OBSAH: * schůzka ODV s biblickou úvahou * Stezka písmáků 2002 * Betlémské světlo 2001 * informace a zprávy * příběhy a poezie * názory a náměty * čtení na pokračování ____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Vánoce jsou šťastně za námi, pomyslí si s úlevou mnohý z nás. Naše společnost je přesto chápe jako největší svátky roku. Není však jisté, že lidé kolem nás si uvědomují, co vlastně oslavují. A v záplavě konzumu to často není jasné ani mnohým křesťanům. Jeden kazatel dokonce šokoval rozhlasové poslu chače tím, že prohlásil, že pro něho nejsou vánoce tím nejdůležitějším svátkem roku, protože z hlediska jeho víry jsou mnohem podstatnější velikonoce. Někteří posluchači ho po tomto prohlášení měli za tiché ho blázna, jiní za rouhače. Vánoce jsou přece svátky míru, pokoje, pohody, klidu... a tady si někdo (a ještě tvrdí, že je věřící!) dovolí na to vše zaútočit. Vánoce, ačkoli nám jejich smysl uniká pod nánosem všeho možného, čím je postmoderní společnost schopna je obarvit, jsou však především svátky skutečnosti, že Bůh se stal člověkem. Jsou svátkem vtělení. Obyvatele helénského světa něco takového nemohlo šokovat. Antické dědictví jim přece vyprávě lo o bozích, kteří byli tak podobní člověku. A bylo-li třeba, brali na sebe tito bohové lidskou podobu. Roz díl tu však je. Antická božstva si na lidi hrála, vše bylo "jenom jako". A když je lidská podoba omrzela, šup - našli si jinou, pro danou chvíli lepší (ze školních lavic nám utkvěly v paměti jistě Diovy zálety - tu v podobě zlatého deště, tu v podobě býka či dokonce labutě). Bůh, kterého vyznávají křesťané, to však vzal s vtělením velmi vážně. Není tu žádné "jenom jako", tento Bůh se zkrátka stal člověkem. Člověkem se vším všudy. Nelze sice přesně určit, kdy a kde se narodil, nicméně součástí křesťanské víry je, že se narodil, že přišel do světa jako malé, bezmocné dítě. Tedy jako každé jiné dítě. A pokud dáme trochu do závorky vyprávění o zpěvu andělů nad Betlémem, vý sledkem nebude žádná idyla, ale příběh o narození malého bezdomovce, kterého jeho okolí nevítá, příběh o chlévě (a chlévy nejsou optimálním místem pro rození dětí), příběh o bezmoci a starostech. Nejsou tu zázraky, ono mrně se chová jako každý jiný novorozenec, neumí tedy ve chvíli narození téměř nic. Je to tálně odkázáno na matku, která o něj bude pečovat. Jednou ho naučí chodit a mluvit. S pomocí lidí kolem sebe bude poznávat svět. Podivný Bůh. Mohl to přece zařídit jinak a lépe. Kde zůstala jeho všemohoucnost? Proč riskoval to, že se ono dítě nedožije dospělosti, nikoli jen pro úklady krále Heroda, ale prostě proto, že dětská úmrtnost byla v té době obrovská? Bůh vzal své vtělení nesmírně vážně. Je na nás, lidech, abychom i my brali vážně důsledky tohoto vtělení. Přišel-li Bůh do tohoto světa, žil-li v něm, těžko pak svět považovat za totálně zkažený a zavržení hodný. Těžko jej považovat za pouhý nástroj k ukojení potřeb člověka, který lze po libosti drancovat. Přišel-li Bůh do tohoto světa jako dítě, je na nás vzít vážně právo dětí na život. Přišel-li Bůh do tohoto světa jako ten, kdo je odkázán na druhé, je na nás vzít vážně síť našich vztahů k druhým. Přišel-li Bůh do tohoto světa jako běženec, je na nás zamyslet se na údělem těchto lidí. Přišel-li Bůh do tohoto světa jako totálně bezmocný, jako ten, kdo se vydává všanc, není to pro nás příliš velké pokušení? Pokušení natřít sentimentálně na růžovo ony příliš ostré hrany, které by se mohly dotýkat našeho svědomí? 1
Pokušení vytvořit z Vánoc jakousi bukolickou idylu? Pokušení přehlušit otázku o podivnosti tohoto Boha konzumem? Pokušení uplatit své svědomí nárazovou dobročinností? Pokušení manipulovat s Bohem dle své libosti? Pro křesťany prvních staletí bylo vtělení nesmírně důležité. Dokonce tak, že jim trvalo pár set let, než se ze sporů s neortodoxními směry vylouplo ono "incarnatus est" v nicejsko-cařihradkém krédu, které volně překládáme "a stal se člověkem". Stali jsme se však lidmi my? Darina Bártová Na svém lednovém jednání Odbor duchovní výchovy jednal zejména o těchto záležitostech: - V třetím ročníku soutěže „Stezka písmáků“ 2002 se bude (na základě doporučení rodičů a vedou cích z r. 2001) soutěžit ve třech kategoriích : nejmladší (do 9 let), mladší (10-12 let), starší (1316); pro nejmladší bude v každém kole 15 otázek z „Malých proroků“ (starozákonních knih od Ozeáše až po Malachiáše) a 10 otázek ze všech 4 evangelií, pro mladší 15 otázek z 12 „Malých proroků“, 10 z evangelií a 10 z 1. Knihy královské; starší kromě stejných otázek s mladšími bu dou mít navíc 5 otázek z 2. epištoly apoštola Pavla ke Korintským a 10 dalších otázek z evange lií. - Odborná činovnická kvalifikace v oboru Myšlenkové základy skautingu a historie – u zkušební komise vedené br. Merkurem proběhlo první kolo, které úspěšně absolvovali tito bratři a sestry: Slavomil Janov – Nashville, Jaroslav Černý – Ursus, Jaroslav Janšta – Racek, Michal Bureš – Bu merang, Tomáš Vodička – Brum, Čeněk Staňa – King, Pavel Široký – Kočkec a Marie Bémová Bamba (viz též další informace v tomto čísle ). Během ledna se mohou další zájemci evidovat také u druhé zkušební komise, kterou vede Edy (
[email protected]). - Semináře pro vedoucí oddílů se zdůrazněnou duchovní výchovou – Marek Bárta pořádá pod Vý chovným střediskem Gemini v dubnu a květnu dva semináře, jimž je rovněž věnována v tomto čísle vlastní zpráva. ____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Nový prostor v 092 v čísle 73/2001 uveřejnil užitečné informace, jež sestavila Leona Binková a ze kterých jsme vybrali... Klientská religiozita
boženských zážitků, osvícení apod. až po produkty na pomezí náboženství a psychologie či psychoterapie. 0 těchto skupi nách bychom stěží řekli, že jsou sekty, protože tam člověk přijde a pouze zaplatí za nabízený pro dukt Nepočítá se s žádným člen stvím, žádnou odpovědností, s radikální změnou života, s od chodem do komunity", popisuje současnou situaci Zdeněk Vojtí šek.
