2. vydání duben 2016
Redakce ZŠ Compass vydává školní časopis....
COMPASSoviny
Redakce Compassovin Náš časopis vznikl ve druhém pololetí školního roku 2015/2016 v rámci kroužku „Školní časopis“. Naše redakce se schází pravidelně každý pátek v době kroužků ve smíšence a složená je z žáků smíšenky a druhé třídy – Nela Perknerová, Peter Braun, Petr Buchar, Oliver Murray. Pokud se do naší práce bude chtít zapojit i někdo „externí“, kdo má zajímavý nápad, chce se s námi podělit o své koníčky, je vítán. I ty můžeš tvořit „naše Compassoviny“!!!! Naše redakce
Nela Perknerová
Oliver Murray
Jsem Nela, je mi 10. Mám ráda zvířata, především kočky,tygry,lvy a ježky. Taky mám ráda hudbu, proto chodím na piáno a kytaru a baví mě hudebka. Ve volném čase jsem ráda venku na bruslích,
Jmenuji se Oliver. Rád si hraju s legem. Mám rád sporty, plavání, kolečkové brusle. Narodil jsem se v Bangkoku v Thajsku. Mám rád lodě.
skateboardu, koloběžce nebo na kole. Ráda plavu a lyžuji. Mám malou sestru jménem Markéta. Také mě baví malovat,kreslit a vyrábět.
A moje nejoblíbeněší loď je TITANIC. Mám rád zvířata.
Petr Buchar Jmenuji se Petr Buchar a říkají mi Péťa . Je mi 7 let a chodím do druhé třídy. Mám sestru Annu. Rád jezdím na malé lodi Optimist. O víkendu často jezdíme všichni na Šumavu.
Peter Braun Jmenuji se Petr a mám rád lego a dinosaury. Ve škole kamarádím s Olím,Adamem,Víťou, Honzou,Emou,ale i dalšími. V časopise bych rád psal o dinosaurech. Mám rád zábavu.
Den vody
Děti z Compassu se moc těšily. A víte proč? Protože v pondělí 21. března jsme ve škole slavili Den vody. Učitelé si pro nás nachystali spoustu aktivit na různých stanovištích. Chtěli nám na nich vysvětlit, jak je vlastně voda důležitá, nezbytná a vzácná. A také to, že jí všude není dostatek...že si vody musíme vážit. Ráno jsme se sešli u Elí ve třídě, kde nám Caoimhe pustila prezentaci o vodě, o tom, jak je důležitá, a Jana nám pak vysvětlila, co budeme dělat na jednotlivých stanovištích. Řekla nám, že průběh dne se bude podobat našemu Art dni. Rozdělili jsme se do skupinek po sedmi dětech a mohlo se vyrazit.
Stanoviště byla celkem čtyři – tedy čtyři malé projekty k vyzkoušení. Bylo to stanoviště vodohospodářů, chemiků, stanoviště meteorologů a vodní elektrárny. Meteorologové se zabývali koloběhem vody. Model takového koloběhu v přírodě jsme si i sami zkusili vytvořit. Že na přírodu působí kyselé deště, že voda má různou kyselost i chuť, to jsme všechno zjišťovali pomocí pokusů u Jany a Ondry. Jak je získávání energie z vody náročné, jsme pochopili s Caoimhe a Enriquem. A na normálních denních věcech (čištění zubů, mytí nádobí...) nám Vlaďka ukázala, jak obrovskou spotřebu vody máme každý den a jak vodou můžeme šetřit.
Vodní elektrárna
Koloběh vody v přírodě
Koloběh vody v přírodě
Koloběh vody v přírodě – výroba pařníčku
Pokusy s kyselostí vody
Vodohospodáři – spotřeba vody
Díky tomu všemu nám došlo, že voda je opravdu poklad. To byla zábava. A na Den vody jsme také čistili Kunratický potok, aby jeho koryto bylo čisté. Všichni přiložili ruku k dílu. Měli jsme z toho dobrý pocit.
