2006. Kazatelé a sbory. Evangelizace v Panamě Den prevence zaměřený proti zneužívání

Advent ČASOPIS CÍRKVE ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE

Kazatelé a sbory

Evangelizace v Panamě Den prevence zaměřený proti zneužívání

8/2006

Obsah Kazatelé a sbory

Kazatelé a sbory 2

Radost z Božího slova

13

Příloha Pathfinder

17

Impulz

25

Den prevence zaměřený proti zneužívání

28

Křesťanský domov

31

Adra v kostce

32

Blahopřejeme a vzpomínáme…

34

Z domova

36

Inzerce

39

Téma příštího čísla: Spiritualita Téma Adventu č. 10: Adventisté a islám

Své příspěvky k tématu o islámu můžete zasílat na adresu: [email protected] do 23. 10. 2006

Pro tento Advent jsme zvolili téma, které se týká vztahu kazatelů a sborů. Myslíme si, že je to téma aktuální, o kterém se vede ve sborech diskuse. Možná i proto, že se blíží konference jednotlivých sdružení, kde se bude mluvit o koncepčních otázkách, které se týkají kazatelů i sborů. Přemýšleli jsme, jak zrealizovat rozhovor, kde by se vyjádřili jak administrátoři, tak kazatelé i laici. Nakonec jsme oslovili několik lidí z každé skupiny e-mailem s otázkami. Přinášíme vám tedy „e-mailový“ rozhovor. red 1. Jak bys definoval práci kazatele? Jaké má mít místo ve sboru? J. Hrdinka: Místo a roli kazatele určil Pán Bůh a definoval ji v Písmu. Novozákonní postavení a role kazatele v církvi navazuje na starozákonní úlohu levitů, kteří měli být duchovními vůdci národa. I když kazatel z titulu své funkce nemá žádné výsadní postavení v církvi, je odpovědný za duchovní stav církve a za naplňování její role ve světě. Jeho postavení duchovního vůdce ve sboru je velmi významné, protože zásadním způsobem ovlivňuje sbor v tom, jestli a nakolik bude naplňovat poslání, které Bůh svěřil církvi. Role kazatelů v církvi je různorodá. Kazatel je předně duchovním vůdcem sboru a církve (jak to vystihuje název „duchovní“). Proto musí být kazatel velkým modlitebníkem. Je odpovědný za zvěstování Božího poselství církvi (označení „kazatel“), které zahrnuje povzbuzování, vzdělávání i napomínání. Důležitou rolí kazatele je pastorační péče o členy sboru, která zahrnuje návštěvy, povzbuzení a pomoc v problémech. I když je kazatel odpovědný za organizaci duchovního života sboru, jeho klíčovou rolí je získávání, vzdělávání a motivování členů sboru k naplňování hlavního poslání církve — ke službě a zvěstování evangelia hynoucímu světu. Proto se také v prvé řadě angažuje v evangelizačních aktivitách. Aby kazatel mohl plnit roli, kterou mu Bůh v církvi určil, potřebuje modlitební i praktickou podporu členů církve. Všichni členové rodiny církve dokážou naplňovat své role podle Božího obdarování jen tenkrát, když budou spolupracovat v duchu lásky a vzájemné podpory. Možná, že tolik členů církve nevyužívá své duchovní dary proto, že je druzí (možná i kazatelé) nepodporují, a možná tolik kazatelů neplní správně svoji roli v církvi proto, že je členové sboru dostatečně nepodporují. L. Svrček: Od reformace chápe Kristova církev úlohu kazatele jako služebníka Božího slova. Jemu je kazatel odpovědný. Hospodin a jeho slovo určují službu kazatele. Podle svědectví Písma se má tato služba projevovat také pastýřskou a vůdcovskou úlohou. P. Zvolánek: Tady asi neřeknu nic nového. Kazatel je pastýř, evangelista, ale týká se ho též nutná a potřebná administrativa ve sboru i ve vztahu k církevním institucím a úřadům. Když před lety redaktor Adventu položil bratrovi Jiřímu Moskalovi jako řediteli Teologického semináře podobnou

ADVENT 08/2006

TÉMA otázku, tehdy řekl, „že by kazatel měl především mít rád lidi“, a k tomu není co dodávat. Určitě by kazatel neměl být tím, kdo dělá úplně vše, ale tím, kdo je spíše „motivátorem“, „motorem“ a pak organizátorem, ne však pouze sborových aktivit, ale spíše sebe sama a své kazatelské činnosti, která vyžaduje mnoho vnitřní kázně a pokory. E. Miškej: Kazatel má být předně duchovní člověk, který prožívá zkušenosti se svým Bohem. Členové mu mnohé nedostatky odpustí, ale toto ne. Každý kazatel má jiná obdarování, ale při sborové práci se musí snažit o čtyři základní věci: 1. pastorační činnost; 2. kazatelskou práci — kázání ve sboru; 3. evangelizační, misijní práci — přednášky, vyučování přátel; 4. přípravnou práci se členy, mládeží, dětmi. V. Fürst: Myslím, že nejkrásnější definici dává apoštol Pavel ve svém dopise do Tesaloniky: „Víte přece, že jsme každého z vás jako otec děti napomínali, povzbuzovali a zapřísahali, abyste vedli život důstojný Boha, který vás povolal do slávy svého království.“ (1 Te 2,11.12) Z těchto slov je cítit, jak velkou lásku měl Pavel k těm, kteří díky jeho práci poznali Ježíše a našli jistotu spasení. A tak si myslím, že to nejdůležitější v práci kazatele je, aby měl schopnost milovat lidi ve sboru i mimo něj. Od té chvíle, kdy jsem si to před lety uvědomil, prosím Boha, aby i mně dal stejnou lásku, jakou měl apoštol Pavel. J. Tomášek: Kazatel je v první řadě duchovní vedoucí. Má vést lidi ve sboru i mimo něj ke vztahu s Bohem. Měl by mít vizi a získávat lidi pro její naplnění. Zároveň by měl také vytvářet prostor pro růst a službu bratrů a sester. J. Beneš: Kazatel je předně člověk pečující o duchovní život svého sboru. Je zde k dispozici lidem. Na něm spočívá tíha bolesti duchovního života členů. Není a nesmí být manažer. Na otázku jeho místa ve sboru neumím odpovědět. Myslím, že nelze definovat ani práci kazatele — je podmíněna dispozicí kazatele (charismatem), specifickými potřebami členů. Úkolem kazatele je pastorační péče, didaktická činnost (kázání a vyučování) a osobní vzdělávání.

ADVENT 08/2006

R. Balcarová: Služba kazatele je službou velice důležitou, srovnatelnou s úrovní vedoucího pracovníka, kde je navíc pastorační aspekt. Kazatel je ovšem především také pouze člověk se svými radostmi i bolestmi a měl by být svým společenstvím přijímán ve své velikosti, oběti, ale i se svými chybami. P. Šustková: Myslím, že kazatel má poslání. Může asi vykonávat cokoli, když to slouží šíření Božího království. Nemusí se upracovat, ale má sledovat hlavní Kristovo pověření. Jaké místo má mít ve sboru? Organizační a jiné schopnosti jistě posílí kazatelovu autoritu, ale i v postmoderní době se očekává, že je to „duchovní“, svým způsobem „vidoucí“. J. Vojáčková: Napadá mě toho mnoho, ale myslím si, že dobrý kazatel by měl být především dobrým duchovním vůdcem. Měl by se denně a rád setkávat se svým Pánem a vést lidi k Bohu tak, aby si s ním pak oni sami vytvořili přátelský a blízký vztah. 2. Co říkáš na názor některých členů církve, kteří říkají, že „kazatelé jsou placeni z jejich peněz, a proto by měli naplňovat jejich potřeby podle jejich představ“, což by znamenalo, že členové do značné míry určují „pracovní náplň“ kazatele? J. Hrdinka: I když nedokážu posoudit, jak je tento trend silný, tyto hlasy a tendenci v církvi skutečně vnímám. Na jedné straně je pravdou, že kazatelé jako pastýři musí naplňovat duchovní potřeby členů církve, aby mohli duchovně zdravě růst a sloužit jiným. Na druhé straně se zde skrývá určité nebezpečí. V dnešní době si lidé mohou objednat a zaplatit nejrůznější druhy služeb a za svoje peníze očekávají služby odpovídající zaplacené ceně. I když kazatelé skutečně žijí z darů, které církvi odevzdali členové, služba kazatelů je určována biblickými, nikoliv ekonomickými principy. Členové odevzdávají desátky Bohu, nikoliv jako úhradu požadovaných služeb od kazatele. Kazatel je povolán Bohem, aby plnil úlohu, kterou mu určil Bůh, a ne aby naplňoval touhy a přání členů církve. O nebezpečí „kupování kazatelů“ se zmínil už Pavel: „Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek

3

TÉMA si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním.“ (2 Tm 4,3) Bůh svěřil své církvi řadu úkolů a rolí. Má v tomto světě oslavovat Boha za jeho milost a spásu. Má uchovávat a šířit jeho pravdu v tomto světě. Má cílevědomě zvěstovat evangelium všem lidem na světě, kteří je neznají. Církev má pečovat o své členy, má jim pomáhat v duchovním růstu a vzdělávat je pro službu. Církev má také pomáhat potřebným a trpícím. Avšak těžiště služby církve leží v duchovní oblasti! Je škoda, že u mnoha členů církve došlo ke změně důvodu existence církve. Církev považují spíše za prostředek „duchovní kultury“, který má sloužit jejich kulturnímu a estetickému vyžití, než za nástroj k záchraně lidí pro Boží království. Velmi znepokojivě na mne působí trend „soběstřednosti“. Většinu modliteb při bohoslužbách zaměřujeme na sebe a na naše potřeby; většinu peněz vybraných ve sborech použijeme pro „svoji potřebu“ a na evangelizaci se nedostává; většinu energie a času věnujeme našemu časnému nebo duchovnímu životu. Na vlastní poslání církve se nám nedostává dostatek energie, času ani prostředků. Avšak díky Bohu, řadu lidí tento trend znepokojuje a hledají cesty jak jej změnit. L. Svrček: Kazatel není placen „z peněz členů“, nýbrž z Božích peněz, tedy z peněz, které odevzdali členové Pánu Bohu. Proto kazatel nemůže být odpovědný ze své práce ani členům, ani sboru, ale pouze Pánu církve. P. Zvolánek: Čas od času podobný názor také zaslechnu. Církev ale není „akciovka“ ani společnost s ručením omezeným. Proto s tímto pojetím a názorem nemohu souhlasit. Kazatel má rozhodně reagovat na potřeby sboru, reflektovat společnost, ve které se nacházíme, být „dobrým pastýřem“, ale dávání desátků nemůže být v tomto smyslu „páka“ na kazatele, aby dělal to, co chci já. Kazatel je tedy služebník, ale nikoliv „slouha“, který se od rána do večera nezastaví, a pak nemá čas ani na svůj osobní duchovní růst. E. Miškej: Kazatelé jsou placeni z prostředků, které členové odevzdali Bohu. Bůh by měl tedy říci, co

4

má kazatel dělat. Pána Boha zastupuje: 1. vlastní zkušenost kazatele, modlí se o Boží vedení, 2. sdružení, které je jeho zaměstnavatelem a vidí potřeby církve, 3. a pak je zde i výbor sboru, se kterým kazatel musí spolupracovat a radit se, protože potřebuje spolupracovníky. V. Fürst: Také platím desátky. Ale nevnímám to tak, že bych zase já měl úkolovat třeba administrátory na sdružení. Desátek patří Bohu jako projev mé důvěry v něj. Pokud má kazatel rád členy ve svých sborech, tak jim určitě naslouchá a podle svých možností i reaguje na jejich potřeby. Na druhé straně by ale i členové měli naslouchat svému kazateli, aby znali i jeho potřeby, zápasy. A všichni by společně měli naslouchat i potřebám lidí, kteří jsou mimo církev. J. Tomášek: Kazatel musí respektovat situaci, potřeby a podmínky, ve kterých pracuje. Na druhé straně nesmí být veden pouze poptávkou členů. Ježíš nás přece nepovolal k tomu, abychom se starali jen sami o sebe. Ideální je, když se ve sboru podaří vytvořit vědomí jednoho týmu, v němž každý má pochopitelně jinou úlohu, ale všichni pracují na společném úkolu. A pokud si někdo myslí, že si kazatele „platí“, ať mi poví, koho si z desátků platí kazatel? Č. Šťovíček: Pokud se poptávka sboru liší od pravé náplně práce kazatele, pak to je nebezpečné. J. Beneš: Svým způsobem je to pravda: kazatel slouží sboru svým vzděláním a svou prací. Nejsou-li duchovní potřeby členů sboru naplněny nebo nestačí-li kazatel svým členům intelektuálně, právem se ozývají. Nelze ovšem říci, že by členové sborů měli kazateli určovat jeho pracovní náplň — kazatel není rukojmí členů — to by byl teror. Jediná možnost, jak čelit pokušení manipulovat kazatelem ke svému obrazu, je neplatit kazatele z desátků — tj. mít sbory spravované vzdělanými a obětavými laiky. R. Balcarová: V prvé řadě by měl kazatel sloužit v kontextu evangelia, nikoli členů sboru (církve). Jinak to vnímám jako první krůček ke korupci.

ADVENT 08/2006

TÉMA P. Šusková: Myslím, že oprávněná „poptávka“ členů je: 1. duchovní strava — kázání; 2. určitá pastorační péče kazatele; 3. jeho inspirace ke spolupráci ve službě. J. Vojáčková: Přemýšlím o tom, že zčásti mají „tyto hlasy“ pravdu. Kazatel by měl být lidem nablízku, měl by znát jejich potřeby, radosti i starosti. Měl by jim sloužit z pozice svého poslání. V žádném případě by se ale neměl stát jejich vazalem. Desátky jako takové patří Bohu, ne kazateli. Desátky mají být odevzdávány Bohu a dle potřeb a pravidel přerozdělovány. Desátky patří do Boží kompetence rozhodování, zvolení lidé jsou jen správci, kteří prosí o moudrost při jejich rozdělování. Tak tomu rozumím já. 3. Jaké změny společnosti a církve vnímáš po sedmnácti letech od sametové revoluce? Jak by na ně měli kazatelé a sbory reagovat? Jak lze prostřednictvím našeho poselství oslovit dnešní společnost? J. Hrdinka: Společnost i církev prošly během posledních 17 let obrovskými negativními i pozitivními změnami. Lidé ve společnosti žijí více konzumním a hédonistickým způsobem života. Blahobyt a životní standard vedou ke konzumnímu způsobu života. Po počátečním duchovním zájmu je patrný rostoucí sekularismus a postmoderní přístup mladé generace k životu. Přesto je patrné, že lidé touží po hlubším základu života. Svůj zájem projevují jiným způsobem než přímým zájmem o křesťanské ideje. Lidé se nezajímají tolik o pravdy, dogmata či ideje, ale o to, co v životě skutečně funguje, co pomáhá a naplňuje člověka intelektuálně i emocionálně. Podobnými změnami prošla i církev. Ohrožuje ji „duchovní konzum“, profesionalizace, stále složitější organizační struktura, odosobnění vztahů, nedostatek času členů k prožívání vztahu s Bohem i ke službě, menší zájem o dění ve sboru či snaha vtěsnat duchovní život i službu do jednoho bohoslužebného dne. Pozitivní naopak je snaha (zejména mladých) lidí o autentické a holistické prožívání křesťanství (které kromě rozumu uspokojuje i srdce), otevřená diskuse o závažných otázkách poslání církve a o problémech, rostoucí zaměření na hlavní poslání církve.

