1
1. ÚVOD Úroveň odvádění splaškových vod od obyvatelstva i kapalných odpadů vznikajících při průmyslové a zemědělské činnosti vypovídá mnohdy více o kulturním, sociálním, technickém a ekonomickém stupni rozvoje dané společnosti než počet vystavěných chrámů, tuny produkce určité komodity na hlavu či počet prosperujících bankovních domů v zemi. Stokování a čištění odpadních vod je odrazem péče dané společnosti o to, co se dnes nazývá poněkud módním termínem trvale udržitelný rozvoj. Obor čištění odpadních vod stále nabývá na důležitosti z toho prostého důvodu, že hydrologické poměry v našem státě jsou v podstatě stále stejné, ale potřeba vody pro obyvatelstvo vzrůstá a prudce roste též spotřeba vody pro průmysl. Znečištění vody v síti vodních toků stoupá. Jediným prostředkem k zastavení nežádoucího vývoje stavu našich řek je důsledné a účinné čištění vypouštěných odpadních vod. Za současného stavu je vrcholně důležitým úkolem řešení otázek čistoty vod v rámci povodí. Nejde již o to dokonale vyčistit městské odpadní vody nebo odpadní vody podobného chemického charakteru, ale jde o řešení koncepce čištění všech druhů odpadních vod. Město
Mladá
Boleslav
patří
mezi
nejvýznamnější
průmyslová
centra
středočeského regionu. Spojení města s výrobou automobilů se traduje téměř 100 let a automobilka je největším automobilovým podnikem v České republice. Město však také leží v povodí řeky Jizery, která je významná vodohospodářsky a od hranice okresu je vyhlášeným vodárenským tokem, který je jedním ze zdrojů pitné vody pro hlavní město Prahu. Spojení těchto dvou na první pohled protikladných priorit může umožnit jen promyšlená, technicky dokonalá a svědomitě obsluhovaná a udržovaná kanalizační soustava, spojená s čištěním odpadních vod.
2
2. PŘEHLED O SOUČASNÉM STAVU PROBLEMATIKY ČIŠTĚNÍ ODPADNÍCH VOD 2.1. Charakteristika odvětví odpadového hospodářství 2.1.1. Z minulosti čištění odpadních vod v Praze Širší výstavba městských čistíren se u nás rozvinula až po roce 1948. V Praze však pod vlivem klasické anglické školy z poloviny 19. století byla postavena první městská čistírna v letech 1901 až 1906 podle projektu inženýra Lindleye (obr. 1), která svou koncepcí patřila k nejmodernějším na kontinentě. Čistírna byla jednostupňová, mechanická. Kal z ní byl z větší části vyvážen na kalových lodích do zemědělských kalojemů na dolní Vltavě a v Polabí a po vysušení zemědělsky využíván. Realizací projektu rady Lindleye se Praha stala jednou z prvních metropolí na kontinentě vybavených nejen stokovou sítí, ale i odpovídajícím čištěním odpadních vod. Příznivou shodou okolností se tato stavba zachovala, zatímco naprostá většina ve světě jí generačně odpovídajících objektů zanikla. Máme v ní vodohospodářskou a stavební památku prvořadého významu. Stará čistírna stojí v Bubenči v Praze 6, v dnešní Papírenské ulici. Honosná provozní budova skrývá kromě zajímavých střešních vazeb unikátní parní stroje, povodňová a kalová čerpadla (obr. 2). Samotná technologie, lapač písku a usazovací nádrže, je skryta v podzemí. Nádherné klenby vyvedené z kvalitních kanalizačních cihel jsou dle mínění architektů zcela ojedinělé.
