2 Výklad problematiky

IX. DOVOLENÁ

Obsah 1 2

3 4 5 6

Cíle ....................................................................................................... 2 Výklad problematiky ............................................................................. 2 2.1 Dovolená za kalendářní rok a její poměrná část (§ 212) ................... 2 2.2 Dovolená za odpracované dny (§ 214) .............................................. 3 2.3 Dodatková dovolená (§ 215) ............................................................. 4 2.4 Čerpání dovolené (§ 217 a 218) ........................................................ 6 2.5 Přerušení dovolené (§ 219) .............................................................. 8 2.6 Krácení dovolené (§ 223) ................................................................. 8 2.7 Převedení dovolené na zotavenou (§ 218) .......................................... 9 2.8 Náhrada za dovolenou (§ 222) ....................................................... 10 2.9 Doby posuzované jako výkon práce ................................................ 11 Shrnutí poznatků ................................................................................ 12 Příklady .............................................................................................. 14 Kontrolní otázky .................................................................................. 14 Klíč k odpovědím ................................................................................. 14

1

1 Cíle V tomto tématu získáte přehled o nárocích zaměstnance na dovolenou.

2 Výklad problematiky Zákoník práce podle ustanovení § 211 rozlišuje při splnění stanovených podmínek 3 druhy dovolené  dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část  dovolenou za odpracované dny  dodatkovou dovolenou.

2.1 Dovolená za kalendářní rok a její poměrná část (§ 212) Dovolená za kalendářní rok (nebo za část roku v případě, že pracovní poměr netrval po celou dobu kalendářního roku) patří k nejobvyklejším druhům dovolené. Pro vznik nároku na dovolenou za kalendářní rok jsou stanoveny dvě podmínky  nepřetržité trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli po celý kalendářní rok  výkon práce zaměstnancem alespoň 60 dnů v kalendářním roce. Pokud pracovní poměr netrval nepřetržitě po dobu celého kalendářního roku, vzniká zaměstnanci při splnění podmínky výkonu práce alespoň 60 dnů nárok na poměrnou část dovolené. Poměrná část dovolené činí v tomto případě za každý celý kalendářní měsíc nepřetržitého trvání téhož pracovního poměru jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok. Poměrná část dovolené v délce jedné dvanáctiny přísluší zaměstnanci i za kalendářní měsíc, v němž změnil zaměstnání, za předpokladu, že skončení pracovního poměru u dosavadního zaměstnavatele bezprostředně navazuje na vznik pracovního poměru u nového zaměstnavatele. Tuto poměrnou část dovolené poskytuje nový zaměstnavatel.

2

Jestliže poměrná část dovolené činí necelý den, zaokrouhlí se na půlden. Délku dovolené stanoví zákoník práce v týdnech (§ 213). Výměra dovolené činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce. Prodloužení dovolené o další týdny, případně dny lze sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpise. Není vyloučeno, aby zaměstnavatel prodloužil dovolenou pouze určitým skupinám zaměstnanců, např. delší dovolenou přiznal zaměstnancům pracujícím u zaměstnavatele delší počet let, nebo zaměstnancům konajícím práce fyzicky nebo duševně náročné. Zaměstnavatel však musí při takovém prodloužení dovolené respektovat úpravu rovného zacházení. U zaměstnanců zaměstnavatelů, uvedených v § 109 odst. 3 (u nichž je odměňování závislé na státním rozpočtu) činí dovolená 5 týdnů a nelze ji prodlužovat. Zákon rovněž nepřipouští prodlužování dovolené pedagogickým pracovníkům a akademickým pracovníkům vysokých škol, jejichž dovolená činí 8 týdnů v kalendářním roce. Týdnem dovolené se rozumí 7 po sobě následujících kalendářních dnů. Zaměstnancům s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou na jednotlivé týdny nebo na období celého kalendářního roku, přísluší tolik pracovních dnů dovolené, kolik jich podle rozvržení pracovní doby na dobu jejich dovolené připadá v celoročním průměru.(§ 213 odst. 4). Jestliže dochází u zaměstnance v průběhu kalendářního roku ke změně rozvržení pracovní doby, přísluší mu za tento rok dovolená v poměru, který odpovídá délce příslušného rozvržení pracovní doby.

