časopis skupiny Skanska v ČR a SR, 1/2008, roč. 16
Partner
Blízkost oboru je srdeční záležitost Jak se tiskárna mění v hotel Roh hojnosti
Editorial
Obsah Stojí za…
Milí čtenáři, když jsem před lety poprvé uléhal ve švédském Jukkasjårvi za polárním kruhem do spacáku v hotelu vyřezaném z ledu, přemýšlel jsem o tom, že exotičtější ubytování snad ani vymyslet nejde. Neuplynuly ani tři roky a v centru Prahy se na hotel mění původně secesní tiskárna. Petic ani demonstrantů přitom netřeba – projekt je kvalitní a nabízí cestu k využití už existujících hodnot novým způsobem, předsudky nepředsudky.
3
Na vrcholu
Byť speváčkou je vlastne sedavé zamestnanie
4
Po stopách architektury
Roh hojnosti
8
Město
První zelená stavba ve Stockholmu
12
Nové výzvy pro stavitele měst
13
Druhý pohled
Zelené domy aneb Přemýšlejte, než se zahrabete!
14
Šumné památky
Secesní tiskárna a její tvůrce
18
Výlet
Co ukrývá Ekotechnické muzeum v Bubenči?
20
Člověk
Architekt a mecenáš Josef Hlávka
21
Právě stavíme
Jak se tiskárna mění v hotel
22
Postavili jsme
Pracovisko pre strojné čistenie brám Hala úpravne brám
24
Expert
Blízkost oboru je srdeční záležitost
26
Za hranicemi
Znamení času
30
Zelené novinky
31
Živé stavby
32
Okolí
První cementobetonová cyklostezka vede podél Moravy
34
Ze společnosti
Kryštof a podrážky do běla
36
Kaleidoskop Trendy v postmoderní společnosti jsou často schopny oběhnout čas a samy sebe zextrémnit. Lidé si za neuvěřitelné peníze stavějí obydlí z kosmických materiálů, zahrabávají je pod zem a říkají tomu ekologie, rodiny jezdí na výlet do bývalé čistírny odpadních vod, architekti už místo domů vymýšlejí nové čtvrti a Katarína Knechtová do toho za klávesami křičí „Spomaľ!“ Poslechli jsme. I v oboru, který přetváří okolí rychlostí zdravého bagristy, je podle nás místo pro zastavení, detail, souvislost a rámec. Doufáme, že následující stránky toho jsou a každého čtvrt roku budou důkazem. Dejte nám vědět, jak jsme se trefili.
Ondřej Šuch
PARTNER, časopis skupiny Skanska v ČR a SR
Skanska – Partner ČOT 2005-2008
Vydavatel: Skanska CS a.s.; šéfredaktor: Ing. Eva Vítková; předseda redakční rady: Mgr. Oto Linhart; spolupracovníci tohoto čísla: Beáta Voskárová, Kamila Havlínová, Petr Adámek (Živé stavby), Marcela Mádrová (Za hranicemi, Město); obrazový materiál: není-li uveden jiný zdroj, pochází z archivu Skanska CS a.s.; adresa redakce: Kubánské nám. 11, 1 00 05 Praha 10; tel.: 267 095 441, fax: 267 310 644, e-mail:
[email protected]; registrační značka: MK ČR E 12503; ISSN 1802-419X; design: Petr Štěpán (Studio Najbrt); sazba: Miroslav Leixner; tisk: Tiskap, Na Louži 2a, 101 00 Praha 10-Vršovice, tel.: 267 216 800, 271 724 259, fax: 271 721 264. Foto na titulní straně: Jaroslav Boček; foto na této straně: Tomáš Kubeš Vychází 4x ročně. Toto číslo předáno do výroby: 15. dubna 2008
38
Stojí za…
…bydlení
…vstupenku
Investor novostavby zvané „Dům v lomu“ si vybral k bydlení někdejší pískovcový lom, místo navýsost dramatické, ale stejně tak neobvyklé, nacházející se jen pár kroků od Zlína-Napajedel. O to větší výzvu představovalo řešení tohoto díla pro architekta Pavla Mudříka. Ocenění „Domu v lomu“ prestižní cenou Grand Prix v kategorii novostavba jenom potvrzuje, že se jedná o architektonický počin, který je výjimečný hned v několika ohledech. Architekt se rozhodl využít ke stavbě část lomu tvořenou útesy a umístil dům do posledního kráteru tak, aby zachoval jeho reliéf a aby cesta k němu byla pro obyvatele domu vždy zážitkem.
Ojedinělou možnost seznámit se s díly více než stoletého architekta Oscara Niemeyera nabízí výstava s lakonickým názvem Architekt Oscar Niemeyer v respiriu Veletržního paláce v Praze. Fotografie známého slovinského historika architektury Damjana Prelovška představují zejména hlavní Niemeyerovo dílo, nově vzniklé město Brasília. Niemeyer navrhl klíčové stavby z železobetonu a oceli, jež rafinované prostorové vazby spojují v jeden z nejzajímavějších urbanistických celků na světě. V roce 1987 byla Brasília zařazena na seznam kulturního dědictví. Prelovškovy fotografie vyzdvihují tvarovou čistotu a invenci Niemeyerovy tvorby.
…návštěvu
…projití
Po téměř pěti letech rekonstrukce se na sklonku března otevřel veřejnosti Schwarzenberský palác v Praze na Hradčanském náměstí. Jedna z nejrozsáhlejších renesančních staveb ve městě přibyla k výstavním prostorám Národní galerie, která v ní připravila novou expozici Baroko v Čechách. Ve třech podlažích paláce je prezentováno na 160 sochařských exponátů a 280 ukázek pozdně renesančního a barokního malířství vytvořených od konce 16. století do konce století 18. na teritoriu zemí Koruny české. Opravy stály 262 milionů korun, dalších 12 milionů korun spolykaly úpravy cenných interiérů. Vedle restaurovaných stropních maleb a dalších oprav vznikly v objektu například vestavěné konstrukce ze skla a kovu, které poskytují zázemí.
Jihozápadně od centra Lomnice nad Popelkou, města proslaveného lomnickými trubičkami, se zachoval ucelený soubor podkrkonošské barokní architektury „Lomnické roubenky“. Malebné dřevěné chaloupky rostly od roku 1739 jako součást řemeslnické kolonie na nevelkých pozemcích. Jednotnou zástavbu přízemními domky s tzv. podsíněmi na třech nebo čtyřech sloupech charakterizují bohatě vyřezávané lomenice. I když se nepodařilo u všech staveb zachránit jejich původní vzhled, historicky cenné území bylo v roce 1995 vyhlášeno památkovou rezervací.
Partner 1/2008 03
Byť speváčkou je vlastne sedavé zamestnanie Text: Blanka Stehlíková, Foto: Agenturka ONI
Partner 1/2008 04
Na vrcholu
Dvadsaťšesťročná Katka Knechtová, vedúca osobnosť najúspešnejšej slovenskej hudobnej formácie Peha, je päťnásobnou držiteľkou ceny Aurel, slovenskej obdoby Grammy. Aj keď sa na slovenskej hudobnej scéne pohybuje už od roku 1997, srdcia českých poslucháčov si získala predovšetkým hitom Spomaľ. Do Prahy tentoraz prišla skupina Peha preto, aby vystúpila na plese skupiny Skanska v Obecnom dome. Počas skúšky si Katka našla dve hodinky na príjemný rozhovor. Ste momentálne to najlepšie, čo môže slovenská hudobná scéna ponúknuť. Aká bola vaša cesta na vrchol? Myslím, že sme mali šťastie. S bubeníkom Martinom Migašom sa poznáme ešte z I.M.T. Smile, ja som spievala vokály a on hral na bicie. Keď sme neskôr v jednom prešovskom protiatómovom kryte založili kapelu Peha s basgitaristom Marekom Belanským, klávesistom Ďurom Ondkom a gitaristom Kajom Sivákom, chvíľu trvalo, než sme sa zohrali a začali hudbu cítiť rovnako. Zo spolupráce s Vladom Krauszom, ktorý nás vytiahol z textárskej núdze, vzišli singly Ani neviem a Nájdeš ma. Prvé peniaze však prišli až v roku 2003, a to je od roku 1997 dosť dlhý čas, keď si uvedomíme, že niektorí členovia kapely majú rodiny. A ako ste to riešila vy sama? Ja som koncom deväťdesiatych rokov chodila do školy a bývala u rodičov, takže mi nevadilo, že zarobíme sotva pár korún. Bola som rada, že môžem vypadnúť zo školy. Čo bolo v živote kapely zlomovou udalosťou, keď sa sny začali meniť na realitu? Spievať som začala asi v štrnástich. Bavilo ma aj skladanie. Otec ma poslal
do základnej umeleckej školy, aby som sa naučila hrať na klavír. Lenže ja som bola hrozne lenivá, a tak som síce hudobku absolvovala, ale samozrejme s otrasnými výsledkami. Ale hudba ma vždy bavila a už vtedy som začala skladať. Keď sme mali absolventský koncert, rozhodla som sa priamo na javisku a zahrala svoju vlastnú skladbu namiesto povinného prednesu. Moja učiteľka si myslela, že som sa zbláznila. Hudbe sa venujem už dosť dlho a myslím, že niektoré veci sa dejú „po svojom“. Vždy, keď mal prísť nejaký zvrat, objavil sa niekto, kto to vyriešil za nás. Pokračovali sme ďalej, takže je to asi osud. Po roku prešľapovania sa o nás dozvedel šéf vydavateľstva Sony Music Bonton Robo Sedlák, ktorý si nás prišiel vypočuť a zaplatil nám nahrávku dvoch singlov, ktoré sa objavili v éteri… Koncom januára 1999 prenikla do rádií pesnička Diaľkové ovládanie, ktorá sa na dva mesiace stala najhranejšou slovenskou skladbou a otvorila cestu k debutovému albumu. Čo vás do tej doby držalo nad vodou? Asi najťažšie bolo hľadať v sebe silu a energiu a presvedčiť poslucháčov, aj keď sme vlastne nevedeli, či prežijeme
a či to má nejaký zmysel. Otázka, akým spôsobom ľuďom dokazovať, že sa naozaj snažíme a že chceme, aby naša hudba bola to najlepšie, sa nám vznáša nad hlavou stále. Našťastie vždy prišla situácia, kedy som vzala nástroj do ruky a vznikli pekné pesničky. Jednoducho – nešlo sa na to vykašľať. Bolo veľmi zvláštne, že keď už kapela získala renomé a naše pesničky zneli na každom rohu, ja som nikdy nemala ani titulku v časopise. Dnes je to úplne inak. Ak sa objaví nejaká nová „hviezdička“, okamžite sa o nej píše. Ja som bola vždy tak trochu v pozadí, a až keď som dostala prvú cenu Grammy ako speváčka roku, prebudila som nejaký záujem. Úspech je príjemný, môže však priniesť aj stratu súkromia. Ako sa vyrovnávate s cenou za úspech? Úspech vytvára určitý tlak, zvlášť keď je človek vyčerpaný, alebo má pocit, že už hudbu robiť nechce. Niekedy človek tiež nevie, kam to vedie. Ani úspešnému človeku proste nie je stále do smiechu. Jedna vec bola vynikajúca na celom tom trápení, že som si všetkým prechádzala sama a že ten úspech neprišiel naraz. Neustále bol predo mnou kopec práce a navyše si aj chlapci v kapele dali vážne záležať, aby som sa do seba nezahľadela.
PARTNER Partner1/2005 1/20081505
Nedali mi čas ani priestor. Na ostatných ľuďoch napríklad z branže možno vidieť, že sa človek môže zblázniť sám zo seba a pokaziť si život tým, že je super a že má kopec peňazí. Našťastie si vážim aj iné
A ako ste to vyriešila? Skoro som sa zložila, bolo to neľahké obdobie, hlavne bolo náročné psychicky. Vojdete do potravín, všetci stíchnu… Časom to odišlo, bola som len unavená.
spomaľ“ pomáha, keď sa hlásia správy z ciest. Na Slovensku sa hrala tiež veľa na pohreboch, dokonca vyšiel článok, že som pohrebná speváčka. Je veľmi pekné, že sa so mnou takto ľudia lúčia so životom a že si vyberajú práve Spomaľ na poslednú cestu. Zaujímavé je, že u nás sa ujala práve pesnička Spomaľ, kde hráte len vy sama na klavír. Líši sa nejako české a slovenské obecenstvo? Skladby Spomaľ sa tu v Českej republike hrozne báli, hlavne vydavateľstvá. Asi preto, že rádia milujú piesne, ktoré sú „našľapané“ s jednoduchým, ľahko zapamätateľným textom. Na Slovensku to fungovalo veľmi dobre. Keď sme vydali album Deň medzi nedeľou a pondelkom, každý, kto si ho vypočul, povedal, že Spomaľ je super. Tu v Čechách sa to nakoniec tiež chytilo, a na moje prekvapenie sa táto pieseň stala skutočným hitom. Ja som to sledovala len z diaľky, pretože sme v tom čase hrali na Slovensku. Tam som pochopila, že hudba oslovuje emocionálne a že poslucháči cítia všetci rovnako, či už na Slovensku alebo v Čechách.
veci. Popularita je samozrejme príjemná. Na druhej strane však existujú obdobia na nevydržanie, keď aj ja mám všetkého plné zuby. Keď sme veľa koncertovali, čo bolo práve so singlom Spomaľ, a ja som prišla na pódium, bolo mi divné, prečo ma fotia a na čo sa publikum prišlo pozrieť. Zvláštne bolo, že tieto negatívne myšlienky mi napadali, keď nás zastihol vlastne ten najväčší boom.
