2008

číslo 3/2008

Zpravodaj Sdružení SOS dětských vesniček

2 ÚVOD Vážení a milí přátelé, léto se pomalu chýlí ke svému konci a my se opět shledáváme na stránkách našeho časopisu. Doufám, že se Vám dovolená vydařila, a již jste ji trávili v domácích luzích a hájích nebo jste vyrazili za exotikou dalekých krajů, odpočali jste si a načerpali nové síly. Pokud se na svou dovolenou teprve chystáte, pak mi nezbývá než Vám tiše závidět. Každý z nás si určitě pamatuje letní prázdniny, které jsme trávili jako děti, a již někde na dovolené s rodiči, na táboře s kamarády nebo třeba u babičky s dědečkem. Pro děti je to prostě zvláštní část roku. Sladké dva měsíce nicnedělání. Slova učitelů o tom, jak bychom se měli učit, většina dětí zapomíná prvním krokem přes práh školy vstříc vizi krásného léta plného sluníčka a báječných zážitků s kamarády. Letní prázdniny mají jen jednu chybu – i ony jednou skončí. Zážitky, které si z nich děti odnášejí, ale často v jejich paměti zůstanou navždy. (A nejen v jejich, jak by jistě dodalo mnoho rodičů.) Letní prázdniny jsou zvláštním obdobím i v životě SOS dětských vesniček. Děti se rozjedou na tábory, s maminkami pěstounkami vyráží na dovolené, mnohdy se na děti těší i jejich babičky a dědečkové. Mohlo by se proto zdát, že pro SOS dětské vesničky a jejich zaměstnance jsou letní prázdniny dobou odpočinku a nicnedělání. Opak je ale pravdou. Doba letních prázdnin, kdy jsou SOS vesničky z větší části prázdné, je jedinou částí roku, během které lze ve vesničkách provádět větší opravy a rekonstrukce. Zároveň se již začínají připravovat plány pro příští rok, takže úsloví, že léto je dobou prázdnin a zvolněného pracovního tempa, pro SOS vesničky rozhodně neplatí, ba právě naopak. Léto je také dobou mnoha různých kulturních akcí pod širým nebem. V letošním roce se SOS dětské vesničky poprvé na několika z nich prezentovaly a do budoucna chceme tento způsob prezentace dále rozšiřovat, nebo se jedná o ideální způsob, jak oslovit velké množství potenciálních nových dárců a sponzorů Sdružení. Se stejným cílem proběhla v druhé polovině měsíce června poměrně rozsáhlá kampaň zaměřená na získání potřebných finančních prostředků, která byla realizována formou oslovení možných dárců zvláštní poštovní zásilkou. Někteří z Vás tuto zásilku obdrželi také a my jsme byli velice příjemně překvapeni, s jakou ochotou naši stávající příznivci na tuto výzvu zareagovali. Za tuto podporu Vám chci moc poděkovat. Akcí, které se odehrály v jednotlivých SOS vesničkách nebo kterých se děti z vesniček účastnily, však v průběhu léta proběhlo mnohem víc. Informace o některých z nich naleznete na dalších stránkách. Pokud budete chtít vědět víc, ráda bych Vás pozvala na naše internetové stránky http://www.sos-vesnicky.cz, které v posledních měsících úspěšně „bobtnají“ pod náporem různých aktualit, novinek a zajímavostí z činnosti SOS vesniček. I nadále platí, že budeme velice rádi za Vaše náměty, postřehy a reakce na vše, co se o SOS dětských vesničkách dozvíte. Přeji Vám příjemné čtení.