ADVENT 08/2006

Ve snaze přiblížit se lidem se církev během posledních let začala angažovat v mnoha „pomocných, mostových, zviditelňujících“ aktivitách (zdravotní, sociální, humanitární atd.). Možná jsme trochu pozapomněli na to, že lidé od církve především očekávají, že jim řekne více o Bohu, o smyslu života, o spasení pro věčnost. Bůh církvi adventistů svěřil jedinečné a komplexní poselství. Jsem přesvědčen, že je máme lidem nabízet vhodným způsobem přímo a vést je svým příkladem k opravdovému prožívání vztahu s Bohem. Josef Hrdinka — vedoucí kazatelského oddělení Česko-Slovenské unie Edvard Miškej — hospodář Česko-Slovenské unie Pavel Zvolánek — hospodář Českého sdružení Luděk Svrček — ředitel Teologického semináře Jiří Beneš — učitel Teologického semináře Vlastimil Fürst — kazatel Jiří Tomášek — kazatel Pavla Šustková — vede oddělení služby žen v Česko-Slovenské unii Čestmír Šťovíček — vedoucí knižní evangelizace v Českém sdružení Renata Balcarová — předsedkyně vězeňské duchovenské péče Jana Vojáčková — misijní pracovnice

E. Miškej: Změny určitě nastaly jak ve společnosti, tak ve sborech. Někdy se naši členové snaží dohnat, co nemohli v minulém období, a zapomínají na své povolání. Kazatel by měl toto vnímat a snažit se přizpůsobit metody své práce změněným podmínkám, vytvářet příjemné prostředí ve shromáždění, navštěvovat členy, přátele v jejich domovech atd. Myslím si, že je možné i dnešního člověka oslovit biblickým poselstvím, když se nebudeme bát jim čestně a upřímně zprostředkovávat Ježíšův vztah k nim. Není to lehké, ale ono to nebylo nikdy lehké. P. Zvolánek: Změna je obrovská. Projevuje se snad ve všech oblastech našeho života. Ať už jde o posun v názorech, toleranci všeho „jiného“, nároky

5

TÉMA na životní styl, pracovní trh, mezilidské vztahy, hledání duchovna… Na tyto změny se nedá naordinovat jediná správná reakce, proto je v církvi široké spektrum darů, každý z nás je obdarován jinak. Je to zároveň ohromná výzva pro nás jako církev a sbory. Zároveň ale vnímám velké napětí mezi možnostmi, které se nám nabízejí (a dnes nám skutečně nikdo v ničem nebrání), a šíří „radlice“, kterou rozevíráme, a tím často zůstáváme pouze na povrchu a zákonitě nejsme schopni vše zvládnout a pojmout. Nicméně jsem stále přesvědčen, že naše poselství je stále aktuální a nadčasové, a je pouze na nás, jakým způsobem ho druhým představíme. Mojí preferencí je ten nejstarší a nejúčinnější způsob — osobní sdělení a sdílení se o víře. To se rozhodně ani po těch 17 letech nezměnilo. L. Svrček: Žijeme v převratné době, která ovlivňuje společnost, sbory i nás osobně. Odpovědností církve a kazatelů je zvěstovat Boží poselství skutečně do přítomné reality, pro tento současný svět („přítomná pravda“) — tedy zvěstovat evangelium o Ježíši Kristu způsobem a formami, kterým dnešní, zvláště mladí lidé skutečně rozumí. To je naše úloha, to je náš zápas. R. Balcarová: Naše společnost (a nejenom naše) prožívá postmoderní a postmorální období s charakteristikou primitivně materialistickou. Tento „charakteristický“ rys doby samozřejmě fúzuje i do církví, naši nevyjímaje. Kazatel by především s touto situací měl počítat, aby neprožíval zbytečné frustrace. Z mých zkušeností jsou kontakty dnes možné pouze přes otevřené a opravdové mezilidské vztahy, jako je láska, opravdový zájem o druhého, blízkost. Tyto fenomény jaksi vymizely z naší společnosti a člověk se ve své hluboké podstatě nezměnil, takže podprahově touží právě po tom, co současná společnost jako taková nenabízí. J. Beneš: Změna ve společnosti jistě nastala. Zatímco před sedmnácti lety společnost od církve ještě něco čekala, dnes téměř nic nečeká. Ani duchovnost — ta je naší společností očekávána buď od východních náboženství, nebo od starých tradičních církví: pravoslavné a římskokatolické. Stav společ-

6

nosti je dán stále soustředěnější pozorností celé společnosti na získání majetku a „buržoazní“ úrovně života (užívat si). Místo církve je z hlediska dnešní společnosti v charitativní a humanitární oblasti — tedy uspokojování takových potřeb, které buržoazní společnost omezují, ochuzují a brání jí vydělávat peníze. Nevím, zda je vůbec možné „naším poselstvím“ někoho oslovit. Křesťanstvím ano, ale jen obětavým a služebným. Hodnotu v dnešní společnosti má obětavá služba, pomoc v nesnázích, soucit, milosrdenství — nikoli slova a specifické doktrinální důrazy. Dnes tyto denominační důrazy nikoho nezajímají. Jediné, co ještě může zaujmout, je příběh Ježíšův, pravdivě dosvědčený autentickým následováním Ježíšova vyznavače. V. Fürst: Lidé (i v církvi) dnes žijí více sami pro sebe. Už nejsme tak otevřeni druhým, ale raději si chráníme své soukromí. To vede k tomu, že se i ve velkém městě můžeme cítit osamoceni. Chceme-li oslovit společnost „naším poselstvím“, musí nejdříve toto poselství oslovit nás. Pokud „Kristus“ není v mém životě a nefunguje v něm, nebude mé poselství aktuální ani pro lidi okolo mne. A tak bych asi měl nejdříve zhodnotit sám u sebe, co mi přináší vztah s Ježíšem a jak biblické principy ovlivňují můj každodenní život. Je pro mne život s Kristem životní výhrou? Pak může být mé svědectví účinné. Vnímám-li život jako neustálé odříkání si toho, co mám rád, pak bych měl dříve, než otevřu pusu na veřejnosti, strávit hodně času rozhovorem s Bohem o tom, proč mi život s ním nepřipadá tak přitažlivý jako život bez něj. J. Tomášek: To je velmi obsáhlá otázka. Dnešní doba klade na člověka velké nároky ve všech směrech. Podle mého názoru je důležité nenechat se pohltit, tj. hlídat si hranici toho, čemu se věnovat a čemu již ne (v práci i soukromí), a nezapomenout, proč nás sem Pán Bůh postavil, jaký má s námi záměr. V každé době lidi oslovovala upřímně a pravdivě prožívaná praktická víra. P. Šustková: Nyní se už asi nejedná o reakce na změnu. Změna proběhla dávno. Teď už žijeme v jiné

ADVENT 08/2006

TÉMA společnosti. Mladí lidé už téměř dřívější situaci neznají. Evangelium je ovšem prosté a jasné. Není jiná cesta než ho přijmout, žít a zvěstovat. Promyšlené metody asi nejsou zárukou, že se budou lidé obracet. My máme jen zasívat, další zalévat — a Bůh — ve své nekonečné milosti dává možnost růstu. A je zde ještě vůle těch, kteří se rozhodují. Podobně nemůžeme ani své děti nejlepší výchovnou metodou přimět k tomu, aby byly věřící… J. Vojáčková: Změna je jistě velice výrazná. Ale nezměnila se situace jen v naší republice, změnil se celý svět — pokrok jde překotně kupředu a s ním je spojený určitý stres, nervozita, honba za „něčím“… Pozitivní i negativní důsledky toho všeho nás silně ovlivňují v našich osobních životech i v životech sborových společenství. To jistě mnozí z nás pociťují. Co s tím? Myslím si, že se vždy vyplatí zůstat věrný biblickým pravdám, které nám Pán svěřil, ale zároveň být velmi vnímavý a pružný na způsob podání těchto pravd světu, který se rychle mění a my v něm. A snad tolik, kolik existuje různých lidských povah, tolik bychom mohli využít evangelizačních způsobů. Záleží na tom, koho chceme právě oslovit. Je třeba být vnímavý na vedení Duchem svatým, modlit se a nepředbíhat skutky, které nám Pán předem připravil. Jsme spolupracovníci na jeho díle, ne sóloví hráči. Č. Šťovíček: Církev ve velké většině spí. Řešením je modlit se o Ducha svatého a žít duchovně probuzený život, který bude především o práci člověka s člověkem. 4. Změnila se nějak po revoluci role manželky kazatele? J. Hrdinka: V době, kdy jsem byl mladým kazatelem, bylo ideálem, aby manželka kazatele zůstala v domácnosti, pečovala o rodinu, vychovávala děti (na které přetížený kazatel neměl čas) a pomáhala manželovi ve sborové práci. Mnoho manželek kazatelů obětovalo svoji profesi a sluší se poděkovat jim za to. Avšak tímto modelem bylo někdy na manželky kazatelů naloženo tak těžké břemeno, že mnoho

ADVENT 08/2006

z nich se cítilo naprosto vyčerpaných a řada prožívala více nebo méně závažné psychické problémy. Nemluvě o tom, že po odchodu dětí z domova musely přijmout podřadnou a nekvalifikovanou práci nebo dostaly minimální důchod. Doba tento model změnila. I když se od manželky kazatele stále očekává, že se svým manželem bude spolupracovat, mnohé z nich zvolily takové rodinné a pracovní uspořádání, že pokračovaly v práci, na kterou měly kvalifikaci, a další se vzdělávaly, aby mohly pracovat v oboru, který je těšil. Dnešní kazatelské rodiny pracují spíše jako rovnocenný tým, než pár, ve kterém se jeden obětuje pro práci druhého. I když je tento model časově a organizačně náročnější, nemusí být újmou pro efektivitu práce kazatele a může oběma partnerům přinášet radost a uspokojení. V. Fürst: Moje manželka si mne nebrala jako kazatele. Když přišla nabídka, musela se s ní dlouho srovnávat. Je typem ženy, která stojí v ústraní a stará se o to, abych se měl s kým podělit o „své výhry“, ale i s kým poplakat, když se mi nedaří. Kdysi mne mrzelo, že se brání mít spolu se mnou přednášky a semináře. Dnes vidím, že to, co zvolila, je pro naši rodinu důležitější. Tím, že má svou práci a svou profesi mimo církev, mi pomáhá zůstávat v kontaktu s realitou dnešního světa. Spolu s ní mohu vnímat, jak žijí lidé mimo církev, jaké mají potřeby, co má v jejich životech větší či menší vliv, jak naše společnost vnímá křesťanství atd. Občas je unavená a nemá třeba chuť jít se mnou na modlitební setkání. To mi pomáhá pochopit, že stejně unavení mohou být i jiní členové sboru. Jejich neúčast na nějaké sborové akci ještě nemusí znamenat jejich duchovní ochlazení, ale je jen projevem jejich únavy a vyčerpání. E. Miškej: Změnila i nezměnila. Ve své praxi jsem poznal, že manželka kazatele může i přes svou zaneprázdněnost (výhodné zaměstnání atd.) být velkou pomocí svého manžela. Důležité je, zda projevuje zájem o práci svého muže, o členy, jejich děti a přátele. Kazatel by pak měl věnovat pozornost své rodině.

7

TÉMA P. Zvolánek: Před revolucí bylo téměř pravidlem, že manželka kazatele nechodila do zaměstnání. Dnes je to přesně obráceně. Důvodem je mimo jiné změna ekonomických podmínek, jiné vnímání role manželky kazatele, touha jít vlastní cestou. Pokud však žena podporuje a je dobrým zázemím pro manžela v kazatelské práci, tak je tou pověstnou „perlou“, a v tomto smyslu se její role nezměnila. L. Svrček: Církev se generačně posunula. Manželky kazatelů pracují (často opravdu z existenčních důvodů) a nejsou již zpravidla sekretářkami, pomocnicemi či těmi, které v mnoha aktivitách a odpovědnostech manžela zastupují. Úloha kazatelské rodiny není lehká, a proto je třeba si vážit partnerek/partnerů. Vytvářejí příjemné rodinné zázemí, aby on/ona mohl/ mohla dobře sloužit Pánu Bohu i lidem. R. Balcarová: I ona, stejně jako její muž, má více možností. Mám za to, že by právě ona mohla, jako žena mající silnou emocionální rovinu, přinášet do oněch mezilidských vztahů to, co tam absentuje a o čem jsem hovořila v předcházející odpovědi. J. Beneš: Nevím. Doufám jen, že již nejsou na manželku a rodinu kazatele vyvíjeny takové tlaky, díky nimž kdysi musela žít životem, jenž byl od ní očekáván. Snad již manželka není rukojmím užívaným proti kazateli. Mám za to, že dnes i při stěhování kazatele je zohledňována rodina a pozdější uplatnění manželky kazatele. Dnes snad již manželka kazatele není vnímána jako matka sboru, ale předně jako matka svých dětí, která má právo uplatňovat své vzdělání a svá obdarování. Je více respektována a ve svých odlišnostech tolerována. Jinak si nemyslím, že by se nějak zásadně její role měla měnit. P. Šustková: Změna, která má asi nejmarkantnější vliv, je možnost vzdělání i pro věřící. Ženy kazatelů bývají velmi schopné a nadané. Chtějí Bohu sloužit také samostatně, vlastní profesní činností. Ta se nemusí plně doplňovat s manželovou. Z toho může v některých rodinách kazatelů vznikat dlouhodobý syndrom únavy — tělesné i duchovní. I tyto ženy však podporují své muže a rozdávají se.

8

5. Zaznívají hlasy, že by se kazatelé měli stěhovat po delší době, než je tomu nyní. Jak se díváš na tento názor? J. Hrdinka: Nejlépe jsem dokázal zúročit svoji práci ve sboru, ve kterém jsem mohl působit sedm let, a vzpomínám na pocity hořkosti, když jsem byl z jiného sboru povolán do jiné služby po třech letech. Vedoucí kazatelského oddělení u Generální konference Jim Cress ve svém výzkumu zjistil, že jedním z významných faktorů růstu církve je délka působení kazatele v jednom sboru. Rok až dva se kazatel seznamuje s prostředím, buduje spolupráci se sborem a vytváří si síť kontaktů s lidmi mimo církev. Vlastní efektivní evangelizační práci začíná v průběhu třetího roku. Je třeba vzít v úvahu i skutečnost, že pokud odcházející kazatel novému kazateli nepředá všechny kontakty, přátele a práci velmi pečlivě a poctivě, větší část zájemců se nenávratně ztrácí. Pokud je tedy kazatel přeložen na nové místo po čtyřech či pěti letech, většina jeho evangelizačního úsilí byla vynaložena zbytečně. Jako unijní vedoucí kazatelského oddělení se domnívám, že pokud k tomu nejsou velmi vážné důvody (ze strany sboru, sdružení nebo rodiny kazatele), kazatel by neměl být překládán dříve než za sedm (případně i více) roků. J. Tomášek: Naprosto souhlasím. Kazatel, který má vyhlídku být na sboru 5 let, bude pracovat a plánovat jinak, než ten, který ví, že má před sebou pravděpodobně 8 až 10 let. Nehledě na pracně vybudované vztahy a kontakty, které se častým stěhováním zpřetrhají. E. Miškej: Je to otázka osoby a místa. Někdy je sbor „rád“, že se kazatel stěhuje po krátké době, a mnohdy je „rád“ kazatel. Záleží na okolnostech. Má-li kazatel co nabídnout, může zůstat na jednom místě deset let. Je-li to větší sbor, větší město, větší rozsah práce… Další věcí jsou potřeby sdružení. Kazatel a jeho rodina musí se stěhováním počítat. P. Zvolánek: S tímto názorem naprosto souhlasím, jako sdružení se o to snažíme, ne vždy se to ale daří. Musel bych se rozepsat, co všechno vstupuje do

ADVENT 08/2006

TÉMA

L. Svrček: Stěhování kazatelů je jednou ze složitých věcí, které vedení sdružení musí řešit. Jde nejen o linii sdružení, ale také o komplex problémů a vztahů, kterými se musí zabývat, a situaci většinou nelze řešit šablonovitě. Citlivý přístup vedení, ale i kazatelské rodiny, je velmi důležitý. Domnívám se, že přichází doba, kdy budou kazatelé zřejmě na sborech déle, pokud to bude k prospěchu církve i rodiny.

V. Fürst: Myslím, že záleží na konkrétní situaci. Někdy může kazatel přivítat stěhování po jednom nebo dvou letech. Jindy může být brzy po deseti letech. Souhlasím s tím, že by bylo dobré prodloužit období, kdy je kazatel se svou rodinou na jednom místě. Z vlastní zkušenosti vím, že zvláště ve větších sborech trvá déle, než dojde k oboustrannému poznání a přijetí. A teprve po této době může sbor naplno využít schopností kazatele a kazatel zase schopností a duchovních darů jednotlivých členů sboru. Když se to povede, prožívá sbor narovnání vztahů a sborová atmosféra je najednou jako stvořená pro přijetí nových lidí a jejich začlenění do již existujících vztahů a struktur uvnitř sboru. Jsem rád, že v poslední době je brán větší ohled na rodinu kazatele. Když jsem se stěhoval poprvé a podruhé, byly děti malé. Ale při třetím a čtvrtém stěhování jsem s obavami sledoval, jak to zvládnou. Myslím, že by bylo dobře, kdyby byli členové sborů s větším předstihem informováni o chystané změně kazatele, a mohli se tak více modlit a prosit Boha, aby k nim poslal takového kazatele, kterého právě oni potřebují pro svůj další růst. Bylo by pak snadnější „toho nového“ vítat jako poslaného nejen sdružením, ale i samotným Bohem. Vždy jsem se modlil, aby mne Bůh poslal na místo, kde budu užitečný svými duchovními dary. A vždy, když jsem se dověděl, kam to bude, jsem byl překvapen, měl jsem obavy a pochybnosti. Díky modlitbám jsem ale měl i vědomí, že je to odpověď na mou modlitbu, a tudíž Boží vůle.

