2008 Staršovstvo po roce ve službě. Rozhovory na str. 10

sborový list OBČASNÍK SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PARDUBICÍCH

Staršovstvo po roce ve službě. Rozhovory na str. 10

Učte se od dětí. Svědectví na str. 21

Pojďte, stavějme hradby! K mottu Archy pro rok 2008 na str. 7

03-04/2008

2

V Kristu Ježíši jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, ... (Ef 1:7) … ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, … (Řím 1:4) (Bůh) Všechno podrobil pod jeho nohy a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, … (Ef 1:22,23) … abyste rozpoznali, na čem záleţí, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží. (Fil 1:10,11) … on (Kristus Ježíš) vás obohatil ve všem, v každém slovu i v každém poznání. (1.Kor 1:5) … a z moci jeho božské slávy nabudete síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti; (Kol 1:11)

Místo úvodníku Pohled do zpětného zrcátka: Archa v roce 2007

Čím vším byl minulý rok mimořádný? Zkusme si to aspoň heslovitě připomenout:  Bylo pokřtěno a přijato do společenství Archy 19 lidí (asi nejvíc za jeden rok v historii samostatného sboru v Pardubicích?).  Bylo zvoleno nové staršovstvo (dva starší poprvé: Dušan Beníšek, Jarda Ţítek).

 Proběhly poprvé dva běhy Manţelských večerů vedených výbornými lektory manţeli Kalenskými (na podzim s podporou Kuklových). Prošlo jimi 22 dvojic.  Pět novomanţelských dvojic jsme doprovázeli do společného ţivota.  Několik lidí jsme vyslali do jiných sborů. Aktivní činnost ve sboru ukončili někteří klíčoví pracovníci ve vedoucích pozicích (v mládeţi, hudební skupince, nedělní škole někteří natrvalo, jiní přechodně). Někteří noví pracovníci se zapracovávají.  Proběhly mimo náš pravidelný dosti bohatý letní program větší sborové akce (zájezd na koncert korejských muzikantů do Prahy, zájezd do Sence a Bratislavy, výlet do Kladrub, 80. výročí Kvasína, Vánoce do věznice...).  Rozběhly se aktivity Setkání ţen všech generací (SŢVG – setkání týmu, setkání ţen, vzdělávání s Danou Staňkovou, Březen – měsíc setkání, několik hostů...). 3

 Zaběhla se nová účetní agenda (podvojné účetnictví). Splatili jsme další půlmilión korun z dluhu Archy. Jsme pod hranicí 4 mil. dluhu.  Podařilo se regenerovat klubovnu v prvním patře a důkladně uklidit hernu v druhém objektu.  Toto byly mimořádné věci, nezapomeňme však ani na ty „standardní“! V Arše proběhlo v minulém roce 683 pravidelých i nepravidelných akcí! Bohu i těm, kdo je měli na starosti, díky za ně všechny! Kde jsou naopak naše dluhy? Dovolte mi připomenout několik momentů:  Mnozí lidé se málo účastní života sboru. Docházka pochopitelně není samospasitelná. Na druhou stranu zpravidla odráţí duchovní stav člověka. Kdo ţije s Kristem, nemůţe to dělat jinak neţ v Kristově těle – církvi. Neúčast na bohosluţbě vyjadřuje zpravidla deformované pochopení vykoupení, ţivota s Kristem i církve. Je třeba si ujasnit priority.  Mnozí rodiče sami přijdou do sboru, ale nevezmou svoje děti. Někdy to kopíruje nerozhodnost a nejasné priority dospělých. Někdy je to projev liberalizované výchovy (nechuť či přání dětí určuje rozhodování rodičů). Jindy je to pochopitelný a moţná často nevyhnutelný kompromis v duchovně rozdělených rodinách. V kaţdém případě je třeba se tím váţně zabývat. Vztah dětí k duchovnímu ţivotu a ke společenství sboru je setba, kterou svou úrodu přinese za 10 nebo 20 let. Pak je pozdě naříkat nad špatnými kamarády, nedobrým stylem ţivota anebo „osudem“ našich dětí. Ptejme se váţně a soustavně, co můţeme udělat pro zdravý duchovní i osobnostní vývoj našich dětí. Nedělejme v této věci minimum, ale maximum.  Mnoho mladých lidí si pohrává s myšlenkou na známost s nevěřícím člověkem. Nemůţeme v této věci chodit kolem horké kaše: pohrávat si s touto myšlenkou znamená uvaţovat o tom, jestli Boţí poţehnání je pro mne vůbec důleţité. Málokdy končí známost a manţelství s nevěřícím člověkem jinak neţ v bolestivých kompromisech anebo ţivotu bez Boha. Často toto hledání souvisí s pocitem, ţe o mne z věřících nikdo nemá zájem a nebo já nemám zájem o ty věřící, kteří jsou kolem mne. Ptejme se, jak můţeme pomoci mladým muţům – křesťanům ke zralosti a tím i k atraktivnosti. Řada mladých lidí prochází těţkými traumaty v souvislosti s rozpadem jejich známosti (s věřícím člověkem). Dost často to bývá důsledek osobní nezralosti jednoho z nich či obou, jindy je to pokřivené chápání vztahů mezi chlapci a dívkami (místo známosti jde o flirt).  V našem společenství je relativně málo dětí. Málokterý sbor CB trpí takovým nepoměrem mezi dospělými a dětmi jako náš. Tato věc pochopitelně není v naší moci. Přesto bych rád, abychom o ní věděli, modlili se za ty, kdo by rádi měli děti, ale z nějakého důvodu jim to není dopřáno. Modleme se také za ty, pro které je ţivot singles anebo ţivot bez dětí nikoliv nouzí či Boţím povoláním, ale spíš pohodlnou alternativou ţivota. S prosbou o spolupráci v modlitbách Sam. Jindra 4

Vše nejlepší! BŘEZEN Habětínková Eva Hlásková Rút Chmel Josef Kostomlatská Petra Stránský Milan Truncová Viktorie Ţítek Jaroslav

45 let 75 let 35 let 60 let 20 let 75 let 70 let

DUBEN Holubcová Lenka roz. Kovářová Widenská Eva

30 let 45 let

Narozeniny dětí a dorosťáků BŘEZEN Moroczová Daniela Hrubá Ester Navrátilová Anna Hambálek Michal Chlupová Sára Kukla Honza

10 let 6 let 8 let 16 let 7 let 16 let

DUBEN Habětínková Nela Ţouţelka Štěpán

6 let 10 let

Pohled do kalendáře Archy ČLENSKÉ SHROMÁŢDĚNÍ ARCHY Významným mezníkem v ţivotě Archy je kaţdoroční členské shromáţdění. Letos se ho účastnily tři čtvrtiny členů sboru. Jeho hostem v první části programu byl předseda Rady

CB bratr Pavel Černý. Pod jeho vedením proběhlo hlasování o pokračování sluţby dosavadního správce sboru. Jak starší sboru, tak i členské shromáţdění se vyjádřilo souhlasně k této otázce. Bylo také schváleno hospodaření 5

sboru za uplynulý rok. Hovořili jsme o dalším směřování sboru: materiál k této otázce najdete také na dalších stránkách tohoto SL. Proběhla diskuse, v níţ se objevily některé uţitečné podněty a otázky. Pro nedostatek času jsme se

dohodli na tom, ţe některé z nich probereme také na stránkách SL. OSLAVA NAROZENIN Letos v listopadu budeme slavit jiţ 10. výročí provozu budovy Archy. Hlavní slavnost proběhne 9. listopadu (můţete si poznamenat do diářů!). Ale jiţ v průběhu celého roku si tuto významnou událost chceme připomínat spolu s hosty – kazateli, kteří jsou nebo byli s ţivotem Archy úzce spojeni. Hosty zveme zpravidla na druhé neděle v měsíci. V únoru nás navštvil br. Roman Toušek z Orlických hor (sbor Bystré), který z našeho sboru pochází. V březnu byl naším hostem br. Pavel Černý (mj. také Východočech, nyní předseda Rady CB). Ještě do prázdnin nás postupně navštíví br. Pavel Javornický (bývalý pardubický kazatel), br. Jan Drahokoupil z Ostravy a br. Daniel Kvasnička z Říčan (oba pochází z našeho sboru). NOVĚ ZA KAZATELNOU Za kazatelnou v Arše se nestřídají v posledních týdnech jen hosté. Novými bratry, kteří nás oslovili v kázání Boţím slovem, byli Jiří Hrubý a David Karaba. Oba jsou studenty teologického semináře. Jsme vděční za jejich ochotu a obdarování ke sluţbě