Partner 1/2008 06
Znamená to, že ste spomalila? To je zvláštne, že ľudia sa chytia len sloganu. Ale v texte ide v skutočnosti o niečo úplne iné. V podstate tam nejde o sklamanie, ale o to, ako ľudia, ktorí spolu žijú, jeden druhého vnímajú. Jeden vníma na 99 % a ten druhý len na 50 %. Nemôžu sa stretnúť v určitom bode. Človek má pocit, že niekam uteká, že vo vzťahu vznikla trhlina. Okrem toho je Spomaľ skvelá pesnička pre vodičov. „Tak
Kedy ste si uvedomila, že máte talent? Ja som to pochopila pri skladaní. Ide mi tak nejako prirodzene. Napríklad keď som chcela vytvoriť nejakú melódiu, išlo mi to dosť ľahko, aj keď som pochopiteľne musela premýšľať a hocikedy som to hneď nedokázala. Asi vtedy mi „docvaklo“, že mám fakt talent. Pretože veci, ktoré sa museli ostatní učiť, mi šli samé od seba. Stačilo skutočne vnímať, spievať a veľa o speve premýšľať. Dá sa povedať, že k hudbe som sa dostala vďaka otcovi, ktorý hral v kapele
Na vrcholu
predznamenával celý film. Tej piesni som sa snažila ponechať emotívnu atmosféru, aby sa dotkla sŕdc poslucháčov a prehovorila im priamo do duše.
na basu. Mám ešte o štyri roky mladšiu sestru a otec to mal rozdelené. Jedna bude hrať futbal, ktorý tiež miloval, a druhá bude robiť hudbu. Teraz sa otec k hudbe vrátil, takže zase hrá v kapele. Vznikla tak celkom zaujímavá situácia, pretože mu môžem vracať jeho kritiku. Ale vážne, rodičia mi od začiatku fandia, aj keď z ich pohľadu mohla byť moja voľba dosť neistá. V decembri ste predstavila pieseň k novému filmu Juraja Jakubiska – Bathory, ktorú ste nazvala Môj bože. Ako ste s ňou spokojná? Verím, že tam niekto hore dozerá na spravodlivosť, na nejakú rovnováhu medzi všetkým na zemi a vôbec na svete. Keď vás požiadajú, aby ste zložili pesničku pre veľkofilm, navyše pre takého úžasného umelca, ako je Juraj Jakubisko, je to nádherná výzva. Ja som sa strašne tešila, pretože som vždy túžila robiť niečo pri filme, nehovoriac o tom, ako ma baví skladanie. Produkcia mi poslala žalm, ktorý sa v určitom fragmente objavuje v scénickej hudbe, a ja som z neho mala vytvoriť mediálny hit, ktorý by
Ako vôbec tvoríte? Nechajte čitateľov nahliadnuť do vašej umeleckej kuchyne. Tak v tej kuchyni je to také zvláštne, objavujú sa rôzne možnosti. Jednu z nich napríklad ponúkajú hudobné nástroje ako také. Keď si sadnem za klavír a hrám si, asi sa dostávam do alfa hladiny. Raz v lete som sa pozrela z okna a susedky sa práve opaľovali za plotom. Deti sa hrali v bazéne a ja som sa škrabala na hlave, čože si s tým textom počnem. Predstavte si modlitbu Otče náš a urobte z toho pieseň do rádia. To je takmer katastrofa. Je to také starosvetské. Ale nakoniec, ja neviem ako – dva dni som bola mimo. Nepamätám si to už presne, ako tá pieseň vznikla. Fakt neviem. Len som si sadla za klavír, hrala a proste… Uvedenie filmu o slávnej Čachtickej pani sa akosi zdržalo, nemáte strach, že to ovplyvní aj prijatie tejto pesničky? Trošku ma mrzí, že to nejde tak, ako má. Ja som sa to dozvedela až nedávno od kolegov, ktorí to našli na internete. Ten singel sa začal hrať, pretože film mal mať premiéru v januári, ale teraz je posunutá až na jún. Je to zvláštne. Bolo s tým kopec práce, ale je ťažké niekoho súdiť a riešiť, čo sa vlastne stalo. Máte za sebou už päť albumov, ako plánujete pokračovať? Stále mi napadajú nové hudobné motívy. Viac ako pol roka intenzívne skladám, a ani
neviem, čo ma viac uspokojuje, či skladanie alebo spev a koncerty. Vždy keď niečo zložím, automaticky aj spievam. Chcela by som zložiť ešte veľa dobrých pesničiek, na ktoré by ľudia reagovali a mali z nich radosť a dokázali ich prežívať, tak ako ich prežívam ja. Uvedomujem si, že som sa posunula ďalej. Moje skladby sú teraz o iných veciach. Okrem toho som došla k novému spôsobu spevu a mám aj materiál na nový album. Ako sa bude líšiť od tých predchádzajúcich? Nie sme kapela, ktorá by na jednom albume hrala metal a na ďalšom pop. V takomto prípade by bola zmena markantná. Nám ide o pesničku, a tým sú aranže vlastne dané. Pre niekoho sú príjemné a zaujímavé, z pohľadu iného sa zase môžu opakovať. Jemné nuansy vysleduje poslucháč napríklad až po piatom počutí. Sú vo zvuku aj v aranžoch. A kedy sa môžeme naň tešiť? Myslím, že čo najskôr… Ako si udržujete svoju dobrú náladu a svoj povestný elán? Na kočovný život som si už zvykla a zvládla som krízy, keď mi všetko išlo na nervy. Ja sa rada smejem, a keď sa bavím s ľuďmi, som úplne v pohode. Ale hlavne ma drží hudba, a tú robím hlavne kvôli poslucháčom. Jedna vec ma ale na tom všetkom štve – cestovanie. Neviete si predstaviť, aké je to sedavé zamestnanie, byť speváčkou. V podstate sa „usadíte“. Nezriedka prejdeme za víkend 2 000 km, a to je pri dnešných cestách fakt masaker. Ale už teraz viem, že sa do Prahy rada vrátim.
Partner 1/2008 07
Roh hojnosti Text: Věra Kešnerová, Foto: Archiv architektury NTM v Praze
Slovo keramika má původ v řeckém slově znamenajícím „roh“, jejž naši předci používali jako pohár. Odtud se název přenesl i na nádoby z hlíny a později na hliněné výrobky upravené tvarováním a pálením. Je to nejstarší uměle vyráběný materiál, známý už z mladší doby kamenné. Partner 1/2008 08
Po stopách architektury
Kamenina a hrnčířské zboží patří mezi hodně staré materiály. Zmínky a pozůstatky po kameninových kanalizačních troubách pocházejí už z třetího tisíciletí před naším letopočtem. Pod pojmem „kamenina“ jsou definovány většinou poměrně silnostěnné keramické materiály, obvykle glazované, které mají velmi nízkou nasákavost střepu. Počátky její průmyslové výroby u nás sahají do konce 18. století, kdy v Břasích při výrobě kyseliny sírové už v r. 1792 používá J. D. Starck kameninové retorty a od r. 1826 dodává kyselinu v kameninových nádobách vlastní výroby. Druhová rozmanitost Keramika bývá dělena na keramiku hrubou (vyráběnou z hrubé hlíny), kam patří cihlářské výrobky a stavební a sanitární keramika, trouby a trubky, střešní tašky, a keramiku jemnou (vyráběnou z jemné hlíny), ke které náležejí ostatní keramické výrobky – pórovina, kameninová hrnčina (varná kamenina), kamenina, poloporcelán a porcelán. Tak zvaná krátká, rychle vysychající hlína se užívá pro sochařské účely, mastná dlouhá hlína je surovinou pro hrnčířský kruh a tradiční keramiku. U póroviny se podle technologie výroby rozlišuje fajáns (výrobky z jemné póroviny s bílým střepem s bílou polevou a průsvitnou glazurou) či majolika (jemná pórovitá keramika ve hmotě zbarvená s glazurou a malovanými vzory) a trvanlivější kamenina. Glazura (z francouzského „glazures“ či anglického „glazes“) je poleva dodávající keramice lesk a nepropustnost, může být jednostranná nebo oboustranná, zdobená malbou, tiskem nebo plasticky. Zdravotnická keramika V úzké návaznosti na rozvoj osobní a veřejné hygieny znamenal přelom 19. a 20. století nové uplatnění obkladových materiálů v interiérech. Pórovinové obkládačky továrně vyráběné začínaly nacházet své místo v hromadně budovaných koupelnách, lázních, různých veřejných budovách, kuchyních i jídelnách, nemocnicích, obchodech,
potravinářských zařízeních. Neplnily zde už jen funkci dekorativní, ale také tu praktickou a hygienickou s minimálními nároky na údržbu a téměř neomezenou trvanlivostí. Historie výroby sanitární keramiky u nás začíná v r. 1884 ve znojemské továrně založené R. Ditmarem a v keramickém závodě v Teplicích. Už od počátku 20. století první katalogy nabízely barevnou (v hnědém a žlutém provedení) glazovanou zdravotnickou keramiku. V letech 1924 až 1928 byla jako první v Evropě ve znojemské továrně zahájena výroba velkorozměrových výrobků – koupelnových van, dvoudřezů, výlevek, velkorozměrových umyvadel apod. Obklady a dlažby ve všech podobách Archeologické nálezy barevně emailovaných cihel i glazovaných a malovaných dlaždic svědčí o tom, že jejich výrobu ovládali Egypťané, Asyřané, Babyloňané i Peršané, kteří byli v tomto oboru mistry. Je zajímavé, že staří Řekové a Římané se výrobě keramických dlaždic až na výjimky nevěnovali ani nepoužívali glazury, přestože tyto techniky znali. Zvláštní kategorií je barevná mozaiková výzdoba, která se objevuje v mnohých raně křesťanských stavbách už ve 4. a 5. stol. i v interiérech císařských sídel. Vypovídá o dokonalosti a kvalitě jejich tvůrců – viz Samarkand, jedno z nejstarších měst střední Asie s množstvím staveb obložených keramickými mozaikami. Pronikání Maurů do jižního Španělska začátkem 8. stol. přineslo oživení ve výrobě glazované keramiky na území Evropy. Maurská záliba ve vyumělkované zdobnosti spojené s matematickou symetrií není nikde tak patrná jako v královském paláci Alhambra v Granadě ze 13. století. Výroba emailových nástěnných dlaždic se o století později rozšířila do dalších evropských zemí, zejména do Francie a Itálie, kde se stala vzorem pro „italskou majoliku“. Glazované kachle Novým keramickým výrobkem, který se začíná v Evropě objevovat již od 12. století, je kachel, postupem času glazovaný,
nejprve s průsvitnými a později zelenými, někdy i hnědými polevami. Kamna se stala charakteristickým otopným zařízením užívaným severně od Alp, nejprve v klášterech (13. a 14. stol.), od 15. století v hradních komnatách, bohatých patricijských domech a nakonec i v měšťanských domech s postupným technickým zdokonalováním. S fenoménem výroby a užívání kachlových kamen se běžně setkáváme v Evropě až do 1. poloviny 20. století a v rámci restaurování a uměleckého řemesla dodnes. Na Jubilejní výstavě v Praze v roce 1891 se zaskvěl krásný barokní krb vyrobený v Praze podle návrhu akademického sochaře profesora Kloučka. Přelom 16. a 17. století představoval pro keramickou výrobu přechod k manufakturní výrobě, zejména ve Francii. V průběhu 17. století se objevila silná konkurence v podobě delfských obkládaček malovaných modře na bílém emailu podle čínských vzorů a napodobujících východoasijský porcelán. Skvělé ukázky se zachovaly např. v zámku bavorských králů v Nymphenburgu u Mnichova. V polovině 18. století se objevuje další novinka ve výzdobě dlaždic a obkládaček – potisk. Syn knihtiskaře z Liverpoolu J. Stadler použil pracovní postup ve své podstatě používaný dodnes. Následující století znamená velký rozmach a zdokonalení výroby dlaždic a obkládaček ve všech evropských zemích v úzké návaznosti na rozvoj průmyslu vůbec. Ve druhé polovině 19. století poměrně rychle vznikaly moderní továrny v Německu, Francii, Anglii a v Čechách, které ve výrobě uplatňovaly nejmodernější vynálezy a objevy. Konec 19. století přinesl i výrobu nového typu obkládaček – bílých lisovaných, které se záhy staly velmi rozšířeným výrobním sortimentem. Postupně se ve výrobě uplatnily veškeré poznatky a objevy v oboru techniky glazování. Nejranější užití keramických dlaždic v Čechách máme archeologickými nálezy doloženo přibližně od konce 10. století. Zpravidla čtvercové dlaždice s reliéfními vzory známe již z náročných románských a gotických staveb, z pozdějšího středověku pak i dlaždice glazované či barevné. V renesančních
Partner 1/2008 09
Po stopách architektury
a zejména v barokních stavbách se zvětšuje velikost dlaždic a rozšiřuje se i jejich tvarový sortiment. Podlahy z polévaných barevných dlaždic byly v této době luxusní záležitostí. V reprezentativních místnostech aristokracie se objevují dlaždice modré a černé barvy, často také zelené a žluté (např. letohrádky Hvězda, Kratochvíle u Netolic, Kostelec nad Černými lesy apod.), v prostorách méně vznešených (chodby, síně) bývaly dlaždice režné.
desetiletích 20. století existovala na domácím trhu celá řada zavedených továren na keramické zboží s kvalitními výrobky, které odpovídaly světovým trendům. Po menším útlumu za první světové války nastal obrovský růst výroby obkladových materiálů a české obklady značek RAKO Rakovník, HOB Horní Břízy a i dlaždice z Chlumčan se používaly nejen na významných tuzemských stavbách, ale také na stavbách ve světě.