Obr. 1 Stará pražská čistírna
Obr. 2 Kalová čerpadla
Nová pražská čistírna na Císařském (Trojském) ostrově, která je dodnes v provozu, byla otevřena v roce 1965. Je dvoustupňová, tedy mechanicko-biologická. Ač
3
po technické stránce je dobře vyvedena, kapacitně zdaleka nevyhovuje. Ve výhledu je jako jedno z možných řešení výstavba čistírny pro Prahu u Hostína na Mělnicku. V historii čištění odpadních vod v ČR byly použity téměř všechny dostupné technologie čištění, některé s menším, některé s větším úspěchem. /Just, 1990/
2.1.2. Charakteristika čištění odpadních vod Čištěním odpadních vod se z nich odstraňují složky působící negativně na povrchové vody, do nichž jsou vypouštěny. Způsob čištění se volí podle složení odpadní vody a podle nároků na její kvalitu. Při tom se rozlišují čistírny pro čištění odpadních vod městských a průmyslových. Znečišťující látky můžeme rozdělit do skupin uvedených v tabulce T - 01 (Chudoba, 1991). Z pestrého charakteru znečišťujících látek vyplývá, že neexistuje jediný ekonomicky přijatelný univerzální proces, kterým by bylo možné odstranit všechny formy znečištění. Chceme-li odpadní vodu zbavit všech znečišťujících látek nebo alespoň většiny, musíme obvykle zařadit za sebou několik zcela rozdílných procesů. Jednotlivé procesy čištění můžeme nazvat jednotkovými operacemi a takto vzniklý sled operací technologická linka čištění. Charakter znečišťujících látek v odpadních vodách
Označení skupiny 1 1.1 1.1.1 1.1.2 1.2 2 2.1 2.1.1 2.1.2 2.1.3 2.1.4 2.1.4.1 2.1.4.2 2.2 2.2.1 2.2.2
Znečišťující látky rozpuštěné -organické -biologicky rozložitelné -biologicky nerozložitelné -anorganické nerozpuštěné -organické -biologicky rozložitelné -biologicky nerozložitelné -usaditelné -neusaditelné -koloidní -plovoucí -anorganické -usaditelné -neusaditelné
T - 01
Příklady ve filtrátu za filtrem cukry, mastné kyseliny azobarviva aj. těžké kovy, sulfidy
škrob, baktérie papír, plasty celulosová vlákna baktérie, papír baktérie papír písek, hlína brusný prach
4
Volba a zařazení jednotlivých procesů do technologické linky záleží na charakteru znečištění a na splnění následujících požadavků : • Proces musí být účinný. • Proces by měl být ekonomicky přijatelný. • Proces by neměl být příliš náročný na spotřebu energie. • Při procesu by se neměly vnášet do čištění odpadní vody další znečišťující látky (např.chloridy, sírany, organické chlorderiváty aj.).
/Hlavínek, Hlaváček, 1996/
Při čištění městských odpadních vod je třeba z nich odstranit především hrubé, makroskopické látky, jejichž přítomnost by mohla vést v dalších stupních čištění k mechanickým závadám a zanášení objektů a zařízení ČOV. Jedná se o vznášené částice, které se zachycují na česlích a o částice sunuté po dně stoky – v podstatě písek. Pro zachycení písku slouží lapáky písku, které jsou někdy uspořádány i pro zachycení plovoucích látek (tukových), což je výhodné především u ČOV bez usazovacích nádrží. Tato zařízení, která nemohou chybět na žádné ČOV, se nazývají hrubé předčištění. Materiály na něm zachycené jsou hygienicky i esteticky závadné a zpravidla se skládkují. Orientační produkce zachycených materiálů je dle ČSN 75 6401 následující : Orientační produkce materiálů zachycených na hrubém předčištění
shrabky z česlí písek tuky
kg⋅obyv-1⋅rok-1 l⋅obyv-1⋅rok-1 kg⋅obyv-1⋅rok-1
T - 02
4-6 5,5 - 7,3 3-8