Tento speciální den jsme se ale rozhodli podpořit i jinak – udělali jsme frontu na záchod. Připojila se k nám i Sofiina maminka. Chtěli jsme tak podpořit děti, které nemají přístup k čerstvé vodě a toaletě. V této sbírce jsme vybrali přes 2000 Kč, které se pošlou na konto Unicefu. Děkujeme rodičům za pomoc.
redaktoři: Oliver Murray, Peter Braun foto: Elena Bloudek
Čtení pomáhá Cílem projektu „Čtení pomáhá“ je spojit radost ze čtení a dobrý pocit, že můžu pomáhat druhým. Tento projekt rozdělí každý rok 10 milionů korun na dobročinné účely. Kdo peníze dostane, záleží na dětských čtenářích, kteří po přečtení zvolené knížky a úspěšném vyplnění testu, dostanou kredit 50 Kč. Ten pak věnují na jeden z projektů, který si sami vyberou. Smíšenka se do tohoto projektu v průběhu února aktivně zapojila. Dnes máme za sebou čtyři úspěšně složené testy. Díky nim jsme poslali peníze na dobrou věc. Nela, Baruška, Adam a Oliver ze smíšenky se rozhodli získaný kredit 200 Kč darovat na projekty Orlík znovu zasahuje, Tichý svět, Divoké africké včely – sloní bojovnice a Moje místečko. Moje místečko podporuje Dětský domov Pyšely a jeho vybavení novým nábytkem a Orlík znovu zasahuje se zaměřuje na podporu nakladatelství Pasparta, které dává práci lidem s poruchou autistického spektra. Tichý svět pomáhá neslyšícím lidem v nouzi a vytváří pro ně tísňovou linku, kde operátor komunikuje znakovou řečí prostřednictvím webové kamery. Proti zabíjení slonů je zaměřen projekt „Divoké africké včely“. A čtením pomáháme i dál....držte nám palce....
Quick rozhovor – Čtení pomáhá Proč jste si vybrali tuhle knihu? Oliver Protože se mi líbilo letadlo na obalu a myslel jsem si, že to bude o tom. Nela Zaujal mě název knihy. Bára M. Zaujal mě obrázek na úvodní desce. Adam Protože jsem jí dostal od známých. Líbilo se ti knížku číst? Oliver Jasně, byla hodně napínavá. Nela Líbila se mi. Byla zábavná. Bára M. Ano, byla zábavná a napínavá. Nechtěla jsem od toho jít. Adam Jo, byla vtipná. Co bylo na tom závěrečném testu těžké? Oliver Byly těžké otázky a rychle utíká čas. Nela Vůbec mi to nepřišlo těžké. Bára M. Mně to vůbec nepřislo těžké. Adam Nic, fakt nic.
Zvládl(a) jsi to? Oliver Nakonec jo. Na druhý pokus. Nela Docela rychle a na poprvé. Bára M. Zvládla jsem to snadno. Adam Jo, na první pokus. Na kterou charitu jsi dal(a) svůj příspěvek a proč? Oliver Dal jsem to na „S Orlíkem Prahou“, aby nemocní lidé mohli zpátky do práce. Nela Dala jsem to na „Moje místečko“. Je mi líto dětí, které nemají rodiče. Bára M. Dala jsem to na tichý svět,protože jsem chtěla pomoct lidem ,kteří neslyší. Adam Na africké slony, protože mám rád slony.
redaktor: Peter Braun, Nela Perknerová, Oliver Murray
Velikonoce jsou tady... Škola Compass ve středu (16. března) uspořádala velikonoční dílničky. Chtěli jsme si všichni přivolat jarní náladu a oslavit blížící se Velikonoce. Pozvali jsme si do školy i rodiče, aby vyráběli s námi.
Výroba věnců a ozdobných květníků
Zdobíme si velikonoční perníčky
Velikonoční klobouky
Pletení pomlázky
Bylo připraveno hodně stanovišť, kde jsme si mohli užívat velikonoční atmosféru. Na jednom stanovišti jsme si zdobili velikonoční klobouky, na dalším si vyráběli velikonoční věnce a květníky. Kdo má rád sladké, ozdobil si svůj velikonoční perníček ve tvaru vajíčka. Pro koledování jsme si upletli vlastní pomlázku a ozdobili vajíčka spoustou různých technik. Všichni jsme si to užili. Během Velikonoc nám doma dokonce rozkvetl narcis z toho ozdobného květníku. A některá vajíčka jsme si mohli sníst. Už se těšíme na jaro.....