Něco z technologie Až do konce 19. a ještě počátkem 20. století se dlaždice a obkládačky vyráběly ručním formováním upravené hlíny do dřevěných nebo sádrových forem s následnými úpravami a výpalem. Převrat ve způsobu výroby nastal v druhé polovině 19. století, kdy továrna v Mettlachu zavedla progresivní metodu výroby pórovinových dlaždic, tj. lisování zvlášť připravené jemné polosuché keramické hmoty v ocelových formách vysokým tlakem. V této době se objevují tvrdé žluté a vícebarevné dlaždice (Národní divadlo), na přelomu 19. a 20. stol. nastupují tenkostěnné obkládačky s hladkým povrchem pro kuchyně a hygienická zařízení, zpočátku s výraznými tmavými akcenty pro obvodové lemy, resp. horní ukončení. Zvláštním druhem pórovinových obkládaček byly obkládačky majolikové, glazované barevnými glazurami, s reliéfně upraveným lícem s motivy květin a zvířat. Kromě obkladů stěn obchodů se těmito obkládačkami zdobily celé stěny či části stěn obrazy, a ty byly buď stylizované, anebo provedené podle skutečných obrazů, například v Praze v hotelu Paříž, v budově spolku Hlahol či v Obecním domě, kde se kromě klasické mozaiky objevila také mozaika řezaná v obraze Žně. Velmi působivý obraz sestavený z řezané mozaiky (autor J. Kohler) zdobí rakovnický kostel. Další ukázky dovednosti najdeme např. v Budapešti v termálních lázních nebo v některém z tamních hotelů. Další technologický posun nastal, když kulaté vypalovací pece nahradily pece tunelové a manuální práci mechanizace. Velikost a tvary dlaždic a obkládaček bývaly různé podle požadavků stavebníků. Zavedení kalibrace (první kalibrovací automat byl dán do provozu r. 1938 v Horní Bříze) vyneslo rychle české obkládačky s vysokou rozměrovou přesností mezi evropskou špičku. V prvních
Gaudí, tunel a kavárna Začátek 20. století mimo jiné přinesl staronové uplatnění standardních i mozaikových obkladových materiálů na exteriérech staveb. Zvláště ve Španělsku vznikla situace, která neměla v období secese v Evropě obdoby. Proslulým představitelem byl Antonio Gaudí (1852–1926) a jeho stavby v Barceloně s barevnými keramickými obklady. Přestože usiloval o zcela nové výrazové projevy, neubránil se některým islámským reminiscencím. Známé jsou např. fasáda chrámu Sagrada Familia s keramickými stromy, palác hraběcí rodiny Güellů (obložení kupole pestrobarevnou mozaikou z keramiky a skla) či dům Miláových se střechou pokrytou bílou keramikou. Bohatě zdobené barevnou keramikou jsou i stavby jiného španělského architekta L. Domenecha – Palác katalánské hudby a Barcelonská nemocnice sv. Pavla z let 1912–1924. Zcela odlišná je úctyhodná technická stavba v USA – dvoutubusový Hollandův tunel (délka tubusů 2 608 a 2 551 m, obklady RAKO) z let 1920–1927, který pod řekou Hudson spojuje New York a New Jersey. Ve své době byl nejdelším automobilovým podvodním tunelem na světě. Na jeho stěny „padlo“ 15 tisíc m2 obkládaček Tunelia (108 × 108 mm) vyrobených v rakovnickém závodě převážně v barvě bílé, modré a oranžové. Domácím reprezentantem dokonalého využití keramiky je budova pražského hotelu Prague Imperial Hotel v ulici Na Poříčí s unikátním „keramickým“ interiérem kavárny. Nárožní čtyřpatrový dům se dvěma suterény vystavěl architekt J. Benedikt ve stylu geometrické moderny, pozdně secesní s kubistickým rázem. Keramickou výzdobu provedla podle návrhů profesora dekorativního umění J. Beneše (žáka J. Plečnika) v roce 1914 rakovnická šamotka. Plastikami od sochaře J. Drahoňovského jsou vyzdobeny i další
Partner 1/2008 10
prostory hotelu. Interiérová dekorace navozuje atmosféru Egypta a Orientu. Z dalšího užití fasádních i interiérových obkladů z konce 20. a počátku 30. let minulého století uveďme např. obložení alpských tunelů, prostory ve veřejných lázních ve Vídni a Basileji, plaveckém bazénu v Hongkongu, v sanatoriu ve Vyšných Hágách ve Vysokých Tatrách nebo na budovách Všeobecného penzijního ústavu a Elektrických podniků v Praze. Z pozdější doby nezapomeňme na velkorozměrové keramické obklady stanic pražského metra, pražské hotely International a Olympik, přesnou napodobeninu mozaikové dlažby z 19. století v Národním divadle. Značku Bohemiagres (Chlumčany) má dlažba ve foyer Divadla bratří Mrštíků v Brně i v Grossmannově pasáži v Praze. Pokud se dobře rozhlédnete, s keramickými výrobky a jejich užitím se setkáte prakticky na každém kroku. Základem je surovina Obecně stále platí, že základem dlouhodobé a bohaté tradice keramického průmyslu v České republice jsou hojné výskyty mimořádně jakostních surovin, zejména kaolinů, jílů, živců i dalších. V blízkosti jejich ložisek vznikla a rozvinula se během 19. století řada výroben keramického zboží, z nichž některé existují v původních lokalitách dodnes. České keramické obkladové materiály si udržují dobré jméno mezi evropskými výrobky tohoto druhu hlavně díky proslulé kvalitě českých keramických surovin, díky zkušenostem našich keramiků a do třetice také díky používání moderních technologií na špičkovém technologickém zařízení.
Pavel Janák: Veřejné lázně v domě Městské spořitelny v Náchodě, 1928–1930 Josef Havlíček: Nájemný dům v Letohradské ulici, Praha 7, 1938 Jiří Kan, František Albert Libra: Masarykovo sanatorium pro léčbu TBC ve Vyšných Hágách, 1933–1938 Vladimír Frýda: Cvičná kuchyně v budově obecných a měšťanských škol v PrazeVysočanech, 1929–1935 Ladislav Machoň: Interiér automatu Koruna na Václavském náměstí v Praze, 1931 Leo Lauermann: Kancelářský nájemný dům Československé vzájemné pojišťovny ve Vladislavově ulici, Praha 1, 1937-–1938
Partner 1/2008 11
První zelená stavba ve Stockholmu Zdroj: Worldwide, Skanska AB
V souladu s požadavky na ochranu životního prostředí staví Skanska jednu z největších kancelářských budov ve Stockholmu Hagaporten III. Tato stavba odpovídá statutu ekologického stavitelství (Green Building), který spočívá v šetrnějším využívání vody, energie a materiálů a v omezování dopadu na lidské zdraví a na životní prostředí počínaje výběrem lokality přes design, stavební práce a údržbu až po likvidaci, tedy v průběhu celého životního cyklu stavby. Budova o více než 28 000 metrech čtverečních kancelářských ploch spotřebuje o 25 % energie méně, než požaduje švédský standard. Podle slov Hanse Wallströma, manažera pro životní prostředí Skanska Commercial Development Nordic a partnera v Evropské komisi pro projekty ekologického stavitelství, je jeho cílem dosáhnout toho, aby do roku 2010 všechny nově zahájené projekty Skanska Commercial Development Nordic v průměru splňovaly normu ekologického stavitelství.
Partner 1/2008 12
Město
Nové výzvy pro stavitele měst Přes polovinu obyvatel zeměkoule dnes žije ve městech. Silný trend urbanizace vytváří celou řadu nových příležitostí – ve městech roste poptávka po nových bytech, pracovních místech a komunikacích. Příležitost využít bohatých zkušeností „stavitelů měst“ spatřuje i nově jmenovaný prezident skupiny Skanska Johan Karlström. Skanska se podle jeho slov může více zapojit tím, že se zaměří na větší počet měst a že rozšíří své služby v těch městech, kde se dosud soustřeďovala pouze na určitý sektor. „Na domácím trhu jsou města, která zažívají výrazný růst a v nichž zatím nepůsobíme vůbec. V jiných městech jsme zase silní jen v určitém sektoru, a nyní je na čase tyto síly spojit,“ říká Karlström. Loňský rok byl zlomový, počet městských obyvatel na zeměkouli dosáhl 51 procent. V nejvyspělejších regionech, jako je Evropa, Severní Amerika, Austrálie a Nový Zéland
a Japonsko, jsou tato čísla ještě podstatně vyšší, v roce 2007 zde městské obyvatelstvo tvořilo 74 procent populace a předpokládá se, že v roce 2020 bude v těchto regionech žít ve městech 78 procent z celkového počtu obyvatel. Tento trend vytváří velkou poptávku po stavebních a developerských službách – je zapotřebí více a lepších bytů, pracovních míst, škol a nemocnic a poptávka po stavebních službách vzrůstá i v oblasti dopravy, vodohospodářství a energetiky. Skanska už po celá desetiletí přispívá ke zlepšování života lidí a životního prostředí ve městech. Například ve Stockholmu se se stavbami, které prováděla Skanska, setkáte doslova na každém kroku – ať jde o byty, pracoviště nebo komunikace. Mezi největší stavební dodavatele patří Skanska v Londýně a v New Yorku a klíčovou úlohu hraje i v mnoha dalších světových metropolích, jako je Praha, Varšava, Oslo nebo Helsinky.
Partner 1/2008 13
Pokud vidíte tento nápis, předchozí čtenář si už vzal brožurku o možnostech energetických úspor. Jsme rádi, že mu připadala užitečná. Pokud ji chcete také, stáhněte si ji na www.skanska.cz nebo nám napište na
[email protected] a my vám ji pošleme. Rádi.
Zelené domy aneb Přemýšlejte, než se zahrabete! Text: David Nesnídal, MF Plus, Foto: Radim Beznoska
Partner 1/2008 14
Druhý pohled
Ekologický argument, hledisko energetických úspor, ochrana před hlukem, ale i obyčejná touha po odlišném způsobu bydlení – všechny tyto aspekty dohromady, stejně jako každý jednotlivě, mohou člověka přimět k rozhodnutí postavit si dům krytý zemí. První domy se zemní pokrývkou se začaly stavět v USA počátkem 70. let. Co k tomu Američany motivovalo, nebyl ani tak náhle probuzený ekologický cit, jako spíš náhle propuknuvší energetická krize, která připomenula zapomenutou cestu šetrnosti. Domy chráněné zemí navíc dobře odolávají hurikánům. Přesto ani ve Spojených státech nejde o masový fenomén – příbytků zasypaných hlínou je tu dnes kolem sedmi tisíc a narazíte na ně hlavně v rozlehlých prériích Indiany či Illinois, kde jsou schované v terénních vlnách. U dálnic vznikají motely vyhloubené v zemi, aby tlumily hluk projíždějících aut. U nás byl první obytnou stavbou zabudovanou v zemi dům pana Veselovského; podnikavý stavitel využil protihlukový svah za svým domem a vestavěl do něho nové obydlí, v němž zúročil dlouholeté zkušenosti ze staveb tunelů metra. Pravými českými průkopníky ve všech významech toho slova jsou však v oboru domů krytých zemí manželé Helena a Luděk Frkalovi z Jižního Chlumu na Zlínsku. Byli to oni, kdo stál u zrodu chlumského ekosídliště, které dnes čítá čtyři obývané a jeden rozestavěný zemní dům a na dvou parcelách se do budoucna ještě uvažuje o třech terasových domech.
