Zpeˇvnı´k
2010
Až se k nám právo vrátí
(Spirituál Kvintet)
A7
d
d
1. Chci sluncem být a ne planetou, až se k nám právo vrátí. Chci setřást bázeň staletou, až se k nám právo vrátí. d
C
F
R: Já čekám dál, já čekám dál, B
A7
A
d
g A
já čekám dál, až se k nám právo vrátí. 2. Kam chci, tam půjdu, co chci, budu jíst, až se k nám právo vrátí, a na co mám chuť, to budu číst, až se k nám právo vrátí. Už nechci kývat, chci svůj názor mít, až se k nám právo vrátí, já chci svůj život jako člověk žít, až se k nám právo vrátí. 3. Chci klidně chodit spát a beze strachu vstávat, až se k nám právo vrátí, své děti po svém vychovávat, až se k nám právo vrátí. Už se těším, až se narovnám, až se k nám právo vrátí, své věci rozhodnu si sám, až se k nám právo vrátí.
Carpe diem
(AG Flek)
d7
a
G
e
1. Nadešel asi poslední den, podívej, celá planeta blázní, d7
a
G
a já neuroním ani slzu pro ni, jenom zamknu dům, d7
a
G
e
půjdu po kolejích až na konečnou, hle, jak mám krok vojensky rázný, d7
a
G
a nezastavím ani na červenou, natruc předpisům. a
G
a
G
C
R: Tak tady mě máš, dnes můžeš říkat klidně, co chceš, a
G
zbylo tak málo vět, tak málo slov, co nelžou. 2. Už si nebudeme hrát na román, setři růž, nikdo nás nenatáčí, je poslední den a zbyla nám jen miska cukroví, ať všechny hospody dnes doženou plán, ať svět z posledního pije a tančí, já nebudu pít, nechám naplno znít v hlavě všechno, co mám. 3. Žádný slib z těch, co jsem ti dal, nejde vyplnit a nejde vzít zpátky, tak ať točí se svět, mladší o deset let, na desce Jethro Tull, ať platí aspoň dnes, co dřív jsem jen lhal, carpe diem, život je krátký, v tvých očích je klid a nemám chuť snít, co by bylo dál. a
G
a
G
C
R: Tak tady mě máš, dnes můžeš říkat klidně, co chceš, a
zbylo tak málo vět, tak málo slov . . .
2
Černá díra G
(Karel Plíhal)
D
C
G
D
C
D G
1. Mívali jsme dědečka, starého už pána, stalo se to v červenci jednou časně zrána, e
2.
3. 4. 5.
C
A
D
G
D
C
E
D
D
G
šel do sklepa pro vidle, aby seno sklízel, už se ale nevrátil, prostě někam zmizel. Máme doma ve sklepě malou černou díru, na co přijde, sežere, v ničem nezná míru, nechoď, babi, pro uhlí, sežere i tebe, už tě nikdy nenajdou příslušníci VB. Přišli vědci zdaleka, přišli vědci zblízka, babička je nervózní a nás, děti, tříská, sama musí poklízet, běhat kolem plotny, a děda je ve sklepě nekonečně hmotný. Hele, babi, nezoufej, moje žena vaří a jídlo se jí většinou nikdy nepodaří, půjdu díru nakrmit zbytky od oběda, díra všechno vyvrhne, i našeho děda. Tak jsem díru nakrmil zbytky od oběda, díra všechno vyvrhla, i našeho děda, potom jsem ji rozkrájel motorovou pilou, opět člověk zvítězil nad neznámou silou. A