Ing. Květuše Paichlová národní ředitelka Sdružení SOS dětských vesniček

Foto na obálce: Letní tábor pro děti z SOS DV Karlovy Vary – Doubí (str. 6)

3 Poděkování V druhé polovině měsíce června našli někteří z Vás v doručené poště zvláštní dopis. Psalo se v něm o malé šestileté Aničce, která hledá nový domov. Ze všeho nejvíc si ale přála najít novou maminku, která ji bude mít ráda. Jednou z cest, jak dětem jako je Anička pomoci, jsou SOS dětské vesničky. Dopisní obálka proto obsahovala i základní informace o fungování SOS dětských vesniček spolu s žádostí o jejich finanční podporu. Celkem bylo rozesláno 15.000 takových dopisů. Výroba a distribuce takového množství zásilek byla samozřejmě nad naše možnosti, proto byl celý proces svěřen externímu dodavateli. Tato společnost také s využitím své databáze poštovních adres vybírala, komu bude dopis zaslán. Z tohoto důvodu se mohlo stát, že jste dopis obdrželi i Vy, přestože jste již mnohdy dlouhá léta věrnými příznivci a sponzory našeho Sdružení. Velice mile nás proto překvapilo, když jsme zjistili, s jak velkou ochotou jste na tuto mimořádnou výzvu zareagovali. Vedle peněžních darů nás mnozí z Vás kontaktovali i telefonicky či emailem a nabízeli další pomoc, a již v podobě hmotných darů nebo třeba formou vedení kroužků pro děti. Provozování SOS dětských vesniček je finančně mimořádně náročné a nebylo by možné bez pomoci takových lidí, jako jste Vy. Lidí, kteří mají pochopení pro potřeby druhých a dokáží pomoci těm, kteří neměli v životě takové štěstí. Prostě lidí se srdcem na správném místě. Chceme Vám za Vaši podporu a úžasnou reakci na tuto mimořádnou žádost o podporu moc poděkovat. Věřte, že se ze všech sil snažíme Vaši důvěru nezklamat. Spokojený úsměv dětí žijících v SOS dětských vesničkách toho snad budiž důkazem.

4 Nová tvář SOS dětských vesniček Všimli jste si, kolik známých osobností se v poslední době angažuje na poli charity? V převážné většině má tato spolupráce charakter mediální podpory. Svou „mediální tvář“ začalo v letošním roce hledat i Sdružení SOS dětských vesniček. Po delším hledání jsme s nabídkou stát se „vyslankyní“ SOS dětských vesniček oslovili Českou Miss pro rok 2008 Elišku Bučkovou, která k naší velké radosti nabídku přijala. Eliška Bučková v červenci tohoto roku velmi úspěšně reprezentovala Českou republiku na soutěži Miss Universe ve Vietnamu, kde se dostala až mezi 15 nejkrásnějších dívek světa. Sdružení SOS dětských vesniček proto považuje za čest, že se po svém návratu do České republiky rozhodla přijmout nabídku, aby se stala oficiální tváří českých SOS dětských vesniček. Svou roli při rozhodování určitě sehrálo i její rodinné zázemí, nebo Eliška pochází z pěti sourozenců a pomoc potřebným považuje za samozřejmou součást života. Akcí, na které byla poprvé představena její charitativní role „vyslankyně“ SOS dětských vesniček médiím, byla návštěva Elišky Bučkové v SOS dětské vesničce v Brně – Medlánkách v pondělí 25. srpna. Eliška Bučková však svou návštěvu v SOS dětské vesničce pojala především jako příležitost k seznámení se s dětmi a jejich maminkami pěstounkami. A nepřijela s prázdnou, přivezla s sebou tradiční moravskou cimbálovou skupinu, se kterou dětem zazpívala několik krásných lidových písniček. Děti na oplátku Elišce věnovaly několik obrázků, na kterých jí namalovaly, jak si představují život miss a modelky. Především mladé slečny mezi přítomnými dětmi pak neodolaly a začaly se Elišky vyptávat, jak se změnil její život poté, co byla zvolena Českou Miss, jaký je život modelky nebo jaké to bylo na Miss Universe ve Vietnamu. Přestože si Eliška s dětmi a maminkami povídala ráda a dlouho, nakonec se její návštěva ve vesničce nachýlila ke svému konci. V budoucnu se bude možné s Eliškou Bučkovou setkávat na různých akcích Sdružení SOS dětských vesniček, které budou určeny k získání dalších sponzorů a příznivců SOS dětských vesniček. Její tvář bude možné nalézt i v různých kampaních SOS dětských vesniček. Věříme však, že si Eliška ve svém nabitém diáři najde čas i na další příjemnou návštěvu některé z SOS dětských vesniček.