2.2 Dovolená za odpracované dny (§ 214) V případě, kdy zaměstnanec nesplní podmínku pro vznik nároku na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část, tj. odpracování 60 dnů, upravuje zákoník práce poskytnutí dovolené za odpracované dny. Podmínkou pro vznik nároku na dovolenou za odpracované dny je v takovém případě odpracování 21 dnů.

3

Za každých odpracovaných 21 dnů přísluší zaměstnanci jedna dvanáctina dovolené za kalendářní rok. V praxi se tyto případy budou vyskytovat u zaměstnanců, kteří mají sjednán pracovní poměr na krátkou dobu a nebo u zaměstnanců, kteří sice mají sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou, ale z různých důvodů (např. pracovní neschopnost) delší dobu nepracovali. Nárok na dovolenou za odpracované dny tedy může vzniknout zaměstnanci v rozsahu jedné nebo dvou dvanáctin dovolené za kalendářní rok (za odpracovaných alespoň 21, nebo 42 dnů), při odpracování dalších 21 dnů by již počet odpracovaných dnů přesáhl 60 a vznikl by nárok na dovolenou za kalendářní rok, popřípadě její poměrnou část. Jestliže poměrná část dovolené činí necelý den, zaokrouhlí se na půlden. To platí i pro výpočet dvanáctin dovolené.

2.3 Dodatková dovolená (§ 215) Vznik nároku na dodatkovou dovolenou je podmíněn splněním zcela odlišných podmínek než vznik nároku na dovolenou za kalendářní rok, nebo nároku na dovolenou za odpracované dny. Dodatková dovolená se poskytuje zaměstnancům, kteří pracují u téhož zaměstnavatele po celý kalendářní rok pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol a zaměstnancům, kteří konají práce zvlášť obtížné. Pro vznik nároku na dodatkovou dovolenou se vyžaduje, aby zaměstnanec v uvedených podmínkách pracoval celý kalendářní rok. V případě, že takto zaměstnanec pracuje po část kalendářního roku, přísluší mu pouze poměrná část dodatkové dovolené v rozsahu jedné dvanáctiny za každých 21 takto odpracovaných dnů. Dodatková dovolená z důvodu výkonu prací zvlášť obtížných přísluší zaměstnanci při splnění stanovených podmínek, i když má nárok na dodatkovou dovolenou z důvodu výkonu prací pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol.

4

Za zaměstnance, kteří konají práce zvlášť obtížné se pro účely poskytování dodatkové dovolené považuji zaměstnanci, kteří – trvale pracují alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby ve zdravotnických zařízeních nebo na jejich pracovištích, kde se ošetřují nemocní s nakažlivou formou tuberkulózy, – jsou při práci na pracovištích s infekčními materiály vystaveni přímému nebezpečí nákazy, pokud tuto práci vykonávají alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby, – jsou při práci vystavení nepříznivým účinkům ionizujícího záření, – pracují při přímém ošetřování nebo obsluze duševně chorých nebo mentálně postižených alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby, – jako vychovatelé provádějí výchovu mládeže za ztížených podmínek nebo jako zdravotničtí zaměstnanci pracují ve zdravotnické službě Vězeňské služby České republiky alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby, – pracují nepřetržitě alespoň 1 rok v tropických nebo jinak zdravotně obtížných oblastech; zaměstnanec, který dovršil 1 rok nepřetržité práce v tropických nebo jiných zdravotně obtížných oblastech, má nárok na dodatkovou dovolenou již za tento rok; pracuje-li zaměstnanec v uvedených oblastech nepřetržitě více než 1 rok, přísluší mu za každých 21 odpracovaných dnů v těchto oblastech jedna dvanáctina dodatkové dovolené, – pracují ve Vězeňské službě České republiky v přímém styku s obviněnými ve výkonu vazby nebo odsouzenými ve výkonu trestu odnětí svobody alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby, – pracují jako potápěči za zvýšeného tlaku ve skafandrech nebo jako zaměstnanci (kesonáři) provádějící kesonové práce ve stlačeném vzduchu v pracovních komorách.

