2008

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra správní vědy, správního práva a finančního práva

Diplomová práce

Ekologické daně

Monika Mlejnková

2007/2008

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: „Ekologické daně“ zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.

Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Ing. Michalu Radvanovi za pomoc, vstřícnost a cenné rady při psaní této práce.

2

1

Úvod ………………………………………………………………………………….5

2

Vymezení základních pojmů ............................................................................................ 7 2.1 Životní prostředí........................................................................................................... 7 2.2 Ekologická politika ...................................................................................................... 8 2.2.1 Nástroje ekologické politiky................................................................................. 8 2.2.2 Ekonomické nástroje ............................................................................................ 8 2.3 Pojem daní, poplatků a dávek .................................................................................... 11 2.3.1 Historický vývoj ................................................................................................. 11 2.3.2 Pojem „poplatek“................................................................................................ 12 2.3.3 Pojem „daň“........................................................................................................ 12 2.3.4 Klasifikace daní .................................................................................................. 13 2.3.5 Klasifikace poplatků ........................................................................................... 16 2.3.6 Funkce daně ........................................................................................................ 17

3

Daně a poplatky s vlivem na životní prostředí ............................................................. 19 3.1 Daňová soustava ........................................................................................................ 19 3.2 Poplatková soustava ................................................................................................... 20 3.2.1 Ochrana životního prostředí ............................................................................... 20 3.2.2 Ochrana vod........................................................................................................ 21 3.2.3 Ochrana ovzduší ................................................................................................. 22 3.2.4 Ochrana půdního fondu ...................................................................................... 23 3.2.5 Ochrana nerostného bohatství ............................................................................ 23 3.2.6 Závěr ................................................................................................................... 24

4

Ekologická daňová reforma........................................................................................... 25 4.1 Klasifikace ekologických daní ................................................................................... 25 4.1.1 Druhy ekologických daní ................................................................................... 25 4.1.2 Dělení dle předmětu zdanění ekologickou daní ................................................. 27 4.2 Směrnice 2003/96/ES ................................................................................................ 30 4.3 Principy ekologické daňové reformy ......................................................................... 34 4.3.1 Cíle ekologické daňové reformy ........................................................................ 35 4.4 Argumenty pro a proti zavádění ekologických daní .................................................. 37 4.4.1 Sociální dopady .................................................................................................. 37 4.4.2 Konkurenceschopnost......................................................................................... 37 4.5 Ekologická daňová reforma v ČR .............................................................................. 38

5

Ekologické daně .............................................................................................................. 40 5.1 Daň ze zemního plynu a některých dalších plynů ..................................................... 41 5.1.1 Předmět ............................................................................................................... 41 5.1.2 Plátce daně .......................................................................................................... 41 5.1.3 Stanovení výše daně ........................................................................................... 42 5.1.4 Plyn osvobozený od daně ................................................................................... 44 5.1.5 Povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně a plynu bez daně .................... 44 5.1.6 Vrácení daně osobám požívajícím výsad a imunit ............................................. 46 5.1.7 Daňové přiznání a splatnost daně ....................................................................... 46 5.1.8 Správní delikt...................................................................................................... 47 5.2 Daň z pevných paliv .................................................................................................. 48 3

5.2.1 Předmět ............................................................................................................... 48 5.2.2 Plátce daně .......................................................................................................... 48 5.2.3 Stanovení výše daně ........................................................................................... 49 5.2.4 Osvobození od daně ........................................................................................... 50 5.2.5 Povolení k nabytí pevných paliv osvobozených od daně a pevných paliv bez daně ………………………………………………………………………………….51 5.2.6 Vrácení daně ....................................................................................................... 53 5.2.7 Daňové přiznání a splatnost daně ....................................................................... 53 5.2.8 Správní delikty.................................................................................................... 54 5.3 Daň z elektrické energie............................................................................................. 54 5.3.1 Předmět ............................................................................................................... 54 5.3.2 Plátce daně .......................................................................................................... 55 5.3.3 Stanovení výše daně ........................................................................................... 55 5.3.4 Osvobození od daně ........................................................................................... 56 5.3.5 Povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně a elektřiny bez daně .............. 57 5.3.6 Vrácení daně ....................................................................................................... 59 5.3.7 Daňové přiznání a splatnost................................................................................ 59 5.3.8 Správní delikt...................................................................................................... 60 5.4 Závěr .......................................................................................................................... 60 6

Ekologické daně a ekologické daňové reformy ve vybraných státech Evropy ......... 62

7

Závěr ................................................................................................................................ 65

8

Resume............................................................................................................................. 66

9

Bibliografie ...................................................................................................................... 68 9.1 Knižní díla.................................................................................................................. 68 9.2 Časopisecká díla ........................................................................................................ 68 9.3 Elektronické zdroje .................................................................................................... 69 9.4 Právní předpisy .......................................................................................................... 69

4

1 Úvod V poslední době jsou zásadními tématy diskuzí ve společnosti otázky stavu a ochrany životního prostředí. Tato problematika se stala tak závažnou, že mnohé státy světa přijaly ochranu životního prostředí za cíle své politiky a to včetně Evropské unie. Jedním z možných řešení snížení škodlivých emisí spatřuje Evropská unie právě v ekologických daních, které jsou na jejím území diskutovány již od počátku 90. let 20. století. Tato práce si klade za cíl podat čtenáři přehled nejen ekologických daní implementovaných do českého právního řádu na základě směrnice Rady 2003/96/ES, prostřednictvím ekologické daňové reformy. Tento proces se završil zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů, jehož výsledkem byly tři nové daně – daň ze zemního plynu a některých dalších plynů, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. Pod ekologické (environmentální) daně můžeme zahrnout zároveň ekonomické nástroje k ochraně životního prostředí, jako jsou např. poplatky či odvody související s ochranou ovzduší, vod aj. Snahou je zároveň také postihnout druhy ekologických daní upravených v zahraničí a způsoby provedení ekologické reformy ve vybraných státech Evropské unie. Práce je členěna do jednotlivých kapitol. K tomu, abychom mohli dále diskutovat o ekologických daních, je třeba si v úvodu vysvětlit co chápáno pod základními pojmy jako je životní prostředí, ekologická politika a její ekonomické nástroje, daně a poplatky a pro lepší orientaci je také nutné zařazení ekologických daní do české daňové soustavy. Druhá kapitola se zabývá daněmi a poplatky s vlivem na životní prostředí, používanými ještě před nově zavedenými ekologickými daněmi. Následující kapitola nám nejen přiblíží ekologickou daňovou reformu, ale zároveň nastíní klasifikaci ekologických daní nejen podle druhů, ale také podle předmětů zdanění, které porovná napříč různými státy. Součástí této kapitoly je zároveň rozbor směrnice Rady 2003/96/ES a její implementace do českého právního prostředí. Česká daňová soustava byla o ekologické daně rozšířena částmi 45-47 zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, kterými se zabývá čtvrtá kapitola. Jelikož se jedná o novou daňovou úpravu, byly snahy o hlubší rozbor zavedených ekologických daní zmařeny nedostatečnou adekvátní literaturou a nedostatkem praktických zkušeností s danou problematikou, proto kapitola o ekologických daních se zaměřuje na popis její hmotně právní úpravy.

5

Je nutné si uvědomit, že směrnice Rady 2003/96/ES není prvotní snahou o zavedení ekologických daní na území Evropy a Evropské unie, již před její platností se státy pokoušely zavést do svých daňových systémů daně s environmentálními dopady. Nástin těchto snah u vybraných států se pokusím zpracovat v závěrečné kapitole, ta by však nebyla ucelená, kdybych opomněla srovnání mezi jednotlivými členskými státy po platnosti této směrnice.

6

2 Vymezení základních pojmů 2.1 Životní prostředí Pokusů o různé definování životního prostředí se v průběhu let objevila nesčetná řádka, obecně můžeme vycházet z toho, že životním prostředím je vše kolem nás, veškerá živá či neživá příroda, na jejímž výtvoru neměl člověk svůj podíl. Podíváme-li se však hlouběji, zjistíme, že právě zásahy člověka formují právě to prostředí kolem nás, vytváří se tak nové podmínky k životu různých organismů, které původně na daném území neměly podmínky k životu. Takto jsme si rozšířily možnou definice životního prostředí, jedná se tedy nejen o to prostředí kolem nás, na němž člověk neměl zásluhu, ale právě naopak i o prostředí, které člověk svým působením přetvářel – šlo převážně o kvalitativní působení. Výše zmíněný text můžeme rozvinout ještě šířeji, jestliže je životním prostředím vše co jedince obklopuje, spadají do životního prostředí, také sociální vazby. Nahlížíme-li tyto vazby jako prostředí umožňující jedinci, stejně jako u organismů, vytváření různě kvalitních podmínek k životu. Takto definované životní prostředí je bohužel pro problematiku ekologických daní příliš obšírné a nelze jej tudíž v této problematice využít. Česká daňová teorie pojem životního prostředí zná, avšak jej nijak nedefinuje ani neupravuje, musíme si tudíž pomoci prostřednictvím analogie iuris a použít definici životního prostředí v českém právním řádu upraveném ustanovením § 2 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. „Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.“ Ještě je potřeba upozornit na termíny, které se v průběhu práce objeví. Anglickým ekvivalentem pro český termín životní prostředí je environment, pro snazší použití jak v této práci, tak i v běžném jazyce se spíš používají termíny jako environmentální namísto složitě tvarovatelného termínu životní prostředí.1 Ekologie je vědní obor zabývající se studiem vztahů existujících mezi živým organismem a jeho domovským prostředím a vztahů mezi organismy v určitém prostředí. Předmětem jeho zájmu jsou tedy funkční vztahy v přírodě a jejich struktura.2

1

Původní anglický termín ekologických daní je „environmental taxes“, který přesněji vystihuje podstatu těchto daní, určených k ochraně životního prostředí, než české označení. 2 Jančářová, I. Ekologická politika. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 11

7

2.2 Ekologická politika Zavádění ekologických daní do příslušných právních řádů úzce souvisí s ekologickou politikou, kterou každá vláda v různé míře prosazuje. Politika je obecně vnímána jako názorový střet určitých názorových proudů, které však mají za úkol v tomto střetu rozhodovat a řešit rozličné sociální problémy. Tak se vyvíjely jednotlivé druhy politik, na každé sociální otázce začleněné v tento střet stojí jeden druh politiky. Ekologická politika stojí na otázkách o stavu životního prostředí a závažnosti ekologických problémů, o způsobech jejich řešení. Ekologickou politiku můžeme tedy označit jako soubor akcí reagujících na sociální a ekologické problémy.3

2.2.1 Nástroje ekologické politiky Cílů ekologické politiky můžeme dosáhnout různými způsoby, nejčastěji pomocí různých nástrojů, které formují chování lidí jako je např. morálka, právo, ekonomické nástroje, plánováním, výchovou aj. Ekologické daně, které jsou předmětem této práce, můžeme podřadit také pod takové nástroje, a to pod nástroje ekonomické, které chování subjektů ovlivňují nepřímo. K ekonomickým nástrojům patří právě daně, poplatky, různé dotace, obchodovatelná oprávnění a další.

2.2.2 Ekonomické nástroje Ekonomické nástroje ekologické politiky také bývají označovány jako ekonomické nástroje ochrany životního prostředí. Pomocí ekonomických nástrojů se nepřímo formuje ekologická politika státu a to nejčastěji a nejefektivněji v kombinaci s přímými nástroji regulace. Samotné přímé nástroje nedosahují požadovaných účinků, které jsou na ně kladeny, jejich účinnost zároveň snižuje i vynakládání ne zrovna nejnižších možných prostředků na dosažení žádoucích ekologických cílů. Příkladem nám může být právní úprava, která znečišťovatele nutí k plnění právních předpisů, jejichž působnost dopadá plošně na všechny, z tohoto důvodu vznikají různé skupiny, které tlačí na politické představitele, za účelem udělení výjimek případně zmírnění tvrdosti předpisu. Takto pak pozbývá právní úprava svůj původní smysl a stává se nadbytečnou.

3

Jančářová, I. Ekologická politika. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 17

8

Teprve za součinnosti nástrojů nepřímých mohou přímé nástroje regulace dosahovat svých cílů. Nástroje nepřímé představovány daněmi, poplatky, subvencemi apod. dostatečně motivují znečišťovatele ke snižování emisí a postupně tlačí na vývoj nových technologií. Právě zároveň i tyto ekonomické nástroje ve formě poplatků a odvodů souvisejících s ochranou životního prostředí můžeme začlenit mezi ekologické daně4, s tímto přístupem můžeme označit tyto nástroje za ekologické daně, nebo daně k ochraně životního prostředí v širším slova smyslu. Jak zmiňuje Široký5, mikroekonomické působení vlády na ekonomické subjekty ve snaze o jejich ekologičtější chování může mít v podstatě dvojí formu. První je uvalení sankcí na ekologicky škodlivé výroby či výrobky přirážkou k jejich ceně, a to ve formě sankcí, úplat, přirážek či zvýšení daně; opakem je poskytnutí dotací výrobcům, kteří ekologické zásady dodržují. Ekonomické nástroje svou podstatou nejsou reakcí na chování znečišťovatelů, nezabraňují jim v jejich soukromých aktivitách. Je čistě na jejich dobrovolnosti, kterou cestou se vydají. V případě respektování pozitivních stimulů je to pro znečišťovatele výhoda v podobě možnosti případného navýšení příjmů, v opačném případně hrozí znečišťovateli snížení zisků, které vynaloží na krytí výloh s tím spojených. K tomuto je však nutno podotknout, že za situace, kdy by se většina znečišťovatelů chovala ekologicky, by množství dotací v průběhu doby rostlo a těmito vynakládanými finančními prostředky by byl příliš zatěžován státní rozpočet. Také proto jsou zásadním nástrojem vlády k ovlivňování ekologického chování znečišťovatelů stimuly negativní, nejčastěji v podobě daňového znevýhodnění ve formě samostatné daně k ochraně životního prostředí. S cílem co nejméně narušit tržní mechanismus by měly být upřednostňovány daňové nástroje. Ekologické nástroje by měly být jednotné pro celou ekonomiku a tím do značné míry i neutrální.6 A. Daně a poplatky Cílem daní a poplatků je zabránit subjektům v takovém chování, které by mělo negativní vliv na životní prostředí. Daním a poplatkům se budeme více věnovat dále v textu Environmentálním daním a poplatkům se budeme blíže věnovat v následujících kapitolách. B. Obchodovatelná povolení Nárůst množství skleníkových plynů v ovzduší vedl v průběhu let k jednáním na mezinárodních úrovních s otázkou jakým způsobem zamezit této negativní produkci. 4

Srov. Radvan, M., Ekologické daně. Právní rozhledy (v tisku) Široký, J., a kol. Daňové teorie s praktickou aplikací. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. s. 198 6 Tamtéž, s. 198 5

9

Obchodovatelná povolení jsou jednou z metod, jak lze snížit množství skleníkových plynů7 a tím je jednou z možných řešení globálního oteplování. Jde o princip, kdy je každému jednotlivému producentovi omezeno množství vypouštění skleníkových plynů. V případě, že toto omezené množství překročí, je mu umožněno odkoupení povolení od jiného producenta, který své limity nevyčerpal. Tímto je podpořena motivace každého producenta ke snížení množství vypouštěných plynů, neboť náklady vynaložené na odkup povolení snižuje jejich zisky a naopak, ušetří-li tato povolení, může je nabídnout k odkupu. Producenti mohou tato povolení prodat nebo koupit na otevřeném trhu a jejich cena je stanovena nabídkou a poptávkou. Jakákoliv osoba nebo skupina osob si může zakoupit oprávnění ke znečišťování a případně je ani nemusí využívat. Toho využívají například i nevládní organizace, aby tak snížily povolenou úroveň znečišťování ovzduší. Producent, který vypouští nad úroveň svého oprávnění, které má k dispozici, musí zaplatit pokutu.8 C. Dotace a subvence Na rozdíl od předchozích druhů ekonomických nástrojů můžeme dotace a subvence označit jako pozitivně motivující prostředky, ovlivňující chování subjektů. Všechny tyto druhy můžeme označit jako odměnu státu poskytovanému subjektu, který se chová v souladu se základními myšlenkami ekologické politiky daného státu. Můžeme je označit jako benefity poskytované státem. Rozdíly mezi těmito jednotlivými benefity spočívá převážně v tom, že dotací je pravidelný příspěvek, jenž má za následek snížení finální hodnoty produktu pro spotřebitele. Pod tímto si můžeme představit např. dotace poskytované Českým drahám za snížení ceny jízdného a podpory větší účasti obyvatel na železniční dopravě, která je ve svém důsledku ekologičtější než doprava automobilová. Subvence můžeme naopak vnímat jako platbu státu znečišťovateli za to, že omezuje svoje právo znečišťovat. Tímto může znečišťovatel vnímat své „oprávnění ke znečišťování“ jako obchodovatelnou položku, kterou může se státem směnit. Na subvence lze z tohoto pohledu nahlížet jako na poplatky naruby, místo toho, aby znečišťovatel odváděl státu poplatky za to, že znečistil určitou složku životního prostředí, stát platí znečišťovateli, aby upustil od znečištění.

7

Server Wikipedie.org definuje skleníkové plyny jako plyny, vyskytující se v atmosféře Země, absorbující dlouhovlnné infračervené záření, díky čemuž je ohřívána spodní vrstva atmosféry a zemský povrch 8 Jančářová, I. Ekologická politika. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 129

10

S politikou poplatků stát formálně ustanovuje své vlastnictví k životnímu prostředí a jeho jednotlivým složkám. Metoda dotací naopak uznává vlastnická práva výrobců k využívání životního prostředí a jeho složek k vypouštění odpadů.9

2.3 Pojem daní, poplatků a dávek 2.3.1 Historický vývoj Už od počátku věků existence základních společenství a jejich správou vyvstává otázka jakým způsobem zajistit alespoň přijatelný chod daného společenství. Odpověď je jednoduchá finančními prostředky, složitější je zajistit způsob jakým tyto prostředky získat. Proto již ve starověku existoval systém poplatků a dávek atp., ty měly většinou charakter více méně určitého naturálního plnění vybíraného dle jmění jednotlivců, ta postupně vedla k pevným i pravidelným dávkám - berním. Mezi berněmi se ve starém Římě vybíraly poplatky, jako byly např. poplatky z dědictví, poplatky celní atp. Ve středověku při stěhování národů byly zbořeny stávající správa a tím i vývoj daňového systému. Nově se začat vyvíjet na území Francké říše, kdy podmaněným národům byly ukládány tzv. tributy neboli velikonoční berni. V Galii byla vybírána daň pozemková, ale také ti, kteří neměli majetek žádný, platili tzv. daň z hlavy, Frankové byli od daně osvobozeni, tehdy byla daň vnímána jako znak odvislosti. Dále byly od berně osvobozeny např. pozemky darované panovníkem církvi, k těmto darům se vázala např. povinnost hostit družinu panovníkovu či odvádět určité dávky v přírodninách atp. První jakási všeobecná daň vznikla na počátku 15. století v souvislosti se ztrátami z husitských válek, vybíráno bylo 1% z veškerých ročních příjmů. Po roce 1427 se tato daň začala vybírat u každého obyvatele staršího 15 let z celého jeho movitého i nemovitého majetku, ale i z pohledávek. V Čechách se začal daňový systém vyvíjet již v 10. století. Veškeré výdaje panovníka byly hrazeny z výnosů královských statků a regálů. Regály byly předchůdci dnešních daní. Pod tímto pojmem byla označována oprávnění panovníka k určitým hospodářským právům, buď je mohl užívat sám osobně, nebo je za úplatu přenechal jinému. Vzhledem k tomu, že toto oprávnění bylo kompenzováno určitou protihodnotou, blíží se tyto regály svou povahou spíše dnešním poplatkům než daním.