Problémy se sektami se u nás tak jako mnoho do té doby nezná mých jevů začaly objevovat na počátku devadesátých let 20. století, kdy k nám začaly proni kat sekty, které už si svůj hlavní rozmach zažily v šedesá tých a sedmdesátých letech v zá padních zemích. Naše země se pro ně otevřela jako nový prostor a sekty ho také okamžitě využily, přestože nedosáhly už takové odezvy jako dříve na Západě. S postupným vývojem naší společnosti začaly ztrácet na síle, ale nezmizely úplně. "Pro 90. léta a začátek století je aktuální na rozdr1 od dřívějšího členského způsobu ná boženství způsob klientský. Tvo ří se jakási jádra, která pro dávají více či méně nábožensky zabarvené produkty od ryze ná
McDonaldizace náboženství Mohlo by se zdát, že tento klientský způsob není nijak ohrožující a ztrácí charakteris tické rysy sekty. Ve skutečnosti se ale sekty pouze začaly chytře přizpůsobovat požadavkům společnosti. Pod vlivem konzumního přístupu k životu za čaly také sekty fungovat na 2
konzumním principu. Někteří au toři ho výstižně nazývají "McDo naldizací náboženství". "Klasická sekta (např. moo nisté) je náročná. Od člověka se očekává nasazení, změna život ních priorit, v novějším pojetí náboženských skupin se očekává pouze přijít a zkonzumovat ná boženský zážitek", vysvětluje Zdeněk Vojtíšek. Co je tedy špatného na tom, že přijdete na určitou akci, cvičení či semi nář, dostane se vám inzerovaných služeb a vy jdete zase spokojeně domů? Pravda je, že to skutečně nemusí znamenat nic podstatného. Máte totiž opravdu na výběr. Za nabízenou službou stojí ve většině případů užší nábožensky orientovaná skupina, ke které se ale propracujete pouze v přípa dě, že projevíte hlubší zájem. "Např. společnost Jóga v denním životě nabízí kurzy hathajógy v prvním plánu nenáboženské, ale kdybyste měli zájem o duchovní rozměr, tak časem najdete něja kou svíčičku s obrázkem s Mahéšvaránandy, chcete-li, může te se nechat Mahéšvaránandou za světit a stát se třeba i jeho bezprostředním žákem", dává příklad Zdeněk Vojtíšek. Typicky klientskou skupinou byl také Řád chrámu slunce, kte rým ve druhé polovině devadesá tých let prošli tisíce lidí, aniž by byli ideologií jakkoli zasaženi. Ti, kteří se ale pta li, co stojí za tím, se postupně stali členy nebezpečné sekly, v jejímž rámci došlo k mnoha vraž
dám a sebevraždám. V novějším pojetí náboženských skupin se očekává pouze přijít a "zkonzu movat" náboženský zážitek. Opatrnosti nikdy nezbývá Přechod na tzv. klientský způsob celou situaci kolem ná boženských směrů znepřehlednil a zkomplikoval. K sektě se můžete naprosto nechtěně přiblížit např. při absolvování "psycholo gického" semináře, přednášky o mimozemských civilizacích, ale i při bezplatné ukázkové hodině angličtiny. Orientace je zne snadněná, ale zároveň trochu svobodnější, do jisté míry si můžete vybrat. Přistupujte tedy k nabízenému vždy kriticky a ne zapomínejte na to, že ne vždy musí jít o kvalitu za rozumnou cenu. "Je nezbytné před zásadnějším rozhodnutím vždy dobře přemýšlet a být si vědom toho, že si člověk sám nemusí povšimnout všeho. Dobré je poradit se s nejbližšími lidmi, svěřit se blízkým a když se zeptáte pěti, šesti lidí, co si o tom myslí, získáte většinou obrázek poměrně odpovídající realitě. Lidé mají smysl pro to, aby odhadli, co může být manipulativní, ne spolehlivé, falešné. Důležité je, aby člověk, který před podobným rozhodnutím stojí ho neudělal ze dne na den a aby ho neudělal sám," uzavírá Zdeněk Vojtíšek.
Literatura: Novotný, T., Vojtíšek, Z.: Základní orientace v nových náboženských směrech; Konečný, P.: Sekta Kontakty: Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, Jankovcova 31, Praha 7, tel.: 838 722 22,
[email protected] Poradna pro veřejnost: čtvrtek 15.30 - 17.30 hod.
3
Zevrubnou a velmi inspirativní informaci o této problematice podává stať „Problém ná boženského sektářství ve výchovné praxi“ od Ivana O. Štampacha, která je v Čítance pro instruktory. ____________________________________________________________________________________ odnesli letos do chrámu sv. Barbory, klenotu go Dozvuky minulého roku tické architektury a památce UNESCO, kde bylo k dispozici veřejnosti. Potom jsme se rozdělili do O velké radosti několika skupin a roznášeli světlo do dalších V roce 2000, když jsem po roznášení Bet míst. Ještě několikrát jsem oddíl Vyder potkal ve lémského světla onemocněl, položil jsem si otáz městě. Zvláště ti menší, vlčata a světlušky, byly ku, zda to není zbytečná práce. Není. Přece jen jak bájní Karafiátovi broučci, kteří svými lu tři roky vytrvalého úsilí zanechaly nějaké stopy a cerničkami rozdávají lidem světlo a radost. možná i Pán vyslechl mé volání o pomoc, když Psáno dne 22.12.2001 roznášení BS přestalo být v silách jednoho or Tichá noc nového milénia ganizátora. Tehdy rozpaky vystřídala veliká ra dost. Všechno s v dobré obrátilo. Štědrý večer proběhl, stromeček svítí, O Betlémské světlo dárky jsou rozdány, ručičky hodin směřují k pře se letos staralo celé lomu noci. Bude půlnoční mše! Je třeba se obléci středisko „Přístav a jít do města. Rtuť teploměru je mírně pod dobré nadě-je“ - sám nulou.Ulice pokryté čerstvým sněhem zatím vůdce Honza Kukral nikdo nesolí. Ticho noci narušuje jen zvuk zvo jel s námi na nádraží nů. Sněhové vločky zvolna poletují vzduchem a do Kolína a také p. pod rozsvícenými lucernami vrhají lehce se po vikář Hronek