5

Ministerstvo práce a sociálních věcí je zmocněno stanovit vyhláškou tropické nebo jinak zdravotně obtížné oblasti.

2.4 Čerpání dovolené (§ 217 a 218) Dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel podle rozvrhu čerpání dovolené vydaného s předchozím souhlasem příslušné odborové organizace. Při jeho sestavení je zaměstnavatel povinen dodržovat řadu pravidel:  rozvrh čerpání dovolené by měl zabezpečovat vyčerpání dovolené zaměstnancům zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém nárok na dovolenou vzniklo. Zaměstnavatel je povinen určit zaměstnanci, jehož pracovní poměr trval k témuž zaměstnavateli po celý kalendářní rok, čerpání alespoň 4 týdnů dovolené v kalendářním roce, pokud na ně má zaměstnanec nárok,  při poskytnutí dovolené v částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodnou na jiné délce čerpané dovolené,  při sestavování rozvrhu čerpání dovolené je nutno přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance (péče o děti v období jejich prázdnin, rodinná dovolená, léčení v lázních apod.),  v rozvrhu čerpání dovolené lze určit v dohodě s odborovou organizací i hromadné čerpání dovolené, tzv. celozávodní dovolenou, jestliže je to nutné z provozních důvodů. Hromadné čerpání dovolené nesmí činit více než 2 týdny a u uměleckých souborů 4 týdny v kalendářním roce. Nelze tak např. dohodnout hromadné čerpání dovolené v letních měsících po dobu 2 týdnů a v období mezi vánočními svátky a Novým rokem po dobu 1 týdne. Určení hromadného čerpání dovolené z jiných než provozních důvodů není možné.

6

V některých případech je však zaměstnavatel ve svém oprávnění určit čerpání dovolené omezen (§ 217 odst. 4 ). Je tomu tak v případech, kdy zaměstnanec vykonává vojenské cvičení nebo výjimečné vojenské cvičení, kdy je uznán dočasně práce neschopným podle zvláštního právního předpisu a kdy je zaměstnankyně na mateřské nebo rodičovské dovolené a zaměstnanec na rodičovské dovolené. Na dobu ostatních překážek v práci na straně zaměstnance smí zaměstnavatel určit zaměstnanci čerpání dovolené jen na jeho žádost. Zákoník práce obsahuje i výjimku, kdy dobu čerpání dovolené neurčuje zaměstnavatel, ale sám zaměstnanec (§ 217 odst. 5). Je tomu tak v případě zaměstnankyně, která požádá zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené a zaměstnanec tak, aby navazovala bezprostředně na skončení rodičovské dovolené do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou. Zaměstnavatel je povinen takové žádosti vyhovět a dovolenou poskytnout. Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době. Zaměstnavatel může zaměstnanci určit čerpání dovolené, i když dosud nesplnil podmínky pro vznik nároku na ni, jestliže lze předpokládat, že zaměstnanec tuto podmínku splní do konce kalendářního roku, popřípadě do skončení pracovního poměru. Pokud tuto podmínku zaměstnanec nesplní, je povinen zaměstnavateli vrátit odpovídající část vyplacené náhrady mzdy nebo platu za dovolenou. V případě, že zaměstnavatel změnil zaměstnanci určenou dobu čerpání dovolené, nebo že ho odvolal z dovolené, je povinen mu uhradit veškeré náklady, které zaměstnanci v této souvislosti vznikly.