Plstěná a zdobená vajíčka
Veselé Velikonoce.... redaktor: Nela Perknerová foto: Elena Bloudek
Návštěva spisovatelky Petry Braunové v naší škole Protože březen byl měsícem knihy a vše se točilo kolem knih, tvůrčího psaní a čtení, nemohla chybět v naší škole vzácná návštěva – spisovatelka dětských knížek Petra Braunová. Během času, který s námi strávila, nám povídala o vzniku knih, o tom, kde všude hledá nápady a inspiraci. Nechyběly ani příběhy ze života a autorské čtení z knihy „Tramvaj plná strašidel“. Na závěr se také všem dětem podepsala. Naše redakce Vám přináší exkluzivní rozhovor s touto výbornou autorkou.
MEDAILONEK Petra Braunová Narodila se: 31.1. 1967 Vystudovala: Střední ekonomickou školu Má 3 děti: Johanu, Marii a Olivera. Žije v Praze. Knížky pro dospělé: Pozorovatelka, Barvy života, Kalvárie, Nina,Tajemství rodu, Kdo pak to tu kope? A mnoho dalších. Knížky pro děti: Rošťák Oliver, Kuba nechce spát, Kuba nechce prohrávat,Tramvaj plná strašidel, Neuvěřitelné září, Nela malá a další.
Redakce Compassovin se spisovatelkou Petrou Braunovou
Rozhovor – Petra Braunová Dobrý den, děkujeme, že jste si na nás dneska udělala čas a přišla mezi nás. Jak jste se dostala k psaní knížek? Ptáme se proto, že jste vystudovala ekonomickou školu. To je trochu mimo literární směr. Petra Braunová Začala jsem vlastně psát náhodou. Můj syn Oliver nechtěl číst. Tvrdil, že knížky nejsou zábavné. To byl pro mě hlavní popud. Kdo Vás přivedl do světa knížek? Petra Braunová Můj tatínek. Měl obrovskou knihovnu, byl to velký čtenář. Chodil mi kupovat knížky, vždycky mi je dlouho vybíral. A pak také starší sestry. Uměly číst a já se jim chtěla přiblížit. Chtěla jsem se to také naučit. Začala jsem číst, když mi bylo 5 let. Jste autorkou dětských knížek i knížek pro dospělé. Píšete raději pro děti nebo pro dospělé? Petra Braunová Raději pro děti. Určitě. Dospělí totiž mají jeden zlozvyk. Když dospělí člověk čte knížku a nelíbí se mu, dočte ji a pak má potřebu vynadat autorovi. Děti ne. Když je knížka nebaví, prostě ji odloží. Sama máte tři děti Jedno z nich – syn Oliver – Vás inspiroval k napsání knížky „Rošťák Oliver“. Proč právě rošťák Oliver? Byl to takový rošták? Je kniha napsaná hodně podle skutečnosti? Petra Braunová Oliverovi je dnes 25 let. Nikdy to nebylo zlobivé dítě ve smyslu, že by opravdu hodně zlobil, ale vždycky jen něco vyvedl. Jednou chtěl třeba vyměnit žárovku na kolečkových bruslích nebo se domů plazil světlíkem. Kniha je opravdu psaná podle skutečnosti. Třeba – Oliver se opravdu ostříhal. Na svých stránkách uvádíte, že chystáte novou knížku o klukovi z roku 2095, který se zamiluje do dívky z roku 2015. Už máte představu, jak se kniha bude jmenovat? Petra Braunová Nemám. Příběh je rozepsaný, ale název vymýšlím vždy na poslední chvíli. Prozradíte nám kousek z děje? Petra Braunová Kluk na staré půdě najde deník dívky z roku 2015. Deník pročítá a skrze ty řádky se do ní zamiluje. Kterou svou knížku považujete za nejlepší? Petra Braunová Na tohle nelze odpovědět. Každou svou knížku mám jako dítě. A žádná matka si nemůže vybrat, které své dítě má nejraději. Můžu říct, která knížka má nejvíce ohlasů, která se nejlépe prodává, ale nemůžu říct, kterou mám nejraději.