z římhybující stíny, jako by to byli motýli na letní lou skokatolické farnosti ce. poslal dva mládence A pěšinou vyšlapanou napříč náměstím Vojtu a Martina, kte co chvíli přichází skupina lidí. Směřují tam, kde ří jeli s námi, a co ve tmě lze spíše jen tušit než vidět siluetu víc, slíbil pomoc i do dalších let. kutnohorského kostela Sv. Jakuba. Kostel je zce Jak to tedy proběhlo letos? V Kolíně jsme la zaplněn. Děti se obdivují jesličkám, soška an se my Kutnohoráci potkali se skauty z Polabí, ale děla po každé vhozené minci děkovně kývá byli tu i skauti z Dobrovic na Mladoboleslavsku. hlavou. Několik mladých lidí se nepatřičně smě Vlak přijel na čas a i nádražní rozhlas oznamoval je. Inu, nejsme všichni stejní. příjezd Betlémského světla. To už při vůni kadidla posloucháme slova Roznášet jsme od naší klubovny vyšli Betlémského příběhu. A také slyšíme v kázání něco po půl osmé. Některá z vlčat ještě využila vikáře Hronka o slunovratu, příchodu světla a letošní nadílky Sněhové královny k pořádné také o příchodu Betlémského světla, které při koulovačce. Protože úřady byly zavřené, jdeme nesli skauti a které hoří na oltáři, za zpěvu „… domů ke starostovi Květovi Hlavatému, který je nám, nám narodil se.“ Svatá noc pomalu končí zároveň čestným kapitánem našeho přístavu. první Štědrá noc třetího tisíciletí. Proto ani letos světlo nemůžeme přinést do Kul Psáno dne 25.12.2001. turního a informačního centra. Světlo jsme Dalo by se říci i více: náš evangelický p. farář letos poprvé oznámil Betlémské světlo při ohláš kách, ale tyto řádky napsané bezprostředně po „událostech“ vystihují pocity a atmosféru…. Přeji krásný a požehnaný Nový rok! Ladislav Marek z Kutné Hory _____________________________________________________________________________________ Ano, dalo by se říci více: v evangelické sboru v Praze-Nuslích hořelo Betlémské světlo během celé vánoční besídky, při níž děti hrály vánoční hru a ses. farářka je také zvláště připomněla – bylo to zvláště vhodné proto, že byli přítomni všichni rodiče a mnoho prarodičů. (Ze sboru ČCE, ve kterém se konala letošní soutěž „Stezka písmáků“, referuje Kamzík). 4
Zkušební komise bratra Merkura pro OČK "Myšlenkové základy skautingu, historie" upozorňuje, že pokračuje v již vyhlášeném zku šebním období 2001/2002. Pro další zájemce vyhlašuje zahájení II. zkušebního období r. 2002. Informativní setkání s vážnými zájemci se koná 22. února 2002 od 17.00 do 18.00 v zasedací síni, 4. patro budovy Ústředí Junáka, Senovážné nám. 24, Praha 1. Vlastní zkoušky se budou konat v pátek 5. a v so botu 6. dubna 2002. Komise v této souvislosti upozorňuje, že významnou částí zkoušky bude vždy osobní pohovor. Zájemci o získání OČK v tomto oboru zašlou písemnou přihlášku s uvedením údajů podle kap. 7.6 Řádu pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka do 15. února 2002 na adresu: Miloš Blažek, Panuškova 9, 140 00 Praha 4 /tel. 02-41441806/ nebo e-mailem na adresu:
[email protected] /tel. 02-81865223/. Miloš Blažek-Merkur předseda komise Poznámka:
nositelé odborné činovnické kvalifikace především působí jako přednášející a dále jako zkušební komisaři při čekatel ských a vůdcovských zkouškách v rámci JUNÁKA
Předci mi dýchají na paty Alena Břeňová, únor 2001
Tolik je miluji a nemůžu za to, jednoho po druhém i každého zvlášť.
pro koho dýchali především ? Na kom jim záleželo, kdo jim byl lhostejný, kdo s nimi toužil sdílet osud svůj a oni ho nechtěli ?
Je to můj rod, moje krev. Svými činy, svou láskou, svými touhami a sny tvořili most mezi mým srdcem a jejich srdci. Světlem mne provázejí na mé pouti životem, jsou tady, i když nemohu být s nimi, jejich přítomnost cítím každou buňkou svého těla, já z masa a kostí, oni jen pára nad hrncem, kterou vítr rozptýlí
a už tady není. A přesto jsou tady, jsou živí, tak jako dřív. Jsou se mnou a já s nimi, učím se z jejich moudrosti a dychtím se o nich dozvědět víc. Kým byli, jaké byly jejich tužby a přání ? Čím zněla jejich srdce, 5
Mrazí mě v zádech. Minulost přede mnou tiká a lepí se na paty jako neodbytný mrak, který chce zakrýt slunce. Ne, nechte mě už být. Svým životem sama chci kráčet dál. Být pevným pilířem pro děti své, jim předat poselství věků, které nesu ve svém srdci. Sama to musím udělat. Sama před sebou obstát. Sama, z vás zrozená, vámi milovaná.
Odbor duchovní výchovy a Vzdělávací středisko Gemini zvou na víkendový seminář Křesťanský oddíl od A do Z aneb co potřebují umět a znát vedoucí křesťansky orientovaných skaut ských oddílů
duchovní výchova v oddíle metodika vedení práce s Písmem co si mohu dovolit aneb spolupráce s duchovním rád cem rizika a možnosti příprava bohoslužby odznak Liliového kříže náboženské odborky Termín: 12.-14. dubna 2002 Místo: Praha Uzávěrka přihlášek: 20. března 2002
Na seminář volně navazuje duchovní obnova: Alfa a omega duchovního života vedoucích oddílů
kde se nalézám? kam směřuji? k čemu mne Bůh volá? rozjímání na biblická témata modlitba a život Termín: 10.-12. května 2002 Místo: Praha Uzávěrka přihlášek: 17. dubna 2002 Kontakt: Marek Bárta, TDC Senovážné nám.24 116 47 Praha 1 tel.: 0608/029450, e-mail
[email protected];
V obou případech cena 300 Kč na účastníka. 6
Br. Pavel Trantina-Goblin navštívil při své cestě „ve službách Junáka“ Atény a poslal redakci pěkné fotografie i text, týkající se místa, kde apoštol Pavel kázal Řekům o „neznámém Bohu“.
