Vystavení se obávaným situacím v imaginaci, když je jedinec relaxován, se nazývá systematická desenzibilizace. Pacient postupuje v imaginaci od lehčího podnětu k obávanějšímu, přičemž je podstatné, že ke konfrontaci s obávaným podnětem dochází ve stavu uvolnění. Dalším krokem je expozice strachovému podnětu bez relaxace 3 , fobie nesmí být ale vázána na jiné objekty (situace) a pacient musí být dostatečně motivován. Může být prováděna přímo (in vivo) nebo v imaginaci. Důležité je, aby se pacient vystavoval obávané situaci až do vymizení úzkosti. U strachu z létání není možné expozici in vivo systematicky procvičovat, bývá proto prováděna expozice buď v letadle na zemi nebo simulační trénink (ČSA používají dva letové trenažéry). To je finančně značně nákladné, proto častější variantou u strachu z létání bývá expozice v imaginaci (terapeut s pacientem sestaví seznam obávaných situací od nejméně obávané po situaci vzbuzující největší obavy a podle tohoto seznamu potom postupují v imaginaci). Terapie virtuální realitou Jedná se o poměrně nový přístup, který není zatím běžně používaný v klinické praxi. Jde o využití počítačových simulací letu. Výhodou je možnost kontroly nad situací, přítomnost terapeuta, volba situace (let v bouřce), ovšem „u některých klientů virtuální realita nevyvolá stejnou reakci jako skutečný let.“ 4 Je možné simulovat zážitek řady sedadel, uličky, zavření dveří, hučení motorů atd. V České republice se zatím tento způsob léčby nevyužívá, ale v zahraničí je velmi oceňován.

1

Podrobněji in: Praško, Vyskočilová, Prašková 2006, str. 100 – 101 Podle: Bor, Parker, Papadopoulos 2001, str. 17 3 „Úspěšnost léčby specifických fobií pomocí expozice je vysoká – uvádí se, že 80 – 90 % pacientů se své fobie zbaví během pěti až deseti sezení.“ (Praško 2005, str. 360) 4 Hořická 2007, str. 52 2

69

Výhodou terapie virtuální realitou je možnost snadnějšího fyziologického monitorování (srdečního rytmu nebo dýchání), možnost přerušení expozice při nadměrném nárůstu symptomů, možnost neustálého opakování klíčových situací (např. terapeut pozná, že pacient zažívá nejsilnější úzkost při vzletu, tak virtuální vzlet může být opakován až do vymizení symptomů). U specifických fobií je kognitivně-behaviorální terapie a její techniky nejužívanějším způsobem terapie. Mimo rámec klinické psychologie využívají postupů KBT také letecké společnosti, pořádající jednodenní či víkendové kurzy. 1 Kurz zahrnuje psychologické a technické prvky. V rámci psychologické intervence probíhá výuka progresivní relaxace, nácvik zklidnění dechu, práce s automatickými myšlenkami a jejich transformace na myšlenky konstruktivní. Práce ve skupině umožňuje podělit se s ostatními, kteří trpí stejnými problémy, pomáhá zbavit se pocitu studu. Piloti zajišťují vzdělávací část, určenou především pro ty, jejichž strach souvisí s nedostatkem znalostí o letecké dopravě. V poslední části kurzu je využívána maketa kabiny letadla a letový simulátor. 2 „Součástí kurzu je také možnost na... první následující let zajistit odbornou asistenci... stevardů přímo na palubě letadla.“ 3 V zahraničí bývá vlastní let přímo součástí kurzů.

4.2.

Jiné psychoterapeutické přístupy v léčbě strachu z létání

Existenciální psychoterapie chápe strach z létání jako přemístění základní úzkosti a anticipační úzkost jako útok na samotné „vlastní bytí“ (člověk je pak schopen se podnětům vyvolávajícím úzkost pouze vyhýbat). Jedním z centrálních témat existenciálních přístupů je úzkost. Prvním krokem v terapii je získat přístup k emocím a nechat je na sebe působit. Dále dochází ke konfrontaci s emočně důležitými situacemi, zvláště těmi, které jsou spojeny s úzkostí. Pacient si má například představovat, že jde na letiště, kupuje si letenku – situace nejvíce zatížené úzkostí jsou podrobeny pečlivé analýze. Postupuje se od zjevné, v konkrétních situacích prožívané úzkosti směrem k základní existenciální úzkosti. Cí1

U nás pořádají tento specializovaný kurz České aerolinie. Jedná se o 6ti hodinový kurz, pořádaný je jednou za dva měsíce. (Blíže viz: Specializovaný kurz „Létání bez strachu“: http://www.prg.aero/cs/site/klient/prohlidky_LP/print.kurz_letani.htm [2007-11-01]) 2 Srov. Síkelová 2008, str. 47 3 Specializovaný kurz „Létání bez strachu“: http://www.prg.aero/cs/site/klient/prohlidky_LP/print.kurz_letani.htm [2007-11-01]

70

lem terapie je uchopit úzkost jako důležitou sílu působící v individuaci. Tím se nezamezí jejímu přesouvání, ale může jí být přiznán smysl a přestává být nezvladatelnou. Jednou z metod je paradoxní intence – terapeut vyzývá pacienta, aby o své fyziologické selhání usiloval natolik, jak je to jen možné. Úmyslně se využívá humoru. Tato metoda bere strachu z očekávaného selhání "vítr z plachet" tím, že si paradoxně přejeme to, čeho se bojíme. Pomáhá to změnit postoj k příznakům, distancovat se od vlastní poruchy. Paradoxní intence přináší při léčbě úzkostných či fobických problémů dobré výsledky. Dalším typem léčby strachu z létání je hypnóza. Pacient je veden, aby imaginoval (halucinoval) let – zvláště ty situace, kterých se nejvíce obává a následně je užito odsugerování strachu a napětí. 1 Skupinová psychoterapie může mít význam zvláště pro pacienty u nichž strach z létání souvisí úzce se sociální fobií a pocity studu. Pro tyto pacienty jsou v rámci dynamicky orientované skupinové psychoterapie důležité především zpětná vazba, rozvoj sociálních dovedností, nápodoba a interpersonální učení. Většina stávajících programů zaměřených na léčbu strachu z létání probíhá skupinově, nepracuje však cíleně se skupinovou dynamikou a blíží se kognitivně-behaviorálnímu pojetí skupinové formy psychoterapie. V závislosti na celkovém psychopatologickém obrazu mohou mít vliv na zmírnění strachu z létání i další terapeutické přístupy (Gestalt terapie, hlubinné a dynamické směry, satiterapie a další), postupy (focusing, řízená imaginace, psychodrama, arteterapie) či jejich kombinace. Psychoanalytická psychoterapie, může pomoci vyrovnat se s pocitem základní úzkosti nebo si alespoň tuto úzkost částečně uvědomit a uvést jí do souvislostí s rannými konflikty. Přístupy zaměřené na práci s tělem, hraní rolí, řízené imaginace a další techniky mohou pomoci úzkost uchopit, prožít, analyzovat, odreagovat a zároveň umožňují zakusit jiných emočních vzorců.

4.3.

Farmakoterapie

Užívání psychofarmak ke zmírnění strachu z létání je poměrně rozšířeným jevem (srov. výpovědi probandů, empirická část kap. 3.3.). Ovšem jen málo jedinců trpících strachem z létání užívá léky pod lékařským dohledem. Farmakoterapii rozhodně nelze považovat za hlavní složku léčby strachu z létání, setkat se můžeme s uskutečňováním 1

Podle: Kratochvíl 1997, str. 157

71

kontrolovaných studií týkajících se účinnosti léků u strachu z létání. Farmakoterapie je považována za méně účinnou z hlediska dlouhodobého zmírnění nebo odstranění potíží oproti např. behaviorálním přístupům. Jako podpůrné prostředky bývají podávány beta-blokátory, snižující reakci sympatiku u anticipační úzkosti i během expozice letové situaci, ovšem nesnižují subjektivní strach ani nepomáhají urychlit léčbu. Benzodiazepinová anxiolytika potlačují úzkost, napětí a pocity strachu, usnadňují tak vystavení se obávané situaci. Jejich využití u strachu z létání je doporučováno, pokud jedinec nelétá často a má tu výhodu, že je finančně méně náročné než např. expozice in vivo nebo absolvování kurzů leteckých společností. V úvahu je však nutné vzít riziko vzniku lékové závislosti. 1 Některé studie pozitivně hodnotí účinnost benzodiazepinů v kombinaci s expoziční terapií. 2 Často jsou podávány v akutních případech, kdy se jedinec musí vystavit obávané situaci (neočekávaný let). Existuje několik málo studií zabývajících se účinností SSRI při snižování úzkosti u specifických fobií, některé z nich potvrzují pozitivní vliv. Abene a Hamilton popsali u dvou depresivních pacientů vymizení strachu z létání po podávání fluoxetinu. 3 Volba terapie by měla odpovídat charakteru konkrétní formy strachu z létání u každého jedince. Je třeba zohlednit primární komponenty strachu z létání, přidružené fobie, komorbidní problematiku, způsob rozvoje strachu z létání i osobnostní charakteristiky jedince. Vhodně zvolená terapie potom může vést k výraznému snížení strachu z létání nebo k úplné „úzdravě“.

1

„Není neobvyklé u pacientů s fobiemi příležitostně předepisovat nízké dávky benzodiazepinů, které by si brali v situacích vyvolávajících fobii, např. během letu.“ (Podle: Praško 2005, str. 355) 2 Clinical Practice Guidelines for the Management of Anxiety Disorders. Specific Phobia: http://publications.cpa-apc.org/media.php?mid=450 [2008-03-04] 3 Srov. Abene, Hamilton 1998, str. 599 – 603

72

II. část

1. Teoretická východiska výzkumu Předložený výzkum je založen na srovnávání osobnostních charakteristik osob trpících v různé intenzitě strachem z létání. Problematika zkoumání odlišností v základních osobnostních rysech u jedinců s různou mírou strachu z létání je oblastí, která dosud není příliš zmapovaná. Jedná se tedy o explorační výzkum, jehož zaměření je především deskriptivní, sloužící ke zorientování a porozumění danému tématu. Výzkum se opírá o biopsychosociální přístupy v teorii osobnosti, především o Cloningerovu teorii temperamentu a charakteru, přičemž vycházím z předpokladu, že struktura osobnosti (osobnostní faktory) může být predisponujícím faktorem při rozvoji strachu z létání. Výzkumným záměrem bylo zmapování odlišností v osobnostních rysech u osob s různou mírou strachu z létání a pokus o ozřejmení povahy vztahu osobnostních faktorů a strachu z létání; v souvislosti s tím zjištění existence vztahu mezi výskytem/mírou strachu z létání a jiných obav či fobií a snaha o deskripci příčin souvisejících se vznikem strachu z létání a způsobů zvládání tohoto strachu. Cílem výzkumu bylo prokázat rozdíly v osobnostních faktorech u jedinců s různou mírou strachu z létání a analýza příčin a způsobů zvládání tohoto strachu. Pro dosažení cíle výzkumného projektu byly vymezeny cíle dílčí: (a) Klasifikovat probandy do čtyř skupin na základě míry jejich strachu z létání; (b) Stanovit, zda mezi jedinci s různou mírou strachu z létání existují statisticky významné rozdíly v primárních složkách osobnosti; (c) Popsat nejčastější důvody strachu z létání a strategie vyrovnávání se se strachem z létání; (d) Určit, zda existuje vztah mezi výskytem/mírou strachu z létání a jiných obav či fobií (konkrétně strachu z výšek, z uzavřených prostor, ze sociálních situací a z veřejných míst).

73

K dosažení druhého z dílčích cílů (b) byla provedena komparace výsledků TCI-r u skupin s různou mírou strachu z létání. Na základě předpokládaných odlišností v osobnostních charakteristikách těchto jedinců byly stanoveny hypotézy, týkající se konkrétně těch škál, u nichž jsem očekávala nejvýraznější odlišnosti. Hypotézy Vzhledem k cíli (b) byly stanoveny následující pracovní hypotézy: 1. Čím vyšší bude skór v dimenzi Vyhledávání nového, tím nižší bude míra strachu z létání. 2. Čím vyšší bude skór v dimenzi Vyhýbání se poškození, tím vyšší bude míra strachu z létání. 3. Čím vyšší bude skór ve škále Impulsivita/Spontánnost, tím nižší bude míra strachu z létání. 4. Čím vyšší bude skór ve škále Anticipační obavy a pesimismus, tím vyšší bude míra strachu z létání. 5. Čím vyšší bude skór ve škále Strach z nejistoty, tím vyšší bude míra strachu z létání. 6. Čím vyšší bude skór ve škále Sentimentalita, tím vyšší bude míra strachu z létání. Vzhledem ke čtvrtému cíli (d) byla rovněž stanovena pracovní hypotéza: 7. U jedinců s vyšší mírou strachu z létání budou přidruženy také jiné obavy/fobie. Pokud jde o třetí z dílčích cílů (c) jedná se o zorientování se a porozumění danému tématu, získání vhledu, nejde zde o potvrzení nebo vyvrácení předem stanovené hypotézy. K dosažení tohoto dílčího cíle bylo použito kvalitativního postupu. Předložený výzkum vychází jednak z pojetí osobnosti jako vyjádření interindividuálních rozdílů (ve smyslu odlišností v prožívání a chování jedinců a skupin) a jednak z teorie emocí (především modelů rozvoje a dynamiky prožívání úzkosti a strachu). Podstatná pro tuto studii je koncepce determinant ovlivňujících způsoby rozvoje strachu, způsoby zpracování konfliktů a typy konfliktů stojících za rozvojem strachu či úzkosti (viz teoretická část). Výzkum je založen na předpokladu, že trvalejší či stabilnější cha74

rakteristiky jedince, tedy vlastnosti či rysy osobnosti (osobnostní faktory), jsou determinantami chování a prožívání, tudíž že strach z létání může být výsledkem působení těchto osobnostních determinant. Jinak řečeno, u lidí trpících strachem z létání lze předpokládat výskyt takových osobnostních rysů, jež se budou odlišovat od struktury osobnosti u jedinců, kteří se létat nebojí. V oblasti porovnávání rozdílů mezi jedinci, kteří se létat bojí a těmi, kteří strach nemají, existují výzkumy zaměřené na zkoumání různých charakteristik a komponent strachu z létání. Poznatky vyplývající z výzkumu Wilhelma a Rotha jsem uvedla na různých místech teoretické části (srovnávali subjektivní posuzování příčin strachu z létání u aviofobiků bez panické poruchy, aviofobiků s panickou poruchou v anamnéze, aviofobiků s panickou poruchou s agorafobií; u uvedených skupin rovněž zkoumali subjektivní posuzování nebezpečí situace v jednotlivých fázích letu, věkové období vzniku prvních projevů intenzivního strachu, intenzitu úzkosti během prvního letu, množství symptomů úzkosti během posledního letu a výskyt panické ataky). Rovněž podstatná zjištění některých výzkumů provedených nadací VALK u osob vstupujících do léčebného programu zaměřeného na strach z létání jsem uvedla v teoretické části (kap. 3.3.1.). V oblasti výzkumu strachu z létání je možné se setkat s množstvím studií, většina je však zaměřena na léčbu. Protože jsem přesvědčená, že podrobné pochopení osobnostní problematiky osob trpících strachem z létání může značně přispět ke správné volbě terapie, a tedy k její vyšší efektivitě, rozhodla jsem se věnovat zkoumání osobnostních dispozic u těchto osob. Pro volbu adekvátní léčby považuji za důležité jak zmapování důvodů, proč konkrétně se tito lidé bojí létat, jak ke svému strachu přistupují či jaké komponenty se podílejí na jejich strachu, tak prozkoumání osobnostních faktorů jako predispozic prožívání a chování. Při přípravě výzkumného projektu jsem se snažila uchopit obě tyto oblasti.

2. Metoda a metodologie 2.1. Výzkumný soubor Základní soubor tohoto výzkumu, z něhož byl vybrán výzkumný soubor, představuje obyvatelstvo ČR ve věkovém pásmu od 15 do 80 let. Pro sestavení výzkumného souboru byl použit tzv. příležitostný výběr (někdy nazývaný také libovolný výběr). Při získávání souboru byly kontaktovány dostupné osoby (ochotné spolupracovat) z mého

75

okolí. Přestože tento způsob výběru nezaručuje reprezentativnost vzorku, považuji zvolený postup za dostačující vzhledem k charakteru výzkumu (explorační výzkum), jehož hlavní zaměření je deskriptivní, cílené na zorientování se v daném problému a porozumění mu, jelikož jde víceméně o první uchopení dané problematiky. Zvolený příležitostný výběr je založen na dobrovolné účasti, lze tedy počítat s větší motivovaností účastníků. Výzkumu se zúčastnilo celkem 110 osob, z toho 3 osoby nebyly zahrnuty do statistického zpracování z důvodu chybně vyplněných dotazníků. Výzkumný soubor tvoří 107 osob, z toho 34 mužů a 73 žen. Respondenti se pohybují ve věkovém pásmu od 16 do 77 let, jejich průměrný věk je 36,55 roku.

Tab. č. 4: Věkové charakteristiky výzkumného souboru

Věk: Průměr Medián Minimum Maximum

Muži (N = 34): 37,59 34,5 16 77

Ženy (N = 73): 36,07 33 18 69

Celkem (N = 107): 36,55 33 16 77

Výzkumný soubor tvoří 39 absolventů VŠ, 58 osob s dokončeným středoškolským vzděláním, 7 absolventů SOU a 3 osoby se základním vzděláním. Více než polovina respondentů (61,7 %) žije v Praze nebo v Brně, více než tři čtvrtiny (78,5 %) pracuje nebo studuje v Praze nebo v Brně. Téměř čtvrtina probandů (23,4 %) pracuje (studuje) ve větším městě, než kde žije. Podrobná demografická data týkající se výzkumného souboru přehledně znázorňuje tabulka č. 5. Z hlediska letové historie 105 osob někdy v životě letělo, 2 osoby nikdy neletěly. Frekvence létání za poslední tři roky byla rozdělena do sedmi kategorií. Nejčastější zjištěná frekvence spadá do kategorie 1 – 2x za rok. Jako nejčastější účel létání uváděli respondenti dovolenou s cestovní kanceláří. Podrobnější údaje jsou v tabulce č. 6. Z hlediska studijní nebo profesní orientace výzkumného souboru jsou nejčastější zaměření následující: 15 osob cestovní ruch, 10 osob zdravotnictví, 6 osob služby, 9 osob obchod, 6 osob psychologie, 4 finance, 3 školství, 2 právo. Výzkumný soubor dále zahrnuje 7 respondentů ve starobním důchodu.

76

Tab. č. 5: Demografické charakteristiky výzkumného souboru Muži

Ženy

Celkem

(N = 34)

(N = 73)

(N = 107)

počet

Dokončené vzdělání: Základní Střední odborné Střední s maturitou Vysokoškolské Bydliště (dle počtu obyvatel): < 5.000 5.000 – 50.000 50.000 – 100.000 100.000 – 500.000 > 500.000 Místo zaměstnání (dle počtu obyvatel): < 5.000 5.000 – 50.000 50.000 – 100.000 100.000 – 500.000 > 500.000

%

počet

%

počet

%

1 2,9 2 5,9 18 52,9 13 38,2

2 2,7 5 6,8 40 54,8 26 35,6

3 2,8 7 6,5 58 54,2 39 36,4

6 4 2 12 10

10 17 2 13 31

13,7 23,3 2,7 17,8 42,5

16 15 21 19,6 4 3,7 25 23,4 41 38,3

3 4,1 11 15,1 3 4,1 14 19,2 42 57,5

5 4,7 14 13,1 4 3,7 28 26,2 56 52,3

17,6 11,8 5,9 35,3 29,4

2 5,9 3 8,8 1 2,9 14 41,2 14 41,2

Tab. č. 6: Frekvence létání za poslední tři roky a účel létání Muži

Ženy

Celkem

(N = 34)

(N = 73)

(N = 107)

počet Letová historie: Dosud letěl Dosud neletěl Frekvence létání za poslední 3 roky: Neletěl Poprvé 1x 1 - 2x/rok 4 - 6x/rok 1 - 2x/měsíc Častěji Účel létání: Nelétá Dovolená s cestovní kanceláří Neorganizovaná dovolená (cestování) Pracovní cesty Jiné důvody Kombinace předešlých

%

počet

%

počet

%

34 0

100,0 0,0

71 2

97,3 2,7

105 2

98,1 1,9

5 2 13 11 3 0 0

14,7 5,9 38,2 32,4 8,8 0,0 0,0

8 6 13 34 11 1 0

11,0 8,2 17,8 46,6 15,1 1,4 0,0

13 8 26 45 14 1 0

12,1 7,5 24,3 42,1 13,1 0,9 0,0

0 19

0,0 55,9

2 39

2,7 53,4

2 58

1,9 54,2

8 0 0 7

23,5 0,0 0,0 20,6

5 4 1 22

6,8 5,5 1,4 30,1

13 4 1 29

12,1 3,7 0,9 27,1

77

2.2. Metody K realizaci výzkumu byly použity tři metody – dotazník týkající se sociodemografických charakteristik, letové historie a přidružených strachů (Dotazník letové historie a obav), škála pro zjišťování míry strachu z létání FFS 1 a osobnostní dotazník temperamentu a charakteru TCI-r 2 . Na základě výzkumného plánu byl určen postup získávání dat (formulace položek v dotazníku, pořadí administrace uvedených metod). Výzkumná strategie byla ověřena v rámci předvýzkumu, došlo k několika úpravám v položkách dotazníku (týkajících se formulace otázek a doplnění některých oblastí) a byl stanoven přesný postup administrace – nejprve vyplnění Dotazníku letové historie a obav a škály FFS, poté proběhla administrace TCI-r. Všechny metody byly administrovány v písemné formě; FFS a TCI-r se standardní instrukcí, Dotazník letové historie a obav s vlastní instrukcí (viz Příloha č. I). Celková doba administrace se pohybovala v rozmezí od 60 do 90 minut. Dotazník letové historie a obav Dotazník vlastní konstrukce byl použit pro umožnění lepšího proniknutí do problematiky, pro popis výzkumného souboru a také pro možnost zadat tutéž sadu otázek větší skupině osob, což je výhodné pro lepší kvantifikaci. Dotazník tvoří tři okruhy otázek. Za prvé jde o otázky týkající se sociodemografických charakteristik výzkumného souboru (pohlaví, věk, vzdělání, studijní či pracovní orientace, bydliště a zaměstnání). Druhý okruh otázek se týká letové historie probandů, frekvence létání v posledních třech letech a účelů cestování letadlem. Třetí typ otázek souvisí se strachem z létání (otázky zaměřené na důvody strachu a způsoby vyrovnávání se s ním) a s dalšími obavami/fobiemi (akrofobie, klaustrofobie, agorafobie, sociální fobie a jiné strachy či fobie). Tento typ otázek umožňuje prozkoumání souvislostí mezi strachem z létání a jinými obavami.

