2005 ISBN:

®À­°®¬

®À­°® Contributing authors: Daniel Frey, Patricie Nowaková, Jan Pávek, Alice Eichlerová, Renata Buchtová, Markéta Tušková, Zuzana Tarabusová, Hans Rosen, Roman Divín, Stephen Mullen, Rudolf Červenka, Karel Kostka © Karel Kostka, PaedDr. / 2005 ISBN: 80-902259-2-6

Autorský kolektiv: Daniel Frey, Patricie Nowaková, Jan Pávek, Alice Eichlerová, Renata Buchtová, Markéta Tušková, Zuzana Tarabusová, Hans Rosen, Roman Divín, Stephen Mullen, Rudolf Červenka, Karel Kostka © Karel Kostka, PaedDr. / 2005 ISBN: 80-902259-2-6

é

Karel Kostka and contributing authors CUBECA from works 1986-2004

The love and concern of parents, who have given me life, The aroma of home and the warm feeling of happiness Whenever I am with my wife and children. I dedicate this book to them all. Karel Kostka (Cubeca)

The authors of this book wish to thank the collections, owners, museums, photographers and publicists for their co-operation in the preparation and implementation of the book, and also for their kind permission to reproduce the paintings, photographs and texts.

Karel Kostka a kolektiv autorů CUBECA z díla

Láska a starostlivost rodičů, kteří mi dali život, vůně domova a hřejivý pocit štěstí kdykoliv jsem se svou ženou a se svými dětmi. Všem jim věnuji tuto knihu. Karel Kostka (Cubeca)

1986-2004 Autoři knihy děkují sbírkám, majitelům, muzeím, fotografům a publicistům za spolupráci při přípravě a realizaci knihy, jakož i za povolení k reprodukci obrazů, fotografií a textů.

Cubeca / Cubeca – 2001 Oil on canvas / Olej na plátně – 90 x 80 cm

Contents

Obsah

1.

Cubeca in brief ......................................................................................................................10

1.

Stručně o Cubecovi ...............................................................................................................10

2.

Author‘s introduction ..........................................................................................................14

2.

Autorský úvod ......................................................................................................................14

3.

Musings and paintings .........................................................................................................16

3.

Úvahy a obrazy .....................................................................................................................16

4.

Discussion (primarily) of painting .................................................................................... 134

4.

Povídání (nejen, ale především) o malování .................................................................... 134

5.

Author‘s thoughts on modern art ..................................................................................... 738

5.

Autorské úvahy o moderním umění ............................................................................... 738

6.

Illustrations for books ........................................................................................................ 776

6.

Ilustrace ke knihám ............................................................................................................ 776

9.

Professional criticism of Hans Rosena .............................................................................. 800

9.

Odborná recenze Hanse Rosena ........................................................................................ 800

7.

Cubeca – autobiography .................................................................................................... 808

7.

Vlastní životopis, fotografie ............................................................................................. 808

8.

Life and work ...................................................................................................................... 822

8.

Cubeca – život a dílo .......................................................................................................... 822

10.

Photographs from exhibition openings and studio ......................................................... 824

10.

Fotografie z vernisáže a z ateliéru .................................................................................... 824

11.

Index of paintings ............................................................................................................... 828

11.

Rejstřík obrazové dokumentace ........................................................................................ 828

How the painting reproductions are organised.

Jak se orientovat v reprodukcích obrazů?

The painting section of the book is divided into series, determined by fields of interest, themes and tones of

Obrazová část knihy je rozdělena do cyklů vymezených zaměřením, tématem a vyzněním jednotlivých děl.

individual works. Apart from a few exceptions, the reproductions, within the series, are in chronological order

Až na výjimky jsou v rámci cyklů reprodukce řazeny chronologicky podle data jejich vzniku.

according to the date of their creation.

Většina reprodukcí je slovně doprovázena Cubecovým komentářem, nicméně rozsáhlé samostatné texty nemají

Most of the reproductions are accompanied by Cubeca‘s comments, however longer individual texts do not have

přímou souvislost s reprodukcemi na protějších stranách. U některých obrazů jsou uvedeny kresebné studie

a direct connection with the reproductions on the opposing pages. Some paintings are accompanied by sketched

nebo výřezy s detaily.

studies or close-ups with details.

Rejstřík obrazové dokumentace shrnuje veškerá výtvarná díla v závěru této knihy.

The index of paintings summarises all the art work at the end of the book.

Art series:

Výtvarné cykly:

People and portraits 1990-2004 .........................................................................................pp.18–135 First period of work 1986-1990 ....................................................................................... pp.136–271

Lidé a portréty 1990-2004 .................................................................................................. str.18–135

Philosophy and illusionary space 1999-2004 ................................................................. pp.272–537

První období tvorby 1986-1990 ....................................................................................... str.136–271

Nature 1989-2003 .............................................................................................................. pp.538–587

Filozofie a iluzivní prostor 1999-2004 ............................................................................ str.272–537

Nudes 2003-2004 .............................................................................................................. pp.588–653

Příroda 1989-2003 str.538–587

Desires, dreams and defeats 2000-2003 .......................................................................... pp.654–737

Akty 2003-2004 str.588–653

Barcelona cycle 2004......................................................................................................... pp.780–791

Touhy, sny a pády 2000-2003 ........................................................................................... str.654–737

Athens cycle 2004 ............................................................................................................. pp.792–799

cyklus Barcelona 2004 ...................................................................................................... str.780–791 cyklus Atheny 2004 .......................................................................................................... str.792–799

8

9

1. Briefly about Cubeca PhDr. Daniel Frey

Briefly about Cubeca

Kurz über Cubeca

(Karel Kostka) was born in 1960 in Vsetín. He has been painting off and on since 1985 and is currently working out

Karel Kostka, mit Künstlernamen Cubeca, wurde im Jahre 1960 in Vsetín geboren. Der Malerei widmet er sich

of his studio in the centre of Vsetín.

mit Unterbrechungen seit dem Jahre 1985. Zur Zeit ist er in einem Atelier direkt im Zentrum der Stadt Vsetín

Until 2001, he presented his works under his real name. But beginning with his SOHO exhibition (New York,

schöpferisch tätig.

March – April 2001), on the recommendations of members of American art community, he opted for a pseudonym

Bis zum Jahre 2001 hat er seine Werke unter seinem eigenen Namen ausgestellt. Nach einer Ausstellung seiner

that is easier to remember internationally. Cubeca is an English – Spanish composite of the Czech translation of the

Gemälde in Soho (New York – März, April 2001), folgte er den Empfehlungen der amerikanischen Galeristen

artist´s name.

und wählte ein Pseudonym, das im internationalen Kontext gut zu merken ist. Der Künstlername ist eine

His work is an imaginative flow of painting where elements of surrealism and romanticism appear and where real

Zusammensetzung der englischen bzw. spanischen Übersetzung des Familiennamens des Malers.

subjects and neologisms are integrated into abstract landscapes and mysterious dream spaces.

Sein Schaffen zielt in die Richtung der imaginativen Malerei, aus der Elemente des Surrealismus und der Romantik

Extraordinary expressive intensity linked with the philosophical framework and surprising themes touches the true

aufsteigen, und in der reale Gegenstände und Neubildungen in abstrakte Landschaften und Traumräume eingegliedert

basics of human emotive power and imagination.

werden.

The author himself defines his own style as “illusion anti-reality“.

Eine aussergewöhnliche Intensität des Ausdrucks, die mit einem philosophischen Rahmen verbunden ist und überraschende Motive enthält, rührt sehr stark das menschliche Gefühls und Vorstellungsvermögen an.

Stručně o Cubecovi

Der Maler selbst bezeichnet seinen Stil etwas übertreibend als einen “illusionistischen Antirealismus“.

(vlastním jménem Karel Kostka) se narodil v roce 1960 ve Vsetíně. Malbě se věnuje s přestávkami od roku 1985, v současné době tvoří v ateliéru přímo v centru Vsetína.

En resumen de Cubeca

Do roku 2001 prezentoval svá díla pod vlastním jménem, počínaje výstavou v Soho (New York, březen – duben 2001)

(su nombre propio es Karel Kostka) nació en 1960 en Vsetín. A la pintura se dedica con intérvalos desde el año

zvolil na doporučení amerických galeristů pseudonym, který je v mezinárodním kontextu dobře zapamatovatelný,

actualmente crea en su estudio directamente en el centro de Vsetín.

a je složeninou anglického a španělského překladu autorova jména.

Hasta el año 2001 presenta sus obras bajo su propio nombre, a partir de la exposición en Soho (Nueva York, marzo –

Jeho tvorba směřuje do proudu imaginativní malby, z níž se vynořují prvky surrealismu a romantismu, a kde jsou

abril 2001) y a recomendación de los expositores americanos adopta un seudónimo, que en el contexto internacional

reálné předměty a novotvary začleňovány do abstraktních krajin a tajemných snových prostorů.

es fácil de recordar, puesto que es una palabra compuesta de la traducción inglesa y española del nombre del autor.

Neobyčejná výrazová intenzita spojená s filozofickým rámcem a překvapivými náměty se dotýká samé podstaty

Su creación se encamina hacia la corriente de la pintura imaginativa, de la cual surgen elementos del surrealismo y

lidské emotivity a představivosti.

romanticismo, y donde los objetos reales y las nuevas formaciones se incorporan en paysajes abstractos y en ilusos

Sám autor označuje svůj styl s nadsázkou jako “iluzivní antirealismus“.

espacios misteriosos. Una extraordinaria intensidad expresiva, junto con un marco filosófico y temas sorprendentes tocan en lo más hondo la esencia de la emotividad e imaginación humana. El propio autor define su estilo exageradamente como “antirealismo ilusivo“.

10

11

I envisaged this book as a little work full of pictures and in the end there are many more words in it than pictures. If I had, fool that I am, envisaged the book as a little work full of words, it could now have been all pictures. Cubeca

Tuto knihu jsem si představoval jako dílko plné obrázků a nakonec je v ní mnohem víc slov než maleb. Kdybych si, blbec, knihu představoval jako dílko plné slov, mohla být teď samý obrázek. Cubeca

Man / Muž – 2001 Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm

12

13

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

2. Author‘s introduction

2. Autorský úvod

When creating the composition of the book,

I was surprised to discover that when I looked

Při vytváření kompozice knihy jsem byl roz-

maloval včera; jako by všechny pohnutky, nálady

I was firmly against printing even some pictures

at a painting that I had not seen for some years,

hodně proti tomu, aby v ní byly otištěny i některé

a emoce provázející vznik obrazu byly navždy ve

that I consider so unsuccessful that it is a shame

my memory was immediately awoken. It was

obrazy, které považuji za natolik nepovedené, že

mně vrostlé a kdykoliv k dispozici.

to give them space for publicity. As it happens,

as if I had painted all those paintings yesterday;

je hanba dát jim prostor ke zveřejnění.

I allowed myself to be convinced by others and

as if all the motivation and emotive moods

Jak už to bývá, nechal jsem se přesvědčit a sou-

gave my consent for publication.

accompanying the creation of the paintings were

hlas ke zveřejnění dal.

any moment.

primary school years ago helped in this: A mother asks her son why he puts two glasses

For example, the face of a boy in the

Přispěl k tomu i vtip, kterým jsme se bavili

svých vnitřních pohnutek. Tento obraz je na obalu

To se ptá matka syna, proč si dává na noční stolek

knihy mimo jiné také proto, že je jakýmsi duchovním zdrojem i odrazem mé výtvarné tvorby.

photograph from the magazine ‚World of

dvě sklenice, jednu plnou minerálky a druhou

the other empty. „Well obviously it depends if I‘m

Knowledge‘ is very strongly imprinted on my

prázdnou. „Přece kdybych měl nebo neměl v noci

thirsty or not during the night,“ replies the son,

memory. I think it was a youth from Tibet.

žízeň,“ podivuje se nad nechápavostí matky syn.

wondering at the bewilderment of his mother.

I gave in to inspiration and painted his head and

V duchu této filozofie jsem usoudil, že budu-li

In the spirit of this philosophy, I gathered that

modified it according to my inner motivations.

mít zájem podívat se, co se mi namalovat povedlo

if I were to have the interest to look at what

This painting is also on the cover of the book

nebo nepovedlo, otevřu si tuto knihu.

I painted successfully or unsuccessfully, I would

because it is a kind of spiritual source and

open this book.

a reflection of my artwork.

readers care about unsuccessful paintings, we

podlehl, jeho hlavu namaloval a upravil ji dle

kdysi před lety na základní škole:

on his bedside table, one full of mineral water and

Perhaps you will think, but why should we

tvář chlapce z fotografie v časopisu Svět poznání. Myslím, že šlo o mladíka z Tibetu. Inspiraci jsem

forever rooted within me and available to me at A joke that we used to amuse ourselves with at

Velmi silně se mi například vryla do paměti

Možná si řeknete, ale co je nám, čtenářům, po nepovedených obrazech, nás zajímají ty povedenější. Proč si máme otravovat život nějakými aušusy?

are interested in the more successful ones. Why should we bother ourselves with some duds?

Máte pravdu. Jenom mě zlobí, že z obrazů, které vypustím do světa, se nejvíc líbí právě ty aušu-

You are right. I am only angry that of all the

sy, a mých nejlepších obrazů si sotva kdo všimne.

paintings that I put out into the world, the duds

Říkám si, dnes v době počítačů a špičkové grafiky

are the ones that are liked the most, and that my

je všude kolem tolik dokonalosti a přesnosti, až se

best paintings are noticed by barely anyone.

zajídá. Jestli nám nakonec nechybí trocha té při-

I say to myself that in a time of computers and

rozené lidské nedokonalosti, ke které má lidská

excellent graphics there is so much perfection

ruka blíž než plně automatizovaný stroj řízený

and accuracy all around as to make one weary.

počítačem.

Maybe a little human imperfection is missing, to which a human hand comes closer than a fully automated machine controlled by a computer.

Když mi bylo doporučeno, abych některé své obrazy stručně okomentoval, myslel jsem, že bude nesmírně obtížné vzpomenout si na to či

When I received the request to briefly comment

ono, co jejich vznik provázelo.

on some of my paintings, I thought that it would

S podivem jsem zjistil, že i když jsem se zadíval

be difficult to remember this and that, which

na obraz, který jsem už několik let neviděl, hned

accompanied their creation.

mi v paměti svitlo. Jako bych všechny ty obrazy

14

15

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

3. Thoughts and paintings A world of colour. “It‘s May and I‘m resting in the deep silence of my garden. It‘s a sultry May

3. Úvahy a obrazy And now finally, why I began with the Horniček quotation. It is simple.

day, and I am looking into the green. I say green as if there were only one. There is not. I would be

It is May and I am resting on the balcony of

Barevnost světa. „Je květen a já odpočívám

Je květen a já odpočívám na balkoně velkého

v hlubokém tichu své zahrady. Je parný květen

hotelu OLYMPIC v městečku Calella nedaleko

a já se dívám do zeleně. Říkám zeleň, jako by

Barcelony a hledím na moře. Je parný květen

byla jedna. Není. Dovedl bych najít deset jejich

a já se dívám do modři. Říkám do modři, jako

capable of finding ten of its shades; and if I had

a large Olympic hotel in the small city of Calella

odstínů; a kdybych měl malířské oči, našel bych

by byla jedna. Není. Dovedl bych najít deset

a painter‘s eyes I would find even more. I do not

not far from Barcelona, and I am looking at the

těch odstínů daleko víc. Nemám malířské oči,

jejich odstínů. Ale protože jsem si přečetl Mistra

have a painter‘s eyes, and that is why I say ‚green‘.“

sea. It is a sultry day and I am looking into the

a proto říkám: zeleň“.

Horníčka, parafrázuji ho a hledám odstíny další.

blue. I say blue as if there were only one. There The words of Miroslav Horniček, with

is not. I would be capable of finding ten of its

A upřímně. Těch odstínů je tolik, že už je ani Slova Miroslava Horníčka, kterými začíná

nedovedu spočítat. Jedny mizí, jiné se vynořují,

which my book ‘In Praise of Solitude’ begins,

shades. And because I have read Mister Horniček,

svoji knihu Chvála samoty, mne hluboce

úplně jiné namíchává slunce s větrem a jiné jsou

have touched me deeply. This despite the fact

I am paraphrasing him and am looking for other

oslovila. Mimo jiné také proto, že jsem Miroslava

probarvovány vlnkami ….

that Miroslav Horniček, a famous actor, never

shades. Sincerely. There are so many shades that

Horníčka, známého herce, neměl nikdy moc

much appealed to me. I simply did not find him

I am no longer capable of counting them. Some

rád. Prostě mi nebyl sympatický, a kdybych měl

agreeable, and if I was asked for an answer to

disappear, others appear, completely disparate

odpovědět na otázku – proč mi nebyl sympatický,

roky počtvrté, každý rok na stejné moře zírám

the question ‘why did I not find him agreeable’,

shades are mixed by the sun and wind, while

nedokázal bych zformulovat odpověď, protože to

a vždycky jsem si myslel, že je modré. Houbelec.

I would not be able to give an answer, because

others are coloured by the waves…

nevím.

Má tisíce odstínů od permanentní zeleně až po

I do not know.

Vidíte. Jsem v tomhle hotelu za poslední čtyři

tyrkysovou modř. A chvílemi je barva průzračně You see, I am in this hotel for the fourth time

A pak jsem si od něj přečetl pár knih a Mistra

Then I read a few of his books, and I started to

in four years, every year I have stared at the same

Horníčka jsem si nesmírně oblíbil. A začal jsem si

take a fancy for Mister Horniček. I began to revere

sea, and I have considered it to be blue. Nonsense.

ho vážit a mít ho rád. A dokážu zformulovat proč.

him. And I am able to suggest why. Why then?

It has thousands of shades, from a constant green

Proč tedy?

azurová. Taky někde nedaleko východněji začíná azurové pobřeží. Kdybych si nepřečetl Horníčka, možná bych si

Well, it would be best if you read one of

to a turquoise blue. And from time to time the

his books. However if you do not want to hunt

colour is a liquid azure. Somewhere, not so far

knihu přečetli. Jestli se vám však nechce až tolik

A kdybych si ji neuvědomoval, nemohl bych se

for the reasons why someone favours someone

away, the azure coast begins.

pídit po příčinách toho, proč má někdo někoho

jí tolik těšit. Čas, plynoucí kolem mne, by byl

v oblibě, řeknu to stručněji. Pan Horníček nepíše

chudší.

else, I will briefly explain it. Mr Horniček does not write superficially. Behind his every word,

If I had not read Horniček, maybe I would not

Inu, nejlépe by bylo, kdybyste si nějakou jeho

plytce. Za každým jeho slovem, za každou větou,

behind every sentence, behind every paragraph

have even noticed the colours, the richness and

za každým odstavcem vidíte myšlenku. Nejde

you see a thought. Here you find no superficial,

beauty. And if I had not noticed, I would not have

o plytká slova bez myšlení, ale jde o povídání,

thoughtless words, but storytelling that has

been able to appreciate it in such a way. Time,

které má smysl, řád, jde o proud slov, který vás

a meaning, an order, a flow of words that will

flowing past me, would have been poorer.

hezky a nenásilně přenese z vaší do jeho hlavy.

gently transfer you from your mind into his. And

A nejen to. On vám navíc dovolí dívat se na svět

not only that. He allows you to see the world

jeho očima. A při tom koukání najednou vidíte

through his eyes, and through this you suddenly

za množstvím věcí a pojmů nové významy,

see new meanings behind many words and ideas.

které jste tam dříve neviděli. A tahle věc vás

Things that you have not seen there before. And

dělá bohatšími. Bohatšími nejen o ty pojmy, ale

these things enrich you. Enriched not just by the

o způsob vidění a chápání světa.

words and ideas, but in the way of seeing and

Teď konečně k tomu, proč jsem začal

understanding the world.

Horníčkovým citátem. Je to prosté.

16

tu barevnost, bohatost a krásu ani neuvědomoval.

17

People and portraits Lidé a portréty

1990-2004

18

19

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

Father / Táta – 2003 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 50 cm

20

1990–2004

Mother / Máma – 2003 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 50 cm

21

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Eyes and face. The first things that we intensively experience of another person. The first bridge between two worlds, two existences capable of communicating with each other. In our lives we meet countless number of eyes and faces. Most we disregard, some we remember and some mean so much to us that without them our lives would be sadder and emptier.

Oči a tvář. První, co z jiného člověka opravdu intenzivně prožíváme. První můstek mezi dvěma světy, dvěma existencemi schopnými mezi sebou komunikovat. Za život očí a tváří potkáme nespočetné množství. Většinu pomineme, některé si zapamatujeme, a některé pro nás znamenají tolik, že život bez nich by byl smutnější a chudobnější.

Anticipation of love / Tušení lásky – 1990 Oil on fibreboard / Olej na sololitu – 40 x 46 cm

22

23

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Reflections of the heart.

I prefer people that think with their hearts

Odrazy srdce.

a construction created by a clever mind, but that

Mám raději lidi, kteří myslí srdcem, než lidi,

tu a tam moje obrazy někdo prohlížel s vědomím,

to people who think only with their brains.

they are the reflection of his heart. A reflection of

myslící pouze mozkem. Mozek v nás vytváří

že tyhle barevné šmouhy na režném plátně nejsou

The brain creates within us a world of ideas,

the sunny landscape of his inner being. I humbly

svět přesných pojmů, soudů a analýz. Ten svět je

nějakým odporným kalkulem mého studeného

judgement and analysis. That world is very

hope that occasionally somebody looks at my

velice racionální a logický, ale ve své podstatě je

mozku, ale že to jsou odrazy mého srdce, mého

rational and logical, but in essence it is extremely

paintings with the knowledge that these colourful

nesmírně chudobný. Rozsvítit ho dokáže jedině

vnitřního slunce a světa. Nic víc a nic míň.

poor. Only the heart can illuminate it, the heart

streaks on canvas are not some abhorrent

srdce, srdce našemu vnitřnímu světu dává barvy,

gives our inner world colour, the gentle nuances

calculations of my cold brain, but reflections of

jemné nuance vůní a chutí, srdce je sluncem v nás.

of smell and taste, the heart is the sun within us.

my heart, my inner sun and world. Nothing more,

A já mám slunce odjakživa rád.

And I have always loved the sun.

nothing less. Srdcem samozřejmě nemyslím kus masa

By the heart I do not mean the piece of meat

tlukoucí v pravidelném rytmu, srdcem myslím

beating with a regular rhythm, by the heart

cit, celou škálu emocí vynášejících nás tu do

I mean feeling, an entire palette of emotions

neskutečné euforie, tu do protivné deprese,

lifting us up to unbelievable euphoria, dropping

a všechno, co je mezi tím, a co se projevuje

us into unpleasant depression and everything

smíchem, pláčem, starostí, láskou, něhou,

in between; and what is exhibited through

nenávistí, obdivem, pohrdáním, radostí.

laughter, crying, worry, love, tenderness, hatred, admiration, disdain and happiness.

Pokora a úcta k lidem, k jejich vnitřním světům, je mnohem víc než samolibé vyzvedávání

Humility and respect toward people, toward

sebe sama. Většina lidí, vytvářejících kolem sebe

their inner worlds, is much more than egotistical

nimbus světáků, chytrolínů, neodolatelných

praise of oneself. Most people who create around

svůdců, silných vůdců či bohémů a umělců, často

themselves an aura of worldliness, irresistible

trpí pocity méněcennosti.

seducers, strong leaders, bohemians and artists, often suffer feelings of inferiority. If I meet anyone who boasts, I am

Narazím-li na kohokoliv, kdo se naparuje, dávám si pozor. Říkám si, Kájo, bacha, tenhle človíček bude mít nějaký problém!

immediately on my guard. I say to myself watch out, this person has some problems!

Úspěšný člověk nemusí nic říkat, z úspěšného člověka úspěch sám vyzařuje! Za úspěšného

A successful person does not have to say anything, success is its own evidence! For

člověka mluví jeho činy, nikoliv jeho nabubřelá slova, sebelépe poskládaná a pronesená.

a successful person, actions speak louder than any arrogant words, spoken and ordered as best as possible.

A teď ještě k Horníčkovi. On je právě zosobněním člověka, kdy cítíte, že slova, kterými nás častuje, nejsou jen chladným kalkulem,

And now to Horniček. He is the embodiment

konstrukcí vytvořenou chytrým mozkem, ale jsou

of such a person that you feel that the words

odrazem jeho srdce. Odrazem slunečné krajiny

he treats us to are not only a cool calculation,

jeho nitra. A já si neskromně přeji, aby si alespoň

24

25

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Memory of paintings.

In front of the hotel down below, people are

Fanciful travelling.

In the distance, almost on the horizon, every

Paměť obrazů.

Dole před hotelem se ve zdánlivém chaosu

Fantaskní cestování.

V dálce, téměř na mořském horizontu, co

washing in apparent chaos. I watch them and

moment a ship passes. Most of them appear

míjí lidé. Pozoruji je a kladu si otázku, zda je ještě

chvíli proplouvají lodě. Většina se jich vynořuje

ask myself the question whether I shall see them

on the left, some from the French borders,

někdy uvidím. Pravděpodobně ne. Občas některý

vlevo, někde od francouzských hranic, možná

again. A brief fusion of two times, two lives, two

perhaps they are sailing from Marseille, perhaps

z těch lidí zvedne hlavu a naše zraky se setkají.

plují z Marseille, možná ze Saint Tropez nebo

existences. In five minutes I don’t even remember

from Saint Tropez or from Nice, and they pass

Kratičký průnik dvou časů, dvou životů, dvou

z Nice, a sunou se vzhledem ke své velikosti až

their eyes nor their faces nor their figures, with

surprisingly quickly for their size, to the right

existencí. Za pět minut si už nepamatuji ani oči,

překvapivě rychle k pravé straně obzoru dolů

which I had made contact moments before in that

side of the horizon down to Barcelona and

ani tváře, ani postavy, s kterými jsem navázal tu

k Barceloně a Portugalsku.

brief moment of visual communication; Just as

Portugal.

drobnou chvilkovou vizuální komunikaci, stejně

I don‘t remember what I thought during that brief communication.

jako si nepamatuji, co jsem si při té překotné In my mind I imagine the places where the

komunikaci myslel.

metal giants are heading. Hot Cairo, romantic It is different with painting and paintings.

Sydney, the beautiful Caribbean islands,

V duchu si představuji místa, kam všude ty železné kolosy míří. Horká Káhira, romantické Sydney, přenádherné ostrůvky Karibiku, honosný

S obrazy a malováním je to jiné. U žádného

New York, staromilský Londýn, rozpustilá

With every painting I don‘t forget what went on

magnificent New York, conservative London,

obrazu nezapomenu, co se mi v mysli a v srdci

Florida či naše kolébka Afrika? Nebo přitažlivý

in my heart and my mind, when I was working on

mischievous Florida, or our African birthplace?

odehrávalo, když jsem na obraze pracoval.

Nový Zéland, exotická Malajsie, obrovská Čína,

the painting. Each painting is a piece of me and

Attractive New Zealand, exotic Malaysia, vast

Každý obraz je kus mne samotného a někdy

malebné Japonsko? Lidé obsluhující ty lodě vědí

sometimes I have the humble feeling that with

China, or picturesque Japan? People handling

mám neskromný pocit, že s každým dalším

přesně, kam plují, já se jen domnívám, představuji

every new completed work I know myself a little

these ships know exactly where they are heading,

dokončeným obrazem sám sebe znám víc a víc,

si, rozehrávám fantazii. A napadá mě, že jsem

more, and that I’m beginning to understand

I only wonder, imagine, let my fantasy wander,

že sám sobě začínám více rozumět. Proto také

na tom lépe než všichni ti námořníci, protože

myself more and more. This is why I do not sell

thinking that I am better off than all those

neprodávám své obrazy levně. Než je prodávat

oni nemají možnost volby, jejich cílem je jeden

my paintings cheaply. Rather than selling them

sailors, because they don‘t have the choice, their

levně, to raději vůbec. Je to jako s láskou. Člověk,

určitý přístav, je dán, a oni k němu směřují.

cheaply I wouldn‘t sell them at all. It is thus with

destination is to one specific port, it‘s determined

který levně rozdává lásku, nakonec tu skutečnou

Nemají jiné cesty. Ale já? Panečku, já, já jsem

love. A person who gives their love out cheaply

and they are heading towards it. They do not

a opravdovou nikdy nepozná, protože se mu

na tom mnohem lépe! Když mě začne nudit

will never understand real love as it will soften

have any other way. But me? Good heavens,

rozmělní do šerošedého neuchopitelného jezera

Káhira, tak se přenesu do Sydney, a když se

into a dark grey untouchable lake without a coast,

I am much better off! When Cairo starts to bore

bez pobřeží, přístavů, lagun a útesů. Takové

nabažím Sydney, vycákám se ve vlnách Karibiku,

port, lagoon or cliff. Such a lake does not please.

me, I transfer myself to Sydney and when I have

jezero nepotěší.

prolezu si galerie v Londýně a v New Yorku nebo

enough of Sydney I splash around in the waves

v Petrohradě. A i když jsem zabořen v křesle

of the Caribbean, I crawl through galleries in

na balkoně, zvládnu za půlhodinku obsáhnout

London, New York or Saint Petersburg. And even

půl zeměkoule. Nacpu si zeměkouli do hlavy

though I am sunk into this chair on a balcony,

a uprostřed své vlastní hlavy si ji procestuji. Je to

I manage in half an hour to contain half of the

bezpečné, okouzlující a velice, velice pohodlné.

world. I stuff the world into my mind, and in the

Samozřejmě, podmínkou je, že jsem musel většinu

midst of my mind, I travel through it. It is safe,

těch míst už někdy navštívit, aby mé představy

overwhelming, and extremely comfortable. Of

byly alespoň trochu reálné.

course it is a condition that I must have visited most of the places before, so that my imagination is at least a little realistic.

26

27

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

One of my first portraits, I painted it quickly and did not waste colours. Father Knobloch is not the real name of the man in the painting, I merely began calling him that. The real person that provided me with inspiration was a priest in a monastery not far from Ingolstadt. I painted this man because of his humility, kind-heartedness, knowledge, and his measure of empathy, love and balance. All of this silently flows from his face. The inner world in all its harmony is felt all around and that is what I attempted, at least in part, to capture. Spirituality was so clearly present in this man that I could not resist the temptation to paint him.

Jeden z mých prvních portrétů, namaloval jsem ho rychle a nehýřil barvami. Páter Knobloch není přesné označení muže na obraze, jenom jsem mu tak začal říkat. Skutečnou osobou, která mi poskytla inspiraci, byl kněz v klášteře nedaleko Ingolstadtu. Toho muže jsem namaloval proto, že pokora, dobrosrdečnost, znalosti, míra empatie, láska a vyrovnanost, to všechno z jeho tváře potichu plyne. Vnitřní svět v celé své harmonii, která je cítit kolem a kterou jsem se snažil alespoň trošku zachytit. Duchovno bylo v tomto člověku natolik zřetelně přítomno, že jsem neodolal pokušení jej namalovat.

Father Knobloch / Páter Knobloch – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 45 cm

28

29

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

I only saw him briefly, and yet he engraved himself on my mind. His balance, his head resting partly on his hand, and a look in which serenity, vigilance, relief, dreaming, slyness, and momentary timelessness combine. Concealed aspirations, repetition and who knows what in the mind. I sit thinking about how a distant country produces different mystical people, that we cannot read, much less understand. They attract us with something, perhaps with the mysticism hidden deep in their minds and personalities. A little like barbarism combined with genius, which here and there, sometimes sweetly other times sourly, created a culture in its own time that was incomparable.

Jen letmo jsem ho spatřil a přece se mi vryl hluboko do mysli. Vyrovnanost, hlava spočívající částečně na ruce a pohled, ve kterém se snoubí klid, ostražitost, úleva, snění, potutelnost, okamžik i nadčasovost. Skrytá ctižádost, mentorování a v mysli bůhvíco. Napadá mě, jak jiná daleká země plodí jiné tajemné lidi, které neumíme přečíst, natož je pochopit. A oni nás něčím přitahují, možná právě tím tajemstvím hluboko ukrytým v jejich myslích a osobnostech. Tak trochu barbarství snoubené s genialitou, která tu a tam, někdy sladce, jindy hořce, vytvořila svého času kulturu, jíž nebylo na světě rovno.

South-American / Jihoameričan – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 35 cm

30

31

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Trip around my soul.

When I paint, it is a little like a trip around the world. Around my own soul. To be able to paint I need an atmosphere. That

Cesta kolem mé duše.

Když maluji, je to také tak trochu cesta kolem světa. Kolem mé vlastní duše. Abych mohl malovat, potřebuji atmosféru.

is why I am not able to paint anywhere else but

Proto nedokážu malovat jinde než ve svém

in my studio. I am able to listen to my soul, open

ateliéru. Tam jsem schopen svoji duši vnímat,

it up in front of me and read it. I am incapable of

otevřít ji před sebou a číst v ní. Jinde se mi to

doing this elsewhere. Just as with the ships that

nedaří. Je to stejné jako s těmi loděmi, které

I am now watching. Thanks to the atmosphere

teď pozoruji. Díky atmosféře, kterou mi jejich

I feel as they sail past, I can picture their potential

proplouvání v dálce navozuje, si velice živě

destinations with great clarity. I can even picture

vybavuji místa, která mohou být cílem jejich

places that I visited many years ago, memories of

plavby. A vybavují se mi dokonce i místa, která

which I had presumed were long gone.

jsem navštívil už hodně dávno a vzpomínky na ně byly už, alespoň jsem si to myslel, ztraceny.

When I sit down in front of a blank canvas, I let myself be carried away by my soul, and

Když se v ateliéru posadím před čisté plátno,

paint what I see, what I feel, what I find. I cannot

nechám se unášet vlastní duší a maluji to, co

communicate with my soul like this anywhere

vidím, co cítím, co nalézám. Nikde jinde se

else. The studio and canvas evoke an inner sight,

svou duší takto komunikovat nedokážu. Ateliér

that I am incapable of in a different environment.

a plátno evokují vnitřní vidění, kterého nejsem v jiném prostředí schopen.

Similarly, were I not to have the sea and ships in front of my eyes, I would not have such

Stejně tak nemít teď před očima moře a lodě,

clear images of wonderful places where a person

neměl bych tak průzračné představy báječných

would desire, if only for a moment, to remain.

míst, kde člověk touží, třeba jen chvíli, pobývat.

If a person wants to gain something, he must not be afraid to lose something.

Chce-li člověk něco získat, nesmí se bát něco ztratit.

It was successful / Povedlo se – 1999 Oil on canvas / Olej na plátně – 50 x 40 cm

32

33

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

We cannot see into the soul of another person. The smiles of people around us does not necessarily signal inner peace, just as their distress does not necessarily signal an inner chaos. Anytime that I presume to have read another person, and that I understand them, I quickly check myself. To completely read and understand a person, other than yourself, is not possible. And many a time it is not possible to read even oneself.

Do duše jiného člověka nevidíme. Úsměv lidí kolem nás ještě neznamená jejich vnitřní pohodu, stejně jako jejich chaotismus nemusí znamenat jejich vnitřní rozvrat. Vždycky, když mám dojem, že druhého člověka už mám přečteného a že mu rozumím, rychle sám sebe varuji. Úplně přečíst a pochopit jiného člověka než sebe sama nelze. A kolikrát nelze přečíst a pochopit ani sebe samého.

Apparently at ease / Zdánlivě v pohodě – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 85 x 100 cm

34

35

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

The magic of the surroundings.

Kouzlo prostředí.

The sun is slowly setting. The sky that was

Our surroundings often mean more to us than

only a minute ago endlessly blue, is starting to

we tend to think. I remember one small exhibition

ještě před chvilkou nekonečně modrá, začíná

spokojen s tím, jak se to povedlo, a těšil jsem se

revel in colour. The sea has somewhat darkened

I had in Germany. During the day we installed

hýřit barvami. Moře poněkud ztmavlo a nad ním

na večer, až na tu výstavu dorazí návštěvníci.

and above it bright fans of pink, orange and red

the paintings, and I was very satisfied with the

se rodí z původně modré jednolitosti pestré vějíře

with golden sparkles are being born from the

outcome, and was looking forward to the evening

růžové, oranžové a červené barvy se zlatými

original uniform blue. The sea, as an agitated

when visitors would arrive at the exhibition.

třpytkami. Moře jako neklidné zrcadlo odráží

osvětlení vzalo těm obrazům jas a kontrast, celá

tu změť barev a lodě na horizontu se v tom

výstava měla tak trochu snový nádech. A vůbec

barevném spletenci úplně ztrácí. A jako by chtěly

to nebylo špatně! Bylo to prostě jinak než jindy.

mirror, reflects the mixture of colours, and the ships on the horizon are entirely lost in this

But in the evening everything was different.

Slunce pomalu zapadá. Obloha, která byla

den jsme nainstalovali obrazy, byl jsem velice

Jenže večer bylo všechno jinak. Nekvalitní

mixture. As if they are wanting to compete with

Poor quality lighting took all the shine and

bojovat s tou zářivou předvečerní maškarádou,

Jako teď s tím vínem. Netradiční osvětlení dalo

this bright evening masquerade, they switch on

contrast from the paintings, and the whole

rozžíhají svá elektrická světla a dodávají celé

obrazům jiný výrazový rozměr, stejně jako

their electric lights and add a supernatural air to

exhibition had a somewhat dreamy appearance.

scenérii nadpozemský ráz.

přicházející noc vtiskla vínu jinou chuť.

the scene.

Yet it was not at all bad! It was simply different. Just as now with the wine. Unconventional

Přestože moře je najednou tmavší, obloha

lighting gave the paintings a new dimension of

jako by zesvětlela. Jako by chtěla ještě naposledy

sky is as if lightened. As if, for the last time this

meaning, just as the approaching night imposed

v tomto dni ukázat, že má sílu bojovat

day, it wants to show that it has the strength

a different taste onto the wine.

s nastupujícím večerem a blížící se nocí. Ale boj

Even though the sea is suddenly darker, the

soon as the sun‘s disc disappears behind the

naleji ještě jednu skleničku.

má předem prohraný. Jenom co sluneční kotouč

to fight against the approaching evening and eventual night. But the fight is already lost. As

Ne, ještě nepůjdu. Ještě posedím. Jenom si

No, I won‘t leave just yet. I will sit a little longer. I will just have another glass.

mizí za horizontem, pohasíná i světlo. Barvy ztrácejí na živosti, jejich zářivá jásavost bledne

horizon, even the light fades. Colours lose their

a vrch získává červená. Všechno je červené,

liveliness, their radiant glee fades and red gains

dokonce i moře získává načervenalý nádech.

the advantage. Everything is red, even the sea takes on a shade of red.

Dopíjím sklenici vína. Mám pocit, že víno je trochu kyselejší, trochu tvrdší, než před chvílí. Že

I‘m finishing a glass of wine. I have a feeling that the wine is a little more sour, more potent than before. Could the departing day be the

by příčinou byl ten odcházející den? Jako barvy ztrácí na světle, víno ztrácí na chuti. Vlastně ne. Neztrácí na chuti. Víno získává

cause? As the colours lose their light, the wine

jinou chuť. Odborníci vinaři by se mnou možná

loses its taste.

vedli polemiku, ale v tuto chvíli jsem zjistil, a je

Actually no. It‘s not losing its taste. It is

podivné, že dříve jsem si to neuvědomoval, že

gaining a new taste. Though connoisseurs of

víno mění chuť podle prostředí. Nebo se díky

wine would probably debate it, at that moment

prostředí mění sama chuť, myslím tím teď chuť

I discovered – and it is strange that I did not

jako jeden ze smyslů, jímž vnímáme svět kolem

discover it before – that wine changes its taste in

sebe?

relation to its surroundings. Or is it that thanks to the surroundings, the taste alone changes,

Prostředí znamená víc, než si často

meaning the taste as one of the senses by which

uvědomujeme. Vzpomínám si na jednu malou

we take in the world around us?

výstavu, kterou jsem měl v Německu. Přes

36

37

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

The wife of senator Ruml seemed to me to be very composed and confident. I painted her as realistically as possible, attempting to achieve a certain expressionism not by contrasts of colour but with a gradual development of shades, and something of an aura as if protecting the woman from the darkness.

Žena senátora Rumla, působila na mě velice vyrovnaně a sebevědomě. Malbu jsem pojal co nejvíce realisticky, jistou expresivitu jsem se snažil dosáhnout nikoliv kontrastem barev, ale plynulým přechodem odstínů i jakousi aurou, která ženu jakoby chrání před temnotou.

Mrs Rumlová / Paní Rumlová – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 65 x 45 cm

38

39

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

The game of senses.

A number of things fall asleep with the

Hra smyslů.

wine. Did they ripen on some serene hillside, on

approaching evening. Yet many other things come

a calm slope, and is this serenity in some way

to life.

imprinted and marked in the wine? Or did they

Not only from the ground floor of our hotel,

Řada věcí s nadcházejícím večerem usíná. Naopak jiné věci se probouzejí k životu. Nejen z přízemí našeho hotelu, ale

ripen somewhere by the road and were forced to

i z ostatních hotelů, barů, diskoték a tančíren se

but also from other hotels, bars, discos and night-

observe the hustle and bustle of rushing people

začínají ozývat tóny a melodie a je docela jedno,

clubs, tones and melodies begin to be heard;

and cars?

jestli je produkují elektronické aparatury či živí

and it is not important if they are produced by electronic equipment or live musicians.

hudebníci.

Nevím, a myslím, že to není až tak důležité. Důležité je, že teď kolem mne je báječného klidu požehnaně a sklenička s lahodným mokem je součástí toho všeho. V běžném životě často rozum potlačuje smysly. Já osobně téměř nepřetržitě něco nestíhám, nahážu do sebe jídlo aniž si uvědomím,

I don’t know but I think that it is not so important. What is important is that now there is

Hudbu mám rád, nesnáším ovšem, když

a blessed amount of calmness around me and the

se mi dohromady mísí různé písně a vzniká

lijete do auta benzin. V tom spěchu se sice

glass of delicious beverage is a part of all this.

disharmonie. Teď je té disharmonie všude

očima kolem sebe dívám, ale nevnímám krásu

kolem nepočítaně, ale s podivem si uvědomuji,

či ošklivost, vnímám jen to, co zrovna potřebuji.

In everyday life the brain usually suppresses

že mi nevadí. Sedím v sedmém poschodí, život

A sluch? Poslouchám, co je důležité, a nerozlišuji,

sitting on the seventh floor, life and nature down

the senses. I usually cannot keep up with things

a příroda je dole pode mnou i všude kolem, tu

co je krásné a libozvučné od nelibozvučného.

below me and all around, here and there a seagull

myself, I gulp down food without considering

a tam zařve racek a celé té překrásné kompozici

screams and music creates a background to this

how it actually tastes, the process is just the

vytváří kulisu hudba. Ne. Není to přesné. Nejde

beautiful composition. No. It is not precise. It is

same as putting fuel into the car. In this rush

o hudbu. Jde o přehršel tónů, které spolu sice

mohu vnímat to, co jindy pomíjím. A je to

not a matter of music, music is not the main issue.

I look around with my eyes but I do not realise

vzájemně neladí, ale v tom množství vytváří

příjemné.

It is a matter of a large quantity of tones that are

the beauty or ugliness, I only take in only what

zajímavý zvuk, něco jako vzdálený hukot

not in harmony together but that this quantity

I need. And hearing? I hear what is important and

vodopádů. Říkám si, co je na téhle chvíli tak

creates an interesting sound, something like the

do not distinguish between what is beautiful and

zvláštní, že se cítím okouzlen?

distant roar of a waterfall. I ask myself, what is so

melodious and what is dissonant.

I like music, I hate however when various songs mix together and create disharmony. Now there is a lot of disharmony all around, but surprisingly I realise that I don’t mind it. I am

Now I feel the contrast to everyday life, fact that most of the year a person continuously

Teď cítím kontrast k běžnému životu, teď

A hned mě napadá i odpověď. Bude to fakt,

interesting in this scene that I am enchanted by? And the answer comes straight away. It is the

jak vlastně chutná, proces je stejný, jako když

že většinu dnů v roce člověk pořád někde spěchá,

when I can take in what at other times I have

něco zařizuje, za něčím se žene, něco nestíhá,

disregarded. And it is pleasant.

někoho shání, a při tom chvatu nemá čas ani chuť

rushes around, arranging something, running

vnímat to, co teď kolem sebe v klidu a v pohodě

after something, unable to keep up with things,

pozoruji.

and with all this rushing around he does not have the time or the urge to take in what is around

Vzácný okamžik, říkám si, a díky vzácnosti té

him, what I am observing now in peace and

chvíle objevuji i ve vínu nové a nepoznané chutě.

tranquillity.

Válím víno po jazyku a přemýšlím, kde asi zrály hrozny, z nichž bylo vyrobeno. Zrály také na

A rare moment, I tell myself, and thanks

nějakém klidném kopci, na klidné stráni, a je teď

to the rarity of that moment I find new and

v tom vínu ten klid nějakým způsobem vtisknut

unknown tastes even in the wine. I roll the wine

a zaznamenán? Nebo zrály někde u silnice a byly

around my mouth and consider, from where

nuceny pozorovat ruch a shon spěchajících lidí

have the grapes ripened, which produced this

a aut?

40

41

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Even though it may seem absurd – even people ripen. Some sooner some later, though some never ripen. To ripen means to clarify your opinions, your attitude and your approach to people and the world with the knowledge that every action can have a positive or negative effect on a lot of people around … In the words of Arthur Hailey, only at the morgue does the surgeon practice surgery without the worry that his trusting patient might die; with these words I want to draw attention to the fact that in comparison to pathology, we ordinary people are constantly poking at the live people around us. Ripening means realising this and acting accordingly.

Ač se to zdá absurdní – i lidé dozrávají. Někdo dříve, někdo později, výjimky nedozrají nikdy. Dozrát znamená ujasnit si své názory, postoje i svůj přístup k lidem a ke světu s vědomím, že každý čin se může dotknout pozitivně či negativně spousty lidí kolem ... Slovy Arthura Haileyho, že jen na patologii si chirurg nacvičuje operace beze strachu, že mu důvěřivý zákazník zemře, chci upozornit, že na rozdíl od patologie se my lidé svým konáním šťouráme nepřetržitě do mnoha živých lidí kolem. Dozrání znamená uvědomit si to a podle toho se chovat.

Unripened / Dozrálá – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 75 x 65 cm

42

43

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

The secret of music.

When I look at paintings, I like to listen to

The smell of an original.

A Monet hangs above my bed. Quite a good

Tajemství hudby.

Když se dívám na obrazy, rád souběžně

Vůně originálů.

Nad postelí mi visí Monetův obraz. Celkem

music at the same time. Similarly I like to play

reproduction, a solid frame. At first sight a pretty

poslouchám hudbu. Stejně tak si rád pouštím

zdařilá reprodukce, betelný rám. Na první pohled

a little music to myself when I paint. Wherever

interior bringing to the room a calm atmosphere,

hudbu, když maluji. Ať jsem kde jsem, hudba mi

hezký interiérový prvek vnášející do atmosféry

I am, music gives me a sense of security and

colourfulness and cosiness.

vytváří pocit bezpečí a útulna a nevím, jestli bych

pokoje klid, barevnost a útulno.

comfort and I do not know whether I would be able to paint in silence.

I look at the painting and inadvertently turn both eyes to it. I know the painting, I saw it in many books and once, at an exhibition of

Pleasant melody and pleasant rhythm stir up processes in me as a result of which here and

dokázal malovat v naprostém tichu.

Impressionists in London, even the original. Now there is something missing in it. The

there an idea falls from my mind, when a bolt of

reproduction is of good quality, a person not

lightning flashes in front of my eyes, illuminating

interested in art would not be able to tell the

a theme that I want to paint.

difference between the copy and the original.

Dívám se na obraz a bezděky přimhuřuji obě oči. Obraz znám, viděl jsem ho v mnoha knihách

Příjemná melodie a příjemný rytmus ve mně

a jednou, na výstavě impresionistů v Londýně,

vyburcují pochody, díky kterým mi tu a tam

i v originále.

vypadne z hlavy nápad, kdy mi bleskne před

Teď tomuhle obrazu něco schází a já přemýšlím

očima námět, který mám chuť malovat.

nejen o tom, co mu schází, ale hledám též odpověď na otázku, proč něco schází. Vždyť reprodukce je

Myslím, že i sama hudba se dá malovat.

zdařilá, člověk nezajímající se o umění by možná

A painting, to grasp interest, has to hide mystery

A člověk, který neoplývá pouze rozumem, ale

within itself, and it has to smell. In the copy in

který má i cit, dokáže vnímat hudbu i malbu jako

a person that has not only brains but emotions, is

front of me there is a hidden mystery, colours and

něco hlubšího, vznešenějšího, vzácnějšího než

tajemství a musí vonět. V kopii přede mnou jsou

able to take in music and painting as something

shadows, volatile moments of the sun and dusk,

věčné shánění žvance, pití a peněz.

skrytá tajemství, barvy a stíny, prchavé chvilky

deeper, more noble, rarer that the constant search

blossoms and leaves, a startled composition without

for food, drink and money.

rules and yet of fabulously harmonious tone.

I think that music itself can be painted. And

And smell? Of course, the copy does not Now, I feel that there is all around more than

smell. It does not smell because it is dead. Just as

enough of this nobility and rarity, that it slowly

a gourmand cannot enjoy a soya imitation of real

seeps into me. Tones, colours, smells.

food, it is impossible to enjoy anything that is a mere imitation or copy of anything original.

I can do nothing but write about it. And I even

How much more do we enjoy hugging a real

ani nezaznamenal rozdíl mezi originálem a kopií. Obraz, aby zaujal, musí mít v sobě skrytá

slunce a šera, květy a listy, splašená kompozice bez Teď je všude tady kolem té vzácnosti a vznešenosti více než dost a mám pocit, že do mne zvolna proniká. Tóny, barvy, vůně.

pravidel a přece báječně harmonické vyznění. A vůně? Jistě. Kopie nevoní. Nevoní, protože je mrtvá. Jako si gurmán nepochutná na sojové napodobenině opravdového jídla, tak

Nedalo mi to, a tak jsem o tom napsal. A dokonce si říkám, že počmáraný blok nehodím zítra do koše, ale třeba si to ještě někdy znovu

si nelze pochutnat na čemkoliv, co je pouhou napodobeninou nebo kopií čehokoliv původního. O co lépe si užijeme obejmutí živé bytosti než

tell myself that a scribbled notebook will not end

person than their statue, no matter how perfect

přečtu, abych zkusil, jestli trošku té atmosféry

její sochy, třebaže perfektně zhotovené, o co lépe

up in the bin, but that perhaps I will read it again

it is; how much more do we enjoy distant travels

pocítím později i z papíru a písmen. To jsem

si užijeme daleké cesty než pouhé její sledování

someday, to see if I feel some of the atmosphere

rather than merely following them on television

zvědav.

v televizi či v kině.

later, from just the paper and letters. I really

or in the cinema.

wonder.

Ano. Tenhle Monetův obraz byl pro mě tehdy

Yes. This Monet was real for me back in

v Londýně živý, voňavý, tajemný, dýchající. Tahle

London, aromatic, mysterious, breathing. This

kopie nad postelí je ubohý odvar. Mlčící, nehybný,

copy above my bed is a mere reproduction. Silent,

smutný a mrtvý. Snad jen to tajemství je mezi

motionless, sad and dead. Perhaps only the

barvami a tvary z originálu přeneseno. Ale jinak

mystery is transmitted from the original thanks to

jde o kus nábytku, stejně jako o křeslo, postel,

the colours and shapes. Otherwise it is a piece of

skříň, od nichž neočekáváme, že budou s námi

furniture, just like a sofa, bed or wardrobe, from

komunikovat, že nás budou výrazněji oslovovat, že

which we do not expect any communication, that

nás budou nutit k přemýšlení, a že v nás rozehrají

they will notably address us, that they will force

jakoukoliv hru pocitů, emocí, motivací a nálad.

us to think and that they will begin any game of emotions, feelings, motivation and mood.

44

45

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

It is pleasing, when life emerges from darkness …

Je příjemné, když se ze studené tmy vynoří život...

Hidden in the dark / Skrytá ve tmě – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 65 x 45 cm

46

47

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Provocation is worth a thought. Should we be provoked or keep back? And if provoked, then to what extent? We automatically connect provocation with sex and eroticism. But provocation has so many shades, forms and fields. Provocation is healthy. It is the belief in one‘s own abilities. And the measure of provocation? A smart person will find it, a fool will pass over it.

Vyzývavost stojí za zamyšlení. Být vyzývavý nebo se držet zpátky? A jestli vyzývavý, pak do jaké míry? Vyzývavost si spojujeme automaticky s erotikou a sexem. Ale vyzývavost má tolik odstínů, forem a zaměření. Vyzývavost je zdravá. Znamená víru ve vlastní schopnosti. A míra vyzývavosti? Chytrý ji nalezne, hlupák ji překročí.

Provocative / Vyzývavá – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 80 x 65 cm

48

49

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Once again, this time about the originality of the soul.

If thanks to the original in London I talked

once was a father, and that he had a view of the

Ještě jednou, tentokrát o originalitě duše.

Jestliže prostřednictvím originálu jsem si

Ale abych byl spravedlivý. Před nedávnem

to Monet back then, if I shared the environment

world around him, and that he had a beating

tehdy v Londýně s Monetem popovídal, jestliže

jsem byl na filmovém festivalu v Cannes, a když

and the moment that he painted, it is not possible

heart inside him, and that there was a soul living

jsem s ním sdílel prostředí a okamžik, který

jsem se odpoledne potuloval uličkami kolem

with this copy. Just as it is not possible to talk to

within him. A soul cannot be copied.

maloval, s touto kopií to možné není. Úplně

filmového paláce, narazil jsem na galerii JP Art

stejně, jako si není možné popovídat s člověkem

na Rue Macé, kde legálně prodávají olejomalby

na fotografii, není možné si popovídat s kopií

– kopie – světových malířů: Van Gogha, Klimta,

obrazu.

Vermeera, Moneta a dalších. Třeba dvě kopie

a person in a photograph, it is not possible to talk to a copy of a painting. Pity.

But to be fair, not so long ago I was at the Cannes film festival and when in the afternoon I was wandering the streets around the film

However, I now understand people, and at

Škoda.

palace I came across the J.P. Art Gallery on

Renoira mě zcela uchvátily. Obrazy v této galerii byly jediné kopie, o kterých mohu říci, že byly

the same time I am beginning to respect them

Rue Mace, where they legally sell oil paintings

more, who do not hang corpses (I mean copies

– copies – of world famous artists: Van Gogh,

začínám více vážit, kteří si doma nevěší mrtvoly

malovány ručně kvalitními olejovými barvami na

of paintings) in their homes, but who hang there

Klimt, Vermeer, Monet and others. Two copies

(myslím tím kopie obrazů), ale kteří si doma

skutečná plátna.

originals. And it doesn’t only have to be Monet,

of Renoir really enchanted me. Paintings in this

pověsí originály. A nemusí to být zrovna Monet,

Dali or Kokoschka.

gallery were the only copies that I can say were

Dalí či Kokoschka.

Nicméně, chápu teď lidi, a současně si jich

alive. I suppose it was because these copies were People‘s decisions to hang corpses or live paintings on their walls says a great deal about the people themselves. Even though it does not

painted by hand with quality oil paints on real canvas. With this I definitely do not deny that all

živé. Asi to bylo proto, že tyhle kopie byly

Tím ovšem vůbec nepopírám, že všechny kopie obrazů zhotovené formou strojového tisku jsou pro mě mrtvoly. Dobrou noc.