Svoji fotografickou reportáž doprovodil vysvětlením: Když sv. Pavel přišel do Athén, vybral si pro své kázání skálu hned naproti slavné Akropoli, kde se střetl v disputaci s tehdejšími řeckými učenci. Skála se stala významným křesťanským poutním místem v Řecku. Současný papež Jan Pavel II. na tomto místě o více než 1900 let později sloužil mši, což připomíná bronzová pamětní deska (viz levá část obrázku). Podívejme se, kde v Bibli tento příběh nalezneme… _____________________________________________________________________________________________
Příběh
Bylo to krátce po válce, všeho zboží nedostatek, potraviny, ošacení, obuv vše jen na lístky. Však moji první ne zapomenutelní žáci ze 4.A obecné chlapecké školy ve Strašnicích chodíva li do školy převážně bosi. Též v pokrývkách hlavy nebyl valný výběr a děvčata i chlapci nosili většinou uniformní tmavomodrou rádiovku s kšil tem. Zdaleka ne všechny školy měly šat ny, takže kabáty se odkládaly na vě šáky, umístěné na některé stěně třídy. A tady se právě jednou po vyučování strhla hádka, z níž se vyvinula docela slušná rvačka mezi žákyní Přibíkovou a žákem Šafránkem. Co bylo příčinou spo ru? Dva zájemci a pouze jedna čepice, modrá s kšiltem. Oba se s úctyhodnou
Jaroslava Uhrová V druhé polovině 40. let minulého století jsem jako katechetka obhospoda řovala 29 okolních obvodů s počtem asi 300 žáků od 6 do 15 let na Vinohradech a ve Vršovicích, které ještě tehdy ne měly samostatný sbor. V té době jsem hýřila mládím, nohy mi běhaly samy, sluch řádně naslouchal (ba, uši jsem měla až za roh, jak se říká) a hlasivky mi mluvily a zpívaly ve velkém rozsahu. Ani těch 300 milovaných dětí nemohlo zdolat mou energii! Za těch časů se odehrála tato příhoda, která mi až do dnes utkvěla v paměti.
7
urputností tahali o svůj majetek. Co teď? Máme metat los a hodit si korunou? To se mi nezdálo vhodné. Nebo si vzít příklad z moudrého krále Šalomouna, který měl přiřknout jedno dítě jedné ze dvou žen, které si obě na ně činily ná rok? To nemohu, nejsouc opásána mečem, ledaže bych onen sporný hlavokryt roz trhla vejpůl. I tohle řešení vzápětí zavrhuji. A tak čepici zabavuji a říkám oběma dětem: 'Vyřiďte mamince, že ji prosím, aby mi napsala, jestli vás vy pravila do školy s čepicí, a jaká by la.' Tehdy ještě maminky nechodily houfně do práce a proto měly víc času na děti. Příští hodinu držím v ruce lístek: 'Moje dcera měla tmavomodrou čepici s kšiltem. Přibíková, matka.' Sláva! Při padám si v té chvíli moudřejší než sám Šalomoun. S radostí, s jakou bych se ráda zbavila svých provinění, vydávám čepici do rukou majitelky. Žák Šafránek totiž nepřinesl nic. Jenže v další hodině čtu tento vzkaz: 'Paní katechetko! Vydejte mému
synu čepici, kterou jsem koupila a řádně zaplatila! Čepice byla modrá s kšiltem. Šafránková.' Tak kategorické mu imperativu se nedá odporovat - ale vezmi z dlaně chlup! Kde nic není, ani smrt nebere. Ponořena v chmurných myš lenkách, ploužím se toho dne ze školy domů. A resumé mých úvah? Cítím se po vinna ze svých hubených katechetských požitků zakoupit čepici novou. Druhého dne kráčím městem a hle: v mém zorném po poskakuje pekařův synek a co nekryje jeho střapatou makovičku, jako ta ne zvěstná čepice! Vtom cosi buchne na zem! To je kámen, který mi spadl ze srdce. 'Kdes ji vzal', ptám se. 'Pro sím, my jsme ji našli za válem.' Tož tak - za válem... Před mým duševním zrakem se vynořuje pekařská dílna s velkým válem, plným vyválených rohlíků a housek a mezi nimi Šafránkova vyvá lená tmavomodrá rádiovka s kšiltem...
Najít něco, co se ztratilo, není někdy snadné – ale při troše pozornosti?! Pozorný je i skautský oddíl vedený br. Pavlem Coufalem - po mohli při uskutečnění tábora pro děti z tohoto evangelického sboru v Praze, jak v si tomtéž čísle 'Hroznu' pochvaluje dnešní sborová katechetka ses. Eva Šormová. -red_____________________________________________________________________________________
Knížka, kterou bych vám tentokrát ráda doporučila, jsou Příběhy psané životem. Napsal je Pierre Lefevre a vydal Portál za 99,-Kč. Má podtitul Velké pravdy v malých příbězích. Svou úpravou i formátem se shodují s Příběhy pro potěchu duše a Dalšími příběhy pro potěchu duše, které jistě znáte. Knížka je rozdělena do dvou částí – Být člověkem a Být křesťanem. V první části se mluví o spravedlnosti, moudrosti, statečnosti a sebeovládání, v druhé je Kredo, Otčenáš, Desatero a svátosti, v závěru jsou příběhy o lásce, Boží lásce a lásce k bližním. hb Láska až k obětování Osvětim roku l94l. Jeden vězeň utekl z koncentračního tábora. Večer předstoupil velitel tábore Fritsch před vězně. „Zběh se nenašel,“ řve. „Deset z vás za to zemře v bunkru hladem.“ Přistoupí k první řadě a každému se ostře podívá do tváře. Konečně zvedne ruku a ukazuje prstem: „Tady ten!“ Bledý jako smrt vystoupí muž z řady. „ten – a ten – a ten -…“ Je jich deset. Deset odsouzenců k smrti. Jeden z nich naříká: „Chudák moje žena, chudáci moje děti.“ Náhle se stane něco neočekávaného. Jeden vězeň vystoupí z řady a stoupne si před Fritsche. Velitel tá bora uchopí revolver. „Stát! Co chce tahle polská svině?!“ Vězeň klidně odpoví: „Rád bych zemřel místo tohoto odsouzeného!“ „Kdo jsi?“ Odpověď je krátká: “Katolický kněz.“ Nastane okamžik ticha. Konečně Fritsch chraplavým hlasem rozhodne: „Dobrá, jdi s nimi!“ Tak zemřel františkán Maxmilián Kolbe v pouhých sedmačtyřiceti letech. Muž, který chtěl dobýt svět láskou. Věděl však: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své bratry.“ 8
Napij se „vincentky“ K svatému Vincenci Ferrerskému přišla jednou jedna žena a hořce si stěžovala na svého muže: Je prý takový mrzout a prchlivec, že se s ním už nedá vydržet. Mistr Vincenc by jí přece jen rád dal nějaký prostředek, aby v jejím domě opět zavládl pokoj. „Jdi k našemu klášteru,“ řekl světec, „a řekni bratru vrátnému, aby ti dal trochu vody z klášterní studny. Až potom přijde tvůj muž domů, spolkni doušek této vody. Opatrně ji však nejdřív převaluj v ústech. A uvidíš.“ Žena jednala přesně podle světcova návodu. Když se večer vrátil její muž domů, začala se v něm opět vzmáhat nevole a netrpělivost. Žena se rychle napila tajemné vody a stiskla rty, aby si zázračnou vodu po držela v ústech. A opravdu! Muž brzy zmlkl. Pro dnešek byla bouře rychle za žehnána. Žena vyzkoušela svůj tajný prostředek ještě několikrát: vždycky stejný zá zračný úspěch! Její muž byl od té doby jako vyměněný. Začal znovu používat milá slova a chválil dokonce její mírnost a trpělivost. Žena, celá blažená z mužovy proměny, spěchala ke světci a s radostí mu vy právěla o úspěchu tajemného prostředku. „Tenhle zázrak,“ řekl s úsměvem Vincenc, „nezpůsobila voda z naší klášterní studně, milá dcero, nýbrž tvé ml čení. Dřív jsi svého muže dráždila svým odporováním. Tvé mlčení ho umírni lo.