1 2

Solberg, J. S.: Fear of Flying Survey (FFS), 1975 (modifikovaná verze). Preiss, Kuchařová, Novák & Štěpánková 2007, THE TEMPERAMENT AND CHARACTER INVENTORY - REVISED (TCI-R): A PSYCHOMETRIC CHARACTERISTICS OF THE CZECH VERSION

78

FFS (Fear of Flying Survey, Solberg 1975) Uvedená škála se týká zjišťování intenzity strachu z létání. Tvoří ji 46 položek popisujících situace spojené s létáním. Probandi hodnotí míru úzkosti či strachu, kterou v nich vyvolává čtení jednotlivých položek, na pětibodové stupnici (0 – žádné obavy; 1 – mírné obavy; 2 – středně silné obavy; 3 – silné obavy; 4 – velmi silné obavy). Obsahem položky pokrývají různé situace spojené s létáním a různé fáze letu (plánování letu, cesta na letiště, vzlet, let, přistávání letounu, komplikace během letu, návštěva letiště atd.). Škála umožňuje zařazení probandů do skupin podle míry jejich strachu. Níže uvedených pět skupin (Tab. č. 7) představujících třídy různé intenzity strachu jsem využila ke klasifikaci probandů v tomto výzkumu. Škála FFS byla dostupná pouze v anglické verzi, pro použití v tomto výzkumu jsem ji přeložila a její správnost byla ověřena metodou zpětného překladu (nezávislým překladatelem). Dotazník a škála FFS jsou součástí příloh (Příloha č. I a II). TCI-r (The Temperament and Character Inventory – Revised, Cloninger 1999) Poslední metodou byla administrace Cloningerova dotazníku temperamentu a charakteru. Jedná se o pozdější verzi TCI, jež se v současné době začíná hojně užívat. Má 240 položek (235 je samotných položek TCI-r, 5 položek je validizačních). TCI-r užívá pětibodové stupnice (1 – úplně nepravdivé; 2 – spíše nepravdivé; 3 – ani pravdivé ani nepravdivé; 4 – spíše pravdivé; 5 – úplně pravdivé). V této verzi bylo vypuštěno 28 položek z předchozích dvou verzí TCI a bylo přidáno 37 nových položek. Položky sytí 29 primárních subškál sdružujících se do sedmi dimenzí druhého řádu (4 temperamentové – NS, HA, RD a PS a 3 charakterové – SD, CO a ST). Jejich podrobnější popis se nachází v Příloze č. VI. Osobnostní dimenze a počet položek TCI-r: DIMENZE DRUHÉHO ŘÁDU: NS HA RD PS SD CO ST

Vyhledávání nového Vyhýbání se poškození Závislost na odměně Vytrvalost Sebeřízení Spolupráce Sebepřesah

Položky: Novelty Seeking Harm Avoidance Reward Dependence Persistence Self-Directedness Cooperativness Self-Transcendence

79

35 33 30 35 40 36 26

PRIMÁRNÍ SUBŠKÁLY:

NS1 NS2 NS3 NS4 HA1 HA2 HA3 HA4 RD1 RD2 RD3 RD4 PS1 PS2 PS3 PS4 SD1 SD2 SD3 SD4 SD5 CO1 CO2 CO3 CO4 CO5 ST1 ST2 ST3

Vzrušení z průzkumu Impulsivita/Spontánnost Výstřednost Chaotičnost/Neukázněnost Anticipační obavy a pesimismus Strach z nejistoty Plachost Náchylnost k únavě Sentimentalita Vřelost/Laskavost Náklonnost/Upřímnost Závislost Radost z námahy Pracovitost Ctižádostivost Perfekcionismus Zodpovědnost Cílevědomost/Rozhodnost Vynalézavost Sebeakceptace Sebedisciplína Sociální tolerance Empatie Ochota pomoci Soucit Čestnost Nezištnost Transpersonální identifikace Duchovní zaměření

Položky: Exploratory excitability Impulsiveness Extravagance Disorderliness Anticipatory worry and pessimism Fear of uncertainty Shyness Fatigability Sentimentality Openness to warm communication Attachment/Openness Dependence Eagerness of effort Work hardened Ambitious Perfectionist Responsibility Purposefulness Resourcefulness Self-acceptance Enlightened second nature Social acceptance Empathy Helpfulness Compassion Pure hearted consciousness Self-forgetful Transpersonal identification Spiritual acceptance

10 9 9 7 11 7 7 8 8 10 6 6 9 8 10 8 8 6 5 10 11 8 5 8 7 8 10 8 8

3. Statistický a psychologický rozbor 3.1. Kategorizace výzkumného souboru podle výsledků FFS Vzhledem k velikosti výzkumného souboru a struktuře výsledků FFS byli probandi na základě dosaženého skóru ve FFS rozděleni do čtyř skupin (Tab. č. 8): Zanedbatelný strach (FFS1), Mírný strach (FFS2), Střední strach (FFS3), a Intenzivní

80

strach+Fobie (FFS4; tato kategorie vznikla sloučením skupin Intense Fear a Phobia v zájmu srovnatelnosti výsledků mezi jednotlivými kategoriemi). Podíl probandů v jednotlivých skupinách je patrný z Tabulky č. 9.

Tab. č. 7: Skóry FFS pro skupiny s různou mírou strachu z létání

Tab. č. 8: Rozdělení výsledků FFS na čtyři skupiny (podle intenzity strachu z létání) s využitím původních tříd FFS

FFS SCORE Phobia

184 - 150

Intense Fear

149 - 100

Moderate Fear

99 - 50

Mild Fear Negligible Fear

SKÓRY FFS FFS1 (Zanedbatelný strach)

0 - 24

FFS2 (Mírný strach)

25 - 49

49 - 25

FFS3 (Střední strach)

50 - 99

24 - 0

FFS4 (Intenzivní strach+Fobie)

100 - 184

Tab. č. 9: Rozdělení probandů do čtyř skupin podle intenzity jejich strachu z létání

FFS1 FFS2 FFS3 FFS4 Celkem

Muži počet % 14 41,2 6 17,6 8 23,5 6 17,6 34 100

Ženy počet % 12 16,4 17 23,3 28 38,4 16 21,9 73 100

Celkem počet % 26 24,3 23 21,5 36 33,6 22 20,6 107 100

Procentuálně je výrazně více mužů, kteří skórovali ve FFS nízko a spadají tedy do skupiny FFS1 (Zanedbatelný strach), ve všech ostatních skupinách mají větší zastoupení ženy.

3.2. Kvantitativní analýza 3.2.1. Komparace výsledků TCI-r mezi skupinami s různou intenzitou strachu z létání Na základě vyhodnocení osobnostního dotazníku TCI-r byly spočítány skóry pro primární subškály a dimenze druhého řádu (osobnostní faktory) v celém výzkumném sou-

81

boru. Srovnání s normami pro českou populaci 1 ukázalo, že výzkumný soubor jako celek nevykazuje vzhledem k normám významné rozdíly. Statistické charakteristiky osobnostních faktorů v celém vzorku znázorňuje Tabulka č. 10. Poté byly skóry pro primární i sekundární dimenze (škály) rozděleny do čtyř skupin (FFS1 – FFS4) podle výsledků ve škále FFS (podle míry strachu z létání). Statistický popis uvedených skupin je v Tabulce č. 11. Při srovnání průměrných hodnot TCI-r skórů ve skupinách FFS1 – FFS4 s normami pro českou populaci nebyly nalezeny významné rozdíly. Nejvýraznější rozdíly se týkají dimenzí druhého řádu HA, SD a PS a primárních škál HA4 a ST3. Skupina FFS4 dosahovala vyšších skórů ve škále Vyhýbání se poškození (HA; v průměru o 9,61 bodu). Ve škále Sebeřízení (SD) naopak skórovala skupina FFS4 oproti českým normám níže (SD; o 6,73 bodu). Vyšší průměrné hodnoty oproti normám dosáhla skupina FFS4 v subškále Náchylnost k únavě (HA4; o 3,13 bodu) a v subškále Duchovní otevřenost (ST3; o 3,56 bodu). Skupiny FFS1 a FFS2 skórovaly výše v dimenzi Vytrvalost (PS; o 6,31, resp. 6,57 bodu). Srovnání výsledků TCI-r (celého výzkumného souboru i jednotlivých FFS skupin) s normami pro českou populaci se nachází v Příloze č. IV.

1

Preiss, Kuchařová, Novák & Štěpánková 2007, str. 30

82

Tab. č. 10: Popis sledovaných dimenzí TCI-r v celém výzkumném souboru (průměr, medián, směrodatná odchylka) MUŽI (N = 34) Průměr Medián SD FFS

47,53

36,0

40,08

Dimenze druhého řádu: NS 100,82 100,5 14,27 HA 95,03 93,5 15,37 RD 94,91 96,0 12,75 PS 114,50 115,0 17,40 SD 132,18 131,0 16,83 CO 119,65 119,0 11,87 ST 66,79 68,5 11,85 Primární subškály:

ŽENY (N = 73) Průměr Medián SD

CELKEM (N = 107) Průměr Medián SD

68,05

60,0

41,57

61,53

53,0

42,03

100,33

100,0

11,40

100,49

100,0

12,32

99,52

96,0

16,67

98,09

96,0

16,33

100,55

101,0

12,52

98,76

98,0

12,81

112,00

113,0

18,52

112,79

114,0

18,13

138,16

139,0

16,28

136,26

137,0

16,61

128,81

129,0

13,42

125,90

127,0

13,58

67,74

65,0

15,50

67,44

65,0

14,39

NS1

30,15

30,0

3,60

29,36

30,0

4,96

29,61

30,0

4,57

NS2

24,09

23,5

5,40

24,64

24,0

4,84

24,47

24,0

5,00

NS3

27,06

26,0

6,83

27,42

27,0

6,20

27,31

27,0

6,38

NS4

19,53

19,0

3,25

18,90

19,0

3,03

19,10

19,0

3,10

HA1

30,65

31,5

5,20

31,63

31,0

5,68

31,32

31,0

5,53

HA2

21,21

21,0

4,11

24,41

24,0

4,83

23,39

23,0

4,83

HA3

21,41

21,5

4,12

21,19

20,0

6,08

21,26

21,0

5,52

HA4

21,76

21,5

4,92

22,29

22,0

5,26

22,12

22,0

5,14

RD1

25,79

26,5

4,40

27,22

27,0

3,59

26,77

27,0

3,90

RD2

31,53

32,0

5,33

33,92

34,0

5,65

33,16

33,0

5,64

RD3

18,21

18,0

3,78

19,41

19,0

4,61

19,03

19,0

4,38

RD4

19,38

19,0

3,15

20,00

20,0

3,10

19,80

19,0

3,11

PS1

27,29

27,0

4,99

28,74

29,0

4,73

28,28

28,0

4,84

PS2

27,65

26,5

4,65

27,78

28,0

4,41

27,74

28,0

4,47

PS3

33,21

33,0

5,33

30,81

31,0

6,13

31,57

31,0

5,97

PS4

26,35

26,0

4,89

24,67

24,0

5,29

25,21

25,0

5,20

SD1

26,82

27,0

4,37

29,23

31,0

5,14

28,47

29,0

5,02

SD2

21,79

22,0

3,87

21,96

23,0

3,70

21,91

22,0

3,74

SD3

17,18

18,0

2,96

17,51

18,0

3,02

17,40

18,0

2,99

SD4

29,29

29,5

7,26

30,71

31,0

5,85

30,26

31,0

6,33

SD5

37,09

38,0

6,23

38,75

40,0

5,12

38,22

39,0

5,52

CO1

25,53

25,0

2,96

28,60

29,0

4,00

27,63

28,0

3,96

CO2

16,00

16,0

2,66

17,45

18,0

3,07

16,99

17,0

3,01

CO3

27,47

27,0

3,40

29,25

29,0

3,44

28,68

29,0

3,51

CO4

23,21

22,5

4,89

25,07

26,0

4,46

24,48

26,0

4,66

CO5

27,44

27,0

3,56

28,44

29,0

3,71

28,12

28,0

3,68

ST1

27,79

28,0

5,77

28,25

28,0

5,24

28,10

28,0

5,39

ST2

19,15

19,0

3,77

19,05

18,0

5,26

19,08

18,0

4,82

ST3

19,85

19,5

5,56

20,44

18,0

6,75

20,25

19,0

6,38

83

Tab. č. 11: Popis sledovaných dimenzí TCI-r ve skupinách s různou intenzitou strachu (průměr, medián, směrodatná odchylka) FFS1

FFS2

FFS3

FFS4

(Zanedbatelný strach)

(Mírný strach)

(Střední strach)

(Intenzivní strach+Fobie)

Průměr Medián 12,42

12,5

FFS Dimenze druhého řádu: 99,96 96,5 NS 92,50 92,0 HA 94,38 95,0 RD 115,62 115,0 PS 138,12 135,5 SD 124,23 124,0 CO 64,04 65,0 ST Primární subškály: NS1 NS2 NS3 NS4 HA1 HA2 HA3 HA4 RD1 RD2 RD3 RD4 PS1 PS2 PS3 PS4 SD1 SD2 SD3 SD4 SD5 CO1 CO2 CO3 CO4 CO5 ST1 ST2

29,62 24,46 26,92 18,96 29,12 21,04 20,81 21,54 24,81 32,35 18,42 18,81 28,81 28,15 33,12 25,54 28,42 21,58 17,35 31,42 39,35 27,46 16,35 28,23 24,65 27,54 27,00 18,88

ST3

18,15

29,5 23,0 25,5 19,5 28,5 21,0 20,5 21,0 25,5 33,0 19,0 18,5 28,5 28,0 33,0 25,0 28,5 22,0 17,5 31,5 39,5 27,5 16,5 28,5 26,0 28,0 27,0 19,0 17,0

SD

Průměr Medián

SD

Průměr Medián

SD

Průměr Medián

SD

7,90

38,17

38,0

6,07

73,06

71,5

15,78

125,14

121,0

18,39

16,29 15,12 10,42 13,76 13,14 10,35 12,98

101,09 92,48 99,96 115,87 140,43 127,52 70,00

101,0 92,0 100,0 116,0 140,0 128,0 70,0

10,95 14,45 10,14 16,69 13,57 12,28 13,59

99,22 100,94 99,92 112,47 136,22 126,08 65,78

100,0 98,0 100,5 108,0 137,0 127,5 63,5

11,03 13,44 13,93 20,34 16,35 15,49 13,68

102,55 105,91 100,77 106,77 129,77 125,86 71,50

102,5 107,5 100,0 112,5 132,5 125,0 74,0

10,65 20,07 15,36 19,83 21,95 15,47 17,22

4,98 5,35 7,13 3,35 5,12 5,02 4,82 4,42 3,36 4,49 3,57 2,80 4,08 3,98 5,32 4,05 3,66 3,30 1,85 6,93 4,95 2,94 2,40 2,57 4,46 2,97 5,37 3,80 6,04

29,91 24,57 27,43 19,17 29,48 22,13 19,87 21,00 27,35 33,83 18,96 19,83 28,87 28,96 32,61 25,43 28,39 23,43 17,48 31,70 39,43 27,61 17,65 28,65 25,30 28,30 28,96 19,91

30,0 23,0 27,0 19,0 29,0 24,0 20,0 20,0 27,0 33,0 19,0 19,0 29,0 30,0 32,0 24,0 28,0 24,0 18,0 31,0 39,0 28,0 18,0 28,0 27,0 29,0 29,0 20,0 20,0

3,58 4,84 4,74 3,50 5,81 4,39 4,14 3,64 3,54 4,45 3,55 2,95 4,33 3,13 5,77 5,13 4,45 2,39 3,19 5,64 4,42 3,49 1,85 3,45 4,08 3,94 4,61 4,68 5,65

29,06 24,22 26,67 19,28 32,58 25,19 21,75 21,42 27,25 33,31 19,25 20,11 28,58 27,56 30,89 25,44 28,81 21,64 17,72 29,39 38,67 28,17 17,33 29,08 23,56 27,94 27,83 18,33

30,0 23,5 27,5 19,0 33,0 24,5 20,5 22,0 28,0 33,0 20,0 20,0 28,5 27,0 31,0 25,0 29,0 23,0 18,0 29,5 38,0 29,0 17,5 28,5 23,0 28,0 27,5 18,0 18,0

4,42 5,09 7,01 2,94 4,60 4,19 5,36 4,99 3,76 6,46 5,24 2,95 5,13 4,75 6,29 6,31 5,27 4,07 3,13 5,79 4,70 4,31 3,44 4,13 4,78 4,11 5,41 4,73 5,86

30,18 24,77 28,68 18,91 33,77 24,55 22,45 25,14 27,68 33,18 19,45 20,45 26,55 26,27 29,77 24,18 28,05 21,14 16,86 28,82 34,91 26,95 16,50 28,59 24,91 28,91 28,95 19,68

30,0 24,0 28,5 18,5 32,5 23,5 23,5 23,5 28,5 33,0 18,0 21,0 27,0 27,0 31,0 24,0 29,0 21,5 18,0 28,5 33,5 26,5 16,5 29,0 26,0 29,0 30,0 20,5 23,5

5,39 4,95 6,03 2,78 5,81 4,78 7,48 6,51 4,52 6,69 4,69 3,75 5,54 5,47 6,08 4,66 6,60 4,52 3,69 6,97 7,24 4,90 3,78 3,59 5,27 3,50 6,17 6,14 7,55

21,13

84

19,61

22,86

Pro přesnější porovnání výsledků v TCI-r škálách mezi skupinami s různou mírou strachu (FFS1 – FFS4) byla provedena neparametrická analýza rozptylu pomocí KruskalWallisova testu, pro analýzu rozdílů neparametrický Mann-Whitneyův U test. Oba testy byly zvoleny na základě nerovnoměrného rozložení dat v souboru. Pro zjištění statisticky významných rozdílů uvnitř TCI-r škál byl použit KruskalWallisův test (to znamená, že pro jednotlivé subškály, resp. osobnostní dimenze byly zjišťovány rozdíly mezi probandy s různou mírou strachu z létání). V dalším kroku byl pro škály se signifikantními rozdíly (podtržené hodnoty v Tab. č. 12) aplikován MannWhitneyův U test pro všechny možné dvojice FFS skupin. 1 Výčet jednotlivých dimenzí TCI-r v následující tabulce umožňuje porovnat, u kterých škál se prokázaly či neprokázaly statisticky významné rozdíly ve vztahu k míře strachu z létání. Tab. č. 12: Výsledky Kruskal-Wallisova testu u jednotlivých primárních subškál a dimenzí druhého řádu TCI-r Dimenze druhého řádu NS HA RD PS SD CO ST

p

Primární subškály

p

Primární subškály

0,604 0,008 0,561 0,253 0,424 0,991 0,232

p

Primární subškály

0,813 0,013 NS1 RD1 0,976 0,808 NS2 RD2 0,726 0,793 NS3 RD3 0,947 0,281 NS4 RD4 0,005 0,482 HA1 PS1 0,004 0,310 HA2 PS2 0,445 0,209 HA3 PS3 0,120 0,794 HA4 PS4 Poznámka: U výsledků s hladinou významnosti p < 0,05 rozdíly v příslušných škálách.

p

Primární subškály

p

0,981 0,385 SD1 CO4 0,186 0,550 SD2 CO5 0,790 0,271 SD3 ST1 0,285 0,606 SD4 ST2 0,101 0,066 SD5 ST3 0,794 CO1 0,264 CO2 0,887 CO3 byly nalezeny statisticky významné

Statisticky významně se v závislosti na míře strachu liší probandi výzkumného souboru v dimenzi druhého řádu Vyhýbání se poškození /HA/ (χ2 (3, N=107) = 9,785; p = 0,020) a v primárních subškálách Anticipační obavy a pesimismus /HA1/ (χ2 (3, N=107) = 12,687; p = 0,005), Strach z nejistoty /HA2/ (χ2 (3, N=107) = 13,291; p = 0,004) a Sentimentalita /RD1/ (χ2 (3, N=107) = 10,833; p = 0,013). Pro škály Vyhledává-

1

FFS1/FFS2, FFS1/FFS3, FFS1/FFS4, FFS2/FFS3, FFS2/FFS4, FFS3/FFS4, FFS1muži/FFS2muži, FFS1muži /FFS3muži, FFS1muži/FFS4muži, FFS2muži/FFS3muži, FFS2muži/FFS4muži, FFS3muži/FFS4muži, FFS1ženy/FFS2ženy, FFS1ženy/FFS3ženy, FFS1ženy/FFS4ženy, FFS2ženy/FFS3ženy, FFS2ženy/FFS4ženy a FFS3ženy/FFS4ženy.

85

ní nového (NS) a Impulsivita/Spontánnost (NS2) (kterých se také pracovní hypotézy týkaly) nebyly statisticky významné rozdíly zjištěny. Pro HA, HA1 a RD1 obecně platí, že vyšší skór ve FFS znamená vyšší skór ve jmenovaných škálách. U HA2 tato úměra neplatí – viz srovnání FFS skupin v dalším textu. Pokud rozdělíme skupiny FFS1 – FFS4 podle pohlaví, můžeme pomocí KruskalWallisova testu dále rozlišit, zda se uvedené rozdíly týkají více mužů nebo žen. Pro subškálu RD1 platí, že muži ani ženy nevykazují signifikantní rozdíly, jsou-li uvažováni zvlášť. U dimenze HA a jejích subškál HA1 a HA2 je tento vztah komplikovanější: statisticky významné rozdíly nalézáme u žen v dimenzi HA, v subškále HA1 u obou pohlaví a v HA2 u mužů; pro ostatní skupiny nebyla významná souvislost mezi mírou úzkosti a osobnostními dimenzemi nalezena. Tab. č. 13: Výsledky Kruskal-Wallisova testu pro skupinu mužů a žen u vybraných škál TCI-r (statisticky významné rozdíly při p < 0,05) P - HODNOTY

Škála TCI-r HA HA1 HA2 RD1 RD4

Muži

Ženy

Celkem

(N = 34)

(N = 73)

(N = 107)

0,079 0,048 0,010 0,076 0,037

0,029 0,027 0,086 0,216 0,501

0,008 0,005 0,004 0,013 0,281

Otázkou bylo, zda zjištěné rozdíly jsou rozloženy v závislosti na míře strachu z létání rovnoměrně, tedy zda rozdíly v dosahovaných skórech v osobnostních dimenzích jsou obdobné mezi sousedními FFS skupinami (FFS1-FFS2, FFS2-FFS3, FFS3-FFS4). To je důležité pro posouzení toho, zda TCI-r škály diskriminují spíše mezi krajními polohami (Intenzivní strach od Zanedbatelného strachu) nebo indikují i rozdíly mezi sousedními kategoriemi (Intenzivní strach vs. Střední strach). Pro porovnání mezi dvojicemi skupin byl použit Mann-Whitneyův U test. Nevýhodou tohoto postupu je malý počet osob v některých skupinách (FFS2muži: N = 6; FFS3muži: N = 8; FFS4muži: N = 6), přesto i u těchto skupin byly nalezeny statisticky významné rozdíly.

86

Tab. č. 14: Výsledky Mann-Whitneyova U testu pro vybrané škály (srovnání všech kombinací FFS skupin) Srovnávané skupiny

Muži N 14-6 14-8 14-6 6-8 6-6 8-6 14-6 14-8 14-6 6-8 6-6 8-6 14-6 14-8 14-6 6-8 6-6 8-6 14-6 14-8 14-6 6-8 6-6 8-6

Ženy

p 0,039 0,037 0,16 0,605 0,688 0,698 0,025 0,026 0,172 0,559 0,467 0,476 0,016 0,018 0,096 0,649 0,418 0,649 0,023 0,192 0,082 0,242 0,373 0,845

N 12-17 12-28 12-16 17-28 17-16 28-16 12-17 12-28 12-16 17-28 17-16 28-16 12-17 12-28 12-16 17-28 17-16 28-16 12-17 12-28 12-16 17-28 17-16 28-16

P 0,111 0,488 0,429 0,009 0,009 0,471 0,143 0,253 0,099 0,008 0,003 0,441 0,363 0,213 0,441 0,016 0,104 0,455 0,36 0,053 0,136 0,268 0,329 0,797

Celkem N 26-23 26-36 26-22 23-36 23-22 36-22 26-23 26-36 26-22 23-36 23-22 36-22 26-23 26-36 26-22 23-36 23-22 36-22 26-23 26-36 26-22 23-36 23-22 36-22

p 0,984 0,02 0,04 0,031 0,028 0,613 0,984 0,005 0,007 0,036 0,022 0,653 0,287 0,001 0,015 0,037 0,25 0,363 0,014 0,003 0,011 0,809 0,681 0,803

FFS1-FFS2 FFS1-FFS3 FFS1-FFS4 HA FFS2-FFS3 FFS2-FFS4 FFS3-FFS4 FFS1-FFS2 FFS1-FFS3 FFS1-FFS4 HA1 FFS2-FFS3 FFS2-FFS4 FFS3-FFS4 FFS1-FFS2 FFS1-FFS3 FFS1-FFS4 HA2 FFS2-FFS3 FFS2-FFS4 FFS3-FFS4 FFS1-FFS2 FFS1-FFS3 FFS1-FFS4 RD1 FFS2-FFS3 FFS2-FFS4 FFS3-FFS4 Poznámky: V tabulce jsou zahrnuty TCI-r škály, u kterých byly ve výsledcích KruskalWallisova testu nalezeny signifikantní rozdíly. U zvýrazněných výsledků s hladinou významnosti p < 0,05 byly nalezeny statisticky významné rozdíly mezi příslušnými FFS skupinami. Kurzívou jsou uvedeny počty probandů pro dvojice FFS skupin (ve tvaru N-N).

