2005. Adventisté a vzdělání Teologický seminář Pomazání nemocných

Advent ČASOPIS CÍRKVE ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE

Adventisté a vzdělání Teologický seminář Pomazání nemocných

4/2005

Obsah

Nejdůležitější je osobní příklad

Obraz vzdělávání v 5. Mojžíšově

5

Teologický seminár — nutné zlo v cirkvi?

Děti i rodiče čas od času řeší problémové situace, které vznikají ve škole. U adventistů se ale mohou objevit ještě některé navíc. Zeptal jsem se na ně v několika rodinách a z odpovědí vyplývá, že mohou vznikat při stravování dětí, vlivu vrstevnické skupiny na dítě, a někdy i z určitého rozporu učebních osnov a některých důrazů naší víry.

7

O záměrech a práci oddělení výchovy

10

Z domova a ze světa

16

Příloha Pathfinder

17

Impulz

25

Z oddělení církve

28

Zamyšlení nad…

31

Oznámení

37

Inzerce

38

Téma příštího čísla: Adventisté a umění Téma Adventu č. 6: Adventisté ve zdravotnictví

Své příspěvky k tématu Adventisté ve zdravotnictví můžete zasílat na adresu: [email protected] do 22. 4. 2005

Jak řešit tyto problémové situace jsem se zeptal Mgr. Ladislava Landsfelda, otce dvou dětí a řídícího učitele základní školy v Karlových Varech. Jako adventisté máme určitá specifika, která ve výchově předáváme svým dětem. Může se stát, že dítě bude ve škole, ve vrstevnické skupině „jiné“. Vnímáš jako otec i učitel toto napětí? Budu mluvit ze své zkušenosti. Když sleduji své děti, myslím, že zatím nemají problémy s tím, že jsou adventisty. Umím si představit některé problémové situace, které by mohly nastat — například školní akce v sobotu. Museli bychom pak zvažovat, jestli je to taková akce, která je eventuálně přijatelná, anebo jestli do soboty nepatří, a tudíž by se jí děti nezúčastnily. Dnešní doba je „volnější“ než před revolucí. Dnes jsou děti zvyklé, že jsou mezi nimi odlišnosti. Jsou schopné spolu existovat, i když si každé myslí něco jiného a něčemu jinému věří. Takovou „klasickou“ problémovou situací je jídlo ve školních jídelnách, které obsahuje vepřové maso. Jaký bys rodičům doporučil postup při řešení této situace? Žádný „postup“ nemám — vždy záleží na lidech. Může být školní jídelna, kde jsou kuchařky vstřícné. Někdy je možné se domluvit s vedoucí jídelny. V některých jídelnách se už vaří vegetariánská jídla. To jsou ty lepší případy. Někdy se však domluvit nedá. V tom případě je řešením, že si jídlo hlídá dítě samo. Vezme si jídlo celé, ale sní jen část. Myslím si, že při řešení této problémové situace hodně záleží na rodičích. Když budou extrémně důslední a budou trestat dítě za špatné rozhodnutí ohledně jídla, není to dobré. Dítě bude chodit na obědy ve stresu a jídlo pro něj nebude moc zdravé. Správnější řešení vidím v tom, že rodiče budou s dítětem mluvit: „Některé maso se dá poznat a z domova víš, že některé maso nejíme. Proto když to maso poznáš, tak ho nejez. Ale zařiď se při obědě tak, jak uznáš za správné.“ Myslím si, že je to rozumné řešení a dá se praktikovat už od první třídy, kdy jsou děti schopné naučit se rozeznávat maso i rozhodnout se, že ho nebudou jíst. Škola má na děti vliv. Co říci na argument dítěte, že se nebude modlit před jídlem, protože ve škole se to tak nedělá? Ve škole je mnoho lidí, kteří děti ovlivňují. Ovšem ze všeho nejvíc se děti ovlivňují navzájem. Jsou si nejblíže, mají stejné zájmy, problémy i zábavu.

ADVENT 04/2005

Mohu říci dítěti: „Vždycky se před jídlem pomodlíš. Když si vytáhneš v 9.45 svačinu, nejdřív se pomodlíš.“ Tímto přístupem ale mohou vzniknout zbytečné problémy. Když rozhodnutí nechám na dítěti, samo si ho v kolektivu obhájí a vypořádá se s tím. Navíc si nemyslím, že je to špatně, když se před svačinou nepomodlí. A vliv, který si dítě ze školy „nosí“ domů? Rodič by měl svému dítěti naslouchat. Když mu dítě vypráví, co se děje ve škole, měl by s ním diskutovat: kdo a proč to dělá, co tím sleduje a zda je to správné či ne. Uvědomme si, že se většinou problémy tohoto rázu nevyřeší v krátké době. Je nutné v komunikaci stále pokračovat. Jako příklad bych uvedl situaci, kdy kluci, například z třetí třídy, přinesou do školy pornografický časopis. Pokud by tento časopis dítě přineslo domů nebo o něm vyprávělo, je potřebné, aby rodič s dítětem o věci mluvil: „Co je na tom špatného? Jsou to obrázky pro děti? Je to správné zobrazení? V čem není dobré, aby se dítě dívalo na tyto obrázky? Co na problematiku eventuálně říká biblický pohled?“ Je potřebné věc s dítětem prodiskutovat. Dítě si vytvoří svůj názor a znovu jde do školy; může se stát, že za nějakou dobu bude ostatním dětem vysvětlovat, že není optimální, co dělají. Je to vždy dlouhodobější proces a řešení závisí vždy na komunikaci rodičů s dětmi. Řešením může být i to, že se dítěti věc „zatrhne“ bez vysvětlení, bez důvodu. Jenže platí, že zakázané ovoce chutná nejlépe. Potom se rodič může dostat do neřešitelných problémů. Co dělat v situaci, kdy dítě řekne sprosté nebo vulgární slovo, které zaslechlo pravděpodobně mezi spolužáky? Dost často se stává, že ho zaslechne i doma. Ale většinou je to ve skupině spolužáků, kamarádů. A řešení je podobné jako v minulém případě — zase vysvětlovat. Nejdůležitější je však osobní příklad. Pokud budu mluvit doma vulgárně, dítě ještě přidá, co slyšelo jinde. Myslím si, že osobní příklad patří k řešení všech problémových situací. Neplatí kalkulace: „Však já mu to pak vysvětlím, že jsem to tak nemyslel, a ono to pochopí a přijme to.“ Je možné, že dítě toto vysvětlení přijme, ale stejně bu-

ADVENT 04/2005

foto: Dan Hrdinka

ROZHOVOR

de mít někde v sobě zapsáno, že „táta to dělá taky, tak i já můžu“. Co udělat, když mé dítě ve škole někdo bije? Mám ho nabádat k obraně? A jak se potom stavět k Ježíšovu výroku o nastavení druhé tváře? (Mt 5,38-42) Text o nastavení druhé tváře podle mého názoru nenabádá k totálnímu podvolení se násilí. Dnes je ve společnosti velmi používané slovo „šikana“. Pokud někdo bije mé dítě a já bych ho nabádal, aby se podvolilo, může se velmi snadno stát obětí šikany. Jako řešení v tomto případě vidím přiměřenou obranu. Samozřejmě slovo „přiměřeně“ může znamenat mnoho věcí. Ve škole by dítě mělo vše nahlásit paní učitelce, která může problém vyřešit. Pokud budu dítě nabádat, aby se bránilo, když ho bude bít nějaký spolužák, je to podle mě také v pořádku. Nebudu mu ale již doporučovat, aby se domluvil s dalšími pěti kamarády a šli útočníka zbít oni. Je potřeba k věci přistupovat vyváženě. Znovu je také nutné s dítětem mluvit, aby vědělo, proč ho ten druhý napadl. Vždy je potřeba rozkrýt příčinu problému. Mnoho rodičů může reagovat

3

ROZHOVOR

Mohou být ale i případy, kdy se dítě chová „divně“ a problém šikanování se odhaluje postupně. Při šikanování dětí se zpravidla stává, že dítě doma nic neřekne. Začne se však chovat jinak, nestandardně. To má být signálem pro rodiče, že něco není v pořádku. Na šikanu také často upozorní jiné děti ve třídě, které se jí neúčastní. U starších dětí se může vyskytnout problém, kdy mohou vnímat nesoulad mezi tím, co se učí ve škole a co slyší doma, ve sboru. Příkladem může být postoj ke stvoření světa, ale i existenci Boha. Jak dětem vysvětlit tento rozpor? Naše školství se snaží být demokratické a nabízí komplexní pohled na svět. Ale zrovna ve zmíněných oblastech to není příliš pravda. A jak to vysvětlit dětem? Asi je dobré zdůraznit, že když nebude v Bibli platit jedna věc, přestanou platit i ty ostatní. Nevytrhávat jednu část a tu vysvětlovat, ale mluvit o tom, čemu věříme v kontextu celé Bible. U konkrétního příkladu stvoření: Bůh stvořil zemi v krátkém čase, stará se o ní, ale i o mě — tady a teď. Samozřejmě platí, že rodič nejlépe víru předá svým dětem osobním příkladem. Co bys na závěr rozhovoru poradil rodičům k výchově jejich dětí? Myslím si, že je důležitá určitá „středovost“. Nejsem zastáncem extremizmu. Prvním extrémem je, že rodič dítě vybaví příkazy a zákazy, co smí a nesmí. Dítě se stále hlídá a je ve stresu. Druhým extrémem je zase určitá liberálnost — dělej si, co chceš. Často se mluví o „zlaté střední cestě“ a myslí se tím kompromisy. Středovost nemusí být o kompromisech. Může být rozumnou cestou, jak provést dítě životem tak,

4

aby bylo dobrým křesťanem a zároveň aby vědělo, že svět je takový, jaký je. Jako nejdůležitější ve výchově dětí však vidím komunikaci v rodině. Pokud ji budeme zanedbávat, může výchovu převzít škola, kolektiv spolužáků, kamarádů a odpoledne televize. Komunikace není jen o tom, že spolu mluvíme. Komunikace je vlastní příklad. Do komunikace patří vše, co se v rodině děje. Především mějme na paměti, že my rodiče jsme stoprocentně zodpovědní za výchovu svých dětí, a nespoléhejme se na školu, sobotní školku, kamarády… Zároveň si buďme vědomi toho, že nikdo z nás není dokonalý a nikdo nezná ten nejsprávnější styl a model výchovy. Raďme se vždy s tím největším Vychovatelem. Musím se na závěr přiznat, že mnohé věci vím, mám je nastudovány, ale v praktickém životě mám v lecčem velké rezervy. R  D H

foto: Dan Hrdinka

„zkratově“ a ihned situaci řeší tím, že přiběhnou rozhořčeně do školy a nadávají každému na potkání. Ve spoustě případů se zjistí, že vše bylo jinak a že konflikt byl vzájemný. Je dobré mluvit se všemi zúčastněnými. Dost často se dostanou do konfliktu děti, které se znají, někdy to mohou být kamarádi. Pokud by se však situace opakovala, je nutné přizvat k řešení třídního učitele, eventuálně ředitele školy.

ADVENT 04/2005

STUDIE

Obraz vzdělávání v páté knize Mojžíšově Vzdělávání obecně je poměrně dlouhodobý proces široké kultivace člověka, který má své zákonitosti a pravidla. Nespočívá jen ve shromažďování nových informací, ani jen ve zručnosti při zacházení s těmito novými informacemi, ale spíše v duchovním dozrávání. Částí tohoto komplexního rozvoje člověka je vzdělávání v církvi. Společenství sboru, náboženské aktivity, kázání, sdílení, modlitby, liturgie — to vše člověka určitým způsobem formuje, ale i deformuje. Prvním úskalím je pokušení zpříjemnit si toto formování potlačením nepříjemného prvku vzdělávání, kterým je sebezapření. Jenže vzdělávání je založeno právě na sebekázni při překonávání překážek, nikoli na užívání si. Druhým úskalím vzdělávání v církvi je jeho případná jednostrannost a nekompetentnost. Tomu mohou čelit učitelé, kteří jsou dostatečně odpovědni za proces vzdělávání v tom smyslu, že se soustavně konfrontují s novými poznatky a o sebevzdělávání náležitě pečují. Třetím úskalím vzdělávání v bratrské atmosféře církve je zneužitelnost vzdělávacího procesu do indoktrinace a manipulace. Tomu lze předcházet důrazem na odpovědnost žáka za vlastní vzdělávání, co možná nejširším rozpětím vzdělání a důrazem na jeho samostatnost. Ve Starém zákoně1 je vzdělávání pojímáno jako formování člověka Hospodinovým slovem. Počátkem vzdělávacího procesu je naslouchání (5,1; 6,4; 11,13; 31,11-12)2. Na něm (na vnímavosti) je vzdělání založeno. Tvůrcem tohoto vzdělávání (učitelem) je Hospodin (4,10; 8,5; 31,12) a nástrojem (učebnicí) je Tóra. Tóra není jen pět Mojžíšových knih, nýbrž nauka, resp. pokyn pocházející od Hospodina. Teprve soubor těchto pokynů tvoří pět Mojžíšových knih. Proces učení probíhal prostřednictvím lidí (učitelů) již s Tórou obeznámených a v Tóře důkladně vzdělaných: znalých a plnících Hospodinovy požadavky přesně, důkladně, bez jejich ignorace a překrucování

ADVENT 04/2005

ve vlastní prospěch. Tedy lidí, kteří slovy Tóry žili, byli schopni Hospodinovo promluvení ve svém životě rozpoznat, podřídit se mu, nadřadit je nad svou vůli, uskutečňovat je a předávat je. Přední z těchto učitelů, učitel par excellence, je Mojžíš. Učí proto, že ona ustanovení sám slyšel, zná je, činí je, protože mu to přikázal Hospodin (4,14). Hospodin také stanovil i způsob, jak má Mojžíš Tóře učit: má ji veřejně číst (31,11). Hospodinův pokyn k veřejné četbě Tóry byl v průběhu dějin starověkého Izraele a vlastně je v synagoze dosud uctivě dodržován. Zakáže-li Bůh Tóru doplňovat, nebo z ní cokoli přehlížet, určí-li ji za učební látku a předepíše-li dokonce způsob výuky (četbou), pak je Tóra mimořádně závažný a pro člověka důležitý text. Jen učitelé, jako byl s Tórou svázaný Mojžíš, kteří Hospodinovy požadavky na zacházení s Tórou pokorně respektovali, garantovali, že Hospodinovo sdělení nebude zamlčováno, upravováno, zneužíváno. Lpění na Tóře (Joz 1,8) je jednak výrazem víry, že Tóra je slovem Hospodinovým, a jednak výrazem úcty k tomu, že Tóra je darem Hospodinovým. Proto je starozákonní vzdělávání (učení) založeno na naslouchání (programové nasměrovanosti k) právě Tóře. Výrazem zaměření na Tóru (Hospodinovo slovo) je nejen její veřejné (pravidelné, bohoslužebné) čtení (viz výše), nejen naslouchání, ale také její opakování (6,7) nebo např. psaní (17,18; 27,3.8; 31,24), střežení a činění (zmíněno dále). Prostě učení se Tóře. Hospodinova ustanovení, jak je nacházíme v Tóře, jsou totiž tak náročná, že si s nimi přirozený člověk neví rady — musí se to pracně učit za předpokladu, že se to učit chce. Záměrem starozákonního vzdělávání totiž nebylo informovat, ale zaslechnutými Hospodinovými ustanoveními poznamenat srdce — tedy nechat si Tórou ovlivnit jednání (6,6; 11,18). S tím souvisí do nekonečna opakovaný důraz na to, že je třeba Tóru (zaslechnuté Hospodinovy požadavky) nejen znát, ale zejména činit (např. 4,1.5.14; 5,1; 6,2; 11,22.32),

5

STUDIE vykonávat. Činit Hospodinova ustanovení znamená uskutečňovat je tak, aby se jednáním žáka Hospodinovo slovo ztělesnilo, ožilo, zviditelnilo. Tak bude zřejmé, že žáka Hospodinovo slovo poznamenalo, že mu ovlivnilo život. Poznamenání člověka Hospodinovým slovem bylo žádoucí a Hospodinem chtěné. Hospodin jde v tomto smyslu tak daleko, že požaduje, aby toto poznamenání bylo zjevné: člověk měl mít viditelné znamení toho, že jím Tóra pronikla a že Tórou žije; a sice na čele a na ruce (6,8; 11,18). A dokonce to všechno mělo být srozumitelné, a tím i nepřímo předávané lidem okolo člověka Tórou poznamenaného (6,9; 11,20). Proces vzdělávání byl proto zaměřen na rozvinutí schopnosti toto vzdělávání nejen absorbovat, ale i žít, a také předávat a ovlivňovat zejména následující generaci (4,9-10; 6,7; 11,19; 31,13). Že vzdělávání (učení se, poznamenání Tórou a ovlivňování dalších) je závažné (ba životodárné), lze pochopit ze zaslíbení, která se ke starozákonnímu vzdělávacímu procesu, neboli k činění a střežení jeho slov — Tóry, váží: např. moudrost a rozumnost v očích ostatních lidí (4,6); posílení na cestě do zaslíbené země (11,8); prodloužení dnů (11,9.21; 17,20). Aby k formování Hospodinovým slovem mohlo docházet bez deformací, bylo třeba slova Tóry přijmout taková, jaká jsou — bez výhrad a výjimek. Platná totiž nejsou ta, která se posluchači (čtenáři) líbí, ale všechna ta, která řekl Hospodin. To znamená pro každého, kdo má k Hospodinovu slovu úctu, že nesmí přehlížet a vypouštět ta, která jsou nepopulární, ani ubírat na vážnosti těm, která vyžadují námahu nebo s nimiž si neví rady. Současně však nikdo nesmí ve své horlivosti k těmto Hospodinovým nařízením v Tóře přidávat ta, která z nějakých důvodů považuje za vhodná. Při vzdělávání Slovem Hospodinovým je ve Starém zákoně důležité to, co říká Hospodin, nikoli to, co si myslí žák. Proto je nutné slova Tóry střežit. Mohla by se totiž snadno ztratit ze zřetele (11,16; 17,20), kdyby jim posluchač (čtenář) stále nevěnoval soustředěnou pozornost. Mohl by je snadno zapomenout (4,9; 6,12) nebo překroutit. Mohl by je nahradit ustanoveními svými (lidský-