Za hrubým předčištěním následuje mechanicko-biologické nebo biologické čištění. Mechanické ČOV bez následujícího biologického čištění se v současné době již nebudují. Mechanické čištění městských odpadních vod je realizováno v usazovací nádrži, v níž jsou odděleny usaditelné částice. Odpadní voda z mechanického čištění nebo přímo z hrubého předčištění je vedena na čištění biologické. Při čištění městských odpadních vod se uplatňuje výhradně biologické čištění aerobní. Čistírenské objekty, zejména biologické čištění, nelze dimenzovat na maximální průtoky, ke kterým dochází při deštích, kdy průtokové množství mnohonásobně, byť jen krátkodobě, převyšuje průměrný průtok. Pro zachycení tohoto přívalu jsou na ČOV budovány dešťové zdrže, do nichž se (zpravidla za hrubým předčištěním) oddělí část vody převyšující maximum, na které jsou dimenzovány další technologické objekty. Po naplnění dešťové zdrže se tato stává průtočnou a funguje jako usazovací nádrž, z níž jsou odpadní
5
vody odváděny do recipientu. Voda zachycená v dešťové zdrži i kal se po opadnutí deště přečerpá do ČOV. Produktem čištění odpadních vod je kalová suspenze (kal), kterou je třeba dále zpracovat. Proto je nedílnou součástí ČOV kalové hospodářství. Požadavkem na čistírnu městských odpadních vod je výrazné snížení : • koncentrace suspendovaných látek, • koncentrace organických látek, zejména biologicky rozložitelných, • počtu bakterií a jiných organizmů, • vedle toho bývá požadováno odstranění nutričních prvků (N,P) do různého stupně podle velikosti zdroje znečištění a s přihlédnutím k recipientu. /Malý, Malá, 1996/
2.2. Charakteristika zpracovávaného odpadu 2.2.1. Definice odpadní vody Znečištění vody můžeme definovat jako takovou změnu fyzikálních, chemických a biologických vlastností vody, která omezuje nebo i znemožňuje její použití k danému účelu. Pojem znečištění je tedy pojmem relativním. Změní-li vody po použití svoje vlastnosti, třeba jen fyzikální (teplotu), nazývají se vodami odpadními. Tyto jsou vypouštěny většinou do vod povrchových. Předtím však musí být vyčištěny (upraveny) na požadovanou míru stanovenou vodohospodářským rozhodnutím, které obsahuje mimo jiné především povolené množství odpadní vody a kvalitativní, příp. bilanční limity pro jednotlivé složky znečištění. Při vypracování uvedeného rozhodnutí se vychází z celostátně platné legislativy (nařízení vlády), kterou jsou stanoveny : • Emisní limity, což jsou maximálně přípustné koncentrace ve vypouštěné odpadní vodě, stanovené závazně pro jednotlivá odvětví průmyslu i pro městské odpadní vody. U městských odpadních vod jsou takto limitovány koncentrace BSK5, CHSKCr, N-NH4+, NL a P-celk v hodnotách diferencovaně podle velikosti zdroje. • Imisní limity, což jsou koncentrace ve vodním recipientu, které by při vypouštění odpadní vody neměly být překročeny ani za nejméně příznivých hydrologických poměrů. Při stanovení povolených koncentrací ve vypouštěné odpadní vodě (ve vodohospodářském rozhodnutí) se imisní limity berou v úvahu, nejsou však
6
závazné. Spíše ukazují na cílový stav, ke kterému by mělo vodní hospodářství směřovat v souladu s ekonomickými možnostmi státu. /Malý, Malá, 1996/
2.2.2. Vlivy odpadních vod na vodní recipient •
Zanášení koryta řek suspendovanými usaditelnými látkami, příp. znečišťování břehů makroskopickými látkami unášenými vodou.
•
Estetické a organoleptické závady (pachové).
•
Vyčerpání rozpuštěného kyslíku, především mikrobiálním rozkladem organických látek, a tím znemožnění života organizmů vyšších a vyvolání závad uvedených v předchozím bodu.
•
Epidemiologické závady vlivem přítomnosti pathogenních organizmů - virů bakterií, protozoí, červů aj.