Vyhýbání se poškození (HA): tato temperamentová dimenze druhého řádu nejsilněji odlišuje ženy, jejichž míra strachu z létání je mírná, od žen, jejichž míra strachu z létání je střední až intenzivní (FFS2ženy-FFS3ženy, p = 0,009; FFS2ženy-FFS4ženy, p = 0,009). Ve skupině mužů jsou v této dimenzi signifikantní rozdíly mezi probandy se Zanedbatelným strachem z létání a Mírným, resp. Středním strachem (FFS1muži-FFS2muži, p = 0,039; FFS1muži-FFS3muži, p = 0,037). Celkově (muži a ženy dohromady) jsou pro škálu HA rozdíly mezi skupinami FFS statisticky významné s výjimkou krajních dvojic FFS1-FFS2 a FFS3-FFS4. To znamená, že HA dobře diskriminuje mezi osobami se Zane87

dbatelným až Mírným strachem a osobami se Středním až Intenzivním strachem. Naopak probandi s Intenzivním a Středním strachem z létání dosáhli v HA průměrně téměř stejných skórů. Anticipační obavy a pesimismus (HA1): pro tuto subškálu jsou výsledky MannWhitneyova testu obdobné jako u HA – statisticky významné jsou rozdíly pro stejné dvojice FFS skupin, ale nabývají mírně odlišných p-hodnot. Strach z nejistoty (HA2): největší rozdíly jsou mezi skupinou osob se Zanedbatelným strachem a skupinou osob se Středním strachem z létání (FFS1-FFS3, p = 0,001). Další signifikantní rozdíly v dosažených skórech v HA2 jsou mezi skupinami FFS1-FFS4 a FFS2-FFS3. Statisticky významně diskriminuje HA2 též mezi muži se Zanedbatelným strachem a muži s Mírným, resp. Středním strachem (FFS1muži-FFS2muži, p = 0,016; FFS1muži-FFS3muži, p = 0,018). Pro ženy je významný rozdíl pouze mezi skupinami FFS2ženy-FFS3ženy (p = 0,016). Sentimentalita (RD1): škála ukazuje signifikantní rozdíly pouze mezi FFS1 a ostatními třemi FFS skupinami (FFS1-FFS2, p = 0,014; FFS1-FFS3, p = 0,003; FFS1FFS4, p = 0,011; FFS1muži-FFS2muži, p = 0,023). Ze subškál sytících RD lze nalézt ve výsledcích užitých neparametrických testů statisticky významné rozdíly v RD4 (Závislost): Kruskal-Wallisův test ukázal rozdíly uvnitř RD4 pro skupinu mužů (p = 0,037) a Mann-Whitneyův U test rozdíly mezi muži se Zanedbatelným a Mírným strachem z létání (FFS1muži-FFS2muži, p = 0,008), přičemž RD4 nabývá nižších hodnot u skupiny FFS1 (Průměrná pořadí: FFS1muži = 8,21; FFS2muži = 15,83. Průměry hrubých skórů v TCI-r pro RD4: FFS1muži = 17,71; FFS2muži = 21,33). Výše uvedená zjištění naznačují, že čím více jsou temperamentové škály HA, HA1, HA2 a RD1 vyjádřeny, tím vyšší bude míra strachu (dosažený skór ve FFS). Porovnání průměrných hodnot hrubých skórů TCI-r škál (Tab. č. 15) lineárnost tohoto vztahu potvrzují jen částečně. Pro Strach z nejistoty (HA2) nacházíme hned tři dvojice FFS skupin, kde nižšímu skóru ve FFS odpovídá vyšší průměrné pořadí pro HA2 (FFS1ženy-FFS2ženy, FFS2muži-FFS3muži, FFS3-FFS4). V tomto smyslu se škál Vyhýbání se poškození (HA), Anticipační obavy a pesimismus (HA1) a Sentimentalita (RD1) týkají dvě stejné dvojice výběrů: FFS1ženy-FFS2ženy a FFS2muži-FFS3muži (i zde nižší míra strachu z létání implikuje vyšší hrubý skór v HA, HA1 a RD1).

88

Tab. č. 15: Průměrné hodnoty hrubých skórů TCI-r pro vybrané škály (rozdělených podle pohlaví a FFS skupin)

Škály FFS1 FFS1 FFS1 Muži Ženy TCI-r (N=14) (N=12) (N=26) HA 87,14 98,75 92,50 HA1 27,64 30,83 29,12 HA2 18,79 23,67 21,04 RD1 23,71 26,08 24,81

FFS2 FFS2 FFS3 FFS3 FFS4 FFS4 Muži Ženy FFS2 FFS3 FFS4 Celkem Muži Ženy (N=23) Muži Ženy (N=36) Muži Ženy (N=22) Celkem Celkem (N=107) (N=6)

(N=17)

(N=8)

(N=28)

(N=6)

(N=16)

100,83 89,53 92,48 98,75 101,57 100,94 102,67 107,13 105,91

(N=34)

(N=73)

95,03

99,52

98,09

33,83 27,94 29,48 32,38 32,64 32,58

32,17 34,38 33,77

30,65

31,63

31,32

23,17 21,76 22,13 22,63 25,93 25,19

23,00 25,13 24,55

21,21

24,41

23,39

28,67 26,88 27,35 25,88 27,64 27,25

27,67 27,69 27,68

25,79

27,22

26,77

Analýza dat se dosud týkala TCI-r škál, u nichž byly zjištěny signifikantní rozdíly v souvislosti s mírou strachu z létání. V krátkosti se nyní zmíním o výsledcích neparametrické analýzy u ostatních TCI-r škál. Podobně jako u HA, HA1, (HA2) a RD1 se i u některých ostatních TCI-r škál ukazuje, že vyšší dosažený hrubý skór znamená vyšší míru strachu z létání (vyšší skór ve škále FFS); tedy kladný lineární vztah. Jednoznačně, i když ne statisticky významně, tento vztah platí pro Náklonnost/Upřímnost (RD3) a Závislost (RD4), což také znamená, že dimenze druhého řádu Závislost na odměně (RD) má pozitivní lineární vztah k míře strachu z létání (ten je oslaben škálou RD2 – Vřelost/Laskavost, která ke strachu z létání nemá výrazný vztah). Zajímavé jsou i výsledky dimenze Sebepřesah (ST) a jejích subškál Nezištnost (ST1) a zvláště Duchovní zaměření (ST3), kde je výsledek mírně za hranicí statistické signifikance (p = 0,066). Negativnímu vztahu ke skóru FFS (čím vyšší dosažený hrubý skór TCI-r, tím nižší míra strachu z létání) odpovídá jednoznačně pouze dimenze Vytrvalost (PS) a její subškály, především Ctižádostivost (PS3). Zvláštní typ vztahu lze popsat pro dimenzi Sebeřízení (SD). Nejvyšších skórů zde dosahuje skupina FFS2, popř. FFS3. Nejmarkantněji je tento vztah vyjádřen v subškále Cílevědomost/Rozhodnost (SD2). Z klinického hlediska je užitečné vědět, které škály dobře odlišují krajní skupiny FFS od ostatních. Probandi skupiny FFS1 skórují výrazně níže v těchto škálách: Závislost na odměně (RD), Sebepřesah (ST) a Duchovní zaměření (ST3). Probandi skupiny FFS4 skórují výrazně níže ve škálách Vytrvalost (PS), Sebeřízení (SD) a Sebedisciplína (SD5), výrazně výše v subškálách Náchylnost k únavě (HA4), a Duchovní zaměření (ST3). Srovnání mezi muži a ženami přineslo následující výsledky: Ve skupině Intenzivní strach+Fobie (FFS4) se nejvíce obě skupiny liší ve škálách Vyhledávání nového (NS), Anticipační obavy a pesimismus (HA1), Náklonnost/Upřímnost (RD3) a Sebedisciplína (SD5), v nichž mají ženy poměrně vyšší hodnoty. Výrazně nižší hodnoty mají ženy (FFS4) 89

oproti mužům (FFS4) ve škálách Vytrvalost (PS), Ctižádostivost (PS3), Cílevědomost/Rozhodnost (SD2) a Soucit (CO4). V podstatě shodných výsledků dosahují obě pohlaví (FFS4) ve škále Sebepřesah (ST) a Spolupráce (CO). Celkově ve výsledcích TCI-r (bez dělení podle míry strachu z létání) dosahují ženy znatelně vyšších výsledků ve škálách Spolupráce (CO), Sociální tolerance (CO1) a Strach z nejistoty (HA2). Interpretace srovnání výsledků FFS a TCI-r Z uvedených výsledků je patrné, že se jedinci s různou mírou strachu z létání statisticky významně liší v několika TCI-r škálách. Jedná se o dimenzi druhého řádu Vyhýbání se poškození (HA) a primární subškály Anticipační obavy a pesimismus (HA1), Strach z nejistoty (HA2) a Sentimentalita (RD1). U těchto osobnostních dimenzí (s výjimkou HA2) platí skutečnost, že čím vyšší strach z létání, tím vyšší TCI-r skór. Na základě řečeného je možné předpokládat, že osoby se silnějším strachem z létání jsou osoby opatrné, obezřetné při očekávání možné újmy, se sklony k bázlivosti, nejistotě, nervozitě a s převahou negativních emocí i v situacích, jež nechávají jiné lidi klidné. Značně vysoký skór ve škále Anticipační obavy a pesimismus (HA1), vyskytující se u skupiny Intenzivní strach+Fobie (FFS4), poukazuje na to, že lidé s vysokou mírou strachu z létání budou již dopředu očekávat, že dojde ke komplikacím, k technické závadě, selhání posádky, nepřízni počasí nebo kombinaci těchto faktorů. Budou pokládat za pravděpodobnou možnost nehody, úrazu a smrti při letecké katastrofě. 1 Předjímání takového nebezpečí v situaci, ze které není úniku (za letu) může následně vést k panické atace, nebo spíše k obavám z vlastních reakcí, ze ztráty kontroly nad sebou, ze zešílení, ke strachu z kritiky a ponížení ostatními. Vysoký skór v této subškále rovněž vypovídá o zhoršeném zvládání pocitu ponížení a situací spojených s rozpaky, to pomáhá vysvětlit míru uvedených úzkostných očekávání. Z poměrně vysokého skóru ve škále Strach z nejistoty (HA2) u skupiny Intenzivní strach+Fobie (FFS4) lze odvodit, že se jedná o osoby, které mají problémy v situacích nejistoty a špatně zvládají okolnosti, jež by mohly potenciálně vést k nebezpečí. Neznámé a nejisté situace zvyšují jejich napětí a úzkost, a to i v případech, kdy nehrozí žádné nebez1

Preiss upozorňuje, že tento rys (HA1) je zřetelný obzvláště v hazardních, neznámých a nebezpečných situacích, což je adekvátní situaci letu. /Srov. Preiss: TCI-r (Cloninger, 1999), str. 2/

90

pečí. Lze proto předpokládat, že osoby s vyšším HA2 se budou létání vyhýbat, a pokud to je možné, volit alternativní způsoby dopravy. Možnosti rekreace (práce), které vyžadují přepravu letadlem, budou spíše odmítat (z charakteristiky této subškály ostatně vyplývá, že poznávání nového/neznámého není motivační silou jejich jednání). Tito lidé proto raději nepodnikají nic nového, aby se vyhnuli možným rizikům a situacím vyžadujícím adaptaci. Vysokých hodnot dosáhli jedinci ze skupiny Intenzivní strach+Fobie (FFS4) rovněž v subškále Sentimentalita (RD1). Vysoký skór v této škále vypovídá o silné citovosti jedince, takoví lidé lehce podléhají emocím, a to i za přítomnosti jiných, před nimiž nechtějí dát své emoce najevo. To může v kombinaci se strachem z ponížení a z rozpaků (HA1) vést následně k vyhýbání se létání, neboť pro takové lidi je nepřijatelné, projeví-li se jejich emoce spojené se strachem, obzvláště v situaci, ze které není úniku. Lidé s vysokým skórem v RD1 také často vypovídají, že osobně zažívají to, co ostatní okolo nich cítí. To může být další ztěžující okolností během letu – tito jedinci mohou zprostředkovaně cítit obavy jiných spolucestujících a tím se může jejich vlastní strach stupňovat. Lze se setkat s tím, že lidé trpící strachem z létání vypovídají o svých obavách být svědkem úzkostných reakcí spolucestujících. Vyjdeme-li z uvedených interpretací osobnostních faktorů ve srovnání s výsledky škály FFS, je zřejmé, že strach z létání se netýká pouze otázky, zda se letadlo zřítí a dalších otázek bezpečnosti létání, ale potvrzuje se, že strach z létání také přímo souvisí s osobnostními strukturami a tedy určitým vztahováním se k realitě. Lidé, jejichž poměrně výrazným osobnostním rysem je strach z nových a neznámých situací, budou trpět silnějším strachem z létání, stejně tak podléhání emocím může značně létání ztížit. Skutečnost, že lidé velmi často uvádějí pád letadla jako hlavní důvod jejich strachu, není s tímto názorem v rozporu. Lidé vlastně neodpovídají na otázku, proč se zrovna oni bojí létat, ale prostě čeho se obávají, co se může stát. Strach z pádu letadla (popř. další obavy/fobie) je tak vlastně možné chápat jako racionální uchopení vlastního strachu, avšak pro hlubší pochopení strachu z létání se nelze spolehnout pouze na názory probandů výzkumu (uváděné např. v Dotazníku letové historie a obav). Ty totiž závisí na úrovni introspekce dotazovaných, popřípadě ochotě sdělovat informace o svých intrapsychických dějích. Je proto potřebné využít dalších, standardizovaných nástrojů, které mohou pomoci odpovědět na otázky vztahu osobnostní struktury a úzkostného prožívání ve specifických situacích. Takto získané poznatky mohou být aplikovány jak v klinické praxi, tak v kurzech „létání beze strachu“ poskytovaných leteckými společnostmi. 91

Srovnáme-li skupiny probandů FFS1 a FFS4, jedinci spadající do skupiny Zanedbatelný strach (FFS1) vykazují ve škále Sentimentalita (RD1) ve srovnání s jinými škálami značně nízké skóry. Jedná se spíše o praktické jedince, jež se nedají svými city ani city ostatních vyvést z rovnováhy. Rovněž ve škálách Strach z nejistoty (HA2) a Anticipační obavy a pesimismus (HA1) jsou jejich skóry dosti nízké. To znamená, že lidé, kteří neprožívají výraznější úzkost během letu, jsou poměrně sebevědomí, klidní, nevadí jim riskantní či nezvyklé situace, rychle se adaptují a mají rádi změnu a aktivitu. Oproti těm, co mají strach létat, jsou optimisté, nedělají si starosti, problémy ani nepohoda (jak psychická tak fyzická) jim nevadí a situace vyvolávající rozpaky či ponížení snadno překonávají. Zaměříme-li se na rozdíly mezi pohlavími, jsou signifikantní rozdíly ve škále Vyhýbání se poškození (HA) mezi ženami s různou mírou strachu (u mužů se výsledek blíží hranici statistické signifikance). Významné rozdíly byly také zjištěny u škály Anticipační obavy a pesimismus (HA1) u obou pohlaví a u škál Strach z nejistoty (HA2) a Závislost (RD4) byly signifikantní rozdíly mezi muži s různou mírou strachu z létání. Ve skupině mužů jsou hodnoty jmenovaných škál nejnižší ve skupině FFS1, u FFS2 pak nejvyšší, následuje mírný pokles ve skupinách FFS3 a FFS4. Muži, kteří se nebojí létat (Zanedbatelný strach – FFS1), jsou oproti ostatním sebevědomí a klidní optimisté, kteří rádi riskují. Subškála RD4 ukazuje, že jsou nezávislí vůči soudům okolí a společenským tlakům. U ostatních skupin FFS vykazují muži v HA, HA1, HA2 a RD4 poměrně vysoké skóry, i když v porovnání se ženami poněkud nižší. Ve skupinách FFS2, FFS3 a FFS4 oproti FFS1 budou muži tedy spíše pesimističtí, nejistí, nervózní či úzkostní (viz popis výše), ale ve srovnání se ženami budou tyto osobnostní rysy méně vyjádřeny. Výsledky subškály RD4 ukazují, že muži ve skupinách FFS2, FFS3 a FFS4 mohou, poměrně více než ti, kteří se létat nebojí, klást důraz na to, jak na ně ostatní pohlížejí, druhé mohou považovat za dominantnější a mohou vyhledávat něčí ochranu. Situace letu se tak muži s vyšším skórem v RD4 obávají zřejmě také proto, že ostatní budou svědky jejich slabosti, strachu. Při srovnání TCI-r skórů všech FFS skupin mužů s normami stojí za zmínku skutečnost, že průměrné skóry některých TCI-r škál mužů se Zanedbatelným strachem (FFS1) se pohybují na spodní hranici užšího průměru (do jedné směrodatné odchylky od průměru). 92

Jedná se o škály: Strach z nejistoty (HA2), Sentimentalita (RD1), Závislost (RD4), Sociální tolerance (CO1) a Empatie (CO2). Oproti tomu ve škále Ctižádostivost (PS3) dosahují tito muži horní hranice průměru. Z těchto údajů lze odvodit, že muži, kteří nemají strach létat, jsou muži značně sebevědomí, klidní, kteří vyhledávají riskantní situace a cítí se dobře i v takových situacích, které nemají ostatní v oblibě. Uvažují chladně a nezaujatě (na druhé mohou působit necitlivě a podivínsky) a nepotřebují podporu druhých. Nejsou citliví vůči kritice, sami spíše kritizují ostatní. Typická je pro ně jistá sebestřednost. Pocity druhých lidí příliš nevnímají a strach či utrpení jiných lidí se jich nedotýkají. Pro svoji ctižádost a schopnost tvrdě pracovat jde o osoby úspěšné, odhodlané a spokojené se sebou. Na druhé straně na spodní hranici užšího průměru skórují muži ze skupiny Intenzivní strach+Fobie (FFS4) ve škále Sebedisciplína (SD5), což lze interpretovat tak, že muži s intenzivním strachem z létání budou ve srovnání s ostatními spíše podléhat impulsům a emocím a bude jim chybět pevná vůle. Statisticky významné rozdíly mezi ženami s různou mírou strachu z létání jsou v dimenzi Vyhýbání se poškození (HA) a subškále Anticipační obavy a pesimismus (HA1), přičemž u skupiny FFS2 jsou skóry u obou škál nejnižší. V těchto škálách jsou proto nejvýraznější rozdíly mezi ženami s Mírným strachem (FFS2) a ženami ve skupinách Střední a Intenzivní strach+Fobie (FFS3 a FFS4). Výše uvedený popis pro vyšší skóry ve škálách HA a HA1 bude platit i pro ženy se středním a intenzivním strachem – oproti ženám s mírným strachem (FFS2) nebudou tyto ženy (FFS3 a FFS4) dobře snášet nejistotu a situace, jež by mohly být spojené s nebezpečím. Budou mít větší problémy s adaptací na nové situace, častěji mohou cítit napětí, úzkost, protože mají tendenci očekávat to nejhorší (pád letadla, požár na palubě, udušení). Rovněž budou hůře snášet pocity ponížení a rozpaky (případné panické projevy). Při srovnání TCI-r skórů žen výzkumného souboru s normami si lze povšimnout, že ženy se Zanedbatelným strachem (FFS1) skórují výše ve škálách Sebedisciplína (SD5) a Radost z námahy (PS1), lze proto předpokládat, že tyto ženy mají oproti ženám ostatních FFS skupin pevnější vůli, méně podléhají impulsům, mají potřebu se zaměstnávat a mají pozitivní přístup k práci.

93

3.2.2. Vztah jiných obav/fobií ke strachu z létání Pro zmapování výskytu dalších strachů (fobických poruch) byl proveden jejich základní screening. V rámci Dotazníku letové historie a obav hodnotili probandi výzkumného souboru na pětibodové sebeposuzovací škále míru obav/strachu u čtyř položek, z nichž každá charakterizovala jednu z častých obav: strach z výšek, strach z uzavřených prostor, agorafobii a sociální fobii. Škála postihovala kontinuum od žádných po velmi silné obavy (žádný až velmi silný strach). Pátá položka byla otevřená a dotazovala se na jakýkoli další strach/fobii, kterým proband případně trpí. Do kvantitativního zpracování byla jakákoli relevantní odpověď zahrnuta jako „ano“, absence dalších strachů byla kódována jako „ne“. Za nerelevantní byly považovány takové odpovědi, které svým obsahem vyjadřovaly některou ze čtyř položek vymezujících časté obavy (v takovém případě probandi vždy označili obavu i na stupnici u příslušné položky a nebylo nutné řešit otázku překódování). Frekvence míry jednotlivých obav a jejich podíl pro jednotlivé skupiny ukazuje tabulka č. 16. Tab. č. 16: Hodnocení míry obav jiných než strach z létání muži a ženami a ve skupinách s různou mírou strachu z létání.

94

Pro zjištění existence vztahu mezi mírou strachu z létání a mírou obav v jiných situacích byla zvolena pořadová korelační analýza (Kendall-Tau). S výjimkou strachu v/ze sociálních situací u mužů byl zjištěn pozitivní (vzestupný) vztah sledovaných obav ke strachu z létání. Nejvýznamnější korelace je u výzkumného souboru mezi strachem z létání a strachem z výšek, přičemž vztah je silnější u žen než u mužů. O něco slabší je vztah strachu z létání k obavám agorafobického a klaustrofobického charakteru. Nejslabší ještě signifikantní korelace se ukazuje ve skupině žen pro strach ze sociálních situací. Korelační koeficienty τ a hladiny významnosti jsou patrné z tabulky. Tab. č. 17: Koeficient korelace τ a p-hodnoty pro korelace mezi mírou strachu z létání a mírou jiných obav/fobií. Strach z výšek

Strach z uzavřených prostor

Strach z veřejných míst a nesnadnosti okamžitého úniku na bezpečné místo

Strach ze situací, kdy mohu být pozorován a posuzován druhými lidmi

Korelační koeficient

0,437**

0,321**

0,322**

0,194**

(N = 107)

p

0,000

0,000

0,000

0,008

Muži

Korelační koeficient

0,308*

0,286*

0,300*

0,185

p

0,022

0,040

0,030

0,168

Korelační koeficient

0,449**

0,277**

0,270**

0,209*

p

0,000

0,002

0,002

0,020

Celý soubor

(N = 34)

Ženy (N = 73)

Poznámka: * Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0,05. ** Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0,01.

Odpovědi v kategorii „jiné obavy“ nebyly korelovány s výsledky FFS, nicméně se zde o nich zmíním. Nejčastější referovanou obavou/fobií je strach z nemoci (18 probandů), dále z pavouků, resp. hadů (14, resp. 13 probandů), následují jiní živočichové (8), ostatní hmyz (7) a hlodavci (5). Dvacet respondentů uvedlo jiné obavy, devatenáct osob uvedlo současně více jiných obav. Pět probandů (4,7 %) neuvedlo žádné obavy či fobie (skórovali shodně „žádné obavy/strach“ a zároveň neuvedli ani další). Čtyři osoby rovněž skórovaly shodně na předložených škálách „žádné obavy/strach“, ale nějakou další obavu/fobii uvedly.

95

Výsledky korelační analýzy lze zobecnit konstatováním, že lidé, kteří trpí strachem z létání, prožívají intenzivní strach v širším spektru situací častěji než lidé, kteří se obávají létat zanedbatelně nebo vůbec. Zajímavá by v tomto případě mohla být otázka po příčinách zkoumaných strachů, totiž zda má strach z létání příčiny v jiných obavách, nebo zda se jedná o komorbiditu různých poruch či symptomů. V prvním případě by strach z létání mohl být logickým následkem toho, že jedinec má strach z výšek, z malých či uzavřených prostor, ze sociálních situací nebo třeba trpí panickými atakami. Bylo by možné potom u něj očekávat strach létat, neboť průběh samotného letu a s ním spojené situace (letiště, odbavovací haly...) mají právě charakter obávaných situací (jedná se o místa, z nichž není možné hned uniknout do bezpečí, sociální situace, u samotného letu potom letová výška 10 kilometrů či velmi těsné prostory v letadle). V druhém případě by mohlo jít o komorbiditu různých obav či fobií, relativně na sobě nezávislých. Jednalo by se pravděpodobně čistě o strach z letecké havárie bez vztahu k jiným obavám. Výsledky tohoto výzkumu ovšem ukazují, že lidé, kteří se létat nebojí nebo mají pouze slabý strach z létání, uvádějí, že netrpí jinými obavami. Lidé, kteří za hlavní příčinu svých obav považují nebezpečí nehody či pádu letadla a jejichž strach z létání je silný, uvádějí rovněž další obavy/fobie, jimiž trpí. V obou případech (závislosti či nezávislosti strachu z létání a jiných obav) je však na základě předchozích výsledků možné předpokládat, že strach z létání i jiné obavy (jejichž výskyt do značné míry koresponduje) se konstituují na podkladě určitého typu osobnostní struktury.