6

mi) nebo si jít po svém (17,20), kdyby si Hospodinova slova neohlídal. Nebo lépe, kdyby neohlídal sám sebe (4,9). Podstatnou částí vzdělávacího procesu je tedy přísnost na sebe, sebekontrola a sebekázeň, střežení sebe sama, na což je ve Starém zákoně kladen veliký důraz. Vzdělávací proces (formování Tórou) má ve Starém zákoně ústit do specifického stavu, který je Bohem požadován, a sice, aby se posluchač (čtenář) bál Boha. Bát se Boha, což je ve Starém zákoně počátkem moudrosti, má pisatel knihy Kazatel za tak důležité, že to neváhá označit za to jediné, co má v životě smysl (Kaz 12,13). Váhu bázně zdůrazňuje vedle Hospodinova požadavku (aby se člověk bál Boha) také úkol učit této bázni své děti (4,10; 31,13) a nárok na krále, aby se naučil bát se Hospodina (17,19). Musí-li se král (i posluchač nebo čtenář) učit (14,23) bát se Hospodina (jakož i střežit a činit Tóru), znamená to, že se bát Hospodina neumí a patrně ani nechce. Král dostává proto konkrétní a přesné pokyny se záměrem, aby se bát Hospodina naučil: má si Tóru, která mu byla opakována, napsat (17,18), mít ji stále při sobě a číst v ní (17,19). Učí-li se král bát Hospodina a spolu s tím střežit a činit všechna slova Tóry (17,19), pak strach z Hospodina s činěním a střežením Tóry úzce souvisí. Jen tak se královo (snad i čtenářovo) srdce nepozdvihne a neuchýlí od Hospodinova slova (17,20). Pokora, tedy pokoření se před Bohem, je vnitřním rozměrem (náplní) bázně Boží, moudrosti, a tím i vrcholem starozákonního vzdělávacího procesu. Co znamená bát se Boha, zjistí jen ten, kdo se to naučí. Proto také není bázeň vysvětlována. Bát se Boha naučí člověka jen Hospodin právě tím, že člověku svá ustanovení říká a vede jej tato ustanovení činit a střežit, tedy pod Hospodinovým slovem žít. J B,  S   T 

1 Látka k tomuto tématu však bude vybrána pouze z Páté knihy Mojžíšovy, kterou lze k otázce komplexního obrazu vzdělávání ve Starém zákoně považovat za dostatečně instruktážní. 2 Čísla kapitol a veršů v závorce bez udání knihy patří k Deuteronomiu.

ADVENT 04/2005

TÉMA

Teologický seminár — nutné zlo v cirkvi? Asi niet v cirkvi veľa inštitúcií, ktoré by vyvolávali také rozporuplné reakcie na zmysel ich existencie ako je to u teologického seminára. Jedni ho démonizujú, označujú za semenisko „liberálnych“ postojov a zvaľujú naň vinu za všetky profesionálne, teologické i charakterové nedokonalosti jeho absolventov. Tí druhí ho, naopak, idealizujú. Seminár si predstavujú ako Eliášovu prorockú školu s ideálnou motiváciou na štúdium, ideálnymi vzťahmi a ideálnou duchovnou atmosférou, z ktorej sa ide už rovno do neba. Ani jedno nie je pravda.

Akademici versus praktici? Adventistická tradícia mala vždy rezervovaný postoj k intelektuálnym hodnotám a bola orientovaná skôr prakticky — na službu. Príbeh o tom, že Boh si za proroka vyvolil ženu s neukončeným základným vzdelaním, pretože vzdelaní muži sa zdráhali prijať jeho povolanie, sa nesprávnou interpretáciou stáva jedným z mýtov, ktoré v adventistickom prostredí podvedome ovplyvňujú postoj k poctivému, v našom prípade teologickému odbornému a vedeckému bádaniu. Dôležitý je charakter, ochota slúžiť, nie intelektuálny rámec. Ak sa napríklad študent rozhodne po ukončení seminára nenastúpiť ihneď na zbor, ale pokračovať v inom akademickom programe (v tom „horšom“ prípade dokonca na „neadventistickej“ škole), je podozrivý, že sa vyhýba práci na Pánovej vinici a dostáva sa do určitej izolácie s nálepkou nepotrebný, nepoužiteľný. „Každý by chcel byť doktorom teológie, ale kto pôjde klopať na dvere s pozvánkami?“ počul som pred časom z úst istého administrátora. Akademici versus praktici? Potrebujeme v cirkvi vzdelaných kazateľov, alebo stačí, aby Bohom povolaní mladí ľudia absolvovali misijný diaľkový rýchlokurz základov teológie a vyšli s nadšením do ulíc? Tradičné adventistické eschatologické dôrazy vyzývajú všetkých pracovať na žatevné polia. Toho, kto ostáva doma skúmať, prečo tam ideme, či máme v ru-

ADVENT 04/2005

kách tie správne nástroje, či je vhodné počasie, či je úroda skutočne dozretá, či všetci vieme kosiť atď. pokladajú niekedy majstri v zbere úrody za neužitočných teoretikov. Neverím, že orientácia na službu musí byť nutne v napätí s intelektuálnymi hodnotami. Zodpovednosť za fundované odpovede na tieto otázky nepreberá len samotný seminár, ale predovšetkým cirkev ako celok reprezentovaná svojimi zástupcami v patričných správnych orgánoch. Otázkou je, ako vážne berú svoju zodpovednosť. Rozhodujú vždy strategicky, premyslene, berúc do úvahy celý komplex zložitých otázok a súvislostí, alebo sa nechajú ovplyvniť povrchnými dojmami, výškou cirkevnej dotácie semináru, strachom z toho, aby nešli proti mienke členov v zboroch a oblastiach, ktoré nie sú semináru príliš naklonené? Tzv. odborníkov na seminár máme v cirkvi požehnane, ale tých skutočných treba hľadať s lupou.

Budem radšej sústružníkom? Vďaka rastúcej sekularizácii spoločnosti sú dnes duchovní pod oveľa väčším tlakom než ich predchodcovia. Náboženstvo a jeho predstavitelia sú vytesňovaní na okraj spoločnosti a mladí ľudia majú pri výbere svojho budúceho povolania možnosti, o akých sa nám v našej dobe ani nesnívalo. Podľa posledného prieskumu prestížnosti povolaní v Českej republike sa duchovní umiestnili na 21. mieste. Na prvých sú tradične lekári, vedci a učitelia. Zaujímavé je, že sústružníci a opravári elektrospotrebičov sú považovaní za dôležitejších ako kňazi (zdroj: CVVM). Pretože duchovenská služba je čím ďalej tým menej atraktívna, získavanie vysoko motivovaných mladých ľudí pre kazateľskú službu v cirkvi je čoraz ťažšie. S týmto problémom sa nepotýka len naša cirkev. Dekan Rímskokatolíckej bohosloveckej fakulty UK v Bratislave Jozef Kutarňa v denníku SME povedal, že „počet študentov 1. ročníka klesá každoročne o 20 – 30 percent“.

7

TÉMA V Schematizme Gréckokatolíckej cirkvi na Slovensku som sa dočítal, že do 1. ročníka na ich bohosloveckej fakulte v Prešove nastúpilo 5 študentov. Ešte pred piatimi rokmi to bolo vyše 30 bohoslovcov. (K tejto cirkvi sa na Slovensku hlási vyše 200 000 obyvateľov). Podobný pokles zaznamenali aj ďalšie teologické fakulty. Obviňovať Teologický seminár z toho, že v porovnaní s minulými rokmi má dnes „iba“ 7 študentov prvého ročníka a hovoriť o jeho „nízkej“ úrovni je prinajmenšom nezodpovedné a povrchné hodnotenie oveľa zložitejšej reality.

Seminár a jeho klientela Duchovný profil študenta Teologického seminára bude vždy odrážať náboženské či duchovné trendy v spoločnosti a cirkvi. Zjednodušene povedané, aká cirkev, taký seminár. Ak bol v minulosti typickým seminaristom mladý človek, ktorý vyrastal v usporiadanej kresťanskej rodine, dnes sa na seminár hlási nezanedbateľné percento študentov, ktorí boli len nedávno pokrstení. Na seminár prichádzajú s obrovskými očakávaniami, s úprimným odovzdaním, ale pomerne chabými vedomosťami z Biblie a vierouky a ešte slabšími vedomosťami z dejín adventizmu. Chcú slúžiť, konať misijnú prácu, ale bez konkrétnej a jasnej predstavy. Mnohí neprichádzajú na seminár preto, že majú za sebou dlhodobý zápas o povolanie ku kazateľskej službe (potvrdený vlastnou skúsenosťou i okolím), ale preto, že sa rozhodli „hľadať Boha“, urobiť si poriadok v duchovnom živote, prehĺbiť vieru, či „len“ riešia svoje osobné, rodinné či sociálne problémy. Z mojej krátkej skúsenosti na seminári viem, že drvivá väčšina študentov ustavične zápasí s tým, či byť alebo nebyť kazateľom. Pre nás je to nová skúsenosť, a potrebujeme určitý čas na to, aby sme na to primerane zareagovali. Či už zmenou osnov, rozšírením študijných odborov, prehodnotením paradigiem či v krajnom prípade dokonca transformáciou na inú formu teologického vzdelávania. Nemá význam udržiavať v chode lekársku fakultu, ak väčšina študentov nechce robiť lekárov, ďalší odmietajú operovať, iní omdlievajú pri pohľade na krv (niektorí aj pri pohľade na pacientov) a ana-

8

tómiu, biológiu a chémiu pokladajú všetci svorne za zbytočné predmety. Pripomína mi to úsmevnú historku o tom, ako jeden z uchádzačov o štúdium na kňazskom seminári zaskočil prijímaciu komisiu nezvyčajnou požiadavkou: „Budem farárom, ale len ak budem mať soboty a nedele voľné.“

Seminár ako miesto prijatia Dnešný mladý človek, ovplyvnený postmoderným myslením, živený populárnou kultúrou sa čoraz ťažšie orientuje v spleti života a ľahko stráca základné orientačné body. Študenti prinášajú na seminár svoje vlastné hodnoty, svoj pohľad na svet i cirkev, svoje neistoty, duchovné zápasy, otázky, pochybnosti. Je možné, aby seminár unikol týmto vplyvom? Ako sa postupne stiera rozdiel medzi členmi cirkvi a spoločnosťou, v ktorej žijeme, aj študenti hlásiaci sa na seminár sú menej presvedčení o niektorých tradičných vieroučných dôrazoch a zásadách životného štýlu ako ich predchodcovia. To nás, samozrejme, núti znovu definovať, čo je adventistické v našich seminárnych podmienkach. Nie je to ľahké, a túto úlohu berieme vážne. Zároveň to však ukazuje, že ich už predtým niekto duchovne orientoval, vyučoval, krstil. Je prvoradým poslaním seminára vykoreniť z nich všetky tzv. odchýlky a nasmerovať ich na tú istú pravú cestu, po ktorej sme kráčali my? Máme ich kontrolovať, programovať, triediť, súdiť a prikazovať, čo majú a čo nemajú robiť, alebo viesť s nimi dialóg a pomôcť im, aby sa slobodne rozvíjali, prijali sa takí, akí sú a rástli nielen intelektuálne, ale aj duchovne? Viesť študenta k spásnemu vzťahu ku Kristovi je podľa Ellen Whiteovej „učiteľovým prvoradým úsilím a nemenným cieľom“ (Ed 30). Tu je opísaný najvyšší a prvoradý cieľ kresťanskej výchovy a vzdelania. Ak sa však spiritualita (budovanie dôvery k Bohu) nespojí s ľudskosťou (prijatie seba a navzájom), výsledkom je falošný obraz o Bohu i o človeku. Mottom môjho vzťahu k študentom sú tri slová: sloboda, zodpovednosť, radosť. Sloboda ako odraz dôvery, ktorú každému z nás Boh ponúka. Zaslúžia si ju aj študenti. Zodpovednosť ako naša odpoveď na pokušenie jej zneužitia, ako hranica, za ktorou je územie môjho blížneho. Na svete nežijem sám.

ADVENT 04/2005

TÉMA Prítomná pravda versus prítomná doba

A napokon radosť ako emocionálne vyjadrenie spojenia slobody so zodpovednosťou. Ako výraz vnútornej motivácie k službe. Tieto tri slová mi pomohli jasnejšie zadefinovať môj vzťah k študentom, určiť hranice a vymedziť priestor, kde sa môžeme všetci bezpečne pohybovať.

Seminár ako komunita Nemálo študentov pochádza z rodinného prostredia, ktoré nie je zďaleka ideálne. Nesú v sebe pocity viny, zranenia, cítia sa nemilovaní a nechcení. Ak ešte moja generácia vysoko hodnotila úspech, postavenie a vedela, čo chce, dnešní mladí ľudia viac túžia po prijatí a po tom, aby niekam patrili, aby ich mal niekto rád. Táto túžba vyviera celkom prirodzene zo samoty a pocitu odcudzenia, ktoré pramenia z narušených či rozbitých rodinných väzieb. Byť úspešný a niečo dosiahnuť je pre mnohých z nich také nepodstatné, ako to, čo bude zajtra na obed. Jean Vanier v knihe Komunita napísal: „Mládež… už nevládze a nechce riskovať. Cíti sa príliš ohrozená, vykorenená, neistá tým, čo chce, bezmocná… Mladí ľudia, ktorí prežili neistotu rozvrátenej rodiny alebo rodiny bez tepla a lásky, zúfalo potrebujú spoločenstvo, kde by sa v hĺbke svojej bytosti našli a objavili hodnoty, ktoré dávajú zmysel a štruktúru ich životu…“ Nemalo by byť vytvorenie takéhoto milujúceho, odpúšťajúceho a duchovne rastúceho spoločenstva jedným zo základných výchovných cieľov seminára? Ak je podľa Kazateľskej príručky najdôležitejším testom povolania ku kazateľskej službe to, či milujeme ľudí, kde inde ako na seminári by sa to mali študenti učiť a prežívať?

ADVENT 04/2005

Uvedomujem si, že ani náš Teologický seminár nepreskočí vývojové štádiá, ktorými prirodzene prechádzajú všetky teologické inštitúcie našej cirkvi vo svete. Najväčšou chybou by bolo zatvárať si pred problémami oči, alebo, na druhej strane, zbytočne ich dramatizovať. Vzťah niektorých konzervatívnejších členov cirkvi k semináru bude tradične rezervovaný, až negatívny, čo samo osebe nie je na škodu. Ich hlas je pre nás rovnako dôležitý a cenný. Negatívnym dôsledkom však je, že z určitých tradičných oblastí únie sa mladí ľudia ovplyvnení týmito predpojatými postojmi nehlásia na seminár. A to je škoda. Mohli by na seminári zmeniť práve to, za čo ho ich rodičia kritizujú. Seminár sa však stáva terčom kritiky aj tých, ktorí by v ňom radi videli čisto vzdelávaciu, akademickú inštitúciu, zameranú na schopnosť myslieť, analyzovať, jednoducho poznávať Boha čisto rozumovými prostriedkami, kde učiteľ je predovšetkým prednášateľ a kde vládne sloboda tak vo veciach viery ako aj mravov. Pre takto orientovaných mladých ľudí bude seminár len „farárskou učňovkou“ a jeho absolventi považovaní za intelektuálov II. akosti. Na tento postoj, žiaľ, doplácajú obe strany. Čím ďalej, tým viac budeme riešiť napätie medzi tlakom cirkvi, ktorá (celkom prirodzene a v súlade so svojím poslaním) sa bude snažiť zachovať tradičné vieroučné dôrazy a zásady životného štýlu a tlakom spoločnosti, ktorá sa čoraz viac sekularizuje. Vzhľadom na to, že sme v novodobom adventistickom vzdelávacom systéme pomerne mladou inštitúciou a svet okolo nás sa vyvíja s úžasnou dynamikou, naše hľadanie nebude jednoduché a bude možno bolestné. Sme inštitúciou cirkvi, a len v spojení s ňou môžeme úspešne napĺňať svoje poslanie. Čas ukáže, ako sa nám podarilo spojiť „prítomnú pravdu“ našich otcov s pravdou, ktorú potrebuje naša „prítomná“ generácia, voči ktorej máme prinajmenšom tú istú zodpovednosť ako k našim predchodcom. M P,  T , S, @..