Domů krytých zemí byste v současnosti u nás napočítali maximálně do dvaceti, takže je zřejmé, že nejde o masový fenomén. Drtivá většina lidí dává přednost tradičním způsobům bydlení, byť i ona už stále častěji akceptuje moderní technologie, které umějí šetřit energie a zároveň jsou ekologicky citlivé. Zelené domy jsou prostě jednou z možností, jak se dá bydlet a žít. Jako všechno kolem nás mají své výhody i nevýhody. Pro jejich zastánce převažují výhody, kritici jsou zdrženlivější a ve výčtu výhod skoupější. Být o krok napřed Výstavba speciálního zemního příbytku může sice stát až o patnáct procent více než srovnatelný běžný dům, ale propagátor krytých domů vám řekne, že vyšší náklady na stavbu převáží výhoda úspory za elektřinu či plyn, respektive za topení. Domy kryté zemí mívají svou jedinou otevřenou stranu obrácenu k jihu, aby co nejvíce energie načerpaly od slunce. Důmyslná vzduchotechnika spolu s důkladnou izolací stropu, podlahy i stěn umožňují také cíleněji než v běžných domech využít teplo z různých domácích spotřebičů. Nejsou tu „studené zdi“, což je velké plus. Vzduchotechnika samozřejmě zajišťuje dostatečné větrání, takže není problém
s vlhnutím ani s plísněmi. Podstatnou roli hraje vrstva zeminy chránící dům. Ta vyrovnává teplotu – v létě dům ochlazuje, v zimě zahřívá. Některé zemní domy dosáhly takového souladu vzduchotechniky a dobré izolace včetně hlíny, že se obejdou i bez topení. Ale… To zároveň vyžaduje od jejich obyvatel zvýšenou pozornost vůči počasí, jakési trvalé strategické zaujetí s ohledem na tepelný komfort domu a jeho setrvačnost; nemohou větrat, kdy se jim zlíbí, musejí neustále uvažovat trochu meteorologicky a termodynamicky, přičemž musejí být pořád „o krok napřed“ před obyvateli běžných domů, asi jako vzduchoplavci v balónech před cestujícími v jumbu. Zastánci zemních domů by možná řekli, že pěstování téhle anticipace je další z nových kvalit života, které jim jejich bydlení přináší, skeptici by naopak mohli tvrdit, že jim tato trvalá ostražitost z pestrosti života poněkud ubírá. Ovšem to je esejistika, důležité je, že až tříčtvrtinová úspora energií může vrátit náklady na dům do patnácti let! Ale je tu další ale… Zemní neznamená pasivní Například Milan Hron nezabudoval svůj dům do žádného kopce, ale vystavěl jej na rovině
Partner 1/2008 15
Druhý pohled
v Květné nedaleko Poličky. Obývá tedy jakýsi miniaturní Říp, který, zasazen v dosti větrné krajině, nemá zdaleka tak výrazné izolační a úsporné vlastnosti, o nichž propagátoři zemního bydlení mluví jako o samozřejmosti. V domě Milana Hrona se normálně topí, ačkoli ve srovnání s obdobně velkými standardními domy spotřebuje pětinu topného dřeva. Je však třeba připočíst i elektřinu, a za tu Milan Hron zaplatí kolem 30 000 korun za rok. I to je důvod, proč chce, aby zdejší častý vítr v budoucnu roztáčel jeho vlastní větrný generátor. Ludvík Trnka z Ekologického institutu Veronica připomíná, že koncepce domu chráněného zemí vůbec nesouvisí s tím, kolik dům spotřebuje energie. Může být pasivní, může být nízkoenergetický, ale může se z hlediska spotřeby chovat také jako úplně obyčejný
Partner 1/2008 16
dům. Jde o koncepci, které odpovídá celá škála potřeby. Záleží na tom, jak je konkrétní dům navržen, spočítán a následně postaven. Ludvík Trnka ještě podotýká, že ekologické hledisko bledne úměrně tomu, jak velkorysé je pojetí betonového tělesa, i když bude následně zasypáno hlínou, oseto trávou a osázeno plodinami. Také Jan Bárta z Centra pasivního domu zdůrazňuje, že v žádném případě nelze dát rovnítko mezi termíny „dům chráněný zemí“ a „pasivní dům“, který je definován jako „budova s komfortním vnitřním prostředím v zimním i v letním období a s natolik nízkou spotřebou tepla na vytápění, že nepotřebuje standardní vytápěcí systémy“. Uměřenost krtkova dortu Ať člověk staví obydlí pouze pro sebe, či pro
svoji rodinu, vždy s ním spojuje svoji delší budoucnost. A je-li vyrovnaného uvažování, neupíná se jen k jediné myšlence; k nebeské úspoře, k jezevčímu úkrytu před civilizací nebo k totálnímu návratu k přírodě, jak se o to kdysi pokusil spisovatel Henry Thoreau. Také nehovoříme o srubu nebo zemljance, ale o domě, byť zčásti zapuštěném v zemi. Přesněji – o domě zapuštěném až ze tří čtvrtin. A právě o to jde přinejmenším rovnocenně jako o celoživotní úsporu otopu: jde o rozhodnutí, vůli a chuť v takovém domě žít. Rozhodně to totiž není spásný recept na pohodu bydlení. Vždyť zatímco stavitel zemního domu bude vychvalovat „světelné studny“, většina lidí si nedovede představit dům bez oken. Proti argumentu bezpečnosti, kterou domu zajišťuje zemina ze tří stran i střechy, lze vyrukovat s klaustrofobickým pocitem z bunkru, umocněným tunami hlíny kolem. Větrání provázené průvanem s poletujícími záclonami se také přece jen liší od trvalé „ventilace“ zajišťované vzduchotechnikou. Přichází-li pak na přetřes estetické hledisko, promění propagátor domů krytých zemí obranu v lehký útok, když připustí, že tyto stavby nemají ambice uspokojovat majitelovy „exhibicionistické potřeby“, nestavějí „na odiv majetek a moc“, zkrátka nebijí do očí svou „pompézností“. A to je docela přesné. Nenápadnost je generální dojem, jímž působí na kolemjdoucí chodce. Ti tak sice nebudou uchváceni výjimečnou architekturou, ale na druhou stranu ani neutrpí estetický šok z nazdobeného patrového dortu.
Ještě k trvanlivosti: Helena Frkalová argumentuje, že klasický dům se vlivem povětrnostních jevů opotřebovává mnohem více a rychleji než dům krytý zemí. Běžný dům je tedy třeba více opravovat a jeho životnost je stejně menší než u dobře provedeného zemního domu. Co říci než: to se uvidí. Neboť při vší úctě k zemní alternativě, její nejstarší realizace mají za sebou čtyřicet let, což je přibližně doba, která uplynula od natočení Noci na Karlštejně… A v duchu příběhu snad tedy můžeme smířlivě říci: de gustibus non est disputandum (volně přeloženo: proti gustu žádný dišputát).
Partner 1/2008 17
Secesní tiskárna a její tvůrce Text: Zdeněk Lukeš, Foto: Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT v Praze
Partner 1/2008 18
Šumné památky
Autorem architektonického řešení bývalé tiskárny Unie na pražském Novém Městě je dnes již zapomenutý projektant Karel Herman. O jeho životních osudech nevíme nic. Ke svému jménu někdy připojoval titul „inženýr“, ale ten nebyl dříve chráněn, a tak jej často používali i absolventi průmyslových škol. Není však vyloučeno, že Herman absolvoval alespoň několik semestrů na pražské technice. Každopádně to byl velmi nadaný architekt. V letech 1908–14 byl silně ovlivněn asketickým stylem tzv. moderny, k níž položil u nás základy Jan Kotěra v polovině první dekády 20. století (vlastní Kotěrova vila na Vinohradech, Laichterův dům tamtéž nebo věž Vršovické vodárny v Michli, mimo Prahu pak zejména budova královéhradeckého muzea). Moderna zcela zavrhla typickou secesní naturalistickou dekoraci průčelí a nahradila ji kombinací režného zdiva a drsných omítek. Domy v tomto stylu měly přehledně řešenou dispozici a velká okna. Herman složil v roce 1907 stavitelské zkoušky a začal působit ve dvou pražských lokalitách: v Dejvicích a na Smíchově. V dejvické Eliášově ulici navrhl nárožní dům čp. 327, o kousek dál v ulici Srbské pak dva menší činžáky čp. 347 a 348. Všechny tyto stavby nesou atributy kotěrovské moderny, jak jsme je popsali výše: drsné omítky se střídají s pásy neomítaného zdiva. Podobně jsou koncipovány i četné Hermanovy družstevní a činžovní domy ve smíchovských ulicích Na Březince (čp. 1150, 1158, 1159, 1179), U Nikolajky (1240), Na Václavce (1238, 1263, 1324), Tiché (1293) nebo Nádražní (33, 1272). Pocházejí vesměs z let 1907–14 a opět připomínají práce architektů Kotěrova okruhu. Některé z nich jsou postaveny na prudkém svahu a mají zajímavě řešené vstupy, jejich součástí bývají i velkoryse řešená venkovní schodiště. Po skončení první světové války Herman pokračuje v projektování domů ve smíchovské oblasti. Na průčelí se začínají také objevovat prvky ovlivněné kubismem a nastupujícím stylem art deco. Sem patří domy v ulicích Na Březince a Na Václavce (čp. 1368, 1369, 1370), Čajkovského (1306), vila U Šalamounky (1551) a také tři stavby v jiných pražských čtvrtích: vila v trojské ulici Nad Kazankou čp. 186, dejvický dům v Kafkově ulici čp. 527 a konečně činžák v žižkovské ulici Fibichově, čp. 1526. Tyto stavby z let 1920–28 patří vesměs k výrazným objektům. Další stopy se ztrácejí a osudy Karla Hermana neznáme. Nejvýznamnějším Hermanovým dílem je však bezesporu budova tiskárny Unie v ulicích Svobodova a Na Děkance. Byla – jako jediná Hermanova stavba – publikována v odborném
tisku (nepočítáme-li reprodukci některých smíchovských domů v málo dostupné publikaci Nájemné a rodinné domy 1920–22), a to hned v prestižním Architektonickém obzoru, ročník 1908. Herman vypracoval projekt fasád pro ing. Františka Zvěřinu, u něhož tehdy pracoval. Budova tiskárny je navržena ve stylu pozdní secese, má železobetonovou konstrukci, fasády s typickými segmentovými štíty a s vápennou omítkou; průčelí bylo rovněž střídmě doplněno sgrafity. Později byla stavba rozšířena o další část, ale dekorativní prvky byly převzaty i na ni. Každopádně je tiskárna jedním z mála kvalitních příkladů secesní industriální stavby v Praze (srov. např. s objektem Fuchsovy továrny na Vinohradské třídě od architekta Bruno Bauera, čp. 2405, areálem Odkolkových mlýnů ve Vysočanech od Huberta Gessnera či objektem bránických ledáren Josefa Kovařoviče). Proto si zaslouží respekt a citlivou adaptaci pro novou funkci.
Partner 1/2008 19
Výlet
Co ukrývá Ekotechnické muzeum v Bubenči? Text: Blanka Stehlíková, Foto: Archiv architektury a stavitelství NTM
Víkend v metropoli se dá trávit různými způsoby. Někteří ji opustí už v pátek, aby si mohli užívat venkovského vzduchu, jiní musejí zůstat. Ale i v Praze lze trávit volné dny příjemně a zároveň nevšedně. Co byste řekli návštěvě podzemí?