3.2.3. Míra úzkosti v jednotlivých letových fázích a v situacích spojených s létáním Analýzou výsledků FFS se též podařil sestavit profil úrovně úzkosti v jednotlivých letových fázích. Pro tento účel jsem rozdělila položky škály FFS do 9 skupin podle toho, k jakým situacím spojeným s létáním se vztahují (viz Příloha č. III). Následující graf ukazuje subjektivně hodnocenou míru úzkosti v těchto situacích probandy s různou intenzitou strachu z létání (skupiny FFS1 – FFS4 ve srovnání s celým výzkumným souborem).

96

Graf č. 4: Rozdíly v intenzitě úzkosti u skupin FFS1 – FFS4 v situacích spojených s létáním a v různých letových fázích.

Jednotlivé skupiny se od sebe přirozeně liší v intenzitě úzkosti, ale shodují se v tom, které situace vyvolávají větší, a které menší úzkost. Zřejmé jsou dva výrazné vrcholy ve fázi vzletu a za špatného počasí. Co se týká jednotlivých položek FFS, nejvíce úzkosti pociťovali probandi při čtení položky č. 25 „Letadlo se nečekaně propadne (do „vzduchové“ kapsy) a Vy cítíte otřes způsobený náhlou změnou letové výšky letadla. Propad způsobuje zmatek, jelikož cestující ztrácejí rovnováhu a upouštějí předměty.“ s průměrným skóre 3,02 a položky č. 24 „Během letu prolétá Vaše letadlo oblastí s výskytem turbulence. Let začíná být tvrdý a neklidný. Jste vyzván/a k připoutání se bezpečnostními pásy.“ s průměrným skóre 2,60 (na pětibodové škále: 0 – 1 – 2 – 3 – 4). Nejmenší úzkost vzbuzovaly položky č. 36 „Hovoříte s přáteli o létání.“ (průměrný skór: 0,30) a č. 29 „Váš let skončil, letadlo dojíždí k místu, kde budete vystupovat.“ (průměrný skór: 0,37). V relativním pořadí položek (dle míry úzkosti pociťované při jejich přečtení) se skupiny FFS1 – FFS4 částečně liší. Zatímco například v položkách č. 20 „Váš let skončil, letadlo dojíždí k místu, kde budete vystupovat.“ a č. 43 „Konzumujete jídlo během letu.“ skórovali všichni ze skupiny FFS1 nulou, byly tyto výroky ve skupině FFS4 až na desátém místě (ve smyslu nejméně zúskostňující).

97

Položky, ve kterých skórovala skupina FFS4 výrazně více oproti ostatním skupinám, jsou položky č. 17, 18 a 44 – 46.

3.3. Důvody strachu z létání a způsoby vyrovnávání se s ním (kvalitativní analýza) Součástí výzkumného záměru bylo rovněž zmapování skutečností, které probandi považují za hlavní důvody jejich strachu z létání a zjištění způsobů, jak se se svým strachem vypořádávají. Součástí Dotazníku letové historie a obav byly dvě otázky zaměřené na tuto oblast (viz Příloha č. I). Uvedené důvody jsem se pokusila rozdělit do kategorií podle obsahu. 34 osob uvedlo více než jeden důvod (maximem bylo 5 různých příčin strachu), 28 probandů nereferovalo žádný důvod (převážně osoby ze skupiny FFS1). Nejčastěji uváděným důvodem strachu z létání je obava z pádu letadla nebo letecké havárie (42 osob). Polovina z těchto respondentů uvádí zároveň další důvody (což může v některých případech znamenat snahu o objasnění, proč se pádu letadla bojí). Osmnáct osob uvádí jako příčinu strachu z létání obavy ze selhání techniky, 11 se obává výšky, 8 uvádí selhání lidského faktoru, 7 strach ze smrti. K dalším uváděným důvodům strachu z létání patří strach z uzavřených prostor a nemožnost úniku, strach z neznámých věcí, z udušení, z vlastních panických reakcí. Další důvody jsou nemožnost mít kontrolu nad situací, špatné počasí během letu, strach při vzletu a přistávání a skutečnost, že létání je nepřirozené nebo špatný pocit, že člověk není spojen s pevnou zemí. Podobným způsobem jako důvody strachu z létání byly mapovány i strategie jeho zvládání. Dotazované osoby uvedly celou řadu způsobů vyrovnávání se, zvládání, popř. vyhnutí se strachu a/nebo úzkosti. Někteří se snaží během letu rozptýlit (knihou, rozhovorem se spolucestujícím, sledují TV, poslouchají hudbu, pohledem z okna), myslet na něco jiného (cíl cesty), uklidnit se (hlubokým dýcháním, prostřednictvím sociálního kontaktu, ať už se jedná o rozhovor s náhodným spolucestujícím či záměrné cestování s partnerem, kamarádkou nebo rodinou). Jinou strategií je „přetrpění“ – tito cestující se snaží let „vydržet“ („Překonám sama sebe, chci se někam podívat a poznat nové.“; „Zavřu oči, pevně se držím sedadla, připoutám se, zhluboka dýchám.“; „Snažím se to překonat a nedívat se dolů.“; „Doufám, že budu mít štěstí, snažím se moc nehýbat a soustředit se na to, aby letadlo nemělo poruchu.“).

98

Častým způsobem je užívání alkoholu a psychofarmak, zvláště anxiolytik (24 osob). Někteří probandi se raději létání zcela vyhýbají (7 osob). V souvislosti s mírou strachu z létání (skupiny FFS1 – FFS4) existují rozdíly jak v uváděných důvodech tohoto strachu, tak i ve strategiích jeho zvládání. Pro skupinu se Zanedbatelným strachem (FFS1; N = 26) platí, že nereferuje žádné důvody strachu z létání, pouze 5 osob uvedlo strach z pádu letadla, ze smrti nebo výšky („Pokud se něco stane, bojím se, že je to definitivní.“; „To, že v případě pádu je šance na přežití minimální.“). Svůj strach zvládají rozumovým zdůvodněním, dvě osoby užitím piva nebo sedativ. Ve skupině Mírný strach (FFS2; N = 23) sedm osob neuvedlo žádné příčiny strachu. Mezi ostatními je nejčastější strach z pádu nebo havárie letadla (8 osob), ze selhání techniky (6 osob), ze smrti (2 osoby), výšky (1 osoba), přistávání (2 osoby) a uzavřených prostor (1 osoba). Nejčastější strategií zvládání strachu v této skupině je snaha myslet na něco jiného a přesvědčování se, že let dobře skončí. Dvě osoby užívají alkohol či medikamenty, dvě nelétají. Ve skupině Střední strach (FFS3; N = 36) se 18 jedinců obává pádu nebo havárie letadla, 6 osob uvádí jako hlavní důvod strach z výšek, 6 osob se obává selhání techniky. Na rozdíl od předchozích dvou skupin se zde lze setkat s uváděním příčin strachu, jež se týkají nepřirozenosti létání („Že nejsem pevně spojená se zemí.“; „Nepřirozené prostředí, tj. létání není člověku přirozené.“; „Ztráta pevné země pod nohama.“). Kombinace referovaných důvodů (zvláště v této skupině) mohou vést k následujícím otázkám: 1. pasažéři, kteří uvádějí obavy ze selhání techniky, neuvádějí zároveň strach z výšek; 2. strach z výšek bývá často udáván zároveň se strachem z uzavřených prostor, nemožnosti uniknout; 3. obavy ze selhání techniky jsou obvykle uváděny spolu s obavami ze selhání lidského faktoru. U této skupiny (FFS3) je možné si všimnout, že vypořádávání se se strachem je poněkud jiného charakteru – tito cestující se snaží myslet na „hezké věci“, nemyslet na let, nedívají se z okna, zhluboka dýchají, velmi častá je odpověď „Zavřu oči.“. Jako způsoby zvládání uvádějí prohlížení časopisů („Nedívám se ven z okna, snažím si číst.“), podporu partnera („Cestuji s někým, koho znám, povídám si.“), rozptylují se různými činnostmi („Snažím se na to nemyslet, číst si, povídat si, zaměstnávat mozek jinými myšlenkami.“; „Snažím se na to nemyslet a něčím se během letu zabavit.“), představují si, že jsou někde jinde („Snažím se myslet na to, že nejsem v letadle /autobus, auto/.“; „Mám 99

talisman, snažím se myslet na něco hezkého.“; „Snažím se přesunout myšlenky do cílového místa; časopis, knížka, film.“). Osm probandů uvedlo užívání alkoholu nebo farmak. Ve skupině s Intenzivním strachem+Fobií (FFS4; N = 22) uvedla většina osob strach z pádu nebo havárie letadla, v polovině případů v kombinaci se strachem ze selhání techniky. Ve čtyřech případech uvedli strach z výšek (ovšem skórují vysoko ve škále akrofobie, strach z výšek není tedy zřejmě hlavním důvodem obav z létání). V této skupině se vyskytují odpovědi týkající se aerodynamiky („Něco tak velké a těžké jako letadlo nemůže se udržet ve vzduchu.“; „Udušení se při nehodě, letadlo se rozpadne.“) a nemožnosti mít kontrolu nad situací („Nedůvěra v techniku, možné lidské selhání, nemít ‚věc‘ pod kontrolou,“; „Nemožnost ovlivnit koordinaci stroje s kapacitou přibližně 200 osob.“). Pro tuto skupinu je rovněž typická expresivní forma sdělení důvodů strachu z létání („Strach z havárie, strach, že nemohu vystoupit /utéct/, když na mě půjde panika, strach, že dojde k, byť nedůležité, technické závadě a já začnu strašně panikařit a udělá se mi špatně a nebudu moct vystoupit /a tak furt pěkně dokola.../.“; „Zřícení.“; „Udušení se při nehodě, letadlo se rozpadne.“; „Pokud se letadlo zřítí nad pevninou, nemám již šanci se zachránit, nad mořem možná.“; „Pád letadla, chyba pilota, požár na palubě.“; „Strach z doby, než dopadne letadlo při havárii na zem.“); dá se říci, že s mírou strachu z létání expresivita vyjádření roste (vyjádření ve FFS1 jsou spíše strohá a racionální – „Nezvyk.“; „Závada na letadle.“; „To, že v případě pádu je šance na přežití minimální.“; „Havárie.“; „Turbulence, pád letadla.“). Převažujícími strategiemi zvládání strachu u skupiny FFS4, je snažit se „to vydržet“, překonat, potlačit, pasažéři zaujímají strnulé pozice, cítí se paralyzováni („Snažím se strach překonat/potlačit.“; „Snažím se to vydržet.“; „Zavřu oči, pevně se držím sedadla, připoutám se, zhluboka dýchám.“; „Doufám, že budu mít štěstí, snažím se moc nehýbat a soustředit se na to, aby letadlo nemělo poruchu, atd.“; „Nemluvím, zavřu oči a doufám, že situace, která mi není příjemná brzo skončí /otáčení letadla ve vzduchu, start atd./ a mně se udělá lépe. Uklidňuju se i pohledem na spolucestující a posádku – pokud jsou klidní, trochu se mi uleví. Před letem beru pravidelně Xanax.“; „Žádný, celý let jsem vynervovaná.“). Třetina probandů užívá v souvislosti s letem alkohol nebo psychofarmaka („Dám si pár panáků.“; „Léky a hlubokým dýcháním.“; „Nijak, při delších letech /do Indie/ se opiji.“; „Pokud to lze, neletím, panák na utlumení.“).

100

Z této analýzy je patrné, že jak uváděné příčiny strachu z létání tak strategie jeho zvládání se mezi skupinami s různou mírou strachu liší. Liší se také způsob vyjadřování (strohost, expresivita) a vyhýbavé chování.

101

Výsledky Na začátku bylo stanoveno šest hypotéz týkajících se vztahu mezi osobnostními dimenzemi a mírou strachu z létání. Testovaná hypotéza č. 1 „Čím vyšší bude skór v dimenzi Vyhledávání nového, tím nižší bude míra strachu z létání“ byla zamítnuta. Hypotéza č. 2 „Čím vyšší bude skór v dimenzi Vyhýbání se poškození, tím vyšší bude míra strachu z létání“ se ukázala jako správná. Hypotéza č. 3 „Čím vyšší bude skór ve škále Impulsivita/Spontánnost, tím nižší bude míra strachu z létání“ byla rovněž zamítnuta. Platnost hypotézy č. 4 „Čím vyšší bude skór ve škále Anticipační obavy a pesimismus, tím vyšší bude míra strachu z létání“, hypotézy č. 5 „Čím vyšší bude skór ve škále Strach z nejistoty, tím vyšší bude míra strachu z létání“ a hypotézy č. 6 „Čím vyšší bude skór ve škále Sentimentalita, tím vyšší bude míra strachu z létání“ byla potvrzena. Jinými slovy: Komparace výsledků TCI-r škál mezi skupinami s různou mírou strachu z létání přinesla následující zjištění – mezi osobami s různou mírou strachu z létání jsou významné rozdíly v osobnostní dimenzi Vyhýbání se poškození (HA), jejích subškálách Anticipační obavy a pesimismus (HA1) a Strach z nejistoty (HA2) a v subškále Sentimentalita (RD1). Z hlediska rozdílů u jednotlivých pohlaví jsou významné rozdíly mezi ženami s různou mírou strachu v dimenzi Vyhýbání se poškození (HA) a v subškále Anticipační obavy a pesimismus (HA1). Mezi muži s různou mírou strachu jsou významné rozdíly v subškálách Anticipační obavy a pesimismus (HA1), Strach z nejistoty (HA2) a Závislost (RD4). Mezi mírou/výskytem strachu z létání a mírou/výskytem dalších obav/fobií byly rovněž zjištěny statisticky významné rozdíly (s výjimkou obav ze sociálních situací u mužů). Platnost testované hypotézy č. 7 „U jedinců s vyšší mírou strachu z létání budou přidruženy také jiné obavy/fobie“ se potvrdila. Je tedy patrné, že u lidí trpících intenzivním strachem z létání se vyskytují také silné obavy týkající se dalších situací. Oproti tomu jedinci s mírným nebo žádným strachem z létání další obavy/fobie uvádějí jen zřídka. Vzhledem k uváděným důvodům strachu z létání a způsobům vyrovnávání se s ním byly také nalezeny rozdíly mezi skupinami s různou mírou strachu z létání. V souvislosti s narůstající intenzitou strachu se mění způsob vyjadřování (od jisté strohosti a racionality k expresivitě) i obsah sdělení. V souvislosti s rostoucím strachem z létání narůstá uvádění většího množství důvodů, zvyšuje se konzumace alkoholu či psychofarmak a vyhýbání se 102

létání. Mění se rovněž způsoby zvládání strachu (u osob s nižším strachem převažují racionální vysvětlení, ve skupině se středním strachem různé techniky uvolňování se či rozptylování, ve skupině s intenzivním strachem se pasažéři často snaží let hlavně „přetrpět“). Mezi skupinami s různou mírou strachu z létání se tedy prokázaly rozdíly ve všech zkoumaných oblastech.

103

Diskuze a závěry Cílem empirické části bylo popsat rozdíly v osobnostních faktorech u jedinců s různou mírou strachu z létání a analýza příčin a způsobů zvládání tohoto strachu. Výzkum byl konstruován jako výzkum explorační. Analýzou kvantitativních dat byly zjišťovány rozdíly v některých osobnostních rysech mezi osobami s různou mírou strachu z létání. Z testovaných hypotéz se ukázala správnost těchto: hypotézy č. 2 „Čím vyšší bude skór v dimenzi Vyhýbání se poškození, tím vyšší bude míra strachu z létání“, hypotézy č. 4 „Čím vyšší bude skór ve škále Anticipační obavy a pesimismus, tím vyšší bude míra strachu z létání“, hypotézy č. 5 „Čím vyšší bude skór ve škále Strach z nejistoty, tím vyšší bude míra strachu z létání“ a hypotézy č. 6 „Čím vyšší bude skór ve škále Sentimentalita, tím vyšší bude míra strachu z létání“. Naopak zamítnuty byly: hypotéza č. 1 „Čím vyšší bude skór v dimenzi Vyhledávání nového, tím nižší bude míra strachu z létání“ a hypotéza č. 3 „Čím vyšší bude skór ve škále Impulsivita/Spontánnost, tím nižší bude míra strachu z létání“. Další testovanou hypotézou byla existence signifikantního vztahu mezi mírou (výskytem) strachu z létání a mírou (výskytem) jiných obav/fobií. Rovněž tento předpoklad se potvrdil. Výsledkem kvalitativního rozboru získaných dat bylo zmapování a pokus o kategorizaci důvodů strachu z létání a způsobů zacházení s ním. Těžištěm výzkumu je porovnání výsledků Cloningerova dotazníku temperamentu a charakteru (TCI-r) mezi kategoriemi určenými pomocí Solbergovy škály strachu z létání (FFS). Vhodná škála pro kategorizaci probandů dle míry jejich strachu z létání nebyla v českém jazyce dostupná, zvolila jsem proto převod Solbergovy škály FFS (Fear of Flying Survey). Tento nástroj oproti alternativní sebeposuzovací škále FAS 1 (Flight Anxiety Situations questionnaire) mapuje širší spektrum situací spojených s letem. Výhodou užití FAS by naopak bylo, že výsledkem není jen hrubý skór, ale jednotlivé položky sytí 3 výsledné faktory (generalized flight anxiety, anticipatory flight anxiety, in-flight anxiety). Škála FFS byla nakonec upřednostněna – především proto, že je koncipována i pro osoby, které ještě neletěly a postihuje větší spektrum situací. Kritérii pro volbu osobnostního dotazníku byla úroveň validity i reliability testu a standardizace na naši populaci. Důležitou podmínkou bylo, aby se jednalo o nástroj, který 1

van Gerwen 2004, str. 45 – 72

104

by umožnil dostatečně diferencovaný popis osobnosti (to nesplňuje např. v současnosti hojně užívaný „Big Five“, popisující pouze pět osobnostních dimenzí). Vzhledem k začlenění osobnostního dotazníku do baterie výzkumných nástrojů byla rozhodující i délka administrace (v této studii nebylo např. možné použít minnesotský inventář MMPI pro jeho délku). Zmíněným požadavkům jistě vyhovuje více dotazníků (v podobném výzkumu by bylo možné uvažovat např. o použití Cattellova 16 PF). Cloningerův TCI-r z nich byl vybrán pro srozumitelnou formulaci jednotlivých položek a především proto, že výsledný popis osobnosti, zvláště pomocí temperamentových dimenzí, se jevil jako nejvhodnější vzhledem ke zkoumanému jevu. Pro získání dalších dat byl použit dotazník vlastní konstrukce (Dotazník letové historie a obav). Pro popis sociodemografických charakteristik výzkumného souboru se kromě dotazu na velikost místa bydliště ukázalo užitečné i zařazení podobné otázky na místo, kde proband pracuje (studuje) – značná část lidí dnes žije v menších obcích a podstatnou část dne tráví ve větším městě, kde vykonávají své povolání (což platí téměř o čtvrtině výzkumného souboru). K položce mapující hlavní důvod strachu z létání se většina respondentů vyjádřila buď objektivizujícím způsobem (poukaz na možná nebezpečí letu) nebo zdůvodňovala strach z létání jinými obavami (z výšky, smrti apod.). Absence odpovědí na subjektové rovině vede k úvaze, zda by pro případné další administrace nebylo vhodné přidat položku která by vyžadovala reflexi osobních (osobnostních) dispozic k úzkostnému prožívání situací spojených s létáním. Vzhledem k charakteru výzkumu jsem zvolila metodu příležitostného výběru (aniž bych usilovala o reprezentativnost výzkumného souboru). Zvolený postup považuji za dostačující z hlediska povahy výzkumu (jedná se o deskripci, pokus o orientaci v dané problematice, popř. zjištění možných souvislostí pro další výzkumné práce). Jelikož byl zvolený výběr založen na dobrovolné účasti, lze předpokládat vyšší motivovanost účastníků. Metody byly administrovány probandům v malých skupinách popř. jednotlivě v tomto pořadí: Dotazník letové historie a obav, FFS, TCI-r. Uvedený postup se osvědčil. Prvním krokem analýzy dat bylo rozdělení probandů podle míry strachu z létání. Vzhledem k distribuci hodnot hrubých skórů FFS výzkumného souboru nebylo možné rozdělit probandy do obvyklých pěti kategorií. Protože by jen tři osoby spadly do skupiny „Fobie“, byly horní dvě kategorie sloučeny. Zjištěné rozdíly v osobnostních dimenzích

105

proto nepopisují dostatečně specifika osobnostní struktury jedinců, kteří trpí aviofobií v klinickém smyslu (to by mohlo být předmětem dalších výzkumů v této oblasti). Analýza výsledků TCI-r (porovnání skupin Kruskal-Wallisovým testem a MannWhitneyovým U testem) vedla k následujícím zjištěním: statisticky významné rozdíly se týkají čtyř primárních subškál (HA1, HA2, RD1, RD4) a jedné dimenze druhého řádu (HA). Popsány byly i nesignifikantní rozdíly, pokud ilustrují vztah osobnostních proměnných a míry strachu z létání. Zjištěné rozdíly lze interpretovat následovně: osoby s vysokou mírou strachu z létání lze charakterizovat (v porovnání s osobami s nižší mírou tohoto strachu) jako obezřetné, očekávající možné újmy; zároveň se však obtížně v nejistých situacích adaptují, hůře zvládají pocity ponížení, lehce podléhají emocím, pociťující emoce ostatních, jejich vlastní emoce jsou převážně negativní, vůdčí motivací je vyhnutí se nepříjemnostem, poškození (to může souviset i s lehkou unavitelností, která je pro osoby s vysokou mírou strachu z létání typická). Zmíněné charakteristiky platí jak pro muže, tak pro ženy (přičemž u žen jsou více vyjádřeny). Použití Mann-Whitneyova U testu pro vzájemné srovnání jednotlivých skupin probandů mezi sebou se ukázalo důležitým pro zjištění, jak diskriminují škály TCI-r (u nichž byly zjištěny statisticky významné rozdíly podle míry strachu: HA, HA1, HA2 a RD4) mezi jednotlivými skupinami (např. mezi muži s mírným a středním strachem z létání). Ukázalo se například, že škály HA, HA1, HA2 a RD4 odlišují dobře muže se zanedbatelným strachem od ostatních mužů, zatímco škály HA a HA1 odlišují nejlépe ženy s mírným strachem od žen středním a intenzivním strachem. Slabinou tohoto srovnávání však je malý počet probandů v některých skupinách (zvláště mužů). V rámci výzkumu byl též zkoumán vztah mezi výskytem/mírou strachu z létání a výskytem/mírou dalších fobií (především strachu z výšek, z uzavřených prostor, ze sociálních situací a z veřejných míst). Kromě vztahu mezi strachem z létání a obav ze sociálních situací u mužů byly prokázány signifikantní vztahy mezi všemi zjišťovanými skupinami. To znamená, že strachem z létání trpí osoby, u nichž je možné se setkat také s dalšími obavami/fobiemi. Toto téma považuji za významné jak z hlediska výzkumu, tak také pro případnou volbu terapeutických postupů zaměřených na léčbu strachu z létání, a jistě by stálo za pozornost dalších výzkumníků. Pro další studie by bylo zřejmě vhodné použití metod zaměřujících se přímo na diagnostiku obav či fobií a jejich hlubší analýzu z hlediska osobnostních dispozic. Posledním krokem výzkumu byl popis důvodů strachu z létání a způsobů vyrovnávání se s ním a pokus o kategorizaci těchto proměnných z hlediska skupin s různou mírou 106

strachu z létání. Pro orientaci v dané problematice byl zvolený způsob dostačující; z hlediska dalšího zkoumání bych doporučovala užití metody rozhovoru nebo dalších způsobů analýzy, jež by byly vhodné pro pochopení osobních/osobnostních důvodů strachu z létání a individuálních strategií zvládání tohoto strachu. Předložený výzkum vedl k následujícím zjištěním: Statisticky významné jsou rozdíly v TCI-r škálách HA, HA1, HA2 a RD1 mezi skupinami s různou mírou strachu z létání a ve škále RD4 mezi muži s různou mírou tohoto strachu. U osob s vyšší mírou strachu z létání je častější výskyt dalších obav/fobií a mezi skupinami s různou mírou strachu z létání existují rozdíly v uvádění důvodů strachu z létání a strategiemi jeho zvládání. Prokázané odlišnosti v osobnostních dimenzích mezi osobami s různou mírou strachu z létání ukazují, že lidé s vyšší mírou strachu z létání (a dalších obav) mají (oproti jedincům, kteří se létat nebojí) sklony k pesimismu, obezřetnosti či ustrašenosti v životě. Tito lidé hůře vnímají „to dobré v životě“, ale neustále jsou v očekávání nějaké katastrofy nebo alespoň nepříjemnosti. Rovněž jsou velmi silně emocionálně založení, snadno podléhají vlastním i cizím citům. Toto osobnostní nastavení má tedy zřejmě značný podíl na rozvoji různých typů obav či fobií, tedy i strachu z létání. Jedná se vlastně o problematiku vztahování se ke světu, jež se vyvíjí na základě raných zkušeností. Zjištěné odlišnosti u osob se strachem z létání se týkají dimenze jistota – úzkostnost, jež bývá také označována jako základní důvěra nebo základní nedůvěra. Ta právě ovlivňuje primární postoj ke světu, k životu, k sobě i ostatním. Pro léčbu strachu z létání z toho vyplývá, že by bylo možné se zaměřit právě na tyto osobnostní sklony či rysy a na práci s nimi. Přínosná by mohla být práce týkající se zpracování primární úzkosti, charakterizovaného externalizací či projekcí na objekty a situace, resp. přesunem této úzkosti na objekty zevního světa, spolu s vystavováním se obávaným situacím a jejich analýzou.