9

PŘEDSTAVUJEME…

O záměrech a práci oddělení výchovy (Oddělení výchovy, Amicus a Teologický seminář) Oddělení výchovy patří v naší unii k nejmenším, protože církev v naší zemi spravuje pouze jedinou školu — Teologický seminář. Přesto vnímá výbor tohoto oddělení (P. Šustková, A. Doleček, P. Čík, P. Čižniar, M. Kabová, V. Bilová, L. Chládková, B. Hyvnarová a L. Svrček) svoji odpovědnost za tuto oblast jako závažný úkol, snaží se v rámci svých možností aplikovat základní adventistické výchovné principy do naší situace a hledá cesty k realizaci toho, čím můžeme prospět církvi v našich zemích. Adventistická výchova je zaměřena na přípravu člověka pro užitečný a radostný život, který staví na přátelství s Bohem, pod jeho vlivem (jak nám ho tlumočí Písmo) rozvíjí celou bytost a vede k nezištné službě bližním. Cílem je tedy nejen vzdělávání, předávání informací, ale i budování charakteru, utváření osobnosti zaměřené na vše dobré, pravdivé a krásné — tedy k obnově Božího obrazu v člověku. Jsme přesvědčeni, že základními nástroji výchovy jsou: rodina, sbor a škola. Přestože v naší zemi nemáme adventistické školy, vnímáme tuto oblast jako svůj úkol a hledáme alternativní cesty jak v našich podmínkách — uprostřed světa, který s Bohem zpravidla nepočítá — zprostředkovat a aplikovat (ve spolupráci s ostatními odděleními církve) adventistické hodnoty a důrazy. Konference nás zavázala konkrétními úkoly, a proto se je snažíme naplnit. To se odehrává především ve třech oblastech — v oblasti vlastního oddělení výchovy, v práci organizace Amicus a v aktivitách Teologického semináře. Oddělení výchovy se — kromě koordinace všech aktivit, již zmíněné snahy o základní směrování výchovy v naší unii dle adventistických principů a hledání cest, jak tyto důrazy naplnit v co největší šíři — zaměřuje na vytváření platformy a základního servisu v této oblasti, připravuje www strán-

10

ky, setkávání pedagogů a další cílené aktivity jak v rámci unie, tak i jednotlivých sdružení, zajišťuje různé druhy školení (katechetická, kaplanská a další) a spolu s TS i různé kurzy. Snaží se pomáhat adventistickým pedagogům, poskytuje platformu k výměně názorů a zkušeností a spolupracuje se školami, které jsou vedeny adventistickými učiteli. Oddělení výchovy se zabývá myšlenkou adventistických škol v našich podmínkách a ve spolupráci s ASI pracuje na přípravě otevření takových škol v naší unii. Záměrem organizace Amicus je starat se o vysokoškoláky a akademiky, vést je v duchu adventistických principů výchovy ke kristocentričnosti jejich postojů, tedy pomáhat jim k prohlubování duchovního života, ke správné hodnotové orientaci, k misijnímu zacílení, ale také k vytváření možností pro setkávání, výměnu názorů a ke službě. Amicus se snaží ve spolupráci s Teologickým seminářem vytvořit funkční platformu pro činnost této skupiny a poskytuje základní servis (také www stránky). Organizuje cílená setkání (zaměřená na různé oblasti zájmu mladých lidí) v rámci celé Č-S unie i jednotlivých sdružení. Usiluje o to, aby ve vysokoškolských centrech v našich zemích vznikaly buňky organizace Amicus, které by se staly platformou a pomocí pro mladé lidi této oblasti, vyvíjely činnost dle potřeb této skupiny a zabývaly se také misijně zaměřenými aktivitami. Výbor organizace Amicus (M. Pavlík, M. Balcar, P. Hrdinková, P. Bar, P. Kantorová, F. Soós, S. Bielik, L. Svrček) se snaží navázat na dobrou práci, která byla vykonána v minulosti, a organizuje činnost v rámci celé Č-S unie. Teologický seminář se kromě svých tradičních úkolů — výchovy kazatelů a pracovníků církve v různých oblastech, tedy řádného studia teologie jak v denním běhu (v současnosti je v 1. ročníku 7 studentů a ve 3. ročníku 11 studentů), tak v dálkovém běhu (26 studentů) — stále více otevírá pro širší službu církvi v různých oblastech. V tzv. Kombinovaném studiu pro členy církve studuje v současnosti

ADVENT 04/2005

PŘEDSTAVUJEME…

40 studentů a v Mimořádném studiu pro získání titulu B.Th. 20 studentů. Ve spolupráci s oddělením výchovy, organizací Amicus a oddělením mládeže pořádá Teologický seminář řadu různých kurzů a aktivit, které jsou zpravidla otevřeny všem členům církve a o nichž se lze informovat na stránkách semináře. Zajišťuje také základní servis pro oddělení výchovy a organizaci Amicus. Vzhledem k zájmu mladých lidí o tzv. jednoleté studium základů teologie na Teologickém semináři (studijní program Filip), chceme přeorganizovat vlastní studium tak,

aby první ročník budoucího studia mohl být absolvován samostatně těmi, kteří chtějí pouze získat základní vhled a orientaci v adventistické teologii. Studium ve 2. a 3. ročníku chceme rozdělit na 2 větve — teologickou a pastoračně-sociální. Při společném základu bude mít ještě každá větev své vlastní předměty. Větev pastoračně-sociální bude tříletá, zatímco duchovenské zaměření čtyřleté. Chceme touto diferenciací pomoci těm, kteří k nám chtějí jít studovat, protože touží připravit se na službu Pánu Bohu, ale nevnímají svoji budoucí službu ve spojení s úlohou kazatele církve. 23. duben t. r. je vyhlášen dnem oddělení výchovy a Teologického semináře. Chceme Vás poprosit, abyste nám svými modlitbami za tuto oblast, svými podněty i připomínkami, které nám sdělíte, pomohli v naplňování úkolů, které před námi stojí. Víme, že máme jen omezené možnosti a nejsme víc než „služebníci neužiteční“, a přece chceme podle svých sil vše činit k Boží slávě. L S,    Č-S 

Historie Teologického semináře Před první světovou válkou, během ní a krátce po ní nabývali první duchovenští pracovníci Církve adventistů sedmého dne z území Čech, Moravy a Slovenska své teologické vzdělání v zahraničí, a sice na semináři v německém Friedensau u Magdeburku (dnes Theologische Hochschule). Vůbec první domácí institucí pro výchovu a vzdělávání kazatelů byla Misijní škola v Praze. Působila v letech 1920-1923 ve velice skromných poměrech. Tehdy absolvovalo devět studentů a studentek. Ředitelem byl Michael Wentland. Největšího rozmachu v meziválečném období dosáhlo dílo výchovy kazatelů během činnosti Misijního ústavu v Loděnicích u Berouna. Pod vedením Josefa Šimona dokončilo studium na této škole v letech 1925-1934 asi sto studentů, a to nejen z Čech, Moravy a Slovenska, ale také z Bulharska a Jugoslávie.

ADVENT 04/2005

V roce 1946 začala druhá významná etapa díla výchovy kazatelů v naší vlasti. Zprvu se škola opět nacházela ve velice skromných poměrech v Praze na Londýnské ulici. Později až do násilného zavření v roce 1950 působila ve vlastních objektech v Praze-Krči. Nesla název Škola biblických nauk a v poslední fázi své existence byla přejmenována na Biblický seminář. V této krátké době absolvovalo pod vedením Tobiáše J. Zigmunda asi sto studentů. Potřebu vzdělání nových kazatelů na začátku šedesátých let řešil dálkový kurz, který vedli T. J. Zigmund a později Václav Voráč. Tímto kurzem prošlo asi deset studentů. Zcela nové možnosti se objevily až v roce 1968. V čele s Miloslavem Šustkem zahájil svou činnost Biblický seminář. Nejprve bylo otevřeno jen dálkové studium s konzultačními středisky v Praze

11

PŘEDSTAVUJEME… a Vojkovicích, ale od roku 1969 i denní studium, a to v jedné z budov bývalého semináře v Praze-Krči. Historie se však opakovala. V roce 1973 přišlo další násilné zastavení činnosti školy. Tento seminář v obou formách studia (denní a dálkové) vychoval padesát jedna kazatelů a biblických pracovníků. Již od roku 1974 existovalo neoficiální či spíše poloilegální vzdělávání duchovenských pracovníků církve ve formě dálkového studia s pravidelnými měsíčními konzultacemi v různých studijních střediscích — Třinec, Liberec, Praha, Vsetín, Olomouc, Holešov aj. V roce 1981 mohla církev opět začít oficiálně vzdělávat duchovenské pracovníky. Bylo však otevřeno pouze dálkové studium v tzv. Přípravném teologickém kurzu. Ve čtyřletém studiu se studenti a studentky měsíc co měsíc vždy na dva dny scházeli v konzultačních střediscích — nejprve v Holešově, pak v Praze a posléze v Novém Jičíně. S tímto seminářem je spojeno především jméno Aloise Bárty, pod jehož vedením zde do roku 1990 absolvovalo asi dvacet pět studentů. Dějiny současného semináře se začaly psát 15. října 1990, kdy mohla církev vedle již existujícího dálkového studia znovu otevřít i denní studium. Nová škola nese název Teologický seminář CASD a jeho prvním ředitelem byl do roku 1993 Jiří Moskala. Poté řídil školu do roku 2002 Miloslav Žalud a nyní stojí v čele instituce Luděk Svrček. Prvních patnáct studentů začalo své čtyřleté studium v prostorách modlitebny v Praze na Smíchově. Po roce seminář přesídlil do pronajatých prostor v Klínci, několik kilometrů za Zbraslaví. Od září 1994 do konce února 1995 našel útočiště v posázavských Zlenicích. Od 1. března 1995 sídlí Teologický seminář ve vlastním objektu, nacházejícím se v překrásném prostředí na břehu řeky Sázavy, v blízkosti městečka Sázavy. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky zařadilo Teologický seminář do sítě škol a školských zařízení nejprve jako pomaturitní studium, od roku 1996 jako střední odbornou školu a od září 1998 jako vyšší odbornou školu, jejíž absolventi mají právo užívat titul diplomovaný specialista — DiS.

12

V roce 1997 udělila (a poté v roce 2000 a opět v roce 2004 potvrdila tento stav) Akreditační asociace adventistických škol, akademií a univerzit Teologickému semináři statut Senior College s právem udělovat titul Bachelor of Theology — B.Th. (bakalář teologie). Od školního roku 2003/4 existuje na Teologickém semináři tzv. Kombinované studium pro sborové činovníky, které poskytuje široké členské veřejnosti možnost získání přehledu základů teologie s praktickým zaměřením.

Studijní programy, které na Teologickém semináři probíhají Vyšší odborná škola Probíhá jako tříleté denní nebo čtyřleté dálkové studium s konzultačními setkáními. Kvalifikuje k základní duchovenské činnosti jako je pastorační a diakonská služba, katecheze, kázání a evangelizační činnost, ale šíří svého záběru toto vymezení přesahuje, a poskytuje tak možnost širšího uplatnění. Studium je zakončeno absolutoriem a udělením titulu DiS (diplomovaný specialista). Senior College — poabsolutorijní studium Tento studijní program navazuje na studium Vyšší odborné školy, a to v denní nebo dálkové formě. Kvalifikuje pro duchovenskou činnost v postavení sborového kazatele. Absolvent získá titul B.Th. — Bachelor of Theology. Diferenční studium pro studenty a absolventy teologických fakult Kvalifikuje pro duchovenskou činnost v postavení sborového kazatele. Po završení studia student obdrží vysvědčení. Kombinované studium pro sborové činovníky Představuje základní studium teologie s širokým praktickým zaměřením, které je určeno všem členům sborů, především sborovým činovníkům. Studium probíhá kombinovaným způsobem, tedy formou motivačních a konzultačních setkání a individuálním studiem materiálů, a to v základním modulu, který trvá rok a půl, a následném nepovinném výběrovém jednoletém modulu. Absolvent obdrží vysvědčení.

ADVENT 04/2005

TRENDY

Založení adventistické základní školy Vážené sestry, vážení bratři, mnozí z vás jste v nedávné době zaznamenali vzrůstající zájem o založení adventistických škol v ČR a SR, na nichž by probíhala výchova dětí a mládeže v souladu s biblickými principy, radami současných křesťanských pedagogů, radami sestry Whiteové a misijním posláním CASD. Chtěli bychom vás informovat, že se v současné době připravuje projekt založení adventistické základní školy v Praze. Projekt je připravován občanským sdružením podnikatelů a manažerů ASI ČR za podpory ČS a Č-S unie CASD. Touha umožnit dětem vzdělání v křesťanském školském prostředí, jakož i stále se zhoršující podmínky na školách, nás vedou k přesvědčení, že bychom měli s Boží pomocí založit první adventistickou školu v ČR co nejdříve. Věříme, že nikomu z nás není lhostejné, jak jsou naše děti a mládež každý den ve školách vystavovány vlivu rychle se zhoršující morálky. Mnozí pedagogové jsou velice znepokojeni tímto vývojem, proti kterému se však lze jen stěží bránit. Bůh nám svěřil ojedinělé poselství pro tento svět. Abychom dostáli tomuto úkolu, je třeba pro něj podchytit zájem u našich dětí a mládeže a odpovědně je na něj připravit. Tato příprava začíná a probíhá v našich rodinách. Jeho nedílnou součástí by však měla být také výchova na křesťanských školách. Porovnáme-li např. čas, který děti tráví ve sboru či při církevních aktivitách a kolik jej tráví pod světským vlivem ve školách, zjistíme, jak velký nepoměr ve prospěch času stráveného ve škole to představuje. I to je jeden z důvodů, proč tolik dětí a mládeže nemá úzký vztah k Pánu Ježíši a postrádá sílu k tomu, aby se aktivně zapojili do služby. Mnozí naše řady i opustí. Tito mladí lidé by mohli být velkým požehnáním pro tento svět, kdybychom jejich zájem podchytili včas. Mnohé studie ukazují, že rozhodující období pro nasměrování dětí v životě je do věku dvanácti let. Z tohoto důvodu by bylo vhodné začít zakládat adventistické

ADVENT 04/2005

základní školy. Ne proto, abychom naše děti vychovali v nějakém „umělém“ prostředí, ale abychom je dostatečně připravili na složité podmínky v tomto světě, a zejména budovali charaktery pro život nynější i na věčnosti. Pevně věříme, že Boží požehnání, které bude tuto výchovu spolu s působením odborně vybavených pedagogů provázet, učiní naše děti bystrými, šikovnými, s pevným charakterem, se schopností rozlišovat mezi dobrem a zlem, s hlubšími vědomostmi, než mají děti ze světských škol, ale hlavně s odevzdáním se plně Pánu Ježíši a s touhou hledat jeho vůli ve svých životech. Církev adventistů provozuje největší protestantský školský systém na světě. Naší církví je provozováno cca 5 590 základních a středních škol a asi 90 vysokých škol a univerzit. Máme tedy široký základ a velké zkušenosti na poli výchovy. Tyto školy působí i misijně, neboť díky svému atraktivnímu prostředí, kvalitě výuky a úrovni žáků jsou také vyhledávány rodiči dětí a studenty z neadventistických rodin, kteří uznávají křesťanské principy. Bylo by nádherné, kdyby i v České a Slovenské republice vznikly adventistické školy, které by se staly vzorem v oblasti výchovy dětí a mládeže a které by byly požehnáním pro naši církev i společnost. Adventistické základní školy by mohly vzniknout např. v Praze, Brně, Ostravě a Bratislavě. Školy by měly také akreditaci pro tzv. domácí vyučování, aby i rodiny, které bydlí ve vzdálenějších lokalitách od těchto center, měly odborné vedení ve vzdělávání a výchově dětí. V současné době je zpracováván podrobný projekt vzniku základní školy v Praze, vyhledáváme již také vhodnou budovu. Po zpracování bude projekt předložen správní radě ASI, výboru Českého sdružení a výboru Č-S unie k projednání a k odsouhlasení statutu školy, finančního a personálního zajištění. Chtěli bychom vás, bratři a sestry, vyzvat k zapojení se do tohoto projektu. Uvítali bychom vaše podněty, zkušenosti, připomínky, především však

13

TRENDY modlitby za toto dílo. Je jasné, že doba, kdy mohly bez problémů vznikat soukromé a církevní školy, je v ČR nenávratně pryč, a že požadavky a bariéry ze strany státní správy mohou být značné. V souladu s Písmem však věříme, že u Boha není nic nemožné. O postupu projektu se můžete dozvědět na webových stránkách CASD v odkazu pro oddělení výchovy (www.casd.cz) nebo na webových strán-

kách ASI ČR (www.asi-cz.cz). V případě jakýchkoli dotazů či zájmu o prezentování projektu ve sboru se prosím obraťte na manažera projektu Ing. Aleše Dolečka, e–mail: [email protected], tel: 603 545 076. A D,  ; R P,  ASI

Pošli to dál „Pošli to dál“ je název vzdělávacího projektu, který je zaměřen na mladé lidi, kteří: ▶ mají rádi Boha ▶ mají rádi lidi ▶ slyší výzvy ▶ chtějí být užiteční ▶ není jim život lhostejný ▶ chtějí ve svém životě růst ▶ chtějí využívat své dary ▶ záleží jim na jejich sboru ▶ vnímají zodpovědnost ▶ chtějí prožít dobrodružství Tento projekt je výsledkem mnoha modliteb, usilovné práce, nápadů a snů týmu lidí, kteří se podíleli na přípravě několika posledních akcí mládeže MSS. Definitivní rozhodnutí způsobily četné rozhovory s mladými lidmi, kteří hledají svou identitu a touží být nějakým způsobem užiteční — jak pro Pána Boha, tak pro své okolí. Současní mladí lidé jsou nabití obrovským potenciálem, chutí a nemají problém se stát přirozenými, sdílnými a nakažlivými křesťany — misionáři.

