2008. Uvnitř čísla: In-junior nové výhody pro mladé cestovatele

15. ročník

3/2008

Uvnitř čísla: In-junior – nové výhody pro mladé cestovatele

Zpoždění vlaků se nelze vyhnout, mělo by být ovšem co nejmenší. A když už vznikne, měli by být cestující o  důvodech zpoždění co nejdříve a pokud možno přesně informováni. Tady ovšem vidím kámen úrazu; když je příčinou třeba technická porucha na lokomotivě nebo na přejezdovém zařízení, snadno se to cestujícím sdělí. Zpoždění ale může být způsobeno mnohem složitějšími příčinami – třeba krátký výpadek napětí v síti „rozhází“ zabezpečovací zařízení a než se dá bezpečně do pořádku, může to trvat i desítky minut. V takovém případě se vyhlašuje, že zpoždění způsobily „provozní“ nebo jiné nespecifikované důvody. Napsal nám nedávno jeden věrný čtenář, že na rychlíku ztratili pracovníci soukromé firmy, provozující jídelní vůz, klíče od onoho vozu. Zoufale se po něm sháněli, až nastal čas odjezdu – a klíče nikde. Vlak ovšem nemůže odjet s vozem, do kterého není přístup. Čekalo se tedy, až se situace vyřeší, a vlak nabral zpoždění asi 40 minut. Ve stanicích, kde čekaly houfy cestujících, rozhlas ohlašoval, že jde o  provozní důvody. Náš čtenář, znalý poměrů na dráze, si příčinu zjistil sám, ostatní odjížděli s přesvědčením, že to České dráhy zase nezvládly. A  tak bych chtěla požádat cestující, aby se hned nezlobili na naši akciovou společnost pokaždé, když vlak zůstane stát na trati, neodjede či nedojede včas. Dnes už na kolejích (které mimochodem patří Správě železniční dopravní cesty) působí řada jiných firem, nejen ČD, ale i  další dopravci, stavební firmy, provozovatelé gastronomických služeb atd. Ti všichni se mohou na zpoždění podepsat vlastní vinou. A  zaměstnanci Českých drah si zase určitě uvědomí, že špatná informace v nádražním rozhlase dokáže velmi nepříznivě ovlivnit mínění jejich zákazníků na jejich vlastní firmu. A to by jim mělo vadit. Irena Pospíšilová

www.ceskedrahy.cz call centrum: 840 112 113

Foto na titulní straně: Michal Málek

Vydávají: České dráhy, a. s., nábřeží L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 IČ 709942226 Vychází: 11. března 2008 Adresa redakce: ČD pro Vás, generální ředitelství ČD, nábř. L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 Místo vydání: Praha Telefon: 972 233 091, 972 233 090 Fax: 972 233 092 Vedoucí redaktorka: Mgr. Irena Pospíšilová E-mail: [email protected] Technický redaktor: Michal Málek Inzertní oddělení: Eva Balíková E-mail: [email protected] Evidenční číslo MK ČR: E 6931 ISSN: 1210-9142

Foto: Michal Málek

editorial

Vážené čtenářky a čtenáři!

Koncem letošního února bylo na brněnském hlavním nádraží instalováno již pět prodejních automatů, umožňujících platit jízdné z elektronické peněženky na In-kartě/Rail plus.

In-junior – nové výhody pro mladé cestovatele Slevu In–junior vystavujeme na novém typu průkazu In–karta/Rail plus, což je bezkontaktní čipová karta velikosti standardní bankovní platební karty, do které je integrován čip Mifare DESFire s anténou. Do doby vystavení čipové karty obdrží žadatel tzv. předběžnou In–kartu (na tiskopisu běžné jízdenky), která umožňuje okamžitý nákup zlevněných vnitrostátních jízdenek. Komu je sleva určena? Tuto slevu doporučujeme všem cestujícím ve věku od 15 do 26 let (tedy do dne, který předchází dni 26. narozenin). Průkaz na slevu (In–karta/Rail plus) Nárok na slevu prokážete platnou In–kartou/Rail plus s aplikací In–juni-

or. O  vystavení karty můžete požádat u každé pokladní přepážky ČD se zařízením pro elektronický výdej jízdenek (tzv. UNIPOK) po předložení vyplněné žádanky, osobního dokladu (průkazu vystaveného orgánem státní správy), který obsahuje  datum vašeho narození a  fotografii formátu 35 x 40 mm.

Přehled slev a dalších výhod 1. S  aplikací In–junior na In–kartě/ /Rail plus (na předběžné In–kartě) získáte ve vnitrostátní přepravě: • slevu 50 % z obyčejného a zpátečního jízdného pro cestující starší 15 let (15+), nově ve 2. i 1. vozové třídě, • slevu 25 % z ceny traťových jízdenek pro cestující starší 15 let (15+), • slevu 25 % z  ceny síťových jízdenek KLASIK. Při použití vlaků SuperCity je třeba k  těmto jízdenkám zaplatit místenku SC za 86 Kč, pokud již máte hotovou čipovou (plastovou) In–kartu/Rail plus, nebo za 200 Kč pokud máte zatím pouze předběžnou In–kartu. Velmi využívanou výhodou je pro držitele čipové (plastové) In–karty/Rail plus bezkonkurenční mezikrajová jízdenka eLiška. Za cenu již 35 Kč si lze zakoupit třeba jízdenky pro cesty vlakem ČD z Brna do Prahy nebo za 140 Kč z  Karlových Varů do Ostravy a  podobně. Bližší informace naleznete na www. cd.cz/eliska. 2. S aplikací In–junior na čipové (plastové) In–kartě/Rail plus získáte při jízdě do zahraničí kromě slevy jízdného na státní hranici (viz výše) navíc tyto slevy v mezinárodní přepravě: • slevu 25 % z mezinárodních jízdenek do 25 zemí Evropy s využitím slevy Rail plus, • slevu 20 % ze základního jízdného ve vlacích na Slovensku (při odbavení z České republiky ze státní hranice do cílové stanice na Slovensku nebo při odbavení pokladnou na Slovensku na státní hranici s Českou republikou), • slevu na jízdenku EURegio, Wien Spezial a City Star ÖBB po Rakousku, • slevu na prázdninovou síťovou jízdenku po Rakousku Sommerticket při jejím zakoupení ve výdejnách jízdenek ČD (nelze uplatnit v Rakousku), • slevu na jízdenku City Star SBB/CFF po Švýcarsku, • slevu na jízdenky City Star HŽ po Chorvatsku (přes Slovensko a Maďarsko).

Nárok na slevy v mezinárodní přepravě nelze prokázat předběžnou In–kartou! Pokud chcete využívat slevu Rail plus, je nutno požádat o vystavení In–karty/Rail plus v  dostatečném předstihu, v  neodkladném případě je možno požádat o  bezplatné vystavení dočasné papírové In–karty/Rail plus, jejíž platnost bude shodná s  platností předběžné In–karty (v  tom případě musíte předložit druhou fotografii). Kolik stojí pořízení slevy In–junior? Sleva In–junior stojí 600 Kč na jeden rok (zakoupit ji lze současně až na tři po sobě jdoucí roky, vždy však maximálně do posledního dne životnosti In–karty/Rail plus nebo do dne 26. narozenin držitele). Pokud dosáhnete v  období platnosti slevy věku 26 let, sleva se vám automaticky změní na aplikaci In–zákazník 1/1 (25 % z obyčejného jízdného) do konce období, na které jste měli slevu In– junior zaplacenou. Cena slevy se nesníží, pokud dosáhnete v  období její platnosti věku 26 let nebo pokud v  tomto období skončí životnost In–karty/Rail plus. Chcete ušetřit 200 Kč z ceny slevy? Pokud v  okamžiku převzetí hotové čipové (plastové) In–karty/Rail plus vložíte do elektronické peněženky na této kartě vklad minimálně 1000 Kč, čímž elektronickou peněženku aktivujete, bude vám na místě vyplaceno 200 Kč. Tato transakce může být provedena pouze u  přepážky ČD vybavené

funkční čtečkou karet (seznam je zveřejněn nawww.inkarta.cz). Předkládání In–karty/Rail plus ke kontrole In–kartu/Rail plus (předběžnou In– –kartu) s  aplikací In–junior předkládáte na výzvu pověřeného zaměstnance ČD při každé kontrole jízdních dokladů v  době plnění přepravní smlouvy (po vstupu do prostorů železničních stanic přístupných pouze s  platným jízdním dokladem nebo po nástupu do vlaku) k vizuální i elektronické kontrole. Pokud požadujete po vystavení hotové čipové In–karty/Rail plus zlevněnou místenku, je nutno předložit kartu u pokladní přepážky ČD již při zakupování místenky. Upozornění na závěr V  období od 1. června 2006 do 31. srpna 2006 se aplikace In–junior vystavovala na papírové variantě průkazu In–karta/Rail plus. Přestože tyto průkazy jsou platné maximálně do 30. srpna 2009, v  rámci akvizičních nabídek provádíme návratek ceny za nevyužití těchto papírových průkazů, pokud si požádáte o vystavení čipového (plastového) průkazu In–karta/Rail plus. Bližší informace získáte u  pokladních přepážek ČD nebo na www.cd.cz/akvizice. Další informace včetně ceníků naleznete na adrese www.cd.cz/junior. Bc. Roman Šulc, České dráhy, a. s.