To, zda lidem visí na stěnách mrtvoly či živé obrazy, svědčí o lidech samých. I když to nemusí být pravidlo, zdá se mi, že člověk, kterému doma

have to be a rule, I feel that a person who has one

copies of paintings produced by the form of

na stěně visí jeden originál, bude i v životě žít

original on their wall lives a fuller, more vital life,

machine print are dead for me. Good night.

opravdověji, plněji, nebude se skrývat za gesta,

they do not hide behind poses, words and tinsels

slova a pozlátka jako ten, kdo si zaplácá byt

as someone who crams their home with tens of

desítkami kopií nejslavnějších obrazů. Myslím,

copies of the most famous paintings. I think that

že originál, a třeba nepovedený originál od

the original, even an unsuccessful one from an

začínajícího malíře, je nekonečně víc, než deset

amateur painter, is infinitely more than ten copies

kopií od nejuznávanějších malířů světa.

from the most famous painters in the world. Dobrou noc. Usínám s mrtvolou na stěně Good night. I fall asleep with a corpse on the

a mám velkou chuť vzít do ruky štětec,

wall and I have a great urge to pick up a brush,

vymáčknout z tuby na paletu trochu barvy, přidat

press some paint on my palette, add a few

pár kapek terpentýnu, lněného a makového oleje

drops of turpentine, linseed and poppy oil and

a vykouzlit na plátně to, co mě zrovna napadne.

magically cover the canvas with whatever comes

Nezáleží na tom, co to bude, záleží na tom, aby

to my head. It doesn’t matter what it would be,

to bylo živé, aby to něco říkalo, aby to vonělo,

but it matters that it would be alive, so that it

abych z toho měl radost, aby mě to oslovovalo

would have something to say, so that it might

tati a třeba aby to i v budoucnu dávalo najevo, že

smell, so that I would be happy with it and so

nějaký tati byl, a že ten tati se nějak díval na svět

that it would address me as father, and so that

kolem sebe, a že v něm tlouklo srdce, a že v něm

even in the future it would be apparent that there

přebývala duše. Duše se nedá okopírovat.

50

51

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Mountains, the highest in the world, lure adventurers with their beauty, their virginity, their invincibility. Apparent invincibility. Without regard for their health, more and more people hurl themselves into the lottery, within which they want to experience the intoxicating feeling that they are the ones at whose feet the world lies. Those who believe in the illusion that the world can lie at their feet.

Hory, ty nejvyšší na Zemi, lákají dobrodruhy svojí krásou, svojí neposkvrněností, svojí nedobytností. Zdánlivou nedobytností. Bez ohledu na své zdraví a přežití se další a další lidé vrhají do loterie, v rámci které chtějí zakusit opojný pocit, že oni jsou těmi, kterým leží svět u nohou. Kteří se vydávají za iluzí, že jim svět bude ležet u nohou.

Mountains / Hory – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 80 x 100 cm

52

53

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Remorse for the past.

A few weeks later I found myself in a different part of Europe.

Unattainable ideals.

The sea, the cradle of life. And yet there were once people who swam in it, and were beaten

Výčitky minulosti.

Pár týdnů poté jsem se ocitl v jiném koutě Evropy.

I tell myself, the water here has changed at least

Moře, kolébka života. A přece tu kdysi plavali mrtví, ubití lidé. Skoro se lekám. Neblbni, říkám si, voda se tu už tisíckrát vyměnila. Ale místo je

to death. I am almost scared. Don’t be a fool, I sieved hot sand through my fingers. I lay on

Nezachytitelnost ideálů.

Prosívám mezi prsty horký písek. Ležím na

stejné, odpovídám si a vylézám z vody.

hot grains of sand a few metres from the border,

a thousand times. But the place is the same,

rozpálených zrnkách písku pár metrů od hranice,

behind which the grains could not heat up any

I answer, and climb out of the water.

za kterou se už zrnka rozpálit nemohou, protože

orgiím. Lékaři by zvedli varovně prst a možná by

jsou v pravidelném rytmu omývány vlnkami

alespoň doporučili krém s vysokým faktorem, ale

egejského moře.

já si to chci rozdat s přírodou jenom tak, rizika

further as they were washed over, in a regular rhythm, by the waves of the Aegean.

I lay on my back and devote myself to the sun orgies. Doctors would warningly raise their

znám.

finger and maybe they would at least recommend The wide beach of the semicircular bay not far

a lotion with a high sun-factor, but I want to cross

Pokládám se na záda a oddávám se slunečním

Široká pláž polokruhového zálivu nedaleko

Napadá mě, co asi prožívali ti lidé tehdy, když

from Marathon, near Athens. I was here just last

swords with nature just like this, I understand the

Marathonu, kousek od Athén. Byl jsem tu už loni

se chystali k bitvě. Někteří chtěli jenom přežít,

year and I am here again this year. It reminds me

risks.

a jsem tu letos zase. Připomíná mi to zde trochu

jiní chtěli bojovat, někteří chtěli opravdu zvítězit.

Afriku.

Stejně si myslím, že většina si chtěla alespoň

of Africa a little here.

I wonder what the people back then lived

zachránit život. Zvítězit chtěli hlavně ti, co veleli,

through, when they were preparing for battle. I look at the bay, where hundreds of years

Some just wanted to survive, others wanted to

Dívám se na záliv, kde se před stovkami let

ago a battle took place in which a handful of

fight, some just wanted to win. I still think that

strhla bitva, při které hrstka Egypťanů porazila

krutá smrt nehrozila. Možná proto vystupovali

Egyptians vanquished their Persian attackers. Out

most of them at least wanted to stay alive. Those

perské útočníky. Támhle někde se na obzoru

jako ti nejstatečnější.

there somewhere the ships appeared, I suppose,

who were in command, organised and gave out

vynořily lodě, předpokládám, a támhle někde se

and somewhere out there the courageous

orders, were the ones who wanted to win. They

hrdinní obránci chystali k odporu.

defenders were preparing to resist.

were not the ones who faced imminent death. Maybe that is why they stood out as the most

I love the sun and sea and heat and all that

courageous.

I now have. I feel great though I cannot rid myself of the constantly resurfacing thought that I feel

I turn onto my stomach, and though my back

great in a place where in a battle long ago people

is covered with sand I feel how the sun fiercely

probably did not feel so great.

leans on my skin. Again I run my hands through the sand and again I see morbid images in my

In a battle where the stronger Persians should

mind. All around, in the midst of all the beautiful

logically have won, the weaker Greeks were

scenery of the bay enclosed by white cliffs heated

victorious.

up by the scorching sun, all around lay the less

I immerse myself in the waves and with quick

Obracím se na břicho, a přestože mám záda polepená pískem, cítím, jak se mi do kůže slunce

Miluji slunce a moře a teplo a všechno teď

vehementně opřelo. Znovu prohrabuji písek

mám. Je mi báječně, a jenom se nemůžu zbavit

rukou a znovu mě napadají morbidní představy.

neustále se vracející myšlenky, že je mi báječně

Tady všude kolem, uprostřed té nádherné

právě v místech, kde při dávné bitvě lidem asi

scenérie zálivu sevřeného bílými skalami

moc dobře nebylo.

rozpálenými horkým sluncem, tady všude leželi ti méně šťastní. Ve jménu jakýchsi ideálů kohosi,

V bitvě, kde logicky měli zvítězit silnější

kdo je vymyslel.

Peršané, nakonec zvítězili slabší Řekové. Tisíce let a tisíce ideálů až dodnes, stále stejná Nořím se do vln a rychlými tempy se vzdaluji

píseň, stále stejní stateční a stále stejní, kteří se

fortunate ones. In the name of some ideals of

od břehu. Moře je vyhřáté, čisté a pokojné. Cítím,

jménem ideálů stávají nešťastnými. Tohle bych

someone who came up with them.

jak mi voda pročesává vlasy, jak mi osvěžuje

chtěl namalovat. Ale jak? Jak namalovat ideál, ať

tělo a vymývá písek ze všech koutů, kde se ještě

už hloupý či chytrý, naivní či prozíravý?

strokes distance myself from the shore. The sea is warm, clean and calm. I feel how the water runs

řídili, co vydávali rozkazy. Jim bezprostřední

Thousands of years and thousands of ideals to

through my hair, how it refreshes my body and

this day, the same old song, the same courageous

washes away the sand from all the corners it was

ones and still the same ones who in the name of

hiding.

ideals become less fortunate. I would like to paint

udržel.

this. But how? How to draw an ideal, be it foolish or smart, naïve or provident?

54

55

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Religion / Náboženství – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 35 cm

Those who read a lot are often considered to be a kind of alien. They live in a world of their own invented tales, they do not look at their weak, unathletic bodies, their heads are full of the fates of other people. It does not mean that their lives are, in comparison to others, richer or emptier. They are simply different.

Ty, kteří hodně čtou, často považujeme tak trochu za mimozemšťany. Žijí ve svém světě smyšlených příběhů, nehledí na svá nepevná nesportovní těla, hlavu mají plnou osudů jiných lidí. Neznamená to, že jejich život je oproti ostatním lidem bohatší či chudší. Je jiný. .

Bookworm / Knihomol – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 80 x 70 cm

56

57

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

When something isn‘t going the way it is supposed to, I turn subconsciously to the sky. What do we await? We need help a hundred, a thousand times in our life. Do we await some heavenly justice, the forgiveness of group guilt of which we have no notion? Nobody knows. Some act as if they know and say here, there, a little further, but don’t believe it. You only get a dismal wandering and seeking. With surprising difficulty help comes in the end. Only few people admit openly that they do not know from where. Seeking does not have a point anymore. That is why we simplify everything and at the first opportunity we once again look to the sky. We are never filled. We scrape upwards, only to eventually discover that we should have been looking within ourselves not above us. Even though it is appealing.

Když se něco nedaří, obracíme se bezděčně nahoru k nebi. Co čekáme? Za život stokrát, tisíckrát potřebujeme pomoci. Čekáme shora nadsvětskou spravedlnost, odpuštění hromadné viny, o které nemáme ani tušení? Nikdo neví. Někteří se sice tváří, že ví, a říkají, tady, támhle, o kousek dál, ale nevěřte. Dostane se vám pouze neutěšeného bloudění a hledání. S překvapivou záludností nakonec pomoc přijde. Jen málokdo přizná otevřeně, že neví odkud. Hledat už nemá smysl. Proto si vše zjednodušíme a při nejbližší příležitosti se znovu obrátíme k nebi. Nikdy se nenasytíme. Škrábeme se nahoru, abychom po čase zjistili, že porozhlédnout se máme především v sobě, nikoliv nad sebou. I když je to lákavé.

What is up there? / Co je tam nahoře? – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 75 x 40 cm

58

59

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

The pain of history.

A pack of five stray dogs shows an interest in

The spiritual dimension.

To ensure that it is not an empty phrase I will

Bolest historie.

Smečka pěti toulavých psů projevuje zájem

Duchovní dimenze.

Aby to nebyl prázdný pojem, snažím se jí

my bag. I have a packet from the hotel in it, with

try to be a little more specific. The children and

o moji tašku. Mám v ní balíček z hotelu, kromě

vtisknou přece jen konkrétnější obrysy. Děti

an orange, some fried meat, a garnished baguette

women that remained after the dead ones, fields,

pomeranče nějaké smažené maso, obloženou

a ženy, co po těch padlých zůstaly, pole a sady,

and a piece of salami that will by now be inedible.

orchards that lost the hands of their farmers,

veku, kousek salámu, který už bude stejně

které přišly o ruku hospodáře, loďky, na nichž už

boats that the same fisherman would not take to

nejedlý.

stejný rybář nevypluje.

Apart from the orange I give the whole content to the dogs. A fierce fight begins. In a moment every crumb of the bread has been devoured and enjoyed.

sea again. The meaning of all this? With the passage of time I gently tell myself – none. No meaning,

Až na pomeranč celý obsah dávám psům. Strhuje se zuřivý boj. Za chvíli je každý drobek

lehce říká – žádný. Žádný smysl, jen hloupý

pečlivě snězen a vychutnán.

akt vyvolaný hloupým člověkem, který kdysi

only a foolish act evoked by a foolish person, that I count the dogs, there are twelve of them

long ago produced a foolish ideal. Is there too

Smysl toho všeho? S odstupem času se mi

vyprodukoval hloupý ideál. Že je té hlouposti Počítám psy, je jich už dvanáct. Přicházejí

trochu moc? Ale kdeže. Jedna hloupost zanikne

there already. More come, hoping that a morsel

much foolishness? Of course not. One foolishness

další, doufajíce, že ještě nějaké sousto přijde či

a druhá se narodí. Spočítal někdo všechny války

will appear. It won‘t because I am left with only

disappears and another is born. Did anyone

přiletí. Nepřiletí, protože mi zůstal jen pomeranč.

třeba jen za poslední dva tisíce let? Jistěže ne.

the orange. Nevertheless the newly arrived dogs

count the wars that occurred in just the last two

Přesto nově příchozí psiska doufají. Snažím se

Nedají se spočítat.

hope. I try to drive them away gently with my

thousand years? Of course not. They cannot be

je rukou lehce odehnat, ale nereagují, polehávají

hand but they do not react, they lie around me,

counted.

kolem mne, ti najezení slastně přivírají očka. Ta

those who have eaten blissfully closing their eyes. The pack reminds me of people. Hungry dogs

And still it is beautiful here. Again I rise and

are interested in food, the full ones are concerned

offer my hot body to the sea. I dive as far as I can

with comfort.

and at the moment when I am running out of

A stejně je tu krásně. Znovu se zvedám

smečka mi připomíná lidi. Hladovým psům jde

a nabízím své rozpálené tělo moři. Potápím se co

o jídlo, najezeným o pohodlí.

nejhlouběji dokážu a ve chvíli, kdy už mi dochází kyslík, narážím rukou na velký kámen. Velký,

Chtějte po hladových lidech uvažování

bílý, svítící křemen. Vydloubávám ho ze dna

oxygen I hit my hand on a large rock. A large,

o ideálech. Pošlou vás někam a mají pravdu,

white, shining flint stone. I poke it out of the

neboť jejich ideál je jídlo. Až se najedí, pak

ideals. They will send you somewhere and they

bottom of the seabed and drag it to the beach.

snad budou ochotni přemýšlet v duchovních

sem dostal? Co ten kámen ve své neživosti prožil

are right because their ideal is food. When they

The stone is beautiful, even though it is so

dimenzích.

a absolvoval?

have eaten, maybe then they will be willing to

heavy. How did it get here? What has the rock, in

think in spiritual terms.

its inertia, lived through and undergone?

Try asking hungry people about thoughts and

I am full, I have warmth, water and time, so

I ask myself, spiritual dimension trapped in

I try to immerse myself in some spiritual thoughts

a rock? I take the rock home. I take it because

but still the dead Persians and Greeks return to

it will remind me of the contrast of beauty and

me.

misfortune that is all around here. So that I will Unwittingly I transfer myself in my mind to

Kámen je nádherný, i když hodně těžký. Jak se

Já jsem sytý, mám tu teplo, mám tu vodu,

Říkám si, duchovní dimenze spoutaná

mám čas, zkouším se ponořit do nějaké duchovní

v kámen? Vezmu si ten kámen domů. Vezmu si

dimenze, ale pořád se mi vrací ti mrtví Peršané

ho proto, že mi bude připomínat ten kontrast

a Řekové.

krásy a neštěstí, který je tady všude kolem. Abych si vždycky uvědomil, že není jenom krásné

Mimoděk se v mysli přenáším pár set metrů

a není jenom škaredé, že není jenom šťastné nebo

always realise that there is not only the beautiful

dál k mohyle, pod kterou jsou zasypáni ti

jenom nešťastné, ale že se tyto krajnosti neustále

or only the ugly, that there is not only the

nešťastníci, kteří v tehdejší bitvě přišli o život.

prolínají.

a memorial a few hundred metres away under

fortunate or only the unfortunate, but that these

which those unfortunate ones are buried, that in

extremes constantly intermingle.

that past battle lost their lives. And when my head clears and I try to paint Do you believe me that I feel a little guilty?

a vleču ke břehu.

Věříte, že se cítím trochu provinile? Já si

A až se mi v hlavě rozjasní a zkusím

lebedím v místě, kde jiní trpěli, a je úplně fuk, že

namalovat nějakou ideu, pak nesmím

to bylo před stovkami let.

zapomenout na to, že není krajnosti, která by byla

some idea, then I must not forget that there is

krajností samou o sobě, ale že je vždy součástí

I indulge in the place where others suffered,

no extreme that is an extreme by itself but that

něčeho hlubšího, složitějšího a komplexnějšího.

and it does not matter at all that it took place

it is always a part of something deeper, more

hundreds of years ago.

complicated and more complex.

60

61

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Did you ever notice that if we talk about romance, unintentionally we begin talking about women? As if women were capable of evoking romance, giving it strength and direction. Why is it like that? Why does the romantic hero – a man, usually die while the romantic heroine finds love?

Všimli jste si, že mluvíme-li o romantice, bezděčně začínáme mluvit o ženách? Jako by ženy byly schopny romantiku vyvolávat, dávat ji sílu a směr. Proč je tomu právě tak? Proč romantický hrdina – muž, většinou zahyne, kdežto romantická žena nalézá lásku?

Romance / Romantická – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 50 x 95 cm

62

63

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

All religions identify practically the same God, they only give Him a different name. This God is wise, compassionate, omniscient. And still in every religion one can find fools that denigrate faith, which is by itself mainly about love between people, who in the name of faith are capable of killing those that believe in the same God, but call him differently. Fools, simpletons and wretches. How to help them?

Všechna náboženství vyznávají v podstatě stejného boha, jenom jej jinak nazývají. Ten bůh je moudrý, milosrdný, všechápající. A přece se v každém náboženství najdou hlupáci, kteří víru, jež je sama o sobě zejména o lásce mezi lidmi, pošpiní tím, že ve jménu víry jsou schopni zabíjet ty, kteří vyznávají stejného boha, jen ho nazývají jinak. Pošetilci, hlupáci a chudáci. Jak jen jim pomoci?

Qur’an / Korán – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 20 x 20 cm

64

65

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

The moment of the artist.

If we read a book about an artist, the author

Chvíle umělce.

Čteme-li si knihu o nějakém umělci, obvykle

tends to try describing him to us as a person who

nám ho autor vylíčí jako člověka, který byl

was an artist all their life! Nonsense, nonsense,

umělcem celý život! Nesmysl, nesmysl, nesmysl.

nonsense. Nobody is an artist all their life, just the same

Nikdo není umělcem celý život, stejně jako není celý život jenom a výhradně milencem,

as he is not a lover, husband, father, driver, pilot

manželem, otcem, řidičem, pilotem či

or sales assistant all his life.

prodavačem.

He is an artist just a very small part of his life,

Umělcem je jenom docela malou část života,

that part when the beautiful and unique balance

tu část, kdy se v něm snoubí ta nádherná a ve

and harmony of inspiration and creation are

své podstatě neopakovatelná souhra a harmonie

joined.

inspirace a tvoření.

Some are lucky to find this balance for just

Někomu se poštěstí nalézt tuto souhru za

a few minutes in their whole life, others for a few

celý život jenom na pár minut, jinému na pár

days and some for a few weeks. Nobody can find

dnů, někomu na pár týdnů. Nikomu na celý život

it for their whole life, and many not even for the

a mnohým ani na těch pár minut.

few minutes. You may pretend and deceive your

A můžete se tvářit a klamat okolí že právě vy jste ti šťastní a vyvolení, kteří žijí v umělecké

surroundings that you are the lucky and chosen

harmonii nepřetržitě, stejně vám to nebude

one that lives in a constant artistic harmony,

k ničemu. Buď to je, nebo není. Tahle harmonie,

though it will be effectively useless. Either it is or

ve které vznikají umělecká díla, se nedá

it isn‘t. This harmony in which art work is created

naprogramovat.

cannot be programmed. Co je nejtěžší při samotné tvorbě? What is the hardest thing during actual creation? Yes. I will answer. It is completely clear to me.

Ano. Odpovím vám. V tom mám úplně jasno. Když maluji, nepřetržitě inklinuji k tomu, abych maloval život a věci takové, jaké jsou.

When I paint, I constantly lean towards painting

Nejtěžší je zastavit ruku a nařídit jí, ať nemaluje

life and things as they are.

to, co je reálné. Malovat realitu je snadné.

The hardest thing is to stop the hand and order it not to paint what is realistic. To paint reality is simple. The most difficult thing is to force the

Nejtěžší je donutit ruku, ať maluje to, co je snové, nepřirozené, co zdánlivě nedává smysl. Nemyslím tím kostrbatě vymýšlet nesmyslné

hand to paint what is dreamy, unnatural, what

konstrukce, ale myslím tím dát průchod

apparently does not make sense.

různosti, která je uvnitř každého z nás, a která

I do not mean haltingly come up with

je lidským životem, jeho konvencemi, nařízeními

nonsense constructions, but to give way to

a zvyklostmi od narození až do smrti spoutávána.

variations that are within every one of us, and with which human life, its conventions, rules, and customs, from birth to death, are bound.

66

67

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

There are so many problems in the world, so many conflicts and arguments that we should be thankful for every joke and quip. With this painting I give my thanks.

Na světě je tolik problémů, konfliktů, sporů, že za každý úsměv, žert či legrácku by se mělo poděkovat. Já za to děkuji tímto obrazem.

Joker / Srandista – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 65 cm

68

69

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Rarity of difference.

Even in primary school, while all my

Výjimečnost jinakosti.

Is there anything concrete arising from this

Už na základní škole měli skoro všichni moji

pošetilost lidí myslet si, že jejich život, práce

classmates got As in drawing, I got a B. This must

thought? Of course. Everything in the world is

spolužáci z kreslení jedničku, já jsem měl dvojku.

a skutky se z konečnosti mohou vymknout.

mean that everybody drew and painted better

finite. Success and failure, happiness and sadness.

Vyplývá z toho, že všichni kreslili a malovali lépe

Nemohou. A proto si je, ty úspěchy a štěstí,

than me.

Infinity is, however, the folly of people to think

než já.

má člověk prožít, užít a vychutnat dokud jsou, protože tu nemusí být dlouho, natož věčně. A to

that their life, work and actions can reach out In contrast to me, they had the bad luck that

of the finite. They cannot. And that is why the

Oproti mně měli ovšem tu smůlu, že jich

je největší spravedlnost, největší moudrost, kterou

many of them drew well. I drew imperfectly

successes and luck should be lived through,

dobře malovalo hodně. Já jsem maloval sice

but still differently. And this makes me consider

enjoyed and savoured while they last, because

nedokonale, ale přece jenom jinak. A tak mě

whether even in life it is not sometimes better to

it may not be for long, and definitely will not be

napadá, jestli i v životě někdy není lepší dělat věci

do things maybe a little worse but still differently.

forever. That is the greatest justice, the highest

třeba hůř než ostatní, ale jinak. Život pak není

když konečnost pochopíme, když se s ní smíříme

Life is not grey and boring then, but is more

wisdom that is at life‘s disposal.

šedivý a nudný, ale je pestřejší. Ale důležité je,

a když si jí začneme vážit a pokorně ji přijímat.

chcete-li dělat něco jinak než druzí, aby vás okolí

Ale jsme jenom lidé, a i já, třebaže jsem se

vždycky poměřovalo tím, co je běžné a šedivé,

s konečností všeho kolem, i sebe samého, smířil,

varied. Yet it is important, if you want to do things differently from others, to ensure that

We can be happy only once we finally

náš život disponuje. Šťastní můžeme být opravdu jenom tehdy,

your surroundings measure you against what is

understand that, and when we come to terms

protože běžnost se odvozuje od toho, jak věci dělá

tvrdohlavě maluji nekonečnost, jako by nějaká

common and grey, as the prosaic is derived from

with, and start to respect and humbly accept it.

většina. A když budete cokoliv dělat jinak, než ta

nekonečnost mohla být.

the way in which things are done by the majority.

But we are only human, and even I, though I have

většina, musíte počítat s tím, že většina vás bude

You must count on the fact that the majority will

come to terms with the finite nature of everything

také odmítat. A odmítá-li vás většina, pak máte

not accept you. And when the majority does

around us and of myself, stubbornly paint

jistotu, že nepatříte do jejich šedivého průměru.

not accept you, then you can be certain that you

infinity, as if some infinity could exist.

Docílení úspěchu předpokládá schopnost dostat

do not belong in their grey average. To achieve

se mimo hlavní proud.

success it is expected that you have the ability to distance yourself from the mainstream.

I když to samozřejmě nemusí znamenat, že to, co děláte, děláte dobře. Je to jenom potvrzení

However it may not mean that what you

toho, že děláte jinak. A jinakost přitahuje

do, you do well. It is only a confirmation that

pozornost. Pozornost okolí pak je podmínkou

you do it differently. And difference attracts

k tomu, aby vás vaše práce začínala víc a víc

attention. The attention of your surroundings

bavit. A když vás práce baví, znásobujete svoji

is a condition for you to enjoy your work more

šanci k tomu, že vaše práce bude úspěšná. A vaše

and more. And when you enjoy your work, you

práce bude úspěšná tak dlouho, než vás začnou

multiply the chances that your work will be

ostatní napodobovat. A až vás najednou bude

successful. And your work will be successful

napodobovat více a více lidí, ztratíte výjimečnost

for as long as you have nobody copying you.

a vaše práce se stane průměrem a běžností. Ale

Because once there are more people copying your

to vám už může být jedno, protože v té době už

style, you will lose your edge and your work

budete pravděpodobně po smrti.

will become average and commonplace. But that will not bother you because by that time you will probably be dead.

Vyplývá z této mé úvahy něco konkrétního? Jistěže. Na světě je všechno konečné. Úspěch i neúspěch, radost i smutek. Nekonečná je ovšem

70

71

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Social conventions force us to strip away our expression so that it does not disturb and offend anybody around us. Even so, it is wonderful if we occasionally allow ourselves a natural eruption of emotions and feelings and respect it in our surroundings. Life immediately becomes more real.

Společenské konvence nás nutí oklešťovat své projevy tak, aby nerušily a nepohoršovaly nikoho kolem nás. Přesto je báječné, dovolíme-li sami sobě občas přirozenou erupci citů a pocitů a respektujeme-li ji i u svého okolí. Život je hned opravdovější.

Yesssssssssss! / Jóóóóóóóóó! – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 50 cm

72

73

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Creation of inspiration.

Only a limited number of human endeavours

Message of art.

There are people who, for their whole life,

Tvorba inspirací.

Jen málo lidských činností umí tyhle věci.

Poselství umění.

Jsou lidé, kteří celý život umění ignorují,

can achieve these things. Pick up a paintbrush,

ignore art, even though they can never really

Vezmete si štětec, barvy, plátno, a díky těmto

i když utéct před ním úplně nemohou. Jsou jiní

colours, canvas and be thankful that with these

run away from it. There are others for whom art

maličkostem máte schopnost nahlédnout do

lidé, pro které umění znamená všechno. A jsou

little things you have the ability to look within

means everything. And there are those, who are

svého nitra. Podobně, jako hudební skladatel,

tací, a je jich většina, kterým umění doplňuje žití,

yourself. Similarly to a musician, a composer who

the majority, for whom art fills up life, and helps

který to zvládne s tužkou a notovým papírem.

kterým pomáhá bořit hranice všednosti.

achieves it with a pencil and notepaper.

to break away the boundaries of mundane life. Ano. Když posloucháte Mozarta, posloucháte

Yes. When you listen to Mozart, you listen to

By its nature, art points to the mysteries that

his soul. And when you look at a painting, you

we suspect but that we are unable to name. The

see the painter‘s soul.

hidden mysteries express something unreachable

When I leaf through this book, I leaf through my soul.

jeho duši. A když se díváte na obraz, vidíte

tajemství, která tušíme, ale která nejsme schopni

malířovu duši.

pojmenovat. Skrytá tajemství vyjadřují cosi

Když listuji touto knihou, listuji ve své duši.

within the core of our being, that has something to do with the meaning of life, that does however

Svojí povahou umění poukazuje na

nedostižné v jádru našeho bytí, něco, co souvisí se smyslem života, co ovšem existuje v jakési

Vždycky jsem myslel, že pro to, abych

jiné, nedostižné dimenzi. Prostřednictvím

exist in a different and unreachable dimension.

maloval, nebo něco napsal, potřebuji inspiraci.

obrazu, hudby, tance a jakéhokoliv jiného umění

Through a painting, a piece of music, a dance

Časem jsem dospěl k názoru, že pravda

občas jako bychom slovy nesdělitelné poselství

inspiration in order to paint or write. In time

or some other art form, as if we are able to

je jinde. Sama tvorba je inspirací. Prvotní

z tajemné dimenze chápali, jako bychom mu

I reached the opinion that the truth is elsewhere.

understand a message that could not be conveyed

inspirace, vnuknutí, stojí mimo, vynoří se, ani

porozuměli, jako bychom mezi celou řadou

Work itself is inspiration. Primary inspiration,

in words from this mysterious dimension, as if

nevíme odkud. Necháme-li ji proletět kolem,

povrchností, jimiž se náš život ubírá, najednou

impulse stands apart, unknowable. If we let it slip

we can comprehend it, as if among a whole range

neuchopíme-li ji, zmizí tak rychle, jak se objevila.

objevili cosi hlubšího a hlubokého vyvěrajícího

past, if we don’t grab it, it will disappear as fast

of superficiality through which our life leads,

as it appears.

suddenly we find something deeper and it rises

štětec, podlehneme-li pokušení něco napsat,

up from a totally different spring than that which

nakreslit či namalovat, už se jí nezbavíme.

I have always thought that I needed

If it motivates us to pick up a pencil or paintbrush, if we succumb to the temptation to

normally fills our lives.

write, draw or paint something, we will not get rid of it again.

Donutí-li nás ovšem vzít do ruky tužku či

z úplně jiného pramene než z pramenů, které náš život běžně naplňují. Umění, které nás dokáže oslovit, nejen, že odkrývá v našich myslích netušené, ale

Art that can address us, not only uncovers

má úžasnou schopnost vyvolat v nás pokoru,

in our minds the unsuspected but it has an

přívětivost a zodpovědnost, ale i vědomí naděje,

amazing ability to evoke humility, kindness and

bez níž je těžké žít.

responsibility, and also the knowledge of hope without which it is difficult to live.

74

75

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

A mountain climber does not climb the highest mountains to defeat and humble them. He climbs to defeat and humble himself, and to surpass the apparently limited reaches of human strength and willpower.

Horolezec nešplhá na nejvyšší vrcholky hor proto, aby je dobyl a pokořil. Šplhá tam proto, aby dobyl a pokořil sebe, aby zvítězil nad zdánlivě omezenou mírou lidských sil a lidské vůle.

Mountaineering / Horolezectví – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 50 cm

76

77

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Models. I know a few of them and I always honestly wonder at the difference between their true selves and the time when they take to the cat-walk, when they are photographed for magazines or when they give interviews in the media.

Modelky. Pár jich znám a vždycky se upřímně divím tomu, jaký je rozdíl mezi tím, když jsou skutečně samy sebou, a tím, když se pohybují na molu, když fotí pro časopisy nebo když poskytují rozhovory médiím.

At the show / Na přehlídce – 2001 Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm

78

79

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

The world of paintings.

Everything around increases the pace. The faster one wins. Speed, haste, stress.

Svět obrazů.

Thank God for that. If it was not this way, there would be paintings that everybody liked. It

Všechno kolem zrychluje tempo. Rychlejší vítězí. Rychlost, štvaní, stres.

would lead to underbidding, to people denying And into it a painting. Unchangeable.

their own opinions and thoughts. That would not

prostě? Komplikovaně nebo jednoduše? Šokovat nebo pohladit? Tisíce možností, z nichž se dá

A do toho obraz. Neměnný. Stálý. Klidný.

Constant. Calm. Refusing change, movement,

be good. Yes sometimes not only copies but also

Odmítající změnu, pohyb, čas. Zakotvení.

time. Anchorage. Victory over speed. The painter

originals can be dead!

Vítězství nad rychlostí. Malíř má možnost

has the chance to grasp objects in such a way

Malíř má možností! Malovat rafinovaně nebo

využít jedna či kombinace mnohých. Často malíř sám neví, kde se v něm berou

uchopit svým štětcem předměty tak, jak sám chce,

vnitřní pohnutky, záblesky a inspirace. Na

naplnit je svým úhlem vidění, dát jim význam,

čisté ploše se postupně otvírají horizonty, které

with his paint brush, as he alone wants, and

The painter has a choice! To paint with

he can fill them with his point of view, give

refinement or plainly? Complicated or simple?

který bychom u nich nečekali. I v zachycení

dávají světu snů konkrétní podobu. Ne podobu

them a meaning, that we do not expect to see in

To shock or please? There are a thousand

pohybu je obraz nadčasový. Pohyb na obraze se

věcí, ale podobu ticha naplněného myšlenkami,

them. Even in capturing movement the painting

choices which one can use alone or in multiple

tolik liší od pohybu v životě! V životě míjíme

vizemi, hudbou, smutkem a radostí, barevností

is timeless. The movement in a painting is so

combinations.

věci a situace, které budou, jsou a byly. A mizí.

i šedivostí, troufalostí i pokorou.

different to movement in life! In life we pass by things and situations, that will be, are and were.

Mizí v nenávratnu. Pohyb zachycený na obraze Often the painter alone does not know where

And disappear. They disappear beyond recall.

his inner feelings, flashes and inspiration come

Movement captured in a painting remains.

from. On a clean surface horizons gradually

zůstává.

dokážeme-li se před obrazem zastavit ne na pět Smysl malířství, kresby a malby, nevidím

open up, giving a concrete shape to the world

v otrockém zobrazování života, ale v oživování

of dreams. Not the shape of things but the form

věcí, myšlenek, soudů. Obraz je pro mě nejen

I do not see in labouring the picturing of life,

of silence filled with thoughts, visions, music,

plocha pokrytá barvami, čarami, náznaky

but in bringing things, thoughts, judgements

sadness and happiness, colour or greyness,

a liniemi, ale je to především svět sám pro sebe.

to life. A painting is not only a surface covered

boldness or humility.

Co svět! Samostatný vesmír, do kterého je možné

The meaning of painting, drawing and art,

by colours, lines, impressions and outlines to me, but is mainly a world of its own. World! An

vteřin, ale aspoň na pět minut.

nahlížet, jako nahlížíme klíčovou dírkou do All this can however be recognised only if we

místnosti, kde se odehrává něco vzrušujícího

individual universe, into which it is possible to

are able to stop in front of a painting not for five

a tajemného. Svět ideí, svět nálad, krásy

peek, as we peek through a keyhole into a room

seconds but at least five minutes.

i ošklivosti, hloubky i povrchnosti, svět inspirací

where something interesting and mysterious

To všechno lze poznat ovšem pouze tehdy,

i tuposti, mystiky a realismu, náznaku i dotažení.

is taking place. A world of ideas, a world of moods, beauty or ugliness, depth or superficiality,

Dobrý obraz je pro mě ten, který žije, který se

a world of inspiration and monotony, mysticism

mnou komunikuje, ve kterém cítím energii. Mrtvý

and realism, indication and completion.

obraz mlčí. Kolik už jsem viděl mrtvých obrazů! Ale jednu zásadu držím. Nikdy mrtvé originály

For me a good painting is one that lives,

neodsuzuji. Pro někoho mohou být živé. Je to

one that communicates with me, in which I feel

o chápání, o osobnosti, o psychologii, o vnímání.

energy. A dead painting is silent. How many dead

Zaplať pánbů, že je to tak. Kdyby tomu tak nebylo,

paintings have I seen already! But I keep to one

malovaly by se obrazy, které by se líbily všem.

rule. I never condemn dead originals. They may

Vedlo by to k podbízení, k popírání vlastních

be alive for some. It is about understanding, about

názorů a myšlenek. To by nebylo dobře. Ano,

personality, about psychology, about perception.

nejen kopie, ale i originály jsou někdy mrtvé!

80

81

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

The age-old human desire to humble the earth‘s gravity. It is enough when we feel exceptionally good, happy and pleasant, and we have the feeling that we are flying.

Odvěká touha lidí pokořit zemskou přitažlivost. Stačí, když se cítíme mimořádně dobře, vesele a příjemně, už máme pocit, že létáme.

Aeronaut / Vzduchoplavci – 2001 Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm

82

83

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Opening of the heart.

There is great strength hidden in the painter‘s

Measure thrice,…

There are paintings that cripple our

Otevírání srdce.

V malířově ruce se skrývá obrovská moc. Moc

Třikrát měř, …

Jsou obrazy, které natolik mrzačí naše

hand. The strength creates its own worlds and

imagination so much that we become angry when

vytvářet vlastní světy, vlastní osudy. Dát jim tvar,

představy, že máme při pohledu na ně vztek.

destinies. It gives them shape, colourfulness,

we look at them. More than angry at the painting

barevnost, trvalost. Vtisknout jim okamžik a čas.

A ještě více než vztek na obrazy máme vztek na

permanence. It imprints upon them a moment

we are angry at the artist.

autora. Často by člověk chtěl vyjádřit něco skrytého

and time. How does he dare display such mockery!

jednoduchými prostředky, a ono to prostě ne

Jak si dovoluje takovéhle paskvily vůbec

This is horrible! Sometimes it almost insults!

a ne vylézt na povrch. A nejen, že to nechce

ukazovat! To je hrozné! Někdy to až uráží! Šílená

something hidden by simple means, and it just

A terrible composition! And those horrible

vylézt! Ono se vám to vysmívá. Ruka a štětec

kompozice! A ty příšerné barvy! Tupost a banalita.

does not want to come to the surface. And not just

colours! Mundane and trivial. What is there to say

jenom otrocky kopírují přírodu a svět kolem nás.

Co na to říct? Hlavně buďte potichu. Lidé kolem

that, it does not want to come out! It mocks you.

about it? Just remain silent. People around could

Podstata, smysl, jádro, to vše zůstává uvnitř,

by mohli za tupce považovat právě Vás.

Hand and paintbrush, thus enslaved, copy nature

consider you to be the simpleton.

dobře utajeno se své skrýši. Pak nezbývá než

Often a person would like to express

and the world around us. Essence, meaning, the core, all that remains inside well concealed in its

praštit štětcem i paletou a počkat si. Ono to The more you scream and point out the

vykoukne. Nic nevydrží v noře věčně, a když to

hiding place. Then all that can be done is to put

mundane nature all about you, the more you will

vystrčí nos, tak je báječný pocit za ten nos rafnout

down the brush and palette and wait. It will peek

draw it towards yourself.

a nepustit, držet a dát se do práce. Někteří tomu

out. Nothing can remain in a den forever, and when it sticks out its nose, then it is a wonderful

Just as with the tale by Patricia Highsmith, in

kolem sebe, tím více ji přitáhnete k sobě. Je to stejné jako v povídce Patricie

říkají inspirace. Asi je to tak. Prostý pocit, že

Highsmithové, kde jedna postava příběhu chovala

jsme spojeni s podstatou, že jí rozumíme, že ji

a krmila šneky tak dlouho, až se jí rozmnožili natolik, že ji nakonec sežrali také.

feeling to catch it by the nose and not let go,

which one character kept and fed snails, until at

chápeme. A sepětí s podstatou v nás vyvolává

hold it and start to work. Some call it inspiration.

length they multiplied so much that they ate her

touhu ukázat, jak je to všechno doopravdy. To se

Probably it is. The simple feeling that we are

as well.

pak maluje!

Plyne z toho nějaké poučení? Pro mě ano. Všeho s mírou, a zejména s mírou toho, čemu

connected with the essence, that we understand it, that we get it. And the connection with the

Čím více budete křičet a ukazovat na tupost

Is there a lesson to be learnt in this? There

Ačkoliv při pohledu na obraz můžeme dojít

nerozumíme dokonale. Jinak nás to pohltí, sežere,

essence inside us evokes the desire to show how it

is for me. To practice restraint in all we do, and

k závěru, že naplácat barvy na plátno není až tak

manifests itself in reality. How good it is to draw

especially with what we do not understand

složité, musíme si uvědomit, že za tahy štětce stojí

then!

completely. Otherwise it will absorb us, devour

vůle, jakási tvůrčí síla, jež dává výtvarnému dílu

bychom nejdříve poznávat, zkoumat, chápat, a až

us, destroy us.

smysl, řád a poslání. Odstupujeme-li od obrazu

následně povídat a konat.

Even though when we look at a painting we can reach the conclusion that to slap colours onto a canvas is not so difficult, we must realise

zničí ... Chceme-li přežít a něco dosáhnout, měli

či blížíme-li se k němu, nalézáme za zdánlivým chaosem plody této tvůrčí síly. Člověk při odhalování myšlenek, vizí

that behind the brush strokes stands the will,

a náznaků jako by nalézal vlastní identitu, nalézal

some creative force, that gives sense, order and

něco ze sebe a cítil se být více sám sebou. Jako by

a mission to the art work. If we step away or come

zároveň s tím byl o to více součástí obrazu.

closer to a painting, we find behind the apparent chaos the fruit of this creative force. A person, when discovering thoughts, visions and signs as if he were finding his own identity, finds something from within and feels more himself. As if at the same time he was more a part of the painting.

84

85

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

S. Dali was exactly the type of person who did most things fundamentally differently to others. So as not to taint his memory, I painted him somewhat in his own style, not the way he really looked but in the way that I see him. And as I spent some time in what was both his museum and his tomb, I feel I ought to know at least a little about him now.

S. Dalí je přesně tím typem člověka, který dělal většinu věcí zásadně jinak než ostatní. Abych se jeho památky nedotkl, namaloval jsem ho tak trochu jeho vlastním způsobem, ne tak, jak opravdu vypadal, ale tak, jak ho vidím já sám. A že jsem byl v jeho muzeu, které je současně i jeho hrobkou, několikrát, měl bych už o něm něco vědět, myslím.

Portrait of S. Dali / Portrét S. Dalího – 2002 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 55 cm

86

87

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

I like the “grubby girl”. It is one of the paintings for which I initially chose the technique of paintings of the 18th and 19th century. Then into the virtually completed painting I incorporated a few surrealistic features. And the painting did not conflict internally! A photograph of an informative leaflet for a travel agency inspired me for this painting, but a contemporary child I moved by expression back two hundred years. In this way I gave the face and the whole head the grubby features typical of children from the countryside at the end of the eighteenth century, features considered to be natural.

„Umouněnou“ mám rád. Jde o jeden z obrazů, pro který jsem zvolil nejdříve techniku malby obvyklou pro přelom 18. a 19. století. Pak jsem do téměř hotového obrazu zakomponoval pár surrealistických prvků. A on se mi ten obraz vnitřně nepohádal! K práci na obraze mě inspirovala fotografie na informačním materiálu cestovní kanceláře, ale dítě ze současnosti jsem výrazem posunul o dvě století zpátky. Tím jsem dodal tváři i celé hlavě tu typickou umouněnost, kterou venkovské děti na konci osmnáctého století považovaly za přirozenou.

Grubby girl / Umouněná – 2002 Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm

88

89

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

The curse of repeating oneself.

„Deja vu“.

Neblahost opakování se.

Many paintings present a scene that in

Sometimes the painter‘s hand is lead by

some way reminds us of something. Only, for

base reality, other times by wild fantasy. Why?

nám něco něčím připomíná. Jenom, zaboha,

jindy bláznivá fantazie. Proč? Kdopak ví. Nejhorší

goodness sake, I don’t know what and by what

Who knows. The worst situation is, however,

nevíme co a čím. O co usilovněji hledáme, o to

ovšem je, když rozum káže přízemní realitě

means. The more strenuously I search the less

when reason tells the base reality to create

méně nalézáme. Zdánlivě. Vpíjení se do obrazu

vytvářet fantasmagorické představy a bláznivou

I find. Apparently. Soaking into the painting

phantasmagorical images and forces wild fantasy

postupně vede naši mysl k novému vnímání,

fantazii nutí vytvářet přesný odraz fádní

slowly leads our mind to new perceptions, a new

to create precise reflections of the dull reality.

novému chápání, novému pohledu na svět.

skutečnosti. Ono obvykle to, co se zdá na první

understanding, a new view of the world.

Usually that which at first sight looks harmonious is not more than reality stripped of what makes it

Only a simpleton would think that the

interesting and inspiring.

accomplished paintings of successful painters multiply through routine alone. Not at all!

Not only in art but also in general life do things reach a paradoxical conclusion. We

repetition is less and less great until it becomes

constantly speed ahead to something new, and we

annoying and completely banal!

discover something that was already here. Paul

a number of their paintings with exactly the same

Jenom hlupák si může myslet, že dobré

Nejen v umění, ale v životě vůbec, docházíme

opakováních je stále méně a méně skvělý, až je

k paradoxnímu závěru. Ženeme se pořád dopředu

otravný a úplně banální!

za něčím novým, a přitom nacházíme něco, co už tady bylo. Paul Gauguin kdysi řekl: „Abychom

Viděl jsem řadu autorů, jejichž obraz mě zaujal. Když jsem však narazil na desítky jejich

must return to the roots“. I fully agree.

obrazů s úplně stejným nábojem a námětem, bylo to, čeho jsem si cenil, pryč. Opakování a rutina

And that is why my philosophy when

očesaná o to, co jí dělá zajímavou a inspirativní.

obrazy úspěšných autorů může rozhojňovat

Gauguin once said: “To create something new, we captivated me. However, when I came across

Někdy vede ruku malíře přízemní realita,

pohled harmonické, není nic víc než skutečnost

rutina. Kdepák! Naopak. Skvělý nápad při dalších

Just the opposite. A great idea after continued

I saw a number of artists whose paintings

Spousta obrazů představuje scénu, která

„Deja vu“.

vytvořili něco nového, musíme se vrátit ke kořenům“. Plně souhlasím. A proto také moje filozofie při malování

snížily cenu nápadu na minimum. A nejen cenu

není ve své podstatě hledání nového, ale je

nápadu. I cenu autora.

to nacházení starého. Samozřejmě ne v celku.

charge and subject, what I had cherished was

painting is not in substance searching for the

gone. Repetition and routine had reduced the

new but rather discovering the old. Of course not

Hezky po částech. Ve svých obrazech nehledám

value of the idea to a minimum. And not only the

as a whole. Nicely in parts. I do not search and

a nevymýšlím. Pouze nalézám a odkrývám tak,

value of the idea. Even the value of the artist.

invent in my paintings. I only discover and reveal

aby si člověk mohl říci při pohledu na má dílka.

in such a way that a person can say when they

Sakra, tohle jsem už viděl, tohle jsem už zažil,

look at my little works ‚Damn, I have seen this

tohle jsem si už myslel, …. Co to jenom, sakra,

already, I have lived through this already, I have

bylo, a kdy to bylo? Vždyť to mám, zatraceně,

thought this already, … What in the world was

někde v sobě ukryté!! Ale, propáníčka, kde? Proč

it, and when? I have it after all, dammit, hidden

mi to neustále utíká a cítím to jen při pohledu na

somewhere inside me!! But where for goodness

obraz?

sake? Why does it always run away from me so that I feel it only when I look at a painting?‘

90

91

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

History leaves behind it an inexhaustible supply of testimony that gives us examples and hints how to steer clear of mistakes. If we have the feeling that what has taken place long ago is simply gone and does not have anything to say about life today, we are mistaken.

Dějiny zanechávají nepřeberné množství svědectví, která nás obdarovávají příklady a naznačují, jak se vyvarovat chyb. Máme-li pocit, že to, co se odehrálo už dávno, je prostě pryč a nemá nám to pro dnešní život co říci, jsme na omylu.

Ready for seasoning / Připraven k ochucení – 2002 Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm

92

93

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

I did not paint the portrait of Mr. President because of the position but because of its holder. I met Václav Klaus a few times, but I doubt, however, that he ever took any notice of me. Nevertheless, when I was establishing my private school, he willingly signed a few personal congratulations for my future students. He greatly aided the public relations of the evolving school. In contrast to the painting “Father Knobloch“ I wanted to capture the vitality and ambition but also the intelligence and alertness of Mr. Klaus. The red colour is intended to emphasise the constantly hot and smouldering thoughts, the expectation of conflict and some element of fighting spirit.

Portrét pana prezidenta jsem nemaloval kvůli jeho funkci, ale kvůli jeho nositeli. S Václavem Klausem jsem se setkal několikrát, pochybuji ovšem, že mne vůbec zaregistroval. Nicméně, když jsem zakládal svoji soukromou školu, ochotně mi podepsal několik osobních blahopřání pro mé budoucí studenty. Výrazně tím pomohl public relations vznikající školy. Na rozdíl od obrazu „Páter Knobloch“ mi šlo o zachycení vitality, ctižádosti, ale i inteligence a ostražitosti pana Klause. Červená barva má zdůraznit stále horké a doutnající myšlení, očekávání střetů a jistou dávku bojovnosti.

Václav Klaus / Václav Klaus – 2003 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 50 cm

94

95

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

The taste of paintings.

I always thought that a painting was able to

The craft of painting.

To be a painter is a miserable and thankless

Chuť obrazů.

Vždycky jsem si myslel, že obraz mi může

Řemeslné malování.

Být malířem je mizerné a nevděčné povolání.

tell me something only through visual perception.

job. I would not be able to be a full-time painter,

něco říci jen prostřednictvím zrakového vnímání.

Taky bych malířem nikdy nedokázal být tak

A mistake! Not only does the painting smell,

as it would be called. It is not only a matter of

Omyl! Obraz nejen že také voní, já ho kolikrát

říkajíc na plný úvazek. Ono totiž nejde jen o to

many a time I can hear it! Is it nonsense? No.

cutting up the canvas, stretching it onto a frame,

i slyším! Že je to blbost? Ne. Opravdu ne. Na

nastříhat plátno, napnout je na rám, našepsovat

Truly no. I often relish its taste. Of course not

sitting in front of the stand. All this is a craft.

obrazech si častokrát dokonce pochutnám.

a posadit se před stojan. Tohle všechno je jenom

Samozřejmě nikoliv prostřednictvím úst, jazyka

řemeslo.

through the mouth, tongue and digestive system but through my soul. Sometimes the enjoyment

It is a matter of opening up a box with an

a zažívacího traktu, ale pochutná si má duše. Jde o to odkrýt si v hlavě schránku s nápadem

from a painting is far greater than from goulash

idea and then transforming the idea into reality

Někdy je pošušňáníčko z obrazu mnohem lepší

or paprika chicken. Paintings simply taste

on a stretched canvas. Sometimes the result of an

než z guláše či kuřete na paprice. Obrazy prostě

a pak ten nápad zrealizovat na našepsovaném

different. You can vomit from some, while the

idea is repulsive and sometimes beautiful. But

chutnají jinak. Z některých se můžete poblít,

plátně. Někdy je výsledkem nápadu ohavnost,

wonderful taste of others will be unforgettable.

that is not the point. The point is that the number

nádhernou chuť jiných nezapomenete celý život.

jindy krása. Ale o to nejde. Jde o to, že těch

of boxes with ideas sitting within a person is

schránek s nápady je v každém člověku jenom

limited. And a painter that churns out painting

omezené množství. A malíř, který chrlí denně

after painting on a daily basis, usually produces

jeden obraz za druhým, produkuje často jenom

a rehash without invention, because there simply

odvar bez invence, protože prostě nápadů se

isn‘t an idea for every day. But then from my

každý den nedostává. Nevěříte? Věřte. Občas se

point of view they stop being artists, but are,

mi zdá, že někteří malíři při své nadprodukci už

without meaning to degrade the name, simply

úplně rezignovali. Žádné nápady nehledají. Jsou

good craftsmen.

přesvědčeni, že by je v tom chvatu nenašli. Pak ovšem přestávají být z mého hlediska umělci, ale jsou, aniž bych to označení jakkoliv snižoval, jenom dobrými řemeslníky.

96

97

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

I do not go into night bars except on occasions, the dancer in the painting is a complete fiction. This is the reason for the marvelling blue face. How and by what little routes did the dancer get into my mind? Inspiration from unknown sources!

Do nočních barů až na výjimky nechodím, tanečnice na obraze je čiročirou fikcí. Proto ta divící se modrá tvář. Jak vůbec a jakými cestičkami tanečnice pronikla do mé mysli? Inspirace z neznámých zdrojů!

In a night bar / V nočním baru – 2003 Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm

98

99

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

An archetype, a painting of age-old myths, mystical ceremonies and religion is deeply embedded in every person within their psychological universe. Sometimes they rise up as hot lava onto the surface and move us in our dreams, visions and imagination. If these timeless ideas are grasped by a poet who transmits them into his poems, he becomes a storyteller of our dreams and a guide to the deep corners of our conscious and subconscious.

Archetypy, obrazy z prastarých mýtů, mystických obřadů a náboženství má každý člověk ponořeny hluboko ve svém psychickém vesmíru. Občas vytrysknou jako horká láva na povrch a zacloumají s námi ve snech, vidinách a představách. Jestliže tyto nadčasové ideje uchopí básník a promítne je do svých básní, stane se vykladačem našich snů a průvodcem v hlubokých zákoutích našeho vědomí a podvědomí.

Poet / Básník – 2003 Oil on canvas / Olej na plátně – 50 x 70 cm

100

101

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

The joy of spontaneity.

A lot of “artists“ think that they must live

God be with you.

Štěstí přirozenosti.

Bůh s Vámi.

When someone is intensively and scientifically

Spousta „umělců“ si myslí, že k tomu, aby

differently to others in order to achieve success

trying to describe the painting of another artist, to

dosáhli velké kariéry a velkého úspěchu, musí

usilovně a vědecky snaží popsat obraz jiného

in their careers. Some attempt extravagance,

explain the painting, to clarify the incentive that

žít jinak než ostatní. Někdo zkouší extravaganci,

autora, vysvětlit obraz, objasnit pohnutky,

others have flawed manifestos and others dress

led the artist to paint it, etc. it brings a smile to

jiný je programově chudobný, další se obléká

které autora vedly k jeho namalování apod. Na

like idiots. Some live as hermits, others hit the

my face. At an exhibition opening it is usually the

jako magor. Někdo žije skoro jako poustevník,

vernisážích se obvykle při poslechu těchto závěrů

drink, some speak with such profanity that they

artist himself who is entertained the most when

druhý chlastá, třetí mluví tak sprostě, že se sám

baví nejvíce autor sám. Obvykle o sdělovaných

blush before themselves, while others disregard

listening to these arguments. Usually he had no

před sebou červená, čtvrtý odmítá vše kromě

skutečnostech neměl dosud ani potuchy.

everything apart from their own work, and still

idea about the introduced facts.

vlastní práce, pátý volí natolik speciální techniky,

others choose such specialised techniques that

že výsledkům své práce nerozumí ani on sám

Vždy ve mně vyvolá úsměv, když se někdo

Aby se mé obrazy nestaly předmětem

atd. atd.! To vše samo o sobě je ovšem k ničemu,

podobných odborných a vědeckých rozborů

a subject of such expert and scientific analysis and

pokud jejich obrazy nestojí za nic. Mnozí by

a šaškáren, proto stručné komentáře uvádím

their paintings are worthless. Some would do

tomfoolery, I have given a brief commentary for

udělali lépe, kdyby žili normálněji. Protože

u většiny svých obrazů sám.

better were they to live normally. Because to live

each of my paintings myself.

žít v jakési naprogramované jinakosti a ještě

they do not understand the result of their own

To ensure that my paintings do not become

work, and so on! All this in a sense is useless if

in such a programmed difference and also to produce chaff is a terrible thing.

produkovat plevy je hrozná věc. And with the paintings that have run

Promiňte, ale nemohu se nezmínit o těch,

A s obrazy, které už se rozutekly po světě a nejsou zahrnuty v této publikaci, se loučím

away into the world and are not included in

kteří si nesmírně zakládají na své výjimečnosti

tichou vzpomínkou. Na nich se může vydovádět

who take such great pride in their exceptional

this publication, I say goodbye with a silent

a jejichž život plyne v dokonalém štěstí sebelásky

kdokoliv. Bůh s Vámi, obrazy. I s Vámi,

talent, and whose life flows from the contentment

remembrance. Anybody can frolic with them.

a v jediné víře – totiž ve víře ve svůj talent

kunsthistorici, kritikové a publicisté.

of self-love and from a single belief – that of their

God be with you paintings. And with you, art

a výjimečnost.

own prodigious talent.

historians, critics and publicists.