9

Jančářová, I. Ekologická politika. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 128

11

Teprve po třicetileté válce byla ustanovena pevná soustava berní tzv. berní rola, podle níž byly vybírány. Tato berně se vztahovala na živnosti, jejich užitky jakož i na užitky průmyslové. Za vlády Josefa II. proběhla v rámci tzv. Josefínských reforem úprava daně pozemkové, když tato nečinila rozdíly mezi pozemky selskými a panskými. V roce 1793 byl zaveden „terezianojozefinský“ Daňový systém, který stavěl na principu Josefínských reforem a současně odlehčil poddanému stavu. Na počátku 19. století vznikl Berní katastr, podle nějž se vyměřovala řádná pozemková berně. Vedle berně pozemkové byla v městech vybírána berně ze stavení. Postupem 19. století se rozšiřovala soustava berní, zde můžeme nacházet první náznaky dělení daní, tak jak je známe dnes, na daně přímé (daň domovní činžovní, daň z výdělku) tak i daně nepřímé (daň potravní, daň z vína, piva, výroby a prodeje lihovin a daň z věcí spotřebovaných, z hracích karet, kalendářů, periodických tiskopisů aj.). Dalo by se říct, že postupem vývoje, kdy za regály měli plátci jakési protiplnění, což se blížilo poplatkům, se od tohoto protiplnění upouštělo a plátce neobdržel za své platby žádné protiplnění, což se blíží vnímání dnešního pojetí daní.

2.3.2 Pojem „poplatek“ Historicky starší poplatky vnímáme jako platbu za určité protiplnění poskytnuté státem, jako hodnotu za poskytnutí určité výsady. Na rozdíl od daní je pro poplatky typické, že plátce za poskytnutou platbu získává určitý prospěch, určité protiplnění. Poplatek lze definovat jako povinnou nenávratnou platbou plynoucí do veřejných rozpočtů, za níž má poplatník nárok na ekvivalentní protiplnění ze strany státního orgánu, mající jednorázový a nahodilý charakter.10 Na základě zákona je poplatek povinen zaplatit každý, kdo očekává činnost orgánů veřejné správy, kterou tyto orgány vykonávají na základě podnětu.

2.3.3 Pojem „daň“ Než se pustíme do rozboru daní ekologických je potřeba si na začátku ujasnit co to vlastně „daň“ je. U různých autorů a v průběhu období se setkáváme s rozličným pojetím definicí daně, zákon sám neuvádí ani nijak nedefinuje pojem daň. Obecně z teorie můžeme říci, že se jedná o finančně-právní institut, který se vyvíjel společně se státem již od jeho počátků a přizpůsoboval se potřebám daného státu, když šlo převážně o získávání prostředků

10

Pelc, V. Malá daňová encyklopedie. Praha : Linde a. s., 1996.

12

pro fungování státu a jeho institucí. V dnešní době nejde pouze o obstarávání financí do státního rozpočtu, nýbrž i o ovlivňování chován jedinců (subjektů), cílem je odstranit poruchy v hospodářském růstu a zabezpečení hospodářské rovnováhy.11 Termín „daň“ je pojmem jak ekonomickým tak i právním, zákon o správě daní a poplatků jej používá jako legislativní zkratku v širším slova smyslu, pod kterou lze podřadit nejen daně v užším slova smyslu, ale i poplatky, zálohy, odvody aj. Podstatou daní de facto je odnětí části důchodu jedince pro zajištění potřeb společnosti. Jejich význam je umocněn legislativním zakotvením jak v Listině základních práv a svobod v čl. 11 odst. 5, podle kterého daně musí být zavedeny zákonem a jedině zákon ukládá povinnost platit daň, tak i v jednotlivých daňových zákonech, které nejen ukládají povinnost daň platit, ale zároveň předem sazbou stanovují částku, která má být z dané daně státu odvedena. Při daňově-právním vztahu mezi jednotlivcem a státem vzniká jednotlivci povinnost odvést státu určitou část svého důchodu, aniž by stát za toto plnění poskytl jakékoliv protiplnění či jakoukoli přímou protihodnotu. Toto se děje více či méně v pravidelných intervalech v závislosti na druhu placené daně. K tomuto je ještě nutno poznamenat, že již odvedená daň je nevratná. Shrneme-li výše uvedené, můžeme daň definovat jako povinnou, zákonem předem sazbou stanovenou částku, kterou se více méně pravidelně odčerpává na nenávratném principu část nominálního důchodu ekonomického subjektu ve prospěch veřejného peněžního fondu.12

2.3.4 Klasifikace daní Při pohledu na jednotlivé daně pozorujeme jejich jednotlivé rozdíly, ať už se jedná o objekt či subjekt daně aj. Souhrn platných právních předpisů v tom kterém státě tvoří soustavu daňových zákonů. Na základě společenských, politických a ekonomických změn v Československu po roce 1989, bylo nutno přistoupit k daňové reformě, která by byla schopna čelit nově nastalé situaci, neboť dosavadní úprava, která s menšími obměnami platila od daňové reformy z roku 1953. Nová soustava daní byla vytvořena zákonem č. 212/1992 Sb., o soustavě daní, který řešil rozložení kompetencí ve federativním uspořádání státu. Po rozdělení Československy a změně ústavního uspořádání bylo toto rozložení přebytečné a zákon byl v roce zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, zrušen. 11 12

Grúň, L. Finanční právo a jeho instituty. Praha : Linde, a.s., 2004, s. 83 Mrkývka, P. Finanční právo a finanční správa 2. díl. Brno : Masarykova univerzita, 2004, s. 5

13

Daňová soustava byla do 31. 12. 2007 uspořádána takto: 1. Daň z příjmů, -

Daň z příjmů fyzických osob,

-

Daň z příjmů právnických osob,

2. Daň z nemovitostí, 3.

Daň dědická, 4. Daň darovací, 5. Daň z převodu nemovitostí, 6. Daň silniční, 7. Daň z přidané hodnoty, 8. Daně spotřební, -

Daň z minerálních olejů,

-

Daň z lihu,

-

Daň z piva,

-

Daň z vína a meziproduktů,

-

Daň z tabákových výrobků.

S účinností zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, k 1. 1. 2008, přibyly do stávající daňové soustavy tři tzv. ekologické daně: a. Daň ze zemního plynu a některých dalších plynů, b. Daň z pevných paliv, c. Daň z elektřiny. Podle Radvana13, splňuje prvky ekologických daní jen daň z pevných paliv. Zdražení pevných paliv jistě omezí jejich spotřebu a zároveň se dosáhne snížení produkce škodlivých emisí. Zároveň daň z elektřiny má v sobě zahrnuty některé ekologické prvky především jako osvobození o daně. U daně z plynu však nelze najít zásadní vliv na životní prostředí14, jejím zavedením došlo „pouze“ k naplnění cílů Směrnice v částech o sjednocení minimálních sazeb pro energetické produkty. K danému bych ještě podotkla, že k těmto daním by se více hodilo označení energetické daně namísto ekologické, v práci však budu respektovat obecně přijatý termín a nadále budu hovořit o těchto daních jako o daních ekologických.

13 14

Radvan, M., Ekologické daně. Právní rozhledy (v tisku) Viz tamtéž

14

Ekologické daně jsou svou podstatou daněmi spotřebními, ale mají odlišný systém zdaňování, proto je nebylo možno začlenit do tohoto zákona, místo toho byla utvořena zvláštní právní úprava.15 Obdobné daňové soustavy můžeme nalézt také v mnoha vyspělých státech světa, zejména v členských státech Organizace pro ekonomický rozvoj a spolupráci (OECD) ta sdružuje nejvyspělejší ekonomiky světa. OECD vypracovala vlastní daňovou klasifikaci, která je srovnatelná s daňovou soustavou České republiky. Tato klasifikace je jedním z mnoha způsobů členění daní, další možností je dělení daní podle vztahu k důchodu poplatníka, podle subjektu daně, nebo objektu daně popřípadě podle respektování příjmů poplatníka. Klasifikace daní dle vztahu k důchodu poplatníka na přímé a nepřímé daně je snad nejznámějším členěním. Přímé daně postihují příjem poplatníka v okamžiku jeho vzniku a předpokládá se, že se jim poplatník nemůže vyhnout ani delegovat na jiný subjekt. Daně jsou adresné a přihlížejí k majetkové či důchodové situaci osoby, která si jejich výši sama vypočítává a sama si je odvádí.16 Dělit dále můžeme i daně přímé a to na daně důchodové, jedná se o daně z příjmů, a daně majetkové, ke kterým patří zejm. daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí. V cenách statků a služeb jsou placeny a vybírány daně nepřímé, nezohledňují majetkovou ani důchodovou situaci poplatníka a jsou stanovovány plošně a váží se k danému produktu, na který jsou uvaleny, tudíž každý subjekt daně odvede daň ve stejné výši. Naopak od přímých daní nejsou tyto daně adresné a je zde oddělený subjekt plátce daně17 od poplatníka18. Podle objektu lze daně rozdělit na daně důchodové, jejichž předmětem jsou příjmy poplatníka nejen v peněžité, ale zároveň i v naturální podobě. Daně výnosové jsou naproti tomu vyměřovány podle vnějších znaků, jako je např. velikost budovy, druh podnikání apod. Majetkové daně jsou uvalovány na majetek poplatníka, nejen nemovitý, nýbrž i movitý, držbu či nabytí. Tzv. daň z hlavy platí poplatník z titulu své existence, jedná se o speciální případ paušální daně, která je stanovena v pevné výši a poplatník se jí nemůže vyhnout změnou svého chování, nemá tudíž distorzi.19 Daň z obratu odvádí každý výrobce podílející se na zpracování každého výrobku, nebo se může také jednat o obrat docíleného u finálního zpracovatele. Spotřební daně postihují celkovou spotřebu nebo spotřebu určitých výstupů, 15

Pelka, R., In Marková, H., a další. Daňové zákony 2008. 16. vydání. Praha : GRADA Publishing, a.s., 2008. s.173 16 Široký, Jan a kol. Daňové teorie s praktickou aplikací. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2008. s. 49 17 Plátcem daně je subjekt, který je povinen daň spočítat a odvést 18 Poplatníkem je subjekt, na němž leží daňové břemeno, je povinen daň zaplatit 19 Široký, J., a kol. Daňové teorie s praktickou aplikací. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2008. s. 50

15

jejich cílem je omezit spotřebu určitých výstupů nebo komodit spotřebovaných pro produkci výstupů. Podle Širokého můžeme daně dále členit podle jejich respektování příjmových poměrů poplatníka, kdy jdou zohledňovány platební schopnosti poplatníka. Daně in rem, kdy poplatník odvádí daň z titulu vlastnictví nebo nabytí určitého majetku a jejich výše není závislá na jeho příjmech, a daně osobní, u kterých je respektována důchodová situace poplatníka, protože jsou vyměřovány na základě příjmů poplatníka. Daně osobní reflektují schopnost poplatníka tyto daně odvádět. Svou podstatou daně zároveň ovlivňují tržní mechanizmy, kdy svou existencí ovlivňují chování jedince, neboť jej připravují o určitou výši jeho nominálního důchodu, s níž by mohl při její nepřítomnosti nakládat. Daně svou existencí vyvolávají důchodový efekt u poplatníka a ovlivňují jeho kupní sílu. Naproti tomu substituční efekt může působit na poplatníka takovým způsobem, že přesune své ekonomické aktivity na substitut původního produktu, na který je uvalena daň vyšší, než na jeho substitut. Tímto se snaží ovlivnit chování poplatníka. Na základě tohoto můžeme rozčlenit další skupinu daní a to na daně distorzní, které v sobě slučují obě složky jak důchodový tak i substituční efekt, zásadním způsobem ovlivňují chování poplatníka, ale zároveň samotných producentů, neboť by pro ně nebylo ekonomicky výhodné produkovat produkt, na nějž je uvalena vyšší daň a tudíž snížená poptávka. Daně nedistorzní neboli neutrální chování poplatníka neovlivní, na rozdíl od daně distorzní se poplatník nemůže zaplacení daně vyhnout změnou svého chování.

2.3.5 Klasifikace poplatků Obdobně jako daně mají i poplatky svoji vlastní soustavu a vlastní členění. Soustavu poplatků můžeme vymezit obdobně jako daně, jako soustavu všech poplatků vybíraných v daném státě. Poplatky stejně jako daně lze vybírat pouze na základě zákona a můžeme je rozdělit např. podle předmětu, na který je poplatek uvalen, nebo podle toho, který orgán je oprávněn k výběru daného poplatku aj. Povinnost platit poplatky je spojena s činností orgánů, která poplatky vybírají, jelikož se jedná o úhradu jejich úkonů. Toto je zároveň nejčastějším členěním poplatků, podle toho je dělíme na poplatky soudní, které jsou vybírány v souvislosti s činností soudu. Měl plnit funkci úhradovou, jako úhrada zvláštního nákladu soudního orgánu, který byl žádostí vyvolán.20 20

Bakeš, M., a kol. Finanční právo. 4. aktualizované vydání. Praha : C. H. Beck, 2006. s. 346.

16

Obdobně jako soudní poplatky jsou stanoveny i poplatky správní, některé úkony orgánů státní správy jsou zpoplatněny. Principem je žadatelovo přispění na činnost orgánu, který začal jednat na základě jeho žádosti a v jeho zájmu, můžeme to označit jako poplatkovou spravedlností, tj. zabránění, aby náklady za činnost státní správy nenesl celek, když je toto výhradně v zájmu jednice. Mimo jiné je také úkolem správních poplatků omezit množství zbytečných žádostí, které zatěžují činnost správních orgánů. Specifikem místních poplatků je, že o jejich zavedení rozhoduje sama obec na základě samostatné působnosti. Nejde o to, že by si obec sama ustanovovala poplatky, tak jak se jí zlíbí, tyto jsou vymezeny v zákoně č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve zněních pozdějších předpisů, závisí však na obci, které z poplatků budou vybírat. Jde o zajištění příjmů obce, někdy jsou tyto poplatky nazývány také místními daněmi. Některé učebnice finančního práva také zařazují mezi poplatky zvláštní dávky poplatkového charakteru stojící mimo katalog správních poplatků21. Jedná se zejména o dávky ve spojitosti s ochranou životního prostředí či s užíváním dálnic tzv. dálničních poplatků.

2.3.6 Funkce daně Daně jsou důležitým článkem hospodářské politiky státu, tento svůj úkol plní prostřednictvím svých funkcí22: • fiskální • regulační • stimulační.

2.3.6.1 Funkce fiskální Lze směle říci, že se jedná o nejdůležitější a nejstarší funkcí daně. Rozumí se jí získávání prostředků do veřejného rozpočtu. Podstatou je vytvoření dostatečného objemu zdrojů pro úhradu veřejných rozpočtů.

2.3.6.2 Funkce regulační Úzce spjata s funkcí fiskální. Na základě přesouvání finančních prostředků mezi subjekty a veřejným rozpočtem dochází ke korektuře příjmů. Tato daň může sloužit jako

21 22

Mrkývka, P. a kol. Finanční právo a finanční správa 2. díl. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 16. Tamtéž, s. 7.

17

prostředek k ovlivňování ekonomiky jako celku nebo hospodářství selektivně.23 Daň je odvislá od příjmů obyvatelstva, jednou ze základních zásad, kterou je potřeba dodržovat je premisa, že daňové břemeno by mělo být ukládáno podle daňové únosnosti subjektu. Při sestavování daně je nutné brát ohled na všechny aspekty, které by měly vliv na únosnost a životní situace plátce daně. Příliš vysoké daně mohou působit demotivačně, a daňový subjekt ovlivnit natolik, že omezí či přestane vykonávat činnosti, které jsou podrobeny dani. Nutností pro plynulé a řádné fungování ekonomiky je nutné rozvážné nejen rozložení získaných prostředků, ale také zvážení dopadu na společnost.

2.3.6.3 Funkce stimulační Tato funkce slouží k ovlivňování chování a tempa rozvoje daňového subjektu prostřednictvím využití daňových nástrojů. Různým daňovým zatížením u různých skupin stát stimuluje k určitým činnostem, které chce buď rozšířit, nebo utlumit. Tato funkce se odráží i v katalogu korekčních prvků daně jako jsou např. výhody, úlevy, osvobození apod.

Poplatky zastávají stejné funkce jako daně, snad až na výjimky je jejich úlohou spíše stimulace poplatníka k určitému chování, než aby zajišťovaly příjem státního rozpočtu.

23

Tamtéž, s. 8

18

3 Daně a poplatky s vlivem na životní prostředí Jak již bylo zdůrazněno výše, k ovlivnění chování subjektů slouží mimo jiné nepřímo ekonomické nástroje, mezi něž patří zejména daně a poplatky. Do českého právního řádu byly přijaty tři nové, tzv. ekologické daně na základě inkorporace směrnice 2003/96/ES, kterými se tato práce bude blíže zabývat v následující kapitole. V této části práce chci naopak přiblížit dosavadní používané daně a poplatky, jež měly příznivý vliv na životní prostředí a jejichž cílem bylo zároveň ovlivnění chování subjektů žádoucím směrem.

3.1 Daňová soustava Jak již bylo dříve zmíněno, výnosy z daní slouží jako prostředky k financování politiky státu, nesmíme ale také zapomenout na funkci motivační obzvláště ve vztahu k ochraně životního prostředí, kdy motivují poplatníka k určitému žádoucímu chování. K tomuto účelu slouží především daně nepřímé, jako základem slouží daň z přidané hodnoty (DPH), kterou uhradí finální spotřebitel, ale odvede ji prodejce. Tato daň je uvalena na veškeré zboží a služby vyjma zboží a služeb uvedených v ust. § 2 odst. 2 z. č. 235/2004 Sb., o daní z přidané hodnoty24. Ekologickým aspektem této daně je prvek zvýšení finální ceny, který ovlivní chování kupujícího, kdy si tento pořídí menší množství, nebo méně často, spotřebního zboží, jehož výroba či spotřeba má vliv na životní prostředí. Podobným způsobem funguje spotřební daň25, ta však na rozdíl od DPH postihuje vysoko stanovenou daní vybrané komodity navíc vedle obecné spotřební daně. Velký vliv na ochranu životního prostředí má zavedení daně z minerálních olejů a daň z tabákových výrobků, jež mají za následek znečištění ovzduší. Silniční daň26 bychom také mohli do jisté míry považovat za daň ekologickou, nejedná se o zdanění silnic, jak by mohl název evokovat, ale o zdanění silničních motorových vozidel, jsou-li používána k podnikání, což značně omezuje možnosti využití této daně k ochraně životního prostředí. Z ostatních daní České daňové soustavy mají vliv na životní prostředí jen okrajově daň z nemovitostí27, kdy předmětem zdanění nejsou lesní pozemky, na nichž se nachází lesy ochranné a lesy zvláštního určení (§ 2 odst. 2 písm. b). Do skupiny lesů nepodléhajících dani z nemovitostí spadají zároveň lesy hospodářské pod vlivem imisí, zařazených do dvou 24

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů 26 Zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů 27 Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů 25

19

nejvyšších pásem ohrožení, toto ustanovení však není obsaženo v zákonu o dani z nemovitostí, nýbrž v § 10 odst. 2 lesního zákona28. Třebaže ustanovení § 10 odst. 2 lesního zákona hovoří o osvobození od daně z nemovitosti, ve skutečnosti jde o vynětí těchto lesů z předmětu daně z nemovitosti, neboť podléhají v tomto případě stejnému režimu jako lesy ochranné a lesy zvláštního určení.29 Osvobozeny od daně jsou také pozemky tvořící jeden funkční celek se stavbami sloužícími výlučně k zlepšení stavu životního prostředí (§ 4 odst. 1 písm. h). U daně dědické, darovací a z převodu nemovitostí30 můžeme ekologický prvek nalézt v ust. § 20 odst. 4 písm. a), kdy jsou „od daně darovací a daně dědické osvobozena bezúplatná nabytí majetku právnickými osobami se sídlem na území České republiky založenými nebo zřízenými k zabezpečování činností v oblasti … ekologie…“

3.2 Poplatková soustava Zejména v poplatkové soustavě je uplatňována teorie „znečišťovatel platí“, kdy je břemeno odvést poplatek za znečištění přeneseno na subjekt přímo odpovědný za znečištění životního prostředí. Při třídění jednotlivých poplatků můžeme použít schéma uvedené na stránkách Ministerstva životního prostředí31.