J. Beneš: Souhlasím s ním. Je to dobré jak pro děti, tak pro vazby, které na novém místě navazuje manželka. Tyto vazby vznikají dlouhou dobu a jejich přerušení rodinu vždy destabilizuje, někdy i ohrožuje. Preferuji delší dobu na jednom místě i pro pečlivější kazatelovo působení na sbor (jen v případě, že kazatel má sboru co dát). Důvěru nelze vybudovat na pokyn — ta vzniká dlouhou dobu. Přerušením procesu budování důvěry odstěhováním kazatele se prohlubuje nedůvěra k novému a podstatně to omezuje vznik přátelství. S důvěrou by si církev zahrávat neměla.

6. Od září bude v církvi působit dvanáct misijních pracovníků. Jak by měla vypadat spolupráce s kazateli? Nemůže zájem o práci misijního pracovníka snížit zájem o práci kazatele? J. Hrdinka: Letos v červenci jsme spolu s manžely Janou a Petrem Krynským, kazatelem Jiřím Tomáškem a osmi studenty mohli prožít evangelizační kampaň v Panamě. Jedním z důležitých faktorů rychlého růstu tamější církve je i skutečnost, že kromě kazatelů ve sborech pracují „církví placení evangelisté“, jejichž hlavním úkolem je vyučovat zájemce biblickým pravdám. Tito evangelisté nemají žádné

rozhodování o přesunech. Častokrát to jsou velmi citlivé záležitosti, které se týkají rodiny kazatele a se kterými je obeznámen třeba pouze předseda sdružení. S každou rodinou se jedná individuálně a těch rodin, které se stěhují, je vždy několik. Proto skloubení potřeb rodin, sborů a církve je pokaždé velmi složitý proces, za který se vždy velmi modlíme.

ADVENT 08/2006

9

TÉMA pastorační ani administrativní úkoly a úzce spolupracují s místními kazateli. Pokud bude náš model podobný modelu ve Střední Americe, díky Bohu za nové lidi, kteří budou seznamovat lidi s poselstvím o spasení! V takovém případě zájem o práci evangelisty nebude kolidovat s rolí a vážností kazatele. Pokud by však evangelisté — kteří většinou nemají stejné vzdělání jako kazatelé — obdrželi stejné pravomoci a úkoly jako kazatelé, mohlo by to snížit zájem mladých lidí o službu kazatele. J. Beneš: Pokud má sbor intelektuálně slabého kazatele nebo duchovně povrchního, tak jistě zájem o misijního pracovníka převáží zájem o kazatele. Cítí-li se kazatel ohrožen, pak asi není něco v pořádku s ním. Oba jsou služebníci a oba mají sloužit tam, kam jsou postaveni. K formě jejich spolupráce se nemohu vyjadřovat — tu si musí bratři dohodnout sami. Myslím, že by sbor i sdružení měly v nejvyšší možné míře napomáhat tomu, aby mezi nimi nevznikla soupeřivost, vzájemné trumfování, zahanbování jeden druhého svým aktivismem. V. Fürst: Evangelisty nevnímám jako konkurenci, ale jako spolupracovníky, kteří jsou povoláni k práci, pro kterou mají větší obdarování než já. Proto se snažím být v kontaktu s lidmi, kteří v mých sborech rozvíjejí různé misijní aktivity. A je jich dost. Kolportér, skupinka okolo Klubu zdraví, dobrovolníci spolupracující s Adrou, lidé v domácích skupinkách, děti a mládež… Modlím se, aby jim jejich práce přinášela radost. Jsem rád, že má církev mohla povolat lidi, kteří se budou na plný úvazek věnovat hledání nových učedníků. Vím však, že i tito evangelisté jsou lidé, kteří potřebují zázemí a podporu. To jim může nabídnout mateřský sbor i kolega — kazatel, se kterým mohou navázat přátelství a modlitební spolupráci. Jen tak může jejich práce přinést očekávané ovoce. J. Tomášek: Spolupráce by měla být vzájemně provázaná. Nezapomeňme, že každý misijní pracovník bude dělat i práci kazatele (práce s lidmi, pastorace, řešení různých osobních problémů) a má také před lidmi i Bohem svoji odpovědnost. Na druhé

10

straně na něm neleží administrativní odpovědnosti kazatele. Nelze hodnotit, co je lepší, spíše je potřeba se ptát, kam mne Bůh povolává. E. Miškej: Nevím, ale asi ještě chvíli se bude hledat nejlepší kombinace a doplňování práce misijních pracovníků (evangelistů) s prací kazatelů. Evangelisté budou spolupracovat s kazateli a kazatelé budou podporovat práci evangelistů. Podle mého názoru nebude jejich práce jednoduchá, zvláště tam, kde nebudou mít dobré zázemí, nemají „svůj“ sbor. Ke snížení zájmu o práci kazatele by nemělo dojít. P. Zvolánek: Věřím, že dvanáct misijních pracovníků (v každém sdružení jsou minimálně čtyři) bude oživením a požehnáním pro naše sbory. Tento projekt bude závislý na spolupráci s kazateli, ale i sbory, kde budou pracovat. Tedy vzájemná spolupráce je klíčová a osobně neočekávám snížení zájmu o kazatelskou práci. Naopak se domnívám, že někteří misijní pracovníci se rozhodnou pro kazatelskou službu. L. Svrček: Práce misijního pracovníka je výrazně zacílena do jedné oblasti, a proto se domnívám, že kazatel se může jen radovat, bude-li mít poblíž šikovného misijního pracovníka. A jeho opravdový zájem o tuto službu může (a podle mého názoru by měl) v důsledku vést k zájmu o hlubší studium teologie. 7. V církvi je stále méně mladých lidí, kteří by chtěli dělat kazatele. Proč? Jak je možné tuto situaci řešit? E. Miškej: Přijímací zkoušky na Teologický seminář mě přesvědčily, že to není tak docela pravda. Zkoušek se účastnili mladí, velice schopní, vzdělaní lidé, kteří chtějí být kazateli, ale hlavně, kteří chtějí pro Ježíše pracovat. To bylo pro nás, kteří jsme tam byli, velice povzbudivé. Je úkolem nás všech, aby se tento trend udržel. Kazatelé, administrátoři i členové by měli svou opravdovostí a upřímností svého křesťanského vyznání povzbuzovat mladé lidi k následování Ježíše.

ADVENT 08/2006

TÉMA P. Zvolánek: Na tuto otázku by se mi chtělo odpovědět, že je zapotřebí se zeptat právě těchto mladých lidí. Možná bychom se dověděli zajímavé věci. Určitě opět jde o více důvodů. Zmíním snad jeden, který pro nás kazatele není moc lichotivý. Pro celou řadu mládežníků z našich sborů nejsme dostatečným příkladem duchovnosti a při pohledu na naši práci zřejmě až tak moc netouží po rozhodnutí „dělat kazatele“. Vzpomínám na dva kazatele, bratra Kvintuse a Reitze, které jsem zažil jako mládežník, a přestože každý z nich byl jiný a měl jiná obdarování, tak se pro mne stali příkladem pro mé rozhodování stát se kazatelem. Bezesporu je v církvi spousta mladých lidí, kteří chtějí pracovat pro Pána Boha, a kazatelská služba může být odpovědí na tuto jejich touhu. L. Svrček: Mladí lidé mají dnes mnoho možností a i ti, kteří přemýšlejí nad službou Bohu, si zpravidla nedovedou plně představit, co to vskutku obnáší, a proto se také nedovedou pro tuto službu jednoznačně rozhodnout. Na Teologickém semináři jsme otevřeli jednoletý model Studia Bible a základů teologie. Tímto programem, jehož záměrem je poskytnout základní informace a vhled do studia teologie na Teologickém semináři, nabízíme mladým lidem možnost si ujasnit, jak, kde a jak dlouho chtějí Pánu Bohu sloužit. Mají jeden rok k dispozici, aby vážně a odpovědně zvážili své nasměrování v budoucnosti. Věříme, že takto můžeme pomoci mladým lidem k odpovědnému rozhodnutí. J. Hrdinka: Existuje řada příčin, proč se snižuje zájem mladých lidí v církvi o povolání kazatele. Pokud pominu nízkou sociální prestiž duchovenského povolání v ČR a SR, důvodem může být ne příliš vysoký plat, časté stěhování, občasné odchody kazatelů ze služby po konfliktech s vedením církve, neúcta členů ke kazatelům a někdy i nepříliš pozitivní příklad samotných kazatelů. Za nábor nových mladých lidí ke studiu na semináři a později za jejich povolání ke službě neodpovídá pouze Teologický seminář nebo motivační články v časopise Advent. Vyhledávání, vzdělávání a pověřování nových kazatelů je záležitostí celé církve, vedení, kazatelů, výborů sborů a všech členů. Církev

ADVENT 08/2006

musí s modlitbou a duchovním pohledem systematicky a dlouhodobě vyhledávat nové mladé lidi k této důležité službě. Církev poroste nebo neporoste a bude do značné míry taková, jací jsou její kazatelé. Být kazatelem v dnešní době je krásné a obohacující, na druhé straně i náročné a vyčerpávající. Podporujme všestranně naše kazatele, važme si jich pro jejich práci a úsilí a vytvářejme dobré podmínky pro jejich službu a pro život jejich rodin. Věřím, že i v případě kazatelů platí slova Písma: „Věřte v Hospodina, svého Boha, a budete nepohnutelní; věřte jeho prorokům (kazatelům) a bude vás provázet zdar.“ (2 Pa 20,20) R. Balcarová: Ty mladé lidi, kteří se rozhodnou pro práci kazatele, vnímám jako velice statečné osobnosti, které mají jasno v základních prioritách lidství — mít nebo být… Nevím, zda existuje řešení. Ale souvislost vidím v nastavení hodnotového systému v jednotlivých rodinách, kde mladí lidé vyrůstají. Pokud rodiče preferují onu primitivně materialistickou stránku svého bytí, pak půjdou děti jistě v jejich šlépějích… J. Beneš: Odpovědí by mohlo být více: Stávající kazatelé patrně nejsou inspirativní. Nebo se budoucí možní adepti bojí tlaku, který by na ně byl vyvíjen (sbory, církví). Nebo je vede ohled na nestabilní pozici manželky a rodiny. Nebo se „nevejdou“ do modelu kazatele, jak je v církvi prezentován. Nebo jsme svým životním stylem mladé lidi naučili víc si užívat než sloužit. Možná bude třeba si uvědomit, že jsme v minulosti odmítli ty, kteří nám byli darováni, byli kvalitní a chtěli sloužit, ale nevešli se do našich úzkoprsých představ. A že je těchto lidí poměrně dost, jako učitel semináře dobře vím. Odmítnutí je často vedlo do služby jiným církevním společenstvím, které je přijalo. Ať tak, či tak, stávající situace je formou soudu a výzvou k reflexi sebepojetí církve. Řešit to nelze: povolání dělníků na vinici je práce Ducha svatého, nikoli cíleného tlaku na mladé lidi. Církev je Hospodinova stavba a Bůh se postará, aby se k lidem jeho slovo dostalo, i když nebudou kazatelé. Co když je současná situace darem od Hospodina, za nějž bychom měli být vděčni? Co když to bez kazatelů nejen

11

TÉMA půjde dobře, ale bude to ještě lepší než s nimi? Naše sbory nejsou plny bezduchých ovcí, které by se bez kazatele neobešly, ale mnohde plny zralých a odpovědných lidí, kteří umí „stát na vlastních nohou“. V. Fürst: Vyrůstal jsem v rodině kazatele. Jako kluk jsem si přál být kazatelem. Ale měl jsem obavu, že nikdy nebudu tak dobrým, schopným a odevzdaným pracovníkem jako můj táta. Trvalo mi chvíli, než jsem tuto obavu překonal a pochopil, že Bůh si nepřeje, abych byl jako můj otec, ale chce, abych využil dary, které mi dal. Dnešní mladí lidé na jedné straně stále častěji vyhledávají „adrenalin“. Touží po dobrodružství, mají strach ze stereotypu a z nudného života. Pokud by si přečetli životopis apoštola Pavla, zjistili by, že Pavel měl „adrenalinu“ víc než ten, kdo skáče padákem, sjíždí divoké řeky nebo jede po dálnici v protisměru. Stejní mladí, kteří touží po vzrušení, mají na druhé straně strach z nejistoty, změny a z toho, že kdyby přijali povolání k práci kazatele, mohl by je život zavést na místa, kam se jim nechce. Jednou z příčin je i vztah členů ke kazateli. A tady bych se vrátil ke druhé otázce. Nejen, že kazatel je častým terčem kritiky. Ale v každém sboru se najdou lidé, kteří mají pocit, že je jejich „posláním“ kazatele úkolovat a šéfovat mu. Z vlastní zkušenosti vím, že takovým tlakům není vždy snadné odolávat, zvlášť v naší církvi, kde jsme téměř všichni navzájem příbuzní. Kazatel by neměl jen vyprávět o hodinách strávených nad knihami a na kolenou. Měl by zvláště s mladými lidmi hovořit o dobrodružstvích, která prožívá díky své službě. Neměl by zapomenout vyprávět o tom, jak se mu vyplatilo důvěřovat Bohu. Na veřejnosti by měl vystupovat jako ten, který toho hodně ví, ale ještě více toho neví a těší se z postupného hledání a objevování. Ale hlavně, lidé, i ti mladí, by měli cítit, že je má rád a že mu na nich záleží. Chceme-li, aby mladí obdarovaní členové naší církve opět zatoužili po povolání do služby kazatele, musíme mezi sebou budovat vzájemnou úctu, respekt a lásku. A také se modlit, aby to byl Boží Duch, kdo pomůže novým lidem se pro něho rozhodnout a vydat se, podobně jako Pavel, na cestu plnou dob-

12

rodružství s vědomím, že je v tom Bůh, církev a ani my nenecháme samotné. J. Tomášek: Ježíš říká: „Proste Pána žně.“ To je náš prvořadý úkol. A pak je to na těch, které On povolává, aby v záplavě různých volání nepřeslechli jeho hlas. Kazatelská práce je nádherné povolání, které má smysl jak pro tento život, tak i pro věčnost. Snad tady mohu odcitovat několik slov, která napsala sekretářka honorárního konzula České republiky v Panamě absolventům Teologického semináře po jejich návštěvě v Panamě: „Jste mladí lidé, kteří se vydali na správnou cestu ve svém životě (nebo se alespoň o to snaží) tím, že jste se rozhodli pro něco tak krásného, čistého a vznešeného, jako je orientovat lidi, pomáhat jim slovem, když to potřebují, vysvětlovat jim, léčit jejich duši… Pro mě je důležité, že se snažíte pomáhat lidem. To je velmi humánní a krásné…“ P. Šustková: Na tuto otázku hledají odpověď v mnoha zemích a v mnoha církvích. A není se moc co divit. Určitě je třeba nejdříve pokory, abychom věděli, že to nevyřešíme. A potom máme poslouchat. Dělat to, co ukládá Písmo. A být jednoznačnými stoupenci Krista. J. Vojáčková: Dnešní doba i svět nabízejí mladým lidem velké možnosti ke studiu různých oborů, k cestování, objevování. Mladí lidé jsou plni ideálů a „snů“. Chtějí být svobodni, nechtějí se řízeně stěhovat. Hovoří se o dnešní době jako o „čase ztráty autorit“. Mladí lidé chtějí mít rozlet, prosadit vlastní názory, svoji individualitu. Slova „pokora“ a „služba“ se tolik nenosí. Na druhé straně musím říct, že jsem poznala velice upřímné a pokorné mladé lidi, kteří nám dospělákům mohou být příkladem právě v té upřímnosti a opravdovosti, v zapálenosti pro dobro i pro Pána Boha. Dnešní mladí to vůbec nemají lehké! Bojují s tím, o čem my jsme v mládí možná jen letmo slyšeli. Je třeba je podpořit, pomoci jim a být především dobrým příkladem, zapojit je. Hořet, aby i oni zahořeli. Dát hranice, ale neodsuzovat. Ukázat jim, že křesťanství je ta nejkrásnější a nejperspektivnější vize, kterou mohou v tomto světě najít.

ADVENT 08/2006

RADOST Z BOŽÍHO SLOVA (8 /10)

Pohled očima proroka Naše osmé setkání nad Biblí bude ve skutečnosti jen praktickým prodloužením setkání sedmého. Minule jsme společně přemýšleli nad prvním pravidlem, které je třeba brát v úvahu, pokud hledáme praktický význam biblického textu pro nás v dnešní době (aplikaci). To nás zjednodušeně učilo, jak je pro nás důležité, abychom se dokázali na poselství Bible podívat nejprve (je-li to možné) očima těch, kteří ji tehdy psali, případně četli. Tento pohled je tím nejlepším vodítkem, které principiálně určuje, jak bychom měli Boží slovo chápat my.