“ Ještě dnes existuje ve Španělsku přísloví: Napij se „vincentky“! Co myslíte, neměli bychom se jí i my tu a tam také trochu napít? Mohou za to ostatní Jednou šla jedna selka na trh. Chtěla tam prodat máslo a nakoupit rýži. Brzy našla obchodníka s rýží, a tak svou věc rychle vyřídila. Asi po hodině se však celá pobouřená vráti la k obchodníkovi: „Poslyšte, vaše kilo rýže váží o padesát gramů méně.“ „Jak je to možné?“ divil se kupec. „Zvážil jsem rýži s kilem másla, které jste mi přinesla!“ Tři síta Jednou přišel kdosi celý rozčilený k Sokratovi: „Sokrate, slyšel jsi, co udělal tvůj přítel? To ti musím hned vyprávět.“ „Okamžik, prosím tě,“ přerušil ho mudrc. „Prosel jsi to, co mi chceš říci, třemi síty?“ „Třemi síty?“ podivil se muž. „Ano, můj milý, třemi síty. Podívej se, zdali to, co mi chceš říct, projde třemi síty. První je síto pravdy. Zkoumal jsi všechno, co mi chceš říct, zdali je to pravdivé?“ „Ne, slyšel jsem to vyprávět a ….“ „No vidíš! Ale určitě jsi to zkusil s druhým sítem. Je to síto dobroty. Jestlipak to, co mi chceš říct - když už by to neměla být pravda – je alespoň dobré?“ Druhý nato váhavě: „Ne, není, naopak…“ „Aha!“ přerušil ho Sokrates. „Použijeme tedy aspoň třetí síto a zeptáme se, zdali to, co mi chceš říct a co tě tak rozčílilo, je potřebné!“ „Potřebné to právě není…“ „Tedy,“ usmál se mudrc, „jestli to, co mi chceš říct, není ani pravdivé, ani dobré nebo potřebné, nech to být a neobtěžuj tím ani sebe, ani mě!“ ____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Redakce NDS bohužel nestihla připravit a rozdat toto číslo na tradičním semináři ELŠ 12. a 13. ledna 2002 při příležitosti vybírání předplatného od účastníků semináře. Zaslali jsme je tedy poštou. Díky řadě vyšších sponzorských příspěvků a podpoře z Ústředí Junáka nezvyšujeme předplatné ani na rok 2002! ____________________________________________________________ 9
Náboženská orientace občanů ČR Centrum pro výzkum veřejného mínění při Akademii věd ČR zjišťovalo, do jaké míry se občané ČR hlásí k duchovní a náboženské orientaci. Z porovnání vyplývá: Duchovní a náboženská orientace dotázaného (v %) 1999 Hlásí se k věřícím, zúčastňuje se náboženského života 11 Je věřící, ale nezúčastňuje se náboženského života 25 Vyznává duchovní směr, který není uznávaným náboženstvím 5 Je nerozhodný, má pochybnosti o tom, zda Bůh existuje 20 Je ateista, nevěří v Boha 36 V březnovém výzkumu CVVM o ná boženské příslušnosti občanů ČR bylo mimo jiné uvedeno, že se 73% české populace nehlásí k žádnému vyznání. Srovnáme-li jeho výsledky s výše uvedeným šetřením, všimneme si zdánlivého rozporu v počtu nevěřících osob. Tento zdánlivý rozpor patrně vy plývá z toho, že ve výzkumu šlo
2001 14 23 5 20 35
o jinak pokládané otázky. Na příklad do počtu občanů bez vy znání (73%), to je těch, kteří se nehlásí k žádné církvi, mohli být zahrnuti i ti, kteří se přesto považují za věřící - na rozdíl od zde uvedených 35 % ateistů, to je těch, kteří se výslovně deklarují jako nevěřící v existenci Boha. (Podle KT č. 23/01)
_______________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Zpráva o instruktorské lesní škole Collegium 2001 Letos se sešel již třetí ročník frekventantů, kteří vstoupili do věčného kruhu bratří instruktorů svazku ELŠ, aby radostná zvěst skautingu byla předávána dále. Instruktorský sbor se snažil dát nám opravdu vše nejlepší co mohl. Program byl zaměřen duchovně a to nejenom teoreticky, ale myslím, že se tak skutečně i žil. Je příjemné uvědomit si, že vedle všech dovedností a schopností skauta je tu ještě další rozměr, který posiluje ducha a mysl. A právě toto si bezpochyby každý z nás účastníků uvědomil. Nejde přeci jenom o to, abychom měli dokonale propracované programy, abychom dokázali hrát fyzicky náročné hry, zvládat činnosti vrcholných zručností a dovedností. Když se toto nebude odehrávat ve společenství rovnocenného bratrství, tak neporosteme výš, i kdybychom se trénovali sebevíc. Chci tuto školu doporučit i dále. Pokud se bratři přihlásíte, vrátíte se tak trochu k mládí. Collegium je totiž něco jako studentská kolej, kde probíhají mimo jiné i nepovinné přednášky, to jsou brzké ranní a pozdní večerní bloky programu. Ráno se můžete dobrovolně připravit na den buď prostřednictvím mše svaté nebo i jinak s ostatními bratry. Večer vám budou nabídnuty zajímavé debaty, kterým jen ztíží doká žete říci ne. No a v průběhu dne na vás čekají zajímavé diskuse, přednášky, chvilky pro vás samotné a hlavně chvíle, kdy se pobavíte a zasmějete v kolegiu lidí podobného smýšlení jako vy. A to vše zažijete v momentech probouzení naší matky přírody na jarním setkání, budete se probouzet v ránech, kdy sestra rosa dává vláhu zemi a kdy kraj se zahaluje nocí a vy jste uprostřed toho všeho na letním táboře. A vše vyvrcholí na podzimním setkání, ze kterého mám ještě čerstvý zážitek, o který se s vámi teď podělím. Za ranného podzimu se konalo v Praze závěrečné setkání. Když skautsky oděná skupina skautů Collegiátů přicházela na rozlučkový ceremoniál k vyšehradskému chrámu, povšimly si nás cizinky a odhodlaně se s námi chtěli na památku vyfotit. Probíhaly u toho různé komické scény. Nejdřív jako že je vyfotíme my, ale nako nec z toho vyplynulo, že ony se chtějí zvěčnit s námi. Proběhla také dramatická zá půjčka skautských klobouků. To víte, rozumět jim nebylo a než došlo ke stisku spouště, nasmáli jsme se až do vánoc. Ano, právě tak má probíhat otevírání skautingu okolí, radostně a odvážně. Je lépe zažehnout v našem rozválčeném a neklidném světě malé světýlko, než nadávat, že je tma. Proč to neudělat třeba příští rok na slavnostním zahajovacím ohni Collegia? (z podkladů účastníků Collegia -red-) 10
SKAUTSKÉ ČTENÍ K TÉMATU SPIRITUALITY NA POKRAČOVÁNÍ Z knihy „Drumherum und mittendrin, Special: Spiritualität“, autoři: Martin Lätzel, Gustav Denecke, Christine Abel, Matthias Borst, vydal Georgs-Verlag Neuss v r. 2001, "POHLED ZVENČÍ I ZEVNITŘ, zvláštnosti spirituality" přeložila a upravila Anna Velichová – Ida. (4. pokračování)
Život ve víře - hlavní směry našeho životního názoru Za všemi čtyřmi směry našeho životního názoru stojí jakožto hlavní směr poselství Ježíše Krista, "život z víry". Podívejme se na tyto čtyři základní směry a stanovme v nich spirituální dimenzi.
