dobroučské farnosti neděle 19. listopadu 2006 33. neděle v mezidobí
47/2006
Modlitba z 33. neděle v mezidobí Věčný Bože, ty jsi původce všeho dobra. Vyslyš naše prosby a dej, ať služba tobě je naší stálou radostí, neboť opravdové štěstí člověka je v tom, že ti může celým svým životem sloužit.
Jednou provždy (úvaha nad 2. čtením z 33. neděle v mezidobí – Žid 10, 11–14, 18)
Nekonečné, znovu a znovu přinášené oběti kněží, jejich každodenní služba. Snad již od té doby, co je člověk člověkem, hledal způsob, jak svou duši, svůj charakter očistit od špíny, kterou na sobě cítil jako důsledek svého špatného myšlení či jednání. Od věků to řešil tak, že za své hříchy přinášel oběti. Obvykle si k tomu ustanovoval kněze. Pomohlo to? Psychicky možná. Objektivně? Pavel říká, že ne. Vždyť copak je to hřích? Je to opravdu taková maličkost, že stačí obětovat nějaké zvíře, aby byl zlikvidovaný? Taková oběť mohla být nanejvýš projevem lítosti a touhy zbavit se hříchu. Ale když přišel velekněz Kristus, je rázem všechno jiné. On je ten, který vzal na sebe všechen hřích, on znovu obětuje své Tělo a znovu prolévá svou Krev. On je ten, který odpouští. Kdo to pochopí?
2
On, v němž se má podle Stvořitelova plánu všechno sjednotit, neustále regeneruje narušovanou a raněnou vše jednotící lásku svou vlastní láskou. Dokud mu nebudou jeho nepřátelé položeni k nohám. Pavel říká, že jako poslední nepřítel bude pak k jeho nohám položena smrt. „Já jsem život,“ řekl. Jako život stojí v čele zápasu se vším, co je popřením života, s hříchem i se smrtí, dokud mu jedno i druhé, přemožené, nebude položeno k nohám. I dnes stojí každý kněz denně ve službě a opětovně přináší tutéž oběť. Ne však takovou, která nemůže odstranit hřích, ale tu Ježíšovu, přinesenou jednou provždy, z níž nás znovu oslovuje odpuštění: – Toto je moje tělo... toto je moje krev...na odpuštění hříchů. V tom odpuštění je i naše vítězství nad každým nepřítelem, nad každou zlobou i nad každou smrtí. Je-li člověk stále zbavován pout svého sobectví, může si vždy znovu vydechnout a věřit v dominantu života, života bez všeho, co ho popírá, bez hříchu a bez smrti. Takového velekněze jsme potřebovali. Vždyť co by s námi bylo, kdybychom skutečně byli odkázáni jen na oběti, které nikdy nemohou odpouštět hříchy?
Převzato z knihy Každý den s Bohem, Josef Porubčan.
++++++++++++++++++++++++++++++++++
Slovo života na měsíc listopad 2006 „Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.“ (Mt 5, 6) V běžném jazyce slovo „spravedlnost“ souvisí s respektováním lidských práv, požadavkem rovnosti, spravedlivým rozdělením lidských zdrojů, s institucemi zajišťujícími dodržování zákonů. Hovoří Ježíš v horském kázání o této spravedlnosti a z ní odvozuje blahoslavenství? Ano, ale jako o důsledku širší spravedlnosti, která zahrnuje harmonii vztahů, svornost, mír. Hlad a žízeň jsou základní potřeby každého jedince, jsou symbolem hluboké nikdy plně neuspokojené touhy lidského srdce. Podle Lukášova evangelia Ježíš jednoduše řekl: „Blahoslavení, kdo hladoví.“ (srov. Lk 6, 21) Matouš vysvětluje, že hlad člověka je hlad po Bohu, který jediný ho
3
může plně nasytit, jak velmi dobře pochopil svatý Augustin, který na začátku Vyznání píše známou větu: „Stvořil jsi nás pro sebe a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě!“ (Kniha 1, 1, 1) Sám Ježíš řekl: „Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije.“ (Jan 7, 37) On sám se také sytil Boží vůlí (srov. Jan 4, 34). Spravedlnost v biblickém smyslu tedy znamená žít v souladu se záměrem, který má s lidstvem Bůh: aby bylo rodinou sjednocenou v lásce. „Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.