Výklad proroctví Po celá staletí jsou křesťané fascinováni a přitahováni biblickými proroctvími. Už první pohled na prorocké texty nám však ukazuje, že jejich pochopení není vždy snadné. Často totiž představují budoucí skutečnosti pomocí náznaků a symbolů. Jak jim správně rozumět? Jak najít vždy ten správný klíč, který by nám mohl „rozšifrovat“ symbolické poselství? Pokud očekáváte, že se při tomto setkání seznámíte s jasným klíčem ke správnému a plnému pochopení proroctví, musím vás zklamat. Nejenže na to nemáme v tomto díle dostatek prostoru, ale není to ani mým záměrem. Chci se s vámi raději podívat na proroctví ve světle našeho prvního pravidla aplikace — tedy očima samotného proroka. Je jasné, že bibličtí proroci sami vždy plně nemohli rozumět dosahu a významu proroctví, která tlumočili lidstvu. Nechápali všechny symboly ani jejich historická naplnění. Přestože se mnohá prorocká poselství naplnila až po staletích, byla ale do určité míry poselstvím i pro tyto Boží muže či ženy a jejich současníky. A právě jejich pochopení hlavního poselství musí být tím zásadním nasměrováním pro naše pochopení.

ADVENT 08/2006

Daniel 7 Podíváme se tentokrát společně do jedné z nejznámějších pasáží knihy proroka Daniela — do sedmé kapitoly. Možná tuto kapitolu důvěrně znáte, ale přesto vás chci poprosit, abyste teď na chvíli odložili tento časopis, otevřeli svou Bibli a přečetli si celou tuto kapitolu… Pokud jste si ji už přečetli, jistě se vám honí hlavou spousta myšlenek. Koho představují ony symboly zvláštních zvířat, která Daniel spatřil ve vidění? Kdo je ten obávaný „malý roh“? Jak chápat zvláštní údaj „čas a dva časy a polovina času?“ Jaký soud to zasedá v nebi? To vše jsou otázky, které nás dnes napadají. Kladl si je jistě i prorok Daniel. Avšak asi nebyl schopný najít na mnohé z nich odpověď. Nenabídnu vám ji tedy ani já. Místo toho vás pozvu, abyste vyzkoušeli na chvíli „odložit“ všechny své dosavadní představy o významu tohoto proroctví a přenesli se se mnou na chvíli o staletí zpět, do doby proroka Daniela…

Pohled očima proroka Dostáváme se do šestého století před Kristem, kde se uprostřed bohaté a prosperující Babylonské říše setkáváme s mladým židem jménem Daniel. Jak je vůbec možné, že jej nacházíme v Babyloně? Podle záznamů Bible byl do této země násilně deportován spolu s tisíci krajanů poté, co král Nebúkadnesar dobyl Jeruzalém. Nemůže se zde tedy cítit šťastně. Vždyť díky Babyloňanům přišel o vše, co mu bylo drahé: o svou zemi, domov, království, krále, chrám… Zdá se, jakoby se Bohu vše vymklo z rukou. Co asi trápí jeho srdce? O čem hovoří se svým Bohem, když se k němu modlí? Jaké otázky a prosby zaznívají v jeho volání? „Pane Bože, proč? Proč jsi to dopustil? A když už se tedy stalo něco tak hrozného, jak dlouho to

13

RADOST Z BOŽÍHO SLOVA (8 /10) bude trvat? Je možné, aby tví nepřátelé navěky ničili tvůj lid? Copak se nás nikdy nezastaneš? Co nás ještě čeká?“ A Bůh, který slyší upřímná volání, ve své velké milosti Danielovi odpověděl. Použil pro to zvláštní prostředek — noční vidění.

Čtyři zvířata Náhle uprostřed noci uvidí Daniel zvláštní scénu: „…z moře vystoupila čtyři veliká zvířata“ (v. 2). Mohl tehdy rozumět tomu, o čem toto vidění je a co představují tato zvířata? Do určité míry ano. Nebeský posel mu jasně vysvětluje: „Ta čtyři zvířata, to čtyři králové povstanou v zemi.“ (v. 17) Prorok tedy chápe, že se toto vidění týká budoucích událostí a každé ze zvířat představuje určité období. (Už ve druhé kapitole vysvětloval sen o soše ze čtyř kovů.) Proč ale zrovna zvířata? Co mají všechna společného? Všechno to jsou šelmy (lev, medvěd, levhart + orel, bezejmenná šelma), tedy zvířata dravá a krutá. Budoucnost tedy nevypadá příliš růžově. Ba naopak. Vždyť popisuje vládu těch, kteří jsou krutí, bezohlední, „krvežízniví“. Navíc si Daniel jako správný žid uvědomuje, že z biblického pohledu jde o zvířata „nečistá“. Budoucí vládce tedy vidí jako Bohu nepřátelské mocnosti. To není optimistický výhled. Ale podívejme se ještě trochu blíže. Mohl Daniel pochopit, koho symbolizuje lev s orlími křídly (v. 4)? Ovšem, tento symbol mu nebyl neznámý. Setkával se s ním totiž každý den — při cestě do práce, ve své „kanceláři“, na úředních dokumentech… Okřídlený lev byl totiž babylonským státním znakem (podobně jako český dvouocasý lev). A Daniel chápe, že je to výstižný symbol jeho doby a říše, v níž sám žije — vznešené zvíře, ale zároveň nebezpečná šelma. A jeho vlastní národ se stal obětí tohoto lva. Co ostatní symboly? Mohl prorok tušit, koho představuje medvěd (v. 5), okřídlený čtyřhlavý levhart (v. 6) a ono nepopsatelně hrozné zvíře (v. 7)? Asi jen těžko. Něco však pochopit mohl. Věděl, že musí symbolizovat ty, kteří se dostanou k moci po

14

Babylonu. Neznal jejich jména, ale viděl, že budou stále krutější a krvelačnější. Boží lid nečekají „radostné zítřky“, ale naopak stále více nepřátelství ze strany Božích odpůrců.

Malý roh V té chvíli však prorokovu pozornost upoutá jeden zvláštní detail — na hlavě posledního zvířete se objevuje neobyčejně zvláštní malý roh. Jak asi zapůsobil na Daniela? Snad se mu vybavila mnohá místa v Bibli, kde je „roh“ symbolem moci a vítězství, často Boží moci (např. Hospodin jako „roh spásy“ — Ž 18,3). Jde tedy o velkou moc, v určitém smyslu podobnou moci Boží. Že by právě zde konečně svitla naděje? Že by po vládě čtyř nepřátel konečně přišlo osvobození a Bůh zajistil svému lidu vítězství? Daniel však prožívá šok, když vidí pokračování… Tato zvláštní mocnost náhle mění své chování a promlouvá troufale (v. 8). A nejen to. Odvažuje se vystoupit proti samotnému Nejvyššímu, chce změnit jeho zákony a snaží se zahubit jeho lid (v. 25). Jak toto hrůzné zjištění asi působí na Daniela? Neví, jak to bude vypadat v praxi. Ale chápe, že jednoho dne bude jeho lid muset čelit zákeřnému nepříteli. Někdo, kdo se rouhá samotnému Vládci nebes, povede svůj boj i proti jeho milovaným dětem. Pane, proč? Proč musí tvůj lid trpět? Jak toto budeš moci dopustit? Copak něco takového můžeš dovolit? Nevymkly se ti události z rukou? Copak nikdy nezasáhneš? Pane, jak dlouho ještě?

Slib záchrany A náhle, jako odpověď na toto zoufalé volání, zaznívá ve vidění ujištění: „Neboj se, Danieli, všeho do času…“ Vlastně „do času a dvou časů a poloviny času“ (v. 25). Co to znamená pro Daniela? Těžko říct. Netuším, zda mu prorok plně rozuměl. A i kdyby znal přesný význam tohoto chronologického údaje, od kdy by měl toto období počítat? Ať už znal či neznal význam pojmu „čas a dva časy a polovina času“, jedno mu muselo být jasné: utrpení Božího lidu

ADVENT 08/2006

RADOST Z BOŽÍHO SLOVA (8 /10) nebude věčné. Tady konečně zaznívá „evangelium“. Bůh už předem určil den, kdy se zastane svých dětí. Události se mu nevymkly z rukou. Stále má věci pod kontrolou. A už teď si může být Daniel jistý, že moc nepřátel potrvá jen tak dlouho, dokud jim to Bůh dovolí. A potom zasáhne…

Záchrana Konečně se Daniel dočkal Božího slibu, že zasáhne, aby osvobodil svůj lid. Jak bude tato „záchrana“ vypadat? „Zasedl soud a byly otevřeny knihy.“ (v. 10) A kdo stojí v čele soudu? Přece ten, kdo vypadá jako „Syn člověka“ (v. 13). Kdo to jen může být? (Ne, neodpovídejte jako křesťané, že to je úplně jasné. Nedíváme se zatím na tato slova z pohledu Nového zákona, ale pouze očima Daniela.) Kdo je to „Syn člověka“? V hebrejském vyjadřování tento pojem neznamená nic jiného, než „člověk“. (I já jsem „synem člověka“, protože jsem se narodil v lidské rodině.) Po dlouhé vládě „nelidských zvířat“ se náhle na scéně objevuje někdo, kdo už na první pohled vypadá lidsky — jako jeden z nás. Na pomoc trpícímu lidstvu přichází ten, kdo lidi chápe, protože je jako jeden z nich. A zatímco na zemi volají utiskované Boží děti o pomoc, u Božího trůnu tedy zasedá jako odpověď na jejich volání soud. A v závěru jeho zasedání je vynesen verdikt: malý roh bude zbaven moci a „bude úplně vyhlazen a zahuben“ (v. 26). Ten, který byl nepřítelem Boha i jeho dětí, je nakonec odsouzen a zahuben. To ovšem není jediný závěr soudu. Přichází ještě druhý krok, stejně nezbytný: „Soud byl předán svatým Nejvyššího; nadešla doba a království dostali do držení svatí.“ (v. 22) Ti, kteří díky bezohlednosti a nenávisti svých nepřátel přišli o svůj domov, království i krále, teď dostávají z rozhodnutí nebeského soudu nový domov, nové království a nového krále.

Evangelium o soudu Prorok Daniel neznal nic z historie, kterou známe my. A přesto bylo vidění, které mu dal Bůh,

ADVENT 08/2006

velkou odpovědí na jeho palčivé otázky. Bylo zde jistě mnoho věcí, které nechápal a kterým nemohl porozumět. To hlavní však bylo jasné i jemu: Mohl jasně pochopit, že v budoucnosti čeká jeho lid i všechny věrné Boží děti mnoho trápení. Mohl vidět, že Boží nepřátelé se budou pokoušet bojovat nejen proti Bohu, ale i proti jeho věrným následovníkům. Jednoho dne však Bůh řekne rázné: „Dost!“ Jako odpověď na volání ze země o pomoc v nebi zasedne soud. A právě tato zpráva o soudu musela být pro Daniela skutečným evangeliem — dobrou zprávou. Evangeliem a ujištěním, že Bůh se zastane svého lidu a odsoudí nepřítele. Evangeliem o Božích dětech, které jsou přijaty do věčného království.

Závěr Tolik tedy pohled na známé proroctví. Dozvěděli jste se něco nového? Představil jsem nějaký nový způsob výkladu jednotlivých symbolů? Rozhodně ne. Pokusili jsme se společně jen o jednu jedinou věc — použít v praxi naše základní aplikační pravidlo, se kterým jsme se seznámili v minulém díle. Zkusili jsme je aplikovat i na četbu obtížného textu — na proroctví. Podívali jsme se na text očima těch, kterým byl původně určen. Jistě nám zůstalo mnoho otázek nezodpovězených. Nemluvili jsme zatím ještě o konkrétním naplnění tohoto proroctví v dějinách. Ale to jsme tentokrát ani nechtěli (i když i to by bylo velmi zajímavé). Snažili jsme se společně udělat teprve první krok — ten zásadní. Tento pohled nám teď musí sloužit jako základní nasměrování, jak máme tomuto proroctví rozumět. A každý detail, který se nám podaří dále vyložit, musí být v zákrytu s tímto nasměrováním. Pokud se náš výklad a naše aplikace tohoto oddílu rozchází s Danielovým pochopením, musí být zákonitě chybné. Věřím, že se mi podařilo alespoň trochu vás nadchnout pro to, abyste dál pokračovali v četbě Božího slova očima našich předchůdců na cestě víry. Záměrně jsem nechal mnohé otázky nezod-

15

RADOST Z BOŽÍHO SLOVA (8 /10) povězeny, abyste měli i vy sami příležitost s Boží pomocí dále číst Boží slovo a radovat se z každého okamžiku, kdy vám zazáří evangelium v jasnějších barvách. Ať vám tedy i nadále Bůh žehná a dává radost ze studia Písma. O S

SOUTĚŽ — 8. KOLO Ani tentokrát jsme nezapomněli na to, abychom vám dali příležitost procvičit si svou znalost Bible. Otázky tohoto kola se budou vcelku logicky týkat knihy Daniel: 1. Jak dlouho trvala „převýchova“ Daniela a jeho přátel v babylonských školách? 2. Jakým jazykem mluvili hvězdopravci s králem Nebúkadnesarem ohledně jeho zapomenutého snu? 3. Král Nebúkadnesar nejprve označil čtvrtého muže v rozpálené peci jako „božího syna“. Jak jej ale nazval poté, co tři mladí židé z pece vyšli? 4. Jakou radu dal Daniel králi Nebúkadnesarovi poté, co mu tlumočil výklad snu o skáceném stromu? 5. Jak odpověděl Daniel králi Belšasarovi na nabídku, že jej za rozluštění záhadného nápisu královsky odmění a učiní jej třetím nejvýše postaveným mužem v zemi? 6. Kolik let bylo králi Darjavešovi, když začal vládnout v Babyloně? 7. Koho ještě, kromě udavačů, nechal král Darjaveš hodit do jámy s hladovými lvy? Své odpovědi můžete zasílat do redakce Adventu (Roztocká 5, 160 00 Praha 6), příp. na e-mailovou adresu: [email protected] nejpozději do 23. 10. 2006. V každém kole soutěže bude jeden úspěšný soutěžící vylosován a odměněn knihou z nabídky nakladatelství Advent-Orion. Jméno výherce 8. kola bude uveřejněno v Adventu č. 10.