I apologise but I cannot bear to mention those

A častokrát, čím je kdo větší břídil

Many times it is the case that the greater the

Thank goodness that it was recommended to

bungler and lunatic the more he blusters, brags,

me that I make some comments on the paintings

a nafukuje.

and boasts.

reproduced in this publication myself.

Třebaže tito lidé žijí v bludu, mrhají životem

Even though these people live in absurdity,

No, I do not comment on the technique. But

a ztřeštěnec, tím více se vypíná, chvástá

the idea, the basis of the painting, I am able to

a pozitivního, přece jsou přesvědčeni, že vedou

anything permanent and positive, they are still

explain the best.

královský život.

There is no meaning in this, as their insatiable leads to them wasting the amazing accident that

lidé. Touha žít jako bohové jim znemožní to nejkrásnější, nejpřirozenější a nejšťastnější – nést

most beautiful, most natural and happy possibility

svůj lidský úděl a bez ostychu jím rozhánět

– to carry their human destiny and boldly sweep

chmury lidského života. Ne je vytvářet a násobit.

away the gloom from the human life. Not to create

Co je šťastnější a pozoruhodnější než lidská

and multiply that gloom. What is more pleasing

přirozenost?

and fulfilling than human existence? To sacrifice it for some doubtful success is

základ obrazu, přece jenom nejlíp vyjádřím sám.

touha s neznalostí míry nakonec vede k promrhání té úžasné náhody, že se narodili jako

The desire to live as gods denies them the

Ne, techniku nekomentuji. Ale myšlenku,

Není v tom žádný smysl, jejich nenasytná

desires coupled with ignorance of their own limits they were born simply as people.

reprodukované v této knize komentuji sám.

a nedosáhnou obvykle ničeho trvalého

wasting their lives and usually not achieving convinced that they are leading a regal existence.

Ještě, že mi bylo doporučeno, ať obrazy

Obětovat ji pro jakousi pochybnou slávu je cesta k temnotě a prázdnotě.

a route to darkness and emptiness.

102

103

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Summer frees us from our desires for material things, from plodding after something that we do not have. If the sun is shining, if the sea is lapping the shore and underneath us is the hot sand and rocks, we find peace in our minds and a state of contentment.

Léto osvobozuje od tužeb po materiálních věcech, od plahočení se za něčím, co nemáme. Svítí-li slunce, šplouchá-li moře a pod námi je vyhřátý písek a horká skála, získáme klid mysli a nalezneme stav uspokojení.

Summer dreams / Letní sny – 2003 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 70 cm

104

105

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Every day is not a festival. But overcoming hard moments and difficult days always makes the following moments and days pleasant and happy.

Není každý den posvícení. Ale překonání těžkých chvilek a nelehkých dnů vždy přinese následující chvilky a dny milé a radostné.

Pale / Bledý – 2003 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 50 cm

106

107

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Progress versus the painter.

A deep and accurate thought was spoken by

The boundaries of creation.

It happens that during work on a painting you

Pokrok versus malířství.

Hlubokou a správnou myšlenku vyslovil

Hranice tvorby.

Stává se, že v průběhu práce na obraze máte

Renoir: “I do not approve of the word progress

have an inspiration to do something with a capital

Renoir: „Neuznávám pojem pokrok v malířství…

vnuknutí udělat něco s velkým N. Jste nadšeni.

in painting … In painting no progress exists, not

S. You are excited. As soon as you transfer your

V malířství žádný pokrok neexistuje, ani ve sféře

Jakmile vnuknutí přenesete do obrazu, začne

even in the sphere of ideas, nor in technique“.

inspiration into the painting, warning bells

idejí, ani v technice“. Proč si to myslím taky?

Vám v hlavě něco bít na poplach. Pozor, tohle ne,

Why do I agree with this? Because it is a logical

immediately begin ringing. Beware, not this, this

Protože je to logická úvaha. A správná.

tohle je moc! Chraň se před zesměšněním sebe

thought. And a correct one.

is too much! Protect yourself from ridiculing yourself! People will laugh at you, maybe they

What we consider as progress, new

sama! Lidé se ti budou smát, budou Tebou možná To, co považujeme za pokrok, nové postupy

i opovrhovat! Neblbni, uber kousek tvaru, ztlum

will even disrespect you! Don’t be a fool, take

v míchání a nanášení barev, přehršel nových

trošku barvu, neprovokuj! Vnitřní hlas Vás prostě

procedures in mixing colours, an overwhelming

away some of the shape, reduce the colour, do not

stylů, to je pouze plácání v jednom rybníce.

začne varovat.

array of new styles, all this is only splashing

provoke! The inner voice will simply start to warn

Výsledkem je vždycky konečné dílo, které se

about in one pond. The result is always a finished

you.

musí nejdříve zrodit v hlavě autora a pak už se

work that first has to be born in the artist‘s head and then by various means arrive on the canvas, wood or anything else to which colour holds.

Sometimes I succumb to the voice and

nějakými cestičkami dostat na plátno, dřevo nebo

nadávám a spílám. S odstupem si téměř vždy

na cokoliv, na čem drží barva.

myslím, že původní verze byla lepší než ta

then I tell myself off and reprimand myself. With a little distance I usually think that the

Občas tomu hlasu také podlehnu a pak si

novější, která je učesanější a méně provokativní. A malba, hotový obraz, to je zvláštní médium,

Chce to jen odvahu. Nemalujeme přece pro

And a painting, a complete painting, is

original version was better than the newer one,

které Vám to, co už dávno víte, sdělí formou,

uhlazené publikum a nejsme na něm už vůbec

a special medium that will tell you of what you

which is groomed and less provocative. It just

která nemá slova, ale přesto je hutnější, přesnější

závislí! To je důležité vědět. Malujeme především

already know in a way that has no words, but yet

needs bravery. We are not painting for a refined

a zasáhne více do hloubi Vašeho vědomí.

sami pro sebe. Malujeme-li pouze pro jiné a na

is denser, more precise and reaches further into

audience and we are not at all reliant on them!

jejich popud a objednávku, s jejich vkusem

the depths of your consciousness.

That is important to know. We paint primarily

a s jejich požadavky, pak se chováme jako slaboši

for ourselves. If we paint exclusively for others

a tím pádem je tak trochu (tak trochu moc)

and on their urges and orders, with their taste

slabošská i naše práce.

and their requirements, then we are acting as weaklings and in that sense even our work is quite (quite a lot) weak as well.

Ale aby bylo jasno. Opačný extrém taky není nejlepší. Prosazovat se pouze cíleně šokující jinakostí, vyumělkovaným protestem proti všemu

But to be clear. An opposite extreme is not

a všem je snad ještě horší. Jde o to najít hranice,

the best. Asserting yourself with the intention

stanovit si mantinely. Občasný úlet samozřejmě

of shocking difference, artificial protest against

neškodí. Ale stavět jenom na úletech nelze. Když

everything and everyone is probably even worse.

je úletů moc, nejde už o úlety, ale o posunutí

The point is to find a boundary, to set limits. An

hranic. Mantinely jsou pak prostě postaveny

occasional outlet of course does no harm. But

mimo. Špatně.

only to build around these outlets is not possible. When there are too many of them, it is no longer an outlet but a relocation of the boundaries. The limits are then simply beside the point. Wrong.

108

109

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

When in the 19th century a circus came to a village, the people locked up their hens so as not to lose them. Some circuses had a worse reputation than Friday the 13th. And Jesus was crucified on Friday and during his last dinner thirteen people ate with him. The thirteenth was Judas, the traitor.

Když v 19. století přijel do vesnice cirkus, lidé zavírali slepice, aby o ně nepřišli. Některé cirkusy měly horší pověst než pátek třináctého. A to byl v pátek ukřižován Ježíš a při jeho poslední večeři s ním stolovalo třináct lidí. Tím třináctým byl zrádce Jidáš.

Circus owner / Cirkusák – 2003 Oil on canvas / Olej na plátně – 50 x 70 cm

110

111

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Aggressive or scared? Which is better? I don’t mean better for him. I mean better for others.

Bojovný nebo bojící se? A co je lepší? Nemyslím lepší pro něj. Myslím lepší pro ostatní.

Phenomenon / Úkaz – 2003 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 50 cm

112

113

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

The beauty of ugliness.

I often ask myself the question when I‘m

The experience of paintings.

Every painting has something inside it that

Krása ošklivosti.

Často si při práci kladu otázku, co je to

Prožitky obrazů.

Každý obraz má v sobě něco, co je tak trochu

working, what is ugliness. I want to paint

is somewhat connected with the depths of the

ošklivost. Chci namalovat něco ošklivého

spojeno s hlubinami prapočátku všeho, z čeho se

something ugly and place it in the frame of

ancient beginning of everything from which

a zasadit to do rámce něčeho hezkého, etického,

postupně odvíjel náš svět.

something beautiful, moral, romantic. I want to

gradually the whole world around us has

romantického. Chci dosáhnout na obraze

reach an inner feeling in the painting, and place

evolved.

vnitřního pnutí, dát tam opozitum, vtisknout

an opposite there, impose a contradiction into the harmony. And suddenly I see that what is by

The living reality around us is real, precise,

Živá skutečnost kolem nás je reálná, přesná,

k harmonii protiklad. A najednou hledím, že to,

popsatelná, identifikovatelná. Ale obraz má

co je samo o sobě ošklivé, v kombinaci s krásným

v sobě, i když zobrazuje skutečnost, vždycky něco

itself ugly, in combination with beauty loses its

definable, identifiable. But a painting has this

svoji ošklivost ztrácí. Jen zcela výjimečně se při

víc. Náznak, zjednodušení, zvýraznění, popření,

ugliness. How, to such an extent, with the contrast

within it, even though it shows reality always as

kontrastu krásy a ošklivosti ošklivost prohlubuje

změnu, záměnu, atd. Nutí náš mozek pracovat

of beauty and ugliness, ugliness deepens and

something more. Hint, simplification, emphasis,

a zintenzivňuje.

– emoce, zkušenosti, vzpomínky, žaly, radosti,

intensifies.

negation, change, exchange, etc. It forces our brain to work – emotions, experiences, memories,

překvapení, utrpení, nadšení, pochybnosti, Vede mě to k prostému závěru. Věci nelze

pohrdání, útržky zážitků bloudící v paměti, to

sorrows, happiness, surprises, suffering,

dělit na hezké a ošklivé, ale ošklivost a krása

všechno se vám promíchá a obraz je nejen tím

cannot be divided into beautiful and ugly, but

excitement, doubts, disrespect, fragments of

věcí je vždy výsledkem prostředí, v jakém se ta

těstem, které je z toho všeho hněteno, ale je i

instead, the ugliness and beauty of things is

experiences wandering in the memory, all this

či ona věc právě nachází. A krása s ošklivostí se

vařečkou, která tomu těstu ve Vaší hlavě dává

always the result of the surroundings in which

mingles and the painting is not only the dough

doplňují, jedno nemůže existovat bez druhého.

zabrat a vytváří konečný dojem.

this or that thing is found. Beauty and ugliness

that is kneaded from all that but it is also the

support each other, they cannot live one without

spoon that gives the dough a hard time and forms

the other.

the final impression.

This leads me to a simple conclusion. Things

114

115

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

When something fossilises, we consider the thing to be without life, dead, decaying. Some without realising, slowly fossilise even during their lives. If a person is alive, he should revel in activity. If he loses the ability to actively influence his surroundings, he holds as much importance to the world around him as that of rocks. And there are more than enough of those around.

Zkamení-li něco, chápeme tu věc jako neživou, mrtvou, rozpadající se. Někteří, aniž si to uvědomují, pomalu zkameňují už během svého života. Pokud člověk žije, měl by hýřit aktivitou. Ztratí-li schopnost aktivně působit na své okolí, jeho působení má pro svět význam blízký významu neživých kamenů. A těch je kolem nás více než dost.

Fossilised / Zkamenělý – 2003 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 50 cm

116

117

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Everything that we begin for the first time and without experience is difficult. If we see an opportunity for anything that seems to us interesting and worth our attention then we have three options: ignore it, start it or just observe from a distance.

Vše, do čeho se pouštíme poprvé a bez zkušeností, je obtížné. Vidíme-li příležitost k čemukoliv, co se nám zdá zajímavé a hodné naší pozornosti, máme tři možnosti: nechat to být, pustit se do toho, nebo jenom z povzdálí pozorovat.

Shall we get together? / Začnem si spolu? – 2003 Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm

118

119

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

The perfection of imperfection.

Sometimes, when a person grasps something

Dokonalost nedokonalosti.

colours, shapes and depth? Something from each

Občas, když člověk zachycuje na obraze

Samozřejmě ze všeho něco. Ale kolik toho něčeho,

concrete in a painting, he has the feeling that

of course. But how much of the something, that

něco konkrétního, mívá pocit, že ať se snaží

to je otázka. A v tom je skrytá i odpověď na

even if he tried very hard, the result would

is the question. And the answer to the question,

sebevíc, vždycky je výsledek oproti skutečnosti

otázku, co je dokonalé dílo. Prostě dokonalé dílo

always, in contrast to reality, be deformed. If the

regarding what is a perfect work, is also hidden

deformovaný. Ponechá-li se namalovaná věc

neexistuje. Jsou jen díla nedokonalá, dokonalejší

painted thing is left to rest, bloom and the person

in that. It is simply that a perfect work does not

uležet, vyzrát, a člověk na ni chvíli zapomene,

a nejdokonalejší. Ale pořadí a stupně dokonalosti

forgets about it for a while, he then returns to the

exist. Only imperfect works exist, more perfect

vrátí se pak před obraz a ejhle, deformace je pryč.

mohou být i opačné. Záleží totiž pouze na

painting and wow, the deformation is gone. As

and the most perfect. But the order and level

Jako by se ve vědomí něco pohnulo a dřívější

člověku, který dokonalost hodnotí a na jeho

if something moves in his consciousness and the

of perfection can also be contrary. Everything

deformace je najednou chápána jako výstižná

vnitřní stupnici hodnot, kterou se při posuzování

earlier deformation is suddenly understood as

depends only on the person who judges

zkratka.

uměleckého díla řídí.

a fitting short cut.

perfection and on his inner scale of values with which he assesses the art work.

In such cases I am convinced and repeatedly

V takových případech bývám přesvědčen a znovu a znovu utvrzován v tom, že podvědomí

Divák chce po umělci, aby mu nechal prostor na

při malování hraje velkou roli a tu a tam se mu

domýšlení, prostor pro vlastní názor, pro vlastní prožitek a pocit.

persuaded that the subconscious, when painting,

And the audience does not want perfection

plays a significant role; and that here and there it

from the artist. The audience want the artist to

podaří obejít rozum, který by řídil malování

manages to avoid reason that would ordinarily

leave them space to think things through, space

racionálním a logickým způsobem. Zdánlivá

manage the painting in a rational and logical

for their own opinion, for their own experience

nelogičnost není ničím jiným než logikou

manner. An apparent lack of logic is nothing more

and feelings.

podvědomí, které vnímá svět kolem nás svým

than the logic of the subconscious that takes in the

A divák nechce od umělce dokonalost.

specifickým způsobem.

world around us in its own specific way. Apparently illogical but in its essence

Zdánlivě nelogickým, ale ve své podstatě

organised on the basis of a completely different

uspořádaným na základě úplně jiné logiky, než

logic than we are familiar with.

kterou známe.

I knew a person who used one phrase very

Znal jsem člověka, který velmi často užíval

often: “A perfect work.“ Often I heard from him

jeden výraz: „Dokonalé dílo.“ Často jsem od

in different variations: “This work is absolutely

něj slýchal v různých variacích: „Toto dílo je

perfect.“

absolutně dokonalé.“

I am deeply convinced that there is not one

Jsem hluboce přesvědčen o tom, že na světě

painting in the world that can be called a perfect

není ani jeden obraz, který lze nazvat dokonalým

work. Why, you ask yourself, why?

dílem. Proč, říkáte si, proč?

Because we would have to know the exact

Protože bychom museli znát přesně kriteria,

criteria that characterises a perfect work. Is it

kterými lze dokonalé dílo charakterizovat. Je

a precise reflection of reality? If yes, why paint

to přesný odraz skutečnosti? Pokud ano, proč

if we know how to create a photograph? Is it

malovat, když umíme vytvořit fotografii? Je to

the capture of the principle or drawing of the

zachycení podstaty nebo vykreslení atmosféry?

atmosphere? Or giving a precise picture of

Nebo vystižení barevnosti, tvaru, hloubky?

120

121

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

I only whizzed past her as I was going to the studio early in the morning, still virtually at night. So I painted her. I painted very quickly, before the memory of the concrete features of her face fell too deep.

Jen jsem se kolem ní mihnul, když jsem šel brzy ráno, skoro ještě v noci, do ateliéru. Tak jsem ji namaloval. Maloval jsem hodně rychle, než mi vzpomínka na konkrétní rysy její tváře zapadla.

Curious / Podivná – 2003 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 50 cm

122

123

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Kitsch here, kitsch there.

I lead one famous photographer up a hill not far from where I live and told him: “Take a picture of this, what a view!“. And he kept

The transformation of time.

I tell myself that movement is time and time is movement. Movement is almost never in a straight line,

Kýč sem, kýč tam

Zavedl jsem jednoho známého fotografa

Proměny času.

Říkám si pohyb je čas a čas je pohyb.

na kopec nedaleko mého bydliště a říkám mu:

Pohyb není skoro nikdy přímočarý, stejně jako

„Tohle si vyfoť, to jsou pohledy!“. A on pořád

život, ale čas, ten zatracený čas, si to sune po

on walking, kept on moving and grumbling

just like life, but time, that damned time, is

chodil, pořád se posunoval a něco si brumlal.

přímce dál a my si jen po létech říkáme, že nemá

something. I asked him: “What is it?“ And he

shuffling along down a line and only after years

Říkám mu: „Co je?“ A on: „Tohle nemůžu fotit,

smysl jej měřit, protože čas se měří sám. Jednou

replied: “I cannot take a picture of this, you know,

do we tell ourselves that there is no sense in

víš, je to nádherný, ale je to pěkný moc, prostě

jsem chtěl jedné čerstvé padesátnici zalichotit

it is beautiful but it is too beautiful, it is simply

measuring it because time measures itself. Once

je to kýč.“ V té chvíli jsem si uvědomil jednu

a řekl jsem jí, že je přece ještě mladá. Ona se na

kitsch.“ I realised one thing at that moment.

I wanted to compliment one lively fifty-year-old

věc. Nejen umělci, ale už i příroda vytváří kýče.

mě podívala, usmála se a s povzdechem mi řekla:

Not only artists but nature creates kitsch. Or we

woman, that she is still young. She looked at me,

Anebo jsme trochu ujetí my sami, že už všechno

„Ano, jsem mladá, bohužel už dlouho.“ A měla

are a little crazy ourselves in that everything

smiled, and with a sigh said to me: “Yes, I am

hezké považujeme za kýč? Ale co mi vyplývá z té

pravdu.

beautiful we consider to be kitsch? But what

young, but for too long now.“ And she was right.

fotografovy moudrosti? Prosím nějakou dívku, aby se mi ozvala, protože chci dobrý model pro

comes of the photographer‘s wisdom? I beg for some girl to call me, because I want a good model

I got the better of time only in my paintings.

Nad časem jsem vyzrál pouze ve svých

dobrý obraz. Mám jenom několik podmínek.

obrazech. Štětcem a olejovými barvami jsem

for a good painting. I have only a few conditions.

I tied it up with my paint brush and oil paints,

Nesmí být kýčovitě hezká, ani kýčovitě škaredá,

ho spoutal, a ačkoliv vím, že neporazitelný čas

She cannot be kitschly beautiful, nor kitschly ugly,

and even though I know that the unbeatable time

neměla by být ani kýčovitě průměrná. Jestli

nechá ta má dílka stejně jednou ztrouchnivět, i tak

she should also not be kitschly average. If you

will one day leave my little works to rot, I am still

o takové víte, dejte mi vědět.

mám radost. Teď v těch obrazech trouchniví čas.

know of one like that, let me know.

happy. Now time rots in those paintings. I took its

Na chvíli jsem mu sebral pohyb, a bez pohybu

movement for a moment and without movement

je umrtven. Ale kdyby se čas zvrtnul napořád,

it is made dead. But if time was to be shattered for

žilo by se nám hůř. Přesto neškodí občas času

good, life would be worse. In spite of this, there

připomenout, že ani on není všemocný. Ale

is no harm in reminding time that even it is not

spoutat čas nastálo? To je utopie.

omnipotent. But to tie time up for good? That is a fantasy.

124

125

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

If you paint a self-portrait, you look at yourself in the mirror and when you finish painting you discover that it is not you in the picture but someone else. Probably because you feel different to how you really look. Even when I look into the mirror, I often say to myself that it is not me. And a self-portrait is the intersection point between what we really look like and what we really feel like.

Malujete-li autoportrét, hledíte na sebe do zrcadla a když domalujete, zjistíte, že na obrázku nejste vy, ale někdo jiný. Asi proto, že se cítíme jinak, než opravdu vypadáme. I při pohledu do zrcadla si často říkáme, že tohle přece nejsme my. A autoportrét je průsečík mezi tím, jak vypadáme opravdu, a tím, jak se opravdu cítíme.

Self-portrait I / Autoportrét I – 2003 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 50 cm

126

127

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

Apparently, supernatural powers are very rarely innate, they are almost always earned.

Zdánlivě nadlidské schopnosti jsou jenom výjimečně vrozeny, téměř vždy jsou získány. .

Fakir / Fakír – 2004 Oil on canvas / Olej na plátně – 80 x 70 cm

128

129

People and portraits / L i d é a p o r t ré t y

1990–2004

When uneducated and malevolent people come to power, it is impossible to expect anything good.

Když se k moci dostanou nevzdělaní a charakterově poznamenaní lidé, nelze čekat nic dobrého.

Holocaust / Holokaust – 2004 Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm

130

131

The following paintings were created at the end of the eighties. Apart from a few exceptions they are small canvases with mostly dull colouring. Následující obrazy vznikaly koncem osmdesátých let. Až na výjimky jde o plátna nevelkých rozměrů s převážně utlumenou barevností. Daniel Fray

132

First period of work První období tvorby

1986-1990

133

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

4. Discussion (primarily) about painting To interview Cubeca is not easy. Firstly, he very rarely has time, secondly he is not always in the

4. Povídání (nejen, ale především) o malování Udělat rozhovor s Cubecou není jednoduché. Jednak má málokdy čas, jednak nemá vždycky náladu,

mood, and thirdly from one question he deduces five others, he does not wait until you ask him them,

jednak z jedné otázky vyvodí pět dalších, nečeká, až mu je položíte, ale položí si je sám. Naopak jednou

but he asks them himself. On the other hand once in the middle of an interview he waved his hand

také v půlce rozhovoru mávl rukou a řekl, že už to stačí, ať si další otázky a odpovědi napíšeme sami, ale

and said that it was enough, that we should write the rest of the questions and answers ourselves but

rozumně a inteligentně, aby si díky nám nemusel o sobě myslet, že je vůl.

intelligently and wisely so that he would not have to consider himself an idiot because of us. Následující rozhovor vznikal několik let. Otázky a odpovědi putovaly poštou, telefonními linkami The following interview took a few years to create. Questions and answers travelled by post, telephone lines and orally at personal meetings. The interview is not the work of two people, but is

i ústně při osobních setkáních. Rozhovor není dílem dvou lidí, ale je jakýmsi kompilátem celé řady rozhovorů, které Cubeca při nejrůznějších příležitostech a na rozličná témata poskytl.

a kind of compilation of a whole range of interviews that Cubeca gave, at various occasions and with different themes.

Ptali se: Patricie Nowaková, Jan Pávek, Alice Eichlerová, Renata Buchtová, Markéta Tušková, pro studenstský časopis „Krichlička“ pak Andrea Kolísková, Martina Čablová, Monika Kochaňová.

Questions given by: Patricie Nowaková, Jan Pávek, Alice Eichlerová, Renata Buchtová, Markéta Tušková,

Rozhovor redakčně upravila Zuzana Tarabusová.

for “Cube” magazin then Andrea Kolísková, Martina Čablová, Monika Kochaňová. Interview edited by Zuzana Tarabusová.

134

135

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

My first two canvases painted with oil paints are called Universe I and Universe II I chose the theme of the universe subconsciously probably because the universe means the great unknown to me, just as working with a canvas, thinner, a paint brush and colour was a great unknown to me.

Mé první dva obrazy malované olejovými barvami se jmenovaly Vesmír I a Vesmír II Téma vesmír jsem zvolil podvědomě, asi proto, že vesmír pro mě znamená velkou neznámou, stejně, jako velkou neznámou byla práce s plátnem, ředidlem, štětcem a barvou.

Universe I / Vesmír I – 1986 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 100 cm

136

137

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

When did you start painting? I really do not remember that moment, but if you are asking when I painted my first oil, then I can tell you precisely. It was in the army, I served in Bratislava and my colleague discovered that they had a studio there that nobody used. Our officer authorised him to go to the studio in his free time. Once I did not have anything to do, so I told my colleague that I‘d go with him. In the beginning I only watched and asked my colleague what the different things were for and I realised that I was quite interested. The colleague was an eccentric and we did not have much to say to each other but he told me a lot about the technique of painting and when he saw that I was captivated by painting, he reached into the cupboard and gave me some spare oil paints, some brushes and thinning agent. He also gave me two or three canvases and I started working. That was the beginning of my painting. I was 25 then.

What does a person think of when he wants to create his first painting? He still doesn’t really know anything, he only wants to try painting out. What goes on inside the beginner‘s head? I really no longer recall the specific processes of my mind, but as in all that I do, I probably believed in myself quite a bit. Probably something of a sense that I would easily surpass Rembrandt and Michelangelo and Zrzavy and paint something fantastic. I chose the universe as my theme and started painting on the canvas on which a few balls were already painted, I think white balls on a green background. So I repainted this canvas and painted freely scattered planets in space and shaded them slightly. Well, I did not surpass the aforementioned artists, they would probably be splitting their sides with laughter if they saw my painting. But I really started to enjoy painting, I painted another similar painting in the following days. When about a year later I was furnishing an apartment with my wife, we did not have many things with which to decorate it, so I framed my first two paintings myself and hung them on the wall. Even though we live somewhere else now, the paintings still hang on the wall.

Kdy jste začal s malováním? Na ten okamžik si vážně nevzpomínám, ale pokud se ptáte, kdy jsem namaloval první olej, tak to vím naopak velice přesně. Bylo to na vojně, sloužil jsem v Bratislavě a můj kolega někde vyčenichal, že tam mají ateliér do kterého nikdo nechodí. Náš důstojník mu schválil, že do ateliéru může ve volném čase zajít. Jednou jsem neměl co dělat, tak jsem kolegovi řekl, že jdu s ním. Nejdřív jsem jenom tak hleděl a kolega mi vysvětloval k čemu je to a ono a já si uvědomil, že mě to docela zajímá. Ten kolega byl podivín a moc jsme si neměli co říct, ale o technice malování mi řekl hodně, a když viděl, že mě malování opravdu zaujalo, hrábl do police a dal mi erární olejové barvy a nějaké štětce a ředidlo. Taky mi dal dvě nebo tři plátna a já se pustil do práce. Takový byl můj začátek, pokud se malování týče. Bylo mi tehdy 25 let.

Co člověka napadne, když chce namalovat první obraz? Ještě vlastně nic neumíte, chcete si malbu pouze vyzkoušet. Co se v tu chvíli začátečníkovi honí hlavou? Konkrétní pochody svojí psychiky už opravdu v paměti nemám, ale jako ve všem, co dělám, jsem si asi dost věřil. Asi něco v tom smyslu, že Rembrandta a Michelangela a Zrzavého teď hravě převálcuji a namaluji něco fantastického. Za téma jsem si zvolil vesmír a začal jsem malovat na plátno, na kterém už byly namalovány hromádky koulí, myslím bílé koule na zeleném podkladu. Tak tohle plátno jsem přemaloval a namaloval volně poházené planety v prostoru a trochu je vystínoval. No, výše jmenované umělce jsem nepřeválcoval, asi by se popadali za břicho, kdyby můj obraz viděli. Ale protože mě to malování opravdu začínalo bavit, namaloval jsem za pár dnů ještě jeden podobný obraz. Když jsme si asi za rok poté zařizovali s manželkou byt, neměli jsme moc věcí k jeho vyzdobení, tak jsem moje první dva obrazy vlastnoručně zarámoval a pověsil na stěnu. I když dnes už bydlíme jinde, obrazy doma pořád visí na stěně.

Kolik jste toho pak ještě na vojně namaloval? How much did you then paint in the army? Už nic moc, ještě jeden obraz, krajinu u jezera, ale to je opravdu nezdařená malba se vším všudy. Not much more, one more painting, a scene by a lake, but that was a really unsuccessful painting in every way.

138

139

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Crater / Kráter – 1986 Oil on canvas / Olej na plátně – 17,5 x 17,5 cm

Universe II / Vesmír II – 1986 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 105 cm

140

Lava / Láva – 1986 Oil on canvas / Olej na plátně – 17,5 x 17,5 cm

141

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

When did you start painting full-time? As soon as I returned from the army, which was I think the Autumn of 1986, I began working as a teacher at a high school. I got a study with my colleague Dáša and I am grateful to her to this day, that she put up with me because in a few weeks I filled the study with a great deal of painting bric-a-brac and started stretching canvases onto frames in my free time, which I then treated and left those smelly things hanging on the wall. In a few weeks they were dry and I started painting in that study, and then it stank not only of the base but also of turpentine, linseed and poppy oil. And so now I thank not only Dáša but also all my colleagues and students, that they withstood it and pretended, at least in front of me, that they didn’t mind. And to ensure at least some kind of cover for my work, I established an art group and tried to paint with the students. The best of it all was that they painted much better than me, then we hung their paintings in the school corridors because they were extremely good. Today, even though for more than ten years I have not worked at that school, I still keep some of the student‘s works.

Did you and do you have a role model in painting, or are you a pure artistic „free spirit“? I think one of the things that entertains me the most is when at a given exhibition I look at the biography of the exhibiting artist and he stresses that there were a couple of times that he studied and worked in the studio of this person, or even THIS person, or God forbid of the one and only THIS artist, painter and teacher. And I am even more entertained when somebody writes that he is self-taught, but was studying for thirty minutes under Leopold Konopásek, an eighty year old teacher who for the whole of his life taught natural history in primary school and one of whose paintings hangs in a pub in the local city! And then when he exhibits there, he even states that his paintings hang in Dolní Lhota, Canada and Australia and that he sold three to the Martians for the Martian national gallery. So this information entertains me many a time more than the whole exhibition, often I store it and file it away and as a rule usually never see it again. I say this because I dislike it when someone pretentiously attempts to glorify what is most important, which is the core, the meaning and result of a painter‘s work – that is the painting. I respect those, that studied painting or drawing and technically managed the work with colours and space. But the idea, thought or view of the world cannot be learned through mixing colours alone, you learn it step by step through life, which some people grasp more and some less. But so that I do not get carried away. I gained my first knowledge about painting from that eccentric that was with me in the army. He did not know how to play tennis and least of all paint, but he explained to me how to mix colours and how to thin them and that was quite important to me. So in the passing of time, a few more people nattered about my technique of oil paint, but they understood it as little as me so they helped me only in that I realised they could not help me.

142

Kdy jste se pustil do malování naplno? Jakmile jsem se vrátil z vojny, to bylo myslím na podzim roku 1986, začal jsem pracovat jako učitel na střední škole. Dostal jsem kabinet s kolegyní Dášou, a dodnes jsem jí vděčný, že to se mnou vydržela, protože jsem ten kabinet za pár týdnů zatahal hromadami malířského haraburdí a začal tam ve volných hodinách napínat plátna na rámy, které jsem pak našepsoval a nechal ty smradlavé šepsy schnout na stěnách. No a za pár týdnů šepsy vyschly a já jsem se pustil přímo v tom kabinetu do malování, a teď už to smrdělo nejen šepsem, ale i terpentýnem, lněným a makovým olejem. A tak teď děkuji nejen Dáše, ale i všem kolegům a žákům, že to snášeli a předstírali, alespoň přede mnou, že jim to nevadí. A abych si zajistil pro svoji činnost alespoň nějaké krytí, založil jsem výtvarný kroužek a snažil se malovat se žáky. Nejlepší na tom bylo, že oni malovali mnohem lépe než já, pak jsme ty jejich obrázky pověsili na školních chodbách, protože byly opravdu dobré. Dodnes, kdy už na téhle škole víc než deset let nepůsobím, mám některé z těch žákovských prací schované.

Měl jste a máte v někom svůj malířský vzor, nebo jste opravdu čistým uměleckým „samorostem“? Asi nejvíc mě dovede pobavit, když na některé výstavě vezmu životopis vystavujícího malíře a on tam několikrát zdůrazní, že studoval a pracoval v ateliéru toho, nebo dokonce TOHO, nebo, nedejbůh samotného TOHOTO umělce, malíře a pedagoga. A ještě víc mě pobaví, když někdo napíše, že je autodidakt, nicméně třicet minut se učil u pana Leopolda Konopáska, osmdesátiletého učitele, který celý život učil na základní škole přírodopis a jeden jeho obraz visí v hospodě v okresním městě! A pak, když tam vystavovatel ještě uvede, že jeho obrazy visí v Dolní Lhotě, v Kanadě a v Austrálii a tři že prodal marťanům do marťanské národní galerie. Tak tyhle informace mě kolikrát pobaví víc než celá výstava, obvykle si je schovám a založím a zpravidla už je stejně nikdy nenajdu. Říkám to proto, že nemám rád, když někdo rádoby vyumělkovanou periferií chce zveličit to, co je podstatné, co je jádrem, smyslem a výsledkem malířovy práce – totiž obraz. Vážím si těch, kteří vystudovali malbu či kresbu a zvládli technicky práci s barvou a prostorem. Ale myšlenku, nápad, pohled na svět, to se nenaučíte při míchání barev, to Vás krůček po krůčku učí život, přičemž někdo pochytí více, jiný méně. Ale ať neodbíhám. Já jsem pochytil první informace o malování od toho podivína, co byl se mnou na vojně. On sice neuměl hrát tenis a už vůbec neuměl malovat, ale vysvětlil mi jak se barvy míchají a ředí, a to bylo pro mě dost důležité. No a v průběhu doby mi do techniky olejomalby kecalo ještě pár lidí, ale ti tomu rozuměli stejně málo jako já, takže mě obohatili pouze tím, že jsem si uvědomil, že mě obohatit nemůžou.

143

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Above the sky / Nad nebem – 1987 Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 40 cm

Various shades of grey appealed to me the most in my early work, maybe even because they keep a person on the ground, as colours gently penetrated one after another and I felt from them some kind of security and safety, that I would not “fly away“ somewhere. I did not suspect then, that in time the “flying away“ would be the thing that would interest me. And notice how little the universe differs in its environment to the sperm in its environment.

Různé odstíny hnědé mě v počátcích mé tvorby oslovovaly nejvíce, možná i proto, že držely člověka při zemi, že barvy lehce pronikaly jedna do druhé, a že jsem z nich cítil jakési bezpečí a jistotu, že někam „neulítnu“. To jsem ještě netušil, že za čas mě bude bavit právě „ulítávání“. A všimněte si, jak málo se od sebe liší vesmír se svým prostředím a spermie se svým prostředím. Vesmír kolem nás a v nás. .

Sperm / Spermie – 1987 Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 40 cm

144

145

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

And today? Today, of course, I know much more about painting, because for one thing I visit exhibitions, and for another I read literature and in particular I paint regularly. For example today I know, and you cannot read this in any literature, that Prussian blue is the most difficult to remove with soap, on the other hand zinc white is the easiest, but this one is very poisonous so that you cannot lick it. Lemon yellow leaves your finger tips yellowish, chromium-oxide green leaves stains which resemble bruises. And so on. Paint brushes either have to be left dipped in thinner or can be cleaned out with soap under hot running water, which is what I do because in general I paint about once in two weeks and it is better for the brushes to be dry rather than sat in turpentine. I stretch the canvas in my own way which I have come to after considerable effort by means of trial and error. Today, when I already know it perfectly, I read in one expert publication that I have been doing it completely wrongly. But the canvases hold, they are solidly stretched, so I will not change anything. The base coat that I use is made by KOH-I-NOOR, and I learned how to mix it long ago by finding the number for the factory that produces it and calling them. The call was taken by the doorman who told me that nobody was in the factory anymore, but I talked his head off until he gave me the information, as he worked in the factory as well. He told me that it is mixed according to the artist‘s needs and that each has his own secret recipe for it, which he would not tell me. The knowledge was extremely precious for me, and since then I also have my own recipe and for reasons of secrecy I will not tell you. I would actually not be able to tell you because straight after coating the canvas I always forget it. But if you want more precise information, the principle is such that if it is thin enough in the tin on its own, I do not dilute it at all. When it cannot be spread, then I add a little, half and half, of linseed and turpentine oil, possibly add a few drops of some other oil, until it can be spread. In such a way each base coat in every one of my paintings is completely original in make up; it is a pity that it is the base coat that I have been talking about for so long. Yes, so that I do not forget. I never put any curing agent into it, as a result of which it dries quickly and you are able to paint on it straight away but in a hundred or more years it will crack and I will have to turn in my grave. So my base coats dry for at least a year and they smell terrible. But when they dry, it is a poem.

146

A dnes? Dnes už toho vím o malování samozřejmě víc, protože jednak chodím na výstavy, jednak čtu literaturu a zejména pravidelně maluji. Dnes například vím, a o tom se v žádné literatuře nedočtete, že z rukou jde nejhůře mýdlem dostat pruská modř, naopak úplně lehce zinková běloba, ale ta je zase hodně jedovatá, takže tu nesmíte olizovat. Po žluti citrónové vám zůstanou zažloutlé konečky prstů, po chromoxidové zeleni skvrny jako modřiny. A tak dál. Štětce buď musíte mít pořád ponořené v ředidle, nebo je můžete vymýt mýdlem pod tekoucí horkou vodou, což dělám já, neboť maluji v průměru tak jednou za čtrnáct dní a štětcům je na suchu líp než v terpentýnu. Plátna napínám svým vlastním způsobem, ke kterému jsem dospěl dlouhým úsilím metodou pokusů a omylů. Dnes, kdy to už umím dokonale, jsem se dočetl v jedné odborné publikaci, že to dělám úplně špatně. Ale plátna drží, jsou vypnutá opravdu betelně, tak už na tom nic nebudu měnit. Šeps, který používám, je značky KOH-I-NOOR, a jak se šeps ředí jsem kdysi dávno zjišťoval tak, že jsem sehnal číslo do fabriky, kde šeps vyrábějí a zatelefonoval tam. Hovor vzal vrátný a řekl mi, že už ve fabrice dnes nikdo není, ale já ho umluvil, ať mi informaci dá on, když v té fabrice taky dělá. A on mi řekl, že šeps si ředí každý umělec podle svého a má na to svůj tajný recept, který mi stejně neřekne. Informace byla pro mě nesmírně cenná, já mám tedy od té doby taky svůj vlastní recept a z důvodu utajení vám ho neřeknu. Ani bych vám ho vlastně říct nemohl, protože ho hned po našepsování plátna vždycky zapomenu. Ale pokud chcete přesnější informaci, princip je takový, že když je šeps sám o sobě v plechovce dost řídký, neředím ho vůbec. Když nejde roztírat, tak do něj dám trochu, půl na půl, lněného a terpentýnového oleje, případně dodám pár kapek jakéhokoliv jiného oleje, až se to roztírat dá. Každý šeps má tak u mých obrazů zcela jedinečné a originální složení, škoda jen, že je to pouze podkladová barva, když už o tom tak dlouze hovořím. Jo, a abych nezapomněl. Nikdy tam nedávám žádné urychlovače, díky kterým šeps sice rychle uschne a jde na něj hned malovat, ale za sto a více let pak popraská a to bych se musel v hrobě obracet. Takže moje šepsy schnou nejmíň rok a příšerně smrdí. Ale když vyschnou, je to jedna báseň.

147

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

Long ago / Dávno – 1987 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 70 cm

148

1986–1990

Housing estate / Sídliště – 1987 Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 45 cm

149

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Which colours do you use? They probably affect the final appearance of the painting the most. But of course not. The painter Vladimír Komárek once wrote somewhere that if somebody started telling him how they mixed this or that, it was not about painting at all because the result was important and not the process or technique that the artist used to achieve it. And I agree with that and I can sign my name under that. And because I am not a professional painter, I will answer you without a problem, without having to be ashamed of it and without devaluing my artistic worth (laughter). In the beginning I painted with Mánes colours, and I paint with them still, here and there I used Chinese colours because they have specific and interesting shades, today I use Rembrandt, Vincent van Gogh, Smicke, Umbro and of course our traditional Czech colours quite often. Apart from that I collect atypical brands of oil paints only for my pleasure from places such as Spain or USA. Ninety percent are usually Rembrandt colours produced in chain stores. But I pretend in front of myself that I don’t know it and I make myself happy with such purchases. But not to sound as if I‘m paraphrasing Komárek. It really does not matter which oil paint you use. I personally think that the technique and material make up 10–15% of the painting. Everything else is about the ideas, emotions, visions and thoughts that are, for better or worse, expressed in the painting.

Do you only paint with oils or do you use other techniques? I appreciate and respect everything from gouache to batik, but I like oil painting the most and that is why I only do oil paintings. Maybe it is because I am quite a conservative person. Perhaps paintings made with acrylic call to me, it is not so different from oil, for example I always like to look at works by Velčovsky, but I would not like to work with it. You see acrylics dry faster and that suits those who paint fast and those who want to sell fast. I also paint quickly but I like it when I can walk for days, weeks and months around finished paintings and those paintings still smell beautiful and stick and stick and I tell them, calm down girls, do not rush anywhere, breath nice and slowly so that I can enjoy you. And do not be afraid I will not sell you anyway so that if you want you can remain sticky for two years, it is no matter to me. And I don’t care that paintings are of the male gender, for me they are girls.1 I do not know if it is just superstition but it is said that the longer paintings dry the longer they then last. Mine would in the spirit of this philosophy have to survive for thousands of years. Well when the paintings actually dry and are “mature“, then I brush them with a bit of dammar varnish and frame them. Then they are finished beings and in a way they are a part of me. My one big family with whom I can often talk for a long time.

Jaké používáte barvy? Ty rozhodují asi nejvíc o konečné podobě obrazu. Ale kdeže. Malíř Vladimír Komárek někde jednou napsal, že pokud mu začne někdo vykládat jak míchá to a ono, není to vůbec o malířství, protože důležitý je výsledek a ne to, jakými postupy a jakou technologií se k tomu autor dohrabe. A s tím já souhlasím a pod to se můžu podepsat. A protože já nejsem profesionální malíř, tak vám klidně odpovím, aniž bych se za to musel stydět a snižovat svou uměleckou úroveň (smích). Zpočátku jsem maloval barvami Mánes, a maluji s nimi pořád, sem tam jsem použil čínské barvy, protože mají specifické a zvláštní odstíny, dnes hodně používám barvy Rembrandt, Vincent van Gogh, Smicke, Umbro a samozřejmě naše tradiční české barvy. Mimo to si vozím atypické značky olejových barev jenom tak pro potěšení např. ze Španělska či z USA. Z devadesáti procent jde ovšem stejně jen o ve filiálkách vyráběné barvy Rembrandt. Ale já se sám před sebou tvářím, že to nevím a udělám si koupí takové barvy radost. Ale ať to nevyzní jako parafráze na Komárka. Opravdu je úplně jedno jakou olejovkou malujete. Já osobně si myslím, že technika a materiál je tak 10 – 15% obrazu. Všechno ostatní je o nápadech, emocích, vizích a myšlenkách, které v obrazu lépe či hůře vyjádříte.

Malujete pouze olejem nebo využíváte i jiné techniky? Uznávám a respektuji všechno od kvašů až po batiky, ale nejraději mám olejomalby a pouze olejomalby proto dělám. Možná to bude tím, že jsem dost konzervativní člověk. Snad mne ještě oslovují obrazy malované acrylem, ten se od oleje tolik neliší, např. vždycky se rád podívám na díla Velčovského, ale dělat bych s tím nechtěl. Víte, acryl rychle schne a to vyhovuje těm, kteří jednak rychle malují, jednak chtějí rychle prodávat. Já sice maluji taky rychle, ale mám rád, když chodím dny, týdny a měsíce kolem hotových obrazů a ony ty obrazy pořád nádherně voní a lepí a lepí a já jim říkám, klid holky, nikam nespěchejte, dýchejte hezky pomalu, ať si vás užiji. A nemějte strach, stejně vás neprodám, tak si pro mě za mě lepte i dva roky. A je mi fuk, že obraz je rodu mužského, pro mě jsou to holky. Nevím, jestli je to jen pověra, ale říká se, že čím déle obrazy schnou, tím déle pak vydrží. Ty moje by v rámci této filozofie musely přežít tisíciletí. No a až ty obrazy opravdu uschnou a jsou „dospělé“, pak je dvakrát máznu damarovým lakem a nechám zarámovat. Pak jsou z nich hotové bytosti a jsou tak trochu součástí mě samotného. Taková jedna moje velká rodina, s kterou si dokážu často dlouho vyprávět.

1. Translators’ note – Czech distinguishes gender for all nouns, unlike English. “Obraz”, painting, is masculine

150

151

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

Lemon / Citron – 1987 Oil on canvas / Olej na plátně – 20 x 20 cm

Herder / Pastevec – 1987 Oil on canvas / Olej na plátně – 20 x 20 cm

152

1986–1990

Landscape with vases / Krajina s vázami – 1987 Oil on canvas / Olej na plátně – 20 x 20 cm

In space / V prostoru – 1987 Oil on canvas / Olej na plátně – 20 x 20 cm

153

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

If you say that technique only affects the final work marginally, then the deciding factor according to you is probably the subject. Where do you look for your subjects?

Říkáte-li, že technika se podílí na konečném díle jen malým procentem, pak rozhodující je podle Vás asi námět. Kam na náměty chodíte?

But I do not look for them! I simply sit down early in the morning in front of the stand, I fix the frame with the canvas on it and set to work. Sometimes the hand paints by itself, perfect, other times it requires toil. I never think too much about it, it is always best when I let myself be absorbed by the work and mainly by my subconscious. The conscious mind slows work down you see, it always has a tendency to point out: beware, that does not go, that is rude, that is foolish, that is stupid, that is not balanced, that will bring you down, that will embarrass you, etc. The subconscious disregards these circumstances. When Dali created his paintings, they locked him up in a mental hospital at one point. Luckily they shortly released him and so we can enjoy his work now. I do not even have misgivings about borrowing a subject from somewhere else, if it interests me, and adapt it to my own vision. To pretend in this intermingled world, that everything that I think of is totally and unequivocally from my head is foolish. Mine are 80–90%, the rest I see somewhere, hear somewhere etc. Often you do not even know what inspired you, but while working it flows from you and it is important to use it. A magic wand also exists that is capable of snatching the subject away while I am half way through the work. I become annoyed, but I cannot do anything about it. It is enough when a telephone or door bell rings when I am working and the subject scatters away into a thousand pieces that I will never put together. This detail is enough for the atmosphere, within which I am a part of the painting being created and within which I am absorbed into the painting, to be irretrievably lost. Then often, when I finish the phone call or lead the visitors out, I am extremely annoyed and very rude in my mind.

Ale já na ně nikam nechodím! Já prostě sednu brzy ráno před stojan, upevním na něj rám s plátnem a pustím se do práce. Někdy ruka maluje sama, jedna báseň, jindy se lopotím. Nikdy u toho moc nepřemýšlím, je vždycky nejlíp, když se nechám pohltit při práci jenom a výhradně podvědomím. Vědomí totiž práci brzdí, pořád má tendenci upozorňovat: bacha, to se nehodí, to je sprosté, to je hloupé, to je stupidní, to je nevyvážené, to tě shodí, tím se ztrapníš atd. Podvědomí tyto okolnosti pomíjí. Když maloval Dalí své obrazy, jednu dobu ho zavřeli do blázince. Naštěstí ho brzy pustili a tak se teď můžeme z jeho díla těšit. Nemám zábrany ani z toho, půjčit si námět odjinud, pokud mě zaujme, a přizpůsobit ho svému vidění. Tvářit se v dnešním, tak provázaném světě, že všechno, co mě napadne, je pouze a jednoznačně z mojí hlavy, je hloupost. Mého je tak 80 – 90%, zbytek někde uvidím, zaslechnu apod. Často ani nevíte, co vás inspirovalo, ale při práci to z vás tryská a toho je třeba využít. Existuje také kouzelný proutek, který mě dokáže vyrvat námět v půlce práce. Zlobí mě to, ale nic s tím nenadělám. Úplně stačí, když mi při práci zazvoní telefon, nebo zvonek u dveří a námět se mi rozsype na tisíc kousků, které už nikdy neposkládám dohromady. Tahle drobnost stačí, aby atmosféra, v rámci které jsem součástí vznikajícího obrazu a v rámci které jsem do obrazu vtažen, byla nenávratně pryč. Pak jsem obvykle, až dotelefonuji nebo vyvedu návštěvníka, hodně rozzlobený a v duchu strašně sprostý.

Co je Vaším nejtypičtějším námětem? Je vůbec něco, k čemu se pořád vracíte? What is your most typical subject? Is there something that you constantly return to? I don’t really know. One young lady that I respect a lot was once looking at my paintings and said: “If I did not know you, I would say that every one of your paintings was painted by someone else.“ Then I thought for a long time about if it was a good or bad thing. Because it could mean on the one hand being immature and groping around, or on the other it could mean the ability to constantly come up with new worn out subjects. And now, God help me! The most typical subject? You know, I probably do not have a most typical subject. I always do a few paintings on a certain theme and then I turn to something else. I am usually interested in fields in which there is something unknown to me, something unexpected, interesting, fields into which I can put hints, allegory, a question mark. And express it all only through colour and shape. So if I return to something within a subject field, then only to that, I constantly strive to reach new themes and new themes, and with that I want to ingenuously evoke the feeling that I am always forging ahead in my work, even though it is clear to me that it is more or less a circular motion. But that does not worry me so much. I just cannot abide feeling that I am standing still and that I am endlessly repeating myself.

154

Vlastně ani nevím. Jedna mladá dáma, které si velice vážím, si jednou prohlížela mé obrazy a řekla: „Kdybych tě neznala, řekla bych, že každý tvůj obraz maloval někdo jiný.“ A já pak dlouho přemýšlel, jestli je to dobře nebo špatně. Protože to mohlo znamenat nevyzrálost a tápání na straně jedné, na straně druhé taky schopnost přicházet stále s novými neotřepanými náměty. A teď babo raď! Nejtypičtější námět? Víte, že žádný nejtypičtější asi nemám? Vždycky udělám pár obrazů na určité téma a pak se vrhnu jinam. Lákají mě většinou oblasti, ve kterých je pro mě něco neznámého, netušeného, zvláštního, oblasti, do kterých můžu zasadit náznak, alegorii, otazník. A vyjádřit to všechno pouze barvou a tvarem. Takže pokud se k něčemu v rámci námětů vracím, pak jenom k tomu, že se snažím zasáhnout stále nová a nová témata a tím chci naivně vyvolat pocit, že jdu ve své práci pořád dopředu, i když je mi jasné, že je to stejně více méně pohyb v kruhu. Ale to mi až tak nevadí. Jenom nesmím mít pocit, že stojím a že se jenom donekonečna opakuji.

155

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Asters / Astry – 1988 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 45 cm

Among my first painting attempts are flowers, even though at that early stage I felt that this subject would never be the one that I would want to paint in the future.

Mezi moje první malířské pokusy patřily květiny, ačkoliv už tehdy jsem cítil, že zrovna tento námět nebude nikdy tím, co bych chtěl v budoucnu malovat..

Roses / Růže – 1988 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 45 cm

156

157

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

When you paint, do you wish that your paintings will one day hang in the Louvre, Hermitage or in the Metropolitan museum? Do you have these images in your head when you work?

Když malujete, přejete si, aby Vaše obrazy jednou visely v Louvru, Ermitáži nebo v Metropolitním muzeu? Máte při práci tyhle představy?

No. Not in the least. But every time I finish a painting, I tell myself, if they would plead with you, Charlie, from the National Gallery or the Louvre, you could perhaps give them some painting or other.

Ne. Ani v nejmenším. Ale vždycky, když domaluji, říkám si, když tě budou, Kájo, z národní galerie nebo z Louvru moc prosit, tak bys jim mohl nějaký ten obraz dát.

What fascinates you most in the artistic world and what annoys you? What fascinates me, and I really like the word fascinates, is that a painting, in particular your own painting, is a world that is capable of completely engulfing and absorbing you. You create an illusion that has something to say to you and with the help of colours and brush stokes you materialise that illusion. And then you dive into it and you are inside your own universe, which many may laugh at and mock, while others may scorn it and others may even ignore it. But you do not care because it is your affair, and yours only. And when I look at the art work of other artists, and they are works that maybe say nothing to me or that I do not like, I at least attempt to find in them the artist‘s image and the illusion that could perhaps have something to say to me. You know, art throughout history was never some complete society affair but always more of a special interest to a certain group of people. And it is still so today. Many a person grumbles that galleries have low attendance. But has it ever differed from this, in all but a few exceptions? That is why I think that through this viewpoint we must judge art. In such a way a fascination for some art work is always a more or less individual fascination and I always realise this when something speaks or does not speak to me. If it speaks to me and fascinates me I do not then presume that it will fascinate other people as well, and if it does not speak to me, I will never say that it will therefore not speak to or fascinate others. And what annoys me? Nothing. In the art world there is really nothing that annoys me so much that it is worth talking about.

158

Co Vás na výtvarném světě fascinuje a co štve? Fascinuje mě, a to slovo fascinace se mi opravdu líbí, že obraz, a zvláště váš vlastní obraz, je svět, který vás dokáže úplně vtáhnout a pohltit. Vytvoříte si iluzi, která vám něco říká, a pomocí barev a tahů štětce si tu iluzi zhmotníte. A pak se do ní ponoříte a jste uprostřed svého vlastního vesmíru, kterému se mohou mnozí smát a vysmívat, jiní jím opovrhovat a ještě jiní jej třeba ignorovat. Ale vám je to jedno, protože to je vaše, a jenom vaše záležitost. A když se dívám na výtvarná díla jiných autorů, a jsou to díla, která mi třeba nic neříkají nebo se mi nelíbí, tak v nich alespoň hledám tu autorovu představu a iluzi, která by mě mohla oslovit. Víte, výtvarné umění nikdy v historii nebylo nějakou celospolečenskou záležitostí, ale vždy spíše zájmem určité skupiny lidí. A tak je tomu i dneska. Kdekdo žehrá na to, že galerie mají malou návštěvnost. Ale bylo tomu někdy, až na výjimky, jinak? Proto myslím, že přes tento zorný úhel musíme výtvarné umění hodnotit. Tak i fascinace z určitého díla je vždycky fascinací více méně individuální, a to si uvědomuji vždycky, když mě něco osloví nebo neosloví. Pokud osloví a fascinuje, nečekám, že bude nutně fascinovat i ostatní lidi, a neosloví-li, nebudu nikdy tvrdit, že proto nebude oslovovat a fascinovat nikoho jiného. A co mě štve? Nic. Ve výtvarném světě mě opravdu nic neštve tak, že by to stálo za řeč.

159

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

Light seeker / Hledači světla – 1988 Oil on canvas / Olej na plátně – 17 x 17 cm

In winter / V zimě – 1988 Oil on canvas / Olej na plátně – 17 x 17 cm

160

1986–1990

Distant galaxies / Vzdálené galaxie – 1988 Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Isolated settlement / Pasinky – 1988 Oil on canvas / Olej na plátně – 17 x 17 cm

161

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

You appear very balanced. Is your life really that balanced? I am not a particularly complicated person, probably yes, my life is really balanced. How did you come to that conclusion in fact?