5 Dětský úsměv překračuje hranice V minulých číslech našeho časopisu jsme Vás informovali o účasti dětí z SOS dětských vesniček v soutěži „Moje soukromí. Nekoukat, nešourat!“, kterou pořádal Úřad pro ochranu osobních údajů a jejíž výsledky byly slavnostně vyhlášeny na Mezinárodním festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně. Dnes se k tomuto tématu naposledy vrátíme a přiblížíme Vám, jak probíhala návštěva jedné z vítězek soutěže, 15-leté Aliony Trupyakové z SOS dětské vesničky Termirtau v Kazachstánu, v České republice. Původně měla přicestovat i druhá zahraniční vítězka, 14-letá Ekaterina Kuznetsová z SOS dětské vesničky Kandalaksha v Rusku, ale pro ni se bohužel nepodařilo včas zajistit cestovní pas. Do Prahy a následně pak do Zlína proto s maminkou pěstounkou přijela v neděli 1. 6. jen dívka z Kazachstánu, pro niž už samotná cesta letadlem byla ohromným zážitkem. První dva dny svého pobytu v České republice strávila Aliona v Praze, kde jim velmi ochotně poskytl ubytování zdarma hotel Courtyard Prague Flora patřící do hotelového řetězce Marriott, který se v letošním roce stal jedním z partnerů Sdružení. V pondělí 2. 6. dopoledne byla pro návštěvu připravena komentovaná prohlídka historického centra Prahy, kterou zdarma zajistila agentura Jomys. V úterý 3. 6. odcestovala Aliona s maminkou - pěstounkou do Zlína, kde pro ně byl připraven program v rámci Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež. Obě získaly akreditaci oficiálních hostů festivalu, díky čemuž měly volný vstup na všechna filmová představení. Hned odpoledne je ale čekalo vyvrcholení jejich pobytu v České republice slavnostní vyhlášení výsledků soutěže „Moje soukromí. Nekoukat, nešourat!“, které se odehrálo v ZOO Lešná. Během zábavného programu vítězové obdrželi mnoho zajímavých cen a prohlédli si krásnou zoologickou zahradu, která se snaží představit svým návštěvníkům exotická zvířata jen s minimálním množstvím mříží. Ve středu 4. 6. navštívila Aliona s maminkou SOS dětskou vesničku Chvalčov, kde se jich ujal ředitel vesničky Mgr. Cyril Maliňák. Po návratu do Zlína je pak čekala poslední část jejich programu v rámci filmového festivalu - zahradní slavnost. Díky ochotě zástupců filmového festivalu se mohla Aliona s maminkou zúčastnit akce, která se konala v Květné zahradě v Kroměříži, jenž je na seznamu světového přírodního a kulturního dědictví lidstva UNESCO. Během slavnostního večera měly Aliona s maminkou možnost zúčastnit se komentované prohlídky zahrady, poslechnout si tradiční moravskou cimbálovou hudbu a ochutnat připravené kulinářské dobroty. Všechno ale jednou končí, a proto ve čtvrtek 5. 6. po snídani zamířila Aliona s maminkou zpátky do Prahy, kde jim ještě vyzbylo několik hodin na procházku centrem města a poté již zamířily na letiště, odkud přes ruský Kaliningrad cestovaly zpět domů do Kazachstánu. Vracely se ale plné zážitků, nadšené z toho, co v České republice viděly a zažily. Za to všechno patří náš dík všem partnerům, kteří se na přípravě této návštěvy podíleli a bez jejichž pomoci by se akce nemohla uskutečnit. Děkujeme!