Správné odpovědi 6. kola soutěže (z Adv. č. 6): 1. K čemu (nebo ke komu) přirovnával Ježíš v kázání na hoře lidi, kteří „slyší má slova a neplní je“? (K bláznivému muži, který staví dům na písku — Mt 7,26) 2. K jakému nástroji přirovnává apoštol Pavel v dopise Efezským křesťanům Boží slovo? (Meč Ducha — Ef 6,17) 3. Jak znělo první Boží nařízení dané lidem, které nám Bible zaznamenává? (Ploďte a množte se a naplňte zemi… — Gn 1,28) 4. Na kterou stranu desek (rub nebo líc) napsal Hospodin svůj zákon, který předal Mojžíšovi? (Na obě strany — Ex 32,16) 5. Komu řekl apoštol Pavel, že zná svatá Písma už od svého dětství? (Timoteovi — 2 Tm 3,15) 6. Jaký titul, související s Božím slovem, je přiřčen v knize Zjevení vítěznému králi jedoucímu na bílém koni? (Slovo Boží — Zj 19,13) 7. Co je podle knihy Zjevení slíbeno těm, kteří budou chtít něco ubírat z prorockého poselství nebo k němu naopak přidávat ještě něco svého? („Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě.“ — Zj 22,18.19) Vylosována byla Zuzana Riečanová z Banské Bystrice, které bude zaslána kniha z produkce nakladatelství Advent-Orion. Karlovy Vary leží pod Krušnými horami. Ubytujte se u nás a vychutnejte lázeňské prameny i horskou přírodu. Využijte možnost pobytu ve světových lázních!!! Zajistěte si včas rezervaci na výlet nebo dovolenou v Karlových Varech!!! Dva dvoulůžkové a jeden třílůžkový pokoj s vlastními sociálními zařízeními, televize a satelit na pokoji, společná plně vybavená kuchyňka. Ceny v sezoně: 1. noc — 350 Kč/osoba, 2. noc a další — 300 Kč/osoba/noc, přistýlka: 1. noc — 150 Kč/osoba, 2. noc a další — 100 Kč/osoba/noc. Informace a rezervace: Iva Stašová, Plzeňská 49, 360 01 Karlovy Vary, tel.: 605 181 659, e–mail: [email protected], www.ubytovanikv.zde.cz

16

ADVENT 08/2006

čís

lo

8 ro

ku

20

06

VŠECHNO MÁ SVŮJ ČAS Je osm hodin ráno. Sedím s kakaem a vánočkou u svého pracovního stolu a snažím se přemýšlet. Dnes je uzávěrka Adventu a já jsem se včera dozvěděla, že slíbený úvodník do dnešního čísla nebude. Tak přemýšlím, co udělám. Před pár dny jsme se vrátili z tábora. Ještě teď si představuji louku, lesy a hory kolem tábora. V sedm hodin ráno nás budilo sluníčko, v půl osmé budíček. Byla to taková pohoda. Od města daleko, od povinností daleko. Dnes jsem se vzbudila také v sedm hodin. Nevzbudilo mě však sluníčko, ale řemeslníci, kteří neúnavně pracují na zateplování našeho domu. Stavějí lešení, mlátí kladivem, chodí nám před okny jako supermani a pokřikují na sebe. Tak ráda bych byla zase někde daleko v přírodě! Otvírám Bibli: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas.“ To je přesně pro mě. Už není čas přírody, prázdnin a lelkování. Už jsem „odpočívala“ dost. Už není čas cvrkání cvrčků a dětí na táboře. Už je čas klapání klávesnice a bouchání řemeslníků. Přemýšlím, co mi tohle poznání může přinést. Ze všeho si přece člověk může odnést něco dobrého. I když končí prázdniny a volno a za několik dní začne škola… Znovu začne běžný týdenní koloběh. Škola, povinnosti, kroužky, Pathfinder. Ale musím se přiznat, že se na to docela těším. Uvidím staré známé. Zjistím, zda mě vezmou do dalšího ročníku a jaký budu mít rozvrh. Každé pondělí zapojím do činnosti své tvořivé buňky a vymyslím program na úterní schůzku Pathfinderu. Už se na to těším. Mám totiž na starosti samé skvělé děti, a proto je pro ně radost něco připravovat. Vlastně mě čekají samé pěkné dny. Opět se naučím spoustu nových věcí, získám nové zkušenosti a snad si z těch méně vydařených dnů pro sebe vezmu nějaké poučení. Takoví řemeslníci přece jen nejsou špatní. V zimě nám bude teploučko. Naučím se pravidelně a hodně pít, aby mě nebolela hlava. Naučím se být trpělivá a pozitivně naladěná, i když kolem mě třeba stavějí lešení. JADV

2

DĚTSKÁ BOHOSLUŽBA V OSTRAVĚ Vzpomínáme na krásný sobotní den v našem sboru Ostrava – Radvanice. Bylo to 17. června 2006, kdy byly všechny děti z ostravských sborů pozvány, aby prožily svoji dětskou bohoslužbu. Místní strýčkové a tetičky nám dali k dispozici celý sbor. Mohly jsme si proto vyzkoušet, jak se organizuje program a uvádějí jednotlivé části pobožnosti… Téma celého dne bylo „Můžeme pomáhat“. Dopoledne byl program nelehký. Dostaly jsme za úkol vytvořit koláž na téma „Jak můžeme pomáhat jiným nebo jak jiní pomáhají nám“. Myslely jsme, že naplácáme pár obrázků a bude to hotovo, ale pak jsme k velkému překvapení byly vyzvány, abychom o své tvorbě něco povykládaly... No, někdy jsme mluvily nesmysly, ale někomu se to opravdu podařilo... Pak jsme poprosily strýce Staňka, aby nám řekl něco z Bible, a on se nám snažil ukázat, jak Bůh pracuje ve prospěch člověka — a dokonce si k tomu používá i zvířata… Řekl, že Bůh pomáhá i nám, a taky se za nás potom modlil. Nejlepší byla přestávka. Většina z nás tam neměla rodiče, takže… Vlastně nic. Hodně jsme se také najedly, protože strýčkové a tetičky sice uvolnili místo ve sboru, ale připravili nám naštěstí hodně dobrého jídla… Odpoledne jsme měly předvést krátké programy, které jsme si předem připravily. Bylo nám spolu moc dobře a už se těšíme na další akci. DĚTI Z OSTRAVY

3

P

omalu jsme se přehoupli do podzimu. Možná také netrpělivě čekáš, až začne ten správný vítr na pouštění draků. Abychom si ten čas čekání trošku zkrátili, mám tu pro tebe větrník. Ten pak můžeš připevnit na balkon nebo za okno. Důležité je, aby na něj foukal vítr. Tak bezpečně poznáš, kdy je ten pravý čas připravit draka, zavolat kamarády a jít na stráň. Co budeš potřebovat: čtvrtku (nejlépe kladívkovou), pravítko, tužku, nůžky, špendlík, korálek, hladkou hůlku Vezmi si čtvrtku. Udělej z ní čtverec a načrtni si přímky vždy od rohu k rohu přes střed. Čtvrtku nastřihni po uhlopříčkách. Ale pozor, ne až ke středu! Každý sudý cíp ohni ke středu. Všechny pak propíchni špendlíkem s navlečeným korálkem. Spolu se středem větrníku je připíchni kolmo k hladké hůlce. A větrník je hotov.

1.

2.

3.

5.

4.

Tip: větrník si můžeš vybarvit. Vybarvi ho hned, jakmile vystřihneš čtverec. JADV 4

Po dlouhém a únavném boji se Saulem se David stal konečně králem. Když kraloval již delší dobu, zajímalo ho, jestli někde ještě žije nějaký Saulův potomek. Proto byl ke králi poslán člověk jménem Síba, který kdysi sloužil v Saulově domě. Král se jej zeptal: „Ty jsi Síba?“ On mu odpověděl: „Ano, pane, tvůj otrok.“ David se znovu zeptal: „Už nezůstal ze Saulova domu nikdo?“ Síba králi odvětil: „Je tu ještě Saulův vnuk Mefibošet. Je chromý.“ Král dal Mefibošeta přivést do svého domu, aby...

JADV 5

Vybarvi si obrázek... 6

MODLITEBNÍ STROM Už ses někdy ztratil? Nebo ses cítil sám a opuštěný? Bál ses někdy? Hříšný člověk je taky ztracený. Cítí se sám. Je daleko od Boha a nemůže se k němu dostat. Ale Pán Ježíš přišel k nám, aby nám řekl dobrou zprávu. Přišel, aby hledal ty, kteří jsou daleko od Boha a kteří se ztratili v hříchu. Pán Ježíš může najít a zachránit i tebe. Zemřel na kříži za tvé hříchy. Popros ho, aby ti odpustil všechno špatné, co jsi udělal. Když toho budeš upřímně litovat, Pán Ježíš ti odpustí. Bude pořád s tebou. Už nebudeš sám. JADV

PRO C

Pane Ježíši, prosím, odpusť mi, že jsem byl dnes zlý. Chci, abys mě zachránil a byl pořád se mnou. Děkuji, že mě máš rád.

HY TR

É HLA VY ě lano.

správn finder neuklidil h at p ý n d řá o nep Jejda... Nějaký ě uzel? ě složeném lan n at šp a n se á Uděl

Podrobnosti o Pathfinderu a o akcích najdete na internetových stránkách:

www.pathf inder.cz•www.pathf inder.sk Redakce: Jana Dvořáčková, Za Opusem 1231, 156 00 Praha 5 – Zbraslav e-mail: [email protected] 7

ČEJKA CHOCHOLATÁ Čejku poznáš v přírodě jednoduše. Je to velký akrobat, také má typický naříkavý pokřik a má chocholku – proto se jí také říká chocholatá. Pokud čejku vyrušíš a začne vyplašeně létat sem a tam, pravděpodobně je někde v blízkosti její hnízdo.

VLAŠTOVKA A JIŘIČKA Vlaštovky i jiřičky loví hmyz v letu. Dokážou létat velmi lehce, protože mají velmi malou hmotnost. Váží pouhých 18 gramů. Mnozí lidé si vlaštovku a jiřičku pletou, i když je lze rozlišit na první pohled. Dokážeš je rozeznat?

POŠTOLKA OBECNÁ Patří mezi sokolovité dravce. Je velká jako holub a loví myši. Jejím domovem je místo, kde se střídají pole a lesíky. Poštolka několikrát mávne křídly a pak chvíli klouže vzduchem. Občas se zastaví a rychlým pohybem křídel se drží na místě. JADV

2005 / 08 2006 04 příloha časopisu Advent pro mladé i ty ostatní

A Ž DO KONČIN ZEMĚ ˇ

Dal jsem tě za světlo pohanům, abys byl spasení mé až do končin země. Iz 49,6

Božím úmyslem již od počátku bylo, aby známost o něm, jeho vůli a spasení se rozšířila do celého světa a ke všem národům. Když Bůh povolal Abrahama, dal mu zaslíbení, že v něm a jeho potomcích dojdou požehnání všechny čeledi země (Gn 12,3). Izraeli Bůh žehnal nejen proto, aby mu bylo dobře, ale aby se stal prostředníkem známosti Hospodina u všech národů. Mnozí proroci poukazovali na to, že budou přicházet četné národy i mocné pronárody, aby hledaly Hospodina (Za 8,22), a že k hoře Hospodinova domu budou proudit národy (Mi 4,1). Apoštol Pavel praví, že požehnání dané Abrahamovi dostaly v Ježíši Kristu i pohanské národy (Ga 3,14), a sám Ježíš ve svém misijním pověření vybízí: jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je… a učte je! Dnes se často zpochybňuje význam misie v rozvojových zemích tzv. „třetího světa“. Nebylo by lépe nechat tyto národy v jejich kultuře, způsobu myšlení a starých náboženstvích místo radikálního zasahování do jejich života?

P

anama je stát na pomezí Jižní a Střední Ameriky. Kontroluje strategický průplav, který spojuje Tichý a Atlantský oceán. Jeho sousedy jsou Kolumbie a Kostarika. Velikost Panamy je o něco málo menší než České republiky, ale má jen 3 miliony obyvatel. Církev adventistů sedmého dne zde rychle roste a má 65 000 členů. Během evangelizace studentů a učitelů TS Sázava bylo pokřtěno 129 lidí.

IMPULZ A 08/ 2006

Nezpůsobila křesťanská misie zánik starých kulturních tradic, mýtů, obřadů a historických památek? Tyto otázky kladou etnografové, kteří se zabývají hmotnými i duchovními památkami starých kultur, religionisté, kteří zkoumají stará náboženství, antropologové aj. Nebo z jiného pohledu: Nebyli misionáři předvojem obchodníků, vojáků a kolonizátorů, kteří domorodce zneužívali, vykořisťovali a zotročovali? Byl příchod misionářů do těchto zemí událostí, která zkvalitnila životy lidí, nebo naopak zhoršila? Z pohledu víry víme, že bylo a je Boží vůlí, aby se poznání Hospodina rozšířilo mezi všechny národy. Toto poznání Hospodina mělo zkvalitnit a obohatit životy těchto lidí, neboť dávalo poznat Boha jako Boha lásky (na rozdíl od mnohdy krutých představ a obyčejů domorodců), zjevit Ježíše Krista jako Spasitele a dát lidem naději do budoucna. To souviselo i s opuštěním starého způsobu života. Nemusíme litovat, že se nezachovalo např. uctívání Molocha, při kterém byly děti pokládány na rozpálené ruce modly, obětování tisíců chlapců a dívek při krutých obřadech u Aztéků či obřadní kanibalství. Je ovšem pravdou, že misie byla často zneužita k mocenským zájmům. Je nám to líto, ale co nelze zneužít? Známe ovšem i řadu pozitivních příkladů křesťanské misie právě tam, kde se postupovalo bez násilí, mocenských ambicí a naopak s láskou. Např. moravským bratřím se dostalo uznání od kanadské vlády za záchranu řady eskymáckých kmenů. Kam totiž přišla bratrská misie,

25

tam tyto kmeny žijí dodnes. Jinde přišel bílý muž s alkoholem a pohlavními nemocemi, a celé kmeny vymřely. David Livingstone (1813–1873), lékař, misionář a cestovatel, byl domorodci milován. Jeho tělo bylo pochováno v Anglii, srdce zůstalo v Africe. Albert Schweitzer (1875–1965), filozof, teolog a hudební virtuos, vystudoval ve svých 38 letech ještě medicínu, aby mohl prakticky uplatnit evangelium. Je tedy zřejmé, že otázkou není, zda dělat zahraniční misii, ale jak ji dělat — bez násilí a s láskou. To bylo smyslem a cílem i naší cesty do Panamy, kam jsme v červenci jeli na pozvání organizace Share Him (www.global-evangelism.org). Bylo nás jedenáct a z našeho pohledu šlo skutečně o cestu „na konec země“. Nebyl to výlet, ale služba, kdy jsme se dopoledne připravovali a večer kázali. Pro studenty teologie to byl zážitek setkání s jinou kulturou, praktické zvěstování v zemi, kde má evangelium stále ještě ohlas, a radost nad výsledky i nad Božím přiznáním. Jsme rádi, že na druhé straně zeměkoule máme bratry a sestry, kteří mají stejnou víru a stejnou naději jako

my. Slíbili jsme si, že se ještě setkáme. Když ne dřív, tak na nové zemi, kde nás už moře dělit nebude. Již se na to těším.

PETR KRYNSKÝ

„NOMADAM

VE VĚZNICÍCH“

Od listopadu minulého roku je kapela NoMadam na vězeňském turné s názvem „Nebe mlčí?“. Doposud proběhly koncerty v Heřmanicích, Kuřimi, Rýnovicích a naposledy ve Valdicích. Na všech těchto koncertech byl hlavním hostem bývalý vězeň a legionář Pavel Vaněk. Ten ve svých vstupech poutavým a osobitým způsobem líčí svoji životní dráhu. Je až neuvěřitelné, čím vším tento člověk prošel, než Bůh změnil jeho život. Jeho slova vlévají novou naději a chuť změnit svůj život k lepšímu, a to nejen vězňům. Na posledních dvou koncertech jej doprovázel i jeho současný zaměstnavatel Milan Holec, který Pavlovi podal pomocnou ruku ve chvíli, kdy hledal uplatnění mimo zdi věznice. Po skončení koncertu je zpravidla prostor pro diskusi. Nejvíce dotazů míří samozřejmě k Pavlovi, ale i členové kapely se zapojují do rozhovorů a zajímají se o život jednotlivých vězňů. Mnozí z nich hledají opravdový smysl života a díky Boží milosti jej také nalézají. Přesně podle zaslíbení Bible, která apoštol Pavel 21. století cituje na každém vystoupení: „Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.“ Matouš 7,7.8 Projekt NoMadam ve věznicích pokračuje dalšími koncerty za finanční podpory Občanského sdružení Maranatha a ve spolupráci s Renatou Balcarovou, předsedkyní Vězeňské duchovenské péče.

ZA KAPELU NOMADAM RADIM TOMAN

26 26

08/2006 IMPULZADVENT A 08/ 2006

POŠLI TO DÁL — 3. ROČNÍK — PRAXE Hlavní myšlenkou Pošli to dál je vyzbrojit mladé lidi pro praktickou službu. Třetí — závěrečný ročník PTD vede studenty, aby získané dovednosti používali aktivně v praktickém životě. Realizace třetího ročníku bude probíhat ve třech oblastech. Největší část studentů zůstává na svých sborech a tam se zapojí do evangelizačních aktivit. Druhá skupina podpoří evangelizační aktivity v místě, kde studují a jsou na kolejích či internátech. A pak je tu třetí skupina, která je možná v církvi takovou průkopnickou skupinou. Jsou to dobrovolníci — misionáři, kteří se rozhodli přerušit svou činnost nebo školu a věnovat se rok práci na plný čas pro Pána Boha. Z prvního běhu PTD letos nastoupí do této dobrovolnické práce čtyři studenti. Irena Klodová (Veselí na Moravě) a Eva Beloveczová (Oldřichovice) nastoupí do Vrbna pod Pradědem, kde se zapojí do již rozběhnutých evangelizačních aktivit. Bohdan Pajonk (Český Těšín) a Petr Dona (Frýdlant nad Ostravicí) nastoupí do Kroměříže. Od nich se očekává, že půjdou do „první linie“ a zaměří se na vyhledávaní lidí, kteří jsou ve fázi hledání, aby jim pomohli v poznání Pána Boha. Je to něco nového, nevyzkoušeného. Ale vnímáme to jako velkou Boží milost, že žijeme v době, kdy můžeme otevřeně hovořit o Bohu. Je velkou milostí pro nás i naše sbory, že máme mladé lidi, kteří chtějí sloužit druhým, a že máme také

DVENT 08/2006 IAMPULZ A 08/ 2006

mládežníky, kteří věnují rok svého života, aby naplno každý den vycházeli, aby hledali ztracené. Je to příležitost pro každého z nás, abychom se za tyto mladé lidi modlili a podporovali je. Chceme vás o to poprosit. Možná udělají i některé chyby, ale věřím, že v síle moci Ducha svatého pomohou mnohým lidem poznat, jak úžasný je Pán Bůh.