Působíte velice vyrovnaně. Je Váš život opravdu tak vyrovnaný? Nejsem příliš komplikovaný člověk, asi ano, můj život je skutečně vyrovnaný. Jak vás to vůbec napadlo?

I watched and listened. What did you spend the most money on with regards to your painting?

Dívám se a poslouchám. Za co jste v souvislosti se svým malováním utratil nejvíce peněz?

My studio.

Za ateliér.

How much?

Kolik?

A lot. A few million. I had to buy a whole house because of the studio and then renovate it all. But it is not accurate to say that I had to. Hold on, put in this way rather that as I desired a calm and comfortable studio, it was better to buy a whole house.

Hodně. Pár milionů. Musel jsem si kvůli ateliéru koupit celý barák a ten pak zrenovovat. Ale slovo musel není přesné. Počkejte, dejte tam raději, pokud jsem chtěl mít klidný a pohodový ateliér, bylo lepší koupit celý dům.

Where?

Kde

In the main square in Vsetín.

Na náměstí ve Vsetíně.

Is it not too noisy there?

Není tam příliš hlučno?

Noisy, not really. It is rather more lively. I need to feel that down below the windows, on the street, life is pulsing. It inspires me, calms me and gives me a pleasant feeling.

Do you often look out of the window? From the studio, almost never. I like to look out of the window when it rains, but only when I am at home. If I am in the studio, I try to use every moment for work. And if it rains behind the studio windows, the smell of linseed oil and turpentine fills the room, on the wall a clock ticks, it is cool. And when I overcome my deadness and light the fire in the fireplace, then the atmosphere is perfect. If the fire place does not start to smoke inside the room and the air is not similar to a boiler room.

162

Hlučno ani ne. Spíš je tam živo. Potřebuji cítit, že tam dole pod okny, na ulici, pulzuje život. Inspiruje mě to, uklidňuje a dává příjemný pocit.

Díváte se často z okna? Z ateliéru skoro vůbec. Dívám se rád z okna pokud prší, ale to když jsem doma. Jsem-li v ateliéru, snažím se využít každou chviličku k práci. A pokud prší za oknem ateliéru, v místnosti voní lněný olej a terpentýn, na stěně mi tikají hodiny, to je potom pohoda. A když překonám svoji zdechlost a zatopím v krbu, pak je atmosféra dokonalá. Pokud krb nezačne kouřit dovnitř a vzduch není jako v kotelně…

163

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

Children playing / Hrající si děti – 1988 Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

164

1986–1990

Meadows / Louky – 1988 Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 45 cm

165

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Do you like fire? I love fire. To make it clear, I am not a pyromaniac but at home in the living room where we have a fireplace about three metres from the television, I often find myself, instead of watching the screen, watching the flames, at length and fixedly, observing how the sturdy unyielding logs gradually become twisting small logs until in the end they become nothing more than a pile of light dust to which it is enough to blow and it is gone. Just like life, no? The dance of those small flames is a beautiful allegory. Goodness, how many directors would break my jaw if they knew that for me gazing into the fire is much more interesting than their blockbuster films.

Máte rád oheň? Oheň miluji. Aby bylo jasno, nejsem pyroman, ale doma v obýváku, kde máme asi tři metry vedle televize krb, se často přistihnu, že místo obrazovky pozoruji dlouho a upřeně plamínky a sleduji, jak se z pevných a nepoddajných polen postupně stávají kroutící se polínka, aby z nich nakonec nezůstalo víc, než hromádka lehoučkého prachu, do kterého stačí fouknout a je pryč. Jako život, že? Tanec těch plamínků, to je nádherná alegorie. Bože, kolik režisérů by mně rozbilo hubu, kdyby věděli, že o moc lepší a zajímavější než jejich milionové filmy je pro mě koukání do ohně.

Jaké máte rád filmy? What films do you like? I like historical films the most, about not only antiquity or the middle ages but also the first half of the last century. Then I like to watch documentary films, travelogues and wildlife films. When it happens, I go to the cinema because in a cinema as opposed to on the television a person lets himself be more affected by the plot and in that way becomes more involved in the film that he is watching.

Nejraději mám filmy historické a nemusí jít jenom o starověk či středověk, ale třeba i první půlku minulého století. Pak se rád podívám na dokumentární filmy, cestopisy a filmy o přírodě. Když mi to vyjde, chodím do kina, protože v kině se člověk oproti televizi přece jenom více nechá zasáhnout dějem a dostává se tak dovnitř toho filmu, který právě sleduje.

Myslíte, že výtvarné umění přežije moderní dobu? Do you think that art will survive the modern times? I do not doubt it! Of course next to television, video, cinema, the internet and virtual technology it may appear old-fashioned and lethargic. In its unchanging, apparent sleepiness, it is the factual permanency which is its power. Moment and thought, all that is captured by an artist in a certain expression is so unmistakable that unless the painting burns down or rots away, its original is impossible to manipulate. Other media may guarantee that only temporarily. And of course a painting is and always will be only the result of human will, a painting in its classical form is not artificially produced by some technological miracle, it is simply in my understanding a virginal reflection of one human will, pure and untouched in that way, over and above what we generally consider to be technical and technological progress. I see the main power of a painting in that.

166

O tom nepochybuji! Jistěže vedle televize, videa, kina, internetu a virtuálních technologií může působit starosvětsky a strnule. V té neměnnosti, zdánlivé ospalosti, ale faktické trvalosti je však jeho síla. Okamžik a myšlenka, to vše zachycené autorem v určitém výrazu, je natolik nezaměnitelné, že pokud obraz neshoří či neshnije, je jeho originál nezmanipulovatelný. To jiná média mohou zaručit jen omezeně. A potom. Obraz je a bude vždycky pouze výsledkem lidské vůle, obraz ve své klasické podobě není vyumělkován žádnými technologickými zázraky, je to prostě v mém chápání panenský odraz jedné lidské vůle, čistý a neposkvrněný tím, co souhrnně považujeme za technický a technologický pokrok. V tom vidím hlavní sílu obrazu.

167

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Hell. The symbol of damnation. Its concrete image does not exist, just the same as hell itself does not exist. If we disregard fairy tales and devils tending a fire under a cauldron in which sinners are boiled. Hell and heaven we build all our lives by ourselves with every one of our actions and decisions. We live through hell and heaven in our consciousness when we end our wanderings on this Earth.

Peklo. Symbol zatracení. Jeho konkrétní představa neexistuje, jako samo peklo neexistuje. Pomineme-li pohádky a čerty přikládající pod kotle v nichž se vaří hříšníci. Peklo a nebe si budujeme celý život sami každým svým činem a rozhodnutím. Peklo a nebe si prožijeme ve svém svědomí, až budeme naši pouť po této Zemi končit.

Into hell / Do pekla – 1988 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 100 cm

168

169

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

How did the year that you spent painting affect your soul? I always ask myself, when starting something new, if I am a fool and if it would not be better to stay with something that I am successful at. I started painting very slowly and I would say quite cautiously. I actually painted from 1986 to 1991, then I was absorbed by other work for a few years and I returned to painting in 1999. Since then I maintain, using sports terminology, a regular performance, that is about one painting every 2 to 3 weeks. But during the time that I was painting as well as during the time that I abstained from painting, art gave me the ability to see things around me with different eyes. Kinder. And maybe I have learned greater humility because when you paint something, it forces you to look at the core. And then you realise that everything has a variety of secrets hidden under the outer skin. Only a few things in the world exist on a single level, and only when a person desires can he be successful at delving deeper and deeper into unsuspected worlds and dimensions. And what things! Even among people you find hidden and unexpected corners. Try occasionally to play the fool in life and you will see what you may find, as some people drop their guard in front of you.

Jak poznamenaly roky, po které malujete, Vaši duši? Vždycky si říkáte, pouštíte-li se do něčeho nového, nejste-li blázen a nebylo-li by lepší zůstat u toho, co už se vám nějak daří. Já se do malování pouštěl hodně pomalu a řekl bych nesměle. Maloval jsem vlastně od roku 1986 do roku 1991, pak mě pohltila na pár let jiná práce a k malování jsem se vrátil v roce 1999. Od té doby si udržuji, řečeno sportovní terminologií, stálou výkonnost, tj. asi jeden obraz za 14 dnů až 3 týdny. Ale jak po dobu, kdy jsem maloval, tak po dobu, kdy jsem od malování abstinoval, mě výtvarné umění dalo schopnost vidět věci kolem sebe jinýma očima. Laskavějšíma. A možná jsem se naučil více pokoře, protože když něco malujete, nutí vás to kouknout se tomu pod sukně. A při tom zjistíte, že každá věc má za vnější slupkou ukrytá nejrůznější tajemství. Jen málo věcí na světě je pouze prvoplánových, jenom když člověk chce, může se mu dařit odkrývat další a další netušené světy a rozměry. A co jenom věci! I mezi lidmi objevíte skrytých a netušených zákoutí. Zkuste si někdy v životě zahrát roli hlupáka a uvidíte, co zjistíte, když někteří lidé ztratí před vámi ostražitost a zábrany.

Hrajete roli hlupáka často? Do you often play the role of the fool? If I am not a real fool, which is particularly difficult for me alone to judge, then I sometimes play the role. Not that I slobber and childishly gesticulate but it is enough if you simply hold yourself back a lot and indifferently shrug your shoulders over everything. Until the so-called strong personalities stop taking you seriously, then you can see their core without problem.

170

Pokud nejsem blb opravdu, což je těžké zejména mně samému posoudit, tak si ji občas zahraji. Ne, že bych slintal a infantilně gestikuloval, ale úplně stačí, když se držíte hodně zpátky a rozpačitě krčíte nad vším rameny. Až vás přestanou brát tzv. silné osobnosti vážně, pak se jim můžete v klidu podívat pod ty sukně.

171

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

To nature / K přírodě – 1988

Glaucoma / Zelený zákal – 1988

From Africa / Z Afriky – 1988

Space between the planets / Průhled planetami – 1988

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

172

173

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Do you take photographs? And do photography and painting have a lot in common? I only rarely take photographs, I capture video more often. And how much do photography and painting have in common? Not much. You often read that in schools where they teach artistic photography they will try to convince you that they have a lot in common… I think that both are about something different. Documentary photography should reflect reality as precisely as possible, artistic photography should capture the exceptional, seize the essence and express it in a shortcut, at least that is what I feel. With photography however the quality of your technology is always an important factor, as well as how you are capable of working with it. And that is about something completely distinct from painting. So if I am to summarise it, a painter, especially an artistic photographer must have a good eye, intuition and a rich imagination. Everything else is, in my opinion, difficult to draw a comparison with.

Fotografujete? A má fotografie a malířství hodně společného? Fotografuji málo, víc natáčím. A kolik má společného fotografie a malířství? Ne moc. Obvykle se dočtete, že hodně, na školách, kde se učí umělecká fotografie vám budou taky asi tvrdit, že hodně…. Já myslím, že obojí je o něčem jiném. Dokumentární fotografie by měla co nejpřesněji zachytit zobrazovanou skutečnost, umělecká fotografie zase zachytit mimořádné, vyhmátnout podstatu a vyjádřit ji zkratkou, alespoň já to tak cítím. U fotografie je vždycky ovšem důležité, jak kvalitní máte techniku a jak s ní umíte pracovat. A to už je úplně o něčem jiném než o malířství. Takže mám-li to shrnout, jak malíř, tak zejména umělecký fotograf musí mít dobré oko, intuici a bohatou představivost. Všechno ostatní už je, podle mého mínění, těžko srovnávatelné.

Chodíte na výstavy fotografií? Do you visit photographic exhibitions?

Ano. Ale přece jen méně než na výstavy klasických obrazů, myslím tím především oleje.

Yes. But less frequently than exhibitions of classic paintings, in particular oils.

174

175

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

In the mountains / V horách – 1988 Oil on canvas / Olej na plátně – 33 x 45 cm

A memory of old stories, old tales. Many have already disappeared, many have faded out, some still exist. Tales about long-gone people and long-gone stories. Heroes lost from memory. Even our stories will fade and disappear. But to be able to fade and disappear, they must first exist. Vzpomínka na dávné příběhy, dávné pohádky. Mnohé už zapadly, mnohé se vytrácí, některé existují. Pohádky o dávných lidech a dávných příbězích. Hrdinové vytroušení z pamětí. I naše příběhy vyblednou a zmizí. Ale aby mohly vyblednout a zmizet, musí nejdříve nějaké být.

Falconer / Sokolníci – 1988 Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 60 cm

176

177

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

Before evening / Před večerem – 1988 Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 60 cm

178

1986–1990

Bound energy / Spoutaná energie – 1988 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 80 cm

179

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Conspirator / Spiklenci – 1988

Blown away moments / Odváté chvíle – 1988

Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 45 cm

Oil on canvas / Olej na plátně – 50 x 50 cm

180

181

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

The impatience of the spirit urges us on. Those who defend their inner peace and composure during the run, will discover tranquillity in their deepest core; they will find their own true self, a peaceful spiritual state, and be capable of standing tall amongst the ceaseless movement of time.

Netrpělivost ducha nás žene dopředu a dál. Kdo si při tom běhu uhájí vnitřní klid a rozvahu, nalezne v nejhlubším nitru zklidnění, nalezne své já, svůj pokojný stav duše schopný postavit se nespoutané pohyblivosti času..

Time / Čas – 1988 Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

182

183

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

One of my first paintings. Antiquity. The cradle of our philosophy, cradle of our contemporary life. So close yet so far. Jeden z mých prvních obrazů. Antika. Kolébka naší filozofie, kolébka našeho současného života. Tak blízká a přece tak vzdálená. .

Memories of antiquity / Antické vzpomínky – 1988 Oil on canvas / Olej na plátně – 100 x 90 cm

184

185

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Solar system / Sluneční soustava – 1989

In an old workshop / Ve staré dílně – 1988

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

186

Blossoms / Květy – 1988

Fundamental cell / Kmenové buňky – 1988

Oil on canvas / Olej na plátně – 20 x 20 cm

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

187

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

A prayer for the fisherman / Modlitba za rybáře – 1989 Oil on canvas / Olej na plátně – 25 x 25 cm

188

Budding / Klíčení – 1989 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 80 cm

189

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Sunshade / Slunečník – 1989

Seafarer I / Mořeplavci I – 1989

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

190

Surf / Surfy – 1989

In the harbour / V přístavu – 1989

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

191

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

Space / Prostor – 1989 Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Me, the human / Já člověk – 1989 Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

192

1986–1990

Reflection / Zrcadlení – 1989 Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Clock ticking / Tikání času – 1989 Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

193

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

You say classical. And what about modern art? Modern art is a very broad term, that I have tried and failed to find a suitable, single-sentence generalisation for. An artist‘s excrement in the middle of a gallery, spilt nails, colour spilt on the floor, leaves swept into the corner of an exhibition hall, a canvas painted black and framed in white etc. etc. I do not consider this to be art at all, it is the poverty of the soul, the attempt to shock, to make yourself visible. I do not see anything else behind it. Maybe it is the poverty of my soul, but am I to pretend that I understand it, when I do not? And when it has nothing to say to me? God forbid, let such works continue to be created by artists that derive pleasure from it and find fulfilment in it (what a tongue-twister that is, eh?), but I am convinced that they are just farts into the darkness, short-term nonsense that will quickly disappear. However, what is modern art and what is not? Pop-art for example, speaks to me a lot. Impressionism? I love it. Surrealism? That fascinates me be it in literature or in fine art. So you see. It is impossible to answer your question simply, we would have to discuss the matter for a great length of time and in the end the conclusion would not be straightforward.

Říkáte klasických. A co moderní umění? Moderní umění je tak široký pojem, že marně hledám jeho zobecnění do jedné věty. Lejno autora uprostřed galerie, rozsypané hřebíky, barva rozlitá po podlaze, listí nametené v rohu výstavní síně, plátno natřené načerno a zarámované bílým rámem atd. atd. to vůbec nepovažuji za umění, to je chudoba ducha, snaha šokovat, zviditelnit se. Nic víc za tím nevidím. Možná je to chudoba mého ducha, ale přece se nebudu tvářit, že tomu rozumím, když tomu nerozumím? A když mi to nic neříká? Chraň bůh, ať taková díla někteří umělci vytvářejí dál, činí-li jim to potěšení a naplňuje-li je to (to je jazykolam, co?), ale já jsem přesvědčený, že jsou to jen prdy do tmy, krátkodobé voloviny, které rychle zapadnou. Jenže, co je moderní umění a co ne? Takový pop-art, ten mě oslovuje hodně. Impresionismus? Ten miluji. Surrealismus? Ten mě fascinuje, ať už v literatuře či ve výtvarném umění. Tak vidíte. Na tuhle Vaši otázku nejde jednoznačně odpovědět, to bychom museli probírat hodně dlouho a nakonec by vyznění stejně nebylo jednoznačné.

Jak Vás vidí vaše děti? How do your children see you? Definitely not as a painter. They know that I paint, but to annoy them with it and for them to search for my paintings, no. I hope that they see me as a dad that loves them very much and who feels best when he is with them.

Určitě ne jako malíře. Vědí, že něco maluji, ale že bych je tím obtěžoval a oni se po mém malování nějak pídili, to ne. Doufám, že mě vidí jako taťku, který je má hrozně rád a nejlíp na světě je mu právě tehdy, když je s nimi.

Máte rád společnost? Vzhledem k tomu, že jste ředitel školy, předpokládám, že ano. Do you like company? With regards to you being the head of a school, I presume yes. You presume wrongly. I definitely do not avoid company, but at the same time I do not seek it out. And that is because every day there are many people around me and I always have to sort something out, take a stance and have an opinion about something, especially as I pointedly look for solitude. My disposition is to be an introvert even though in the last fifteen years, thanks to my work, I have had no choice but to act as a typical extrovert. That is the reason why I am able to enjoy solitude so much. You see, and here is one of the reasons why I paint.

194

Předpokládáte úplně špatně. Určitě se společnosti nevyhýbám, ale ani ji nevyhledávám. A právě proto, že mě každý den obklopuje spousta lidí a pořád musím něco řešit, k něčemu zaujímat stanoviska a postoje, právě proto cíleně vyhledávám samotu. Založením jsem introvert, i když posledních patnáct let mi vzhledem k mé práci nezbývá než se chovat typicky extrovertně. Právě proto si dokážu té samoty tak báječně užít. Vidíte, a tady máte jednu z příčin, proč maluji.

195

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Current / Proud – 1989

Science / Věda – 1989

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Space-time / Časoprostor – 1989 Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

196

Blown away time / Odvátý čas – 1989

In bronze / V bronzu – 1989

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Below the surface / Pod hladinou – 1989

To the people / K lidem – 1989

Variation / Variace – 1989

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

197

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

One day when you have sold all your paintings, let‘s say that you will be rich and famous, but how will you deal with the jealousy that is so typical in our society?

Až jednou všechny obrazy rozprodáte, řekněme, že budete bohatým a slavným, ale co naděláte se závistí, tak typickou pro naši společnost?

Jealousy is not a totally Czech problem, I do not believe that, it is all around the world. Only us with our typical Czech approach pour all the social waste onto our own heads and scream at the world that we Czechs are jealous people, poor, envious and that we steal. Let everyone know! Nonsense. There is a little more of some negative things, a little less of others. But we are fairly average within the world. Without trying to make myself appear better than I am, I am an entirely selfless person and I am truly happy with the successes of any other person, even if the success of this other would complicate my own situation. I cannot remember having been envious of something somebody had. More often I feel sorry for other people when I see how much they have tried without success. What happen to me, are situations in which somebody is successful and this motivates me so much that I set off to do the same thing and want to be better, to reach further and higher. That, yes. That happens to me, but that has nothing to do with jealousy. You know, every jealous person ends up the same way as the fool who was jealous of his neighbour‘s funeral, and fretted and worried whether his was going to be worse, until he decided to simulate his own death, just to see whether as many people would come to his funeral. And when fewer came, he was so angry that he had a heart attack. Had he not been jealous, he could have been running around the world perhaps to this day. From all this comes that jealousy which in the end only ever harms the jealous person himself, and good for him if he is a fool.

Závist není výhradně česká záležitost, tomu nevěřte, je po celém světě. Jenom my v typickém českém přístupu lijeme všechny ty společenské splašky sami sobě na hlavu a křičíme do světa, že my Češi jsme závistiví, chudí, nepřejícní a že krademe. Ať to každý ví! Blbost. Něčeho negativního je u nás víc, něčeho míň. Ale jsme ve světovém průměru. Aniž bych se dělal lepším než jsem, já jsem absolutně přející člověk a opravdu se raduji z úspěchu kohokoliv, i když mi ten úspěch někoho jiného může třeba zkomplikovat situaci. Já se nepamatuji, že bych někdy někomu něco záviděl. Spíš mi bývá některých lidí líto, když vidím, jak se hrozně snažili, a ono jim to nevyšlo. Co se mi stává, to jsou situace, kdy se někomu něco podaří a mě to tak velice motivuje, že se do stejné věci pustím taky a chci v tom být lepší, dotáhnout to dál a výš. To jo. To se mi stává, ale to nemá se závistí nic společného. Víte, on každý závistivec nakonec dopadne jako ten hlupák, který záviděl sousedovi pohřeb, a tak se užíral tím, aby ho neměl jednou horší, až se rozhodl simulovat svoji smrt, jenom aby věděl, jestli mu přijde na pohřeb taky tolik lidí. A když jich přišlo míň, tak ho ze zlosti opravdu klepla pepka. Kdyby nebyl závistivý, mohl běhat po světě třeba ještě dnes. Z toho všeho vyplývá, že závist v konečném důsledku uškodí vždycky jenom závistivci samému a dobře mu tak, když je blbej.

Ale já nevěřím, že někdo může být úplně bez schopnosti závidět. But I do not believe that somebody can have the ability to live completely without jealousy. If it is really an ability, I would call it more a deformation. You cannot take what I say so literally. For example, when I was still very young, I was not only jealous of every guy that had a prettier girl than me, but I did all I could to get her myself. But there were so many beautiful girls that I would have had to clone myself to be able to keep up with it all, so at some point I reached the point of change and I no longer occupied myself with the problem of beautiful women. I mean that I pushed jealousy away, and now I always tell myself, just as an aside, when I see some pretty couple, yeah boy, you really tried, you did not underestimate it. And when the couple is not so pretty, I tell myself, yeah boy, you messed it up. I do not intend by this that he was left with some gorgon because girls are not all beautiful, only that with some people it takes a little longer to find and develop the beauty, while with others it occurs naturally. Nonsense such as a girl‘s eyes being the deepest wells and her hands being the most delicate handiwork, any simpleton can whisper over a glass of wine, but to motivate that girl so that she presents herself nicely, smartens up and dresses up, and at the same time to ensure that she does not have a clue that you are motivating her, that is a skill.

198

Že by to byla zrovna schopnost, já bych řekl spíše deformace. Nemůžete brát to, co říkám, zase až tak doslovně. Například když jsem byl ještě hodně mladý, tak jsem každému chlapovi, který měl hezčí holku než zrovna já, nejen záviděl, já hned dělal všechno proto, abych si ji shrábl pro sebe. Jenže těch krásných holek bylo tolik, že bych se musel naklonovat, abych to všechno zvládl, a tak jsem v určité době dospěl k bodu zvratu, a už se tím problémem krásných žen až tak nezabývám. Myslím tím, že závist jsem vytlačil a teď si řeknu vždycky jen tak mimochodem, když vidím nějaký hezký párek, jo hochu, ty sis dal záležet, ty jsi to nepodcenil. A když ten párek není zas až tak hezký, tak si řeknu, jo hochu, ty jsi to zbabral. Tím nechci říct, že na něj zbyla nějaká příšera, protože holky jsou všechny krásné, jen u některé dá více práce tu krásu najít a rozvinout, u jiné to je dáno samo od sebe. Takové ty blbosti, že oči určité dívky jsou nejhlubší studny a jejich ruce nejjemnější řemeslná práce, to umí nad vínkem šeptat každý balík, ale motivovat tu svoji holku, aby se hezky nalíčila, upravila a oblékla, a aby navíc vůbec netušila, že ji motivujete, to je kumšt.

199

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

First love / První láska – 1989

Anger / Zloba – 1989

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

200

Ecology / Ekologie – 1989

Feeling / Pocit – 1989

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

201

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Are you a racist?

Jste rasista?

Pray tell. How did you come to this?

No tohle. Jak jste na to přišla?

I am not telling you, I am asking.

Já to netvrdím, já se na to ptám.

Oh, well. I was wondering. Of course I am not a racist, I can prove it only in that the moment the sun comes out I am immediately lying in its rays to make my skin darker and darker and darker. And often I am amused when some human specimen, with skin peeling, and eventually black as asphalt, screams out that he simply cannot stand the blacks, meaning the Gypsies, Negroes, Arabs, and often even yellow Japanese and Chinese. These people seem to me like sportsmen in the Olympics who claim that they hate Olympic victory and yet still strive for Olympic victory. Racism still exists here under the surface. Even inside me. For example not so long ago some little girl told me that a certain boy constantly calls her, though she does not like him, and this did not seem so strange to me, but when she said that he is a Negro, then it made me uncomfortable. And when she continued that she would perhaps try going out with him, it shocked me, I simply could not understand it. Some time ago I wandered the streets of New York and when I saw the thousands, and hundreds of thousands, of mixed-race couples, it suddenly seemed impossible to understand that I had something against such a natural thing. But when I turn it around, were my daughter to bring home her partner to introduce him and he was of a different race, yet again I would be on the ropes. But it will somehow shake into place in our little world.

202

A ták. Já už myslel. Samozřejmě nejsem rasista, což můžu dokázat už tím, že jen když trochu vysvitne sluníčko, už se v jeho paprscích válím, aby má kůže byla tmavší a tmavší a tmavší. A obvykle mě pobaví, když nějaký lidský exemplář šestkrát sloupaný ze spálené kůže a konečně tmavý jak asfalt vykřikuje, že prostě ty černé nemůže ani cítit a myslí tím cikány, černochy, araby a kolikrát i žluté Japonce a Číňany. Tihle lidi mi připadají jak sportovci na olympiádě, kteří tvrdí, že olympijské vítěze prostě nesnáší a přitom sami usilují o olympijské vítězství. I když on v našem prostředí rasismus tak nějak pod pokličkou existuje. I ve mně. Například onehdy mi jedno hezké mladé děvče řeklo, že jí pořád volá určitý kluk, který se jí docela líbí, což mi nepřišlo tak divné, ale když mi řekla, že je to černoch, tak to mě vyvedlo z míry. A když ještě dodala, že by s ním možná jako zkusila chodit, tak to už mě šokovalo, prostě jsem to nedokázal pochopit. A za nějaký čas jsem bloumal ulicemi v New Yorku a když jsem viděl ty tisíce a statisíce různobarevných párů, najednou mi přišlo nepochopitelné, že jsem měl něco proti tak přirozené věci. Ale když to znova otočím, kdyby mi moje dcera jako svého partnera přišla představit někoho z jiné rasy, tak jsem zase v koncích. Ale ono už se to na tom našem malinkém světě nějak utřepe.

203

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Nest / Hnízda – 1989 Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Even though in interviews I often state that I do not have a typical theme, there does exist something that runs through my work from the beginning to the end. I do not like sharp edges and that is probably why from the start, my early work was dominated by images of balls, followed by eggs, as the creative embryo of the universe, as a stream of energy, as a cosmic picture of unity, beginning, creation and karma, as it was for that matter understood in ancient China, India, Greece or Rome, before this symbol was destroyed by the Christians.

Ačkoliv v rozhovorech často tvrdím, že nemám nejtypičtější námět, přece jen existuje něco, co mým dílem od počátku až dodnes prochází. Je to vejce. Ne vejce slepičí, kachní či pštrosí, ale vejce jako symbol začátku i konce. Nemám rád ostré hrany, i proto možná nejdříve, v počátcích mé tvorby, dominovala koule, následně pak vejce, jako tvůrčí zárodek universa, jako pramen energie, jako kosmický obraz jednoty, počátku, stvoření i karmy, jak ho ostatně chápali ve staré Číně, Indii, Řecku či Římě, než tento symbol křesťané vymýtili.

Gymnast / Cvičenec – 1989 Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

204

205

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

But the world is surely big, not small You would be surprised. It is one little front garden. And you see, this again is connected to jealousy. Some time ago I crammed a number of business trips into a six month period, initially travelling to England, then USA, Germany, Spain, France and Greece. And in Spain and even in France I was on my last legs, as you say, and I felt tired, exhausted and was really looking forward to being home. And on the first day back home I went to work and my colleague said to me: “You travel so much – I‘d also like that…, lucky you…“ And I saw that she had no clue that you can have enough of all the travelling because you are not travelling as a tourist but are dragging so many responsibilities on your back and all the time you have to be on your guard and take care of other people, in my case the students that travelled with me. And in the words “you travel so much“ you feel envy and you tell yourself, well this envy, girl, is completely out of place. But you did not ask about that. Why does the world seem to me as a front garden, to complete the previous thought. I have travelled quite extensively already. From America through Europe, Africa, Asia all the way to Australia and with today‘s technological amenities, everywhere is close, only a few hours more or less. And the people are exactly the same everywhere, probably the only difference being the colour of the skin, as we discussed before, and some variation of environment and weather.

Svět je přece velký, určitě ne malinký To byste se divila. Je to jeden malý dvorek. A vidíte, zase to souvisí s tou závistí. Před nějakým časem se mi nakupily pracovní cesty do necelých šesti měsíců a já musel objet nejdříve Anglii, pak USA, pak Německo a poté Španělsko s Francií a Řecko. A v tom Španělsku a nakonec i ve Francii jsem už mlel, jak se říká, z posledního, a cítil jsem se vyčerpaný, unavený a hrozně moc jsem se těšil domů. A jen co jsem přišel první den doma do práce, kolegyně mi řekla: „Ty si cestuješ - to bych taky ráda…, ty se máš…“ A já poznal, že ona vůbec nic netuší o tom, že můžete mít všeho toho cestování až po krk, protože jste zrovna necestoval jako turista, ale vlekl na zádech spoustu zodpovědnosti a celou tu dobu musel být ve střehu a odpovídat za druhé lidi, v mém případě za studenty, co cestovali se mnou. A za těmi slovy „ty si cestuješ“ cítíte závist a říkáte si, tak tahle závist, ta je, děvenko, úplně vedle. Ale na to jste se neptala. Proč mi ten svět připadá jako dvorek, ať dokončím předcházející myšlenku. Už jsem toho procestoval dost, Od Ameriky přes Evropu, Afriku, Asii až do Austrálie a při dnešních technických vymoženostech je všude kousek, jen o pár hodin víc či míň. A lidi, ti jsou všude úplně stejní, jediný rozdíl je snad jenom ta barva kůže, jak jsme o ní mluvili před chvílí, a malinko odlišné prostředí a počasí.

Ukradl jste někdy něco? Have you ever stolen anything? Jesus, but I steal all the time. I often read some clever thought somewhere, and then I present it as my own. Do you actually think that all the wisdom I laboriously force out of me is from my own head?

Ježíši, vždyť já kradu pořád. Někde si přečtu nějakou chytrou myšlenku a pak ji vydávám za svoji vlastní. Copak myslíte, že ty moudrosti, které tady ze sebe lopotně soukám, jsou z mé vlastní hlavy?

Nevím I do not know Tak vidíte. So you see.

206

207

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Cradle / Kolébka – 1989

Journey in space / Cesta v prostoru – 1989

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Coltsfoot / Podběl – 1989

Live water / Živá voda – 1989

In the bay / V zálivu – 1989

Flowers from the mountains / Kytice z hor – 1989

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

208

Under a cap I / Pod čepicí I – 1989

Civilisation / Civilizace – 1989

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

209

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Why is it that in your paintings there is a lack of sex? That is a good question. Really. Only that I do not have any intelligent answer, no matter how much I think. Probably I am shy to paint sex, which could be thanks to the fact that I am still a painting virgin and I can become excited by the idea that when I paint it for the first time, that will be really something! Even though I do not know how it will be, or how it will happen and what it actually contains, yet imagination is sometimes much better than reality itself. But now seriously. I do not paint sex in its nakedness because I live in a school environment, where there are two completely opposite groups of people. On the one side asexual teachers, as most students see them, and on the other sexually greedy students, as they are seen by the teachers. And because these two groups form a framework in which I exist, my painting by itself heads philosophically to somewhere in the middle, whether I want it to or not. And maybe there is a worry in it that were I to go ahead and paint sex in all its generosity and brutality, then somehow I would swing the environment that I live in and for which I am responsible to some extent, too much. And I like stability. And what is sex actually? Is it a pair of barrels full of shit exchanging genetic information, as somebody once pleasantly described it, or two beautiful beings submersed in nirvana valuing commonness above heavenliness?

Proč ve Vašich obrazech chybí více sexu? A to je dobrá otázka. Vážně. Akorát na ni nemám žádnou inteligentní odpověď, ať přemýšlím, jak přemýšlím. Asi se stydím malovat sex, což může být tím, že jsem vlastně díky tomu pořád malířský panic a můžu se vzrušovat představou, že až to poprvé natvrdo namaluji, to bude! Sice nevím jak to bude, a jak to půjde a co to vlastně obnáší, ale představa je někdy přece, co někdy, často, mnohem lepší, než skutečnost sama. Ale teď vážně. Sex ve své nahotě nemaluji proto, že žiji ve školském prostředí, kde jsou dvě docela odlišné skupiny lidí. Na jedné straně bezpohlavní učitelé, jak je vidí většina studentů, na druhé straně sexem nenasytní studenti, jak je vidí učitelé. A protože tyhle dvě skupiny vytváří rámec, v kterém se pohybuji, směřuje to mé malování samo od sebe někam filozoficky do středu, ať chci nebo nechci. A možná je v tom i obava z toho, že kdybych se rozmáchl a namaloval sex v celé jeho laskavosti i brutalitě, tak bych nějak to prostředí, ve kterém žiji a za které do jisté míry odpovídám, příliš rozhoupal. A já mám rád stabilitu. A co je vlastně sex? Jsou to dva sudy sraček, předávající si genetickou informaci, jak někdo někde hezky vyjádřil, nebo dvě nádherné bytosti ponořené v nirváně povyšující běžnost na božskost?

To the bride / Za nevěstou – 1989 Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 45 cm

210

211

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Bird‘s bedroom / Ložnice ptáků – 1989 Oil on canvas / Olej na plátně – 25 x 25 cm

In my early paintings I used to search for the landscape of my dreams on my canvas. Mountains, birds, eggs, tree stumps, blue sky…

Ve svých obrazech z počátku své tvorby jsem na plátně hledal krajiny svých snů. Hory, ptáky, vejce, pařezy, modrou oblohu...

Safe nest / Bezpečné hnízdo – 1989 Oil on canvas / Olej na plátně – 25 x 25 cm

212

213

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Are you a believer?

Jste věřící?

How nicely it follows sex, right? Of course I am a believer. Every person is a believer, even if he will not admit it to you. The only question is, what he believes in. Some in God, others in themselves, others in eternal damnation, others in drugs, others in their boss at work …

Jak nám to hezky navazuje na ten sex, že? Jistěže jsem věřící. Každý člověk je věřící, i když vám to nepřizná. Otázkou je jenom to, čemu věří. Někdo bohu, jiný sobě, další věčnému zatracení, další drogám, další šéfovi v práci …

If you mean in God, rather than in the true sense of the word, I do not believe in God. I believe in order however, in the principle that created the rules that bind everything around us and in us, that according to me could not have come about just like that, as is alleged by orthodox materialists. Accidentally, through a long development based on natural selection and the survival of the fittest. When I was a boy, my father made sure that I went to church. He was probably a believer more than me, even though he was similarly fifty-fifty, but he could not go to church himself because he would have lost his job. Church was not forgiven during Communism. In the church I liked the organ and candles most, and occasionally even the priest‘s words. But I really did not like the nonsense rituals, fawning towards something, of which even the priests did not have a concrete idea. Driving down the personality and encouraging the herd principle, that is probably what drove me away from being a true believer. Nevertheless, I sometimes go to church, usually when I am travelling. But not as food for the soul, more like theatre, that sometimes brings me to deeper thoughts than those which appear in ordinary life. After all as Erasmus of Rotterdam writes in his book ‚Praise to insanity‘, it is important to understand that priests and theologists often arbitrarily and according to themselves interpret the deepest secrets of creation, life and the organisation of the world. He even says that you would not find better comedians than monks anywhere in the world! And I always keep this in mind, and every word uttered in churches I carefully weigh and filter through my own view of the world.

Máte-li na mysli boha, tak v boha v pravém slova smyslu nevěřím. Věřím ale v řád, v princip, který všemu kolem nás a v nás dal pravidla, která podle mě nemohla vzniknout jenom tak, jak tvrdí ortodoxní materialisté. Náhodně, dlouhým vývojem založeným na přirozeném výběru a právu silnějšího. Když jsem byl kluk, dbal otec na to, abych chodil do kostela. On byl asi věřící víc než já, i když taky jen tak napůl, ale sám do kostela chodit nemohl, protože by přišel o místo. Kostel se za komunistů nepromíjel. V tom kostele se mi nejvíce líbily varhany a svíčky, dokonce někdy i ty řeči kněze. Ale hrozně mi vadily nesmyslné rituály, poklonkování něčemu, o čem ani ti kněží neměli konkrétní představu. Ubíjení osobnosti a stádový princip, ten mě asi od toho, abych se stal řádným věřícím, odvedl. Nicméně, občas si do kostela zajdu, zpravidla, když jsem na cestách. Ale ne jako za potravou duše, spíš jako na divadlo, které mě občas přivede na hlubší myšlenky než nás napadají v běžném životě. Vždyť jak Erasmus Rotterdamský píše ve své knize Chvála bláznivosti, je třeba vnímat to, že knězi a teologové častokrát zcela libovolně a po svém vykládali a vykládají nejhlubší tajemství stvoření, života a uspořádání světa. Dokonce říká, že na celém světě bys nenašel lepší komedianty, než jsou mniši! A tohle mám vždycky na paměti, a každé slovo pronesené v kostelech bedlivě vážím a prosívám svým pohledem na svět.

214

215

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

What do you think of property, what do you say to large property differences between people? I think that Komenský once wrote somewhere that property gained by honest work deserves admiration and respect. Communists denied this belief with their nonsensical philosophy and put it into an absurd position thanks to its fulfilment. During the Communist days nobody had the chance to put aside any large property, and when somebody did, they often stole it. Even today many people still entertain the conviction that rich people are thieves and poor are the men of honour. I hope that more and more the idea that the rich are honest and capable and the poor are either incapable or are unlucky, will win out. It is always only a thing of the social consensus, how much the rich would be willing to let their money go, so that even the poor could live in decent standards, and that they would have the opportunity with diligence, ideas and luck to fight out their own way among the rich. If the poor want to take more of the money than is acceptable, not only our, but every society would end up in the back part of the body. I am looking forward to a time when order will exist again here, within which the father will hand over the firm, farm, business, bank or laundry to his son or daughter, and they would maintain the continuity and would hand everything over, all that they took care of with the great care of a proper farmer that which they managed, to the next generation. And if a son occasionally wrote off the inheritance and obligation in pubs and betting offices, why not. But if the majority fulfilled this principle, I mean the continuity of inheritance, then more people would live happily. And if people lived better, they would be forced to travel, learn languages, educate and cultivate themselves. They would avoid such embarrassments as the one that I experienced sometime straight after the fall of Communism in 1991, when I travelled to London. At an official banquet, to which I was accompanied by the mayor of one of the London districts, all weighed down by gold chains, somebody asked me in front of a full ballroom of secretaries of state, adjutants and their wives, how satisfied I was with my accommodation. I answered in my imperfect English, that I was enjoying myself, that I was staying in a beautiful bordello on the outskirts of London. The word hotel can be pronounced like this and like that. And unfortunately I pronounced it wrongly. But one gentleman told me the next morning. It was the one who on behalf of the mayor paid for my accommodation and food from the European Union. With this I want to say that the next generations would not have to be partially educated in languages and so on, and that I wish it to them. And I see a clear connection. So make it work, there is a need for intelligent, successful and rich people. Because the richer the people, the more successful and rich the society, and the more resources and possibilities for the lives and education of children and youths. On the other hand – the fact that somebody owns tens of millions, still does not mean that he cannot feel poor as a person. The direct rule of proportion does not stand for anything in life, within which more money would automatically mean more luck, freedom and personal comfort.

216

Jak se díváte na majetek, co říkáte na velké majetkové rozdíly mezi lidmi? Myslím, že Komenský někde napsal, že majetek získaný poctivou prací je hoden obdivu a úcty. Komunisté tuhle tezi svou nesmyslnou filozofií popřeli a ještě ji jejím naplňováním dostali do absurdního postavení. Nikdo neměl za komunistů šanci bůhvíjak velký majetek nastřádat, a kdo jej nastřádal, často si ho nakradl. Dnes ještě pořád přežívá u spousty lidí přesvědčení, že bohatí jsou zloději a chudí poctivci. Čím dál víc ale bude, doufám, vítězit představa, že bohatí jsou poctiví a schopní, chudí jsou buď neschopní nebo mají smůlu. Je vždycky pouze věcí společenského konsenzu, kolik bohatí budou ochotni pustit ze svého koláče, aby i ti chudí mohli žít na slušné úrovni, a aby měli možnost při píli, nápadech a štěstí vybojovat svoji cestu mezi bohaté. Budou-li chtít ti chudí loupat z koláče víc, než bude únosné, nejen naše, ale každá společnost skončí v zadní části lidského těla. Těším se, až u nás znovu zavládne řád, v rámci kterého bude otec předávat firmu, statek, obchod, banku nebo čistírnu zase svému synovi či dceři, a ti zachovají kontinuitu a předají vše, co s péčí řádného hospodáře spravovali a rozmnožovali, zase další generaci. A jestli nějaký synek občas dědictví a závazek rozpustí v hospodách a sázkových kancelářích, proč ne. Ale pokud většina tenhle princip naplní, myslím kontinuální předávání a zvelebování, pak se bude žít stále více lidem lépe. A budou-li se mít lidé lépe, budou taky nuceni cestovat, učit se jazyky, vzdělávat se a kultivovat se. Vyhnou se pak takovým trapasům, který se mi stal někdy těsně po pádu komunistů v roce 1991, kdy jsem cestoval do Londýna. Na oficiálním banketu, na který mě provázela paní starostka jedné části Londýna, celá ověšená zlatými řetězy, se mě před celým sálem tajemníků, pobočníků a jejich manželek někdo zeptal, jak jsem spokojen s ubytováním. Já odpověděl svojí nedokonalou angličtinou, že se mám báječně, že bydlím v krásném bordelu na předměstí Londýna. Ono totiž slovo hotel se dá vyslovit tak i tak. A já ho vyslovil bohužel špatně. Ale to mi řekl jeden džentlmen až druhý den ráno. Byl to ten, který mi jménem paní starostky ubytování a stravu z peněz Evropské unie hradil. Chci tím říct, že další generace už by nemusely být jazykově i jinak polovzdělané, a že jim to přeji. A souvislost zde vidím jasnou. Aby to šlo, je potřeba inteligentních, úspěšných a bohatých lidí. Protože čím bohatší lidé, tím úspěšnější a bohatší společnost, tím více prostředků a možností pro život a vzdělání dětí a mládeže. Na druhé straně – to, že někdo vlastní desítky milionů, ještě neznamená, že jako člověk se nemůže cítit chudákem. V životě neplatí přímá úměra, v rámci které by více peněz automaticky znamenalo více štěstí, svobody a osobní pohody.

217

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

What, according to you, is success? Success. I want to say victory over something, reaching a goal. But these are just phrases. Success for me is probably achieved in the most part if I manage to fulfil my desire without needing to bribe someone, having to bend over backwards in front of someone, helping someone in their career etc. Simply climbing over all obstacles with pride and without scars on my personal honour, as was said before, and at the same time not sucking up to anybody and not speculating too much. Look at the paintings of the impressionists for example. After all they are just terrible daubs. For a long time I hung around their paintings in London and observed people. Most people stood in front of these paintings and I saw in their eyes how they were screaming from their core – even I would be able to paint that. You see. And those people were wrong. Those people in most cases would have painted it better. But here you can see that certain paintings hang in galleries that have strength in their novelty, not in their perfection. Their artists were in a given moment accepted for something that the paintings held inside. Genius, naivety, simplicity, a good eye? I also do not know it. Or picturing certain things in an unusual way. Were they genius artists or were they schizophrenics? In no case were any of them gods, as you sometimes hear in galleries and museums. They were more or less ordinary people, whose work found supporters, then money started circulating around their work; if you do not let go of the artists or their work, their work will be successful. And it is almost no matter, if you have their paintings on your T-shirt, on a toilet tile or tattooed on the ass. Nobody asks whether the paintings are good, because if they are so famous, they must be good! And there is the core of my answer. Work – money – publicity in any order, are so interlinked with success that if somebody says otherwise they are wrong or lying. Now, of course I am not talking about success of the type, grandpa sewed beet and it grew a metre instead of twenty centimetres!

218

Co je podle Vás úspěch? Úspěch. Chce se mi říci vítězství nad něčím, dosáhnutí cíle. Ale to jsou jen fráze. Úspěch pro mě je asi nejvíce dán tím, zda se mi podaří naplnit moji představu bez toho, abych někoho musel podplatit, před někým musel sehnout hřbet, někomu pomohl v kariéře atd. Prostě přelézt všechny překážky důstojně a bez šrámu na své osobní cti, jak se říkalo dříve, a přitom nepodlézat a moc nespekulovat. Podívejte se například na obrazy impresionistů. Vždyť jsou to hrozné mazanice. Dlouho jsem se kolem jejich obrazů v Londýně motal a pozoroval lidi. Většina lidí před těmi obrazy stála a úplně jsem jim viděl na očích, jak v nitru křičí – vždyť to bych namaloval taky. Vidíte. A ti lidi neměli pravdu. Oni by to ti lidé totiž ve většině případů namalovali lépe. Jenže tady je to o tom, že v galeriích visí určité obrazy, které mají sílu v něčem jiném, ne v tom, že jsou dokonalé. Jejich autoři v určitém okamžiku byli akceptováni pro něco, co v sobě ty obrazy nesly. Genialitu, naivitu, prostotu, dobré oko? Já to taky nevím. Nebo zobrazení určitých věcí nečekaným způsobem. Byli to geniální umělci nebo schizofrenici? V žádném případě však nikdo z nich nebyl bohem, jak můžete v galeriích a muzeích občas slyšet. Byli to více či méně obyčejní lidé, jejich dílo si získalo příznivce, pak se kolem toho všeho začaly točit peníze, a dokud ty se autorů a jejich děl nepustí, jejich práce bude úspěšná. A je skoro jedno, máte-li dnes jejich obrázky na tričku, na záchodové kachli nebo vytetované na prdeli. Nikdo se neptá, jsou-li ty obrazy dobré, ale když jsou tak známé, tak přece musí být dobré! A v tom je jádro mojí odpovědi. Práce – peníze – publicita v jakémkoliv pořadí jsou dnes s úspěchem natolik provázané, že kdo tvrdí opak, tak se mýlí nebo lže. Teď samozřejmě nemluvím o úspěších typu děda nasel řepu a ona mu místo dvaceti centimetrů vyrostla jeden metr!

219

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

Dead / Uhynulá – 1989 Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 60 cm

220

1986–1990

Nesting / Hnízdění – 1989 Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

221

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

What else, apart from people, can one have a relationship with? I think, as I said before, to things. But not in the sense of someone loving a car or another collecting stamps. I am capable of pointedly and stubbornly growing attached to anything, as a rule I do not know beforehand to what thing, but by the longevity the thing becomes a part of me alone. I can explain it with clothes for example. Only after I properly wear something out on myself, do I start to like it. I start liking it when others would be throwing the thing away. 99 percent of the time I cannot save these things because my wife throws them away and sometimes she foolishly thinks that I will not notice them having gone missing. But I am always sad about the things. Sometimes the loss of a dear thing will completely throw me; I remember a few years ago that I was packing to go to Australia and I could not find my favourite sandals. Of course, my wife had thrown them out and the garbage can had been emptied. The shoes were irretrievably lost. My wife could not understand why I was so enraged, and why I was not in a rage when I had my brand new shoes and expensive branded Adidas boxer shorts stolen. But it was so clear! Those sandals had walked across half the world, and walking in them gave me immense pleasure! Those shorts on the other hand did not mean anything to me, because they were new! When I think about it, I can do nothing but wave to Jiří Wolker, because I think that he must have felt exactly the same way when he walked around that post box on the corner of the street every day. Of course, I bought new sandals, but they annoyed me so much that I had to throw them away in Australia and buy another pair for an un-Christian amount of money, but even though they were Australian, modern and excellent, they could never be as excellent as the ones that we talked about in the beginning. Simply because they had not walked so much of the world with me, and cannot. And also, their soles cannot be changed so many times in the repair shop (and still can be changed!) as the old ones.

222

K čemu si dokážete, mimo lidí, vytvořit vztah? Myslím, že už jsem to říkal, k věcem. Ale ne ve smyslu jako když někdo miluje auto, nebo jiný sbírá známky. Já si dokážu cíleně a tvrdošíjně pěstovat vztah k jakékoliv věci, zpravidla dopředu nevím k jaké, ale tou dlouhodobostí se ta věc stává jakoby součástí mne samotného. Vysvětlit to můžu například na oblečení. Až když něco na sobě pořádně obnosím, pak to teprve začínám mít rád. Začínám to mít rád v době, kdy jiný by věc vyhodil. Z 99% tyhle věci taky nezachráním, protože žena mi je vyhodí a někdy si bláhově myslí, že si jejich zmizení nevšimnu. Ale mně je vždycky za těmi věcmi smutno. Někdy mě ztráta takové milé věci úplně vykolejí, vzpomínám si, že před pár lety jsem se balil do Austrálie a nemohl jsem najít mé nejoblíbenější sandály. Samozřejmě, žena mi je vyhodila a popelnici vyvezli. Boty byly nenávratně pryč. Žena nemohla pochopit, proč tak běsním, a proč jsem neběsnil, když jsem si nechal ukrást úplně nové a hodně drahé značkové trenýrky adidas. Přitom to bylo tak jasné! Ty sandály se mnou prošlapaly půlku světa a chůze v nich mi byla neskonalým potěšením! Ty trenýrky pro mě naopak neznamenaly nic, protože byly nové! Když nad tím tak uvažuji, nezbývá mi než zamávat Jiřímu Wolkerovi, protože si myslím, že on to musel cítit úplně stejně, když chodil každý den kolem té schránky na rohu ulice. Samozřejmě, koupil jsem si sandály nové, jenže ty mě tak zlobily, že jsem je v Austrálii musel vyhodit a koupit si za nekřesťanské peníze ještě jedny, ale i když byly australské, moderní a vynikající, nikdy nemůžou být stejně vynikající jako ty, o nichž byla řeč na začátku. Prostě proto, že se mnou toho světa tolik neprošlapaly a prošlapat nemůžou. A taky u nich nepůjde v opravně tolikrát vyměnit podrážka, jako byla vyměněna (a ještě mohla být vyměněna!) u těch starých.

223

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Trap-door of time / Propadliště času – 1989

Vitamins / Vitamíny – 1989

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

224

Ice age / Doba ledová – 1989

From a fairy tale / Z pohádky – 1989

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm

225

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

From relationships with things there is only a small step to relationships with people….. You are right. As is sometimes the case, we like some people more and some less. I like those that hate me and want to harm me the most, because they are usually completely baffled by my love. I probably like them out of self-interest, but that does not devalue the relationship in any way. Then I also really love my whole family, and that is from the heart; and then I also love a lot of other people and that would take up too much paper, the people usually know it anyway, so why tell them again, right. The question more likely stands, whether they love me. I think yes, and I do not know why it should not be that way, and if it is not that way, then I probably don’t even want to know. Sometimes it is difficult to have an opinion. A secretary for example. My first one has lasted with me to this day, even though today she is not a secretary but has a different job description, yet she is still my closest co-worker and friend. The secretaries that came after her always had it more and more difficult because I compared them with the ones before, and it can‘t be helped when somebody is starting, that occasionally something does not work out. But why am I saying this. I liked them all, and even though I did not tell them, I think that they saw it and each one returned it in her own way. Still I know that sometimes there were situations when I must have really annoyed them because there are moments when things are black or white and there is nothing in between, and it is clear to you that even if you say this or that, there will always be someone for whom it will be wrong. On the other hand it did not happen so often that they hated me, I felt embarrassed to have them make me coffee, so that they did not feel that I was taking advantage of them. And now I wonder whether they maybe thought that I was scared that they would perhaps spill it on me or that they would splash on the piles of papers which were always lying on my table. That they were simply butter-fingers. But no. In the end it was because of the fact that I do not drink coffee.

Od vztahu k věcem je jen krůček ke vztahu k lidem… To máte pravdu. Jak už to bývá, někoho máme raději, jiného méně. Já mám úplně nejraději ty, co mě nesnáší a co mi chtějí škodit, protože oni jsou z té mé lásky obvykle úplně vedle. Asi je mám rád vypočítavě, ale to ten vztah nijak nesnižuje. Pak mám taky moc rád celou svoji rodinu, a to od srdce, a pak mám taky rád spoustu jiných lidí a na to by padlo příliš mnoho papíru, oni to ti lidé stejně většinou vědí, tak proč jim to ještě říkat, že. Otázka spíš stojí, jestli oni mají rádi mě. Já si myslím, že ano a nevím, proč by to tak nemělo být, a jestli to tak není, tak to radši ani vědět nechci. I když někdy je těžké udělat si názor. Například taková sekretářka. Ta moje první se mnou vydržela dodnes, i když dnes už není sekretářka a má jinou náplň práce, je to však pořád má nejbližší spolupracovnice a kamarádka. Ty sekretářky, co přišly po ní, to měly vždy těžší a těžší, protože jsem je srovnával s těmi předchozími, a co naplat, když někdo začíná, tu a tam se něco nepodaří. Ale proč to říkám. Všechny jsem měl rád, a i když jsem jim to neřekl, myslím, že to poznaly a každá mi to svým způsobem vracela. Přitom vím, že občas byly holt takové situace, kdy jsem je musel hrozně rozlobit, protože jsou chvíle, kdy musíte říci bílá nebo černá a nic mezi tím není, a je vám jasné, že ať řeknete to či ono, vždy se najde někdo, pro koho to bude špatně. Na druhou stranu to zas tak často nebylo, aby mě musely nenávidět, mě bylo dokonce trapné si od nich nechat i vařit kafe, aby neměly pocit, že je zneužívám. A teď mě napadá, jestli si třeba nemyslely, že se bojím, že mě třeba polijí nebo mi pocákají papíry, kterých se mi po stole odjakživa válí haldy. Že jsou prostě nemehla. Ale ne. Ono to bude nakonec tím, že kávu nepiji.

Od vztahu k lidem je jen krůček ke vztahu k sobě samému …. From relationships with people there is only a small step to a relationship for yourself …. Undoubtedly. Relationships with people alone come mainly from how the person himself acts towards himself. Everything that you do, one way or another comes from somewhere inside and usually in the threading of human relationships it leads to something. I can choose answers for this interview so that you would be happy it was finished and you would tell yourself ‚never again with this blockhead‘, or you could say to yourself, no not yourself, but tell me, ‚goodness, Charlie, I would want a man like you at home‘, and I would answer: ‚no problem, I will be there! Let‘s say two or three times a week for half an hour and nobody must know about it‘…. (laughter)

226

Nepochybně. On totiž sám vztah k lidem vychází především z toho, jak se chová člověk sám k sobě. Všechno, co uděláte, tak či onak vychází odněkud z nitra a obyčejně v tom předivu lidských vztahů k něčemu směřujeme. Já mohu v tomto rozhovoru volit odpovědi tak, že budete ráda, až to skončí a řeknete si, že s takovým hňupem už nikdy více, nebo si taky můžete říci, ne si povědět, ale mně říci, bože, Kájo, takového chlapa, jak jste vy, bych chtěla mít doma, a já vám odpovím: žádný problém, budu tam! Tak dvakrát až třikrát do týdne na půlhodinku a nesmí o tom nikdo vědět …. (smích)

227

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

When the evening comes and it‘s getting dark, we feel that many things have departed with the day. But at the same time, silently, unnoticeably, creeping new things arrive that are born in a place where things and events connected with the disappearing day die. And it is not different to life. When one day has hardly finished, a new day is sprouting. And when one generation of people has hardly matured, another generation is pushing them out of their place. Když přichází večer a stmívá se, cítíme, že se dnem odchází řada věcí. Přitom potichu, neznatelně, plíživě přichází věci nové, které se rodí tam, kde zanikají věci a události spjaté s mizejícím dnem. A s životem to není jiné. Sotva jeden den skončí, už klíčí den nový. A sotva jedna generace lidí dospěje, už se na její místo tlačí generace další.

