2006 neděle 10. září 2006 Modlitba z 23. neděle v mezidobí

dobroučské farnosti neděle 10. září 2006 23. neděle v mezidobí

37/2006

Modlitba z 23. neděle v mezidobí Bože ,tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny. Pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví.

Nefalšovat Evangelium (úvaha nad 2. čtením z 23. neděle v mezidobí – Jak 2, 1–5) Zdá se to docela absurdní, a přece se to tak často stává. V novém evangelijním myšlení si nikdo nemůže dělat nároky na nějaké přední místo. Nikdo nemá být pokládán ani za učitele, ani za otce, ani za vůdce. Všichni jsou bratři. Tím méně tu může být někdo privilegovaný z titulu bohatství a nádhery. Spojovat s vírou v Ježíše Krista nároky bohatých na přední místa je naprosté protiřečení. V této víře se bohatí mohou považovat jen za adresáty Ježíšových slov: jak těžko se dostane boháč do Božího království! Jak se tedy mohlo stát, že od časů sv. Jakuba až donedávna mívali v křesťanských shromážděních svoje čestná místa „muži se zlatými prsteny na rukou, ve skvělém oděvu“? A dokonce ani dnes a ani v budoucnu se nedá očekávat, že bychom nebyli pozornější k těm, kteří mají nádherné roucho, než k chudým v chatrném oděvu. Jak jen dokážeme falšovat Evangelium! A ani se při tom nečervenáme. Marně nám Ježíš Kristus donekonečna opakuje, že Boží království patří chudým, marně nám kreslí před očima drastické podobenství o boháči a Lazarovi, my si ho jen

2

slušně vyslechneme a jako bychom tomu ani nerozuměli, znovu a znovu se těm, kteří jsou ověšeni zlatem, uctivě klaníme a těm v chudém oděvu říkáme: „Ty stůj tamhle!“ Nebo tomu tak není? Jen se podívejte okolo sebe! Nosíme to v sobě a jen těžko se nám to daří překonávat. Jak daleko jsme ještě od čistého evangelijního myšlení! Bojíme se, že i když to překonáme, nedokážeme to radikálně dovést do všech důsledků, až ke změně našeho podvědomí, abychom nejen souhlasili s tím, co říká Ježíš Kristus, ale i podle toho reflexně reagovali. Protože jen málokdy, s vědomím, že to opravdu myslíme dobře, dokážeme tak trpělivě v sobě tolerovat rozpor mezi starým a novým myšlením. – Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh právě chudé v očích světa...? Jak je to dávno, kdy platilo přísloví: Chudoba cti netratí. Platilo to vůbec někdy? Určitě a bezpodmínečně to platí pro křesťana. Převzato z knihy Každý den s Bohem, Josef Porubčan. ++++++++++++++++++++++++++++++++++

Slovo života na měsíc říjen 2006 „To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali.“ (Jak 1, 22) Slova evangelia poskytují život a zároveň vyžadují, aby člověk podle nich žil. Když k nám promlouvá Bůh, jak bychom mohli nepřijmout jeho Slovo? Bible opakuje alespoň 1153krát výzvu k naslouchání slovu. Se stejnou výzvou se obrací Otec na učedníky, když Slovo – jeho Syn – přichází, aby žil mezi námi: „Toho poslouchejte!“ (Mt, 17, 5) Ale naslouchání, o kterém hovoří Bible, je spíše naslouchání srdcem než ušima. Znamená vnitřně přilnout, poslechnout a přizpůsobit se tomu, co Bůh říká, s důvěrou dítěte, které se odevzdává do maminčiny náruče a nechá se nosit. Právě to připomíná apoštol Jakub ve svém listě: „To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali.“ Je zde patrný ohlas Ježíšova učení, v němž se jako blahoslavený označuje člověk, který Boží slovo slyší a zachovává ho (Srov. Lk 11, 28) a který uznává jako svou matku a své bratry ty, kdo slyší a plní Boží slovo (Srov. Lk 8, 20-21). Jakub se vrací k Ježíšovu podobenství a přirovnává Boží slovo k semínku uloženému v našem srdci. Má být přijato „vnímavě“; ale nestačí přijetí, naslouchání. Jako semínko je určeno k tomu, aby přinášelo plody, tak Boží slovo se má převádět do života. Ježíš to vysvětloval v podobenství o dvou synech. „Ano,“ odpověděl první syn otci, když ho požádal, aby šel pracovat na vinici, ale nešel. „Nechce se mi,“ odpověděl druhý syn, ale pak otce poslechl a ukázal činem, co znamená opravdu naslouchat Slovu. (Srov. Mt 21, 28-30)

