Ročník 2.
Záboří 6. 10. 2008
číslo 3/2008
Úvodní slovo Vážení spoluobčané, příznivci slova starosty, kterým jsme doposud zahajovali každé číslo našeho Zpravodaje, budou asi zklamáni. Tentokrát se budou totiž muset spokojit pouze se slovem mým. Víte, od čeho je odvozeno slovo starosta? No jistě, od starostí. A těch má každý starosta, kterému není život v obci lhostejný, dost a dost. Starosti má tedy i ten náš, který má na obci práce až nad hlavu. Necháme ho proto trochu odpočinout, nebudeme ho ještě více zatěžovat, ale věřím, že si příště na nás čas udělá a jeho slovo bude opět zdobit první stránku Zpravodaje. Starostu i místostarostu teď nejvíce zatěžuje akce kanalizace, pro kterou připravují podklady pro vypracování projektu, aby akce mohla být zahájena a obec dostala dotaci. Vím, co to všechno obnáší, ale mnozí z vás si to vůbec nedovedou představit. Obec musí vykoupit pozemky kolem rybníka Pátek, které vlastní rodina Vaníčků. Pokud vím, majitelů z rodiny Vaníčků je 17 a s každým musí být sepsána smlouva. Žijí nejen na různých místech v republice, ale dokonce i v cizině. O to je to všechno složitější. Pokud se všechno nestihne v termínu, obec dotaci nedostane. V lepším případě se zahájení prací opozdí, každopádně je příprava takové akce velmi psychicky náročná. V tomto roce vzpomeneme dvacáté výročí otevření naší základní školy. S touto stavbou to také nebylo jednoduché. Tehdy jsem byla přímo u toho. Taková škola neměla být v Záboří vůbec postavena. Měla tu stát montovaná dřevostavba. Jak by asi vypadala nyní? Předseda tehdejšího MNV, p. Josef Antony, takovou stavbu do obce nechtěl. Vzpomínám na jeho slova, že nechce, aby po létech jednou jeho vnukům nadávali, co to nechal v Záboří postavit. Jeden týden peníze na stavbu byly, druhý týden zase ne. Nakonec to vyšlo, obec peníze na školu dostala. Mnohde nám ji závidí, škoda jen, že se stále potýká s nedostatkem žáků. Ale o škole si počtete na dalších stránkách Zábořského zpravodaje. Ještě se zmíním o další akci, a to je oprava cesty ke kostelu. Jistě mně dáte všichni za pravdu, že tato cesta již po rekonstrukci přímo volala. Chůze po ní už byla téměř nebezpečná a také zde došlo i k úrazu. Když se starosta na zastupitelstvu poprvé zmínil, že by se mělo s cestou něco dělat, hned mě napadlo, že se bude říkat, že si ji opravuje sám pro sebe. Je totiž majitelem staré školy a cesta ke kostelu vede kolem ní. Byly osloveny tři firmy, které za provedení prací požadovaly téměř stejné finanční částky, a to 780 – 820 tis. Kč (jenom za práci) plus 240 tis. Kč materiál. Nakonec žádná firma vybrána nebyla, protože jejich finanční požadavky byly neúměrně vysoké. Obec nakoupila dlažební kostky a další materiál, starosta sehnal řemeslníky, práce s nimi byly nasmlouvány za podstatně nižší částky. Jak dopadla celá rekonstrukce finančně? Celkové náklady na práci činily 375 tis. Kč, na materiál 240 tis. Kč. Z toho je jasně vidět, kolik se ušetřilo. Dotace byly poskytnuty ve výši 240 tisíc Kč. Pohodlnější by jistě bylo zadat práce firmě, takto to stálo opět více starostí a nervů pro starostu, jeho zástupce a některé zastupitele. Zbylé dlažební kostky budou ještě použity na vydláždění prostoru kolem schodů do kostela. Myslím si, že dlažební kostky byly zvoleny správně, do této historické části obce by se asi těžko hodil asfaltový povrch cesty, i když to je věc názoru. Co je v plánu udělat ještě v letošním roce, to si každý může přečíst ve vývěsní skříňce na návsi. Bylo by jistě milé nám, zastupitelům, kdyby občané projevili více zájmu o dění v obci účastí na schůzích zastupitelstva. Vždyť každé zasedání obecního zastupitelstva je veřejné. Možná by více občanů pochopilo, že práce starosty, místostarosty a celého zastupitelstva vůbec není jednoduchá, možná by ze strany občanů bylo i méně kritiky a více pochopení pro naši práci. Závěrem bych chtěla ještě dodat, že třídíme odpad. Je to velice chvályhodné, ale někdy to kolem kontejnerů vypadá hrozně. A stačí přeci tak málo, jen po sobě uklidit. Děkuji všem, kteří tak činí. J.V.