i Boţí řeč k nim. Věřím, ţe mohou být povzbuzením i dalším případným bratrům, které si ke sluţbě slovem v našem sboru Bůh povolá. HOUBAŘI V ARŠE Poslední únorový víkend všechny kouty Archy zaplnily skupinkami mládeţníků z různých koutů východních i jiných Čech. Dorazili do Pardubice na Houbu – pravidelné setkání mládeţe CB s podtitulem „Nasávání jinak“. Tato Houba překonala početní rekordy, kdyţ se počet účastníků vyšplhal na číslo 159. Kaţdá Houba je tématicky zaměřená – ta letošní pardubická měla titul „Biblická proroctví“. Mládeţníci se ponořili do labyrintu malých a větších starozákonních prorockých knih. Měl jsem tu čest být mládeţníkům průvodcem tímto labyrintem. Bohu díky za tyto skvělé příleţitosti k setkání mladých lidí! INVENTURA ŢIVOTA Během letošního postního období byli osloveni k revizi svého ţivota s Bohem ti, kdo v posledních sedmi letech byli pokřtěni nebo se začleněním do společenství Archy nově přihlásili ke svému dřívějšímu křtu. Z celkem sedmdesáti oslovených prošlo těmito rozhovory více neţ dvacet pět bratrů a sester. Velikonoční 6

nedělí postní období končí, ale začíná nová etapa zápasu o věrohodný ţivot víry a následováníhodné následování Krista. Chceme ji slavit jako Neděli Vyslání Sedmdesáti. Věříme, ţe Pán Jeţíš Kristus se přizná k našemu pokání i k novým závazkům, pro které se jsme se rozhodli. MODLITEBNÍ MOBILIZACE V pátek 25. ledna a v neděli 24. února proběhla dvě modlitební setkání starších sboru a spolupracovníků. Náš sbor prochází nelehkým obdobím. Někteří proţívají jiţ dlouho nemoce, bolesti a všelijaká tělesná trápení. Jiní procházejí manţelskými krizemi nebo i rozvodem. Proţili jsme během posledního roku odchod mnoha klíčových pracovníků a výrazných osobností z jejich sluţby v našem sboru jinam. S mnoha lidmi vedeme zápas o znovunalezení ţivého vztahu s Pánem Jeţíšem Kristem. To nás tlačí na kolena. Chceme v modlitbách obnovovat pobořené hradby. Spontánně vznikla modlitební iniciativa. Střídáme se v „modlitební pohotovosti“ (rozpis stále visí ve vestibulu Archy) a rozpesali jsme si nejdůleţitější okruhy pro naše modlitby v „modlitebním kalendáři“ (k dispozici také ve vestibulu

Archy nebo aktuální verzi sledujte na webových stránkách sboru cb.cz/pardubice v rubrice Aktuality). K našim významným modlitebním předmětům přibyla také nemoc br. Pavla Řeţábka, který dlouhodobě pobývá jako student ve Spojených státech. Nejbliţší společné modlitební setkání připravujeme na 28. března (v 19 hodin). Všichni modlitebníci jsou srdečně zváni! POŢEHNÁNÍ FILIPA Poţehnání dětí je v našem sboru velmi vzácnou událostí. O to víc si váţíme kaţdé takové příleţitosti. Koncem roku se rozrostla rodina Páji a Petra Kalvachových o syna Filipa.

V neděli 16. března jsme se radovali spolu s nimi a společně jsme prosili o poţehnání pro celou jeho ţivotní cestu a také pro rodiče. Není tajemstvím, ţe také Ondřej a Míša Tesárkovi očekávají narození děťátka. Přimlouvejme se za všechny tyto mladé rodiny a také za to, aby takovýchto krásných příleţitostí v našem sboru přibývalo! VÍTEJTE VE SPOLEČENSTVÍ ARCHY! Do společenství Archy byli staršími sboru převedeni v uplynulých měsících dva noví členové. Jedním je br. Zdeněk Zárybnický, který se přestěhoval z Rakovníku do Skutče. Zde vyučuje

na gymnáziu a stal se významnou posilou v oblasti spadající pod Kvasín. Zdeněk v Rakovníku uvěřil, byl pokřtěn a stal se členem tamějšího sboru CB. Druhým novým členem sboru je sestra Rút Hlásková, která z rodinných důvodů byla doposud členkou Jednoty bratrské. Za přípravnou členkou sboru byl přijata Lucie Jirásková, která se setkala s ţivým Bohem při svém pobytu v Anglii. Máme velkou radost, ţe smíme být svědky těchto velkých Boţích činů! sborovým kalendářem listoval Sam. Jindra

Motto Archy 2008 POJĎTE, STAVĚJME HRADBY!

Připraveno pro členské shromáţdění Archy, 9. března 2008.

Kontext Nehemjášova příběhu. „Pojďte, stavějme hradby“ je výzva, kterou asi r. 444 př.Kr. adresoval Nehemjáš Ţidům v Jeruzalémě. Přišel tam z Persie, aby pomohl při obnově města zruinovaného Babylóňany před několika desítkami let. Obnova města a duchovního ţivota Boţího lidu mu velmi leţí na mysli. Svou činnost v Jeruzalémě Nehemjáš zahajuje noční obhlídkou města a okolí. Mapuje situaci a snaţí se definovat své priority. Zjišťuje, ţe stav věcí je zoufalý. Svolává představenstvo a říká: "Sami vidíte, jak zle jsme postiženi. Jeruzalém je v troskách, jeho brány jsou zničeny ohněm. Pojďte a stavějme jeruzalémské hradby. A nebudeme nadále v potupě."... Odpověděli: "Nuže, dejme se do stavby!" I vzchopili se k dobrému dílu.“ (Nh 2,17n) Kontext Archy. Při našem posledním loňském modlitebním setkání staršovstva v prosinci 2007 jsme proţili něco podobného. Kdyţ jsme si dali dohromady naše zkušenosti s rozhovorů, naše pozorování dění ve sboru a to, jak k nám osobně Pán Bůh v poslední době mluvil, měli jsme před sebou podobný obrázek: „jsme zle postiţeni“. Vnímáme to jako projev 7

duchovního zápasu. V předchozích letech nám byl náš Pán velmi milostivý. Archa ţila dynamickým ţivotem, Pán Bůh nám daroval mnoho nových kontaktů s lidmi a mnozí z nich se rozhodli následovat Krista. Naopak v posledním roce či dvou mnozí lidé proţívají    

ochladnutí vztahu s Bohem, řeší závaţné pochybnosti, jsou vystaveni těţkým pokušením a zkouškám (někdy je to majetek, jindy třeba rozpad známosti nebo nemoci) a do ţivotů některých rodin a jednotlivců se ďábel prolomil (např. rozpad manţelství, nedořešené vztahy v rodinách, známosti s nevěřícími...).

Po období růstu začal foukat vítr a prověřuje se v čem (v kom) a jak hluboko jsou zapuštěny naše kořeny. Tyto okolnosti vyvolaly některé kroky starších sboru:  





Nejprve staršovstvo převzalo modlitební pohotovost: od začátku ledna jsme si předávali modlitebně-postní stráţ nad společenstvím Archy. Koncem ledna starší svolali modlitební setkání nejbližších spolupracovníků a po poradě s nimi jsme rozšířili tuto modlitební pohotovost na celý sbor. Po měsíci jsme toto setkání opakovali a po Velikonocích se setkáme znovu. Pro postní předvelikonoční období jsme doplnili tuto modlitební pohotovost také rozpisem konkrétních témat našich přímluv. Tak vznikl modlitební kalendář, kde se střídají témata po dvou dnech. Do modliteb se zapojila i mládeţ a dorostenci. Někteří jednotlivci se začali setkávat k přímluvám a vznikly i nové modlitební skupinky. Také některé vztahy se začaly napřimovat. Kromě toho staršovstvo pozvalo všechny ty, kdo v posledních sedmi letech prošli křtem nebo se nově přihlásili ke svému dřívějšímu křtu a stali se členy společenství Archy.