Elfík mezi dětmi v Holešově Zástupci Českých drah v rámci Junior programu opět vyjeli mezi děti, tentokrát do 3. základní školy Holešov ve Zlínském kraji. Poprvé představili dětského maskota ČD – slona Elfíka, který dětem přivezl spoustu sladkostí a drobných dárků.

Nejdůležitější ale bylo povídání o  bezpečnosti na železnici, protože i  když železniční doprava patří mezi nejbezpečnější, téměř denně dojde na železnici k  řadě zbytečných nehod. Děti si na téma bezpečnosti na železnici zasoutěžily a  každé si odneslo i  souhrnnou brožuru Bezpečná železnice a první pomoc. Vstřícnost paní ředitelky, milý kolektiv učitelů, moderní a příjemné prostředí této školy pouze podtrhly zájem a aktivitu místních žáčků. Ještě jednou musíme poděkovat za vřelé přijetí a těšíme se na další podobná setkání. Mohli jsme odjíždět s pocitem, že se nám podařilo děti upozornit na možná rizika na železnici, a tím zabránit dalšímu možnému neštěstí Připavila: Eva Synková

rady na cesty

Bližší podmínky jsou uvedeny na www. inkarta.cz. Životnost In–karty/Rail plus je vždy tři roky, aplikaci In–junior si můžete zakoupit s  platností na jeden, dva nebo tři roky (v  předprodeji až dva měsíce před požadovaným prvním dnem platnosti).

kraje a České dráhy

Hovoříme s vicehejtmanem Pardubického kraje Romanem Línkem

Provoz na regionálních tratích zastavovat nechceme V  lednu jste jako jeden z  prvních krajů podepsali smlouvu s ČD o financování základní dopravní obslužnosti (ZDO). Proč u vás to jde dobře a jinde hůře? Mám konkrétně na mysli poslední záležitost, že hejtmani přibližně v  polovině letošního ledna vyhlásili, že požadují na Českých drahách přesnější vyčíslení nákladů na železniční dopravu. Se zástupci ČD, a. s., byla pro rok 2008 dohodnuta přibližně dvouprocentní valorizace (poprvé od roku 2005) za předpokladu, že bude s nepatrnou úpravou zachován rozsah osobní dopravy. Požadavek na přesnější vyčíslení nákladů stále trvá i ze strany Pardubického kraje. Jedná se především o konkrétní vyčíslení nákladů na jednotlivých regionálních tratích. Po dohodě se zástupci ČD, a. s., budou tyto údaje poskytnuty v průběhu letošního roku a budou podkladem pro uzavření smlouvy na rok 2009. Smlouva na letošek byla uzavřena už v prosinci 2007. Kolik činí částka na zajištění ZDO na rok 2008 a  jaký je nárůst proti loňsku? A  ve srovnání s autobusovou dopravou? Částka na zajištění základní dopravní obslužnosti na rok 2008 je stanovena ve výši 263,75 mil. Kč (v roce 2007 to bylo 258,45 mil. Kč). Částka na zajištění ZDO v autobusové dopravě na rok 2008 je ve výši 188 mil. Kč. Jste pro to, podobně jako kolegové v Olomouckém kraji a jinde, pokutovat dopravce za zpoždění vlaků? Je to zakotveno ve smlouvě? Pokutování je již zakotveno v uzavřené smlouvě Pardubického kraje s  ČD, a. s., pro rok 2008. Chvályhodné je to, že na rozdíl od jiných krajů, tu od doby změny financování ZDO (platnost zákona o  rozpočtovém určení daní) nemusel být zastaven provoz na žádné regionální trati. Vydrží to tak i v příštích letech? Zatím předpokládáme, že bude provoz zachován na všech regionálních tratích i  v  příštích letech. Pohledem na mapu

je evidentní, že díky hlavnímu koridoru a navazujícím tratím má v Pardubickém kraji železnice ve vnitrokrajské dopravě váhu. Můžete krátce vzpomenout probíhající či chystané nejvýznamnější investice do kolejové dopravy v kraji, vyjma koridorů? Využíváte při jejich financování i fondů EU či jiných zdrojů? V rozpočtovém období EU 2007–2013 připravují České dráhy, a. s., pokud

vím, projekt nazvaný Modernizace kolejových vozidel v  segmentu regionální osobní dopravy, který za podpory finančních prostředků EU může dále zlepšit a zkvalitnit regionální železniční dopravu v Pardubickém kraji. ČD v  minulých letech podnikly řadu kroků k  zeefektivnění společnosti, modernizují kolejová vozidla a  obnovují nádraží. Přesto, co byste jim a  jejím zaměstnancům vzkázal, aby zlepšili? Modernizace vozového parku byla započata již v  loňském roce a  bude

pokračovat i  v  následujících letech. Především je však třeba zlepšit dodržování jízdního řádu. Cestující veřejnost zpoždění vlaků vnímá velmi negativně a  plno jiných nových věcí na železnici tím je pak zbytečně deklasováno. A  kdybyste vy osobně měl srovnat silniční a  železniční dopravu? Máte svou oblíbenou trať? Kam do Pardubického kraje byste pozval jeho návštěvníky? Z mého rodného města, krajských Pardubic, se lze vlakem dostat všude tak dobře jako z hlavního města Prahy. Já i mnoho dalších využíváme lepší železniční spojení nejen do Prahy, ale i Olomouce, Ostravy, Brna či třeba do Vídně i  Berlína. Směrem k těmto destinacím si myslím, že význam komfortních vlaků do  budoucna poroste. Oblíbených tratí mám více. Nejlépe zpaměti ale znám tratě Pardubice – Hradec Králové a Pardubice – Praha. Necelých deset let jsem těmito dvěma směry jezdil, nejdříve na střední, pak na vysokou školu. Návštěvníky kraje můžeme pozvat od Králík až po Přelouč skoro všude, protože hezkých míst a  „kolejí“ tu máme více než jinde! Co byste krátce řekl ke spolupráci v dopravě s ostatními kraji, zejména Královéhradeckým krajem, resp. jeho dopravním operátorem OREDO? V rámci zavedení integrovaného dopravního systému chceme především propojit Pardubický kraj s městem Hradec Králové a umožnit cestujícím IDS využívat městskou dopravu v  tomto městě. V  budoucnu nelze vyloučit ani propojení na další území v  Královéhradeckém kraji, které zlepší vlakové spojení mezi oběma kraji. Na Svitavsku je již od loňského roku naopak provozován integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje. Integrované dopravní systémy – pokud mají být funkční – nesmí být svázány pouze hranicemi krajů. Připravil: Martin Navrátil

Federace židovských obcí zastřešuje všech deset židovských obcí v Čechách a na Moravě. Určitě není bez zajímavosti, že před druhou světovou válkou bylo těchto obcí sto padesát šest, po válce jich zůstalo už jen padesát tři. Během doby komunismu většina z nich zanikla, takže v  roce 1989, před sametovou revolucí, zbylo v  České republice pouhých šest židovských obcí. Nejen o Federaci, ale také o židovské kultuře, historii či železniční dopravě jsme si povídali s tajemníkem Federace židovských obcí Tomášem Krausem. Po revoluci se nám podařilo obnovit čtyři obce. Někomu se to možná bude zdát málo, ale pro nás to byl významný počin. Federace židovských obcí má několik základních cílů – koordinuje činnost obcí ve společných tématech, současně jsme partnerem státních institucí jako je prezident republiky, vláda, parlament, a také zahraničních institucí a spolupracujeme i s médii, vysvětluje výkonný ředitel Tomáš Kraus. Pilířem aktivit naší federace je pochopitelně židovské náboženství, nicméně nejde jen o ně. Široká veřejnost možná vnímá nejvíce osobu rabína či synagogu, což jsou jakési populární symboly. Méně známou skutečností je, že stejně důležité jsou pro nás i sociální a vzdělávací programy a řada dalších aktivit včetně kulturních. Chováme se jako běžná česká obec či město, nicméně s teritoriem působnosti po celé republice.

lujeme o její zapsání na seznam památek UNESCO. Za zmínku určitě stojí i  severomoravský Krnov, kde zůstala zachována synagoga v původním stavu. Díky partě nadšenců, kteří synagogu vlastními silami opravili s naší finanční pomocí, vzniká v Krnově vzdělávací a informační kulturní centrum pro potřeby obyvatel i  návštěvníků Krnova. Město před druhou světovou válkou vzkvétalo díky silné židovské komunitě a jejím aktivitám v oblasti průmyslu a obchodu, proto chceme tuto méně známou historii všem zájemcům přiblížit. V současné době česká Federace židovských obcí připravuje evropský projekt sítě židovských památek, které by zájemci mohli navštěvovat, a to nejlépe vlakem. Ve Španělsku a  Francii dokonce již dnes existují turistické trasy po židovských památkách, které jsou zpravidla na méně známých místech. Díky tomuto projektu zapomenutá místa znovu ožila, což napomohlo nejen rozvoji místního pohostinství či