•
Kontaminace vody toxickými nebo jinak škodlivými látkami (těžké kovy, chlorované organické látky, fenoly aj.).
•
Přívod látek způsobujících eutrofizaci povrchových vod.
•
Zvyšování solnosti (obsahu solí) vody.
•
Změna teploty, především její zvyšování, což může být významné při vypouštění velkého množství vod chladících (odtok z elektráren). /Malý, Malá, 1996/
2.2.3. Dělení odpadních vod Podle svého původu se rozdělují odpadní vody na : • Splaškové odpadní vody Jsou to odpadní vody vypouštěné do veřejné kanalizace z bytů a obytných domů. Patří k nim i odpadní vody z městské vybavenosti, jako jsou školy, restaurace, hotely, kulturní zařízení a pod., mající podobný charakter jako odpadní vody od obyvatel. Specifické množství splaškových vod (množství od 1 obyvatele za den) závisí na bytové vybavenosti (koupelny, sprchy, přívod teplé vody aj.) a je prakticky shodné se spotřebou pitné
vody.
Průměrně
150 l⋅osoba-1⋅den-1.
se
počítá
se
specifickou
produkcí
splaškových
vod
7
• Odpadní vody průmyslové Jsou to odpadní vody vypouštěné do veřejné kanalizace z průmyslových závodů a výroben, příp. předčištěné v závodě, tj. zbavené toxických a pro provoz veřejné kanalizace a čistírny odpadních vod, příp. i pro vodní recipient jinak škodlivých látek. Řadí se k nim i odpadní vody ze zemědělství. Průmyslové odpadní vody jsou vypouštěny po vyčištění do vodních recipientů buď samostatně nebo spolu se splaškovými vodami prostřednictvím veřejné kanalizace. Tyto smíšené odpadní vody se nazývají městskými (bez ohledu na velikost obce). Podíl průmyslových vod bývá různý, v našich podmínkách činí obvykle 80 až 100 % z vod městských. Veřejné kanalizace jsou buď : - oddílné, pro oddělené odvádění vod splaškových s průmyslovými a vod dešťových (dešťovou kanalizací), - jednotné, jimiž je odváděna z intravilánu sídliště také srážková voda, která se tím stává vodou odpadní. Typ jednotné kanalizace je zdaleka převažující. • Odpadní vody srážkové Jsou to vody odváděné z intravilánu obce jednotnou kanalizací. Jejich množství závisí na velikosti odvodňované plochy, její kvalitě (sklonu, povrchu) a intenzitě srážek. Při krátkodobém působení srážky dosahují v maximech hodnot zdaleka převyšujících průtok splaškových a průmyslových odpadních vod, a proto na ně musí být dimenzována kanalizace. • Vody balastní Do veřejné kanalizace se dostává určité množství podzemních vod netěsnostmi kanalizace, někdy jsou jí odváděny i vody povrchové. Tyto vody, které do veřejné kanalizace nepatří, neboť v pravém slova smyslu nejsou odpadními vodami, se přesto do ní dostávají a tvoří často svým objemovým množstvím významný podíl (podle kvality stokové sítě a výšky hladiny podzemní vody). /Malý, Malá, 1996/
2.2.4. Proměnlivost průtokových množství a kvality odpadních vod Odpadní vody jsou zpravidla velice proměnlivé kvality a také jejich vypouštěné množství bývá značně kolísavé. Přesto lze u odpadních vod městských i průmyslových vysledovat určitou pravidelnost v průtokovém množství i kvalitě, související s životním rytmem obce nebo podmíněnou výrobním procesem v průmyslovém závodě. Pro
8
kvantifikování proměnlivosti daného parametru (průtok, koncentrace sledované látky nebo její bilanční množství) za určité období se zavádí koeficienty nerovnoměrnosti takto: Koeficient hodinové nerovnoměrnosti :
khi = Xhi / Xd
Koeficient denní nerovnoměrnosti :
kdn = Xdn / Xr