8

Mám za to, ţe všechny tyto události jsou příznakem toho, ţe proţíváme mimořádné zvláštní období. Období určitých ztrát a proher, ale i období, kdy se rodí nové věci a dějí zázraky. Společenství Archy se sjednocuje kolem některých věcí, které se stávají předmětem společného zápasu. Jako velký příslib do budoucna vnímám zejména společné modlitební úsilí a kroky pokání u jednotlivců. Nechme se inspirovat Nehemjášovou výzvou: „pojďte, stavějme hradby“. Dovolte mi vysvětlit, jak této výzvě rozumím. 1. Proč máme stavět hradby? Ţ 46,5-8: „Řeka svými toky oblažuje město Boží, svatyni příbytku Nejvyššího. Nepohne se, Bůh je v jeho středu, Bůh mu pomáhá hned při rozbřesku jitra. Pronárody hlučí, království se hroutí, jen vydá hlas a země se rozplývá. Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.“ V Nehemjášově situaci šlo o pobořené jeruzalémské hradby. Obklopovaly Sijón, sídlo Boţího lidu. Hradby tedy vymezují prostor, ve kterém ţije Boţí lid. Tam se uskutečňuje souţití Boţího lidu se svým Bohem. Tomuto prostoru Bůh ţehná a chrání ho. Také společenství Archy jako církev je takovýmto ohrazeným a Bohem chráněným prostorem. Na nás je, abychom udrţeli hradby funkční. Jakou roli plní funkční hradby? a) Hradby chrání ty, kdo jsou uvnitř. Nepřítel za ně nemůţe. Chrání prostor bezpečí a pokoje. V našem případě jde o duchovního nepřítele. Pán temnot - ďábel a všechny jeho mocnosti zatím obléhají město Boţího lidu a hledají kudy se prolomit dovnitř. Nechceme se chránit před lidmi, ale před tímto duchovním nepřítelem. b) Brány hradeb jsou pozváním pro ty, kdo jsou vně. Hradby vymezují prostor, kde se Bůh setkává s lidmi. Hradby nejsou neprodyšně uzavřené, ale jejich důleţitou součástí jsou brány. Tudy je moţné vstoupit do chráněného prostoru, přičlenit se k Boţímu lidu a ţít s Bohem. Neohrazený prostor je sice snadněji dostupný neţ hrazený, ale neposkytuje potřebnou ochranu a pokoj. Hradby s branami je tedy třeba uchovat funkční také kvůli tomu, aby ti, kdo hledají Boha a pokoj, měli kam přijít. 2. Co jsou „hradby“? Ko 1,21-23: „I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, nyní s ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony - pokud ovšem pevně zakotveni setrváte ve víře a nedáte se odtrhnout od naděje evangelia, jež jste slyšeli, jež bylo kázáno všemu stvoření pod nebem a jehož jsem se já, Pavel, stal služebníkem....“ Potřebné bezpečí a pokoj nachází Boţí lid jedině v Jeţíši Kristu. Hradební zdí obklopující Sijón je Kristus. Jak tyto hradby vypadají? a) V osobní zbožnosti mají podobu živého každodenního vztahu s Kristem. Modlitbou, přijímáním Boţího Slova, postojem poddanosti vstupuji „do Krista“. To mi poskytuje nadhled, upevňuje to mé hodnoty, pomáhá mi to v orientaci.

9

b) V našem zvěstování mají podobu dobré zprávy o ukřižovaném a vzkříšeném Kristu. Neučíme nové filozofii nebo morálce nebo receptu na lepší ţivot. Vracíme se k Jeţíši Kristu, který nás svou smrtí vykoupil z moci duchovního nepřítele a daroval nám pokoj. Chceme se podřizovat jeho vládě, protoţe jedině tak jsme chráněni před smrtí, marností a blouděním. c) V našem životním stylu mají podobu hodnot Kristova království. V oblasti vztahů, programu ţivota, zacházení s časem, penězi a dalšími věcmi jsme neustále pod tlakem zdeformovaných hodnot. Hodnoty Boţího království nám pomáhají se orientovat v našich rozhodováních a udrţet správné priority Kristových následovníků. 3. Co znamená „stavějme“? Ko 2,6-7 3,1-4: „Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána. V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky.... Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě.“ Stavět hradby znamená vracet se ke Kristu, ţít s ním, ţít v něm. Jakým způsobem to děláme? a) Poznáváme Krista. To není jednou provţdy vyřízeno na počátku našeho duchovního ţivota. Znovu a znovu máme identifikovat a vyznávat naše hříchy a činit radikální pokání. Jsme trvale závislí na Boţím odpuštění a Jeţíšově oběti za nás. b) Zvěstujeme Krista. To není zajištěno např. nedělním kázáním, ale má se to dít i v našich rozhovorech a osobních setkáních. Je třeba, abychom jeden druhému byli povzbuzením v následování Jeţíše, vytvářeli prostředí důvěry a měli odvahu klást si přímé otázky, v lásce a opravdovém zájmu jeden o druhého se uměli i napomenout. c) Žijeme v Kristu. To není jen vyznání hříchů, kterým se řeší naše minulost. To je také ptaní se po Boţím programu pro mne pro tuto chvíli, pro zítřek, pro celý můj ţivot. Nejde jen o to, ţe některé věci nemáme dělat. Ptejme se, co ode mne teď v této situaci Bůh čeká. 4. Co znamená „pojďme“? a) „Pojďme“ představuje závazek. Nehemjášovi spolupracovníci se „vzchopili k dobrému dílu“ (Nh 2,18). Následující kapitola podrobně popisuje, kde kdo pracoval. My si můţeme naznačit společný směr. Ale kaţdý z nás se musí rozhodnout jak tento společný velký projekt podpoří svými rozhodnutími, svými modlitbami, svým pokáním, svou sluţbou a obětí. Definujme si kaţdý svůj nový závazek. Musí být dosaţitelný, ale přitom má představovat výzvu. Sdílejme svůj závazek s někým dalším, abychom se v tom mohli navzájem podporovat.

10

b) „Pojďme“ představuje společný postup. Potřebujeme se navzájem. Nemůţeme stavět kaţdý sám své hradby. Patříme do jednoho prostoru – v našem případě do společenství Archy, která je jednou malou částí Kristovy církve. Nechme se pozvat ke společným modlitbám, ke sdílení, neuzavírejme se se svým boji a zkouškami do sebe. Náš duchovní nepřítel k vítězství potřebuje boj muţe proti muţi. Tam má převahu. Ale nemá ţádné zbraně hromadného ničení. Kristovu církev ani brány pekel nepřemohou! Tak tedy pojďte, stavějme hradby. 1P 5,5-11: „Všichni se oblecte v pokoru jeden vůči druhému, neboť `Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost´. Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží. Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků! Amen.“ za starší sboru Sam. Jindra

Staršovstvo PO ROCE VE SLUŢBĚ

V březnu loňského roku zahájilo staršovstvo nové funkční období (2007-2011). Dovolila jsem si po roce práce poloţit několik otázek některým z bratří.

Na otázky odpovídá br. Vladimír Lukáš, který je v historii našeho sboru členem staršovstva nejdéle: Můžeš sdělit čtenářům kolikáté je toto volební období, kdy zastáváš službu staršího sboru? Neznám přesně rok své premiéry jako staršího sboru, ale bylo to někdy v roce 1976 nebo 77, kdy ještě Pardubice patřily pod litomyšlský sbor. Čili je to jiţ asi osmé funkční období v této sluţbě a stal jsem se takovým ţivým inventářem pardubického staršovstva. 11

S kolika kazateli jako správci sboru jsi spolupracoval a kolikrát jako místopředseda staršovstva? Do staršovstva jsem přišel zhruba s nástupem br. kaz. Jana Uhlíře na náš sbor a další kazatelé, se kterými jsem spolupracoval, byli Tomáš Holubec, administrátor Pavel Javornický a nyní Samuel Jindra. Jako místopředseda jsem byl asi ve dvou volebních obdobích. Když jsi začínal, měl jsi nějaký vzor bratra staršího? Od mého mládí mi byli vzorem bratři, kteří statečně nesli prapor Jednoty českobratrské (nyní CB) v dobách hluboké totality a byli hotovi za věc boţího díla i fyzicky trpět. Kromě mého otce to byli bratři Špaček a Drahokoupil v Chrudimi, bratři Pavel Kamp st., K. Kalvach a další bratři pardubičtí a dál bych mohl jmenovat celou řadu bratří ze stanic litomyšlského sboru, kterých jsem si velice váţil a na které rád vzpomínám. Máš pocit, že je to práce snadná? A co vidíš jako nejtěžší v této službě? Sluţba staršího není snadnou sluţbou, ale můţe být sluţbou velice radostnou – alespoň já to tak proţívám Zvláště, kdyţ můţete jako já a mnozí další starší členové našeho sboru pohlédnout zpět o těch 30 – 40 let a vidět to úţasné Boţí poţehnání, tak musíte být naplněni radostí a vděčností našemu Pánu. Z jednoho sboru je během 20 let sborů 5 a počet členů pardubického obecenství za posledních 50 let vzrostl 10x. Nejtěţší na této sluţbě já osobně vidím časovou náročnost. Ve sboru, kde je několik desítek členů a nic moc nového se neděje, tak to můţe být v pohodě. Ale kdyţ se počet členů blíţí ke dvou stovkám a stále jsou na sboru nějaké aktivity, tak je to velice náročné. A zvláště pro ty, kteří mají doma ještě děti a nemohou ošidit nic v zaměstnání – je to někdy opravdu sloţité všechno zvládnout. Proto chci touto cestou poděkovat všem manţelkám nynějších i minulých bratří starších za jejich trpělivost, pochopení a podporu v této práci. Bez ní by to nešlo. Předpokládám, že jsi vstupoval do této služby jako nadšený mladý bratr. Zažil jsi nějaké zklamání ve vztahu k ostatním bratřím starším nebo členům sboru v roli br. staršího? Nejsem typ člověka, který by vyhledával konflikty a lebedil si v problémech. Spíše naopak. Takţe těch zklamání moc nebylo, i kdyţ jsme někdy řešili velice sloţité problémy. A kdyţ uţ bych měl nějaká zklamání konkrétně uvést, tak bych řekl, ţe se koncentrovala do posledních třech let a byly to odchody několika našich členů ze sborového obecenství a především odchod Mirka Špačka. Vnímáš rozdíly v práci před lety, když jsi začínal a nyní a jaké? Rozdíl uţ jsem zmínil a je dán právě délkou doby mého staršovstvování. V době totality jsme si nemohli moc vyskakovat – spíše naopak. A tak sborový výlet, nebo sborový den (pokud byly povoleny vrchností), to byla pro nás mimořádná událost. A návštěva někoho z USA na sboru? Nepřicházelo v úvahu! Nedá se to s dnešními moţnostmi vůbec srovnávat. Vaţme si nové doby a buďme za vše vděčni.