107

Shrnutí

V této diplomové práci jsem se zabývala strachem z létání, jež se vzhledem k rozšíření osobní letecké přepravy dotýká velkého množství lidí a části z nich dokonce znemožňuje tento druh dopravy využívat. Doposud je u nás strach z létání fenoménem opomíjeným, snažila jsem se proto podat jeho ucelený popis, včetně jevů, které se k němu dále vztahují. Nejdříve byly stručně uvedeny základní údaje o letecké přepravě a pojmy z aviatiky. Prostor, ve kterém byl strach z létání zkoumán, byl omezen na osobní leteckou přepravu, její bezpečnost a nehodovost a statistiky s ní související. Další část už byla přímo věnována fenoménu strachu z létání. Bylo nutné přesně formulovat základní pojmy, neboť v nich ani mezi odborníky nepanuje shoda. Strach byl uchopen jako kontinuum, můj zájem nebyl věnován pouze jeho extrémním formám. Byl dán do vztahu s ostatními souvisejícími pojmy jako úzkost, fobie, specifické fobie, úzkostné prožívání či vyhýbavé chování, dále byla studovaná geneze a dynamika úzkostného prožívání z pohledu významných psychologických směrů. K hlavním cílům této diplomové práce patřilo zkoumání osobnostních charakteristik osob trpících strachem z létání a srovnávání těchto charakteristik s osobnostními rysy jedinců, kteří se létat nebojí. Můj předpoklad, že mezi osobami s různou mírou strachu z létání existují významné rozdíly, se v empirické části potvrdil. Předmětem dalších úvah pak byla souvislost mezi strachem z létání a výskytem dalších obav/fobií, tento vztah byl rovněž prokázán. Výsledky práce ukázaly významné rozdíly v osobnostních charakteristikách u osob s různou mírou strachu z létání, a to ve smyslu celkové vyšší úzkostnosti, obezřetnosti, bázlivosti a pesimismu u jedinců, kteří se bojí létat. U těchto jedinců se taktéž prokázal výskyt silnějšího prožívání emocí a schopnosti vcítit se do druhých, a častěji se u nich rovněž vyskytují jiné obavy/fobie. Osoby s různou mírou strachu z létání také poněkud odlišně nahlížejí na důvody jejich strachu z létání a popisují odlišné strategie vyrovnávání se s ním. Prokázané odlišnosti u jedinců s různou mírou strachu z létání tak poukazují na skutečnost, že strach z létání je možné nahlížet z hlediska struktury osobnosti a její dynamiky,

108

a že strach z létání je vlastně určitým projevem celkového vztahování se k okolní realitě, především individuální interpretace skutečnosti a prožívání. Využití těchto zjištění v praxi by mohlo mít pozitivní vliv na zvládání strachu z létání, přesněji řečeno na volbu vhodné, popř. účinnější terapie.

109

Seznam použitých zdrojů:

1. Abene, M. V., & Hamilton, J. D. (1998) Resolution of Fear of Flying with Fluoxetine Treatment [Elektronická verze]. Journal of Anxiety Disorders 12, 599 – 603. 2. Aerofobie - strach z létání. [2007-11-13] http://cestovani.doktorka.cz/aerofobie-strachletani/ 3. Airline Travel is Extraordinarily Safe. [2008-03-21] http://www.boeing.com/commercial/safety/pf/pf_airline_travel_safe_cht.html 4. Baránek, T. (2006) Bojim Boeing. Reflex 45, 32 – 33. 5. Bojíte se létat? [2007-11-13] http://www.hzp.cz/main/clanek.php?id=1885 6. Bor, R., Parker, J., & Papadopoulos, L. (2001) Brief – Solution-Focused Initial Treatment Sessions for Clients with a Fear of Flying [Elektronická verze]. BTHA Journal 2, 17 – 23. 7. Bor, R., & van Gerwen, L. J. (2003) Psychological perspectives on fear of flying. Aldershot : Ashgate. 8. British Medical Association. (2004) The impact of flying on passenger health : a guide for healthcare professionals [Elektronická verze]. London : BMA Publications unit. 9. Brown, D. (1996) Flying without fear. Oakland : New Harbinger Publications. 10. Civilní letectví. [2007-11-02] http://cs.wikipedia.org/wiki/Civiln%C3%AD_letectv%C3%AD 11. Clinical aviation psychology : For passengers, cabin crew & cockpit crew. [2008-0211] http://www.aavpa.org/seminars/ess2006/pdf/papers%20pdf/Van%20Gerwen.pdf 12. Clinical Practice Guidelines for the Management of Anxiety Disorders. Specific Phobia. The Canadian Journal of Psychiatry 51 (2), 315 – 345. [2008-03-04] http://publications.cpa-apc.org/media.php?mid=450 13. Co

vězí

za

základní

úzkostí

a

anticipační

úzkostí?

[2007-09-27]

http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=21999 14. Coan, R. W. (1999) Optimální osobnost a duševní zdraví : hrdina, umělec, mudrc nebo světec? Praha : Grada Publishing. 15. DeFleur, M. L., & Ball-Rokeach, S. J. (1996) Teorie masové komunikace. Praha : Karolinum.

110

16. Dělení letadel. [2007-11-02] http://cs.wikipedia.org/wiki/Letadlo#D.C4.9Blen.C3.AD_letadel 17. Ellis, A. (2001) Člověče, neboj se : jak ovládnout úzkost dřív, než ovládne nás. Praha : Nakladatelství Lidové noviny. 18. Fear of Flying. [2008-02-11] http://www.guidetopsychology.com/fearfly.htm 19. Fear of Flying: My job requires me to fly, but I am always scared for weeks before my flights. Should I be? [2008-03-02] http://www.airlinesafety.com/faq/FearFlying.htm 20. Freud, S. (1990) O člověku a kultuře. Praha : Odeon. 21. Fromm, E. (1993) Strach ze svobody. Praha : Naše vojsko. 22. Geist, B. (1992) Sociologický slovník. Praha : Victoria Publishing. 23. Grucza, R. A., Przybeck, T. R., Spitznagel, E. L., & Cloninger, C. R. (2003) Personality and depressive symptoms : a multi-dimensional analysis [Elektronická verze]. Journal of Affective Disorders 74, 123–130. 24. Hartl, P. (1993) Psychologický slovník. Praha : Nakladatelství BUDKA. 25. Hejna,

A.

(2003)

Terorismus

ve

světě

a

cestovní

ruch.

[2008-03-04]

http://www.cot.cz/data/cesky/03_09/priloha_C0903.pdf 26. Hlavní příčiny leteckých nehod. [2008-01-07] http://nehody.webpark.cz/priciny.html 27. Hlavní tendence vývoje dopravy a spojů od roku 2000 (říjen 2007) Analýza letecké dopravy (OKEČ 62). [2008-02-01] http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/t/8400472318/$File/930307a05.pdf 28. Horney, K. (2007) Neurotická osobnost naší doby. Praha : Portál. 29. Hořická, L. (2007) Překonávání strachu z létání (Diplomová práce). Praha : ČVUT. Fakulta dopravní. 30. Höschl, C., et al. (2002) Psychiatrie : Multimediální učebnice. Praha : Tigis. 31. Höschl, C., Libiger, J., & Švestka, J. (2004) Psychiatrie : Druhé, doplněné a opravené vydání. Praha : Tigis. 32. Jak bezpečné je létat? [2008-02-11] http://www.travelfocus.cz/4_05/04.htm 33. Kose, S. (2003) A psychobiological model of temperament and Character : TCI [Elektronická verze]. Yeni Symposium 41 (2), 86 – 97. 34. Kraaij, V., Garnefski, N., & van Gerwen, L. (2003) Cognitive Coping and Anxiety Symptoms among People Who Seek Help for Fear of Flying [Elektronická verze]. Aviation, Space, and Environmental Medicine 74 (3), 273 – 377. 35. Kratochvíl, S. (1997) Základy psychoterapie : Směry, metody, výzkum. Praha : Portál.

111

36. Längle, S., & Sulz, M. (ed.). (2007) Žít svůj vlastní život : Úvod do existenciální analýzy. Praha : Portál. 37. Letadlo. [2007-11-02] http://cs.wikipedia.org/wiki/Letadlo 38. Lohisse, J. (2003) Komunikační systémy : Socioantropologický pohled. Praha : Univerzita Karlova v Praze Nakladatelství Karolinum. 39. McNally, R. J., & Louro, C. E. (1992) Fear of flying in agoraphobia and simple phobia : Distinguishing features [Elektronická verze]. Journal of Anxiety Disorders 6, 319 – 324. 40. Mezinárodní klasifikace nemocí. 10. revize. Duševní poruchy a poruchy chování. Popisy klinických příznaků a diagnostická vodítka. (1992) Praha : Psychiatrické centrum. 41. Ministerstvo dopravy ČR. (2005) Ročenka dopravy 2005 : výkony letišť v osobní letecké dopravě. [2007-10-07] http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/t/2400221F74/$File/1914.xls 42. Ministerstvo dopravy ČR. (2006) Sbírka zákonů č. 439/2006. Zákon o civilním letectví č. 49/1997 Sb. : Část první Základní ustanovení : § 2 Základní pojmy. [2007-11-03] http://www.mdcr.cz/NR/rdonlyres/DBFE6B7E-815D-4F11-94D2601262631A71/0/zakon_o_cl_uplne_zneni.pdf 43. Müller, L., & Müller, A. (ed.). (2006) Slovník analytické psychologie. Praha : Portál. 44. Nakonečný, M. (1997) Encyklopedie obecné psychologie. Praha : Academia. 45. Plante, T. G. (2001) Současná klinická psychologie. Praha : Grada Publishing. 46. Počátky komerčního letectví v USA. [2007-11-01] http://www.letadla.info/airlines/usa_pocatky.php 47. Počátky letectví. [2007-11-01] http://www.letadla.info/historie/pocatky_letectvi.php 48. Praško, J. (2005) Úzkostné poruchy : klasifikace, diagnostika a léčba. Praha : Portál. 49. Praško, J., Vyskočilová, J., & Prašková, J. (2006) Úzkost a obavy : jak je překonat. Praha : Portál. 50. Preiss, M. (neuvedeno). TCI-r (Cloninger, 1999). Nepublikovaný pracovní překlad TCI-r pro interní účely. 51. Preiss, M., Klos, J., & Španiel, F. (2000) Temperament a charakter podle C. R. Cloningera u psychiatrických pacientů a obecné populace [Elektronická verze]. Psychiatrie 4, 251 – 254. 52. Preiss, M., Kuchařová, J., Novák, T., & Štěpánková, H. (2007) THE TEMPERAMENT AND CHARACTER INVENTORY - REVISED (TCI-R): A PSYCHOMETRIC 112

CHARACTERISTICS OF THE CZECH VERSION Psychiatria Danubina 19(1-2), 27 – 34. 53. První nadšenci motorového létání. [2007-11-01] http://historieletani.wz.cz 54. Přehled leteckých dopravců licencovaných v České republice. [2007-11-04] http://www.mdcr.cz/cs/Letecka_doprava/uzitecne_informace/Prehled-leteckychdopravcu-1-7-2005.htm 55. Riemann, F. (1999) Základní formy strachu : typy lidské osobnosti, jejich vznik, charakteristiky a formy vztahů. Praha : Portál. 56. Sborník prací Katedry mediálních studií a žurnalistiky FSS MU Brno (2003) Média a realita 2002. Brno : Masarykova univerzita Brno. 57. Síkelová, J. (2008) Bojíte se létat? Nejste sami! Psychologie dnes 4 (14), 44 – 47. 58. Smékal, V. (2002) Pozvání do psychologie osobnosti : člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno : BARRISTER & PRINCIPAL. 59. Smolík, P. (1996) Duševní a behaviorální poruchy : průvodce klasifikací : nástin nozologie : diagnostika. Praha : MAXDORF. 60. Solberg, J. S. (1975) Fear of Flying Survey (FFS), modifikovaná verze. The Institute for Psychology of Air Travel [2007-09-01] http://fearlessflying.net/taba.htm 61. Specializovaný kurz „Létání bez strachu“. [2007-11-01] http://www.prg.aero/cs/site/klient/prohlidky_LP/print.kurz_letani.htm 62. Statistiky letecké dopravy za rok 2004. [2007-11-03] http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/leden-2006/statistiky-letecke-dopravy-za-rok2004/200410015303886 63. Štikar, J., Hoskovec, J., & Šmolíková, J. (2006) Psychologická prevence nehod (Teorie a praxe). Praha : Univerzita Karlova v Praze Nakladatelství Karolinum. 64. Van Gerwen, L. J. (2004) Fear of Flying Assessment and Treatment Issues (Dissertation Leiden University 2004). Asten : Skyline Asten. 65. Van Gerwen, L. J., & Diekstra, R. F. W. (2000) Fear of Flying Treatment Programs for Passengers: An international review [Elektronická verze]. Aviation, Space and Environmental Medicine 71(4), 430 – 437. 66. Vašina, L. (2002) Klinická psychologie a somatická psychoterapie. Brno : Neptun. 67. Vymětal, J. (2004) Úzkost a strach u dětí : jak jim předcházet a jak je překonávat. Praha : Portál. 68. Wilhelm, F. H., & Roth, W. T. (1997) Clinical Characteristics of Flight Phobia [Elektronická verze]. Journal of Anxiety Disorders 11(3), 241 – 261. 113

69. Yalom, I. D. (2004) Chvála psychoterapie : otevřený dopis nové generaci psychoterapeutů a jejich pacientů. Praha : Portál. 70. Yalom, I. D. (2006) Existenciální psychoterapie. Praha : Portál. 71. Zvolský, P., et al. (1996) Speciální psychiatrie. Praha : Univerzita Karlova.

Další zdroje: 1. Čechová, M., Pružina, V., Truska, O. (připraveno k publikování) Létání beze strachu [Elektronická verze]. Praha : Smart Press. 2. Gutiérrez-Zotes, J. A., Bayón, C., Montserrat, C., Valero, J., Labad, A., Cloninger, C. R., & Fernández-Aranda, F. (2004) Inventario del Temperamento y el CarácterRevisado (TCI-R). Baremación y datos normativos en una muestra de población general. Actas Esp Psiquiatr 32(1), 8 – 15. 3. Hansenne, M., Delhez, M., & Cloninger, C. R. (2005) Psychometric properties of the Temperament and Character Inventory-Revised (TCI-R) in a Belgian sample. J Pers Assessment 85, 40 – 49. 4. Pélissolo, A., & Lépine, J. P. (2005) Normative data and factor structure of the Temperament and Character Inventory (TCI) in the French version. Psychiatry Research 94, 67 – 76. 5. Praško, J., Ondráčková, I., Šípek, J., & Kosová, J. (2000) Trpíte záchvaty panické úzkosti? : Příručka pro osoby trpící panickou poruchou. Praha : Galén. 6. Praško, J., & Prašková, H. (1998) Jak zvládat paniku a strach cestovat. Praha : Grada. 7. Preiss, M., & Klose, J. (2001) Diagnostika poruch osobnosti pomocí teorie C. R. Cloningera. Psychiatrie 5, 226 – 231. 8. Sbírka zákonů republiky Československé. Zákon č. 47/1956 Sb., o civilním letectví (letecký zákon). [2007-11-03] http://www.mvcr.cz/sbirka/1956/zakon_4q.html

114

Příloha č. I

Dotazník letové historie a obav Vyplňte, prosím, následující položky: •

Pohlaví: muž – žena

•

Věk:

•

Nejvyšší ukončené vzdělání:

•

Obor, ve kterém pracujete (studujete): ............................................................

•

Zatrhněte, prosím, v jak velkém městě (obci) žijete:

................

¾ ¾ ¾ ¾ ¾ •

................................

Méně než 5.000 obyvatel 5.000 – 50.000 obyvatel 50.000 – 100.000 obyvatel 100.000 – 500.000 obyvatel Více

Zatrhněte, prosím, v jak velkém městě (obci) pracujete (studujete): ¾ ¾ ¾ ¾ ¾

Méně než 5.000 obyvatel 5.000 – 50.000 obyvatel 50.000 – 100.000 obyvatel 100.000 – 500.000 obyvatel Více

•

Letěl/a jste někdy letadlem?

•

Přibližně jak často v posledních třech letech létáte: ¾ ¾ ¾ ¾ ¾ ¾ ¾

•

Ano – Ne

Neletěl/a Poprvé Jedenkrát 1 – 2x ročně 4 – 6x ročně 1 – 2x měsíčně Častěji

Zatrhněte, prosím, za jakým účelem létáte: ¾ ¾ ¾ ¾

Dovolená s cestovní kanceláří Neorganizovaná dovolená (cestování) Pracovní cesty Jiné důvody (uveďte, prosím, jaké) ………………………….

- nyní otočte na další stránku -

•

Pokud se bojíte létat, uveďte, prosím, co považujete za hlavní důvod vašeho strachu: …………………………………………………………………..………………… ……………………………………………………………………………………..

•

Pokud se bojíte létat, jakým způsobem (jakými způsoby) se s tímto strachem vyrovnáváte? ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………

•

Podle následující pětibodové škály, prosím, zakroužkujte, v jaké intenzitě se u vás vyskytují níže uvedené strachy: 1 Žádné obavy, žádný strach

2 Mírné obavy, mírný strach

3 Středně silné obavy, středně silný strach

4 5 Silné obavy, Velmi silné obavy, silný strach velmi silný strach

▪ STRACH Z VÝŠEK: .......................................... 1

2

3

4

5

▪ STRACH Z UZAVŘENÝCH PROSTOR: ................ 1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

▪ STRACH Z VEŘEJNÝCH MÍST A NESNADNOSTI OKAMŽITÉHO ÚNIKU NA BEZPEČNÉ MÍSTO: ......

▪ STRACH ZE SITUACÍ, KDY MOHU BÝT POZOROVÁN A POSUZOVÁN DRUHÝMI LIDMI: ...

•

Trpíte nějakým jiným strachem nebo fobií? Např. strachem z určitých nemocí, z blízkosti některých zvířat, hmyzu apod.? (uveďte, prosím, jaké) ……………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………

Příloha č. II

FFS (Škála strachu z létání) Nyní vám bude předložena upravená forma škály FFS (Fear of Flying Survey, S. J. Solberg 1975), týkající se strachu z létání. Níže uvedených 46 položek popisuje situace, které mohou nebo naopak nemusí způsobovat strach či obavy. U každé z nich označte zakroužkováním zvoleného čísla na připojené škále míru úzkosti či strachu, kterou cítíte při čtení položky. Přečtěte si všechny položky pečlivě, odpovídejte spíše rychle, ale přesvědčte se, že každou položku posuzujete odděleně. Pokud to bude nutné, udělejte si přestávku (pokud obavy z určité položky zasahují a ovlivňují další položku).

Použijte, prosím, následující 5-bodovou škálu k označení míry vašich obav či strachu, které způsobuje přečtení jednotlivé položky. Zakroužkujte, prosím, příslušné číslo. 0

1

2

3

4

Žádné obavy, žádný strach

Mírné obavy, mírný strach

Středně silné obavy, středně silný strach

Silné obavy, silný strach

Velmi silné obavy, velmi silný strach

Příklad: Pokud by položka č. 1 zněla: “Poslouchám přítelkyni/přítele, jak mluví o jejím/jeho letu, který měl technické problémy před odletem…”, označíte na škále kroužkem č. 3, pokud jste při čtení situace popsané v otázce č. 1 cítil/a silné obavy či strach. Začněte, prosím, s označením Vašeho strachu a obav u níže uvedených položek: 1. Rozhodl/a jste se pro cestu letadlem a nyní doma plánujete rezervaci letenek a Vaši cestu. 0

1

2

3

4

2. Vaše letenka přišla poštou (normální či elektronickou), otevíráte obálku a studujete letenku. 0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

3. Nastal den Vašeho odletu a Vy se doma připravujete a balíte na cestu.

4. Opustil/a jste domov a jedete na letiště.

0 Žádné obavy, žádný strach

1 Mírné obavy, mírný strach

2 Středně silné obavy, středně silný strach

3 4 Silné obavy, Velmi silné obavy, silný strach velmi silný strach

5. Přijel/a jste na letiště a jdete k odbavovací přepážce, kde obdržíte číslo Vašeho sedadla a odbavíte zavazadla. 0

1

2

3

4

6. Procházíte bezpečnostní kontrolou a detektorem kovu, jste prohlížen/a pracovníky bezpečnostní služby letiště. 0

1

2

3

4

7. Jste v odletové místnosti, posadíte se a sledujete aktivitu jiných cestujících, kteří poletí jinými spoji. 0

1

2

3

4

8. Je vyhlášeno číslo Vašeho letu a cestující jsou vyzváni, aby se dostavili se svými příručními zavazadly a nastoupili do letadla. 0

1

2

3

4

9. Nastupujete do letadla a jste přivítán/a palubním personálem. Zaznamenáte vnitřek letadla, řady sedadel a malá okna. 0

1

2

3

4

10. Procházíte uličkou, dokud nenajdete Vaše sedadlo. Uložíte své příruční zavazadlo do přihrádky nad Vaším sedadlem a posadíte se na své místo. 0

1

2

3

4

3

4

11. Zaznamenáte, že dveře letadla jsou nyní zavřeny a Vy nemůžete opustit letadlo. 0

1

2

12. Vaše letadlo je na zemi připraveno k odletu. Je bouřka, deštivý den. Díváte se ven oknem a vidíte proudy vody tekoucí po odletové dráze. 0

1

2

3

4

0 Žádné obavy, žádný strach

1 Mírné obavy, mírný strach

2 Středně silné obavy, středně silný strach

3 4 Silné obavy, Velmi silné obavy, silný strach velmi silný strach

13. Cítíte první kolébavý pohyb letadla, letadlo se začíná pohybovat ke startovací dráze. 0

1

2

3

4

14. Jakmile se letadlo začne pohybovat, palubní personál začíná s demonstrací kyslíkových masek, bezpečnostních pásů a dává další bezpečnostní instrukce. 0

1

2

3

4

15. Je krátce před startem, očekáváte vzlet letadla, palubní personál prochází uličkou a kontroluje, zda jsou cestující připoutáni bezpečnostními pásy. Natahujete ruku a kontrolujete, zda jste připoutáni Vaším bezpečnostním pásem. 0

1

2

3

4

16. Vaše letadlo obdrželo povolení ke startu a začíná rapidně nabírat rychlost na startovací dráze. Cítíte vibrace a slyšíte hluk motorů. 0

1

2

3

4

17. Jakmile se letadlo odlepí od země, slyšíte úder podvozku, který se zasunuje zpět do letadla. 0

1

2

3

4

18. Jakmile letadlo stoupá, cítíte tlak zpět do sedadla, malé změny tlaku vzduchu a vibrace, jak letadlo prolétává vzduchem. 0

1

2

3

4

2

3

4

19. Dosáhli jste cestovní výšky, letíte ve stálé letové hladině v klidném počasí. 0

1

20. Letíte a pozorujete z okna panorama pod Vámi. Vše se zdá dole malé z Vašeho pohledu. 0

1

2

3

4

0 Žádné obavy, žádný strach

1 Mírné obavy, mírný strach

2 Středně silné obavy, středně silný strach

3 4 Silné obavy, Velmi silné obavy, silný strach velmi silný strach

21. Váš let je dlouhý, letmým pohledem na hodinky zjišťujete, že do konce letu zbývají ještě 4 hodiny. 0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

22. Během letu pilot oznamuje, že tento let bude 30 minut opožděn.

23. Letíte hustou mlhou. Když se podíváte z okna, nevidíte nic než hustou mlhu. Nejsou vidět ani konce křídel. 0

1

2

3

4

24. Během letu prolétá Vaše letadlo oblastí s výskytem turbulence. Let začíná být tvrdý a neklidný. Jste vyzván/a k připoutání se bezpečnostními pásy. 0

1

2

3

4

25. Letadlo se nečekaně propadne (do „vzduchové“ kapsy) a Vy cítíte otřes způsobený náhlou změnou letové výšky letadla. Propad způsobuje zmatek, jelikož cestující ztrácejí rovnováhu a upouštějí předměty. 0

1

2

3

4

26. Vaše letadlo se blíží do cílové destinace a světelný nápis “připoutejte se, prosím” je opět rozsvícen. Cítíte změnu okolního tlaku vzduchu, jakmile letadlo začíná klesat. 0

1

2

3

4

27. Letadlo klesá na přistání, klapky jsou vysunuty a způsobují lehké vibrace letadla. Slyšíte ránu způsobenou vysunutím podvozku letadla a letadlo se začíná více otřásat. 0

1

2

3

4

0 Žádné obavy, žádný strach

1 Mírné obavy, mírný strach

2 Středně silné obavy, středně silný strach

3 4 Silné obavy, Velmi silné obavy, silný strach velmi silný strach

28. Jakmile se letadlo dotkne země a pohybuje se po přistávací dráze, slyšíte hluk, cítíte vibrace a jste zatlačen/a do sedadla, pilot zmírňuje chod motorů ke zpomalení letadla. 0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

29. Váš let skončil, letadlo dojíždí k místu, kde budete vystupovat.

30. Přemýšlíte o letu 3 týdny před plánovaným datem vašeho odletu.

31. Přemýšlíte o letu víkend před plánovaným datem vašeho odletu.

32. Přemýšlíte o letu týden před plánovaným datem vašeho odletu.

33. Přemýšlíte o letu noc před plánovaným datem vašeho odletu.

34. Přemýšlíte o letu hodinu před plánovaným odletem.

35. Hovoříte s přáteli o létání.

36. Jdete na letiště pozdravit přátele či příbuzné (neletíte).

0 Žádné obavy, žádný strach

1 Mírné obavy, mírný strach

2 Středně silné obavy, středně silný strach

3 4 Silné obavy, Velmi silné obavy, silný strach velmi silný strach

37. Letíte v letadle, které přelétá nad pohořím. 0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

38. Letadlo přelétá nad oceánem či mořem.

39. Letíte za jasného dne.

40. Letíte v noci.

41. Letíte v zimním období.

42. Pozorujete vzlet a přistání letadel.

43. Konzumujete jídlo během letu.

44. Letíte se svou rodinou.

45. Letíte sám/a (bez přátel a příbuzných).

46. Během letu vedle Vás sedí kamarád/ka.

Příloha č. III Letové fáze a situace spojené s létáním - rozdělení položek FFS Položka PLÁNOVÁNÍ A PŘÍPRAVY 1

Rozhodl/a jste se pro cestu letadlem a nyní doma plánujete rezervaci letenek a Vaši cestu.