V těchto rovnicích je Xhi hodnota parametru v hodině i, Xd je denní průměr parametru (stanovený pro den, ve kterém je měřen koeficient hodinové nerovnoměrnosti), Xdn je denní průměr parametru v den n, Xr je průměr parametru za delší časové období, např. rok. Z koeficientů denní nerovnoměrnosti má největší význam maximální, příp. minimální hodnota dosažená v průběhu dne - kh(max) a kh(min), které se nazývají koeficient hodinové nerovnoměrnosti denního maxima a minima. Obvyklé bývá stanovení průměrných hodnot kh(max) a kh(min) z více měření. Hodnota koeficientů denní nerovnoměrnosti má statistický charakter a takto musí být posuzována. Vhodné je sestrojení distribuční křivky (neboli křivky četnosti nepřekročení), což je závislost hodnoty koeficientu kd na podílu případů (z celkového počtu provedených měření), v nichž tato hodnota není překročena. Někdy se např. pro dimenzování objektů městských ČOV volí koeficient denní nerovnoměrnosti koncentrace znečištění odpovídající četnosti nepřekročení 0,85; tedy že uvedený koeficient nebude překročen v 85 % případů. Kolísání průtokového množství městské odpadní vody má určitou pravidelnost s minimem v nočních hodinách, s maximem obvykle mezi 11. až 15. hodinou, u malých obcí však i ve večerní době. Velikost koeficientu hodinové nerovnoměrnosti průtokového maxima závisí na velikosti obce. Snižuje se s rostoucím počtem obyvatel, jak je uvedeno v ČSN 71 6701 Stokové sítě : Koeficient hodinové nerovnoměrnosti průtokového maxima
Počet ekviv. obyvatel kh(max) - pro Q
50 6,7
100 5,9
500 2,6
T - 03
1000 2,2
10 000 2,0
100 000 1,5
Koeficient hodinové nerovnoměrnosti je výrazně ovlivněn srážkovými vodami. Uvedené hodnoty se vztahují k období, které není srážkovými vodami ovlivněno. Kolísání průtoku městských odpadních vod je v bezdeštném období provázeno kolísáním
koncentrace
znečisťujících
látek,
které
má
obvykle
stejný
denní
9
rytmus - s rostoucím průtokem roste i koncentrace znečištění, což lze mimo jiné vysvětlit snižováním podílu balastních (podzemních) vod s nízkou koncentrací znečištění. /Malý, Malá, 1996/
2.2.5. Kvalita městských odpadních vod Kvalita městských odpadních vod je určena kvalitou jejích jednotlivých složek a vzájemným objemovým podílem. • Splaškové vody Látky obsažené ve splaškových vodách mají původ v pitné vodě, kterou je zásobováno obyvatelstvo, produktech metabolizmu (exkrementech) živých organismů a produktech lidské činnosti v domácnostech, které jsou splachovány do veřejné kanalizace (zbytky jídel, prací a čistící prostředky aj.). Výrazně se na znečištění splaškových vod podílejí lidské exkrementy. Jejich průměrná produkce bývá udávána hodnotami, které jsou uvedeny níže s celkovou produkcí látek ve splaškových vodách dle ČSN 75 6401 Čistírny městských odpadních vod. Produkce v g⋅ obyv.-1⋅den-1 : Podíl lidských exkrementů ve splaškových vodách
T - 04
organické
anorganické
celkové
BSK5
N
P
nerozp.látky (z nich usaditelné)
40 30
15 10
55 40
30 -
1 -
0,2 -
rozpuštěné látky
50
75
125
30
10
2,3
látky celkem
90
90
180
60
11
2,5
produkty metabolizmu (látky celkem)
80
30
110
-
10
1,6
•
Vody srážkové Kvalita srážkových vod (déšť, tající sníh) je velice proměnlivá a závisí na mnoha
okolnostech. Nečistoty povrchu vozovek jsou splachovány dešťovou vodou především s jejím prvním podílem, který může být silně znečištěn, zvláště po delším bezdeštném období. Proto je snaha o jejich zachycení a čištění. Další podíly dešťových vod jsou již podstatně méně znečištěny. Při velké intenzitě deště dochází ke splachování písku, jehož množství se i několikanásobně zvětšuje oproti bezdeštnému období. V zimě se dostává se srážkovými vodami z tajícího sněhu velké množství solí ze sypaných vozovek, což se projeví přechodně velkým nárůstem koncentrace chloridů (i více než dvojnásobek).