12

Máte za sebou první rok nového volebního období staršovstva. Jak se Ti pracuje v novém týmu? Jak vnímáš toto období – jsi spokojen, je něco třeba zlepšit? Skvělý teamwork. Příchodem Jardy Ţítka a Dušana Beníška jsme získali na důstojnosti, váţnosti a zkušenostech. Na druhou stranu ve věkovém průměru starších (56 let) asi nenajdeme v CB konkurenci. Ale asi to tak Pán chtěl, protoţe některé problémy, které v poslední době musíme řešit, by pro začínajícího bratra staršího ve věku okolo 30. let, byly dost těţké k unešení a řešení (aniţ bych chtěl v nejmenším podceňovat mladou generaci). Jinak setkání staršovstva jsou naším kazatelem skvěle připravena a vedena, hodně se modlíme, při rozhovorech a jednáních se snaţíme být struční a věcní někdy se i srdečně zasmějeme. Já osobně mám ze staršovstva velmi dobrý pocit. Co je třeba zlepšit a na co se soustředit: příprava mladých bratrů pro převzetí odpovědnosti za náš sbor. Díky Bohu nám vyrostla silná mladá generace a musí si uvědomit, ţe přichází čas zapojení se i do vedení sboru. Navrhoval bych, aby při kaţdé volbě staršovstva byl minimálně 1 bratr starší vystřídán mladším bratrem a aby byla max. délka setrvání ve staršovstvu stanovena na tři volební období. Já mohu v tomto ohledu slouţit jako odstrašující příklad. Ale na druhou stranu musejí mladí bratři tuto zodpovědnost chtít přijmout. Chceš něco dodat nebo vzkázat čtenářům SL? Jsem Bohu vděčný za to vše, co jsem mohl za tu dobu, co jsem ve staršovstvu, proţít. A čtenáře chci poprosit: modlete se za staršovstvo i kazatele a jejich rodiny. A mladším bratřím vzkazuji: pojďte to zkusit. Je to nenahraditelná zkušenost na Boţí cestě. Bratři Dušan Beníšek a Jaroslav Žítek vykonávají sluţbu staršího sboru poprvé. Zde jsou jejich odpovědi na moje otázky: Máš za sebou první rok služby ve staršovstvu a zřejmě jsi byl do této služby zvolen poprvé. Změnila tato služba Tvůj život, myslím spíš v oblasti vztahu k Pánu Bohu a ke společenství sboru? Dušan: Ano je to tak. Především vnímám prohloubení osobního vztahu k Pánu Bohu. Objevil jsem některé oblasti v ţivotě s Bohem, jako je síla modlitby, ţe Bůh skutečně koná, je ţivý, má řešení. Duchovní radost a pokoj. Jarda:

Ano, poprvé a musím se přiznat k tomu, ţe kdyţ jsem byl osloven, abych kandi-

13

doval do staršovstva, tak mojí první reakcí bylo odmítnutí. Necítil jsem se totiţ dostatečně připravený, abych přijal tuto náročnou funkci. Nicméně po následném přesvědčování vzhledem k tomu, ţe ochotných kandidátů bylo málo a po konzultaci s blízkými jsem tuto nabídku přijal. Řekl jsem si, ţe to nechám Pánu Bohu a jestli mne k tomu povolá, vezmu to jako poslání a sluţbu našemu Pánu. Nemyslím si, ţe mně tato sluţba změnila, snaţím se být stále stejný, vstřícný, ochotný pomoci, slouţit našim bratřím a sestrám, sdílet s nimi radosti i starosti, posilovat je ve víře a sledovat cestu, kterou nám vymezil a připravil Pán Jeţíš. Věřím, že ses modlil za Boží vedení, když ses rozhodoval o této službě. Měl jsi nějaké obavy? Naplnily se nebo myslíš, že byly překonány? Dušan: Vţdycky, kdyţ si uvědomuji odpovědnost před Pánem, proţívám „bázeň a třesení“, ať je to ve sluţbě staršovstva nebo kázání v Kvasíně. Na druhou stranu mezi bratřími staršími proţívám, jak je Bůh milostivý a jaký dává pokoj. Úţasná atmosféra ve staršovstvu prokazuje, ţe Pán Bůh je přítomen, a to je pro mne síla do sluţby. Jarda:

Ano, modlil jsem se spolu se svými blízkými a přitom jsem vnímal Boţí vedení a cítil úţasný klid v duši. Říkal jsem si, ţe pokud budu zvolen, nemusím se bát, ţe mě v tom Pán Bůh nenechá. Čili obavy jsem neměl, spíše pocit následné odpovědnosti.

Připadá ti služba staršího těžká? Dušan: Ani ne tak těţká nebo lehká. Spíš odpovědnost nejvyššímu Pánu a Boţímu lidu. Sluţbu vnímám jako projev milosti a důvěry dané Bohem i sborem. Jarda:

Sluţba staršího se mi nezdá těţká, spíše velice odpovědná. Řešíme celou řadu různých problémů, které souvisí s tím, jak se sbor rozšiřuje. Vnímám i značné vypětí našeho kazatele Samuela Jindry a snaţím se mu dle svých schopností pomáhat. Jinak z jednání staršovstva mám velmi dobrý pocit, navzájem se doplňujeme, respektujeme, snaţíme se moudře rozhodovat.

Je něco, co Tě překvapilo? Dušan: Ano překvapilo - nečekal jsem, ţe mi tato sluţba bude přinášet radost a pokoj díky Boţímu vedení, moudrosti a pomazání bratra kazatele a všech zkušenějších bratří starších. Jarda:

Ani tak překvapilo, spíše potěšilo a povzbudilo. Je to přátelství, bratrská atmosféra, vzájemná důvěra a zanícení pro tuto sluţbu našemu Pánu.

Chceš něco dodat nebo vzkázat čtenářům SL? Dušan: Přesto všechno, co jsem uvedl, prosím o modlitební podporu za stávající staršovstvo, ale i růst a přípravu v Duchu Svatém dalších bratří starších. 14

Jarda:

Filipským 2:2-5 dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctiţádostí ani ješitností, nýbrţ v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího neţ sebe; kaţdý ať má na mysli to, co slouţí druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Jeţíši.

Děkuji bratrům za rozhovor a přeji všem bratřím starším plnost Ducha Svatého a moudrost od Boha ve vedení sboru. Dagmar Kalvachová Pol.

Archa před deseti lety Pátá vzpomínka na stavění Archy nás vrací do první poloviny památečního roku 1998. Stavba spěla ke svému doFINIŠ končení. V zimě se pracovalo jen uvnitř Archy. V zádi se V OBĚTAVOSTI betonovaly podlahy, v přídi se připravovala montáţ podtopení, vzduchotechnického a klimatizačního A MODLITBÁCH lahového zařízení a čelního okna s kříţem. Na jaře jsme začali budovat dominantu vstupního prostoru – bazén pro křest. Nelehkého úkolu se ujal bratr Alois Blaţek. Prokázal při ní zvláštní dovednost. Řezání keramických desek a také jejich lepení vyţadovalo preciznost a trpělivost. Postní předvelikonoční období před deseti lety v našem sboru bylo ve znamení rozsévání evangelia německým evangelistou Ulrychem Parzanym a také vrcholící práce na Arše. Usilovné budování nové modlitebny výstiţně popsal bratr kazatel Tomáš Holubec ve Sborovém listu 1 – 2/98: „Stále máme výrazně méně peněz, neţ potřebujeme na dokončení, a přesto stavba pokračuje a vţdycky se v pravý čas objeví pomoc. Nechceme si stýskat, protoţe jsme mnohokrát zakusili Boţí věrnost. Proto většina z vás nezná ty největší starosti a krize víry, kterými jsme od září 1995 aţ po dnešní dny procházeli a procházíme. Co však musíme znát je, ţe záleţí na kaţdé vaší přímluvné modlitbě, kaţdém daru a příspěvku a kaţdé ochotné ruce. Děkuji za to a prosím vás všechny jménem ekonomické komise a staršovstva, abyste si vzali příklad z atletů, běţců na delších tratích. Kdyţ zazvoní do posledního kola, přijde vyvrcholení. Závodníci sbírají poslední zbytky a rezervy sil, zvyšují tempo a v cílové rovince dokonce sprintují! Největší vzpruhou je jim cílová páska, která ukončí nesmírnou námahu a vypětí a slibuje sladkou vítěznou odměnu. My, kdyţ finišujeme v obětavosti i v modlitbách, můţeme očima viset na transparentu se slovy z L 11,10: „Neboť každý, kdo prosí, dostává a kdo hledá, nalézá a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Věřte, že v takovém případě zažijeme věci, o kterých se nám ani nezdálo.“ Od dubna se stavební práce soustředily výhradně na dokončení zádě Archy, kde jsou situovány dvě bytové jednotky. Jedna z nich byla určena pro rodinu kazatele Tomáše Holubce, dosud bydlící ve staré, jiţ prodané modlitebně. Tu jsme potřebovali zcela uvolnit, abychom za ni dostali poslední splátku. Náš záměr se podařilo uskutečnit.