Rabín je učitel Rabín znamená hebrejsky učitel, je nejvyšší duchovní židovská autorita, i když je vlastně běžným zaměstnancem Federace židovských obcí. A  právě rabín vysvětluje členům židovských obcí, kteří jsou mnohdy laici, jak se správně praktikují náboženské obřady. Rabín zprostředkovává našim členům filozofický a duchovní rozměr, což je v našem náboženství to nejdůležitější. Nicméně od středověku fungují v naší komunitě volení předsedové obcí, kteří byli a  jsou s rabíny v partnerském, nikoli podřízeném vztahu. Asimilace znamená pro Tomáše Krause ztrátu identity, proto raději používá termín integrace židovského obyvatelstva do většinové společnosti. Byl to dlouhodobý historický proces, který byl završen na začátku dvacátého století. Tehdy Židé vyšli ze svých ghett a začali žít běžným životem. Dnes je česká společnost zvyklá, že její nedílnou součástí je tradičně židovská komunita. V řadě jiných států, například v  Belgii, Francii či Maďarsku, to není zcela obvyklé a  zaznamenáváme tam zvýšenou úroveň antisemitismu. Restituce židovského majetku byly podle tajemníka Krause poměrně úspěšně dokončeny a dnes se federace snaží o  určitý rozvoj navráceného majetku. Ze seznamu  restitucí se podařilo získat většinu majetku a  nemovitostí zpět, přičemž řada těchto objektů má historicko–společenskou, ale také náboženskou a kulturní hodnotu. Jde hlavně o židovské hřbitovy či synagogy, které ovšem byly předány židovským obcím většinou v žalostném stavu. Mohu vzpomenout například Polnou u  Jihlavy, kde se dochovala celá původní židovská čtvrť. Usi-

ubytovacích služeb, ale současně ožil i  místní náboženský život. A  navíc, většina turistů se na tato místa dopravuje po železnici. Tento fakt u nás v Praze vyvolal velký zájem, proto jsme se rozhodli uskutečnit podobný projekt, nicméně s jistou odlišností. A tou je speciální košer vlak, který by přímo na palubě nabízel nejen ubytování, ale i košer stravování. Každý den by mohl své pasažéry dovézt do jiného města nebo oblasti. Vypadá to, že projekt s finanční podporou z evropských strukturálních fondů by mohl spatřit světlo světa v nejbližších čtyřech letech, potvrzuje pan Kraus.

Košer vlak objede celou republiku Takzvaný košer vlak by proto mohl se zájemci objet řadu českých a  moravských míst, která jsou návštěvností stále zastíněna Prahou. Podle Tomáše Krause mají svoji bohatou židovskou historii například Teplice v Čechách, Boskovice, Mikulov, vzpomínaný Krnov či Polná, ale také České Budějovice

Připravil: Martin Harák

rozhovor

Dráha přiblíží židovskou kulturu

nebo Liberec. V první fázi by šlo o jakýsi charterový vlak. Pokud by se osvědčil, nabízeli bychom jej již s pevnými termíny a destinacemi, podobně jako cestovní kanceláře nabízejí v  katalozích svoje zájezdy. Navíc bychom nechtěli zůstat jen u českých destinací, ale máme zájem takový vlak provozovat napříč celou Evropou, neboť židovská minulost a  přítomnost je celoevropskou záležitostí. Doktor Kraus na vysvětlenou dodává, že Židé migrovali od středověku po celé Evropě v  několika vlnách. Nejprve se usídlili na německém území v Porýní, posléze přicházeli do Polska, na Ukrajinu, později i do Ruska. Následovala migrační vlna nazpět. Proto je nutné vnímat naši parciální historii v evropském kontextu. Koho zajímá právě tato historie, tomu nebude stačit jen prostor České republiky. Takový člověk se bude muset rozjet třeba do Vídně, Budapešti, Varšavy či Kyjeva a k takovým cestám se jako ideální dopravní prostředek nabízí právě železnice. S  tragickou historií holocaustu jsou spjata nejen méně známá fakta, například že první transporty Židů do koncentračních táborů směřovaly z území dnešní České republiky z Ostravy, ale i fakta známější, která ztělesňují lidé, kteří svou osobní odvahou zachránili stovky lidských životů. Federace židovských obcí chce na tyto příklady neustále poukazovat, protože jich především nebylo moc a také jde o jisté memento, které by nemělo zůstat zapomenuto. A právě jedním z  takových lidí je Nicolas Winton, který zachránil 669 židovských dětí. Připomeňme, že Brit Nicolas Winton zařídil svým diplomatickým jednáním, těsně před vypuknutím druhé světové války, vypravení několika vlaků s židovskými dětmi z Prahy do Londýna. Na toto téma natočil dokumentární film „Síla lidskosti“ režisér Matej Mináč. Film byl dokonce nominován na Oskara a obdržel cenu EMI. Na toto téma ještě vznikl hraný film s názvem „Všichni moji blízcí“. Málo známou skutečností je, že dnes takřka stoletý Winton je neustále aktivní a  je zapojen do mnoha charitativních akcí. Řada tehdy malých dětí viděla při odjezdu z Prahy svoje rodiče naposledy ve svém životě a ještě dlouhá léta netušily, kdo je vlastně vyvezl z  republiky. To vyšlo najevo až později. Z některých dětí se stali významní umělci či politici, za všechny mohu jmenovat třeba britského režiséra nové vlny Karla Reizse či významného amerického reportéra Johna Schlesingera. Nicméně stále ještě není zmapována druhá či třetí generace rodin těchto zachráněných „dětí“, což jsou dnes už staří lidé. A to bychom rádi napravili v  příštím roce, kdy uplyne sedmdesát let od jízdy těchto vlaků. Federace židovských obcí připravuje na rok 2009 společně s  Českými drahami speciální projekt. Bude vypraven vlak po stejné trase jako v roce 1939 s lidmi, kteří tehdy byli právě těmi zachráněnými dětmi. Vypravení Wintonova vlaku bude mít dozajista velký společenský dopad, neboť jde o pozitivní příklad, který by se měl dennodenně připomínat. A současně byl Nicolas Winton správným člověkem na správném místě, což není zase až taková samozřejmost, uzavírá náš rozhovor Tomáš Kraus.

publicistika

Vždycky jsem věděl, snad ve dvaceti řečech, jak se řekne pivo, chleba, buřt, máte krásné oči… Pavel Šticha se narodil v Poděbradech v roce 1942. Brzy po maturitě se stal nejen Pražanem, ale také členem známého fotografického klubu při tehdejším Ústředním kulturním domě železničářů na Vinohradech. V roce 1970 se legálně vystěhoval do tehdejšího Západního Německa, tam žije a působí jako mezinárodně uznávaný fotograf a nakladatel. Procestoval na 50 zemí, fotil pro prestižní světové deníky i časopisy. Do České republiky a rodných Poděbrad se vrací často a rád. Díky tomu nám vyšel čas na kratší rozhovor. Pavle, narodil jste se v  Poděbradech, často se sem vracíte. Jste tu jakoby jednou nohou. Nevstoupíte sem také oběma? Přeju si to. Mimochodem, jaký volíte pro cesty mezi Německem a naší republikou dopravní prostředek? Využíváte železnici? A pokud ano, jakou s ní máte zkušenost? Já ve vlaku rychle usnu. Jezdím z Berlína, dokonce jsem jednou jel až do Vídně. Vindobonou. Vlakem je cesta příjemnější, dnes také o celou hodinu rychlejší, než tomu bylo dříve, vlak mi jede několikrát za den… Mohu si dát své oblíbené pivo beze strachu, že budu mít po cestě nějaké nepříjemnosti s  policií. Dokonce mne železnice jednou zachránila, když jsem ještě jezdil autem, ukradli mi ho, vracel jsem se zpět do Berlína vlakem. Poprvé jsme se sešli v roce 1992, kdy jste měl výstavu v rodných Poděbradech. Od té doby jste tu byl ještě mnohokrát. Jak to je s vaším občanstvím? Já jsem Čech. Jsem český občan. A  navíc ještě Poděbraďák. Co se za ta léta, která sem jezdíte, změnilo? Co vás potěšilo, zklamalo? Nedávno jste se v  českém tisku zmínil o  větším německém smyslu pro pořádek a výchově k němu. Je mezi námi opravdu takový rozdíl? Je. A myslím, že to bude horší. Až sem přijde větší množství cizinců. Padesát procent trestné činnosti v  Německu páchají cizinci. To si někdy politici neuvědomují. V tom Němci zaspali. V Itálii už například v tomto směru zpřísnili podmínky. Kdo má přestupek, toho „vyšoupnou“. Je Berlín opravdu tak multikulturním městem, jak se říká? Ano. Žije tam podle údajů snad na sto devadesát různých národností. O některých ani nevíte, to jsou třeba Švédové, Norové… ti se chovají úplně jinak. A  je Berlín skutečně tak kulturní město? To nemůžete stihnout za celý rok, co se tam denně v tomto směru odehrává. Galerie,

divadla, avantgarda… Berlín má mimo jiné v současné době tři opery. Máte rád vážnou hudbu. Nedávno jeden český muzikant vysoce hodnotil úroveň Berlínské filharmonie. Souhlasíte? Tak ta je opravdu světová. Mimochodem jsem se dočetl, že její šéf je manželem naší vynikající zpěvačky Magdaleny Kožené. Často se hraje Martinů, Smetana, Dvořák... Vzpomínám na loňský listopadový galakoncert, jehož výtěžek byl věnován na boj s  nemocí AIDS. Světoví zpěváci zpívali árie z Prodané nevěsty, árii z Rusalky zpívala tuším italská zpěvačka – česky. To potěší. Česká republika je a bude tím otevřením se světu stále známější.