3.2.1 Ochrana životního prostředí Zákon o životním prostředí32, který můžeme označit jako lex generalis v otázce problematiky životního prostředí a jeho ochrany, sám nehovoří o odvodech či jiných platbách předem, pouze stanovuje sankce za poškození životního prostředí. Počítá však s možnými ekonomickými nástroji, které by pozitivně ovlivnily chování subjektů ve vztahu k šetrnému zacházení s životním prostředím.

28

Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů 29 Srov. Radvan, M. Zákon o dani z nemovitostí a předpisy související. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 42 30 Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů 31 Toto schéma je dostupná z: www.env.cz. [citováno 10.6.2008 ] 32 Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů

20

3.2.2 Ochrana vod Znečišťovatelé odvádí poplatky za vypouštění odpadních vod a z objemu vypouštěných odpadních vod do vod povrchových. Poplatky se odvádí za každý jeden zdroj znečištění. Placení poplatků se nevztahuje na vypouštění vod minerálních, které jsou osvědčeny jako přírodní léčivé zdroje a to pokud nebyly použity při lázeňské péči, dále jde o přírodní minerální vody, které nebyly použity při výrobním procesu balených minerálních vod. Placení se dále nevztahuje na vody ze sanačních vrtů a odpadních vod z průtočného chlazení parních turbín.33 Ustanovením zákona je znečišťovateli poplatková povinnost poměrně vypočtena podle předchozího kalendářního roku a to na nezbytně nutnou dobu za situace, kdy je čističce odpadních vod omezen nebo pozastaven provoz z důvodu přírodní katastrofy. Omezení, pozastavení či znovu obnovení provozu čističky je znečišťovatel povinen hlásit České inspekci životního prostředí (dále jen ČIŽP) a ta následně tyto skutečnosti prověří a zhodnotí v poplatkové povinnosti. Povinnost platit poplatek je uležena znečišťovateli, jehož vypouštěné odpadní vody překročí v příslušném ukazateli stanovenou hranici limitů znečištění. Objem vypouštěných odpadních vod rozhodný pro zaplacení poplatku je 100 000 m3 za kalendářní rok. ČIŽP je určena pro vyměření poplatku za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, příslušný finanční úřad je oprávněn k jejich výběru a příjemcem výnosů je Státní fond životního prostředí (dále jen SFŽP). Poplatek za povolené vypouštění odpadních vod do vod povrchových odvádí oprávněný na základě povolení vodoprávního úřadu, poplatek je stanoven na 3 500,- Kč za jeden kalendářní rok. V případech, kdy jsou odpadní vody vypouštěny z rodinných domů nebo staveb určených pro individuální rekreaci a jsou čištěny domácí čistírnou na úroveň stanovenou povolením, v takových případech se poplatek neodvádí. Poplatek se platí nejpozději do 31. ledna, po uplynutí roku, v němž povinnost zaplatit poplatek vznikla. K vyměření poplatku, jeho výběru, ale také jako příjemce výnosů vystupuje v těchto případech obec, na jejímž území je zdroj umístěn. Třetím ekonomickým institutem využívaným k ochraně vod je poplatek za odběr podzemní vody. Odběratelé tyto poplatky odvádí na základě povolení uděleným 33

Srov. ust. § 89 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů

21

vodoprávním úřadem. Jedná se vlastně o úplatu za využití přírodních zdrojů. Sazby poplatku jsou uvedeny v příloze č. 2 zákona. Poplatek se platí jednou ročně, ten odběrateli vyměří ČIŽP a vybere jej místně příslušný finanční úřad určený podle místa bydliště nebo sídla odběratele. Příjem výnosů je rozdělen mezi SFŽP (50%), tak zároveň i kraj, kde se zdroj nachází (50%)34.

3.2.3 Ochrana ovzduší Poplatky za znečištění ovzduší můžeme nalézt již v šedesátých letech dvacátého století v zákoně č. 35/1967 Sb., o opatřeních proti znečišťování ovzduší. V dnešní době je poplatková povinnost za znečištění ovzduší uložena zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší35. V ust. § 19 jsou specifikovány poplatky za znečištění ovzduší, kritériem pro uložení těchto poplatků je velikost stacionárního zdroje36, který je producentem znečištění. Povinnost platit poplatek mají provozovatelé zvlášť velkých, velkých, středních a malých stacionárních zdrojů. K vyměření poplatků u zvlášť velkých a velkých stacionárních zdrojů je oprávněn kraj, o vyměření poplatků u středních stacionárních zdrojů rozhoduje obec s rozšířenou přenesenou působností. K výběru a vymáhání těchto poplatků jsou oprávněny příslušné finanční úřady a příjemcem těchto výnosů je Státní fond životního prostředí České republiky. O malých stacionárních zdrojích rozhoduje orgán obce, v jejímž obvodu se stacionární zdroj nachází, který poplatky zároveň vybírá a vymáhá a zároveň je určen jako příjemce těchto výnosů. Poplatkovým obdobím je kalendářní rok, během něhož je stacionární zdroj provozován. Roční výše poplatků u zvlášť velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů se platí za znečišťující látky, pro které má každý zdroj stanoven emisní limity a je vyměřována podle přílohy č. 1 k zákonu. Vypočtený poplatek se zaokrouhluje na celé 100 Kč. U malých stacionárních zdrojů vyměří v rozmezí stanoveném přílohou č. 1 pevnou sazbu orgán obce a

34

Srov. ust. § 88 vodní zákon Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů 36 Zákon o ochraně ovzduší definuje stacionární zdroj jako zařízení spalovacího nebo jiného technologického procesu, které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná plocha s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou způsobovat znečišťování ovzduší, dále sklad a skládka paliv, surovin, produktů, odpadů a další obdobné zařízení nebo činnost. 35

22

to úměrně velikosti stacionárního zdroje, době jeho provozu v poplatkovém období případně podle druhu a spotřeby paliva. Spalovací zdroje o jmenovitém tepelném výkonu do 50kW nejsou předmětem poplatku za znečištění ovzduší. Součástí ochrany ovzduší je také ochrana ozónové vrstvy země, narušení ozónové vrstvy způsobuje spotřeba určitých látek, které na ní mají negativní vliv (jedná se zejména o freony). Negativní chování subjektů má za úkol pozitivně ovlivnit poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek a výrobků, které je obsahují. Poplatek platí výrobci těchto látek a ten je stanoven fixní částkou 400,- Kč za kilogram regulované látky. K vyměření, výběru a vymáhání poplatku je uložena ČIŽP a je příjmem SFŽP. Výrobci jsou povinni si sami poplatek vypočítat a uhradit a to nejpozději do 30. dnů po vyskladnění výrobků.37

3.2.4 Ochrana půdního fondu Odvody za odnětí ze zemědělského půdního fondu (ZPF) mají za úkol ekonomicky ovlivnit četnost nežádoucích vynětí ze ZPF, neboť se jedná převážně o změnu kvality půdy. O výši odvodů rozhodne na základě přílohy zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, orgán ochrany ZPF. Odvody jsou ze 40% příjmem obce, ve které se odnímaná půda nachází, zbývajících 60% je příjmem SFŽP. Příjem rozpočtu obce z odnímané půdy může být použit pouze pro zlepšení životního prostředí v obci a pro ochranu a obnovu přírody a krajiny. Odvody za dočasně odnímanou půdu se nepředepisují, je-li půda určena pro pěstování vánočních stromků nebo dřevin pěstovaných pro energetické účely. Odvody za trvale odnímanou půdu se nepředepisují, jestliže odnímaná půda je určena pro stavby pro bydlení na plochách určených k tomuto účelu schváleným územním plánem obce nebo regulačním plánem vždy mimo současně zastavěné území obce. Odvod je splatný do třiceti dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o odvodu.

3.2.5 Ochrana nerostného bohatství Zákon o ochraně a využití nerostného bohatství hovoří o dvou úhradách vybíraných na ochranu nerostného bohatství38.

37

Srov. ust. § 33 o ochraně ovzduší Srov. zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů 38

23

První je úhrada z dobývacího prostoru, která je stanovena v roční výši 10 000,- Kč, za každý i započatý km2 plochy dobývacího prostoru ve vymezení na povrchu. U malých dobývacích prostorů do 2 hektarů činí roční úhrada 2 000,- Kč. Úhrada z vydobytých nerostů na výhradních ložiscích nebo vyhrazených nerostů po jejich úpravě a zušlechtění je dalším ekonomickým instrumentem, který by měl následně posloužit k nápravě nepříznivých zásahů do životního prostředí způsobených dobýváním nerostného bohatství. Tato úhrada se odvání ročně a to ve výši 10% z tržní ceny vydobytých nerostů. Rozhodná je průměrná tržní cena daného nerostů během roku, ve kterém byly tyto nerosty vydobyty. U obou úhrad je k vyměření a výběru určen obvodní báňský úřad, který v prvním případě příjem z výnosů převede na obec, na jejímž území se dobývací prostor nachází. Na rozdíl od výnosů z úhrady dobývacího prostoru se v druhém případě stává příjemcem z 25% stát resp. Státní rozpočet a z 75% obec, na jejímž území se dobývací prostor nachází. Stát je povinen takto získané prostředky účelově použít k nápravě škod způsobených dobýváním výhradních i nevýhradních ložisek. Orgány příslušných ministerstev39 spolu s Českým báňským úřadem a v součinnosti s příslušnými orgány státní správy a po dohodě s orgány obce mohou v odůvodněných případech na žádost organizace, která hornickou činnost provádí, snížit případně také povolit osvobození z těchto úhrad.

3.2.6 Závěr Výše uvedenými ekonomické instituty bychom se mohli zabývat také více do hloubky a samozřejmě bychom si mohli představit další poplatky, úhrady a odvody, které ať už byly cíleně zavedeny k ochraně a zlepšení životního prostředí či se jednalo o instituty s neplánovaným ekologickým dopadem, toto by však vyšlo na samostatnou práci, což není mým záměrem. Účelem bylo alespoň částečné představení a přiblížení dosavadních „ekologických nejen daní a poplatků“, resp. daní a poplatků se zamýšleným pozitivním dopadem na životní prostředí, zda-li jsou tyto instituty efektivní to už je předmětem hlubší diskuse.

39

Ust. § 32 a horní zákon

24

4 Ekologická daňová reforma Ekologické daňové reformy nebo také Zelené daňové reformy se stávají stále více populárním a slibným prvkem nástroje environmentální politiky schopné spojit ekonomickou a administrativní efektivitu s ochranou životního prostředí. Cílem byl přesun ze zdanění práce na environmentálně škodlivé aktivity. Bude-li se aplikovat konzistentně na všech hospodářských úsecích, ekologická daň by se stala ekonomicky účinnou regulační volbou. Tím by ekologická daňová reforma dosáhla své prvotní myšlenky a to s ekonomickým zotavením by mohlo jít ruku v ruce se zlepšováním životního prostředí.

4.1 Klasifikace ekologických daní Environmentální daně můžeme rozdělit podle následujících kritérií40: • podle druhů, • podle předmětu zdanění, • podle techniky zdanění, • podle cílů. Dělení environmentálních daní dle těchto kritérií je podle mého názoru přehledné a srozumitelné, proto toto dělení použiji v dalším textu. Jelikož v této práci není prostor zabývat se všemi kritérii, budu se zabývat pouze prvními dvěma děleními a to podle druhů ekologických daní a podle předmětu zdanění.

4.1.1 Druhy ekologických daní41

4.1.1.1 Pigouova42 daň Zde se jedná o tzv. internalizaci externalit43. Jde o daň, kdy každá její jednotka je uložena přímo na každou jednotku znečistění právě tak, aby došlo k vyrovnání celkového mezního užitku a celkových mezních nákladů. Podstatou této daně je přímo zdanění příčiny znečištění. 40

Kubánová, K. Daňová teorie a politika. 4. aktualizované vydání. Praha: ASPI, 2006, s. 260. Druhy environmentálních daní se zabývají také další autoři např. Široký, J., a kol. Daňové teorie s praktickou aplikací. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. s. 201 42 Můžeme nalézt i pod názvem Pigouviánská daň 43 internalizace externalit – za předpokladu, kdy považujeme externalitu za negativní jev, jedná se zejména o přenesení důsledků působení tohoto negativního jevu na původce resp. do jeho interních nákladů. Prakticky můžeme říct, že se jedná o princip, podle kterého bude původci vyměřena daň úměrná množství externalit (znečišťujících látek) vypuštěných do veřejného statku (ovzduší). 41

25

Základním předpokladem je schopnost stanovit externí náklady a tím i výši daně a následně přesun získaných prostředků na zlepšení veřejného statku v tomto případě životního prostředí. Tyto podmínky jsou zároveň zásadní komplikací při stanovování daně, neboť by správce daně musel u každého daňového poplatníka zvlášť sledovat zdroje znečištění a obzvláště by bylo komplikované měření škodlivých emisí u každého zdroje, což by bylo neúměrně jak časově tak i finančně nákladné.

4.1.1.2 Nepřímé ekologické daně Nepřímé ekologické daně svou podstatou eliminují nejproblematičtější části Pigouviánské daně. Odpadá zde podmínka sledování vypouštění negativních externalit do veřejného statku, ale naopak hodlají ovlivnit chování znečišťovatelů tím, že daňové břemeno leží na vstupu tj. na spotřebě výrobních statků či faktorů, nikoli na výstupu. Tudíž je zde snazší a méně nákladné zjištění daňového základu vypočteného na základě množství spotřebovaného statku. Efektivnost tohoto druhu daně je nutně podmíněna jasnou vazbou mezi množstvím spotřebovaného statku a množstvím znečištění, tato vazba by měla být ideálně konstantní. Problémem je, že ne vždy lze tato vazba jednoznačně dokázat, v tomto případě jsou zdaňovány vstupy, u kterých lze předpokládat negativní vliv na životní prostředí.

4.1.1.3 Daně s neplánovaným ekologickým dopadem Jedná se o daně, jejichž primární funkcí je funkce fiskální a nebyly účelově zaváděny jako daně ekologické či jinak k ochraně životního prostředí. Svou existencí mají však na životní prostředí pozitivní vliv a jejich existence je v posledních letech obhajována ekologickými argumenty. Pozitivně ovlivňují chování znečišťovatelů tím, že na jejich základě může docházet ke snižování spotřeby statků negativně ovlivňujících životní prostředí a zároveň jsou z hlediska fiskálního nezanedbatelným přínosem ekologických daní. Do této kategorie spadají zejména spotřební daně uvalovány na pohonné hmoty, tabákové výrobky aj.

4.1.1.4 Účelové ekologické daně Tento typ daní stěží můžeme chápat jako typické ekologické daně. Nejedná se o daně, které by podněcovaly k ekologickému chování, jejich „ekologičnost“ můžeme vidět spíše ve svázání těchto daní s účelem, na který následně putují výnosy z těchto daní, resp. jejich výnosy jsou účelově vázány na ekologické výdaje. 26

Nedostatek je zde spatřován zejména v neefektivnosti zužitkování výnosů z těchto daní a jejich přílišnou závislost na výši těchto výnosů.

4.1.2 Dělení dle předmětu zdanění ekologickou daní Environmentální daně lze dále dělit podle předmětu zdanění a to na základě toho na jaký výrobek či službu jsou uvaleny44. Jelikož tato materie je velmi rozsáhlá, následující text obsahuje pouze lehký nástin jednotlivých možných předmětů zdanění. A zároveň přiblíží, ve kterých zemích se jednotlivé daně používají. 4.1.2.1

Daň z CO2 Jedná se převážně o součást daně na fosilní paliva, kde se daňová sazba rozlišuje podle

obsahu uhlíku vypuštěného do ovzduší. Díky tomuto bývá na tuto daň uplatňováno nejvíce výjimek a osvobození od daně. V Českém prostředí má být cílem daně z CO2 stimulace k modernizaci technologií výroby energií a snižování znečištění45. V dnešní době se jedná o převážně o poplatky za překročení stanovených limitů pro vypouštění CO2, v souvislosti s těmito poplatky existuje i princip tzv. obchodovatelných povolenek. Jedná se o princip, kde státy, které mají rezervy ve vypouštění CO2 prodají tyto rezervy státům, které překročily dané limity, jedná se zde o redistribuci emisních limitů mezi těmito státy. V Dánsku je vybíráno z vypouštění CO2 clo a to např. ze zemního plynu, hnědého uhlí, petrolejového koksu a petroleje. Naopak jsou od cla osvobozeny energetické produkty použité na komerčních rybářských lodích a na lodích využívaných k zahraničnímu obchodu.

4.1.2.2 Daň z pohonných hmot Daň z pohonných hmot můžeme rozdělit na jednotlivé části a to zejména na daň z benzínu, daň z motorové nafty a lehkého topného oleje. V převážné většině států je každá z těchto daní uplatňována samostatně a s rozdílnou sazbou a to zejména jako součásti daní spotřebních. Mezi jednotlivými zeměmi se liší způsob jejich vybírání a jejich výše. V rámci Evropské Unie jsou členské státy vázány povinnostmi vyplývajícími z jednotlivých předpisů harmonizujících spotřební daně. V současné době jsou minimální sazby vztahující se k otázce 44 45

Srov. Kubánová, K. Daňová teorie a politika. 4. aktualizované vydání. Praha: ASPI, 2006, s. 261. Úřad vlády ČR. Programové prohlášení vlády. [citováno 18. Dubna 2008]. Dostupný z: http://www.vlada.cz

27

pohonných hmot upraveny směrnicí č. 2003/96/ES, kterou se budeme v této práci dále zabývat. V lednu tohoto roku přišla skupina europoslanců z hospodářského výboru s návrhem, podle kterého by se měla minimální sazby spotřební daně na naftu zvýšit na úroveň, která platí pro bezolovnatý benzín. Evropská komise uvedla, že různé výše sazeb mají dopady na životní prostředí, protože to podporuje „palivovou turistiku“ – to, že si řidiči raději udělají zajížďku, aby si pohonné hmoty raději nakoupili v zemi s nižšími daněmi. Dále podle EK není důvod mít dvě různé sazby, vzhledem k tomu, že benzín i nafta mají obdobné dopady na životní prostředí přinejmenším z pohledu vypouštění emisí oxidu uhličitého46.

4.1.2.3 Daň z uhlí a koksu Daň z uhlí můžeme směle onačit za nejstarší ekologickou daní. V Českém právním prostředí se tato daň objevuje už v roce 1920, kdy byla vybírána z prodejní ceny uhlí, zvýšené o uhelnou dávku47. Dani z uhlí podléhaly veškeré druhy uhlí kamenného a hnědého, dále veškeré druhy paliva z nich vyrobeného jako jsou koks, brikety aj. Přestože tyto komodity jsou jedny z nejvíce znečišťující, je na ně zavedeno mnoho významných výjimek tak, že daň je více méně uvalena pouze na uhlí užívané k vytápění.

4.1.2.4 Daň z elektřiny Minimální sazby daně z elektřiny stanoví směrnice 2003/96/ES. Směrnice ukládá členským státům povinnost zdanit výstupy na rozdíl od vstupů do výroby elektřiny. I přestože toto řešení není ekologicky nejvýhodnější, bodem pro toto řešení byla existence jednotného vnitřního evropského trhu s elektřinou. Nicméně toto není omezením pro daňová zvýhodnění elektrické energie vyrobené pomocí alternativních způsobů výroby a tímto pozitivně motivovat jak výrobce, tak i spotřebitele pro využívání této energie. Neúspěchy se zavedením daně z elektřiny v domácnostech se koncem 90. let 20. století potýkala Velká Británie. V roce 2001 zavedla daň z elektřiny ovšem výhradně na elektřinu použitou k podnikání, elektřina spotřebována v domácnostech nepodléhala zdanění.