2

Vaše letenka přišla poštou (normální či elektronickou), otevíráte obálku a studujete letenku.

3

Nastal den Vašeho odletu a Vy se doma připravujete a balíte na cestu.

4

Opustil/a jste domov a jedete na letiště.

30

Přemýšlíte o letu 3 týdny před plánovaným datem vašeho odletu.

31

Přemýšlíte o letu víkend před plánovaným datem vašeho odletu.

32

Přemýšlíte o letu týden před plánovaným datem vašeho odletu.

33

Přemýšlíte o letu noc před plánovaným datem vašeho odletu.

34

Přemýšlíte o letu hodinu před plánovaným odletem.

NASTUPOVÁNÍ 5

Přijel/a jste na letiště a jdete k odbavovací přepážce, kde obdržíte číslo Vašeho sedadla a odbavíte zavazadla.

6

Procházíte bezpečnostní kontrolou a detektorem kovu, jste prohlížen/a pracovníky bezpečnostní služby letiště.

7

Jste v odletové místnosti, posadíte se a sledujete aktivitu jiných cestujících, kteří poletí jinými spoji.

8

Je vyhlášeno číslo Vašeho letu a cestující jsou vyzváni, aby se dostavili se svými příručními zavazadly a nastoupili do letadla.

9

Nastupujete do letadla a jste přivítán/a palubním personálem. Zaznamenáte vnitřek letadla, řady sedadel a malá okna.

10

Procházíte uličkou, dokud nenajdete Vaše sedadlo. Uložíte své příruční zavazadlo do přihrádky nad Vaším sedadlem a posadíte se na své místo.

VZLET 11

Zaznamenáte, že dveře letadla jsou nyní zavřeny a Vy nemůžete opustit letadlo.

12

Vaše letadlo je na zemi připraveno k odletu. Je bouřka, deštivý den. Díváte se ven oknem a vidíte proudy vody tekoucí po odletové dráze.

13

Cítíte první kolébavý pohyb letadla, letadlo se začíná pohybovat ke startovací dráze.

14 15

Jakmile se letadlo začne pohybovat, palubní personál začíná s demonstrací kyslíkových masek, bezpečnostních pásů a dává další bezpečnostní instrukce. Je krátce před startem, očekáváte vzlet letadla, palubní personál prochází uličkou a kontroluje, zda jsou cestující připoutáni bezpečnostními pásy. Natahujete ruku a kontrolujete, zda jste připoutáni Vaším bezpečnostním pásem.

16

Vaše letadlo obdrželo povolení ke startu a začíná rapidně nabírat rychlost na startovací dráze. Cítíte vibrace a slyšíte hluk motorů.

17

Jakmile se letadlo odlepí od země, slyšíte úder podvozku, který se zasunuje zpět do letadla.

18

Jakmile letadlo stoupá, cítíte tlak zpět do sedadla, malé změny tlaku vzduchu a vibrace, jak letadlo prolétává vzduchem.

LET 19

Dosáhli jste cestovní výšky, letíte ve stálé letové hladině v klidném počasí.

20

Letíte a pozorujete z okna panorama pod Vámi. Vše se zdá dole malé z Vašeho pohledu.

21

Váš let je dlouhý, letmým pohledem na hodinky zjišťujete, že do konce letu zbývají ještě 4 hodiny.

37

Letíte v letadle, které přelétá nad pohořím.

38

Letadlo přelétá nad oceánem či mořem.

39

Letíte za jasného dne.

40

Letíte v noci.

41

Letíte v zimním období.

43

Konzumujete jídlo během letu.

44

Letíte se svou rodinou.

45

Letíte sám/a (bez přátel a příbuzných).

46

Během letu vedle Vás sedí kamarád/ka.

KOMPLIKACE 22

Během letu pilot oznamuje, že tento let bude 30 minut opožděn.

ŠPATNÉ POČASÍ 23

Letíte hustou mlhou. Když se podíváte z okna, nevidíte nic než hustou mlhu. Nejsou vidět ani konce křídel.

24

Během letu prolétá Vaše letadlo oblastí s výskytem turbulence. Let začíná být tvrdý a neklidný. Jste vyzván/a k připoutání se bezpečnostními pásy.

25

Letadlo se nečekaně propadne (do „vzduchové“ kapsy) a Vy cítíte otřes způsobený náhlou změnou letové výšky letadla. Propad způsobuje zmatek, jelikož cestující ztrácejí rovnováhu a upouštějí předměty.

PŘISTÁVÁNÍ Vaše letadlo se blíží do cílové destinace a světelný nápis “připoutejte se, prosím” je opět rozsvícen. Cítíte změnu okolního tlaku vzduchu, jakmile letadlo začíná klesat. Letadlo klesá na přistání, klapky jsou vysunuty a způsobují lehké vibrace letadla. Slyšíte ránu způsobenou vysunutím podvozku letadla a letadlo se 27 začíná více otřásat. Jakmile se letadlo dotkne země a pohybuje se po přistávací dráze, slyšíte hluk, cítíte vibrace a jste zatlačen/a do sedadla, pilot zmírňuje chod motorů 28 ke zpomalení letadla.

26

ZAKONČENÍ 29

Váš let skončil, letadlo dojíždí k místu, kde budete vystupovat.

JINÉ 35

Hovoříte s přáteli o létání.

36

Jdete na letiště pozdravit přátele či příbuzné (neletíte).

42

Pozorujete vzlet a přistání letadel.

Příloha č. IV Průměrné skóry pro jednotlivé skupiny FFS , celý výzkumný soubor a normy pro českou populaci Škály TCI-r NS HA RD PS SD CO ST NS1 NS2 NS3 NS4 HA1 HA2 HA3 HA4 RD1 RD2 RD3 RD4 PS1 PS2 PS3 PS4 SD1 SD2 SD3 SD4 SD5 CO1 CO2 CO3 CO4 CO5 ST1 ST2 ST3

Průměrné hodnoty TCI-r skórů ve výzkumném souboru FFS1 FFS2 FFS3 FFS4 Celkem 100,0 101,1 99,2 102,5 100,5 92,5 92,5 100,9 105,9 98,1 94,4 100,0 99,9 100,8 98,8 115,6 115,9 112,5 106,8 112,8 138,1 140,4 136,2 129,8 136,3 124,2 127,5 126,1 125,9 125,9 64,0 70,0 65,8 71,5 67,4 29,6 29,9 29,1 30,2 29,6 24,5 24,6 24,2 24,8 24,5 26,9 27,4 26,7 28,7 27,3 19,0 19,2 19,3 18,9 19,1 29,1 29,5 32,6 33,8 31,3 21,0 22,1 25,2 24,5 23,4 20,8 19,9 21,8 22,5 21,3 21,5 21,0 21,4 25,1 22,1 24,8 27,3 27,3 27,7 26,8 32,3 33,8 33,3 33,2 33,2 18,4 19,0 19,3 19,5 19,0 18,8 19,8 20,1 20,5 19,8 28,8 28,9 28,6 26,5 28,3 28,2 29,0 27,6 26,3 27,7 33,1 32,6 30,9 29,8 31,6 25,5 25,4 25,4 24,2 25,2 28,4 28,4 28,8 28,0 28,5 21,6 23,4 21,6 21,1 21,9 17,3 17,5 17,7 16,9 17,4 31,4 31,7 29,4 28,8 30,3 39,3 39,4 38,7 34,9 38,2 27,5 27,6 28,2 27,0 27,6 16,3 17,7 17,3 16,5 17,0 28,2 28,7 29,1 28,6 28,7 24,7 25,3 23,6 24,9 24,5 27,5 28,3 27,9 28,9 28,1 27,0 29,0 27,8 29,0 28,1 18,9 19,9 18,3 19,7 19,1 18,2 21,1 19,6 22,9 20,3

Normy* 100,9 96,3 97,1 109,3 136,5 126,0 67,0 29,6 24,7 26,9 19,7 30,8 22,4 21,0 22,0 26,9 32,3 18,3 19,5 26,9 27,0 31,1 24,3 29,3 21,5 16,9 31,1 37,7 28,7 17,0 28,6 23,7 28,0 28,2 19,5 19,3

Poznámka: *Normy pro českou populaci - Preiss, M., Kuchařová, J., Novák, T., & Štěpánková, H. (2007) THE TEMPERAMENT AND CHARACTER INVENTORY REVISED (TCI-R): A PSYCHOMETRIC CHARACTERISTICS OF THE CZECH VERSION

Příloha č. V

1 Úp ln ě n epravd iv é

TCI – r

2 Sp íše n epravd iv é

3 An i pr avd ivé an i n epravdiv é

4 Sp íše pr avdiv é

5 Úp ln ě pr avd ivé

1. Často zkouším nové věci jen tak pro zábavu nebo pro pocit vzrušení, i když si většina lidí myslí, že to je jen plýtvání časem.

Cloningerův dotazník temperamentu a charakteru (The Temperament and Character Inventory, 1999)

1 2 3 4 5

(verze pro muže)

2. Obvykle jsem si jistý, že všechno půjde dobře, a to i v situacích, kterých se většina lidí obává. 1 2 3 4 5

3. Mám často pocit, že jsem se stal obětí vnějších okolností. V tomto testu naleznete různá tvrzení o tom, jak se lidé cítí, jaké mají postoje, zájmy a názory. Důležité je dotazník vyplnit tak, jak se běžně, normálně cítíte nebo uvažujete, nejde nám o situace, kdy se necítíte dobře nebo se naopak cítíte velmi dobře, např. máte velký úspěch. Ještě jednou, vyplňte dotazník tak, jak se běžně, obvykle cítíte a chováte. V dotazníku nejsou správné nebo špatné odpovědi. Přečtěte si každé tvrzení pečlivě, ale odpovídejte spíše rychle. Odpovězte, i

1 2 3 4 5

4. Obvykle přijímám lidi takové, jací jsou, i když jsou úplně jiní než já. 1 2 3 4 5

5. Radši než jednoduchou práci mám takovou, která na mě klade vyšší nároky. 1 2 3 4 5

6. Často mám pocit, že můj život nemá skoro žádný účel nebo smysl. 1 2 3 4 5

když si nejste úplně jistý, jak odpovědět. Vždy se rozhodněte, nakolik na Vás tvrzení "sedí" 7. Rád pomáhám najít řešení problémů tak, aby z toho každý vyšel dobře.

(nakolik je pravdivé) nebo "nesedí" (nepravdivé).

1 2 3 4 5

8. Obvykle se dychtivě pouštím do každé práce, kterou je třeba udělat. 1 2 3 4 5

Přečtěte si nabízené odpovědi a podle následující stupnice zakroužkujte tu, pro kterou jste se rozhodli::

9. V neznámých situacích pociťuji často strach a napětí, i když si ostatní myslí, že se není čeho obávat. 1 2 3 4 5

10. Často dělám věci na základě svých momentálních pocitů, bez toho, abych pomyslel na to, jak jsem je dělal dříve. 1

2

3

Úplně n ep ra vd i vé

Spíše n ep ra vd i vé

A n i p r a vd i vé a n i n ep ra vd i vé

4 S p í še p ra vd i vé

5 Ú p l ně pr avd i vé

1 2 3 4 5

11. Obvykle dělám věci svým způsobem, než abych přistoupil na přání jiných lidí. 1 2 3 4 5

12. Často mám silný pocit jednoty se vším kolem mě. 1 2 3 4 5

13. Udělal bych téměř cokoliv, co je povoleno zákonem, abych zbohatl a byl slavný, i kdybych přitom ztratil důvěru mnoha svých starých přátel. 1 2 3 4 5

14. Jsem zdrženlivější a více se ovládám, než většina lidí. 1 2 3 4 5

15. Rád mluvím otevřeně o svých zkušenostech a pocitech se svými přáteli, místo abych si je schovával pro sebe. 1 2 3 4 5

– otočte na další stránku –

1 Úp ln ě n epravd iv é

2 Sp íše n epravd iv é

3 An i pr avd ivé an i n epravdiv é

4

5 Úp ln ě pr avd ivé

Sp íše pr avdiv é

16. Mám méně energie a unavím se rychleji, než většina lidí.

1 Úp ln ě n epravd iv é

2 Sp íše n epravd iv é

3 An i pr avd ivé an i n epravdiv é

4 Sp íše pr avdiv é

5 Úp ln ě pr avd ivé

31. Jsem citlivější (více se dojmu) než většina lidí. 1 2 3 4 5

17. Málokdy cítím, že si mohu svobodně vybrat, co bych chtěl dělat.

1 2 3 4 5

32. Domnívám se, že většina věcí, kterým říkáme zázraky, je jen náhoda. 1 2 3 4 5

18. Zdá se mi, že většině lidí dost dobře nerozumím.

1 2 3 4 5

33. Když mě někdo jakýmkoliv způsobem zraní, obvykle se mu to snažím oplatit. 1 2 3 4 5

19. Často se vyhýbám setkání s neznámými lidmi, protože s lidmi, které neznám, se cítím nejistě.

1 2 3 4 5

34. Moje činy jsou do velké míry určeny vlivy, které jsou mimo mou kontrolu. 1 2 3 4 5

1 2 3 4 5

35. Každý den se snažím přiblížit se o další krok ke svému cíli.

1 2 3 4 5

36. Prosím zakroužkujte „spíše pravdivé“, jedná se o ověřovací položku.

1 2 3 4 5

37. Jsem velice ambiciózní (ctižádostivý, cílevědomý) člověk.

20. Rád jiným lidem co nejvíce vyhovím.

1 2 3 4 5

21. Často si přeji, abych byl chytřejší než ostatní.

1 2 3 4 5

22. Žádný úkol pro mě není tak těžký, abych se ho nepokusil zvládnout co nejlépe. 1 2 3 4 5

23. Často se spoléhám na to, že mé problémy za mě vyřeší někdo jiný.

1 2 3 4 5

38. Obvykle zůstávám v situacích, které by většina lidí považovala za nebezpečné, klidný a vyrovnaný.

1 2 3 4 5

24. Často utrácím peníze tak dlouho, až u sebe žádné nemám, nebo dokud se nedostanu na účtu do mínusu.

1 2 3 4 5

39. Myslím si, že není chytré pomáhat slabým lidem, kteří si nedovedou pomoci sami.

1 2 3 4 5

25. Často zažívám ve chvílích odpočinku či uvolnění neočekávané záblesky pochopení a porozumění.

1 2 3 4 5

40. Když se k někomu zachovám nespravedlivě, nemám klid v duši, ani když se on zachoval nespravedlivě ke mně.

1 2 3 4 5

26. Moc se nestarám o to, zda mě mají druzí lidé rádi nebo zda schvalují věci, které dělám. 1 2 3 4 5

27. Obvykle se snažím získat pro sebe to, co chci, protože stejně není možné uspokojit všechny. 1 2 3 4 5

28. Nemám trpělivost s lidmi, kteří nepřijímají mé názory. 1 2 3 4 5

29. Často cítím takové souznění s přírodou, že se mi vše jeví jako součást jednoho živého procesu. 1 2 3 4 5

30. Když se mám setkat se skupinou cizích lidí, jsem ostýchavější než většina ostatních lidí. 1 2 3 4 5

1 2 3 4 5

41. Lidé se mi obvykle svěřují s tím, jak se cítí. 1 2 3 4 5

42. Někdy mám pocit, jako bych byl součástí něčeho, co nemá žádné omezení či hranice v čase ani v prostoru. 1 2 3 4 5

43. Někdy cítím takové duchovní spojení s jinými lidmi, které ani nedovedu popsat slovy. 1 2 3 4 5

44. Mám rád, když lidé mohou dělat to, co chtějí, bez přísných pravidel a předpisů. 1 2 3 4 5

45. Když se mi něco nepovede, přiměje mě to k tomu, abych se snažil ještě víc. 1 2 3 4 5

1 Úp ln ě n epravd iv é

2 Sp íše n epravd iv é

3 An i pr avd ivé an i n epravdiv é

4 Sp íše pr avdiv é

5 Úp ln ě pr avd ivé

46. Obvykle mám větší strach než většina lidí, že by se v budoucnu mohlo stát něco špatného. 1 2 3 4 5

1 Úp ln ě n epravd iv é

2 Sp íše n epravd iv é

3 An i pr avd ivé an i n epravdiv é

4 Sp íše pr avdiv é

5 Úp ln ě pr avd ivé

61. Když jsem na rozpacích nebo když mě někdo poníží, rychle to překonám. 1 2 3 4 5

62. Rád usiluji o větší a lepší věci.

47. Než se rozhodnu, obvykle si všechno dopodrobna promyslím.

1 2 3 4 5 1 2 3 4 5

48. Mám hodně špatných návyků, kterých bych se rád zbavil.

63. Než se rozhodnu změnit své zaběhané způsoby, jak něco dělat, potřebuji k tomu obvykle dostatek velmi dobrých praktických důvodů.

1 2 3 4 5

49. Jiní lidé mě příliš ovládají.

1 2 3 4 5

1 2 3 4 5

64. Téměř vždy zůstanu uvolněný a bezstarostný, i když skoro všichni ostatní mají strach.

1 2 3 4 5

65. Smutné písničky a filmy mě dost nudí.

1 2 3 4 5

50. Rád druhým posloužím. 51. Obvykle dokážu, že mi druzí lidé věří, i když vím, že to, co říkám, je přehnané nebo nepravdivé.

1 2 3 4 5

66. Okolnosti mě často nutí k tomu, abych dělal věci proti své vůli.

1 2 3 4 5

52. Někdy jsem pociťoval, že můj život je řízen duchovní silou, která je silnější než jakákoliv lidská bytost. 1 2 3 4 5

53. Mám pověst někoho, kdo je velmi praktický a nejedná na základě citových pohnutek. 1 2 3 4 5

54. Silně mě dojímá, když na mě někdo citově působí (například mě požádá, abych pomohl postiženým dětem. 1 2 3 4 5

55. Obvykle jsem tak odhodlaný dosáhnout cíle, že pokračuji v práci ještě dlouho poté, co to ostatní lidé vzdali. 1 2 3 4 5

56. Zažil jsem chvíle velké radosti, při nichž jsem najednou měl hluboký pocit jednoty se vším, co existuje. 1 2 3 4 5

57. Vím, co chci v životě dělat. 1 2 3 4 5

58. Často se nedokážu vypořádat s problémy, protože prostě nevím, co mám dělat. 1 2 3 4 5

59. Raději peníze utrácím, než šetřím.

1 2 3 4 5

67. Když je na mě někdo protivný, obvykle mu to rád oplatím tím samým. 1 2 3 4 5

68. Často mě to, co dělám, tak pohltí, že úplně zapomenu na všechno kolem - jako by neexistoval čas ani prostor. 1 2 3 4 5

69. Myslím, že můj život nemá žádný opravdový účel nebo smysl. 1 2 3 4 5

70. V neznámých situacích se často cítím stísněně a úzkostně, i když si ostatní myslí, že se vůbec není čeho bát. 1 2 3 4 5

71. Často se řídím svými instinkty, vnuknutími nebo intuicí ("šestým smyslem"), aniž bych si vše dopodrobna promyslel. 1 2 3 4 5

72. Rád jsem ve všem, co dělám, nejlepší. 1 2 3 4 5

73. Často cítím silné duchovní nebo citové spojení se všemi lidmi kolem. 1 2 3 4 5

74. Obvykle se snažím představit si sám sebe v kůži toho druhého, abych jej mohl skutečně pochopit. 1 2 3 4 5

1 2 3 4 5

60. Často se mi pro mé nadšení pro těžkou práci přezdívá "horlivec". 1 2 3 4 5

75. Zásady, jako je spravedlnost a čestnost, hrají v některých stránkách mého života malou roli. 1 2 3 4 5

1 Úp ln ě n epravd iv é

2 Sp íše n epravd iv é

3 An i pr avd ivé an i n epravdiv é

4 Sp íše pr avdiv é

5 Úp ln ě pr avd ivé

76. Jsem pracovitější než většina lidí. 1 2 3 4 5

77. I když se většina lidí domnívá, že to není důležité, trvám na tom, aby se věci dělaly přesně a pořádně.

1 Úp ln ě n epravd iv é

2 Sp íše n epravd iv é

3 An i pr avd ivé an i n epravdiv é

4 Sp íše pr avdiv é

91. Osobně jsem se hodně obětovat pro to, aby se svět stal lepším místem k životu např. jsem se snažil zabránit válce, chudobě a nespravedlnosti. 1 2 3 4 5

92. Trvá mi dlouho, než se sblížím s druhými lidmi.

1 2 3 4 5

78. Téměř ve všech společenských situacích se cítím velmi jistě.

5 Úp ln ě pr avd ivé

1 2 3 4 5

93. Dělá mi radost, když mí nepřátelé trpí. 1 2 3 4 5

79. Moji přátele nedokážou odhadnout, co cítím, protože se jim se svými osobními pocity nesvěřuji často. 1 2 3 4 5

80. Dokážu se snadno svěřit se svými pocity ostatním.

1 2 3 4 5

94. Práci začínám rád rychle, bez ohledu na její obtížnost. 1 2 3 4 5

95. Jiným lidem se často zdá, jako bych byl v jiném světě, protože si vůbec nevšímám věcí, které se dějí kolem mě.

1 2 3 4 5

81. Mám více energie a unavím se pomaleji než většina lidí.

1 2 3 4 5

96. Obvykle rád zůstávám nad věcí a stranou ostatních. 1 2 3 4 5

82. Často přestanu s tím, co dělám, protože dostanu strach, a to i když mi mí přátelé říkají, že všechno půjde dobře. 1 2 3 4 5

83. Často si přeji, abych byl mocnější než ostatní.