6 Nová možnost, jak podpořit SOS dětské vesničky Jak jistě víte, při každé vhodné příležitosti se pokoušíme zjistit, jak bychom mohli dále zkvalitnit služby, které Vám, našim věrným příznivců a sponzorům, na oplátku za Vaši podporu nabízíme. V průběhu uplynulých několika měsíců se toho v tomto směru odehrálo poměrně dost. Rozšířili jsme počet stránek časopisu, výraznou proměnou prošly naše internetové stránky, začali jsme Vám zasílat elektronický Bulletin... Jsme si ale samozřejmě vědomi, že tím naše práce ani zdaleka nekončí a že musíme v našem snažení pokračovat! Proto přicházíme s další novinkou v podobě e-shopu, který najdete na internetových stránkách SOS dětských vesniček na adrese http://www.sos-vesnicky.cz. Naším cílem je nabídnout Vám nový způsob, jak podpořit činnost Sdružení, a přitom třeba získat i něco pěkného na památku. Na stránkách našeho e-shopu naleznete v tuto chvíli trička, deštníky, šňůrky na krk a pohledy, nabídka se ale bude postupně rozšiřovat. Veškerý výtěžek z prodeje těchto předmětů samozřejmě směřuje ve prospěch dětí žijících v SOS dětských vesničkách. Na částku, za kterou v našem e-shopu nakoupíte, Vám vystavíme potvrzení, které lze použít ke snížení základu daně z příjmu. Pokud Vás tato možnost podpory SOS dětských vesniček zaujala, neváhejte a navštivte naše internetové stránky! Děkujeme za Váš dar! Jan Folda Národní kancelář Sdružení

Tábor na Bernově, prázdniny pro děti z SOS DV Karlovy Vary – Doubí Na prvních čtrnáct dní letošních prázdnin jsme s dětmi vyrazili na letní tábor v Bernově u Nejdku, který pořádala chomutovská organizace Pionýr. Vzhledem k tomu, že nebyla možnost se letos účastnit letního pobytu u alpského jezera v italském Caldonazzu, to byla velmi vydařená alternativa. Bernov je malou vesničkou uprostřed nádherné přírody na úpatí Krušných hor, na jejímž konci se nachází klasická táborová osada se stany s podsadou, dvěma chatkami a větším rodinným domem s veškerým potřebným zázemím.

7 Táboru vévodila celotáborová hra s názvem „Pevnost Boyard“. Hra byla rozložena do celých 14 dnů. Děti získávaly, podobně jako ve stejnojmenné televizní soutěži, klíče a indicie k otevření pokladu. Všemi vedoucími (mimochodem výborná parta lidí se skutečným zájmem o děti) byla preferována především týmová spolupráce v jednotlivých oddílech, vzájemná pomoc a vnímavost jeden vůči druhému. Dvoudenní bojová hra byla pro mnohé první zkušeností se spaním „pod širákem“ a noční výpravou. Děti získaly nové kamarády, spousty nových dovedností a zážitků, se kterými zahrnuly po příjezdu své maminky pěstounky. Chomutovští pionýři by se s našimi dětmi rádi setkávali i nadále a přislíbili také návštěvu u nás ve vesničce. Jsem přesvědčen, že podpora takovýchto přirozených kontaktů je pro osobnostní růst dětí velkým přínosem. Tomáš Štěpánek pedagog SOS DV Karlovy Vary - Doubí