ALAN CHLEBEK A JAN RAFAJ

27 27

TRENDY

Akce Teologického semináře Teologický seminář v Sázavě pořádá ve dnech 2.– 4. října 2006 seminář na téma: Sbor, kazatel a mimořádné události, který povede V. Vurst, předseda nadace ADRA. Zveme zájemce ze sborů. Bližší informace na TS Sázava (327 321 238). Oddělení výchovy pořádá 14. října 2006 v Banské Bystrici II pro učitele, vychovatele a ty, kteří se o tuto práci zajímají, setkání pedagogů ze SR. Ve dnech 16. a 17. října 2006 proběhne na TS v Sázavě seminář: Duchovní služba ve věznicích ČR. Zveme zájemce o tuto aktivitu. Bližší informace podá Renata Balcarová, předsedkyně Vězeňské duchovenské péče (244 024 435, 603 842 298). Oddělení výchovy pořádá 11. listopadu 2006 v Olomouci setkání pedagogů z ČR, které je otevřeno všem, kteří se o tuto práci zajímají. LUDĚK SVRČEK

Den prevence zaměřený proti zneužívání Den prevence zaměřený proti zneužívání byl určen na 26. 8. 2006. Cílem tohoto dne, který je označen tímto tématem, je upozornit a systematicky se věnovat problematice zneužívání a týrání dětí, dospělých, ale také i specifických skupin ve společnosti.

Zneužívání a týrání můžeme rozdělit: 1. Psychické — slovní útoky, které ponižují, urážejí a oslabují sebevědomí. Patří sem také mlčení, odmítání a přezírání. I vystavování závažným rodinným problémům, hádkám, rozvodu a nucení k vyjadřování v záležitostech, které extrémně přetěžují únosnost jednotlivce (např. ve formě otázky dítěti — ke komu půjdeš po rozvodu), je psychické týrání. Mezi formy týrání patří i násilné zavírání, využívání ke službě, nepřiměřená kontrola nad dojídáním jídla, uklízení a podrobné sledování celkového stylu života, kdy jedinec nemůže pro-

28

jevit svoji individualitu. Psychické týrání je i nucení k rozhovoru o věcech, kterým druhý nerozumí (což pak může vyvolat pocit viny), podněcování proti druhému člověku (druhému rodiči), učení názorům a chování, které je v rozporu se zákony Bible i občanské společnosti. I naprostý opak — pasivita — může být zneužívání. To znamená, že když hranice mezi dobrem a zlem, které jsou každému člověku v určité formě darovány, a smysl pro vítězství, čestnost, spravedlnost a pravdu nejsou v rodině udržovány, může být slabší nebo mladší jedinec v takovém prostředí morálně zneužíván a týrán. Každá anarchie, apatie, nedůslednost a neschopnost vyjádřit své požadavky v rodině, zaměstnání i církvi vede k nadměrné psychické zátěži jednotlivce i kolektivu. 2. Fyzické — opakované způsobování tělesné bolesti bez použití jiných výchovných prostředků

ADVENT 08/2006

TRENDY pod vlivem afektu. Zahrnuje fackování, bití rukou nebo předměty, třesení, strkání, kopání, rány pěstí, řezání, opaření, pálení, škrcení, kousání, svazování nebo nepodávání jídla. 3. Sexuální — jakékoliv doteky na intimních místech nebo v okolí intimních míst, které jsou nepříjemné a vyvolané bez souhlasu, patří do oblasti sexuálního zneužívání (konkrétně se jedná o genitálie, zadní část těla a prsa u žen). Vedle konkrétního intimního styku patří do sexuálního zneužívání i řeč, vtipy a nucení ke shlédnutí těla jiného člověka, obrazu a filmu se sexuální tematikou. Průzkum v Církvi adventistů sedmého dne v Austrálii, který provedl psycholog Bryan Craig na tisíci osobách ve věkové skupině 19–93 let, ve kterém 80 % dotázaných byli členové církve v průměru 20 let, ukázal, že zneužíváno bylo: 1. psychicky 2. fyzicky 3. sexuálně

44 % žen 22 % 27 %

39 % mužů 11 % 7%

Kdo se zneužívání nejčastěji dopouští? Vlastní rodiče, příbuzní a osoby pracující s dětmi a mládeží.

Jak se projevují zneužívané oběti? Jsou to především děti a v dalším pořadí ženy. Bývají nejčastěji zamlklé, stydlivé a těžko komunikují se svým okolím, jsou plaché, klopí oči a ve škole často dosahují kolísavých výsledků. V méně případech jsou vyzývavé, s projevy mravní uvolněnosti.

Kdy kontaktovat pomoc? Při opakovaném fyzickém týrání, sexuálním obtěžování, ale i psychickém zneužívání je třeba podle charakteru činu volat linku bezpečí, kontaktovat psychologa nebo přímo zavolat policii.

ADVENT 08/2006

Na co je třeba pamatovat? Oběť často nenachází odvahu přivolat pomoc, protože pachatelé těchto činů (mnohdy i trestných) jsou blízcí lidé, kteří se stále těší určité vážnosti. Svou roli zde hraje i falešná loajalita s rodinou a církví, kdy nejbližší známí oběti chtějí chránit vnější pověst, a přitom obětují zneužívaného. Zde je třeba říci, že odborníci, zabývající se touto problematikou, jsou naprosto diskrétní a také dobře informovaní o tom, že zneužívání se projevuje v jakémkoliv lidském společenství, to znamená i v každé církvi. V případě, že se jedná o trestný čin, týká se ohlašovací povinnost nejen odborníka, ale i každého z nás. Každé zatajování prodlužuje utrpení oběti a pouze odsouvá čas, kdy vyjde vše najevo ve formě, která svým dopadem je mnohem škodlivější než včasný zásah.

Úloha sboru Kazatel jako pastýř je na místě Kristově zavázán pomoci postiženým, raněným a trpícím. Zavazuje se milovat ty, kterým slouží, a zaměřit se na jejich duchovní růst, respektovat osobnost každého bez zaujatosti a předsudků, chovat se patřičně k osobám druhého pohlaví a uplatňovat naprostou profesionální diskrétnost (Příručka pro kazatele, s. 40). Sbor a především vedoucí představitelé sboru spolupracují s kazatelem při výchově i službě jednotlivým členům. Ze všech svých sil se snaží vytvořit takové prostředí, kde láska, trpělivost a ohleduplnost Kristova spojuje celé společenství tak, aby nikdo zbytečně netrpěl. V takovém prostředí se neprojevuje duch kontroly nebo naopak lhostejnosti, ale citlivé pozornosti a zájem o radosti a problémy druhých. Takové prostředí je vhodnou prevencí proti zneužívání ze strany samozvaných jedinců.

29

TRENDY V případě potřeby je možné obrátit se na vedoucí oddělení křesťanského domova: · v Čechách: Jan Ejem (e-mail: [email protected], tel.: 724 103 251) · na Moravě: Aleš Zástěra (e-mail: [email protected], tel.: 775 789 036; 596 314 857) · na Slovensku: Peter Čižniar (e-mail: pcizniar@ casd.sk, tel.: 0905 865 023; 033 551 12 91) Uvedení bratři jsou povoláni především k duchovní pomoci a nemohou zastoupit odbornou pomoc psychologa nebo psychiatra. Mohou ale pomoci nalézt vhodného odborníka. Dokud budeme žít na této zemi, budeme svědky zla i dobra, to je na straně zla zneužívání druhých, na straně dobra pak život pro druhé, jehož největším příkladem je sám Ježíš Kristus. Zneužívání bychom mohli jinak vyjádřit slovy: „Mám rád sebe, proto potřebuji tebe.“ Mnohá nadvláda v rodině, na pracovišti nebo i v církvi se omlouvá službou pro druhé a mnozí lidé se nechají rádi vést, zneužívat, ba i týrat jen proto, že nic jiného v dětství nepoznali nebo se neumí bránit nebo z pohodlnosti tuto alternativu přijímají. Jak relativní je samotné chápání zneužívání v dějinách lidstva! To, co bylo v době středověku běžné, je v dnešní svobodomyslné a tolerantní společnosti popíráno (příkladem může být tělesný trest). A to, co bylo ve středověku popíráno, je dnes běžné (příkladem může být sexuální obtěžování). Proč se nemůžeme poučit, když víme, že dějiny světa jsou dějinami extrémů? Je třeba jít stále jako „vůl na porážku“ (Př 7,22) za životním stylem své doby? Groteskně a přitom smutně působí pohled na panorama lidských dějin v oblasti extrémů, v morálce, v rodině, v odívání atd. Už jste se shovívavě usmívali při shlédnutí starého filmu nebo nad stránkami prošlého módního časopisu? Jak musí působit scéna na našem pódiu na diváky sedící v hledišti nekonečného vesmíru! Kde je naše vyváženost? Umíme projít mezi dvěma krajními směry? Učíme se spojit milosrdenství a spravedlnost podle vzoru Toho, který milosrdenstvím a spravedlností byl? Umíme projevit lásku, odpustit a přitom nesnížit požadavky zákona, stejně jako náš Spasitel, když mu přivedli ženu přistiženou při smilstvu? Učíme se spojit, tře-

30

ba v podnikání, čistotu holubice s opatrností hada? Nebo jsme pouze naivní, místo čistí, nebo zase jen vychytralí, místo opatrní? Jak člověk rád polarizuje, nebo naopak relativizuje! Hrozím se lidí legalistů, stejně jako liberálů. Mám obavu z černobílých odpovědí na každou otázku, stejně jako z bezbřehého jednání mnohých vlivných lidí. Není snad v Ježíši Kristu odpověď? Neučí nás Bible, že jsou požadavky jednoznačné a černobílé (musíte se znovuzrodit, pokání čiňte…), kde není místa pro střední cestu, stejně tak, jako naléhání k vyváženosti mezi dvěma směry (příklad holubice-had, podobenství o minci)? Jsme schopni zaujmout střídmé stanovisko v otázce tělesných trestů nebo obyčejného umývání dítěte, které současná postižená doba již může považovat za sexuální obtěžování? Tragédií často je, že ten, kdo nabádá k vyváženosti a střízlivosti, je přesvědčen o objektivitě vlastního pohledu. Díky proto za Boží slovo, které, ač mu ne vždy dobře rozumíme, poskytuje objektivní pravdu. Vždyť každý z nás je v nějaké oblasti postižený, proto potřebujeme naslouchat Bohu i našim bližním, abychom se přiblížili vyváženosti. Když hůl a domluva dávají moudrost (Př 29,15), zamítneme každý tělesný trest proto, že dnes je považován za týrání? Přestaneme poslouchat rady Bible a budeme se obávat, že na nás děti při nabytí plnoletosti podají trestní oznámení za tělesné tresty, kterých jsme se dopustili (jak se to v některých zemích již stalo)? Ne, budeme vyváženě, tak jako Jan Ámos Komenský, který omezil tělesné tresty, využívat s nepodmíněnou láskou všechny výchovné metody! Budeme se učit spravedlivě hněvat a přitom nehřešit (Ef 4,26). A máme snad pod vlivem současných trendů přestat umývat vlastní děti, abychom se jich nedotýkali? Ne, ale uděláme vše pro to, aby si děti intimní místa umývaly co nejdříve samy. Jsme křesťané, tedy Kristovi následovníci, a právě proto by naše výchova, vztahy mezi mužem a ženou i jednání s lidmi jiné rasy nebo náboženství měly svědčit o našem poznání Toho, který nás tak miloval, že neváhal pro nás hříšné obětovat i vlastní život. A Z

ADVENT 08/2006

KŘESŤANSKÝ DOMOV, ZE SVĚTA

Manželský víkend (nejen) pro severní Čechy Milí bratři a sestry! Na již uskutečněné „víkendovky“ chceme navázat podle našeho slibu také zorganizováním dalšího plánovaného víkendu pro manželské páry — tentokrát pro severní Čechy. Rádi vás však uvítáme, ať jste odkudkoliv. Sejdeme se na Máchově jezeře v obci Staré Splavy ve dnech 27.–29. října 2006. Příjezd a ubytování je v pátek 27. října od 17 do 19 hodin a společné zahájení začíná v 19.30 h. Během víkendu strávíme chvíle nad tématy „Bohoslužba v rodině,“ „Řešení konfliktů“ a „Žena si přeje, aby jí muž rozuměl (…a co na to muž?)“. Bude dostatek prostoru pro společenství s naším Bohem i mezi sebou navzájem — a především pro Vás samotné. Končíme nedělním obědem. Ubytování je v hotelu Borný 2. Cena za ubytování je 153 Kč/os na den. Stravu za příznivé ceny je možno si přiobjednat (vzhledem k programu však doporučujeme určitě objednat alespoň obědy; v případě zájmu lze domluvit celodenní stravu). Na adrese http://www.hotelborny.com je možno také navštívit domovské stránky hotelu, kde najdete fotografie i mapku na cestu. Pozor, ceny jídla jsou však smluvní (viz přihláška na internetu). Pokud nemáte jinou možnost a berete děti s sebou, potřebujeme včas vědět jejich věk a počet kvůli zajištění pečovatelů. Přihlášky je možné si stáhnout na webové stránce křesťanského domova: www.casd.cz — České sdružení — Křesťanský domov — Manželský víkend. Organizační záležitosti (jídlo, děti,…) vyřizujte a přihlášky zasílejte nejlépe na e-mailovou adresu [email protected], popř. volejte na telefonní číslo 499 816 421 nebo 724 103 251. Každá investice do manželství a rodiny stojí zato, protože výtěžek vždy vysoce převyšuje vklad. A proto se těšíme na setkání.

JAN A OLGA EJEMOVI

ADVENT 08/2006

Vzpomínka na adventistického zachránce Židů V Budapešti, hlavním městě Maďarska, se před několika týdny konala vzpomínková slavnost k uctění bývalého předsedy Církve adventistů sedmého dne kazatele László Michnaye (1893–1966). S nasazením života zachránil v druhé světové válce na šedesát maďarských Židů. Kazatel profesor Jeno Szigeti, který je dnes v důchodu, vyzdvihl ve svém kázání odvahu bratra Michnaye, který, jak řekl, „v tomto sboru a z této kazatelny si dovolil kázat proti nelidskosti a týrání Židů“. Jeho srdce i dveře jeho domu byly otevřeny pro všechny, kteří v roce 1944 měli být deportováni do koncentračních táborů. „Neznal strach, znal jen přikázání lásky.“ Fašistické pronásledování Židů přirovnal k pronásledování prvních křesťanů v Římské říši. Podle kazatele Daniela Heinze, který vede historický archiv církve adventistů v Evropě, se sídlem ve Friedensau, patří bratr László Michnay k těm adventistům, kteří nemlčeli a veřejně odsoudili nacionálně socialistické pronásledování Židů. Pomáhal k jejich záchraně, nezřídka s nasazením vlastního života. V roce 1964 mu byl v Jeruzalémě udělen čestný titul „Spravedlivý mezi národy“.

Ředitel Adry vyznamenán britskou královnou Dřívější ředitel Adry ve Velké Británii a severní Evropě, John Arthur, byl vyznamenán královnou Elizabeth II. titulem „Officer of the British Empire“. Se svým týmem uskutečňoval projekty v Evropě, na Blízkém východě a v Africe. Během války v Bosně zajišťoval prostřednictvím Adry v Sarajevu po tři roky lidem potraviny, oblečení a léky. Ze 103 dobrovolníků v Adře byli tenkrát zabiti dva členové. Po pádu komunismu v Albánii to byla ADRA, která se pod vedením Johna Arthura chopila iniciativy, aby denně pomáhala utečencům, čistila studny a začala stavět školy. Dnes je již bratr Arthur v důchodu a žije se svou manželkou v Anglii.

31

ADRA V KOSTCE

ADRA podpořila 276 rodin na Jávě ADRA Česká republika kromě okamžité podpory na místech postižených květnovým zemětřesením na Jávě poskytla v druhé fázi pomoc 276 rodinám. V tomto speciálně vypracovaném projektu, který dvěma miliony korun podpořilo Ministerstvo zahraničí České republiky, šlo o částečnou konsolidaci následků katastrofy ve vesnicích v okolí města Bantul. V rámci tohoto projektu se ředitel OS ADRA ČR Jan Bárta ve dnech 28. 7. až 1. 8. zúčastnil distribuce pomoci ve vesnicích Pulokadang, Kralas, Denokan, Daleman a Beran. Každý představitel rodiny ve vesnici převzal dvanáct vlnitých plechů a 14 dílů silných desek, spolu s hřebíky a šrouby, na stavbu dočasných obydlí. Plocha takových domků o přibližné rozloze 16 m2 poskytne prostor pro kuchyň a místo ke spaní v období dešťů, které zpravidla začíná v měsíci září. Již dříve se v těchto vesnicích uskutečnila distribuce matrací, přikrývek, celt a nádobí. ADRA zajišťuje výstavbu dočasných obydlí zásobováním materiálem, věnuje se rovněž obnově vzdělávání (v oblasti bylo zničeno nebo silně poškozeno 340 škol) a podporuje návrat lidí do normálního života obnovou pracovních či podnikatelských možností. ADRA ČR v současnosti zvažuje podíl na rozsáhlém projektu obnovy škol ve vesnicích, kde již poskytla materiální pomoc postiženým rodinám. Na obnovu škol zničených zemětřesením letos v květnu na Jávě můžete přispět na číslo účtu: 8555 8555/0300, VS 700. Prostřednictvím DMS lze přispívat na heslo: DMS ASIE a zprávu zaslat na číslo 87777.