1 2 3 4 5

97. Při smutném filmu se rozpláču častěji než ostatní. 1 2 3 4 5

98. Z lehkého onemocnění nebo stresu (nadměrné zátěže) se dokážu vzpamatovat rychleji, než většina lidí.

1 2 3 4 5

84. Členové týmu zřídkakdy dostanou svůj spravedlivý díl. 1 2 3 4 5

1 2 3 4 5

99. Často mám pocit, jako bych byl součástí duchovní síly, na které závisí veškerý život. 1 2 3 4 5

85. Neustupuji ze své cesty proto, abych vyhověl ostatním lidem. 1 2 3 4 5

86. Ve společnosti cizích lidí nejsem vůbec plachý. 1 2 3 4 5

87. Většinu času trávím věcmi, které se jeví jako nezbytně nutné, ale pro mě nejsou skutečně důležité. 1 2 3 4 5

88. Myslím si, že náboženské a morální zásady, týkající se toho, co je správné a co špatné, by neměly mít velký vliv při rozhodování o obchodních záležitostech. 1 2 3 4 5

89. Často se snažím dát svá vlastní hodnocení stranou, abych mohl lépe pochopit, co prožívají druzí. 1 2 3 4 5

100. Než si mohu důvěřovat v mnoha lákavých (svůdných) situacích, potřebuji hodně času na to, abych rozvinul své dobré návyky. 1 2 3 4 5

101. Prosím zakroužkujte „úplně nepravdivé“, jedná se o ověřovací položku. 1 2 3 4 5

102. Rád dělám rychlá rozhodnutí, abych pohnul s tím, co je třeba udělat. 1 2 3 4 5

103. Obvykle si věřím, že dokážu snadno zvládnout věci, které by většina lidí považovala za nebezpečné (jako řídit rychle auto na mokré nebo zledovatělé vozovce). 1 2 3 4 5

104. Rád vymýšlím nové způsoby, jak něco dělat. 1 2 3 4 5

90. Mnoho mých návyků mi brání v tom, abych dosáhl cílů, které za něco stojí. 1 2 3 4 5

105. Raději peníze šetřím, než abych je utrácel za zábavu a podobné věci. 1 2 3 4 5

1 Úp ln ě n epravd iv é

2 Sp íše n epravd iv é

3 An i pr avd ivé an i n epravdiv é

4 Sp íše pr avdiv é

5 Úp ln ě pr avd ivé

106. Zažil jsem pocit kontaktu s božskou a nádhernou duchovní silou. 1 2 3 4 5

1 Úp ln ě n epravd iv é

2 Sp íše n epravd iv é

3 An i pr avd ivé an i n epravdiv é

4 Sp íše pr avdiv é

5 Úp ln ě pr avd ivé

121. Obvykle mám větší sebedůvěru a více energie než většina lidí, dokonce i po kratší nemoci nebo stresu (nadměrném napětí). 1 2 3 4 5

107. Mám tolik chyb, že se proto nemám moc rád. 1 2 3 4 5

108. Většina lidí se zdá být vynalézavější než jsem já. 1 2 3 4 5

109. Často porušuji pravidla a předpisy, pokud se domnívám, že si tím pomůžu. 1 2 3 4 5

110. I když jsem mezi svými přáteli, raději se před nimi moc "neotvírám". 1 2 3 4 5

111. Čím je práce nebo úkol těžší, tím jsem raději. 1 2 3 4 5

112. Často, když se podívám na nějakou obyčejnou věc, stane se něco nádherného dostanu pocit, jako bych ji viděl poprvé. 1 2 3 4 5

113. Vždy, když mám udělat něco nového a pro mě neznámého, pociťuji napětí a obavy.

122. Když se neděje nic nového, začnu se obvykle poohlížet po něčem vzrušujícím nebo napínavém. 1 2 3 4 5

123. Než se rozhodnu, rád si všechno pořádně promyslím. 1 2 3 4 5

124. Lidé, kteří se mnou mají co do činění, se musí naučit, jak dělat věci mým způsobem. 1 2 3 4 5

125. S většinou lidí navážu vřelý osobní vztah. 1 2 3 4 5

126. Často se o mě mluví jako o tom, kdo dokáže více než ostatní. 1 2 3 4 5

127. Raději bych si četl knihu, než bych hovořil o svých pocitech s jinou osobou. 1 2 3 4 5

1 2 3 4 5

128. Lidem, kteří mě zranili, to s chutí odplatím.

1 2 3 4 5

129. Když něco nefunguje tak, jak jsem si to představoval, spíše to vzdám, než abych v tom delší dobu pokračoval.

1 2 3 4 5

114. Rád se pustím do práce na jakémkoliv přiděleném úkolu. 115. Moje vůle je příliš slabá na to, abych dokázal překonat silné pokušení, i když vím, že v důsledku toho budu trpět. 1 2 3 4 5

116. Když se cítím rozrušený, obvykle jsem raději s přáteli, než když jsem ponechán sám sobě.

1 2 3 4 5

130. Jiní lidé se ke mně po citové stránce mohou snadno přiblížit. 1 2 3 4 5

1 2 3 4 5

131. Asi bych zůstal vstřícný a uvolněný při setkání se skupinou cizích lidí, i kdyby mi bylo řečeno, že nejsou přátelští.

1 2 3 4 5

132. Prosím zakroužkujte „spíše pravdivé“, jedná se o ověřovací položku.

1 2 3 4 5

117. Často dokážu víc, než ode mě lidé očekávají.

1 2 3 4 5

118. Náboženské zkušenosti mi pomohly porozumět skutečnému smyslu mého života. 1 2 3 4 5

133. Všeobecně nemám rád lidi, kteří mají odlišné názory než já. 1 2 3 4 5

119. Obvykle se snažím víc, než většina lidí, protože chci obstát co nejlépe. 1 2 3 4 5

134. Než se pustím do nějakého projektu, obvykle si dám trochu načas.

1 2 3 4 5

135. Obvykle trochu přeháním, když vyprávím zábavnou historku nebo si chci z někoho trochu vystřelit.

1 2 3 4 5

120. Prosím zakroužkujte „úplně pravdivé“, jedná se o ověřovací položku.

1 2 3 4 5

1 Úp ln ě n epravd iv é

2 Sp íše n epravd iv é

3 An i pr avd ivé an i n epravdiv é

4 Sp íše pr avdiv é

5 Úp ln ě pr avd ivé

136. Je pro mě hodně těžké přizpůsobit se změnám v tom, jak něco dělám, protože hned pociťuji napětí, únavu a obavy.

1 Úp ln ě n epravd iv é

2 Sp íše n epravd iv é

3 An i pr avd ivé an i n epravdiv é

4 Sp íše pr avdiv é

150. Často musím přestat s tím, co dělám, protože se začnu obávat, že by se něco mohlo pokazit.

1 2 3 4 5

137. Jsem větší perfekcionista (dělám věci pořádněji) než většina lidí. 1 2 3 4 5

138. Lidé si o mně myslí, že jsem příliš nezávislý, protože nedělám to, co po mně chtějí.

1 2 3 4 5

151. Často se o mně říká, že jsem "mimo", protože se tak zaberu do toho, co dělám, že ztratím ponětí o všem kolem. 1 2 3 4 5

152. Často beru stejný ohled na pocity druhých lidí jako na své vlastní.

1 2 3 4 5

139. Oproti většině ostatních lidí dokážu lépe šetřit peníze.

5 Úp ln ě pr avd ivé

1 2 3 4 5

153. Často se o mně říká, že nedokážu dotáhnout věci do konce. 1 2 3 4 5

140. Když nějaká práce zabere více času, než jsem předpokládal, často ji vzdám.

1 2 3 4 5

1 2 3 4 5

154. Většinou bych raději dělal věci, které jsou trochu riskantní (jako řídit auto do prudkých kopců a ostrých zatáček), než být pár hodin v klidu a nečinnosti.

1 2 3 4 5

155. Někteří lidé si myslí, že jsem moc skoupý na peníze nebo že je nerad vydávám.

1 2 3 4 5

156. Mám mnohem raději "vyzkoušené a osvědčené" způsoby, jak něco dělat, než zkoušení "nových a vylepšených" způsobů.

1 2 3 4 5

141. Jestli je něco dobré nebo špatné, je jen věcí názoru.

1 2 3 4 5

142. Často se toho od jiných lidí hodně naučím. 143. Věřím, že celý život závisí na nějakém duchovním řádu nebo síle, kterou nelze zcela vysvětlit.

1 2 3 4 5

1 2 3 4 5

157. Často dělám věci na ochranu rostlin a zvířat před vyhynutím.

1 2 3 4 5

158. Často dělám věci až do svého vyčerpání nebo se snažím udělat víc, než skutečně dokážu.

1 2 3 4 5

144. Když si nedám velký pozor, často se mi něco pokazí. 145. Novými myšlenkami a činnostmi se nadchnu pomaleji než jiní lidé. 1 2 3 4 5

146. Asi bych toho dokázal víc, ale nevidím důvod, proč bych se měl honit víc, než je nutné. 1 2 3 4 5

147. Obvykle se straním situací, kde bych se měl setkat s neznámými lidmi, i když jsem byl ujištěn, že budou přátelští. 1 2 3 4 5

148. Často se cítím být v tak těsném spojení s lidmi kolem, že to vypadá, jako by nás nic neoddělovalo. 1 2 3 4 5

149. Ve většině situací jsou mé přirozené reakce založeny na dobrých návycích, které jsem si osvojil.

1 2 3 4 5

159. Když jsem přichycen při tom, že něco dělám špatně, nedokážu se z toho dost dobře vykroutit. 1 2 3 4 5

160. Opakováním jsem si vypěstoval dobré návyky, které jsou silnější než většina okamžitých popudů nebo přesvědčení. 1 2 3 4 5

161. Myslím si, že v budoucnu mě potká velké štěstí. 1 2 3 4 5

162. Rychle se otevřu druhým lidem, i když je moc dobře neznám. 1 2 3 4 5

163. Když se mi něco hned napoprvé nepodaří, dám si za úkol se to naučit.

1 2 3 4 5

1 2 3 4 5

164. Aby člověk uspěl v obchodu, nemusí být nečestný. 1 2 3 4 5

1 Úp ln ě n epravd iv é

2 Sp íše n epravd iv é

3 An i pr avd ivé an i n epravdiv é

4 Sp íše pr avdiv é

5 Úp ln ě pr avd ivé

165. Při rozhovoru jsem daleko lepší posluchač než řečník.

1 Úp ln ě n epravd iv é

2 Sp íše n epravd iv é

3 An i pr avd ivé an i n epravdiv é

4 Sp íše pr avdiv é

5 Úp ln ě pr avd ivé

1 2 3 4 5

181. Myslím si, že je důležitější snažit se pochopit druhé a soucítit s nimi, než být na ně tvrdý a přísný.

1 2 3 4 5

182. Často si přeji, abych měl zvláštní schopnosti, jako třeba Superman.

1 2 3 4 5

166. Práce, kde bych nemohl být ve styku s lidmi, by mě neuspokojovala.

1 2 3 4 5

167. Moje postoje jsou většinou ovlivněny vlivy, které nemám pod kontrolou. 1 2 3 4 5

183. Rád se podělím o to, co jsem se naučil, s druhými lidmi.

1 2 3 4 5

184. Obvykle se na těžkou situaci dívám jako na příležitost nebo výzvu.

1 2 3 4 5

168. Často si přeji, abych byl silnější než ostatní.

1 2 3 4 5

169. Často si musím dát "šlofíka" nebo si odpočinout, protože se rychle unavím. 1 2 3 4 5

170. Nerad říkám lži, i když by to byla takzvaná lež z milosti. 1 2 3 4 5

171. Bez ohledu na jakékoli dočasné potíže, které musím překonat, vždycky myslím na to, že se to obrátí k lepšímu. 1 2 3 4 5

172. Jen s obtížemi utrácím peníze za své věci, dokonce i tehdy, když mám hodně našetřeno. 1 2 3 4 5

173. Často ze sebe vydám to nejlepší za obtížných okolností. 1 2 3 4 5

174. Raději si nechávám své problémy pro sebe. 1 2 3 4 5

175. Mám živou představivost. 1 2 3 4 5

176. Raději jsem doma, než abych cestoval nebo objevoval nová místa. 1 2 3 4 5

177. Vřelá přátelství s jinými lidmi jsou pro mě velice důležitá. 1 2 3 4 5

178. Často si přeji, abych zůstal navždy mladý. 1 2 3 4 5

179. Když mám podepsat nějaké papíry, všechno si nejdříve podrobně přečtu. 1 2 3 4 5

180. Myslím si, že při setkání s cizími lidmi bych zůstal klidný a vyrovnaný, i kdyby mi bylo řečeno, že se na mě zlobí. 1 2 3 4 5

185. Většina lidí, které znám, se stará jen o sebe, bez ohledu na to, zda to zraní někoho jiného. 1 2 3 4 5

186. Když se mám zotavit po kratší nemoci nebo vypětí, potřebuji hodně odpočinku, podpory nebo ujištění. 1 2 3 4 5

187. Vím, že existují určité zásady pro život, které nikdo nemůže porušit bez toho, aby za to nakonec nepykal. 1 2 3 4 5

188. Nechci být bohatší než ostatní. 1 2 3 4 5

189. Rád začínám práci pomalu, i když je jednoduchá. 1 2 3 4 5

190. Rád bych riskoval vlastní život pro to, aby byl svět lepší. 1 2 3 4 5

191. Když si mé práce nikdo nevšímá, mé odhodlání uspět se ještě zvýší. 1 2 3 4 5

192. Často si přeji, abych dokázal zastavit běh času. 1 2 3 4 5

193. Velice nerad se rozhoduji jen na základě svého prvního dojmu. 1 2 3 4 5

194. Raději bych byl sám, než se zabývat problémy jiných lidí. 1 2 3 4 5

195. Nechci být obdivován víc než jiní lidé. 1 2 3 4 5

196. Potřebuji od druhých lidí velkou pomoc, abych si vypěstoval dobré návyky. 1 2 3 4 5

1 Úp ln ě n epravd iv é

2 Sp íše n epravd iv é

3 An i pr avd ivé an i n epravdiv é

4 Sp íše pr avdiv é

5 Úp ln ě pr avd ivé

197. Rád udělám svou práci rychle, a pak se ještě přihlásím o další.

1 Úp ln ě n epravd iv é

2 Sp íše n epravd iv é

3 An i pr avd ivé an i n epravdiv é

4 Sp íše pr avdiv é

5 Úp ln ě pr avd ivé

213. Jsem rád, když jiní lidé vědí, že mi na nich opravdu záleží. 1 2 3 4 5

198. Je pro mě těžké tolerovat (snášet) lidi, kteří jsou jiní než já. 1 2 3 4 5

1 2 3 4 5

214. Většinou bych chtěl dělat něco riskantního (jako létat na rogalu nebo skákat padákem), než abych několik hodin musel zůstat v klidu a nečinnosti. 1 2 3 4 5

199. Když mě někdo zraní, namísto odplaty jsem k němu radši vlídný. 1 2 3 4 5

200. Jsem opravdu rád, když mám co na práci. 1 2 3 4 5

201. Snažím se co možná nejvíce spolupracovat s ostatními. 1 2 3 4 5

202. Často jsem díky své ctižádosti a tvrdé práci úspěšný. 1 2 3 4 5

203. Obvykle je pro mě snadné mít rád lidi, kteří vyznávají odlišné hodnoty než já. 1 2 3 4 5

204. Dobré návyky se pro mě staly mou "druhou přirozeností" - téměř vždy se spustí automaticky a samovolně. 1 2 3 4 5

205. Hrozně nerad měním způsob, jak něco dělám, i když mi hodně lidí říká, že existuje nový a lepší způsob, jak to udělat. 1 2 3 4 5

215. Protože často utrácím peníze z nějakého chvilkového popudu, těžko je dokážu ušetřit - dokonce i na takové věci, jako je dovolená. 1 2 3 4 5

216. Často se podvolím přání svých přátel. 1 2 3 4 5

217. Neobávám se nějakých hrozných věcí, které by se mohly stát v budoucnu. 1 2 3 4 5

218. Lidé si ke mně chodí často pro pomoc, pochopení a porozumění. 1 2 3 4 5

219. Většinou rychle odpustím každému, kdo mi ublížil. 1 2 3 4 5

220. Myslím, že mé současné přirozené reakce jsou obvykle shodné s mými zásadami a dlouhodobými cíli. 1 2 3 4 5

221. Raději počkám, až se toho, co se má udělat, ujme někdo jiný. 1 2 3 4 5

206. Myslím, že není moudré věřit tomu, co nemůže být vědecky vysvětleno. 1 2 3 4 5

222. S potěšením nakupuji věci pro sebe.

1 2 3 4 5

223. Měl jsem zážitky, které mi natolik objasnily mou roli v životě, že jsem z toho byl velice šťastný a rozrušený.

1 2 3 4 5

207. Kvůli úspěchu jsem odhodlán přinést mnoho obětí. 208. Rád si představuji, jak mí nepřátelé trpí. 1 2 3 4 5

209. Prosím zakroužkujte „ani pravdivé ani nepravdivé“, jedná se o ověřovací položku. 1 2 3 4 5

210. Při všem, co dělám, věnuji velkou pozornost detailům (jednotlivostem, drobnostem).

1 2 3 4 5

224. Obvykle respektuji (ohlížím se na) názory druhých. 1 2 3 4 5

225. Mé chování se řídí určitými cíli, které jsem si v životě vytyčil. 1 2 3 4 5

226. Je obvykle hloupé podporovat úspěch jiných lidí.

1 2 3 4 5

211. Obvykle se mohu svobodně rozhodnout, co budu dělat.

1 2 3 4 5

227. Často si přeji, abych mohl žít věčně. 1 2 3 4 5

212. Často se tak zaberu do toho, co dělám, že na chvíli zapomenu, kde jsem. 1 2 3 4 5

1 2 3 4 5

228. Když někdo poukáže na mé chyby, pracuji o to víc, abych je napravil. 1 2 3 4 5

1 Úp ln ě n epravd iv é

2 Sp íše n epravd iv é

3 An i pr avd ivé an i n epravdiv é

4 Sp íše pr avdiv é

5 Úp ln ě pr avd ivé

229. Nevzdám to, co dělám, jen kvůli dlouhému sledu neočekávaných nezdarů. 1 2 3 4 5

230. Ve všem, co se pokouším dělat, mám obvykle štěstí. 1 2 3 4 5

231. Přeji si, abych vypadal lépe, než ostatní. 1 2 3 4 5

232. Zprávy o mystických zážitcích odráží pravděpodobně jen toužebná přání. 1 2 3 4 5

233. Práva jedince jsou důležitější než potřeby jakékoliv skupiny. 1 2 3 4 5

234. Nepoctivost způsobí problémy jen tehdy, necháte-li se přichytit. 1 2 3 4 5

235. Dobré návyky mi usnadňují dělat věci tak, jak chci. 1 2 3 4 5

236. Za mé problémy mohou obvykle jiní lidé a nepříznivé podmínky. 1 2 3 4 5

237. Obvykle dokážu zůstat "v chodu" celý den, aniž bych se k tomu musel nutit. 1 2 3 4 5

238. Ve všem, co dělám, chci být nejlepší. 1 2 3 4 5

239. Než se rozhodnu, skoro pokaždé promyslím všechny skutečnosti dopodrobna, i když po mně ostatní vyžadují rychlé rozhodnutí. 1 2 3 4 5

240. Když je zapotřebí něco udělat, rychle se přihlásím. 1 2 3 4 5

Příloha č. VI TCI-r (Cloninger, 1999) Cloningerův dotazník temperamentu a charakteru Popis škál 1 VYHLEDÁVÁNÍ NOVÉHO (NS; Novelty Seeking) „Vyhledávání nového“ je temperamentová dimenze vyššího řádu skládající se ze čtyř subškál: Vzrušení z průzkumu (NS1), Impulsivita/Spontánnost (NS2), Výstřednost (NS3) a Chaotičnost/Neukázněnost (NS4). Vysoký skór v dimenzi Vyhledávání nového ukazuje na lehkou vzrušivost, rychlé změny nálad, zvídavost, nadšení, impulsivnost až neukázněnost. Dále rychlé a nadšené přijímání cizího a nového, na druhé straně rovněž projevy nadměrného hněvu, rychlé ochabnutí přízně v případě neuspokojení vlastních přání. Z toho plyne nestálost a nevypočitatelnost v mezilidských vztazích a proměnlivost cílů. Nízký skór představuje slabou vzrušivost, lhostejnost, stoický klid, reflexivitu, střídmost, systematičnost, odstup, toleranci k monotónnosti a respekt vůči řádu. Subškály dimenze Vyhledávání nového: Vzrušení z průzkumu (NS1; Exploratory excitability) Vysoký skór: Radost z objevování neznámých míst a situací, rychlé nadchnutí se pro nové nápady a aktivity, vyhledávání napětí, vzrušení a dobrodružství. Snadné podléhání nudě, vyhýbání se monotónnosti a rutině a radost ze zavádění změn a novot. Následkem toho jsou tito lidé vnímáni jako nekonveční a inovační. Nízký skór: (Stoická strnulost) Malá nebo žádná potřeba inovace, žádná satisfakce z objevování a proto upřednostňování známých tváří a míst. Pomalé (pokud vůbec) přijímání nových nápadů a postupů. Z toho důvodu jsou vnímáni jako lidé konvenční. Zřídka je něco znudí a raději zůstávají u osvědčeného, i když existují novější a lepší způsoby vedoucí ke stejnému výsledku. Impulsivita/Spontánnost (NS2; Impulsiveness) Vysoký skór: vzrušivé, dramatické, impresivní a „temperamentní“ chování. Obtížná kontrola vlastních nutkání, tendence dělat rychlá rozhodnutí i na základě nekompletních informací. Jednání ovlivněno momentálními pocity a vnuknutími. Jsou těkaví a nesoustředění. Nízký skór: (Reflexe) Schopnost dobré sebereflexe. Zřídka dají na odhady a intuici. Spíše jsou analytičtí a pokud je od nich žádáno rozhodnutí nebo formulace názoru, požadují detailní informace. Zřídka porušují pravidla. Vydrží být dlouho soustředěni a není jednoduché je z koncentrace vytrhnout. Výstřednost (NS3; Extravagance) Vysoký skór: Dávají na odiv své peníze, energii a pocity. Imponují svou galantností, okázalostí a nezdrženlivostí. Peníze utrácejí, nešetří. Vyhledávají život na hraně, v nejzazších mezích, které jim jejich potenciál dovoluje. Nízký skór: (Odstup) Jedinci rezervovaní, zdrženliví, s vysokou sebekontrolou. Neplýtvají penězi, energií ani pocity. Působí jako skromní až skrbliví. Jen pomalu se u nich probouzí ochota utrácet peníze, něco požadovat nebo se něčeho vzdát. Chaotičnost/Neukázněnost (NS4; Disorderliness) Vysoký skór: Náladoví a chaotičtí. Když nedostanou, co požadují, rychle je to rozladí a neváhají dát najevo svůj hněv. Upřednostňují aktivity bez striktních pravidel a nařízení, nemají rádi ustálené způsoby a předpisy. Utíkají od všeho, co je frustruje, nudí, nebo je jim jinak fyzicky nebo psychicky nepříjemné. Nízký skór: (Usměrnění) Sklon být organizovaní, řádní, systematičtí a soustavní. Raději vykonávají aktivity se striktními pravidly a nařízeními. Jsou schopni odložit odměnu, když jsou frustrováni, lépe než ostatní lidé. Nálada se jim mění pomalu, trvá dlouho, než projeví hněv otevřeně.