3

Jako dobrého posluchače označuje Ježíš v závěru „horského kázání“ toho, kdo podle slova jedná v praxi a dává svému životu pevnost domu, postaveného na skále (Mt 7, 24). „To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali.“ V každém svém slově vyjadřuje Ježíš všechnu svou lásku k nám. Vtělme ji, osvojme si ji, a zakusíme, jakou životní moc vyzařuje v nás a okolo nás, když ji žijeme. Nadchněme se pro evangelium do té míry, že se necháme podle něj proměňovat a budeme ho předávat ostatním. To je náš způsob, jak Ježíšovi lásku oplácet. Už to nebudeme my, kdo žije, bude se v nás formovat Kristus. Zažijeme osvobození od sebe sama, od svých omezeností, od našeho zotročení. A nejen to, budeme svědky revoluce lásky, kterou Ježíš, který svobodně žije v nás, vyvolá ve společnosti, do které patříme. „To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali.“ Zakoušely jsme to už od začátků Hnutí v Tridentu během druhé světové války v důsledku častého bombardování. Utíkaly jsme do protileteckých krytů a braly jsme s sebou jen malou knížku evangelií. Otevíraly jsme ji, četly a domnívám se, že díky zvláštní milosti Boží jsme v novém světle chápaly slova, která jsme slyšely mnohokrát. Byla to Slova života, která jsme mohly převádět do svého života. „Miluj svého bližního jako sám sebe“ ( Lk 6, 38). A navzdory šedi a tragédii války, když se lidé takto milovali, znovu se objevil úsměv, klid, smysl života. „Dávejte a dostanete“ (.Lk 6, 38). A v důsledku našeho drobného gesta velkorysosti jsme byly obklopeny kilogramy věcí, které jsme pak štědře rozdělovaly mezi potřebné ve městě. Okolo nás postupně vznikalo živé společenství, po několika měsících čítalo asi 500 lidí. Všechno bylo plodem spojení se Slovem, které bylo trvalé, byla to dynamika každé minuty. Byly jsme opojeny Slovem, můžeme říci, že jsme žily Slovem. Stačilo říci: „Žiješ Slovo?“ nebo „Jsi živým Slovem?“, aby v nás stoupla rychlost, s níž jsme podle něj žily. Musíme se vrátit k té době. Evangelium je aktuální pořád. Je na nás, abychom tomu věřili a zakoušeli to.

Chiara Lubichová ++++++++++++++++++++++++++++++++++

Pozvánka 17. září od 12:00 hod. začne po skončení dopolední dožínkové mše svaté v Lidovém domě v Dolní Dobrouči Farní den. V kostele jsou vzadu na stolečku připraveny podpisové listiny, kde se můžete zapsat a objednat si oběd. David Jakubec