Číslo 3/2008
Zábořská škola včera, dnes a zítra Dne 4. listopadu tomu bude právě 20 let, kdy žáci poprvé vstoupili do nové školní budovy v Záboří. Při této příležitosti si Vás dovolíme provést netušenou historií i živou současností školy, bez níž by život v obci byl mnohem chudší. Vždyť Logo školy vzniklé tradice školy jsou zde opravdu dle návrhu Petra pevné a zakořeněné již v době Viktory třicetileté války. K historii budov zábořské školy z archivních záznamů lze uvést, že původně byl školou dřevěný domek stávající na jižním svahu pod kostelem nedaleko tvrze, který ke konci 18. století, stejně jako blízkou zvonici, zničil požár. Zvonice byla postavena znovu na témže místě, ale místo školy byly po urovnání spáleniště zřízeny zahrady. Hrabě Špork, majitel Lnářského panství a patron zábořské školy, tehdy zakoupil domek čp. 33 i s pozemkem a upravil v něm učebnu a byt pro učitele. Stavení bylo dřevěné, byt pro učitele spočíval ze dvou světnic, větší a menší a z „černé kuchyně“. Z ní se šlo do malé tmavé spižírny, v níž se nacházel sklep na brambory. Na neohrazeném dvoře stála malá stodůlka s chlévem pro hovězí dobytek. Na této škole bylo vyučováno do r. 1829 v zimním i letním běhu, přičemž v zimě nemusely do školy v Záboří chodit děti z Lažan, Doubravice a Milčic. Do těchto vesnic docházel denně střídavě pomocník nebo podučitel a vyučoval děti v chalupě s největší místností. Účast dětí zajišťovali rychtáři obcí. Protože škola v čp. 33 chátrala, musel „patron“ hrabě Karel z Linkerů postavit na nátlak úřadů i obcí na jižním svahu budovu novou. Vyučovat se v ní začalo dne 13. 10. 1861 po vysvěcení Vincencem Ullrichem, biskupským vikářem a farářem z Březnice. Roku 1871 byla za Ignáce Houry, jako již nového řídícího učitele, škola rozšířena o třetí třídu po zrušení bytu druhého učitele. V letech 1881-1882 byla místním rolníkem Josefem Říšským přistavěna školní přístavba za cenu 2259 zl. Od 1. 1. 1883 se i zde začalo vyučovat. Ve škole měl byt učitel i jeho pomocník. Roku 1883 přibyla čtvrtá třída a to právě v přístavku školy. Chátrající budovu původní školy v č. 33 koupil a přestavěl obchodník p. Václav Helma. Z historie kantorské je první písemnou zmínkou záznam z roku 1642. Jedná se o přísahu učitele zábořské školy, tedy zápis povinností, které musel učitel vykonat. Vrchní dozor nad školami (i školou v Záboří) měl od roku 1622 Jezuitský řád až do svého zrušení r. 1773. Místním dozorcem byl farář. Šlechticové a panští úředníci měli své „Praeceptory“ (jistě vzpomenete na preceptora z pohádky Tři oříšky pro Popelku), avšak o vyučování vesnických dítek se nikdo mnoho nestaral. Tu a tam vyučoval nějaký řemeslník ve svém bytě při své
Strana 2
práci základy psaní, čtení a počítání (takto vyučující byli nazýváni „Kumpáni“). V r. 1749 byly sníženy platy učitelské a tento stav trval do r. 1773, což mělo za následek, že učitelé vyučovali dítky opět privátně. Marie Alžběta, hraběnka Serenyiová, vydala 1. 1. 1763 „Školní řád blatenský“, který obsahoval povinnosti rektora školy, učitele, ale i rodičů, magistrátu a hospodářského úřadu, např.: „Oba dva, rektor i mládenec či učitel všech veřejných hospod navštěvování jako věci nepříslušné se nanejvýš uvazují, tím méně v čas školní nějaké pití do školy nositi, anebo nějaké vyražení v kartách a kostkách hledati se opovažují, takového života se varovati a štítiti, též mládeži neb obci k pohoršení nebýti.“
Reprodukce obecního kronikáře p. J. Vorby Od r. 1793 tzv. „Tagenbuch“ určoval, že ve školách mohou učit jen faráři, katecheti a jiné církevní osobnosti, ale není pochyb, že přesto vyučovali učitelé. Od r. 1808 se zachovaly tzv. Školní katalogy, kde jsou přesně evidováni všichni učitelé, dohližitelé a další informace (počty žáků, tříd atd.). V tomto katalogu z roku 1808 je např. jako „školní dohližitel“ zdejší školy jmenován Josef Křivanec ze Záboří. V r. 1830 docházelo do zábořské školy 93 hochů a 112 dívek (za učitelování Josefa Brože a faráře Josefa Machovce), všech 205 žáčků pohromadě v jedné světnici učili dva učitelé současně. Na jedné straně seděly děti z 1. třídy a na druhé ostatní z jiných tříd. Takto se vyučovalo do r. 1831. Když farář J. Machovec v r. l831 zemřel, stal se farářem zábořským Augustýn Jedlička, známý spisovatel publikující pod jménem Velebín Třemšínský. Dohližitelem se po zemřelém Křivancovi stal Václav Sladký. Škola byla rozšířena o druhou třídu r. 1834, ta byla zřízena v „Panském špýcharu“ (staré tvrzi), kde se učilo do r. 1861. V r. 1837 byly zřízeny ve špýcharu i učebny další. Školní rok trval 47 týdnů, učilo se pouze dopoledne, děti měly docházet do l4 let svého věku, ale zpravidla již do školy nedocházely po dovršení 12 let, což bylo tolerováno inspekcemi. Děti už pomáhaly doma, jak uvádí školní kronika. Aby v zimě děti nemrzly, dodávalo se dřevo: od patrona hraběte Šporka z panství lnářského, velkostatku bratronického, ze
Číslo 3/2008