l. Život v naději "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu." /Genesis, 12,1/. Tak jako se Iz raelité v důvěře v Boha vydali do nové zaslíbené země, tak také my jakožto skauti a skautky putujeme a snažíme se "opustit svět lepší, než jaký jsme jej předtím nalezli" /Baden-Powell/ Odvažujeme se cesty do nejistoty, objevujeme své talenty a prožíváme plodné a vzájemně si pomáhající společenství s ostatními. Z toho vyrůstá připravenost a odvaha opustit staré představy a jistoty a jít novými cestami. Také při zkušenostech z porážek je naše skautské jednání naplněno Božím příslibem: "chci vám dát naději do budoucnosti" /Jeremjáš, 29,11/. 2. Život ve svobodě "...kde je Duch Páně, tam je svoboda." /Druhý list Korintským, 3,17/. Vlčata i světlušky jsou zvědaví, otevření a připraveni riskovat. Jejich pohled na svět je také objevem a obohacením pro vůdce a vůd kyně. Společné jsme zvědové /scouts/ církve, když v rychle se měnícím světě hledáme a nalézáme možnosti života víry. Přitom se snažíme ne vázat se na předchozí zkušenosti, mít svobodu oslovit autority a vyzkou šet něco nového. "Vystaveni různým tlakům, odvažujeme se zasazovat se o svo bodu jako jednu ze základních podmínek lidské existence /stanovy DPSG, str.22/. Již vlčata a světlušky dnes podléhají nesčetným tlakům, jichž si často nejsou vědomi. "Život ve svobodě" tedy začíná na úrovni těch nejmladších rozhovorem o smyslu či nesmyslnosti dnešních "no rem" a pokračuje až k aktivnímu zasazování se např. o to, aby bylo dět mi dobře přijato dítě z rodiny cizinců, které je v kontaktu se smečkou či rojem. "Chceme být lidmi, kteří říkají, co si myslí, a udělají, co řeknou /stanovy DPSG str. 23/. Právě u světlušek a vlčat je úkolem vůdců a vůdkyň svým vlastním příkladem jim dále předávat tento životni názor a dodávat jim odvahy, aby se zasazovali o svobodu jiných. 3. Život v pravdě "A hle, já jsem s vámi po všecky dny..." /Matouš 28,20/ Jakožto skauti a skautky se nespokojujeme s pravdami a informacemi, které jsou nám předkládány. Chceme se zostřenými smysly pozorovat, co se ko lem nás v tomto světě děje. Důvěřujeme Ježíšovu slibu /"jsem s vámi po všecky dny"/ a čerpáme z něj sílu, abychom neustále hledali pravdu a odhalovali ji. Proto hledáme kontakt s ostatními lidmi a jdeme k podstatě věcí. Ve společném rozhovoru získáváme své stanovisko a docházíme k jasným rozhodnutím i k přijatelným dohodám. Přitom jsme zde pro každého a jsme otevření kritice. 4. Život v činné solidaritě "Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův." /Galatským 6,2/. Vedle života v naději, ve svobodě a v pravdě patří život v činné solidaritě k základním rysům našeho životního názoru. "Scouting is doing" znamená, že se skaut nepozná podle programu a vysvětlování svých úmyslů, ale podle činů a jednání. To platí stejně i pro křesťany a pro každé křesťanské společenství. K hodnověrnosti křesťanské církve přispíváme my, skauti a skautky, dvojnásobně. Především usku tečňujeme jakožto vůdci a vůdkyně diakonské působení v práci s mládeží. Skrze náš život pro druhé, skrze vynaložení času a úsilí nabízejí vůdci a vůdkyně mimo sociální prostor rodiny prostor pro zážitky, v němž se světlušky a vlčata učí sociálnímu chování a schopnosti týmové práce. Ostatně praktikujeme v našich oddílech život v činné solidaritě jako aktuální přeměnu myšlenky "dobrého skutku" a tím také předáváme podstatný znak naší církve. Od Ježíše Krista se učíme obracet se k sobě navzájem. Každý člověk je pro nás bratrem čí sestrou. Proto náš skaut ský svaz zná porozumění pro postižené, utečence a děti ulice i setkávání s lidmi z jiných kultur. A tohle porozumění a pomoc musíme také prožít. (pokračování příště) __________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
11
Průvod světla Již druhým rokem se v Brně konal v sobotu 8. prosince 2001 večerní „Průvod světla“ s rozžatými svíčkami, lampióny a loučemi (a za zpěvu tradičních mariánských písní). Má symbolicky připomenout P. Marii jako první SVĚT LO, které se rozzářilo před příchodem Ježíše Krista - jak při ho milii připomněl věřícím hlavní celebrant Otec kanovník Jan Kabeláč v zaplněné katedrále sv. Petra a Pavla (koncelebrovali Otec kanovník Josef Pocsl, dva františkánští otcové - P. Augustin Šváček, OFM a bratr Ignác, OFM - dva trvalí jáh nové a řada akolytů a ministrantů z místního církevního spole čenství). O „Průvodu světla“ referovali také reportéři z brněnské redakce MF-DNES. Je potěšujícím faktem, že od Jubilejního roku (2000) se počet účastníků-světlonošů zvýšil minimálně o 25-30%. Organizátory ze skautské strany byli zpravodajové skaut ské Duchovní rady brněnské diecéze - br. RNDr. Aleše Mikula a P. Mgr. Pavel Opatřil. Výňatek ze zprávy, uveřejněné v plném znění ve „Zpravodaji brněnské diecéze“ č.53 , kterou připravil br. František C i g á n e k - Albi ____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Z tohoto Zpravodaje brněnské diecéze dále vyjímáme: Skautský máj I. /pro starší/ 10 - 12. 5. 2002 Skautský máj II. /pro mladší/24 - 26. 5. 2002 Víkend rodinného skautingu 4 - 16. 6. 2002 Skautská Šagiho expedice 20. 8 - 1. 9. 2002 Skautský podzim 27 - 29. 9. 2002 Plán akcí Diecézního centra mládeže
____________________
Tradiční diecézní setkání s otcem biskupem v Brně 23.3.2002 Celostátní setkání mládeže – Žďár nad Sázavou 13-18.8.2002 Kontakt: Pavel Opatřil, Blanenská 159, 679 02 Rájec-Jestřebí, tel.: 0506/432092 nebo 0608/421415, email:
[email protected] Poznámka: Z pochopitelných důvodů do tohoto čísla, vydávaného až v lednu 2002, nejsou zahrnuty lednové akce brněnské katolické diecéze. Podněty z kursu INTENTIO, o kterém jsme informovali v čísle 101 NÁVRH KODEXU PRAKTICKÉHO POJETÍ DUCHOVNÍHO ROZMĚRU Výchozí teze /dle Doc. Jana Sokola/ zpracoval pro kurs Vladislav Jech-Kamzík a svoji reakci zaslal frekventant kursu br. Jiří Smékal-Zrzek /zkráceno/. (1. Téze:) Náboženství, kultura a civilizace jsou souhrnné názvy pro to, co vytvořila lidská společnost - spojnicí náboženství, kultury a civilizace je lidské společenství, taková společnost, která se těší výhodě společného pozadí, vůči němuž poměřují druhé – nejvýraznějším a nejdůležitějším fenoménem, svědčícím o tom společném, je řeč. 12
(Definice:) Náboženství původně znamenalo bohoslužbu a mnišství, je to artikulovaný, soustavný, veřejný výkon zbožnosti, týká se toho, co člověka přesahuje a zároveň s čím žije každý sám za sebe, co oslovuje jednotlivého člověka – má však nepřehlédnutelnou společenskou stránku, zakládá náboženský provoz, výkon, který se obrací k druhým lidem a zařazuje je do světa. Reakce br. Zrzka: Toto je proti nábožensky založeným lidem. Ať už křesťanství, židovství či islám – všichni věří, že Bůh byl dřív než vše ostatní. A pokud vím, tak Bůh = víra = náboženství. Je to tedy moc ateistické. Dát tuto definici jako oficiální versi, tak to se naštvu a řeknu si, že si ze mě dělá autor švandu anebo vůbec neví o náboženství. Náboženství je, když člověk v něco věří a řídí se podle nějakých pravidel (u křesťana je to desatero). Je to služba Bohu ať už u oltáře tak i v civilu. Takový byl jeho význam, tohle to znamená a bude znamenat. Poslední část definice od slov „…týká se toho…“ je buď nejdokonalejší věta, co jsem slyšel, a přitom jsem to nepochopil, nebo se zde píše, že když ně čemu já sám uvěřím, začnu to hlásat druhým a jim se to bude zamlouvat a vez mou si to k srdci, pak z toho vznikne náboženství. A co kult peněz? Říkám kult a ne náboženství, protože kult je to, co se uznává, když to funguje. Nábožen ství přežije všechno, proto nic, co nemá základy jako skála, nemá šanci. Ano, může se to zvrhnout přinejlepším v sektu, ale to už je předem odsouzeno ke zkáze, jež dříve či později musí přijít. (2. Téze:) Civilizace stojí na kultuře a kultura stojí na náboženství – pořádnému náboženství musí jít o to, vytvořit kulturu a pořádné kultuře musí jít o to, vytvořit civilizaci. (Definice:) Kultura znamená to, čeho si člověk váží a o co se člověk musí starat a o co musí pečovat, čemu se musí a má věnovat, je to pěstování jistých duchovních vlastností, schopností, je tím, co je schopno vytvářet určité hodnoty a statky, které jsou schopny se osamostatnit a stát se nástrojem civilizace, co je svým způsobem živé (text, literatura, poezie, divadlo), kde se klade důraz na schopnosti, lidské schopnosti a energii. Civilizace znamená to, co patří k občanství, obci, státu - je to zručné a způsobilé po užívání něčeho, co civilizace sama nevytvořila, je to něco, co se dá popsat, opsat a uzavřít do nějaké en cyklopedie, civilizace má usilovat o to, aby byla přístupná pro každého, samozřejmá, sdělitelná – každý řádný spolek, který má své stanovy, je lidské společenství s ručením omezeným. Reakce: Dejme tomu, že s první pasáží o civilizaci souhlasím, ale pak rozhodně ne s tou druhou pasá ží. Definuje se zde přímo lidské společenství. Ano, je tady řádný spolek a s ručením omezeným, ale to je slabá náplast. Podle mě je společenství „seskupení“ dvou a více lidí, jež mají nějaký společný zájem a přitom jim stačí jen mo rálka a cit k druhým – toto ani náhodou nejsou ty stanovy. Nabízí se otázka: Co je řádný spolek? Spolek, který je za registrován či se snad o něm ví? Nebo spolek, který má řádné vedení? Či snad spolek, jenž má nějaký „řádný řád“? Znám spolky, které nemají ani jedno a fungují dobře, mají přínos pro okolí i pro sebe. Co pak tyto spolky? Ty nejsou lidské spole čenství? Upravme si to: Každý spolek, který má své stanovy, je lidské společenství. K tomu malé schéma --› Toto nás učili na kursu, mě u oltáře a tak si myslím, že to není „nějaký blábol“. Já osobně se s tímto plně ztotožňuji. A že je v tom rozdíl opravdu velký, tak o tom žádná pochybnost. Omlouvám se, jestli jsem napsal, co jsem neměl, nebo pře kroutil fakta – to se klidně mohlo stát. Poznámka: Uveřejněné rekce představují většinu toho, co br. Zrzek poslal a k jejichž uveřejnění dal souhlas (ovšem za přepis odpovídá redakce NDS); jeho další úvahy k roli duchovního rozměru ve skaut ském vzdělávání otiskneme později. Kamzík 13
VŠUDE LZE VIDĚT DŮKAZY EXISTENCE BOŽÍ nalý plán vývoje života, K D 0 určil řád a zákony toho vývojového pohybu ke stále větší dokonalosti? Ano, vše v přírodě se skutečně vyvíjí v průběhu nesmírně dlouho trvajícího času - ale co podle vás bude na konci tohoto vý voje k dokonalosti, kráse a řádu? Což to vše může existovat bez vyššího smys lu? Což by život už dávno neztroskotal, nevyhasl, kdyby zde - a všude - nebděla všemocná ruka Stvořitelova? Už jsem to vícekrát zkusil, takto odpovědět, takto se vzepřít oné obe hrané ateistické písničce: "Vše je jen hmota, život vznikl náhodou za náhodně vzniklých podmínek, život nemá vlastně jiný smysl, něž ho v žít a co nejpří jemněji vyžít, atd., atd... " Někteří se aspoň na chvíli nad vyslovenou prav dou zamyslí, někteří dokonce připustí možnost jakési "Vyšší Režie" (na slovo Bůh jsou prostě jakoby alergičtí, nebo stále jsou pod vlivem "pokrokového" ná zoru, že věřit v Boha je "tmářství"), jiní se zatvrdí či dokonce zlobí: pod vědomě cítí, že připustí-li existenci Stvořitele, připustí-li, že náš život má závazný a hluboký smysl, budou muset uznat