46

Pirkl, T. Ekolist: Europoslanci chtějí srovnat minimální daň z benzínu a nafty [citováno 19.dubna 2008]. Dostupný z: http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?x=2071233 47 Ottova Encyklopedie. Seznam Encyklopedie: Daň z uhlí [citováno 19. dubna]. Dostupný z: http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/396715-dan-z-uhli

28

4.1.2.5 Daň z obalů Na území Evropské unie se tato problematika řeší směrnicí 94/62/EC o obalech a obalových odpadech. Dalo by se říct, že tato směrnice byla spíš více politickým kompromisem, než na ochranu životního prostředí klade důraz na volný obchod. V polovině 80. let 20. století produkce odpadu na obyvatele v Dánsku patřila k nejvyšším v Evropě. Dánsko na toto reagovalo zavedením daní z odpadu a v tomto Dánsko následovaly další státy jako např. Rakousko, Belgie, Finsko, Francie, Nizozemí a Velká Británie. Pro snížení oběhu obalů byla v Dánsku dále zavedena dobrovolná dohoda výrobců o snížení množství obalů z PVC. Předpisem o obalech Dánsko omezilo cirkulaci obalů, byly zakázány plechovky na nápoje a byly požadovány povinné vratné láhve pro domácí výrobu piva a sycených nealkoholických nápojů. V případě dovážených nevratných obalů byla stanovena povinnost zálohování, zpětný odběr a recyklaci. Dánsko dále zavedlo daň z obalů na nápoje, jednorázové nápojové kartony a papírové a plastikové tašky v samoobsluhách.48 V roce 1993 uzákonilo Švédsko zákon o ekocyklech. Ten stanovil odpovědnost producentů obalů i po jejich použití a nesou finanční odpovědnost za sběr a organizaci ukončení životnosti výrobků. Stejně jako v Dánsku existuje i ve Švédsku dohoda výrobců o nepoužívání PVC. Švýcarská legislativa naopak vychází z principu, že znečišťovatel platí a tak nepotřebné obaly, vybité baterie aj. je prodejce povinen odebrat a zajistit jejich recyklaci. Od 1. 1. 1991 je ve Švýcarsku zakázána výroba PVC lahví a nerecyklovatelných obalů.49 Obecně se dá říci, že daně z odpadů mají regulační charakter, co se spotřeby obalového materiálu týče. Státy se legislativně snaží podpořit a zvýhodnit zpětný odběr a recyklaci obalového materiálu a postihnout užívání obalů nevratných. Na podporu tohoto státy zaváděly také jakési integrované systémy pro odvoz a recyklaci obalového odpadu např. Rakousko.

4.1.2.6 Daň z motorových vozidel Touto daní je zdaňován jak prodej, tak i provoz motorových vozidel a to několika různými způsoby. Jsou to nástroje ekologické politiky, které respektuj vědecké poznatky o vlivu provozu motorových vozidel na životní prostředí. Jedním ze způsobu placení daně je v rámci daně z přidané hodnoty při nákupu motorového vozidla. Při první koupi se tato daň 48

Enviweb: Systém nakládaní s obaly v některých zemích světa [citováno 20. dubna]. Dostupný z: http://www.enviweb.cz/?env=_archiv_beghc&search=%E8asopis+odpady 49 Enviweb: Systém nakládaní s obaly v některých zemích světa [citováno 20. dubna]. Dostupný z: http://www.enviweb.cz/?env=_archiv_beghc&search=%E8asopis+odpady

29

platí ve státě určení, naopak tomuto je daň z přidané hodnoty u nákupu ojetých motorových vozidel vybírána ve státě nákupu. Dalším způsobem zdanění motorových vozidel je formou tzv. registračních daní. Jedná se o daň uplatňovanou při první registraci vozidla a je odvislá od tržní ceny vozidla, obsahu motoru, váze, druhu paliva, síle motoru, množství emisí nebo kombinací těchto prvků.

4.1.2.7 Daň ze síry Podstatou daně je snížení emisí oxidu siřičitého, v jednotlivých zemích je uplatňována na tento předmět rozličná daň a způsob zdanění např. ve Švédsku je daňová zátěž dani ze síry přenesena na znečišťovatele. Jelikož je znečištění ze síry ve srovnání se znečištěním z CO2 zanedbatelné, daň ze síry nemá pro životní prostředí takový přínos jako právě daň z CO2 či jiné obdobné ekologické daně. Daň ze síry byla například zavedena počátkem 70. let 20. století v Norsku.

4.1.2.8 Další předměty zdanění Výše uvedený výčet možných předmětů zdanění ekologickými daněmi samozřejmě není úplný. Jednotlivé státy uplatňují další možné ekologické daně na základě svých vlastních kritérií, proto je značně složité obsáhnout veškeré možné předměty zdanění. Organizace OECD ve spolupráci s orgány Evropské unie vytvořily a pravidelně aktualizují katalogy ekonomických nástrojů na ochranu životního prostředí.

4.2 Směrnice 2003/96/ES Byť se na první pohled může jevit směrnice 2003/96/ES (dále jen Směrnice) jako směrnice vydána za účelem ochrany životního prostředí, není to až tak jednoznačné. Prvotním smyslem byla harmonizace právních předpisů Společenství týkající se spotřebních daní a to zejména ve vztahu k článku 93 Smlouvy o založení Evropského společenství (SES). „Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a Hospodářským a sociálním výborem jednomyslně přijme ustanovení k harmonizaci právních předpisů týkajících se daní z obratu, spotřebních daní a jiných nepřímých daní v rozsahu, v jakém je tato harmonizace nezbytná pro vytvoření a fungování vnitřního trhu ve lhůtě uvedené ve článku 14.“ Na základě požadavků kladených článkem 93, byla 19. 10. 1992 přijata směrnice Rady 92/82/EHS o sbližování sazeb spotřebních daní z minerálních olejů. Sice tato směrnice plnila 30

požadavky kladené na ni článkem 93, avšak byla nedostatečnou v porovnání se zásadními principy poslání Společenství zajistit „…vysokou úroveň ochrany a zlepšování kvality životního prostředí…“50, neboť byla omezena výhradně na minerální oleje. Na tento princip navazuje článek 6 SES, kladoucí důraz na to, aby „požadavky na ochranu životního prostředí byly zahrnuty do vymezení a provádění politik a činností Společenství…“, tudíž veškerá politika Společenství musí být vedena s ohledem na životní prostředí. K tomuto Společenství zavazuje nejen SES, ale také jako strana Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu ratifikovala Kjótský protokol51. Uvalením daně na energetické produkty spatřuje právě jeden z možných způsobů dosažení cílů Kjótského protokolu. Zásadním problémem, spatřovaném v neexistenci jednotných předpisů Společenství týkajících se minimální daňové sazby energetických produktů bylo riziko ohrožení řádného fungování vnitřního trhu. Rozdílnosti ve vnitrostátních daňových úrovních by mohly nepříznivě ovlivnit jeho budoucí vývoj. Zároveň jsou respektovány rozdíly mezi jednotlivými státy a je jim ponechána samostatnost potřebná k určení a provádění politik uzpůsobených jejich vnitrostátním podmínkám. Jelikož stávající právní úprava byla nedostatečná, resp. byly právním předpisem Společenství regulovány pouze minerální oleje, rozšířila směrnice předmět zdanění o tyto další položky a stanovila jim minimální úrovně zdanění:

50

Ust. čl. 2 Římské Smlouvy o založení ES z r. 1957 Kjótský protokol – Počátkem 90. let 20. století začalo mezinárodní společenství jednat o znečištění klimatu. V roce 1992 vznikla tzv. Rámcová úmluva OSN o změnách klimatu. Protokol z Kjóta je první účinnou dohodou, která má za úkol stabilizovat exhalace. Do roku 2001 jednali signatáři o prováděcích dodatcích k Protokolu, které nakonec schválili. Do roku 2004 ratifikoval dostatečný počet států, aby mohla vstoupit v platnost. Signatáři mezi jinými jsou např. členské země EU, Japonsko, Rusko, rozvojové země včetně Číny a mnoho dalších. Naopak USA a Austrálie se rozhodly Protokol bojkotovat (dohromady způsobují asi čtvrtinu znečištění). Kjótský protokol své signatáře teoreticky zavazuje ke snížení exhalací skleníkových plynů o 5,2 %. Protože jej dvě důležité země bojkotují a také kvůli některým dírám v dohodě ve skutečnosti omezí znečištění podstatně méně – pod úroveň roku 1990, ale jen o zhruba 1 %. Konkrétní závazky jednotlivých zemí se liší: například EU-15 i Česká republika slíbily snížit emise o 8 % oproti roku 1990, USA (původně) o 7 %, Japonsko o 6 % a podobně. Citováno z 51

31

Tabulka: Minimální úrovně zdanění uplatnitelné na pohonné hmoty52 od 1. ledna 2004

od 1. ledna 2010

421

421

359

359

302

330

302

330

125

125

2,6

2,6

Olovnatý benzín (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2710 11 31, 2710 11 51 a 2710 11 59 Bezolovnatý benzín (v eurech na 1 000l) Kódy KN 2710 11 31, 2710 11 41, 2710 11 45 a 2710 11 49 Plynový olej (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2710 19 41 až 2710 19 49 Petrolej (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2710 19 21 a 2710 19 25 Zkapalnělý plyn (LPG), (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2711 12 11 až 2711 19 00 Zemní plyn (v eurech na gigajoule spalného tepla) Kódy KN 2711 11 00 a 2711 21 00 Zdroj: Směrnice Rady 2003/96/ES

Článek 8 dále stanoví minimální úroveň zdanění pro výrobky využívané jako pohonné hmoty, kde v druhém odstavci vymezuje účely použití. Jedná se o použití k průmyslovým a obchodním účelům a to u zemědělských a zahradnických prací, chovu ryb, a lesnictví, pro stacionární motory, dále pro zařízení a stroje používané při stavbách, stavebně inženýrských pracích a veřejných prací a v závěru pro vozidla určená k používání mimo veřejné cesty nebo pro vozidla, jež nejsou schválena k používání převážně na veřejných silnicích. Tabulka: Minimální úrovně zdanění uplatnitelné na pohonné hmoty používané pro účely stanovené v čl. 8 odst. 2

Plynový olej (v eurech na 1 000 l)

21

Kódy KN 2710 19 41 až 2710 19 49 Petrolej (v eurech na 1 000 l)

21

Kódy KN 2710 19 21 a 2710 19 25 Zkapalnělý plyn (LPG), (v eurech na 1 000 l)

41

Kódy KN 2711 12 11 až 2711 19 00

52

Ust. Čl. 7 odst. 1 Směrnice Rady 2003/96/ES

32

Zemní plyn (v eurech na gigajoule spalného tepla)

0,3

Kódy KN 2711 11 00 a 2711 21 00 Zdroj: Směrnice Rady 2003/96/ES

Články 9 a 10 stanoví minimální úroveň zdanění platné pro paliva a elektřinu a to takto:

Tabulka: Minimální úroveň zdanění uplatnitelná na paliva a elektřinu

Plynový olej (v eurech na 1 000 l)

Obchodní účely

Neobchodní účely

21

21

15

15

0

0

0

0

0,15

0,3

0,15

0,3

0,5

1

Kódy KN 2710 19 41 až 2710 19 49 Těžký topný olej (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2710 19 61 až 2710 19 69 Petrolej (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2710 19 21 a 2710 19 25 Zkapalnělý plyn (LPG), (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2711 12 11 až 2711 19 00 Zemní plyn (v eurech na gigajoule spalného tepla) Kódy KN 2711 11 00 až 2711 21 00 Uhlí a koks (v eurech na gigajoule spalného tepla) Kódy KN 2701, 2702 a 2704 Elektřina (v eurech na MWh) Kód KN 2716 Zdroj: Směrnice Rady 2003/96/ES

Směrnice si neklade za cíl zcela regulovat vnitřní trh, naopak ponechává členským státům volnost k provádění jejich vlastních politik. Státům umožňuje nezvýšit celkové daňové zatížení, ale naopak nechává na jejich posouzení, zda by provádění této zásady daňové neutrality mohlo mít příznivý vliv na změnu struktury daňových systémů. Podmínkou by samozřejmě byla nutnost podpory změny chování mířící k ochraně životního prostředí. Nejsou však opomenuty situace, kdy není možné plošně daňově zatížit energetický produkt. Směrnice dává možnost uplatnit na určité způsoby využití těchto energetických produktů možnost využít různých zvýhodnění. Zvýhodnění poskytuje převážně u pohonných hmot určených k průmyslovým a obchodním účelům a energetickým produktům používaným 33

jako paliva. Tato zvýhodnění a možnost odlišného zdanění u podniků oproti neobchodnímu použití je snahou vyrovnat jejich soutěžní postavení. Např. sama přímo upozorňuje a doporučuje zvláštní zacházení s dopravci v souvislosti se zdaněním motorové nafty, s odkazem na možná využití jiných nástrojů jako je třeba uplatnění oplatků za využívání pozemních komunikací. Mám za to, že toto zvláštní zacházení je na místě, takovýmto způsobem se alespoň zamezí nepříznivému zásahu do hospodářské soutěže. Tím by byli jinak zvýhodněni dopravci, kteří by získali motorovou naftu ze třetích zemí (nezatíženou daní) a mohly by tak následně snížit cenu svých služeb, na úkor dopravců odebírajících naftu ze zemí řídících se Směrnicí. Další možností zvýhodnění je částečné nebo úplné osvobození od daně. Jedinou podmínkou, která státy omezuje v uplatňování osvobození od daní je ovlivnění, tímto osvobozením, řádného fungování vnitřního trhu, nebo narušením hospodářské soutěže. Naopak je však doporučováno, aby bylo členským státům dovoleno poskytnutí snížení či osvobození od daně pro podporu ekologicky šetrných biopaliv. Důvod k tomuto osvobození Směrnice spatřuje v tom, aby se touto podporou dosáhlo lepšího fungování vnitřního trhu a také zároveň snaha poskytnout dostatečnou právní jistotu v této oblasti. V souvislosti s přijímáním Směrnice do právních řádů jednotlivých členských států nesmíme opomenout i přechodné období, kterým se dává státům prostor s přípravou a přizpůsobením se novým úrovním zdanění a snahou zamezit negativním vedlejším účinkům. Ve vztahu k tomuto nesmíme opomenout směrnici Rady 2004/74/ES, která umožňuje některým členským státům uplatňovat u energetických produktů a elektřiny dočasné osvobození od daně nebo sníženou úroveň zdanění. Jde především o státy přistoupivší po přijetí Směrnice. Pro ochranu cenové stability v členských státech, které by měly problémy s uplatňováním nových minimálních úrovní zdanění, bylo plošně povoleno přechodné období do 1. 1. 2007. Česká republika vyjednala osvobození od daně a sníženou úroveň zdanění do 1. 1. 2008.

4.3 Principy ekologické daňové reformy Povážlivý stav životního prostředí přispívá k diskuzi, jakým způsobem lze tuto situace zbrzdit případně i zvrátit. Hledají se různé způsoby, jak mohou jednotlivé státy přispět k ochraně životního prostředí. Jedněmi z nejsilnějších regulátorů jsou ekonomické nástroje,

34

kterými je podporována ochrana životního prostředí a na druhé straně je „trestáno“ jeho ohrožování či znečišťování. Základním principem Ekologické daňové reformy (dále jen EDR) je vytvoření promyšleného systému daní a poplatků uvalených na ekologicky nešetrné produkty. Podstatou je ekonomická motivace k šetrnému zacházení s životním prostředím. EDR představuje přesun práce ze zdanění výrobků a služeb, jejichž výroba nebo spotřeba má negativní dopad na životní prostředí a lidské zdraví. Hlavním aspektem EDR by měla být výnosová neutralita, v případě, že dojde k dodatečným výnosům, budou tyto určeny ke snížení jiných daní nebo pojistného.53 Jedním z hlavních cílů ekologické daňové reformy je motivace k dosažení takového chování, které bude mít za následek snížení produkce výstupů s negativním dopadem na životní prostředí.

4.3.1 Cíle ekologické daňové reformy Pro stanovení cílů EDR bylo nutno přistoupit k politické diskuzi, která postupně dospěla ke stanovení směru, kterým se bude postupně ekologizace daňových systémů ubírat. Na půdě OECD byly stanoveny tři doplňkové postupy54, kterými lze dosáhnout cílů EDR: 1. Odstraňování subvencí, 2. Restrukturalizace stávajících daní a poplatků k podpoře ochrany životního prostředí, 3. Zavádění nových environmentálních daní.

4.3.1.1 Odstraňování subvencí Publikace OECD hovoří o dvou základních problémech subvencí, které poskytovaly státy producentům výstupů, jež negativně ovlivňovaly stav životního prostředí. První problém vidí v podpoře vlád pomocí různých dotací a jiných subvencí převáženě vlastnímu průmysl, je to logické, neboť se tím snažily udržet domácí produkci, s tím ruku v ruce kráčí i udržení přijatelné míry zaměstnanosti. Tímto však uměle manipulovaly s finální cenou výstupu, což bylo zásahem do přirozeného formování křivek nabídky a poptávky na daném trhu. Naopak jsou vítány subvence týkající se zvýhodňování těch komodit, které jsou šetrné k životnímu prostředí. 53

Ekologická daňová reforma. TZB info. [citováno dne 23. 5. 2008] Dostupné z: http://www.tzbinfo.cz/t.py?t=2&i=4562 54 Environmentally Related Taxes in OECD Countries. Issues and Strategies. Paris: OECD Publications, 2001. ISBN 92-64-18731-6. s. 33 a násl. Dostupné z http://213.253.134.29/oecd/pdfs/browseit/9701101E.PDF. [24. 5. 2008].

35

Dalším problémem vidí OECD v daňových opatřeních. Rozdílné daňové tarify mezi substituty mohou také působit na strukturu trhu. Např. motorová nafta je ve většině států OECD zdaňována nižší sazbou než benzín, ačkoli jsou motorová vozidla na naftu více znečišťující než vozidla na benzín.55 Omezením těchto a jím podobných subvencí nemají za úkol pouze zvýšit hospodářskou zdatnost a snížit břemeno státního rozpočtu, ale mohou také zmírnit zátěž životního prostředí.

4.3.1.2 Restrukturalizace stávajících daní a poplatků k ochraně životního prostředí Jedním z možných způsobů zavádění environmentálních daní je využití stávajících daní a daňových soustav v jednotlivých státech. V doporučení OECD o možných postupech zavádění environmentálních daní se hovoří o úpravě stávajících daní v součinnosti s dalšími politickými cíli jednotlivých zemí. Pro příklad je uvedena možnost přizpůsobení základu energetických daní, kdy by se zohlednilo množství obsahu uhlíku v různých druzích paliv a takto zatížený uhlík by měl přispět ke snížení uhlíkových emisí. Podmínkou k účinnému dopadu environmentálních daní na životní prostředí je restrukturalizace celé daňové soustavy napříč různými palivy a relativními cenami substitutů a náhradních komodit.

4.3.1.3 Zavádění nových environmentálních daní Dalším způsobem ekologické daňové reformy je zavedení zcela nových daní s dopadem na emise nebo na výstupy, cílem je však primárně ochrana životního prostředí, nebo alespoň snížení její zátěže. V posledních desetiletích se objevují postupně daně postihující převážně výsledné komodity představující obaly, různá chemická hnojiva a pesticidy až po pneumatiky.

55

Environmentally Related Taxes in OECD Countries. Issues and Strategies. Paris: OECD Publications, 2001. ISBN 92-64-18731-6. s. 33 a násl. Dostupné z http://213.253.134.29/oecd/pdfs/browseit/9701101E.PDF. [24. 5. 2008].