Brigáda „Úsměv pro Ukrajinu“ Od 6. do 19. srpna 2006 třicet dobrovolníků, převážně studentů, pod vedením Františka Tomance opravovalo dvě zchátralé školy v obci Rudnikova Huta na Zakarpatské Ukrajině. Hodnota vykonané práce byla téměř 350 tisíc korun.

32

S Českou televizí do Afriky Do Keni na slavnostní otevření zdravotnického střediska počátkem září odletěl režisér Milan Růžička ml. a student František Ježek. Ve vesnici Itibo Aleš Bárta a Milena Kalousová v průběhu tří měsíců spolu s místními zrekonstruovali první část původního zchátralého zařízení. Více na www.kena. websnadno.cz a www.adra.cz. Na dostavbu zdravotnického střediska v Keni a na nákup léků lze přispět na účet číslo 211211211/ 0300, v.s. 313.

Dárci se sešli s misionářem „Adoptivní rodiče“ chudých bengálských dětí se počátkem srpna sešli ve Zlíně s misionářskou rodinou Moskalových a s přímými účastníky kontrolních cest do Bangladéše. Do projektu BangBaby je zařazeno již více než 1000 bengálských dětí. Třech z dosud 240 „volných“ se přímo v sále ujali noví sponzoři. Chce-li někdo z vašich přátel podporovat na vzdělání bengálské dítě, ať kontaktuje: ADRA, Kúty 1962, 760 01 Zlín. Tel.: 577 011 625, 731 157 471, e-mail [email protected]. Více na www.adra.cz/bangbaby. Na potravinovou a zdravotnickou pomoc bengálským dětem lze přispět na číslo účtu 20142014/0300.

Benefiční koncert pro Adru 10. 6. se v modlitebně CASD v Ostravě — Mariánských Horách uskutečnil benefiční koncert na podporu Adry. V průběhu večera proběhla sbírka určená pro rozvoj dobrovolnictví v Moravskoslezském kraji. Výtěžek koncertu činil 5 800 Kč.

Setkání adráků Ve dnech 20. až 22. října 2006 se ve Zlíně uskuteční celostátní setkání adráků, všichni adráci jsou srdečně zváni. Na programu budou mj. novinky o projektech Adry i zkušenosti adráků, v sobotu večer pak proběhne koncert skupiny VocKap.

ADVENT 08/2006

Z HISTORIE NAŠÍ CÍRKVE

Církev adventistů v první republice Vznik nové republiky zastihl české, moravské a slezské adventisty v příznivé situaci. Těžká válečná doba přála šíření adventistického poselství, a tak měli adventisté v době vzniku Československé republiky více než 1000 příznivců. Na druhé straně však již více než čtyři roky neexistovala na našem území žádná instituce zastřešující Církev adventistů s. d. Adventisté v našich zemích se také museli vyrovnávat s dědictvím vlivu německého adventismu, který se v průběhu první světové války na základě sporu o vojenskou službu rozdělil. Tak vznikla odnož důsledně odmítající službu ve zbrani pod názvem „Reformovaní adventisté sedmého dne“, kteří se utvořili také na našem území. Počáteční období bylo poněkud hektické, sbory si nejdříve zakládaly vlastní, lokální spolky, které zastřešovaly jejich působení (Misionářská společnost řádu sester sedmého dne, Společnost většího světla, různé misijní společnosti…), od roku 1919 se však začíná církev zajímat o možnost registrace spolku s působností pro celou republiku. K tomu došlo, po neúspěchu u Zemské vlády politické ve Slezsku, v roce 1922 založením dvou spolků: Československé jednoty adventistů sedmého dne v Brně, povolené Zemskou správou politickou na Moravě 21. 12. 1922, a spolkem stejného jména se sídlem v Praze, který se však poté, co byl uznán spolek moravský, neustavil a zanikl. Druhý problém, postoj církve k vojenské službě, dával adventistům v očích státních úředníků neustále punc konfliktní náboženské skupiny, i když byla církev několikrát orgány Ministerstva vnitra vyšetřována a vždy bylo podezření z antimilitarismu jako oficiálního postoje Církve adventistů vyvráceno. Oficiálně byla tato otázka v církvi vyřešena na evropské úrovni v roce 1923, kdy byla ponechána svědomí jednotlivých členů. Vzhledem k tomu, že se tisk nejvíce zajímal o tuto stránku adventismu, byla církev v první republice vnímána

ADVENT 08/2006

veřejností (i díky reformovaným adventistům) především v zorném úhlu antimilitarismu a s tím souvisejícím teologicko-etickým postojem k přísaze. To se však postupně začínalo měnit. V roce 1928 byl úředně schválen již několik let fungující Spolek pro péči o zdraví v Československé republice, který začal spolupracovat s Abstinenčním svazem a Červeným křížem, a ve známost vstoupila i rozsáhlá charitativní činnost církve. V období první republiky, tedy v době, kdy sociální podpora byla záležitostí církví, byla poskytnuta pomoc v různých formách 70 000 chudým. Církev pokračovala v utěšeném růstu, a to především mezi sudetskými Němci, na Moravě a ve Slezsku, takže se do roku 1938 utvořila na území Československé republiky z původních misijních polí tři další sdružení: Severočeské (německé obyvatelstvo), Slovenské a Středočeské, to vše v rámci Československé unie, ustavené v roce 1919. S tím se objevila také potřeba školených kazatelů. Od roku 1920 vedl kurzy pro kazatele M. H. Wentland, misionář z USA a třetí unijní předseda, a od roku 1925 fungovala misijní škola v Loděnicích u Berouna, schválená Ministerstvem školství až v roce 1927, jež však v těžké finanční situaci doznívající hospodářské krize v roce 1935 zanikla. Další potřebu se podařilo úspěšně naplnit zřízením nakladatelství v Opavě, jež se po několika letech přesunulo do Brna. Také za první republiky adventistické aktivity někdy narazily na odpor státních orgánů, jako tomu bylo např. při udělování kolportážní licence na Moravě a na Slovensku, udělování víz německým misionářům a při pronajímání školních prostor. Přesto měla církev v roce 1938 přes 3 800 členů, vlastnila 21 nemovitostí a zaměstnávala přes 40 kazatelů, mezi nimiž bylo i několik žen. J P

33

BLAHOPŘEJEME A VZPOMÍNÁME

Rozpomínejme se na dny dávné… Narozeniny slaví: 7. 10. — Mesíková Mária (1920), 7. 10. — Špinar Karel, 8. 10. — Kubečka Pavel, 28. 10. — Kohút Vladimír Pokud byste se i vy osobně rádi přidali k blahopřání těm, kteří v těchto dnech vzpomínají, jak podivuhodně je vedl Hospodin, obraťte se na své kazatele nebo na naši redakci, případně zavolejte na telefon 732 122 874, rádi vám sdělíme adresy, na které můžete své pozdravy zasílat. Protože není v našich možnostech přinést rozhovor se všemi, kteří měli narozeniny, vždy vybereme jen některé z nich. S těmi dalšími si budete moci přečíst rozhovor na stránkách Adventu v příštích letech. 

Hezký, moc hezký život jsem měla… Vyprávění sestry Mesíkové znělo jak staré tóniny dórské — trochu durově, trochu mollově. Ale jako dobrá hudebnice uměla spojovat témata a melodie příběhů, takže jsem odcházela naplněná bohatou harmonií všech souzvuků jejího života. Hudbu miloval i bratr Andrej Mesík, dlouholetý hospodář Slovenského sdružení. O něm jsme hovořily nejvíc, vždyť „dva stanou se jedno…“ Manžel se modlil, aby nemusel na vojnu — ale byl odveden. Pak se modlil, aby nemusel na frontu — ale byl vybrán. Bral to jako vůli Boží. Získal tam bohaté zkušenosti, za které neustále děkoval Pánu. Posilova-

34

ly jej celý život. Po válce byl rok v Jugoslávii, kde žila slovenská menšina, a připravil tam skupinku ke křtu. Přivezl si odtud také několik zpěvníků, z kterých pak některé písně překládal a připravil pro naše zpěvníky. Stejně tak pracoval i se zpěvníky německými a ruskými, ty si přivezl z fronty. Jaké bylo Tvé dětství a mládí? Žila jsem s mojí maminkou v Budyni nad Ohří. Tatínek zemřel, než jsem se narodila, takže jsem ho nepoznala. Také můj bratr zemřel jako chlapec, dříve, než jsem se narodila. A tak jsme žily s maminkou samy. Patřily jsme do sboru v Budyni, a někdy jsme chodily do Litoměřic. Tam jsi se poznala se svým manželem. V čem Tě tehdy nejvíce zaujal? Do Litoměřic jezdili i dva studenti Biblické školy, kteří tam hráli na kytary a sloužili slovem Božím. Byl to bratr Koldinský a Mesík. Já jsem měla taky ráda hudbu, hrála jsem na harmonium a se sestrou Mokrou jsme zpívaly dueta a tím obohacovaly sobotu. A líbil se mi. Odpoledne vyprávěl zkušenosti. Hudba je kouzelná. Otevírá naše ztvrdlá srdce, a už mnohé dovedla k hlubokému pokání. Vyslechněte si se mnou jeden takový příběh — obrácení bratra Kvintuse. …tu sobotu mu ve škole odpadlo vyučování. Potkal jednoho našeho bratra a ten jej pozval do sboru v Budyni (scházeli jsme se v našem bytě). Později vyprávěl své dojmy z této první návštěvy. Úkoly se mu líbily, ale nic ho to nezasáhlo. Před kázáním jsme zpívaly dueto „Až boje pozemské ukončíme“, to na něj zapůsobilo. Vyposlechl si kázání, ale pak přišla modlitební chvíle. Když jsme si klekli ke stolu a modlili se, tehdy pocítil, že žije špatně a že by se chtěl změnit… Díky Bohu za Božího Ducha, který nás oživuje. Jak se Ti odcházelo na Slovensko? Po skončení školy jsme se vzali a Andrej si mě odstěhoval i s maminkou do Bratislavy, kde byl přidělen ja-

ADVENT 08/2006

BLAHOPŘEJEME A VZPOMÍNÁME ko biblický pracovník a zároveň byl zvolen tajemníkem mládeže pro Slovensko. Odcházelo se mi dobře, protože jsme si vzali maminku s sebou. Manžel jí řekl: „Doteď ses o všechno musela starat sama, a teď tu starost převezmu já a ty nám jenom budeš radit, protože ty máš zkušenosti.“ Tak jsme spolu žili v takové pohodě. A když jsme si chtěli třeba něco koupit, vždycky říkal: „Svoláme domovní radu,“ to byl manžel, já a maminka. A mohla jsem jít večer s manželem na biblické hodiny bez obav, maminka byla u dětí. Byly to nádherné roky. Jak jste prožili dobu zákazu? Manžel moc rád vyučoval. V době zákazu chodil s naší dcerkou Andrejkou jako na procházku, a přitom šel do skupiny. Sledovali ho. Doma byla taky skupinka, tu jsem měla na starosti já. Při domovní prohlídce nám odvezli auto plné knih, a nám to ani nechybělo, i tak nám mnoho knih zbylo. Sice nám vyhrožovali, že nám vezmou děti a mne pošlou někam… Jednou chytli před domem dceru Miládku, ale ona se jim vysmekla a utekla po schodech domů. Díky Bohu, dobře to dopadlo. V Bratislavě jste žili 55 let. Neznám jinou kazatelskou rodinu, která by se nemusela stěhovat. Po obnovení činnosti manžel působil v Bratislavě, pak ve Vaďovcích, to dojížděl. Pak jej zvolili hospodářem, i když si to nepřál, přece jen nejraději vyučoval… Tak jsme tam prožili 55 let. Manžel dělal hospodáře, ale přitom po večerech vyučoval. Levice, Vaďovce, Myjava, Topolčany, Nitra… tam všude jezdil. Kázal, vyučoval, křtil, dirigoval, pohřbíval. Udělal mnoho práce, ale nezanedbával ani rodinu. Bůh nás obdaroval třemi dcerami. Všechny mají hudební vzdělání. Moc jsme si přáli, aby jím sloužily ve sborech, a to se splnilo. Vidím, že pro Tebe byla služba manželky kazatele naplněním, žes to dělala ráda. Ano, velmi ráda. K nám chodilo hodně lidí — modlila jsem se s nimi, povídala si, a příště přivedli zase své přátele. Také jsme s manželem chodili na biblické hodiny. A přátelé k nám chodili, i když se potřebovali svěřit s nějakou svou zkušeností… Přišlo k nám i dvanáct návštěv za den, a všechny jsem ráda pohostila a popovídala si s nimi. Také jsem vyučovala dětičky

ADVENT 08/2006

a hrála na harmonium, dokud naše děti nezačaly hrát lépe než já… Jaký život žiješ teď, v Českých Budějovicích? Cítím se tady dobře. Kdybych neměla nemocné kosti a měla manžela, nic by mně nechybělo. Je to půl druhého roku, co zemřel. Věřila jsem, že jej Pán Bůh uzdraví, ale nestalo se to. Tak jsem se podřídila jeho vůli. Bylo mi smutno, ale vidíš, už se směju. Myslela jsem si, že se už nikdy nebudu smát… Pozvala jsem bratry ze Slovenska, aby jej přišli pohřbít, vždyť jsme tam prožili většinu života. Bratr Bielik, tajemník mládeže, jako byl můj muž, ten se moc hezky rozloučil. Také bratr Chovan, ten byl potom hospodářem, bratr Hroboň, který s manželem pracoval jako tajemník, a bratr Nadrchal, ten měl manžela velmi rád. Přijeli z takové dálky, a zrovna bylo sněhu a velký mráz. Moc jsem jim byla za to vděčná. Manžel nám všechněm moc chybí, ale těšíme se na setkání při příchodu Pána Ježíše. Pozvánka na 4. Mezinárodní konferenci Moravian 4. Mezinárodní konference Moravian se koná ve dnech 14. – 15. října 2006 v Kulturním domě v Suchdole nad Odrou od 13.30 h. Již krátce po sametové revoluci jsme byli jako adventisté a další křesťané vyzváni místním obecním úřadem a ministerstvem kultury ke spolupráci na dějinném odkazu Moravanů. Při dalším studiu dějin naší obce jsme zjistili, že více než 280 po světě známých Moravanů — misionářů — je ze Suchdolu. Byla založena Historicko-vlastivědná společnost Moravian, do které se jako spolupracovníci zapojili členové sborů adventistů, baptistů, českých bratří a sympatizantů z celé republiky. Jako adventisté jsme dostali na starost uhlídat a zdůrazňovat duchovní a misijní odkaz Moravanů. Zveme vás všechny, kteří máte zájem o inspirující duchovní dějiny našeho národa. Chceme vás přivítat již v sobotu dopoledne v naší modlitebně, která je v centru obce, společně s muzeem Moravanů i s kulturním domem. Po domluvě členové církve adventistů neplatí konferenční poplatek. Kontakt: e-mail: [email protected], tel.: 556 736 080, 775 789 011, 732 895 543. Nocleh: Penzion Poodří, Suchdol nad Odrou, tel.: 556 736 100. Za suchdolský sbor vás srdečně zve Tomáš Harastej, kazatel a Zdeněk Valchář, vedoucí sboru. 35

Z DOMOVA

Dialog mezi evangelikály a adventisty Zástupci světového vedení Církve adventistů s. d. (Generální konference) a Světové evangelikální aliance (WEA) se sešli k teologickým rozhovorům ve dnech 8.–11. srpna 2006 v Baptistickém teologickém semináři v Praze. Dialog má sloužit k lepšímu pochopení vzájemných teologických stanovisek a zjistit možný rozsah pro spolupráci. Rozhovory byly doplněny referáty a prezentací, ve kterých se Církev adventistů sedmého dne a Světová evangelikální aliance představily samy. Zástupci WEA diskutovali o základu víry a přiznání se k Písmu svatému, k Boží Trojici, ke Kristu jako Pánu, k ospravedlnění z víry, ke znovuzrození člověka, ke kněžství všech věřících a k druhému příchodu Ježíše. V referátech adventistických teologů se projevovala témata „výklad Bible“, „zákon, evangelium a sobota“, jako i „vztahy k druhým církvím“. Účastníci měli společné pobožnosti a modlitební společenství. „Dialog ukázal rozsáhlou shodu základů víry aliance a vyznání víry adventistů,“ stojí v závěrečném projevu pražských rozhovorů. Setkání bylo vedeno v duchu věrnosti a hluboké úcty před Bohem. Partneři v dialogu měli pevnou víru v inspiraci a autoritu Bible, jakož i společnou péči o sjednocené křesťanské svědectví v době rozmáhajícího se zesvětačtění a náboženského pluralismu. V závěru setkání byly upřesněny jednotlivosti pro druhou konzultaci, která se má uskutečnit od 6. do 10. srpna 2007 na území adventistické Andrewsovy univerzity v Berrien Springs, Michigan (USA). Tam se mají mezi jiným probírat témata: Úloha a autorita E. G. Whiteové, adventistické porozumění biblické apokalyptice (včetně učení o soudu před druhým příchodem Ježíše), „ostatky“ jako Boží lid, jakož i tendence uvnitř evangelikálního hnutí. Světová evangelikální aliance reprezentuje na 420 milionů evangelikálních křesťanů ve 127 státech. K Církvi adventistů sedmého dne patří na 15 milionů členů a 20 milionů sympatizujících ve 204 zemích.