Stále se objevují inzeráty např. na pobyty v  Mariánských Lázních, do Prahy se jezdí nejen na pivo, ale i za kulturními památkami. Už to prostě není „tak daleko“. Na hranicích to netrvalo v posledních letech dlouho a teď po vstupu do Schengenského prostoru to nebude už vůbec žádný problém.

Autoportrét

Jak se vám „umělecky“ daří v  Německu? Nestěžuji si. Spolupracuji rovněž s  českými institucemi, jedna z  mých výstav v  Německu se uskutečnila pod patronací Václava Havla. Měl jsme také výstavu, na které byl přítomen kulturní atašé Německé republiky, a  požádal mne, abych příští rok uspořádal výstavu na českém velvyslanectví v Berlíně. Tam bývají vůbec zajímavé akce, přednášky, oslava státního svátku České republiky... když mám čas, rád se zúčastňuji. Říká vám něco putovní výstava na kolejích? Ale ano, už mi o ní říkal můj přítel z Mladého světa, Miroslav Hucek. Myslím, že naposled to byla výstava prací brazilského fotografa Sebastiana Salgada? Já dělám trochu jiné fotky, on má vše spíše smutné, často kritické. Já dělám raději momentky, často laděné do humorna. Jaké vůbec jsou vaše nejbližší „fotografické plány“? Po Velikonocích poletím do Ameriky, nafotím něco, co tu lidé znají například z  filmů, z  kovbojek, ale tak nějak vesele, detailně… to je prostě takový můj sen, takovouhle cestu už nepodniknu, už jsem unavený. Mám ještě asi dvě témata, tohle je jedno z  nich. Další téma jsou moje „šutry“, jak já říkám. Na kameny, když se podíváte z určitého úhlu, tak vidíte, že to je třeba slon, že to je rak… nebo podobně. Přitom ale nachodíte nějakých sto i víc kilometrů po Americe či Mexiku, než to tam najdete. Je to něco podobného, jako ty kaktusy. (Pozn. autora: Cyklus fotografií obřích kaktusů Saguaro –

publicistika

– král pouště). Je to zase něco jiného než černobílé momentky. Trochu exotiky. Proč jste vlastně odešel z republiky? Pracoval jsem v těch kritických šedesátých letech jako fotograf v redakci středočeského deníku Svoboda, dokonce jsem vyhrál první cenu Československého svazu novinářů, tenkrát za sportovní fotku. Zachycovala, jak prožívají zápas ženy – košíkářky na lavičce, tedy na střídačce, ty, které nejsou právě na hřišti. A vyšlo to. Shodou okolností jsem byl v  srpnu roku 1968 v Německu, v tehdejší NDR kupovat se svolením soudruhů tenkrát u nás nedostatkový fotografický materiál. Za flašku koňaku jsem si před odjezdem opatřil na Svazu československých novinářů doložku do Západního Berlína, a ten jsem opravdu navštívil. Než jsme se vydali definitivně zpět, do tehdy okupované republiky, zajel jsem ještě do Západního Berlína. Tam jsem měl známost, s kterou jsem se pak brzy oženil. Samozřejmě z  redakce Svobody mne zakrátko vyšoupli, neboť to byl tiskový orgán komunistické strany a  bylo nemyslitelné, aby tam pracoval někdo, kdo má manželku v  Západním Berlíně. Začal jsem se tedy živit prací pro jiné časopisy a noviny, pendloval jsem mezi Prahou a Berlínem. V lednu roku 1970 jsem se legálně vystěhoval, byly totiž dvě možnosti: jednou za rok na šest týdnů já do Západního Berlína, nebo by se musela manželka přestěhovat k nám. Zaplatil jsem za maturitu, tehdy asi deset tisíc korun, získal jsem vystěhovalecký pas a žil od té doby legálně v tehdejším Západním Německu. A jak to bylo dál? Bylo těžké se uchytit? Docela brzy si mne zavolal šéfredaktor týdeníku Berliner Morgenpost, takový

upravený elegantní šedesátník, perfekcionista, stará škola. Vzal jsem s  sebou svoje fotky, ty barevné mi půjčil kolega, já tehdy ještě barevně nefotil. Nabídl mi skleničku, doutník. Já na to celý rozklepaný, že nekouřím ani nepiju. „Ale, pane Šticha, vždyť to je oboje vaše značka.“ Věděl o mně všechno. Čekal jsem, až řekne, ať ukážu fotky. A  on na mne: „Máte vůbec řidičský průkaz?“ Ten jsem měl. „A auto?“ Nemám. „Tak si ho zítra koupíte a  můžete nastoupit…“ To byl celý náš rozhovor. Mimochodem, jak jste na tom s barevnou fotografií dnes? A s digitální technikou? Barevně fotím, když dělám třeba kalendáře, komerční věci, reportáže, knihy. Když dělám například kytky pro časopis, nemůžu je dělat černobíle. Mám rád černobílou fot-

ku, ale třeba v  Americe budu fotit barevně. Prostě tam je to barevné. To jinak nejde. Mám také digitální fotoaparát. Lze se tomu bránit, ale já nechci. Má to své výhody. A váš pohled na život? Vy nejste právě zahořklý, negativistický typ. Ne, to nejsem. Hodně jsem cestoval, leccos viděl. Vždycky jsem uměl, snad ve dvaceti řečech, jak se řekne pivo, chleba, buřt, máte krásné oči… Asi tak. Cestujete vlakem také jinam než mezi Prahou a Berlínem? Snad jen z  Poděbrad do Prahy. Alespoň mi nemohou ukradnout auto a pokud jedete zejména do středu města, je to velmi výhodné. I časově. Někdy výjimečně jedu do Velkého Oseka na country hudbu. V Německu rád využívám vlaku ICE mezi Hamburgem a Berlínem, zkrátila se jízdní doba, je v něm dobře fungující restaurace... Což kdybychom se rozloučili pozváním našich čtenářů na výstavu vašich fotografií? Budete v  naší republice někdy v  nejbližší době vystavovat? Ano. Jistě. Rád zvu do  Poděbrad všechny příznivce fotografie na výstavu souboru fotografií obřích kaktusů rodu Saguaro, považovaných právem za krále pouště. A  věřím, že většina návštěvníků zvolí pro cestu právě vlak, vždyť do Poděbrad je dobré spojení z více směrů. Výstava potrvá do konce března. Pavle, děkuji za rozhovor a  na shledanou s vámi a doufám i s mnohými z našich čtenářů ve foyeru poděbradského Divadla Na Kovárně či na některé z vašich dalších výstav. Ostatně, v posledních letech nejsou takovým kulturním aktivitám uzavřeny ani prostory Českých drah… Připravil: Roman Vlasák

eurovíkend

Po zimě na prodloužený víkend do termálů Zdá se vám i letošní zima taková nějaká zvláštní? Sníh přišel velmi brzo, už v listopadu, ale během zimy ho nebylo mnoho a navíc už od ledna mizí kvůli vysokým, v zimě neobvyklým teplotám. Jste vyčerpaní neustálými teplotními změnami a krátkými dny, které však byly neobvykle teplé? Pak pro vás máme tip. Pojeďte načerpat energii do termálních lázní. Zapomeňte na starosti všedního dne a podnikněte příjemný prodloužený víkend v termálech na Slovensku nebo v Maďarsku. Slovensko Popularita slovenských termálních lázní u nás neustále stoupá. Mezi nejznámější střediska patří areály v  obcích Bešeňová a Podhajská. Zatímco první ze jmenovaných se nachází na severu Slovenska v  sousedství hor, a  tedy také lyžařských příležitostí (pokud je ovšem ještě sníh), to druhé středisko se nachází na jihu Slovenska v blízkosti několika dalších rekreačních areálů.

Termální park Bešeňová se nalézá nedaleko Ružomberku, ve kterém je významná stanice na hlavní železničním tahu z Žiliny do Košic. Ve městě zastavuje řada rychlíků s přímými vozy z mnoha míst České republiky. Okolí Bešeňové je v  zimě ideální také pro lyžaře a mimo toto období pro turisty. V okolí se nacházejí masivy Fatry a Nízkých Tater, lyžařské areály Ružomberok, Vrátná či Donovaly.