New life / Nový život – 1989 Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 60 cm

228

229

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Do you often make fun of people? I think not. I often make fun with people. There is a great difference in that. Making fun of someone goes against my nature usually. Anyway with me fun is like this, sometimes I meet a person with whom in a few sentences we never stop kidding and bantering. And sometimes I meet a person with whom any attempt at a joke ends up a fiasco. And you cannot find the little box that would spice up the mutual contact. I even tried creating a funny painting. Even though it is called The Joker, I call it Leo, I don’t even know why anymore, I saw somewhere in a magazine some funny face that made me laugh and that at the same time reminded me of a boy from our city. So I painted him, and when something does not work out for me, I look at Leo and I feel better. But to bring my answer to a conclusion, I must say that I respect every person without discrimination. And if you respect someone, then you are able to make fun of him only in such a way that it would not offend him.

Děláte si často z lidí legraci? Myslím že ne. Často si dělám s lidmi legraci. V tom je významový rozdíl. Dělat si legraci z někoho se mi obvykle příčí. Vůbec s tou legrací je to u mě tak, že někdy potkám člověka, s kterým po pár větách nevyjdeme ze srandy a jen si házíme slovní návnady. A taky někdy potkám člověka, s kterým jakýkoliv pokus o žert skončí fiaskem. A tu skříňku, která by vzájemný kontakt něčím okořenila, nenajdete a nenajdete. Dokonce jsem zkusil namalovat legrační obraz. I když se jmenuje Srandista, říkám mu Leo, už nevím proč, někde jsem viděl v časopise takový srandovní obličej, který mě rozesmál a který mi navíc připomínal jednoho chlapce od nás z města. Tak jsem ho namaloval, a když se mi něco nedaří, kouknu se na Lea a je mi lépe. Ale ať má odpověď vyzní do nějakého závěru, musím říci, že bez rozdílu každého člověka respektuji. A pokud někoho respektujete, pak si z něj dokážete legraci dělat jenom tak, abyste ho neurazili.

Co rozumíte slovíčkem respekt? What do you understand by the word respect? Respect is the ability to accept everyone with all their strengths and weaknesses and also the ability to limit yourself, if you do not want to limit others. For example I often travel with my students for extended scholarships abroad, where sometimes in three weeks we travel as much as ten to fifteen kilometres. We travel by minibus and the students of course play tapes of music, close to my ears. In the beginning my head was still buzzing from the music even a few days after the end of the trip, but today? If they play the hardest rock music, I like to listen to it, and when I feel that they are winking at each other, wondering what I would say to it, then I often wait until the tape reaches the end and then say something along the lines of it being good, and that it was too bad we don‘t have more powerful equipment in the car. In the same way I listen with ease to folk, jazz, brass and even classical music in the car. But all musical styles could have buried themselves in the ground compared to the time we were travelling someplace and one student, Martin Volčík, took out his violin from a box and just gently played a prelude. That was beautiful, poetry with everything. Even though Martin was not the best student, since then I have had the greatest respect for him. And respect for me is also when some student or teacher comes up to me in the school, I never dismiss them, and I always attempt to help them, even were they to present me with the most trivial of trivialities. Last but not least, respect is also, now that we have begun to talk about art, that I will not publicly scream out that such and such an artist or such and such a work is worthless even if I think it. Please do not get the feeling that I am lecturing you, you see I am a teacher and a teacher simply does not do anything else at work other than lecture, and some out of diligence lecture even outside of work, which would still not be so bad, but some lecture only out of habit in fields that they do not understand at all. And that is certainly not good…

230

Respekt je schopnost brát každého se všemi jeho přednostmi a slabostmi a taky schopnost omezit sám sebe, pokud nechci omezit jeho. Například, já jezdívám se svými studenty na dlouhodobé stáže do zahraničí, kdy za tři týdny najezdíme kolikrát i deset až patnáct tisíc kilometrů. Jezdíme mikrobusem a ti studenti samozřejmě pouští kazety s hudbou, která je jim blízká. Zpočátku mi z toho brněla hlava ještě pár dní po ukončení takové stáže, ale dnes? Pustí-li tu nejtvrdší rokovou muziku, rád si ji poslechnu, a když cítím, že na sebe mrkají, jako co já na to budu říkat, tak obvykle počkám až kazeta doběhne na konec a pak řeknu něco v tom smyslu, jako že to bylo dobrý a škoda že nemáme v autě silnější aparaturu. A stejným způsobem poslouchám v autě s naprostou pohodou folk, jazz, dechovku i vážnou hudbu. Ale všechny hudební styly se můžou zahrabat proti tomu, když jsme taky někam jeli a jeden student, Martin Volčík, vytáhl z futrálu housličky a jen tak lehce hrál a preludoval. To byla nádhera, poetika se vším všudy. I když Martin nebyl zrovna nejlepší student, od té doby jsem ho velice respektoval. A respekt je pro mě taky v tom, že když za mnou přijde jakýkoliv student nebo učitel ve škole, nikdy ho nevyhodím a vždy, za každých okolností se mu budu snažit pomoci, ať už přijde i s docela malou prkotinou. A v neposlední řadě je pro mě respekt také v tom, když už jsme začali o tom výtvarném umění, že nebudu veřejně vykřikovat, že ten a ten umělec, nebo to a to dílo, jsou úplně k ničemu, i když si to třeba myslím. Nemějte, prosím, pocit, že vás poučuji. Víte, já jsem učitel a učitelé prostě v práci nedělají nic jiného než poučují, a někteří z pilnosti poučují i mimo pracoviště, to by ještě nebylo tak zlé, ale někteří poučují jen tak ze zvyku i v oblastech, kterým vůbec nerozumí. A to už není dobré…

231

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

Desire / Toužení – 1989 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 80 cm

232

1986–1990

Above and below / Pod a nad – 1989 Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 60 cm

233

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

What relationship do you have with artistic criticism and to criticism in general? I have no specific opinion on criticism, I even do not know if it is good when a critic praises something because the word critic is connected to the word criticise and a critic that does not criticise, but praises does not actually deserve the pleasant label of critic. When I consider it, most works, be they artistic, literary, celluloid, etc, which have then become a part of the world treasury of art, have been thoroughly diluted and stripped by criticism. So here there arises a logical connection – if you want to do something that will have a permanent artistic value, no criticism can praise it, because that is a bad sign. Critics have to tear it up and discredit it, then there is some small hope for longer-term success. But, honestly speaking, I do not care about any criticism. There are people, and not just a few, that relish reading well-written criticism and they feel good that someone should receive such criticism. I am by nature a little nutty and I am always on the side of the criticised, and the more criticism he receives, the more I like him and the more I support him.

Does the ability to get even with a critique have anything to do with the strength of the personality of the person being criticised? You know what, it probably does? People usually consider a strong personality to be at the top, someone who is successful, for whom everything works out. But that is usually a big mistake! A person becomes a strong personality after overcoming failures, often even after overcoming a personal tragedy. And compared to these life milestones some criticism is nothing. But this reality can only be fully understood by someone who has already lived through something. So for me a strong personality is someone who has lived through a lot and has coped with everything. Not only with criticism, but with life as a whole. Criticism hides very easily in life.

234

Jaký máte vztah k výtvarné kritice a ke kritikům vůbec? Nemám ke kritice žádný vyhraněný vztah, dokonce ani nevím, jestli je dobře, když kritik něco pochválí, protože slovo kritik souvisí se slovíčkem kritizovat a kritik, který nekritizuje, ale chválí, není vlastně hoden toho milého označení kritik. Když to tak vezmu, ona většina děl výtvarných, literárních, filmových atd., děl, které se poté staly součástí světové klenotnice umění, byla důkladně seprána a ztrhána kritikou. Takže zde mi vychází logická souvislost – chceš-li udělat něco, co bude mít trvalou uměleckou hodnotu, nesmí ti to žádná kritika pochválit, protože to je znamení zlé. Kritika to musí rozcupovat a znevážit, pak je tady jakási naděje na dlouhodobější úspěch. Ale, upřímně řečeno, je mi jakákoliv kritika fuk. Jsou lidé, a není jich málo, kteří se pokochají břitce napsanou kritikou a je jim dobře, že někdo to od někoho takhle schytal. Já jsem ale od přírody tak nějak uhozený a stojím vždy na straně toho kritizovaného, a čím víc do něj někdo pere, tím ho mám víc rád a tím víc mu fandím.

Souvisí schopnost vyrovnávat se s kritikou s tím, jak silná je osobnost kritizovaného? A víte, že asi ano? Lidé často považují za silnou osobnost člověka, který je na vrcholu, kterému se daří, kterému všechno vychází. Ale to je zpravidla velký omyl! Silnou osobností se člověk stává až po překonání neúspěchů, často i po překonání osobních tragédií. A proti těmto životním mezníkům je nějaká kritika úplné nic. Ale tuto skutečnost může plně chápat opravdu asi jen ten, kdo si už něco prožil. Takže pro mě je silnou osobností ten, kdo si toho hodně prožil a je se vším vyrovnán. Nejen s kritikou, ale se životem vůbec. Do života se kritika totiž hodně lehce schová.

235

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Every initiator of war should be judged. Strictly and without mercy. He should be condemned for those who lost in the war their most precious things – their own lives and the lives of their loved ones. War is hell, created, God only knows why, by them in the vain hope that they themselves will get to heaven. Heaven will not be reached through hell. Hell will particularly savour those who have already seen themselves in heaven.

Každý iniciátor války by měl být souzen. Tvrdě a nemilosrdně. Odsouzen by měl být takovým způsobem, jakým by jej soudili ti, jimž válka vzala to nejcennější – vlastní život a životy blízkých. Válka je totiž peklo, které si, bůhví proč, zřizují sami lidé v bláhové naději, že sami dojdou do ráje. Přes peklo se ráje nedosáhne. Peklo si vychutná především ty, co se už viděli v ráji.

War / Válka – 1989 Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 50 cm

236

237

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Do you consider most painters to be personalities? No. Firstly I do not know them, secondly people with greater or lesser acknowledgement from society are only doing their job. Some are strong personalities because of their characteristics, others as a result of their work, others with commercial success, others with scandal …. And about many I know nothing, because they just quietly bustle about with a brush on the canvas, nobody knowing anything about them, and in such silence as they paint throughout their whole life, they disappear into the void and nobody ever hears of them again. And are not these quiet mealy-mouthed people the real personalities, especially from the point of view of the way in which they approached life? You see, how complicated it is. Apparently a simple question and so many possible answers.

Považujete většinu malířů za osobnosti? Ne. Já je jednak neznám, jednak ti lidé, ať už s větším či menším oceněním od společnosti, dělají jen svoji práci. Někteří jsou výrazné osobnosti svými charakterovými vlastnostmi, jiní výsledky své práce, jiní komerčním úspěchem, jiní skandály …. A o spoustě nevíme nic, protože si jen tiše šmejdí štětcem po plátně, nikdo o nich neví, a oni tak tiše, jak se promalují celým svým životem, zmizí do všehomíra a nikdo už o nich neuslyší. A nejsou osobnostmi právě tito tichošlápci právě z hlediska způsobu, kterým se postavili k životu? Vidíte, jak je to složité. Zdánlivě jednoduchá otázka a tolik možných odpovědí.

Přesto kladete rovnítko mezi osobnost a úspěch. But still you place equal emphasis on personality and success. Only to a certain extent. I can hardly connect failure and personality. But only in a given moment does somebody overestimate his own ability and fails, other times he encounters another stronger personality and then does the defeated personality remain the stronger one? What follows on from this is that I can probably best judge personality by comparison. As I already said a moment ago, sometimes from failure a personality emerges. But it is not a general phenomenon. Being unsuccessful usually brings people down, sometimes even the successful ones. One South African tribe has rooted in its tribal philosophy and sociology an interesting statement: “If you want to win, stay away from the defeated because their despair is contagious“.

Are people, according to this statement, divided into winners and losers? Not at all. With most people it is up and down. Those that come to terms with the fact that they are sometimes up and sometimes down, win. Only a weakling, who falls down and lets himself be contaminated by the weakness and whining of defeat will remain down. You can see that the greatest painters have, during their lives, often been disrespected, or even ignored. But they were capable of fighting it and believing that one day their work would be praised by someone, and in the end they progressed much further and higher than all those who had fawned on them, whose names have long ago become dust. And these situations are constantly being repeated and will always repeat.

238

Jen do jisté míry. Těžko si dovedu spojit dohromady neúspěch a osobnost. Ale pouze v daném okamžiku, někdy osobnost přecení své síly a neuspěje, jindy narazí na jinou silnější osobnost, a zůstává pak ta poražená osobnost ještě silnou osobností? Vyplývá z toho, že osobnost asi nejlíp posoudím srovnáváním. Jak jsem už řekl před chvílí, právě z neúspěchů se časem vyklubou osobnosti. Ale není to davový jev. On neúspěch strhává hodně lidí dolů, často dokonce i ty úspěšné. Jeden jihoafrický kmen má své kmenové filozofii a sociologii zakořeněno zajímavé tvrzení: „Chceš-li zvítězit, vyhýbej se poraženým, protože jejich zoufalství je nakažlivé“.

Neseparují se ale podle tohoto tvrzení lidé na vítězné a poražené? Vůbec ne. U většiny lidí je to nahoru dolů. Ti, kteří se smíří s tím, že jsou chvíli dole a chvíli nahoře, vítězí. Jen slaboch, který padne dolů a nechá se nakazit poraženeckou slabostí a fňukáním, zůstává dole. Podívejte, největší malíři za svého života byli častokrát opovrhováni, v lepším případě ignorováni. Ale pokud s tím dokázali bojovat a věřili, že jednou jejich díla někdo ocení, nakonec byli mnohem dál a výš než všichni ti, kteří s nimi zametali, jejichž jména už dávno pohltil prach. A tyhle situace se pořád opakují a budou opakovat.

239

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Fairytale for children / Pohádka pro děti – 2001 Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm

The Russian film of the Father Frost fairytale has accompanied Christmas since childhood on television. And even though Father Frost is the bearer of winter, cold and frost, the fairytale was a success mainly because Father Frost, whose representative was an old man, had under that shell of coldness and chill a warm, understanding human heart. Unfortunately in life many a time beneath an apparently friendly and understanding expression, a person hides a heart of ice. Simply recognising it is a problem in the beginning.

Ruská zfilmovaná pohádka Mrazík mě provázela v televizi o Vánocích od malička. A přestože Mrazík je nositelem zimy, chladu a mrazu, pohádka byla tak úspěšná zejména proto, že Mrazík, jehož představitelem byl starý muž, měl pod vším tím krunýřem zimy a chladu teplé, chápající lidské srdce. Bohužel v životě mnohdy pod zdánlivě přátelským a chápajícím výrazem člověka bývá ukryto srdce připomínající kus ledu. Jen poznat to bývá zpočátku problém.

Father Frost / Mrazík – 1989 Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 45 cm

240

241

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

How do you see yourself in this context? With me it is a situation that surrounds me, it is a directly proportional situation in which my soul finds itself. I think that I live in harmony with myself. You see, I differ from most other painters in the fact that I do not know how to paint. Already in primary school, where everybody had an A in arts and crafts, I always got a B, as I already said. Do you know how many painters there are in the world who do not know how to paint but still paint? I place myself among these, and I feel fine about it. Anyway all my life I have tried to do something that I simply do not know how to do, something that I have had to learn step by step. And once I learn it, it will bore me. Once people start telling me “this is good, you are good at it“, I know that the end will be approaching and I will have to look around for something else that I could honour with my ignorance and my lack of knowledge and that I could beginning to learn. So far though, I am enjoying painting. Calmness, concentration, furrowing my inner self.

Does your current psychological state reflect in your paintings? I want to say yes, but honestly I must say that it is mostly not the case. Maybe sometimes it does, but only very occasionally. I reserve only one day in the week for painting, when I wake up very early in the morning, get in the car and drive through the still empty and unawoken city to the studio, and only that image of the lit up streets and shadows around, all that evokes an interesting atmosphere for thought. During that trip in the car, all my worries drop away, all stress shakes itself off and I step into the studio spiritually clean. A clean slate. That is why my psychological state when painting is more or less always the same.

242

Jak vidíte v této souvislosti sebe? U mě je situace, která mne obklopuje, přímo úměrná situaci, v jaké se nachází má duše. Já myslím, že sám se sebou žiji v souladu. Víte, já se liším od většiny ostatních malířů tím, že neumím malovat. Já už na základní škole, kde měli z výtvarné výchovy všichni jedničky, měl vždycky dvojku, to už jsem říkal. Víte, kolik je na světě malířů, kteří umí malovat a mají k tomu i předepsané vzdělání? A víte, jak málo je malířů, kteří vůbec neumí malovat a přece malují? Tak mezi tyhle se řadím já a je mi fajn. Vůbec, celý život se snažím dělat něco, co prostě neumím, co se musím krůček po krůčku učit. A až se to naučím, pak mě to přestane bavit. Jak mi lidi začnou říkat „tohle je dobrý, to ti jde“, už vím, že se blíží konec a musím se poohlídnout po něčem jiném, co bych poctil svou neznalostí a svým neumětelstvím a mohl se to začít učit. Zatím mě ale malování baví. Moc. Nejen pro samotné malování, ale i pro tu atmosféru, která tvorbu provází. Klid, soustředění, brázdění svého vnitřního já.

Promítá se do Vašich obrazů Váš momentální psychický stav? Chce se mi říci ano, ale popravdě musím poznamenat, že většinou ne. Snad jenom někdy ano, ale úplně maličko. Já totiž mám na malování vyhrazen jeden den v týdnu, vstávám hodně brzy ráno, sednu do auta, jedu ještě prázdným neprobuzeným městem k ateliéru, a už ten pohled na osvětlené ulice a stíny kolem, to vše mi navozuje zvláštní myšlenkovou atmosféru. Při té cestě autem ze mne spadne jakákoliv starost, setřepe se veškerý stres a do ateliéru vcházím duševně úplně čistý. Tabula rasa. Proto je můj psychický stav při malování vždy více méně stejný.

243

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Victory has a hallmark. Victory means a new status among people. Victory covers the path that leads to it. Unfortunately. Does a terrorist who, thanks to terror, assumes power in a state, suddenly stop being a terrorist and become a peacemaker? Even though we doubt it, in the frame of peace and convenience we pretend that it is this way.

Vítězství má punc. Vítězství znamená nové postavení mezi lidmi. Vítězství překrývá cestu, jež k němu vedla. Bohužel. Terorista, který převezme díky teroru moc ve státě, najednou přestává být teroristou a je mírotvůrcem? Ač o tom pochybujeme, v rámci klidu a pohodlnosti se tváříme, že tomu tak je.

The victorious knight / Vítězný rytíř – 1989 Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 60 cm

244

245

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

You are a successful person. A rich painter because if you were to sell all your paintings, you would not have to paint until your death. Does that satisfy you? Rich? Poor? The relativity of these words is never-ending. I am rich in that I can do what I enjoy. That I can follow my dream perspective which however does not have any clear contours, so that I can take away your bait for the next question. In general there is a common image that a painter, especially a good painter, is simply poor during his life. If he be rich, then he is probably not a good painter. It is only a cliché, but historically confirmed. Now then, I can ask myself a question, whether I want to be a successful painter. If I mix into it the matter of riches, in formal logic I would completely drown, in informal logic the answer is clear. I surely know the beautiful example from a logical textbook, when a Cretan whispers into a tourist‘s ear: “Beware of the Cretans, they are all liars.“ And we are at the ends of logic.

Please be more specific. I complicate the answer on purpose, because if I wanted to support it with proof, it would become a huge work full of facts. Even though a statement without proof, upon which it could rest, is also a statement, you always leave the gate open for someone who can easily crash your thoughts and logical connections. But to be more specific then. Painting satisfies me and gives me the feeling of riches. But this feeling has nothing to do with money or property, as most people imagine by riches.

Jste úspěšný člověk. Bohatý malíř, protože kdybyste všechny své obrazy prodal, nemusíte už asi do smrti malovat. Uspokojuje vás to? Bohatý? Chudý? Relativnost těchto slov je nekonečná. Bohatý jsem v tom, že mohu dělat, co mě baví. Že mohu jít za svojí vysněnou perspektivou, která ovšem nemá žádné konkrétní kontury, ať Vám hned seberu návnadu k další otázce. Obecně je vžitá představa, že malíř, a zvlášť dobrý malíř, je prostě za svého života chudý. Je-li bohatý, pak to asi nemůže být dobrý malíř. Je to sice jenom klišé, ale historicky ověřené. Teď si tedy mohu položit otázku, zda chci být úspěšný malíř. Zamotám-li do toho otázku bohatství, ve formální logice se úplně utopím, v neformální logice je výsledek jasný. Znáte jistě krásný příklad z učebnice logiky, kdy Kréťan pošeptá do ucha turistovi: „Pozor na Kréťany, všichni jsou lháři.“ A jsme s logikou v koncích.

Buďte konkrétnější, prosím. Úmyslně odpověď komplikuji, protože pokud bych ji chtěl podložit důkazy, dalo by to ohromnou faktografickou práci. I když tvrzení bez důkazů, o které by se mohlo opřít, je také tvrzení, vždycky tím necháte otevřena vrátka pro někoho, kdo vám Vaše myšlenky a logické vazby lehce nabourá. Ale ať jsem tedy konkrétnější. Malování mě uspokojuje a dává mi pocit bohatství. Ale toto bohatství nemá nic společného s penězi či majetkem, jak si pod pojmem bohatství většina lidí představuje. Sailboat / Plachetnice – 1990 Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 80 cm

246

247

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

The painting “Drugs“ belongs among the few paintings to which I approached without an clear image and thought. That is why I am unable to describe it, nor explain it. It is as contradictory as a drug. It exists, hints at something, but does not result in anything.

Obraz „Drogy“ patří mezi několik málo obrazů, k jejichž tvorbě jsem přistupoval bez zjevné představy a myšlenky. Proto ho nedokážu ani popsat, ani vysvětlit. Je stejně rozporný jako droga. Existuje, cosi naznačuje, ale v nic nevyúsťuje.

Drugs / Drogy – 1990 Oil on chipboard / Olej na dřevotřísce – 50 x 80 cm

248

249

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Does that mean that your relationship to money is half-hearted? No. Living without money is more difficult than living with it. But in these terms I do not connect painting with money, quite the opposite, I place a barrier between money and painting. If I let money into my painting and market relations, it would lead to some kind of prostitution. The money would direct me somewhere other than where I want to move in my work.

Znamená to, že váš vztah k penězům je vlažnější? Ne. Bez peněz se žije hůře než s nimi. Ale programově si malování a peníze nespojuji, naopak mezi peníze a malování stavím hradbu. Kdybych do svého malování pustil peníze a tržní vztahy, vedlo by to k jakési prostituci. Ty peníze by mě stáčely jinam, než se chci ve své tvorbě posunovat.

Vyplývá z toho, že malíř malující pro peníze je jako prostitut podléhající přáním zákazníka… From that it follows that a painter who paints for money is some kind of prostitute who succumbs to the customer‘s demands… If you take it that way, it could seem that you were right. But it is not that way. I was talking about my own view of my own work. I don’t know and cannot know the circumstances of other painters‘ work, I would have to work and live with them for a long time to be able to state something so serious. However, I vulgarise a little on purpose, when I place prostitution between money and painting. This word has in it an expressiveness, by way of which I want to show the danger that in some cases money can change a painter with potential and excellent ideas into a common artificer churning out one painting after another that are almost identical, on condition that he is paid well. We already talked about this.

Když to berete takhle, mohlo by se zdát, že máte pravdu. Tak to ale není. Já jsem mluvil o svém vlastním pohledu na svoji vlastní tvorbu. Neznám a nemůžu znát okolnosti tvorby jiných malířů, to bych musel s nimi dlouho pracovat a žít, abych mohl něco tak závažného tvrdit. Nicméně, úmyslně trochu vulgarizuji, když mezi peníze a malování kladu prostituci. To slovo má totiž v sobě expresivitu, prostřednictvím které chci poukázat na nebezpečí, že v některých případech mohou peníze nadějného autora s potencionálně vynikajícími výsledky změnit na tuctového řemeslníka chrlícího jeden skoro stejný obraz za druhým, jen když se dobře prodává. Už jsme o tom mluvili.

Ale když se dobře prodává a lidi ty obrazy chtějí, je to v pořádku, ne? Lepší, než malování do šuplíku. But if it sells well and people want the paintings, is it alright or not? Better than painting into a drawer. Yes, demand stimulated the supply. But paintings are not a kilo of potatoes or half a loaf of bread. I do not underestimate people and do not think that they would “buy kitsch in their foolishness and naivety“, poetically said. Not that. But I want to say that an artist who could produce one better idea than another, would stagnate at a certain point and would be satisfied with the fact that one idea reliably feeds him and in that way he would lose the motivation to search for new ideas.

250

Ano, poptávka stimuluje nabídku. Jenže obrazy nejsou kilo brambor nebo půlka chleba. Nepodceňuji lidi a nemyslím, že by „nakupovali kýče ve své hlouposti a naivitě“, vzletně řečeno. To ne. Ale chci říci, že autor, který by mohl produkovat jeden lepší nápad než druhý, ustrne v určitém bodě a spokojí se s tím, že jeden nápad ho spolehlivě živí a tím dochází ke ztrátě motivace pídit se za nápady dalšími.

251

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

If a person is looking for a permanent partner, only rarely does s/he find him or her at a party, in a pub or at a bar. The better the party, the worse the morning after.

Hledá-li si člověk stálého partnera, jen stěží ho nalezne na večírcích, v hospodách či u barů. Čím zdařenější flám, tím odpornější ráno.

After a party / Po flámu – 1990 Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 45 cm

252

253

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Some of your paintings are precise and effective, others literally hinting. What is your specific artistic vision?

Některé Vaše obrazy jsou precizní a působivé, jiné vyloženě náznakové. Jaká je vlastně Vaše umělecká vize?

I do not have a vision that I always follow. It is the same as when you are driving in a car along a road full of beginners and you constantly await with tension what will be around that next bend and what around the next one… And you constantly let yourself be surprised. If I had a specific vision, the trip would not be interesting for me.

Nemám vizi, za kterou bych šel. Je to stejné, jako když jedete autem po silnici plné zatáček a vždy s napětím čekáte, co bude za tou další zatáčkou, a co zase za tou… A pořád se necháváte překvapovat. Kdybych měl přesnou konkrétní vizi, ta cesta by pro mě nebyla tak zajímavá.

A nějaký umělecký směr, za kterým byste se při tvorbě, třeba podvědomě, vydával, existuje? And some artistic style, with which you would associate your work subconsciously, does that exist? Maybe it will sound a little confusing but inside I have a style and I call it illusionary anti-realism. Antirealism because I place into my paintings views of objects that are adopted from real life but I give them an unrealistic appearance, and illusionary because the things as I paint them could hardly be seen by someone in reality, possibly only in the imagination or in dreams. I look at things, through my paintings, in a somewhat abstract vision, into which according to taste and mood I add something from impressionism or surrealism or anything else that strikes me at the time.

Is it worth adopting some particular style in painting, some direction, or is it better to work randomly? But there is not much of a difference in these! Definitely not one or the other, these things complement each other. Theoretically I can choose a style but practically I still try and try. Elements which can appear visually disparate on a painting, can be philosophically similar, and vice versa. Also in every work there is a little experimentation. That is the spice that makes a painting interesting. When experimentation disappears from a painting, we reach what we have talked about before – we begin to repeat ourselves, we stop searching for new ideas and even though the things we produce sell well, we stand still. And no sane painter would want this. Art is not only aesthetic maturity, it is in its own sense a vision and an illusion.

254

Možná to bude znít málo srozumitelně, ale vnitřně ten směr mám a říkám mu iluzivní antirealismus. Antirealismus proto, že do svých obrazů vkládám pohledy na věci, které jsou převzaty z reálného života, ale dávám jim nereálnou podobu, a iluzivní proto, že ty věci tak, jak je maluji, těžko mohl někdo vidět ve skutečnosti, mohl je spatřit snad jen v představách či snech. Dívám se na věci prostřednictvím svých obrazů tak trochu abstrahující optikou, do které podle chuti a nálady přidám třeba něco z impresionismu nebo surrealismu nebo čehokoliv jiného, co mě zrovna napadne.

Má smysl naplňovat při malování určitý směr, polohu, nebo je lepší nahodilé zkoušení? Ale mezi tím není velký rozdíl! Určitě ne to nebo ono, ty věci se vzájemně doplňují. Teoreticky si mohu zvolit směr, ale prakticky stejně zkouším a zkouším. Co může na obraze vizuálně působit naprosto odlišně, může filozoficky těsně souviset a naopak. Navíc v každém díle je kousek experimentu. To je to koření, které dělá obraz zajímavým. Když z obrazů experimentování vymizí, jsme u toho, o čem jsme hovořili před chvílí – začnete se opakovat, přestanete hledat nové nápady, a i když se to, co produkujete, dobře prodává, stojíte. A to žádný rozumný malíř nemůže chtít. Umění není jenom estetická vyspělost, je to svým způsobem i vizionářství a iluze.

255

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

The studio is an oasis of silence and reconciliation. A kind mist that you blow away if you sit in front of a blank canvas and you start to live through the miracle of creation. Creating a painting, a world of its own. At that moment you feel how the mist is blown away by a wind of energy that appears from somewhere, only to disappear in a fragment of time. And when the storm, during which you create the painting, disappears, everything is once again covered by silence and the waiting mist, tempting you again, to enter and call forth the unknown energy. I did not want to picture the energy, but the mist, the silence and reconciliation in this painting.

Ateliér je oázou ticha a smíření. Milosrdná mlha, kterou rozeženete, usednete-li před čisté plátno a začnete prožívat zázrak stvoření. Stvoříte obraz, svět sám pro sebe. V tu chvíli cítíte, jak mlhu vyžene vítr energie, která se odkudsi objeví, aby za zlomek času zmizela. A až ta bouřka, při které stvoříte obraz, pomine, vše zahalí znovu tichá a čekající mlha, lákající Vás znovu, abyste vstoupili a přivolali neznámou energii. U obrazu Ateliér jsem nechtěl vyobrazit tu energii, ale právě tu mlhu, ticho a smíření.

Studio / Ateliér – 1990 Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 100 cm

256

257

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

We often talk about paintings as documents of the time… Well, I do not agree with that statement, maybe with the exception of realism, but even that is in most cases crushed with romanticism, symbolism or other art styles. If I paint abstraction or my “illusionary anti-realism“, then it does not matter if I am working in the first, tenth or twentieth century. We people often have the tendency to underestimate and do not fully appreciate those that lived long before us. We have the feeling that we are cleverer, more educated, more cultured… I think that it is not true. Those before us lived in a different period, many things were different then, but basically there were no great differences. We know how to drive cars, but would we manage a team of horses? We light a fire with a match but are we able to light it only with the help of materials obtained from nature? While we know about a wide range of things that our predecessors did not have a clue about, they knew many things that are unknown to us. But the philosophy and psychology that make up our inner view of the world, does not succumb to so many changes. And it is the same with paintings. If I was to agree with you, then not painting as a document of time but as a document of thought and the philosophy of the period.

O obrazech se často hovoří jako o dokumentech doby… Tak s tímhle tvrzením já nesouhlasím, snad s výjimkou realismu, ale i ten je ve většině případů nabouráván romantismem, symbolismem či jinými uměleckými směry. Maluji-li abstrakci či svůj „iluzivní antirealismus“, pak je úplně jedno, jestli tvořím v prvním, desátém či dvacátém století. My lidé máme často tendence podceňovat a nedoceňovat ty, co žili dlouho před námi. Máme pocit, že jsme chytřejší, vzdělanější, kulturnější… Myslím, že to není pravda. Ti před námi žili v jiné době, spousta věcí probíhala jinak, ale v podstatě zase až tak zásadní rozdíly nejsou. My umíme řídit auto, ale zvládli bychom koňské spřežení? Sirkou zapálíme oheň, ale dokážeme ho rozdělat jen s pomocí materiálů získaných v běžné přírodě? Víme prostě o celé řadě věcí, o kterých naši předkové neměli potuchy, oni zase věděli spoustu věcí, které jsou nám neznámé. Ale filozofie a psychologie, které nám utváří vnitřní vidění světa, až tak změnám nepodléhá. A stejné je to i s obrazy. Když už bych měl s Vámi souhlasit, tak ne obraz jako dokument doby, ale jako dokument myšlení a filozofie doby.

Old factory / Stará fabrika – 1990 Oil on canvas / Olej na plátně – 50 x 80 cm

258

259

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Uncertainty, if it is hidden, is a good thing. If a person does anything, he should never be one hundred percent certain that he is doing the right thing. A grain of healthy uncertainty is capable of regulating and warning a person that his action in nature may be leading him into trouble. A drop of uncertainty in the river of our judgements and actions is healthy.

Nejistota, třeba skrývaná, je prospěšná věc. Ať člověk dělá cokoliv, neměl by si být nikdy stoprocentně jist, že koná a jedná správně. Zrníčko zdravé nejistoty je schopno regulovat a varovat lidské konání v případě, že se člověk řítí do nesnází. Kapička nejistoty v řece našich soudů a činů je zdravá.

Uncertainty / Nejistota – 1990 Oil on chipboard / Olej na dřevotřísce – 30 x 45 cm

260

261

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

You yourself never desired to be a member of an art group? If you have in mind groups such as, for example, ‚The Headstrong‘, then no. I am convinced that even if I threw myself at painting as my one and only employment, I would keep away from all groups, sub-groups and meetings. It arises from my natural tendencies. I feel and always felt myself to be an individualist. Not in the sense of stuck-up manhood but I have always keenly enjoyed the opportunity of individual decision-making and individual actions.

Is it not easier to promote something in a group rather than individually? It is a matter of what we promote. Some things a person cannot alter by himself, for example social and political changes. Somebody just has to cover your back. On the other hand in business and art, in apparently separate matters, in my opinion individualism is beneficial. When in business the company is run by more than one person, it is only a matter of time before those higher up the ladder get on each other‘s nerves. And they can be the best of friends in the beginning. Erosion of one little problem after another in time will turn them into enemies. And in art? Antagonism amongst artists is especially strong, even though it is often hidden. I do not want to say by this that artists, and now I mean visual artists, cannot co-operate, that they cannot befriend one another, that they cannot organise joint social activities. They can. But the worm of conviction, that I do it better than you, is latently present. Even though almost everybody pretends that it is not. That is why no group attracts me and I will never become a member of any art group.

262

Vy sám jste někdy netoužil stát se členem nějaké výtvarné skupiny? Jestli máte na mysli skupiny typu např. Tvrdohlaví, tak netoužil. Jsem přesvědčen, že i kdybych se vrhnul na malování jako na své jediné povolání, určitě bych se zdaleka vyhnul všem skupinám, podskupinám a sešlostem. Vychází to z mého založení. Cítím se a vždycky jsem se cítil být individualistou. Ne ve smyslu nafoukaného chlapáctví, ale vždy si náruživě rád vychutnávám možnost samostatného rozhodování a samostatných činů.

Není snadnější cokoliv prosazovat skupinově než individuálně? Jde o to, co prosazujete. S něčím člověk sám nepohne, například společenské a politické změny. Někdo Vám musí krýt prostě záda. Naopak v podnikání a umění, zdánlivě nesourodých záležitostech, je individualismus dle mého názoru prospěšnější. Když v podnikání řídí firmu víc než jeden člověk, je jenom otázkou času, kdy si ti nejvyšší na stejné úrovni vjedou do vlasů. A mohou to být na začátku největší kamarádi. Eroze jednoho malého problému za druhým z nich po čase udělá nepřátele. A v umění? Antagonismus mezi výtvarnými umělci je zvláště silný, i když působí skrytě. Nechci tím říci, že umělci, a myslím teď výtvarníky, nemohou spolupracovat, nemohou se kamarádit, nemohou pořádat společné akce. Mohou. Ale ten červ přesvědčení, že já to dělám lépe než ty, je latentně přítomný. I když se skoro všichni tváří, že ne. Proto mne žádná skupina neláká a nikdy se členem žádné výtvarné skupiny nestanu.

263

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Cold landscape / Studená krajina – 1990 Oil on chipboard / Olej na dřevotřísce – 30 x 45 cm

The garden sleeps in winter, in spring it blossoms, in summer it ripens and in autumn it gives fruit so that it can sleep again. It sounds almost tacky but it is truly this way. It constantly revolves. Similar to many phenomena and events in life. It still turns in a circle. It appears, blossoms, ripens, ages and puts itself to sleep, so that it can appear again and again at the beginning.

Zahrada v zimě spí, na jaře rozkvétá, v letě dozrává a na podzim dává úrodu, aby zase usnula. Zní to až kýčovitě, ale je tomu skutečně tak. Pořád dokola. Stejně jako spousty jevů a událostí v životě. Stále se točí v kole. Objeví se, rozkvetou, dozrají, zestárnou a uloží se ke spánku, aby se objevily znova, znova na počátku.

In the garden / Na zahradě – 1990 Oil on chipboard / Olej na dřevotřísce – 45 x 60 cm

264

265

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

And when a budding artist approaches you and asks you for advice, help and opinions, you also would not want anything to do with him?

A když přijde za Vámi začínající umělec a požádá vás o radu, pomoc, názor, taky s ním nebudete chtít nic mít?

Why no. With my previous answer I did not want to indicate that I do not care about anybody, as you suggest. If somebody were to think that I could be useful to him in something, let him come.

Ale ne. Mou předchozí odpovědí jsem nechtěl naznačit, že jsou mi všichni ukradení, jak se říká. Když si někdo bude myslet, že mu v něčem můžu být užitečný, jenom ať přijde.

What brings your mood down most during painting?

Co Vám při malování nejvíce kazí náladu?

That I have only a limited amount of time for working with my colours and paintbrush.

Že mám na práci s barvami a štětcem jen omezený čas.

Do you have artistic ambitions?

Máte výtvarné ambice?

Yes.

Ano.

Is that all?

To je všechno?

Yes. Otherwise I would not paint. The most beautiful ambition is to satisfy yourself.

Ano. Jinak bych přece nemaloval. Vždyť tou nejzákladnější ambicí je uspokojit sám sebe.

Is it not a handicap that you are not painting in an artistic centre such as Prague?

Není Vaším handicapem, že nemalujete v centru výtvarného dění, například v Praze?

No. Nothing against Prague, which I like a lot, but if you do not think about the connections between painting, sales, money, exhibition opportunities and publicity, then it does not matter whether you paint in Upper Lower or in Lesser Town.2 Colours, brushes and canvases are the same here and there. And the further away from the centre of art you are, the more freedom and autonomy you usually have and at the same time the less elements that influence you whether you like it or not. Ostentatiously said, you have a greater chance of being yourself.

Ne. Nic proti Praze, kterou mám moc rád, ale pokud nemyslíte na souvislosti mezi malováním, prodejem, penězi, výstavními možnostmi a publicitou, pak je úplně jedno, zda malujete v Horní Dolní nebo na Malé Straně. Barvy, štětce a plátna jsou stejná tam i tam. A čím dál od tzv. center výtvarného umění, tím máte obvykle víc svobody a autonomie, a současně míň prvků, které Vás chtě nechtě ovlivňují. Nadneseně řečeno, máte víc šancí být sám sebou.

2. Translators’ note – “Upprer Lower” is a parody of Prague district names; “ Lesser Town” is a famous Prague district

266

267

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

“Tearful“ is one of the last paintings I completed before giving myself an eight-year break from painting. Not because I did not like painting anymore, but because due to my employment I did not have time for art. „Uplakaná“ je jeden z mých posledních obrazů, po kterých jsem si dal osm let od malování pauzu. Ne proto, že by mě už malovat nebavilo, ale proto, že vzhledem ke svému zaměstnání jsem neměl na výtvarnou tvorbu čas.

Tearful / Uplakaná – 1990 Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 45 cm

268

269

First period of work / P r v n í o b d o b í t v o r b y

1986–1990

Usually a painter connects with some traditions, styles. Do you connect with something, lead off from something?

Obvykle malíř navazuje na nějaké tradice, směry. Navazujete na něco, vycházíte z něčeho? Myslím, že ne. A pokud ano, tak neuvědoměle. Nemám rád škatulky.

I think not. And if I do, then it is without realising it. I do not like boxes. Ale k něčemu přece chcete směřovat, za něčím jít. But you want to direct yourself towards something, follow something. I already said. Illusionary anti-realism. My private name for my private visions. And because they are visions, which emerge and disappear, I am unable to guess where they will lead me. That is why the future is well hidden for me. Deeply concealed. Visions can also completely disappear and I may stop having reasons to paint at all. How can I know? And is it not better in some things not to know at all?

Do you not feel handicapped that the abstraction and supra-reality of your artistic visions distances them from everyday life? That you may be incomprehensible to the common person? That is not a handicap! That is rather a reason to paint, how to paint. There are countless everyday things around us! Why produce more? My paintings are mainly for myself and maybe for those that want to see things differently, find new associations, find remoteness, which is not a natural part of life. I simply want to show that behind the apparent explicitness of the things around us, there is a countless range of shades, that dead things can be humanised and people on the other hand can be things, that educated people are only slightly different from barbarians, that the world is about values and values about civilisation, civilisation about personal ambitions and everything around us carries the seal of those who create civilisation by their approaches and opinions in a given moment of their lives. And I create my own world in my paintings, that stands apart from these rules but at the same time comes from them and points them out.

270

Už jsem říkal. Iluzivní antirealismus. Mé soukromé pojmenování mých soukromých vizí. A protože to jsou vize, které se vynořují a mizí, nedokářu odhadnout, kam mě mohou zavést. Proto je pro mě budoucnost mé tvorby dobře skytá. Hluboko utajená. Taky mi mohou vize úplně zmizet a přestanu mít podněty k malování vůbec. Co já mohu vědět? A není v některých věcech lepší nevědět?

Nepociťujete jako handicap, že abstraktnost a nadrealita vašich výtvarných vizí se vzdaluje každodennímu životu? Že můžete být pro běžného člověka nesrozumitelný? To není handicap! To je naopak důvod proč maluji, jak maluji. Vždyť běžných každodenních věcí je kolem nás nespočitatelné množství! Proč produkovat další? Mé obrazy jsou hlavně pro mě a snad pro ty, kteří chtějí vidět věci jinak, nalézat nové souvislosti, nacházet odtrženost, která není přirozenou součástí života. Chci prostě ukazovat, že za zdánlivou jednoznačností věcí kolem nás je nepřeberná škála odstínů, že mrtvé věci se dají polidštit a lidé naopak mohou být věcmi, že vzdělanci se liší jen málo od barbarů, že svět je o hodnotách a hodnoty o civilizaci, civilizace o osobních ambicích a všechno kolem nás nese pečeť charakteru těch, kdo civilizaci v daném okamžiku svými životy, postoji a názory vytváří. A já si v obrazech vytvářím svůj svět, který stojí mimo tato pravidla, ale přitom z nich vychází a na ně poukazuje.

271

The following series of paintings is more varied in theme than the paintings from the first period of Cubeca‘s work. They are illusionary spaces with a surprising voice, whose philosophical framework urges a person towards deeper thoughts about the meaning and essence of humanity, life and the world. Následující série obrazů je námětově pestřejší než obrazy z prvního období Cubecovi tvorby. Jde o iluzivní prostory s překvapivými výpověďmi, jejichž filozofický rámec nabádá člověka k hlubokým myšlenkám o smyslu a podstatě člověka, života a světa. Daniel Frey

272

Philosophy and illusionary space Filozofie a iluzivní prostor

1999-2004

273

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

A dried up well is as useless as a person apathetically resigned, giving up the very thought of having the strength to change and create things around him. The theme of this study and its shape was provided again by S. Dali. He connected a well in his thoughts with his loving wife Gala. What did he want to say by it? In Dali‘s well there still could have been water. Such a well helps maintain and develop life. The well in my painting is empty, that is why it cannot be surrounded by live people, only their shadows.

Vyschlá studna je stejně zbytečná jako člověk apaticky rezignující, vzdávající se samotného pomyšlení na to, že má sílu a schopnost měnit a vytvářet věci kolem nás. Téma k této studni i k jejímu tvaru mi poskytl opět S. Dalí. Studnu spojil myšlenkově se svojí milovanou ženou Galou. Co tím chtěl vyjádřit? V Dalího studni ještě možná byla voda. Taková studna pomáhá udržovat a rozvíjet život. Studna na mém obraze je prázdná, proto kolem nemohou být živí lidé, ale jen jejich stíny. Long since dried up / Dávno vyschlá – 1999 Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 40 cm

274

275

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

You are a teacher, your career was quick to develop, did you have to force yourself into anything in life? When I started teaching after university, I was young, diligent and ambitious. Now I am only young (laughter) and diligent. I had and still have the inclination to be a workaholic, but my father and grandfather had that, so I guess it is hidden somewhere in the genes. I have a problem “wrapping up“ in the middle of work, and because work is constantly present, I have this problem constantly. That is why all my life I have had to force myself to stop the activities that give me joy. Usually when I interrupt some activity, I get excited about some other activity, I interrupt that one by force after some time and so on and so on, in a circle. I have had to overcome my instability, destruction and one more characteristic, but I will keep that to myself.

Jste pedagog, udělal jste rychlou kariéru, musel jste se v životě do něčeho nutit? Když jsem po vysoké škole začal vyučovat, byl jsem mladý, pracovitý, ambiciózní. Dnes už jsem jenom mladý (smích) a pracovitý. Měl jsem a mám sklony k workholismu, ale ty měl už můj otec a děda, takže je to asi někde ukryto v genech. Dělá mi problém „zabalit to“ uprostřed práce, a protože práce je přítomná nepřetržitě, mám tento problém nepřetržitě. Proto se musím celý život nutit do přerušení nějaké činnosti, která mi působí radost. Obvykle když nějakou činnost přeruším, vzruší mě nějaká činnost jiná, tu po nějakém času zase násilně přeruším a tak dál a dál pořád dokola. Taky musím překonávat svoji nestálost, rozptýlenost a ještě jednu vlastnost, ale tu si nechám pro sebe.

Nutíte se do něčeho při malování? Do you force yourself into something when you paint? I think not. Sometimes work is better, other times worse, sometimes the sun is shining, other times it is not. But even though painting is sometimes difficult, I definitely do not force myself into it. Even though – to get up from bed at five in the morning, heat up the freezing studio, put on cold working clothes, in all this there is a lot of strain, this ends the moment that I pick up a brush. An old saying has it that trees that grow from the bitterest roots bear the sweetest fruit. My morning strains are the bitter roots, a finished painting is the fruit.

What shades of colours do you like to use the most? Royal blue, orange, yellow, sometimes cobalt blue, burnt umber. I do not like to mix colours too much on the palette, I incline to basic pure shades. But that is today and I do not know what I will prefer tomorrow.

Myslím, že ne. Jednou mi práce jde lépe, jindy hůř, jednou slunce svítí, podruhé nesvítí. Ale i když malování jde někdy ztuha, určitě se do něj nenutím. I když – vstanout z postele v pět hodin ráno, vytopit promrzlý ateliér, navléct na sebe studené pracovní šaty, v tomhle všem je spousta přemáhání, které končí v okamžiku, kdy vezmu do ruky štětec. Stará moudrost říká, že nejsladší ovoce nesou stromy vyrůstající z hořkých kořenů. Ranní přemáhání jsou ty hořké kořeny, hotový obraz je to ovoce.

Které odstíny barev používáte nejraději? Pruskou modř, oranžovou, žlutou, občas kobaltovou modř, umbru pálenou. Nerad barvy na paletě příliš promíchávám, inklinuji k vyloženě čistým odstínům. Ale to je dnes a nevím, co se mi bude líbit zítra.

A které odstíny nemáte rád? Rád mám všechny, ale málo používám fialovou.

And what shades do you dislike? I like them all, but I use purple less often.

276

277

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

People‘s characters. A sea made up of drops that collide with each other, penetrate and merge. A sea apparently incoherent and so unreadable. Characters imprint the form into epoch, history, society. Characters can be analysed, researched, described. They cannot be permanently bound and if somebody binds them by force, they gush out even stronger than they were before. Lidské charaktery. Moře tvořené kapkami, které se vzájemně sráží, prolínají a prorůstají. Moře zdánlivě nesourodé a tolik nečitelné. Charaktery vtiskující podobu epochám, dějinám, společnostem. Charaktery se dají analyzovat, zkoumat, popsat. Nedají se trvale spoutat, a spoutá-li je kdokoliv silou, vytrysknou po čase silnější, než byly dříve.

Characters / Charaktery – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 95 x 75 cm

278

279

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Do you have a specific aim in life? No. I think that nobody, apart from a very few exceptions, can have a specific picture of where exactly their life should lead. Live to 89? Visit tropical islands? Have ten children? Fly in a rocket? Seriously, I do not think that a person exists who has everything calculated and figured out. Especially in today‘s world of absurdities.

What do you mean by absurdities? During Communism the October Revolution was celebrated in November, peace is maintained by ever more perfect weapons, people long to get back to being close to nature and at the same time ever more modern technology pushes nature away, a part of the world is overfed and the other is starving, we love children but there are less born, because we refuse to sacrifice a piece of ourselves for their upbringing, we are capable of instantly connecting with somebody on the other side of the earth by telephone but we do not hear what someone next to us is saying. I could continue, but there would be no point. It is important, I think, to laugh at some absurdities, to think about others and maybe do something about others. Because whether we want to or not, we more or less take in all these absurdities, we live in them and many we don‘t even consider to be absurdities, but we take them as a common part of life.

Máte konkrétní životní cíl? Ne. Myslím, že až na výjimky nikdo nemůže mít konkrétní představu toho, kam přesně má jeho život směřovat. Dožít se 89 let? Navštívit tropické ostrůvky? Mít deset dětí? Proletět se v raketoplánu? Vážně, nemyslím si, že existuje člověk, který má všechno propočítané a vykalkulované. Zvláště v dnešním světě, plném absurdit.

Co myslíte těmi absurditami? Za komunistů se říjnová revoluce slavila v listopadu, mír se udržuje za cenu stále dokonalejších zbraní, lidé touží zpátky blíž k přírodě a přitom stále modernější technikou přírodu vytlačují, část světa se přežírá a druhá část hladoví, milujeme děti, ale rodí se jich stále méně a méně, protože jsme zdechlí obětovat kousek sebe na jejich výchovu, dokážeme se bleskově telefonicky spojit s druhou stranou zeměkoule a přitom neslyšíme, co říká někdo vedle nás. Mohl bych pokračovat, ale nemělo by to smysl. Důležité je, myslím, se některým absurditám vysmát, nad jinými se zamyslet a s dalšími třeba něco udělat. Protože ať chceme, nebo ne, více méně všichni tyto absurdity vnímáme, žijeme v nich a dokonce mnohé nechápeme jako absurdity, ale bereme je jako běžnou součást života.

Zkuste být konkrétnější. Try to be more specific. Look at the performances of some of the ‚heaviest‘ music bands or some films. Horrible, terrible, blood flowing in streams even though it is just acting, many people are happy to watch. Adrenaline rises. The absurdity of horror and inhumanity excites some people so much that they stop being people in the correct meaning of the word. The more horror the more devilment and beauty. Upside-down logic and yet logic still.

280

Vezměte si vystoupení některých tak zvaných nejtvrdších hudebních skupin nebo některé filmy. Hrůza, děs, krev teče proudem, a i když je to jenom divadlo, spousta lidí nadšeně sleduje. Adrenalin stoupá. Absurdita hnusu a nelidskosti řadu lidí rozvášní až přestávají být lidmi v pravém slova smyslu. Čím víc odpornosti, tím víc odvazu a krásy. Zvrácená logika a přeci logika.

281

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

The inspiration for the painting “Out of yourself“ was given to me by an advertisement in a magazine. A figure, some kind of person, non-person, was so suggestive that I modified it a little, gave it the shape of fantasy but still I ensured that it was alive and sentient, in thought and expectation. An open window behind which there is a lot of the same substance, from which the figure is made. Run away from your own primary matter or return to it? A wide-open window offers both.

Inspiraci k obrazu „Ven k sobě“ mi poskytla reklama v časopisu. Postava, jakýsi člověk nečlověk, byla natolik sugestivní, že jsem ji trochu upravil, dal jí rysy neskutečnosti, ale přece jen jsem si hlídal, aby byla živá a tak trochu myslící, zadumaná a očekávající. A otevřené okno, za kterým je spousta té samé hmoty, z které je postava vytvořena. Utéct od své prahmoty nebo se k ní vrátit? Okno dokořán nabízí obojí.

Out of yourself / Ven k sobě – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 95 x 75 cm

282

283

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Do you always act logically? But no. Every person needs to occasionally escape from the causality of things. But every person should have boundaries beyond which he will not go. These boundaries are the frame of the character, personality, humanity. One who has no inner boundaries is like a ship without a crew tossing one way and then the other, a ship that almost always must sink. And if it does not sink in the open sea, then at best it will strike the cliffs. The logic in people‘s behaviour tells me that I will never become a ship without a crew, at most I may send my crew below deck for a while with the knowledge that if I go a little too far in something, the crew will run up and again will direct my ship in a certain direction and I will have it under control. In this I see the logic of human behaviour in general, even the logic of my own behaviour.

In that case we are constantly threatened by disaster with „crew-less ships “ But of course. Terrorists, drunk drivers, psychologically unbalanced individuals. It is no longer about logic, it is about coincidence and about luck. And also about the ability of society to force out the uncontrollable groups, who cannot or will not adapt, to the furthest reaches of this society, and to drown the loudest cases. Without mercy and weakness. Because their example, however inexplicable to an ordinary person, always draws followers.

Chováte se vždycky logicky? Ale ne. Každý člověk potřebuje tu a tam uniknout z kauzality věcí. Ale každý člověk by měl mít hranice, přes které nepůjde. Ty hranice jsou rámcem charakteru, osobnosti, člověčenství. Kdo vnitřní hranice nemá, je jako loď bez posádky zmítaná chvíli jedním směrem, pak jiným směrem, loď která se téměř vždy musí potopit. A když se nepotopí na otevřeném moři, tak v nejlepším případě najede někde na útes. Logika v lidském chování pro mě znamená, že se nikdy nestanu lodí bez posádky, maximálně můžu posádku tu a tam na chvíli poslat do podpalubí s vědomím, že přeženu-li něco, posádka vyběhne rychle ven a zase nasměruje tu moji loď určitým směrem a bude ji mít pod kontrolou. V tom vidím logiku lidského chování obecně, i logiku mého vlastního chování.

V tom případě nám neustále hrozí srážky s „loďmi bez posádek“ Jistěže ano. Teroristé, opilí řidiči, psychicky vyšinutí jedinci. Tady už to není o logice, tady je to o náhodě a o štěstí. A taky o schopnosti společnosti vytěsnit skupinu nepřizpůsobivých a neovladatelných někam hodně na okraj a ty nejkřiklavější případy potopit. Bez slitování a slabosti. Protože jejich příklad, jakkoliv normálnímu člověku nepochopitelný, vždy strhává následovníky.

