1
E-LOGOS ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/2003 ISSN 1211-0442 ----------------------------------------------------------Ekonomická analýza náboženství a církve Teorie preferencí Garyho S. Beckera v kontextu díla Ericha Fromma Tomáš Kliegr Náboženství a vztah k víře jsou jednou z otázek, kterým čelí značná část dospívajících západních adolescentů. Je to dost možná nejdůležitější postoj, který v tomto věku lze zaujmout. Současně je to i výzva a zodpovědnost. Nikdy v minulosti jsme nestáli před možností svobodné volby konfese (zahrňme do této skupiny i možnost stát „mimo“ – agnosticismus , či atheismus) . Společnost si nicméně zaujmutí nějakého stanoviska k víře na jedinci vynucuje, volba je sice svobodná, avšak i povinná. Na jednu stranu je vystaven decentnímu, avšak soustavnému evangelizačnímu tlaku hrstky1 svých křesťansky2 založených současníků, na stranu druhou odporu k čemukoliv vědecky neprověřenému, zpochybněnému, neexaktnímu. Důvodů, proč věřit v boha, zřejmě ubylo. Funkci objasňování neznámého převzala věda, kulturní poslání náboženství je upadající, sborový zpěv nahradily diskotéky. Církev ztratila podporu vládnoucí garnitury a mocenských podnikatelských vrstev, přestala pro ně totiž být zajímavým partnerem. Manipulaci obyvatelstva tzv. brainwashing zastávají lépe masové komunikační prostředky. Přesto se najdou důvody, proč mladí lidé uvěří v Boha, přestože prošli unifikovaným, světsky orientovaným vzdělávacím systémem a výchovou ateistických rodičů3. Někteří se nechají pokřtít a vstoupí do církve. Právě příčiny toho jevu podrobíme zkoumání. Na pomoc si přivoláme dvě významné vědecké autority z prolínajících se disciplín- psychologie a ekonomie. Pokusíme se v jejich dílech dotýkajících se našeho tématu nalézt odpověď na otázku úlohy náboženství a církve ve společnosti a jejich významu pro rozvoj individua. Gary S. Becker v knize Teorie preferencí nastoluje tezi, že za jakýmkoliv lidským jednáním je nutno vidět jednotlivce maximalizujícího svůj užitek. Užitkové funkce individuí jsou v zásadě stejné, každý má však jiné preference. Ty jsou výsledkem toků a zásob různých forem lidského kapitálu. Minulá spotřeba je přitom považována za klíčový faktor. Rozmanitost preferencí jednotlivců není překážkou k aplikaci jednotné teorie. Platnost ekonomického myšlení tak expanduje do dalších oblastí lidského života. Beckerova teorie má v případě své validity silný interdisciplinární dopad, může vhodně doplnit jiné vědní disciplíny, například sociologii. Určitou překážkou pro akceptaci této teorie je to, že Becker ve své knize nedává prostor pro lidskou individualitu – „člověčenství“, tj. redukuje člověka na naprogramovaný stroj, jenž jedná podle deterministického modelu lidského chování. Jádrem tohoto modelu je, jak již bylo zmíněno, soubor užitkových funkcí, jež jsou reprezentovány matematickými formulemi4. Becker opomíjí svobodnou vůli a možný transcendentální charakter lidské existence. (Lawson) Současně ani neřeší otázku dobra a zla. Sumarizovaně vyjádřeno: “Co maximalizuje užitek, je dobré.“ Beckerovu teorii tedy lze do jisté míry označit za deterministickou s rysy subjektivismu. Erich Fromm byl významným psychoanalytikem, který navázal na práci Sigmunda Freuda. Velmi silný vliv na něj měl též Karl Marx. Frommovo dílo Umění milovat snad alespoň tématicky vychází z práce antického básníka Publia Ovidia Noso. Ovidius se však zaměřil pouze na praktické rady pro vztah muže a ženy. V kontrastu s tímto přístupem je Frommova kniha spíše koncepční. Zaujímá postoj k různým druhům lásky, hledá jejich společného jmenovatele i odlišnosti. V závěru práce navrhuje náboženství jako odpověď na svíravý pocit odloučenosti, jehož důsledkem je potřeba kontaktu s ostatními lidmi i bohem.