Nudit se určitě nebudou ani ti, kteří přijedou do Bešeňové s cílem prožít víkend pouze v termálním areálu. Ten nabízí téměř desítku různých bazénů – vnitřní a  venkovní, plavecký, dětský a sedací. Ty jsou doplněny o různé atrakce včetně skluzavek a tobogánů. Vitální svět a  relaxační centrum pak nabízejí další možnosti jak „dobít baterky“. K dispozici jsou například různé druhy saun, vířivky, masáže, rašelinové zábaly, ale také služby pedikúry a manikúry nebo kosmetiky. Také samotná voda má prý blahodárný účinek na pohybové a  dýchací ústrojí, má pozitivní kosmetické účinky (což jistě uvítají především ženy) a díky obsahu lithia působí pozitivně také na organismus. Na jihu Slovenska je možné navštívit dokonce několik podobných termálních parků. Ten pravděpodobně nejznámější se

Foto: Thermal park Bešeňová

nachází v obci Podhajská nedaleko Nových Zámků. Obec přímo leží na železniční trati. Do nedalekých Nových Zámků jezdí přímé vlaky z řady míst České republiky. Zastavují tam spoje EuroCity a InterCity z Ústí nad Labem, Pardubic, Prahy, Brna a  Ostravy i noční EuroNight Galileo Galilei z Františkových Lázní a Plzně. Samotný areál termálních bazénů se nachází na čtrnácti hektarech. Svým návštěvníkům nabízí deset různých bazénů a další atrakce, které dnes k vodním světům patří – tobogany a vířivky. Termální voda je čerpána z vrtu hlubokého 1900 metrů a má také blahodárné léčivé účinky. Pozitivně působí na osoby s chorobami dýchacích cest, ale také při doléčení zlomenin, snižuje bolesti při revmatismu či bolestech zad. Silně mineralizovaná voda je prý dokonce účinnější než slaná voda Mrtvého moře a velmi dobře působí na kožní choroby. Na jihu Slovenska nedaleko maďarských hranic se nacházejí další dvě střediska s termálními lázeňskými areály. Jsou to Velký Meder a  Štúrovo. Zvláště Štúrovo nabízí vedle relaxace také další příležitosti pro trávení volného času. V  sousední maďarské Ostřihomi, kam se lze pohodlně dostat po obnoveném mostě, se nalézá jedna z největších bazilik Evropy. Několik kilometrů po proudu Dunaje se pak nachází středověký hrad Visegrád a  výlet lze podniknout i  do maďarské metropole Budapešti. Štúrovo je snadno dostupné vlakem z Čech a Moravy podobně jako sousední Nové Zámky.

Maďarsko Skutečným rájem pro milovníky termálních lázní je Maďarsko. Málokoho zřejmě napadne, že sama Budapešť je jedním velkým lázeňským městem s desítkami termálních pramenů a nejrůznějšími lázněmi. Lze zažít atmosféru římských lázní, tureckých s  kamennou kupolí, ve které malá okénka propouštějí pramínky slunečních paprsků, lázně v secesním stylu. Mezi nejvyhledávanější patří Széchenyiho lázně v  sousedství zoologické zahrady a  lunaparku. Nezapomenutelným zážitkem je však návštěva některých z dochovaných tradičních tureckých lázní se svou osobitou atmosférou. Kopule lázní Rudas leží na úpatí vrchu Gellért v sousedství Eliščina mostu (Erzébet híd) a  léčí se v  nich především nemoci pohybového ústrojí a  poúrazové stavy. Voda zásobující tyto lázně má pozitivní vliv i při gynekologických problémech. Pod Budapešťským

hradem ve čtvrti Buda leží další podobné lázně – Královské (Király). Jejich jméno však nepochází od žádného panovnického rodu, ale od jednoho z majitelů v 19. století, který se jmenoval König – Král. Jedny z nejobdivovanějších budapešťských lázní však najdeme na opačné straně vrchu Gellért a  mají také jeho jméno. Maďarská metropole se svou tisíciletou pohnutou historií nabízí víc než jen lázně. Ve městě a  v  jeho okolí je řada památek, které zahrnují římské osídlení, křesťanskou historii i pohnutý osud turecké nadvlády. Podstatná část města však nese tvář 19. století a maďarského národního obrození. Jeho součástí jsou dnes také moderní nákupní zóny, které s obchodními třídami ve vnitřním městě nabízejí příležitost pro pohodlné nákupy. Připravil: Petr Šťáhlavský

Termální areál v Bešeňové nabízí nejen tento pěkný vnitřní bazén s tobogánem a dalšími vodními atrakcemi, ale také sauny, vÍřivky a množství relaxačních služeb.  Foto: Thermal park Bešeňová

Nejvýhodnější vlakové spojení z České republiky do svého termálního areálu na Slovensku nebo v Maďarsku naleznete na internetové adrese www.idos.cz. Při cestách lze využít řady slev. Na Slovensko jsou nejvýhodnější zpáteční jízdenky City Star. Využít lze také In kartu/Rail plus. Například zpáteční jízdenka City Star pro cestu Praha – Ružomberok (Bešeňová) – Praha přes Horní Lideč stojí přibližně 905 Kč. Při cestách do Maďarska lze využít například slevu 25 % na zákaznické kartě In karta/Rail plus nebo při zpáteční cestě z Prahy nebo z Brna do Budapešti zvláštní relační slevu. Při jejím využití vyjde výlet z Prahy na přibližně 1815 Kč a z Brna na cca 1176 Kč. Podrobnosti o slevách vyhledáte na www.cd.cz nebo vám poradí každá mezinárodní pokladna a ČD centrum.

eurovíkend

Na internetových stránkách lze nalézt celou řadu odkazů s  informacemi o  termálních areálech na Slovensku a  v  Maďarsku. Také řada cestovních kanceláří nabízí pobyty v  těchto areálech s  individuální dopravou. Z  desítek kontaktů lze uvést například www. e-slovensko.cz, www.slovenskoonline.cz, www.besenovanet.sk, www. obecpodhajska.sk, www.heilbaderbudapest.com či www.madarsko.cz.

historie

Magická číslovka a její železniční podoby Také vás trápí otázka, zda mají či nemají roky končící na osmičku fatální dopad na českou historii? Jistě by se našli tací, kterým „osmičková“ mánie připadá už z principu podezřelá, jiní spatřují ve zvýrazňování jedné skupiny letopočtů jen šikovnou manipulaci s čísly. Někteří jsou s vyjádřením osobního stanoviska opatrní. Ovšem našli bychom ne právě málo i  přesvědčených stoupenců teorie mimořádnosti čísla osm a jeho nesporného vlivu na dějiny naší země. Právě těm zcela jistě nahrává fakt, že k mnoha osudovým událostem v moderní české historii došlo skutečně za panování osmičky na listech kalendáře. Vznik samostatného státu, Mnichovská dohoda a ztráta pohraničí, tzv. Vítězný únor a nástup komunistů k moci či pokus o demokratizaci systému a následná sovětská okupace země – to vše se přece odehrálo za asistence „osmičky“ v letopočtu. A u všech těch dějinných zvratů asistovala samozřejmě železnice. Příkladně již první osudový rok

1918 přinesl vznik nového podniku, Československých státních drah, které fakticky zahájily existenci ihned po proklamaci československého státu Národním výborem dne 28. října 1918. K jakémusi formálnímu převzetí státem došlo o dva dny později, 30. října, kdy byl dekretem Národního výboru jmenován „generálním ředitelem drah v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“ dr. Jan Bašta, dosavadní ředitel c. k. státních drah v Praze. Pozoruhodné je, že v titulu pana generálního ředitele nebyla zmínka o Slovensku. Tato skutečnost ovšem vyplynula z naprosto chaotické situace, vládnoucí v  prvních dnech po provolání nového státu. Státu, o jehož státní formě ještě nebylo rozhodnuto, státu bez smluvně garantovaných hranic a přijímaného s rozpaky ne právě zanedbatelným procentem jeho nečesky mluvících obyvatel. K  prohlášení republiky a  zvolení T. G. Masaryka (v nepřítomnosti) jejím prezidentem došlo až na první schůzi Národního shromáždění dne 14. listopadu 1918. Toho dne byla nastolena i první vláda, jejímž členem se stal i první československý ministr železnic. Tím byl

dr. Isidor (Bohdan) Zahradník, doposud železniční referent Národního výboru. Tento řádový kněz, doktor teologie a  národohospodář, se stal jakousi – dnešní terminologií řečeno – megastar dne 28. října 1918. Za všeobecného veselí, panujícího onoho dne v Praze na Václavském náměstí, jej někdo mezi přihlížejícími poznal. To stačilo, aby události vzaly rychlý spád: lidé zvedli milého teologa na ramena a  vysadili na podstavec svatováclavského sousoší. Odtud pronesl Isidor Zahradník kratší řeč, ve které fakticky vyhlásil nový stát. Jásající dav jej poté doprovodil až na blízké hlavní nádraží (tehdy císaře Františka Josefa). Zde se nechal doktor Zahradník dovést do telegrafní kanceláře a poručil rozeslat do všech končin depeši o „ustavení československého státu“… Jeho dobré i  méně lepší časy věrně doprovázela zase železnice. Dvě desetiletí po roce 1918 opět nastává zlomové období: železnice nejprve zvládá (byť s  námahou) nemalé mobilizační požadavky, aby pak asistovala u  lidských tragédií při vysídlování českého obyvatelstva ze zabíraného pohraničí. Ale převalila se válečná léta, přichází osvobození a už je tady další rok s číslem osm na konci. Rok

