15. ročník
Uvnitř čísla:
2/2008
Jakub Železný na dráhu nedopustí
České dráhy se snaží nejen v okolí hlavního města, ale i v celé řadě městských aglomerací po celé republice dohodnout s provozovateli integrované dopravy na zapojení dalších úseků železničních tratí do integrovaných dopravních systémů. V Praze jsme dokonce označili linky příměstské dopravy modrobílým symbolem „S“ a příslušným číslem, aby cestující měli lepší přehled, kam všude mohou využít jízdenky MHD. Jedná se o projekt spolupráce Českých drah, pražského dopravního podniku, Ropidu a Středočeského kraje. Společně tak rozšiřujeme nabídku hromadné dopravy, která je přece jen k životnímu prostředí vlídnější a šetrnější než ta individuální automobilová. Potíže se ale projeví v případech, kdy se v některých městech zvyšují tarify jízdného MHD. Nejviditelnější je to v Praze. Nedávno uveřejněná reportáž v týdeníku Reflex vyznívá jednoznačně: i když se k nákladům jízdy automobilem do centra metropole připočítá parkovné, je cena srovnatelná s tarifem MHD; proti hromadné dopravě je ale cesta autem pohodlnější a i se zácpami v centru je v mnoha případech stejně rychlá. Myslíme-li to vážně s ochranou životního prostředí, usilujeme-li poctivě o zlepšení situace na našich silnicích, vyplývá pro nás jediné řešení: Podpora veřejné hromadné dopravy, zvláště u nás, kde počítáme stále více s mobilitou pracovní síly, by se měla poněkud přehodnotit. Náklady totiž nezávisí ani tak na přání dopravce a schopnostech jeho manažeřů, jako spíše na cenách vstupů. A ty dopravce může ovlivňovat jen velmi málo. Irena Pospíšilová
www.ceskedrahy.cz call centrum: 840 112 113
Foto na titulní straně:
Pendolino na vyvazovací opravě (viz článek na straně 3)
Vydávají: České dráhy, a. s., nábřeží L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 IČ 709942226 Vychází: 4. února 2008 Adresa redakce: ČD pro Vás, generální ředitelství ČD, nábř. L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 Místo vydání: Praha Telefon: 972 233 091, 972 233 090 Fax: 972 233 092 Vedoucí redaktorka: Mgr. Irena Pospíšilová E-mail:
[email protected] Technický redaktor: Michal Málek Inzertní oddělení: Eva Balíková E-mail:
[email protected] Evidenční číslo MK ČR: E 6931 ISSN: 1210-9142
Možnosti odbavení cestujících pro vlaky Super City ve vnitrostátní přepravě V současné době jezdí vlaky kategorie SuperCity (SC) ve vnitrostátní přepravě na trase Praha – Olomouc – Ostrava a na trase Praha – Brno – Břeclav (a dále Bratislava nebo Vídeň). Podmínky pro odbavení ve vnitrostátní přepravě jsou shodné jak na severní „ostravské“, tak na jižní „brněnské“ linii.
Foto: Michal Málek
editorial
Vážené čtenářky a čtenáři!
Ve vlacích SC platí obvyklé jízdné ČD Ve vlacích SC platí většina druhů obvyklého jízdného ČD (např. zákaznické jízdné, jízdenka eLiška, jízdenky se zpáteční slevou, síťové jízdenky, kilometrická banka ČD, jízdenka SONE+, mezinárodní jízdenky a tak dále) nebo průkazy na bezplatnou přepravu. K těmto jízdenkám nebo průkazům není stanoven žádný příplatek, pro zvolený spoj si však musíte zakoupit místenku SC za 86 Kč (pokud můžete prokázat nárok na slevu Rail plus) nebo za 200 Kč (pokud nemůžete prokázat nárok na slevu Rail plus). Nejlevněji s jízdenkou eLiška V relacích Brno – Praha, Ostrava – Praha, Olomouc - Praha a Pardubice - Praha můžete i ve vlacích SC využít výhodnou jízdenku eLiška. K ceně 140 Kč za tuto jízdenku nebo za jízdenku „Šťastná eLiška“ s cenou od 35 Kč zaplatíte již pouze 86 Kč za místenku. Celková cena tak v těchto relacích činí ve vlacích SC maximálně 226 Kč, ale pořídit se dá již od 121 Kč. Jízdenku eLiška zakoupíte přes eShop ČD, bližší podmínky včetně podmínek nabídky „Šťastná eLiška“ naleznete na internetové adrese www.cd.cz/eliska. Jízdenka SC Net Mimo odbavení výše uvedeným jízdným ČD s místenkou SC (viz výše) si můžete pro jízdu vlakem SC koupit jízdenku SC Net, což je marketinkový balíček obsahující: • jízdné pro vlak SC vázané na konkrétní místo ve zvoleném vlaku SC (jízdné včetně rezervace),
• jízdné v rozsahu nabídky REGIONet krajů, ve kterých leží nástupní a cílová stanice použitého vlaku SC (např. SC Net sever Praha-Holešovice – Olomouc hl. n. platí v rozsahu REGIONet Středočeský a REGIONet Olomoucký kraj). Jízdenka SC Net platí vždy do 24.00 hodin dne, který je na ní vyznačen jako den její platnosti. Tento jízdní doklad si můžete zakoupit buď ve výdejně jízdenek ČD, přes eShop ČD nebo prostřednictvím služby TeleTiket ve dvou modifikacích: • SC NET business pro 1. vozovou třídu, • SC Net ekonom pro 2. vozovou třídu. Pozor – jízdenku SC Net nelze zakoupit u průvodčího ve vlaku! Ve vlaku není ani možný doplatek mezi jízdenkou SC Net ekonom a SC Net business, proto si dopředu dobře rozmyslete, který z těchto dokladů budete chtít využít. Pokud si zakoupíte jízdní doklad SC Net business, můžete v době platnosti dokladu neomezeně cestovat nad rámec podmínek vyhlášených v tarifu TR 10 bez doplatku také v 1. vozové třídě vlaků v rozsahu REGIONet krajů, ve kterých leží nástupní a cílová stanice použitého vlaku SC. Jelikož vlaky SC jezdí po dvou liniích, rozdělujeme dále jízdenky SC Net na: • SC Net jih, které lze vystavit do/ze stanic Praha letiště (NAD), Praha-Holešovice, Pardubice hl. n., Brno hl. n. a Břeclav, • SC Net sever, které lze vystavit do/ze stanic Praha letiště (NAD), Praha–Holešovice, Olomouc hl. n., Ostrava-Svinov a Ostrava hl. n.; do/ze stanic Olomouc hl. n., Ostrava-Svinov
Ceník jízdenek SC Net
SC Net ekonom (2. vozová třída)
SC Net business (1. vozová třída)
SC Net jih (Praha – Břeclav
400 Kč
600 Kč
SC Net Sever (Praha – Ostrava)
500 Kč
750 Kč
Jízdenky SC Net platí i do stanice Praha letiště (NAD) při využití autobusové linky AIRPORT EXPRESS Praha-Holešovice – letiště Praha-Ruzyně, nelze je však zakoupit pro trať Praha-Holešovice – Praha letiště (NAD). Jízdenky SC Net Sever business lze zakoupit i do vlaků IC 516, 517 „Leoš Janáček“ a 518, 519 „Manažer“, kde je v oddílech 1. vozové třídy označených jako „SC Class“ zajištěn cestujícím stejný servis jako v 1. vozové třídě vlaků SC „Pendolino“. Přepravní podmínky ve vlacích SC 1) Odbavení cestujících ve vlaku SC vychází ze Smluvních přepravních podmínek Českých drah pro veřejnou osobní dopravu. Je třeba mít na paměti, že pokud nastoupíte do vlaku SC bez platné jízdenky nebo místenky, dopustili jste se porušení přepravních podmínek. • Pokud do vlaku SC nastoupíte bez platného jízdního dokladu i místenky SC, budete odbaveni jízdným, na které prokážete nárok a které platí ve vlaku SC (vyjma jízdenky SC Net) s manipulační přirážkou 20 Kč nebo přirážkou k jízdnému podle ustanovení Smluvních přepravních podmínek ČD pro veřejnou osobní přepravu. Dále zaplatíte přirážku ve výši 200 Kč za nástup do povinně místenkového vlaku bez platné místenky. • Pokud do vlaku SC nastoupíte s platným jízdním dokladem a nebudete mít zakoupenou místenku SC, zaplatíte ve vlaku přirážku za porušení přepravních podmínek ve výši 200 Kč (za nástup bez platné místenky) podle ustanovení Smluvních přepravních podmínek ČD pro veřejnou osobní přepravu. • Pokud do vlaku SC nastoupíte s platným jízdním dokladem a místenkou pro jiný spoj SC v době platnosti jízdního dokladu, zaplatíte přirážku za porušení přepravních podmínek ve výši 200 Kč (za nástup bez platné místenky). Cestující, který nastoupí do vlaku SC bez potřebných platných dokladů a ve vlaku zaplatí některou z výše uvedených přirážek, může obsadit pouze takové místo, které nenárokuje jiný cestující (riskuje, že bude celou cestu stát, pokud je