4

Zamyšlení nad otázkami pana vikáře Kolovratníka (při promluvě v neděli dne 6. 8. 2006 v Dolní Dobrouči:) „Jak vypadá náboženství, kolik máte katechetů, kdo tady pracuje s dětmi, mládeží, kromě skautů? Kde je Dobrouč dnes? Jde v živé víře nahoru, stagnuje nebo jde dolů?“ Náboženství jsem učila tři a půl roku. Tehdy mě požádal pan farář David, abych učila děti druhé třídy za paní katechetku, která onemocněla a pak nastoupila na mateřskou dovolenou. Měla jsem obavy, že na to nemám. Pan farář mě ujistil, že cokoliv budu potřebovat, mohu se na něj obrátit. Dostala jsem metodiku pro druhou třídu a brzy absolvovala setkání katechetů. Bylo to pro mne něco úplně jiného než mnohá školení, kterými jsem v předchozím zaměstnání prošla. Děti mám ráda, jsou upřímné, umějí se pro dobrou věc nadchnout a mne vyučování náboženství opravdu bavilo. Díky Ostravsko-opavské diecézi, která nové metodiky v té době vydala, jsem se v nich mohla dobře orientovat, učit děti být dobrým člověkem a pomáhat jim hledat dobrou cestu do Božího království. Tato práce mne naplňovala a donutila daleko více přemýšlet o víře a člověku. Další rok jsem učila děti čtvrté třídy za další katechetku na mateřské dovolené. Snažila jsem se, abych byla na náboženství vždy dobře připravená. Další rok jsem stejné děti vedla v páté třídě. To již jsme se dobře znali a znalosti jsme rozšiřovali podle výborné metodiky pro pátou třídu. Všichni víme, jaký slovník desetileté i menší děti používají. Hned na začátku roku jsme si řekli, že musíme být ostatním příkladem, nadávky a hrubá slova nebudou děti užívat. Na tom pracovaly a mohu říci, že se jim dařilo. Zavedli jsme si, že když někteří přišli dříve, psali si úkol. Lepší žák pomohl slabšímu a společně jsme si poradili. V učebně tak byl klid a pořádek i před hodinou. Vždy jsem měla na náboženství deset, jedenáct dětí. Snažila jsem se jim vysvětlit, že nestačí odsedět hodinu náboženství, případně prožít nedělní mši svatou, ale žít vírou denně. Děti byly prima, také na nich poznáte, v kterých rodinách je víra živá, kde skomírá a kde není žádná. Víte, kde je vaše snaha přijímána, kde je podporována, kde je to rodičům úplně jedno anebo si myslí, že katechetka za jednu hodinu týdně a pan farář při nedělní bohoslužbě udělají z dětí křesťany. Hlavní odpovědnost za své děti od narození, následně křtem přijímají rodiče! Katecheté a faráři mohou pomoci! Všech setkání katechetů, která Královéhradecká diecéze pořádala, jsem se účastnila. Vyučování náboženství bylo pro mne dalším přínosem, naplňovalo mne to. Díky panu faráři Davidovi, že si mne vybral.

5

Snahou bylo, aby děti v postní době pochopily smysl křížové cesty Pána Ježíše. Vybrala jsem vždy sedm dětí, záměrně i ty, které nečtou nejlépe, veřejně nevystupují. Naučily se číst, každý dvě zastavení. Děti si zastavení prohlédly, aby věděly, kde a o čem čtou. Tak si i zapamatovaly, co které zastavení vyjadřuje. Četly již od druhé třídy, ale také hoši z deváté třídy. Děti jsem vždy pochválila, a hned jsem viděla, jakou mají radost, zvláště ty, které té pochvaly ve škole ani doma mnoho nesklidí. Chtěly číst i příště. Dobrým výsledkem bylo, že na křížové cesty dětí v neděli přišli i sourozenci, rodiče, prarodiče, kamarádi, někdy i takoví, kteří toho o víře moc nevědí, a těm se zde také líbilo. Děti si zazpívaly, zahrály na flétnu, za každým zastavením rozsvítily svíčky, to je bavilo. Těšilo nás, že čím se slavné Zmrtvýchvstání Pána Ježíše blížilo, lidí na dětských křížových cestách přibývalo. Radost měl i pan farář, který se křížových cest účastnil a děti pochválil. Takto jsme prožívali neděle v postní době po šest roků. Májové pobožnosti v Dobrouči – pro někoho možná přežitek .... V měsíci máji jsme chtěli denně v kostele Pannu Marii pozdravit. Pan farář vedl májové pobožnosti, první a poslední májovou ozdobily družičky. Po několik roků denně vždy alespoň dvě, tři děti přednesly Panně Marii básničky. Tak přišli na májovou i sourozenci, rodiče. Každý, kdo chtěl, mohl tak denně Pannu Marii pozdravit. Dobroučské dožínky – bohoslužba na poděkování za úrodu. Každým rokem, po sklizni obilí, v září, jsme přišli poděkovat za dary země, které díky Bohu můžeme přijímat. Požádali jsme rodiče, aby děti vystrojili do krojů. Ochotné ženy napekly koláče, bábovky, zákusky, vánočku. Chléb, pečivo, ovoce, zeleninu na ošatkách spolu s obětními dary a velkým věncem z obilí nesly děti v krojích k obětnímu stolu. Po mši svaté rozdávaly děti u kostela všem, abychom tak společně ochutnali – společně se dělíme. Po dva roky bydlela ve faře devítičlenná rodina Bělorusů, tak se děti rozdělily i s nimi, byl to pro ně zážitek. V roce 2000 s námi tuto bohoslužbu prožilo třicet hostů z italské obce Marco. I zde děti poznaly pěkné chvíle, když se mohly rozdělit o dary naší země se zahraničními hosty, kteří si něco z českých koláčů a jiných dobrot odvezli až do Itálie. Před čtyřmi roky jsme před Vánocemi zkusili vystrojit děti do „Živého betléma“ v Dobrouči vedle fary. Byla zde živá rodina s děťátkem, darovníci, zvířátka, tři mudrci na koních, nechyběly ani fanfáry. Nakonec děti poseděly ve faře při čaji a vánočce. Plny zážitků odcházely domů s rozsvíceným Betlémským světlem, které do Dobrouče přivezli skauti. Loni si tuto akci převzali skauti.