“ Touha a hledání spravedlnosti jsou odjakživa vepsány do vědomí člověka, kterému je do srdce vložil sám Bůh. Ale navzdory výdobytkům a pokrokům dosaženým během dějin je plná realizace Božího projektu ještě daleko. Války, které se vedou i dnes, stejně jako terorismus a etnické konflikty jsou projevem sociální a ekonomické nerovnosti, nespravedlnosti a nenávisti. Narušování lidské harmonie není jen záležitostí právního charakteru, způsobenou nedostatek zákonů, které by uspořádaly soužití, ale závisí na hlubších morálních a duchovních postojích, na hodnotě, kterou přisuzujeme lidskému jedinci, na tom, za co druhého člověka pokládáme. Totéž platí v ekonomickém řádu: rostoucí zaostávání rozvoje a rozdíl mezi bohatými a chudými, nespravedlnost v rozdělování majetku není jen plodem určitých výrobních systémů, ale také a především výsledkem kulturní a politické volby: je to lidské dílo. Když Ježíš vyzývá, abychom dali i plášť tomu, kdo žádá košili, nebo abychom ušli dvě míle s tím, kdo chce, abychom s ním ušli jednu míli (srov. Mt 5, 40–41), ukazuje něco „navíc“, „větší spravedlnost“, která překonává pouhé legální jednání, spravedlnost, která je projevem lásky. Bez lásky a úcty k člověku, bez pozornosti vůči jeho potřebám mohou být osobní vztahy korektní, ale mohou se také stát byrokratickými, neschopnými dát rozhodnou odpověď na lidské potřeby. Bez lásky nikdy nebude opravdová spravedlnost, rozdělení majetku mezi bohatými a chudými, respektování jedinečnosti každého muže a ženy i jejich konkrétní životní situace. Majetek se nepohybuje sám od sebe; do pohybu se musí dát srdce, která pak pohnou majetkem. „Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.“ Jak máme žít toto Slovo života? Dívejme se na bližního jako na toho, kým opravdu je: nejen jako na lidskou bytost s jejími právy a základní rovností vůči všem, ale jako na živý obraz Ježíše. Milujme ho, i když jde o nepřítele, toutéž láskou, jakou ho miluje Otec, a buďme ochotni obětovat se pro něj i v té nejvyšší míře: „Dát život za své bratry“ (srov. Jan Pavel II., Sollecitudo rei socialis, n. 40.). Žijme s ním ve vzájemném obdarovávání, ve sdílení majetku duchovního i hmotného, abychom se tak všichni stávali jedinou rodinou. Tehdy se uskuteční naše touha po bratrském a spravedlivém světě, takovém, jaký zamýšlel Bůh. On sám přijde žít mezi nás a nasytí nás svou přítomností. „Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.“
4
Jeden pracovník vyprávěl o důvodech své výpovědi: „Podnik, ve kterém jsem pracoval, se nedávno spojil s jiným podnikem v téže oblasti. Po této fúzi mě požádali, abych prošel seznam zaměstnanců, protože při novém uspořádání práce museli být tři z nich propuštěni. Nezdálo se mi to dostatečně odůvodněné, ale ukvapené, bez ohledu na důsledky, které by takový krok vyvolal u lidí, kterých by se to týkalo, a v jejich rodinách. Co dělat? Vzpomněl jsem si na Slovo života. Jediný způsob byl jednat jako Ježíš: milovat jako první. Podal jsem vlastní výpověď a řekl jsem, že bych tři výpovědi nemohl podepsat. Mou výpověď nepřijali, a dokonce se mě ptali, jak bych chtěl zaměstnance začlenit do nové organizace. Už jsem měl připraven nový personální plán, ze kterého vyplývalo okamžité a velmi produktivní zapojení všech do různých sektorů. Přijali to a zůstali jsme v práci všichni.“
Chiara Lubichová ++++++++++++++++++++++++++++++++++
Z vysílání Ranní sedmičky – zamyšlení nad slavností Všech svatých Dobré ráno, milí posluchači Ranní sedmičky. Nepochybuji o tom, že Vy všichni posluchači Sedmičky víte, do jakého dne jste se probudili. Za prvé máme nový měsíc listopad a za druhé je svátek, který zná celý křesťanský svět. Dnes budeme vzpomínat na ty, kteří v celém světě žili spravedlivě, slušně, dobře a správně podle svého nejlepšího svědomí, a tak dosáhli svatosti. K tomu nepotřebovali žádný titul ani vzdělání ani auto. Nejsou to jen ti, kteří byli během staletí prohlášeni za svaté. Zdaleka vůbec ne. Těch je nespočetné množství, nespočetné zástupy ze všech národů a staletí. Nejsou to jen ti, co jsou v seznamech nebo kalendářích, o kterých si tady při vysílání často čteme nebo poznáváme jejich životopisy. Naopak jsou to obrovská množství obyčejných lidí, které by nikdo nespočítal, jak se o tom dočítáme v Písmě svatém. Jen samotný Bůh ví a zná všechny vyvolené, kteří se dostali do té slíbené věčné blaženosti. Na zemi žili prostě, jednoduše