1
V Česku, např. v USA je situace odlišná Křesťanství není zmíněno samoúčelně, autor této statě nemá osobní zkušenost s jinými náboženstvími, a proto se jeho úvahy budou omezovat pouze na tuto tradiční evropskou a americkou víru. Předpokládám, že jak Becker, tak i Fromm obvykle termínem „náboženství“ měli na mysli ve většině případů „křesťanství“. 3 Například Česko je zemí s rekordně nízkým počtem věřících v Evropském měřítku. To lze částečně přičíst na vrub komunistické minulosti. Při sčítání lidu bylo v roce 2001 zjištěno, že 58% obyvatel ČR jsou ateisté. 4 Výstižně (Lawson str. 27) o Beckerovi : „Univerzální racionalita eliminuje jakýkoliv náznak „svobodné vůle“, a neměnící se preference eliminují individuální rozdíly.“ (Překlad autor) 2
2 Výchozí srovnání Fromm se na základě svých praktických zkušeností, které nasbíral jako psychoanalytik, pouští do hlubší analýzy příčin lidského chování, zatímco Becker popisuje jeho projevy a hledá mezi nimi kauzalitu. Vezmeme-li v potaz leitmotiv Teorie preferencí, nikterak nás nepřekvapí, že víra, náboženství, církev a láska jsou dle Beckera instituce účelové. Tyto racionální produkty optimalizace užitku lze i formálně matematicky vystihnout. Jinými slovy je jedno, čím jedinec naplní svůj život, vždy využívá svůj nahromaděný společenský i osobní kapitál tak, aby maximalizoval užitek. To staví na stejnou úroveň Krista a heroin, askezi i hédonistickou morálku. Fromm tento subjektivistický přístup k problematice anticipuje, a v zásadě se staví proti němu5. Pro Fromma je patrně jedinou správnou cestou antický ideál harmonie kalokaghatia. Poukazuje na potřebu odříkání, cvičení pevné vůle a meditací. Fromm vidí v člověku neodbytnou potřebu pevného bodu v životě. Trvale platný smysl bytí je nejlepší zbraní proti neklidu povstávajícímu v okamžiku kolapsu materiálních hodnot a společenských vztahů, neboť tyto světské „jistoty“ poskytují jen pomíjivou oporu. Hypotéza a metoda V dalším textu bude porovnán přístup obou vědců k náboženství a církvi a jejich 1) duchovní, 2) psychologické a 3) indoktrinační roli. Hypotézou, kterou se tato stať pokusí dokázat, je nevhodnost a neplatnost aplikace teorie preferencí na otázku náboženství, tak jak je to provedeno v Beckerově knize. Cílem není útok proti teorii preferencí samé, ta je naopak spolu s prací Ericha Fromma brána jako východisko ke kritice. Frommova kniha je v tomto textu do určité míry ideovou základnou . Hypotéza sama je však dokázána pomocí standardních metod, statistikami a průzkumy veřejného mínění, prácemi renomovaných autorů, ale i hledáním imanentního rozporu. To přineslo, jak se čtenář může v následujícím textu přesvědčit, své ovoce. Tato práce má být tributem fascinující Beckerovy teorie. Pokusíme se ji aplikovat s jinými vstupními daty, neboť právě s originálními údaji povedeme polemiku. Nejdříve však uvedeme nutná východiska. Okolnosti vzniku křesťanství Malá skupinka apoštolů se vydává na misijní cesty. Předmětem jejich evangelizační snahy je celé společenské spektrum, avšak zvláštní pozornost je věnována nižší třídě. Tu si snaží získat pomocí slibu života věčného, slibu opaku strastí, jimž jsou nuzní na tomto světe vystaveni6. Jejich učení nabývá na popularitě. Rozšiřující se konkurenční náboženství se nelíbí mocným vrstvám majícím užitek ze stávajícího uspořádání. Farizeové i vládní kruhy iniciují vlnu represí, která má rodící se herezi zadusit. V důsledku nedokonalé informovanosti zatím nerozpoznali jeho potenciál pro rozšiřování norem chránících jejich zájmy. Racionálně se snaží si ochránit investici do stávajících náboženských struktur, z nichž plyne užitek v podobě propagace jim prospěšných norem. Podmínky, kterým čelí