Březen byl měsícem knihy. Jak vy sama, jako spisovatelka, vnímáte tento měsíc? Petra Braunová Mám opravdu plný program. Každá škola chce na březen nějaký literární program, autorské čtení, besedu.....naopak mrtvý měsíc je srpen. To se velmi dobře píšou knížky. Děkujeme moc za Váš čas a budeme se moc těšit na nové knížky.
redaktoři: Peter Braun, Nela Perknerová, Oliver Murray, Peter Buchar
Věděli jste, že... Pálení čarodějnic Pálení čarodějnic je původně pohanský zvyk, který se traduje o Filipojakubské noci. Od středověku se věřilo, že existují dny, kdy mají nečisté síly větší moc než jindy. To platilo například o nočním čase z 30. dubna na 1. května. Víra v nečisté síly, stará jako lidstvo samo, se časem změnila v pověru, že ďábel může moc na zemi uplatňovat pouze prostřednictvím lidí – čarodějnic a čarodějů. Na obranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech pálily ohně. Ohně měly odehnat zlé živly a pomoci k ochraně přírody. O půlnoci před sv. Filipem a Jakubem mají prý zlé síly větší moc než jindy. Tuto noc nazýváme už od nepaměti "Noc čarodějnic" - tento název vznikl z pověry, že se v tento den slétají všechny čarodějnice na tzv. sabat. Čarodějnice se před sabatem natíraly kouzelnými mastmi, které jim umožnily létat na košťatech. Při reji byla volena královna sabatu, která potom vládla hostině a tanci podle čarodějnického zvyku - pozpátku! Hostina byla bohatá. Nesměl chybět ani kotel plný žab, hadů a podobné havěti. Na čestném místě byly vystaveny všechny možné jedy. Čarodějnice se tu proměňovaly ve vlky, psy a jiná zvířata a vyprávěly si, jak se jim, za dobu co se neviděly, dařilo pokoušet a trápit lidi. Tato noc je však spojena i s mnohými pradávnými čarovnými rituály. Již od pradávna se v tento den na ochranu před čarodějnicemi, na kopcích pálily ohně a tato tradice "pálení čarodějnic" se dochovala až dodnes. Muži v tento den staví velké hranice. Dívky ze starých hadrů dělají čarodějnice, připevněné ke koštěti a společně je zdobí dlouhým věncem z pampelišek. Večer se zapálí hranice i s čarodějnicí. Chlapci zapalují košťata, vyhazují je do výše, prý proto, aby viděli čarodějnice létající na košťatech, či aby je takto srazili k zemi. Děvčata přeskakují ohniště. Společně se pak všichni radují. Aby se lidé před čarodějnicemi ochránili, museli mít u sebe květ z kapradí, svěcenou křídu, hostii a další křesťanské předměty, chránící před zlem. Na vesnicích navíc bylo nutné ochránit i úrodu a dobytek. Kdyby tuto noc neměli v chlévě zelené větévky, hnojniště či chlév neměli osypány dokola pískem, čarodějnice by je učarovaly, což by způsobilo poškození úrody i dobytka. O půlnoci před sv. Filipem a Jakubem, tj. 1. května, kdy měly zlé síly moc škodit lidem, se daly nalézt četné poklady. Aby se ale hledající před působením nedobrých sil ubránil, musel mít při sobě květ z kapradí.
Filipojakubská noc V průběhu kalendářního roku se vyskytují noci, o kterých se traduje, že poskytují nadpřirozeným silám větší moc, než jiná období. Patří k nim i Filipojakubská noc, někdy zvaná také Valpružina nebo v keltské mytologii Beltine. Křesťanské svátky uvádí, že na počest apoštolů Filipa a Jakuba slavili lidé jejich svátky. Ty však v minulosti vždy připadly až na 3. května. Historie Valpružiny noci sahá až do dávných časů, kdy lidé i na našem území slavili keltské svátky. Právě z dob starých Keltů se dochovaly různé pověsti. V hlubokých lesích například v tomto čase rozkvétá zlaté kapradí, které nálezci propůjčuje schopnost jasnozření a aby to nebylo málo, dokáže otevírat cesty k pokladům. Na keltskou tradici svátku Beltine - oheň - pak navazuje i zvyk pálení ohňů. V předvečer ohňových slavností totiž obcházela mládež jedno hospodářství po druhém a sbírala dřevo. Na oheň bylo třeba shromáždit devět druhů dřeva a nikdy nesměl chybět jalovec. Hranici s panákem, znázorňujícím čarodějnici, zapaloval