14

Jedinečný trénink PTD přináší možnost růstu v osobní spiritualitě, manažerských schopnostech, obecné psychologii a empatii, v dovednostech, které jsou nezbytné pro sborovou práci a netradiční misijní aktivity. Nejedná se o konkurenci křesťanským školám, nejde zde především o intelektuální znalosti, ale naopak o praktický trénink interaktivní formou. Trénink PTD je rozvržen na 2+1 rok. První rok je zaměřen na efektivní trénink pro službu na našich sborech. Druhý rok bude zaměřen na službu v evangelizačních aktivitách (jeden rok PTD jsou 4 víkendová setkání). Třetí rok je zvláštní příležitostí pro ty, kteří chtějí po dobu 6–12 měsíců sloužit jako misionáři na „bílém místě“ na Moravě. Do prvního ročníku bylo přijato 65 mladých lidí, kteří chtějí oslavovat Pána Boha také využíváním darů, které od něj dostali. A C

w w w. p o s l i t o d a l. c z ADVENT 04/2005

TRENDY

MARANATHA Maranatha je občanské sdružení, které vzniklo na jaře roku 2002 díky lidem, kteří se s nadšením, rozvahou a spolehnutím se na Boží požehnání pustili do realizace nápadů a představ, jež mnohdy léta klíčily a postupně dozrávaly… Založením občanského sdružení a vytvořením platformy a zázemí pro jeho fungování odstartovaly mnohé aktivity, které již probíhají, a zároveň možnost, aby i další užitečné a zajímavé činnosti a projekty mohly spatřit světlo světa. Občanské sdružení Maranatha a jeho projekty nevznikly za účelem konkurovat CASD, ale právě naopak — Maranatha vznikla jako subjekt, který má spolupracovat. Jednou z aktivit občanského sdružení Maranatha je projekt „Maranatha k dětem“, který bychom vám rádi v krátkosti představili. Pracovní tým, který se podílí na projektu „Maranatha k dětem“, se začal scházet již koncem roku 2002 a začal přemýšlet o potřebách dětí, rodičů a pracovníků s dětmi v církvi. Složení týmu, jeho koordinátor, ale i priority se časem obměňovaly. Základní myšlenka je však stále stejná — předmětem zájmu zůstávají děti. Ježíš řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.“ (L 17,16) A protože štěstí dětí často závisí na nás dospělých, pořádáme pro rodiče a učitele dětských

školek vzdělávací semináře (např. Osobnost učitele…). Zároveň vyhledáváme vhodné materiály pro duchovní vedení dětí ve sborovém i domácím prostředí. Publikace pak doporučujeme, zprostředkováváme jejich dodávky; dokonce se nám podařilo vydat i některé autorské kousky (např. Desatero nejen pro teenagery). Díky Bohu se nám podařilo vydat i CD s biblickými příběhy spolu s tematicky orientovanou omalovánkou. Rádi bychom podotkli, že mnohé aktivity, které se snažíme připravovat, jsou organizovány ve spolupráci ČS CASD i organizací Pathfinder. Produkty, které se nám podařilo vydat pod tímto projektem, jsou k dispozici prostřednictvím nakladatelství Advent-Orion Praha. Další novou aktivitou, kterou jsme zavedli a vřele doporučujeme, jsou rodinné bohoslužby, o kterých jsme se zmínili už v předešlem čísle. A protože s dětmi trávíme i mnoho volného času, připravujeme rovněž některé sportovní aktivity. Nejbližší sportovní aktivita bude 3. 4. 2005 v Praze. Jedná se o dětský florbalový turnaj — bližší informace, nejen o turnaji, získáte na našich webových stránkách www.maranatha.cz. Maskotem naší práce se stal pták Pepe — zvědavý, zvídavý, chytrý, ale neposedný pták, který se stále na něco ptá, stále něco vymýšlí, a tak je potřeba ho někdy trochu „krotit“. Možná ho znáte i z rádia — přilétá totiž pravidelně diskutovat do pořadů pro děti na rádiu Proglas. A věřte nebo nevěřte, na našich rodinných bohoslužbách bývá také… Naše aktivita vyplývá z nadšení pro děti. Žel, že jsme často omezeni „pádícím“ časem, a tak hlavy plné nápadů zůstávají stále plné a postupně se soustředí na dotažení jednotlivých dílčích úkolů, které byly stanoveny. Plánů máme mnoho a rádi v našem týmu přivítáme další kreativní lidičky s ochotou přiložit ruku k dílu… J T

ADVENT 04/2005

15

Z DOMOVA A ZE SVĚTA „Duchovní snídaně“ v parlamentu ČR Tajemník Česko-Slovenské unie Církve adventistů sedmého dne, Josef Hrdinka, kázal 17. února na ranní bohoslužbě, která probíhá každý čtvrtek v prostorách Poslanecké sněmovny. S kazateli a faráři různých církví se na ní k duchovnímu zamyšlení pravidelně setkávají křesťanští poslanci a senátoři. „Byl vám svěřen obtížný úkol v době, kdy komerční média lidem a našim dětem předkládají falešné vzory, zábavu, nemravnost a nevěru jako plnohodnotný styl života,“ řekl ve svém kázání k poslancům Josef Hrdinka. „V politice lidé vidí politikaření a aroganci, ve státní správě neochotu a korupci. Lidé však potřebují vidět vzory čestných a bohabojných mužů a žen.“ Po zamyšlení nad Písmem vyzval bratr Hrdinka poslance ke společné modlitbě. „Duchovní snídaně“ pak pokračovala diskusí, ve které mimo jiné představil Církev adventistů sedmého dne, její věrouku, organizaci a činnost a odpovídal na otázky k aktuálním společenským a náboženským tématům. „Važte si obrovské šance, kterou i vám Bůh dal, abyste mnoha lidem mohli říci o tom, co pro vás znamená poznání Krista, víra v Boha a život s ním. Daniel na babylonském královském dvoře získal svojí vírou dokonce i krále Nebúkadnesara. Zůstaňte věrní, pevní v zásadách a ve víře, přitom laskaví a otevření,“ vyzval bratr Hrdinka na závěr své úvahy téměř dvacet zákonodárců z různých politických stran. Přítomní poslanci se na závěr vyjádřili, že na některou z příštích pravidelných bohoslužeb opět rádi pozvou kazatele Církve adventistů sedmého dne. B J,   ://..

Sté výročí adventistů v Moskvě V sobotu 19. února proběhlo v Izmaelovském komplexu v Moskvě slavnostní shromáždění u příležitosti stého výročí působení adventistů v Moskvě. V úvodu slavnosti byl přítomným promítnut krátký film zachycující historii adventizmu a jeho

16

prvních členů od roku 1905. Bohoslužba jako již tradičně začala sobotní školou, kdy věřící studují Bibli či její jednotlivé pasáže. Kázání na téma Matouš 25. kapitola přednesl předseda Evro-Asijské divize Artur A. Stele. Zástupce z jiných denominací, státní zastupitele a další hosty přivítal předseda Západoruské unie Vassili D. Stoliar. Součástí slavnostního shromáždění byla samozřejmě i hudba. Téměř osmdesátičlenný chór se skládal z členů 16 moskevských sborů a zpestřoval dopolední bohoslužbu. Odpoledne vystoupili na společném koncertu nejrůznější interpreti z řad církve adventistů. Slavnostní bohoslužby se zúčastnilo více než 5 tisíc členů církve adventistů nejen z Moskvy, ale i okolí a také zástupci Evro-Asijské divize. V Západoruské unii žije téměř 37 tisíc adventistů sedmého dne, kteří se ke svým bohoslužbám scházejí ve 400 modlitebnách. P  ://..

Teror v Iráku znemožňuje pomáhat „Svět se po svrhnutí Saddáma Hussaina nestal mírumilovnějším“, zdůraznil ředitel německé Adry Erich Lischek. Ze zprávy oběžníku „Adra-Direkt“ se dovídáme, že na spolupracovníky západních humanitárních organizací, které působí v Iráku, přibývají útoky, aby jim byla znemožněna činnost. Těchto humanitárních organizací zde působí několik. Civilní pomocníci jsou považováni za partnery Spojených států, kteří pod ochranou USA vnikají do jejich země. Za takových okolností není možné pracovat. Proto němečtí pomocníci, vynervovaní a znechucení, zemi opustili. ADRA má však pokračovat ve svých programech a spolupracovat s místními partnery. Erich Lischek to komentoval slovy: „Ať dnes pracujeme kdekoliv, všude zjišťujeme, že odpor vzrůstá. Zhoršení chudoby, vykořisťování a nespravedlnost jsou hluboké příčiny extrémních emocí, které vedou k sebevražedným atentátům. Násilím a zesíleným vojenským zásahem se proti tomuto stavu nic nedokáže. Vyřešit by to mohli zúčastnění politikové.“ V   K Š

ADVENT 04/2005

05 20 ku

4 ro lo

NIC NETRVÁ VĚČNĚ !.

čís

Přihodilo se to před několika měsíci, v minulém roce, kdy jsme s mým bráchou cestovali autem křížem krážem po USA. Po několika tisících kilometrů jsme se už konečně blížili domů, do Denveru, a oba jsme se nemohli dočkat, až zahlédneme v dálce město. Byla už noc, někdy před 24 hodinou, a venku chumelilo a mrzlo, až z toho lezl i ve vytopeném autě mráz po zádech. Před námi bylo už jen 200–300 km a zdálo se, že se už nemůže nic stát… Ale stalo se. Uprostřed dálnice vedoucí ze západu na východ USA jsme byli nuceni zastavit před varovným blikáním světel a zátarasem z několika značek a závor, které nás informovaly o uzávěrce dálnice kvůli špatným povětrnostním podmínkám. Po naladění příslušného kanálu rádia jsme s hrůzou zjistili, že nikdo neví, kdy budeme opět moci v cestě pokračovat. Motely byly touto dobou již uzavřeny a nám nezbývalo nic jiného, než se zabalit do bund, čepic, rukavic a čekat. Benzinem jsme museli šetřit, a tak jsme motor nechali běžet jen několikrát, což na zahřátí vůbec nestačilo. Nikdy jsem v takovéto situaci nebyl a být už ani nechci. Čekat v mrazu a celou noc, být unavený a snažit se usnout v sedě v autě… Každou chvíli jsem se snažil trochu se zahřát alespoň třením rukou. Noc se zdála být nekonečná a občas člověka napadalo, zda se to dá vůbec vydržet. Už nevím, kolik modliteb jsem vyslal k Bohu, ale dobře si pamatuji na to, když se náhle rozednilo a po několika minutách jsme mohli konečně vyrazit domů. Dnes, při usínání v teplé posteli, už jen s úsměvem vzpomínám na tuto situaci, ale moc dobře si uvědomuji, že nic netrvá věčně — žádné trápení, bolest, smutek ani zima. Přeji vám všem, abyste v podobných menších či větších trápeních nezoufali a vydrželi, zatli zuby, prosili Boha o sílu vše vydržet a čekali… Třeba i na konec světa! -WEST POINT-

17

PATHFINDER NEBOLI STOPAŘ, ZVĚD, PRŮZKUMNÍK „…je to ten, kdo hledá cestu, správný směr. Jde vpředu, aby našel cestu pro ty, kteří půjdou za ním. Umí si poradit v každé situaci a nezalekne se žádné překážky. Mohou se na něj s důvěrou spoléhat ti, kteří se nevyznají.“ Jestliže dobře rozumíme Božímu záměru a chápeme význam daru pozemského života, pak před námi stojí otázka. Používám čas, který mi Bůh dal do správy, podle jeho představy? My křesťané vidíme smysl života jako čas na rozmyšlenou. Čas, který máme využít k poznávání. Čeho? Všeho okolo nás i v nás. Bůh to stvořil pro nás. Mnozí už přišli na to, že z lásky. Také proto, abychom mohli lépe poznat toho, kdo nás stvořil ke svému obrazu. Dále je třeba svěřený čas využít na třídění informací, aby ony nás a náš postoj k Bohu mohly skutečně formovat, a ne bořit. Je třeba dělat si na základě poznaného vlastní názor a ten pak použít k zodpovědnému rozhodnutí. Ježíš však nechtěl, abychom život využili jen takto „sobecky“ pro sebe, ale vyzval své následovníky, aby jej pomáhali nalézat dalším. Smyslem života je tedy být pathfinderem. Proto i my (ačkoli stojíme teprve na jeho začátku) chceme jeho smysl naplňovat. DAWY

LIBERECKÁ „VLOČIČKA“ Příbram, Domažlice, Praha, Česká Lípa, Rumburk, Děčín, Písek, Klatovy, Česká Třebová a samozřejmě Liberec jsou města, z nichž letos přijeli pathfindeři na devátý ročník „Vločičky“. Zima nás tentokrát nezradila, a tak nás čekala skutečná zimní pohoda. Sobotní večer tedy patřil Ještědu. Tam jsme se také sklonili před Hospodinem, dárcem soboty a tvůrcem toho krásného, mrazivě pohádkového světa kolem. Následující čas nás zastihl v místním aquaparku, kde jsme si zadováděli a znovu se zahřáli, abychom byli připraveni na nedělní radovánky na sněhu. Ale teď zpět k sobotě. Ráno nás čekalo kázání v podobě pěti seminářů, které byly otevřeným okénkem do knihy „Nehemjáš“. Samotná soutěž se opět skládala ze dvou kol. V tom druhém jsme podle získaných bodů postupovali po veliké cestě (postavené v čele sálu) do cíle. Otázky byly tentokrát z evangelií, 1. knihy Samuelovy a knihy Nehemjášovy. Tedy z knih, které jsou vybrány i pro letošní „Stezku písmáků“ (samozřejmě tam patří i list Filipským — pro nejstarší). Díky tomu si můžeme vzpomínku na „Vločičku“ nést i v následujících měsících. Zveme i vás ostatní, abyste oprášili svoji Bibli a začetli se do těch několika knih. Času je dost, tak si to rozvrhněte a v září změříme síly. J DAWY 18

STŘEDOVĚKÝ OMYL

Není-li tomu tak, pak snažení takového vedoucího postrádá větší smysl. Vím, že ANEB PODLE BOŽÍHO PŘÍKLADU Bůh celé řadě lidí dal tento dar. Vím to proto, že to tak dělal vždycky. Možná jsi to právě ty. Máš-li tento dar, pak Bohu Vyslovím-li slovo „Pathfinder“ — co se naslouchej, protože On nerozdává své vám vybaví? Zájmový kroužek nabízený ve vašem sboru? Skupinka dětí věnující se dary samoúčelně. Pravděpodobně tě ponedůležitému programu? Mnoho povyku volává ke službě ve prospěch dětí. pro nic? Skutky apoštolů ve své druhé ka- „…a Pán denně přidával k jejich společenpitole popisují zajímavou událost. Skupi- ství ty, které povolával ke spáse.“ (Sk 2,47) DAWY na učedníků mluvila k poutníkům z celé říše v jejich rodných jazycích. Židé z Jeruzaléma se však domnívali, že jsou opilí. Ale nebylo tomu tak. Byl to dar Ducha svatého, díky kterému bylo zvěstováno evangelium všem lidem. Bůh totiž vždy mluví k člověku jazykem, kterému rozuSlovo symbol pochádza z gréčtiny a vyjadmí. Jestliže pro svůj kontakt s lidmi pou- ruje obrazec, znázorňujúci určitý pojem či žívá jiného člověka, pak ho vybavuje dary, podobenstvo. Aj v klube Pathfinder máme aby byl schopen k lidem, ke kterým byl niekoľko symbolov, ktoré zohrávajú dôleposlán, mluvit srozumitelně. S tím ostře žitú úlohu. Pomáhajú nám pochopiť abkontrastuje středověký přístup církve, kdy straktné pojmy a vyjadrujú naše základné bylo evangelium hlásáno pouze latinsky, princípy. A aké symboly to sú? a tedy pro mnohé nesrozumitelně. Ale Hlavným symbolom je znak. Máme ho vraťme se k Pathfinderu. Podstatou jeho vyobrazený uprostred vlajky, na sľuboexistence je představení Boha a jeho vom odznaku, na ľavom rukáve košele evangelia dětem — pro ně srozumitelným a na tričkách. Vyjadruje, že naším zázpůsobem. Jestliže dospělý, průměrně kladom je Ježiš Kristus. To je stvárnené vzdělaný člověk pochopí evangelium při v trojuholníku, ktorý je naším znakom poslechu dobře zpracované přednášky, od roku 1946 až doteraz. pak dítě potřebuje především vztah, přijetí a vzor. Mezi námi je celá řada lidí, kterým Duch svatý dává tento dar. Možná nám připadají zvláštní a podivní. Není tomu tak. Dostali dar a odpověděli kladně na Boží povolání k tomu, aby představili evangelium dětem. Smyslem Pathfinderu je tedy zasévání srozumitelného semínka evangelia do života dětí.