SOS DV Brno – Medlánky na Bambiriádě Ve dnech 23. – 25. května 2008 se některé naše pěstounky s dětmi a zaměstnanci účastnily největší přehlídky činnosti sdružení dětí a mládeže a středisek volného času zvané Bambiriáda. Letos se konal již 10. ročník a proběhl ve 28 městech po celé České republice. Bohužel se Bambiriáda nekonala v Brně, proto se naše SOS vesnička prezentovala v Praze na Dětském ostrově. Za tímto účelem si maminky se svými dětmi připravily různé aktivity, kterými v rámci vymezeného prezentačního prostoru mohly „nalákat“ návštěvníky, především děti, ke společné činnosti a zábavě v duchu letošního hesla: „Nestůj! Poj se přidat. Máš právo mít kamarády.“ Takže se hrál fotbal a florbal, batikovala se trička, malovalo se na sklo, navlékaly se korálky… Jarní sluníčko přispělo svým dílem k příjemně strávenému času pro všechny, kteří se rozhodli za naši SOS vesničku vycestovat na Bambiriádu a svou aktivní účastí přispět k většímu zájmu veřejnosti o naši činnost.

8 Letní prázdniny v SOS DV Brno – Medlánky Letošní letní prázdniny neměla brněnská vesnička společný tábor, takže se děti hned z kraje července rozjely na rodinné dovolené, k babičkám či na tábory, které vybraly děti se svými maminkami samy. Během léta však děti střídavě přijížděly a tak byla příležitost v menších skupinkách podnikat různé akce, kterých bylo několik. Hned na začátku prázdnin jsme se s dětmi vydali do blízkého okolí Medlánek a poznávali blíže místní přírodu. Akci jsme završili stavěním domečků pro skřítky a zápisem do pamětní knihy na místním vršku. O týden později jsme se rozhodli navštívit některou z blízkých památek, a tak jsme se vypravili na hrad Veveří. Po přejezdu Brnem MHD jsme se již pěšky vydali lesem k hradu. Cestou jsme potkali dvě studánky, kde jsme se občerstvili svačinami, aby putování mohlo pokračovat s novou silou. Na hradě jsme si prohlédli interiér i výstavu dravých ptáků. Zpět jsme se již, zdravě unaveni, vypravili parníkem přes brněnskou přehradu. Naše poslední červencová výprava vedla po jeskyních Moravského krasu. Z vesničky jsme jeli do Sloupsko-šošůvských jeskyní. Poté jsme pěšky pokračovali k dalšímu cíli tohoto putování, jímž byla propast Macocha a Punkevní jeskyně. Seznámili jsme se s druhy krápníků, úžasnou atmosférou podzemní krásy, jeskynní tmou, nahlédli do hluboké propasti a projeli se po čisté jeskynní říčce Punkvě na lodičkách. I přes nepřízeň počasí jsme přijeli bohatší o výjimečné zážitky. V srpnu jsme hromadně navštívili jedno z brněnských koupališ, kde se kromě plavání v chladné vodě místních bazénů děti vyřádili na klouzačkách a dalších vodních atrakcích. Prázdniny jsme poslední srpnový den zakončili vesničkovou olympiádou. Děti soutěžili ve třech věkových kategoriích v zajímavých disciplínách jako házená, hod a skok do dálky, šipky či běh. Olympiádu doprovázela stylová hudba, pro sportovce bylo zajištěno občerstvení a vyhlášení bylo velkolepé – bohaté na ceny i vítěze. Na přípravě i realizaci akce se podílel jak tým vesničky, tak i maminky a děti, což přineslo všem radost z příjemné spolupráce, která bude pokračovat i v dalším školním roce. Josef Ochman pedagog SOS DV Brno – Medlánky