a Bůh je odměnil věčnou radostí. A kam odešli? Jen vzpomeňme na nedávné čtení evangelia, a to na ta slova, co řekl Ježíš učedníkům, když se loučil se svými apoštoly a měl vstoupit na nebesa. Říkal jim to jasně, že odchází tam, aby připravil pro ně místa a dodal, že kdyby tam místa nebyla, že by jim to řekl.Ta slova řekl apoštolům proto, aby tuto radostnou zprávu nesli do světa. Já vím, že ta Ježíšova slova zní, jako by šel do nebe uklízet a stavět židle, aby byla místa k sedění. Ale Ježíš chtěl jasně naznačit, že tam je neomezeně místa pro všechny, které tam zve. Jen Bůh ví a zná všechny vyvolené, kteří se tam dostali, tedy pro které Ježíš připravil místa v nebeské věčné blaženosti. Tam jsou ti svatí. Na zemi žili prostě, jednoduše a Bůh je odměnil. Žili mezi námi, mnohé jsme znali. Samozřejmě žili i s vámi. Jak se dočítáme z moudrých slov, tak
5
čteme: až se naše oči zavřou a na věčnosti opět otevřou (samozřejmě ne našima dosavadníma očima – tedy jiným zrakem), tak poznáme Boží milosrdenství na těch, které jsme zde na zemi považovali za špatné. Božího milosrdenství dosáhli třeba až v poslední chvíli života zde na zemi, což nám říká Ježíšovo podobenství o dělnících pozvaných na vinici a jejich odměně. Mohli bychom to říci tak, že člověk, jestliže žil po celý život ne zrovna podle Božích příkazů, ale později našel tu správnou cestu, tak dostává od Boha také místo mezi těmi vyvolenými. Mezi ty svaté, kteří prožívají blaženost, mohou patřit i ti, které jsme znali, žili tu s námi, měli své starosti, radosti, svoje bolesti, tiše snášeli svoje životní problémky a bojovali s nimi. Mezi těmi zástupy svatých může být třeba vaše sousedka nebo váš bývalý třídní učitel, vaši rodiče, mohla by tam být prodavačka, kam jste chodili v mládí nakupovat, která skrytě plnila své povinnosti a byla poctivou, když Vám vážila spravedlivě cukr nebo mouku. To ví jen Bůh. Obrovské množství zesnulých odcházelo na věčnost připraveno a v naději setkat se s dárcem věčné blaženosti a ti jsou již mezi těmi, kterým ta dnešní vzpomínka patří. Ano, jsou to ti, co si vyprali své roucho v krvi Beránkově. Na vysvětlenou, kdyby snad někdo nerozuměl: Beránkem je Ježíš, který prolil za nás hříšné svoji krev na kříži – a to dobrovolně. Jde tedy o ty, kteří se neobrátili zády k Ježíši, ale přijali jej za zachránce. Můžeme se zamyslet i nad těmi, kteří z našich známých cíbíčkářů nás předešli a do své smrti zůstali věrni Bohu. Máme právo doufat, že mezi těmi svátými mohou být i ti, se kterými jsme se dobře znali, jedli a bavili u jednoho stolu. Bůh si je mohl zde na zemi připravit jejich osobním utrpením, nemocí a různými zkouškami, aby získali to nejvyšší ohodnocení být mezi svatými. Klidně bychom se mohli domnívat, že pro věrnost Bohu to může být čistá duše Lídy z Písečné či Aničky z Rybné nebo také svědomitý Karel z Chocně, který při hlásání Božího slova do mikrofonu tiše snášel posměch a ponižování, jak jsme toho byli v prvních letech vysílání všichni svědky. Zrovna tak se můžeme domnívat, že Bůh odměnil i svoji věrnou Miladku z Ústí nebo Jendu za Rybníkem pro jejich pevnou víru, ale hlavně pro jejich lásku k bližnímu a nespočitatelné dobré milosrdné skutky ke všem kolem sebe a že i oni jsou mezi dnešními oslavenci. Každý člověk má šanci dostat se do té nekonečné řady zachráněných, mezi svaté, a to právě proto, že to není záležitost majetku, vzdělání, vědomostí, ale výsledek našeho osobního rozhodnutí uvnitř našeho srdce. Kam ale dnešní člověk směřuje, zda má dnešní lidstvo zájem o tuto věčnou odměnu, to vidíme denně kolem sebe. Heslem současné doby je: "Co můžu užít dnes, a nejraději teď hned, to budu mít". A budoucnost a věčnost? Často můžeme slyšet: „Ta mně může být ukradena, já si chci užívat života.“
Jan Špinler ++++++++++++++++++++++++++++++++++
Úkol pro děti na dětskou bohoslužbu 26. 11. Do srdíčka namalovat čeho jste se zřekli, nebo co jste hezkého pro bližního a Pána Boha udělali. otec Jano Kubis
6