vždy muž, který se ve vsi oženil jako poslední. Aby se vesnici vyhnul požár, muselo kolem ní zaplát sedm ohňů. Po zapálení hranice začalo všeobecné veselí, zapalovala se košťata a běhalo se s nimi kolem hranice. Svatá Valpruga se narodila v Sussexu kolem roku 780 n. l. a v německé lidové tradici je považována za ochránkyni před čarami a kouzly. Jméno Valpruga je vlastně staré pojmenování Matky Země i staročeský výraz pro čarodějnici. Lidové zvyky Narýpané drny, pichlavé trní, vidle i jiné překážky a ostré předměty se v dávných dobách koncem dubna objevovaly před hospodářskými usedlostmi. Vesničané věřili, že v noci ze 30. dubna na 1. května mají zlé síly větší moc než jindy, nástrahy je před nimi měly ochránit. Jaké byly další zvyky našich předků? Pálení čarodějnic Pálení čarodějnic je jako většina lidových obyčejů pozůstatkem pohanských rituálů, které se postupně vyvíjely. Umisťování figurín čarodějnic na hranici může posilovat víru v to, že zvláště ženy mají magickou noc. Ohně se pálily po celém českém území, většinou na kopcích. Věřilo se, že odeženou čarodějnice, a to i tím, že se do vzduchu vyhazovala zapálená košťata. Vynášení Morany V některých krajích se místo pálení čarodejnic upaluje Morana - pohanská bohyně smrti. Uctívali ji staří Slované a Baltové. Je zosobněna zimou, na jaře končí její vláda, proto se topí nebo bije. Není možné ji však považovat za čistě bohyni smrti nebo za nějakou ohyzdnou stařenu. Je prý velmi krásná. Tradičním rituálem praktikovaným i dnes je vynášení Morany a její upálení nebo utopení. Nejčastěji se Morana hází z mostu nebo ze skály.
Ochrana před uhranutím Čarodějnice mohly škodit drůbeži, dobytku i lidem. Uhranutý člověk buď onemocněl nebo zemřel. Proto majitelé domů dávali před práh stavení, chléva a maštale pichlavé trny, o které se čarodějnice měla zranit a odejít, nebo drny s mnoha stébly, které byla povinna přepočítat a než tak učinila, rozednilo se a ona svou moc ztratila. Dveře domů se zase označovaly křížem, ochranným křesťanským symbolem. Jak vlastně taková klasická Ježibaba či Čarodejnice vypadá? Svou postavou připomíná Ježibaba jakoukoliv obyčejnou stařenku. Ze zvláštních znamení lze připomenout velký nos, výrazně čnějící zuby a rozcuchané šedé vlasy, které jí za letu vlají z pod šátku nebo z pod čepice. Rozeznat ji od lidské stařeny je nejsnazší právě ve vzduchu. Ježibaba polétavá ovšem nelétá za každého počasí a v každé denní době, nejčastěji je možno ji v povětří vidět za úplňku, za bouřlivých nocí. Stavění májky Májky byly oslavou života. Na některých místech Česka se vedle pálení čarodějnic dodnes udržela tradice staročeského stavění a kácení máje. Před koncem dubna se svobodní mládenci vydali hledat břízky, které ozdobili barevnými fábory a v noci na 1. května je postavili u domů svobodných dívek. Společná velká máj se stavěla na návsi. Druhý den se pod ní uspořádal veselý průvod s hudbou, někdy i s tancem. Lidé tak vítali příchod jara a nový život.
Pro naše čtenáře...... „Je nějaké téma nebo nápad, se kterým by ses rád setkal v příštích vydáních našeho časopisu?“ Se zajímavými tématy a příspěvky, které sami napíšete či navrhnete, se setkáte v příštích vydáních. Neváhejte nás se svými nápady oslovit. Budeme se těšit.
Aktuálně... V pátek 22. dubna jsme oslavili ve škole Den země. Reportáž Vám přineseme v příštím vydání Compassovin. V pondělí 25. dubna oslavíme ve škole Den knihy. Celý dopoledne se budeme věnovat tvůrčímu psaní. V družině máme také nachystané aktivity k tomuto tématu. 28. dubna společně oslavíme Čarodějnice. Zveme srdečně rodiče, prarodiče i sourozence na naši školní zahradu, kde si společně opečeme buřtíky a spálíme čarodějnice. V tento den zároveň proběhnou třídní schůzky a vernisáž našich děl ze Dne knihy. Více informací o akci a schůzkách najdete v emailu. 19. května jdeme do divadla na představení Zahrada.