9 Komunita mládeže na „uměleckém zájezdě” v Praze V horkém konci jara, o předposledním květnovém víkendu, jsme se zúčastnili v Praze již desátého ročníku největší přehlídky činnosti sdružení dětí a mládeže a středisek volného času Bambiriády. Pří této příležitosti jsme se rozhodli nejen se umělecky projevit na venkovní scéně Bambiriády na Dětském ostrově, ale také se příjemně zrekreovat a pokochat krásami Prahy. Všichni obyvatelé Komunity mládeže se zapojili do přípravy tanečního vystoupení ve stylu hip – hop. Někteří tančili, jiní vymýšleli originální choreografii a další připravovali hudbu. Celé vystoupení si mladí korigovali sami a pedagogové mohli jen přihlížet, co za šikovné mladé lidi v Komunitě mládeže žije. Sobotní ráno a dopoledne jsem celé strávili prohlídkou Prahy a jejího historického centra. Odpoledne jsme pak zamířili na Bambiriádu, kde naši mladí mohli předvést, co si připravili k prezentaci Sdružení SOS dětských vesniček a koneckonců i k prezentaci vlastní. Nervozita byla veliká a „konkurenční“ účinkující velmi dobří. Naši mladí nastoupili na pódium v pozdním odpoledni, a protože si jako jediní z účinkujících připravili taneční sestavu ve stylu hip – hop, přišlo se na vystoupení podívat nemálo diváků. Úvod trochu pokazila nefungující hudební aparatura, ale pro celkové vyznění to nakonec nehrálo roli. Vše se v dobré obrátilo a naši mladí ze sebe vydali to nejlepší. Jejich odvaha vystoupit a jejich výborná choreografie sklidily nevídaný úspěch. Z Prahy jsem se vraceli v neděli v podvečer unavení, uchození, ale bohatší o spoustu zážitků. Jitka Nosková, Vít Šujan Komunita mládeže

10 Konec prázdnin v SOS DV Chvalčov Doba prázdnin je ve vesničce obdobím klidu, kdy jindy dětským hlaholem prosycený prostor mezi rodinnými domky je tichým místem, protože většina obyvatel vesničky je na prázdninách a i ti, kteří zbyli, se snaží využít přetrvávajícího slunečného počasí k výletům do bližšího i vzdálenějšího okolí vesničky. Až poslední týden prázdnin vesnička ožila přítomností všech obyvatel, a proto jsme se rozhodli připravit jim program pro rozloučení s nejradostnější částí školního roku – letními prázdninami. Ve středu 27. srpna odjely nejstarší děti z vesničky v doprovodu nového vesničkového pedagoga na výlet do Vlčkové. Trasa začínala na Tesáku a pokračovala přes Tři kameny pozvolným klesáním až k cíli. Aby nám cesta rychleji ubíhala, hráli jsme pochodové hry, z nichž zejména hra na vzájemné bodyguardy měla velký úspěch. Vpodvečer jsme dorazili do stanového tábora na okraji vsi Vlčková, kde jsme si připravili na ohni večeři a vytrvali u ohně do pozdních nočních hodin. Ve čtvrtek ráno k nám dorazily mladší děti a všichni společně jsme opustili Vlčkovou. Našim dalším cílem byla zřícenina Lukov, v minulostí významného hradu zlínského regionu. Zřícenina hradu byla v minulém století naprosto zdevastována a až ochota a nadšení zdejších obyvatel spolu s pílí mladých příslušníků Hnutí Brontosaurus přináší výsledky v podobě postupné revitalizace této dominanty jižní části Hostýnských vrchů. Po návštěvě hradu jsme se vydali k hlavnímu lákadlu celého putování – ZOO Lešná. Krátce po poledni jsme prošli vstupní branou a ocitli se ve světě všech pěti faunou trvale obývaných světadílů. Zpočátku jsme mohli obdivovat krásy Afriky, kde děti nejvíc zaujali sloni, lvi a žirafy. Od výběhu krále zvířat jsme již nahlíželi do Asie, z níž dětem nejvíce utkvěl v paměti pohled na velké šelmy – medvědy a tygry. Z Asie jsme přešli do Austrálie, která svou dlouhou izolovaností od ostatních kontinentů dala vzniknout řadě unikátních živočišných druhů, od klokana po ptakopyska, které byly v areálu ZOO vhodně představovány formou poznávacích her a kvízů. Přes malé jezírko s ostrůvkem obývaným vodním ptactvem jsme vkročili do Nového Světa – do Ameriky. Prošli jsme otevřeným pavilonem exotického ptactva a kolem výběhů větších zvířat z druhého největšího kontinentu jsme dorazili k tropickému pavilonu Yucatán, kde jsme za tropické teploty i vlhkosti shlédli nebezpečné i přátelské příslušníky tříd ryb, obojživelníků, plazů, ptáků i savců.