Kristovi následovníci během prvních dvou století našeho letopočtu, jsou nelehké. Jejich životy jsou v ohrožení, nemohou však pozvednout ruku k obraně. Zmítáni bezmocností, když po úderu do jedné tváře nastavují tvář druhou, zůstávají na trnité cestě spasení. Co však za svoji oběť, která byla nezřídka ta nejvyšší, mají získat? Věří sice v příchod krále; ale mučednická Ježíšova smrt hovoří jasnou řečí o jaké království jde. Motivaci mají, eufemisticky řečeno, vědecky neověřitelnou. Na rozdíl od různých revolucionářů bojujících proti útisku, které v případě vítězství čeká (nebo v to alespoň doufají) odměna ještě na tomto světě, první křesťané nemají žádnou takovou světskou vyhlídku. Do značné míry jim chybí psychologicky významné dílčí cíle utvrzující víru. Světlem na konci tunelu bytí je jim podle Bible život věčný, motivací pak láska k Bohu, prostředkem sebeobětování, velkorysost, dodržování Božího slova. Právě ústně přenášené zprávy o dobrých skutcích a neobyčejném charakteru prvních křesťanů měly, na čemž se historikové široce shodují, lví podíl na úspěchu ranné evangelizace. (Strobel) Ekonomická analýza vzniku a diseminace křesťanství Vyhodnoťme situaci těsně po roce 0 pomocí mikroekonomického aparátu. Dostáváme modelový případ, kdy zvýšení ceny statku má dopad na jeho spotřebu. Čili represe měly mít značný negativní účinek na poptávku po (a investice do) křesťanství prakticky ihned od jeho zrodu. Dosaďme tato data do Beckerova pojetí společenského kapitálu (Becker, str. 28-29, obr. 1.1).7 Použijme jako referenční případ Beckerem diskutovanou spotřebu tenisu8. Za podmínky ceteris paribus mělo nejdříve dojít 5
Výstižně (Fromm str. 68) : „Automaty nemohou milovat, mohou směňovat své osobnostní balíčky a doufat, že nebudou při tomto obchodě ošizeni.“ 6 (Lukáš 6,20-21) "Blaze vám, chudí, neboť vaše jest království Boží“, „…kdo nyní hladovíte budete nasyceni“ 7 Tento model ve zkratce říká, že klesnou-li investice do společenského kapitálu pod určitou úroveň, nastává ve spotřebě statku, jehož se to týká, prudký pokles až do momentu, kdy zásoba klesne na nulu. Obráceně malé
3 v důsledku evangelizačních misí k růstu zásoby společenského kapitálu podporujícího růst křesťanství (nazývejme ho křesťanským kapitálem). Následné represe křesťanství zdražily, což mělo mít záporný vliv na jeho spotřebu. Zvážíme-li dobu, po kterou bylo vystaveno téměř nekompenzovaným destabilizujícím vlivům, tak se jeho zánik (pokles zásoby křesťanského kapitálu na 0 v důsledku poklesu investic) retrospektivně jeví jako pravděpodobný. To že k němu nedošlo, je důvodem pro přezkoumání platnosti podmínky ceteris paribus. Je nabíledni, že právě těch několik klíčových generací nesoucích na svých bedrech utváření křesťanské tradice skrývá odpověď na tuto výzvu. Byla to totiž statečnost a vytrvalost prvních nositelů kříže, která vystavěla solidní základy pro jejich nástupce. Jak však vysvětlit toto chování? Mělo křesťanství to štěstí, že jeho zrod byl v časové i prostorové shodě s pokolením morálních autorit a hrdinů, v nichž jejich neobyčejné vlastnosti latentně vyčkávaly na probuzení spasitelem? To jistě ne. Explanací tohoto neobyčejného chování je, dle mého názoru a navzdory některým indikacím v předchozím textu, obyčejná racionální a konzistentní maximalizace užitku obyčejných lidí. Užitek z čeho může být tak silný, že za něj stojí obětovat život? Osobně se kloním k závěru podaném Strobelem v knize Kauza Kristus, tj. že příčinou byla hluboká láska k Bohu vzrůstající ze silné osobní zkušenosti nebo zkušenosti zprostředkované avšak nezpochybnitelné. Podobně jako dnes naprostá většina Čechů ví z dnešních sdělovacích prostředků o upálení Jana Palacha i o okolnostech