Kanalizační síť ústí v Ekotechnickém muzeu v Praze-Bubenči. Tady najdete skutečný technický unikát, totiž starou kanalizační čistírnu, která nemá v evropském měřítku obdoby ani konkurenci. Unikátní čistička je ukázkou řemeslného fortelu a stavitelských dovedností našich předků. Její spuštění definitivně proměnilo tvář Prahy, která ještě
Partner 1/2008 20
v 19. století vyhlížela jako ve středověku – splašky se vylévaly z oken na ulici nebo přímo do Vltavy. Tak to chodilo až do roku 1906, kdy byla po 11 letech stavebních prací spuštěna městská kanalizační síť. Jejím projektantem byl slavný anglický stavitel William Lindley a tvořilo ji 100 kilometrů podzemních stok, které ústily právě do bubenečské čisticí stanice. Klenby podzemních stok se stavěly z cihel různých tvarů a každá z nich přicházela na
stavbu zvlášť zabalená. Zedníci jim říkali zvonivky, protože nejprve na ně poklepali kladívkem a pouze v případě, že správně zvonily, mohli je použít na stavbu, jinak je vraceli k reklamaci. Srdce staré čistírny tvořila strojovna se dvěma parními stroji, které kdysi poháněly čerpadla. Oba jsou dodnes funkční a do chodu se uvádějí dvakrát ročně. Nejdřív se ale musejí důkladně promazat a teprve pak se může zatopit pod kotli – rozehřát je na správnou teplotu prý trvá celé dva dny. Čistírna poctivě sloužila svému účelu až do roku 1967, kdy byla spuštěna moderní mechanicko-biologická čistírna na nedalekém Císařském ostrově. Kvůli potížím nové čistírny však historická budova zůstávala jako záloha pro případ nouze a původní usazovací nádrže sloužily jako manipulační jímky na kal z nové čistírny ještě počátkem 80. let. A právě ono nekonečné přesluhování je nejspíš hlavní příčinou, proč se stará čistírna dočkala lepších časů. Zapomenutou budovu objevili v polovině 80. let nadšenci, kteří jí začali vracet původní lesk a v roce 1991 byl areál prohlášen za kulturní památku. Do muzea se nejlépe dostanete autobusem MHD č. 131 ze stanice metra Hradčanská, který jezdí na zastávku Nádraží Bubeneč. Poté se dáte pěšky viaduktem pod trať do Papírenské ulice 6.
Člověk
Architekt a mecenáš Josef Hlávka Text: Blanka Stehlíková Tvrdohlavost, píle, neuvěřitelná pracovitost a schopnost stát za svým názorem, i když to zrovna nepřineslo velké zisky. Tyto vlastnosti spolu s nadáním udělaly z Josefa Hlávky jednu z největších osobností našich dějin. Stavby slavného architekta, stavebního podnikatele, mecenáše vědy a umění, kterého veřejnost příliš nezná, stojí v Česku, Rakousku a na Ukrajině. Když v roce 1851 završil studium na pražské technice, následovalo jeho tříleté studium na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Získal neobyčejně prestižní Římskou cenu, která mu otevřela cestu ke studiu v Itálii, ve Francii, Belgii a také v Německu. Zachovaly se jeho kresby, které potvrzují, jak celé jeho dílo rostlo z detailního poznání skvostů světové architektury. Jako hotový architekt se navíc vyučil zedníkem u Františka Šebka, v jehož závodě pracoval. Svou známou stavební kancelář mu Šebek nakonec odkázal, a tak se Josef Hlávka stal podnikatelem. Zaměstnával kolem dvacítky architektů a zvládl mít rozestavěných i 50 staveb najednou. Během šedesátých let realizoval zejména ve Vídni 142 budovy, paláce a kostely, činžovní domy, školy aj. Stavěl i v Praze a kromě jiného se podílel na rychlé záchraně poničeného Karlova mostu po katastrofální povodni v roce 1890. Projekty Josefa Hlávky charakterizovalo dokonalé zpracování s množstvím nápaditých detailů, a tak si jeho stavební kancelář záhy vydobyla zasloužené renomé. Nechat si postavit sídlo od Hlávkovy kanceláře bylo prestižní záležitostí bohatých a mocných. V roce 1861 vyhrál soutěž na výstavbu Dvorní opery ve Vídni, za tu mu císař František Josef věnoval zlatý klíč a symbolické stříbrné zednické náčiní. Známá je i jeho Zemská porodnice v Praze nebo Hlávkovy domy. To vše směřovalo k obrovské zakázce, kterou byl pravoslavný církevní soubor v Černovicích
(tehdy jako součást Bukoviny patřily k Rakousku, později Rumunsku, dnes součást Ukrajiny): je zde rezidence pravoslavného metropolity a mohutná skupina chrámů vestavěných do palácového komplexu. Když Hlávka v roce 1864 dorazil do Černovic, nebylo tam nic. Přijel do pustiny s řídkým osídlením bez jakékoliv infrastruktury. Musel vybudovat nejen železnici a získat z Vídně mistry stavebních řemesel, ale postavit i cihelny, pak teprve začít s vlastní stavbou. Není divu, že takové pracovní vypětí si vyžádalo mnoho sil najednou a že Hlávka z ničeho nic roku 1869 ochrnul na obě nohy. Jeho projektové a stavební tvůrčí období tak skončilo v 38 letech. Následovalo desetiletí léčení a lázeňských pobytů. Možná právě tato doba započala další etapu Hlávkova života – mecenáše vědy a umění. I když už nestavěl, měl stále obrovský vliv. Jeho lužanský zámek i pražský byt se staly centrem kulturního dění a střediskem obrozenecké činnosti. Přicházeli sem kromě Antonína Dvořáka i Josef Suk, Oskar Nedbal, Jindřich Jindřich, Julius Zeyer, Jaroslav Kvapil, Josef Václav Myslbek, Josef Fanta a další. V letech 1903–04 založil a třemi sty šedesáti tisíci zlatých subvencoval stavbu moderních Hlávkových studentských kolejí v Jenštejnské ulici v Praze pro nemajetné nadané studenty. Značné prostředky vložil Hlávka v roce 1890 do vznikající České akademie pro vědy, slovesnost a umění císaře Františka Josefa I., o deset let později založil Národohospodářský ústav. Další prostředky věnoval České univerzitní nadaci, České technické nadaci, Fondu manželů Hlávkových pro básnická díla, Jubilejnímu fondu při Královské české společnosti nauk pro vědeckou českou literaturu. Nejznámější je však Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, nadace, která se po jeho smrti stala univerzálním dědicem
narozen 15. 2. 1831 v Přešticích u Plzně zemřel 11. 3. 1908 v Praze, pohřben je v Přešticích
veškerého majetku a jejíž roční výnos byl ze 70 procent určen k podpoře české vědy a tvorby a z 30 procent na podporu nadaných studentů pražských vysokých škol. Nadace jako jediná přežila éru komunistické totality, je tedy nejstarší nadací u nás. Podle Hlávkovy nadační listiny se pozůstalost rozděluje potřebným dodnes. Celé své jmění 7 milionů zlatých a lužanský zámek věnoval prostřednictvím své nadace českému národu. Den jeho úmrtí zařadilo mezi letošní světová kulturní výročí také UNESCO, šíři jeho aktivit představuje výstava v Lobkovickém paláci. Právě probíhající výstavu Portae Vitae Josefa Hlávky aneb Stoletý odkaz mecenáše můžete navštívit v Lobkovickém paláci Pražského hradu.
Partner 1/2008 21
Jak se tiskárna mění v hotel Text: CHVIP, Foto: J. Boček
Partner 1/2008 22
Právě stavíme
Zcela nové využití i vzhled bude mít bývalý areál společnosti Polygrafia ve Svobodově ulici v Praze 2-Vyšehradě. Do ledna 2009 zde vznikne tříapůlhvězdičkový hotel Park Inn Praha a tiskařské stroje tak vystřídají hotelové pokoje, konferenční centrum a restaurace. To vše zde bude pod značkou Park Inn provozovat mezinárodní hotelový řetězec The Rezidor Hotel Group. Podívejme se nyní, jak taková proměna tiskárny v moderní hotel vypadá.
Historie Secesní průmyslová budova společnosti Polygrafie, dříve tiskárna Unie, pochází z roku 1907. Její výstavba přitom začala o devět let dříve podle plánů architekta a stavitele Františka Schlaffera, který v roce 1905 rozšířil původní projekt o zasklenou dvoranu. Tiskárna patřila ve své době k těm nejmodernějším v Evropě. Po roce 1918 například tiskla nové československé poštovní známky a umělecké barvotisky, které patřily k nejlepším na světě. V roce 1938 se areál tiskárny rozrostl o další část – pětipodlažní budovu. Vysoký standard si tiskárna udržela i po znárodnění a přetrval až do konce sedmdesátých let. Jedním z posledních náročných polygrafických děl, která zde byla vytištěna, bylo faksimile Vyšehradského kodexu od Karla Šejny. Krátce poté ale začaly v tehdejším Československu fungovat modernější podniky a tiskárna v Podskalí pomalu ustupovala ze slávy. Tisknout se zde přestalo okolo roku 2000 a o šest let později poškodil budovu požár. Areálu ovšem nikdy nehrozilo zpustnutí, již v roce 2004 jej zakoupila developerská společnost Red Group, která nyní zahájila jeho přestavbu. Tu provede od počátku společnost Skanska CZ. Projekt Rekonstrukce podobného objektu je samozřejmě velice náročný úkol. Změní se totiž jak dispozice, tak využití budovy.
Ačkoliv areál Polygrafie nepatří mezi státem chráněné památky, bylo nutné práce zkonzultovat s památkáři a dalšími odborníky. Důležité je to zejména proto, že vnější část objektu je součástí centra Prahy, které společnost UNESCO zapsala na seznam kulturního dědictví. Autorem projektu je renomovaný ateliér IBA Ian Bryan Architects a na projektové dokumentaci pracovala firma HELIKA. Ti projekt rekonstrukce rozdělili na několik částí, přičemž se ke každé z nich bude během přestavby přistupovat poněkud odlišně. „Průčelí stávajících křídel budovy, viditelná z ulic Svobodova a Na Děkance, budou plně zachována a ve spolupráci s památkáři zrekonstruována,“ říká projektový manažer Skanska CZ Martin Kratochvíl. Drobné úpravy budou provedeny pouze v parteru před budovou. „Tato část areálu dostane také nová okna, na zakázku vyrobená specializovanou firmou podle těch původních,“ dodává M. Kratochvíl. Uvnitř budovy již ale dojde k výrazným změnám. V prvním nadzemním podlaží vznikne recepce, hotelová restaurace a schodiště, umožňující vstup do horních pater. V nich pak budou dvoulůžkové tříhvězdičkové hotelové pokoje o výměře od 20 do 30 m2. Nových částí areálu pak bude hned několik a většina se pochopitelně bude nacházet ve dvoře. Půjde o pětipodlažní hotelové křídlo, jednoposchoďové garáže a konferenční
centrum. Na střeše stávajících částí budovy vznikne nástavba, která ovšem nebude viditelná z ulice. Základem nového hotelového křídla bude železobetonový skelet s vyzděnými obvodovými stěnami. Stejná technologie bude použita při stavbě garáží a konferenčního centra a všechny budovy dostanou supermoderní fasádu ze zateplovacího kontaktního systému, na kterou přijde barevná omítka. Na střeše centra a garáží se pak objeví zeleň. V hotelu vznikne celkem 211 dvoulůžkových pokojů, hotelová a nehotelová restaurace a konferenční centrum. Stavba Rekonstrukce byla v prosinci 2007 zahájena demoličními pracemi. Uvnitř stávajících budov zmizely některé příčky a byly připraveny otvory pro výtahové šachty. Za své vzala také střecha. Pracovníci Skanska rovněž vyhloubili základové jámy pro nové části areálu. To se psal únor letošního roku. „Nyní intenzivně pracujeme na nástavbě, tedy budoucím 6. nadzemním podlaží. Zástavba je již zastřešena ocelovou konstrukcí a probíhají betonářské práce na jejím stropě. Jednu ze základových jam již vystřídal skelet budoucího nového dvorního křídla,“ popisuje současný stav Martin Kratochvíl. Budou-li práce probíhat podle harmonogramu, předají pracovníci Skanska rekonstruovaný areál investorovi již v lednu příštího roku.
Partner 1/2008 23
Partner 1/2008 24
Postavili jsme Charakteristika stavby
Ing. Ján Kopik (*1978). Je absolventom Stavebnej fakulty Technickej univerzity v Košiciach v odbore rekonštrukcie pozemných stavieb. Po ukončení štúdia získaval pracovné skúsenosti na pozícii pomocného projektanta a neskôr projektanta pri realizácii takých projektov ako rekonštrukcia budovy SPP v Košiciach, výstavba liečebného centra Prachatice či prestavba zimného štadióna L. Trojáka v Košiciach. V súčasnosti pracuje v spoločnosti Skanska Technológie ako projektový manažér. Medzi jeho úspešné projekty, na ktorých na pozícii projekt manažéra pôsobil, patrí výstavba haly povrchových úprav a filtra pre scarfovacie zariadenie či napájanie energií pre nový scarfovací stroj.
Modernizácia haly povrchových úprav v košickom U. S. Steel spočívala vo vytvorení podmienok pre povrchové čistenie oceľových odliatkov (brám) pre ďalšie spracovanie pomocou špecializovaného strojného zariadenia. Stavebné úpravy v pôvodnej hale, ako aj montáž novej technológie, umožnili niekoľkonásobné zintenzívnie prác, ktoré sa pôvodne vykonávali manuálne. Súčasťou stavby bolo vybudovanie základových konštrukcií pre samotnú halu, základov pre strojnú technológiu, zastrešenie technologickej linky halou z oceľovej konštrukcie a v konečnej etape aj prívod médií pre napojenie technológie.