36

4.4 Argumenty pro a proti zavádění ekologických daní 4.4.1 Sociální dopady Jedním z nejsilnějších hlasů proti zavedení ekologické daňové reformy jsou obavy dopadů této reformy na sociálně slabé domácnosti, kterým se na základě ekologických daní zvýší náklady na elektřinu, zemní plyn a topení. Mnoho nejen domácností, ale také malých obcí v minulých letech investovalo nemalé částky do modernizace a ekologizace systémů vytápění. Ozývají se také názory, že zavedením ekologických daní bude jejich účinek kontraproduktivní. Zvýšením cen zemního plynu, uhlí a jiných komodit určených k vytápění, budou nuceni lidé přejít na jiné komodity, vzhledem k ještě stále vysokým cenám biopaliv a dřeva se začne spalovat odpad, který domácnosti vyprodukují, což může způsobit zhoršení znečištění ovzduší. Argumenty pro zmírnění obav z dopadu na sociálně slabé domácnosti dávají za příklad různé modely, jakými lze tomuto zabránit. Jedním z možných přístupů je vrácení části odvedené daně sociálně slabším. Pointou u tohoto způsobu je, že sociálně slabí nepřestanou odvádět ekologickou daň, tudíž se nepřestanou chovat ekologicky, ale oproti tomu nedojde ke snížení jejich příjmů, resp. jim bude vrácena poměrná část těchto odvodů avšak ve formě státních podpor.

4.4.2 Konkurenceschopnost Obavy o konkurenceschopnost domácích výrobců, převážně těch energeticky náročných se objevují od počátků snah o ekologizaci politik jednotlivých zemí. Ze řad podnikatelů se ozývají obavy, že energetické produkty se stanou regulátorem trhu a nežádoucím nástrojem ovlivňujícím hospodářskou soutěž. Tyto problémy si uvědomuje samotná Evropská unie, proto vyvíjí snahu o harmonizaci sazeb energetických komodit vymezením minimálních hodnot. Samotná směrnice si tuto problematiku uvědomuje a zachovává osvobození od daně u energetických produktů dodávaných pro námořní a leteckou dopravu a to za účelem, aby nedošlo k nežádoucímu navýšení finální ceny ve třetích zemích, čímž by uměle znevýhodnili podnikatele Společenství na tamním trhu. Ne všichni s tímto přístupem souhlasí a naproti tomu navrhují naopak větší podporu Společenství ve vývoji nových ekologicky šetrných technologiích a podniky motivovat 37

k tomuto dotacemi a podporou. Osobně si myslím, že tento poslední způsob není zrovna nejšťastnějším řešením. Podniky by sice byly motivovány k vývoji a nákupu ekologicky šetrných technologií, ale na druhou stranu by ztratily motivaci ke snížení ekologicky nešetrných činností.

4.5 Ekologická daňová reforma v ČR O cílech a postupech při zavádění v souladu s požadavky Evropské unie a závazkem České republiky výnosově neutrální56 ekologickou daňovou reformu hovoří již programové prohlášení nynější vlády. Podle tohoto prohlášení by se nemělo zvýšit celkové daňové zatížení, naopak zdanění energetických produktů by mělo kompenzovat snížení plateb na sociálním pojištění. Hovoří se o třech etapách zavádění ekologických daní. Mezi povinnosti plynoucí z členství České republiky v Evropské unii patří i implementace předpisů Evropského společenství do českého právního řádu, tento závazek se nevyhnul ani povinnosti implementovat směrnici 2003/96/ES. První etapa EDR v České republice spočívá právě v dokončování převedení této směrnice do české legislativy. Původní návrh, předložený Ministerstvem financí, měl podobu samostatného zákona, a to především pro osobitý způsob zdanění jednotlivých předmětů zdanění. Jako součást zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, se stali až na základě rozhodnutí vlády jako jedny z mnoha nových zákonů popř. dalších novel zákonů. S účinností k 1. 1. 2008, byly uvedeny první tři tzv. „ekologické daně“ do české daňové soustavy v rámci zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů. Jedná se o zdanění energetických produktů, jejichž výroba nebo spotřeba má prokazatelný negativní dopad na životní prostředí. Předmětem zdanění jsou pevná paliva, zemní plyn a některé další plyny a elektřina. Základními body programu v průběhu 2. etapy EDR, podle Principů a harmonogramu EDR57, bude především revize již zavedených ekologických daní, zároveň se předpokládá rozšíření této revize také na systém poplatků a dalších nástrojů regulace, které mají vliv na životní prostředí ve snaze přeměny těchto nástrojů na „ekologické daně“.

56

Výnosová neutralita – nebude docházet ke zvyšování celkové daňové zátěže, tzn. že v jiné sféře dojde ke kompenzaci této zátěže, v českých podmínkách se jedná v daném případě o snížení plateb na sociálním pojištění 57 Principy a harmonogram ekologické daňové reformy. Ministerstvo životního prostředí. [citováno dne 23. 5. 2008] Dostupné z: http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPAKFIH8IJF

38

Podle programového prohlášení vlády je cílem druhé fáze reformy od roku 2010 bude vytvoření emisní daně z CO2, která vznikne transformací stávajícího poplatku za znečištění ovzduší. Cílem této daně bude stimulace k modernizaci technologií výroby energií a snižování znečištění. Pomocí druhé etapy má být dosaženo národních emisních stropů pro znečišťující látky. Za věcný záměr a legislativní úpravu druhé etapy zodpovídá Ministerstvo životního prostředí s termínem dokončení k 31. 12. 2008. Ministerstvo zadalo vypracování odborné studie, která má za úkol vyhodnotit stávající soustavu poplatků v oblasti ochrany a určit výši možných dopadů daně CO2.58 Plány s dokončením příprav třetí etapy jsou spojovány s rokem 2012, následné zavedení by mělo probíhat mezi léty 2014 až 2017. V této fázi se předpokládá se zhodnocením a účinností předchozích etap. Evropská rada na základě zprávy a návrhu Evropské komise a po konzultaci s Evropským parlamentem rozhodne o minimálních úrovních zdanění uplatňovaných na plynový olej pro další období a to nejpozději do 1. ledna 2012. Předpokládá se, že ve stejné době budou již známy vyhodnocené vlivy ekologické daňové reformy v ČR. Proto by se součástí třetí etapy měla stát upravená směrnice ES a zároveň by měly být do třetí etapy zapracovány zároveň výsledky získané z vyhodnocení vlivu jak první tak i druhé etapy.

58

Harmonogram prací na realizaci ekologické daňové reformy. Ministerstvo životního prostředí. [citováno dne 23. 5. 2008] Dostupné z: http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPAKFIH8IJF

39

5 Ekologické daně České republice jako členskému státu EU plynou z tohoto členství nejen práva, ale také povinnosti. Jednou z mnoha povinností bylo zavedení podle ekologických daní podle směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny. Na základě dočasného osvobození od daně nebo sníženou úroveň zdanění podle směrnice Rady 2004/74/ES ze dne 29. dubna 2004, kterou se mění směrnice 2003/96/ES, pokud jde o možnost některých členských států uplatňovat u energetických produktů a elektřiny dočasné osvobození od daně nebo sníženou úroveň zdanění, byla Česká republika povinná zavést tři nové ekologické daně k 1. 1. 2008. Jedná se o součást Ekologické daňové reformy. Podstatou ekologických daní zavedených k 1. 1. 2008 do českého právního řádu podléhá zdanění až konečná spotřeba energií. Tudíž daňové zatížení je uvaleno na konečného spotřebitele, povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká dodáním energie ke konečné spotřebě. V situaci, kdy je energie předávána mezi obchodníky, kteří ji dále transportují dále ke konečnému spotřebiteli, tyto energie nepodléhají zdanění. Obchodníkům vzniká pouze povinnost evidence spojená se správou daní. Toto se nevztahuje na spotřebu energií obchodníky, ve chvíli, kdy ji oni spotřebují, bude zdaňována stejně jako u konečného spotřebitele. Na energie spadající pod zdanění podle ekologických daní se zároveň vztahují i zvláštní způsoby daňového zvýhodnění. Tato zvýhodnění vychází zejména z hospodářských a ekologických zájmů. Daně jsou upraveny takovým způsobem, aby odpovídaly minimálním požadavkům stanoveným směrnicí Rady. Zavedením ekologických daní se předpokládá dosažení určitých výsledků nejen v oblasti příjmů do státního rozpočtu, ale také pozitivního dopadu na životní prostředí, což by mělo být primární podstatou začlenění těchto daní do právního řádu ČR. U daně ze zemního plynu a některých dalších plynů se předpokládá roční příjem do státního rozpočtu přibližně ve výši přibližně 1,5 mld. Kč. Náklady na plyn se nepodnikatelským subjektům zvýší přibližně o 4,2%, toto by se mělo týkat také subjektů podnikatelských vyjma těch, jež provozují některé energeticky náročné činnosti a pro tyto činnosti je plyn od daně ze zemního plynu a některých dalších plynů osvobozen.59 59

Důvodová zpráva k zákonu o dani ze zemního plynu. Praha: Ministerstvo financí ČR, 2007. [citováno dne 26. 4. 2008] Dostupné z: www.psp.cz/cgi-bin/win/docs/tisky/tmp/t0222a0.doc

40

Zdanění pevných paliv podle předběžných odhadů bude představovat přibližně 1,7 mld. Kč ročně, dále se předpokládá zvýšení nákladů nejen v podnikatelském sektoru, ale převážně v domácnostech o 9,1%. Vyšší než průměrné výdaje postihnou neúplné rodiny a rodiny s dětmi.60 Daní z elektřiny se předpokládá výběr daně ve výši 1,1 mld. Kč ročně. Půjde o navýšení ceny za elektřinu kolem 1% v domácnostech a u nepodnikatelských subjektů. Navýšení se dotkne zároveň také podnikatelských subjektů vyjma těch, které provozují některé z energeticky náročných činností, pro které je elektřina osvobozena od daně.61 Jak již z textu vyplynulo, při zdanění energií se předpokládá, že konečná cena obchodovaných energií, navýšená o ekologickou daň, bude mít vliv na postupné snižování spotřeby těchto energií. Předpokládá se tedy, že zavedení ekologických daní, bude mít díky snižování spotřeby, pozitivní vliv na životní prostředí.

5.1 Daň ze zemního plynu a některých dalších plynů 5.1.1 Předmět Jak již název napovídá je předmětem daně nejen zemní plyn, ale také zákonem vymezené další plyny.

Určujícím prvkem pro stanovení předmětu daně jsou kódy

nomenklatury, pod kterými jsou jednotlivé plyny vedeny: 2711 11

zkapalněný zemní plyn,

2711 21

zemní plyn v plynném stavu,

2711 29

ostatní ropné plyny a jiné plynné uhlovodíky a

2705

svítiplyn, vodní plyn, generátorový plyn a podobné plyny, kromě ropných plynů a ostatních plynných uhlovodíků.62

Důležitým elementem pro stanovení základu daně, je také nezbytné určení účelu použití. Správu daně budou stejně jako u jiných spotřebních daní vykonávat celní orgány.

5.1.2 Plátce daně Postavení plátců daně, mají ty subjekty, které dodají plyn konečnému spotřebiteli, nebo jsou oprávnění spotřebovat daň se sníženou sazbou. Z definic upravených v zákoně 60

Důvodová zpráva k zákonu o dani ze zemního plynu. Praha: Ministerstvo financí ČR, 2007. [citováno dne 26. 4. 2008] Dostupné z: www.psp.cz/cgi-bin/win/docs/tisky/tmp/t0222a0.doc 61 Důvodová zpráva k zákonu o dani ze zemního plynu. Praha: Ministerstvo financí ČR, 2007. [citováno dne 26. 4. 2008] Dostupné z: www.psp.cz/cgi-bin/win/docs/tisky/tmp/t0222a0.doc 62 Kódy nomenklatury. Daňová a celní unie. [citováno dne 5. 5. 2008] Dostupné z: http://ec.europa.eu/taxation_customs/dds/tarhome_cs.htm

41

jasně vyplývá, že plátcem daně nemůže být ten subjekt, který získává plyn již zdaněný. Do skupiny plátců daně se řadí také provozovatelé přepravních soustav a zásobníků, neboť oni nejsou konečným spotřebitelem, ale pouze zajišťují distribuci těchto plynů. Daň dále rozlišuje mezi dvěma skupinami plátců daně a to na ty, kteří jsou povinni se registrovat jako plátci daně63 a na ty, na které se tato povinnost nevztahuje. Povinnost registrace, není uložena subjektům, které dodávají plyn dalším dodavatelům. Pro daňové účely mají postavení jako plátci bez povinnosti registrace. Dnem, kdy vzniká povinnost plátci daně, daň vyměřit a zaplatit, je den kdy došlo ke spotřebě. Jelikož z praktického hlediska by toto bylo velmi obtížné, neboť k dodávkám plynu pomocí plynovodů dochází nepřetržitě, proto je určeno období, za které je plátce povinen daň zaplatit. Plátce daň vyměří a odvede až po uplynutí tohoto období a za toto období. V případě, že plyn není dodáván prostřednictvím plynovodů, nastává dnem zdanění den, kdy přešlo vlastnické právo na spotřebitele. Konečným dodáním ke spotřebiteli se má podle ustanovení § 5 odst. 3) v části čtyřicáté páté zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, také dodání plynu do prostor čerpací stanice, která dodává plyn pro pohon motorů.

5.1.3 Stanovení výše daně Výše daně se vypočítá vynásobením základu daně sazbou daně. Základem daně je množství plynu v MWh spalného tepla. Sazby daně jsou stanoveny takto: a) 264,80 Kč/MWh spalného tepla pro plyn uvedený pod kódy nomenklatury 2711 29 a 2705, který je předmětem daně podle § 4 písm. a), b) v období od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2011 činí sazba daně 0 Kč/MWh spalného tepla pro plyn uvedený pod kódy nomenklatury 2711 11 a 2711 21, který je předmětem daně podle § 4 písm. a), c) v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2014 činí sazba daně 34,20 Kč/MWh spalného tepla pro plyn uvedený pod kódy nomenklatury 2711 11 a 2711 21, který je předmětem daně podle § 4 písm. a), d) v období od 1. ledna 2015 do 31. prosince 2017 činí sazba daně 68,40 Kč/MWh spalného tepla pro plyn uvedený pod kódy nomenklatury 2711 11 a 2711 21, který je předmětem daně podle § 4 písm. a),

63

Srov. ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů

42

e) v období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2019 činí sazba daně 136,80 Kč/MWh spalného tepla pro plyn uvedený pod kódy nomenklatury 2711 11 a 2711 21, který je předmětem daně podle § 4 písm. a), f) od 1. ledna 2020 činí sazba daně 264,80 Kč/MWh spalného tepla pro plyn uvedený pod kódy nomenklatury 2711 11 a 2711 21, který je předmětem daně podle § 4 písm. a), g) 30,60 Kč/MWh spalného tepla pro plyn, který je předmětem daně podle § 4 písm. b), h) 30,60 Kč/MWh spalného tepla pro plyn, který je předmětem daně podle § 4 písm. c).64

Příklad: Na praktickém příkladu si můžeme přiblížit, o kolik se v průběhu let zvýší daňové zatížení konečného spotřebitele, má-li běžné osobní auto jezdící na stlačený zemní plyn s průměrnou spotřebou 7litrů na 100 kilometrů, které ujede přibližně 24 000 kilometrů za rok. Spalné teplo zemního plynu je 37,69 MJ/m3.65 Na základě uvedených údajů se vypočítalo množství spalného tepla, které vyprodukoval zemní plyn během celého roku přibližně na 0,0176 MWh. Na základě tohoto výsledku si můžeme na příkladu ukázat, jakým způsobem se zvýši náklady spojené s ekologickou daní na zemní plyn v autě u běžného konečného spotřebitele od roku 2008 do 2020. a) Jelikož je v období mezi lety 2008 – 2011 je sazba daně nulová, nevzniknou konečnému spotřebiteli náklady spojené s touto daní. b) V období let 2012 – 2014 je sazba stanovena na 34,20 Kč. Tudíž vynásobíme-li sazbu daně se základem daně, bude roční navýšení ceny zemního plynu použitého pro provoz osobního automobilu o 0,60 Kč. c) Po té co se v roce 2015 do roku 2017 navýší sazba na 68,40 Kč. Bude konečného spotřebitele stát zemní plyn ročně o 1,20 Kč více na dani ze zemního plynu. d) V období mezi lety 2018 – 2019 bude sazba daně 136,80 Kč. Cena zemního plynu se za rok zvýší o 2,40 Kč. e) Od roku 2020 bude za 1MWh spalného tepla sazba daně na 264,80 Kč. Cena zemního plynu určeného k provozu osobního auta se za roční spotřebu zvýší o 4,70 Kč.

64

Ustanovení § 6 odst. 2 části čtyřicáté páté zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. Porovnání vlastností topných plynů. TZB – Info. [citováno dne 18. 5. 2008] Dostupné z: http://www.tzbinfo.cz/t.py?t=16&i=52&h=38&obor=2 65

43

5.1.4 Plyn osvobozený od daně Od daně ze zemního plynu jsou osvobozeny plyny určené k výrobě tepla či elektřiny, jako pohonná hmota v lodní dopravě vyjma privátního rekreačního plavení, v metalurgických procesech a mineralogickým postupům. Pro nabytí takovéhoto plynu je nutná, u konečného spotřebitele, získání zvláštního povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně. Tento plyn však musí být nabyt předepsaným způsobem, v opačném případě se na něj pohlíží jako na plyn, na který není uplatňováno osvobození od daně. Tato podmínka se netýká plynu určeného pro výrobu tepla v domácnostech. Osvobozen je i daň, která byla použita pro výrobu energetických produktů, pokud byla vyrobena v podniku, kde byla zároveň spotřebována. Dalšími plyny osvobozenými od daně jsou ty, jejichž ztráta je technicky zdůvodnitelná. Myslí se tím plyn, který je „spotřebováván“ přirozenými ztrátami při manipulaci s ním, např. když dochází k jeho úniku při přemisťování z tankerů, ve kterých byl převážen do zásobníků v čerpací stanici. Dani nepodléhají ani plyny dovezené na území ČR v nádržích běžných dopravních prostředků a strojů tzn., že v situaci, kdy přejede hranici osobní automobil na plynový pohon, nezdaňuje plyn, který má již v nádrži, ale zdaní se mu plyn, který natankuje již na území ČR. Získání povolení k odběru plynu osvobozeného od daně je potřeba splnění zákonem předepsaných náležitostí. O vydání povolení rozhoduje ve správním řízení celní úřad na návrh a vydá jej na dobu určitou. Celní úřad vede evidenci povolení, kde zaznamenává změny u subjektu, jemuž bylo povolení uděleno. Pokud se změní typ a číslo měřícího zařízení musí celní úřad vydat povolení nové. Povolení může zaniknout uplynutím doby, na kterou bylo celním úřadem vydáno nebo jej může celní úřad držiteli odebrat a to zejména při porušení povinností a za podmínek stanovených zákonem, např. když držitel použije plyn osvobozený od daně k jiným účelům, než ke kterým jej celní úřad vydal.

5.1.5 Povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně a plynu bez daně Konečnému spotřebiteli není umožněno získání plynu nezatíženého daní. Nabýt plyn bez daně může pouze dodavatel, pokud je plyn nabýván za účelem dalšího prodeje a to na základě povolení k nabytí plynu bez daně. Povolení se netýká plynů, které byly vyrobeny pro vlastní spotřebu výrobce.