(např. občerstvení v 1. vozové třídě), pokud průvodčí vlaku SC nerozhodne jinak. 2) Za přepravu psa ve vlaku SC zaplatíte 10 Kč (pokud použijete pouze jeden vlak) nebo 20 Kč za celodenní doklad. 3) Za přepravu jízdního kola ve vlaku SC zaplatíte dovozné za přepravu spoluzavazadla ve výši 25 Kč, pokud použijete pouze jeden spoj, nebo 50 Kč za celodenní doklad. Přeprava jízdního kola je však možná pouze s povinnou rezervací pro jízdní kolo, která je zahrnuta buď v ceně jízdenky SC Net, nebo v ceně místenky SC. Požadavek na rezervaci pro sebe a jízdní kolo musíte nahlásit již při zakupování jízdních dokladů (místenky). Práva z přepravní smlouvy • Cestující má právo na bezplatnou výměnu nepoužité jízdenky SC Net nebo místenky SC na jiný spoj SC jedoucí ve stejné trase a v době platnosti původního dokladu; výměnu lze provést nejpozději v první den platnosti původního dokladu, pokud nejsou místa pro nově požadovaný spoj vyprodána. Výměna dokladu není možná u jízdenek zakoupených přes eShop ČD nebo TeleTiket. • Při zpoždění vlaku SC o 60 a více minut nebo při použití náhradní autobusové dopravy místo vlaku SC, byť jen v části trasy, může cestující uplatnit právo na návratek ve výši 200 Kč z jízdenky SC Net nebo na návratek ceny zaplacené místenky SC. • Cestující ztrácí právo na reklamaci rozdílu v cenách jízdného, pokud použije v dané trase místo vlaku SC vlak jiné kategorie. • Pokud cestující vrátí jízdenku SC Net nebo místenku SC z důvodu na své straně (rozhodne se ze soukromých důvodů, že cestu vůbec nenastoupí), bude mu ze zaplacené ceny odečtena srážka ve výši 10 %, minimálně 30 Kč. • Pokud nebude vlak SC veden jednotkou řady 680, tzv. pendolinem, nemá cestující nárok na návratek jízdného nebo ceny místenky, pokud náhradní souprava bude splňovat kvalitu vozů vlaku vyšší kvality a současně bylo během jízdy vlaku zajištěno občerstvení. Zároveň cestující nemůže uplatnit právo z přepravní smlouvy,
Pendolino na vyvazovací opravě Pendolina, kterým se říká vlajkové lodi Českých drah, mají ve svém domovském depu Praha vzornou péči. Každé dva až tři dny přijede každá souprava na ošetření, při kterém se kontrolují sběrače, pojezd, brzdové kotouče i desky a stav olejů – v případě potřeby se vymění nebo doplní. Samozřejmě se vyčerpají jímky WC, doplní voda apod. Po 600 tisících kilometrech, to je asi po 20 měsících provozu, podstoupí každá souprava tzv. vyvazovací opravu, při které se kontroluje úplně všechno. Tuto opravu právě podstupuje souprava číslo 5; na snímku je zachycena v nedbalkách při defektoskopii nápravy. Foto na titulní straně: Michal Málek
pokud mu nebyly ve vlaku SC poskytnuty některé marketingové bonusy. Doplňkové služby pro cestující vlaků SuperCity • přednostní odbavení u označených expresních pokladen v železničních stanicích, kde staví vlaky SC, • internetový prodej jízdních dokladů s platbou prostřednictvím bankovní platební karty (eShop ČD) a zakoupení jízdenky po telefonu (TeleTiket), • cestující s jízdním dokladem platným v 1. vozové třídě mohou využít v železničních stanicích, kde staví vlaky SC, čekárnu ČD lounge s občerstvením a denním tiskem (čekárny ČD lounge jsou otevřeny 30 minut před příjezdem prvního vlaku a 30 minut po odjezdu posledního vlaku SC), • návazná autobusová přeprava (AIRPORT EXPRESS) ze železniční stanice Praha-Holešovice do stanice Praha letiště (NAD) na letišti Praha-Ruzyně, • cestující v 1. vozové třídě obdrží na své místo bezplatně denní tisk a občerstvení dle vlastního výběru z nabízeného sortimentu, • informační systém (hlášení, průvodce) a asistenční služba (průvodčí). Další služby pro cestující vlaků SuperCity vedených jednotkou řady 680 „Pendolino“ • ve vozech 1. vozové třídy tlačítka pro přivolání obsluhy vlaku, zásuvka na 230 V, audiosystém umožňující poslech tří hudebních kanálů, • bistro vůz a pojízdný minibar s bohatou nabídkou občerstvení a nápojů. Bc. Roman Šulc, České dráhy, a. s. Inzerce
vlak vyprodán). Takový cestující také nemá nárok na žádné doplňkové služby poskytované ve vlaku
rady na cesty
a Ostrava hl. n. i ze stanice a do stanice Pardubice hl. n.
Jesenická 1, Praha 10, PSČ 106 00 Nabízí absolventům ZŠ možnost studia: ve čtyřletém studijním oboru (s mat. zkouškou) Operátor(ka) provozu a ekonomiky dopravy. Studijní obor pro zájemce o práci na železnici. Po absolvování možnost zaměstnání u ČD a. s. v různých funkcích v dopravě a přepravě. Další informace o tomto oboru i o ostatních studijních a učebních oborech a o dnech otevřených dveří na: http//www.ssesp10.cz, nebo
[email protected] a na telef. číslech 242 441 811 a 222 351 000.
kraje a České dráhy
Na slovíčko s hejtmanem kraje Vysočina Milošem Vystrčilem
Železnice je nejekologičtější dopravou Pane hejtmane, můžete v krátkosV plánu je i přeshraniční trať ze SlaV rámci financování základní dopravti přiblížit význam železniční dopravy vonic do rakouského Fratres, která byla ní obslužnosti kraj financuje osobní vlav kraji Vysočina? Jak je železnice prová- před dlouhými lety násilně uzavřena. kovou dopravu asi 250 miliony korun zána s linkovou autobusovou dopravou? Jak daleko je realizace této stavby? ročně, což je větší částka, než jakou dáváŽelezniční doprava, tak jako v jiných Ze strany kraje Vysočina i našeho minister- me na podporu autobusové dopravy. Na krajích, má i u nás v rámci zabezpečo- stva dopravy, potažmo vlády, jsme na realizaci tomto místě je třeba znovu upozornit na vání dopravní obslužnosti významnou stavby připraveni. Nicméně podle posledních stále se zvětšující rozdíl v nákladovosti. roli. Navíc je dopravou z ekologického zpráv, které kraj Vysočina obdržel od dolno- Zatímco jeden kilometr ujetý osobním hlediska nejpřijatelnější. Bohužel, záro- rakouského hejtmana, nepovažuje bohužel vlakem dotuje dnes kraj asi 60 korunaveň platí, že přeprava osob je dnes pro rakouská vláda propojení českých Slavonic mi, na jeden kilometr ujetý autobusem je kraj v případě použití vlaků mnohem a rakouského Fratres za svoji prioritu. Proto to pouze 15 Kč. A vše nasvědčuje, že se nákladnější než přeprava autotento rozdíl bude v neprospěch busy. Železniční spoje a linkoželezniční osobní dopravy dále vá autobusová doprava na sebe zvyšovat. Podle mého názoru je většinou navazují a současně se úkolem státu, aby nastavil prasnažíme, aby nebyly spoje zdvovidla tak, aby ekologická vlajovány. Kraj průběžně organiková doprava nebyla z důvodu zuje koordinační porady, ktevysoké nákladovosti postupně rých se účastní zástupci měst, vytlačena autobusy. obcí i dopravců. Ve vašem kraji byla v říjnu Kraj Vysočina, jako jeden 2007 otevřena dálkově řízená z mála v České republice, nemá železniční trať z Horní Cerekprozatím zaveden integrovave přes Pelhřimov do Táboný dopravní systém. Bude to ra. Další taková trať, vedoucí patrně jisté specifikum kraje z Havlíčkova Brodu do Jihlavy, – vedle Jihlavy existuje v kraji je před dokončením. Vítá kraj více regionálních center. Nictakové aktivity železnice? méně, připravuje se takový Tato racionalizace umožsystém i na Vysočině? ní zvýšit bezpečnost dopravy Ve své otázce jste si sám odpoa také ji současně zrychlí. To věděl. Situace v kraji Vysočina, jednoznačně vítáme. kde existuje více regionálních Jaký je váš osobní vztah center, je specifická. Zatím nás k železnici? Máte pocit, že analýzy k zavedení integrovaného jde o jakýsi přežitek z dob systému nepřiklánějí. Budoucnost minulých, či o životaschopný ukáže, zda alespoň v některých dopravní systém? okrajových oblastech, například Cestování vlakem je pro mne v návaznosti na existující Integropříjemné. Ve vlaku se dá číst, vaný dopravní systém Jihomopovídat si se spolucestujícími, ravského kraje (IDS JMK), intedívat se pohodlně do krajigrovaný dopravní systém alespoň Hejtman Miloš Vystrčil při jízdě historickým vláčkem ny. O mém vztahu k železniFoto: archiv kraje Vysočina částečně zavedeme. ci nakonec vypovídá i moje Na Vysočině se pomalu, ale dlouholetá snaha o propojení jistě objevují i nová železniční vozidla nelze předpokládat, že by v dohledné době trati z Kostelce přes Telč a Slavonice na regionálních spojích. Plánujete, došlo k realizaci této stavby. do rakouské železniční sítě. Bohužel například společně s Českými drahaV kraji Vysočina je spousta nádher- o tom, zda železnice zejména v oblasti mi, jejich další nákup? ných míst. Vedle světoznámých desti- přepravy osob bude životaschopným Nová železniční vozidla vítáme. Ovšem nací, jako je například Telč, existuje dopravním systémem nebo ne, nerozstoprocentním akcionářem Českých ještě řada turisty „neobjevených“ krás- hodnou moje pocity, ale státní dopravdrah je stále stát. Proto se domnívám, že ných měst, třeba Brtnice, ale i kouzel- ní politika. záležitost nákupu nových železničních ná Třebíč. Do řady míst vede železnice, vozidel musí být řešena ve spolupráci proto se ptám, zda kraj podporuje tenČeských drah a státu, nikoliv krajů. to způsob ekologické dopravy? Připravil: Martin Harák
Známý moderátor České televize Jakub Železný používá k většině svých služebních cest vlaků Českých drah, ponejvíce pak spojů SuperCity Pendolino. V symbolický den – v pátek 21. prosince, kdy se Česká republika připojila k Schengenské dohodě, naše redakce zastihla pana Železného při jeho večerním návratu z reportáží na jižní Moravě do Prahy. Jakub Železný ochotně odpovídal na naše otázky přímo na palubě pendolina.