10
Všeobecně lze konstatovat, že srážkové vody v průměru odpadní vody nařeďují, a to někdy velmi podstatně. • Vody balastní Tyto vody jsou převážně málo znečistěné, a proto jejich přítomnost v městských odpadních vodách je příčinou jejich nařeďování, a to tím více, čím větší podíl tvoří. Někdy může být ředění tak velké, že pro nízkou koncentraci znečištění (BSK5 pod 50 mg⋅l–1) je jejich biologické čištění na ČOV problematické. Je-li balastní vodou voda podzemní, dochází k ochlazování městské odpadní vody, což se může projevit negativně zvláště v zimních měsících. • Odpadní vody průmyslové Z průmyslových závodů a výroben jsou vypouštěny průmyslové odpadní vody. Tyto obsahují odpadní vody od zaměstnanců závodu včetně odpadních vod ze závodních kuchyní a jídelen, které jsou svým složením podobné vodám splaškovým. Dále odpadní vody srážkové, odváděné z areálu závodu a odpadní vody chladící, jež tvoří často významný podíl z celkového objemu odpadní vody vypouštěné z průmyslového závodu. Jsou jen málo znečistěné, a proto je tendence pro jejich opětovné využití v závodě (recirkulace). V neposlední řadě obsahují průmyslové odpadní vody odpadní vody technologické vznikající v průběhu technologických procesů. V mnoha případech tvoří látky v nich obsažené svým množstvím i charakterem nejvýznamnější složku z celkového znečištění. U průmyslových odpadních vod je třeba vždy posoudit, zda neobsahují v nepřípustných koncentracích látky toxické, hořlavé, výbušné a jinak škodlivé pro provoz kanalizace a čistírny. Povolené množství a kvalitu průmyslových odpadních vod vypouštěných do veřejných kanalizací stanovuje její správce v kanalizačním řádu. Mezi látky, jejichž koncentrace jsou přísně limitovány, patří těžké kovy. Z hlediska jejich toxického působení na biologické procesy v ČOV (aktivaci) jsou jejich přípustné koncentrace následující : Přípustné koncentrace těžkých kovú v OV
Kov Přípustná konc. [mg⋅l-1]
Zn 2,0
Cu, Cr(III) 0,5
T - 05
As, Cd 0,2
Cr(VI), Pb, Ag 0,1
Hg 0,005
Ni 1,0
Vhodné pro společné čištění se splaškovými vodami, ale i samostatně, jsou odpadní vody obsahující biologicky rozložitelné organické látky, vesměs přírodního
11
původu. Jejich koncentrace bývá někdy mnohonásobně vyšší než u splaškových vod, v hodnotách BSK5 1000 až 4000 mg⋅l-1. K tomuto typu patří odpadní vody z průmyslu potravinářského, kožedělného a textilního. /Malý, Malá, 1996/
2.3. Vývoj a současný stav čištění odpadních vod Lze konstatovat, že úroveň stokování i čištění odpadních vod u nás snese srovnání s řadou členských zemí EU. Specializované konference konané v posledních letech ukázaly, že v oblasti návrhových postupů, aplikovaných technologií i v řešení provozních problémů není ČR nikterak pozadu za mezinárodním vývojem. Rostoucí počet čistíren odpadních vod u nás dává i jedinečnou příležitost získávat rozsáhlé soubory provozních dat, které umožňují zvyšovat spolehlivost návrhových postupů i verifikovat nové matematické modely čistírenských procesů. Zároveň je však nutné si uvědomovat, že tento obor se v současné době rozvíjí tak dynamicky, že bez soustavného kontaktu s novými poznatky nebudou čistírenští odborníci schopni tento vývoj sledovat. Srovnání s ostatními zeměmi střední a východní Evropy, je uvedeno v tabulce T - 06 (Somlyódy, 1993). Stokování a čištění odpadních vod ve střední a východní Evropě pro města s více než 25 tis.obyvatel