7

2.5 Přerušení dovolené (§ 219) Dovolená se zaměstnanci přerušuje – z důvodu nástupu vojenského cvičení nebo výjimečného vojenského cvičení v ozbrojených silách, – jestliže ošetřuje nemocného člena rodiny (záleží však na zaměstnanci, jestli požádá přímo zaměstnavatele, aby mu určil dovolenou na dobu vojenského cvičení nebo výjimečného vojenského cvičení v ozbrojených silách nebo na dobu ošetřování nemocného člena rodiny), – jestliže je uznán dočasně práce neschopným – zaměstnankyni z důvodu nástupu mateřské a rodičovské dovolené, – zaměstnanci z důvodu nástupu rodičovské dovolené. Do dovolené se rovněž nezapočítává svátek, který v době dovolené připadne zaměstnanci na den, který je jinak jeho obvyklým pracovním dnem. Na dobu dovolené není možno rovněž nařídit vybírání náhradního volna za práci přesčas nebo za práci ve svátek.

2.6 Krácení dovolené (§ 223) Nárok na plnou výměru dovolené má zásadně jen zaměstnanec, který u zaměstnavatele pracoval v pracovním poměru po celý rok. Jestliže nepracoval, přichází v úvahu krácení dovolené. Podmínky a rozsah krácení dovolené za neodpracovanou dobu jsou stanoveny v § 223. K základním pravidlům patří:  celoroční nárok dovolené se krátí v případě, že zaměstnanec neodpracuje pro překážky v práci, které se pro účely dovolené neposuzují jako výkon práce, alespoň 100 dnů. Nejčastěji se jedná o případy omluvené nepřítomnosti zaměstnance v práci z důvodu pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz (doba pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, za které zaměstnavatel (nebo jiná právnická či fyzická osoba) odpovídá, se však posuzují jako výkon práce).

8











Za prvých 100 takto zameškaných pracovních dnů se krátí zaměstnanci dovolená o jednu dvanáctinu a za každých dalších 21 takto zameškaných pracovních dnů rovněž o jednu dvanáctinu, za každou neomluveně zameškanou směnu (pracovní den) může (ale nemusí) zaměstnavatel zaměstnanci krátit dovolenou o 1 až 3 dny. Neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se sčítají, zaměstnanci, který nepracoval pro výkon trestu odnětí svobody, se za každých 21 takto zameškaných pracovních dnů krátí dovolená za kalendářní rok o jednu dvanáctinu. Stejně se krátí dovolená pro vazbu, došlo-li k pravomocnému odsouzení zaměstnance nebo byl-li zaměstnanec obžaloby zproštěn, popřípadě bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno jenom proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován, i při krácení dovolené musí být zaměstnanci, jehož pracovní poměr k témuž zaměstnavateli trval po celý kalendářní rok, poskytnuta dovolená alespoň v délce 2 týdnů, dovolená se krátí pouze v příslušném kalendářním roce, ve kterém vznikly důvody pro krácení, nelze je přenášet do dalšího roku, dovolená za odpracované dny a dodatková dovolená se může krátit pouze z důvodů neomluveného zameškání směny (pracovního dne).

2.7 Převedení dovolené na zotavenou (§ 218) Jestliže zaměstnavatel nemohl určit čerpání dovolené v kalendářním roce ve kterém na ni vznikl nárok z naléhavých provozních důvodů nebo pro překážky v práci na straně zaměstnance, je povinen určit tuto dovolenou tak, aby skončila nejpozději do konce příštího kalendářního roku.