SYMBOLIKA KLUBU PATHFINDER

20

Tri rovnaké strany trojuholníka znázorňujú Boha — Otca, Ježiša Krista a Ducha Svätého. V strede trojuholníka je umiestnený štít symbolizujúci vieru v Ježiša a pred štítom je meč reprezentujúci Božie Slovo. Nemenej dôležitá je aj farebnosť znaku. Každá farba niečo znamená. Červená — to je krv Ježiša, ktorý za nás zomrel. Preukázal nám, ako veľmi nás má rád a chce nám odpustiť naše hriechy. Stačí k nemu prísť a prosiť o odpustenie. On nám odpustí a sme čistí — biela farba štítu. Ďalšími našimi charakteristikami sú: heslo, zákon a sľub. Každý z nich vyjadruje základné princípy klubu Pathfiner. Princípy vzťahu k Bohu, k druhým ľuďom a k samému sebe. Hymna je hudobnou formou vyjadrenia názvu, cieľu a hesla. Spievame ju na začiatku a na konci všetkých slávnostných akcií klubu Pathfinder. Nezabudnuteľnou súčasťou je slávnostný kroj. Hovorí nám, že patríme do jednej veľkej rodiny Pathfinderov na celom svete. Vytvára a prehlbuje vedomie spolupatričnosti aj výnimočnosti. Vzhľadom na to, čo symboly klubu Pathfinder vyjadrujú, správame sa k nim úctivo. Keď sa vztyčuje vlajka klubu a spieva hymna, sme vždy vo vzorne upravených slávnostných krojoch. Stojíme v pozore, pravica ruky je na mieste sľubového odznaku a hľadíme na vlajku. DADA

chtějí v této oblasti pomáhat, měli určité vzdělání. Klub Pathfinder má připravený vzdělávací program, který je rozdělen do několika částí. Nejdříve jsou vzděláváni rádcové, kteří mohou po absolvování vést družiny oddílů, pak je to vůdcovský kurz 1. stupně, který umožňuje vést oddíl, a nakonec vůdcovský kurz 2. stupně, po jehož absolvování účastník získá oprávnění k vedení dětských táborů. Na Moravě právě v měsíci únoru proběhl kurz pro získání 1. vůdcovského stupně. Do Lipníku nad Bečvou přijelo 28 účastníků, aby získali oprávnění pro vedení oddílů. Výuka byla rozdělena do dvou víkendů. Pro ty, kteří neměli zájem o 2. stupeň, byla ukončena testem. Potěšil nás zájem o toto oddělení církve a věříme, že práci s dětmi ocení i naše sbory. Vždyť jde o společné dílo. Také Pathfinder chce pomoci našim i jiným dětem najít cestu k Bohu. Chci poděkovat nejen studentům za pečlivou přípravu, ale také lektorům, kteří zakrojili do svého volného času a přišli přednášet vybraná témata. Heslo — Láska Kristova nás spojuje.

VZDĚLÁVÁNÍ VŮDCŮ V MSS Jelikož práce s dětmi vyžaduje určitou profesionalitu, je nutné, aby lidé, kteří

ZA KP MSS: K. S. 21

RYCHLÁ KOLA 2005 Příznivci vysokých otáček, klopených zatáček, svištících pneumatik a bakelitových kapot se již potřetí sešli na autodrážní rallye v Českých Budějovicích. Na startovní čáru postavilo 21 odvážných jezdců, ze 4 týmových stájí své minimonoposty. Své piloty vyslala stáj jindřichohradecká, písecká, českobudějovická a kombinovaný tým klatovsko—domažlický. S nástrahami tratě si nejlépe poradili a vyřazovacími koly prošli do finálové jízdy tito čtyři nejrychlejší: na místě čtvrtém Maruška ze stáje Klatovy—Domažlice, na třetím místě Jakub řečený Babička z Písku. Stříbrnou medaili vybojoval písecký David a stupeň nejvyšší obsadil domácí favorit Tom, přezdívaný Zátka. Průběh závodu zpestřila i časovka, jízda off-road a soutěž konstruktérů. Za příjemně prožitou neděli patří dík všem organizátorům. K4

HISTORIE KLUBU PATHFINDER Úplně na začátku 20. století Církev adventistů sedmého dne pochopila, že potřebuje nějaký program pro děti a mládež. Vedoucí, kteří pracovali s dětmi v CASD, byli nadšeni skautingem a jeho jedinečnými idejemi. Věděli ale, že nemohou být plnou součástí Skautské organizace a že by rádi kladli důraz ještě na další věci. A tak se rozhodli, že spojí ideje skautingu se svými představami. Od r. 1911 začaly některé adventistické sbory organizovat letní dětské prázdninové tábory a kluby. Při jedné návštěvě stanového tábora vyprávěl Artur Spalding, host z vedení CASD, u táborového ohně příběhy statečných dobyvatelů západu a jeden z těch příběhů o zvědu (= pathfinder) Johnovi Fremontovi se mládeži zvlášť zalíbil. Termín „pathfinder“ tak nadchl vedoucí, že své tábořiště nazvali „JMV Pathfinder Camp“. Po mnoho let Kalifornské sdružení permanentně využívalo toto tábořiště pro letní dětské tábory, a tak i název „Pathfinder“ vešel do podvědomí mládeže Jihovýchodního sdružení CASD. Když se později uvažovalo nad názvem pro naši adventistickou dětskou organizaci, volba padla na název „Pathfinder“. První klub pathfinderů byl založen ve sboru Santa Anna. A protože termín „pathfinder“ už měl od tábora u Towlinského jezera ve státě Michigan velkou popularitu, rozhodli se pojmenovat svůj nově vzniklý klub názvem „Pathfinder Club“. John Hancok, vedoucí oddělení mláděže sdružení CASD jihovýchodní Kalifornie, se s velkým nadšením pustil do práce na přípravě speciálního vzdělávacího programu pro mládež ve věku 10 –15 let. A protože byl i šikovným výtvarníkem, vytvořil návrh loga (znaku) pro grafické označení organizace Pathfinder. Ve spolupráci s dalšími nad23

šenci vypracoval rozsáhlý program, který se stal mezi pracovníky s dětmi v církvi adventistů velmi populární. Práce s dětmi prostřednictvím klubové činnosti se lavinovitě rozšířila do mnoha sborů a dosáhla velkých úspěchů v mnoha zemích po celém světě. Pathfinder v Čechách a na Slovensku Před rokem 1989 bylo u nás velmi obtížné s dětmi systematicky pracovat. Jedinou světlou výjimkou jsou léta 1967–1968, kdy bývalý skautský vůdce, kazatel Vladimír Oháňka, vypracoval pro děti tzv. stezku Písmáka. Od r. 1990 se v CASD rozvíjela práce s dětmi prostřednictvím adventistických oddílů, které byly součástí skautské organizace Junák. To však nebyl ideální stav, a proto v roce 1995 vznikla v ČR vlastní organizace „Klub Pathfinder“. Do dnešní doby vzniklo mnoho nových oddílů po celých Čechách, Moravě i Slovensku a jejich počet stále stoupá. Ve vztahu ke skautské organizaci zůstal Klub Pathfinder v tom nejtěsnějším bratrském spojení a dodnes v rámci skautské organizace pracují některé adventistické skautské oddíly a střediska. Bratr Jerry — předseda o. s. Klub Pathfinder — je současně i členem Duchovní rady Junáka a naši vůdcové absolvují skautskou Lesní školu a ILŠ.

POZOR SOUTĚŽ Fotka je z „lednovky“ oddílu Plejády Brno. Užíváme si sněhu při eskymácké honičce a na fotce jsou zachyceny naše kreativní výtvory. Některé chodbičky byly tak spletité, že se v nich později ani sám autor nevyznal, a tak docházelo k celkem komickým situacím, kdy často „honící“ i „honěný“ běhali sem a tam ve snaze buď chytit, nebo uprchnout. Zpravidla zvítězil ten, kdo měl víc štěstí a našel správnou cestičku. Výhercem soutěže, která byla vyhlášena v Adventu č. 2, se stává oddíl Plejády Brno! A pokud je vám líto, že jste nic nevyhráli, nezoufejte! Máte další příležitost: Soutěž o co nejdelší větu, ve které bude každé slovo začínat na stejné písmeno! Příklad: Mikuláš miluje Margitu. Julie jedla jogurt. Své dlouhatánanánské věty posílejte nejpozději do 21. 4. 2005 na adresu Pathfinder — Advent, Peroutkova 57, 15000 Praha 5 nebo na e–mail: [email protected]. 24

2005 / 04 příloha časopisu Advent pro mladé i ty ostatní

JEDNA ŠKOLA, VÍCE TVÁŘÍ

DVENT 04/2005 IAMPULZ A 04/ 2005

Vladimír Krčil, student 1. ročníku denního studia

▷

Teologický seminář má mnoho tváří. Především je Vyšší odbornou školou. Bývá také považován za institut vychovávání lidí k vlažnosti, či naopak pro udržení adventistických tradic. Pro některé se stal rekreačním střediskem a zpříjemnil nejednu letní dovolenou. Seminář je také sborem CASD, je místem pořádání bohoslužeb i veřejných přednášek. Najdou se mezi námi lidé, kteří Teologický seminář vnímají jako obrovského nenasytu, který spolyká spousty peněz a nakonec ulehne na pec a nic nevykoná. I když nás takové zprávy zraňují, těžko proti nim bojovat. Ačkoli, chceme bojovat? Co takhle mír? Tolerance? To však není předmětem tohoto článku. Nezmínil jsem se však ještě o jedné tváři Teologického semináře. Velmi malé procento lidí v církvi tuto instituci může vnímat jako domov. Sedím ve vyhřáté chatce a píši tento článek. Dívám se skrze záclonu do lesoparku, poslouchám příjemnou hudbu, a to s tím vědomím, že jsem doma. Je to pro mne čest, mít tu možnost psát o Teologickém semináři jako o domovu. Nevím, kdo všechno z vás mohl prožít odloučení od rodiny, místa, kde člověk vyrůstal. Pro mne to byla zpočátku obrovská úleva, ale to trvalo jen velmi krátkou dobu. Později jsem začal hledat domov a našel jsem jej právě zde, v Sázavě „za vodou“, na Teologickém semináři. Za tuto situaci vděčím svému rozhodnutí a s odstupem času vidím, že odpověď ANO (na otázku — mám jít na seminář?) ovlivnila velmi pozitivně můj život. Rád bych vám, jako student Teologického semináře, přiblížil naši školu, náš domov, místo, které je (a věřím, že ne jen mně) velmi vzácné. Proto jsem vzal tužku, papír a šel jsem na výzvědy mezi ostatní studenty.

Proč seminář? To vše se začalo tehdy, když jsem neuspěl při přijímacích zkouškách na vysokou školu. Chtěl jsem využít veškeré možnosti k vlastnímu zušlechtění. Dva roky před tím jsem se dozvěděl o Teologickém semináři CASD. Často jsem o něm slýchával, protože tam studovali moji přátelé. Navzdory tomu jsem se bránil a viděl jsem se někde jinde. Můj sen byl jiný. Nakonec to ale všechno dopadlo tak, jak jsem nečekal. Chtěl jsem studovat filozofii, ale více mne zaujala Bible, což původně nebylo cílené. Tím se mi otevřela i možnost nastoupit na seminář. Jak hodnotíš úroveň vzdělání na TS? Nečekal jsem, že by úroveň vzdělání byla taková. Od VOŠ jsem toho očekával méně. Jsou zde předměty, které doslova „baštím“, chtěl bych v nich být dobrý. Také jsem vděčný za seminární shromáždění, na kterém byl hostem bratr Jano Šipka a srovnával Teologický seminář s Bratislavskou bohosloveckou fakultou. I když Teologický seminář není znám ve společnosti, jsem spokojený. Jací jsou lidé na TS? Lidé na Teologickém semináři vnímají jiné hodnoty než okolní svět. Velmi silně pociťuji, že jsme vedeni k hodnotám, které neuznává svět, ale pro člověka to je něco neuvěřitelně cenného. Často slýchám, že studentů ubývá. To je pravda, ale není to právě proto, že svět volá po něčem diametrálně odlišném, než jsou hodnoty, které se na TS vyzdvihují?

25 25

▷

Tomáš Dymáček, student 3. ročníku denního studia

Co hodnotíš kladně na TS? Jsou tu lidé mnohých názorů. Nejsou tu jen „konzervativní“ či „liberální“ lidé, ale od každého se tu najde někdo. Proto se můžeme setkat se širokým názorovým spektrem. Nejde o to, aby všichni byli stejní, ale jsme vedeni k tomu, abychom věděli, kam se postavit, a musíme si utvářet vlastní názory. U prvního ročníku pozoruji velkou rozdílnost osobností. S tím souvisí i otevřenost k diskusi mezi studenty.

okolnosti jim nedovolují jít tolik do hloubky, jak by chtěli. V tomto ohledu mají denní studenti výhodu. Jsi učitelka, knihovnice a zároveň dálková studentka TS. Ovlivňuje tato skutečnost nějakým způsobem tvé vlastní studium? Ano, ovlivňuje. Vidím to všechno z obou stran. Když jsem učitel, dokážu si představit, jak může být studentům, jak se mohou cítit, dokážu se vžít do jejich kůže. Potom, když sedím na výuce, rozumím učiteli, chápu ho. Znám to sama ze své zkušenosti. Jak vidíš budoucnost semináře? Mám z ní obavy. Postavení kazatele není dnes již privilegiem a mladí lidé o to nemají zájem. Volí raději jiné školy, které se jim zdají perspektivnější.

Je tu jakési tabu? Co se týče církve, rozebíráme vše, i otázky, o kterých se běžně nemluví. Hranice nám však klade soukromí člověka. S čím se potýkají studenti? Navenek by měli být „prestižní“ a dokonalí. Měli by dokázat reprezentovat Teologický seminář ve správném „světle“. Uvnitř semináře jsou však studenti přirození, se všemi svými různými projevy (nepořádek v pokojích atd.), odpovídající svému věku, a potýkají se se stejnými problémy a pocity jako každý mladý člověk. Jaké vidíš uplatnění lidí, kteří projdou seminářem? Největší užitek semináře je v tom, když student přejde do kazatelství. To je právě to, k čemu tato škola vede. Pokud se chce věnovat jinému oboru, je nevyhnutelné, aby si doplnil vzdělání. Bude-li chtít pracovat v jakékoli církevní instituci, je nezbytné, aby se ztotožnil s učením církve, kterou chce tímto prezentovat, protože v práci pro církev často nejde o zaměstnání, jako spíše o poslání.

▷

Radka Škarvadová, dálková studentka TS

Jakou úroveň má dálkové studium? Myslím si, že motivace dálkových studentů je mnohem vyšší, než motivace denních studentů. Zaměstnání, rodiny a další

26 26

▷

Jana Reinová, studentka VŠ v Hradci Králové

Co se ti vybaví, když se řekne seminář? Když se řekne Teologický seminář CASD, vybaví se mi převážná část studentů mužů (a také ten nejlepší :-), dále se mi vybaví různé odborné předměty jako hebrejština, řečtina, úvody ke Starému a Novému zákonu, psychologie a tak dále. Zároveň si uvědomím to, že úroveň některých předmětů by Teologickému semináři mohly jiné školy závidět. Asi nemohu tolik posoudit výuku, ale z mého pohledu to vypadá na docela kvalitní přípravu hlasatelů Božího slova (ovšem z velké části jen teoretickou). Také se mi vybaví uzavřená společnost, která se jednou za dva roky obmění o nějaké ty nové tváře. Představím si krásnou přírodu. Asi bych řekla, že je to ideální místo pro studium duchovních věd. Prostě klid, o který v rušném městě nezavadíte. Ale to je právě to! Asi by mělo být kolem semináře trošku víc přirozeného prostředí, které se pak bude kolem kazatelů, které seminář vychovává, vyskytovat po celý jejich život, bude jejich denním chlebem. Mnoho dalších řádků by mohlo být napsáno. Jsem však velmi vděčný Bohu za Teologický seminář, zaměstnance i ostatní studenty semináře. Děkuji Bohu, že nám dal možnost vytvořit školu, místo pro duchovní růst, pro některé domov.

JAN MATOUŠEK, STUDENT 3. ROČNÍKU DENNÍHO STUDIA

Den otevřených dveří na Teologickém semináři a misijní setkání mládeže Kdy: 6. – 8. května 2005 Kde: Sázava Hostem bude Chester Clark, vedoucí projektu Youth for Christ v USA Bližší informace je možné získat na http://ts.casd.cz nebo e-mailu [email protected]

04/2005 IMPULZADVENT A 04/ 2005

LÉTO S Mladí přátelé, chcete prožít naplňující chvíle v misijní službě spojené se společenstvím mladých lidí a přitom si vydělat nějakou tu korunu na pokrytí vašich potřeb? Pak čtěte dál… O letošních prázdninách se v Česko-Slovenské unii uskuteční pouze dvě akce mládeže „Léto s KE“. Ta první v Čechách a druhá na Moravě. Na Slovenském sdružení se letos akce nekoná. Přesto existuje možnost pro omezený počet mladých ze Slovenska se těchto akcí účastnit.

Akce mládeže v Čechách Uskuteční se v Sušici v Pošumaví. Je to „bílé místo“ na „adventistické mapě“. Celá akce bude podporována zkušenými asistenty a knižními evangelisty. Vybrané publikace a finanční rabat 40 % z jejich prodeje je zajištěn nakladatelstvím Advent-Orion. Kdy? Od neděle 3. července do středy 13. července 2005. Ubytování a strava jsou zajištěny (s malým příplatkem na stravu). Pracovat se bude v Sušici a jejím okolí. O víkendu je plánován výlet do krásné přírody na Šumavu, návštěvy historických hradů v okolí, je zde i možnost koupání. Večer po práci existuje možnost sportovního vyžití v areálu školy, kde budeme ubytováni. Jak se přihlásit? Na akci Sušice v Čechách se hlaste co nejdříve, nejpozději však do začátku června 2005 na této adrese: Karel Samek, Dělnická 780, 280 02 Kolín 2 E–mail: [email protected] Tel.: 321 722 540 nebo SMS 605 421 765 Prosím udejte plné jméno, telefon, e–mail a adresu.