Moje pouť do Fatimy 26. 9. – 5. 10. 2006 (3. část) Ráno 28. 9., kdy se u nás doma slavil státní svátek a slavnost sv. Václava, jsme se rychle sbalili a po skromné snídani vyrazili asi v 7:45 hodin autobusem do sousedního Španělska. Jelikož Lurdy leží téměř u francouzsko-španělských hranic, ocitli jsme se zanedlouho na Pyrenejském poloostrově. Pokračovali jsme podél severní hranice Španělska do Cantabrie, kde byla naší první zastávkou obyčejná vesnička Limpias. Tato víska by zůstala nejspíš nepovšimnutá, pokud by se zde 4. 8. roku 1919 neodehrálo něco podobného (a nejspíše ještě mocnějšího) číhošťskému zázraku u nás. Tehdy se dřevěný kříž (i s Kristovým tělem) nad oltářem místního kostela Nejsvětějšího Krista v agonii několikrát zachvěl a Kristovy oči oživly, rozhlížely se po okolí a jeho ústa se pohybovala jako při řeči. Později téhož roku se situace opakovala a chování těla na kříži opravdu připomínalo chování trpícího, křižovaného člověka. Od té doby je tento kříž uctíván. Opět jsme měli možnost zde slavit mši svatou. Při uctívání tohoto kříže jsme všichni na konci mše svaté vzpomínali na mučednickou smrt sv. Václava, kterou slavili naši krajané v ČR. Po skončení bohoslužby (asi ve 13 hodin) jsme měli dostatek času na posílení těla (jednoduchý oběd) i možnost procházky po okolí. Asi v 15 hodin jsme se zase sešli u autobusu, nastoupili a pokračovali dál na cestě k našemu druhému dnešnímu cíli, kterým byla další, vcelku obyčejná španělská vesnička Garabandal – přesněji San Sebastian de Garabandal. Garabandal na rozdíl od Limpias proslavily zjevení Panny Marie, která trvala od roku 1961 do roku 1965. Tehdy se čtyřem místním děvčatům, pastýřkám, zjevil anděl a posléze i Matka Boží Karmelská. Součástí jejího poselství děvčatům byla žádost o pokání a obrácení a také předpovězení tří událostí – Varování, Zázraku a Trestu. Zázrak bude událost, která se odehraje v Garabandalu na místě zjevení (kopec s devíti borovicemi) a která po sobě zanechá trvalé, nadpřirozené znamení. Všichni nemocní, kteří budou této události přítomni, se uzdraví. Varování bude událost, která zasáhne všechny lidi na světě a každý při ní uvidí svůj dosavadní život – jak v tom dobrém, tak i v tom zlém, které vykonal. Trest bude opět událostí celosvětového měřítka, a jak sám název říká, půjde o potrestání hříšníků. Zjevení v Garabandalu zatím nebyla církevně uznána, na rozdíl třeba od Lurd nebo Fatimy, takže nikdo není nucen jim věřit. Než jsme do Garabandalu dorazili, měli jsme možnost shlédnout na videu dokumentární film, který místní mariánská zjevení popisoval. Tato horská vesnička leží asi 70 km od přímořského města Santander a je relativně odříznutá od okolní civilizace. Když jsme k ní asi v 17 hodin přijížděli, museli jsme zdolat vysoký kopec se serpentinami (naštěstí po asfaltce, ne po kamenech). Kuriozitou pro nás bylo, když jsme asi v polovině kopce potkali v protisměru stádo krav, které se spolu s pastýři, psem a dvěma džípy vracely z pastvy. Obě strany na sebe chvíli koukaly, poté náš řidič zajel blíž ke kraji (ke skále) a nechal stádo projít. Dobytek zde i dnes představuje hlavní zdroj obživy. Ve vesnici narazíte na směsici domů jak středověkého, tak i novověkého rázu. Místo zjevení – hájek s borovicemi – leží stranou od vesnice, o něco výše (vlastně až na vrcholu kopce). Stoupá se k němu úvozem, kde cestu lemují obrazy zastavení křížové cesty. Asi v polovině křížové cesty je
7
postavena malá kaple zasvěcená Panně Marii Karmelské. Na samotném vrcholu kopce se tyčí dva velké kříže spolu s posledními zastaveními křížové cesty. Asi ve 20 hodin jsme se sešli dole ve vesnici u autobusu a stejnou cestou, kudy jsme sem vyjeli, jsme zase sjížděli dolů. V autobuse jsme se posílili večeří a po shlédnutí prvního dílu filmu o Matce Tereze jsme se pomalu odebrali do hajan, neboť nás čekal další noční přejezd Španělskem na západ, k naší další zastávce, kterou je jedno z nejslavnějších poutních míst Španělska – Santiago de Compostela. Jeli jsme podél severního okraje Španělska, projeli jsme Baskickem i jeho hlavním městem Bilbaem.