44

Stejně jako u povolení k odběru plynů osvobozených od daní, je zde k vydání povolení oprávněn celní úřad. Rozhoduje ve správním řízení na návrh a to až po splnění zákonem uložených podmínek, jako např. návrh obsahuje všechny náležitosti, navrhovatel je bezúhonný aj. Povolení se vydává na dobu 5 let. Podmínky zániku povolení k nabytí plynu bez daně jsou explicitně vymezeny v ustanovení § 15 předmětného zákona, jedná se o uplynutí doby, na kterou bylo povolení vydáno, zánikem právnické osoby, je-li držitelem právnická osoba, dnem usnesení soudu o prohlášení konkurzu na držitele povolení, dnem zániku živnostenského oprávnění aj. V dalším odstavci tohoto ustanovení zákon uvádí podmínky, za kterých může celní úřad povolení zrušit. Jedná se o zrušení na požádání držitele, dále když držitel povolení nabývá plyn za jiným účelem než je následný prodej a v neposlední řadě, kdy držitel opakovaně poruší zákaz stanovený v § 16 nebo povinnosti uložené mu § 17 daného zákona. K obdržení povolení jak k odběru plynu osvobozeného od daně tak i nabytí plynu bez daně se vztahují povinnosti pro držitele těchto povolení. Zákon zakazuje dodání plynu osvobozených od daně nebo nabytí plynů bez daně jiným subjektům, než jsou držitelé povolení. Resp. stanovuje podmínky, podle kterých může subjekt obdržet plyn osvobozen od daně či bez daně. Při obchodování s plyny osvobozenými od daně nebo plyny bez daně, má subjekt, který je nabyl takto zvýhodněné povinnost tyto plyny dále transportovat k dalšímu subjektu, který je také držitelem povolení nebo přímo ke konečnému spotřebiteli. Při každém dodání vzniká dodavateli povinnost vystavit u konečného spotřebitele daňový doklad a při každém dodání dalšímu dodavateli, který s plynem bude dále obchodovat, vystavit doklad o prodeji. Oba dokumenty mají zákonem stanovené náležitosti, které slouží ke správě daní. Z toho vyplývá i povinnost vedení evidence o pohybu plynu u jednotlivých plátců daně. Obsah evidovaných položek se liší podle získaného povolení a způsobu dodání ke konečnému spotřebiteli. Podle zákona plátce daně podle § 3 odst. 1 písm. e)66 a držitel povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně vede pro daňové účely za jednotlivá zdaňovací období evidenci o množství a) nabytého plynu, b) spotřebovaného plynu, s výjimkou plynu osvobozeného od daně, s uvedením účelu použití plynu, 66

fyzická nebo právnická osoba, která spotřebovala nezdaněný plyn, s výjimkou plynu osvobozeného od daně

45

c) spotřebovaného plynu osvobozeného od daně.67 Provozovatel distribuční soustavy, provozovatel přepravní soustavy a provozovatel podzemního zásobníku plynu vede pro daňové účely za jednotlivá zdaňovací období evidenci o množství a) plynu použitého pro vlastní spotřebu s výjimkou plynu osvobozeného od daně, s uvedením účelu použití plynu, b) plynu osvobozeného od daně použitého pro vlastní spotřebu.68 U evidence musí být zachovány podmínky průkaznosti a uchovává se po dobu 10 let.

5.1.6 Vrácení daně osobám požívajícím výsad a imunit Na základě mezinárodních smluv, které jsou součástí českého právního řádu a kterými je tudíž Česká republika vázna, vzniká osobám požívajícím výsad a imunit nárok na vrácení daní a poplatků,69 tudíž zároveň i vrácení daně ze zemního plynu a některých dalších plynů. Podmínkou vrácení daně je vzájemná reciprocita, která je uplatňována v hostitelském státě na české osoby požívající výsad a imunit. Daň z plynu je možno vrátit naproti daňovým dokladům. Osoba požívající výsad a imunit nárok na vrácení daně uplatní v daňovém přiznání podaném do konce zdaňovacího období následujícím po zdaňovacím období, ve kterém nárok na vrácení daně vznikl. Uplatnit nárok na vrácení dně může osoba nejpozději do jednoho roku od konce zdaňovací období, ve kterém mohla osoba nároku uplatnit poprvé. Po této lhůtě nárok na vrácení daně zaniká. Nárok na vrácení daně však nezaniká u orgánů Evropských společenství, kterých se týká Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství.

5.1.7 Daňové přiznání a splatnost daně Shodně jako u běžných spotřebních daní zákon ukládá povinnost předložit daňové přiznání nejpozději do 25. dne od konce zdaňovacího období, ve kterém povinnost daň přiznat vznikla.70 I před účinností zákona o dani ze zemního plynu, byla povinnost plátců daně ze spotřebních daní podávat daňové přiznání i v případě uvalení konkurzu na plátce daně, na 67

Ustanovení § 19 odst. 1 části čtyřicáté páté zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů Ustanovení § 20 odst. 1 části čtyřicáté páté zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů 69 Např. čl. 23 vyhlášky ministerstva zahraničních věcí č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích, 70 Srov. ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů 68

46

rozdíl od obecné úpravy podle zákona o správě daní a poplatků, podle kterého daňové přiznání plátci daně v konkurzním řízení nepodávaly. V souvislosti s nabytím účinnosti nového insolvenčního zákona je uložena povinnost podat daňové přiznání i v průběhu insolvenčního řízení. Tyto daňové povinnosti plní nově insolvenční správce.71 Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc.

5.1.8 Správní delikt Zákon v této souvislosti hovoří o správním deliktu spáchaném právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou, které mohou spáchat správní delikt podle předmětného zákona. Jestliže některá z výše uvedených osob, oprávněná k distribuci zemního plynu osvobozeného od daně či zemního plynu bez daně, dodá tento produkt subjektu, který není na základě povolení oprávněn k nabytí takto nezatíženého plynu, nebo řádně nevedou evidenci požadovanou tímto zákonem, nebo řádně nevystaví daňový doklad či doklad o prodeji dopustí se správního deliktu. Obecně se dá říct, že řízení o správním deliktu se nevztahuje přímo k daňové povinnosti, ale k činnostem pro správu daně nezbytným. K projednání správního deliktu je příslušný celní úřad, ten může uložit sankci ve formě pokut ve výši 100 000 Kč, za porušení povinnosti vedení řádné evidence a vystavení všech zákonem požadovaných dokumentů, a 200 000 Kč, za dodání zemního plynu neoprávněným nabyvatelům. Celní úřad jím udělené pokuty zároveň vybírá, jde o příjem státního rozpočtu. Při výměru výše pokuty je nutno, aby byla zohledněna závažnost správního deliktu, způsob jakým byl tento správní delikt spáchán a finální následky, které způsobí. Ne za každých okolností nese osoba odpovědnost ze spáchání správního deliktu. Zákon upravuje situace, za kterých daná osoba není odpovědná a situace, kdy odpovědnost za správní delikt zaniká. Osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.72 Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.73

71

Ustanovení § 246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) Ustanovení § 28 odst. 1 části čtyřicáté páté zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů 73 Ustanovení § 28 odst. 1 části čtyřicáté páté zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů

72

47

5.2 Daň z pevných paliv 5.2.1 Předmět Předmětem daně jsou v zákoně definována pevná paliva specifikovaná kódy nomenklatury, tedy číselným označením výrobků uvedených v nařízení Rady celní a statistické nomenklatuře a Společném celním sazebníku. Jedná se o uhlí jak černé a hnědé a brikety z obou těchto druhů, dále aglomerované hnědé uhlí, kromě gagátů, a podobná pevná paliva vyrobená jak z černého tak i z hnědého uhlí, to uvedené pod kódy 2701 a 2702. Dále zákon stanoví jako předmět daně koks a polokoks z černého, hnědého uhlí nebo rašeliny, retortové uhlí pod kódem nomenklatury 2704. Jako poslední jsou v § 4 písm. d) části čtyřicáté šesté zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, uvedeny jako předmět daně pod kódy nomenklatury 2706 dehet černo i hnědouhelný, nebo rašelinový a jiné minerální dehty, 2708 smola a smolný koks z černouhelného nebo i jiných dehtů, pod kódem 2713 ropný koks, ropné živce a ostatní zbytky minerálních olejů nebo olejů ze živičných nerostů, na závěr zákon jako předmět daně uvádí živičné směsi na bázi přírodního asfaltu, přírodní živice, ropné živice, minerálního dehtu nebo minerální dehtové smoly jako např. živičné tmely a ředěné produkty, kterým celní sazebník přiřkl kód 2715 a to jen pokud jsou určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány k výrobě tepla.74

5.2.2 Plátce daně Osobou, na kterou stát přenesl povinnost daň odvést státu je subjekt, který zajistil dodávku pevných paliv na území České republiky, případně subjekt, který použil pevná paliva osvobozená od daně pro jiné účely než, ke kterým se oprávnění váže. Zákonem určení plátci jsou také fyzické či právnické osoby, jež spotřebovaly nezdaněná pevná paliva, nejedná se však o subjekty spotřebovávající pevná paliva osvobozených od daně. Důvodová zpráva k zákonu o dani z pevných paliv označuje plátce daně mimo osobu dodavatele také osobu, která je konečným spotřebitelem a to v případě, kdy je těmito osobami spotřebováno nezdaněné pevné palivo. Důvodová zpráva se také zmiňuje o konečném spotřebiteli, kterému bylo dodáno pevné palivo od dodavatele, jež není subjektem českého daňového práva, tento konečný spotřebitel, usazený na českém daňovém území, se pak sám stane plátcem daně.

74

Kódy nomenklatury. Daňová a celní unie. http://ec.europa.eu/taxation_customs/dds/tarhome_cs.htm

48

[citováno

dne

9.

5.

2008]

Dostupné

z:

Jestliže subjekt spadá do výše uvedených kategorií, vzniká mu s postavením plátce daně povinnost registrace. Plátce daně je povinen registrovat se u správce daně a to nejpozději v den vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit. Správcem daně je u daně z pevných paliv celní orgán. Zákon dále negativně vymezuje plátce daně bez povinnosti k registraci a to jako plátce daně, kterému nevznikla povinnost daň přiznat ani zaplatit. Dnem dodání pevného paliva přímo konečnému spotřebiteli ke spotřebě vzniká povinnost subjektu daň přiznat a zaplatit, to však s podmínkou, že se toto dodání uskuteční na daňovém území České republiky, nebo dojde ke spotřebě pevných paliv osvobozených od daně pro jiné účely, než pro jaké osvobození bylo povoleno, nebo dojde ke spotřebě nezdaněných pevných paliv. Míní se tím také samozřejmě osoby neoprávněně odebírající nezdaněná pevná paliva. Nabytí paliva výše uvedeným způsobem, avšak za účelem další distribuce jak fyzické tak právnické osobě neukládá subjektu povinnost daň přiznat a tudíž ani následně ji odvést. Tato povinnost se, dle důvodové zprávy, také nevztahuje na subjekty, jež poskytly další osobě pevná paliva ze svých přebytečných zásob, tzn., že subjekt odvede daň pouze z množství, které sám spotřebuje, nikoli z množství, které mu leží na skladě – to (přebytek) může nabídnout dalším osobám, až tyto osoby se stávají plátci daně z tohoto množství.

5.2.3 Stanovení výše daně K výši dani z pevných paliv dospějeme tak, že vynásobíme základ daně sazbou daně. Základ daně je spolu se sazbou daně stanoven v § 6 části čtyřicáté šesté zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, a to tak, že zaklad daně je určen množstvím pevných paliv vyjádřených v GJ spalného tepla v původním vzorku. Sazba daně je pak určena 8,50 Kč na GJ spalného tepla v původním vzorku. Spalné teplo v původním vzorku se prokazuje výsledky měření akreditované laboratoře. Pokud nelze spalné teplo v původním vzorku takto prokázat, stanoví se spalné teplo ve výši 33 GJ na tunu pevných paliv. Z tohoto textu můžeme odvodit, že aby plátce daně mohl správně a vypočítat výši daně, kterou si je sám sobě povinen vyměřit a odvést, je zároveň dále zatížen náklady, které musí vynaložit ještě při měření akreditovanou laboratoří. Ta mu na základě původního vzorku, který ji plátce daně poskytne, vypočítá množství spalného tepla na tunu předmětného pevného paliva. Jelikož zákon ukládá, že výsledky měření nesmí být starší jednoho roku, je tato povinnost plátci daně ukládána každoročně.

49

Zákon mimo jiné pamatuje také na situaci, kdy by náhodou empirická věda selhala, a nebylo by možné vypočítat množství spalného tepla, za tohoto stavu určil výši spalného tepla na 33 GJ na tunu pevných paliv.

5.2.4 Osvobození od daně Nepohybovali bychom se v českém daňovém právu, kdyby ke každé povinnosti nebyly nějaké výjimky. V tomto případě se jedná o druhy paliv, které jsou od daně osvobozeny. Výčtem zákonodárce taxativně vymezil ani ne tak jednotlivé druhy paliv osvobozené od daně, ale spíše účel, za kterým jsou jednotlivými subjekty nabývány. Od daně jsou osvobozena pevná paliva určená k použití, nabízená k prodeji nebo použitá: a) k výrobě elektřiny, b) pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla v generátorech s minimální stanovenou účinností podle zvláštního právního předpisu, pokud je teplo z kombinované výroby elektřiny a tepla dodáváno domácnostem, c) jako pohonná hmota nebo palivo pro plavby po vodách na daňovém území. Toto osvobození se netýká pevných paliv používaných pro soukromá rekreační plavidla vymezená v zákoně o spotřebních daních, d) v chemických redukčních procesech ve vysokých pecích, e) v metalurgických procesech, f) k mineralogickým postupům, g) k výrobě koksu, h) k jinému účelu než pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla, i když při takovém použití vzniká technologické teplo, nebo i) k technologickým účelům v podniku, ve kterém byla pevná paliva vyrobena.75 Osvobodit od daně lze také taková paliva, u kterých je možno zdůvodnit jejich technické ztráty při manipulaci a přepravě. Adekvátnost množství takto zařazeného paliva je na posouzení celních orgánů při srovnání s jinými plátci zabývajícími se obdobnou činností jako plátce daně. O případné rozdíly celní orgán upraví a následně vyměří plátci novou daň. Celní orgán, zde v postavení správce daně, se při tomto postupu řídí postupem upraveným v části třetí zákona č. 337/ 1992 Sb., o správě daní a poplatků, který v § 46 upravuje postup správce daně při dodatečném vyměření daně správcem daně. Zjistí-li správce daně po 75

Ustanovení § 8 odst. 1 části čtyřicáté sedmé zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů,

50

vyměření daně, že tato stanovená daňová povinnost je nesprávně nižší oproti zákonné daňové povinnosti, dodatečně daň vyměří ve výši rozdílu mezi daní původně vyměřenou a daní stanovenou, a to dodatečným platebním výměrem, a takto dodatečně stanovenou daň současně předepíše.76 Zároveň také konečnému spotřebiteli je umožněno získání pevných paliv osvobozených od daně, aniž by si je musel sám vyrobit, a to a základně zvláštního povolení k nabytí pevných paliv osvobozených od daně.

5.2.5 Povolení k nabytí pevných paliv osvobozených od daně a pevných paliv bez daně K tomu, aby subjekt mohl nabývat pevná paliva osvobozená od daně, musí být držitelem oprávnění k tomuto nabývání. Oprávněným orgánem k řízení o návrhu na vydání povolení k nabytí pevných paliv osvobozených od daně je celní úřad. Celní úřad rozhoduje na návrh, ten musí mít zákonem stanovenou formu a obsahovat zákonné náležitosti. Povolení je vydáno až po té co navrhovatel splní veškeré zákonné podmínky: a) návrh na vydání povolení obsahuje všechny náležitosti uvedené v § 9 odst. 277 a 378, b) navrhovatel je bezúhonný, c) navrhovatel není v úpadku podle insolvenčního zákona nebo v konkurzním řízení a d) navrhovateli nebylo v posledním roce zrušeno povolení podle § 11 odst. 3 písm. b) nebo c)79.80 Stejně jako nic netrvá věčně, snad jen kromě Říma, není ani vydání povolení trvalou a neměnnou skutečností. Podobně jako i u jiných obdobných povolení je životnost povolení limitována zákonnou lhůtou pěti let, na kterou je navrhovateli vydáno. K tomuto zákonodárce vymezil také podmínky, podle kterých může držitel o své povolení přijít ještě před uplynutím této lhůty, resp. mu je celní úřad zruší. Kromě zrušení na požádání držitele se jedná převážně 76

Ustanovení § 46 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, Návrh na vydání povolení k nabytí pevných paliv osvobozených od daně obsahuje a) identifikační údaje navrhovatele, b) předpokládané roční množství odebraných pevných paliv osvobozených od daně v GJ spalného tepla v původním vzorku, c) výpis z obchodního rejstříku, nebo výpis z živnostenského rejstříku, nebo výpis z jiného obdobného rejstříku, je-li navrhovatel zahraniční osobou; výpis nesmí být v den podání návrhu starší více než 30 dnů. 78 Návrh na vydání povolení k nabytí pevných paliv osvobozených od daně musí rovněž obsahovat popis účelu a způsob použití pevných paliv osvobozených od daně včetně odkazu na ustanovení této části, podle něhož jsou pevná paliva osvobozena od daně. 79 b) držitel povolení použil pevná paliva osvobozená od daně k jiným účelům, než na které se osvobození od daně vztahuje, a nepřiznal daň odpovídající jinému účelu použití pevných paliv, nebo c) držiteli povolení byla opakovaně uložena pokuta za spáchání správního deliktu. 80 Ustanovení § 14 odst. 2 části čtyřicáté sedmé zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, 77

51

o situace, kdy držitel oprávnění porušil podmínky, které jsou vázány k držení oprávnění. Jde např. o použití osvobozeného pevného paliva k jiným účelům, než ke kterým bylo osvobození uděleno tj. za jiným účelem, než je následný prodej, a v případě, kdy držitel opakovaně poruší zákaz stanovený zákonem. Nejen zrušením dochází k ukončení životnosti tohoto povolení, nýbrž je tu i možnost zániku. Jelikož je povolení se váže na osobu, které bylo vydáno, logicky dochází k zániku povolení zároveň se zánikem subjektu, jemuž celní úřad povolení vydal, tento zánik se nevztahuje pouze na faktický zánik držitele, ale také na zánik živnostenského oprávnění podle živnostenského zákona, či jiného obdobného oprávnění. K zániku může dojít zároveň za situace, kdy nabylo právní moci usnesení soudu o prohlášení konkursu na majetek držitele oprávnění, či nabylo právní moci usnesení soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku držitele povolení. V neposlední řadě povolení k nabývání pevných paliv zaniká uplynutím doby, na kterou bylo toto povolení vydáno. Dodavatelům pevných paliv je v ustanovení § 17 vymezen okruh subjektů, kterým je zakázáno dodávat pevná paliva osvobozená od daně nebo dodávat pevná paliva bez daně. Toto ustanovení lze také vykládat jako krátké vymezení pravidel pro dodávání pevných paliv osvobozených od daně či pevných paliv bez daně. Na dodavatele je zároveň přenesena povinnost, související s dodávkou pevných paliv, vystavení dokladu a to podle toho, zda je dodáváno konečnému spotřebiteli – daňový doklad, či je dodáváno dalšímu dodavateli – doklad o prodeji. Oba doklady obsahují údaje jak o subjektech transakce, tak i zároveň o jejím předmětu a to do takových detailů podle kterých by bylo možné dohledat informace o subjektech i předmětu transakce. Oba doklady jsou zároveň podklady, podle kterých je zajišťována správa daní, to s sebou nese i povinnost zachovat ve formě zajišťující podmínky průkaznosti. Dodavatelé vedou jednotlivou evidenci, ke každému subjektu, od kterého pevná paliva převezmou a kterému jej dále distribuují, dále se vede evidence zvláště pro pevná paliva osvobozená od daně a pevná paliva bez daně, případně když dodavatel sám spotřebuje pevná paliva, tak i k této vlastní spotřebě vede zvláštní evidenci. Obdobnou evidenci pro daňové účely vedou také plátci daně a držitelé povolení k nabytí pevných paliv osvobozených od daně. Ti však, na rozdíl od dodavatelů, evidují za příslušné zdaňovací období údaje o množství a druzích nabytých pevných paliv, spotřebovaných pevných paliv, zvlášť vedou údaje o spotřebovaných pevných paliv osvobozených od daně a zásob paliv. Dále si vedou evidenci podle toho, od kterých osob jednotlivá pevná paliva nabyla. 52

Obojí evidence se uschovává po dobu deseti let.