této události, tak i pro několik generací po Kristovi byl jeho odkaz pro ně živý, a to na základě tehdejších sdělovacích prostředků (zejm. ústní tradice). Obdobně jako muž splanuvší láskou k ženě9 je motivován k vysokým výkonům, odvaze i sebeobětování, tak i křesťané uctívající Boha jsou připraveni překonávat mnoho překážek10. Náboženství je motivováno posmrtným životem Nyní se přesuňme o dva tisíce let po časové ose do budoucnosti. Zanecháváme za sebou první období, v nichž byla křesťanská víra bojující o přežití posilována živou vzpomínkou na svého mesiáše. Následovala staletí, kdy tradice a zejména vysoké transakční náklady, které by provázely změnu vyznání jednotlivce, zajišťovaly této víře dominantní postavení. Co však vede „moderního“ člověka do náruče církve, křesťanství11? Podle Beckera je to vidina užitku v budoucnosti: „Náboženství často zvyšuje váhu přičítanou budoucím užitkům, zejména když slibuje přitažlivý posmrtný život.“ (Becker str. 25, kurzíva autor) Bližší analýza toho tvrzení je mj. silným argumentem pro výše formulované tvrzení o původu motivace prvních křesťanů. Neboť „pravý“ křesťan má na zřeteli budoucí nekonečně dlouho trvající blaho z pobytu v ráji. Oproti tomu stojí různě vysoká avšak konečná diskontní míra, jejíž hlavní složka je nepřímo úměrná očekávané zbylé době života jedince. Avšak pozor, z této úvahy nelze vyvozovat závěr, že každý „pravý“ křesťan je ochoten obětovat nekonečné posmrtné slasti jakoukoliv pomíjivou rozkoš zde na zemi. Takový závěr by byl v rozporu se zdravým rozumem i empirickou zkušeností. Domnívám se, že Becker by také na tuto falešnou konstrukci reagoval poukázáním na klesající mezní užitek z další spotřebované časové jednotky v ráji.12 Celkový užitek z věčného života je tedy roven součtu klesající nekonečné řady. Aplikací matematického aparátu je třeba konkrétní řadu vyšetřit, určit zda konverguje (pravděpodobně konvergovat bude) a případně vypočíst její součet a ten diskontovat. Teprve s touto hodnotou lze dále pracovat, tj. porovnávat ji s alternativními světskými užitky. Náboženství jako prostředek internalizace užitečných norem Funkci náboženství jako cestě ke stimulaci podvědomí, cestě, která nemá duchovní, ale naopak ryze světský cíl – vybuzení k většímu výkonu, orientaci na úspěch – je věnováno stále více pozornosti. Tento sílící proud, jenž s sebou nese i transformaci stávajících náboženských tradic a vznik osobních náboženství, nezůstal nepovšimnut ani oběma našimi autory. Beckerovi tato tendence zapadá do jeho mozaiky maximalizace užitku, což kvituje na str. 174: “(altruističtí rodiče) berou děti do kostela, i když sami nejsou věřící, protože považují vystavení vlivu náboženství pro své děti za prospěšné.“ Avšak tento přístup bere na vědomí i Fromm na str. 95: „V náboženském vychýlení ve výši investic směrem nahoru může vést ke značnému zvýšení spotřeby. Příčinou tohoto fenoménu je značná míra komplementarity mezi touhou po spotřebě a množstvím spotřebovávajících jedinců (u některých statků.) Becker jako příklad uvádí hráče tenisu, o věřících to platí, domnívám se, též. 8 Vysvětlení viz Becker. Ve zkratce:s rostoucím počtem hráčů tenisu roste i zájem o tenis u dosud nezúčastněných osob. 9 Která pro něj může být nedosažitelná. 10 Porovnání rozdílů obou druhů citů viz Fromm, str. 51-64 11 Přestože je možné být dobrým křesťanem a nenáležet k žádné církvi, většina lidí dává přednost skupinové adoraci. Vysvětlení analogického fenoménu podává Becker ve své stati Společenský kapitál. 12 Pochopitelně MU je klesající z pozemského pohledu, tj. živý člověk si ho vykresluje jako klesající. O tom, jak je to„ve skutečnosti“ se vedou teologové a filosofové již dlouho spory.