Máte tedy pocit, že zlo se řetězí příkladem? Do you then have the feeling that evil connects together through example? I do not know whether children are born bad or whether they become it. I think that perhaps both are possible. But it is necessary to define exactly what evil is. I can hardly praise someone for being good when he is only lazy and his “niceness“ arises from laziness and idleness. However I cannot consider someone to be bad when he, thanks to diligence, is very active and sometimes his actions appear to be bad, because due to his work he does not take care of his family, does not give enough attention to his children etc. A nice person can stop being nice very easily, just as a bad person can stop being bad. Sometimes it is very difficult to determine a fixed boundary between these two extremities. But the upbringing has significant influence.

284

Nevím, zda se děti zlými rodí nebo stávají. Myslím však, že možné je obojí. Ale chtělo by to přesně definovat, co to zlo vlastně je. Těžko mohu chválit někoho za to, že je hodný, když je jenom líný a ta jeho „hodnost“ vyplývá z lenosti a nicnedělání. Stejně nemohu za zlého označit někoho, kdo díky pracovitosti dělá spoustu věcí a občas se jeho činorodost může jevit jako zlá, protože díky práci se nestará o rodinu, nevěnuje se dětem atd. Hodný člověk může přestat být hodným velmi snadno, stejně jako zlý zlým. Někdy je vůbec obtížné stanovit mezi těmito krajnostmi pevnou hranici. Ale výchovou se dá určitě ovlivnit strašně moc.

285

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

It is pleasing to travel around the earth. But it is even more pleasant to realise that we are not only its components but also its co-creators. Even if it is only temporary. It is not off the topic to consider that the earth has been our cocreator far longer than we have been its. Je příjemné obejít zeměkouli. Ale ještě příjemnější je zamyslet se nad tím, že jsme nejen její součástí, ale i jejími spolutvůrci. Byť jen na chvilku. Není od věci uvědomit si, že zeměkoule je naším spolutvůrcem podstatně déle, než my jejím.

Land at last / Konečně země – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 45 cm

286

287

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

What do you think that upbringing should involve?

Jaká by podle Vás měla být výchova?

But that is a question for a book of thousands of pages!

Ale to je otázka na knihu o tisíci stranách!

Then try to be brief…

Tak zkuste být stručnější…

Childhood is beautiful in that it has at its disposal the gift of childish fantasy. Children are capable of finding games, happiness, imagination and mystery in things and activities all around us. They are capable of pursuing fantasy and discovering behind the apparent the mysteries of a piece of life, its essence. As they become older, this ability disappears, not necessarily the ability to play, but the games no longer have that huge level of imagination and fantasy. From the youngest age we can show children beauty, smiles, happiness, but also goodness, willingness, pride and even virtue. And we can, demonstrating the brutality of us adults, buy our children electronic games in which they shoot and slit throats and a person has ten lives and when they lose them you type in more lives, and whatever respect they have of life is trampled deeper and deeper down in the little child‘s head. And then we should be surprised, that from such a child a miscreant emerges, who values life as much as the flies that he squashes on the wall. If it was up to me, I would incline towards simple toys so that the child by itself has to find his own imagination in the toy, find the sense in it, and has to creatively start filling in the sense. Simply toys should provoke the imagination, tease the fantasy and in the end lead to feelings of love towards the thing. When you really carefully examine some of my paintings, you may find this philosophy in them. At least I hope you may, because I try to instil them with it. Behind colour and shapes, behind brush strokes and themes I always hide a hint of mystery. Either it awakens fantasy or it doesn‘t. If not, it is bad. And if it does, then I alone cannot say exactly what fantasy it should be. That is why it is fantasy, whose contours you cannot plan out precisely beforehand. Look at this painting, a symbolic figure of a woman on a floor of tiles disappearing in the sun and also a figure opposite with a strikingly bowed head. Is the bowed head sadness? Humility? Deference? Greeting? Wariness? Despair? Slyness? Decency? Servility? And it is the same with upbringing. You cannot spell out everything for the children. You cannot only drill. You can only lead, while the child being led on this route, has to bring himself up. The moment he feels you are giving him a collar, he will follow your whip but once he grows up and takes off the collar he will not be able to behave without it. If however you bring him up without a collar then you may be more hopeful that later he will behave in the same way that he did when he was younger. Upbringing without a little romanticism, poetry and freedom is simply like a soup without salt, without herbs, without taste. You can eat it but in the end nobody likes it.

288

Dětství je nádherné tím, že disponuje obrovským darem dětské fantazie. Děti dovedou ve věcech a v dění kolem nich nalézt hru, radost, představu, tajemství. Jsou schopny za fantazií jít, odhalovat za zdánlivými tajemstvími kus života, podstatu. S vyšším věkem se tato schopnost vytrácí, i když nevylučuji schopnost hrát si, ale už to nejsou hry s tou obrovskou dávkou představivosti a fantazie. Už v tom nejnižším věku můžeme děti vést ke kráse, úsměvům, radosti, ale i k dobrotě, ochotě, cti i ctnosti atd. A také můžeme, a to je ta brutalita nás dospělých, kupovat dětem elektronické hry, kde se střílí a podřezává a člověk má deset životů a když o ně přijde, tak se naťukají životy další, a jakákoliv úcta k životu se v té malé dětské hlavince zadupává hluboko a hluboko. A pak se nedivme, že z takového dítěte vyroste grázl, který si cení života stejně jako mouchy, kterou zaplácne na stěně. Kdyby bylo na mně, přimlouval bych se za jednoduché hračky, aby dítě samo muselo v té hračce nalézt svoji představu, nalezlo v ní smysl a muselo tvořivě začít ten smysl naplňovat. Prostě hračka by měla vyvolávat představivost, dráždit fantazii a v konečném důsledku vyvolat k věci lásku. Když se opravdu bedlivě zakoukáte do některých mých obrazů, tuto filozofii v nich můžete najít. Aspoň doufám že ano, protože se o ni snažím. Za barvou a tvary, za tahy štětcem a námětem vždy ukrývám náznak tajemství. Buď fantazii probudí, nebo ne. Pokud ne, je to špatně. A pokud ano, pak ani sám nemohu říct přesně, o jakou fantazii má jít. Od toho je to fantazie, že se její přesné kontury nedají dopředu naplánovat. Podívejte na tenhle obraz, symbolická postava ženy na jakési podlaze z dlaždic mizící ve slunci a tady naproti postava s ukrutně skloněnou hlavou. Ta sehnutá hlava je smutek? Pokora? Podbízivost? Pozdrav? Ostražitost? Zoufalství? Potutelnost? Slušnost? Servilita? A stejné to je s výchovou. Nemůžete dětem všechno linkovat. Nemůžete jenom cepovat. Musíte jenom vést a dítě se na té cestě, kterou ho vedete, musí vychovat samo. Jakmile ucítí, že mu dáváte chomout, půjde sice podle vašeho biče, ale až dospěje a chomout mu sundají, nebude se bez něj umět chovat. Když ho však vychováte bez chomoutu, máte mnohem větší naději, že tak, jak se chovalo v mládí, tak se bude chovat i později. Výchova bez kousku poetiky, poezie a svobody je prostě jako polévka bez soli, bez koření, bez chuti. Dá se jíst, ale nakonec nikomu nechutná.

289

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Activity around us runs by itself, movement is evident and the only thing that is certain is time. Everything else blows away and passes. But time will remain. Proud, independent of everyone and everything. Disregarding critical situations or periods of peace. It does not turn away from the worst atrocity nor from the greatest happiness. A stream flowing without deviance and without memory … If we pray to God, to hell or to ourselves without consideration of the spiritual clarity, we hope to join the out-flow connecting us to somebody and something outside of time, causing relief to inhuman powers, whom we cannot stand up to, but whom we can use for our own strengthening. What prevents a person from finding his own real world in its completeness? Maybe a cultured symbiosis of us all with the environment and time? We do not like to age and at the same time we look hopefully forward and rush time so that this and that is here, so that finally it will disappear and the rolling stream of time will wash everything from which we turn away and which deserves to be replaced by something new. But time is not a funded institution. What once disappears in time, only very rarely is replenished. And we rush from millennium to millennium and that mass flight and movement from period to period means no more than a race after the captivating magic of imagination, that there on the other side it is better, happier and luckier. And what do we find? The same monster of time that we were running away from. It is like that with everything. The original excitement disappears and the desire for the complete rebuilding will run into a reality of minimum refurbishing.

Dění kolem nás běží po svém, pohyb je očividný a jediné, co je jisté, je čas. Všechno ostatní pomíjí a pomine. Ale čas tu bude stále. Hrdý, nezávislý na nikom a na ničem. Nedbající vyhrocených situací či období klidu. Neodvracející se před nejhoršími zvěrstvy ani před největšími radostmi. Proud valící se bez výkyvů a bez paměti … Modlíme-li se k Bohu, k peklu či sami k sobě bez ohledu na duchovní tříbení, toužíme napojit drenáže spojující nás s někým a něčím mimo čas, mimolidským silám působícím úlevu, jimž nelze čelit, jichž však lze využít k vlastnímu posílení. Co brání člověku aby objevil svůj skutečný svět v jeho celistvosti? Snad kultivovaná symbióza nás všech s prostředím a časem? Tak neradi stárneme a tak toužebně přitom hledíme dopředu a poháníme čas, aby už tu bylo to a tohle, aby už konečně zmizelo támhleto a valící proud času spláchl všechno, od čeho se odvracíme a co si zaslouží být nahrazeno novým. Jenže čas není dotovaná instituce. Co jednou v čase zmizí, jen zřídkakdy bývá znovu vydáno. A my se ženeme z tisíciletí do tisíciletí a ten masový útěk a přeběh z etapy do etapy neznamená víc, než běh za podmanivým kouzlem představ, že tam, na druhé straně, bude lépe, veseleji a šťastněji. A co nalezneme? Stejné monstrum času, před kterým jsme utíkali. Tak je to se vším. Původní nadšení se vytratí a touha po absolutní přestavbě se promění ve skutečnost minimálních renovací.

Another millennium / Další tisíciletí – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 40 cm

290

291

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Poetry is disappearing from life today, is it not a pity? You see, that is a great mistake, at least in my opinion. Poetry is not disappearing, it is only transforming and is finding a shape which it was not before and which it should not be. From the word poetry we usually picture rhymes and today only a very small group of people read rhymes, even though it is beautiful to sometimes dream a little together with Seifert: “farewell, farewell, beautiful girls, that we have met today and that we will not see ever again…“, and it does not have to be simply poetry; take for example Foglar, who writes prose with a great deal of poetry in almost every sentence… What is really beautiful in poetry is that it offers us the possibility, reminds and hints. And those who want, take, understand and develop. Now I do not mean only written poetry. It can be the poetry of architecture, the poetry of painting, the poetry of film, in general the poetry of the soul. And there is still a lot of it around us. And what about design. Is it not the journey, increasingly, from uneven shapes to the shapes of poetry? Everything that opens invisible doors to memories or on the other hand to visions, in us, is poetry to me.

Poezie dnes ze života mizí, není to škoda? Vidíte, a to je hluboký omyl, alespoň myslím. Poezie nemizí, jenom se transformuje a dostává do podob, kde dříve nebyla nebo nemohla být. Pod pojmem poezie si obvykle představíme verš a verše dnes opravdu čte jen velice úzká skupina lidí, i když, není nádherné zasnít se chvilku společně třeba se Seifertem: „Sbohem, sbohem, krásné dívky, které potkali jsme dnes a již nikdy nespatříme v životě…“, a nemusí jít jen o báseň, třeba takový Foglar, to je text s obrovskou dávkou poetiky skoro v každé větě… Na poezii vůbec je krásné to, že nabízí možnost, připomíná v náznaku. A ti kdo chtějí, vezmou, pochopí a rozvinou. Teď nemám na mysli jenom poezii psanou. Může jít o poezii architektury, poezii malby, poezii filmovou, obecně o poezii ducha. A té je kolem nás pořád dost a dost. A co takový design. Není to cesta od kostrbatých tvarů víc a víc k tvarům poezie? Všechno, co v nás otvírá neviditelné dveře ke vzpomínkám nebo naopak k vizím, je pro mě poezie.

A poezie v malbě? And poetry in painting? It definitely belongs to the conditions and essence of a successful painting. We can ask ourselves: Where should we look for poetry in some surrealist works? But it is still there. After all even in decadence as a poetic style there is a great deal of poetry that charms through an overflow of exciting beauty. A backdrop of ugliness and stench does not have to mean banality, disgust, boredom and disappointment. Without the terrible you will not find beauty, without beauty you will not understand the ugly. Often a detail suffices if it senses our attention. That detail can light up the painting, darken it, make it cry, make it giggle, that small trivial detail can have amazing power in the painting. It is a matter of the painter being able to correctly lay it there and also so that the person looking at the painting may find it. If this is not achieved there will be no bridge with which the audience can understand the painter and connect with him in a dialogue.

292

Ta patří jednoznačně k podmínkám a základům zdařilého obrazu. Můžeme si sice říct: Kde v některých surrealistických dílech hledat poezii? A přece tam je. Vždyť i v dekadenci jako básnickém směru je spousta poetiky, která okouzlí přemírou vzrušující krásy. Kulisy hnusu a smradu ještě nemusí znamenat banalitu, odpor, nudu a zklamání. Bez škaredého neobjevíte krásné, bez krásného nepochopíte škaredé. Často stačí detail, který zbystří naši pozornost. Ten detail může obraz rozsvítit, ztmavit, rozbrečet, rozchechtat, ten malinký nicotný detail může mít v obraze strašlivou moc. Jde o to, aby ho tam malíř dokázal správně nastražit a také o to, aby ho ten, kdo obraz prohlíží, objevil. Pokud se tohle nepodaří, nedojde k tomu můstku, díky kterému může divák malíře pochopit a navázat s ním dialog.

293

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

It is possible that people many thousands of years ago perceived the world around them, meaning mainly nature, more intensely than we do today. From that time something remained in us, and sometimes wakes up and we perceive, see, feel and hear better…

Je možné, že lidé před mnoha tisíci lety vnímali svět kolem sebe, myslím tím hlavně přírodu, mnohem intenzivněji než my dnes. Z té doby v nás zůstalo něco, co se občas probudí, a my lépe vnímáme, vidíme, cítíme, slyšíme…

Great grandfather / Pratáta – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 45 cm

294

295

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

But it is not a rule, is it… No, it is not. Sometimes a painter can work on a detail for hours upon hours and still nobody perceives it. On the other hand, details often slip into a painting without the painter‘s effort and it is there! And everybody perceives it. But it is still better when the painter knows for the most part what he wants, and when he is also capable of putting it into practice.

Ale nejde o pravidlo, že… Ne, to nejde. Někdy může malíř na detailu pracovat hodiny a hodiny a stejně jej nikdo neobjeví. Naopak často detail proklouzne do obrazu bez malířova přičinění a je tam! A každý ho objeví. Ale stejně je nejlepší, když malíř ví z větší části co chce, a když to také dovede zrealizovat.

Vám se to daří, či ne? Are you successful in that, or not? Sometimes I am, sometimes I am not. What can I say. By detail I do not mean a specific painted thing, I mean the brush stroke, shade, contrast, light, shadow, simply the detail in whose presence you will feel the approaching dawn of a beautiful day, figuratively speaking. After ordinary days comes a beautiful day, everything quietens, ‚pianissimo‘ the feeling from the visual detail will silently begin to exude the acoustic and standing perceptions at the threshold of something that will gratify and enrich your mind and heart with something. That detail cannot be figured out. Work on a painting flows, murmurs, falters, thrives or does not, sometimes for the first time, other times for the second or third, but at a certain point the detail will come to you. A bolt of lightning in your thoughts and you put it there, sometimes the hand puts it there all by itself, and when you finish painting and the canvas is done, in that absolute quietening, after all the emotions vanish and with a little fatigue you sit down and judge your piece, your work, you can be silent for a while and just like that, silently, as if with a candle in your hand, stare and sink into the painting. I love these moments. It is as if flowing time has stopped. It is a silent final goodbye to the painting, to which a person gave a few hours of themselves. In that delightful moment of meditation the painting is splitting from you, from your psyche, from your self. The moment after finishing it, it is still a part of you and you know that right at that moment it is distancing itself from you. No, your heart does not jump with joy, it is both sad and happy at the same time. And when the final moment of saying farewell to the painting passes, you only quietly say to yourself: Goodbye, and thank you for a beautiful day. And you feel the same way Mr. Seifert briefly captures in rhyme… farewell, farewell, beautiful girls, that we have met today and that we will not see ever again … You see, I quote it a second time and still the rhymes have the same strength.

296

Občas ano, občas ne. Co na to říct. Detailem nemyslím konkrétní namalovanou malinkou věcičku, myslím tím tah štětce, odstín, kontrast, světlo, stín, prostě fakt, v jehož blízkosti ucítíme nastávající jitro krásného dne, obrazně řečeno. Po tuctových dnech přichází nádherný den, všechno se ztiší, pianissimo pocitu z optického detailu začne potichu vyluzovat vjemy akustické a stojíte rázem na prahu něčeho, co vaši mysl a srdce něčím oblaží, něčím obohatí. Ten detail se nedá vykalkulovat. Práce na obraze plyne, šumí, zadrhává se, daří i nedaří, něco napoprvé, jiné třikrát znova a v určité fázi Vás ten detail napadne. Blesk v myšlení a dáte to tam, někdy to tam dá dokonce ruka úplně sama, a když domalujete a plátno je hotovo, v tom naprostém ztišení, po odeznění všech emocí a s trochou vyčerpání se posadíte a hodnotíte své dílo, svou práci, můžete chvíli mlčet a jen tak, tiše, jakoby se svíčkou v ruce, zírat a vpíjet se do obrazu. Tyhle chvilky miluju. Je to jako by se tekoucí čas zastavil. Je to tiché závěrečné loučení se s obrazem, kterému člověk dal pár hodin sám sebe. V té slastné chvilce rozjímaní se obraz odděluje od Vás, od Vašeho psyché, od Vašeho já. Ještě tu chvilku po domalování je Vaší součástí a Vy víte, že se právě v té chvilce od Vás vzdaluje. Ne, srdce Vám neskáče radostí, je to tak trochu smutné i veselé zároveň. A když ta chvilka závěrečného loučení s obrazem uplyne, jen si tiše řeknete: Nashledanou, a díky za příjemný den. A cítíte, že o stejné věci mluví jenom stručněji a lépe pan Seifert ve verších… sbohem, sbohem, krásné dívky, které potkali jsme dnes a již nikdy nespatříme v životě… Vidíte, cituji to podruhé a pořád ty verše mají stejnou sílu.

297

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Human hands. I painted them at such an angle as to make it clear that the two hands do not belong together, that they do not belong to one person. At the same time I wanted to express the paradox – all human hands belong together. Who does not understand this basic thought will still one day realise that even he will not be able to get along without the hands of someone else. Nobody can get along with only their own hands all through their life.

Lidské ruce. Namaloval jsem je v takovém úhlu, aby bylo jasné, že tyto dvě ruce nepatří k sobě, že nepatří k jednomu člověku. Současně jsem chtěl vyjádřit paradox – všechny lidské ruce patří k sobě. Kdo nepochopí tuto základní myšlenku stejně jednou pozná, že i on se jednou neobejde bez rukou někoho jiného. Se svýma vlastníma rukama si nikdo celý život nevystačí.

One hand and the other hand / Jedna ruka a jiná ruka – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 35 cm

298

299

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

And when everything is over, for a few days or weeks the painting disappears from your sight. It is said: Out of sight out of mind… Only partially. At the beginning of our talks I said that I walk around my drying paintings, and not only do I call them “girls“, but I also develop a relationship toward them. This painting is a gorgon and this one is a beauty, this one is thoughtful, and that one is nostalgic to tears and so on. I never however observe my paintings with great scrutiny, sometimes I stubbornly do not look for this or that, I never occupy myself with particular items in the painting but I try to instinctively join with the philosophy that is hidden in the painting. I try to take in the strange aroma that is somewhere deep inside and that is noticed only by somebody who forgets about the problems of the outside world. And if you let the aroma sink slowly into your consciousness, you will feel a little tipsy, you will spark into light a mild, balmy yet also cool breeze in which your senses can recuperate, beaten down by the mundane nature of everyday life.

A když je po všem, několik dnů či týdnů vám obraz zmizí z očí. Říká se: Sejde z očí, sejde z mysli… Jenom částečně. Na začátku našeho povídání jsem říkal, že kolem svých schnoucích obrazů chodím, a nejen, že jim říkám „holky“, ale též si k nim utvářím vztah. Tenhle obraz je šereda, tenhle zase krasavec, tento je zadumaný, támhleten je zamyšlený, a tenhleten je nostalgický až k breku a tak dále. Nikdy ovšem své obrazy nesleduji se slídivou pozorností, nikdy umíněně nehledám to či ono, nikdy se nezabývám jednotlivostmi na obraze, ale snažím se instinktivně splynout s filozofií, která je v obraze skryta. Snažím se vnímat zvláštní aroma, jež je někde hluboko uvnitř a které postřehne jen ten, který zapomene na problémy vnějšího světa. A pokud to aroma necháte pronikat pomalu do vědomí, budete se cítit tak trochu v opojení, vykřesáte na světlo mírný, vlahý a současně chladivý vánek, ve kterém pookřejí vaše smysly, ubíjené opakující se každodenností.

To zní jako motlitba. That sounds like a prayer. After all a prayer has a similar function. To pull a person out of the poverty of the present and establish a connection with something which instead of disgust, restlessness and discomfort brings into the veins the opposite, that will change the plot, that will take us for a moment somewhere else, where it will be better, forever better. And after a prayer that which seemed to be unbearable a moment ago will seem unimportant and fleeting. In my paintings I compensate for prayers. I would also suggest to my close ones that once I am no longer here: “Do not cry over my grave, because I am not in it. There are only a few useless remains of matter that were for a moment connected with my life. And there are a lot of such remains lying around all over the world. Why then mourn over these in particular“? Doesn’t a short prayer suffice to make things better?

Vždyť také motlitba v sobě nese podobné poslání. Vytrhnout člověka z bídy současnosti a navázat psychologické spojení s něčím, co nám místo nechuti, neklidu a nepokoje vnese do žil opak, obrátí děj, přenese nás na okamžik jinam, kde bude lépe, věčně lépe. A po motlitbě Vám najednou to, co před chvílí připadalo k neunesení, přijde nedůležité a pomíjející. Já si tím svým malováním vlastně motlitbu nahrazuji. Taky bych svým blízkým doporučil, až tady jednou nebudu: „Nebrečte nad mým hrobem, protože v něm nejsem já. Je v něm jenom pár nepotřebných zbytků hmoty, které byly na okamžik s mým životem spojeny. A takových zbytků se válí po celém světě spousty. Proč tedy tesknit zrovna nad těmito“? Nestačí krátká motlitba, aby bylo lépe?

Ale jsou situace, kdy ani motlitba nepomáhá. But there are situations when even a prayer does not help. You are right in that. But can they help a person from the hurt and pain of cursing? Of course. I can scold and offend God, whom nobody can say with any certainty exists or not. But what sense is there in that? Cursing only provides relief for a moment. Our human sympathies are not distinguished by permanency. Not even our understanding of aesthetic values are permanent. With all the disadvantages arising from this statement there is definitely one advantage. More precisely said, in that changeability of human approaches there is the constant possibility that a person can occasionally return from the wrong path to the right one. And even though people sometimes forget about prayers, it is probable that through them, or by way of them, they will reach something more positive than their usual surroundings. A person professes to love many things in his life, yet this does not mean that the same thing cannot from time to time be rejected and hated. Occasionally straying from the path can sometimes lead to wisdom more swiftly than intensive studying. At the same time both are natural and both belong to life.

300

V tom máte pravdu. Ale pomůže člověku od bolesti či od smutku nadávání? Jistě. Můžu seřvat a urazit boha, o kterém stejně nikdo nemůže s určitostí říci zda je, či není. Ale jaký to má smysl? Nadávání uleví jen na chvilku. Naše, myslím lidské, sympatie, se nevyznačují stálostí. Ani naše chápání estetických hodnot není stálé. Při všech nevýhodách vycházejících z tohoto tvrzení je zde nesporně jedna výhoda. Přesněji řečeno, v té proměnlivosti lidských postojů existuje nepřetržitě možnost, že člověk se tu a tam ze špatné cesty vrátí na tu správnou. A i když lidé občas zapomenou na motlitby, je pravděpodobné, že se k nim, či prostřednictvím jich, doberou k něčemu pozitivnějšímu, než co je momentálně obestírá. Člověk toho v životě hodně vyznává a miluje, to ovšem neznamená, že to stejné nemůže tu a tam odmítat a nenávidět. Ono občasné zabloudění nakonec vede k zmoudření rychleji, než usilovné studování. Přitom obojí je přirozené a obojí patří k životu.

301

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Do you also have that feeling that what you are holding together at that moment, and what gives you pleasure, will not hold together forever? Even though we convince ourselves that a lot of things will last, they do not.

Míváte také ten pocit, že to, co drží zrovna v tuto chvíli pohromadě, a co Vám působí potěšení, nebude držet pohromadě věčně? I když si namlouváme, že řada věcí musí vydržet, nevydrží.

Broken / Rozbitá – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 80 x 65 cm

302

303

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

You often slip into philosophical musings. Philosophy can not only clarify but also complicate the things around us. Does more philosophy mean less lucidity in artistic work?

Často sklouzáváte do filozofických úvah. Filozofie může věci kolem nás nejen objasňovat, ale taky komplikovat. Znamená více filozofie méně srozumitelnosti právě třeba ve výtvarné oblasti?

What a question that is! Does philosophy slowly penetrate into paintings as a disease or does it bring them closer to heavenly perfection? Which bowl of the scales to turn to? Does philosophy clear the head and mind or does it on the other hand darken them? Sweet hopes or terrible illusion? Will wine lift the mind or does it sweetly but resolutely dull it even more? You know, philosophy that comes up with specific and straight-forward judgements has always proved to be faulty throughout history. If I am to answer as a philosopher, then I have to agree with you a little and disagree a little. If I am to answer as a painter, then I think that philosophy helps to clarify paintings, rather than to make them more complex and incomprehensible. It brings to the painting an element that lifts it from stupidity and straight-forwardness into another dimension. Even though it sounds absurd, the painting then refers us to and hints at some place where there is great misunderstanding, a great unknown. It simply leads us to lands that were up until then unimaginable for us. And because it accompanies us to these lands, it brings them closer to us. As a teacher I must say however, that a lot of philosophy brings about a state, by bringing painting into abstraction, in which a large amount of abstraction also means for many a large amount of misunderstanding. Here you see that as a painter and teacher I completely contradict myself. The philosopher is right then, who will say to you that philosophy makes the painting more confusing but from a general point of view it makes it a lot clearer. That is a thought, is it not? (laughter)

To je panečku otázka! Proniká filozofie zvolna do obrazů jako nákaza, nebo je povznáší blíž k posvátné dokonalosti? Ke které misce vah se přiklonit? Očišťuje filozofie hlavu a mysl, nebo je naopak zatemňuje? Sladké naděje či hrůzné přízraky? Pozvedne víno unavený mozek, nebo jej sice líbezně, ale nepokrytě utlumí ještě více? Víte, ona filozofie, která přišla s konkrétními a jednoznačnými soudy, se v historii vždy nakonec ukázala jako scestná. Mám-li odpovědět jako filozof, pak s Vámi musím trochu souhlasit a trochu nesouhlasit. Mám-li odpovědět jako malíř, pak si myslím, že filozofie přispívá více k srozumitelnosti obrazu, než k jeho složitosti a nesrozumitelnosti. Vnáší do něj prvek, který obraz od stupidnosti a jednoznačnosti obohacuje o další rozměry a pozvedá jej výš. Ač to zní absurdně, obraz pak poukazuje a napovídá tam, kde je velké nesrozumitelno, velká neznámá. Vede nás prostě do krajin, které byly pro nás dosud netušené. A tím, že nás v těchto krajinách provází, tím nám je přibližuje. Jako učitel musím ovšem říci, že hodně filozofie tím zatahováním malby do abstrakce navozuje stav, kdy velká míra abstraktnosti znamená pro mnohé také velkou míru nesrozumitelnosti. Tady vidíte, že si jako malíř a učitel úplně odporuji. Pravdu má tedy filozof, který Vám odpoví, že filozofie obraz znesrozumitelňuje, ale z obecného pohledu zase činí mnohem srozumitelnějším. To je myšlenka, co? (smích)

Jsou Vaše obrazy srozumitelné? Are your paintings understandable? My paintings, to a greater or lesser degree, attempt to break free from the ingenious logic of nature. I try to impose on them a little unleashed imagination, but not as a man of dreams and fantasy, but more as an usher in a museum of artefacts that are new and unknown and that do not have a specific name. That is why the one who wants to talk about them has to either point his finger at them or chose a verbal expression. But to be able to do that, he has to, inch by inch, research the thing that he painted, and then understand it to some extent. In any case he has to think a little and I hope that it is not a great folly that sometimes during work on the painting I strive for it. But not always. Sometimes I strive only to capture something that flashes through my head, but I am not capable of thinking up something important and reaching for it. In short, a little comprehensible something of human understanding. That is why my paintings do not have to be so understandable.

304

Moje obrazy se tu s větším, tu s menším úspěchem pokoušejí vytrhnout z důmyslné logiky přírody. Snažím se do nich vmontovat trochu nespoutané představivosti, ale ne jako snílek a fantasta, ale spíš jako uvaděč v muzeu věcí, které jsou nové a neznámé a nemají vlastně ani jméno. Proto ten, kdo o nich chce hovořit, musí na ně buď ukázat prstem, nebo volit slovní opis. Avšak aby to mohl udělat, musí píď po pídi tu věc, kterou jsem namaloval, prozkoumat, a pak ji v určitém měřítku pochopit. Každopádně se musí trochu zamyslet a snad není moc velká pošetilost, že o to občas při práci na obraze usiluji. Ale ne vždy. Někdy mi jde jenom o zachycení něčeho, co se mi mihne hlavou, ale sám tomu neumím domyslet nic podstatného a uchopitelného. Prostě málo pochopitelný příškvarek lidského chápání. Proto moje obrazy nemusí být až tak srozumitelné.

305

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Pharaohs. Gods on earth. And they ended up the same as all common people. Maybe their dead bodies lasted a little longer. But the question is, if there was any point.

Faraónové. Bohové na zemi. A skončili stejně, jako všichni obyčejní lidé. Možná trochu déle vydržela jejich neživá těla. Ale je otázka, zda to mělo nějaký smysl.

Swallowed by time / Pohlcen věky – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 50 cm

306

307

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

It is probably not possible to give a straight-forward answer, is it ... It is not. I do not enjoy painting something in which there is not a small amount of fantasy, craziness and conflict between curiosity and the mundane. I always, when I sit in front of a blank canvas, know that I will find something for myself when painting. As much as we undisputedly need food and fresh air for life, we also need a lot of superfluous things, from the smell of cloves to, for example, taking a ride on a tram. I can easily go without the cloves, but I enjoy the search for something that I somewhere suspect or that I imagine.

Jednoznačně odpovědět asi možné není, že… Není. Mně malování něčeho, v čem není ani trocha fantazie, bláznovství a střetu podivuhodnosti s tuctovostí, nebaví. Já pokaždé, když sednu před čisté plátno, vím, že něco pro sebe při malování objevím. Jak potřebujeme nepostradatelně k životu jídlo a čerstvý vzduch, tak potřebujeme i spoustu postradatelných věcí, od vůně hřebíčku až třeba po svezení se tramvají. Já klidně oželím ten hřebíček, ale dělá mi dobře to hledání něčeho, co někde tuším nebo co si představuji.

Jenomže malujete pro lidi a – But you paint for people and – sorry, I do not paint for people, I paint for myself. When I start painting for people I will lose my own thread, those paintings would stop being mine. That is not snobbishness, that is the primary condition for me to paint at all. The basic principle.

- promiňte, nemaluji pro lidi, maluji pro sebe. Až bych začal malovat pro lidi, pak bych ztratil vlastní nit, ty obrazy by přestaly být moje. To není nafoukanost, to je pro mě základní podmínka toho, abych vůbec maloval. Základní princip.

Něčemu se musíte přizpůsobovat. You have to conform to something. I do not. If painting is a hobby to me, rather than a means of getting bread, I can do it as I like. It gives me freedom, it does not force me to respect anything, maybe only some moral and ethical taboos.

Nemusím. Pokud je pro mě malování zálibou, nikoliv zdrojem obživy, mohu si je dělat jak chci. Dává mi svobodu, nenutí mne cokoliv respektovat, snad až nějaká morální a etická tabu.

Existuje podle Vás úplná svoboda? Does complete freedom exist according to you? Not in life. That is simply not possible. Nature, society and family hold us in a harness. But in artistic work the level of freedom is infinitely greater. Painting only has boundaries in the scope of colours and shades, in the available materials and time. And also in the previously mentioned moral and ethical values.

308

V životě ne. To prostě nejde. Na uzdě nás drží příroda, společnost, rodina. Ale v umělecké tvorbě je míra svobody neskonale vyšší. Malířství má hranice jenom v možné škále barev a odstínů, v materiálu a časových možnostech. A taky v už zmíněných morálních a etických hodnotách.

309

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

How much has to happen, how much does a person have to go through to find within himself all the centuries hidden deep in his mind? Our inner universe moves without consideration of future perspectives that, even though they sometimes come from the principle, in the end grow into the loss of consciousness where all coherence disappears. The fire of life forces out a big part of what was, and lets the embers die in the pit of time. But be careful, the loss of a large part of the memory is not achieved through fatigue. It is achieved through distance and wisdom. As long as the light of life is alight in people, something grimly determined inside us, apparently indifferently, but still vehemently and with heroism, ploughs the world around us. Millions of those determined universes flare up and die down as street lamps toss in the storm….

Co všechno se musí stát, co všechno musí člověk podstoupit, aby našel sám v sobě celá staletí hluboko ukrytá v myslích? Náš vnitřní vesmír se posunuje bez ohledu na dlouhodobé perspektivy, které, ač vycházejí někde z podstaty, nakonec přerostou ve ztrátu vědomí a souvislosti zmizí. Oheň života v nás vytěsňuje velkou část toho, co bylo, a nechává zatratit balast v propadlišti času. Ale pozor, ztráta velké části paměti není dána únavou. Je dána odstupem a moudrostí. Dokud v lidech žhne světlo života, potud cosi zavile odhodlaného v nás zdánlivě lhostejně, přesto však urputně a s heroismem, brázdí svět kolem. Miliony oněch urputných vesmírů se rozsvěcují a zhasínají jako lampy pouličního osvětlení zmítané bouří ….

Journey / Cesta – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 50 cm

310

311

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

What is the highest moral value for you?

Co je pro Vás nejvyšší morální hodnotou?

My inner values are arranged into a certain hierarchy that changes very minimally. Even though there is nothing secret about it, I do not have the need to once again dissect this issue. It is not really a matter of what I can vocally declare, but how these values are accepted, through my behaviour, actions and opinions, and the surroundings with which I am in contact. But if it is a matter of my paintings, I do not want to preach in them and I do not. The question of basic moral and ethical values and opinions does not reflect in my work at all. I paint about something completely different. And if the subject of morals does get into them, then it is not, from my side, intended.

Mé vnitřní hodnoty jsou seřazeny do určité hierarchie, která se jenom minimálně mění. I když na tom není nic tajného, nemám potřebu zrovna tuto problematiku veřejně pitvat. Ono ani nejde tak o to, co mohu slovně deklarovat, jako spíše o to, jak tyto hodnoty vnímá prostřednictvím mého chování, jednání a mých postojů okolí, s kterým přicházím do styku. Ale pokud jde o mé obrazy, v nich nechci moralizovat ani nemoralizuji. Do mé tvorby se otázka základních morálních a etických hodnot a postojů vůbec nepromítá. Maluji úplně o něčem jiném. A pokud se tam něco moralizujícího přece jenom dostane, pak to není z mé strany cílené.

When you prepare to start a painting, do you carry inside you for a long time some theme or image, or is your painting the result of a sudden and immediate inspiration?

Když se pouštíte do obrazu, nosíte předtím v sobě dlouho určitý námět, představu, nebo je Váš obraz výsledkem okamžité a bezprostřední inspirace?

It is always the result of immediate inspirations and ideas. Even though I try to imprint upon my paintings a spiritual dimension, it is never the result of a long-term fixed image. I play on chance and I surprise myself when I work on a painting. That is why I enjoy painting. Just as when you play poker. When I paint and no surprise comes, I feel that this will not be it.

Vždy je výsledkem bezprostřední inspirace, nápadu. I když se snažím svým obrazům vtisknout duchovní rozměr, nikdy to není výsledek nějaké dlouhodobě fixované představy. Sázím na náhodu a sám sebe při práci na obraze překvapuji. Proto mě malování baví. Jako když hrajete poker. Když maluji a překvapení nepřichází, cítím, že to nebude ono.

Do some of your paintings grow closer to your heart than others? Definitely yes. I have a distinct relationship to the newest ones, because, as I already said, I can still feel in them the surprise that accompanied me during my working on them. But given time my opinion metaphorically changes and with increasing scrutiny into the painting, not of the painting that is important, the painting itself rudely offers me dimensions and moods that I did not know about before. And this specific cognition is something like a gourmet meal and perhaps this amazing inner power of the painting is one of the reasons why I paint.

312

Přirostou Vám některé vaše obrazy k srdci více než ostatní? Určitě ano. Výrazný vztah mám vždy k těm nejnovějším, protože, jak jsem už říkal, v nich ještě cítím to překvapení, které mě při jejich tvorbě provázelo. Ale s odstupem se můj pohled metaforisticky mění a při dalších a dalších pohledech do obrazu, ne na obraz, to je důležité, mi obraz sám drze nabízí rozměry a nálady, o kterých jsem dříve nevěděl. A právě tohle poznávání je pro mě něco jako gurmánské pošušňání a možná tato ohromná vnitřní moc obrazu je jeden z důvodů, proč maluji.

313

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Without needing to gulp down absinthe, the imagination sometimes takes you to lands that do not come from anything known, from anything that you have visited or you have lived up until that moment.

Aniž byste museli chlastat absinth, zavedou vás představy občas do krajin, které nepochází z ničeho známého, z ničeho, co jste dosud navštívili nebo kde jste dosud pobývali.

Strange land / Divná krajina – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 50 cm

314

315

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Would you now change something in your finished paintings? Yes. But I am happy, better said, that I am lazy to do it. Here the shading needs to be corrected, here the proportions are not correct, there there is more craft than creativity, in others there is more grace and flair is missing. But even though certain things are somewhat stressed on finished paintings, there is no sense trying to correct them. Conflict between precise painting and implicit shorthand logically leads to a situation in which one day we see an unfinished piece, while the next day we find ingenious shorthand. And the more experienced a person is in painting, the more he is able, without consideration of talent, to lay down ever more hints in a piece that is being created and approach the specified shorthand.

Měnil byste dnes něco na hotových obrazech? Ano. Ale jsem rád, že to nedělám, lépe řečeno, že jsem líný to udělat. Tu by chtělo upravit stínování, tu jsou nepřesné proporce, tam je to víc řemeslo než kreativita, jinde zase třeba chybí víc grácie a švihu. Ale i když jsou určité věci na hotových obrazech třeba poněkud stresující, nemá smysl zkoušet je napravit. Konfrontace pečlivé kresby či malby a absolutní zkratky logicky vyúsťuje v to, že jednou vidíme nedodělek tam, kde jiný den odhalíme geniální zkratku. A čím je člověk při malování zkušenější, tím bez ohledu na míru talentu v rodícím se díle nastražuje víc a víc náznaků a směřuje ke zmíněné zkratce.

Experimentujete hodně při hledání Vámi obdivovaných, jak cítím, zkratek? Do you experiment a lot when you are searching for your cherished, as I feel, shorthands? Of course. We already talked about the fact that experimentation and expression are the spice of life in painting. There are a thousand paintings without experiment and without expressiveness, they are nice, pretty, they please but the one who looks at them, feels the absence of something, that he subconsciously expects from the painting. The perfect construction of a painting without any attempts to experiment, to do something “differently“, or “in defiance of“, does not lead to the desired results.

Jistě. Už jsme hovořili o tom, že experimentování a expresivita jsou kořením obrazu. Jsou sice tisíce obrazů bez experimentu a bez expresivity, jsou hezké, pohladí, potěší, ale ten, kdo je sleduje, cítí absenci něčeho, co podvědomě od obrazu očekává. Dokonalá konstrukce obrazu bez pokusu udělat něco „jinak“ či „navzdory“ nevede ke kýženým výsledkům.

I život bez experimentů a překvapení je fádní. So life without experiments and surprises is dull. It is not dull. A human is a creature that likes to choose the route of least resistance, that looks for the easiest routes. And the result? Now I do not only have art in mind. For example humanitarian and food aid to decimated nations and human societies in places where civil war is raging. In the first stage the aid will protect the people from death. In the second the same people are sentenced to a slow death, if the aid does not stop in time. The recipient of aid learns to stop working, he loses the need to create values and his life diminishes to a simple waiting until the next and the next humanitarian supplies appear. If they do not appear, famine begins, for which the people will not blame themselves and their own idleness but those that did not supply aid in time. This principle, the principle of becoming accustomed to something, is valid and often leads to negative ends even in the everyday situations of our lives. Rather than doing something ourselves, we wait for somebody else to do it instead of us. But I have drifted away from the question a little. Sorry.

316

Nejen fádní. Člověk je tvor, který rád volí cestu nejmenšího odporu, který hledá nejjednodušší cestičky. A výsledek? Teď nemám na mysli jenom umění. Třeba humanitární a potravinová pomoc zdecimovaným národům a lidským společenstvím tam, kde zuřily občanské války. V první fázi ta pomoc zachrání lidi před smrtí. V druhé fázi pak stejné lidi odsuzuje k pomalému umírání, neskončí-li pomoc včas. Příjemci pomoci si odvyknou pracovat, ztratí potřebu vytvářet hodnoty a jejich život se smrskne na pouhé čekání na to, kdy se objeví další a další humanitární dodávky. Neobjeví-li se, začne hladomor, za jehož viníka ti lidé neoznačí sebe a svoji nečinnost, ale ty, kteří jim včas nedodali potravinovou pomoc. Tento princip, princip přizpůsobování se, platí a často vede ke špatným koncům i v běžných situacích našeho života. Než bychom něco dělali, čekáme, že to za nás udělají jiní. Ale to jsem trochu utekl z otázky. Promiňte.

317

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Egypt / Egypt – 2001 Oil on canvas / Olej na plátně – 50 x 60 cm

What did the Pharaoh imagine in his final hour? Did he look forward to the trip to “the other side“, or was he frightened? And did he believe in his godliness or did he realise that he is the same flesh-and-bone person as every other?

Co si asi představoval faraon ve své poslední hodince? Těšil se na cestu „na druhý břeh“, nebo se bál? A věřil své božskosti, nebo pochopil, že je stejným člověkem z masa a kostí jako všichni ostatní?

Scream of immortality / Výkřik nesmrtelnosti – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 50 cm

318

319

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

For many people your themes are surprising. Where do you get them from and are they related to age and way of life? I do not look for themes, they somehow come and go, I even have a fixed feeling that if I was to start determinedly searching for them, they would disappear. I do not think they are related to age. From what I have lived through, of course, experience is attained and grows, perhaps even the breadth of knowledge, but this has nothing to do with individual themes and with inspiration in general. And my way of life does not have an influence on my themes at all, on the contrary, some of my favourite themes are lost thanks to my constant activity. Before I come to painting them, they are gone. In this way I have wasted many ideas. I do not know a better way of thinking about something, than to pick up a brush and start painting it. It is much more than to simply imagine it or to say it out loud. And in that way, age, way of life, or a temporary state of mind, have nothing to do with it, and if they occasionally do it is only minimally. Creation, in the precise meaning of the word, is a process. Your brain works at full capacity, the coordinated hand fulfils its commands and you bring life into dead things with a brush on a canvas. That is what painting is about. Not about age.

After the quantity of paintings that you have painted, do you never create clichés? Is it a matter of a conscious and controlled issue? No. I love and value, not only in painting, the ability to improvise. A surprising improvisation has, for me, a hundred times greater price than a complicated and contrived model of anything. And if you continue to improvise and on top of that inject your own values, and always give them a constantly fresh, new space and dimensions, then you will not end up with cliché. A cliché is the result of over-calculation or the inability to invent something new. But when painting comes from inside you, you never know beforehand where the dream may take you. And these last two words describe it best. Perhaps even say them backwards.3

Pro hodně lidí jsou vaše témata překvapivá. Kde je berete a souvisí s věkem a způsobem života? Témata nehledám, tak nějak přicházejí a odcházejí, mám dokonce utkvělý pocit, že kdybych je začal příliš usilovně hledat, zmizely by mi. S věkem, myslím, nesouvisí. Tím, co zažiji, samozřejmě nabývá a narůstá zkušenost, snad i rozhled, ale se samotnými tématy a obecně s inspirací to nemá nic společného. A způsob života už vůbec u mě nemá vliv na téma, spíš nějaká témata, která se mi zdála bezvadná, díky zaneprázdnění zapadnou. Než se dostanu k tomu, abych je namaloval, jsou pryč. Takhle jsem probendil spoustu nápadů. Neznám lepší způsob, jak se nad něčím zamyslet, než vzít štětec a namalovat to. Je to mnohem víc než si jen představit nebo říct nahlas. A s tím opravdu věk, způsob života či momentální rozpoložení nesouvisí, a pokud občas ano, pak jen nepatrně. Tvoření v pravém smyslu slova je proces. Mozek Vám pracuje naplno, ruka koordinovaně plní jeho příkazy a pod štětcem na plátně do neživých věcí vnášíte život. O tom je malování. Ne o věku.

Po tom množství obrazů, které jste namaloval, nevytváříte klišé. Jde o uvědomělou a řízenou záležitost? Ne. Miluji a oceňuji, nejen v malířství, improvizační schopnosti. Překvapivá improvizace má pro mě stokrát větší cenu než složitě vymyšlený model čehokoliv. A jestliže stále improvizujete, a ještě do toho vnášíte své vlastní hodnoty, a dáváte jim stále nový a nový prostor a rozměr, pak se ke klišé nemůžete dostat. Klišé je výsledek vykalkulovanosti nebo neschopnosti přicházet s něčím novým. Ale když malování vychází z Vás, nikdy dopředu nevíte, kam Vás nese sen. A tahle poslední dvě slova to naznačují nejlíp. Řekněte si je třeba i pozpátku: nese sen.

3. Translators’ note – “where the dream may take you” (nese sen) is a Czech palindrome.

320

321

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

All of our destinies from the very beginning, the concealed order of all events, are so well hidden from our understanding. Are we close or far? It is enough to peer in, to find the correct window, from whose view we are able to see the beginning of all events, the beginning of our physical and mental state, the beginning of everything “Ca ira! That‘ll be fine!“ When, thanks to the window, we are able to see the beginning, we can understand and we can cheat time. And then we fly away! And without concern of time nor order we discover that even beyond the boundaries of our understanding there is nothing other than order again, which orders all events with its internal clock, that ticks and ticks and ticks.

Osudy nás všech od prvopočátku, skrytý řád všeho dění, tak dokonale skrytý našemu poznání. Jsme blízko či daleko? Stačí nahlédnout, najít to správné okno, pohled z něhož nám vyjeví počátek všeho dění, počátek našeho fyzična a duchovna, počátek všeho „Ca ira! Půjde to!“ Když díky oknu poznáme prvopočátek, pochopíme a ošidíme čas. A pak letíme dál! A nedbajíce ani času ani řádu zjistíme, že i tam, za hranicemi našeho chápání, není zase nic jiného než řád, který má určeno veškeré dění svými vnitřními hodinami, které tikají a tikají a tikají.

Escape from yourself / Útěk mimo sebe – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 35 cm

322

323

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

God created the world and the things around us – I am sorry for jumping in, but I don’t know whether it was God that created anything, rather clever people created God because the less clever and less disciplined are or were capable of existing because God alone had the power to force them into following a system of order and rules. And it does not matter at all whether God existed, exists, or did not exist or does not exist. It is a virtual word. The presence of God in human societies has always led to a system. In places where people knew how to handle it, they lived better and evil was pushed to the edges, but many times evil managed to cause harm via and in the name of God. Often we hear in churches “you will not take the name of God in vain“. And how many times did people take his name in vain. And not only in vain. Even to bad and evil ends. But I have to add something else. You see, those who believe in God, who seek and find their positive light in him in this aching world full of negatives, those for whom the necessity and discovery of faith brings peace and cleansing, those who find themselves in faith, for those people God and faith are an extremely reliable environment leading to personal happiness. But the person has to accept God and faith absolutely without exceptions, perhaps with a many questions. The life of these people is then governed by an entirely different philosophy, and a non-believer or a half-believer will struggle to understand such a philosophy and approach to life. Those that only hide behind belief, who approach it in a calculating way, or who only use it for their own means, are only capable of receiving limited benefit, and complicate their world in many more negative ways. I pity such people very much because they trouble not only themselves but they transfer their concealed negativity to their surroundings. If however you wanted to hear from me how the thing that we call the world was created, and how the things around us were created, I do not know. The word God has been so often belittled, that people in recent history have created hundreds of gods and only when we consider the theory of probability does it become foolish to think that our one God is the true one. Dale Carnegie writes in the book “ Public Speaking and Influencing Men in Business “ about an informative episode that confirms the situation that I am talking about: A certain atheist challenged William Paley to try and refute his conviction that God does not exist. Paley very calmly took out a watch, removed the cover and said: “If I told you that this wheel and spring created themselves on their own and that they fit together by themselves, would you not surely wonder about my intelligence? Of course you would. But look at the stars . Each one of them has a perfectly set direction of movement… and still there are no collisions, no break-downs, no confusion. All is calm, functional and under control. Is it easier to believe that it happened all by itself or that somebody created it?“ A person simply knows too little to be able to handle certain questions.

324

Bůh stvořil svět a věci kolem nás – - promiňte, že skáču do řeči, ale nevím, jestli zrovna Bůh něco stvořil, to spíše chytří lidé stvořili Boha, protože ti méně chytří a méně disciplinovaní jsou nebo byli schopni být lidmi jenom proto, že jedině Bůh měl sílu přinutit je k dodržování řádu a pravidel. A je úplně jedno, zda Bůh existoval, existuje, nebo neexistoval a neexistuje. Je to virtuální pojem. Přítomnost Boha v lidských společenstvích vždy přinášela systém. Tam, kde s tím lidé uměli zacházet, se žilo lépe a zlo bylo vytláčeno na okraj, ale mnohdy dokázalo zlo právě prostřednictvím a ve jménu Boha škodit. Často můžete v kostelech slyšet „nevezmeš jméno Boha nadarmo“. A kolikrát lidé brali jméno Boha nadarmo. A nejen nadarmo. I k špatným a zlým cílům. Ale ještě něco musím dodat. Víte, ti kteří věří v Boha, kteří u něj hledají a nacházejí v dnešním často rozbolavělém světě plném negací své pozitivní světýlko, ti, kterým potřeba a nalezení víry přináší uklidnění, očištění, ti, kteří nalézají ve víře sami sebe, pro ty je Bůh a víra nesmírně spolehlivým prostředím vedoucím k osobnímu štěstí. Ale člověk musí přijmout Boha a víru absolutně beze zbytku, třeba se spoustou otázek. Život těchto lidí je pak úplně jinou filozofií a člověk nevěřící nebo jen zpola nevěřící tuto filozofii a životní postoje jen těžko chápe. Kdo se za víru pouze schovává, kdo k ní přistupuje jenom vypočítavě, nebo kdo ji pouze využívá, ten z ní je schopen dostat málo pozitivního, ten si svůj svět ještě více zaneřádí negacemi. Takových lidí je mi nesmírně líto, protože oni trápí nejen sami sebe, oni přenášejí své skryté negace i do okolí. Pokud byste ode mne chtěla ovšem slyšet, jak vzniklo to, čemu říkáme svět, a jak vznikly věci kolem nás, nevím. Pojem Bůh se natolik zprofanoval, že lidé si v dohledné historii vytvořili stovky Bohů a už jenom s přihlédnutím k teorii pravděpodobnosti je pošetilé myslet si, že ten, zrovna ten náš Bůh je ten pravý. Dale Carnegie píše v knize „ Jak mluvit a působit na druhé lidi při obchodním jednání“ o poučné příhodě, která tu situaci, o které hovořím, potvrzuje: To vyzval jistý ateista Williama Paleyho, aby se mu pokusil vyvrátit přesvědčení, že Bůh neexistuje. Paley velmi klidně vytáhl hodinky, sejmul z nich kryt a řekl: „ Kdybych Vám řekl, že tato kolečka a pérka se sama od sebe vytvořila a sama do sebe zapadla, nepochyboval byste snad o mé inteligenci? Samozřejmě že ano. Ale podívejte se na hvězdy. Každá z nich má dokonale stanovený směr pohybu… a přesto zde nejsou žádné kolize, žádné poruchy, žádné zmatky. Vše je klidné, fungující a pod kontrolou. Je snazší věřit tomu, že se to tak stalo samo o sobě, nebo že to někdo stvořil?“ Člověk prostě ví příliš málo, aby si s některými otázkami poradil.

325

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

A bust. Poverty and riches together. When looking at a bust we realise that the greatest riches of that person is himself.

Torzo. Chudoba a bohatství zároveň. Při pohledu na torzo si uvědomíme, že největším bohatstvím pro člověka je člověk.

By a lake / U jezera – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 80 x 65 cm

326

327

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Again you are forcing me into philosophy.

Zase mě tlačíte do filozofie.

Why no. I just could not deny myself this comment. What did you want to say?

Ale ne. Jen jsem si neodpustil poznámku. Co jste se to chtěla zeptat?

I wanted to say that things around us have their own shape, place and function. You try to wrench things from these bonds.

Chtěla jsem říci, že věci kolem nás mají svůj tvar, své místo, své poslání. Vy se snažíte věci z těchto vazeb vytrhnout.

And you are right. I agree with that one hundred percent. But it does not always work out.

A to máte pravdu. S tím stoprocentně souhlasím. Jenže se mi to zdaleka vždycky nedaří.

You come upon great ideas and great visions, do famous people influence you?

Podléháte velkým myšlenkám, velkým vizím, ovlivňují vás osobnosti?

A lot of people propagate great ideas, and thinking is nowhere to be found. A great idea positioned in such a way says nothing to me. Above all, these great ideas and great visions, as you call them, are hidden in the clutter of insignificant things and processes all around us. In the final outcome the great things come about from the small, apparently insignificant ones. And that which appears to be serious, bombastic and grand, usually shrinks. Hitler‘s fanatic crowds cheering world domination, the grand visions of a fair Communism, or Napoleon‘s victorious campaigns. Where are they all?

328

Spousta lidí hlásá velké myšlenky, a přitom myšlení nikde. Takto postavená velká myšlenka mi nic neřekne. Ony se navíc ty opravdu velké myšlenky, jak říkáte, a velké vize, skrývají ve změti nepatrných věcí a procesů kolem nás. V konečném důsledku velké věci vznikají nakonec z těch nenápadných, zdánlivě bezvýznamných maličkostí. A to, co se tváří hned na začátku závažně, bombasticky a velkolepě, obyčejně splaskne. Za Hitlera zfanatizované davy světopanství, velké vize spravedlivého komunismu, či Napoleonovo vítězné tažení. Kde to všechno je?

329

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

I ask myself the question, if there is any sense in living if a person loses ambition, if he loses the aim towards which his life was leading. There are thousands and millions people in the world whose whole existence has collapsed in a single moment. Those people are empty, their enthusiasm and strength for life are approaching nil. And still there is a sense in living. It is already in a person‘s nature that that person will, in time, find newer and newer aims with which their life might regain a sense of purpose.

Kladu si otázku, zda má smysl žít, ztratí-li člověk ambice, ztratí-li cíl, ke kterému jeho život směřoval. Na zemi jsou tisíce a miliony lidí, kterým se zhroutil v jediném okamžiku celý jejich svět. Ti lidé jsou prázdní, jejich životní elán a síla se blíží nule. A přece má smysl žít. Je už v lidské přirozenosti, že člověk si po čase vždy nachází nové a nové cíle, kterými jeho život znovu nabývá na smyslu.