Jakub Železný při jedné z pravidelných jízd vlakem pendolino. Obsluhuje jej vedoucí stevard Petr Maňák z břeclavského týmu SuperCity. Foto: AUTOR
Můžete ve stručnosti přiblížit široké veřejnosti, jak jste se dostal k moderování v České televizi? Co pro vás toto povolání znamená? Myslím, že jsem to měl o trochu těžší než jiní, protože s mým jménem bylo potřeba všechny přesvědčit i o tom, že nemám žádnou protekci. Snad se to už dávno podařilo. Mne vždy lákalo mluvené slovo a zároveň novinařina, takže moderování byl logický cíl. Jistou výhodou pro to, aby člověk dostal nabídku z televize, je, že „trh“ moderátorů u nás je poměrně omezený. Existuje dost lidí, kteří mají na vizitce „moderátor“ – všelijací herci, modelky, rádoby baviči a podobně. Ale lidí, kteří mohou přijít do veřejnoprávní televize a moderovat tam diskusní zpravodajské pořady, je vážně jen pár. To není estráda. Je to splnění velkého snu. Ten pocit „být u toho“, když se něco děje, je neopakovatelný. Ale největší radost mám, když se mi poštěstí udělat rozhovor, kterým pro diváky (zvlášť pro ty, kteří to nezažili) mohu osvětlit něco z naší nedávné minulosti. Začínáme zapomínat, jak to vypadalo v době komunismu před osmnácti a více lety. A to je potřeba stále připomínat. Cena svobody je totiž nevyčíslitelná, občas si to neuvědomujeme. Jste úspěšný moderátor a vaše otázky, které směřují „na tělo“, mohou leckterého vysoce
postaveného člověka, a nejen jej, rozčílit. Jak to snášíte a jak se s tím vypořádáváte? V nadsázce říkám, že jsou mi politici ukradení. Ono to zní na první poslech ošklivě, ale jsem přesvědčen, že to je ten nejlepší přístup, jaký může moderátor veřejnoprávního média k politikům mít. Není tím míněno nic zlého, naopak; vůči nim nemám žádnou emoci, ani pozitivní, ani negativní. A to je pro ně úplně to nejlepší, protože si tak mohou být jisti, že je s nimi v rozhovoru zacházeno férově. Ti, kteří to vědí, většinou i chápou, že za ostrou a nepříjemnou otázkou není můj postoj k nim nebo politický názor, ale to, že právě tahle otázka je ta pravá. Jsou i tací, kteří to neberou a tváří se, že jim hrozně ubližuji. Těm je marné vysvětlovat, že otázka moderátora neznamená názor moderátora a už vůbec ne snahu toho politika očernit. Náš rozhovor probíhá v den, kdy se Česká republika připojila k Schengenské dohodě. V předvečer tohoto významného dne jste z hraničního přechodu v Mikulově vysílal živé televizní vstupy. Jak to na vás celé působilo a co si osobně myslíte o „Schengenu“? My jsme se v ČT rozhodli k Schengenu odvysílat speciální prodloužené vydání „Událostí, komentářů“, byl to opravdu významný den. Kolegyně Daniela Drtinová byla v pražském studiu a já měl
být někde na hranici. Tak jsem si logicky vybral Mikulov, protože je to místo, kde jsem téměř doma. Ale záměrně jsem všem říkal, že nechci dělat vstupy z oslavy, na níž přijeli politici. To, že zrovna v Mikulově byla velká oslava a my odtamtud vysílali, byla spíš náhoda. Pro mě totiž bylo podstatnější, že jsem tam mohl v rozhovoru s autory cyklu „Příběhy železné opony“ připomenout jiný rozměr Schengenu: ještě před pár lety na těch polích byly nataženy ostnaté dráty, umírali tady lidé, kteří chtěli svobodně žít ve svobodné zemi. A naše nesvobodná země jim v tom všemožně bránila. Je úžasné, že místy, kudy železná opona vedla, může dneska chodit každý jak chce a kam chce. To je pro mě Schengen, a ne to, že politici řeční a řežou závory. Dokonce si myslím, že by 21. prosinec mohl být Dnem památky obětí železné opony. A čistě z praktického hlediska je Schengen velmi pohodlný. Jen mě mrzí, že tahle výhoda nepřišla hned s naším vstupem do unie. Myslím, že se ukazuje, že někteří lidé do EU dosti spěchali, ale nebyli schopni nastavit naše členství tak, abychom byli od začátku rovnoprávná země. Ale to se netýká jen Schengenu. Hodně cestujete na Moravu a takřka výhradně používáte vlaky pendolino. Čím vás tyto vlaky oslovily? Proč nejezdíte automobilem, jako mnozí jiní novináři? Za ta léta, co jezdím na Moravu, jsem už na D1 zažil a viděl ledacos. A mě nebaví trávit čas v kolonách a nervovat se. Takže když to jen trochu jde, jedu vlakem. Je to pohodlné, člověk nemusí řídit, přečte si knížku nebo se potká se zajímavými lidmi. I dnes jsem jel s mým oblíbeným spolucestujícím, panem doktorem Tamchynou, který jezdívá do Brna za byznysem. S ním si vždy popovídáme tak příjemně, že nám ty dvě a půl hodiny ani nestačí. Pendolino je logická volba, úroveň služeb je v něm velmi dobrá. A kromě oblíbeného spolucestujícího mám i oblíbené průvodčí, zrovna ten, který mi dneska kontroloval jízdenku, patří k těm nejpříjemnějším a nejochotnějším (pozn. red.: jde o vedoucího stevarda vlaků SuperCity Petra Maňáka). Navíc jsem před dvěma lety jel i prvním pendolinem do Ostravy. Tehdy jsem pro České dráhy moderoval otevření svinovského nádraží, což bylo spojeno i s inaugurační jízdou tohoto vlaku. Takže k tomuto vlaku mám i jistý osobní vztah. Jaký máte vztah k železnici? Co by se na ní mohlo zlepšit? Železnici mám rád od dětství. Vždycky jsem se těšil, když jsme s otcem jezdívali z mé „domovské stanice“ na Smíchově na výlety. Ale dneska je co zlepšovat, když člověk jede někam dál a přestoupí z pendolina, tak se ocitá trochu v čase minulém. Vím, že jde o peníze, ale některé vagony i v rychlících jsou poněkud muzeální. A zpoždění a fronty u pokladen taky člověku na náladě nepřidají. Ale myslím, že dráhy samy dobře vědí, že tohle jsou věci, kterými se musejí zabývat. Připravil: Martin Harák
rozhovor
Jakub Železný nedá na dráhu dopustit
na cestách