1948 a  především únor tohoto roku postavil železnici opět do dějinné role. Především nezanedbatelnou úlohu sehrála skutečnost, že železnice jakožto státní instituce se netěšila u  mocichtivé komunistické strany velkému respektu. Mimo jiné i  proto, že v křesle ministra dopravy seděl v kritické době dr. Ivan Pietor, který byl jedním z těch, kteří v pátek 20. února 1948 podali demisi. Prezident dr. Edvard Beneš ovšem tuto demisi zprvu nepřijal, což vyvola-

Jednou z prvních akcí, organizovaných v roce 1948, byla i „Národní soutěž ve výstavbě republiky“. Pochvalná uznání podepisoval Antonín Zápotocký.  Snímky z archivu autora

Historicky prvním československým ministrem železnic se stal dr. Isidor ZAHRADNÍK. Úřad zastával necelý rok – do 9. července 1919. lo hned v pondělí 23. února vlnu nátlakových akcí a ultimativních kroků. Ministr Pietor nakonec úřad opustil a vzápětí byli vykázáni z budovy ministerstva i přednosta jeho kabinetu a prezidiální šéf. Řízení ministerstva nyní de facto převzala tzv.

Ústřední podniková rada, ovládaná zcela komunisty. A ta hned začala zavádět nové pořádky: telegrafickým oběžníkem anulovala veškerá ministerská opatření, vydaná od 19. února 1948. Přesto se železniční doprava nepodvolila nové moci zcela automaticky: tzv. akční výbor, ustavovaný komunisty v jiných centrálních orgánech již 23. února, podařilo se na ministerstvu dopravy aktivovat až 26. února dopoledne. To již byl do čela ministerstva instalován pro komunisty přijatelný Alois Petr, místopředseda Ústavodárného národního shromáždění. Pod jeho patronací proběhly i  první vlny personálních čistek: z  ministerstva bylo odstraněno devět nejvyšších funkcionářů, z  jednotlivých ředitelství pak 107 vrcholových pracovníků. Akční výbory se však nehodlaly zastavit na ředitelstvích – do 31. května 1948 muselo opustit řady ČSD celkem 918 zaměstnanců. A  omylem by bylo domnívat se, že šlo jen o úředníky; těch bylo z celkového počtu jen 381. Únor 1948, po léta pak nazývaný Vítězný, odstartoval éru socialistické železnice. Železnice, kterou § 148 Ústavy 9. května vyhlásil za národní majetek. Tentýž rok 1948 stihl ještě zákonem číslo 311/48 Sb. z 22. prosince 1948 o národních podnicích znárodnit zbylé nestátní veřejné dráhy. A ruku v ruce s legislativou přinesl i první vlaštovky socialistického soutěžení a jiných, tzv. pokrokových forem práce. Dva „osmičkové“ roky novodobé historie. Každý jiný. V  obou však železnice a  lidé kolem ní sehráli svoji osudovou roli. A  nelehkým úkolem historika bude tuto roli objektivně posoudit a nezaujatě interpretovat. Pavel Schreier

Špičkové služby hotelů OREA výhodněji pro zákazníky ČD Největší český hotelový řetězec OREA HOTELS představuje více než 6000 komfortních hotelových lůžek, 1200 pohodlných míst u prostřených stolů s kvalitní současnou gastronomií, desítky prestižních mezinárodních ocenění, tisíce krásných zážitků našich vážených hostů a více než tisícovku profesionálů, pro které je potěšením o vás pečovat v těch nejatraktivnějších lokalitách celé České republiky a na Slovensku. OREA HOTELS kromě běžného ubytování nabízí wellness a relaxační pobyty například v  jižních Čechách, Brně, Krkonoších, na Šumavě, v  Mariánských Lázních či lázních Luhačovice. Jedná se o  pobyty víkendové, speciální pobyty pro ženy, lázeňské pobyty pro dva a další služby pod dohledem lékaře a odborného personálu. Host si může vybrat mezi paušálním léčebným nebo relaxačním programem či pouze pro zpestření pobytu využít některé jednotlivé odpočinkové procedury. V zimním období lze těžko odolat lyžařskému pobytu na horách. Pobytu v  OREA HOTELS v  Krkonoších, na Šumavě a  na Vysočině lze také využít k  horským túrám či projížďkám na kole. Po lyžování či po náročnějším výletu určitě oceníte návštěvu whirpoolu, sauny nebo bazénů a také možnost nechat si promasírovat své unavené svaly našimi odborníky. Od roku 2000 pravidelně OREA HOTELS získává umístění v  anketě „Českých 100

nejlepších“, které se účastní více než 8000 firem. I nadále je cílem OREA HOTELS starat se o spokojenost klientely. Zcela běžný je

špičkový servis v rámci pracovního pobytu, rodinné dovolené, svatební hostiny a mnoha dalších příležitostí nabízených v našich hotelech. Informace na: www.orea.cz. V  rámci zákaznického programu ČD Bonus můžete v síti hotelů OREA získat po předložení jízdenky v  minimální hodnotě 200 Kč slevu na ubytování. Více o programu na www.cd.cz/cdbonus.

Z nádraží rovnou do knihkupectví Víte, že jízdenku z  vlaku Českých drah je možné využít k  výhodnému nákupu v knihkupectvích Kanzelsberger s desetiprocentní slevou? Obchody této sítě najdete na 39 místech po celé republice. Knihkupectví nabízejí veškerý sortiment knih včetně novinek a široké nabídky levných titu-

lů, ale také pestrou paletu služeb pro zákazníky. Samozřejmostí je platba kartami nebo dárkové balení zakoupených knížek.

U  Kanzelsbergera najdete i  spoustu užitečných informací o  zhruba 56 000 knihách vydaných v  Česku. A  pokud potřebujete nějakou knihu ze zahraničí, určitě se taky přijďte poradit. Vyřeší zde i situaci, kdy víte, že knihou k  narozeninám nebo pod stromeček svým nejbližším uděláte radost, ale nevíte, co jim vybrat. Pro takový případ nabízí Kanzelsberger dárkové poukázky v  hodnotách 50, 100, 200 a  500 korun, přičemž poukázky platí v  celé síti prodejen. Úplně zdarma může každý fanda knih dostávat týdenní zpravodaj o knižních novinkách, výhodných cenových nabídkách i různých kulturních akcích – stačí na webových stránkách knihkupectví vyplnit jednoduchý formulář: z  hlavní stránky www.kanzelsberger. cz se na něj dostanete přes Prodejny –> Služby –> Objednávková a  informační služba.

anketa

Jak využíváte lůžkových a lehátkových vozů Z většiny anketních odpovědí – tentokrát jich přišla klasickou i elektronickou poštou docela pěkná hromádka – je patrné, že cestovat lůžkovým nebo lehátkovým vozem po republice už moc neláká. „Koridorová“ kvalita tratí na hlavních tazích totiž umožňuje krácení jízdních dob a s modernizací klasických vozů také postupně končí i méně pohodlné cestování „na kožence“. Četnější využití lůžkových a lehátkových vozů se ale určitě, podle vašich dopisů, rýsuje u delších cest do zahraničí. Docela v kurzu je vlak Jadran do Splitu i autovlak do Tater. Několik úryvků pro ilustraci: Lůžkové vozy jsou v  mnohých spojích pěkně vybavené, takže cesta vleže je vždy příjemná. A když nechybí jídelní vůz, je spokojenost úplná. V. Hájek, Český Brod

Využívám výhradně lůžkové vozy, dám si Plzínku, natáhnu se a hurá na kutě. Prostě se mi po zlatavém moku lépe usíná. A ráno po hlubokém spánku už jsem v cíli. Martin Švehla, Praha 3

Není nic příjemnějšího než dlouhé cestování absolvovat pohodlně a  s  možností maximálního odpočinku. Olga Häuslerová, Česká Třebová

Již několik let využívám pouze vozů s  místy k sezení… Každý den dojíždím 100 km do práce, a tak jsem na spánek vsedě zvyklý. Jakub Sikora, Ústí nad Labem