Záboří, Lažan, Bratronic, Čečelovic, Slivonic a Jindřichovic. V 17. a 18. století v Záboří vyučovali např. Jiří Žlutický r. 1654 (v tomto roce byla vydána berní rula, tj. soupis majetků v království českém), Václav Benjamin Svoboda (1668-1686), Václav Feilber (16911693), Vojtěch Mikšovský (1697-1705), Martin Procházka (1713-1727), Josef Brož (1792-1829) a mnoho dalších učitelů. Po Brožově smrti se stal nástupcem Josef Houra. Pomocníkem mu byl jeho syn Josef. Otec měl příjem 129 zl., 39 a jednu pětinu krejcaru, syn 70 zl. Pro zajímavost a srovnání - příjmy Brožovy pocházely z „Posnopného“, které bylo: ze Záboří 2 mandele žita, ječmene, ovsa, z Blatenky 6 měřic a 2 žejdlíky žita, z Bratronic např. 12 snopů žita, stejně tak ječmene a ovsa, podobně z ostatních obcí (Čečelovic, Doubravice, Hlupína, Jindřichovic, Lažánek, Mečichova, Milčic, Nahošína). Obce byly povinny učiteli po žních složit obilí a zavést ho do školní stodoly. Za toto posnopné musel učitel v neděli a ve svátek zpívat a hrát na varhany v kostele při bohoslužbách, zvonit klekání, péct hostie a doprovázet duchovního k nemocným. Za působení Josefa Houry byly v r. 1852 za posnopné zakoupeny státní obligace za 1050 zlatých a uloženy u berního úřadu v Blatné, kde si učitel vybíral 5% úrok. Do tohoto roku dostával učitel peníze (tzv. „sobotáles“) jen od dětí rolníků. Za dítě se týdně platily 2 krejcary. Vybírat sobotáles byli povinni starostové, ale vybírali jej značně nepořádně. Mimo to dostával učitel tzv. „koledu“, ( 7 zl. 58 kr.) a „štolu“ (10 zl. 24 kr.) Dále obdržel ročně 16 a půl sáhu dříví na topení. Za Josefa Houry učili na zábořské škole Václav Hrdlička (1836-1843) a po něm do r. 1849 František Pobuda, který odešel na učitelský ústav v Praze. Josef Houra po 10 let nepřijal žádného pomocníka, dokud jeho syn Ignác nevystudoval učitelský ústav v Praze a stal se r. 1859 při otci pomocníkem a po jeho odchodu do výslužby r. 1866 učitelem. Josef Houra zemřel 6. 6. 1883. V r. 1862 byla zrušena funkce „patronů“ škol, byli jmenováni vždy na dobu 3 let „Výborové školní“ zastupovaní faráři, katechety, majiteli, zástupci. To byli např. starosta Záboří František Křivanec, Vojtěch Panuška z Bratronic, František Malý z Čečelovic, všichni chalupníci, rolník Václav Šrámek ze Slivonic a rolník Josef Fulín z Lažánek. Císař Josef II. uložil vrchnostem povinnost zřizovat a vydržovat školy na jejich panství, a to ve všech obcích, kde byl farní kostel, za to jim ale udělil jistá práva, zejména dosazovat učitele. Tak vznikl Patronát školní, jenž byl tvořen dohromady z 20 škol o 25 třídách. Vyučovalo se náboženství, čtení, psaní a počty. Ve školním roce 1872/1873 započala řádná činnost místní školní rady. Obec Záboří zvolila za člena Václava Křivance, jenž se stal školním dohližitelem. Obec Čečelovice dosadila Josefa Končelíka, Lažánky společně s Mečichovem Jana Bulína z Lažánek, Slivonice Václava Šrámka a Bratronice s Jindřichovicemi Václava Vokroje z Jindřichovic. Roku 1880 bylo započato s výukou
Strana 3
ženských ručních prací, které do r. 1892 vyučovala Františka Šopfová, do r. 1898 Františka Hourová. Dnem 1. 1. 1883 byla otevřena IV. třída, za podučitele byl dosazen Josef Siblík (spoluautor publikace Blatensko - Březnicko, vydané v r. 1925). Roku 1884 založil Ignác Houra při škole „Pamětní knihu“, která je vedena dodnes. Díky tomu jsou známi všichni učitelé, kteří zde vyučovali. Obecní škola v Čečelovicích byla založena a rovněž vysvěcena r. 1910, od počátku zde působil jako řídící učitel Josef Žák. Tím přestaly do zábořské školy docházet děti z Čečelovic a Slivonic. Po jejím zrušení se vše vrátilo do původního stavu. Počátkem školního roku 1887 se postarala místní školní rada o letní tělocvičnu, vystavěnou před školní budovou zvýšením tarasové zdi a urovnáním místa návozem a postavením náčiní v nákladu 94 zl. a 20 kr.
Budova staré školy na počátku minulého století Následující vzpomínky, které možná rozjitří mysl pamětníků, jsou již z minulého století : Krupobití 19. 7. 1904 způsobilo takovou bídu, že ve škole byla zřízena „polévková kuchyně“, neboť rodiče neměli co dát dětem k obědu. Rozdáno bylo 8359 obědů. Tato charitativní činnost pokračovala i v dalších letech: např. 1911/12 bylo rozdáno celkem 1353 porcí polévky v ceně 81 korun 18 hal. Na úhradě nákladů se podíleli občané ze Záboří i okolí. V letech 1910–1927 se na škole v Záboří pravidelně konaly „Stromkové slavnosti“, při kterých žáci sami sázeli stromky, které vypěstovali nebo je někdo jiný věnoval (např. baron Battaglia 20 stromů a 30 keřů). Počátkem 1. světové války, tedy v r. 1914, zhotovili žáci pro vojáky vlněné punčochy, nátepníčky, kukly a papírové vložky do bot. O tři roky později byla školní docházka velmi špatná kvůli hospodářským a domácím pracím dětí, tudíž ani jejich prospěch ve vyučování nebyl valný. Do vzniku republiky se počet dětí pohyboval mezi stopadesáti a dvěma sty, v dalším období mezi 110 – 150 žáky. 30. května 1926 sehrály školní děti divadelní hru „Světluška“. Čistý výnos činil 70 Kč. V r. 1929/1930 byla ve škole v Záboří zřízena začáteční postupná třída, ve škole bylo v 1. třídě 18 hochů a 17 dívek, ve 2. třídě 21 hochů a 18 dívek, ve 3. třídě 21 hochů a 11 dívek, ve 4. třídě pak 13 hochů a 9 dívek.