E
D
A
E
A
6. Dědeček se raduje, že je zase v penzi, teď je naše písnička zralá pro recenzi.
Dál plyne čas
(Klíč)
e
1. A tak si dál plyne čas, hudba zazní někde v nás, H7
hrát jdem, tak jak dřív tolikrát, e
D
e
a
e
zas den střídá den a smích mění se v pláč, h
C
e
je dost těch, co jen opodál musí stát. 2. Jak to chodí, kdekdo zná, v písních bývá pravda zlá, pro pár slov měl bys hned zavřít krám, my chcem zpívat dál a víra zůstává v nás, zas kalich svůj musí pít každý sám. 3. Myšlenky vcházejí po špičkách do duší, kterým vládne strach, strach z lidí, co nechtějí zůstat stát, my chcem zpívat dál a víra zůstává v nás, snad se jednou budem zas klidně smát, všichni smát. e
*: Chcem zpívat dál, chcem zpívat dál, a
e
chcem zpívat dál, chcem zpívat dál a víra zůstane v nás, h
C
snad se jednou budem zas klidně smát, H7
e
e
a tak si dál plyne čas . . .
3
Dokud se zpívá C
(Jarek Nohavica)
d7
e
C e d7 G
F
1. Z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrthodinu, C
d7
e
F
C e d7 G
včera jsem nespal a ani dnes nespočinu, F
G
C
a
G
svatý Medard, můj patron, ťuká si na čelo, F
2.
3.
4.
5.
G
F
G
C
e
d7 G
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. Ve stánku koupím si housku a slané tyčky, srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky, ze školy dobře vím, co by se dělat mělo, ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. Do alba jízdenek lepím si další jednu, vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu, za oknem míhá se život jak leporelo, ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze, houpe to, houpe to na housenkové dráze, i kdyby supi se slítali na mé tělo, tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa, zvedl jsem telefon a ptám se: “Lidi, jste tam?”, a z veliké dálky do uší mi zaznělo, [: že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. :]
Dva havrani d
(Asonance) C
d
C
d
1. Když jsem se z pole vracela, dva havrany jsem slyšela, F
2. 3. 4. 5.
4
C
d
C
d
jak jeden druhého se ptá: [: kdo dneska večeři nám dá? :] Ten první k druhému se otočil a černým křídlem cestu naznačil, krhavým zrakem k lesu hleděl [: a takto jemu odpověděl: :] “Za starým náspem, v trávě schoulený tam leží rytíř v boji raněný, a nikdo neví, že umírá, [: jen jeho kůň a jeho milá.” :] “Jeho kůň dávno po lesích běhá a jeho milá už jiného má, už pro nás bude dosti místa, [: hostina naše už se chystá.” :] “Na jeho bílé tváře usednem a jeho modré oči vyklovem, a až se masa nasytíme, [: z vlasů si hnízdo postavíme.” :]
Hrobař, DOSař
(Premier, patrně Jan Mühlfeit)
C
1. V mládí sem se učil hrobařem, a
jezdit s hlínou, jezdit s trakařem, F
2.
3.
4.
5.
G
kopat hroby byl můj ideál. Jezdit s hlínou, jezdit s vozíkem, s černou rakví, s bílým pomníkem, toho bych se nikdy nenadál. Že do módy přijde kremace, černý hrobař bude bez práce, toho bych se nikdy nenadál. Kolem projel vůz milionáře, záblesk světel pad mi do tváře, marně skřípěj kola brzdící. Stoupám vzhůru, stoupám ke hvězdám, tam se s černou rakví neshledám, sbohem bíle město zařící. C
a
6. Sbohem moje město, F
G
vzpomínat budu přesto, C
7.
8.
9.
10.
11.
12.