A něco pro zasmání...... Poručík dojde k vojákovi a ptá se ho: “Co se stalo?” Voják odpoví: “Vlastně nic, jenom se zlomila lopata.” “A co jste zakopávali?” “Služebního psa.” “A co se stalo služebnímu psu?” “Přejeli ho hasiči.” “A co tady dělali hasiči?” “Hasili muničák.” “On vybuchl muniční sklad?!! Chlape, proč jste mi to neřekl?!!” “Já vám to řeknu a vy se zastřelíte jako maršál Vomáčka. Nic vám neřeknu!!”
Do blázince pošlou blázna a psychiatry se ho ptá: “Proč jste tady?” “Protože mám raději sandály než kecky.” “Ale to já taky.” odpoví psychiatr. “Jo? A máte je raději vařené nebo pečené?”
autor: Peter Braun
Příběh na závěr... Autor příběhu: Oliver Murray
Skeleton Island Once upon a time there was a ship sailing in the South Pacific Ocean. The ship was called “The Golden Sailor”. On The Golden Sailor there was a large crew. The crew wanted to go to Skeleton Island. The captain’s name was Pug Wash. They used a map to find Skeleton Island. Pug Wash said “we have to turn around". The crew said “aye aye Captain!". One of the pirates turned the wheel and The Golden Sailor was now going to Skeleton Island. Pug Wash’s parrot said "Ahoy matey!" Then it started to rain. Pug Wash said "everyone to the cabin!!" The crew were hungry so they had a midnight feast. Pugwash fed his parrot and the parrot was happy. The ship spotted an evil steam ship. The steam ship’s name was L.A. Doty! The Golden Sailor turned around and followed the steam ship. The crew saw the L.A. Doty and they went aboard. The crew started to get the cannons ready and……. FIRE!!!! After they fired their cannons the L.A. Doty steamship started to sink very slowly. The crew on board the steamship took all of their things. Pugwash looked at the steamship and was sad that such a beautiful steamship was sinking. Pugwash said “We have to save the L.A Doty!”. The crew went into the steamship and they blocked the hole that was causing the ship to sink. The crew said “Hurrah”. The steamship was saved. Pug Wash said “everyone to the deck!” and the crew went on deck. The L.A Doty was saved!!!! Pug Wash’s crew went back to The Golden Sailor, they threw a rope over to the L.A. Doty. The Golden Sailor pulled the L.A. Doty behind it. The crew went into the cabin. They put a map and a compass on the table. Pug Wash pointed to one of the islands in the South Pacific. Pug Wash wanted to go to New Zealand to find treasure. After 36 minutes of pulling the L.A. Doty, the rope snapped. The L.A Doty floated backwards. Meanwhile, Pugwash said excitedly, “we are going to New Zealand”. In New Zealand there was a wooden chest full of golden jewels and coins, a King’s crown and huge diamonds. The crew all said at the same time: “let’s go to New Zealand and find that treasure”. So the Golden Sailor headed towards New Zealand. Twelve days later the Golden Sailor arrived in New Zealand. Pug Wash asked his crew to stay on the ship. “What? Us?” said the pirates. They asked if they could go to the beach and have a summer holiday. Pugwash said No No No! The crew couldn’t have a summer holiday as they had to find the treasure! They were on their way to the treasure. When they walked about 2 km they saw…..a pirate as fat as a ball. The pirate was expanding himself! Pug Wash said “Pardon me Pirate, but why are you expanding yourself?” The pirate said “I’m not a pirate! My name is Wide!” Pug Wash said to his crew “rrruuunnn!” as Wide was getting fatter and fatter and fatter. Until he was as wide as a plane. Pug Wash said “why did I say the word plane?!” And a real plane flew above their heads. Pug Wash said “stop that plane!!” So they ran to The Golden sailor. Pug Wash said “fire the cannon ball now!!!” The cannon ball shot the plane’s engine and the engine exploded. Pug Wash said “the plane seems to be open at the back” and the back of the plane was starting to spill out golden coins and big diamonds, and all of the coins and diamonds fell on to The Golden Sailor’s deck. Pug wash said “we are rich!!”. The crew said: “we are rich!! We are rich! We are rich!!” And so the Golden sailor floated on in the ocean. The End!