Na delší cestu se snažím využívat lehátkové vozy. Nyní chci vyzkoušet naše nová lůžka do Basileje. Josef Flek, Karlovy Vary Dávám přednost klasickým vozům s  místy k sezení. I v nich se dá vyspat a navíc vždy přisednou nějací cestující. Pokecáme si a zasmějeme se, a tím si zpříjemníme cestu. Jan Svozilek, Dobromilice Chceme si letos vyjet na jízdních kolech po Holandsku. Využijeme nový noční spoj a chceme jet lehátkovým vozem. Josef Horák, Sezemice U cest vycházejících na jednu noc oproti dřívějšku upřednostňuji nyní cestování přes den. Kdo občas jezdí nočními dálkovými vlaky, jistě tuší proč. Josef Jůza, Praha 6 Z  Moravy na Šumavu téměř pokaždé využiji lehátkový vůz, zvláště jedu–li s dětmi, které se na jízdu ve „spinkacím vagonu“ vždy těší. Zdeněk Procházka, Valašské Meziříčí Myslím si, že se to určitě vyplatí při jízdě nad 500 km, tedy hlavně při cestách do zahraničí (Slovensko, Polsko, Německo atd.). Václav Ruml, Rokycany Rád využiji lůžkový nebo lehátkový vůz, ale na cestách přes noc a mimo Českou republiku… Petr Křížek, Svitavy Využívám lůžkové vozy, když jedu sám, pokud nás jede víc, tak bereme kytaru, hrajeme, zpíváme a bavíme se. Milan Schneider, Dubňany Za mlada jsem tak jednou s rodiči cestoval do Bulharska. Byl to docela záběr, jelo se tři noci a dva dny. V nebližší době se chystáme na dovolenou na Slovensko. Slyšel jsem, že dnešní lůžkové vozy jsou vybaveny i klimatizací, to by bylo výborné! Ing. Jaroslav Bouška, Říčany

Lůžkové a lehátkové vozy zatím nevyužíváme, jelikož nejezdíme tak daleko, ale kdybychom jeli, tak určitě využijeme tuto možnost, aby se můj malý nádražák Jakoubek přes noc pohodlně vyspinkal. Už jsem zvažovala v případě cesty na Slovensko využít služby „Auta sbalená na cestu“, abych nemusela řídit a odpočinula si. Miloslava Lněničková, Praha 9

Dávám přednost klasickým vozům, v  dnešní době jsou již dostatečně pohodlné, aby člověk přestál i delší cestování. Ondřej Jupa, Praha Možná bych využil i lůžkový vůz ve vlaku IC Manažer, kdyby byl zařazen a  pokud by mi to zaměstnavatel zaplatil… Martin Káňa, Bohumín Cestování lůžkovým vozem mi připadá mnohem bezpečnější, než cestování klasickými vozy. Oproti lehátkovému vozu uvítám větší soukromí v lůžkovém voze.  Hana Pazderková, Děčín

Využil jsem jednou na dlouhou cestu lehátkový vůz z Olomouce do Simferopolu na Ukrajině a byl jsem velmi spokojen. Vsedě bych tak dlouhou cestu asi nevydržel. Pavel Dobrovodský, Radostice V roce 2006 jsme cestovali přímým lehátkovým vozem do Burgasu a  loni využili služeb přímého lehátkového vozu v rychlíku Jadran do Splitu. Milena Janíková, Lanžhot Připravil: Ivan Skulina

Soutěž o kilometrickou banku V tomto lichém vydání dvojmagazínu GRAND EXPRES–ČD pro Vás je opět místo pro anketní otázku a účast v soutěži o kilometrickou banku i věcné ceny (do sudých vydání zařazujeme soutěž pro děti). Do slosování bude zařazena každá anketní odpověď, kterou redakce obdrží ve stanoveném termínu a bude obsahovat čitelnou adresu odesilatele.

Kdo vyhrál? V lednovém vydání ČD pro Vás jste odpovídali na otázku: Využíváte při cestování na

delší vzdálenosti možnost cestovat lůžkovým či lehátkovým vozem, či dáváte přednost klasickým vozům s místy k sezení? Kilometrickou banku vyhrává Milan Schneider z Dubňan, propagační předměty ČD získávají Iveta Gočová z Olomouce a Vladislav Kvasnica z Milovic.

Dnes se ptáme: Jakým způsobem získáváte informace o výlukách a provozních omezeních na železnici a  jaký způsob získávání takových informací by vám nejvíce vyhovoval? Své odpovědi nám zasílejte do 24. dubna 2008 na naši adresu: Redakce ČD pro Vás – generální ředitelství ČD, a. s. nábř. Ludvíka Svobody 12, 110 15 Praha 1 Můžete nám napsat i  na e-mailovou adresu: [email protected]. V  tomto případě uvádějte i svou přesnou poštovní adresu a nezapomínejte přitom na interpunkci.

Přejeme hodně štěstí!

Snad každý malý kluk toužil vlastnit svůj malý vlak či rovnou celou železnici. Zmenšený svět kolejí, nádraží a vlaků prohánějících se po podlaze dětského pokojíčku je dokonalým příkladem nejen poutavé hry, ale též poznání a mnohdy i vodítkem při rozhodování o budoucím povolání. Avšak nejen děti propadají kouzlu modelové železnice. Jako plnohodnotná modelářská a sběratelská disciplína je koníčkem i mnoha mužů v již zralém věku. Ať jedněm či druhým, oběma těmto skupinám a hlavně cestujícím Českých drah je určen tento nový seriál, na který se nyní můžete na stránkách magazínu ČD pro Vás pravidelně těšit. Modelové velikosti (měřítka) Startujeme seriál povídání o modelové železnici. Každý, kdo se rozhodl pro pořízení železničního modelu či pro stavbu vlastního kolejiště, řešil věčné dilema,

tak i příslušenství, staveb apod. Tato velikost je kompromisem mezi prostorovými nároky a  modelovým zpracováním. U  nás není toto měřítko tolik rozšířené jako ve světě díky hojně rozšířené veli-

kosti TT. To má ale historické souvislosti (viz další odstavec). Měřítko 1:120, velikost TT, rozchod 12 mm, lidově „tétéčko“ Velikost „zlatého středu“ je kompromisem mezi velikostmi N a H0. U nás patří toto měřítko mezi nejrozšířenější. Je to hlavně díky historickým souvislostem, kdy byly modely v tomto měřítku masivně dováženy z  bývalé NDR před rokem 1989. V kompletním sortimentu na trhu najdeme výrobky Tillig (bývalé Zeuke či BTTB). Dále se této velikosti věnují spíše malosérioví výrobci. Měřítko 1:87, velikost H0, rozchod 16,5 mm, lidově „hánulka“ Nejrozšířenější velikost u  nás i  ve světě. Téměř všichni světoví výrobci se tomuto měřítku masivně věnují. Modely v „hánulce“ jsou již zpracovány velmi precizně a  do nejmenších detailů. Pro české modeláře je zajímavé, že řada výrobců nabízí v tomto měřítku modely ČSD i ČD.

Porovnání velikosti u nás nejrozšířenějších modelových velikostí H0 a TT (zleva)

a  to jakou použít modelovou velikost nebo také modelové měřítko. Většina z  nás, železničních modelářů, při volbě měřítka vychází z prostorových možností a teprve poté řeší detaily typu železniční provoz, modelovou epochu, podobu krajiny, způsoby ovládání apod. Ke všem těmto „disciplínám“ železničního modelářství si něco řekneme v  dalších dílech našeho seriálu. Dnes si povíme něco o  modelových velikostech nebo, chcete–li, modelových měřítkách. Detailně si popíšeme tři u  nás nejrozšířenější měřítka. K  ostatním se vrátíme pouze v tabulkovém přehledu. Měřítko 1:190, velikost N, rozchod kolejí 9 mm, lidově „enko“ Celosvětově druhá nejrozšířenější velikost. Věnují se jí prakticky všichni velcí výrobci jak samotných modelů a kolejiva,

Foto: autor

Kromě uvedených měřítek jsou na trhu i měřítka menší/větší a také modelářsky velice zajímavé úzkorozchodné verze, označené písmenkem „e“ a „m“. Zahradní železnice provozované pod širým nebem jsou vyráběny převážně v  měřítku „2“ (G).

Tabulka modelových velikostí Modelová velikost

Měřítko

Rozchod model

Rozchod skutečnost

Z

1:220

6,5 mm

1435 mm

N

1:160

9 mm

1435 mm

Nm

1:160

6,5 mm

1000 mm

TT

1:120

12 mm

1435 mm

H0

1:87

16,5 mm

1435 mm

H0m

1:87

12 mm

1000 mm

H0e

1:87

9 mm

750 mm

H0f

1:87

6,5 mm

600 mm

0

1:45

32 mm

1435 mm

0m

1:45

22,5 mm

1000 mm

0e

1:45

16,5 mm

750 mm

1

1:32

45 mm

1435 mm

1m

1:32

32 mm

1000 mm

1e

1:32

22,5 mm

750 mm

2 (G)

1:22,5

64 mm

1435 mm

2m

1:22,5

45 mm

1000 mm

2e

1:22,5

32 mm

750 mm

Čím větší je měřítko, tím více detailů je možné na vozidlech i kolejišti vytvořit. Na snímku je lokomotiva v měřítku 1:87. Foto: autor