15

Dílčí kolaudační rozhodnutí Aby se rodina bratra kazatele mohla do rozestavěné Archy přestěhovat, musely být obě bytové jednotky odborem stavebního úřadu povoleny k uţívání. Ve značném předstihu jsme proto o povolení písemně poţádali. Dílčí kolaudace byla ohlášena na 2. června 1998. Pro nás to byl šťastný den. V devět hodin přichází do Archy tříčlenná kolaudační komise. Prochází stavbu a zjišťuje, ţe je provedena podle dokumentace ověřené odborem stavebního úřadu a ţe byly dodrţeny podmínky stanovené ve stavebním povolení. Dvě bytové jednotky proto povoluje k uţívání. Prodaný dům můţe být konečně vyklizen a my za něj dostaneme tolik potřebnou poslední splátku. Po velkých starostech proţíváme chvíle radosti a čekají nás věci, o kterých se nám opravdu ani nezdálo. První posádka na palubě Přichází zlomový okamţik. Rodina kazatele Tomáše Holubce opouští dosavadní domov v Pernštýnské ulici a ujímá Čelní okno s křížem. Autorské dílo Martiny Kulhavé se odpovědného úkolu první posádky rozestavěné Archy. Čeká ji sluţba v novém prostředí vysokých obytných domů, v sídlišti, kde dosud ţádná církevní stavba nestojí. Dnes, po deseti letech, si uvědomuji silněji neţ tenkrát, ţe dvojí úloha pastýře sboru, totiţ úloha kazatele a úloha aktivního účastníka budování nemalé modlitebny, vyţadovala velké pracovní nasazení. Také jeho manţelka Barbora musela mít s námi velkou trpělivost. Často jsme v souvislosti se stavbou do jejich bytu přicházeli nebo telefonovali. Uprostřed stavebního ruchu vedla domácnost a pečovala o tři malé kluky. Na jednoho z nich si dobře pamatuju. Bylo k večeru a potřeboval jsem nutně mluvit s bratrem kazatelem. Neměl ještě svou pracovnu a tak jsem jiţ po několikáté volal do bytu. Ohlásil se ten prostřední chlapeček, a kdyţ jsem ţádal k telefonu otce, uslyšel jsem tlumený hlásek: „ Tati, uţ zase volá ten Vopelák“. Musela to být i pro ty chlapce v dokončované Arše tvrdá škola, ale vydrţeli to a jejich rodiče s nimi. Rádi na celou rodinu vzpomínáme a jsme za ni Pánu Bohu vděční. Jako první posádka Archy začala novou kapitolu v ţivotě pardubického sboru. Kapitolu, jeţ měla a má poţehnané pokračování. Poznámka: Při psaní pěti článků: „Archa před deseti lety“ jsem pouţil některé údaje z kníţečky: „Sborový dům Církve bratrské v Pardubicích“. Jednu kapitolu jsme v ní věnovali slavnostnímu otevření Archy, které proběhlo 29. listopadu 1998. O tu se s vámi, milí a trpěliví čtenáři, rozdělím v šesté vzpomínce. Zmíněná kníţečka, je ještě v prodeji a také snad ve sborové knihovně. Ladislav Vopelák 16

Besídka a dorost JAK SE DAŘÍ UČITELŮM A VEDOUCÍM

V minulém SL jsme čtenáře stručně seznámili s tématy, kterým se v letošním roce věnují učitelé v besídkách. Sbor má 3 oddělení besídky a 1 dorostový klub Ohnivý šíp. Možná by sestry a bratry zajímalo také něco z toho, co obnáší služba učitele. Nejen proto, ale také, že si 28. března připomínáme Den učitelů, položila jsem několik otázek některým z nich.

Sestry Daniely Kampové jsem se zeptala: 1. Kolik učitelů v našem sboru pracuje s dětmi? Dva ve velké besídce, tři ve střední besídce a pět učitelek a pět asistentek v malé besídce. 2. Myslím, že jsi služebně nejstarší. Jak dlouho se věnuješ této službě? Začínala jsem v raném mládeţnickém věku. První konference Dětské misie, které jsem se účastnila jako učitelka malé besídky, se konala v roce 1984. Takţe se občas divím, ţe jsem ještě nedostala přidělené inventární číslo. 3. Vnímáš nějaké rozdíly v práci, když jsi začínala a nyní? Určitě mnohonásobně vzrostl počet dětí i učitelů a to je důvod k radosti. V malé besídce se třeba loni mohlo sejít aţ 20 dětí a i proto je dobré a potřebné vést vyučování ve spolupráci s asistentkou (ochotnou dorostenkou nebo mládeţnicí). Pro tyto spolupracovnice je to zároveň příleţitost vyzkoušet si práci s dětmi, moţnost získávat zkušenosti a růst ve sluţbě. Máme i více různých materiálů pro práci s dětmi, kompletně zpracované lekce pro děti různých věkových kategorií, obrázky k příběhům i na vyrábění jsou dostupné i na CD. Taky technické vymoţenosti podstatně zjednodušily naši práci. Dřív jsem ručně psala kaţdý veršíček a přes prosvětlené sklo obkreslovala obrázky pro děti, dnes je to rychlé díky PC, scaneru, kopírce. Dřív nám stačily pastelky a razítka, dnes máme krásné samolepky, pohyblivé obrázky, vyuţíváme při vyrábění nejrůznější výtvarné techniky jako třeba zaţehlovací korálky nebo tvoření s ubrousky, barvami na sklo apod., ve velké besídce patří k vyučovacím pomůckám i počítač. Změnil se ale i můj přístup ke sluţbě. Kdyţ jsem začínala, bylo mi jasné, ţe nikdy nebudu vyprávět příběhy tak dobře jako moje tehdejší kolegyně tetička Koubová. A tak jsem se realizovala nejrůznějším vyráběním s dětmi. Dnes uţ není začátkem a podstatou mé přípravy ten nejbáječnější výrobek, ale vycházím z biblického příběhu, hledám jeho aplikaci pro děti a vyrábění uţ je jen prostředkem k utvrzení příběhu. Je také větší moţnost vzdělávat se na různých seminářích a konferencích pořádaných Dětskou misií, organizací Tim 2,2, i naším sborem.

17

Nejvíc si ale váţím týmové spolupráce mezi pracovníky s dětmi a taky podpory, které se nám dostává od našeho staršovstva i od celého sboru. A skvělá jsou i setkání, která pro pracovníky s dětmi připravuje náš bratr kazatel. Získáváme při nich povzbuzení a podněty k přemýšlení o naší sluţbě. Můţeme se společně sdílet o našich radostech i starostech a také se společně modlit. 4. Jsou nějaké rozdíly v dětech, které navštěvovaly besídku před lety a nyní - třeba v kázni, ve vztazích mezi sebou, apod. S rozvíjející se technikou a větším vlivem médií je obtíţnější děti zaujmout a udrţet si jejich pozornost. Dřív stačilo vyprávět příběh a děti poslouchaly, pokud jsem někde sehnala obrázky, bylo to jen pro zpestření. Dnes uţ i miminka umí zapnout PC a prohlíţet si v něm obrázky. Děti jsou mnohem víc náročné, a pokud chceme, aby znovu přišly a nenudily se nebo nezlobily, musíme jim v tom vyjít vstříc. Neznamená to nutně udělat z besídky šou, ale s klasickými obrázky uţ často nevystačíme. Proto pouţíváme maňásky, dramatizujeme příběhy s dětmi jako herci, vyuţíváme meotar nebo PC. Nedá se uţ taky spolehnout na to, ţe děti přicházejí do besídky pravidelně kaţdou neděli. Občas se stává, ţe není s kým opakovat příběh z minulé neděle, protoţe přijdou úplně jiné děti. Velmi málo dětí se umí modlit, dříve bylo naprosto normální, ţe jsme se s dětmi v besídce modlily, a pokud se dnes modlí jedno dítě, je to zázrak. Děti říkají: s námi se modlí maminka nebo tatínek, ale já se modlit neumím. 5. Jaké předpoklady vyžaduje práce učitele v besídce? Nabízí se odpovědi jako mít dobrý vztah k dětem, umět vyprávět a zpívat, kreslit a hrát si, mít dobrou znalost Bible, proţít nadpřirozené Boţí povolání… To vše se můţe hodit, jenţe nic z toho není úplně podstatné. S dětmi mohu pracovat, i kdyţ vůbec neumím kreslit nebo zpívat a dokonce i kdyţ mám pocit, ţe děti nemám ani nijak zvlášť ráda, protoţe to Pán Bůh můţe úţasně změnit. (To se opravdu některým stalo…) Základní je, myslím, mít opravdový a ţivý vztah s Bohem a chtít Boha a jeho lásku zprostředkovávat právě dětem. 6. Kolik času věnuješ přípravě na besídku? To se těţko odhaduje. S přípravou začínám nejméně týden dopředu, pokud chci v přípravě zapojit i asistentku, musím vše promyslet 3-4 týdny předem. Příprava samotná trvá řádově několik hodin, tak do deseti? V malé besídce máme program vţdy dvě neděle za sebou a při druhé hodině probrané téma opakujeme. Příprava na druhou besídku pak bývá jednodušší a časově méně náročná. 7. Co považuješ v této práci za nejdůležitější? V práci s předškolními dětmi je naším cílem předávat jim prostřednictvím biblických příběhů jednoduché a základní pravdy o Bohu. Děti by měly např. poznávat, jak je má 18