4 oživení nedávných dob se víra v Boha přeměnila v psychologický nástroj lepšího přizpůsobení pro konkurenční boj.“ A kontruje uvedením dle něj pravého důvodu existence náboženství, a to splynutí s Bohem v „lásce, spravedlnosti a pravdě.“ Náboženství jako prostředek internalizace škodlivých norem Tato funkce Beckerem přisuzovaná náboženství obnažuje vakuum, které má každý člověk ve svém nitru. Víra v Krista, naděje chudých a trpících, je explicitně degradována na utilitářský nástroj zabezpečování společenského řádu. Vyvřelé vakuum má člověka v jeho poslední hodince pohltit. Bohužel Becker tedy nepřičítá náboženství jen uvedenou funkci ideovou a motivační. Ve své zdaleka nejrozsáhlejší stati věnované náboženství v knize (Becker) v eseji Normy a utváření preferencí (str. 297-302) přisuzuje náboženství a církvi poněkud jinou, diametrálně odlišnou roli, a to vytváření etických přesvědčení a dalších norem, které jsou ku prospěchu vyšší třídy; nižší i střední třídy participací v církvi dle něj ztrácejí: „Lidé [nižší vrstvy] se nebudou účastnit života církví, v nichž si osvojí normy, které by snižovaly jejich užitek, aniž by získali náhradou dostatečné odškodnění [od vyšších vrstev].“ Becker toto své tvrzení dále ještě radikalizuje, když tvrdí, že účastí na obřadech a modlením se v církvích se snižuje užitek lidí. Normy hlásané církví označuje jako „škodlivé“ (str. 299) pro nižší třídu, méně škodlivé pro střední třídu (str. 300) a výhodné pro vyšší třídu. Becker vidí pro nižší a střední třídy v zásadě tři cesty do církve: a) Dobrovolně, kdy pokles užitku je dostatečně subvencován vyšší třídou. b) Vynucováním norem pomocí skupinového tlaku a nezbytného kompenzujícího transferu od vyšší třídy. c) Donucením (povinná školní docházka, implikujme povinná nedělní škola ). Fromm se k této otázce nevyjadřuje. Náboženství je pro vzdělané a bohaté Začněme několika výmluvnými citacemi z Teorie preferencí: „Chudší a mladší osoby také výrazněji diskontují budoucnost.“. Na str. 166: „Lidé, kteří kladou nadměrný důraz na diskontování budoucnosti… budou méně přitahováni prospěšnými činnostmi.“ A na straně 24: [lidé] „Mohou si zvolit dokonalejší vzdělání zčásti proto, že vede k lepšímu ocenění budoucnosti, a tím snižuje diskont budoucnosti.“ Pro úplnost zopakujme již zmíněnou citaci: „Náboženství často zvyšuje váhu přičítanou budoucím užitkům, zejména když slibuje přitažlivý posmrtný život.“ Vyhodnocením těchto výroků se dostaneme se k logickému závěru, že jedinci s menším majetkem, vzděláním či inteligencí by měli být méně zainteresováni na víře, neboť ta je pro ně z hlediska maximalizace užitku nepříliš zajímavá, neboť velmi vzdálený užitek, ať kladný nebo záporný, je jimi dle Beckera výrazně diskontován. Bohužel, zde se při pokusu o interpretaci Beckera dostáváme do potíží, neboť není vůbec jasné zda celkový dopad víry a církve pro nižší vrstvu chápe jako kladný nebo záporný. Dalším problémem je, že oba protichůdné výklady se spíše vylučují, než aby se sčítaly. Čili otázkou je zda primárně: A) Převažuje záporný užitek, tj. ztráta v důsledku internalizace škodlivých norem?13 B) Kladný užitek, tj. užitek z internalizace užitečných norem a posmrtného života? Má náboženství sekulární nebo transcendentální charakter? Úzce sekulární pojetí náboženství, ke kterému Becker v závěru své knihy spěje, jak je ukázáno v předchozích třech bodech, je v rozporu nejen s prací Ericha Fromma, ale i s empirickými fakty, jak ukážeme v dalších odstavcích. Ad Náboženství jako prostředek internalizace užitečných norem) Poslední výzkumy v oblasti náboženského chování ukazují, že existují dva způsoby vyznávání náboženství: „vnitřní“ nebo „pravé“ (intrinsic) a „vnější“ (extrinsic). (Fagan) Vnitřní náboženství je založené na víře transcendující lidskou existenci. Vyznáváním vnějšího náboženství je člověk orientován sám na sebe. Dalším symptomem jsou silné vnější projevy pobožnosti indikující mělkost, fakticky jsou jen zástěrkou pro zištné cíle. Je obrovský rozdíl mezi vírou pravou, a vírou, která má být pouze prostředkem k dosažení světských statků. Becker tvrdí, že jedinec se stane věřícím v okamžiku, kdy jeho interně kalkulovaná užitková funkce to vyhodnotí jako výhodné, čili stejně dobré nebo lepší než alternativní způsoby trávení volného času a peněz. Fromm se na takovýto přístup dívá skrze prsty: „… zde se lidské hodnoty určují ekonomickými hodnotami. „Co je dobré pro stroj, musí být dobré pro člověka““. Člověka, který by se choval „Beckerovsky“ ekonomicky Fromm nazývá sobcem, a odpírá mu schopnost milovat.