Dvě tváře knížectví Andorra rozeném stavu. V současnosti je zastavěno asi 7,5 % z celkové plochy, takže na novou výstavbu zbývá již jen 1,5 % půdy. Koupíte– –li si dnes stavební parcelu, dostanete max. 1000 m², z čehož pouze 33,3 % můžete zastavět. Po vyčerpání kvóty stavebních pozemků prý nebude další výstavba povolena! poctivě odšlapala. Že jsem na vlak čekala Trocha (nejen) historie nikoho nezabije: ještě skoro hodinu v čekárně, kde nešly Andorra byla podle legendy založena v roce dovřít dveře a byl tam navátý sníh, to už 784 Karlem Velikým a byla feudálním byla maličkost. Vždyť tam bylo již teplo: necelých minus 5° C! Naštěstí se mi ta horší tvář ukázala až při odjezdu. Ta lepší trvala déle! Pár dní před tím bylo slunečno, byť větrno. Sníh začal padat až pozdě odpoledne předchozího dne. Při mém příjezdu ani na samotném Pas de la Casa (2100 m n. m.) nebyl sníh, i když se na okolních svazích proháněli lyžaři. Andorra, ležící v Pyrenejích v nadmořské výšce od 900 m (na jihu) až po 2946 m n. m. (nejvyšší hora Coma Pedrosa), láká totiž návštěvníky především na zimní i letní turistiku a pochopitelně lyžování. Ročně jich prý do země zavítá přes 12 milionů. Památek zde mnoho nenajdete, ale o tom bude ještě řeč. Nejen sportovně založené návštěvníky tato země přitahuje, pro mnohé je Andorra cílem pro bezcelní nákupy. Řeka Valira protéká městem Escaldes Vozí se odtud zejména tabákové výrobky (tabák je tu také hlavní zemědělskou plo- vlastnictvím biskupa urgellského a hrabědinou), parfémy, alkohol, ale i potraviny, te de Foix, jejichž následníky v dnešní době hodinky, oblečení. Vývoz je sice ome- jsou biskup urgellský a francouzský prezizen, ale jak jsem viděla, moc velkou hla- dent. Oficiálně Andorra vzniká roku 1278, vu si z toho tito nákupní turisté nedělají. kdy se stala kondominiem pod vládou A obchodníci už vůbec ne. dvou knížat. Za francouzské revoluce byl protektorát zrušen a obnoven až za císaře Je to velký supermarket… Napoleona I. Hlavní město Andorry – to jsou, kromě hotelů a ubytovacích zařízení všeho dru- Parlamentní knížectví hu, zejména obchody s výše popsanými V roce 1933 bylo zavedeno všeobecné i dalšími komoditami, v podstatě jeden vel- volební právo pro muže, pro ženy pak až ký supermarket. A obchoduje se tu nejen v roce 1970. První psaná ústava v dějinách v místním jazyce (katalánštině), ale prak- země byla schválena v roce 1993. Od téhož ticky ve všech světových jazycích, ruštinu roku je Andorra parlamentní demokracií, nevyjímaje (zpočátku mne překvapily i čet- ve které titulárními hlavami státu zůstávají né nápisy v azbuce, než jsem zjistila, že je zde francouzský prezident a španělský biskup hodně ruskojazyčných návštěvníků). ze Séo de Urgell, kteří jsou ale zastupováni Andorra patří rovněž mezi daňové ráje, místními zástupci. Státní zřízení je knížectakže se tam stahují i podnikatelé. Zejména tví se systémem republikánského charakje zájem o pozemky. Zajímavostí je ovšem teru a jednou politickou stranou. Nedlouto, že podle stávající vyhlášky může být ho po přijetí moderní ústavy byla Andorra z celkové rozlohy země zastavěno pouze přijata do OSN a následující rok jako 33. 9 % a zbytek musí zůstat zachován v při- člen i do Rady Evropy.
Správně už by se mělo rozednívat, ale ve sněhové vánici, která panuje, to vůbec není poznat. Je zima, před sedmou hodinou ranní, teploměr ukazuje minus 11 °C. Brodím se místy téměř po kolena v čerstvém sněhu (napadaném prakticky přes noc) a přede mnou asi 12 km zaváté silnice mezi posledním andorrským sídlem v sedle Pas de la Casa a francouzskou železniční stanicí L´Hospitalet. Řidič místní linky, spojující dvakrát denně hlavní město Andorry (Andorra la Vella) s výše zmiňovanou železniční stanicí, nás na sedle doslova vyhodil z autobusu, že dál nejede. „Finish!“ zopakoval svoji výzvu pro mne coby cizinku. A bylo to. Jeden místní obyvatel, čekající na autobusové zastávce a zjevně toužící se přepravit též do Francie, udělal čelem vzad a odkráčel. Druhý, z busu též vyhnaný spolucestující, zjevně propadl panice. Chvíli se mi držel v patách (aniž by slova promluvil), když jsem se snažila vyhledat taxi, nebo alespoň nějaký dočasný úkryt do rozednění, ale pak zmizel neznámo kam. Nikde ani živáčka Jedinými „živými“ tvory, kteří se v té vánici objevili, byli místní cestáři, kteří projížděli okolo. Na můj dotaz o taxi zamávali rukou směrem k hotelu a nazna-
Jedno ze starých zákoutí v Encampu
čili telefonování. Zavřeno, nikde, ani tady, živáčka. Nebylo na vybranou – pud sebezáchovy velel: jedině pěšky a doufat, že pojede někdo za obchodem či prací. Byl totiž všední den. Jel, ale dobrou polovinu zmíněné trasy jsem si v tom marastu
Lyžování i aquapark Silnice, alespoň ty hlavní, spojující turistická střediska, jsou v dobrém stavu a kde to přírodní podmínky dovolí, pracuje se na jejich rozšíření. V dopravních špičkách
však počítejte, zejména v hlavním městě, s dopravními zácpami. Poměrně hustá síť veřejné dopravy (autobusy) dovoluje dostat se i do poměrně odlehlých koutů země. Hlavní lyžařská střediska jsou na Pas de la Casa a v Soldeu, dále pak v Ordino–Arcalisu (na severu) a Arinsalu (na západě). Encamp (velké středisko cca 10 km na severovýchod od hlavního města) spojuje dlouhá kabinková lanovka s areály na Pas de la Casa. A koho omrzí lyžování, může třeba navštívit termální aquapark (Caldea) v Escaldes (prakticky navazuje od severu na hlavní město). Komplex vypadá jako moderní kostel, uvnitř jsou, mimo termálního koupaliště, obchody i restaurace, dá se též vyjet výtahem do horních pater (2,5 eura) a kochat se výhledem do širého okolí. Vzhledem k tomu, že na kopcích ležel ještě sníh, věnovala jsem se návštěvě městeček. Turista, obdivující památky v okolních zemích, bude v Andoře spíše zklamán. Nejvýznamnější památkou hlavního města je La Casa de la Vall ze 16. stol., nynější sídlo andorrské vlády. Kostel St. Esteve je sice novorománský, z minulého století, jádrem je však věž a kaple sv. Ondřeje z 12. století. Podobně tomu je i v nedalekém Escaldes v kostele St. Pere Martir (kostel 1960, oltář a fresky 17. stol.). To také byly jediné dva otevřené svatostánky. Památky a muzea Kostely sv. Michala a sv. Eulálie v Encampu, jakož i nejstarší památka vůbec – románský kostel St. Joan de Casselles v Canillu – byly nepřístupné. V horských obcích Andorry lze pak nalézt další
Železniční stanice SNCF L´Hospitalet při sněhové vánici
sakrální památky různého stáří (Prats, Pal aj). Téměř posvátným místem je městečko Meritxell. Nynější svatyně je sice až z roku 1976 (původní ze 16. st. byla zničena požárem), ale nachází se tady dřevěná malovaná soška Madony Meritxelské, patronky Andorry. S jejím vypodobněním se ostatně setkáte na různých místech Andorry.