Zaujímavosť stavby Výstavba prebiehala v zložitých podmienkach jestvujúcej haly úpravne oceľových odliatkov (brám) pri zachovaní plnej prevádzky a výroby. Samotné čistenie oceľových odliatkov po ukončení modernizácie prebieha prostredníctvom usmerneného prúdu horiacej zmesi kyslíka a zemného plynu. Povrch oceľového odliatku sa takto zahreje na vysokú teplotu a následne účinkom vysokého tlaku studenej vody sa z neho nečistoty odstránia. Zariadenie dokáže očistiť povrch približne 10 tonových oceľových odliatkov za dve minúty. Použité zariadenie je jedinou technológiou svojho druhu na Slovensku.
Základné údaje o stavbe Názov
Pracovisko pre strojné čistenie brám – Hala úpravne brám
Projektant
HPK engineering a.s.
Zahájenie
Júl 2007
Ukončenie
November 2007
Investor
Tube City IMS Košice, s. r. o.
Dodávateľ
Skanska Technológie a. s.
Subdodávatelia
HS HSV, s. r. o., EZ-Elektrosystémy s. r. o., POTRUBIE a. s., EXCON Slovakia, s. r. o.
Realizačný tím
Skanska Technológie, Ing. Ján Kopik – projektový manažér
Partner 1/2008 25
Blízkost oboru je srdeční záležitost Text: Eva Vítková, Foto: Tomáš Kubeš
Partner 1/2008 26
Expert
Co bude nová struktura Skanska, konkrétně nově vzniklý segment pozemního stavitelství, znamenat pro investory a dodavatele? Skupina Skanska je nyní čitelnější a je jasné, kdo má co na starosti. Pro zákazníky to znamená, že už nebudou mít ve vizitníku dva nebo tři kontakty na lidi ze Skanska, kteří měli na starosti v podstatě totéž, jenom v jiných divizích. To samé platí i pro subdodavatele, protože on bude mít přesně definovaného svého objednatele v daném závodě nebo ve vedení společnosti.
soustředit se jednoznačně na rentabilitu a zvýšení podílu zisku na obratu společnosti. Dá se ho vůbec dosáhnout – při současném nedostatku stavebních kapacit a zvyšování ceny stavebních prací? Cesta vede přes efektivitu řízení výroby. Co to znamená? Měli bychom pracovat jen s tím, co nezbytně potřebujeme. Ukazuje se, že z hlediska trhu je důležité mít co nejvíce ochranných prvků, tedy i včetně vlastních kapacit. Nemyslím si, že je šťastné
Vloni prošla Skanska výraznou strukturální změnou. Sloučením tří divizí vznikla jedna společnost zabývající se komplexně pozemním stavitelstvím. V jejím čele stojí Jindřich Topol, muž, který se na půdě firmy pohybuje více než deset let. Jeho doménou bylo železniční stavitelství. Jak se vypořádává s novou rolí? Když přišla nabídka na tuto pozici, jak dlouho jste váhal? Bylo to těžké rozhodování. V oboru železničního stavitelství jsem byl přes 20 let. Nabídku jsem bral jako výzvu někam se posunout, a také se mi líbila nová struktura Skanska CZ, která dává prostor pro vytváření něčeho nového. Řekl bych, že sloučení divizí a vytvoření jediné složky zabývající se komplexně pozemním stavitelstvím bylo správné rozhodnutí, to vidím už teď, i když jsem ve funkci krátce. Nová struktura nám umožnila soustředit odborníky, lépe je využít a zaměřit se tak na projekty, které nabídnou dobrý zisk. Máme náskok ve vědomostech, technologiích a v kvalitě lidí, a to jsou hodnoty, kterých musíme využít.
být odkázán pouze na práci subdodavatelů. Do procesu výstavby je potřeba zapojit vlastní kapacity. A samozřejmě si vybírat jen takové projekty, které umožní přiměřený zisk a budou únosně rizikové. Myslím, že nevyužitý potenciál je i v oblasti, které se dříve říkalo vědeckotechnický rozvoj.
Pozemní stavitelství je trochu jiný obor, jak to zvládáte? Ano, je to jiné, jsou tu jiní klienti a trochu odlišný byznys. Ale manažerská práce je obdobná, o obor tu tolik nejde. Navíc je to pořád stavebnictví. Myslím si, že člověk by se měl něčím cítit, a já jsem stavař. Blízkost oboru je srdeční záležitost.
Jak se díváte na problém současného stavebnictví číslo jedna, tedy nedostatek kvalitní pracovní síly? Tato otázka hýbe stavebnictvím po celém světe, nejen u nás. V posledním období sledujeme, že došlo k odlivu pracovních sil z blízkého zahraničí, tedy hlavně ze Slovenska a Ukrajiny. V dnešní době je velká podpora vyššího vzdělávání, skoro všichni mladí už mají maturitu a nikomu se nechce pracovat v montérkách. Řešení tohoto jevu migrací pracovníků ze vzdálenějšího zahraničí je jen krátkodobé řešení. Nezbývá než ve spolupráci
Jaké bude mít společnost Skanska CZ, kterou vedete, cíle? Cílem naší firmy není růst obratu. Naše rozhodnutí pro tuto dobu je jiné, totiž
Myslíte vrátit se k vlastním projekčním kancelářím? Třeba, nebo mít skupinu techniků, projektantů a technologů, která se bude projektu věnovat od začátku do konce, tedy od projektu po vybavení technologiemi. Bez technické a technologické podpory firma nemůže být.
se státní správou znovu podporovat a vytvářet učiliště, učit mladé lidi, že řemeslo má zlaté dno a že se za manuální práci lidé nemusejí stydět. Pozemní stavitelství je stabilizované a velmi slušně zaplacenou práci v něm u nás najde každý. Řídíte zakázky pozemního stavitelství. Jaký vývoj očekáváte, ve kterém směru čekáte růst, ve kterém naopak propad? Očekávám stabilní vývoj. Může se stát, že některé segmenty budou růst rychleji, tak jako tomu bylo v minulých letech u hypermarketů a různých skladovacích hal. Momentálně je například růstový trend především v kancelářských budovách a bytových projektech, časem se to může změnit třeba na rekonstrukce historických budov nebo na výstavbu pasivních domů. Pochopitelně se vyvíjejí také nové oblasti, zejména obnovy elektráren, jejich nové bloky, úprava technologií v továrnách, čistírny odpadních vod a další – jsou to segmenty, které existovaly vždy, ale ne v takové míře, jako se rozvíjejí nyní. Ty budou v budoucnu perspektivní. Co by pozemnímu stavitelství prospělo? Zlepšit disciplínu v dodržování termínů. Mám trochu pocit, že v pozemním stavitelství existuje určitá volnost a ten zvyk není tak pevně zakořeněn. To není správně systémově ani fakticky. Pokud jsou k nedodržení objektivní důvody, musí to být předem projednané a vše písemně podložené. Je to o vnitřní disciplíně. Tu musí mít jak organizace, tak jednotlivec. Je v České republice ještě místo pro další stavební firmy? A je prostor naopak pro expanzi českých firem do zahraničí? Český trh má dostatek jak velkých, tak středních i malých firem. Další zahraniční firmy se k nám neustále tlačí, pociťujeme to hlavně v tomto období, kdy začínají přicházet do země prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie. Trh je otevřený, nikomu se nedá zabránit ve vstupu, musíme to brát jako fakt. Zásadní nevýhodou těchto nováčků na trhu je, že pracovní síla ze zahraničí je dražší než naše. Vstupy do ciziny znamenají investovat mnoho do poznání prostředí a místních pravidel, to jsou velmi drahé zkušenosti. Proto je ve Skanska pravidlo, že nejde tam, kde nemá založenu národní jednotku. Ale jinou věcí je, že lze nabízet speciální práce, speciální činnosti a ty uplatnit tak, jako například naši tuneláři ve Finsku, ve Slovinsku a řadě dalších zemí.
Partner 1/2008 27
Expert
Jindřich Topol. Na první pohled velmi decentní a uhlazený muž. Své soukromí si pečlivě hlídá a nechce do něj nechat nikoho nahlédnout. Když si s ním chvíli povídáte, objevíte šarmantního muže s jasnými názory a postoji. A také cílevědomého manažera s pokorou. Než se člověk stane vysokým manažerem, musí mít něco za sebou. Myslíte, že je možné se takto vysoko vypracovat, nebo k tomu dotyčný musí mít i předpoklady? Předpoklady jsou nezbytné. Manažer musí mít přirozenou autoritu a být vůdcem, který je ochotný jít v první linii a vést za sebou ostatní. Bohužel je takových lidí čím dál méně.
věci ke druhé. Je to hodně i o disciplíně. Další důležité vlastnosti jsou pokora a životní zkušenosti, o které se můžete opřít při rozhodování. Spí se vám dobře? Ne, se spánkem mám potíže celý život. Jak je to možné, že se vám špatně spí, když máte srovnané priority a věci pod kontrolou? Protože si neumím vysvětlit, proč se budím tak brzy ráno… Obvykle v půl páté. Jsem ranní typ, tuším že se jim říká skřivani. S tím nic neudělám, jediné řešení je jít brzy spát.
Může si dovolit učinit i špatná rozhodnutí? Manažer se nesmí bát udělat rozhodnutí, i za cenu, že se v budoucnu může jevit jako špatné. Rozhodnutí by se vždy mělo odehrát na té úrovni, kde je předpoklad získání dostatku relevantních informací. Riziko špatného rozhodnutí je vždy, ale je potřeba je co nejvíce vyloučit. Je to otázka odhadu situace… Oproti minulosti si dnes mnohem více riziko uvědomujeme, čímž nebezpečí špatného rozhodnutí klesá. Jaký jste typ manažera? Demokratický diktátor, který uznává, že metoda cukru a biče má něco do sebe. Ale teď vážně… Rád pracuji týmově a na bázi důvěry. Týmová práce je z mého pohledu mnohem lepší a dílo postupuje rychleji vpřed, je-li tým kompaktní, jeho členové mají společný cíl a vizi, a vědí, proč a kam jdou, a navzájem si věří. Nevěřím v úspěch direktivního vyžadování něčeho, o čem polovina firmy není přesvědčená. Osciluji mezi oběma polohami – pokud jde vše dobře, jsem demokratickým vedoucím, pokud ne, musím se stát přísným a nekompromisním diktátorem. Co očekáváte od svých podřízených? Že budou k firmě loajální, že se nebudou bát říci svůj názor a že budou akceptovat postoj, který se společně domluví. A že nebudou dělat podrazy! Myslím, že je lepší věnovat více energie diskusi, vysvětlování a vyjasnění si cílů než pak vzájemně bojovat a přetlačovat se. Vždy jsem se držel toho, že moji podřízení a kolegové musejí vědět, proč svoji práci dělají, jak ji mají dělat a jaký bude výsledek. Já sám se snažím se svými lidmi komunikovat a totéž očekávám od nich. Chci, abychom se o pracovních věcech navzájem informovali a aby moji lidé chodili na porady a jednání dobře připraveni. Takové konstruktivní porady, že? Ano. Hlavně musejí být pravidelné, aby si lidé zvykli a bylo to pro ně automatické. Když s něčím počítám, nemohu zapomenout a dokážu se lépe připravit. To je ta systémovost. Ta je důležitá i pro manažery… Ano, nekonečně. Jaké další vlastnosti jsou pro něj důležité? Umět se rozhodnout, seřadit si priority a umět si zorganizovat čas. Ti, co to neumějí, jsou pořád přepracovaní, protože pořád něco řeší, odbíhají od jedné
Partner 1/2008 28
Pocítila rodina vaši novou pozici? Třeba tak, že máte méně času… Myslím, že ne, že je to pořád stejné… Snažím se dodržovat přiměřený poměr mezi pracovní dobou a volným časem. Zatím se mi to daří, občas je to narušeno nějakými společenskými akcemi. Jak relaxujete? Rychle. Musím dělat jen takové činnosti a koníčky, které nevyžadují moc času. Třeba rychlá projížďka na motorce nebo tenis. Co vás na rychlé jízdě tak oslovuje? Když jedu rychle, musím se na to plně soustředit, nemůžu myslet na práci a tak se celkově odreaguji. Užil byste si ji i jako spolujezdec? To rozhodně ne! Nejezdím ani se svými syny, kteří také jezdí, občas si společně vyjedeme, ale každý na svém stroji. Když stroj neovládám já, bojím se, protože nevím, co ten, který řídí, udělá. Mám pocit nejistoty. Dokonce ani v autě to není lepší – uvolněně jezdím jen s několika lidmi. Co vám udělá radost? Pocit dobře vykonané práce. A může to být třeba jen dobře posekaná zahrada.