13
Záporný užitek by byl pochopitelně kompenzován transfery.
5 Statistiky dávají zapravdu negativnímu dopadu „vnějšího“ náboženství. To má dokonce horší důsledky než žádné náboženství. Empirických výsledků bylo například dosaženo pomocí zkoumání prospěchu studentů vyznávajících vnitřní a vnější náboženství, kdy „vnější“ vyznavači měli horší prospěch. Naopak „vnitřní“ náboženství se ukázalo jako prospěšné. (Fagan) Závěr: materiální prospěch z víry není majoritní příčinou úspěchu náboženství, ale jeho důsledkem. Skutečná motivace náboženství leží v oblasti klasické ekonomii nedosažitelné, v oblasti posmrtného života. V tom se ovšem Fromm i Becker částečně shodují. Ad Náboženství jako prostředek internalizace škodlivých norem) Tento problém má dvě strany mince: 1) Lze z pozice moci efektivně docílit internalizaci škodlivých norem? Fromm na str. 95 tvrdí, že „racionální víra v moc neexistuje“ . Nastává zde totiž zřejmý problém při absenci kontroly. Jakmile elita poleví s dozorem, jí vynucované normy přestávají, jak jsme se mohli v dějinách přesvědčit, platit. Becker nicméně tento argument předjímá, diskutuje (viz kapitola 11) a za určitých podmínek i vyvrací. Naše disputace se tedy přesune na další bod. 2) Jedná se v případě náboženství o škodlivé normy? V této otázce se Becker sám nachází v již zmíněném rozporu, neboť ukazuje pozitivní stránky náboženství, morálních a jiných návyků k nimž vede, nicméně zmiňuje i škodlivost norem přinášených církví, zde však neuvádí jediný přímý důkaz. Jedním z pilířů jeho tvrzení je statistické podchycení toho, že 80% finanční podpory církve pochází (v USA) od 20% relativně bohatších členů(str. 298). Dle Beckera se jedná o transfery nižší a střední vrstvě za přijetí jim škodlivých a vyšší vrstvě prospěšných norem, jež církev propaguje. Domnívám se, že toto tvrzení je postaveno na historických, dnes již neplatných předpokladech. Vyšší vrstva by totiž z takovéto investice profitovala v podmínkách velmi nízké mobility nižší a střední vrstvy, které by navíc byly s vyšší vrstvou ekonomicky přímo spjaty.14 Takovéto uspořádání bylo charakteristické pro feudální společnost. Mobilita obyvatelstva a jeho konstitucí daná svoboda je však v USA natolik zakořeněná, že pomocí výhody ze směny (transfery za poslušnost) nelze dnešní velkorysost vyšší vrstvy v tamních podmínkách vysvětlovat. Přitom alternativní objasnění tohoto jednání je snadné, přijmeme-li předpoklad, že tito štědří donoři jsou „praví“ křesťané, kteří mají na zřeteli svůj budoucí užitek – život věčný. Bystrému čtenáři vytanula na mysli Vykupitelova slova (Lukáš 18,25): „Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ Je zřejmé jaké chování se od bohatého člověka na zemi vyžaduje, aby mu svatý Petr odemknul brány nebeské. Stručně a jasně to vyjádřil papež Lev XVIII: "Církev staví bohaté pod přísné přikázání, aby dávali své přebytky chudým."15 Co se navíc týká poměru darů, je třeba ho vztáhnout relativně k výši příjmů, což Becker opomíjí. Lze pochybovat o tom,že poměr výše daru ku výši disponibilního příjmu by zůstal tak příznivý pro majetné dárce, jako jsou absolutní čísla. Finálním argumentem proti náboženství a potažmo církvi coby šiřitelům škodlivých norem je statistické podchycení jejich vlivu. Čísla totiž hovoří jasnou řečí. O celkově negativní dopad se nejedná. Přibližně 81 procent studií ukazuje pozitivní dopady víry, 15 procent neutrální a pouze 4 procenta škodu. Tuto škodu, jež se objevuje maximálně u 10 % jedinců, lze přičíst na vrub nezdravé víře, například tzv. „vnější“ – viz výše. Mezi pozitivní efekty se počítá snížení rozvodovosti, sebevražd, vražd,… (Fagan). Není bez