Země
T - 06
Polsko
ČR
SR
Maďarsko
Bulharsko
38,2 90 80 60 152
10,3 96 94 82 51
5,3 76 51 42 27
10,4 62 51 42 52
9 98 67 59 45
Obyvatelstvo (mil.) Zásobováno vodou (%) Odkanalizováno (%) Čištěno odpadních vod (%) Počet měst
V posledních pěti letech probíhá řada regionálních, národních i mezinárodních aktivit zaměřených na analýzu současného stavu jakosti vod a na stanovení priorit ochrany povrchových a podzemních vod. Cílem stanovení priorit ochrany je dosáhnout postupného omezování zátěže vod na ekologicky přijatelnou úroveň s ohledem na zajištění jejich udržitelného využívání do budoucna. Čistírny odpadních vod se přitom považují za jeden z významných prostředků k dosažení tohoto cíle. Vzhledem k velkému počtu existujících čistíren odpadních vod, jejich povětšině nedostatečné kapacitě a vzrůstajícím požadavkům na kvalitu vypouštěné odpadní vody nabývá stále více na významu problematika intenzifikace čistíren odpadních vod.
12
V posledním desetiletí probíhá intenzívní vývoj v čištění odpadních vod, jak v oblasti teoretického výzkumu, tak v oblasti provozně technické aplikace výsledků výzkumu. Cílem je dosažení vysoké a stabilní účinnosti čistících procesů při současné minimalizaci nákladů. Současný vývoj v oblasti čištění odpadních vod lze charakterizovat : • Snahou o zvýšení účinnosti a dosažení stabilních výkonů intenzifikací čistírenských procesů. • Snahou o automatizaci provozu čistíren odpadních vod. • Snahou o systémový přístup k celkovému řešení. /Hlavínek, Hlaváček, 1996/
2.3.1. Aktuální problémy čistírenství v Evropě a v ČR • Vyrovnání se s postupně se zpřísňujícími nároky legislativy na ochranu vod před znečištěním, zejména s ohledem na nutnost snížení zátěže recipientů nutrienty. Tím by se měla začít omezovat eutrofizace recipientů, která v podmínkách Evropy dosahuje značných rozměrů. • S tímto požadavkem je nutno se vyrovnat bez ohledu na to, jedná-li se o starou či novou čistírenskou kapacitu. To vyvolává značný tlak na modernizace existujících ČOV. • Se stále rostoucími cenami všech vstupů do procesu čištění odpadních vod se zvýrazňuje nutnost úspor při odvádění a čištění odpadních vod, aby se ceny za tyto úkony udržely v mezích, které jsou ještě pro obyvatelstvo i průmysl ekonomicky únosné. • Čistírny odpadních vod jsou významnými producenty kalů a dnes hraje technologie jejich zpracování i možnosti konečné likvidace dominantní roli v celé Evropě. V této otázce jsou čistírny odpadních vod velmi závislé na legislativě týkající se zpracování odpadů. • V celé Evropě je velmi aktuální problematika čištění odpadních vod z malých zdrojů i z rozptýlené zástavby. Pokud nebude tato kategorie zdrojů solidně ošetřena, nelze hovořit o komplexní ochraně recipientů před znečištěním. • Provoz čistíren odpadních vod nepatří rozhodně k atraktivním z hlediska pracovního prostředí. Proto není vždy jednoduché získat dostatečně kvalifikovanou obsluhu či pracovníky, kteří jsou ochotni si tuto kvalifikaci získat náročným doškolováním. /Wanner, 1997/