a
F
G
jak jsem poznal tvůj smích a tvůj pláč. V mládí jsem se učil na DOSu, často jsem se hrabal v Biosu, Command.Com, to byl můj ideál. Že do módy přijdou Windowsy, Microsoft je rychle vybrousí, toho bych se nikdy nenadál. Že do módy přijdou vokýnka, říkávala už moje maminka, “Drž se, hochu, Windows,” radila. “Na všech stolech budou PC-čka, na všech serverech budou NT-čka,” na Microsoft vždycky věřila. Tak já to vzal teda u Billa, tahle práce, ta mě chytila, do Microsoftu rád chodívám. S bílou myší, s černým kurzorem, běhám ve Windows s širším obzorem, Windowsy, na ty já spolíhám. 5
Hvězda
(Jarek Nohavica)
G
1. Našel jsem včera hvězdu, pět rudých cípů měla, D7/F]
a
G
někomu zřejmě spadla z ramene nebo z čela, G
někomu zřejmě slítla, a on si toho ani nevšiml, D7/F]
a
G
tak je to s každou láskou, tak je to prostě se vším. G
R: Vzhlídl jsem do vesmíru a viděl na obloze díru, D7/F]
a
G
boží trest pro tebe, kdo pyšně saháš na nebe. 2. Oblohou táhla mračna, já vzpomněl na tebe, dědo, zda vskutku všechny cesty tím správným směrem vedou, do kapsy dal jsem tu hvězdu a pak mi velmi smutno bylo, že se to něco krásné ve mně tak pokazilo. R: 3. Proč jste mi do očí lhali, kosmičtí loupežníci, nebe je potrhané, válí se po ulici, našel jsem včera hvězdu, ležela v mazlavém bahnu, na nebe bych ji vrátil, k nebi však nedosáhnu. R: Tak vzhlížím do vesmíru a vidím na obloze díru, boží trest pro tebe, kdo pyšnou rukou saháš na nebe. 4. Našel jsem včera hvězdu, našel jsem včera hvězdu, 7 ] a D /F
G
vyhaslou hvězdu . . .
Když padá sníh A
E
h
A
E
D
E
h
(Jablkoň) D
1. Když padá sníh, je ticho bílé E
Když padá sníh, tak postůj čistá chvíle A
Když 2. Když Když Když
padá padá padá padá
sníh, sníh, sníh, sníh,
f]
D
A
je plno v prázdných ulicích toulám se venku i vám dá navštívenku noc jede k ránu na saních D
E
R. Podívej se ven, mám důvod k radování f]
D
E
Postačí mi jen, když padá bez přestání A
h
A
h
A
h
D
Do rána zasype i to, co nevíte, i to, co tajíte, bílou 6
3. Chtěla bys být, když v noci sněží Chtěla bys být svítilnou na nábřeží Chtěla bys být sousoším s bílou čepicí 4. Chtěla bych být na sněžném bálu Chtěla bych být, kde sněží do kanálů Chtěly bych být stopou v v zaváté dálnici 5. Chtěla bys mít jak vločka sněhu Chtěla bys mít krajkovou hebkou něhu Chtěla bys mít, jak sníh má kůži hedvábnou 6. Chtěla bych mít i v tomhle jisto Chtěla bych mít své malé bílé místo Chtěla bych mít místo, kam můžu dopadnout do rána zasype i to, co nevíte, i to, co tajíte, bílou
Kluziště
(Karel Plíhal)
e7/H
C
a7
C/G
Fmaj7
Fmaj7 G
C
1. Strejček kovář chytil kleště, uštíp’ z noční oblohy C
e7/H
a7
C/G
Fmaj7
C
Fmaj7 G
jednu malou kapku deště, ta mu spadla pod nohy, e7/H a7
C
C/G
Fmaj7
C
Fmaj7 G
nejdřív ale chytil slinu, tak šáh’ kamsi pro pivo, C
e7/H a7
C/G
Fmaj7 C
Fmaj7 G
pak přitáhl kovadlinu a obrovský kladivo. C
e7/H
a7
C/G
R: Zatím tři bílé vrány pěkně za sebou Fmaj7
C
D7
G
kolem jdou, někam jdou, do rytmu se kývají, C
e7/H
a7
C/G
tyhle tři bílé vrány pěkně za sebou Fmaj7
C
Fmaj7
C