Pavel Dušek ++++++++++++++++++++++++++++++++++
Pravidla pro intence v Dolní Dobrouči – Intence na rok 2007 přijímáme od 20.11.2006. – Intence na rok 2007 je možno odevzdávat v sakristii nebo na faře, a to osobně, nebo v obálce. – Intence v obálce nechť obsahují čitelně napsané přibližné datum a úmysl. Na obálce s intencemi nechť je napsáno jméno a kontakt, nelépe telefon, osoby, která intence objednává. Obálky s datem intencí je možné zpětně vyzvednout v sakristii kostela. – Vzhledem k počtu mši sv. za rok a počtu zájemců o intence není možné akceptovat více než maximálně čtyři intence od jednoho dárce. V případě, že počet intencí nebude respektován, zapíší se první čtyři. – Naší snahou je v rámci možností respektovat požadované termíny, což v případě střetu více zájemců o jedno datum nelze. – Dar za odslouženou intenci odevzdávejte knězi až po odsloužení úmyslu. – Vzhledem k tomu, že život farnosti vyžaduje některé změny v průběhu roku, vyhrazujeme si právo již dohodnutý termín intencí změnit. otec Jano Kubis ++++++++++++++++++++++++++++++++++
Myšlenka na týden: Při rozjímání hledám Boha. Při nazírání čekám na Boha. Při svatém přijímání přijímám Boha. (Mozaika naslouchání, J. Doubrava)
8
Pořad bohoslužeb v Dolní Dobrouči a okolí ve dnech od 19. 11. 2006 do 26. 11. 2006 7.30 Horní Dobrouč – Za rodinu Kubíčkovu NEDĚLE 19. listopadu
33. neděle v mezidobí
9.00 Dolní Dobrouč Za farnost 10.30 Hnátnice
PONDĚLÍ 20. listopadu
STŘEDA 22. listopadu
sv. Cecílie
ČTVRTEK 23. listopadu
sv. Klimenta I.
PÁTEK 24. listopadu
sv. Ondřeje DungLaca, kněze a druhů, mučedníků
SOBOTA 25. listopadu
sv. Kateřiny Alexandrijské
NEDĚLE 26. listopadu
svátost smíření Dolní Dobrouč Za Cecílii Simonovou, manžela 18.00 s večerními ch. a vnuka Dolní Dobrouč Za Františka a Emílii Havlovy 7.00 s ranními ch. a syna Dolní Dobrouč Za Antonína Halbrštáta, 7.00 s ranními ch. manželku a věrné zemřelé 17.00 svátost smíření Ostrov 17.30 mše svatá 17.30
ÚTERÝ 21. listopadu
Krista Krále
adorace a svátost smíření 16.00 Dolní Dobrouč Za Emílii Plívovou a manžela 18.00 17.00 Hnátnice 18.30 Dolní Dobrouč
Za Emílii Pelclovou, sestru a věrné zemřelé
7.30 Ostrov 9.00 Dolní Dobrouč Na poděkování za 75 let života 10.00 – 18.00 Dolní Dobrouč Adorace 10.30 Lanšperk
Vydává: Římskokatolická farnost Dolní Dobrouč, Dolní Dobrouč 1, 561 02, tel. 465 543 420, 605 543 654 Vychází každou neděli. Uzávěrka vždy předcházející sobotu. Pouze pro potřebu farnosti! Kontaktní osoby: P. Ján Kubis (
[email protected]), Mgr. Iva Špinlerová (
[email protected]), Mgr. Pavel Dušek (
[email protected]) http://sweb.cz/farnostdobrouc, email:
[email protected]