Akce mládeže na Moravě Uskuteční se v Havířově na severu Moravy. Je možné navázat na práci těch, kteří zde pracovali v minulosti. Kdy? Od neděle 14. srpna do středy 24. srpna 2005. Je zajištěno ubytování a strava s malým příplatkem na každý den. Vybrané publikace a finanční rabat 40 % z jejich prodeje je zajištěn nakladatelstvím Advent-Orion. Pozor!!! Přihlaste se včas! Letošní rok bude vyšší zájem nežli v předchozích letech. Podrobné informace sdělíme všem přihlášeným včas.

DVENT 04/2005 IAMPULZ A 04/ 2005

Jak se přihlásit? Na akci Havířov na Moravě se hlaste také co nejdříve, nejpozději však do konce července 2005 na této adrese: Jaromír Loder, Moravskoslezské sdružení, oddělení KE, Kopaniny 11, 709 42 Ostrava-Mariánské hory E–mail: [email protected] Tel: 605 583 968 nebo 775 789 024 Na společné požehnané chvíle s vámi při aktivitách, které obohatí vás i jiné, se těší oba vedoucí KE na MSS a v Čechách a také asistenti, kteří jsou připraveni pomoci. Za oddělení KE

KAREL SAMEK A JAROMÍR LODER

SVĚT TROCHU JINÝ ANEB

FILIPÍNY Zveme vás na 8. ročník akce s názvem Art Session 2005 do Ústí nad Labem. Kdy: 22. – 24. dubna 2005 Kde: Kulturní dům Corso, Krásné Březno, Ústí nad Labem Veškeré informace ohledně Art Session 2004 naleznete na www.mladez.net/artsession. Kontakty: Petr Oravec (e–mail: [email protected], tel. 777 966 486) a Radek Loder (tel. 603 734 017) Program: Song servis — skupina Ráchel, sobotní škola — Jiří Tomášek, kázání — Václav Vondrášek, koncert hudební skupiny Vockap, zamyšlení — bratr Jón Jan, cestománie (Filipíny) — Vašek a Florelyne Čistí, minikoncerty a nedělní výlet

27 27

Z ODDĚLENÍ CÍRKVE

Křesťanské správcovství Naděje pro 13 velkých měst

V sobotu 9. října 2004 proběhla první sbírka na pokrytí nákladů iniciativy „Naděje pro 13 velkých měst“ a 9. dubna 2005 se uskuteční druhá sbírka. Tyto sbírky vyhlásila Generální konference, aby se mohly uskutečnit evangelizační projekty ve velkých městech, kde v současné době žije obrovské množství lidí. Sao Paulo, Mexico City, Moskva, Peking, Rio de Janeiro, Bangkog, velkoměsta s milionovými počty obyvatel, jsou novou výzvou a možností pro naši církev oslovit evangelijní zprávou další skupiny lidí. Do měst přijíždějí lidé nejen za prací, vzděláním nebo zábavou, ale většina z nich zde žije a prožívá své radosti i svá trápení. Počet těchto lidí stále stoupá. Podle některých odhadů bude za pět let polovina obyvatel naší země bydlet právě ve městech, což je obrovský posun na demografických mapách. V roce 1950 zde žilo 18 % obyvatel z rozvojových zemí, ale již v roce 2000 to bylo 47 %. Podle nejnovějších prognóz by v roce 2015 mělo být na Zemi 59 velkoměst s počtem 5 milionů obyvatel a očekává se, že v roce 2030 již bude ve městech 60 % populace. Naše církev zažívala růst v mnoha částech světa, ale ve velkoměstech marně hledala způsob jak oslovit, jak získat lidi pro Ježíše. Tato místa zůstávala v mnoha případech přehlížena. „Bůh se snažil upoutat naši pozornost k opomenutým zástupům ve velkých městech, ale nikdo tomu nevěnoval příliš pozornosti.“ (E. G. Whiteová, Základy křesťanské výchovy, s. 537) „Naděje pro 13 velkých měst“ je iniciativou, která má naplnit naléhavou potřebu růstu sborů ve městech. Sbírky před a během zasedání Generální konference v St. Louis v roce 2005 poskytnou základní finanční prostředky divizím na celém světě, aby se mohly zaměřit na projekty zakládání sborů v 13 hlavních městech své oblasti. Na území Evro-Afrického oddělení GK je vybráno, kromě ostatních dvanácti měst, hlavní město Slovenské republiky Bratislava.

28

Modleme se za evangelizační práci ve velkých městech tohoto světa, kde žijí miliony lidí, kteří neslyšeli zprávu o naději v Ježíši Kristu, jenž brzy přijde podruhé na tuto zem. Je to i naše odpovědnost. E M .

Nadační fond Zdravý život Koncem roku 2004 proběhla sbírka 13. soboty. 25 % výtěžku této sbírky připadlo pro práci KE. Chci poděkovat všem, kteří přispěli na Nadační fond Zdravý život, a tak pomohli tomuto misijnímu odvětví. Při návštěvách na sborech se často setkávám s otázkou, jak jsou zabezpečeni KE v době nemoci, životní krize, když ke své službě potřebují určité vybavení, jako je např. oprava či koupě auta, atd. Jak mnozí víte, existuje Nadační fond Zdravý život, který na tyto potřeby reaguje. Jako i ostatní fondy, existuje a stojí na štědrosti lidí či institucí, které je dobrovolně finančně podporují. Chci čtenáře ujistit, že jde o podporu velmi dobré a užitečné věci. Uvědomme si, kolik lidí jeden KE za jediný den osloví. Kolik lidí to je za týden, měsíc, rok. Jde o „osobní evangelizaci“ prvního řádu. Není vynalezen efektivnější způsob osobní evangelizace. Posuďte sami: Za rok 2004 bylo díky působení KE v České republice pokřtěno 9 lidí. Samotní KE dali v minulém roce 1 186 biblických hodin, v 1368 domácnostech se modlili, prodali 37 214 knih, z toho Biblí a knih EGW 3 031 ks, kromě další duchovní literatury. Rozšířili desetitisíce nabídek korespondenčních kurzů a darovali 15 860 ks literatury. Díky jejich iniciativě přišlo 1 307 lidí do shromáždění, na kurzy Bible či do klubů zdraví. Pro ty z vás, kteří jste ochotni podpořit toto dílo, uvádíme číslo účtu Nadačního fondu Zdravý život. Je to číslo: 19-3760220237/0100. Z NF Z  J L,  KE MSS

ADVENT 04/2005

Z ODDĚLENÍ CÍRKVE

Sobotní škola — učitel a třída Dovolte mi, abych přinesl několik stručných informací. Zamýšlím se nad tím, čím je pro nás sobotní škola. Jaký má přínos, smysl? Jakou kvalitu? Proto jsem udělal v minulém roce anketu. Za její vyplnění moc děkuji. Dovolím si něco z této ankety uvést. Zúčastnilo se jí celkem 43 sborů na Moravě. Vyplynulo z ní, že průměrná velikost třídy je cca 10 členů a ve 25 případech jsou dva učitelé na jednu třídu. Ve 21 sborech jsou vedoucí tříd. V 17 sborech má sobotní škola misijní náboj, ale jen dva sbory mají misijní plán pro svoji třídu. V 21 případech používají učitelé sobotní školy názorné pomůcky pro svoji výuku. Proč mě to zajímá? Proč by nás měla zajímat kvalita sobotní školy? Jednak je sobotní škola velmi praktická. Přemýšlejme spolu. Co znamená sobotní škola pro učitele? Učitel se učí formulovat výstižné a konkrétní otázky. Lidé ve třídě SŠ zase mohou reagovat, zapojovat se v krátkých, vystižných odpovědích. Jestliže takový trénink prožíváme zhruba 1 hodinu týdně, každou sobotu, pak za rok je to přibližně 50 hodin, kdy se učíme tvořit, reagovat, odpovídat, argumentovat, ptát se… Za takových 5 let to je 250 hodin praxe, vyzbrojení k životu a službě. Proto už kdysi bylo napsáno, že sobotní škola, pokud je správně vedena, je jedním z největších nástrojů k nesení dobré zprávy o záchraně člověka. Snažíme se, aby členové sobotní školy, a zvláště učitelé, měli aspoň nějaký materiál k přípravě. Každý, kdo má internet, si může stáhnout verše z jednotlivých úkolů na adrese www.casd.cz/mss nebo můžete zaslat svou e–mailovou adresu, a verše vám budou posílány. Tato pomůcka je překladem z angličtiny a obsahuje cíl úkolu, přehled probírané látky, komentáře k textům, aplikaci pro život… Záměrem je, aby učitel měl něco víc než jen úkol, aby byla zajištěna kvalitní výuka v sobotní škole. Do budoucnosti plánujeme, že by mohly být k dispozi-

ADVENT 04/2005

ci také misijní zkušenosti, které budou opět ke stažení na internetu. Chceme tímto oslovit a motivovat sbory a učitele, kteří tuto pomoc doposud nevyžívají, k využívání těchto materiálů. Osvědčila se metoda, kdy jedna osoba ve sboru, ať už vedoucí sobotní školy, jeho zástupce, tajemník sboru nebo někdo, kdo má přístup k internetu, stáhne otázky a pomůcky pro učitele a případně pro další zájemce. V sobotu ráno je dá k dispozici, aby se každý mohl kvalitně připravit na další týden. Věřím, že každý výbor sboru, který má vyčleněné finanční prostředky pro jednotlivá oddělení, může podpořit kvalitu výuky sobotní školy hrazením těchto materiálů všem učitelům. Když domyslíme, k čemu všemu nás sobotní škola vybavuje, stojí za to do ní investovat. Jak čas, tak finance. Z    MSS J L

AWrádio Jak mi vstoupil do života třetí dědeček Měl jsem dva dědečky. Ten první mi umřel, když mi bylo asi šest let, druhého jsem viděl tak pětkrát za život. A teď se najednou objevil dědeček třetí. Žije se mnou teprve několik měsíců, ale zdá se mi, že už se známe celou věčnost. Samozřejmě, není řeč o skutečné osobě, ale o rozhlasovém seriálu „Dědeček“, kterým chceme netradičním způsobem lidem přiblížit základní myšlenky křesťanství. Je to příběh, který na pokračování každý pátek vysílá internetové AWrádio. Sleduje osudy rodiny rozvedené paní Maškové, která sama vychovává dvě dospívající děti. Jednou k sobě pozve svého ovdovělého otce. Jsou to sice postavy vymyšlené, ovšem jednotlivé situace, které prožívají, jsou napsány životem. Diskuse věřícího dědečka s jeho vnuky, kteří odmítají křesťanství, o evoluci, víře v Boha a mezilidských vztazích jsou zkušenostmi,

ilustrační foto

Oddělení sobotní školy

29

Z ODDĚLENÍ CÍRKVE které zažil na vlastní kůži mnohý z nás stejně — jako třeba sourozenecké dohadování Martina a Lucky, anebo účast na životním osudu rodinné přítelkyně Jany. Přestože vše pojednává o vážných otázkách víry, autor námětu, Dankwart Böhm, dal příběhu do vínku laskavý humor a životní nadhled, který se společně s celým realizačním týmem snažíme rozvinout při přípravě jednotlivých dílů. Hlavní role v „Dědečkovi“ ztvárnili profesionální herci — Dáša Nová, Klára Šanovcová, Honza Chlaň a Šárka Tomanová. Roli dědečka přijal bratr František Kafka ze sboru Smíchov. Seriál si u posluchačů v krátké době vydobyl mimořádné postavení, se kterým jsme vůbec nepočítali, a stal se nejposlouchanějším pořadem AWrádia. A protože se začaly čím dál tím více objevovat žádosti o to, abychom ho vydali i v jiné podobě než na internetu, prvních třináct dílů je nyní možné si objednat buďto na dvojcédéčku (za 140 Kč), nebo na jednom CD ve formátu MP3 (za 90 Kč). Objednávat můžete na adrese: AWR studio, Peroutkova 57, 150 00, Praha 5, na tel.: 251 562 435, nebo e–mailem: [email protected] nebo v našem internetovém obchodě http://shop.awrstudio.cz.

církve. Jsou zde vedoucí a starší sboru, kteří zajišťují duchovní vedení, duchovní organizaci bohoslužeb a pastoraci. Jsou zde staří i mladí; laické hnutí, které je snad trochu unavené, ale má stále poselství a náboj. Jsou zde také knižní evangelisté. Každý den roznášejí knihy s poselstvím o změně života. I ti patří do rodiny církve. Někdo si řekne: To je samozřejmé. Ano, ale… Znáš číslo mobilu knižního evangelisty, který je ve tvém sboru? Protože, málo platné, tento člen rodiny je „výkladní skříní církve“. Jde tak nějak v „první linii“ a satan moc dobře ví, co má v tašce a jak moc ohrožuje království tmy. Tak mu znepříjemňuje život, zmalomyslňuje, dává mu prožívat „životní dno“ častěji, než je zdrávo… Modlíš se za jeho službu? I to patří do normální rodiny. Uvědomujeme si, kolik lidí knižní evangelisté osloví za jediný den? Kolik to je za týden, měsíc, rok… Potká-li jednoho zájemce o duchovní témata za měsíc, pak je jich dvanáct ročně. Ale kdo se jim bude věnovat? On má pověření jít dál a rozsévat. Ale když vznikne tým: kazatel — vedoucí sboru — vedoucí misie — knižní evangelista — modlíB J cí se skupinky a sbor, pak dokážou úžasné věci. Někdo najde zájemce o duchovní témata. Sbor se mezitím modlí. Kazatel se setkává pravidelně s knižním evangelistou, modlí se spolu, knižní evangelista předává kazateli své kontakty, domluví se, že buď on nebo vedoucí sboru či vedoucí Buďme jednou rodinou misie — prostě někdo z nich — zajde s knižním Víme, co to je dobře fungující rodina? evangelistou na krátkou návštěvu, kde dojde k seLidé v ní si rozumějí, vědí o sobě, dobře spo- známení s tím, který bude dál pokračovat v zapolu komunikují, dokážou podržet jeden druhého, čaté práci. mají se rádi, dokážou si také říct nepříjemné věci, Dokážeme si představit, jak jednoduše by se dal protože vědí, že jde o věc a ne o narušení osobních nastartovat růst sboru, růst církve? vztahů. A teď nám dovolte, abychom vám průběžně zaCírkev, to je jedna velká rodina. A v té rodině čali představovat knižní evangelisty ze Slovenska, každý dělá to, čím je obdarován, co mu sedí, co Moravy a Čech. Ty, kteří dělají misijní dílo prvotaké pomáhá těm druhým. V té zvláštní rodině řadé důležitosti, jak můžeme číst v knize Poslové máme být všichni dětmi. V této rodině jsou dia- naděje (s. 91). V příštím čísle vás začneme seznakoni, aby se starali o potřeby sboru. Jsou v ní také movat s jednotlivými kolportéry, členy širší církevučitelé, aby se zvěst o Kristu srozumitelně nesla dál. ní rodiny. Jsou v ní kazatelé, kteří slouží k růstu a organizaci Z  KE J L

Oddělení knižní evangelizace

30

ADVENT 04/2005

ZAMYŠLENÍ NAD…

My (ASD) a tí druhí… Najprv niečo o sebe. Som adventista tretej generácie, to znamená, že moji rodičia i starí rodičia sa stali adventistami pred mojím narodením. Celý život som si nejako riešil svoj vzťah k veriacim iných cirkví resp. k cirkvám samotným. A pravdepodobne aj vy. Tento vzťah sa niekedy mení na základe nových skúseností a poznania. Je však veľmi dôležitý, je určujúci pre to, aké posolstvo — verbálne či neverbálne — odovzdávame iným ľuďom, aj samotným príslušníkom iných cirkví. Máme určité posolstvo pre spoločnosť, v ktorej žijeme, niečo chceme a potrebujeme povedať. Darí sa nám to? Čo na to hovoria oni? Ako vnímajú to, čo im komunikujeme? Pred niekoľkými rokmi som dostal otázku od predstaviteľa jednej z cirkví pôsobiacich na Slovensku — Prečo sa vy adventisti od nás všetkých oddeľujete? Prečo nám dávate najavo, že ste lepší? Podobných otázok som počul od rôznych ľudí viacero. Takéto otázky vedú k zamysleniu, ako sa vlastne my, Cirkev adventistov, v tejto spoločnosti správame. Naozaj si myslíme, že sme lepší, jediní, výluční? Toto sme chceli ostatným povedať? Poznáme časy, keď nás niektorí nazývali sektou. Vadilo nám to a bolelo to. Spýtajme sa však — nedávali sme podnet na to aj my sami? Preskočím o pár rokov ďalej. Na začiatku tohto roku sa uskutočnilo niekoľko významných stretnutí predstaviteľov spoločenského, kultúrneho, politického i náboženského života na Slovensku. Deje sa to každý rok. Pri jednom stretnutí som sa rozprával s predstaviteľmi iných dvoch menších cirkvi. Zhodou okolností jeden z nich bol ten, ktorý mi pred pár rokmi položil otázky, ktoré som uviedol. Na moje prekvapenie, ten druhý povedal, že je veľmi príjemne prekvapený otvorenosťou veriacich našej cirkvi v súčasnosti. Bolo príjemné to počuť. Rovnako príjemné je vnímať aj to, ako sú v spoločnosti chápané napríklad aktivity organizácie ADRA, klubu Pahfinder či klubov zdravia.