kolem jdou, někam jdou, nedojdou, nedojdou. 2. Vydal z hrdla mocný pokřik ztichlým letním večerem, pak tu kapku všude rozstřík’ jedním mocným úderem, celej svět byl náhle v kapce a vysoko nad námi na obrovské mucholapce visí nebe s hvězdami. 3. Zpod víček mi vytrysk’ pramen na zmačkané polštáře, kdosi mě vzal kolem ramen a políbil na tváře, kdesi v dálce rozmazaně strejda kovář odchází, do kalhot si čistí ruce umazané od sazí. 7
Lidská komedie d
(Klíč)
C
d
1. Ostrý kužel světla v duhu promění nás, C
d
duhu v květinu na malbě čínských váz, F
A7
B[
g
váza křehká, pozor na střepy, nás nikdo neslepí, d
C
d
ostrý kužel světla v duhu promění nás. 2. Hrajeme divadlo pro lidi okolo nás, jsme tajní blíženci spojeni v pevnou hráz, král ať žije, blázen umírá, přerod panny ve štíra, hrajeme divadlo pro lidi okolo nás. F
C
d
R: Co jsou masky a co vlastní tváře, F
C
d
kam ukryjem pokřivený vkus, A7
g
d
dál se vezem v rozvrzaný káře B[
C
C C B[ A7 d C B[ A7
d
a svět kolem zpívá smutný blues. 3. Kamínek pro štěstí nosíme po kapsách dál, kdo nám dá roli, o kterou sám by stál, držet svoji šanci, ber kde ber, jih změnit na sever, kamínek pro štěstí nosíme po kapsách dál. R: Proč opouštět známé pro neznámé, ze své pravdy ukrojit své plus, k čemu city, vlastní tvář nás klame, zahrajte nám veselejší kus. d
C
d
4. = 2. + hrajeme divadlo pro lidi okolo nás, C
d
hrajeme divadlo pro lidi okolo nás, C
d
hrajeme divadlo pro lidi okolo, hrajeme divadlo . . .
8
Loupežník
(Humbuk)
D
e
G
1. Přišla s tím až pátá stránka včerejšího Blesku: A
G
D
v Jičíně se koná sbírka na náhrobní desku, e
G
bude zdobit opuštěnou loupežnickou stezku, D
G
D7
D
umřel nám Rumcajs, loupežník. G
D
G
H7
e
A
R1 : Čím dál hůř to tady půjde bez něj, nastal ráj spoustě dávných nepřátel, G
D
G
chtěl bych s ním jít aspoň chvíli hájit jeho hvozd, D
G
D
D
G
D G
Matfyz blues
(Humbuk)
jenže Rumcajs, loupežník, už šel. 2. Vodkrouhly ho želvy Ninja, neměl kouska šance, Flintstoneům se líbí skalní sluj padlýho psance, a zatím, co se horda Šmoulů vysmívala Mance, umřel nám Rumcajs, loupežník. R2 : Čím dál hůř to tady půjde bez něj, nastal ráj spoustě dávných nepřátel, chtěl bych s ním jít aspoň na čas (chvíli) hájit jeho hvozd, D
jenže Rumcajs, loupežník, už šel na věčnost. 3. Na pobertu choval se až podezřele lidsky, dnešní svět je vhodný spíš tak pro lokaje Fricky, chudý, lidmi opuštěný, což byl vlastně vždycky, umřel nám Rumcajs loupežník. R2 :
E
1. Nabalil jsem na Matfyzu doktorku, tato kost mi pronikla až do morku, děsila mě, že si spolu nehajnem, nebudu-li nosit triko s Einsteinem, A7
E
triko s Einsteinem, jinak si nehajnem, jinak nehajnem, jinak nehajnem. 2. Byla samá fyzikální poučka, kvůli ní jsem studoval L. Součka, stál jsem o ni jako Slovák o naftu, opustil i řídící flek v mančaftu, scházel mančaftu jak nafta Slovnaftu, nafta Slovnaftu, nafta Slovnaftu. 3. Zatímco já přešel na čaj bez bromu, její odpor narůstal ohm po ohmu, poslala mě do ňákýho Paroma, pohaněla moje mužný aroma, prej:“Jdi do Paroma i se svým aroma, se svým aroma, se svým aroma!” 4. Skončila ta neférová aféra, zase dělám kulturistům šoféra, zase nosím Schwarzeneggera na tričku a cvičím, ať mám zase svoji fyzičku, ať mám fyzičku a -neggera na tričku, -neggera na tričku, -neggera na tričku. 9