Empty / Prázdná – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 100 x 80 cm

330

331

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Yes. Relativity… – yes, that is a good word. Relativity. The other I day I popped into a snack bar for my favourite tripe soup and behind my back a slot machine started spitting out coins. Next to the slot machine a little man was jigging about, and world be amazed, it was my old classmate from primary school. I went to him and told him something like ‚that‘s good‘ and he was shaking my hand and slapping me on my back, and when the slot machine went quiet and stopped spitting the change, he said astounded, “…oh man, eight hundred crowns…“ Appreciatively I nodded my head and again I said good and he said, “… what luck, it‘s fantastic…“ and he jigged about with happiness a little more. And I asked him how much he had actually put in and he, without a blink, said about two thousand. That made me somewhat disconcerted, so I told him that if I had counted correctly, he was still twelve hundred in the red, but he was not really listening to me and quite seriously and blindly told me: “… but I won, and eight hundred at that. Do you understand the luck?…“ and he bought me a shot. And soon he said goodbye and disappeared. As much as I tried to sort it in my head, it just did not add up. And then suddenly I understood.

Ano. Relativita… - jo, to je správné slovo. Relativita. Onehdy jsem si skočil do bufetu na svoji oblíbenou dršťkovou polévku a za zády mi najednou začal chrlit hrací automat mince. U automatu křepčil malý mužík, a světe div se, můj bývalý spolužák ze základní školy. Šel jsem k němu a říkám něco jako dobrý, a on mi třepe rukou a plácá mě po zádech, a když automat ztichl a přestal kadit ty drobňáky, tak užasle říká „… ty vole, osm set korun…“ Uznale jsem pokýval hlavou a znovu říkám dobrý a on „… co dobrý, fantastický…“ a křepčil radostí dál. A já se ho zeptal, kolik tam vlastně naházel, a on mi bez mrknutí oka řekl, že asi dva tisíce. To mě docela vyvedlo z míry, tak jsem mu řekl, že jestli dobře počítám, je pořád dvanáct stovek v mínusu, ale on mě moc neposlouchal a úplně vážně a nechápavě mi řekl: „… ale já jsem vyhrál, a osm stovek. Chápeš tu kliku?…“ a koupil mi panáka. A za chvilku se rozloučil a zmizel. Ať jsem to přebíral v hlavě jak chtěl, pořád mi to nevycházelo. A pak mi to najednou došlo.

A co? And what?

No přece, že on vyhrál!

But of course, that he was a winner! Tak teď nerozumím zase já. Byl přece v mínusu. Nevyhrál, ale vlastně prohrál. Now I do not understand. He was in the red. He had not won, but had in fact lost. You see. And that is what it is about. In effect, he won. For him the victory was worth those two thousand crowns. The feeling that he had beaten that damn machine, which had usually robbed him. One small victory in a series of battles. One victory in a war lost beforehand. That is all. I was also unable to understand it immediately. Mathematics does not play a role here.

Vidíte. A v tom to je. On totiž opravdu vyhrál. Mu to vítězství stálo za ty dva tisíce. Ten pocit, že porazil ten zkurvený stroj, který ho normálně běžně okrádá. Jedno malé vítězství v řadě prohraných bitev. Malé vítězství v předem prohrané válce. To je celé. Taky mě to hned nenapadlo. Matematika tu nehraje roli.

Ale uznejte, že je to celé trochu nakřivo. Celý svět je trochu nakřivo. Jen málo co je rovně, a pokud je chvíli něco rovně, pak se to stejně zakřiví.

But you must admit that it is all a little askew. The whole world is a little askew. Only a little is straight, and if anything is straight for a while then it will eventually become crooked.

V tom cítím hodně skepse Ne. Skepse vůbec ne. Skeptik jsem určitě nikdy nebyl, nejsem a nebudu. Ale to je realita. A víte, jak jsem dospěl k tomu, že jsem toho svého známého nakonec pochopil?

I sense a lot of scepticism. No. No scepticism at all. I am definitely not a sceptic, never have been and never will be. But that is reality. And do you know how I came to feel that I understood my old acquaintance?

332

333

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Oh God, those attractive ruins scattered all around us sliding gently from shape to shape. The illusion of beauty and ugliness surprisingly livening up the banal, like sight replaced by blindness. What is hidden by the view of the dead masonry of lost beauty? Nothing else but the destructive power that is hidden in every spontaneity. And spontaneity is so beautiful, so attractive, so spontaneous…

Ach bože, ty přitažlivé ruiny poházené všude kolem nás sesouvající se zvolna z tvarů do tvarů. Iluze krásna i hnusu překvapivě oživující planinu pustou jak zrak nahražený slepotou. Co skýtá pohled na odumřelé zdivo bývalé krásy? Nic víc než destruktivní sílu, která je skryta v každé živelnosti. A živelnost je tak krásná, tak přitažlivá, tak spontánní …

Where to? / Kam? – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 50 cm

334

335

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Tell me more

Povídejte

I simply realised that I am more or less in the same boat with him.

Já si jednoduše uvědomil, že jsem s ním tak trochu na jedné lodi.

Surely not.

To snad ne.

No, no. I am not a gambler, even though all through my military service I played dice intensively for money. But slot machines, I hate them. I will definitely never fall for them. But our similarity is in something different. And it is related to my painting. That is the reason why I am talking about it.

I am interested. Slot machines and painting – I look in vain here for a relationship. You see. And it is there. Not in the process, but in the result. The friend was delighted with his victory, even though he was twelve hundred in the red. And where was my “epiphany“? Every painting that I finish is, only in colours, canvas and stretching frame, minus a thousand. And after the final framing, in the end, minus two, three, even four thousand. And I am happy! And because I really do not like selling the paintings, I pour money into them the same way that my friend does into the slot machines. Both of us are in the red and both of us are happy. But I am more.

Ne, ne. Gambler nejsem, i když jsem celou vojnu hrál intenzivně kostky o peníze. Ale hrací automaty, ty nesnáším. Těm určitě nikdy nepropadnu. Ale ta naše podobnost je v něčem jiném. A má to souvislost s mým malováním. Proto o téhle věci vlastně mluvím.

Tak to mě zajímá. Automaty a malování – tady souvislost hledám opravdu marně. Vidíte. A je tam. Ne v procesu, ale ve výsledku. Kamarád se radoval z výhry, i když byl minus dvanáct stovek. A v čem bylo to mé „prozření“? Každý obraz, který dokončím, je jenom v barvách, plátnu a napínacím rámu mínus tisícovka. A po konečném zarámování nakonec mínus dva, tři, i čtyři tisíce. A já se raduji! A protože ty obrazy strašně nerad prodávám, sypu do nich peníze stejně jako kámoš do automatů. Oba jsme v mínusu, a oba se radujeme. Ale já víc.

Proč? Why? Because my happiness lasts longer. When something does not go well, when I am in a bad mood, I go into my studio, sit among my paintings, and I stare at them and in a while I feel fine. Art-therapy not from creating, but from the result of my creating.

336

Protože moje radost je delší. Když se mi něco nedaří, když mám blbou náladu, zajdu si do svého ateliéru, sednu mezi obrazy, civím na ně a za chvíli je mi fajn. Artterapie ne z tvorby, ale z výsledku tvorby.

337

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

No corner, no sanctuary in a clear land, water without salt, earth without plants, freely-moving calm awakening tension. Torsos and unrestricted material, a manipulated environment without perspectives and a creativity that is laughed at by destruction. Torsos without ends and without beginnings, untaught difference, maturity curtailed by adaptability, grey monotony without reflexes and their own livelihood. Fight against boredom and the commonplace? Push boredom and scepticism away? Difficult, right? It is easier to adapt, only take in and survive. How easy! Conditioned reflexes leading to cowardice. Immaturity or natural laziness? Breaking down torsos, symbols that do not offer more than a uniform maze without imagination and enterprise. Anywhere is really far. And everywhere close there is nothing but empty land, in which there is no corner, no sanctuary.

Žádný koutek, žádné útočiště v přehledné krajině, voda bez soli, půda bez rostlin, volně těkající klid vzbuzující napětí. Torza a bezuzdnost látek, zmanipulované prostředí bez perspektiv a tvořivost vysmívaná destrukcí. Torza bez konců a bez začátků, odnaučená odlišnosti, vyzrálost okleštěná přizpůsobivostí, šedivá jednotvárnost bez reflexů a vlastního živobytí. Porvat se s nudou a všedností? Zahnat nudu a skepsi? Těžké, že? Je lehčí se přizpůsobit, jen vnímat a přežívat. Jak jednoduché! Podmíněné reflexy vedoucí k zbabělosti. Nevyzrálost či přirozená lenost? Rozpadající se torza, symboly nenabízející víc než uniformní bludiště bez představivosti a podnikavosti. Kamkoliv je strašně daleko. A všude blízko nic než pustá krajina, v které není žádný koutek, žádné útočiště… A přece mnozí vyznávají právě takový život.

Shells / Skořápky – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 50 x 70 cm

338

339

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Your parallel between gambling and your paintings is somewhat imprecise. You create something, your effort brings long-term results, it creates principles that in time will gain value. But a gambler lives for the moment, after which nothing follows.

Paralela mezi gamblerstvím a vašim malováním ale pokulhává. Vy něco vytváříte, Vaše úsilí přináší dlouhodobý výsledek, vytváří hodnotu, která se časem bude zhodnocovat. Ale gambler žije pro okamžik, po kterém nenásleduje nic.

I know. If nobody liked my paintings and therefore the will fell into darkness, just as change into a slot machine, nevertheless because I like them, they carry within themselves, those creations of mine, some kind of value. In correct terminology, it would be more as a use value. But again I can look for parallels, if the use value received by a victory in a slot machine and the following happiness does not compare to the use value of my happiness with my paintings.

Já vím. Ony se sice ty mé obrazy nemusí nikomu líbit a tudíž se propadnou do času a temnoty stejně jako ty drobné do automatu, ale už proto, že se líbí mně, nesou v sobě ty mé výtvory přece jenom jakousi hodnotu. Terminologicky správně spíše užitnou hodnotu. Ale zase mohu hledat paralelu, jestli se užitná hodnota daná vítězstvím na automatu a nastálou radostí nerovná užitné hodnotě mojí radosti z mých obrazů.

Definitely not, and you know it. On top of which your secretary told me that you are a very diligent and productive person. Ha ha. I arranged with my secretary that she would sometimes drop this kind of nonsense. I am most of the day hidden away in my sofa, drinking cola and looking through smutty magazines.

Určitě ne a vy to víte. Navíc mi Vaše sekretářka řekla, že jste velice pracovitý a činorodý člověk. Ha ha. Jsem se sekretářkou domluvený, že tenhle nesmysl občas utrousí. Já jsem většinu dne zalezlý ve svém křesle, piju colu a prohlížím si necudné časopisy.

Nežertujte. Do not joke. Just imagine if there were no mistakes, lies, half-truths and everybody only lived by truth. Wouldn‘t the world be boring and dull?

Představte si, že by nebylo omylů, lží, polopravd a všichni by žili jenom v pravdě. Nebyl by svět nudný a fádní?

Víte, že asi byl? Lžete někdy? You know, it probably would. Do you lie sometimes? I do. Look at my paintings. In them I always lie. I create worlds in them that do not exist in reality. I do it on purpose, so it is not a mistake but a lie. I create illusions that that is the truth, but it is only a fable, a lie. And I believe my lies, I associate myself with them, I lie to myself that the world that I paint exists and in the end I believe it and I let myself be deceived and manipulated by myself. I sometimes even very absurdly lie to myself that I am immortal through my paintings. And still I know that everything will one day turn to dust. And you know what is beautiful, that you already asked me a little while ago whether I steal, now whether I lie, I expect that in some time you will ask me whether I have killed. I can tell you beforehand that I haven‘t. Thus far. (laughter)

340

Lžu. Podívejte se na moje obrazy. V nich já přece pořád lžu. Vytvářím na nich světy, které reálně neexistují. Dělám to zcela záměrně, takže se nemýlím, ale lžu. Vytvářím iluzi, že tohle je pravda, ale je to smyšlenka, lež. A já té své lži věřím, já se s těmi obrazy ztotožňuji, já sám sobě nalžu, že takový svět, který maluji, existuje, a nakonec tomu věřím a nechám se sám sebou úplně lehce obelhat a manipulovat. Já si dokonce někdy úplně absurdně nalhávám, že jsem prostřednictvím svých obrazů nesmrtelný. A přece vím, že jednou se vše v prach obrátí. A víte, co je kouzelné, už jste se mě ptala před nedávnem, jestli kradu, teď jestli lžu, čekám, že se za nějakou dobu zeptáte, jestli vraždím. Dopředu Vám mohu říct, že ne. Zatím. (smích)

341

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Such trophies cannot often be seen. The dumbfounded silence of a strange reality and the unrestrained urge to understand how it was then. The un-digested remains of feasts, the echoes of drunken talk, the rotten remains of clothes and dust from shoes that have themselves become dust. A gesture of affection towards the characteristics of long-lost personalities, the fair revenge of purgatory for all actions and freed consciences. The forgotten weaknesses and the faded smell of victory. A naked, dried-up and wrinkled past, attempting to explain more clearly, that which once rang out with laughter, floated in clouds of romanticism, stuffed its stomach with unbridled gluttony and clutched its bowels with neverending hunger.

Takové trofeje se nevidí často. Zaražené ticho podivné reality a nepotlačitelné nutkání pochopit, jak to bylo kdysi. Nestravitelné zbytky hostin, ozvěny přiopilých řečí, ztrouchnivělé zbytky obleků a prach z bot, které se už samy staly prachem. Gesto náklonnosti k rysům odešlých povah, spravedlivá pomsta očistce za všechny činy a osvobozená svědomí. Zapomenuté slabosti a vyčichlá vůně vítězství. Nahá, seschlá a vrásčitá minulost snažící se popsat blíže to, co kdysi vypísklo veselým smíchem, vznášelo se v oblaku romantiky, cpalo si břicha nespoutaným obžerstvím i svíralo útroby nekonečným hladem.

Old castle / Starý zámek – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 100 x 80 cm

342

343

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

It is very nice to listen to your opinions, but I feel a little chill from them. Why? Because we are talking about the end, which nobody can run away from? Because we realise that everything around us is finite and nothing is infinite? Because always, or almost always, we live with the illusion that the illimitable world is not concerned with us that much, that it is really distant from us and it is concerned with others? You know, once a person starts admitting to thoughts about his end, it is usually too late to change anything about his life. It is paradoxical but if a person includes calculations about the infinite nature of everything around us and himself, at least a little into his philosophy of life, he is not more troubled or pessimistic but is enriched. He considers broader relations. The anticipation of the future is not only an illusion then, but it is an illusion enriched with realities that we cannot escape from.

Hezky se ty vaše soudy poslouchají, ale trochu mě z nich mrazí. Proč? Protože mluvíme o konci, kterému nikdo z nás nemůže utéct? Protože si uvědomujeme, že všechno kolem nás je konečné a nic není věčné? Protože často, či skoro pořád, žijeme v iluzi, že nás se konečnost ani tak nedotýká, že je od nás strašně vzdálená a týká se těch druhých? Víte, až si člověk začne úvahy o svém konci připouštět, bývá už zpravidla pozdě něco na svém životě měnit. Je to paradoxní, ale když člověk alespoň trochu zahrne kalkulace o konečnosti všeho kolem nás, i sebe samého, do své životní filozofie, není vůbec ztrápenější a pesimističtější, ale je bohatší. Uvažuje v širších souvislostech. Tušení budoucnosti tak není jenom iluze, ale je to iluze obohacená o skutečnosti, kterým nelze utéct.

Má potom smysl žít, když se vše, jak říkáte, v prach obrátí? Is there any point in living then, when everything, as you say, turns to dust? Of course there is. And about that dust, I do not say that, it is the bible. Sometimes we get drunk even though we know that the next day we will have a headache. Other times we set about doing something that is a lost cause even before we begin. And why do we do it? Why, even though we know the future result? Perhaps for the moment, for a moment of happiness, a thrill… Life is not a solid surface. It is a puzzle. A puzzle of sadness, happiness, victories, losses, admiration, contempt, truth and lies. And my painting, so that I do not constantly avoid my theme, is my pleasure, even if all other people show contempt towards it. In my puzzle it is a pleasure and that is why I paint. Once it stops being a pleasure, I will stop painting. And perhaps it is only a pleasure because it is not a duty. If painting in my case were a duty, and therefore a necessity for livelihood, I would probably not last long at it. And we are back to relativity. The situations of my life, made up of a whole range of known and unknown elements, have manoeuvred me into a position in which I enjoy painting. When the situation changes I will stop painting, in certain circumstances I could even grow to hate painting. In this there is relativity and people have to realise it. Actually not really realise, but they have to feel it. Give space to intuition. More often than not, intuition can direct one through the various strands of life far better than the brain. And so the amazing complexity of all that I have been talking about, that complicated and incomprehensible web from which each person‘s life is made up, that is why it is worth living. Even with a knowledge of the end. Because the end is only one small part of life, even though it is quite significant. But just think how many things in life we consider to be important, and how, after they fly away, their significance disappears. How many “life steps“ do we take in our lives, and how do we value these life steps with a lapse of time? Often they turn into banalities in retrospect. And yet we shook in front of them at the time. Was it worth it to shake, to be nervous and stressed out? Now we laugh, but then?

344

Jistěže ano. A o tom prachu, to neříkám já, to je bible. Někdy se opijeme, i když víme, že nás bude druhý den bolet hlava. Jindy se pustíme do něčeho, co je předem prohrané. A proč to děláme? Proč, i když známe budoucí výsledek? Třeba pro tu chvíli, pro chvíli radosti, napětí… Život není jednolitá hladina. Je to skládačka. Skládačka ze smutku, radostí, vítězství, proher, obdivu, pohrdání, pravdy i lži. A moje malování, ať od tématu pořád neodbíhám, je moje radost, i když mými obrazy můžou všichni ostatní lidé pohrdat. V moji skládačce to je radost a proto maluji. Až to radost přestane být, přestanu malovat. A radost je to možná jenom proto, protože to není povinnost. Kdyby malování bylo v mém případě povinností, tedy nutností k obživě, asi bych u toho dlouho nevydržel. A jsme zpátky u relativity. Situace mého života poskládaná z celé řady známých a neznámých mě vmanipulovala do pozice, ve které mě malování baví. Když se situace změní, malovat přestanu, za určitých okolností bych malování mohl i nenávidět. V tom je relativita a člověk si ji musí uvědomovat. Vlastně ne ani tak uvědomovat, musí ji cítit. Dát prostor intuici. Intuice se dokáže mnohdy v předivu lidského života orientovat lépe než rozum. A pro úžasnou spletitost toho všeho, o čem mluvím, pro to nesmírně složité a neuchopitelné předivo, z kterého se skládá každý jeden lidský život, pro to stojí žít. I s vědomím konce. Protože konec, to je jenom jedna malá částečka života, i když hodně podstatná. Ale uvědomte si, kolik věcí v životě považujeme za podstatné, a jak po jejich odvanutí jejich důležitost zmizí. Kolik v životě překonáme „životních kroků“ a jak tyto životní kroky hodnotíme s odstupem let? Často se změní při zpětném pohledu v banality. A přesto jsme se kdysi před nimi třásli. Mělo cenu třást se, nervovat, stresovat? Teď už se smějeme, ale tehdy?

345

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

I scooped out the core hoping that those things I do not understand would be explained. I dived into the scoopedout core, but nothing was there. Well, in fact there was, I just did not understand it. An accessibility of space that was inaccessible. Though nobody can say why. So a cylinder, some veins containing strange liquid, some shadow climbing in a flowing light. A realistically-imagined vision of something on the earth and in the wind. Volatile hints belonging to something. Narrow your eyes and maybe it will be clarified. Will you become an intruder behind the boundaries of all ruling superficiality? No, no. That is improbable. You will only find yourself, like me, in something that you do not understand. That does not however mean that it does not exist.

Vyloupl jsem jádro s nadějí, že v něm bude vysvětleno to, co nevím. Ponořil jsem se do vyloupnutého jádra, ale nic tam nebylo. Nebo vlastně bylo. Jenom jsem tomu nerozuměl. Zpřístupnění prostoru, který byl nedostupný. Nikdo neví proč nedostupný. Jakýsi válec, jakési žíly s podivnou tekutinou, jakýsi stín lezoucí v tečícím světle. Naturalisticky ztvárněná představa čehosi na zemi a v povětří. Prchavé náznaky patřící čemusi. Zamhuřte oči a třeba se vám vyjasní. Stanete se vetřelcem za hranicemi vševládnoucí povrchnosti? Ne, ne. To není pravděpodobné. Jenom se ocitnete, stejně jako já, v něčem, čemu nerozumíte. To ovšem neznamená, že to neexistuje.

We are recycled / Jsme recyklace – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 100 x 70 cm

346

347

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

If I take you literally, then all stress is useless. A person only has to realise that nothing is so important, to allow himself to be led towards death.

Když Vás vezmu za slovo, pak je veškerý stres zbytečný. Jen si člověk musí uvědomovat, že nic není tak důležité, aby se nechal uštvat k smrti.

Yes, you understand me very precisely. Stress is mainly created by people. I read somewhere, I no longer know who I got it from, that we have to enjoy life with some people only in very small doses. I would add to that, that only very seldom can we poison ourselves with only a tiny amount of something. And when you are terrified of something that you are setting out to do, or possibly from someone that you have to come into contact with, then it is necessary to proceed from there, that belief in oneself and self-confidence is the only thing that can bring you success. On the other hand – assuming that everything can be achieved without conflict, is naïve. Many good results have been achieved simply thanks to a conflict of opinions, stances and thoughts. And conflict is always stress. We can only allow it close to the body on occasions. And that concerns the will. If it is strong, we handle stress more effectively and we solve situations of conflict much better. But where truth lies is always a subject of doubt in conflicts. Epikuros has already stated that diseases of the mind are deadlier and appear more often than diseases of the body. And I deduce from that only that human memory is short and many conflicts only repeat and reappear for no reason. And this is, again, about education. An educated person, during his studies, learns about many conflicts that have moved humankind forward, and does not have to repeat them. There is one hitch though. The capacity of human awareness is limited and there is constantly greater and greater amounts of information. That is why so much is lost. And if somebody wants to teach somebody else and oversteps a certain boundary, he will teach nothing. The more teachers talk, the less the listeners remember. That is why even I do not attempt to put everything that I think of into my paintings, but try to express only something, and express it simply, so that plenty of shapes, colours and shadows do not discourage or cause confusion. Even if I try, for example, to express a more difficult feeling or mood, I try to do it simply and plainly. Even at the risk of somebody laughing that many of my paintings are only a first draft. Some time ago we discussed clarity and confusion. In addition, a person always has to keep in mind that we are constantly being bombarded with a vast amount of mistaken, untruthful and confusing information that massacres objective reality and truth so much that in the end they create a fiction around us. And in that fiction it is difficult to look for answers to questions of whether the world is good or bad, friendly or unfriendly, realistic or invented. Let‘s try a different theme.

Ano, to jste vystihla úplně přesně. On stres vytváří především lidé. Někde jsem četl, nevím už od koho to bylo, že některé lidi musíme užívat jen ve velmi malých dávkách. Já bych k tomu dodal, že zcela výjimečně se můžete otrávit i z úplně malé dávky. A i když máte hrůzu z něčeho, do čeho se pouštíte, případně z někoho, s kým musíte vejít do styku, pak je třeba vycházet z toho, že víra v sebe sama a sebedůvěra je tím, co Vás může přivést k úspěchu. Na druhé straně – předpokládat, že se ke všemu dá dospět jen bezkonfliktní cestou, je naivní. Ke spoustě dobrých výsledků se dospělo jen díky konfliktu názorů, postojů a myšlenek. A konflikt, to je vždycky stres. My si ho můžeme jen připustit k tělu více či méně. A to už je o vůli. Máme-li ji silnou, lépe zvládáme stresy a lépe řešíme konfliktní situace. Ale kde je pravda, o tom bývá při konfliktech často pochybnost. Už Epikúros tvrdil, že choroby myšlení jsou zhoubnější a vyskytují se častěji než choroby těla. A já z toho vyvozuji jen to, že lidská paměť je krátká a spousta konfliktů se úplně zbytečně vrací a opakuje. A to už je zase o vzdělanosti. Vzdělaný člověk se v průběhu učení o řadě konfliktů, které posunuly lidstvo dopředu, dozví, a nemusí je opakovat. Má to ovšem jeden háček. Kapacita lidského vědomí je omezená a poznatků je více a více. Proto se mnohé ztrácí. A chce-li kdokoli kohokoli poučit a překročí určitou míru, nenaučí nic. Čím víc učitelé mluví, tím méně si posluchači zapamatují. Proto se i já nesnažím do každého mého obrazu nacpat všechno, co mě napadne, ale vyjádřit jenom něco, a vyjádřit to jednoduše, aby přehršel tvarů, barev a stínů neodradil nesrozumitelností. I když chci vyjádřit třeba složitější pocit či náladu, snažím se to udělat jednoduše a srozumitelně. I s tím rizikem, že se někdo může smát tomu, že řada mých obrazů je prvoplánových. Před časem jsme tu srozumitelnost a nesrozumitelnost už rozebírali. Navíc člověk musí mít pořád na paměti, že jsme nepřetržitě bombardováni obrovským množstvím mylných, lživých a matoucích informací, které masakrují objektivní skutečnost a pravdu natolik, až vlastně kolem nás vytváří fikci. A v té fikci je obtížné hledat odpověď na otázku, zda je svět dobrý či špatný, přátelský či nepřátelský, reálný či smyšlený. Zkusme jiné téma.

348

349

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Dreams are capable of pleasing and troubling us. As compared to our ideals, we are not able to use our willpower to influence our dreams as much. Dreams are fairytales about things we desire, about things we want, and also about things that we are afraid of. If our ideals are easily evident to other people, our dreams are our secrets, a well-hidden room, that we are sometimes happy, other times less happy, to open. Anybody can delve into our ideals. But into our dreams? Dreams are fairytales about us and no-one else.

Sny nás dokážou těšit i trápit. Na rozdíl od ideálů nedokážeme sny až tolik svojí vůlí ovlivňovat. Sny jsou pohádky o tom, po čem toužíme, o tom, co bychom chtěli, i o tom, čeho se bojíme. Jestliže naše ideály lidé kolem snadno prohlédnou, sny jsou naším hájemstvím, naší dobře skrytou komůrkou, kterou někdy rádi, někdy méně rádi, otvíráme. Do našich ideálů nám může kdekdo zasahovat. Ovšem do našich snů? Sny jsou pohádky o nás a výhradně pro nás.

Fairy / Pohádková – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 50 cm

350

351

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

We already talked about success. Now success from a different perspective. Who would you describe as the most successful painter of the twentieth century?

Už jsme mluvili o úspěchu. Teď úspěch z jiného konce. Koho byste označil za neúspěšnějšího malíře dvacátého století?

I do not want to be cruel, if I was to suggest somebody living, I would probably not help him. Every mention of success, if it is personal, brings the individual not only advantages but also a lot of disadvantages. Every success, be it real or fictional, but considered real, is accompanied by a swarm of inconveniences. Why do harm to someone, right. But really seriously. Dali, even though many criticise him, is for me the most successful, the most significant. I do not say the best, because I am not able to judge that. In Figueres, in Dali‘s museum, I have been five times and it is always a great experience for me. The whole concept of the museum, with his own tomb in the basement, is a little morbid, but a very effective composition, fully in keeping with Dali‘s way of thinking. To be at your own death surrounded by your own paintings, it is terrible to talk about it now, but I would like that a lot as well. It is like being alive and dead at the same time.

Nechci být krutý, kdybych označil někoho žijícího, asi mu tím neposloužím. Každá zmínka o úspěchu, je-li personifikována, přinese dotyčnému mimo pozitiva i hodně negativ. Každý úspěch, ať už skutečný, nebo fiktivní, ale za skutečný označovaný, je provázen rojem nepříjemností. Proč někomu ubližovat, že. Ale zcela upřímně. Dalí, ač ho mnozí odsuzují, je pro mě asi tím nejúspěšnějším, největším. Neříkám nejlepším, protože to nejsem schopen posoudit. Ve Figueres, v Dalího muzeu, jsem byl dosud pětkrát a vždy je to pro mě ohromný zážitek. Celková koncepce jeho muzea, s jeho vlastní hrobkou v suterénu, to je sice morbidní, ale nesmírně působivá kompozice, plně v duchu Dalího způsobu uvažování. Být po smrti obklopen vlastními obrazy, je to hrozné o tom teď mluvit, ale taky by se mi to moc líbilo. Je to jako být současně mrtvý a současně živý.

Jako spojit minulost s přítomností a budoucností. Like joining the past with the present and future. Exactly. It is impossible in reality, but symbolically it can be carried out. On the one hand the dead body, on the other the living paintings, which are the reflection of the soul, that can express their own experience, moods and fantasies only thanks to the fact that the functioning body allowed them this material expression. Is it not by itself a miracle? If the body is only dust, then the reflections of the mind and will live on, as if they were mocking the idea of infinity.

352

Přesně tak. V reálu je to sice nemožné, ale symbolicky to uskutečnit lze. Na jedné straně vyhaslé tělo, na druhé straně živé obrazy, které jsou odrazem duše, jež mohla zhmotnit své prožitky, nálady a fantazie jen díky tomu, že jí fungující tělo umožnilo materiální projev. Není to samo o sobě zázrakem? Jestliže tělo už je pouhým prachem, pak odrazy vědomí a vůle žijí dál, jako by se vysmívaly konečnosti.

353

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

A white, virtually dead body. And yet a great power within. It is not electricity, it is not magnetism. It is energy that erupts from people; we are able to describe the energy but we do not understand the essence. One day, when we understand it, we will be able to understand the body even better. People used to be afraid of volcanoes, they bowed to them and honoured them. This lasted only until they understood their mechanism and the outer expressions of that mechanism. It will be the same with people and the energy that enables them to live, think and experience life. Bílé téměř neživé tělo. A přece uvnitř nesmírná energie. Není to elektřina, není to magnetismus. Je to energie, která z lidí vyvěrá, my tu energii dokážeme popsat, ale její podstatě nerozumíme. Až jí jednou porozumíme, pochopíme lépe i samotné tělo. Lidé se dříve báli sopek, klaněli se jim a uctívali je. To všechno pouze do doby, než pochopili jejich mechanismus a vnější projevy toho mechanismu. Stejné to jednou bude s lidmi a s energií, která jim umožňuje žít, myslet a prožívat.

Volcanic eruption / Sopečný výbuch – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 55 x 55 cm

354

355

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

But often the present leads from the past, and if the roots of the present are sunk into an unsuccessful past, then it will drag this past along with it.

Jenomže častokrát současnost vychází z minulosti, a jsou-li kořeny současnosti ponořeny do nepovedené minulosti, pak s sebou tu nepovedenou minulost vláčí dál.

I do not think so. Take America for instance. It was initially colonised by less successful people from Europe, if I do not consider the indigenous population and a minority of serious and diligent people, without consideration of this reality the children of these immigrants created a tolerant, democratic, modern and very successful society that is in many ways more developed than the rest of the world. Or Australia where, for the purpose of imprisonment, the greatest criminals from all around the world were deported. And today? A friendly, intelligent, cool and educated country. Only a few people would bother to look for such roots in Australia or America, because measured against the present we have to conclude that they were good and healthy. And yet it was not always like that. And if we visit some open-air museum today, perhaps a gold diggers‘ town, we find everything to be pleasant and romantic, we even think how wonderful it must have been to live in such a town. And yet it was a cruel way of life, with inhuman hard work, murders and rapes, deception and bribery. And we do not sense these negative things, but have a somewhat intoxicated feeling, as if all this was nothing compared to the romance that breaths at us from the old artefacts, the buckets, tables, chairs and cupboards. And we have the same feeling when looking at paintings. Do we actually consider what the painter was going through when he painted this or that? Do we think of asking whether his work went swiftly and easily, or whether he strenuously toiled over it, every brush stroke invested with strenuous thought and searching? Do we think of asking what inner motives lead the artist to that certain moment when he painted this piece? Do we distinguish between the analogy and the fact, that in painting as with life, the momentary accident is decisive, and that even when the way forward seems to be straightforward and leading towards a clear goal, it is still only a way paved with thousands of coincidences and random elements that are given boundaries and a particular direction only by the human mind?

A to si zrovna nemyslím. Vezměte si třeba Ameriku. Byla zpočátku osídlována méně úspěšnými lidmi z Evropy, neberu-li v úvahu původní obyvatelstvo, a menšinou seriózních a pracovitých lidí, bez ohledu na tuto skutečnost potomci těch přistěhovalců vybudovali snášenlivou, demokratickou, moderní a velice úspěšnou společnost, která je v mnoha směrech dál než ostatní svět. Nebo Austrálie, kam byli za účelem vězení deportováni největší zločinci z celého světa. A dnes? Přátelská, inteligentní, pohodová a vzdělaná země. Málokdo by dnes u Austrálie či u Ameriky hledal kořeny takové, jaké skutečně byly, protože měřeno současností bychom museli vyvozovat, že musely být dobré a zdravé. A přece tomu tak vždycky nebylo. A jestli dnes zavítáme do nějakého skanzenu, třeba zlatokopeckých městeček, zdá se nám všechno milé a romantické, dokonce si myslíme, jak muselo být báječné v takovém městečku žít. A ono to bylo kruté žití, nelidská dřina, vraždy a znásilňování, podvody a vykořisťování. A přece tato negativa necítíme, ale máme jakýsi opojný pocit, jako by tohle všechno nebylo nic proti té romantice, která na nás ze starých věcí, věder, stolů, židlí a kredenců dýchá. A stejný pocit míváme i z pohledů na obrazy. Napadne nás vůbec přemýšlet o tom, co zrovna prožíval malíř, když maloval tohle či támhle to? Napadne nás ptát se, zda mu šla práce rychle a lehce, anebo se usilovně lopotil a každý tah štětce byl vykoupen usilovným přemýšlením a hledáním? Napadne nás ptát se, jaké vnitřní pohnutky vedly umělce právě k tomu, že zrovna v určité chvíli namaloval právě takový obraz? Že kdyby maloval jen o hodinku později, vzniklo by úplně jiné dílo? Vyvodíme analogii z toho, že v malování je to stejné jako v životě, že rozhoduje okamžik, náhoda, a i když se cesta kupředu zdá jednoduchá a směřující k určitému cíli, je to stejně jenom cesta dlážděná z tisíců náhod a nahodilostí, kterým jenom lidská vůle dává mantinely a určitý směr?

356

357

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

A tatty coat is an experimental workshop of the future. And the past. The things around us remain, get sick and die much more slowly than our consciousness and our body. But they also die, to be re-born. The complex machinery reaches deep beyond the initial plain, flat and common world of the first impression. Things are capable of conveying the signs of life for a long time, the things that created them and that gave them a shape, smell, mission and meaning. Life imprints tradition and memory upon things. Things, just like footprints in the sand, thanks to time, bind together step by step into the forgotten past, wobbling in the present and pointing into the mist of the future. And all that so that they can repeatedly fall into the past. Someplace to where many of us do not want to go.

Děravý kabát je experimentální dílnou budoucnosti. A minulosti. Věci kolem nás zůstávají, chřadnou a umírají mnohem pomaleji než naše vědomí a naše tělo. Ale taky umřou, aby se znovu zrodily. Celá mašinerie sahá hluboko za prvoplánový, plochý a tuctový svět prvého pohledu a pocitu. Věci jsou schopny nést hodně dlouho stopy života, který je utvářel a který jim vtiskl tvar, pach, poslání i význam. Život věcem vtiskl i tradici a paměť. Věci, tak jako stopy v písku, se díky času smazávají krok za krokem do zapomínané minulosti, kymácejí se v přítomnosti a ukazují do mlhy budoucnosti. A to vše jenom proto, aby se znovu a znovu propadaly do minulosti. Někam, kam se nikomu z nás moc nechce … I když – jak to všechno kolem nás letí, napadne tě, že cokoli zlověstné i triumfálně vítězné cloumající občas naší duší, nezanechá nic víc než děravou a zaneřáděnou hromádku věcí …

Memories / Vzpomínky – 2000 Oil on canvas / Olej na plátně – 55 x 55cm

358

359

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

But then you deny that people and artists, if we are talking about art, aim for particular results. Yes, to a certain extent. I do deny it. Even an artist who meticulously prepares his composition and the colour of the painting never knows beforehand exactly what the result will be, precisely how the finished painting will look, what impact it will have, what mood it will have, how it will shine out. Only plagiarists know, those that copy other people‘s paintings. They are probably afraid only that they will be unable to imprint the character of the original on the copy that they are creating. But that is something different to creation. If I do something new, I can never know the result beforehand, and that is why creation in this sense of the word is enjoyable for a person. And when the painting is finished, then I can ask – is it successful or is it not successful? Or have I arrived somewhere completely different during painting? And is the result, which is somewhere else to that which I was expecting, better or worse?

Pak ale popíráte fakt, že lidé a umělci, mluvíme-li o výtvarném umění, jdou cíleně za výsledkem. Do určité míry ano. Popírám. I umělec, který si sebepečlivěji připraví kompozici a barevnost obrazu, nikdy dopředu přesně neví, jaký bude výsledek, jak bude přesně vypadat hotový obraz, jak bude obraz působit, jakou bude mít náladu, co bude vyzařovat. Vědí to jen plagiátoři, kteří kopírují cizí obrazy. Ti se bojí snad jen toho, že nedokáží kopii, kterou vytvářejí, vtisknout charakter originálů. Ale to je něco jiného než tvoření. Dělám-li novou věc, nikdy nemohu dopředu znát výsledek, a proto také tvoření v tomto smyslu slova člověka baví. A až je obraz hotov, pak se mohu ptát – povedlo se či nepovedlo? Nebo jsem se dostal v průběhu malování úplně jinam? A je ten výsledek, který je jinde, než jsem předpokládal, lepší nebo horší?

Když Vás tak poslouchám, mohu si vyvodit, že podle Vás tedy nemá velký smysl plánovat, protože i když se plánuje, většinou se člověk dostane mimo svůj plán. When I listen to you, I conclude that according to you, then, there is really no point in planning because even when a person plans, he tends to veer away from his plans. No. I do not mean it that way. A person has to plan. Just because life consists of randomness, as I said earlier, it does not mean that I should let everything drift past just like that. I definitely have to create boundaries and direction, as I said, and in the frame of these boundaries create thousands of little plans of how I would like to reach this or that point. And the fact that these little plans often do not work out or that they become altered? That is the spice of life, and makes the boredom of the every-day into real life. And the fact that I paint in this or that way is only a small reflection of life, because I know what I want to paint and it sometimes works out, while other times it does not. Sometimes we have slip-ups in life, perhaps we behave politely and decently and then one day they will bring us home completely drunk, which is simply the case that we have unusually allowed ourselves to pass our normal boundaries, that I talked about. Even in the artistic world we, for example, paint in a certain style and occasionally we allow ourselves an aberration and we paint something completely different, and then we again return to our normal ways. And why do we do it? I think it is so that, the thing that is “ours“ becomes more enjoyable for us. It is the same as travelling. If we sit at home for too long, it leads us to desire travel. And if we travel somewhere, we are there for a short while and already we are looking forward to being home, in our place. It is the same with painting, a short trip into different spheres will energise us to continue on our original way.

360

Ne. Takhle to nemyslím. Plánovat člověk musí. Že život je složen z nahodilostí, jak jsem před chvílí říkal, neznamená, že nechám všechno plynout jen tak. Určitě musím vytvořit mantinely a směr, jak jsem řekl, a v rámci těch mantinelů tisíce drobných plánů a plánečků, jak budu chtít dosáhnout toho či onoho. A že ty drobné plány často nevyjdou nebo se zvrátí někam jinam? To je to koření života, které dělá z nudy všedních dní skutečný život. A to, že maluji tak či onak, je jenom malý odraz života, protože vím, co chci malovat, a ono to jednou vyjde, podruhé nevyjde. Někdy máme úniky v životě, třeba se chováme slušně a decentně, a pak nás jednou přinesou domů zcela opilého, což není nic jiného, než že jsme si dovolili výjimečně přestoupit mantinely, o kterých jsem mluvil. I ve výtvarném životě třeba malujeme určitý styl, a jednou si dovolíme únik a namalujeme něco z úplně jiného soudku, jak se říká, a pak se zase vrátíme k tomu svému. A proč to uděláme? Myslím, že proto, aby nás to „naše“ zase víc bavilo. To máte jako s cestováním. Sedíme-li dlouho doma, táhne nás to někam vycestovat. A vycestujeme-li někam, jsme tam chvíli a už se těšíme zase domů, do svého. Stejně je to s malováním, krátký výlet do jiných sfér nás nabudí k tomu, abychom dál pokračovali v tom svém původním.

361

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Hands protecting, guarding natural resistance, hiding tradition, moral and cultural values, the order of matter and the order of the spirit in its encirclement. Hands remind us of heroic protectors in the midst of a diseased whole. Stubborn defiance copied billions of times, resisting the power of destruction and guarding the solidarity of its surrounding. And there, where we anticipate a supporter, oftentimes we find a shrugging of the shoulders and grimaces of misunderstanding. The foolishness of desire never finding fulfilment. Invented lands of historical justice, a sack full of absolute truth with all its variations surprisingly united and harmonious. Newer and newer beginnings and evermore unreachable aims… Journeys passing by as they wish, and dreams hiding liberation and freedom. Do you feel all the activity around? The unsuccessful plans and the euphoria of victory? Everything has its time. Orphaned hopes, with no respect for the grandeur of death, sticking out as barren shrines without reverence and they dissolve in the radiance of infinity. Only those clasped hands leave an embryo living in their womb, which cannot be reached even by death, nor disrespect, nor barbaric evil. A small, warm human heaven, the last and, more particularly, the first mission of a person.

Ruce chránící, hlídající přirozenou rezistenci, ukrývající ve svém obklíčení tradice, mravní a kulturní hodnoty, řád hmoty i řád ducha. Ruce připomínající heroické obránce uprostřed patologického celku. Svéhlavý vzdor kopírovaný v miliardách kopií odolávající silám destrukce a hledající solidaritu svého okolí. A tam, kde tušíme stoupence, nezřídka nalezneme pokrčení ramen a grimasu nepochopení. Bláznovství touhy nikdy nenalézající naplnění. Pomyslné končiny dějinné spravedlnosti, pytel naplněný pouze zrnky absolutní pravdy při vší své rozmanitosti překvapivě jednotný a harmonický. Nové a nové začátky a nové a nové nedosažitelné cíle … Cesty ubíhající po svém a sny skrývající vysvobození a volnost. Cítíte veškeré to dění kolem? Nezdařené záměry i euforie z vítězství? Všechno má svůj čas. Osiřelé touhy bez respektu k majestátu smrti trčí jako svatyně zpustlé bez úcty a rozpouštějí se v záři nekonečnosti. Jenom ty sepjaté ruce nechávají ve svém lůně žít zárodek, na který nemůže ani smrt, ani neúcta, ani barbarství zla. Malé, teplé lidské nebe, to poslední, a tím více i první poslání člověka.

Birth / Zrození – 2001 Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm

362

363

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

What experiences do you have in these terms? For example, that I step away from my abstract painting world and try a landscape or a portrait. And I discover, for one, that it is not better, it does not even go well and the result is nothing like I imagined it would be. Then I tell myself logically that it will be best to return to that which I am convinced that I do better.

Jakou máte v tomto duchu vlastní zkušenost? Například takovou, že si ze svého abstraktního malířského světa odskočím a zkusím krajinu nebo portrét. A zjistím, že mi to jednak nejde lehce, nejde mi to ani dobře a výsledek není takový, jaký bych si představoval. Pak si logicky řeknu, že nejlepší bude vrátit se k tomu, o čem jsem přesvědčen, že mi jde lépe.

A co Vám jde nejlíp? What can you do better? I have already said. My “illusionary antirealism“. A world that exists only in my spirit and that I create with my painting. At the same time I resist behaving as a performer that does not want to convince people, but only wants to fascinate them, for example by distorting and falsifying. I only want to urge them, warn them, goad them, push them, force them into thinking.

Už jsem říkal. Můj „iluzivní antirealismus“. Svět, který existuje pouze v mé duši a já ho zhmotňuji ve svých malbách. Přitom se bráním tomu, abych se choval jako performer, který nechce lidi přesvědčovat, ale chce je pouze fascinovat, třeba tím, že zkresluje a falšuje. Já je chci akorát nabádat, upozorňovat, popíchnout, postrčit, přinutit k zamyšlení.

Přece existují malíři tvořící v podobném duchu. There are other painters creating in the same way. Definitely, I do not doubt that. Just the same as I do not doubt that every painter near the end of his life has melancholy moments, when he realises that the younger generation will eventually overtake him with its vitality, grasp, knowledge and maybe even with its creative invention. Then all that is left for the person in question is nothing else but to hope that the horde of followers will not trample him into the ground, but will leave a little memorial in remembrance of his work standing by the road, so that someone who walks on the road might think and perhaps enrich himself with something.

364

Určitě, o tom nepochybuji. Stejně jako nepochybuji o tom, že každý malíř se na sklonku života dobere k smutným chvílím, kdy ho mladší generace svojí vitalitou, svým přehledem, svými znalostmi a snad i tvůrčí invencí začne předbíhat. Pak nezbývá dotyčnému nic jiného než doufat, že jej horda následovníků nezadupe do země, ale nechá pomníček se vzpomínkou na jeho práci stát vedle cesty, aby si ten, kdo po cestě půjde, mohl tu a tam ten pomníček prohlédnout, aby se u toho pomníčku mohl zamyslet a o něco se třeba i obohatit.

365

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Perhaps you will not believe it, but the model for this painting was my own head. Truly. My head is truly in this painting.

Možná byste nevěřili, ale modelem pro tento obraz byla moje vlastní hlava. Vážně. Na tomhle obraze je skutečně moje hlava.

Head / Hlava – 2001 Oil on canvas / Olej na plátně – 85 x 80 cm

366

367

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

How do you rate your paintings of illusionary antirealism in comparison with artists creating in a similar way? My paintings are the best (laughter). Definitely the best (laughter again). But only for me. I judge them so immodestly because I know everything about them. If I knew as much about the works of other painters as I know about my own paintings, maybe I would adjust the top ranking a little. But because I do not know, I cannot compare other paintings with my own little pieces (laughter). And so that I do not have to move the top ranking about, I try not to know everything about other paintings, because if I knew everything, I would jeopardise the top spot of my paintings (laughter). And I would be a fool (laughter again). But if somebody thinks that some other paintings are better than mine, that is his business. To be mistaken is human (laughter).

Jak hodnotíte své obrazy iluzivního antirealismu ve srovnání s autory tvořícími v podobném duchu? Moje obrazy jsou nejlepší (smích). Jednoznačně nejlepší (znovu smích). Ale jenom pro mě. Já je takto neskromně posuzuji proto, že o nich vím všechno. Kdybych věděl o dílech jiných autorů tolik, co vím o svých obrazech, možná bych s pořadím na prvních místech trochu zahýbal. Ale protože to nevím, nemohou jiné obrazy mým vlastním dílkům konkurovat (smích). A abych nemusel tím pořadím na prvních místech hýbat, snažím se nevědět o jiných obrazech všechno, protože kdybych všechno věděl, ohrozil bych první místo mých obrazů (smích). A to bych byl blázen (znovu smích). Ale jestli si někdo myslí, že nějaké jiné obrazy jsou lepší než moje, je to jeho věc. Mýlit se je přece lidské (smích).

Koho z malířů považujete také za „iluzivního antirealistu“? Which painters do you consider to be „illusionary antirealists“? Nobody. Illusionary antirealism is mine (laughter). Salvador Dali wanted to pinch it from me and he quite succeeded in some of his works. And also, for example, Andre Masson, Yves Tanguy or Francis Bacon. And all surrealists. But beware! Sometimes a lie gets so close to the truth that you may consider it to be the truth without having a shadow of a doubt.

Žádného. Iluzivní antirealismus je můj (smích). Trochu mi ho chtěl vyfouknout Salvador Dalí a docela se mu to v některých dílech podařilo. A taky třeba André Masson, Yves Tanguy či Francis Bacon. A všichni surrealisté. Ale pozor! Někdy se lež tak blíží pravdě, že ji můžete za pravdu považovat, aniž byste pojala stín pochybností.

Tím chcete říci, že lžete? By that you want to say that you lie? No. I only want to say that there is nothing worse than assumed wisdom. I simply do not know how to answer the previous question, because even though I know a lot from the work of other painters, I know too little to give grounds to my answer, to make it correct and exhaustive. A quote from Leonardo da Vinci comes to mind: “Craft can be learnt by all, unlike art.“ Do you know why I thought of this quote? Because a person, naturally I include myself here as well, is forced to lie to himself about a lot of things. And I ask myself whether it is possible to achieve art without knowing craft. Craft seduces to a mid-point, while art tempts to the extremes. Sometimes I say to myself that a painter who knows his artistic craft well will have much more work reaching the extremes because he has the feeling that he murders his craft with it. In such a case the craft is a barrier to the art. On the other hand, extremity created by excellent craftwork can have great value. You see, then, how painting is a beautiful theatre? How rich its repertoire is? How difficult it is to look for set rules in it? And how difficult, sometimes even impossible, it is to compare. And you want me to do it. If I am to take my answers seriously, I cannot answer all of your questions seriously because I would definitely make mistakes.

368

Ne. Chci jen říct, že není nic horšího než předstíraná moudrost. Já prostě neumím na předchozí otázky odpovědět, protože ačkoliv znám hodně z tvorby jiných malířů, znám hodně málo k tomu, aby moje odpověď byla podložená, správná a vyčerpávající. A ještě mě napadá citát z Leonarda da Vinci: „Řemeslu se naučí každý, umění nikdo.“ Víte, proč jsem si zrovna vzpomněl na tento citát? Protože člověka, vztahuji to samozřejmě i na sebe, pořád něco nutí nalhávat si řadu věcí. A já si kladu otázku, zda lze dosáhnout umění bez znalosti řemesla. Řemeslo svádí k středobodu, umění láká ke krajnostem. Někdy si říkám, že malíři, který zvládá dobře výtvarné řemeslo, dá mnohem větší práci dobrat se ke krajnostem, protože má při tom pocit, že tím to řemeslo przní. V takovém případě je řemeslo na překážku umění. Na druhé straně myšlenková krajnost vyvedená báječným řemeslem může mít obrovskou hodnotu. Vidíte, jak je to malování krásné divadlo? Jak má bohatý repertoár? Jak je těžké hledat v něm jednoznačná pravidla? A jak je těžké, ba někdy přímo nemožné, srovnávat. A vy to po mně chcete. Mám-li brát svoje odpovědi vážně, nemůžu Vám na všechny otázky vážně odpovídat, protože bych se dozajista dopouštěl omylů.

369

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Nothing like eternal rest exists, I hope. Eternal rest would be terrible. Try continuously resting for a single month. You would go crazy from the inactivity. I would like to believe that something exists after death, that everything does not end with death. Just as long as it is not eternal rest, which would only bring about another death. If something follows death, let it be creative and active.

Nic jako věčný odpočinek neexistuje, doufám. Věčný odpočinek by byl strašný. Zkuste v kuse odpočívat jediný měsíc. Zblázníte se z toho nicnedělání. Chci věřit tomu, že po smrti něco existuje, že smrtí všechno nekončí. Jenom ať to není věčný odpočinek, ten by přivedl jenom další smrt. Jestli něco po smrti následuje, ať je to tvůrčí a aktivizující.

Eternal rest / Věčný odpočinek – 2001 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 70 cm

370

371

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Now you have confused me. You want to say that in some areas you are simply unable to support your answers?

Tak teď jste mě zmátl. Chcete říci, že v některých oblastech prostě nejste schopen stát za svými odpověďmi?

Simply that. The reason is simple. Art is not a simple, drawn out and precisely measured field with a single truth, it is a complicated, unrepeatable beauty, it is a description of extremely difficult motives. And even if you choose the easiest means of expression, you get tangled up in it every moment, if you want to describe the motives, and in the end their cause and results. Most of the population does nothing other than repeat after other people. But exceptional and successful people differ from these imitators in the simple fact that they approach things differently, they are always a little ahead, they are the ones that will be repeated by those ordinary people. That goes not only for art and science, but is valid for life in general. And to make sense of our discussion, for both you and me, there is no sense in repeating the clichés that can be found in every other interview, because in interviews you can see how often people repeat themselves. Try to ask singularly and I will try to answer singularly.

Přesně tak. Důvod je prostinký. Umění není jednoduchá, narýsovatelná a přesně změřitelná oblast jediné pravdy, je to složitá, neopakovatelná krása, je to vyjádření nesmírně složitých pohnutek. A i když volíte co nejjednodušší vyjadřovací prostředky, každou chvíli se do toho zamotáte, chcete-li ty pohnutky, a konec konců i jejich příčiny a výsledky, popsat. Většina lidstva nedělá nic jiného, než že se opakují jedni lidé po jiných lidech. Ale výjimeční a úspěšní lidé se liší od těchto opakovačů právě tím, že přistupují k věcem jinak, jsou vždy o něco vepředu, jsou těmi, po kterých budou ti průměrní opakovat. To platí nejen v umění, ve vědě, ale to platí v životě vůbec. A aby mělo tohle naše povídání smysl, aby mělo smysl nejen pro Vás, ale i pro mě, nemá cenu opakovat si klišé, která jsou v každém druhém rozhovoru, protože právě na rozhovorech je vidět, jak moc se lidé opakují. Zkuste se ptát výjimečně, a já se budu snažit výjimečně odpovídat.

Dobrá. S kterým malířem byste chtěl strávit týden v jeho ateliéru? Alright. With which painter would you like to spend a week in his studio?

S žádným.

With nobody. Proč? Why? Why should I spend a week of my time with someone that I do not know? Should I allow myself to be influenced, inspired or lectured? Should I collect motives, based on which I should eventually, and perhaps subconsciously, repeat myself? I would spend a week anywhere with anybody, but that it would have to be painter, no. Only perhaps if it was a young, beautiful female painter, then in such a case I would like to let myself be inspired (laughter).

372

A proč bych měl trávit týden času s někým, koho neznám? Měl bych se nechat ovlivňovat, inspirovat nebo poučovat? Měl bych nachytat podněty, na základě kterých bych nakonec, třeba nevědomě, opakoval? Strávím týden kdekoliv a s kýmkoliv, ale že by to měl být zrovna malíř, to ne. Leda tak nějaká mladá krásná malířka, v takovém případě bych se nechal rád inspirovat (smích).

373

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Dali‘s tender portrait inspired me so much that I depicted him as well in my free time. Almost identical, but in my own hand and hopefully with a slightly different tone.

Dalího měkký portrét mě natolik inspiroval, že jsem ho ztvárnil z dlouhé chvíle také. Skoro stejně, nicméně vlastním rukopisem a snad trošku odlišným vyzněním.

“Vivat Dali” / „Vivat Dali“ – 2001 Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm

374

375

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Are you able to immerse yourself in artistic work, throw everything off your shoulders, your stresses, moods and worries, and devote all your free time to work?

Dokážete se ponořit do výtvarné práce, shodit všechno ze sebe, stresy, nálady, starosti, a obětovat práci všechen momentálně volný čas?

I cannot. I am only capable of doing it in the case of one painting. Usually before I finish it, I make up my mind and it annoys me, when I have to stop working. I do not have any peace of mind before the painting is finished. But painting, even though I enjoy it a lot, is not some find of dogma to me, that I continuously succumb to and that I continuously think about. It is like one Eastern saying: “If you love a woman, leave her occasionally.“ To transfer the meaning, it is valid even about my painting. But now I realise that unwittingly, you see I realised just now, I have in my life repeatedly created situations in which I forced myself to paint. I have seen something and told myself that if it was not this way, but that way, then it would be really something! And then usually I forget about these motives and inspirations, but when I sit up early in the morning over an empty canvas, they start re-emerging and the pictures that I visualise in my mind I transfer onto the canvas. And especially with things that people consider have to be a certain way, I have a tendency to prove that they can be different. And sometimes I am surprised as well.