5.2.6 Vrácení daně Na základě mezinárodních smluv, jejichž je Česká republika smluvní stranou, se vrací daň subjektům požívajícím výsad a imunit. Toto ustanovení není až tak jednoznačné, je zde v tomto případě vyžadována reciprocita, což znamená, že oprávněným osobám se daň vrací ve stejném rozsahu, v jakém vrací daň cizí stát českým osobám, požívajícím výsad a imunit na území tohoto státu. Daň se vrací oproti daňovému dokladu, kterým osoba žádající vrácení daně prokáže, že daň jí byla vyměřena a daň uhradila. Nárok na vrácení daně vzniká ve chvíli shodné se vznikem povinnosti daň odvést, tudíž ve chvíli, kdy jsou osobě pevná paliva dodána. Uplatnění nároku na vrácení daně se uplatňuje v daňovém přiznání za daňové období, ve kterém nárok vznikl. Jsou-li splněny veškeré náležitosti pro vrácení daně, je žádajícímu subjektu daň vrácena a to nejpozději do 30 dnů od vyměření nároku na vrácení daně. Tyto osoby ve finále požívají procesní postavení poplatníka bez povinnosti k registraci. Zánik nároku na vrácení daně z pevných paliv nastává uplynutím jednoho roku od konce zdaňovacího období, ve kterém nárok vznikl. Výjimku z uvedeného mají orgány Evropských společenství a to hned ve dvou věcech. První je výjimka týkající se podání daňového přiznání, tyto orgány je podávají prostřednictvím Ministerstva financí místně příslušnému celnímu orgánu podle jejich sídla na daňovém území. Druhá výjimka se vztahuje k zániku nároku, orgánům Evropských společenství nárok na vrácení daně nezaniká.

5.2.7 Daňové přiznání a splatnost daně Zdaňovacím obdobím je u daně z pevných paliv kalendářní měsíc. Po skončení tohoto období vzniká každému plátci daně povinnost podat daňové přiznání a to vždy nejpozději do dvacátého pátého dne následujícího zdaňovacího období po období, ve kterém povinnost podat daňové přiznání vznikla. Spolu s povinností podat daňové přiznání vzniká plátci také povinnost daň odvést. Plátci daně je zároveň umožněno podat dodatečné daňové přiznání a to pouze na nižší daňovou povinnost. Je však omezena lhůta, po kterou tak může plátce učinit a to pouze do doby šesti měsíců od doby, kdy vznikla plátci povinnost podání daňového přiznání, k němuž se tato nižší daňová povinnost vztahuje. 53

5.2.8 Správní delikty Porušením povinností uložených tímto zákonem se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopouští správního deliktu, a to tím, že a) jako dodavatel dodá na daňovém území pevná paliva osvobozená od daně fyzické nebo právnické osobě, která není držitelem povolení k nabytí pevných paliv osvobozených od daně, b) jako dodavatel dodá na daňovém území pevná paliva bez daně fyzické nebo právnické osobě, která není držitelem povolení k nabytí pevných paliv bez daně, c) jako dodavatel nevede evidenci, d) jako plátce daně podle § 3 odst. 1 písm. c) nebo jako držitel povolení k nabytí pevných paliv osvobozených od daně nevede evidenci, e) jako dodavatel nevystaví daňový doklad nebo doklad o prodeji.81 Pokud je spáchán delikt podle písmena a) a b) je uložena pokuta až do výše 200 000 Kč, za delikt spáchán podle písmen c) až e) lze uložit pokutu až do výše 100 000 Kč.82 Prokáže-li právnická nebo podnikající fyzická osoba, že vynaložila veškeré úsilí k tomu, aby předešla porušení právní povinnosti, za tento delikt není odpovědná. Nezahájí-li správní orgán řízení o správním deliktu do jednoho roku, ode dne kdy se o spáchání deliktu dozvěděl, nejdéle však do pěti let ode dne, kdy byl správní delikt spáchán odpovědnost za spáchaný správní delikt, zaniká. K projednání správního deliktu v prvním stupni je příslušný celní úřad, který zároveň je výběrčím jím uložených pokut, ty jsou příjmem státního rozpočtu.

5.3 Daň z elektrické energie 5.3.1 Předmět Zákon jednoduše vymezuje předmětem daně elektřinu uvedenou v Celním sazebníku pod kódem nomenklatury 2716. Toto vymezení není však tak jednoznačné jak se jeví na první pohled. Tuto elektřinu, jako předmět daně, můžeme rozdělit do skupin podle toho, jakým způsobem je získávána. Zákon vyjmenovává způsoby získání elektřiny, na jejichž základě takto získanou elektřinu vyjímá z povinnosti zdanění, resp. osvobozuje od daně z elektřiny. Jedná se o elektřinu vyrobenou šetrným způsobem, elektřina vyrobena v dopravním prostředku, pokud je v něm spotřebována a elektřina vyrobená ze zdaněných výrobků, které jsou předmětem daně z pevných paliv, daně ze zemního plynu nebo spotřební daně. 81 82

Ustanovení § 26 odst. 1 části čtyřicáté sedmé zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů Ustanovení § 26 odst. 2 části čtyřicáté sedmé zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů

54

5.3.2 Plátce daně Plátcem daně je zákonem určen dodavatel, který na území České republiky dodá elektřinu konečnému spotřebiteli. Neboť je dodavatelem subjekt, který získává elektřinu za účelem dalšího prodeje, je plátcem daně především obchodník. Důvodová zpráva k zákonu o dani z elektřiny k ustanovení § 3 upozorňuje, že dle základních definic dodavatele a definice povinnosti platit daň přiznat a zaplatit vyplývá, že plátcem daně nemůže být subjekt, který nabývá zdaněnou elektřinu, i když takovou dodá dalším subjektům (např. přeúčtováním). Provozovatelé distribučních soustav83 a provozovatel přenosových soustav84 nejsou plátci daně z důvodů dodání elektřiny konečnému spotřebiteli, ale podstatou jejich postavení plátců daně je specifický charakter jimi vykonávaných činností, kterými elektřinu nenabývají, ale pouze zajišťují její dodání. Dále je plátcem daně obdobně jako u dříve míněných daní ten subjekt, který použil elektřinu osvobozenou do daně k jiným účelům, než na které se osvobozen vztahuje a zároveň je plátcem také osoba, která spotřebovala elektřinu bez daně a na níž se osvobození od daně nevztahuje. Důvodová zpráva poukazuje také na skutečnost, kdy může být konečnému spotřebiteli dodána elektřina dodavatelem, který není subjektem českého daňového práva, v tomto případě se pak stává plátcem daně konečný spotřebitel usazený na daňovém území České republiky. Také u daně z elektřiny vzniká plátci daně povinnost registrace k dani u celního úřadu a to nejpozději v den vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit. Obecné vymezení okamžiku, kdy je nutno daň přiznat a zaplatit vzniká dnem dodání elektřiny konečnému spotřebiteli na daňovém území tj. na území České republiky. Na tuto povinnost se váže zároveň na spotřebu elektřiny od daně osvobozené, pokud je spotřebována k jiným, než účelům vztahujícím se k osvobození od daně a spotřebu nezdaněné elektřiny. Povinnost přiznat a zaplatit daň nevzniká za situace, kdy osoba, která nabyla již zdaněnou elektřinu nebo elektřinu osvobozenou od daně jiné osobě.

5.3.3 Stanovení výše daně Výše daně se vypočítá jednoduchou rovnicí, kdy vynásobíme základ daně sazbou daně. Základem daně je množství elektřiny v MWh a sazba daně je stanovena zákonem na 28,30 Kč/MWh. 83

Dle ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) bod 20 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), je provozovatelem distribučních soustav je fyzická či právnická osoba, která je držitelem licence na distribuci elektřiny, 84 Dle ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) bod 21 zákona č. 458/2000 Sb., je provozovatelem přenosových soustav fyzická či právnická osoba, která je držitelem licence na přenos elektřiny,

55

5.3.4 Osvobození od daně Ve vztahu k výrobě nebo spotřebě elektřiny ji lze osvobodit od daně. Jak již bylo v části o předmětu dani zmíněno, jde zejména o elektřinu vyrobenou ekologicky šetrným způsobem. Takto označenou elektřinu definuje § 2 odst. 1) písm. d) jako elektřinu 1. pocházející ze sluneční energie, větrné energie nebo geotermální energie, 2. vyrobenou ve vodních elektrárnách, 3. vyrobenou z biomasy85, nebo z produktů vyrobených z biomasy, 4. vyrobená z emisí metanu z uzavřených uhelných dolů, nebo 5. vyrobená z palivových článků. Dále je osvobozena elektřina vyrobená v dopravních prostředcích (např. automobily, lodě a letadla), pokud je v nich spotřebovávána. Zákonodárce toto odůvodňuje primárním účelem výroby elektřiny. Elektřina v dopravních prostředcích a vzniká a je spotřebovávána v souvislosti s provozem dopravního prostředku. Osvobozena od daně je zároveň elektřina vyrobena v malém výrobním zařízení do 2MW elektrického výkonu, pokud byla vyrobena ze zdaněných energetických produktů a byla přímo spotřebována, nebo byla dodána do takové sítě, do které není dodávána jiná elektřina. V takovém případě se může jednat např. o malé obce, které si z dotací nechaly postavit malou větrnou elektrárnu, za účelem zajištění osvětlení obce. Obdobně jako u daně ze zemního plynu a jiných plynů a daně z pevných paliv je také od daně z elektřiny osvobozena elektřina podle účelu, za kterým byla nabyta od dodavatele. Od daně je tedy osvobozena daň určená k použití nebo použitá a) k technologickým účelům nezbytným pro výrobu elektřiny nebo kombinovanou výrobu elektřiny a tepla86, b) k technologickým účelům nezbytným k udržení schopnosti vyrábět elektřinu nebo kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, Pod takto osvobozenou elektřinu nespadá elektřina spotřebovaná k administrativním účelům, byť by přímo souvisela s výrobou elektřiny. Jedná se např. o administrativní budovu elektrárny.

85

Dle ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 180/2005 Sb., je biomasou biologicky rozložitelná část výrobků, odpadů a zbytků z provozování zemědělství a hospodaření v lesích a souvisejících průmyslových odvětví, zemědělské produkty pěstované pro energetické účely a rovněž biologicky rozložitelná část vytříděného průmyslového a komunálního odpadu. 86 Dle ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) bod 7 zákona č. 458/2000 Sb., kombinovanou výrobou elektřiny a tepla přeměna primární energie na energii elektrickou a užitečné teplo ve společném současně probíhajícím procesu v jednom výrobním zařízení,

56

c) ke krytí ztrát v přenosové nebo distribuční soustavě, d) při provozování dráhy a drážní dopravy pro přepravu osob a věcí na dráze železniční, tramvajové a trolejbusové, K elektřině spotřebované v souvislosti s veřejnou hromadnou dopravou patří i taková, která slouží k zajištění bezpečného a přiměřeného provozu. Tudíž se osvobození bude také vztahovat na elektřinu spotřebovanou na palubách, použitou na zabezpečovací a řídící systémy a elektřinu nezbytnou pro plynulý provoz stanic. e) při elektrolytických nebo metalurgických procesech, nebo f) k mineralogickým postupům. V tomto případě lze od daně osvobodit pouze tu elektřinu, která je spotřebována výlučně pro technologické účely. Nabýt elektřinu osvobozenou od daně podle toho k jakému účelu ji nabyvatel nabývá lze pouze na základě povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně. Tuto elektřinu může také nabýt konečný spotřebitel a to v případě, jestli byla odebrána od odběrného místa87 určeného pro odběr elektřiny osvobozené od daně, jehož registrační číslo88 je uvedené v povolení.

5.3.5 Povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně a elektřiny bez daně Povolení, které je potřeba k nabytí elektřiny osvobozené od daně, je oprávněn vydávat při splnění zákonem požadovaných náležitostí celní úřad. Celní úřad zároveň nese břímě povinnosti evidence změny údajů obsažených v povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně. V závislosti na tomto má každý držitel povolení oznamovací povinnost vůči celnímu úřadu a to nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy změny nastaly. Dojde-li však ke změně původního registračního čísla či změně odběrného místa určeného pro odběr elektřiny osvobozené od daně, má celní úřad 30 denní lhůtu k tomu, aby rozhodl o změně původního povolení. Povolení může zaniknout ze zákonných důvodů nebo jej celní úřad zruší. Povolení celní úřad zruší na základě požádání držitele, nebo v případě, že držitel použije elektřinu osvobozenou od daně k jiným účelům, než na které je povolení vydáno a povolení zruší také 87

Dle ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 180/2005 Sb., je odběrným místem odběrné elektrické zařízení jednoho odběratele, včetně měřicích transformátorů, jehož odběr je měřen jedním měřicím zařízením nebo jiným způsobem na základě dohody, 88 Dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. q) vyhlášky č. 541/2005 Sb., o pravidlech trhu s elektřinou, zásadách tvorby cen za činnosti operátora trhu s elektřinou a provedení některých dalších ustanovení energetického zákona je registračním číslem - číslo přidělené operátorem trhu účastníkovi trhu s elektřinou k zajištění vyhodnocování, zúčtování a vypořádání odchylek a k zajištění procesu změny dodavatele,

57

za situace, kdy byla držiteli opakovaně uložena pokuta ze spáchání správního deliktu. Po té co bude držiteli povolení zrušeno, není oprávněn k dalšímu odběru elektřiny osvobozené od daně a vzniká mu tudíž povinnost registrace u správce daně a vést předepsanou evidenci. Důvodová zpráva upozorňuje na situaci, kdy konečný spotřebitel musí odebírat do jednoho odběrného místa elektřinu zdaněnou a elektřinu, která je od daně osvobozena. Technicky není možné tyto druhy elektřiny od sebe oddělit, v tomto případě bude konečný spotřebitel na základě povolení odebírat veškerou elektřinu osvobozenou od daně. Z elektřiny, kterou použil pro jiné účely než pro ty, na které obdržel povolení, odvede daň. Je vždy na konečném spotřebiteli, aby prokázal spotřebu elektřiny pro účely osvobozené od daně. Konečný spotřebitel může nabýt pouze elektřinu zdaněnou nebo elektřinou osvobozenou od daně. S elektřinou bez daně mohou nakládat pouze obchodníci a dodavatelé, resp. tyto skupiny mezi sebou s nezdaněnou elektřinou obchodují. Za předpokladu, že je elektřina dodavatelem nabyta za účelem dalšího prodeje, nevzniká mu povinnost daň přiznat a zaplatit. K vydání povolení pro nabytí elektřiny bez daně je stejně jako u povolení pro nabytí elektřiny osvobozené od daně celní úřad. Obdobně jako u elektřiny osvobozené od daně je doba, na kterou je povolení vydáváno 5 letá. Z důvodu předcházení daňovým únikům, může elektřinu nabýt pouze subjekt, který je držitelem výše uvedeného povolení. Povolení není vyžadováno u výrobce, pokud nabývá nezdaněnou elektřinu výrobou. Povolení může zaniknout ze zákona nebo na základě zrušení celním úřadem a to zákonem stanovenými způsoby. Poté co celní úřad zruší povolení, může subjekt odebírat pouze zdaněnou elektřinu. Při dodání elektřiny konečnému spotřebiteli nebo obchodníkovi s elektřinou vystavuje se buď daňový doklad, nebo doklad o prodeji. Doklady musí dodavatel vystavit do 15 dnů od dodání elektřiny a doklady musí obsahovat zákonem požadované údaje: a) identifikační údaje dodavatele, b) identifikační údaje konečného spotřebitele, c) registrační číslo odběrného místa, d) množství dodané elektřiny v MWh, s výjimkou elektřiny osvobozené od daně, e) množství dodané elektřiny osvobozené od daně v MWh, f) výši daně celkem v Kč, g) den dodání, h) datum vystavení daňového dokladu,

58

i) číslo daňového dokladu.89 Oba doklady slouží jako podklady pro správu daně, při splnění podmínek zajištění průkaznosti, mohou být vystavovány a uchovávány v elektronické podobě. Na dodavatele je zároveň uvaleno břímě evidence o množství nabyté, dodané a spotřebované elektřině jak osvobozené od daně, tak i elektřiny bez daně. Evidence může být vedena jak v papírové tak i v elektronické podobě a za podmínek zachování průkaznosti musí být uchovávána po dobu 10 let.

5.3.6 Vrácení daně Mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika jako smluvní stát vázána, vzniká osobě, která požívá na daňovém území České republiky výsad a imunit, právo na vrácení daně. Za této situace je zde uplatňován princip reciprocity. Daň je možno vrátit na základě daňových dokladů. Nárok vznikne okamžikem dodáním zdaněné elektřiny a uplatňuje se v rámci daňového přiznání, podaného následující zdaňovací období a daň je vrácena po splnění zákonem požadovaných podmínek do 30 dnů. Nárok na vrácení daně zaniká po uplynutí jednoho roku od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikl nárok na vrácení daně. Procesní postavení osob používajících výsad a imunit je jako u poplatníka bez povinnosti registrovat se. Výjimku, stejně jako u předcházejících dvou daní tvoří orgány Evropských společenství, na které se vztahuje Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství v České republice. Těmto orgánům nezaniká nárok na vrácení daně.

5.3.7 Daňové přiznání a splatnost Postavení plátce daně nese s sebou převážně povinnosti související s vyměřením a zaplacením daně. Jedná se především o povinnost předkládat za zdaňovací období daňové přiznání. Zde se zároveň daňové přiznání podává i v průběhu konkursního nebo insolvenčního řízení. Povinnost podat daňové přiznání má plátce daně nejpozději do dvacátého pátého dne následujícím po konci daňovém období, za které tato povinnost vznikla. Tuto povinnost přímo upravuje jak zákon 261/2007 Sb., tak i zákon 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jako zákon upravující procesní problematiku správy daní – zde je přímo řečeno, že je-li zdaňovací

89

Ustanovení § 17 odst. 2 části čtyřicáté osmé zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů

59

období kratší než jeden rok, podává se daňové přiznání nebo hlášení do dvaceti pěti dnů po jeho uplynutí90. Plátce daně má možnost podat dodatečné daňové přiznání ve svůj prospěch, tato možnost je omezena lhůtou šesti měsíců ode dne, kdy uplynula lhůta pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, jehož se dodatečné daňové přiznání týká. Nenastala-li ve zdaňovacím období daňová povinnost, sdělí tuto skutečnost subjekt daně správci daně písemně ve stejné lhůtě. Tuto lhůtu nelze prodloužit.91 Veškerá další procesní problematika se řeší podle ustanovení zákona o správě daní a poplatků, jako je např. vypořádání daně přes hranice daňového území, prodloužení lhůty pro podání přiznání aj.

5.3.8 Správní delikt Při porušení povinností uložené tímto zákonem je spáchán správní delikt. Správní delikt je spáchán z porušení povinností a zákazů, které nejsou daňového charakteru, ale z hlediska správy daně jsou nezbytné. Porušení povinnosti daňového charakteru se řídí předpisy trestního práva zejména ustanoveními § 147, § 147a a § 148 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona. Pokuty, které mohou být správcem daně uloženy, jsou vymezeny tak, aby byly dostatečně motivující pro dodržování zákonem stanovených povinností a zákazů. Pokutu až 200 000 Kč může dostat ten, kdo dodá elektřinu osvobozenou od daně nebo elektřinu bez daně takové osobě, jež není držitelem povolení k nabytí takto nezatížené elektřiny. Pokuta až 100 000 Kč může být uložena tomu, kdo neplní své povinnosti a zákazy vztahující se k evidenci daně. V prvním stupni projednává správní delikty celní úřad, který posuzuje liberační důvody a na základě zvážení závažnosti správního deliktu stanoví výměr pokut. Uložené pokuty jsou příjmem státního rozpočtu.