Pán Bůh rád, jak se o ně stará, proč Jeţíš zemřel a ţe jim chce odpustit jejich hříchy. Chceme je také učit modlit se, ne proto, ţe se to má, ale aby se pro ně modlitba stala přirozenou součástí jejich ţivota. Ale hlavně by se měly děti do besídky opravdu těšit a chodit tam rády, aby si vypěstovaly dobrý zvyk chodit do křesťanského společenství. Nedávno jsem si s dětmi povídala, jak se těší v neděli do besídky. Téměř všechny, kdyby si mohly vybrat, by raději zůstaly doma a hrály si nebo se dívaly na televizi. Ale většina z nich se rozhodne přijít a pak uţ se jim v besídce líbí. Myslím, ţe modlit se za naše děti je to nejdůleţitější, co můţeme v naší sluţbě dělat, i kdyţ se zrovna nepřipravujeme na určitou besídku. 8. Máš pro čtenáře SL konkrétní předmět k modlitbám? To asi vyplývá z toho, co jsem právě říkala. Můţete se modlit, aby děti do besídek vůbec přicházely. Některé se rozhodují, jestli půjdou s věřícím rodičem do Archy nebo budou s druhým rodičem doma. A to pro ně určitě není lehké rozhodování. A modlete se, prosím, za všechny děti, které prošly našimi besídkami, aby se ve svém ţivotě vţdycky rozhodly pro Krista a aby vytrvaly na cestě s Ním. Sestry Evženie Čermáková a Markéta Chmelová mají odborné pedagogické vzdělání a zkušenosti s vyučováním na základní škole. Zajímalo mně, zda vnímají nějaký rozdíl v práci s dětmi ve sboru a ve škole? Sestra Evženie odpověděla: Ano. Myslím si, ţe zásadní rozdíl je v rodinném zázemí, ze kterého děti pochází. Děti ve škole jsou často citově nevyrovnané a nenaplněné, protoţe vztahy v rodině nefungují nebo fungují na špatných základech. Z toho se pak odvíjí chování dětí, které je problémové v uznávání autorit a hranic; agresivita, nesprávné hodnoty v ţivotě apod. Děti z křesťanských rodin jsou většinou od mala vedeny k uznávání hlavní autority – Boha a je pro ně i kladným vzorem, kde mohou čerpat pocit bezpečí a lásky, i kdyţ lidé kolem nich někdy selţou. Bible jim dává i jasné hranice pro ţivot. Proto se mi zdá sluţba dětem v besídce jednodušší, ale práce s nevěřícími dětmi ve škole potřebnější. Markéta nám napsala: Nevím, jestli lze práci s dětmi ve škole a ve sboru vůbec nějakým způsobem srovnávat. Práce se určitě hodně liší. Ve škole se sledují hlavně vzdělávací a výchovné cíle. V besídce je naším hlavním cílem, aby děti osobně poznaly Boha a rozhodly se pro ţivot s ním. Je zde řada dalších rozdílů. V počtu dětí, s kterými pracujeme, v metodách práce, ve způsobu motivace dětí apod. Je hodně znát, ţe v besídce pracujeme převáţně s dětmi z věřících rodin. Tím, ţe odmalička tyto děti vnímají existenci Boha, ovlivňuje to samozřejmě jejich přístup k ţivotu. Snad jsou více vedeny k odpovědnosti za svůj ţivot nejen před blízkými lidmi, ale i před Bohem, a proto někdy vzniká dojem, ţe děti v besídce jsou méně "zlobivé" neţ třída dětí ve škole. Vidím v tom pro sebe jedno nebezpečí. Vţdy je snazší věnovat se dětem "bezproblémovým", ale můj zájem by měl patřit spíš těm, které z jakéhokoliv důvodu nepatří do této škatulky. A to je takový věčný boj ... 19

Bratr Daniel Čapek se věnuje jiţ řadu let práci v dorostu. O své práci pověděl: 1. Můžeš nám stručně povědět, čemu se právě v dorostu věnujete, jaká témata probíráte a jakým způsobem pracujete s dětmi? V první řadě musím poznamenat, ţe slovo děti jsem ze svého slovníku raději vyřadil. Ne proto, ţe by se mi nelíbilo, ale kdyţ někoho z dorostu označím za dítě, obvykle se urazí, ţe uţ není dítě, ale ţe je dorosťák. V dorostu nyní probíráme knihu soudců. Snaţíme se ukázat, ţe Bůh, kterého známe, je Bůh, který s lidmi měl a stále chce mít blízký vztah. V jejich věku asi nejvíce působí osobní příklad a tak se pokoušíme ukazovat, ţe být křesťan neznamená nudit se při bohosluţbě, nebo klečet denně 3 hodiny na kolenou. K tomu slouţí hlavně osobní příklad a vzájemné přátelské vztahy. 2. Jak dlouho se věnuješ této službě? No, abych se přiznal, tak na tuto odpověď budu potřebovat asistenci mé ţeny. Je to tak "dávno", ţe si to prostě nepamatuji. No, říká, ţe prý uţ dvanáct let. Mě to ale připadá jako dva nebo tři roky. 3. Osobně považuji práci v dorostu za jednu z nejtěžších, myslím, že není zcela jednoduché najít cestu k dětem v tomto věku a porozumět jim. V takové práci musí mít člověk lásku k dětem, trpělivost a možná mnoho dalších vlastností. Měl jsi třeba někdy chuť odejít z této služby? Nemohu souhlasit, ţe by se jednalo o nějak těţkou sluţbu. Podle mě lze o sluţbě dětem spíše říci to, ţe stojí mnoho času a vyţaduje upřímnost a opravdovost. Dorosťáci jsou ve věku, kdy velmi rychle dokáţou poznat, zda člověk pouze něco předstírá, nebo zda je pro věc opravdu zapálený. Někdy mi přijde, ţe nepochopení "puberťáků" spočívá v tom, ţe se je stále snaţíme vodit přes silnice, snaţíme se vyčistit jejich cestu od hrbolů, kamenů i odboček, chceme být jejich rádci, průvodci, nebo dokonce je chceme mít na vodítku. Nu a na otázku nemohu odpovědět záporně. Vlastně s touto sluţbou končím před kaţdou větší akcí a někdy i před páteční schůzkou. Velice často mám pocit, ţe já nejsem vhodný člověk na to, abych dorosťáky něco učil, často si říkám: "Tohle nemám zapotřebí." 4. Jsou dnešní "dorosťáci" třeba v něčem jiní než "dorosťáci", kteří navštěvovali dorost, když jsi začínal - např. v kázni, ve vztazích mezi sebou, apod.? Ona kaţdá generace je jiná. S kaţdým odchodem nejstarší skupiny odchází kus historie, kus srdce i nějaká výjimečnost a stejně tak s kaţdým příchodem se něco mění. Lze říci, ţe dnešní děti dorost snad ani nepotřebují. Mnozí mají tolik zájmů, koníčků a jiných, lákavějších příleţitostí jak se vybít, ţe se pro mnohé dorost stává pojistkou pro případ páteční nudy. Dříve sami dorosťáci volali po akcích, volali po setkáních, a kdyţ 20