Číslo 3/2008
Strana 4
Třída ve staré škole Dne 6. 1. 1931 bylo založeno při škole rodičovské sdružení, školu navštěvovalo 72 chlapců a 64 dívek, v r. 1931/32 pak 78 chlapců a 63 dívek. Ve školním roce 1933/34 docházelo 64 chlapců a 77 dívek, 1934/35 70 hochů a 79 dívek, 1935/36 64 hochů a 74 dívek. Za účasti žáků školy tehdy proběhla slavnost svěcení pomníku padlých. V r. 1936/37 bylo ve škole 52 hochů a 63 dívek. V roce 1937/38 bylo ve škole evidováno 46 chlapců a 61 dívek, na výpomoc nastoupil pomocný učitel a kandidát na učitelství Emanuel Kulovaný. Když zemřel T. G. Masaryk, byla na jeho počest uskutečněna 6. 3. 1938 na vršku „Průhon“ velká ohňová vatra. V září 1938 byl společně s dalšími zábořskými muži povolán E. Kulovaný v hodnosti podporučíka jezdectva k výkonu vojenské služby v rámci vyhlášené mobilizace. Ve školním roce 1939/40 byl ustanoven definitivním učitelem Břetislav Vlk. Rodičovské sdružení ošatilo jednu chudou dívku z 1. třídy. Pololetní prázdniny byly 3x prodlouženy, výuka začala až 4. 3. 1940. Na škole proběhla slavnost ke zřízení protektorátu Čechy a Morava, na počest 51. narozenin A. Hitlera (30. 4. 1940) vlály říšské a protektorátní prapory na škole, faře, obci, poště a kampeličce. Školu navštěvovalo 115 žáků. V r. 1945 již bylo ve škole 8 postupných ročníků, celkem 72 žáků a žákyň. Opět se vyučovalo náboženství (páterem Jaroslavem Janů), bylo obnoveno rodičovské sdružení, vyčištěna, vydesinfikována a vymalována škola. Žáci byli měřeni a váženi. V září a říjnu byl hromadně organizován sběr šípků, kaštanů a léčivých bylin. Žákům byly rozdávány věci poskytnuté organizací „UNNRA“. Ubývalo dětí, vyučovalo se ve dvou třídách. V dalším roce vyučoval náboženství zdejší farář Josef Buček. Při měření žactva byl nejmenší Fr. Renč, nejlehčí Miloslav Ounický, oba z 1. třídy, nejvyšší Václav Křivanec a nejtěžší Jaroslav Žižka, oba z 2. třídy. V ošacovací akci bylo oblečeno 15 dětí. Byl zahájen provoz školního rozhlasu. V r. 1948 byl do školy zaveden telefon. V l. třídě se učilo 27 a ve 2. tř. 22 dětí. V r. 1948/49 bylo v 1. třídě 32 hochů a 22 dívek. Byl zaveden „zimní čas“a stanoven pětiletý plán školy. Žáci se zapojili do hledání mandelinky bramborové („americký brouk“ – dle tehdejší propagandy shazován z letadel Američany s cílem zničit zemědělství).
V Záboří se ale téměř nevyskytovala. Školní rok 1949/50 se nesl ve znamení různých kulturních a politických akcí, školení učitelů, pokračoval sběr všeho ještě ve větší míře. Velmi často se promítaly filmy ve zdejším kině u Říhů. Od ledna do března probíhal v Záboří kurs ruštiny, pro děti se vařila polévka. Od l. dubna děti místo ní dostávaly zdarma teplé mléko připravované ze 2 sudů sušeného mléka, které škola obdržela od mezinárodního dětského fondu. Ve školním roce 1950/51 se učilo 32 hochů a 29 dívek ve dvou třídách. Pro další rok bylo typické odhlašování a přihlašování se k výuce náboženství, školu navštěvovalo celkem 36 hochů a 25 dívek. V r. 1955 zde vznikla „hudební škola“. V r. 1959 se sesula zeď - taras ve svahu pod „Starou školou“ a musela být opravena. V r. 1969 byl postaven „školní pavilon“ a ředitelem školy jmenován Emanuel Kulovaný, který také vedl a psal obecní kroniku (zemřel v r. 1978). V r. 1971 byla na školním pozemku u hřbitova postavena chatka jako šatna pro školu, na tento pozemek byl již v r. 1966 zaveden vodovod (ve stejnou dobu jako na nově zřízený hřbitov). V listopadu 1973 začala výstavba sportovní haly jako jedné ze dvou halových staveb na Českobudějovicku.