5.4 Závěr Porovnáme-li všechny tři daně, zjistíme, že jejich struktura je nejen shodná mezi sebou, ale že je zároveň obdobná se strukturou spotřebních daní. Při jednání komise pro finanční právo Legislativní rady vlády bylo mezi jinými také zvažováno začlenění ekologických daní do zákona o spotřebních daních, dalším možným řešením bylo spojení těchto daní v jeden 90 91

Ustanovení § 40 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, Ustanovení § 40 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků,

60

zákon. Nicméně předkladatel trval na třech jednotlivých zákonech, což argumentoval četnými novelizacemi, které by měli následovat při úpravě sazeb, přehledností a jednoduchostí. Nakonec byly tyto daně upraveny jako součásti zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, který čítá padesát dva částí, čímž dle mého názoru nekoresponduje s původní snahou o přehlednost původně zamýšleného zákona. Ekologické daně jsou zařazeny v částech 45 – 47 daného zákona.

61

6 Ekologické daně a ekologické daňové reformy ve vybraných státech Evropy Snahy zmírnit zatěžování životního prostředí se objevují již od počátku 70. let 20. století, byly rozebírány nejen na úrovni Společenství, ale také jednotlivé státy samy od sebe začaly uvažovat otázku přizpůsobení vlastní politiky k ochraně životního prostředí. Nejvýraznějším prostředkem jak dosahovat takto stanovených cílů byla ekologizace daňových soustav jednotlivých států. V následujícím textu se pokusím přiblížit způsoby reforem ve vybraných státech Evropské unie. V zemích Evropské Unie je ukládáno množství environmentálních daní a poplatků, některé z nich jsou rozebrány v části o druzích ekologických daních s příklady, ve kterých zemí jsou uplatňovány. Ochranu přírodních zdrojů při propagaci zaměstnání a udržitelného ekonomického růstu si počátkem 90. let 20. století stanovila německá92 vláda při sestavování cílů environmentálního modernizování. Hnacím motorem se stala snaha urychlit strukturální změny v německém průmyslu a zároveň možnost jakým lze dosáhnout snížení emisí CO2. Německá ekologická daňová reforma vstoupila v platnost 1. dubna 1999 a to uvedením daně z elektřiny (0,06 DEM/kWh), topné nafty (0,04 DEM/litr), paliva (0,06 DEM/litr) a zemního plynu (0,32 DEM/kWh). Elektřina vyrobená z ekologicky šetrných zdrojů a ekologicky šetrnými postupy se nestala předmětem zdanění. Dalším kladným přínosem, krom ochrany životního prostředí, měl být nárůst pracovních příležitostí v oblasti produkce, instalace a údržby technologií šetrných k životnímu prostředí a očekávaným výsledkem těchto snah mělo být posílení postavení Německa jako světově nejvýznamnějšího dodavatele environmentálních ochranných produktů a systémů. Naproti tomu se ve Velké Británii diskutuje problematika environmentálního zdanění již od počátku 70. let 20. století. V průběhu let byla diskuze o environmentálních daních v Británii ovlivněna zaváděním uhlíkových daní ve Skandinávii. Primární překážkou byl postoj veřejnosti zejména ke zvýšení VAT93 na domácí energii. Jak se v průběhu let ukázalo, bylo politickým problémem zavedení systému tzv. pohyblivého schodiště u pohonných hmot94. V plánu bylo postupné zvyšování daně u těchto 92

Germany info. Germany’s Ecological Tax Reform. 2008. Dostupné z: http://www.germany.info/relaunch/info/archives/background/ecotax.html. [citováno dne 12. 6. 2008] 93 Value addend tax – na způsob českého DPH 94 Dresner, S., a kol. British responses to Environmental Tax Reform. [citováno dne 12. 6. 2008] Dostupné z: http://www.soc.surrey.ac.uk/petras/reports/UK%20Policy%20Brief.pdf

62

paliv o 5% ročně, v roce 1997 bylo toto zvýšeno na 6% ročně. Po nespokojenostech v roce 1999 bylo od systému pohyblivého schodiště upuštěno a naproti tomu si protesty motoristů vymínily snížení daně z pohonných hmot. Tato daň nebyla neutrální, ale jednalo se především o VTA a především ukázala reakce veřejnosti se zvyšováním daní z energie. V dubnu 2001 zavedla Velká Británie daň z obchodní spotřeby energií, cílem této daně bylo navrátit příjmy z ní zpátky do společnosti. Předmětem zdanění se staly zemní plyn, uhlí a elektřina spotřebována v rámci podnikatelské činnosti, od daně byly naopak osvobozeny jak generátory elektřiny, tak zároveň elektřina spotřebována v domácnostech.95 V Norsku se představa daní jako centrálního prostředku environmentální regulace objevila koncem 80. let 20. století a to formou nařízení a kontrol a podpor znečišťujícímu smyslovému odvětví, to vše zaváděných s cílem změnit používané technologie a postupy směrem k šetrnějším. Jako ve většině západních zemí se také v Norsku rozšířila diskuse o zelené reformě počátkem 80. let 20. století. Některé environmentální daně byly aplikovány již během 70. a 80. let např. daň z emise síry, daň z odpadků, daň z poloolovnatého benzínu a daň z hnojiv a herbicidů. Navzdory nepříznivým ohlasům z podnikatelského sektoru přijala norská vláda některé stěžejní environmentální daně počátkem 90. let minulého století. V návrhu se objevili daně, jenž měly přispět ke snížení Norských emisí z CO2 šlo zejména o daň z benzínu (NOK 0,6 za litr) a daň z minerálních olejů (NOK 0,3 za litr). Tyto návrhy však nebyly v souladu s principy, kdy se zdaňovalo podle koncentrace imisí v emisích, neboť v minerálních olejích se vyskytuje intenzivněji uhlík než v benzínu).96 V roce 1996 byl přijat návrh na zdanění CO2 (NOK 50/ tunu vypuštěného CO2), tento příjem slouží ke snížení zdanění pracovní síly a to z 0,7%.97 S platností Směrnice bylo členským státům Evropské unie povoleno pokračovat v uplatňování snížených úrovní zdanění či osvobození od daně98. Např. Řecka se toto povolení týká v oblasti použití státními ozbrojenými silami, pro vozidla místní veřejné osobní dopravy či pro LPG a methan používaný pro průmyslové účely; Španělsku bylo povoleno uplatnění snížení pro LPG používaný jako pohonná hmota pro vozidla místní veřejné dopravy

95

Srov. tamtéž Kasa, S. Social and polical barriers to green tax reform: The case of CO2 Taxes in Norway. Oslo : Center for International Climate and Environmental Research, 1999. s. 14 [citováno dne 12. 6. 2008] Dostupné z: http://www.cicero.uio.no/media/57.pdf. 97 Srov. tamtéž s. 16 98 Srov. čl. 18 odst. 1 směrnice Rady 2003/96/ES 96

63

a vozidla taxislužby; naproti tomu Lucembursko uplatnilo snížení sazby spotřební daně z těžkého topného oleje s cílem podpořit používání pliv šetrnějších k životnímu prostředí. Nad rámec tohoto povolení bylo členským státům povoleno přechodné období, pokud by měli potíže s uplatňováním nových minimálních úrovní zdanění, za předpokladu, že tímto nedojde k podstatnému narušení hospodářské soutěže. Tohoto využili skoro všechny členské státy kromě Dánska, Finska, Spojeného království a Švédska.99 Poté co se Evropská unie rozšířila o další státy100, byla přijata směrnice Rady 2004/74/ES, „kterou se mění směrnice 2003/96/ES, pokud jde o možnost některých členských států uplatňovat u energetických produktů a elektřiny dočasné osvobození od daně nebo sníženou úroveň zdanění“. Argumentem k tomuto byla obava, že směrnice Rady 2003/96/ES by mohla v nově přistoupivších státech způsobit vážné hospodářské a sociální potíže vzhledem k nízké úrovni spotřebních daní uplatňované dříve. Pokračující hospodářská transformace těchto členských států, jejich nízká úroveň důchodu a jejich omezené schopnosti kompenzovat toto dodatečné daňové břemeno snížením jiných daní, byly její další příčinou.101 Tímto bylo daným členským zemím dočasně povoleno uplatňování dalších osvobození od daně nebo snížené úrovně zdanění, bylo jim směrnicí ustanoveno přechodné období k tomu, aby svou vnitrostátní úroveň zdanění jednotlivých komodit upravili na minimální úroveň. Např. Estonská republika může využívat přechodného období do 1. ledna 2010 pro zdanění plynového oleje a bezolovnatého benzínu používaných jako pohonné hmoty, toto přechodné období jí zároveň slouží k tomu, aby svůj současný systém zdanění elektřiny na vstupu převedla na systém zdanění elektřiny na výstupu; Maďarské republice bylo přechodným obdobím umožněno, aby do 1. ledna 2010 upravila svou vnitrostátní úroveň zdanění zemního plynu, elektřiny, uhlí a koksu na příslušné minimální standardy; Republika Slovinsko může pod finanční kontrolou uplatňovat úplné nebo částečné osvobození od daně nebo její snížení u zemního plynu a to do května 2014 nebo do okamžiku, kdy podíl zemního plynu na konečné spotřebě energie dosáhne 25 %.102

99

Srov. čl. 18 odst. 2 - 13 směrnice Rady 2003/96/ES Jednalo se o Kypr, Českou republiku, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litvu, Maltu, Polsko, Slovinsko a Slovensko 101 Srov. preambule směrnice Rady 2004/74/ES, kterou se mění směrnice 2003/96/ES, pokud jde o možnost některých členských států uplatňovat u energetických produktů a elektřiny dočasné osvobození od daně nebo sníženou úroveň zdanění 102 Srov. a dále k jednotlivým státům čl. 1 směrnice Rady 2004/74/ES 100

64

7 Závěr Předkládaná práce seznámila čtenáře s druhy a způsoby zdanění a zpoplatnění aktivit kvalitativně zatěžujících životní prostředí. Od počátků řešení problematiky se stavem životního prostředí byly postupně zkoušeny a zaváděny daně k jeho ochraně nejen členskými státy Evropské unie, před platností směrnice Rady 2003/96/ES zaváděly státy množství rozličných daní s environmentálním dopadem. Určitým sjednocením různých druhů těchto daní může být právě tato směrnice. Rozdíly ponechává právě v jednotlivých osvobozeních, které směrnice členským státům povoluje. Toto odůvodňuje možnými sociálními i hospodářskými dopady, které zavedení v některých členských státech může způsobit. I když tři nově zavedené daně nemají zásadní vliv na ochranu životního prostředí, jak se původně ve společnosti očekávalo, najdou se určité prvky, zejména u daně z pevných paliv a u daně z elektřiny v částech o osvobození od daně, které mají ekologické znaky. Zavedením daně ze zemního plynu a jiných plynů však došlo „pouze“ k naplnění cílů směrnice ES v části o sjednocení minimálních sazeb daní pro energetické produkty. Otázkou proto zůstává, zda se pro zvyšování cen topiva na základě jeho zatížení ekologickou daní, nestanou tyto daně kontraproduktivní. Dražší ekologické topivo (např. zemní plyn) může dohnat konečného spotřebitele ke spalování topiva negativně působícího na životní prostředí (odpad vyprodukovaný domácností). Pro ekologické daně nesmíme zapomenout na další ekonomické nástroje ochrany životního prostředí a jejich zasazením do českého právního prostředí, které jsem se v práci pokusila přiblížit. K tomuto lze jen podotknout, že poplatková povinnost pro znečišťovatele není nikterak vysoká, tudíž nijak jej nemotivuje k omezení znečisťování životního prostředí či k snížení využívání přírodních zdrojů. Podle harmonogramu ekologické daňové reformy lze v druhé etapě očekávat vytvoření emisní daně z CO2, která vzejde z transformace stávajícího poplatku za znečištění ovzduší. Proto snad nebude bláhové očekávat, že tato daň ponese více ekologických prvků než nově zavedené daně. Co se však týče zákona o této dani, můžeme očekávat stejnou strukturu jako u stávajících daní. Není však zcela jasné, jakou podobu tento zákon bude mít, zda se bude jednat zákon samostatný, nebo bude daň z CO2 součástí zákona o spotřebních daní či bude jeho podoba úplně odlišná od stávajících. Odpověď na tuto otázku nám poskytne až stávající politická situace a představy předkladatele zákona. 65

8 Resume This thesis deals with ecological taxes as public dues for environment protection. Environmental topics have been discussed in economic and tax theory since 1960s, it has been in center of interest since 1980s. The issue of environmental taxes is recently the tendency of interest from advanced countries and also from members of European Union inclusive Czech Republic. These tendencies are reached through ecological policy in particular country. The point is that ecological policy introduces taxes intended to promote ecologically sustainable activities via economic incentives. Such a policy can complement or avert the need for regulatory approaches and maintain overall tax revenue by proportionately reducing ofother taxes, e. g. on human labor and renewable resources. Economical instruments are indirect instruments intended for formation ecological policy of state and are being legislatively adjusted. Indirect instruments of ecological policy are represented by taxations, charges, realizable permissions, grants, aids etc. In order to motivate polluter to reducing emissions and initiate implementing of new technologies gradually. The reaction to polluters‘ behavior and obstruction of thein priváte activities are not principles of the ecological taxes. Economical instruments influence poluters‘ behavior only by possible adjustment of profits.. Taxes represent the major revenue source. History of taxes is mentioned. It is fiscally legal institute which developed together state since its beginnings and adapt needs of the state. Taxes are defined as a “compulsory payment to public budget determined by law which is non-equivalent and periodical” while a charge is a monetary equivalent of services provided by public sector. The Czech tax system was to the 31. 12: 2007 organized like this: 1. Income Taxes a. Personal Income Tax b. Corporate Income Tax 2. Real Estate Tax 3. Inheritance Tax 4. Gift Tax 5. Real Estate Transfer Tax 6. Road Tax 7. Value Added Tax 66

8. Excise Duties a. Mineral Oil Tax b. Alcohol Tax c. Beer Tax d. Wine Tax e. Tobacco Product Tax

To 1. 1. 2008 the Czech tax system was extended by three new ecological taxes: 1. Natural Gas Tax 2. Fuels Tax 3. Electric Tax.

Except the system of taxes there exists also, the system of charges. In the charges system the principle “polluter pays” is used. It means the polluter liable to environmental contamination has tu pay charges. They are imposed on natural resources usage and on pollution. Since the end of 20th century there have been a lot of changes in some states' taxation systems which are in general called ecological tax reforms (green tax reforms). The principle of such reforms is the transfer of the tax burden to environmentally harmful activities and reduction of labor taxes at the same time. The reform as a whole should be revenue neutral which means there should not be any additional revenues for the state budget as the income from the new additional taxation should be return to the public by abatement of some other tax (or its part) – usually taxes on labor. The taxation of final energy consumption is the principle of new ecological taxes. For economic and environmental interest energies taxed ecological taxes free of taxation or reduction of tax. Ecological taxes are adjusted in a way to conform to minimum standards of Council Directive 2003/96/EC.

67

9

Bibliografie

9.1 Knižní díla Bakeš, M. a kol. Finanční právo. 4. aktualizované vydání. Praha : C. H. Beck, 2006. ISBN 80-7179-431-7. Grúň, L. Finanční právo a jeho instituty. Praha : Linde Praha, a.s., 2004. ISBN 80-7201-4749. Jančářová, I. Ekologická politika. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80210-3599-4. Jančářová, I. Účast veřejnosti při ochraně životního prostředí. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2947-1. Kasa, S. Social and polical barriers to green tax reform: The case of CO2 Taxes in Norway. Oslo : Center for International Climate and Environmental Research, 1999. ISNN 0804-4511. Kubátová, K. Daňová teorie a politika. Praha : ASPI, 2006. Marková, H. a kol. Daňové zákony 2008. 16. vydání. Praha : GRADA Publishing, a.s., 2008. ISBN 978-80-247-2385-3. Mrkývka, P. a kol. Finanční právo a finanční správa 1. díl. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-210-3578-1. Mrkývka, P. a kol. Finanční právo a finanční správa 2.díl. Brno : Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-210-3579- X. Pekárek, M. a Jančářová, I. Právo životního prostředí 1. díl. Brno : Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2784-3. Radvan, M. Zákon o dani z nemovitostí a předpisy související. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2006. ISBN 80-7179-478-3 Široký, J. a kol. Daňové teorie s praktickou aplikací. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400-005-8.

9.2 Časopisecká díla Radvan, M. Ekologické daně. Právní rozhledy. (v tisku)

68

9.3 Elektronické zdroje Úřad vlády ČR. Programové prohlášení vlády. [citováno 18. Dubna 2008]. Dostupný z: http://www.vlada.cz Pirkl, T. Ekolist: Europoslanci chtějí srovnat minimální daň z benzínu a nafty [citováno 19.dubna 2008]. Dostupný z: http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?x=2071233 Ottova Encyklopedie. Seznam Encyklopedie: Daň z uhlí [citováno 19. dubna]. Dostupný z: http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/396715-dan-z-uhli Enviweb: Systém nakládaní s obaly v některých zemích světa [citováno 20. dubna]. Dostupný z: http://www.enviweb.cz/?env=_archiv_beghc&search=%E8asopis+odpady Ekologická daňová reforma. TZB info. [citováno dne 23. 5. 2008] Dostupné z: http://www.tzb-info.cz/t.py?t=2&i=4562 Environmentally Related Taxes in OECD Countries. Issues and Strategies. Paris: OECD Publications,

2001.

ISBN

92-64-18731-6.

s.

33

a

násl.

Dostupné

z

http://213.253.134.29/oecd/pdfs/browseit/9701101E.PDF. [24. 5. 2008]. Principy a harmonogram ekologické daňové reformy. Ministerstvo životního prostředí. [citováno

dne

23.

5.

2008]

Dostupné

z:

http://www.env.cz/AIS/web-

pub.nsf/$pid/MZPAKFIH8IJF Důvodová zpráva k zákonu o dani ze zemního plynu. Praha: Ministerstvo financí ČR, 2007. [citováno dne 26. 4. 2008] Dostupné z: www.psp.cz/cgi-bin/win/docs/tisky/tmp/t0222a0.doc Kódy nomenklatury. Daňová a celní unie. [citováno dne 5. 5. 2008] Dostupné z: http://ec.europa.eu/taxation_customs/dds/tarhome_cs.htm Porovnání vlastností topných plynů. TZB – Info. [citováno dne 18. 5. 2008] Dostupné z: http://www.tzb-info.cz/t.py?t=16&i=52&h=38&obor=2 Germany

info.

Germany’s

Ecological

Tax

Reform.

2008.

Dostupné

z:

http://www.germany.info/relaunch/info/archives/background/ecotax.html. [citováno dne 12. 6. 2008] Dresner, S., a kol. British responses to Environmental Tax Reform. [citováno dne 12. 6. 2008] Dostupné z: http://www.soc.surrey.ac.uk/petras/reports/UK%20Policy%20Brief.pdf

9.4 Právní předpisy Římská Smlouva o založení ES z r. 1957. Směrnice Rady č. 92/12/EHS

o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků

podléhajících spotřební dani. 69

Směrnice Rady č. 2003/96/EC týkající se změn v systému zdanění energetických výrobků a elektřiny. Směrnice Rady č. 2004/74/ES, kterou se mění směrnice 2003/96/ES, pokud jde o možnost některých členských států uplatňovat u energetických produktů a elektřiny dočasné osvobození od daně nebo sníženou úroveň zdanění Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon ČNR č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů. Zákon ČNR č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů Zákon ČNR č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdjších předpisů Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých dalších zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů Zákon o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů

70