Nedokážu. Dokážu to v případě jednoho obrazu. Obvykle, než ho dokončím, jsem jako umanutý a naštve mě, když musím práci přerušit. Nemám klid, než je obraz hotov. Ale malování, ač mě hodně baví, není pro mne nějakým dogmatem, kterému nepřetržitě podléhám a na které nepřetržitě myslím. Je to jako v jednom východním přísloví: „Miluješ-li ženu, občas od ní odejdi.“ V přeneseném smyslu slova to platí i o mém malování. Ale teď si uvědomuji, že mimoděk, vidíte, a to jsem si uvědomil právě teď, opakovaně v běžném životě vytvářím situace, v kterých se ponoukám k malování. Vidím něco a říkám si, kdyby to nebylo takhle, ale takhle, to by bylo! A pak většinou na tyhle pohnutky a inspirace zapomenu, ale když pak sedím brzy ráno před čistým plátnem, ony se začnou vynořovat a obrazy, které se mi promítají v mysli, přenáším na plátno. A zvlášť u věcí, o kterých si lidé myslí, že musí být právě takhle, mám tendence dokazovat, že můžou být i jinak. A někdy se sám divím.

Čemu? About what? That thoughts are not superficial, it is the things that we know that bring them to you, but things that do not always have to be true, even though they originate in reality. And deep thoughts cannot be mined according to plans and aims, they appear unexpectedly. A person must not force himself to reach them, he cannot wait for them, because he won‘t live to see them! For me even the untrue pictures of real things are paintings to me, and not only my own. And if I go into a gallery, I ask myself, will something come or not? And when I leave the gallery, the measure of whether the visit was worth it or not is whether something came or not. A thought, a smile, a surprise, an idea, whatever I know. Simply that there must not be emptiness. If it is empty, I know that the gallery visit was a waste of time. On the other hand a person must be willing to accept even that, that here and there emptiness comes. And if SOMETHING comes after a few blanks, the more the situation pleases you. And also it is necessary to realise that emptiness hurts. It is much easier to withstand riches than poverty. But to ensure that the riches do not frustrate you it is necessary to go through poverty beforehand, if you understand me. But I am not talking about money now.

376

Že k myšlenkám, které nejsou povrchní, Vás přivádí věci, které znáte, ale které nemusí být vždy pravdivé, i když vychází ze skutečných reálných věcí. A hluboké myšlenky nelze dolovat plánovitě a cíleně, ty přicházejí nenadále. Člověk se k nim nesmí nutit, nesmí na ně čekat, protože to by se nedočkal! Pro mě jsou těmi i nepravdivými odrazy reálných věcí obrazy, a to nejen mé vlastní. A jdu-li někam do galerie, říkám si, přijde něco nebo ne? A když z galerie odcházím, je pro mě měřítkem vydařené nebo nevydařené návštěvy právě to, zda něco přišlo, nebo nepřišlo. Myšlenka, úsměv, údiv, nápad, co já vím. Jen tam nesmí být prázdno. Je-li prázdno, vím, že návštěva galerie byla ztraceným časem. Na druhé straně člověk musí být ochoten snášet i to, že tu a tam prázdno přichází. A přijde-li třeba po několika prázdnech NĚCO, o to více Vás tahle situace potěší. A taky je třeba být si vědom toho, že prázdno bolí. Mnohem jednodušší je přece snášet bohatství než chudobu. Ale aby Vás bohatství nedeptalo, je třeba si před ním projít chudobou, jestli mi rozumíte. Nemyslím tím ale teď peníze.

377

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Again inspired by S. Dali‘s tender portrait. Little monsters hatch from eggs, in whose eyes everything is deeply hidden, what they want, what they feel and what they are living through. Opět inspirace měkkým portrétem S. Dalího. Z vajíček se líhnou příšerky, v jejichž očích je tak hluboko ukryto všechno, co by chtěli, co cítí, čím žijí a co prožívají.

E. T. / E. T. – 2001 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 70 cm

378

379

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

I am trying. Do you want to say that it is better to live greatly, exquisitely rather than commonly and normally.

Snažím se. Chcete říci, že lepší než žít obyčejně a normálně je žít dobře, by výtečně. A není to tak?

And is it not so? Určitě ano. Ale za způsob svého života si může každý sám. Definitely yes. But each of us is responsible for his own way of life. Of course. But you can look at it from various viewpoints. With each new day of existence are our lives increasing or decreasing? Are we going forward or backward? Are we looking forward to an astounding finale or are we afraid of the unknown end? To ensure that we do not trouble ourselves with the future or the past, it is important to look to the present for what I have defined as riches a little while ago. Let‘s say that riches for me at the moment is my family, work, sport, painting, the opportunity to freely invent personal aims and to fulfil them. Not bowing my head before destiny but creating my own destiny. I know that it sounds like a saying but it really is that way.

Jistěže. Jenže brát to můžete z různých stran. Každým dalším dnem bytí nám našeho života přibývá nebo ubývá? Jdeme dopředu nebo couváme? Těšíme se na nádherné vyvrcholení nebo se hrozíme neznámého konce? Abychom se netrápili budoucím a minulým, je třeba hledat v přítomnosti to, co jsem před chvílí označil bohatstvím. Dejme tomu, že pro mě to bohatství je v mé momentální přítomnosti má rodina, práce, sport, malování, možnost svobodně vymýšlet osobní cíle a naplňovat je. Ne sklánět hlavu před osudem, ale sám si osud vytvářet. Vím, že to zní jako fráze, ale je to opravdu tak.

Víte, že se Vaše povídání báječně poslouchá? Did you know that it is wonderful to listen to your storytelling? Seneca once wrote, I had it as compulsory reading at university, that it is better when a guest in our house admires us, rather than the furnishing of our house (laughter). I‘m sorry, I do not want to imply that you are admiring me. But why do you have such wide eyes and an open mouth?

Seneca někde napsal, měl jsem to na univerzitě jako povinnou četbu, že je lepší, když se host v našem domě obdivuje nám, než zařízení našeho domu (smích). Pardon, tím nechci říci, že se mně obdivujete. Ale proč máte tak velké oči a otevřená ústa?

Prosím? Excuse me

(smích) Pokusil jsem se o žert. Pěkně blbej, že?

(laughter) I was trying to joke. Pretty stupid, right? Zase mě chcete zkoušet? You want to test me again?

To bych si nedovolil. Ale mnohem víc než lidský zevnějšek mě zajímá lidské nitro. A vaše nitro mohu poznat jenom tak, že si občas trošku rýpnu. Tím nitrem teď myslím duševno (smích).

I would not dare. But far more than a person‘s exterior, I am interested in a person‘s interior. And I can only get to know your interior, if I occasionally prod. By the interior I now mean the spiritual (laughter).

380

381

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Friendship, I mean real and genuine friendship, is an extremely valuable relationship. Without considering how you look, what you are like, how you appear, you have someone that holds out a mirror for you without adornment and falsity, just the same as you do to him. Friendship is often stronger and more lasting than love, which is why it is necessary to protect it and take care of it as if it was a precious jewel.

Přátelství, mám na mysli skutečné a ryzí přátelství, je nesmírně cenný vztah. Bez ohledu na to, jak vypadáte, jací jste, jak se jevíte, máte někoho, kdo Vám nastavuje zrcadlo bez příkras a falše, stejně jako Vy jemu. Přátelství bývá pevnější a trvalejší než láska, proto je třeba ho chránit a opečovávat jako drahý klenot.

Friends / Přátelé – 2001 Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm

382

383

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Do you pay attention to what people put on and what they wear? Only a little. If it is not extravagant, I usually do not notice what people are wearing. Paradoxically you would capture my interest if you were wearing nothing.

Really? A hundred percent. It is just as with a certain lady who was once asked in a survey what she most wanted to get for Christmas, what would most please her, and she replied that she did not want to get anything, that she had everything and that she would be happiest if she got nothing, because a present would mean the worry of what to do with it. This absurd situation arose from precisely the same logic as the clothing situation.

Všímáte si, do čeho a jak se lidé oblékají? Jenom málo. Pokud nejde o extravaganci, většinou si nevšimnu, co má kdo na sobě. Paradoxně nejvíce byste mě zaujala, kdybyste na sobě neměla nic.

Vážně? Stoprocentně. To máte jako s tou paní, které se v jedné anketě zeptali, co chce dostat na Vánoce za dárek, co jí nejvíc potěší, a ona řekla, že nechce dostat nic, že všechno má, a že tedy bude mít největší radost, nedostane-li žádný dárek, protože dárek by pro ni znamenal starost co s ním. Tato absurdní situace vychází z úplně stejné logiky jako situace s oblékáním.

Ale není to trošku smutná logika? But isn‘t such rationale a little sad? Why? If a person has everything, should he be aggrieved because he cannot be pleased with a present? Is it better not to have anything and therefore have the potential to be given something that could bring happiness? Look here, most people as they get older state that when they were young, everything was better, nicer, brighter, happier, luckier, and prettier. But still their feeling is only an expression of their growing old, nothing else, because even when we age, everything else more or less remains the way it has always been, with only a slight forward movement. After all, things change for the better very little during one human lifetime. But still ageing is considered by many people to be a continuous shifting for the worse and therefore they have the feeling that everything is shifting for the worse. As people age, it is seen that they are losing opportunities, possibilities, and a future. But every person has a future because while they breathe they have some time on earth ahead of them. Therefore there are no living people without a future, but at the same time it is good to keep in mind the fact that even though we have a future, and therefore something still awaits us, it is at the same time beyond doubt that every object and situation around us will one day pass away. He who thinks only about himself, who has the feeling that he has to wrench the most he can out of life without considering other people, who forgets that the transience of life has value, brings disruption into human relationships. And it has already been determined in the world that disruption will in the end strike and will punish its originator. The future will simply take delight in punishing the sods.

384

Proč? Má-li člověk všechno, má se rmoutit pro to, že už vlastně nemá možnost radovat se z nějakého dárku? Je lepší nemít nic a mít tedy potencionální možnost být obdarován něčím, co může přinést radost? Podívejte, většina lidí, jak stárnou, tvrdí, že když byli mladší, bylo všechno lepší, hezčí, světlejší, šťastnější, radostnější, veselejší. A přitom jejich pocit je jenom odrazem toho stárnutí, nic víc, protože i když stárneme, vše zůstává zhruba takové, jaké bylo vždy, jen s mírným posunem vpřed. Přece i během jednoho lidského života se mění věci mírně k lepšímu. Přesto stárnutí považuje většina lidí za stálý posun k horšímu a tak má pocit, že všechno se posunuje k horšímu. Stárnutím jakoby člověk ztrácel příležitosti, možnosti, budoucnost. Ale každý člověk přece má budoucnost, protože dokud dýchá, má před sebou kousek pozemského času. Takže není živých lidí bez budoucnosti, ale zároveň je dobré mít na paměti fakt, že i když máme budoucnost, a tedy ještě nás něco čeká, pak je současně nepopiratelné, že všechny věci a situace kolem nás, a po nás, jednou pominou. Kdo myslí jen na sebe, kdo má pocit, že si musí ze života urvat co možná nejvíc bez ohledu na ostatní lidi, kdo zapomene na to, že platí pomíjivost věcí, vnáší do lidských vztahů rozvrat. A už je to na světě zařízeno tak, že rozvrat nakonec zasáhne a ztrestá svého původce. Budoucnost si prostě hajzlíky vychutná.

385

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

It is sometimes difficult to regulate the flow of your thoughts. They like to go astray, into places that you do not want them to be, and with a smile they bring you to a decision, only to laugh immediately that you naively believed them.

Někdy je těžké regulovat tok svých myšlenek. Rády zabloudí tam, kde je nechcete mít, s úsměvem Vás přivedou k rozhodnutí, aby se Vám v zápětí vysmály, že jste jim naivně věřil..

Restless thoughts / Neposedné myšlenky – 2001 Oil on canvas / Olej na plátně – 50 x 60 cm

386

387

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

That sounds nice, but is it not a utopia? Hopefully not. It is said that a mirror is more accurate than a portrait. A person creates a thousand portraits in his life through the way he acts, what he does, how he makes decisions, how he lives, I do not mean painted portraits now, there are portraits of us in other people‘s heads. One has us to be beautiful, another can be taking something away from this or that, but they are still only portraits created on the basis of some impression, portraits more or less inaccurate. But who shows us the accurate mirror?

Zní to hezky, ale není právě tohle utopie? Snad není. Říká se, že zrcadlo je vždycky přesnější než portrét. Člověk si za život vytváří tisíce portrétů tím, jak se chová, jak činí, jak se rozhoduje, jak žije, těmi portréty teď nemyslím malbu, jsou to portréty nás samých v hlavách ostatních lidí. Jeden nás má přikrášlené, jiný nám třeba ubírá z toho či onoho, ale jsou to vždy jenom portréty vytvářené na základě nějakých vjemů, portréty více či méně nepřesné. Ale přesné zrcadlo nám nastavuje kdo?

Dám se poddat. I give in. But of course, the future that we were talking about. In the future, as in a book, you can read what you achieved and what good is behind you, what you built, who you pleased. From the future you have a chance to look back. A lot of guys talk and talk in the present, until you get the feeling that they are the centre of the universe, but in the future you discover that they were the mid-point of the universe only for that moment that they talked and talked. Nothing else. The future will judge their pettiness unscrupulously and impartially. Of course, an absolute future, if such a thing existed, would eventually confront everything in the transience of life, but if a person based everything on this one thesis, life would lose any kind of meaning. But the achievable future that you can see so far, as a judge sits in front of us, gives meaning to human lives, does it not. Who would not want to succeed? I have often experienced this feeling of judgement when I looked at one of my older paintings. I tell myself that the time I dedicated to creating this painting could have been wasted in many ways. But if I waste it on painting, then the time remains fixed in the painting and I so have a beautiful feeling that in that mirror, which future holds out to me, there isn‘t emptiness, because I can partially fill it with my paintings.

Přece právě ta budoucnost, o které jsme hovořili. V budoucnosti si jako v knize přečtete, co jste dokázali, co je za vámi dobrého, co jste vybudovali, koho jste potěšili. Z budoucna máte možnost kouknout se zpět. Spousta hlupáků v přítomnosti mluví a mluví, až máte pocit, že právě oni jsou středem vesmíru, ale v budoucnosti zjistíte, že středobodem vesmíru byli jen tu chvíli, co mluvili a mluvili. Jinak nic. Budoucnost jejich nicotnost bezohledně a spravedlivě posoudí. Samozřejmě, absolutní budoucnost, existuje-li něco takového, v pomíjivosti věcí nakonec všechno srovná, ale kdyby člověk vycházel jenom z této jediné teze, ztratil by život jakýkoliv smysl. Ale dosažitelná a dohlédnutelná budoucnost jako soudce sedící před námi, ta přece dává lidskému životu smysl. Kdo by nechtěl uspět? V malém zažívám tento soudcovský pocit vždycky, když se kouknu na některý ze svých starších obrazů. Říkám si, čas, který jsem věnoval malování tohoto obrazu, jsem mohl všelijak proflákat. Ale proflákal-li jsem ho malováním, pak ten čas v tom obraze zůstává zhmotněn a já mám nádherný pocit, že v tom zrcadle, které mi nastavuje budoucnost, není prázdno, ale mohu je zčásti svými obrazy zaplnit.

To zní skoro romanticky… That sound almost romantic… And why not? Everything that passes into the past, including the time once lived through, ceases to be ours. It disappears. Is it not romantic, even intoxicating and uplifting, to bind a piece of that, which was supposed to be gone beyond our grasp, and take it with you into the present?

388

A proč by ne? Všechno, co nám uplynulo do minulosti, včetně času jednou prožitého, přestává být naše. Ztrácí se. Není romantické, ba opojné a povznášející, spoutat kousek toho, co už mělo být nedosažitelně pryč, a vzít si to s sebou do dneška, do současnosti?

389

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Life is fleeting, full of mysteries and surprises.

Život je pomíjivý, plný záhad a překvapení.

Hand / Ruka – 2001 Oil on canvas / Olej na plátně – 100 x 80 cm

390

391

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Do not run away from the theme.

Neutíkejte mi z tématu.

But I have already escaped…

Ale já už Vám utekl…

You have not. I want to listen to you and it is up to you where you will end up with your reveries. I am really enjoying thinking aloud with you.

Neutekl. Chci Vás poslouchat a je na Vás, kam se ve svých úvahách dostanete. Opravdu mě baví s vámi nahlas přemýšlet.

Do you know what somebody once said to me?

Víte, co mi onehdy někdo řekl?

No, I don‘t.

Ne, nevím.

That there is nothing more honest in the world than a woman that lies (laughter). I hope that you are not insulted.

Že není na světě nic upřímnějšího než žena, která lže (smích). Doufám, že se neurazíte.

Teď nevím, jestli je to poklona nebo útok. Now I am not sure if that is a compliment or a criticism.

Já taky ne, jen mě to napadlo (smích), protože mě pitváte, úplná psychoanalýza.

Neither do I, I just thought of it (laughter), as you are dissecting me, a complete psychoanalysis. Podstoupil byste psychoanalýzu? Would you undergo psychoanalysis?

Vždyť já ji podstupuji.

But that is what I am going through. Opravdu? Můžete mi k tomu něco říci? Really? Can you tell me something about it? If you mean psychoanalysis with a psychologist, then in that case I do not have the slightest need to reveal myself to anyone. I reveal my soul with great transparency in my paintings, so he who has the desire and opportunity, let him search. I really do not hide or play at something in my paintings. In the paintings it is me. It is the same as in psychoanalysis, you talk, only in my case it is not a matter of talking, but painting. And do you know that my artistic psychoanalysis has one great advantage over classic psychoanalysis?

392

Máte-li na mysli psychoanalýzu u psychologa, tak v tomto případě necítím nejmenší potřebu někomu rozkrývat své já. Já rozkrývám svoje duševno úplně otevřeně ve svých obrazech, kdo má chuť a příležitost, ať si hledá. V těch svých obrazech opravdu nic netajím ani nehraju. V těch obrazech jsem já. Je to stejné, jako když při psychoanalýze povídáte, jenom v mém případě nejde o povídání, ale o malování. A víte, že moje výtvarná psychoanalýza má oproti klasické psychoanalýze jednu obrovskou výhodu?

393

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

There is truth in wine, but what is truth? A philosopher answers that truth is a precise, undistorted reflection of reality. But what is reality? Ve víně je pravda, ale co je pravda? Filozof odpoví, že pravda je přesný a nezkreslený odraz skutečnosti. Ale co je skutečnost?

“In vino” / „In vino“ – 2001 Oil on canvas / Olej na plátně – 90 x 80 cm

394

395

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Continue… Classic psychoanalysis can heal, but can also destroy a person. My painting can heal, perhaps only me (laughter), but it cannot destroy. But my painting and psychoanalysis have one thing in common. Psychoanalysis is capable of disconnecting a person from his problems, and helping in that way. My painting is capable of the same thing. I disconnect my thoughts from all the dead wood, so that only a clean, free ‚I‘ remains, and I can create. In its own way it is a constant self-regeneration. It is a pity that only the mind regenerates, just to think of how to regenerate the body. I am sure that that will definitely not be possible through painting (laughter).

Povídejte… Klasická psychoanalýza může uzdravovat, ale může člověka i zničit. Moje malování může uzdravovat, třeba jenom mě (smích), ale nemůže ničit. Ale jedno má malování s psychoanalýzou společné. Psychoanalýza dokáže člověka odpojit od problémů, a tím pomáhat. Moje malování dokáže to samé. Odpojím se myšlenkově od všeho balastu, zůstane čisté svobodné já a můžu tvořit. Svým způsobem je to opakovaná regenerace sebe sama. Jenom je škoda, že se regeneruje pouze mysl, ještě tak přijít na to, jak regenerovat tělo. To ovšem malováním určitě nepůjde (smích).

Chtěl byste najít elixír mládí? Would you like to find the elixir of youth? I do not know. If I were to begin analysing the pros and cons, I could spend a week here and still know nothing. And blunder out something just for the sake of not being quiet… Give me a moment, I have to think.

Nevím. Když začnu rozebírat pro a proti, strávíme tu týden a stejně nebudu vědět. A plácnout něco jenom proto, abych nebyl potichu… Dejte mi chvilku, musím se rozmyslet. Tak. Už jsem se rozhodl. Nechtěl bych ho najít. Je to sice ohromně lákavé, ale když si představíte, co všechno by to přineslo.

So. I have decided. I would not like to find it. It is tremendously appealing, but if I imagine all that it would bring.

396

397

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

A person has not only a body but also a mind. When we are young, we are mainly interested in the body, the older we get and the more mature, the more we are interested in the soul, for which the expression ‚heart‘ has come to be used. He who has a big heart, sends out love and happiness all around him. The heart heals by love. There is an old saying that says that love clears the vision. But it is important to keep in mind that self-love, on the other hand, darkens and blurs it.

Člověk má nejen tělo, ale i duši. Jsme-li mladí, zajímá nás především tělo, čím jsme starší a zralejší, tím více nás zajímá duše pro kterou se vžilo označení – srdce. Kdo má široké srdce, rozdává lásku a štěstí kolem sebe. Srdce se léčí srdcem a láskou. Stará moudrost říká, že láska rozjasňuje zrak. Ale je třeba mít na paměti, že sebeláska ho naopak zatemňuje a zakaluje.

Heart / Srdce – 2001 Oil on canvas / Olej na plátně – 90 x 85 cm

398

399

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

What do you mean? Out with it. For example, a lot of people who have little respect for their strength and youth, are proud of this very lack of respect for their strength and youth. In this there is order. And breaking the order is foolishness. If I run away from, and dig beneath, the order that was established by nature, that is maintained by nature, then I risk great unhappiness to achieve such a small advantage. That is why I think that reconciling with the order of nature is better than any resistance against its order. And also, is it not fantastic that life is the only element that is capable of renewing itself? Why take this thing away from life? Why try, at any price, to rule nature when we do not know how to properly rule ourselves? The order of nature is the only law that is equal to all, none of us can escape from it. And if we were to find the elixir of youth, we would achieve nothing more than to destroy this equilibrium. For the fleeting happiness that the discovery of the elixir of youth would provide, and for the usage and dispersal among people, I would cause permanent unhappiness. You see, now I am even more convinced that I would not want it than I was at the beginning of my answer. Even though on the other hand, as is usually the case, a person can never be too wise to be able to foresee such complicated things. It is definitely necessary to approach nature as a friend, not as a slave. A person blindly controlled by his own power stops sensing what nature needs and if he kills nature, he will not even have enough time to realise that he has killed himself. Human self-love can very easily lead to a situation in which nature, though damaged, will again renew itself, but in its wisdom will not renew humans. Even so, in its diversity something will again appear which will research everything, analyse and discover it. It can go on like this to infinity, or until the flywheel pushing the universe forward completely stops. You must understand that within all this, an elixir of youth is nothing, and if this nothing were to damage such a complicated system, then anyone who found it would do best to destroy it. Not the system, but the elixir. A person spends his entire life bartering with something, with feelings, knowledge, things, but you cannot do business with nature. It is the same as if you bartered yourself. You cannot make money on it, only lose.

400

Co máte na mysli? Ven s tím. Třeba to, že spousta lidí, kteří nejsou pyšní na svou sílu a mládí, jsou pyšní na to, že nejsou pyšní na svou sílu a mládí. V tomhle je řád. A nabourání řádu je šílenství. Pokud tomu řádu, který zavedla příroda, který příroda udržuje, uteču a začnu jej podrývat, pak dosáhnu jedině toho, že za malou výhodu riskuji obrovské neštěstí. Proto myslím, že smíření se s řádem přírody je lepší než odpor proti řádu. A navíc, není fantastické, že život je jediný element, který je schopen sám sebe znovu obrozovat? Proč tuto věc životu brát? Proč se snažit za každou cenu vládnout přírodě, když neumíme pořádně ovládat ani sami sebe? Vždyť řád přírody je jediné právo, které je rovné všem, nikdo z nás mu nemůže utéci. A kdybychom nalezli elixír mládí, nedosáhli bychom ničeho většího než toho, že by tato rovnost byla zničena. Pro chvilkovou radost z elixíru života bych při jeho objevení, užití a rozšíření mezi lidi způsobil jenom trvalé neštěstí. Vidíte, teď už jsem si ještě jistější, že bych ho nechtěl, než na začátku své odpovědi. I když na druhé straně, jak už to bývá, člověk nemůže být nikdy dost moudrý, aby dokázal takhle složité věci přesně předvídat. Určitě je ale nutné přistupovat k přírodě jako k příteli, ne jako k nevolníkovi. Člověk slepě ovládaný vlastní mocí přestane vnímat co příroda potřebuje, a zabije-li přírodu, nebude mít ani dost času k tomu, aby si uvědomil, že zabil sám sebe. Lidská samolibost nás všechny může velice lehce přivést k tomu, že zničená příroda obrodí znovu sama sebe, ale ve své moudrosti neobrodí člověka. I když i tak se v její rozmanitosti určitě znovu objeví něco, co bude všechno zkoumat, analyzovat a objevovat. Takhle to může jít do nekonečna, nebo až do doby, než se setrvačník pohánějící vesmír úplně zastaví. Chápejte, v tomhle všem je nějaký elixír mládí úplná maličkost, a jestli ta maličkost má vychýlit složitý systém, pak každý, kdo jej nalezne, udělá nejlíp, když ho zničí. Ne ten systém, ale ten elixír. Člověk po celý život s něčím obchoduje, s city, s vědomostmi, s věcmi, ale s přírodou se obchodovat nedá. Je to stejné, jako byste obchodovali sami se sebou. Na tom nemůžete vydělat, jenom prodělat.

401

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Self-deceit abounding in a society full of friendship and caring people all around us. Let hope be our consolation. From self-deceit it is only a small step to disillusion, from disillusion only a small step to hopelessness, from hopelessness only a small step to self-damnation… and that is why a new light always appears …

Sebeklam o společnosti plné přátelských a milujících se lidí kolem nás. Naděje budiž útěchou. Od sebeklamu je jenom krůček k deziluzi, od deziluze je jenom krůček k beznaději, od beznaděje jenom krůček k sebezatracení … a přesto se vždycky objeví nové světlo ….

Time / Čas – 2002 Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm

402

403

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

But science is moving step by step towards revelation, it finds fascinating laws, on the basis of which nature works, so if we understand nature, we are able to protect it better and we can develop.

Jenomže věda se posunuje krůček po krůčku blíž k poznání, objevuje fascinující zákony, na základě kterých příroda působí, známe-li přírodu, můžeme ji lépe chránit a můžeme se sami rozvíjet.

And do we necessarily want to develop? Are we not satisfied with some limited development within the boundaries of law, in the classic terms? On the one hand we want to completely understand everything, and on the other it is great that we do not understand everything. We have something to plod after, we are happy with each new revelation, we have a constant craving for knowledge, isn’t it pleasant? Is it not foolish to try and lose all this?

A chceme se nutně rozvíjet? Nestačí nám mírný pokrok v mezích zákona, slovy klasika? Na jedné straně chceme rozumět úplně všemu a na druhé straně je přece báječné, že všemu nerozumíme. Máme se za čím plahočit, máme radost z každého malého odhalení, máme neustálou chuť poznávat, není to fajn? Není hloupé snažit se to všechno ztratit?

Souhlasím. Ale je obtížné pozastavit ten běh lidstva kupředu. I agree. But it is difficult to stop the flow of human progress. I do not mean stop it, I mean take it as it is and not to artificially boost it, not to try and tear, at any cost, pieces from our present life and sacrifice them to an imaginary future, just to find in the future that the pieces are suddenly missing. Maybe it is not even a matter so much of what people do, but of how they do it. Because eagerness is often times, with some people, stronger than the instinct of self-preservation. Also the instinct of selfpreservation reacts more often to immediate motives than to a distant danger, one which is only potential. It is possible to travel along the wrong, broken path, which we know ends in a ravine. And even if we know that there is a ravine at the end we still have a tendency to hope that it will end more positively than simply a descent into the hole, in which the end awaits us.

Já nemyslím pozastavovat ho, myslím brát ho takový jaký je a uměle ho neurychlovat, nesnažit se za každou cenu rvát ze současného života kusy a obětovat je iluzorně budoucnosti, abychom v budoucnosti zjistili, že ty kusy najednou chybí. Možná nejde tolik ani o to, co lidé dělají, než o to, jak to dělají. Protože dychtivost je častokrát u některých lidí silnější než pud sebezáchovy. Navíc pud sebezáchovy reaguje spíše na bezprostřední podněty než na nebezpečí, které je daleko, které je jenom potencionální. Ono se dá jít i po špatné a rozbité cestě, o které víme, že končí propastí. A i když víme, že na konci je propast, přesto máme tendenci doufat, že to dopadne lépe než pádem do té velké díry, na jejímž dně nás čeká konec.

Najednou je z Vás pesimista? Suddenly you have become a pessimist? Why no. I just want to say that it is worthless when instead of a ship only the wreckage comes into the harbour, I think that it is either a Russian or a Chinese proverb. But in philosophical questions you can only, with great difficulty, distinguish between optimism and pessimism. In America a lot of people will state that they are happier the richer they become, Buddhists in the east will state that they are happier the less they have, because they have less to lose. Where, then, is the boundary between optimism and pessimism in the midst of such obvious opposites? And isn‘t the optimism in the diversity between the differing approaches of an average American and Buddhist? Isn‘t optimism in the existence of Ying and Yang, if we are considering the east? In this case, what is the Ying and Yang? And is it important, what the Ying and Yang is, is it not more important to ask the question whether Ying and Yang really exist and at the same time a balance exists, at least in the frame of possibility?

404

Ale ne. Chci jen říct, že je houby platné, když místo lodi doplavou do přístavu jenom trosky, to je myslím ruské nebo čínské přísloví. Ale ve filozofických otázkách těžko rozlišíte optimismus od pesimismu. V Americe bude hodně lidí tvrdit, že jsou tím víc šťastní, čím víc jsou bohatí, buddhisté na východě budou tvrdit, že jsou tím víc šťastní, čím méně toho mají, protože tím méně toho mohou ztratit. Kde je tedy hranice mezi optimismem a pesimismem uprostřed takhle zřetelného protikladu? A není optimismus právě v té rozdílnosti mezi přístupem běžného Američana a buddhisty? Není optimismus v existenci Jing a Jang, když už jsme na východě? Ale co je v tomto případě Jing a co Jang? Ale je vůbec důležité, co je Jing a Jang, není důležitější hlavně to, že v téhle otázce právě Jing a Jang opravdu existuje a současně existuje rovnováha, alespoň v rámci možností?

405

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

In my life I have been an atheist, searching for a straightforward explanation for everything around me in pure materialism, even an idealist searching for answers from a different rather than just a narrowly materialistic point of view. And today? Today I stand somewhere in between, on the one hand I reject religion and ideological fanaticism, on the other I reject narrow-mindedness and a coldly scientific materialism.

Za svůj život už jsem byl ateistou, hledajícím pro všechno kolem sebe jednoznačná vysvětlení vycházející z pouhého materialismu, i idealistou, hledajícím odpovědi z jiného než úzce materialistického pohledu. A dnes? Dnes stojím někde uprostřed, na jedné straně odmítám náboženský a ideologický fanatismus, na straně druhé úzkoprsý a chladně vědecký materialismus.

Materialism / Materialismus – 2002 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 55 cm

406

407

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

Do you always think about things in such a complicated way?

Vždycky domýšlíte věci takhle složitě?

Why do you think it is complicated?

Proč myslíte, že složitě?

Because when you explain one thought, you immediately develop another and another and another from it. It is impossible to only listen to you partially, because a person would get lost

Protože když řeknete myšlenku, hned z ní vyvozujete další a další a další. Nedá se poslouchat vás jen na půl ucha, protože to by se člověk ztratil.

Finally some criticism. You have been too positive up until now. I will shorten my answers. But I will probably be more superficial and superficiality is not only more comprehensible and more appealing but it is even more treacherous because it can be considered to be foolishness. Even though people always prefer clever idiots, for whom everything works out in the end. Take Švejk for example. Those clever, yet apparently simple, idiots were wiser in such stories than the so-called normal people. You know, my experience is such that if I want to solve any complicated, complex and confusing situation I have to simplify it first. So that I am able to know my way around and to understand it. It is just the same if I want to understand a person, I cannot box him away according to my initial experience, which is a mix of opposing feelings, often confusing the surrounding.

Konečně nějaká kritika. Dosud jste byla moc pozitivní. Už ty své odpovědi zkrátím. Ale budu asi povrchnější a povrchnost je nejen srozumitelnější a líbivější, ale i zrádnější, protože může být považována za hloupost. I když, lidem se vždycky nejlíp zamlouvali chytří idioti, kterým nakonec vždycky všechno vyšlo. Vezměte si třeba Švejka. Ti chytří zdánlivě prostí idioti byli v příbězích moudřejší než ti takzvaně normální lidé. Víte, moje zkušenost je taková, že chci-li jakoukoliv složitou, komplikovanou a nepřehlednou situaci vyřešit, musím ji nejdříve zjednodušit. Abych se v ní vyznal, abych ji pochopil. Stejně tak, chci-li pochopit člověka, nesmím si ho rozškatulkovat podle prvního dojmu, který je změtí protichůdných pocitů, často matoucích okolí.

A tím chcete říci – And you want to say what by that – – that we have a tendency to consider everyone else as being completely clever or completely stupid, as completely good or completely bad, as completely happy or completely frustrated, as completely naïve or completely cunning and so on. And it is not always, in such a clear way, one or the other. For example, take the American author Mark Twain. We would say that the happiest moment of his life was the period when he became famous and rich. But he himself considered the happiest part of his life to be the two years that, as a poor and indigent youth, he spent in a helmsman‘s cabin in a river ferry. A lot of things in life are different to how they appear.

408

- že máme tendence brát ostatní jako úplně chytré nebo úplně hloupé, jako úplně dobré nebo úplně zkažené, jako úplně šťastné nebo úplně nešťastné, jako zcela naivní nebo zcela vypočítavé a tak dál. A ono to není nikdy v čisté podobě ani jedno, ani druhé. Třeba americký spisovatel Mark Twain. Řekli bychom, že nejšťastnějším obdobím jeho života bylo období, kdy se stal slavným a bohatým. Přitom on sám považoval za nejšťastnější úsek svého života dva roky, které jako chudý a nemajetný mladíček strávil v kormidelnické kabině říčního parníku. Řada věcí v životě je jiná, než se navenek jeví.

409

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

A period of blossoming is experienced not only by animals and plants, but by people as well. Blossoming is a period when everything around us apparently belongs to us, when everything is within reach, when everything around is supporting us. Blossoming only lasts a short while. If it lasted longer, its magic would disappear. He who pretends to be blossoming even after his time has long gone, appears embarrassing. A forty-year old woman styling herself on an eighteen-year old teenager is not loveable, it is regrettable. It destroys what is valuable in her and brings embarrassment where respect or admiration should be.

Období rozpuku prožívají nejen zvířata a rostliny, ale také lidé. Rozpuk je doba, kdy nám zdánlivě všechno kolem patří, kdy je vše dosažitelné, kdy nám všechno kolem fandí. Rozpuk trvá jen krátce. Kdyby trval déle, jeho kouzlo by se ztratilo. Kdo předstírá rozpuk i po tom, co už odezněl, působí trapně. Čtyřicetiletá žena stylizující se do osmnáctileté slečny není k pomilování, je k politování. Zabíjí to, co je na ní cenné, a přináší trapnost tam, kde může být respekt či obdiv.

Blossoming / Rozpuk – 2002 Oil on canvas / Olej na plátně – 50 x 60 cm

410

411

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

You are truly a deep person. At the same time, the environment that you work in, by which I mean the entrepreneurial environment, rather worships speed and straightforwardness. As an artist you move around in a world of dreams, as an entrepreneur in the world of occasionally cruel reality. Are your dreams not interrupted by what you experience in your entrepreneurial activity? I am very rational in business, even though in individual things I am sometimes a little idealistic. In painting I am truly idealistic, even though through all the idealism, the rationalism tends to show. But you are absolutely right in that they are two completely different worlds, because in my case art has nothing to do with business. Maybe only that both these activities bring me joy. When I was really young I said, as a joke, when I set myself the task of doing two mutually unconnected things, that I am two. If I bring this thought to the present, and consider my painting and the ordinary work which feeds me, I have to say again that I am two. I am one when I work, when I am an entrepreneur, taking care of my school, and I am another when I paint. Between these two activities there is a wall, either side of which I am somebody quite different. No, not schizophrenia, it is of course always me, but at work there is reality, in the studio there is an asylum, where I play with dreams. And so that the dreams are not interrupted by reality there is this wall that I occasionally climb over. But even though there is a wall, it is good to know that if I am experimenting in the studio, it is essential to return to reality. It is not possible to live only in dreams and it is difficult to live only in reality. So once in a while I shake hands with myself from both the worlds. And even though I enjoy painting and work there is an element in both worlds, not only of happiness, but also of self-denial and effort, which must not be forgotten. But everything is balanced out by my family. They give me a feeling of calm, of peace and happiness, they are ever-present in my core, and are intertwined with my whole existence.

412

Jste velice hloubavý člověk. Přitom prostředí, ve kterém pracujete, mám na mysli podnikatelské prostředí, vyznává spíše rychlost a jednoznačnost. Jako umělec se pohybujete ve světě snů, jako podnikatel ve světě někdy kruté reality. Neruší Vaše sny všechno, co prožíváte při svém podnikání? V podnikání jsem velice racionální, i když v jednotlivostech občas trochu idealista. V malování jsem hodně idealistický, i když vším tím idealismem prorůstá racionalita. Ale máte úplnou pravdu v tom, že jde o dva úplně odlišné světy, protože v mém případě nemá umění s podnikáním nic společného. Snad jen to, že obě tyto činnosti mi působí radost. Když jsem byl hodně mladý, říkal jsem z legrace, když jsem se pouštěl do dvou vzájemně neslučitelných věcí, že jsem dva. Přenesu-li to do současnosti, a zamyslím-li se nad svým malováním a běžnou prací, která mě živí, musím říci znova, že jsem dva. Jeden jsem když pracuji, podnikám, starám se o svoji školu, druhý jsem když maluji. Mezi těmito dvěma činnostmi je zeď, po jejímž zdolání jsem tak trochu někým jiným. Ne, žádná schizofrenie, jsem to samozřejmě pořád já, ale v práci je skutečnost, v ateliéru azyl, kde si hraji se sny. A aby sny nebyly narušovány skutečnem, k tomu je ta zeď, kterou tu a tam přelézám. Ale i když je tam ta zeď, je dobré vědět, že pokud si v ateliéru experimentuji, je nezbytné vracet se do reality. Nedá se žít jenom ve snech a je těžké žít jenom realitou. Tak sám sobě si z obou těchto světů co chvíli podávám ruku. A i když mě malování i práce baví, je za oběma těmito světy mimo radosti také odříkání a úsilí, abych nezapomněl. Ale všechno vyvažuje rodina. Ta mi dává pocit klidu, pohody a štěstí, ta je v mém nitru permanentně přítomná a prorůstá celou mou existencí.

413

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

You build a dam on a river and for a time you control it. You can build as many dams for time as you want, but still you will not control it. Time does not have a material nature. You cannot touch time, you cannot taste it, smell it, or examine it. But still time influences our lives so fundamentally! It is impossible to battle with time, you can only come to terms with it. And only here and there can we trick it somewhat. But that is all we are capable of.

Vodě v řece postavíte přehradu a na čas ji ovládnete. Času můžete stavět přehrad kolik chcete, přesto jej neovládnete. Čas nemá materiální povahu. Čas si nemůžete ohmatat, nemůžete ho ochutnat, očichat, prohlédnout. A přece čas tak zásadně ovlivňuje naše životy! S časem nelze bojovat, z časem se lze pouze smířit. A jenom tu a tam ho můžeme trošku podvést. Ale to je všechno, čeho jsem schopni.

Time flows on and on / Čas teče a teče – 2002 Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm

414

415

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

You are, then, balanced and happy. Is this as a result of what you spoke of in your previous answer?

Jste tedy vyrovnaný a šťastný. Vyplývá právě toto z vaší předcházející odpovědi?

Yes. But nothing lasts forever, and in fact only a few things last for a long time.

Ano. Ale nic netrvá věčně, dokonce jen málo věcí trvá dlouho.

By that you want to say that a transient yet amiable star constellation can, in time, become less friendly?

Tím chcete říci, že momentálně příznivá konstelace hvězd vám může být za nějaký čas méně příznivá?

You put that very nicely.

To jste řekla moc hezky.

And what do you want to do, to maintain the amiable constellation for as long as possible?

A co chcete dělat, aby příznivá konstelace zůstala co nejdéle?

Nothing more than I have done until now. To try to exist equally with everything and everybody. Only occasionally to be foolish and to only bother myself with my private joys. And to give things their proper names, because when a person loses this ability, he stops understanding things and mixes them up. Take education for example. A lot of people come to it not to learn, to get to know something, to educate themselves, but they to receive a certificate, a paper. They simply have the feeling that without that paper they will be inferior, that without that paper they will not be able to do the job that they like. But the most important thing is lost. That for the job they mainly need knowledge, abilities and information. This mainly comes from the school, not the printed papers. In contrast to the popular opinion that the paper is primary, the studies secondary, there is the alternative opinion: primary is the studies, secondary the paper. You see? When you rearrange the meaning of things, they begin to get mixed up. And when you mix too many things around you, you will suddenly find that they are a part of that mixture and suddenly you have no idea how to get out of it. I will simply try not to get into this.

416

Nic jiného, než dosud. Snažit se být ve všem a ke všem rovný. Blbnout jen občas a pro své soukromé radosti obtěžovat jen sám sebe. A nazývat věci pravými jmény, protože když člověk tuto schopnost ztratí, přestává věcem rozumět a zamotá se do nich. Vezměte si třeba školství. Do škol přichází spousta lidí ne proto, aby se něco naučili, dozvěděli, aby se vzdělali, ale přichází proto, aby dostali vysvědčení, papír. Mají prostě pocit, že bez toho papíru budou méněcenní, že bez toho papíru nebudou moci dělat práci, která je baví. Ztrácí se ovšem to hlavní. Že pro tu práci potřebují především znalosti, dovednosti, vědomosti. A především k tomu je škola, ne k vydávání papírů. Proti názoru hlavní papír, druhotné studium, tak stojí názor: hlavní studium, druhotný papír. Vidíte? Když věcem posunete významy, začnou se zamotávat.. A když kolem sebe těch věcí smotáte hodně, najednou zjistíte, že jste součástí té motanice a najednou nevíte, jak ven. Já se budu prostě snažit, aby se mi tohle nestalo.

417

Philosophy and illusionary space / F i l o z o fie a iluzivní prostor

1999–2004

The ancient Egyptians desired, in vain, to master time. To master infinity, which is natural to everything alive around us. They wanted to overcome centuries and millennia. None the less, what they most wanted to preserve, their minds, to protect them from infinity, they achieved. The mind can only be maintained in shards, in fragments, which are not alive and are only a mirror of the ancient soul‘s activities – be it pyramids, sarcophaguses or wall paintings.

Staří Egypťané zoufale toužili pokořit čas. Pokořit konečnost, která je přirozeností všeho živého kolem nás. Chtěli se přenést přes staletí a tisíciletí. Částečně to dokázali. Někteří z nich uchovali svá těla skutečně přes tisíciletí. Nicméně, to co chtěli zakonzervovat především, svá vědomí, uchránit před konečností nedokázali. Vědomí se dá uchovat pouze ve střípcích, ve fragmentech, které jsou ovšem neživé a jsou pouze zrcadlem dávných duševních aktivit – ať už jsou to pyramidy, sarkofágy či nástěnné malby.

Mummy / Mumie – 2002 Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 70 cm

418

419

11. Index of paintings / Rejstřík obrazové dokumentace

11. Rejstřík obrazové dokumentace

Cubeca / Cubeca – 2001, Oil on canvas / Olej na plátně – 90 x 80 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

Universe II / Vesmír II – 1986, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 105 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140

Man / Muž – 2001, Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

Crater / Kráter – 1985, Oil on canvas / Olej na plátně – 17,5 x 17,5 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141

Father / Táta – 2003, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 50 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

Lava / Láva – 1985, Oil on canvas / Olej na plátně – 17,5 x 17,5 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141

Mother / Máma – 2003, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 50 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

Above the sky / Nad nebem – 1987, Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 40 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145

Anticipation of love / Tušení lásky – 1990, Oil on fibreboard / Olej na sololitu – 40 x 46 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

Sperm / Spermie – 1987, Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 40 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145

Father Knobloch / Páter Knobloch – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 45 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

Long ago / Dávno – 1987, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 70 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148

South-American / Jihoameričan – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 35 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

Housing estate / Sídliště – 1987, Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 45 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149

It was successful / Povedlo se – 1999, Oil on canvas / Olej na plátně – 50 x 40 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

Lemon / Citron – 1987, Oil on canvas / Olej na plátně – 20 x 20 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152

Apparently at ease / Zdánlivě v pohodě – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 85 x 100 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

Herder / Pastevec – 1987, Oil on canvas / Olej na plátně – 20 x 20 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152

Mrs Rumlová / Paní Rumlová – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 65 x 45 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

Landscape with vases / Krajina s vázami – 1987, Oil on canvas / Olej na plátně – 20 x 20 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153

Unripened / Dozrálá – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 75 x 65 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

In space / V prostoru – 1987, Oil on canvas / Olej na plátně – 20 x 20 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153

Hidden in the dark / Skrytá ve tmě – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 65 x 45 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

Asters / Astry – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 45 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156

Provocative / Vyzývavá – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 80 x 65 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

Roses / Růže – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 45 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157

Mountains / Hory – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 80 x 100 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

Light seeker / Hledači světla – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 17 x 17 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160

Religion / Náboženství – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 35 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

In winter / V zimě – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 17 x 17 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160

Bookworm / Knihomol – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 80 x 70 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

Distant galaxies / Vzdálené galaxie – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161

What is up there? / Co je tam nahoře? – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 75 x 40 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

Isolated settlement / Pasinky – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 17 x 17 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161

Romance / Romantická – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 50 x 95 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

Children playing / Hrající si děti – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164

Qur’an / Korán – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 20 x 20 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

Meadows / Louky – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 45 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165

Joker / Srandista – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 65 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

Into hell / Do pekla – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 100 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169

Yesssssssssss! / Jóóóóóóóóó! – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 50 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

To nature / K přírodě – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172

Mountaineering / Horolezectví – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 50 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

Glaucoma / Zelený zákal – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172

At the show / Na přehlídce – 2001, Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

From Africa / Z Afriky – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173

Aeronaut / Vzduchoplavci – 2001, Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

Space between the planets / Průhled planetami – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . 173

Portrait of S. Dali / Portrét S. Dalího – 2002, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 55 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

In the mountains / V horách – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 33 x 45 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176

Grubby girl / Umouněná – 2002, Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

Falconer / Sokolníci – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177

Ready for seasoning / Připraven k ochucení – 2002, Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

Before evening / Před večerem – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178

Václav Klaus / Václav Klaus – 2003, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 50 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95

Bound energy / Spoutaná energie – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 80 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179

In a night bar / V nočním baru – 2003, Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

Conspirator / Spiklenci – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 45 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180

Poet / Básník – 2003, Oil on canvas / Olej na plátně – 50 x 70 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

Blown away moments / Odváté chvíle – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 50 x 50 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181

Summer dreams / Letní sny – 2003, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 70 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105

Time / Čas – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183

Pale / Bledý – 2003, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 50 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107

Memories of antiquity / Antické vzpomínky – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 100 x 90 cm . . . . . . . . . . . . . . . 185

Circus owner / Cirkusák – 2003, Oil on canvas / Olej na plátně – 50 x 70 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

Solar system / Sluneční soustava – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186

Phenomenon / Úkaz – 2003, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 50 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

In an old workshop / Ve staré dílně – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186

Fossilised / Zkamenělý – 2003, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 50 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

Fundamental cell / Kmenové buňky – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187

Shall we get together? / Začnem si spolu? – 2003, Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119

Blossoms / Květy – 1988, Oil on canvas / Olej na plátně – 20 x 20 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187

Curious / Podivná – 2003, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 50 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123

A prayer for the fisherman / Modlitba za rybáře – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 25 x 25 cm . . . . . . . . . . . . . . 188

Self-portrait I / Autoportrét I – 2003, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 50 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

Budding / Klíčení – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 80 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189

Fakir / Fakír – 2004, Oil on canvas / Olej na plátně – 80 x 70 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129

Seafarer I / Mořeplavci I – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190

Holocaust / Holokaust – 2004, Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

Sunshade / Slunečník – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190

Universe I / Vesmír I – 1986, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 100 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137

Surf / Surfy – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191

420

421

In the harbour / V přístavu – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191

After a party / Po flámu – 1990, Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 45 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253

Space / Prostor – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192

Studio / Ateliér – 1990, Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 100 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257

Me, the human / Já člověk – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192

Old factory / Stará fabrika – 1990, Oil on canvas / Olej na plátně – 50 x 80 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259

Reflection / Zrcadlení – 1985, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193

Uncertainty / Nejistota – 1990, Oil on particleboard / Olej na dřevotřísce – 30 x 45 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261

Clock ticking / Tikání času – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193

Cold landscape / Studená krajina – 1990, Oil on chipboard / Olej na dřevotřísce – 30 x 45 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265

Current / Proud – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196

In the garden / Na zahradě – 1990, Oil on chipboard / Olej na dřevotřísce – 45 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265

Science / Věda – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196

Tearful / Uplakaná – 1990, Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 45 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269

Space-time / Časoprostor – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196

Long since dried up / Dávno vyschlá – 1999, Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 40 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275

Below the surface / Pod hladinou – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196

Characters / Charaktery – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 95 x 75 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 279

Blown away time / Odvátý čas – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197

Out of yourself / Ven k sobě – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 95 x 75 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 283

In bronze / V bronzu – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197

Land at last / Konečně země – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 45 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287

To the people / K lidem – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197

Another millennium / Další tisíciletí – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 40 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 291

Variation / Variace – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197

Great grandfather / Pratáta – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 45 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 295

First love / První láska – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200

One hand and the other hand / Jedna ruka a jiná ruka – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 35 cm . . . . . . . . . . 299

Anger / Zloba – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200

Broken / Rozbitá – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 80 x 65 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 303

Ecology / Ekologie – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201

Swallowed by time / Pohlcen věky – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 50 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307

Feeling / Pocit – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201

Journey / Cesta – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 50 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 311

Nest / Hnízda – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205

Strange land / Divná krajina – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 50 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 315

Gymnast / Cvičenec – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205

Egypt / Egypt – 2001, Oil on canvas / Olej na plátně – 50 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 319

Cradle / Kolébka – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208

Scream of immortality / Výkřik nesmrtelnosti – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 50 cm . . . . . . . . . . . . . . . 319

Journey in space / Cesta v prostoru – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208

Escape from yourself / Útěk mimo sebe – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 35 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 323

Coltsfoot / Podběl – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208

By a lake / U jezera – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 80 x 65 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 327

Live water / Živá voda – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208

Empty / Prázdná – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 100 x 80 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 331

Under a cap I / Pod čepicí I – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209

Where to? / Kam? – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 50 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 335

Civilisation / Civilizace – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209

Shells / Skořápky – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 50 x 70 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 339

In the bay / V zálivu – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209

Old castle / Starý zámek – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 100 x 80 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 343

Flowers from the mountains / Kytice z hor – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . 209

We are recycled / Jsme recyklace – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 100 x 70 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 347

To the bride / Za nevěstou – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 45 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211

Fairy / Pohádková – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 50 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 351

Bird‘s bedroom / Ložnice ptáků – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 25 x 25 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213

Volcanic eruption / Sopečný výbuch – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 55 x 55 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 355

Safe nest / Bezpečné hnízdo – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 25 x 25 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213

Memories / Vzpomínky – 2000, Oil on canvas / Olej na plátně – 55 x 55cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 359

Dead / Uhynulá – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220

Birth / Zrození – 2001, Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 363

Nesting / Hnízdění – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221

Head / Hlava – 2001, Oil on canvas / Olej na plátně – 85 x 80 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 367

Trap-door of time / Propadliště času – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224

Eternal rest / Věčný odpočinek – 2001, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 70 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 371

Vitamins / Vitamíny – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224

“Vivat Dali” / „Vivat Dali“ – 2001, Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 375

Ice age / Doba ledová – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225

E. T. / E. T. – 2001, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 70 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 379

From a fairy tale / Z pohádky – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 26 x 26 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225

Friends / Přátelé – 2001, Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 383

New life / Nový život – 1989 , Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229

Restless thoughts / Neposedné myšlenky – 2001, Oil on canvas / Olej na plátně – 50 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . 387

Desire / Toužení – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 80 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232

Hand / Ruka – 2001, Oil on canvas / Olej na plátně – 100 x 80 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 391

Above and below / Pod a nad – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233

“In vino” / „In vino“ – 2001, Oil on canvas / Olej na plátně – 90 x 80 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 395

War / Válka – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 40 x 50 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 237

Heart / Srdce – 2001, Oil on canvas / Olej na plátně – 90 x 85 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 399

Fairytale for children / Pohádka pro děti – 2001, Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240

Time / Čas – 2002, Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 403

Father Frost / Mrazík – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 45 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241

Materialism / Materialismus – 2002, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 55 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 407

The victorious knight / Vítězný rytíř – 1989, Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245

Blossoming / Rozpuk – 2002, Oil on canvas / Olej na plátně – 50 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 411

Sailboat / Plachetnice – 1990, Oil on canvas / Olej na plátně – 45 x 80 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247

Time flows on and on / Čas teče a teče – 2002, Oil on canvas / Olej na plátně – 70 x 60 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 415

Drugs / Drogy – 1990, Oil on fibreboard / Olej na dřevotřísce – 50 x 80 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249

Mummy / Mumie – 2002, Oil on canvas / Olej na plátně – 60 x 70 cm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 419

422

423

Publishers, distribution: Art D.G. & Paed.Dr. Karel Kostka, ALPRESS (www.alpress.cz) Contributing authors: Daniel Frey, Patricie Nowaková, Jan Pávek, Alice Eichlerová, Renata Buchtová, Markéta Tušková, Zuzana Tarabusová, Hans Rosen, Roman Divín, Stephen Mullen, Rudolf Červenka, Karel Kostka Translators: Aneta Lincová, Daniel Kelsall Technical co-operation: Jarmila Vaculčíková, Viktor Hausknotz, Andrea Bumbalová, Martina Houserová Reproductions: Rudolf Červenka Graphics: studio 6.15 s.r.o. Zlín, Zdeněk Macháček Printing and binding: Graspo s.r.o. © Karel Kostka, PaedDr. / 2005 Number of copies: 1000 ISBN: 80-902259-2-6

Nakladatelství, distribuce: Art D.G. & Paed.Dr. Karel Kostka, ALPRESS (www.alpress.cz) Autorský kolektiv: Daniel Frey, Patricie Nowaková, Jan Pávek, Alice Eichlerová, Renata Buchtová, Markéta Tušková, Zuzana Tarabusová, Hans Rosen, Roman Divín, Stephen Mullen, Rudolf Červenka, Karel Kostka Překlady: Aneta Lincová, Daniel Kelsall Technická spolupráce: Jarmila Vaculčíková, Viktor Hausknotz, Andrea Bumbalová, Martina Houserová Předlohy k reprodukcím: Rudolf Červenka Grafické zpracování: studio 6.15 s.r.o. Zlín, Zdeněk Macháček Tisk a knihařské zpracování: Graspo s.r.o. © Karel Kostka, PaedDr. / 2005 Náklad: 1000 kompletů ISBN: 80-902259-2-6

424