1

Přejato z: Preiss, M., TCI-r (Cloninger, 1999). Nepublikovaný pracovní překlad TCI-r pro interní účely. (upraveno) 1

VYHÝBANÍ SE POŠKOZENÍ (HA; Harm Avoidance) “Vyhýbaní se poškození” je temperamentový rys vyššího řádu skládající se ze čtyř subškál nižšího stupně: Anticipační obavy a pesimismus (HA1), Strach z nejistoty (HA2), Plachost (HA3) a Náchylnost k únavě (HA4). Vysoký skór v dimenzi Vyhýbání se poškození ukazuje na opatrnost, obezřetnost, bázlivost, ostýchavost, pochybovačnost, nervozitu, nejistotu, pasivitu, negativní emoce či pesimismus. Chovají se nesměle a se zábranami. Mají málo životní energie a tak se cítí trvale unavení či lehce unavitelní. Potřeba častějšího ujišťování a povzbuzování a veliká citlivost na kritiku a trest. Pesimismus a nesmělost vedou k neopodstatněným obavám. Nízký skór značí uvolněnost, bezstarostnost, smělost, odvahu, vyrovnanost a optimismus. Sociální smělost a sebevědomí. Hodně životní energie, obdivováni jsou pro svoji aktivitu a vitalitu. Subškály dimenze Vyhýbání se poškození: Anticipační obavy a pesimismus (HA1; Anticipatory worry and pessimism) Vysoký skór: Tito lidé jsou pesimističtí s tendencí strachovat se a očekávat selhání či úraz. Projevuje se v jakýchkoliv situacích, i když je jedinec podporován a opětovně ujišťován. Těžko se vyrovnávají s ponížením a situacemi, v nichž jsou uvedeni do rozpaků. Nízký skór: (Nepotlačovaný optimismus) Pozitivně smýšlející optimisté, problémy je většinou vůbec nerozhází. Nenucenost, nonšalantnost, bezstarostnost, neváhají dát v sázku svoji psychickou a fyzickou pohodu. Ponížení a rozpaky lehce překlenou. Strach z nejistoty (HA2; Fear of uncertainty) Vysoký skór: Nedokáží tolerovat nejistotu ani okolnosti, které by mohli vést k nebezpečí. Cítí se napjatě a úzkostně v neznámých a nejistých situacích, přestože se není čeho bát. Neradi riskují, mají problémy s adaptací na změny v zažitém stylu a raději zůstávají tiše a pasivně v ústraní. Nízký skór: Sebevědomí, klidní lidé, cítí se jistě i v postavení, které nemají ostatní v oblibě nebo ho považují za hazardní. Riskují, rychle se adaptují na změny v zažitých postupech. Plachost (HA3; Shyness) Vysoký skór: Ve společnosti plaší a nedůrazní. Vyhýbají se interakci s cizími lidmi, nevěří si. Nízký skór: Působí směle, jsou výrazní a vycházejí lehce s okolím. Mluví bez váhání, zapojují se do sociálních aktivit. Náchylnost k únavě (HA4; Fatigability) Vysoký skór: Unavení, mají méně životní energie než většina ostatních. Často si během dne potřebují odpočinout, jsou snadno unavitelní. Pomaleji se ozdravují z lehkých onemocnění nebo stresových zkušeností, než je typické. Nízký skór: Energičtí a dynamičtí. Dlouho fungují bez potřeby odpočinku. Je jen málo věcí, které považují za obtížné či vysilující. Z lehkých nemocí a stresu se zotavují velice rychle. ZÁVISLOST NA ODMĚNĚ (RD; Reward Dependence) „Závislost na odměně“ je temperamentový rys vyššího řádu skládající se ze tří subškál: Sentimentalita (RD1), Vřelost/Laskavost (RD2) Náklonnost/Upřímnost (RD3), a Závislost (RD4). Vysoký skór v Závislosti na odměně ukazuje na tendenci být něžní, srdeční, milující, citliví, oddaní, závislí a sociabilní. Vyhledávají kontakt s lidmi a jsou otevření ke komunikaci. Jsou citliví na společenskou náladu, mají vřelé vztahy a porozumění jiným lidem. Jsou ale lehce ovlivnitelní v názorech a citech, které mohou vést ke ztrátě objektivity. Nízký skór mají lidé praktičtí, paličatí, chladní a sociálně necitliví. Jsou spokojeni, když jsou sami, a zřídka iniciují otevřenou komunikaci s ostatními. Drží si odstup. Mají problémy najít něco společného s jinými lidmi. Subškály dimenze Závislost na odměně: Sentimentalita (RD1; Sentimentality) Vysoký skór: Citovost, prožívání sympatií a porozumění. Lehce podléhají intenzivním emocím, vypovídají, že prožívají zprostředkované city intenzivně, tj. osobně zažívají, co ostatní okolo nich cítí. Nízký skór: (Citový chlad) Praktičtí jedinci, chladní a nezaujatí. Zřídka je nějaký cit vyvede z rovnováhy a tak mohou působit necitlivě, podivínsky, neúčastně.

2

Vřelost/Laskavost (RD2; Openness to warm communication) Vysoký skór: Upřednostňují důvěrné vztahy před izolovaností. Otevřeně mluví se svými přáteli o svých pocitech. Vytvářejí vřelé a dlouho trvající vazby. Jsou citliví na opomíjeni a odmítnutí. Nízký skór: (Netečnost) Více či méně projevovaná netečnost a nezainteresovanost v sociálních vztazích. Upřednostňují naprosté soukromí před důvěrnými vztahy a tak působí nezávisle a samostatně. Nedělí se o intimní pocity, působí jako odcizení, izolovaní a vzdálení samotáři. Náklonnost/Upřímnost (RD3; Attachment/Openness) Vysoký skór: Nízký skór: Závislost (RD4; Dependence) Vysoký skór: Závislí na citové podpoře a souhlasu od ostatních. „Pečují“ o to, jak na ně ostatní pohlížejí, a mohou vyhledávat a stimulovat nadměrnou ochranu a dominanci u ostatních. Jsou nerozhodní, vyhledávají podporu nebo ochranu, ochotně podřídí, aby vyhověli a potěšili své „ochránce“. Vysoká citlivost na kritiku nebo odmítnutí. Také se nadměrně zaobírají obavou, že budou opuštěni. Nízký skór: (Nezávislost) Nevyžadují ani podporu ani souhlas od ostatních lidí, jsou nezávislí a necitliví vůči společenskému tlaku, kritice či vyloučení ze společnosti. Zřídka se podřídí cizím přáním, působí nezávisle, soběstačně. VYTRVALOST (PS; Persistance) „Vytrvalost“ je temperamentový rys vyššího řádu skládající se ze čtyř subškál: Radost z námahy (PS1), Pracovitost (PS2), Ctižádostivost (PS3), Perfekcionismus (PS4). Lidé s vysokým skórem ve Vytrvalosti jsou snaživí, pracovití, ambiciózní, horliví, perfekcionisté. Pracují rádi a nevadí jim vyšší pracovní zátěž. Typický je pozitivní přístup k práci, dobrá motivovanost, schopnost ponaučit se ze svých chyb, vytrvalost i při déle trvajícím nezdaru, cílevědomost a důvěra ve své schopnosti. Problémem může být přeceňování vlastních schopností, neschopnost včas skončit, neuvědomování si nebo zlehčování zátěže, které vystavují svůj organizmus při déletrvajícím pracovním vytížení, přemíra horlivosti na úkor zvážení alternativ a zvážení postupu. Nízký skór mají lidé, kteří nejsou pracovití, podceňují se, v práci jsou pragmatičtí. Rádi setrvávají v nečinnosti, práci se spíše vyhýbají a jsou velice citliví na větší pracovní vytížení. Mají pragmatický přístup k práci, rozmýšlejí postupu před vlastní činností, nepřetěžují se. Nevýhodami jsou lehká demotivace, podceňování svých schopností, tendence vzdát rozpracovaný úkol nebo ho nedotáhnout do konce. Subškály dimenze Vytrvalost: Radost z námahy (PS1; Eagerness of effort) Vysoký skór: Do práce se pouští s vervou a snaží se ji zvládnout co nejrychleji. Mají pozitivní přístup k práci, potřebu se něčím stále zaměstnávat. Nízký skór: S prací začínají velice pomalu a to i když je jednoduchá. S narůstající obtížností jejich neochota pracovat stoupá. Snaží se práci vyhnout, nebo ji oddalují. Raději setrvávají v nečinnosti. Pracovitost (PS2; Work hardened) Vysoký skór: Práci si užívají. Mají raději práci, která na ně klade vyšší nároky. Obtížnost je motivuje k lepším výkonům, nezdar je neodradí, funguje jako výzva. Nízký skór: Neradi pracují. Obtížnou práci mají tendenci vzdát. Stejně reagují, když se poukáže na jejich chyby. Neúspěšný pokus je demotivuje. Ctižádostivost (PS3; Ambitious) Vysoký skór: Vypovídá o ctižádostivosti a cílevědomosti, tito lidé jsou rádi ve všem nejlepší, chtějí uspět nad očekávání ostatních lidí, pokud si jejich práce nikdo nevšímá, odhodlání se ještě zvýší. Jsou ochotni přinést mnoho obětí, jsou často úspěšní a reflektují, že právě jejich postoj a odhodlání uspět jsou zdrojem úspěchu. Nízký skór: Jedinec si nevěří, nikdy se necítí nejlepší, cítí se podprůměrně a proto není soutěživý. Podceňuje se, chybí mu dostatek úsilí k tomu, aby dotáhl věci do konce. Nezdar ho utvrdí v názoru, že na to nemá. Perfekcionismus (PS4; Perfectionist) Vysoký skór: Jsou velice pracovití a obvykle tak odhodláni dosáhnout cíle, že pracují ještě dlouho poté, co to ostatní vzdali. Vždy se snaží obstát co nejlépe, nevzdávají se ani po dlouhém sledu neočekávaných

3

nezdarů. Jejich práce musí být dovedena do naprosté dokonalosti, aby byli spokojeni. Často tak dělají věci až do vyčerpání, nebo se snaží udělat víc, než je v jejich silách. Nízký skór: (Pragmatičnost) Přistupují k práci pragmaticky, věří, že jsou schopni lepšího výsledku, ale nevidí důvod, „proč se honit víc, než je nutné“. SEBEŘÍZENÍ (SD; Self-directedness) „Sebeřízení” je charakterový rys vyššího řádu skládající se z pěti subškál: Zodpovědnost (SD1), Cílevědomost/Rozhodnost (SD2), Vynalézavost (SD3), Sebeakceptace (SD4), Sebedisciplína (SD5). Vysoký skór vypovídá o schopnosti řídit sám sebe a své činy, tito lidé jsou vnímáni jako zralí, silní, soběstační, zodpovědní, spolehliví, cílevědomí, konstruktivní a celkově dobře integrovaní jedinci, mají zdravé sebevědomí a sebejistotu. Vyznačují se vysokou efektivitou a adaptací chování dle potřeb a cílů, které si vytyčí. Pokud jsou nuceni řídit se příkazy, mohou se jevit jako rebelující a vytvářející potíže, protože kriticky rozebírají cíle a hodnoty dané autoritou a vybízejí je k jejich uvážení. Nízký skór ukazuje na nezralost, slabost, subtilnost, jsou obviňující, destruktivní, neefektivní, nezodpovědní, nespolehliví a špatně integrovaní, pokud se neřídí direkcemi vyzrálé vůdčí osobnosti. Často je u nich diagnostikována porucha osobnosti. Postrádají vnitřní organizaci, což jim znemožňuje rozpoznat, ustanovit a sledovat smysluplné cíle. Subškály dimenze Sebeřízení: Zodpovědnost (SD1; Responsibility) Vysoký skór: Cítí se svobodně ve volbě svých budoucích činností, uvědomují si, že jejich postoje, chování a problémy se projevují na vlastních volbách. Jsou si vědomi zodpovědnosti za své postoje a chování. Působí spolehlivě a věrohodně. Nízký skór: (Obviňování) Jedinci mají sklon obviňovat ostatní lidi a vnější okolnosti z nepříjemností, které se jim staly. Cítí se být ve svých postojích, chování a volbách determinováni vlivy, nad kterými nemají kontrolu, nebo které jdou proti jejich vůli. Neberou zodpovědnost za své činy, působí nespolehlivě a nezodpovědně. Cílevědomost/Rozhodnost (SD2; Purposefulness) Vysoký skór: Rozhodní a cílevědomí, mají jasno ve smyslu a směru jejich života. Jsou schopni odložit odměnu, aby dosáhli svého cíle. Řídí svoji činnost v souladu s dlouhodobými cíly a hodnotami. Nízký skór: (Bezcílnost) Vnitřně zápasí o cíl, účel a smysl svého života. Nejsou si jisti dlouhodobými cíly a tak cítí nutnost reagovat na momentální okolnosti a potřeby. Život se jim může zdát prázdný a beze smyslu až na krátké momentální impulsy. Většinou nedokáží oddálit odměnu ve prospěch dosažení cíle. Vynalézavost (SD3; Resourcefulness) Vysoký skór: Schopní, vynalézaví, novátorští, akční, produktivní a efektivní. Vědí si rady s řešením problémů, iniciativně po možnostech řešení pátrají. Pohlížejí na obtížné situace jako na výzvu nebo příležitost. Nízký skór: (Nečinnost) Nízké hodnocení, pocit bezmoci, beznaděje a neefektivnost. Nevyvinuli potřebné dovednosti a sebedůvěru nutné ke zvládnutí problému, cítí se neschopně a nezpůsobile. Sebeakceptace (SD4; Self-acceptnce) Vysoký skór: Sebevědomí, uvědomující si svoji sílu i své limity, snaží se podávat nejlepší výkony, aniž by předstírali něco, čím nejsou. Jsou vyrovnaní a spokojení se svým momentálních psychickým i fyzickým stavem. Přesto se mohou snažit posouvat své limity skrze trénink a snahu. Nízký skór: (Sebeodmítavost) Odmítají sama sebe, projevují nízkou sebeúctu, neakceptují a ani si neužívají svoje duševní a fyzické rysy. Rádi sní o neskutečném bohatství, důležitosti, kráse a trvalém mládí. Když jsou pak konfrontováni s opakem, spíše je to podráždí, než přiměje konstruktivně zrevidovat cíle a zvyky. Sebedisciplína (SD5; Enlightened second nature) Vysoký skór: Vyvinuli spektrum dobrých, cíle-sledujících návyků, takže automaticky jednají ve shodě se svými dlouhodobými hodnotami a cíly. Toho je dosahováno postupně skrze sebedisciplínu, ale následně se to stává automatické (druhá přirozenost). Tyto návyky se většinou osvojují opakovaným cvičením a nabývají větší síly, než mají momentální impulsy a nápady. Nízký skór: (Špatné návyky) Projevují rozporuplné návyky, které znesnadňují uskutečnění hodnotných cílů (návyky neslučitelné s cíly). Jsou vnímáni jako lidé se slabou vůlí, lehce scházející z cesty, kterou si vytyčili. Nemají dostatečně silnou vůli na to, aby byli schopni překonat silná pokušení, i když vědí, že následkem toho budou trpět.

4

SPOLUPRÁCE (CO; Cooperativeness) „Spolupráce“ je charakterový rys vyššího řádu skládající se z pěti škál: Sociální tolerance (CO1), Empatie (CO2), Ochota pomoci (CO3), Soucit (CO4), Čestnost (CO5). Spolupráce byla formulována k rozeznávání takových individuálních rozdílů, jako jsou míra schopnosti identifikace se s ostatními lidmi a jejich akceptace. Vysoký skór mají jedinci empatičtí, tolerantní, soucitní, podporující, féroví a zásadoví. Rádi jsou ostatním ku prospěchu a snaží se s nimi maximálně spolupracovat. Respektují a rozumí potřebám a preferencím ostatních stejně dobře jako svým. Lidé s nízkým skórem jsou líčeni jako sebestřední, netolerantní, kritičtí, neochotní pomoci, pomstychtiví a oportunističtí. Zajímají se o vlastní prospěch a tak se mohou chovat bezohledně vůči citům a právům ostatních. Subškály dimenze Spolupráce: Sociální tolerance (CO1; Social acceptance) Vysoký skór: Jedinci tolerantní a přátelští, přijímají ostatní lidi takové, jací jsou, a to i když s nimi nesdílejí názory, hodnoty, morální zásady nebo image. Nízký skór: (Netolerance ke společnosti) Netolerantní a nepřátelští. Je pro ně typická netrpělivost s jinými lidmi a jejich kritizování, zvláště vůči lidem odlišných názorů a cílů. Empatie (CO2; Empathy) Vysoký skór: Snaží se představit si sama sebe v „cizí kůži“. Jsou ohleduplní a vysoce sladění s city ostatních lidí. Chovají se k nim s vážností a respektem, často odloží své soudy, aby mohli druhým lépe porozumět. Zatímco „závislost na odměně“ úzce souvisí s prožitky souladu, empatie navíc obsahuje vědomé porozumění a respektování cílů a hodnot ostatních lidí. Nízký skór: (Sociální apatie) Lidé sociálně apatičtí, nezajímají je pocity ostatních, nejsou schopni s nimi sdílet emoce, utrpení ani nesnáz. Nerespektují a nepřipisují žádnou hodnotu názorům a cílům ostatních lidí. Ochota pomoci (CO3; Helpfulness) Vysoký skór: Jedinci, kteří pomůžou, podpoří, povzbudí a ujistí. Rádi jsou ostatním ku prospěchu. Upřednostňují práci v týmu před prací samostatnou. Nízký skór: (Neochota pomoci) Sebestřední, egoističtí a sobečtí, chovají se bezohledně vůči svému okolí, starají se jen o svůj prospěch a to i v případě, že jsou v týmu s vysoce kooperativními jedinci. Upřednostňují samostatnou práci nebo vedení nad prací kolektivní. Soucit (CO4; Compassion) Vysoký skór: Soucit, dobročinnost, shovívavost a schopnost odpustit. Snaží se překonat urážky a špatné zacházení a budovat lepší vztah. Nízký skór: (Pomstychtivost) Užívají si pomstu na lidech, kteří jim ublížili. Triumf pomsty se zjevně projevuje jako aktivní agresivní chování, skrytě se jeví jako pasivně agresivní chování. Čestnost (CO5; Pure hearted consciousness) Vysoký skór: Čestní, upřímní a svědomití. Mají hluboce zakotvené stálé etické zásady a principy. Nízký skór: (Sobecké prospěchářství) Oportunisté, tj. jsou schopni udělat cokoliv pro dosažení svých cílů. K okolí mají tendenci se chovat nečestně, s předsudky. Jejich způsoby přímo reflektují profit. SEBEPŘESAH (ST; Self-Transcendence) „Sebepřesah“ je charakterový rys skládající se ze tří subškál: Nezištnost (ST1), Transpersonální identifikace (ST2), Duchovní zaměření (ST3). Vysoký skór mají jedinci skromní, trpěliví, kreativní, nezištní a spirituální. Ve svém životě nacházejí naplnění. Ve východních společenstvech je na ně pohlíženo jako na moudré a osvícené lidi, zatímco na Západě bývají vnímáni, vzhledem k těmto rysům, jako lidé naivní. Jsou schopní dobře tolerovat dvojznačnost a nejistotu. Dokáží si plně užívat většinu svých aktivit, aniž by nutně museli znát výsledek činnosti nebo měli urgentní potřebu činnost kontrolovat. Hodně těchto lidí upřímně cítí, že svět se vyvíjí přesně tak, jak má. Navíc udávají, že právě jejich spiritualita jim pomohla porozumět smyslu jejich života. Jedinci s vysokým „sebepřesahem“ působí na své okolí jako pokorní a skromní lidé, kteří jsou ochotni uznat svůj nezdar a to dokonce i v záležitostech, které je stáli to největší úsilí, a jsou vděční jak za své úspěchy, tak neúspěchy. Nicméně mohou být kritizováni za to, co se dle západních měřítek jeví jako naivita, smýšlení o věcech skrze nadpřirozeno a subjektivní idealismus, neboť je to v rozporu s honbou za bohatstvím a mocí. Přesto jedinci s vysokou hodnotou „sebepřesahu“ mají výhodu, když musí čelit utrpení a smrti, což se s přibývajícím věkem stává nevyhnutelné. Nízký skór mají lidé pyšní, netrpěliví, neimaginativní, nevnímaví vůči umění, sebevědomí, materialističtí a ve svém životě nezažívající naplnění. Nedokáží tolerovat dvojznačnost, nejistotu a překvapení.

5

Místo toho bojují za vyšší kontrolu prakticky nade vším. Tito jedinci působí domýšlivě a stále nespokojeně s tím, co mají. Na druhou stranu v západní společnosti mohou být obdivováni pro svou rozumovost, vědeckost, objektivitu a úspěch. Nicméně mají problémy vyrovnat se s utrpením a smrtí a přijmout je s klidnou myslí. To vede k narůstajícím obtížím s vyrovnáváním se s přibývajícím věkem. Subškály dimenze Sebepřesah: Nezištnost (ST1; Self-forgetful) Vysoký skór: Tendence daleko přesahovat své hranice, když jsou hluboce ponořeni do vztahu, nebo koncentrováni na vykonávanou činnost. V takových chvílích mohou ztratit pojem o prostoru a čase. Proto mohou někdy působit duchem nepřítomně, jako „z jiného světa.“ Opravdu hluboká ponoření zažívají při silných zážitcích, při zklidnění mysli nebo dosažení vyšší úrovně vhledu. Lidé, kteří se často takto oprostí od své osoby, bývají líčeni jako kreativní a originální. Nízký skór: (Zaměření na sebe) Jedinci charakterističtí tendencí uvědomovat si svou osobu ve vztazích, nebo když se soustředí na práci. Jen zřídka je ohromí krása a umění. Proto je na ně většinou pohlíženo jako na lidi konvenční, prozaické, neimaginativní a vědomé si sebe sama. Transpersonální identifikace (ST2; Transpersonal identification) Vysoký skór: Cítí nevšedně silné pouto k přírodě, včetně skutečného životního prostředí a lidí, a světu (kosmu) jako celku. Mohou vypovídat o svém pocitu, že všechno je částí jednoho žijícího organismu. Jsou ochotni se obětovat, aby pomohli učinit svět lepším místem, tj. např. zabránit válkám, chudobě a nespravedlnosti. Mohou vyhledávat činnosti, které směřují k ochraně světa, právě pro svou lásku k přírodě. Důsledkem toho na ně bývá některými lidmi pohlíženo jako na pomatené idealisty. Nízký skór: (Vlastní identifikace) Zřídka zažívají silný vztah k lidem nebo přírodě. Spíše jsou to individualisté, kteří se necítí ani přímo ani nepřímo spjatí s tím, co se děje s ostatními lidmi a zbytkem světa. Nejsou ochotni položit oběť, aby učinili svět lepším místem, pokud není evidentní nějaká praktická výhoda. Na přírodu spíše pohlížejí jako na vnější předmět, kterým se dá manipulovat pomocí rozličných nástrojů, než jako na něco, čeho jsou neoddělitelnou částí. Duchovní zaměření (ST3; Spiritual acceptance) Vysoký skór: Věří zázrakům, nadsmyslovým zážitkům a jiným spirituálním fenoménům a vlivům (telepatie, šestý smysl ap.). Smýšlejí o věcech skrze jejich duchovní rozměr. Nízký skór: (Racionalita) Uznávají pouze objektivní, empiricky podložená a hmatatelná fakta. Obvykle odmítají cokoliv, co nemůže být vědecky dokázáno. To je značně znevýhodňuje, když čelí situacím, nad kterými nemají kontrolu ani možnost si je racionálně zdůvodnit, jako v případě úmrtí, utrpení nebo nespravedlivého trestu.

6

Příloha č. VII

FFS1

Průměrná pořadí Kruskal-Wallisova testu pro jednotlivé škály TCI-r u skupin FFS1 a FFS4

FFS4

70 HA4 HA1

ST3

HA3 NS3

Průměrné pořadí

60

ST

HA

65 RD1

CO5

RD4

HA2

ST1

NS

CO4

NS1 RD3

NS2

RD

CO3

CO

ST2

55

SD1

RD2

CO1

50 NS4

PS2

SD3 PS3

PS4

CO2

SD4

SD

SD2

45

PS PS1

40 SD5

35 NS1

NS2

NS3

NS4

HA1

HA2

HA3

HA4

RD1

RD2

RD3

RD4

PS1

PS2

PS3

PS4

SD1

SD2

SD3

Škály TCI-r

SD4

SD5

CO1

CO2

CO3

CO4

CO5

ST1

ST2

ST3

NS

HA

RD

PS

SD

CO

ST