Ing. Jindřich Topol (*1957) Vystudoval Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině, obor stavební údržba a rekonstrukce železničních strojů. Od 1. ledna 2008 je generálním ředitelem Skanska CZ a členem představenstva mateřské společnosti holdingu Skanska CS. J. Topol je ženatý, má dva syny a bydlí v Praze.
Partner 1/2008 29
Skandinávský podpis Zdroj: Worldwide, Skanska AB
Partner 1/2008 30
Za hranicemi
Nově otevřený Clarion Hotel Sign je nejen největším hotelem ve Stockholmu, ale zároveň patrně i největší sbírkou severského interiérového designu. Každý z 558 pokojů nese rukopis některého z velkých skandinávských designérů. Jsou mezi nimi jména velikánů jako Alvar Aalto, Arne Jacobsen, Erik Jörgensen a Bruno Mathsson. Skanska vytvořila pro jejich umění rámec tím, že postavila budovu hotelu. „Stockholm získal úžasný hotel. Tým Skanska pod vedením Ulfa Jonssona se projevil jako vysoce kreativní a zkušený partner. Stavba byla odevzdána včas, ve vysoké kvalitě a za dobrou cenu. Byla to skvělá práce odvedená ve skvělé atmosféře. Doufám, že tato výborná spolupráce bude brzy pokračovat,“ řekl majitel hotelu Arthur Buchardt, který průběh stavby po celou dobu osobně sledoval. Clarion Hotel Sign je stockholmským debutem architekta Gerta Wingardha. Velkou pochvalu sklidil zejména za zadní žulové průčelí hotelu provedené bez oken. Architekt tak vyšel vstříc požadavku urbanistů, který byl diktován skutečností, že za hotelem vede železniční trať. To bylo v průběhu stavby velkou výhodou – většinu stavebního materiálu bylo možné dopravovat po železnici přímo na staveniště.
Zelené novinky Varšava Skanska staví v centru polského hlavního města novou kancelářskou budovu Atrium City, která nabídne uživatelům 20 000 metrů čtverečních kancelářských ploch. Podobně jako u dalších projektů Skanska se i v tomto případě uplatňují energeticky výhodná řešení zaměřená na úsporný provoz a co nejmenší zásahy do životního prostředí. Stockholm Půjčovna zařízení staveniště Skanska ve středním Švédsku se rozhodla inovovat osvětlovací techniku a přejít od zastaralých halogenových žárovek, které mají velkou spotřebu energie, k úspornějším CDM (Ceramic Discharge Metal Halide) výbojkám, které nabízejí lepší svítivost a značné úspory energie. CDM žárovky díky prodloužené životnosti umožní výrazné snížení nákladů na elektřinu i na údržbu. Jednu 1500wattovou halogenovou lampu
nahradí halogenidová CDM výbojka o příkonu 150 wattů. New York Skanska získala další zakázku na modernizaci zařízení na úpravu vody. Demoliční práce a vybudování nových základů pro čističku na Newtown Creek na pomezí Brooklynu a Queensu, který patří k nejvíce znečištěným vodním tokům v New Yorku, jsou součástí rozsáhlé modernizace, jejímž cílem je uvést tato zařízení do souladu s platnými státními a federálními standardy kvality a ochrany životního prostředí. Počítá se s demolicí a recyklací 17 000 metrů krychlových betonu. Pro nové základy bude třeba vykopat 23 000 metrů krychlových zeminy. Skanska v současné době pracuje v oblasti New Yorku na sedmi podobných zakázkách, z nich největší, čistička Croton na řece Hudsonu, dosahuje objemu 1,04 miliardy dolarů.
Partner 1/2008 31
Živé stavby Romance II nabídne další byty
Nosná konstrukce Sluncové je dobetonovaná
Hrubá stavba Rezidence Romantika je dokončena
Základní údaje o stavbě
Základní údaje o stavbě
Základní údaje o stavbě
Název
Bytové domy Romance II, 2. etapa
Název
Název
Rezidence Romantika
Lokalita
Bratislava
Lokalita
Praha 22-Uhříněves
Investor
Investor
Skanska Program Start, s. r. o.
Skanska Reality SK, s. r. o.
Zhotovitel
Assyx, spol. s r. o.
Architekt
Ing. arch Marek Lukáč – spol. Archcom, s. r. o.
Projektový tým (developer manager)
Ondřej Čermák
Stavbyvedoucí
Ing. Josef Hodan
Doba realizace
16 měsíců – žádost o kolaudační řízení 10/08
Zhotovitel
Skanska CZ a. s.
Architekt
ADR s. r. o. a KOSI s. r. o., Projektanti: Helika, a. s.
Projektový tým (site manager)
Jaroslav Chmelík
Projektový tým (developer manager)
Ing. Michal Votruba
Doba realizace 2. etapy
srpen 2007– březen 2009
O dalších 136 bytů v bytových domech B a C se rozroste úspěšný bytový projekt Romance II v Praze 22-Uhříněvsi. Výstavba je v plném proudu, pracuje se na prvním objektu druhé etapy. „Zároveň připravujeme silnice a chodníky mezi domy, pokládáme obrubníky a začínáme třetí etapu výstavby, která půjde do prodeje na začátku května 2008,“ upřesňuje developer manager Michal Votruba ze společnosti Skanska Reality. Byty o dispozicích 1+kk až 4+kk, které začala v prosinci nabízet realitní kancelář Skanska, nabídnou moderní bydlení v příjemném prostředí. Lokalita je rovněž dobře dostupná z centra Prahy a poskytuje kompletní občanskou vybavenost. Ceny bytů začínají od 36 tisíc korun za metr čtvereční. „Zájem o vlastní bydlení je v hlavním městě obecně stále vysoký. Když se spojí příjemné místo, moderní architektura, dobrá dopravní dostupnost a příznivá cena, jsou to přesně ty požadavky, které naši klienti na bydlení mají,“ říká generální ředitel společnosti Skanska Reality Petr Fanta.
Partner 1/2008 32
Estakáda Sluncová v rámci stavby Nové spojení
Lokalita
Praha
Investor
SŽDC, s. o., Stavební správa Praha
Zhotovitel stavby
Sdružení – Pražské spojení (Skanska DS, SSŽ, Metrostav, Subterra)
Zhotovitel objektu
Skanska DS a. s., závod Mosty
Projektant
Sudop Praha – celá stavba, Pontex s. r. o. – estakáda
Stavbyvedoucí
Ing. Josef Hodan
Doba realizace
květen 2005 – červenec 2008
Estakáda Sluncová je jedním z významných objektů rozsáhlé železniční stavby Nového spojení v Praze, které již na konci letošního roku propojí nejdůležitější pražská nádraží. Dne 1. dubna 2008 dokončili pracovníci Skanska DS její betonáž. Estakáda navazuje na nově vybudovaný levý tunel pod vrchem Vítkov a převádí dvojkolejnou trať z Hlavního nádraží do Libně. Zároveň umožňuje mimoúrovňové křížení s tratí z Masarykova nádraží směrem na Vysočany a Libeň. „Nosná konstrukce má složitý tvar, proto betonáž každé etapy probíhala ve čtyřech taktech. Nejdříve jsme zabetonovali spodní desku, poté horní. Římsové zídky bylo možné betonovat až po napnutí vnitřních kabelů dané etapy a až poté jsme mohli bednění přesunout do další etapy. Práce na jedné etapě trvaly obvykle 45 až 50 dní,“ upřesňuje postup prací Vladimír Dubšík ze společnosti Skanska DS. Celý most bude dokončen do poloviny července letošního roku, vlaky po něm začnou jezdit již 1. září 2008.
O velký kus blíže dokončení se ocitla luxusní Rezidence Romantika, kterou společnost Skanska v rámci expanze na slovenský realitní trh buduje v Bratislavě. „Stavba vily byla zahájena v květnu roku 2007. V současné době byla dokončena hrubá stavba a začíná se pracovat na vnitřních instalacích domu. Úspěšně probíhá také prodej bytů, který jsme zahájili letos v únoru,“ uvádí developer senior tohoto projektu Ondřej Čermák. Rezidence Romantika vyrůstá v širším centru Bratislavy ve čtvrti Karlova Ves a nabídne 15 komfortních bytů o velikostech 95 až 165 čtverečních metrů. Součástí bytů v moderní čtyřposchoďové městské vile budou prostorné terasy a nadstandardní vnitřní vybavení. Vila bude stát na území bývalých zahrad, na místě původního zájezdního hostince z konce 19. století a díky svažitému okolnímu terénu bude poskytovat zajímavý výhled do okolní přírody.
Živé stavby Ďalšia významná zákazka vo Švédsku
Spaľovací komín sa už vypíná k nebu
Proražen tunel na Pražském okruhu
Základné údaje o stavbe
Základné údaje o stavbe
Základní údaje o stavbě
Názov stavby
Názov stavby
Spaľovaci komin VPP č. 5
Název
Investor
U. S. Steel Košice, s. r. o.
Silniční okruh kolem Prahy, stavba 513 Vestec–Lahovice
Zhotoviteľ
Skanska Technológie a. s.
Investor
Ředitelství silnic a dálnic ČR
Projektant
ECONS s. r. o.
Zhotovitel
Projektový tím
Ing. Peter Vaľko, projektovy manažér
Doba realizácie
október 2007– apríl 2008
Sdružení Vestec– Lahovice–Skanska DS a. s. (vedoucí, podíl 20 %), členové Skanska BS a. s. (50 %) a Alpine Mayreder Bau GmbH (30 %)
Projektant
Pragoprojekt, a. s., IKP Consulting Engineers, s. r. o., tunel. technol. ELTODO a. s.
Doba realizace
2006–říjen 2010
Projekt Norra Länken (Severná linka) v Štokholme, časť NL 11
Lokalita
Štokholm, Švédsko
Investor
Vagverket, Sweden (Švédska správa ciest)
Zhotoviteľ
Skanska AB, Sverige
Subdodávateľ raziacich prác
Skanska BS a. s., Prievidza
Projektový tím
Anton Sumerák, projektový manažér Skanska BS
Doba realizácie
február 2008– október 2008
Ďalšiu významnú zákazku získali vo Švédsku slovenskí špecialisti spoločnosti Skanska BS, ktorí sa zaoberajú razením tunelov. Ide o vybudovanie 300 metrového diaľničného tunelu Karoliner priamo v švédskej metropole Štokholm. Tunel je súčasťou diaľnice E20 Norra Länken, ktorej zhotoviteľom je materská spoločnosť Skanska AB. „Trasu razeného tunela Karoliner križuje jestvujúci diaľničný tunel Eugenia, kde budeme raziť len 3,5 metra pod jestvujúcou vozovkou. Pre zvládnutie tohto náročného úseku bolo nutné urobiť dočasné premostenie križovania v jestvujúcom tuneli Eugenia. Stavebné práce sú o to zložitejšie, že razenie prebieha popod nemocnicu Karolinska, kde je v priemere len 15 metrov homogénneho skalného nadložia,“ opísal situáciu Anton Sumerák, projektový manažér zo spoločnosti Skanska BS. Diaľnica E20 Norra Länken (Severná linka), ktorá by mala byť úplne dokončená v roku 2015, je významná z dvoch dôvodov: jednak tvorí obchvat Štokholmu a taktiež prepojuje najdôležitejšie švédske námorné prístavy Vartahamnen a Frihamnen, čím umožňuje prepravu tovaru a cestujúcich do Fínska a Ruska.
Od októbra 2007 sa v košickom závode vyrábajúcom oceľ – U.S. Steel – stavia nový spaľovací komín. Ide o dôležitý objekt, prostredníctvom ktorého je totiž možné zabrániť nekontrolovanému úniku kysličníka uhoľnatého (CO) do okolia, čo môže nastať, keď stúpne tlak vysokopecného plynu (VPP). Spaľovací komín eliminuje tlakový nárast tým, že prebytočné množstvo tohto plynu prepustí do atmosféry. Tato stavba na kľúč vyrástla doslova na zelenej lúke v areáli U.S. Steel. Skanska Technológie dodávala a montovala oceľové konštrukcie komína vrátane dusíkovej stanice a systému riadenia. „Práca to bola zaujímavá, občas aj veľmi náročná, pretože montáž niektorých častí prebiehala vo výške 40 metrov,“ poznamenal projektový manažér stavby Peter Vaľko. V súčasnosti sú už všetky stavebné a montážne práce ukončené, na stavbe ešte prebiehajú záverečné skúšky.