Velmi zvláštní plastika v encampském parku
Pokud budete v Andoře pobývat v letní sezoně, nenechte si ujít alespoň některá ze známých muzeí (v zimě bohužel uzavřená). V Ordinu se nachází unikátní historická památka Casa Arena de Plandolit. Jedná se o dům z první poloviny 17. století, jehož místnosti jsou udržovány v původním stavu a slouží jako národopisné muzeum, dále Muzeum miniatur a Poštovní muzeum tamtéž. Mezi známější muzea v Andoře patří rovněž Muzeum automobilů v Encampu. Zájemce o moderní umění jistě uspokojí četné galerie. Pěší turisté si svoje trasy v horách jistě najdou, je jich tu nepřeberně, různého stupně obtížnosti. Tak alespoň přidávám jednu zajímavost, kterou jsem v průvodcích neobjevila: Údolí Madriu–Claror– Perafita, v roce 2004 zapsané do Seznamu kulturního dědictví UNESCO. V údolí, jež jako poslední zůstalo bez silnic, jsou k vidění domy, terasová pole, kamenné stezky a důkazy o tavení železa. Nachází se východně od hlavního města. A ať se vám ukáže jen ta tvář přívětivější! I když – v horách jeden nikdy neví. Informace v několika světových jazycích lze nalézt na: www.andorra.ad Připravila: Jana Běhounková
na cestách
Andorra je s rozlohou 468 km² šestý nejmenší stát Evropy a zároveň největší stát z evropských ministátů. V knížectví žije 69 865 obyvatel, hustota zalidnění je 139 obyvatel na km². Hlavní město je Andorra la Vella (23 000 obyvatel, 1079 m n. m.). Měnová jednotka je euro, ačkoli Andorra není členskou zemí EU. Úředním jazykem je katalánština, běžně se však hovoří i oběma sousedními jazyky – francouzštinou a španělštinou. V hotelích, restauracích i obchodech se však většinou domluvíte i anglicky, byť na různé úrovni. Já sama jsem se s paní bytnou v penzionu domlouvala spíše rukama, snahu jí ale nebylo možno upřít. Území, jak jsem již naznačila dříve, je hornaté, tvoří ho rozvětvené hlavní údolí řeky Valiry, obrácené k jihu do Španělska a obklopené hřebeny Pyrenejí s jedním vysokohorským průsmykem (výše zmíněný Pas de la Casa), přes který vede jediná komunikace, spojující Andorru s Francií. Podle této řeky a jejích přítoků se táhne i víceméně spojité osídlení. Železnici ani vlastní letiště země nemá. O nejbližší železniční stanici jsem se již zmínila. Dvakrát denně je odtud autobusové spojení s hlavním městem země, jedenkrát pak jezdí autobus do Pas de le Casa (na nákupy!) a zpět. Přímé autobusové spojení z Andorra la Vella na letiště v Barceloně je několikrát za den.
eurovíkend
Basilej: na hranicích tří států Nedaleko hlavní katedrály se nalézá národopisné muzeum (Museum der Kulturen a Naturhistorisches Museum) s bohatou sbírkou předmětů různých kultur z celé planety, sbírkami nerostů, paleontologie a zoologie. Milovníci architektury by neměli minout bez povšimnutí Muzeum architektury (Architekturmuseum) sídlící v areálu Kunsthalle. V jejích prostorách se konají různé výstavy. Milovníci umění by pak neměli zapomenout navštívit Museum Jean Tinguely a Umělecké muzeum (Kunstmuseum). Příznivci klasických forem umění spíše zamíří do Uměleckého muzea, které je nejvěhlasnější švýcarskou uměZ Prahy do Basileje leckou galerií. Návštěvníci v něm naleznou obrazy německých mistrů přímým vlakem EuroNight z 15. století, holandských a vlámských Johannes Kepler malířů 17. století i umělců z Francie již od 29 eur a Německa 19. století. Nechybí ani díla 20. století od autorů, jako jsou Cézanne, V uplynulých desetiletích jsme si u nás zvykli, že život na hranicích Picasso nebo Dalí. Naproti tomu Muzeum byl život na okraji. Města a obce v příhraničí se vylidňovala a skomírala. Jeana Tinguely láká na netradiční kinematické Teprve po roce 1989 se tento trend začal obracet a vstup do Schengenského prostoru, skulptury. Jedno z jeho děl obdivují návštěvníci kdy padly hranice se sousedními zeměmi, je velkou nadějí pro rozvoj měst právě v sousedství Kunsthalle. Jde o úžasnou fontánu v příhraničních oblastech. s množstvím pohybujících se kol, pák a trysek. Na západ od nás tomu bylo v minulosti jinak. Při návštěvě Basileje si přijdou na své Turistické informace o Basileji lze nalézt na Ukázkovým příkladem může být švýcarská i milovníci památek, církevních staveb, turistiinternetové adrese www.basel.ch. Mezi odkazy Basilej ležící na trojmezí Švýcarska, Německa ky nebo nákupů. Ve městě se zachovalo někopro turisty lze nalézt údaje o historických památa Francie. Moderní metropole využívající polohu lik bran z historického opevnění. Netradičně, kách, zoologické a botanické zahradě, hotelích na Rýnu, na hranicích se švýcarskými sousedy, v tmavočervené barvě, působí budova radnice a restauracích, městské turistické centrále i o tina pomezí německé a francouzské kultury. s věží. Dominantou města je pak gotická katedpech na výlety ve Švýcarsku, Německu a Francii. Historie města je velmi bohatá. Začíná ješrála – Münster. V okolí města, ať již ve Frantě před narozením Krista, kdy na tomto místě cii, Německu nebo v samotném Švýcarsku, je vybudovali Římané pevnost na ochranu svého V 15. století ve zdech města proběhl známý mnoho příležitostí k turistice. impéria. Ostatně tuto dávnou minulost si můžete basilejský koncil. Krátce po jeho skončení byla Basilej, město na hranici tří států, je tak připomenout při návštěvě vykopávek římského ve městě založena univerzita, nejstarší mezi švý- ideálním místem pro prožití příjemného proměsta Augusta Raurica, které leží přibližně 11 carskými vysokými školami. Během své šestiset- dlouženého víkendu i delší dovolené. kilometrů na východ od Basileje. V době největ- leté historie se stala působištěm mnoha slavných šího rozkvětu mělo až 20 000 obyvatel. Ve 4. sto- učenců a reformátorů. (Z těch nejslavnějších lze Připravil: Petr Šťáhlavský letí ho však rozvrátily germánské kmeny. Dnes jmenovat humanistu Erasma Rotterdamského či je fascinujícím muzeem pod otevřeným nebem lékaře P. A. Paracelsa.) Mnozí z nich jsou ve měsPrahu a Basilej spojuje přímý vlak EuroNight s řadou zakonzervovaných a zrekonstruovaných tě také pochováni. Kulturnost a vzdělanost místJohannes Kepler, sestavený z lůžkových, lehátobjektů – chrámů, lázní, domů. ních obyvatel se projevuje také v množství muzeí kových i klasických vozů s místy na sezení. Zatímco zničené město Augusta Raurica bylo a galerií. Je jich na tři desítky a málokteré měsV lůžkových vagonech si lze vybrat i z luxusna dlouhá staletí zapomenuto, Basilej se rozvíje- to, i mnohem větší, by mohlo soutěžit s takovou ních oddílů se samostatným WC a sprchou la a rostla. Od 7. století byla pod vlivem Franků, nabídkou a kvalitou uchovávaných sbírek. Z toho v oddíle cestujícího. Při cestě do Basileje lze v 11. století se stala součástí Svaté říše římské nepřeberného množství snad jen pár zajímavých volit i další spojení například nočním vlakem a nakonec její obyvatelé prosadili připojení ke pozvánek. přes Curych nebo v kombinaci vlaků EuroCity Švýcarské konfederaci. Muzeum loutek (Puppenhausmuseum), čítající a InterCity Express přes Drážďany. Strategická poloha na Rýnu přispívala k roz- na 6000 exponátů včetně řady hraček – panenek, Pro cestu lze využít některé slevy, např. In voji obchodu a řemesel. Dnes je Basilej jediným domečků pro panenky i mechanických hraček. kartu/Rail plus nebo InterRail (při cestě přes švýcarským přístavem na Rýnu, který je z těchto Centrum farmacie, kterým Basilej je, má také Německo jízdenku pro jednu zemi). Ve vlaku míst splavný. Nikoho tedy nepřekvapí, že město své Farmaceutické muzeum (PharmaziehistorisEuroNight Johannes Kepler Praha – Basilej je významným centrem především chemického ches Museum). Naleznete v něm řadu typických platí také akční ceny od 29 eur pro místa k sezea farmaceutického průmyslu. V historickém cen- lékárnických nástrojů a přípravků. S historií ní, od 39 eur pro místa v lehátkovém a od 69 tru tuto moderní současnost však připomíná jen města a jeho okolí je možné se seznámit v Histoeur pro místa v lůžkovém voze. Cena zahrnuje velmi málo. Naopak se na každém kroku setkáte rickém muzeu (Historisches Museum), které sídlí cenu jízdenky, rezervaci místa a příslušný sers další typickou tváří Basileje, která se stala jed- v bývalém františkánském kostele Barffüsserkirvis, počet míst za tyto akční ceny je omezen. ním z center evropské vzdělanosti a kultury. che v centru města.
Hotel Imperial je bezpochyby jeden z nejznámějších hotelů v Ostravě. Jeho praktická poloha přímo v centru města, bohatá historie a v neposlední řadě profesionální personál z něj tvoří ideální hotel pro Váš pobyt.