ADVENT 04/2005

Dnes žijeme v otvorenej a slobodnej spoločnosti. Prináša to svoje úskalia, ľudia majú problémy s tým, ako používať zodpovedne slobodu. Napriek tomu sloboda, otvorenosť a budovanie dobrých vzťahov sú veľmi dôležité, nie sú produktom ľudskej filozofie či demokracie, sú to oveľa pevnejšie hodnoty. V atmosfére slobody, otvorenosti a dobrých vzťahov je možné oveľa účinnejšie komunikovať dôležité posolstvá. Je veľmi dôležité, ako sme v spoločnosti vnímaní — ako tí, ktorí si o sebe myslia, že sú jedineční, výluční, alebo ako tí, ktorí sú priateľskí, otvorení, hľadajúci porozumenie a ochotní pomáhať. Niekedy máme obavy z otvorenosti a priateľstva s tými druhými. Dokonca sa ma niektorí spoluveriaci pýtajú, či sa nebojím, že stratím to, čomu verím, čomu veríme. Zdá sa, že v nás je strach, že kontaktmi s tými druhými stratíme niečo zo svojej viery alebo identity. Chcem povedať, že nemám tento strach, alebo som ho už stratil, rovnako ako som už stratil niektoré pohľady, s ktorými som vyrastal. Vyžadovalo by to asi veľa času opísať všetko, čo k tomu prispelo. Uvediem však len jeden biblický text a z neho vyplývajúci príklad a výzvu Ježiša Krista: Neprosím, aby si ich vzal zo sveta, ale aby si ich zachoval od zlého. (Ján 17,15) Skúsme si požiť otázku, ako bol Ježiš vnímaný v spoločnosti, v ktorej žil — ako ten, ktorý si myslí, že je jediný, výlučný, kto má strach o svoju vieru a identitu alebo ako priateľská bytosť ochotná pomáhať komukoľvek, otvorený, ale napriek tomu alebo práve preto pevne dôverujúci svojmu Otcovi. Ježiš povedal, že Boží zákon je postavený na dvoch princípoch, alebo inak, dvomi myšlienkami je preniknutý celý zákon — láskou k Bohu a láskou k ľuďom (ku všetkým aj k tým, ktorí nie sú z toho istého košiara). Skúmajme seba, ako sme vnímaní v spoločnosti, kde žijeme a pýtajme sa, ako najlepšie môžeme

31

ZAMYŠLENÍ NAD… odovzdať posolstvo, ku ktorému nás poveril Pán. A skúsme sa zamyslieť aj nad tým, čo je jedinečné — my sami, alebo posolstvo, ktoré nám bolo zverené, aby sme ho odovzdávali. Ak by sa stalo, že najhlasnejšie posolstvo, ktoré komunikujeme, je posolstvo o našej jedinečnosti, potom posolstvo, ktoré nám zveril Pán, už ľudia okolo nás vnímať nebudú. Ralph Waldo Emerson napísal: „To, aký si, zaznieva z teba tak hlasno, že nepočujem, čo hovoríš.“ Tento svet potrebuje počuť jedinečné posolstvo o jedinečnom Bohu podávané prostredníctvom obyčajných priateľských a ochotných ľudí, ktorí nemajú strach, že im niekto zoberie ich vieru. „Ľudí, ktorí vedia, komu uverili.“ K B

arní sny… as je tu jaro… oliáté asi? latého deště rozčeše si vlasy — a ozdobí je věncem z magnolie… nědou a šedivou zas svěží zeleň sryje a proudy deště spláchnou zimní prach… ár ape uvízlo mi na řasách — v nich září duha vstříc těm jarním snům… á zvedám oči vděčně  nebesům… . .

?K

DO JE KDO

Jan Amos Komenský Výročí narození J. A. Komenského — 28. březen 1592 — bývá u nás slaveno jako Den učitelů. Komenský, jedna z největších postav českých kulturních dějin, byl vynikajícím teologem, spisovatelem a pedagogickým reformátorem světového významu. Byl také posledním biskupem Jednoty bratrské. Celý jeho život byl spjat s vírou — v mládí navštěvoval bratrskou školu v Přerově, poté studoval teologii v Herbornu a Heidelberku. Roku 1616 byl vysvěcen na kněze a o dva roky později se ujal řízení bratrského sboru ve Fulneku. Po bitvě na Bílé hoře, kdy katolíci ovládli veškeré dění v Čechách i na Moravě, se musel skrývat. V roce 1628 odchází z vlasti do polského Lešna. Musel se vyrovnat se smrtí manželky i dětí, se ztrátou cenného archivu a později i se smrtí druhé ženy. Ve všech těžkostech plně spoléhal na Hospodina. V době nesnášenlivosti a náboženských válek navrhl vytvořit společenství národů a církví, které bude situaci řešit. Víra v blížící se příchod Ježíše Krista jej vedla k přehodnocování soudobé teologie, vědy a politiky. Po požáru Lešna odjel do Amsterodamu, kde prožil čtrnáct let svého života a vydal 62 svých spisů. Psal většinou latinsky. Pro českou kulturu jsou neméně cenná jeho česky psaná díla, z nichž nutno jmenovat Labyrint světa a ráj srdce. Byl hluboce zbožným člověkem, jenž přitom svým tolerantním přístupem k věřícím jiných církví daleko předstihl svou dobu. Zemřel ve svých 78 letech, unaven a zklamán těžkými protivenstvími, kterými procházela Jednota bratrská. Přesto však stále věřil v Boží vedení. Pochován je daleko od své vlasti, v holandském Naardenu. Před několika lety jsem navštívil místo jeho posledního odpočinku. Jeho hrob byl přikryt českou státní vlajkou.

KAREL ŠPINAR

32

ADVENT 04/2005

ZAMYŠLENÍ NAD…

Pomazání — zapomenutá křesťanská zvyklost Je pro nás pomazání prvním, nebo posledním krokem, obracíme-li se na Boha s našimi zdravotními problémy? Když uskutečníme pomazání v jeho původně zamýšleném smyslu a nebudeme s ním počítat jen pro lidi ležící na smrtelném lůžku, můžeme tím prohloubit důvěru svého sboru v Boha. „Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno.“ (Jk 5,14.15) Josef a Jana toužili po dítěti, Jana ale nemohla otěhotnět. Lékaři zjistili nádor, který bylo třeba operativně odstranit. Zásah však nebyl bez rizika a mohl pro ni znamenat i trvalou bezdětnost. Jana chtěla tuto záležitost vložit do Božích rukou. Proto požádala kazatele a výbor sboru o pomazání. V modlitbě prosila Boha, aby jí i jejímu manželovi daroval radost z vlastních dětí. Pomazání se stalo pro všechny zúčastněné velkou zkušeností, která je naplnila důvěrou, vnitřním pokojem a jistotou, že Bůh má vše ve svých rukou a že Janě požehná. Chirurgický zákrok se zdařil. Po dvou letech se Janě a Josefovi narodil chlapeček. To je jen jedna ze zkušeností, které jsem získal při provádění pomazání. Je krásné prožívat radost, když Bůh koná zázraky. Žel, že představa pomazání v mnohých vyvolává rozpaky. Nechápou pomazání správně, snaží se raději obejít bez něho. Když se ptám nemocných členů, jestli už mysleli na pomazání, často zvážní a odpoví: „To je to se mnou až tak zlé?“ Nevím, čím to je, že v našich sborech se o pomazání uvažuje až jako o posledním kroku, když je někdo na smrt nemocný, místo toho, abychom v něm viděli první krok, jak se obrátit se svými zdravotními problémy na Boha. Může to také být jeden z důvodů, proč k zázraku uzdravení dochází v církvích jen tu a tam. V mnoha případech se s pomazáním čeká až na

ADVENT 04/2005

poslední chvíli, a tak s ním neprožíváme skoro žádné zkušenosti. Protože uzdravení prožíváme jen zřídka, váháme také prosit o pomazání, a tak máme k tomuto aktu málo důvěry. Je to jak začarovaný kruh, který nakonec způsobuje, že k pomazání nemáme důvěru. I když se dnes pomazání provádí ve sborech skutečně jen zřídka, existují sbory, které prožily s tímto obřadem jedinečné zkušenosti. Je to tam, kde jsou členové sboru vedeni k tomu, aby se na Boha obraceli už v počátečním stadiu nemoci — dříve, než se všechny ostatní snahy ukážou jako marné. V minulých letech jsem nejen slyšel, ale i sám prožil, že byly uzdraveny i takové nemoci, jako je nádor mozku, žilní otoky, oční nemoci, astma, deprese a jiné fyzické, duševní a duchovní nemoci. Členové jsou zpravidla udiveni, když slyší, že mají být pomazáni i ti, kdo nejsou smrtelně nemocní. Kdy se tedy má pomazání provádět? Podle Jakuba — když „je někdo z vás nemocen“. Nemoc zahrnuje celou naši lidskou existenci. Platí to pro smrtelně nemocné, ale také pro projevy ochrnutí, bolesti páteře, deprese a jiná psychická postižení. Bůh nás vybízí, abychom ho při pomazání prosili o pomoc ve všech zdravotních problémech.

Pozoruhodné příklady: Chronický kašel E. G. Whiteové „Řídila jsem se podle pokynu u Jk 5 a poprosila jsem bratry, aby se za mne modlili.“ (Spiritual Gifts, sv. 2, s. 97) Nemocný Henry White Malý chlapec byl velmi nemocný a zápasil se smrtí. James White ho pomazal, modlil se za něj a vložil na něj ruce ve jménu Pána. (2 SG, s. 105, 106) Dítě Leonarda Hastingse Toto dítě ve věku osmi týdnů neustále křičelo. Bratr a sestra Whiteovi ho pomazali, modlili se — a dítě se zklidnilo. (2 SG, str. 110, 111)

33

ZAMYŠLENÍ NAD… Ve sborech, kde se pomazání provádí, je do této služby zapojen kazatel i výbor sboru. Je zde vidět moc Ducha svatého během modliteb — často provázených slzami — za ty, kdo jsou pomazáni; ti přitom často pocítí vnitřní pokoj. I když třeba nebyli fyzicky uzdraveni, dosvědčovali, že jejich vnitřní vztah ke Kristu vzrostl. Proč tedy tak málo nemocných prosí o pomazání? Může to být z neznalosti průběhu pomazání a z nesprávných představ. Nedávno mne navštívil jeden člen z místa, kde jsem dřív pracoval, a mluvil o svých silných bolestech v zádech. Povzbudil jsem ho, aby se obrátil na svého kazatele a požádal o pomazání. Když to udělal, jeho kazatel mu s úsměvem odpověděl, že se mu ještě zdaleka nedaří tak zle, aby musel být pomazán. Někdy prosbě o pomazání brání i pýcha. Mnozí si připadají trapně poprosit zodpovědné členy sboru o pomoc v nemoci. Možná, že nemoc chápou jako znamení své slabosti nebo se raději chtějí s nemocí vypořádat sami. Jiní se zase domnívají, že dnes už pomazání nemá takový význam jako před sto lety. Poukazují na to, že dnes máme v případě nemoci dobrou lékařskou péči, takže se nemusíme obracet k těmto starým zvykům. Mají za to, že Bůh nám dal cenné zdravotní poselství, takže je správnější se ho držet. Žel, že mnozí natolik vkládají svou důvěru do zdravotnických zařízení, že ztrácejí pocit závislosti na Bohu. Někteří členové církve se mě ptají: „Proč bych se měl nechávat pomazat? Pokud Bůh chce, abych se uzdravil, pak může odpovědět na modlitby moje i ostatních. Nevěřím, že Bůh, aby mohl vyslyšet mé modlitby o uzdravení, ode mne očekává, že budu svolávat členy výboru sboru, a tím je připravovat o čas. Bůh přece není tak vybíravý!“ Často říkám, že na to nemohu odpovědět, ale že v Bibli je zpráva, která mi pomáhá pochopit, proč je pomazání klíčem k uzdravení. V Nu 21,4-9 čteme, jak Izraelity na poušti štípali jedovatí hadi. Mnoho jich zemřelo. Bůh pak přikázal Mojžíšovi: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“ (v. 8. 9) Tento příběh nemá z racionálního hlediska žádný smysl. Had na žerdi nemůže nikoho uzdravit z uštknutí hadem. Stejně tak nemůže

34

nikoho uzdravit ani pomazání. Tento akt sám v sobě nemá žádnou sílu. V obou případech je však klíčem důvěra v Boha. Když to Bůh přikázal, proč bychom o tom měli pochybovat? To, že nedostáváme požehnání Bohem nabízená, je důsledkem nedostatku důvěry v Boha. Dnes nám nedostatek důvěry v Boha brání podrobit se aktu nabízenému v Božím slově a prožít úlevu v naší nemoci. Dobré myšlenky k tomuto tématu najdeme v kapitole Modlitba za nemocné v knize Cesta ke zdraví od E. G. Whiteové.

Rady pro lidi, kteří žádají o pomazání Je třeba, aby nemocný člověk zval výbor sboru k sobě? Ten, kdo chce prosit Pána o uzdravení, by členy výboru svolat měl. Mnozí si myslí, že o pomazání se má požádat až při smrtelné nemoci, když už byly vyčerpány všechny ostatní možnosti. Ovšem Bible říká: „Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně.“ (Jk 5,14) Pro sbor je požehnáním, když výbor koná tuto službu pro ty, kteří mají vážnější problém. Samozřejmě, není důvod k pomazání při jakékoli lehké nemoci. „Proč jsou lidé tak málo ochotni důvěřovat tomu, který stvořil lidi a může dotykem, slovem či pohledem uzdravit každou nemoc? … Pán nám dal slovy apoštola Jakuba jednoznačné pokyny, co máme činit v nemoci.“ (E. G. Whiteová, Counsels on Health, s. 457) I ten, kdo je podroben lékařské péči, se má předně obracet na Pána. Koho je třeba zavolat? Mnozí lidé mají pocit, že kdyby požádali o pomazání, okrádali by kazatele a členy výboru o čas. Ale kazatel a členové výboru by nikdy pomazání nemocných neměli považovat za obtěžování. Jejich úkolem je lidem pomáhat. Starají se o lidi a chtějí, aby jim bylo dobře. I pro ně samotné se taková služba stane požehnáním. Kdo je při pomazání přítomen? Kazatel, členové výboru, manželský partner. Nemocný může požádat, aby byli přítomni jeho blízcí přátelé a modlili se za něj. Je možné pozvat také někoho z těch, kteří už byli pomazáni.

ADVENT 04/2005

ZAMYŠLENÍ NAD… Kde se pomazání provádí? Zpravidla ve sboru nebo v bytě nemocného člověka. Ve zvláštních případech je to možné i v nemocnici. Co dělat, když si člověk svou nemoc způsobil sám? Většina nemocí má svou příčinu v našem životním stylu a v našich zvyklostech. Bůh je ochoten nám odpustit, když mu vyznáme hříchy, které naše problémy způsobily. Žalm 107 líčí působení Boží milosti. Říká se v něm, že hříšníci pro své přestoupení trpí a onemocní až na smrt. Ala pak je k tomu ve verších 19 a 20 dodáno: „A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: seslal slovo své a uzdravil je, vytáhl je z jámy.“ Může se nemoc znovu vrátit poté, co byl člověk uzdraven? Pokud nemoc způsobily špatné životní návyky a člověk se k nim znovu vrátí, pak se často vrátí i nemoc. Když člověk zůstává v úzkém společenství se svým Pánem, řídí se v životě jeho vedením, pak i jeho uzdravení bude spíše trvalé. A co když k uzdravení nedojde? Především je třeba nemocnému ukázat na to, že udělal to, co radí Boží slovo — požádal o pomazání. Bůh někdy dává uzdravení postupně. Někteří byli zbaveni bolestí. Jiným pomohla lékařská péče. Další se museli podrobit operaci. Ale někteří na této zemi nebyli uzdraveni. Uzdraveni budou až při novém stvoření. Členové výboru by nikdy neměli zpochybňovat upřímnost nemocného, když k uzdravení nedojde. Když děláme, co Bůh přikázal, dotyčný prožije požehnání v každém případě. Je třeba podrobně zveřejňovat povahu nemoci? Nemocný nemusí podrobně vysvětlovat, proč chce být pomazán. Kazatel i členové sboru by měli v každém případě respektovat jeho soukromí. Aby se však mohli za něj modlit, musí rámcově vědět, jaký má problém a jaké jsou jeho hlavní potíže. Jak pomazání probíhá? Nejdřív kazatel vysvětlí, co pomazání nemocných znamená. Dále je třeba dát nemocnému příležitost, aby řekl, proč žádá o pomazání. Pak ti, kdo se k pomazání sešli, pokleknou okolo něho. Nemocný by měl mít možnost (pokud to jeho

ADVENT 04/2005

zdravotní stav dovoluje) sám prosit o své uzdravení jako první. Pak každý z přítomných členů poprosí o uzdravení. Poslední se pomodlí kazatel a potře čelo nemocného olejem. Pokud je to možné, ukončí se obřad zpěvem jedné nebo dvou písní. Proč kazatel pomazává olivovým olejem? V biblických dobách byl olej symbolem Ducha svatého. Má být nemocný pomazán až tehdy, když nemoc plně propukne a nemocný ulehne? Vůbec ne! Pomazáni byli lidé trpící depresemi, sužovaní špatnými zvyky, psychicky postižení i ti, kteří se cítili zvlášť znepokojováni satanem. Jak se má člověk na pomazání připravovat? O tom hovoří Ž 66,18: „Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě panovník nevyslyšel.“ Každý vědomý hřích by měl být vyznán. Prosme Boha, aby nám pomohl hřích překonat. Bůh nám nemůže žehnat, když zůstáváme ve svých hříších. „Pokud někdo, kdo chce být uzdraven, ublížil svému bližnímu, má se nejprve s dotyčným člověkem opět usmířit. Kdo pomlouval, kdo rozséval neshodu v rodině, sousedství nebo mezi sourozenci ve víře, kdo způsobil odcizení nebo nesprávným jednáním ovlivňoval druhé k hříchu, ať to vyzná Bohu i těm, kterým uškodil… Jestliže byly nepravosti napraveny, smíme s radostí a důvěrou předkládat potřeby nemocného tak, jak to Boží Duch vnukne.“ (E. G. Whiteová, Cesta ke zdraví a životní harmonii, s. 148) Když člověk cítí, že nevítězí v problémech svého hříchu, může se to také stát náplní modliteb při pomazání. Ježíš má moc uzdravit ze všech problémů. Důvěřujme jemu i jeho milosti. Je-li víra slabá, bude pomazáním posilněna. Bůh chce, aby se nám vedlo dobře, lépe, než si dokážeme přát a představit. Spolu se zkoumáním srdce a vyznáním hříchu by nemocný měl přemýšlet o slovech v Jk 5,13-16 a Ž 107,17-20. Měl by si také přečíst kapitolu Modlitba za nemocné v knize E. G. Whiteové — Cesta ke zdraví a životní harmonii i slova Ž 66,18 a 41,10. Pokud má nemocný nějaké další otázky, ať se obrátí na výbor sboru nebo na svého kazatele. Ať nepřestává zkoumat své srdce, modlit se a přemýšlet o Božím slově. M O,  E. Š