zajímavosti, že většina lidí (v USA) uvádí navštěvování bohoslužeb a participaci v církvi jako jeden z největších zdrojů štěstí (Fagan). Závěr: chozením do kostela, participací v církvi a dobročinností se zvyšuje užitek člověka. Prospěch obdarovaného je externalita, nejedná se tedy o transfer. Ad Náboženství je pro vzdělané a bohaté) Tato bohužel zřejmě formálně správná interpretace Beckera má až příchuť sarkasmu, vzpomeneme-li si na motto Nového Zákona. George Gallup, Listopad 1995 Galupův průzkum: Percentage of respondents who agreed with the following statements: „Religion can answer Respondents „Religion is very all or most of important in today's problems“ their life“ Attended college 53 percent 58 percent No college 63 65 Income over $50,000 48 56 $30,000 - $50,000 56 62 14 15
Tj. předpokladem je existence účinného donucovacího mechanizmu, který může být i ryze mocenský. Lev XVIII: "O socialismu, komunismu a nihilismu" z r. 1878 (Macek)
6 $20,000 - $30,000 Under $20,000
56 66
60 66
Jak vidíme z tabulky, je tvrzení, že inteligentnější lidé jsou více nábožensky založení, mýtem, jak dokazuje průzkum Gallupova ústavu. U výše příjmu pak také platí lehce inverzní vztah. Pokud bychom vzali v úvahu další statistiky, dostaneme spíše velmi pozvolnou nepřímou úměru mezi příjmem/inteligencí a religiózností. Nevelký rozdíl mezi zkoumanými skupinami lidí v otázce náboženství lze stěží hledat v podobnosti jejich „světských“ preferencí. Vědec a dělník, boháč a chudák mají natolik odlišné zájmy a možnosti, že jimi nelze takovou míru spotřeby náboženství vysvětlit. Frommův přístup vychází z toho, co mají všichni smrtelníci společné – smrt a transcendentní nejistotu, která ji obklopuje. Závěr: Fromm chápe náboženství jako statek saturující lidskou potřebu pro pevný smysl života.16 Akcentujme, že tato potřeba je platná nejen napříč společenským žebříčkem ale i interkulturálně. Proto i spotřeba náboženství je jen málo závislá na vzdělání a příjmu. Doslov Lidé jsou dle Fromma odloučeni od Boha, cítí prázdnotu ve svém srdci. Neexistuje materiální substitut, který by dokázal tuto duchovní mezeru na delší dobu v lidském srdci zacelit, snad vyjma náboženství. Různé pozitivní externality (např. pokora), které jsou spojeny s tím, že se věřící snaží konat podle Písma, aby Boha, kterého milují, nezarmoutili, jsou Beckerem chybně vykládány jako příčina jejich víry. Abstrahujme však ode všech Beckerových přístupů k náboženství vyjma jednoho: „Náboženství často zvyšuje váhu přičítanou budoucím užitkům, zejména když slibuje přitažlivý posmrtný život.“ V kontextu ekonomického aparátu Teorie preferencí, se nyní oba autoři vzájemně doplňují. Fromm staví filosofický a psychologický můstek, ze kterého se může Beckerova teorie preferencí odrazit a snad dosáhnout metu univerzální teorie lidského chování, ani oblast explikace náboženství nezůstane mimo její dosah. Becker pak na Fromma nejen navazuje, dokonce ho překonává. Zanechává za sebou jeho nereálný idealismus, touhu po antické dokonalosti a úplnosti. Naopak vystihuje skutečného imperfektního jedince klopýtajícího na cestě k subjektivnímu štěstí. Věnování Památce mého otce Pavla Bibliografie: 1. Gary S. Becker, „Teorie preferencí“, Grada, 1997 2. Erich Fromm, „Umění milovat“, Orbis, 1996 3. Nový Zákon, Český ekumenický překlad, The Gideons International, 2001 4. Daniel Matthew Custance Lawson, „De Gustibus non est refutandum“, 2002 URL: http://www.nd.edu/~dlawson1/degus.pdf 5. Lee Strobel, „Kauza Kristus“, Návrat Domů, 2002 6. Lee Strobel, „The Case For Faith, ZondervanPublishingHouse, 2000 7. James George Frazer, „Zlatá ratolest“, Mladá Fronta, 1994 8. Josef