9

Přitom je zaměstnavatel povinen určit zaměstnanci, jehož pracovní poměr k témuž zaměstnavateli trval po celý kalendářní rok, čerpání alespoň 4 týdnů dovolené v kalendářním roce, pokud na ně má nárok. Pokud zaměstnavatel svoji povinnost určit zaměstnanci čerpání alespoň 4 týdnů dovolené v kalendářním roce nesplní ani do 31. října příštího kalendářního roku, nástup dovolené je určen ze zákona a to prvním pracovním dnem měsíce listopadu, pokud zaměstnanci v nástupu dovolené nebrání překážky v práci. Pokud zaměstnanec nevyčerpá uvedené 4 týdny ani do konce příštího kalendářního roku, nárok na tuto dovolenou zaniká. U dovolené přesahující 4 týdny v případě jejího nečerpání ani do konce příštího kalendářního roku umožňuje zákoník práce tuto část dovolené s písemným souhlasem zaměstnance čerpat do konce dalšího kalendářního roku. O převod dovolené jde i při změně zaměstnání v průběhu kalendářního roku (§ 221), pokud se oba zaměstnavatelé (stávající a nový zaměstnavatel) dohodnou na úhradě náhrady mzdy nebo platu za tu část dovolené, na kterou by zaměstnanci u příslušného zaměstnavatele nevznikl nárok. Podmínkou je, že o tento postup požádá zaměstnanec nejpozději před skončením pracovního poměru. Jiná právní úprava platí pro případy uvolnění zaměstnance pro výkon veřejné funkce (§ 212 odst. 4)). Nevyčerpá-li zaměstnanec celou dovolenou na zotavenou nebo její část u zaměstnavatele, který ho uvolnil pro výkon veřejné funkce, poskytne mu tuto dovolenou právnická nebo fyzická osoba, pro kterou je uvolněný zaměstnanec činný.

2.8 Náhrada za dovolenou (§ 222) Zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Tato náhrada je splatná v obvyklých termínech pro výplatu mzdy nebo platu. Za splnění stanovených podmínek vzniká zaměstnanci nárok na náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou nebo její část. Náhradu mzdy za

10

4 týdny nevyčerpané dovolené je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci pouze v případě skončení pracovního poměru. Pokud jde o dovolenou, která přesahuje 4 týdny je zaměstnavatel povinen za tuto část dovolené poskytnout zaměstnanci náhradu mzdy nebo platu nejen při skončení pracovního poměru, ale i v případě, že zaměstnanec nemohl dovolenou vyčerpat ani do konce příštího kalendářního roku, případně do konce dalšího kalendářního roku. Pedagogickým pracovníkům a akademickým pracovníkům vysokých škol přísluší náhrada mzdy nebo platu nejvýše za 4 týdny nevyčerpané dovolené. Náhradu mzdy nebo platu nelze poskytovat za nevyčerpanou dodatkovou dovolenou. Tato dovolená musí být vždy vyčerpána, a to přednostně. Zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil nárok, popřípadě na niž mu nárok nevzniklo.

2.9 Doby posuzované jako výkon práce Při posuzování nároků na dovolenou (například splnění podmínek nároku odpracováním stanoveného počtu dnů, krácení dovolené) je podstatné, jaký počet dnů zaměstnanec odpracoval (v jakém rozsahu vykonával práci). Vedle vlastního výkonu práce se pro účely dovolené posuzují i doby, kdy zaměstnanec z důvodů pro tyto účely uznaných nepracoval. Výčet těchto dob vyplývá z § 216 odst. 3. Z tohoto vymezení vyplývá, že jako výkon práce se pro účely dovolené posuzuje doba – čerpání mateřské dovolené (která činí zpravidla 28 týdnů, resp. 37 týdnů při narození dvou a více dětí), – po kterou zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou v rozsahu, v jakém je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, – zameškaná pro důležité osobní překážky v práci, pokud jsou uvedeny v prováděcím právním předpisu, – pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání vzniklého při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

11

3 Shrnutí poznatků  Délku (§ 213).

dovolené stanoví

zákoník

práce

v týdnech

 Dovolená za kalendářní rok 

   

Zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli, konal u něho práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce, přísluší podle ustanovení § 212 a následujících zákoníku práce dovolená za kalendářní rok. Práv na dovolenou za kalendářní rok vzniká zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztah se uskutečňuje pouze v rámci pracovního poměru. Výměra celoroční dovolené obecně činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce. Dovolená zaměstnanců zaměstnavatelů tzv. rozpočtové sféry (uvedených v § 109 odst. 3 zákoníku práce) činí 5 týdnů v kalendářním roce a nelze ji prodloužit. Dovolená pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol činí 8 týdnů v kalendářním roce.