i odpovědnost za život, za každý náš čin! Někdy až žasnu nad lidskou slepotou, nad lidskou neschopností či spíše ne ochotou vidět všude kolem sebe jasné důkazy a stopy existence Boží... Pro mne jsou všechny ty úžasné projevy živé i tzv. neživé přírody neklamným - a zá roveň nádherným, skvostným - důkazem existence Tvůrce, Svrchovaného Umělce, Stvořitele! Ale mnozí lidé to tak nechtějí vi dět, jakoby se báli uznat Boží prapůvod Vesmíru, naší Země, veškerého života... Když poukazuji na některé fascinující jevy v přírodě, ať již u rostlin nebo ptáků a zvířat, hned řeknou, jako by to byl nějaký argument, nějaké vysvětlení: "To je všechno dílo evoluce, je to prostě vývoj hmoty..." Jistě všichni znáte tento druh "vědecké" argumentace, která zablokuje každou diskusi oním nejčastějším zaklínadlem: nic než hmo ta, vše je jen přirozený (?) projev hmoty! V takové chvíli je třeba se těchto rozumářů důrazně a přímo zeptat: Má-li už sama hmota takové zázračné vlastnosti, že od neživé materie to dovedla až k barvám a vůním orchidejí, nebo k duhovým barvám kolibříků a k mi lionům jiných jedinečných forem života, až po doslovně omračující schopnosti některých živočichů i rostlin, K D 0 tedy tu hmotu stvořil, K D 0 do ní vde chl vůli žít, K D 0 narýsoval ten doko
Ladislav Rusek -Šaman 14
Zpráva z kmene OS Svoji skautskou stezku zakončila generální sekretářka ISGF (Mezinárodního svazu dospělých skautek a skautů) v Bruselu, která se narodila 21. října 1941 a zemřela 10. prosince 2001. Všichni věděli, že zápasí s rakovinou, mysleli na ni a modlili se, aby měla sílu vše vydržet. Ze to byla účinná pomoc dosvědčují vlastní slova této sestry: „Díky všem za ujištění ze všech kontinentů o nespo četných modlitbách z řad hinduistických, muslimských, pravoslavných, anglikánských, protestantských i katolických, které mi tolik pomohly.“ Ses. Naic patřila k těm lidem, kteří smrt neoddělují od života – proč by jinak sama připravovala slova, která při rozloučení s ní v křesťanském chrámu zazněla? Kromě toho, co jsme už citovali, vybrala také meditaci jejího oblíbeného autora G. Ringleta ze sbírky „Lehký stín smrti na tváři“. Ocitujeme si je a chvíli nad nimi také my přemýšlejme: Mějme se navzájem rádi. Velké vzdálenosti nebrání být si blízko. Osobní nepřítomnost nepřekáží spoluúčasti. Ocitnout se stranou nezruší sjednocení. Osamění nevylučuje solidaritu. Stíny nezakrývají světlo. Máme-li se navzájem rádi, pak Ti chci přinášet potěšení se starostlivou něhou. A tuto radost, to mi věř, Ti nikdo nedokáže vzít. Věrné skautce Naic Pirard bylo dopřáno zapsat se do mnohých srdcí a ještě dokonce předat svůj úřad jako odkaz své nástupkyni. Myslím, že i ti, kteří opouštějí naše řady, patří ke stejnému rodu, byli stejné krve a přidali by se ke slovům Naic, totiž že ji v životě nesla zásada „Vždy připravena dostát svým povinnostem jak nejlépe dovedu.“ Kamzík
Bublejte a vystrkujte klíčky! Přání do dalšího roku. Co vás čeká? Jaký vezme směr vaše stezka roubená heslem "sloužím" a dlážděná službou? S chutí, radostí a touhou po objevování nových krajin se můžete pustit do pravého a pravdivého toulání životem. Ano, není vaší povinností "sloužit" jen ve skautském hnutí jako rádci, vůdcové, správ cové … Ne každý je povolán k vedení, organizování … Všichni jsme povoláni být stále a všude na cestě a být na ní připravený zachycovat stopy a proměňovat je. Ne všichni můžete prožívat svůj věk poutníka, rovera, hraničáře spolu s dalšími v oddíle R&R. Ale radost tohoto putování vám nikdo nemůže vzít. Vy jste v tom až po uši! Už jste byli a byly zaseti a zasety. (A je to tak dobře, protože zrno na kupách začíná zahnívat, je třeba ho rozhodit – tvrdí již svatý Dominik.) Jste zasetým zrnem, které čeká růst -boj s hlínou. (Až pak se chtivě po vás dívá mlýn, aby vás rozdrtil a vy, proměněni se znovu spojíte s ostat ními zrny, abyste společně se stali pokrmem.) Tak vystrkujte klíčky ze svých slu pek, čeká vás slunce, hlína, vzduch, déšť, motýli … Už jste byli vmícháni jako kvas do těsta. Již je to neudržitelné, chemické procesy se hlásí o svoje. Bublejte, zvedejte těžké těsto, aby začalo dýchat. Přeji vám otevřené oči a srdce pro nalézání pravdy o svém skautském povolání! Vystrkujte klíčky, bublejte – všude! Velká Sůva 15
Další pf 2002 do redakce NDS zaslali: Ses. Anna Velichová-Ida, br. Lucio Ongarato z Itálie, br. Michal Vondráček-Dali a br. Mareček z Dobrušky/SSSČR, br. Jar. Květoň-Šedý Vlk, br. Petr Adame předseda Klubu Pathfinder i jeho členové br. Jaroslav Bartoš a Vladimír Polehňa, ses. Sojka z České Lípy, br. Jiří Večeřa-Rolf za redakci časopisu Pe regrinus, br. Pavel Petrů-Akéla i kancelář Synodní rady ČCE, br. Ladislav Marek i ses. Marie Vaňková z Konstantinových Lázní a br. František Cigánek-Albi. V tuto chvíli vzdálený člen naší redakce br. Jaro slav Šlosárek-Jerry spolu se svojí manželkou, věrnou pomocnicí při rozesílání NDS, poslali svoje přání obrazem:
Celá redakce všem čtenářům a jejich okolí přeje hodně zdraví, dobrých nápadů pro skautskou činnost i pevné přátelské vztahy. NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech (
[email protected]) * 198 00 Praha 9, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 02/81865223, Jiří Zajíc (
[email protected]) a Petr Krampl (
[email protected]). * * Technické zázemí: Zuzana Vankeová a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2002 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 100,-Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 45,-Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje. * Bez jazykové korekce. * 16