35

ZAMYŠLENÍ NAD…

Byla hodina zeměpisu. Profesor mluvil se svými studenty o „sedmi divech světa“. Probíral s nimi unikátní stavby, které člověk dokázal po celém světě vytvořit. Připomněl i nějaký mimořádný přírodní útvar. Ke konci hodiny požádal studenty, aby napsali, co oni považují za „sedm divů světa“. Když studenti práce odevzdali, začali je třídit. Odpovědi byly různé, seznamy se lišily, ale přece se dal nakonec udělat seznam „divů světa“. Začínalo to tím divem, který dostal nejvíc hlasů. Výsledek s odůvodněním vypadal takto: • Egyptské pyramidy. Přečkaly tisíciletí a jsou tu stále. • Tádž Mahal. Perlová mešita, která spolu s městskými stavbami představuje vrchol mughalské architektury. Mughalové vládli v Indii v letech 1526 –1858. • Grand Canyon. Velký kaňon v USA. Je dlouhý 350 km a je vyhlášen za součást světového přírodního bohatství. • Panamský průplav – spojuje Atlantský a Tichý oceán. Je dlouhý 81 km. Proplutí trvá 7 – 8 hodin. Pro obchodní loďstvo byl otevřen r. 1920. • Visuté zahrady v Babylonu. Nechala je postavit královna Semiramis. Ve starověku byly počítané k sedmi divům světa. • Bazilika sv. Petra v Římě. Velechrám s nástěnným malbami, reliéfy a plastikami. • Čínská zeď. Obranná hradba až 11 m vysoká a 4 800 km dlouhá. Při odevzdávání prací si profesor všiml, že jedna studentka svůj papír neodevzdala. Byla to taková tichá dívenka. Ptá se jí: „Copak je s tebou? Nejde ti to, máš nějaké problémy?“ „Ano, trošku mám,“ odpověděla. „Je toho tak moc, že se neumím rozhodnout, čemu dát přednost.“ Profesor řekl: „Tak nám přečti, co máš, a možná ti pomůžeme.“ Studentka zaváhala, ale potom začala číst: „Myslím, že ‚sedm divů světa‘ je: • Schopnost vnímat dotyk. Je to krásný pocit, když ucítíme spojení s někým druhým.

36

foto: Dan Hrdinka

Ze školních lavic

• Vnímat chuť. To je přece předpoklad k dobrému zažívání a radosti z jídla. • Vidět. O kolik krásy kolem nás je připraven nevidomý, který má kolem sebe jen tmu a je odkázán na pomoc druhých. A nám je to dopřáno. My vidíme. • Slyšet. To je další schopnost našeho těla, která obohacuje náš život. Rozeznávat hlasy, krásu hudby, zpěv ptactva. To se nedá ničím nahradit. • Cítit. Kdo by se neradoval z vůně růží, konvalinek nebo dalších květin? Ocení to jen ten, kdo už cítit přestal. Čich nás také chrání před nebezpečnými plyny – často zabrání nejhoršímu. • Smát se. Radovat se a veselit se posiluje naše zdraví. „Veselá mysl – půl zdraví,“ říká lidová moudrost. Smích patří k našemu životnímu štěstí a dělá šťastnými i druhé. • Milovat. K tomu snad ani není třeba zdůvodnění. Každý cítíme, že bez lásky by nakonec život na zemi nebyl možný. Šťastný je každý, kdo miluje a je milován. Překvapení studenti ve třídě ani nehlesli. Všichni se zamysleli. Měli se nad čím zamyslet. Profesor jen pokyvoval hlavou. Jak snadno dokážeme oslavovat „divy“ vytvořené lidskou rukou, a přitom nevnímáme takřka „zázraky“, které máme od svého Stvořitele. Snad je to proto, že dary, které máme od Boha, považujeme za příliš obyčejné a samozřejmé... K Š

ADVENT 04/2005

OZNÁMENÍ

Tešíme sa z krásneho jubilea Pamätajte na jeho divy, ktoré učinil, na jeho zázraky a na súdy jeho úst. (Žalm 105,5) Záver modlitebného týždňa kresťanského domova bol 19. 2. 2005 v zbore Bratislava 1 obohatený vzácnym jubileom. Manželia Ján a Hedviga Kabovci si z Božej milosti mohli pripomenúť vzácne chvíle, keď presne pred 60-timi rokmi, 19. februára 1945, v neľahkých vojnových časoch uzavreli manželstvo.

Sme vďační Bohu za ich príklad vernej lásky. Milé bolo ich vyznanie o tom, aké mali túžby a predstavy o svojom životnom partnerovi. Akého chlapca si priala sestra Kabová za manžela? V prvom rade, aby bol veriaci, potom čistotný, aby bol čestný a svedomitý, smelý a odvážny a aby mal prácu. Brat Kaba povedal svojej mamke, že za nevestu chce sirotu. Od mladosti mal lásku k slabším, chorým a ľuďom odkázaným na pomoc. Práca kazateľa bola v minulosti pre mladých manželov a ich tri deti náročnou skúškou viery. V knihe Príbeh môjho života brat vyznal ich skúsenosti s Božím vedením počas dlhých desaťročí. Vedený krédom „Nič krajšie nie je nad dielo Kristovo, on život zmení, dá silu nanovo“ sa manželia podporovali v nesení bremien. Brata Kabu väčšina z nás pozná ako nadšeného kazateľa, veľkého modlitebníka a človeka s nevyčerpateľnou energiou. V posledných mesiacoch ho však neposlúcha srdiečko, a preto bol niekoľkokrát hospitalizovaný. O to silnejšie prežíva Božie

ADVENT 04/2005

priznanie sa a prežité jubileum vníma ako Bohom udelenú milosť. Do redakcie nám napísal: „Chcem touto cestou poďakovať veľkému Bohu a osláviť a najväčšieho Lekára Pána Ježiša za záchranu života. Ďakujem aj všetkým pracovníkom v nemocnici, mojej rodine i všetkým bratom a sestrám za ich modlitby, súcit, návštevy, listy a telefonáty. Denne som zo srdca Pánu Bohu vďačný, že spolu s knižnou evanjelizáciou som mohol v diele záchrany ľudí pre večnosť, ktoré pokladám za najkrajšie na svete, pôsobiť 67 rokov života. Veľmi vďačný som i za moju manželku, ktorá mi bola po celý život veľkou oporou. Ďakujem Bohu za všetko pekné, čo sme s Ním prežili, i za skúšky, ktorými nás previedol ako rodinu i ako spoločenstvo veriacich ľudí.“ S vďačnosťou Bohu za ich lásku, príklad a prácu sa pripájajme k blahoželaniu aj my. Prajeme manželom Kabovcom veľa Božieho požehnania, splnenie ich najkrajších túžob, prosieb a modlitieb. Slová 23. žalmu nech sú ich skúsenosťou, aby pri slávnom príchode Ježiša Krista mohli bývať večne v Božích príbytkoch. S  V , ,     A-O

Tulák po hve˘ zdách Pavel Kantor Dovolujeme si představit nové autorské album folkového zpěváka Pavla Kantora „Tulák po hvězdách“. Na albu najdete 12 písní jako např. „Tulák“, „Jesť na něbě gorod“, „Abych nebyl jako“ a další oblíbené. Bližší informace najdete na http://tulak.awrstudio.cz. Cena CD je 250 Kč. Objednávky na tel.: 558 333 831 nebo e–mailu: [email protected].

AWR studio oznamuje, že po krátké technické přestávce je opět možno objednávat CD Ludo Vladára „On žije v srdci mém“.

37

INZERCE

Zbor Zvolen vám ponúka ubytovacie kapacity počas vášho pobytu v okolí Zvolena. Možnosť ubytovania: Modlitebňa CASD Sokolská 10, 960 01 Zvolen Izby: 1 trojlôžková a 1 dvojlôžková, k dispozícii kuchyňa s výbavou, WC, sprcha , záhrada s ohniskom Cena: 80 Sk/lôžko/noc — letná sezóna (apríl – september) 100 Sk/lôžko/noc — zimná sezóna (október – marec) Možnosti rekreácie: Turistika, termálne kúpaliská Kúpele Kováčová, Kúpele Sliač, historické pamiatky mesta Zvolen a Banská Bystrica Lyžovanie: Donovaly — jedno z najznámejších lyžiarskych centier v strednej Európe vzdialené len cca 40 km; Kráľová — lyžiarske stredisko priamo vo Zvolene; Vysoké Tatry — navštívte slovenské veľhory Objednávky a informácie : Pavel Riečan Kremnická 7, 960 01 Zvolen tel. č.: +421 45 5326525; +421 905 933368 e–mail: [email protected] web: http://zvolen.casd.sk

Ubytování v Karlových Varech! Využijte výhodnou nabídku ubytování v Karlových Varech do konce dubna!!! Pokoje na hotelové úrovni s vlastním sociálním zařízením. Společná, plně vybavená kuchyňka. Televize + satelit. 1. noc — 250 Kč/osoba 2. noc a další — 200 Kč/osoba/noc Přistýlka: 1. noc — 150 Kč/osoba 2. noc a další — 100 Kč/osoba/noc Informace a rezervace: Iva Stašová Plzeňská 49 360 01 Karlovy Vary tel.: 605 181 659 e–mail: [email protected] www.ubytovanikv.zde.cz

38

Rekondiční a výukové pobyty zdravého životního stylu NEWSTART Pohodlné ubytování (v jedno–, dvou–, tří– a čtyřlůžkových pokojích), výborná vegetariánská strava, masáže, rehabilitační cvičení na páteř, škola vaření, vodoléčba, přednášky z oblasti zdravé výživy a životního stylu, vyšetření lékařem na začátku a na konci pobytu (plus konzultace), možnost sportovního vyžití, program pro děti, společné zpívání, společné procházky, duchovní rozměr a příjemná atmosféra. Hotel Maxov, Jizerské hory Termín: 3. – 10. 4. 2005, 10. – 17. 7. 2005, 17. – 24. 7. 2005 (možnost spojit do dvou týdnů), 9. –16. října 2005 Cena týdenního pobytu: 3950 Kč (pro děti výrazné slevy, děti do 3 let zdarma) Hotel Javor, Řeka, Beskydy Termín: 15. – 22. května 2005 Cena týdenního pobytu: 3550 Kč (pro děti výrazné slevy, děti do tří let zdarma)

Dům SJ, Gruň, Beskydy Termín: 28. srpna – 4. září 2005 Cena týdenního pobytu: od 3250 Kč (pro děti výrazné slevy, děti do tří let zdarma)

Pozvěte své přátele a známé! Informace a přihlášky: Robert Žižka, Společnost Prameny zdraví, Nenačovice 87, 266 01 Beroun l, tel.: 311 712 464, fax: 311 712 465, e–mail: [email protected], www.magazinzdravi.cz (Magazín „K pramenům zdraví“) bezplatné informace: linka 800 105 555 Nabídka sborové dovolené ve stylu NEWSTART, cena podle dohody — v závislosti na požadovaných službách a místě konání akce.

ADVENT 04/2005

Podmínky inzerce: Cena inzerátu je 0,50 Kč (SK) za znak nebo 15 Kč (SK) za cm2. Platba probíhá na základě fakturace. Vyčkejte prosím, až vám bude faktura zaslána, neposílejte platby předem. Obálku s odpovědí na inzerát podaný pod značkou je nutné označit v levém spodním rohu obálky číslem inzerátu. Odpovědi na inzeráty označené ČR vyřizuje Advent–Orion Praha, odpovědi na inzeráty označené SR nebo SK vyřizuje Advent–Orion Vrútky. Redakce si vyhrazuje právo rozhodnout o vydání inzerátu.

V hezkém prostředí Slezských Beskyd nabízíme celoročně možnost ubytování pro rodiny, ale i menší skupiny. Cena od 50 Kč/den a noc/osobu. Bližší informace na telefonních číslech: 546 437 333; 737 432 057. ČR 050401 Je mi 59 let a hledám touto cestu sympatického věřícího přítele do 70ti let. Zn.: Víra, láska, naděje ČR 050402 Muž, 25 let, štíhlý, hledá adventistku pro společný život s Bohem. Ozveš se? Mobil: 606 203 570. ČR 050403 Hledám věřící dívku pro vážný vztah. Jsem svobodný, 34/174, zájmy: hudba, příroda, sport, studium Bible. ČR 050404

Ak si adventista medzi 25 – 35, si známy svojim zmyslom pre humor a máš rád prírodu a ľudí, prosím, ozvi sa mi. Zn.: Verím SR 050405 Využijte jedinečnou příležitost ke čtrnáctidenní okružní cestě Jihoafrickou republikou za mimořádně příznivých finančních podmínek. Česky hovořící profesionální průvodce. Speciální nabídka pro členy CASD, jejich rodinné příslušníky a blízké přátele. 1. termín: 24. 5. – 5. 6. 2005 2. termín: 11. 10. – 23. 10. 2005 Detailní nezávazné informace pošleme obratem. Korespondenci a přihlášky vyřizuje David Váhala: [email protected]

AWR studio Praha hledá

vhodného kandidáta na pozici redaktor(ka) — moderátor(ka) rozhlasových a televizních pořadů. Požadavky: člen církve, tvůrčí osobnost, výborné vyjadřovací a prezentační schopnosti, minimálně středoškolské vzdělání, dobrá psaná i mluvená znalost AJ, schopnost práce s PC (Word, Excel, Internet), praxe v médiích výhodou, duchovní předpoklady. Své životopisy zasílejte e–mailem na [email protected] nebo na adresu AWR studia: Peroutkova 57, 150 00 Praha 5. Tel.: 251 562 435. Kontaktní osoba Bedřich Jetelina.

Advent, časopis Církve adventistů s. d. v ČR a SR, číslo 04/2005 10x ročně vydává nakladatelství Advent–Orion, s.r.o. Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, http://www.adventorion.cz Registrační číslo MK E ČR 6982, ISSN 1210–3365 Vychází: 26. 3. 2005 Objednávky v ČR: Roztocká 5, 160 00 Praha 6 Tel.: 233 320 767; 603 553 628, e–mail: [email protected] Objednávky v SR: Šafárikova 9, 038 61 Vrútky Tel./fax: (043) 428 26 70, e–mail: [email protected]

ŘECKO — TORONI — AUTOBUSEM! Sborová dovolená 2005 — 10 nocí/13 dní. Ještě stále několik volných míst k dispozici: 3. – 15. 7. — cca 6–8 míst, 4. –16. 9. — cca 10–15 míst. Nástupní místa: Hradec Králové, Havířov, Frýdek-Místek, Brno (další nást. místa po dohodě dle počtu osob). Info: Simona Mikušová, tel.: 596 811 209, mobil 608 445 228. V malebném prostředí Beskyd, na Ježonkách, prodáme chatu — dle dohody. Tel.: 558 671 812 — nejlépe večer. Chcete si odpočinout a načerpat nových tělesných, duševních i duchovních sil? Pojeďte s námi na zdravotně cvičební pobyt u moře do Itálie od 9. do 18. září 2005. Pozvat můžete i svoje přátele. Pořádá Ivana Hlouchová, e–mail: [email protected], mobil: 603 827 044, tel.: 235 520 431. Dovolená na ostrově RAB v Chorvatsku — v apartmánech u pana B. Pičuljana, Bankok 314. 13 –15 EUR na osobu a den. Domluva v českém jazyce. Tel.: 0038 551 725 737. Tip na dovolenku V centre Vysokých Tatier ponúkame celoročné ubytovanie s kapacitou 25 postelí. Výbava: kuchyňa, tep. voda, sprcha a i. Cena od 100 Sk na noc a deň. Info: O. Csapová Možiarska 14 060 01 Kežmarok tel. 052/4525957 www.kezmarok.sk

Tip na dovolenou V pěkném prostředí Jizerských hor nabízíme ubytování. Celková kapacita je 40 lůžek, cena od 100 Kč na noc a den. Informace: Jan Mužíček, 468 45 Velké Hamry II/489, tel.: 483 387 198; 775 332 632; 775 232 632

www.volny.cz/staraskola.zbytky/

Odpovědný redaktor: Dan Hrdinka České příspěvky můžete zasílat na e–mail: [email protected] Redaktor: Miroslav Danihel. Slovenské príspevky a inzeráty môžete posielať na e–mail: [email protected] Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo dodané příspěvky krátit. Fotografie na obálce: Dan Hrdinka Vytiskla tiskárna Alfaprint — SR. Technická redakce: Filip Podsedník — Grapf