11 Z Ameriky jsme přešli do nám dobře známé Evropy, a protože se prohlídka ZOO protáhla na 4 hodiny, museli jsme pospíchat na autobus, který všechny účastníky bezpečně přepravil přímo do Chvalčova, kde si hladové, ale spokojené děti převzaly maminky. V pátek jsme se s prázdninami definitivně rozloučili táborákem v areálu SOS vesničky, u něhož jsme se po dlouhé době sešli v kompletním počtu. Po opečení špekáčků jsme my dospělí probírali zážitky z prázdnin a děti využily volné chvíle k hrám na hřišti a v sadu. Pozdní prázdninové dny se i díky přízni počasí vydařily, ale nic netrvá věčně, a proto vzhůru k dalším školním i mimoškolním prožitkům v roce 2008 – 09. Libor Procházka pedagog SOS DV Chvalčov

Ha co bylo pak Na tu akci jsme chtěli původně zavítat taktéžkolvěk, akorát že se ukázalo, že nejde o žádnou brigádu na brambory a tak jsme navrhli, a se to definitivně nejmenuje Bramboryáda, anobrž jinak. Navíc co se této okopaniny tejče, máme rači erteple (Kulík kobzole). Ale to jenom na okraj. Někteří z nás se pak vnořili do hlubin študákovy duše, až bylo docela komplikované pomoct jim vyfárat aspoň na část prázdnin. Těm, co se to úplně nepovedlo, jsme se pak ještě něco nadrželi (palců). Inu, někdo září, někdo v září. Dopadlo to dobře (s těma palci), protože v eráru se nacházel framykoin. Před vakacemi jsme ještě byli na divadle, kde se nám musíme říct opravdu z duše velmi líbilo, ale o tom jindy. Také letní brigády se letos nad očekávání vydařily, jelikož nikdo nevěděl, co očekávat. A tak pokud jsme na ně dorazili řídivše se heslem: kdo nic (ale skutečně opravdu lautr vůbec nic) nedělá, nic nezkazí, snažili jsme se především (ale skutečně opravdu lautr vůbec nic) nezkazit. To se docela povedlo. Málem jsme zapomněli na nezapomenutelný zážitek z grilování před prázdninovým rozchodem na našem dvorku, tedy ten rozchod nebyl na našem dvorku, to se rozumí, pustili nás i před barák a tak, jestli nám jako rozumíte. Naši zlatí dospělí (oni si tak mezi sebou bůhví proč říkají) nám připravili coby vrchol sezóny dokonce ohňostroj se skutečným deštěm. Naštěstí jsme tou dobou už byli vesměs po jídle a tak venku nezůstalo moc co sklízet, však se koneckonců můžete přijít k nám na dvůr podívat. Jedna dospělá už slečna pedagogyně se pak sbalila a šla na stopa do Indie. To je tam, jak Kolumbus myslel, že jsou Indiáni, ale to si měl pořádně rozmyslet, než něco takovýho řekl, protože on vlastně vůbec tou dobou nebyl v Indii, zatímco naše dospělá slečna už touhle dobou jo. Tak akorát škoda, že tam už není ten Kolumbus, ale jak říká profesor Rabyška kouře před školou: člověk nemůže být všude. To my jsme zatím pořád tady. S pozdravem Kulík a Čuřil