6

Pobožnost dětí u jesliček – První vánoční neděli se sešly děti v kostele u jesliček, aby se poklonily Ježíškovi. Připravili jsme pásmo koled a básniček, děti si zazpívaly, přednesly vánoční básničky, zahrály na flétničky. Po skončení poseděly ve faře při čaji a vánočním cukroví. Tříkrálová sbírka České katolické charity – Již v roce 2000, kdy byla tato sbírka poprvé, oslovili jsme děti a dospělé a vytvořili tak v Dobrouči šestnáct skupinek dětí s jedním vedoucím (nad 18 let). Pomohli jsme jim zhotovit oblečení a pěkní králové zaťukali na všechny domy, zazpívali, případně zahráli, popřáli zdraví do nového roku a do zapečetěných pokladniček přijali finanční dar na potřeby Charity (u nás Charity Letohrad). Další neděli po ukončení sbírky jsme připravili posezení s dětmi i vedoucími skupinek ve faře. Děti popily čaj, pojedly zákusky, chlebíčky, které pro ně ochotné ženy upekly. Připravili jsme i lehký program – povídání o Bibli (scénku), hry, zahrála Rytmika. S dětmi jsme pohovořili o významu celé akce, o možnostech využití zdravotních pomůcek pro nemocné, všem jsme poděkovali za ochotu pomoci druhému. Většina dětí se vyjádřila, že příští rok půjdou opět lidem zazpívat. Pan farář se vždy účastnil posezení s dětmi, her, které jsme hráli, vždy vše pochválil a měl z dětí radost. To je zhruba vše, co se v posledních letech s dětmi a pro děti dělalo. Mohlo toho být i více, ale to, co jsme dělali, dělala jsem ráda. Také maminky s kočárky začaly jezdit do kostela za pana faráře Davida. Ten totiž říkal: „Mně nevadí, když děti v kostele brečí, ale vadilo by mi, kdybychom brečeli my, že nám tam děti nechodí!“ Radost měl z dětských mší svatých, když děti přicházely k oltáři, těšilo ho, jak někteří z rodičů dětem přibližují evangelium, společně s dětmi kolem oltáře se modlil modlitbu “Otče náš“. O návštěvách italských hostů u nás v Dobrouči jsem se už zmínila. Po promluvě pana vikáře Kolovratníka, který nám při bohoslužbě, kdy se nikdo nemůže vyjádřit, položil otázky uvedené na začátku tohoto zamyšlení, jsem se rozhodla na ně odpovědět, jak to cítím. Za celou dobu svého působení jako katechetky jsem se nesetkala s tím, že by se pan vikář přišel podívat do vyučování náboženství, aby výuku mohl zhodnotit. A co mne nejvíce překvapilo? Z kdysi povinného, později nepovinného předmětu náboženství se v roce 2005 stal kroužek! To tu ještě nebylo. Co to je? Kroužky znám