Výstavba nové budovy školy V polovině osmdesátých let žáčků přibývalo, pro silné populační ročníky byly prostorové i organizační podmínky školní výuky, rozdělené do dvou budov, tj. školního pavilonu a staré školy, neúnosné. Proto byla zahájena stavba moderní budovy s celkovými náklady 4.263.000,- Kč a kapacitou 320 žáků. Po jejím otevření byla v původním školním pavilonu zřízena mateřská škola, která doposud fungovala pouze v Čečelovicích. Bohužel budova staré školy chátrala, díky politickým změnám v letech devadesátých se obci nepodařilo realizovat přestavbu na byty učitelů. Prodejem do soukromých rukou se zabránilo zdevastování objektu, jenž má význačnou hodnotu nejen historickou, ale i citovou z pohledu bývalých žáků. I přes probíhající obnovu budovy „staré školy“, kdy je jisté, že zůstane zachována, byť zmodernizována pro nový účel využívání, zůstává pocit nostalgie - už tu nikdy nezazní zvonek na přestávku a po něm dětský smích. Pro ty, kteří neměli příležitost porozhlédnout se
Číslo 3/2008
v interiérech školy, uvádíme, že dvoupodlažní budova má 8 tříd pro 320 žáků, 2 odborné učebny a 5 kabinetů. Úpravou šatny a sborovny bylo vytvořeno místo pro školní družinu a klub. Se sportovní halou a od 27. května 1991 i s novou školní kuchyní s jídelnou tvoří uzavřený komplex. Přes svou „novotu“ vyžaduje stálou údržbu a investice, které přispívají k ekonomice provozu a k bezpečnosti žáků, například jako v říjnu roku 1995 dokončená rekonstrukce kotelny. Převod vytápění z LTO na propan-butan si vyžádala 1.080.000,- Kč. Spojením základní, mateřské školy a jídelny byla k 1. 1. 2003 vytvořena příspěvková organizace ZŠ a MŠ Záboří. Ale škola není jen o budově samé. Ta je sice podmínkou kvalitní výuky, nicméně nositeli vědomostí jsou vyučující a těch se za posledních dvacet let na škole v Záboří vystřídalo na čtyřicet. Do roku 1992 vedla školu paní ředitelka Růžena Vokrojová, kterou vystřídal dosavadní ředitel Václav Špatný. Škola měla do r. 1996 osm tříd. S návratem k devítileté školní docházce počet tříd vzrostl na devět. Tento stav se udržel až do roku školního 2004/2005, kdy vzhledem k úbytku žáků byl snížen počet tříd na 7 s devíti ročníky. Od školního roku 1994/95 byla ve škole zahájena výuka hudebního, později výtvarného oboru ZUŠ Blatná.
Nyní škola zajišťuje pro 89 žáků vzdělávání ve třídách s malým počtem dětí. Díky tomu je výrazně rozvinuta individuální péče zvláště o děti s vývojovými poruchami učení. Kvalitu vzdělávacího procesu dokumentuje fakt, že jsou žáci školy v naprosté většině úspěšní v přijímacím řízení na střední školy. Úspěch dosahují i v jiných oblastech, především sportovních, výtvarných, ale i odborných soutěžích. I přes existenční problémy spojené s klesajícím počtem dětí a nárůstem nákladů na provoz je současná škola důstojným pokračovatelem starých tradic zábořského školství. K dvacetiletému výročí školy připravili žáci a učitelé řadu akcí. V únoru proběhla úspěšná výstava projektu „Škola plná vlaků“ a v květnu školní akademie. Týden otevřených dveří se připravuje v termínu od 3. do 7. listopadu. Sobota 8. 11. bude patřit setkání všech pracovníků školy, kteří v ní posledních 20 let působili. V. Špatný, JiŘí, JaVor Více o ZŠ Záboří najdete na www.zs.zabori.indos.cz
Strana 5
Zábořská pouť „pod lípou“ Pouť je konečně tady. Po horečných přípravách zahrnujících přípravu občerstvení, tanečního parketu a dalších nezbytností, mohla sláva začít. Kolem jedné hodiny odpolední se začali scházet první lidé, kteří čekali na návsi na vystoupení blatenských mažoretek. Počasí se vydařilo na jedničku, a tak se nemusely holky mažoretky třást zimou a pánové se měli na co koukat. Po jejich vydařeném čísle se celá náves stěhovala pomalým krokem pod lípu. Protože se Klatovští dragouni nemohli zřejmě poutě v Záboří dočkat, přijeli dříve a hned se jich využilo. Hráli po celou dobu přechodu z návsi pod lípu. Zde každého označkoval pan Kurz se svými děvčaty razítkem „Tiskopis“ nebo „87454“ (jiná razítka v tu dobu nebyla k mání) a zábava mohla začít. Mažoretky se ještě jednou předvedly v plné kráse a po nich již následovala představení ZŠ a MŠ Záboří. Malí účinkující se nebáli a bez jakéhokoli ostychu předvedli svá vystoupení. Hůř na tom byli právě „vyšlí“ deváťáci. Pouť pro ně byla špatně naplánovaná…, ale „rozlučák“ den předtím se jim nejspíš docela vydařil. I tak ale dali do svých reklam všechno, a bylo se na co dívat. Proto díky, deváťáci, bylo to super! A škola a školka to měly za sebou. Teď už i pan starosta byl méně nervózní, trochu se začal uvolňovat, asi i u něho se začala po velkých přípravách