Kombinace stoleté tradice a moderních hotelových trendů činí z tohoto renomovaného hotelu dokonalé místo jak pro obchodní schůzku, tak pro příjemný odpočinek po náročném dni. Hotel nabízí 162 pohodlných a moderně zařízených
pokojů, rozsáhlé konferenční centrum, 3 příjemné restaurace se širokou nabídkou gastronomických specialit, jedinečné Relax centrum a hlavně osobní a přátelský přístup každého zaměstnance hotelu ke všem hostům – to vše nás opravňuje
nazývat hotel Imperial Váš domov na cestách. Hotel prošel během své stoleté historie mnoha rekonstrukcemi a výsledkem je kaleidoskop barev, tvarů a materiálů. Naše široká nabídka pokojů v různých stylech a velikostech nám umožňuje splnit individuální požadavky jakkoliv náročného hosta. Všechny hotelové pokoje mají vybavení plně odpovídající čtyřhvězdičkovému standardu a snadné připojení k internetu. Mnoho našich pokojů je nabízeno jako nekuřáckých a také hendikepovaní hosté shledají náš hotel velmi pohodlně přístupným. Díky modernímu kongresovému centru, perfektní poloze, snadné přístupnosti a ideálním parkovacím možnostem a také díky skvělému renomé v oblasti gastronomie je hotel Imperial nejvyhledávanějším místem pro pořádání seminářů a konferencí v regionu. Náš zkušený a profesionální personál udělá vše pro to, aby Vaše akce byla úspěšná! Sedm multifunkčních kongresových sálů a salonků s celkovou kapacitou 450 osob, částečně s přímým denním světlem, s klimatizací, s ISDN linkami a bezdrátovou LAN sítí, vynikající cateringové služby a nejmodernější technické vybavení a v neposlední řadě příjemný a ochotný personál – to vše je zárukou Vaší 100% spokojenosti. Bude nám potěšením zorganizovat Vaši akci od A do Z a profesionálně se postarat o Vaše hosty.
V rámci zákaznického programu ČD Bonus můžete v hotelu Imperial nebo v Národním divadle moravskoslezském (NDM) získat po předložení jízdenky za více než 200 korun zajímavé slevy. Více o programu na www.cd.cz/cdbonus.
ČD Bonus
Hotel Imperial Ostrava – Váš domov na cestách
historie
Čekárny trochu jiné (2) S dvorními čekárnami, zařízeními pro luxusní pobyt vysokorodých osobností, se setkáváme obvykle na velkých nádražích v hlavních městech. Nemusí to však být vždy pravidlem; „hofsalon“ bychom nalezli i v železničních stanicích podstatně menších míst. Stačilo, aby nádraží sloužilo městu, které se stalo pobytovým sídlem význačné osobnosti. Vzpomeňme tady na Benešov u Prahy (následník trůnu František Ferdinand) nebo Doksy (excísař Ferdinand V.). Ale třeba i na skromnou nádražní budovu v České Skalici na Náchodsku, kde knížecí rod Schamburg–Lippe nechal zřídit salonní čekárnu, určenou především potřebám sestry knížete, würtemberské královně. Samozřejmě dvorní čekárnu na pražském hlavním nádraží čekala ta nejskvělejší kariéra. Tady měl být vítán císař při svých návštěvách Prahy, odtud měl být opět vyprovázen ke svému dvornímu vlaku. Nejen jemu, ale i dalším členům panovníkovy rodiny a vysokým dvorním i státním hodnostářům se mělo ve dvorní čekárně dostat toho maximálně možného komfortu. Tento záměr se na pražském hlavním nádraží podařilo zrealizovat. Ovšem ten dnešní honosný „prezidentský“ salon není v těchto místech prvním zařízením tohoto druhu. Měl důstojného předchůdce – dvorní čekárnu, umístěnou v původní budově nádraží Dráhy císaře Františka Josefa (KFJB). Pro stanici, chápanou tehdy jako koncové nádraží dráhy z Vídně, vyprojektovali pražští architekti Josef Ignác Ullmann a Antonín Barvitius novorenezančně pojatý komplex výpravních budov. Tvořil jej střední trakt, zdobený dvěma věžemi, a dvě vybíhající křídla. Ta ukončovala loubí, jejichž kryt nesly čtyři jónské sloupy ze saského pískovce. V levém nalézají se tři sály pro cestující, v pravém pak salony dvorní, skládající se z předsíně, dvou toaletních komnat a z velkého salonu nádherně vyzdobeného…, popisuje v lednovém vydání z roku 1872 tehdy zbrusu nové nádraží časopis SVĚTOZOR.
Vysoce postavení pasažéři se však z tohoto přepychu dlouho netěšili. „Zámecké nádraží“, jak se této budově běžně přezdívalo, záhy nedostačovalo zvýšeným provozním nárokům. S příchodem dvacátého století je rozhodnuto: na místě „starého“ nádraží se vybuduje nová, velkoměstsky vyhlížející staniční budova. V ní pochopitelně nesměla chybět nová dvorní čekárna. Protože novostavba, dílo architekta Josefa Fanty (a především její bohatá výzdoba), se hrdě hlá-
Obrázek nahoře Amatérskou fotografií představil v roce 1909 časopis ČESKÝ SVĚT svým čtenářům původní podobu dvorní čekárny nového nádraží císaře Františka Josefa v Praze. Výzdoba „královské čekárny“ neopomenula zvěčnit i panovníkovo jméno. Obrázek dole Nová doba přinesla vládnímu salonu na pražském hlavním nádraží i poněkud odlišnější „pracovní náplň“. Tyto prostory slouží nyní spíše komerčnímu využití, mezi nimiž vedou firemní prezentace.
sila k secesi, odrazil se tento sloh i na celkovém vzhledu dvorní čekárny. Secese dýchala nejenom z pečlivě zvoleného mobiliáře, ale i z detailů (např. dveřního ostění). S vševládnoucí secesí si kupodivu dobře porozuměla i zvolená malířská výzdoba, provedená v tradičním pojetí. Rozsáhlá plátna s pražskými motivy, pocházející z ateliérů malířů Václava Jansy a Viktora Strettiho, dodala secesním prostorám nutný prvek slavnostnosti. V roce 1909, kdy tento dvorní salon začal sloužit, zbývalo domu habsbursko–lotrinskému necelé desetiletí vlády. S rozpadem monarchie a vznikem československého státu přišla obměna: salon dvorní byl překřtěn na vládní nebo prezidentský salon.
Na pražském nádraží – vybaveném již novým jménem – se v salonních prostorách nyní pohybovala nová klientela. Při listování stránkami zdejší pamětní knihy nalézáme jména prezidentů, králů, ministerských předsedů, papežských legátů, ministrů a generálů. Ti všichni prošli „hofsalonem“, který dodnes dokáže zapůsobit neopakovatelnou atmosférou. Tudy kráčela historie: letitý mocnář, prezident Osvoboditel a Budovatel, ale i dobové veličiny, na které již dávno upadl prach zapomnění. Dvorní, vládní či prezidentské salony prostě patří k přebohatým dějinám našich železnic. Pavel Schreier
projekty
Návrh prostředí kořenovského nádraží
Zajímavá vize liberecké studentky Na stránkách našeho magazínu průběžně informujeme o některých plánech na využití dosavadních železničních staveb a zařízení, i když jejich realizace není, jak se říká, na pořadu dne. Přesto mohou být tyto plány a vize velmi zajímavé. Dnes jsme vybrali studentský návrh Zuzany Koňasové, která studuje III. ročník v ateliéru Jána Strculy na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Návrh byl také součástí výstavy Industriální stopy, na téma nové využití průmyslových objektů a areálů jako podnět nebo nástroj územního rozvoje, v rámci 4. mezinárodního bienále Industriální stopy. Návrh nese název Železniční nádraží Kořenov s podtitulem Konverze nevyužívaných nádražních budov, vagonů a železniční tratě na nový turistický dopravně– ubytovací systém. Železniční nádraží Kořenov (701,1 m n. m.) se nachází v centru malého zimního střediska Studie vagonů pro navrhovanou službu
na východním okraji Jizerských hor. Do 28. května 1995 funkční stanice pro trať Tanvald – Harrachov je dnes pouze dopravnou a v areálu postupně chátrají nejenom objekty, ale i vybavení a strojový park. Cílem projektu je rekonstrukce a rekultivace nádražních objektů, prostředí, trati a vytvoření nové drážní cestovně-ubytovací služby a jejího zázemí. Projekt využívá kulturně-historického potenciálu železnice. Trať Tanvald – Harrachov byla v roce 1992 vyhlášena kulturní památkou a na
trati najdeme nejdelší jednokolejný tunel v ČR o délce 940 m. Projekt předpokládá vznik komplexního systému založeného na upravených nevyužívaných i nově navržených vagonech jako samostatných dopravně-obytných jednotkách, které slouží nejenom pro ubytování, ale i pro
Vyznačení míst, kde by mohla navrhovaná služba fungovat.