To je k  modelovým velikostem vše a příště si popíšeme nabídku a typy modelového kolejiva. Mgr. Michal Dalecký [email protected]

modelová železnice

Povídání o modelové železnici

vlakem do zoo

Pozvání od Unie českých a slovenských zoologických zahrad

Rok 2008 je vyhlášen Rokem žáby Vážené dámy a pánové, milí příznivci zoologických zahrad, České dráhy, které jsou naším partnerem, nám laskavě poskytly další prostor v tomto magazínu. V našem seriálu bychom vám chtěli ukázat, jaké úsilí vyžaduje rozmnožování některých druhů zvířat. Chtěli bychom vás také seznámit s projekty, kterými naše zoologické zahrady přispívají k záchraně genofondů. Není pochyb o tom, že lidská činnost velmi negativně ovlivňuje populace volně žijících rostlinných a  živočišných druhů. Nesmírně burcující je devastace tropických deštných lesů, kterých dnes zbývá pouze 7,5 mil. km2. Pokud bude jejich ničení pokračovat současným tempem, padne poslední strom v  roce 2045 a s ním nenávratně zmizí i ohromné druhové bohatství tohoto unikátního ekosystému. Katastrofou je odumírání dalšího úžasného ekosystému, korálových útesů. Když k  tomu přičteme údaje o  kyselých deštích,

ochrany v  in–situ, na původním stanovišti. Není to záležitost snadná a zoologické zahrady tak suplují zodpovědnost států a vlád. Projekty nelze realizovat bez vynaložení značných finančních prostředků. K  naší lítosti se přízeň sponzorů obrací jiným směrem, především ke sportu. Kdybychom dali na misku vah sponzorské dary věnované na sportovní aktivity a  na druhou sponzorské dary věnované ochraně životního prostředí a biodiverzity, spadla by jedna miska s hřmotem na podložku. Samozřejmě význam spor-

úbytku dešťových srážek, vysychání velkých jezer a řek, ubývání ozonu a globálním oteplování, nemůžeme do budoucnosti hledět optimisticky. Snad to alespoň některé z  nás donutí k vážnému zamyšlení. Zoologické zahrady stojí v  čele boje za zmírnění těchto negativních jevů. Máme k tomu velmi dobré podmínky. Světová asociace zoologických zahrad a akvárií – WAZA a  Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií – EAZA pravidelně vyhlašují projekty, směřující k záchraně určitého druhu nebo územního celku. Většina našich členských zoo je členem těchto organizací a plně se do procesu ochrany zapojuje. Původní poslání moderní zoo, zachování genofondu v ex–situ, to je v péči člověka, se stále více přesouvá do

tu nepodceňuji. Zvažme, že u  sportu jde o  hru, zpravidla o  číselný výsledek, který určitou část obyvatel nadchne, jiné zklame. V  případě zoologických zahrad jde také o hru – o hru o vaši přízeň, o hru o budoucnost ohrožených druhů rostlin a  zvířat, o budoucnost významných územních celků. O  hru o  to, zda naše děti budou vídat řadu druhů zvířat pouze v  zoologických zahradách, zda tropické deštné lesy a  korálové útesy neuvidí pouze v historických filmech. Každý krok, kterým přibrzdíme devastaci životního prostředí, uspokojí nás všechny a nezklame nikoho. Také v tom je rozdíl mezi vynaloženými finančními prostředky. Naším úkolem je přesvědčovat sponzory, aby prostředky věnovali právě na ochranu

genofondu, na jehož devastaci se jejich monopoly přímo nebo nepřímo podílejí. Existence a charisma živých zvířat jsou nejlepším argumentem. Naštěstí se dobře vedené zoologické zahrady těší stále větší přízni návštěvníků. Meziroční nárůst lidí, kteří navštívili české a  slovenské zoo, je v  tomto roce téměř jeden milion. Celková návštěvnost našich členských zoo dosáhla v minulém roce 6 321 544 osob. To je značné číslo, bohužel opět v  ostrém nesouladu s podílem přízně sponzorů. Ekologickým problémem dneška je parazitická houba, která napadá obojživelníky, především žáby. Rychle se šíří po všech kontinentech. Podle odhadů by mohlo z planety zmizet 50 až 80 % obojživelníků. To by znamenalo katastrofální porušení biologické rovnováhy. Žáby můžeme bez nadsázky považovat za klenoty naší přírody. Světová i Evropská asociace zoologických zahrad vyhlásily rok 2008 „Rokem žáby“. Zoologické zahrady budují nákladná zařízení, ve kterých žáby rozmnožují, aby je mohly, jakmile epidemie pomine, znova vypustit do přírody. Aby bylo cíle dosaženo, je třeba shromáždit minimálně 750 000 eur. Potřebné informace získáte ve většině našich zoo, která se k  této kampani připojila. Vážení přátelé, ujišťuji vás, že všechny prostředky, které této kampani věnujete, budou využity výhradně k těmto účelům. Jménem Unie českých a slovenských zoologických zahrad bych vás chtěl co nejsrdečněji pozvat k návštěvě českých a slovenských zoologických zahrad, které pro vás připravily krásné prostředí. Nenechejte si ujít možnost pozorování unikátních druhů zvířat. Určitě zde najdete mnoho zajímavého a prožijete krásné chvíle. Když využijete služeb Českých drah, které jsou naším partnerem, a pojedete do zoo vlakem, přispějete také k zlepšení životního prostředí. Náš slogan zní „Vlakem do zoo“. Ing. Vladislav T. Jiroušek, prezident UCSZ

[email protected] www.zoo.cz UCSZ je členem: Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií EAZA Světové asociace zoologických zahrad a akvárií (WAZA) Světového svazu ochrany přírody (IUCN)

Jedinečné barokní dílo: Kuks V malebném údolí Labe poblíž Dvora Králové vyrostly na přelomu 17. a 18. století proslulé lázně. Velkolepý areál nechal v letech 1694–1724 vybudovat významný mecenáš hrabě František Antonín Špork. Budovy, zahrady i okrasné detaily byly citlivě včleněny do půvabné krajiny a vznikl tak jedinečný barokní celek. Byl koncipován symetricky, na levém břehu řeky vznikly světské budovy, určené pro šlechtu a  lázeňské hosty, zámek a  lázeňské domy, letohrádky, holubníky. Na pravém břehu jim zrcadlově odpovídaly stavby duchovní, kostel se špitálem. Návštěvníci korzovali po výstavních promenádách, odpočívali v  zahradách s  fontánami. Hrabě pořádal hony, bylo zde dostihové závodiště. V  místním divadle zahájila činnost první italská operní společnost na českém území. Stál tady Dům filozofů s  knihovnou. Významným prvkem byla sochařská výzdoba celého areálu. Věhlas lázní se nesl celou Evropou, trval však bohužel velmi krátkou dobu. Krátce po Šporkově smrti se krajem přehnala vichřice a povodeň, která zničila minerální prameny.

Z  výstavního komplexu se dochovalo pouhé torzo, i  tak je ale stále co obdivovat. Na levém břehu Labe zůstaly jen čtyři bývalé lázeňské domy a  reprezentativní schodiště, jež bylo nedávno zrestaurováno. Po jeho zábradlí opět kaskádovitě stéká voda, kterou nahoře vypouštějí z  lastur sochy Tritonů. Pravá část areálu je na tom lépe, kostel se špitálem tu stojí dodnes. Kostel Nejsvětější Trojice byl vybudován podle plánů Giovanniho Battisty Alliprandiho na neobvyklém půdorysu, osmiúhelníku protnutém rovnoramenným křížem. Pod kostelem je krypta s hrobkou rodiny Šporků. Na věčné světlo, jež zde svítilo, bylo vidět přímo ze zámku na protilehlé straně řeky. Uvnitř krypty je umístěna mistrná dřevořezba korpus Krista od Matyáše Bernarda Brauna, která doka-

Text a foto: Jiří Berger

Pýcha

tip na výlet

Socha poustevníka Garina

zuje, jak dokonale měl autor zvládnutou anatomii lidského těla. Bývalý špitál sloužil jako zaopatřovací ústav pro staré a práce neschopné ze Šporkova panství, pečovali o ně členové řádu Milosrdných bratří. Dnes vede turistická trasa historickou expozicí, unikátní barokní lékárnou a lapidáriem soch, návštěvníci projdou kostel, hrobku a zahradu. Největším klenotem Kuksu jsou bezesporu dochované sochy. Mezi Šporkovy oblíbence patřil významný barokní sochař Matyáš Bernard Braun, který zde vytvořil fantastické dílo. Před kostelem stojí centrální socha Náboženství, kolem ní v půlkruhu osm soch Blahoslavenství. Před budovami špitálu uvozují mohutní andělé Blažené a Žalostné smrti dvě řady dvanácti skvostných soch Ctností a dvanácti Neřestí. Dynamické, dokonale propracované alegorie s mnoha symboly byly původně barevně polychromované. Braun se svou dílnou pracoval i poblíž Kuksu v areálu Betlém. Sochy zde vznikaly v  přírodě, přímo v  místě nálezu kamenů. Název Betlém vznikl podle motivu na ústřední plastice. Působením přírodních vlivů zbyla z většiny děl pouhá torza, sochy poustevníků Onufria a  Garina jsou však dochované velmi dobře. Malebný kout je od Kuksu vzdálený necelé 3 km, můžete sem dojet autem, nebo dojít pěší procházkou.