a stresech dostavovat pouťová nálada. To již byli přichystáni strakoničtí vojáci, kteří nám měli předvést ukázku bojového útoku. Páni i dámy si přišli určitě na své. I když dámy spíš než bojové umění obdivovaly svalnatá těla mladých vojáků a tajil se jim dech při pohledu na možná smrtelná zranění v boji. Hned po jejich čísle vyskočil z letadla nad námi parašutista. Ač muži očekávali výsadkářku – to byla nejspíš jen kachna – byl to muž. Povedlo se mu přistát na místě určení, na louce pod kostelem, a sklidil tak nemalý obdiv. Za chvilku už pan starosta naháněl Lukáše Písaříka. Všichni utichli, když v podání Lukáše zazněla první píseň od skladatele Karla Svobody. Lukáš nám spolu se svojí přítelkyní Andreou Cejpkovou během svého téměř hodinového vystoupení zazpíval nádherné písničky českých i zahraničních interpretů. Odpoledne zakončovali Klatovští dragouni. Ač se jednalo o lidové písně určené pro tanec, netancoval nikdo. Tedy opomenu-li prcky, kteří „pařili“, co jen mohli. Dospělí jen poslouchali, pobrukovali si, popíjeli a jedli. Odpoledne se tedy vydařilo, počasí vydrželo a všichni se zdáli spokojení. Dobrá nálada se přenesla i na večerní zábavu. A tak byl parket při hudbě pana Koubka tanečníkům malý. Tancoval každý, kdo ještě nebyl společensky unavený. Paní Češková ve stylové zástěře roznášela koláče jako pravá selka, volejbalisté pekli maso a snažili se prodat co nejvíce panáků. Čím víc se blížila půlnoc, tím více někteří posedávali a polehávali na lavičkách... Únava se rychle dostavovala. Ale divte se, když je člověk celý den na nohou…
Číslo 3/2008
Strana 6
Fotogalerie ze zábořské pouti
Vystoupení mažoretek na návsi
Slavnostní pouťový pochod pod lípu
Netradičně pojatá reklama v podání žáků 9. ročníku
Dobrá nálada patří i do výčepu – zpívalo se i zde
K tanci a poslechu vyhrávali Klatovští dragouni
Tančilo se opravdu o sto šest
Všude vládla pohoda a pouťová nálada
Na zdraví a za rok opět nashledanou!
Číslo 3/2008
Strana 7
Z činnosti TJ ZD Záboří Letní měsíce bývají většinou pro sportovce „okurkovou sezónou“. V Záboří to však letos příliš neplatilo. Na tenisových kurtech proběhl Memoriál Miroslava Petráška ve čtyřhrách, volejbalisté uspořádali již 6. ročník turnaje smíšených týmů Zábořská smeč, mužská polovina tohoto oddílu již poměrně úspěšně vstoupila do dalšího ročníku okresního přeboru. Hlavní slovo však bude patřit ženám z oddílu ZRTV, který rozhodně nezahálí.
obávat, hravě ji totiž nahradí naše mladá děvčata. Ženy a děvčata lačné po pohybu: přijďte mezi nás, zažijete „vzrůšo“ a zeštíhlíte pas!
Oddíl ZRTV- ve zdravém těle zdravý duch Základna našeho oddílu je poměrně široká, vždyť čítá kolem padesáti členek. Aerobiku však všechny neholdujeme, a proto se scházíme v místní sportovní hale ve skromnějším složení. Přestože máme výhodu v tom, že pronájem haly za nás vyrovnává tělovýchovná jednota a my tedy můžeme využívat tento prostor zdarma, mrzí nás, že této přednosti nevyužívá přeci jen více žen. Přesný počet se neustále mění, vždyť my, ženy, to nemáme vždy lehké: uvolnit se od svých rodin, dětí či zaměstnání. I přes tyto komplikace se ale pravidelného cvičení zúčastňují kromě „domácích“ i ženy z okolních vesnic. Letos jsme se rozhodly dokázat nevěřícím mužům, že opravdu trápíme svá těla a přichystaly jsme půlnoční představení na sokolské schůzi. Předvedená sestava aerobiku se setkala s uznáním a my bychom v podobném duchu rády pokračovaly. V létě opouštíme zdi tělocvičny a zlepšujeme svou fyzickou kondici zdoláváním kilometrů na kole. V okruhu 20 km už známe na místních cestách každou kočičí hlavu. Po každém cvičení či jiném aktivním pohybu je nutné v rámci regenerace doplnit tekutiny a získat informace o dění v obci a nedalekém okolí, čímž povznášíme společně strávené chvíle na téměř společenskou událost. V rámci rozvoje dobrých vztahů podporujeme i místní hokejisty formou cvičení roztleskávaček (viz fotografie), často pomáháme organizovat akce pro děti. Letos nás na pár měsíců opustí naše cvičitelka Lenka, ale o budoucnost aerobiku se nikdo nemusí
Volejbalový turnaj Zábořská smeč 2008 Závěr prázdnin tradičně patří v Záboří volejbalistům. Ti zde pošesté uspořádali turnaj smíšených družstev Zábořská smeč. Podruhé proběhlo toto klání na dvou hřištích, na kterých změřilo své umění 11 mužstev. I přes počáteční problémy s podmáčeným hřištěm se nakonec líté boje odehrávaly až do sedmé hodiny večerní. Vítězství si odvezli hráči ze Sedlice u Rožmitálu, druhé skončily překvapivě Lažany. Ani tři domácí týmy se rozhodně neztratily. Nejlepší z nich obsadil krásné třetí místo a rozšířil tak sbírku pohárů o další cennou trofej. Poslední finálovou smečí však den rozhodně ještě nebyl u konce. Ti, kteří nebyli unaveni, se přesunuli „pod lípu“, kde se za doprovodu skupiny M.E.K. konalo přátelské posezení. Ani citelné chladno neodradilo všechny tancechtivé, a tak se nakonec přišla bavit asi stovka návštěvníků. Kdo na konci srpna navštívil Záboří, určitě nelitoval. Těšme se na Zábořskou smeč 2009. OP ve volejbalu mužů – 1. kolo:
Žížaly Záboří – Řepice Žížaly Záboří – Fezko Old dogs Žížaly Záboří – TJ Blatná „A“
2:1 2:1 1:2
Memoriál M. Petráška v tenisu: Turnaje ve čtyřhrách se zúčastnilo 6 dvojic ze Záboří, Blatné, Strakonic, Sedlice a Radomyšle. Ranní nepřízeň počasí byla naštěstí zažehnána, a tak všechny zápasy proběhly v přátelském duchu za příznivého počasí. Vítězné vavříny si odnesl ředitel strakonické nemocnice MUDr. T. Fiala s J. Holečkem. Domácí rodinný tým Slavíková – Slavík obsadil pěkné 3. místo. Konečné pořadí: 1. Fiala Tomáš – Holeček Jaroslav (Strakonice) 2. Mašek Zdeněk – Švejda Miroslav (Blatná) 3. Slavík Josef – Slavíková Hana (Záboří) 4. Poklop Luboš – Mandl Jindřich (Radomyšl) 5. Antony Josef – Sulek Antonín (Záboří-Sedlice) 6. Slavík Jiří- Peterka Luboš (Záboří- Radomyšl)
Číslo 3/2008
Strana 8
Sdělení České pošty: Jistě jste již slyšeli, že v rámci celé České pošty probíhá optimalizace a racionalizace provozoven. Z tohoto důvodu je z pošty Záboří od 1. 10. 2008 propuštěna doručovatelka paní Hrubá, jejíž práci převezme vedoucí pošty. Zásilky budou doručovány až odpoledne. Občané si mohou zřídit na poště zdarma schránku a vybírat si ji kdykoliv během hodin pro veřejnost. Hodiny pro veřejnost na poště Záboří od 1. 10. 2008 PO 8.00 - 11.30 14.30 - 15.15 ÚT 8.00 - 11.30 14.30 - 15.15 ST 8.00 - 11.30 14.30 - 16.30 ČT 8.00 - 11.30 14.30 - 15.15 PÁ 8.00 - 11.30 14.30 - 15.15 Marie Kůrková, vedoucí pošty v Záboří
Opustila nás: Šretrová Růžena - dne 21.8.2008
Čest její památce!
Významného životního jubilea se dožívají
Říjen Listopad
Prosinec
Jakšová Růžena Klugner Václav Brada František Fišerová Anežka Mašek Josef Běle Václav Hokr František
84 let 86 let 60 let 81 let 70 let 60 let 60 let
Obec Záboří přeje všem jubilantům pevné zdraví!
Poděkování I mezi námi, Zábořáky, se najdou slušní a poctiví lidé. Důkazem toho je p. Pavel Troníček, který se zachoval jako čestný občan. Mnohokrát mu děkujeme za to, že se postaral o pánské kolo, které se díky jeho ochotě nedostalo do cizích rukou Josef Vydra
Vítání občánků 20. září 2008 Do nového života přivítal starosta obce ing. M. Augustin nejmladší Zábořačky a Zábořáky na místním OÚ. Počáteční žvatlání, broukání a pláč malých oslavenců doplňovaly veselé písničky a básničky v roztomilém podání dětí z mateřské školky. Pro potěšení miminek se na chvíli proměnily v loupežníky, a tím si od dospělého obecenstva zasloužily obrovský potlesk a od „mrňousků“ roztomilý úsměv. Na památku si mladé rodiny odnesly nejen dárkovou tašku, pamětní list, maminky žlutou růži, ale kojenci a batolátka i „pevný základ do svého budoucího věna“ (jak pronesla babička p. Alena Majerová), a to 2000,- Kč. A jak zakončit slavnostní okamžik? Samozřejmě rodinným focením u kolébky a přiťuknutím si skleničkou šampaňského na zdraví a štěstí nových zábořských občánků – Lindě Majerové, Janu Fiňkovi, Elišce Vydrové, Ondřeji Augustinovi, Nele Šimánkové a Antonínu Čadkovi. Text: Radka Flašková, foto Lenka Součková a Jaroslav Vorba Na celkových finančních nákladech tohoto vydání zábořského zpravodaje se podílela firma:
Čtvrtletník vydávaný Obcí Záboří. Redakční rada: Jaroslava Vodičková, Jitka Říhová, Jaroslav Vorba, Michal Gutwirth. Náklad: 200 výtisků. Adresa: Obec Záboří, Záboří 88, 387 34 Záboří, tel. 383 494 333, e-mail OÚ:
[email protected], redakce:
[email protected]. Tisk: Blatenská tiskárna, s.r.o. Povoleno MK ČR E 17553 Uzávěrka příštího čísla: 1. 12. 2008
Příloha čísla 3/2008
Strana 1
S MÍROU DO SENÁTU Vážení, mám rád jižní Čechy a jsem rád, že drtivou většinu života jsem mohl strávit ať už u rybníků, v lesích nebo mezi lidmi zde. Je to můj kraj. Na svět jsem přišel ve Strakonicích, ve Volyni jsem prožil první léta života. Z Velkých a Malých Nepodřic pocházejí mí prarodiče z matčiny strany, z Jinína a Bušanovic pak z otcovy. Měl jsem to štěstí, že u dědy s babičkou na venkově jsem stihl vyrůstat jako v dávných dobách, bez elektriky a televize, ale od rána do večera venku, byť i jako malý jsem leckdy musel přidat ruku k dílu. V osmdesátých letech jsem zde prošel škálou dělnických profesí, později dojížděl na Temelín, přestěhoval se do Českých Budějovic, kde jsem i starostoval, abych dvě období dělal poslance za Jihočechy. Ve Strakonicích stále žijí obě dvě mamky, jejichž návštěvy vždy se ženou rádi stihneme. Kousek od Záboří jsem strávil pár let života. Pracoval jsem na šachtě mezi Kátovskem a Nahošínem. Zdejší krajina je naprosto úžasná, mám ji prochozenou i projetou na kole, teď už bohužel stále častěji projížděnou autem. Nevím, zda existuje krásnější kousek světa. Pro mne asi ne. Ze Záboří pochází i jeden můj kamarád, hokejista a trenér Karel Pražák. Co Vám nabízím? 