Týdnem dovolené se rozumí 7 po sobě následujících kalendářních dnů.



Čerpá-li dovolenou zaměstnanec s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou na jednotlivé týdny nebo na období celého kalendářního roku, přísluší mu tolik pracovních dnů dovolené, kolik jich podle rozvržení pracovní doby připadá v celoročním průměru.



Dochází-li u zaměstnance v průběhu kalendářního roku ke změně rozvržení pracovní doby, přísluší mu za tento rok dovolená v poměru, který odpovídá délce příslušného rozvržení pracovní doby.

 Dovolená za odpracované dny  Zaměstnanci, kterému vzniklo nárok na dovolenou za kalendářní rok ani na její poměrnou část, protože nekonal v kalendářním roce u téhož zaměstnavatele práci alespoň 60 dnů, náleží dovolená za odpracované dny v délce jedné dvanáctiny dovolená za kalendářní rok za každých 21 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce.

12

 Dodatková dovolená v délce 1 týdne  příslušní zaměstnanci, který pracuje u téhož zaměstnavatele po celý kalendářní rok pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol, a zaměstnanci, který po celý kalendářní rok koná práce zvlášť obtížné.  Čerpání dovolené



Dobu čerpání dovolené určuje vždy zaměstnavatel a měl by, tak činí podle rozvrhu čerpání dovolené vydaného s předchozím souhlasem, odborové organizace tak, aby si zaměstnanec mohl dovolenou vyčerpat zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém nárok na dovolenou vzniklo

 Dovolená se přerušuje:

  

Pokud byl zaměstnanec během čerpání dovolené uznán práce neschopným nebo ošetřuje-li nemocného člena rodiny, zaměstnankyni nástupem mateřské dovolené zaměstnankyni popř. zaměstnanci nástupem rodičovské dovelené

 Náhrada mzdy

  

Zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. V případě skončení pracovního poměru přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu. Zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na níž ztratil nárok, popřípadě na níž mu nárok nevzniklo

 Krácení dovolené







Jestliže zaměstnanec získal nárok na dovolenou, může být tato dovolená krácena, a sice tehdy, jestliže nepracoval pro překážky v práci, které se pro účely dovolené neposují jako výkon práce. Zaměstnavatel krátí dovolenou za prvých 100 takto zameškaných směn (pracovních dnů) o jednu dvanáctinu a za každých 21 takto zameškaných směn (pracovních dnů) rovněž o jedu dvanáctinu. Pro neomluveně zameškanou směnu (pracovní den) může zaměstnavatel zaměstnanci krátit dovelenou o 1 a 2 dny, přičemž neomluvená zameškaná kratších částí jednotlivých směn se mohou sčítat.

13

4 Příklady Pokud zaměstnanec pracuje po celý rok pouze po 2 dny v týdnu, přísluší mu dovolená v minimální výměře 4 týdnů, avšak jeden týden dovolené představuje pro zaměstnance pouze 2 dny.

5 Kontrolní otázky Otázka č. 1 Kdo určuje nástup zaměstnanci na dovolenou? Otázka č. 2 Zaměstnanec má nárok na 4 týdny dovolené za kalendářní rok, vzhledem k tomu, že týden činí 5 pracovní dnů, nárok na 20 pracovních dnů. Se zaměstnavatelem uzavře pracovní poměr na kratší pracovní dobu, pracuje pouze 3 dny v týdnu. Na kolik pracovní dnů v kalendářním roce bude mít nárok? Otázka č. 3 V čem stanovil zákoník délku dovolené.

6 Klíč k odpovědím Odpověď k otázce č. 1 Nástup dovolené určuje zaměstnavatel. Odpověď k otázce č. 2 Vzhledem k tomu zaměstnanci, který má sjednaný pracovní úvazek na 3 dny v týdnu, jeho pracovní týden představu 3 dny, při nároku na 4 týdny dovolené mu náleží 12 dní. Odpověď k otázce č. 3 Zákoník práce stanovil délku dovolené v týdnech.

14