přesun mezi jednotlivými turisticky atraktivními oblastmi Jizerských hor a Krkonoš (Hejnice – Josefův Důl – Kořenov – Harrachov – Szklarska Poręba – Karpacz – Žacléř. Nádraží by mělo funkci střediska poskytujícího obdobné služby, jako například v současnosti pro automobilisty čerpací stanice – dobíjení generátoru, doplnění zásob vody, potravin, vyčištění a základní údržba vozů. Vzniklo by několik typů – vzorů vagonů pro bydlení s různým komfortem a různými vlastnostmi. Umožňovaly by cestovat a bydlet v soukromí nebo ve větší skupině, stát po libovolnou dobu na nádraží, využívat místní služby a poté se připojit k železniční soupravě a přesunout se na jiné místo. (iš)
dětem
O Kasňáčkovi Na motivy vyprávění vozmistra Míly Vazelíny „Tak si děti představte,“ začal děda Drahorád večerní vyprávění pohádek, „že jsem tuhle potkal kamaráda vozmistra. Míla se jmenuje, respektive Míla Vazelína.“ „To je ale zvláštní jméno,“ pohotově reagoval Pavlík. „On se ve skutečnosti jmenuje úplně jinak, normálně, asi Voříšek či tak nějak od ,Š‘, ale všichni mu říkají Vazelína. Má totiž přezdívku, jako snad všichni železničáři.“ „A jak říkají tobě, dědo?“ byla zvědavá Krasomila. „Já vlastně ani nevím. Možná Dráhurád nebo přednosta Akorát, protože chci mít ve všem pořádek. To musíte vyzvědět sami, třeba ve vlaku od průvodčích. A nesmíte přitom ukazovat režijní průkazky, protože by hned poznali, čí jste, a nic by neřekli. Taková přezdívka, to je, děti, zvláštní věc. Obyčejně se líbí všem, jen ne tomu, komu patří. Vystihuje totiž nějakou vlastnost nebo příhodu, kterou se dotyčný ne vždy rád chlubí. Tak třeba náš Míla Vazelína. Víte, jak přišel ke své přezdívce? Asi těžko, co? Na každou závadu, kterou na voze našel, měl totiž univerzální recept: ,Namažem to vazelínou,‘ řekl vždy a sáhl k opasku, kde měl speciální, vlastnoručně vyrobenou plechovou krabičku s vazelínou a přimazal s ní poškozené místo. Pokud se jednalo o ložisko, nárazník nebo šroubovku zvanou kuple, pak bylo vše v pořádku. Jenže on mazal vazelínou úplně všechno, třeba škrábance na vozech. Kamarádi se mu občas smáli a jednou dokonce vymysleli na Mílu malou čertovinu. Vyměnili mu v tašce, s kterou chodil do práce, svačinu. Místo chleba se sádlem mu podstrčili chleba namazaný vazelínou! A Míla, jak byl hladový a ruce měl pořád od vazelíny, kousal do chleba, jen se mu dělaly boule za ušima. Protože byl na vůni vazelíny zvyklý,
vůbec ničeho si nevšiml. Kamarádi se mohli smíchy ukuckat. A přezdívka byla na světě. Míla je zkrátka Vazelína a nikdo mu již neřekne jinak.“ „Ale chtěl jsi nám povídat nějakou pohádku, ne?“ vrátila se k tématu večera Krasomila.
Všechny vagony ve stanici rády jezdily, nakládaly a vykládaly, jen náš Kasňáček byl pravým opakem. Byl líný až běda: když ho přistavili ke skladu nebo k rampě k nakládce, obyčejně se mu zasekly dveře. Ony se nezasekly samy od sebe. Přidržel je sám Kasňáček. Jindy pro změnu nechtěl odbrzdit. Když pršelo, nedostal ho nikdo z jeho oblíbeného místa za výtopnou ani tou nejsilnější parní lokomotivou. Byl líný zkrátka jako veš. Jednou přišla do stanice objednávka na vagon na přepravu hraček. Ten den bylo zataženo, jenom sprchnout. Kasňáček se zamračil a nikam se mu nechtělo. Pro změnu si vysušil ložiska, aby pískala. Ale ouha. Přehnal to. Jak vagonek táhli, ložiska se dočista zadřela a bylo zle. Zavolali Mílu Vazelínu. Ten mazal, mazal, ale už bylo pozdě. Kasňáček byl zralý na výměnu nejen ložisek, ale i obou náprav. Strojmistr, kterému to Míla Vazelína ohlásil, se rozzlobil:
Dominik Spodniak
„No jo, kdybyste mě pořád nepřerušovali, mohli jsme mít půl pohádky za sebou,“ zabručel děda naoko přísně, ale v očích měl jiskřičky, jak se sám svým vyprávěním bavil. „Míla Vazelína mi povídal o jednom zvláštním vagonku a jeho podivném osudu. Nákladní vagonek stál ve stanici na odstavné koleji za výtopnou. Červený, uzavřený, dvouosý vagon. Tomuhle typu se běžně říkalo Kasňák. A protože náš vagonek byl malý, únosnost sotva pár tun, říkali mu Kasňáček. Od ostatních vagonů se lišil nejen malou nosností, ale hlavně přístupem k práci.
,Kasňáček, takovej lenoch, kterej nikdy nic neudělal a nová kola? Nikdy! Jak k tomu přijdou ostatní vagony, které jezdí ve dne i v noci? To by nebylo spravedlivé. Víte co? Kasňáčka rozebereme na náhradní díly a zbytek pošleme do šrotu. Ostatním vagonům pomůžeme a my budeme mít pokoj.‘ „Bylo rozhodnuto. Druhý den šel Míla Vazelína za výtopnu. V ruce nesl štětec a plechovku s bílou barvou. Kasňáček se celý roztřepal. Věděl, co ho čeká. A skutečně. Míla namočil štětec do barvy a na obě boční stěny vagonu napsal velký nápis ZRUŠEN, datum a jeden velký bílý křížek ,X‘. To znamenalo konec! Kasňáčka si od této chví-
dětem
le nikdo nevšímal. Marně vrzal, co mu síly stačily, že už bude hodný, jen ať ho prosím opraví. Nikdo ho neposlouchal. Asi za týden přišel do výtopny starosta z městečka a sháněl nějaký přístřešek nebo domeček. Město bude stavět novou hasičskou zbrojnici a k tomu potřebuje kůlnu na nářadí a přístřešek pro zedníky. Strojmistr se podrbal za uchem, vzpomněl si na Kasňáčka a zavolal Mílu Vazelínu: ,Prodáme Kasňáčka hasičům. Posledně nám pomohli, když hořela tráva kolem nádraží, tak ať nejsme nic dlužni.‘ Míla Vazelína vzal štětec a barvu a namaloval na vagon druhý křížek. ,XX‘, což znamenalo, že do šrotu půjdou jenom kola a vozová skříň zůstane zachována – jako kůlna. Kasňáčka to mírně potěšilo. Svitla mu totiž naděje na záchranu. Vzpomněl si, že nejlepší je něco sám dělat, a ne čekat, až ti někdo jiný pomůže, a začal. Využil toho, že Míla Vazelína, když maloval bílé křížky, sundal svoji kouzelnou krabičku s vazelínou a zapomněl ji na schůdkách. Kasňáček si každý den promazal všechna ložiska a snažil se malinko popojet. Šlo to ztuha, dlouho žádná změna, až konečně, asi sedmý den, se dostavil první úspěch. Popojel o několik centimetrů. To bylo dobré znamení. Za čtrnáct dnů se všechna kola točila a Kasňáček byl zase schopný provozu. Problém byl, že to nikdo nevěděl. Kasňáček měl na jednu stranu radost a na druhou stranu znepokojeně vyhlížel, zda k výtopně nemíří nějaké hasičské auto. A pak se to stalo! V noci přišla velká bouře a silný vítr lámal stromy jako sirky. Některé padly na trať právě v době, kdy tudy projížděl nákladní vlak. Strojvedoucí v tom psím počasí vůbec nic neviděl, natož aby stačil zastavit. Narazil plnou rychlostí do
Tomáš Sedláček
vyvráceného dubu. Vykolejila lokomotiva a za ní sedm nákladních vagonů. Strojvedoucí a topič vyvázli s boulemi a modřinami, nikomu dalšímu se nic nestalo, ale trať byla zatarasena a žádné vlaky nemohly jezdit. A to je na dráze moc zlé. Přednostové sousedních stanic povolali nehodové vlaky z obou stran. Dělníci pracovali celý den a celou noc. Teprve druhého dne se podařilo trať uvolnit a nehodové vlaky se vrátily do stanice. Vedoucí nehoďáku uviděl za výtopnou odstavený Kasňáček a zalíbil se mu. Zrovna takový potřeboval na převážení zvedáků, heverů, lan a spousty dalšího nářadí. Zašel za strojmistrem do výtopny a společně šli vagonek prohlédnout. Zjistili, že kola se kupodivu točí, sice nic moc, ale točí, a vagon potřebuje jenom mírnou opravu. Takový šikovný vagonek přece Marie Schneiderová
nedají hasičům. Dohodli se v cuku–letu. Kasňáčka si odtáhnou do velké depa a sami opraví a hasičům odvezou až do hasičárny jeden z vykolejených vozů, který stejně již neměl kola. Míla Vazelína vzal potřetí štětec a plechovku s barvou a namaloval na boční stěnu vagonku třetí křížek ,XXX‘, což znamenalo, že bude opraven a přestavěn. Všichni byli spokojeni. Nejvíce sám Kasňáček. Dostal nová ložiska, nový modrý nátěr a označení Sv. Když ho přišli dělníci od nehodového vlaku poprvé naložit svým těžkým nářadím, jenom žasli. Kasňáček jim sám otevřel dveře a byli by přísahali, že jim i poděkoval. Od té doby byli nejlepší kamarádi.“ „A co pan Vazelína?“ zeptala se Krasomila. „Co by. Má největší spotřebu vazelíny ze všech vozmistrů našich drah,“ dodal děda Drahorád s úsměvem. „A co vy? Chutě na kutě!“ Robert Drozda
Chcete svou pohádku? Umíte trochu malovat? Milé děti, nakreslete přednostovi Drahorádovi obrázek, nebo pošlete námět na pohádku z železničního prostředí, kterou byste si v magazínu ČD pro Vás rády přečetly! Pohádky s vašimi obrázky vycházejí v každém sudém čísle našeho magazínu. Nejlepší autoři obdrží propagační předměty Českých drah a nejlepší dílka budou zveřejněna (pokud budou opatřena čitelnou adresou). Ta naše adresa je: redakce ČD pro Vás, nábř. Ludvíka Svobody 12, 110 15 Praha 1.