1. Reprezentanta, který spoluformuloval a také prosazoval základní pilíře demokratických principů v naší zemi od roku 1989 2. Kolegu, který prošel řadou povolání – od dělníka po politika, a má tak mnoho exkolegů, ať už ze šachty v Nahošíně, z jaderné elektrárny Temelín, primátorování či poslancování 3. Jedince, který má kontakty s mnoha reprezentanty společenského i politického světa a umí je využít 4. Zkušeného vyjednavače, který dokázal přesvědčit o správné volbě ve prospěch Václava Klause 5. Politika, který mimo jiné i díky znalosti úřednického zázemí ministerstev umí napomoci při otevírání dveří Chci mimo jiné pokračovat v prosazování toho, co si Jihočeši zaslouží, a na co již léta čekají – moderní dopravní infrastrukturu. Senátor také musí umět selským rozumem posoudit dopady zákonů. Také bych chtěl být jakýmsi ombudsmanem místních lidí. Tedy ne že bych za Vás vyřizoval rodinné spory nebo sousedské třenice, ale když se dostanete do úzkých, budu se vám snažit pomoci nebo alespoň poradit, kudy dál. Slibovat modré z nebe nechci, to ode mne nečekejte. Senátor není člověk, který má klíče od pomyslné truhly s dotacemi. Měl by ale vědět, za kterými dveřmi ony truhly jsou. A já si myslím, že to za léta zkušeností vím. Takto si to troufám slíbit. Ne víc.
Ing. Miroslav Beneš kandidát do Senátu za ODS
Příloha čísla 3/2008
Strana 2
Senátor Josef Kalbáč (KDU-ČSL): Pracuji pro Jihočechy a obranu národních zájmů Pane senátore, jak byste zhodnotil uplynulých pět let, po které jste se věnoval práci senátora? Vždy jsem se snažil cíleně podporovat rozvoj měst a obcí jižních Čech. Naše rodina hospodaří přes 300 let na rodovém gruntu, takže jsem přirozeně hrdý Jihočech. Za jeden ze svých nejvýznamnějších úspěchů považuji, že se mi podařilo iniciovat a prosadit změnu rozpočtového určení daní, nově s ohledem na velikost katastrálního území. Střední města a menší obce tak v celé ČR získaly navíc 4,6 miliardy korun, jen v mém volebním obvodu to bylo přes 130 milionů. A to je významná pomoc obecním rozpočtům. Z dalších zdrojů, především z Evropských fondů a Státního zemědělského intervenčního fondu, jsem pro svůj volební obvod získal dotace v celkové výši přes 1 miliardu Kč, za které se rekonstruovaly školy, stavěly vodovody, kanalizace a prováděly další investice. Pomoc s financemi je pro obce a města asi nejdůležitější. Ale není to jistě jediný úkol senátora? Samozřejmě. Senátor by měl být takovým vyslancem svého regionu a snažit se využít svého vlivu ku pomoci lidem ve svém obvodě. Já jsem se kupříkladu velmi zasadil o řešení kůrovcové kalamity na Šumavě, kde jsem osobně intervenoval předsedu vlády, aby se pomohlo nejvíce postiženým oblastem. Na tomto problému stále pracuji. Spolu se starostou hasičstva Ing. Karlem Richterem se mi podařilo prosadit, že od roku 2006 dostávají dobrovolní hasiči každoročně příspěvek ze státního rozpočtu, letos to je přes 300 mil. korun. Těch věcí, které se podařilo vyřešit bylo mnoho, od oprav památek, přes pomoc s umístěním potřebných do domova důchodců až po zprostředkování náročné onkologické operace na klinice Dr. Pavka v Nemocnici Na Homolce, která mimochodem dopadla pro pacienta dobře. Někteří lidé si přesto myslí, že je senát zbytečný… Naopak, v otázce možnosti být jakýmsi „ombudsmanem“ svého obvodu bych pravomoce Senátu ještě rozšířil. Myslím, že dnes je jedním z našich klíčových úkolů rozumná obrana národních zájmů. Není náhodou, že právě v Senátu vznikla iniciativa na prozkoumání ústavnosti tzv. Lisabonské smlouvy, a to s ohledem na schopnost České republiky suverénně rozhodovat ve strategických otázkách. Naše národní zájmy nabývají v rychle se centralizující Evropské unii svého závažného významu. Již nyní se díky chybám v minulých smlouvách s EU podařilo prakticky zlikvidovat produkci českého cukru, ohrožen je chov skotu, prasat, včelařství a mnoho dalších oborů. Nerad bych se dožil doby, kdy budeme nakupovat místo kvalitních českých výrobků pouze zahraniční náhrady, ze kterých český zemědělec či výrobce nemá nic. Proti tomu budu vždy jako senátor vystupovat.