7

dramatické, výtvarné, skaut apod., ale náboženství?! – jde nahoru, stagnuje nebo jde dolů? Nad tím by se měl někdo kompetentní zamyslet! Nepřísluší mi hodnocení práce katechetů, ale dovolím si touto cestou poděkovat paní katechetce Blance Motlové, která z nás nejdéle (od roku 1992 do konce minulého školního roku) vyučovala náboženství. Učila vždy děti první třídy. Je to bezpochyby práce záslužná a náročná, děti neumí číst ani psát. Její zkušenost práce s dětmi dříve v mateřské škole se zhodnotila při předávání víry a lidských hodnot. Velmi si jí vážím. Je příkladem člověka, který víru žije a předává. Obrovské poděkování samozřejmě patří panu faráři Davidovi, který byl pokorným pastýřem a vedl nás, jak nejlépe uměl. Panu faráři Kubisovi přeji, aby se mu mezi námi žilo dobře, přijal nás takové, jací jsme, a často na nás myslel v modlitbách. Jemu i panu vikáři Kolovratníkovi přeji, aby „pád Dolní Dobrouče ve víře“ dokázali zastavit a na prvním místě se snažili udržet křesťanskou lásku a pochopení druhého člověka se všemi jeho chybami. Věra Šilarová ++++++++++++++++++++++++++++++++++

Pozvánka V sobotu 16. září pořádá zpěvačka paní Ilona Šatylovová v kostele sv. Mikuláše v Dolní Dobrouči vzpomínkový duchovní koncert na zdejšího občana pana Bednáře. Vystoupí se svými přáteli – zpěvákem Martinem Matouškem a varhaníkem Václavem Válou a za spoluúčasti pěveckého sboru Campanula. Paní Šatylovová již vystupovala v Dobrouči na vánočním koncertě na Rychtě v r. 2005 s komorním souborem Nálady. Srdečně vás zveme, koncert začíná v 18:30 hod. Jaroslava Maříková

8

Drobná oznámení: – Svátost smíření je možné přijmout v půlhodině před každou večerní mší svatou. – Tento týden začíná vzučování náboženství.

POŘAD Den NEDĚLE 10. září

BOHOSLUŽEB NA

Liturgická oslava 23. neděle v mezidobí

10. 9. – 17. 9. 2006

Hod.

Místo

Úmysl bohosužby

7.30. 9.00. 10.15.

Dolní Dobrouč Hnátnice Lanšperk Horáková kaple - poutní

Za Martu a Josefa Maříkovy

15.00.

Ke cti Panny Marie

PONDĚLÍ 11. září 18.30.

Dolní Dobrouč Za rod. Sisrovu a Plívovu s večerními chválami

sv. Jana Zlatoústého

7.30.

Dolní Dobrouč s ranními chválami

ČTVRTEK 14. září

Povýšení svatého kříže

17.00. 17.30. 18.30.

PÁTEK 15. září

Panny Marie Bolestné

SOBOTA 16. září

sv. Ludmily

ÚTERÝ 12. září STŘEDA 13. září

NEDĚLE 17. září

17.00 18.30.

24. neděle v mezidobí

17.30. 18.30. 7.30. 9.00. 10.30. 12:00.

Horní Dobrouč Dolní Dobrouč Dolní Dobrouč Dolní Dobrouč bez večerních chval Horní Dobrouč Ostrov Dolní Dobrouč Hnátnice Dolní Dobrouč - dožínková Dolní Dobrouč

Za živé z rod.Applovy a věrné zemřelé svátost smíření mše svatá Za Boženu Skalickou a manžela adorace a svátost smíření Za Annu Jansovou a rodiče Za Jindřicha Beinlicha a rodiče Ke cti sv. Ludmily Za farnost společný oběd v Lidovém domě

Změna programu bohoslužeb vyhrazena!

Myšlenka na týden:

Množství informací nezaručuje dobrou formaci. Mnoho víš, ale rozumíš? Mnohému rozumíš, a souseda nepochopíš? (Mozaika naslouchání, J. Doubrava) Vydává: Římskokatolická farnost Dolní Dobrouč, Dolní Dobrouč 1, 561 02, tel. 465 543 420, 605 543 654 Vychází každou neděli. Uzávěrka vždy předcházející sobotu. Pouze pro potřebu farnosti! Kontaktní osoby: P. Ján Kubis, Mgr. Iva Špinlerová ([email protected]), Mgr. Pavel Dušek ([email protected]) http://sweb.cz/farnostdobrouc, email: [email protected]