vlakem do zoo
Každý deň Vás čakáme v košickej ZOO! Dovoľte mi predstaviť Vám našu Zoologickú záhradu v Košiciach, ktorá je jednou zo štyroch zoologických záhrad na Slovensku a svojou rozlohou patrí medzi najväčšie v Európe. Samotná ZOO leží v prekrásnom prírodnom prostredí v severnej časti mesta Košice pri obci Kavečany, na východe Slovenska.
bohatú kultúrnu a vzdelávaciu tradíciu. Vo svojich priestoroch poskytuje počas letných prázdnin nedeľné kultúrne akcie pre deti a ďalšie služby pre návštevníkov ako vozenie na safaribuse i občerstvenie v reštaurácii a v bufetoch. Na záver mi dovoľte Vás pozvať na návštevu našej ZOO a presvedčiť sa na vlastné oči o krásnom prostredí, v ktorej sa nachádza. Otváracia doba – celý rok, aj počas sviatkov leto denne od 9.00 h. zima denne od 10.00 h. november – február 10.00–14.30 hod. marec 9.00–16.30 hod apríl – september 9.00–18.30 hod október 9.00–16.30 hod Cena vstupného deti do 3 rokov zadarmo deti od 3 do 6 rokov 10,– Sk deti od 6 rokov, študenti a dôchodcovia 30,– Sk dospelí 50,– Sk Hromadné vstupné od 20 osôb so zľavou. Možnosť zakúpenia permanentky
Začiatok výstavby bol v roku 1979. Samotná stavba bola v tom čase vyhlásená ako „Stavba mládeže“, na ktorej sa veľkým dielom podieľala mládež. Z rozlohy 292 ha je pre zvieratá a návštevníkov vhodných 100 ha. Ostatné tvoria bukové a dubové lesy. Pri prehliadke záhrady a chovných zariadení návštevníci môžu pozorovať zvieratá v takmer prirodzenom prostredí lesného charakteru. Samotný prírodný priestor je ideálny pre oddych, rekreáciu a spoznávanie nielen pre malých, ale i veľkých návštevníkov a pre celé rodiny. Veľkým lákadlom našej ZOO sú detské ihriská, ktoré sa nachádzajú na viacerých miestach s preliezkami, hojdačkami a šmýkalkami. Vyhľadávanou časťou záhrady malými návštevníkmi je kontaktná zoo so živými zvieratkami (kozičky, ovečky, poníky). Ako prvé chované zvieratá v ZOO boli kone huculské, poníky shetlandské, kozy kamerunské a rysy ostrovidy. Naša ZOO sa orientuje na pôvodnú euroázijsku faunu. V súčasnosti chováme na takmer 60 ha 148 druhov zvierat a 845 jedincov z 5 kontinentov. Najviac sú zastúpe-
né kopytníky Európy, Ázie, Afriky a Južnej Ameriky. Sú to daniele škvrnité, kulany, kone Przewalského, zebry Chapmanové, africké i indické antilopy a juhoamerické lamy. Z veľkých šeliem sú to levy, tiger ussurijský a medvede hnedé. Z malých šeliem sa v nej nachádzajú servaly stepné, mačky bengálske, rysy ostrovidy, vlk euroázijský, medvedíky čistotné a psíky medvedíkovité. Chováme aj niekoľko druhov stredných a malých primátov, ako sú paviány pláštikové, makaky magoty, a veľkú skupinu makakov dlhochvostých. Veľmi hravé a nezbedné sú malpy hnedé a tamaríny pinčie. Ako jediná ZOO na Slovensku chováme tulene sivé, ktoré svojou hravosťou zaujmú naozaj každého návštevníka. Máme aj pomerne bohaté zastúpenie vtákov ako exotických, tak i vodnej a hrabavej hydiny. Z plazov sú to veľhady, krokodíly, korytnačky a iné. Takmer každý druh cicavcov v skupinách má bohatý a veľký chovný priestor. ZOO sa v súčasnosti zameriava na budovanie nových vnútorných a vonkajších chovných priestorov. Pôvodné sú už opotrebované a nevhodné. ZOO Košice má aj
Kontakty ZOO Košice, Široká 31, 040 06 Kavečany, SR e–mail:
[email protected] www.zookosice.sk telefon : +421/55/6331517 fax: +421/55/6339153 Vlakom do ZOO číslo železničnej trate ŽSR: 160, 169, 180, 188 železničná stanica: Košice – hlavná stanica doprava zo železničnej stanice do zoo: MHD, autobus č. 29 smer ZOO trvanie prepravy zo železničnej stanice do ZOO: 30 min Štefan Kollár Marek Plochý
tip na výlet
Ještědské dominanty Ještěd patří mezi naše „tisícovky“, tyčí se do výšky 1012 metrů nad mořem. Často bývá mylně přiřazován k Lužickým či Jizerským horám, ve skutečnosti patří do samostatného Ještědského hřbetu. Jedná se o tvrdý křemencový suk, jehož vrcholek je bezlesý. To umožňuje výborný rozhled a též dává vyniknout zajímavým skalním útvarům, přírodní památce Terasy Ještědu. Ještědský areál skýtá v dosahu městské hromadné dopravy nepřeberné možnosti pro letní i zimní sportování. Ve 30. letech minulého století byla na vrchol Ještědu vybudována visutá kabinová lanovka s kyvadlovým provozem, kterou dnes vlastní České dráhy. Dolní stanice je v liberecké místní části Horní Hanychov. Lanovka překonává vzdálenost 1188 metrů a převýšení 400 metrů. Postačí jí na to pouhé čtyři minuty. Podle jízdního řádu vyjíždějí kabiny z horní i dolní stanice denně každou půlhodinu mezi osmou a osmnáctou hodinou, pouze v pondělí až od čtrnácté hodiny. Cena jednosměrné jízdenky pro dospělého je 60 Kč, zpáteční lístek vyjde na stokorunu.
Na vrcholu Ještědu vyrostla již v 19. století turistická chata. Původně dřevěná, později s kamennými prvky, posléze s přistavěnou vyhlídkovou věží. V 60. letech minulého století objekt nešťastnou náhodou vyhořel. Ovšem dnes zde najdeme skutečný architektonický poklad, ověnčený mezinárodní Perretovou cenou a vyhlášený českou stavbou 20. století. Architektu Karlu Hubáčkovi se podařilo vytvořit unikátní objekt ve tvaru rotačního hyperboloidu, který na horu přirozeně tvarově navazuje, nádherně se začleňuje do krajiny a podtrhuje Ještěd jako výraznou dominantu, viditelnou ze vzdálenosti desítek kilometrů. Základem objektu, postaveného v letech 1966–1973, jsou dva
válce z taženého železobetonu, na širším je zavěšena ocelová konstrukce s hliníkovým pláštěm. Uvnitř je ukryta restaurace, hotel, vyhlídková plošina a spojové zařízení. Ještěd je i symbolem města rozloženého pod ním. Další dominantou Liberce je mohutná budova radnice, která patří k našim nejkrásnějším novorenezančním stavbám. V letech 1888–1893 byla postavena podle plánů vídeňského architekta Franze Neumanna. Její fasáda je bohatě zdobená, v oknech se nacházejí vzácné vitráže. Radniční věž je vysoká 65 metrů, zakončuje ji plastika rytíře. Nejstarší stavbou ve městě jsou tzv. Valdštejnské domky ve Větrné uličce. Hrázděné domy pocházejí z let 1678–1681, obývali je zejména soukeníci. K turistickým atrakcím Liberce patří aquapark, zoologická zahrada se slavnými bílými tygry a botanická zahrada se vzácnými orchidejemi a masožravými rostlinami. Na závěr zmíníme dvě „nej“: liberecká zoo je nejstarší a botanická zahrada po rekonstrukci zase nejmodernější zahradou v České republice. Text a foto: Jiří Berger