se občas dorost nekonal, byli nešťastní. Existovalo také cosi jako pevné jádro, se kterým se dalo počítat. No dnes je jádro asi tak šestičlenné a ostatním říkám pracovně "občaschodiči". Pochopitelně se to odráţí v kázni, vzájemných vztazích a ochotě naslouchat. 5. Kolik přibližně věnuješ času přípravě na schůzku? To je různé. Vzhledem k tomu, kolik vedoucích v dorostu je, byly vytvořeny tři role, ve kterých se vedoucí můţe objevit: bavič, učitel a časovač. Bavič má na starosti hry, učitel se stará o duchovní program a časovač je ten, který se pokouší schůzce dát řád a případně nějakou podobu. Pokud jsem v roli časovače, pak mi příprava zabere asi hodinu. Pokud bavič, pak od 30 minut do 2 hodin, podle toho, jaké hry chci uskutečnit. Pokud se ocitnu v roli učitele, pak se jedná průměrně o 3 hodiny. Ovšem to je pouze čistá příprava. Nelze asi spočítat čas, který strávím uvaţováním nad dorostem, přemýšlením nad budoucími akcemi, čas kdy se modlím. Ale je to nejen sluţba, pro mě to je i koníček. Takţe tento čas nepovaţuji za oběť a občas mě napadá, jak málo toho vlastně dělám. 6. Chceš něco dodat nebo vzkázat čtenářům SL? Máš třeba konkrétní předmět k modlitbám? Hlavně bych chtěl poděkovat všem, kteří nás podporují modlitbami, milým slovem i radou, všem, kteří nám propůjčují svůj čas i prostředky. Děkuji za ně. Pak bych chtěl poţádat o modlitby za celou skupinu vedoucích i rádců. Potřebujeme, aby v našich srdcích hořel plamen, potřebujeme laskavost, moudrost, opravdovost a rozhodnost. Pochopitelně bych byl rád, kdyby neustával modlitební boj za dorosťáky, kteří nepoznali Krista. Dorost, ač to tak často nevypadá, je misijní pole. Bratr Pepa Chmel pracuje jako učitel ve starší besídce a do práce v dorostu se připojil teprve nedávno. Zeptala jsem se tedy - Proč? Práce s dorosťáky mě baví. Tato sluţba mě nevyčerpává, ale naopak mi dává radost do ţivota. Vţdy se těším, jaké nezvedené puberťácké kousky dorosťáci zase vyvedou. Děkuji za ochotu sdílet se se čtenáři SL a přeji Boţí poţehnání všem učitelům besídky a dorostu. Ptala se Dagmar Kalvachová Pol.

Svědectví Svědectví sestry učitelky Dáši Kalenské.

UČTE SE OD DĚTÍ

V Bibli nám Pán Jeţíš dává za příklad děti v jejich upřímnosti a důvěře. A přesně na toto slovo jsem si vzpomněla, kdyţ jsem na jedné besídce s dětmi měla program. Vyprávěla jsem jim příběh chudé vdovy, která dala do pokladnice v chrámě poslední peníz.

21

Měla jsem připraveno vyprávění s naším maňáskem – Alenkou. Ta se dětem svěřovala s problémem, ţe maminka její kamarádky Terezky neměla peníze, aby jí mohla koupit panenku. Alenka měla doma tři panenky. A tak Terezka poprosila Alenku, aby jí jednu panenku dala. V tuto chvíli jsem se prostřednictvím maňáska obrátila na děti o radu: „Co mám dělat? Pochopte mě, děti. Je to moc těţké, protoţe jednu panenku mám od maminky k Vánocům, jednu mi dal tatínek k narozeninám a tu třetí mi přivezla babička aţ z Řecka z dovolené. Kterou bych jí mohla dát?“ Nyní jsem byla připravená na to, jak děti začnou Alence radit. Ale ony mě překvapily. Místo rad, začaly sami nabízet svoje hračky. Kluci, kteří doma panenky nemají, začali nabízet kníţky, dinosaury apod. Přiznám se, ţe mě začalo polévat horko. Jednak se mi honilo hlavou, co budu dělat s těmi hračkami, které děti za týden donesou, jednak jsem byla připravena, ţe dám dětem skrze příběh poučení. Nyní jsem byla poučena já sama. Pak jsem vyndala ze skříně naši besídkovou pokladničku – mašinku. Děti do ní vhazovaly peníze, které donesly. Bylo tam ale jedno dítko, které zapomnělo. Ostatní děti mi hned hlásily, ţe (…jméno nechci uvádět) peníze nemá. „To nevadí,“ reagovala jsem, „to se někdy stane, ţe zapomeneme.“ Ale i v tomto případě mě děti zaskočily. Jedno děvčátko sáhlo do své peněţenky a podalo svoji korunku právě té dívence, která zapomněla penízky doma. „Na, já ti dám svoje peníze,“ řekla jí. „Já jsem si chtěla po besídce něco koupit v kavárně, ale to neva. Já si dnes nic kupovat nebudu.“ Přiznám se, ţe se mi vhrnuly slzy do očí. Není to krásné? Buďme jako děti.

Sluţba ţenám

Sluţba ţenám Dne 7. března 2008 se na římskokatolické faře uskutečnilo další ekumenické setkání ţen u příleţitosti Světového SVĚTOVÝ dne modliteb (SDM). Historie tohoto zajisté bohulibého DEN počinu sahá aţ do předminulého století. V roce 1887 ţeny ze společenství Presbyteriánské církve, znepokojené váţMODLITEB nou situací přistěhovalců do USA i nepříznivými důsledky otroctví, vyzvaly několik členek svého sboru k přímluvným modlitbám za zlepšení ţivotních podmínek tvrdě diskriminovaných národnostních menšin. Tak vznikl Den modliteb za domácí misii, program, který se v průběhu dalších desetiletí postupně rozvíjel a 22

formoval i v dalších zemích, aţ vzniklo mezinárodní ekumenické hnutí s názvem „Jednota křesťanských ţen“. SDM se koná vţdy první pátek v měsíci březnu. V současné době se shromáţdění SDM konají jiţ na více neţ stech míst i v České republice. Je pro mne fascinující pomyšlení, ţe ve stejný den, ve stejnou dobu, se na celé naší planetě, na mnoha tisících míst konají tato shromáţdění, zaměřená na modlitební pomoc jediné konkrétní zemi, čtou se stejné texty, konají se dobrovolné sbírky, atd. Současné logo SDM je rovněţ pozoruhodné: symbolicky zobrazuje čtyři klečící postavy, obrácené do všech světových stran a obklopující celou zeměkouli, které spojuje neviditelný Kristův kříţ. Letošní SDM byl věnován jihoamerické Guayaně, někdejší otrokářské kolonii britského impéria. V úvodu nám několik dětí předneslo poutavé vyprávění o historii Britské Guayany, o jejich původních indiánských obyvatelích, o dramatických změnách ve státním zřízení, ale také o tradiční kuchyni nebo vývozních plodinách. Také jsme se dozvěděli, ţe půvabné jméno Guayana znamená v řeči místních indiánských obyvatel „Země mnoha vod“. Hlavním tématem letošního SDM bylo předčítání textů na téma lidského utrpení ve světě. Pojednání bylo vedeno jako rozhovor 12 ţen, které si spolu povídají o dojmech z právě přečtených kapitol z biblické knihy Job. Sdílejí své dojmy, přemýšlejí nad poselstvím této biblické knihy a postupně předávají ostatním ţenám i svá osobní svědectví a zkušenosti, promlouvají např. o nelehkém ţivotě rodin v odlehlých savanách Guayany, ale zamýšlejí se i obecně nad smyslem lidského utrpení, nad nemocemi jako je AIDS, drogovými závislostmi dnešních mladých lidí apod. To jsou nadčasové problémy, které jsou blízké nám všem, komu nejsou lhostejné problémy a utrpení lidí na celém světě - i v dnešní - tak rozporuplné a sekularizované společnosti. K prvnímu předčítání textů SDM jsme se původně sešly na evangelické faře, kde jsme seděly u společného stolu, tak jako se scházívají dobré přítelkyně na čaj o páté.  Zde na katolické faře jsme však seděly rozptýlené u několika stolů, tak jak jsme přicházely a kde zrovna bylo místo. Myslím, ţe bylo více neţ symbolické, ţe se naše hlasy ozývaly tu z jedné strany, tu z druhého konce sálu, jakoby přilétaly ze všech končin země… Naše zvučné hlasy se tak postupně spojovaly v jednotnou řeku vzájemné solidarity a soucitu s lidským utrpením. Bylo to zajímavé a promyšleně ucelené vyprávění, které mělo svůj poutavý děj, vzestupnou tendenci a obsahovalo i naléhavost závěrečných výzev k jednotě všech křesťanských ţen celého světa. Myslím, ţe i pro většinu přítomných návštěvníků bylo toto pojetí působivé a zajímavé. V další části programu promluvil br. Ţenatý - evangelický farář na téma Lukášova evangelia (Luk.10,38-42) o návštěvě Kristových učedníků v čele s Jeţíšem v domě Lazarových sester, Marie a Marty. Závěrečné poţehnání pronesl br. Forbelský, katolický kněz. Zazpívali jsme společně i několik písní za klavírního doprovodu s. Naděje Mandysové. Cestou domů jsem si jednu ze známějších písní prozpěvovala. Má obsah velmi příhodný právě pro tuto slavnostní chvíli: „Pánu všichni prozpěvujte, kdekoli kteří bydlíte, vstupte před něj s dověrností, sluţte mu stále s radostí.“…“) Můţeme se uţ dnes těšit na příští ekumenické setkání ţen zase napřesrok, kdy bude Světový den modliteb věnován obyvatelům Papuy Nové Guiney. Dostali jsme totiţ neformální nabídku, aby se příští ekumenické setkání SDM uskutečnilo právě u nás v Arše. Daniela Střihavková 23