Za osm měsíců prorazili specialisté ze společnosti Skanska jednu ze dvou tunelových rour na stavbě Pražského okruhu mezi Vestcem a Lahovicemi. Z ražených částí 1677 metrů dlouhého jižního tunelu, budovaného novou rakouskou tunelovací metodou, bylo vytěženo rekordních 400 tisíc tun materiálu. Náročné podzemní práce budou nadále probíhat v druhém, severním tunelu, jehož prorážka je naplánována na srpen tohoto roku. Jižní tunelová roura je stoupací, o třech pruzích, a její celková délka včetně hloubených částí před oběma portály představuje 1937 metrů. Severní, klesací roura v délce 1924 metry je zhruba z poloviny vyražena. Tunely jsou součástí 8,5 kilometru dlouhého úseku Pražského okruhu R513, který začíná u rozsáhlé křižovatky v Lahovicích, přes 236 metrů dlouhý most překonává Vltavu, dvěma směrově rozdělenými tunely stoupá k Cholupicům a v hlubokém zářezu pokračuje k dálničnímu přivaděči Vestec. Celý úsek z Vestce do Lahovic, jehož je tunel součástí, vybuduje sdružení dodavatelů pod vedením společnosti Skanska DS do roku 2010.
Partner 1/2008 33
První cementobetonová cyklostezka vede podél Moravy Text: Markéta Voráčová, Foto: Archiv Skanska
Partner 1/2008 34
Okolí
Okolí Uherského Hradiště je pro cyklistiku jako stvořené a zdejší krásná krajina přiláká každý rok mnoho turistů. Ti nyní mají možnost využít unikátní cementobetonovou cyklostezku, která je součástí cyklotrasy mezi Starým Městem a blízkými Nedakonicemi. Stezka ovšem představuje přínos i pro místní obyvatele a pro životní prostředí. Krásná příroda a bohatá kulturní tradice, vyrůstající z lidového folklóru. Tak by se dalo krátce charakterizovat město Uherské Hradiště a zvláště jeho okolí, niva řeky Moravy, lemovaná na západě úpatím Chřibů a na východě horským pásmem Bílých Karpat. Obrázky lidových slavností či tamních lužních lesů jako by zvaly: „Přijeďte k nám na dovolenou“. Toho jsou si představitelé regionu velice dobře vědomi a již dlouho se snaží, aby byl tento malebný kout Moravy pro turisty maximálně přívětivý. Počátkem letošního roku zde společnost Skanska DS dokončila první cementobetonovou cyklostezku v České republice. Tím udělala velkou radost těm návštěvníkům (ale pochopitelně i domácím), kteří rádi tráví svůj volný čas aktivně a zároveň se snaží chovat se k přírodě a svému okolí poněkud ohleduplněji. Slavnostní zahájení letošní cyklistické sezóny, jehož součástí bude i jízda po nové trase, proběhlo 26. dubna 2008. Cementobetonový kryt Cyklostezka je nejen pro odborníky pozoruhodná hlavně z hlediska materiálu – použití cementobetonového krytu na tomto druhu cesty je stále spíše technologií budoucnosti. Cementobetonový povrch je sice šetrný k přírodě a mimořádně spolehlivý v provozu, rubem této technologie je ovšem její náročnost. Ve větším měřítku se zatím tedy využívá jen při stavbě dálnic. „Při budování cementobetonové vozovky je nutné klást důraz na kvalitu použitého materiálu, a dodržování přísných technologických
postupů. Aby cementobetonový kryt překonal smršťování či napínání betonu vlivem vysokých nebo naopak velmi nízkých teplot, což by mohlo mít za následek popraskání, je nutné dělit cementobetonový kryt dilatačními spárami, které se po zatvrdnutí zalévají pružnou asfaltovou zálivkou. Životnost takového povrchu však poté dosahuje až 50 let,“ říká stavbyvedoucí Jaroslav Bartoš ze společnosti Skanska DS. Pro místní i pro turisty Čtyři a půl kilometru dlouhá cyklostezka, která spojila Staré Město u Uherského Hradiště s nedalekými Kostelany a Nedakonicemi, navázala na úsek z Huštěnovic a Babic do Starého Města, který byl dokončen přesně před rokem. Na cyklisty tak nyní čeká příjemná projížďka podél řeky Moravy. Cyklostezka je navíc daleko bezpečnější než stávající polní cesta, na které cyklisty ohrožoval nepříliš kvalitní terén. První nápor cykloturistů zažije stezka letos na jaře
a v létě. Ti ovšem nejsou zdaleka jediní, kdo novou cyklostezku ocení. „Okolní rovinatá krajina je pro cyklisty velmi atraktivní, proto velké množství občanů využívá jízdní kolo jako jednu z možností dopravy do zaměstnání, škol, obchodů, sportovních a kulturních zařízení apod. Naší snahou je zajistit bezpečnost cyklistů budováním cyklostezek, které jsou mimo hlavní automobilovou dopravu, a tím podporovat i rozvoj cyklistiky a turismu. Ve Starém Městě jsme se rozhodli pro cementobetonový povrch, neboť by měl být bezpečnější a zejména v letních měsících pohodlnější, protože je světlý, a je tak lépe vidět i za šera a nesálá teplo jako asfalt,“ uvedl staroměstský starosta Josef Bazala. Stezka byla financována z rozpočtů obcí Staré Město, Kostelany a Nedakonice, dotací přispěl také Státní fond dopravní infrastruktury. Celkové náklady dosáhly necelých 21 milionů korun.
Partner 1/2008 35
Kryštof a podrážky do běla Text: E. Vítková, Foto: Agenturka ONI
Partner 1/2008 36
Ze společnosti
Tak vypadal letošní ples společnosti Skanska. Firemní plesání je pokaždé vrcholnou společenskou událostí, která poskytne nejen spoustu dobré zábavy, ale je i příležitostí pro setkání s obchodními partnery, investory a lidmi z firmy. Ples společnosti Skanska se konal v půli února v prostorách Obecního domu v Praze a nutno říci, že bylo opravdu na co se dívat a co poslouchat. Úvodní akrobatická show byla prvním lákadlem, dalším byla slovenská populární skupina. Lahůdkou na závěr bylo vystoupení neméně populární a „mezinárodní“ skupiny Kryštof. V sálech „obecňáku“ to žilo do pozdních nočních hodin a ti, jimž se nechtělo spát, se sešli na závěrečné diskotéce, kde vydrželi až do hodin ranních. Stavbaři zkrátka umějí nejen stavět, ale umějí se i dobře bavit.
Partner 1/2008 37
Kaleidoskop Horní Slavkov má novou čistírnu odpadních vod
technologii Ammann Uniglobe 160 a jeho dominantou je ocelová věž sloužící pro přípravu směsi. Díky technologii Ammann bude mít obalovna včetně laboratoře pouhých sedm zaměstnanců a splní nejpřísnější ekologické normy. Při výrobě nejsou využívány topné oleje ani žádné jiné technologie a zařízení poškozující životní prostředí. Asfaltové směsi z produkce obalovny mohou být využity například při výstavbě Pražského okruhu a při rekonstrukci středočeských silnic.
V Radlicích vznikne čtyřhvězdičkový hotel Nová čistírna odpadních vod byla v březnu 2008 uvedena do provozu v Horním Slavkově na Karlovarsku. Stavba v ceně 1,5 milionu eur nahradila stávající čistírnu, která nevyhovovala jak z technologických, tak z kapacitních důvodů. Realizátorem bylo sdružení dodavatelů pod vedením společnosti Skanska, které vybudovalo čistírnu během období od června 2006 do října 2007. Investorem bylo Vodohospodářské sdružení obcí západních Čech.
Baníci zo Skanska BS pracujú v Ostrave Kilometer chodieb v šesťstometrovej hĺbke začali v marci raziť v bani Paskov baníci zo spoločnosti Skanska BS. Chodby sprístupnia nové ložiská kvalitného koksovateľného uhlia a ich razenie bude dokončené v roku 2008. Investorom je spoločnosť OKD, a.s.
Nový čtyřhvězdičkový hotel vyroste v Radlické ulici v Praze 5-Smíchově na úpatí kopce Mrázovka. Sedmiposchoďová budova s nevšedními architektonickými prvky přispěje k oživení této lokality, jež se postupně proměňuje v atraktivní a živou pražskou čtvrť. Hotel postavený v moderním stylu bude mít kapacitu 134 pokojů. Součástí projektu v ceně bezmála 300 milionů korun bude rovněž restaurace a podzemní garáže. Stavbu vybuduje v době od ledna 2008 do května roku 2009 společnost Skanska CZ a jejím investorem je společnost APARTS.
Otevřeno podruhé
Začala výstavba posledního úseku D47 Výstavbu posledního úseku dálnice D47, který naváže na budoucí polskou dálnici A1, zahájila počátkem března společnost Skanska DS. Více než šestikilometrový úsek mezi Starým Bohumínem a polskou hranicí bude dokončen v květnu roku 2011 a stane se součástí dlouho očekávaného dálničního spojení Ostravy s Brnem a Prahou na jedné a Polskem na druhé straně. Investorem díla je Ředitelství silnic a dálnic ČR, finance poskytl Státní fond dopravní infrastruktury.
Majitelé nových bytů chtějí stále více úprav Stále více klientských změn provází v poslední době bytové projekty Skanska. Ačkoliv již standardní zařízení bytu v nabídce společnosti představuje vysoký nadprůměr, činí obvyklá cena klientských změn 92 tisíc korun. Běžně si zákazníci objednávají různé úpravy vnitřních dispozic či změny obkladů, objevují se však i některé překvapivé požadavky, jako rozvody pro domácí kino ve stropě nebo vířivá vana v otevřeném prostoru obývacího pokoje.
Nová obalovna urychlí stavbu středočeských silnic Až 160 tun asfaltových směsí za hodinu vyprodukuje nová obalovna asfaltových směsí, kterou pro svoje potřeby vybudovala společnost Skanska DS v Poříčanech nedaleko Prahy. Závod v ceně 100 milionů korun využívá švýcarskou
Partner 1/2008 38
Za přítomnosti ministra práce a sociálních věcí a ředitelky ČSSZ Boženy Michálkové proběhlo v pondělí 7. dubna v Liberci slavnostní otevření budovy Krajské správy sociálního zabezpečení Libereckého kraje. Objekt, v němž kromě krajské správy sídlí i Okresní správa sociálního zabezpečení města Liberce, budovala společnost Skanska od počátku roku 2006. „Přestože oproti plánu jsme nakonec stavěli o jedno patro více, celou stavbu jsme předali v termínu a v dobré kvalitě,“ uvedl Miloš Dubský ze Skanska CZ, který měl výstavbu na starosti. Dokončený objekt byl předán vloni v září a v listopadu budova začala provozně fungovat. Obyvatelé Liberce tak dostali pěkný moderní objekt přímo v centru města.
Opatov na Svitavsku dostane obchvat Nový silniční obchvat vybuduje společnost Skanska DS okolo Opatova v okrese Svitavy. Nahradí tak zcela nevyhovující průjezd obcí, který je součástí frekventované silnice I/43 mezi Lanškrounem a Svitavami. Na obchvatu vzniknou mimo jiné tři mosty a dokončen bude v prosinci 2009. Jeho investorem je Ředitelství silnic a dálnic ČR.
Summary Prague, as well as other cities in the Czech Republic and Slovakia, offer a number of interesting events and places to see. Would you like to know which of them you might want to visit; where to go if you want to see an interesting exhibit; or, which event you should be buying tickets for? Read the „Stojí za …“ section on page 3. We bet you didn‘t know that being a professional singer is actually a sedentary job. Well, don‘t worry, we didn‘t either! You can read about what it‘s like to be someone in this profession and what you can expect while climbing to the top in our interview with the lead singer of the band Peha, Katka Knechtová („Na vrcholu“ section, page 4). Ceramics is the oldest artificially produced material, which continues to be used today. The term „ceramics“ on its own is derived from the Greek word „keramos“, which refers to a horn that our ancestors would use as a drinking vessel. You can read more about the origin and history of this material in the „Po Stopách architektury“ section on page 6. Its environmental aspects, a desire to save energy and be protected from noise, as well as the simple wish to live in a different type of environment – all of these factors taken together, as well as each of them on their own could lead a person to make the decision to build a subterranean home. The pluses and the minuses of such structures are discussed in the article „Green Homes – Think Twice Before You Take the Plunge!“ in our „Druhý Pohled“ section on page 14. Old buildings all have a history. The one belonging to the former Unie printing plant, which later became Polygrafie, in Prague – Výtoň, is a rather happy one. You can read about Karel Herman, the builder, who designed the factory in the early part of the 20th century in the „Šumné památky“ section on page 18. On page 22, you can also read about how these former printing works are being transformed into the Park Inn hotel. Having a personal attachment to the field you‘re in is a matter of the heart, according to Jindřich Topol, the Director of the newly established subsidiary Skanska CZ. He has been in the construction industry for a number of years and his speciality has always been transportation infrastructure and especially railroads. However, since the start of the year, he has been the head of a division with a broader area of specialization – General Construction. You can read our interview with Jindřich Topol in „The expert“ section on page 26. Would you like to know what‘s going on in the world of Skanska beyond the borders of the Czech Republic? You can read more about the group‘s latest projects and our „green news“ in the „Za hranicemi“ on page 30.
Oficiální partner českého olympijského týmu