36

Adventisté dosud vedli oboustranné rozhovory s Lutherským světovým svazem (1994-1998), Ekumenickým patriarchátem v Istanbulu (1996), Reformovaným světovým svazem (2001), Papežskou radou pro jednotu křesťanů (1999-2003) a s Armádou spásy (2004-2005). APD 8/2006, ../APD//1200.

Ostružno — to je Biblický týden pod taktovkou ČS

Setkat se s rodinou, blízkými i vzdálenějšími přáteli, seznámit se, nadýchat se čerstvého vzduchu a v neposlední řadě načerpat duchovní sílu a vychutnat Boží přítomnost mohli účastníci Biblického týdne Českého sdružení v Ostružně u Jičína od 16. do 23. července. Tématem, které zvolil přednášející Peter Roennfeldt, kazatel a zakladatel nových sborů z Austrálie, bylo studium knihy Skutky apoštolů. Bratr Roennfeldt se mimo jiné zabýval prožíváním víry prvoapoštolské církve a aplikací na dnešní dobu. Jeho vyzdvižení působení Ducha svatého a jeho moci, kterou může mít v našich životech, pokud ho do nich pozveme, bylo pro všechny přítomné nesmírně inspirující. Povzbuzením a nádherným začátkem každého nového dne byly ranní pobožnosti s manžely Chánovými, kteří nám velmi zajímavým způsobem připomenuli charakteristiku některých žen v rodokmenu Ježíše Krista. Jsme také rádi, že náš „stano-

ADVENT 08/2006

Z DOMOVA vý tábor“ navštívili lékař Marek Ondráček a kazatel Vít Vurst, kteří vedli odpolední workshopy. Bratr Ondráček se zabýval zdravotní tematikou a bratr Vurst s přítomnými rozebíral práci s mladými lidmi. Odpoledne byla kromě těchto aktivit věnována také turistice — nedaleko jsou Prachovské skály či Trosky — a dalším sportovním aktivitám, jako je volejbal, fotbal, cyklistika či plavání. Po večerech jsme měli možnost dovědět se něco o soukromí „bratra Petera“, jak jsme mu všichni začali říkat, a o církvi v Austrálii. Jindy jsme si poslechli zajímavé a někdy až kuriózní zkušenosti ze zakládání nových sborů. A sobotní večer? Ten už tradičně patřil ukončení Biblického týdne a loučení. Ale věřte mi, díky bratru Zámečníkovi, který nás večerem provázel, nám smutno opravdu nebylo. Na závěr bych chtěl dodat, a nemluvím pouze za sebe, že se nám v Ostružně moc líbilo. A nebylo to jen krásným počasím a dobrým jídlem. Jsem Bohu vděčný za ten prázdninový týden, který jsme mohli prožít s ním a se svými blízkými. Cítili jsme jeho požehnání a blízkost, a za to mu patří chvála a čest. P Z

(Pokud si chcete poslechnout záznamy přednášek, ranních zamyšlení a písní nebo podívat se na fotografie z BT, najdete vše na www.biblickytyden.cz.)

Biblický týden Moravskoslezského sdružení Město Kroměříž se letos opět stalo místem setkání téměř dvou stovek zájemců o „Biblický týden 2006“. Od 10. do 16. 7. jsme se scházeli v aule arcibiskupského gymnázia k přednáškám, k chválení Boha písněmi, osobním svědectvím, vzájemnému sdílení, diskusím a modlitbám. Hlavním hostem byl tentokrát vedoucí oddělení komunikace a náboženské svobody při naší divizi Karel Nowak, přednášené téma mělo název „V Boží přítomnosti“. První polovinu týdne se bratr dotý-

ADVENT 08/2006

kal oblastí, které nám brání být v Boží přítomnosti nebo Boží přítomnost prožívat. V druhé polovině se naopak zabýval tím, co nám pomáhá v Boží přítomnosti zůstávat, a navíc ji ještě prohlubovat. Posluchače nejvíce zaujalo téma „Utrpení v Boží přítomnosti“ a „Svaté návyky“. (Pokud byste se chtěli dozvědět více, můžete si v našem rádiu AWR objednat nahrávku těchto přednášek.) Každý den začínal a končil duchovním ztišením v místní kapli. Jeden večer byl věnovaný „křeslu pro hosta“, kterého se zúčastnila sestra Dana Nowaková se svým manželem. Dověděli jsme se různé zajímavosti z jejich pracovního i osobního života. Chceme poděkovat především našemu Bohu za požehnaný průběh celého týdne, za mnohé zkušenosti účastníků a za povzbuzení všech přítomných. Poděkování patří také našim hostům — manželům Nowakovým, hudebníkům, těm, kteří hlídali děti, a AWR rádiu za výborné ozvučení sálu. Celý týden uběhl jako voda. Aby nám nebylo moc smutno, loučili jsme se slovy: „Nashledanou na Biblickém týdnu 2007!“ K S

Sbor Turnov Už neuvidíme drobnou, milou, temperamentní a usměvavou sestru Lidii Benešovou v našem sboru. Rozloučili jsme se s ní v Jablonci nad Nisou dne 28. července 2006. Dožila se z Boží milosti věku 82 let v naději, že je to jenom na chvilku, než ji Pán

37

OZNÁMENÍ probudí a opět spojí s milujícím manželem, rodinou a spoluvěřícími. Slovem Božím a vzpomínkou na život milé, statečné sestry provázel obřad rozloučení kazatel bratr Zámečník a vzpomněl i velmi radostné a překvapivé chvíle v manželství s bratrem MUDr. M. Benešem. Modlitbou ukončil obřad bratr Starý a zpěvem jablonecký pěvecký sbor. Všichni pak zpívali píseň Bůh buď s vámi. Spolu s bratrem MUDr. M. Benešem a jeho rodinou se těšíme na druhý příchod Pána Ježíše, kdy Pán ukončí bolest, loučení, zármutek, zahladí smrt a všechno zlé. Milá sestra Benešová nechtěla, abychom byli smutní, ale radostní a věrní Písmu, v naději na shledání. Z  T E. R.

Osamelý muž s ústnou harmonikou (Paľko Hanák) Vždy, keď som počul hrať jeho harmoniku, spomenul som si na klasický western Vtedy na Západe. S jeho nezameniteľnou kvílivou harmonikou osamelého muža hľadajúceho a konajúceho spravodlivosť. Takíto muži bývajú osamelí, lebo im rozumie málokto. Sú dosť silní a statoční, aby mohli ísť životom sami. Majú rodinu, príbuzných, pár priateľov, ale viac-menej idú životom sami. Pripomínal mi Ježiša, predpovedaného prorockými slovami Písma: Nebolo nikoho, kto by mu pomohol, musel sám… Aj on, asi to bolo tým, že žil s Ježišom. Ono to tak funguje, keď s niekým žijem, začnem sa na neho podobať. A možno to bolo aj tým, čo prichádza do života každého človeka. Po toľkých sklamaniach zostáva človek vlastne sám. Hoci túži po plných vzťahoch, po láske, priateľstve, spravodlivosti, kto z nás nezlyhal? Kto môže naplniť každú potrebu človeka? A tak nečudo, že človek ostáva vo svojom vnútri vlastne sám. Ale nie celkom. Bol tu niekto, kto naplnil jeho život, kto naplnil, lebo mohol, všetky jeho potreby. Úmyselne píšem potreby, nie priania. Ježiš, je-

38

ho život, ako napísal apoštol Pavol, jeho menovec. S ním žil, pracoval, miloval i odišiel. Jeho posledné slová, ktoré mi povedal, boli: „Peťo, nebuď smutný, idem k Oteckovi“. Ja som mu na to odvetil: „Viem, že by som sa mal radovať, že ideš k Oteckovi, ale budeš nám chýbať“. Chcem sa z toho tešiť, ale na tejto zemi to ide len so slzami v očiach. Som rád, že to bol on, kto ma ako Andrej Petra priviedol k Ježišovi. Som rád, že som sa mohol od neho učiť trpezlivosti, múdrosti, statočnosti a láske. Som rád, že skôr ako odišiel, pomohol mi dať podobu príbehu časti nášho života, opísanému v knihe Boh miluje (i) country. On ju presvietil pozitívnom. Som rád, že skôr ako odišiel, mohol som si s ním opäť zahrať ako za starých trampských čias. V skupine, ktorá mala výstižný názov Priatelia. Krátko pred svojím odchodom mi povedal s dojatím: „To bola najlepšia skupina, v akej som hral.“ Viem, čo tým chcel povedať. Som rád, že nás, akoby v predtuche toho, čo príde, dotlačil k tomu, aby sme nahrali zopár našich piesní. Bola to vlastne „labutia pieseň“ príbehu z knihy Boh miluje (i) country. Už k nemu nemôžeme nič pridať. Aktéri odchádzajú zo scény. Som rád, že tu po ňom okrem spomienky niečo zostalo. Som rád, že bol mojím, o desať minút mladším, bratom. Som rád, že to všetko vôbec bolo. PS. Vy, ktorí ste ho poznali, i vy ktorí ste ho nepoznali, venujte mu, prosím, tichú spomienku. Môžete si o ňom viac prečítať v knihe Boh miluje (i) country, ktorá vyšla vo vydavateľstve Advent-Orion. Ešte ich je zopár desiatok na sklade. A možno ste o nej ani nevedeli… A tiež si ho môžete vypočuť na nahrávke Boh miluje country od skupiny Priatelia. Je v ponuke Štúdia Nádej — možno ste o nej tiež nevedeli… Spieva sólo v piesňach Bol si tam a Kráčam po ceste k nebesiam. Teraz sa už teším, keď si s ním zahrám a zaspievam v tom veľkom nebeskom country gospel orchestri nášmu Pánovi. Už aby to bolo. P H

ADVENT 08/2006

Podmínky inzerce: Cena inzerátu je 0,50 Kč (Sk) za znak nebo 7,50 Kč (Sk) za cm2. Platba probíhá na základě fakturace. Vyčkejte prosím, až vám bude faktura zaslána, neposílejte platby předem. Obálku s odpovědí na inzerát podaný pod značkou je nutné označit v levém spodním rohu obálky číslem inzerátu. Odpovědi na inzeráty označené ČR vyřizuje Advent–Orion Praha, odpovědi na inzeráty označené SR nebo SK vyřizuje Advent–Orion Vrútky. Redakce si vyhrazuje právo rozhodnout o vydání inzerátu.

V hezkém prostředí Slezských Beskyd nabízíme celoroční možnost ubytování pro rodiny, ale i menší skupiny. Cena od 70 K/den a noc/osobu. Bližší informace na tel.: 558 352 862, mobil 775 789 015, e-mail: [email protected] ČR 060801

Tip na dovolenou Celoroční možnost ubytování v oblasti Českého krasu. 3 pokoje, 11 míst, možná přistýlka. Od dubna do října k dispozici bazén s teplou vodou. Výlety — 5 min. Koněpruské jeskyně, 10 min. hrad Karlštejn, 20 min. metro Praha, 30 min hrady Křivoklát, Točník, Žebrák, v okolí brdské lesy. Tel./fax: 311 684 663, mobil 724 703 353. Web: ustani.euweb.cz ČR 060802

Kresťanské psychologické služby Mgr. Vladimír Korpáš, Košice www.terapeutsluzby.host.sk 0911 880 005, 0907 022 887

Hledáme starší ženu, důchodkyni — věřící, k péči o moji nemocnou maminku a k vedení domácnosti. Nabízíme trvalé bydlení v rod. domku v horském prostředí nedaleko Vsetína. Společné stravování a dohodnutá odměna za péči. Řešení této potřeby co nejdříve. Tel.: 737 975 960. ČR 060804 49letý, rozv., věřící člověk hledá hodnou věřící ženu, která umí mít ráda. ČR 060805 Vdova po tridsiatke s 2 deťmi hľadá seriózneho muža.

SR 060806

49letá, vyšší štíhlé postavy, hledá věřícího muže, nejraději s domkem. Zn.: Naděje. ČR 060807 Koupím starší příčnou flétnu v dobrém stavu. Nabídněte. Tel.: 603 181 822 ČR 060808

ČR 060803

Rekondiční a výukové pobyty zdravého životního stylu NEWSTART

Pohodlné ubytování (v jedno–, dvou–, tří– a čtyřlůžkových pokojích), výborná vegetariánská strava, masáže, rehabilitační cvičení na páteř, škola vaření, vodoléčba, přednášky z oblasti zdravé výživy a životního stylu, vyšetření lékařem na začátku a na konci pobytu (plus konzultace), možnost sportovního vyžití, program pro děti, společné zpívání, společné procházky, duchovní rozměr a příjemná atmosféra.

Hotel Maxov, Jizerské hory Termín: 1.– 8. října Cena týdenního pobytu: 4 250 Kč U všech pobytů pro děti výrazné slevy, děti do 3 let zdarma. Pozvěte své přátele a známé!

Informace a přihlášky: Robert Žižka, Společnost Prameny zdraví, Nenačovice 87, 266 01 Beroun l, tel.: 311 712 464, fax: 311 712 465, e–mail: [email protected], www.magazinzdravi.cz Bezplatné informace: linka 800 105 555 Nabídka sborové dovolené ve stylu NEWSTART, cena podle dohody — v závislosti na požadovaných službách a místě konání akce.

Advent, časopis Církve adventistů s. d. v ČR a SR, číslo 08/2006 10x ročně vydává nakladatelství Advent–Orion, s.r.o. Roztocká 5, 160 00 Praha 6–Sedlec, http://www.adventorion.cz Registrační číslo MK E ČR 6982, ISSN 1210–3365 Vychází: 18. 9. 2006 Objednávky v ČR: Roztocká 5, 160 00 Praha 6 Tel.: 233 320 767; 603 553 628, e–mail: [email protected] Objednávky v SR: Šafárikova 9, 038 61 Vrútky Tel./fax: (043) 428 26 70, e–mail: [email protected]

Velkoobchod a maloobchod s biopotravinami a zdravou výživou Country Life s.r.o. hledá z důvodů rozšíření firmy věřící zaměstnance do těchto pozic: • Vedoucí marketingu • Personalista / Personalistka • Účetní • Vedoucí prodejny • Prodavač / Prodavačka • Kuchař / Kuchařka • Pomocný kuchař / Pomocná kuchařka • Masér / Masérka Požadujeme: • Znalost a praxe v oboru • Přesvědčení o zdravém životním stylu (vedoucí marketingu, vedoucí prodejny) • Znalost vegetariánských produktů (kuchař / kuchařka, prodavač / prodavačka, vedoucí prodejny) Nabízíme: • Práci v příjemném a křesťanském prostředí (v nových prodejnách v Praze a v sídle firmy na venkově) • Možnost osobního i profesního růstu • HPP • Zaměstnanecké výhody • Možnost přispění k misijnímu dílu V případě zájmu zasílejte své žádosti a životopisy s fotografií na: Country Life s.r.o., Lenka Blahutová, Nenačovice 87, 266 01 Beroun 1, email: [email protected]

Odpovědný redaktor: Dan Hrdinka České příspěvky můžete zasílat na e–mail: [email protected]. Redaktor: Miroslav Danihel. Slovenské príspevky a inzeráty môžete posielať na e–mail: [email protected]. Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo dodané příspěvky krátit. Foto na obálce: Photodisc Vytiskla tiskárna alfaPRINT — SR. Technická redakce: Filip Podsedník — Grapf