Zamyšlení Je nedělní odpoledne. Druhý březnový den. Právě přechází přes Pardubice snad uţ konec silné vichřice. Nadělala HAVRANI dost zlého. Dostala název Emma. Její příchod mě v sobotu zastihl na chodbě, kde je celá stěna proti mému bytu od stropu aţ k zemi skleněná. Prostor venku na severozápad je volný, věţáky jsou trochu stranou a tak jsem viděla temný, obrovský mrak, který se rychle blíţil. Byl najednou plný ohně, burácení hromu. Proud krup a deště, který z něj útočil přímo jakoby na mě, vzbuzoval nepříjemný pocit. Byla jsem ale skrytá, sklo mezi mnou a bouří… Jak bylo asi těm, kteří se nemohli ukrýt? Připomněla jsem si, ţe proti vichru Boţího hněvu je stěna – Pán Jeţíš, který se staví za ty, kdo jsou Jeho (Kol 3,3 Ţivot Váš skryt je s Kristem v Bohu a Ţalm 91,1 Ten kdoţ ve skrýši Nejvyššího přebývá, ve stínu Všemohoucího odpočívati bude) Dnes uţ hrůza vichřice polevila, ale poryvy větru jsou dost silné. Zajímavé je chování ptáků – je neuvěřitelné, co v tak velkém městě je ptactva. Hejna drobných ptáčků, rychle letící proti větru, bílí rackové, snaţící se udrţet v prudkém větru si nakonec sedali na vzduté Labe. Spousta havranů, straky a další opeřenci, snaţící se dosáhnout klidnějšího místa. Všichni jsou v tom nečase a větru a nezdá se, ţe by protestovali. Havrani si sice hlučně povídají – to ale není jen krákání, ale ptačí rozhovor. Zápasí s větrem a vypadá to, jako by jim to dělalo potěšení. Létají prudce, krouţí, nahoru a dolů, jako by si procvičovali křídla. Pak odpočívají na kymácejících se stromech ve velké výšce. Usedají na slabé větve – zvláštní – všichni jsou obráceni zobáky proti větru. Stromy se drţí pevně kořeny země. Havrani slabými noţkami větví. Neříká to něco? Kdyţ přijde trápení, nesnáze, je dobré se postavit čelem a drţet se pevně na Kmeni ţivota, hledět bez úzkosti vpřed. I v bolesti lze se dívat proti trápení vpřed k Pánu Jeţíši a tiše si s ním povídat. Karolina Kvasničková

Za hranicemi sboru Do utečeneckého tábora v Bangladéši se uchýlilo před CHCETE násilím tisíce obyvatel Barmy. Zde však trpí nedostatkem potravin. I pouhá miska rýţe má pro ně velkou cenu. POMÁHAT? Vznikl proto velice zajímavý „internetový“ nápad, jak POMOZME těmto hladovějícím pomoci. Internetová akce FreeRice zadarmo) byla spuštěna vloni v říjnu a stala se obHLADOVĚJÍCÍM (rýţe rovským hitem. Denně se tu zdokonaluje v angličtině na půl milionů lidí a zároveň pomáhají hladovějícím. Kaţdý den návštěvníci FreeRice hádáním slovíček vydělají více neţ sto milionů zrníček rýţe. Od října 2007 je to uţ asi 300 tun rýţe pro hladovějící. Celý podnik „ţiví“ provozovatelé reklamou. Inzerenti za ni na této stránce platí a zároveň tak vyjadřují svou morální podporu boji proti hladu. Tým FreeRice za utrţené prostředky z reklamy nakupuje rýţi, kterou dopravuje do utečeneckých táborů prostřednictvím Světového potravinového programu OSN. 24

Jak se zapojit? Na adrese www.freerice.com se vám objeví anglická slovíčka, jejichţ význam máte uhodnout. Nabízí se vám 4 moţnosti, z nichţ jen jedna je správná. Pokud odpovíte správně, darujete za jedno slovíčko 20 zrnek rýţe. Pokud jste v angličtině třeba jen začátečníci, systém to pozná a přizpůsobí se vašim jazykovým schopnostem a bude vám nabízet jednodušší slovíčka. Pro zajímavost – při mém prvním pokusu o zrnka rýţe se mi povedlo (při mých chabých znalostech) poslat za 5 minut 300 zrnek rýţe. Pokud se do akce zapojíte, zkuste si vést evidenci, kolik zrnek rýţe jste poslali a po určité době (navrhuji konec dubna) bychom udělali součet, kolik rýţe odešlo z Archy na pomoc hladovějícím. S přáním mnoha zrnek FreeRice V.Lukáš

Akce v březnu a dubnu 18.3.

18.00

Alfa

21.3.

9.00

Velkopáteční bohoslužba

23.3.

9.00

Velikonoční bohoslužba s vysluhováním Večeře Páně a s obnovou křestních slibů

18.00

Staršovstvo pracovní sejití

18.00

Alfa

26.3.

17.00

Seniorklub

28.3.

19.00

Modlitební setkání

1.4.

18.00

Alfa

6.4.

16.00

Setkání žen všech generací

8.4.

18.00

Staršovstvo pracovní sejití

18.00

Alfa

9.4.

17.00

Seniorklub

13.4.

9.00

15.4.

18.00

22.4.

9.00

25.3.

Bohoslužba s vysluhováním Večeře Páně Alfa Studijní odbor CB v Arše

18.00

Alfa

23.4.

17.00

Seniorklub

24.4.

15.00

Bohoslužba DD u Kostelíčka

29.4.

18.00

Seniorklub

8.-11.5.

Sjezd mládeže v Havlíčkově Brodě

25

Sluţby CB tel. 466 415 226

(půjčování knih vţdy po shromáţdění)

Irena Hambálková Eva Heinová

Audio půjčovna

Dagmar Kalvachová nejml.

tel. 466 262 552

Prodej knih a hudby Kavárna

Dagmar Kalvachová Dagmar Kalvachová

tel. 466 412 210 tel. 466 412 210

Kurzy Alfa Awana klub Práce s dorostem Schůzky mládeže Evergreeni Chválící skupinka Správce budovy Kancelář sboru, pokladník Varhanní doprovod

Martin Hambálek Radomír Kalenský Daniel Čapek Tomáš Jeníček Marek Kalvach Petr Kalvach Pavel a Marie Kampovi Marie Kampová Daniel Chráska

tel. 466 415 226 tel. 466 648 082 tel. 777 040 730 tel. 603 103 734 tel. 736 466 891 tel. 777 043 356 tel. 732 157 375 tel. 732 157 375 tel. 466 412 253

Knihovna

(půjčování MC vţdy po shromáţdění)

Drsňáci 2008 – foto ze společné akce dorostu a mládeže

26

27

Pravidelná setkání NEDĚLE

modlitební chvíle bohosluţba bohosluţba

08:00 hod. 09:00 hod. 09:15 hod.

Archa, malý sál Archa, velký sál Kvasín

ÚTERÝ

Kurz Alfa

18:00 hod

STŘEDA

biblická hodina

18:30 hod.

Archa, malý sál

ČTVRTEK

Awana klub biblická hodina

17:00 hod. 18:30 hod.

Archa Kvasín, sudé týdny

PÁTEK

dorost

16:30 hod.

Archa, klubovna

SOBOTA

mládeţ

18:00 hod.

Archa, malý sál

tel. 466 412 210 [email protected]

NEDĚLE

Evergreeni

18:00 hod.

Archa, malý sál

www.cb.cz/pardubice

Číslo účtu sboru CB Pardubice 1201277369 / 0800 Konstantní symbol 558 Variabilní symbol Při úhradách pouţívejte prosím jako variabilní symbol své rodné číslo datum narození (bez čísla za lomítkem), před které uvedete toto dvojčíslí podle druhu určení platby: diakonie sbírky, příspěvky, desátky splátky dluhů ARCHY úhrada akce mládeţe úhrada tábora AWANA úhrada tábora dorostu zahraniční misie úhrada Awana klubu

49........ 68........ 78........ 33........ 11........ 22........ 55........ 66........

Církev bratrská Pardubice Archa Lonkova 512 530 09 Pardubice

Kazatel Samuel Jindra tel. 723 929 999 [email protected]

Starší sboru Pardubice Dušan Beníšek tel. 603 399 349 Radomír Kalenský tel. 606 788 791 Pavel Kamp tel. 466 412 210

Sborový list. Vychází jako občasník sboru Církve bratrské v Pardubicích. Všechny připomínky, podněty a nápady či modlitební předměty adresujte prosím redakci Sborového listu: Samuel Jindra [email protected] Dagmar Kalvachová Pol. [email protected] Pavlína Kalvachová [email protected] Grafická úprava Markéta Chmelová [email protected]

Petr Kotas tel. 602 309 227 Vladimír Lukáš tel. 602 482 914 Jaroslav Ţítek tel. 466 263 749

Uzávěrka příštího čísla 25. května 2008.

Kvasín

Náklady na vydání tohoto čísla činí asi 10 Kč.

Zdeněk Šenkýř tel. 469 666 966

28