Macek –Socialismus, Státní nakladatelství v Praze, 1925 9. Patrick F. Fagan, „Why religion matters: The impact of religious practice on social stability“, The Heritage Foundation, Backgrounder No. 1064, Pozn. Patrick F.Fagan cituje zejména následující zdroje relevantní k citovaným pasaážím: a) Jeff S. Levin and Harold Y. Vanderpool, "Is Frequent Religious Attendance Really Conducive to Better Health?: Towards an Epidemiology of Religion," Social Science Medicine, Vol. 24 (1987), pp. 589-600; b) Gordon W. Allport, "The Person in Psychology: Selected Essays" (Boston, Mass.: Beacon Press, 1968), p. 150. c) David B. Larson, Kim A. Sherrill, John S. Lyons, Fred C. Craigie, S. B. Thielman, M. A. Greenwold, and Susan S. Larson, "Dimensions and Valences of Measures of Religious Commitment Found in the American Journal of Psychiatry and the Archives of General Psychiatry: 1978 through 1989," American Journal of Psychiatry, Vol. 149 (1978), pp. 557-559; d) Fred C. Craigie, Jr., David B. Larson, and Ingrid Y. Liu, "References to Religion in The Journal of Family Practice: Dimensions and Valence of Spirituality," The Journal of Family Practice, Vol. 30 (1990), pp. 477-480.
16
Lidé, což je v krásné literatuře často akcentováno, v krizových situacích vzývají Boha obdobně jako se tonoucí chytá stébla. Materiální jistoty vyprchaly, zůstává jen „metajistota“ – Bůh.
7 e) f)
Dean R. Hoge, "A Validated Intrinsic Religious Motivation Scale," Journal for Scientific Study of Religion, Vol. 11 (1972), pp. 369-376. Harsha N. Mookherjee, "Effects of Religiosity and Selected Variables on the Perception of WellBeing," The Journal of Social Psychology, Vol. 134, No. 3 (June 1994), pp. 403-405, reporting on a national sample General Social Survey of 1,481 adults aged 18-89.
8
Anotační list pro seminární práci V souhrnu se uvede téma a cíl práce a stručně se charakterizují použité metody a výsledky práce. Prosíme o pečlivé a čitelné vyplnění formuláře. ESOP - seminární práce Autor Jméno: E-mail: Název Fakulta Předmět Rok odevzdání práce
Vedoucí
Tomáš Kliegr
[email protected] Ekonomická analýza náboženství a církve Teorie preferencí Garyho S. Beckera v kontextu díla Ericha Fromma Fakulta informatiky a statistiky FIL103 – Axiologie 2002/2003, letní semestr doc. PhDr. Ján Pavlík Podpis proděkana pro VaV: (student nevyplňuje)
Datum předání na sekretariát prorektora pro VaV: (student nevyplňuje)
Souhrn (min. 15 řádků)
Práce diskutuje aplikaci tezí představených v knize Teorie preferencí [TP] na náboženství a církev. Objektem zkoumání jsou příklady s náboženskou a církevní tématikou, které Becker v TP uvádí k ilustraci vyřčených tezí. Tato práce se pokouší prokázat nevhodnost a nekonzistenci některých těchto příkladů. Východiskem kritiky je dílo Ericha Fromma Umění milovat. Nejdříve je analyzován vznik křesťanství pomocí Beckerova aparátu avšak se vzorcem vstupních dat odpovídajících spíše Frommovi. Poté jsou roztříděny a kategorizovány Beckerem uvedené příklady. Obě tyto konstrukce jsou položeny do vzájemného kontrastu. Zatímco Fromm vidí náboženství veskrze pozitivně, Becker je ve svém názoru kolísavý. Ukáže se nejen vzájemný rozpor mezi oběma autory, ale i nekonzistence v rámci ilustračních příkladů uvedených v TP. Ta je způsobena nikoliv teorií samou, ta je totiž jedním z východisek této práce, ale nevalidními premisami, které Becker předpokládá, aniž by je nějak statisticky (jedna z metod této statě) nebo psychologicky (metoda Fromma) podkládal. Závěr naznačuje možnou syntézu mezi oběma autory.
Klíčová slova
Gary S.Becker, Erich Fromm, Teorie preferencí, Umění milovat, náboženství, mezní užitek, církev