Nosorožec
(Karel Plíhal)
a
d
a
1. Přivedl jsem domů Božce nádhernýho nosorožce, d
E7
F]dim
a
originál tlustokožce, koupil jsem ho v hospodě. a
d
a
Za dva rumy a dvě vodky připadal mi velmi krotký, d
E7
a
a
pošlapal mi polobotky, ale jinak v pohodě. d
E7
a
a
Vznikly menší potíže při nástupu do zdviže, d
E7
F]dim
a
při výstupu ze zdviže už nám to šlo lehce. a
d
a
Vznikly větší potíže, když Božena v negližé, d
F]dim(E7)
a
E7(a)
když Božena v negližé řvala, že ho nechce. 2. Marně jsem se snažil Božce vnutit toho tlustokožce, originál nosorožce, co nevidíš v obchodech. Řvala na mě, že jsem bohém, pak mi řekla: padej, sbohem, zabouchla nám před nosorohem, tak tu sedím na schodech. Co nevidím – souseda, jak táhne domů medvěda, originál medvěda, tuším značky grizzly. Už ho ženě vnucuje a už ho taky pucuje a zamčela a trucuje, tak si to taky slízli. a
d
a
3. Tak tu sedím se sousedem, s nosorožcem a s medvědem, d
E7
a
a
nadáváme jako jeden na ty naše slepice.
Padaly hvězdy
(Karel Plíhal)
(orig. E) C
D9/F]
a
G
D9/F] G
C
R: Padaly hvězdy a jedna z nich slítla mé milé přímo do klí na, C
D9/F]
a
G
C
F
C
jak byla žhavá, tak sukně jí chytla, a od sukně celá roklina. a
e
a
e
a
e
a
e
D]dim
1. Má milá křičí: pomoz mi přece, nestůj tu jako z kamene, a
e
a
e
D
G
tak jsem ji rychle odtáhl k řece z dosahu toho plamene. R: 2. Jenže ta hvězda tu moji milou rozpálila jak kamínka, zuby i nehty mi pustila žilou a já drtil její ramínka. R: 3. Pod hlavou nebe a nad hlavou země, v obrovským požáru škvařím se, jsem totiž v ní, jako ona je ve mně, jako dvě kapky steklé na římse. 10
R: *: Teď už jen v očích jak tečka za snem skomírá malý plamínek, běžíme k hvězdě a oba žasnem: je to jen chladnoucí kamínek.
Pět policajtů d
(Jablkoň)
B
C
A
1. Něco se mi snaží dostat do hlavy, čekám, až to celnik rozum odbaví d
B
C
F
5 policajtů do služby je připraveno hned, A
protože já mám v hlavě pohromadě všech pět a
d
G
C
R: Volává mě něco, co prý stojí za to, a
F
E
a
ale jakpak to mám uslyšet, když slyším jen ticho chtěl bych mít to něco, co prý stojí za to, ale jakpak to mám uchopit, když nemá to ucho 2. Jak ráno den dveře světu otvírá, cosi ve mně mluví a nejsem to já, 5 policajtů okamžitě vchází do domu a už mě zase vedou zpátky k rozumu 3. Večer už mám pokoj, policajti spí, opatrně číhám, zda se to objeví, 5 policajtů procitá a hned se vrací zpět, a tak mám zase v hlavě pohromadě všech pět 4. Něco ve mně klíčí jako obilí, ministerstvo nitra shání posily, 5 policajtů přestává už otravovat vzduch, na povel je totiž má ministr nitra Bůh
Písek a D
(Nezmaři) E7
G
E7
d
a G C
1. Jako písek přesíváš mě mezi prsty, stejně ti dlaně prázdný zůstanou, d
G
C
C/H a
[: ani vodu nepřeliješ sítem, někdy je strašně málo chtít, d
E7
7 a G(E ) C(a)
já nejsem z těch, co po těžký ráně nevstanou. :] 2. Pevnou vůlí taky příliš neoplýváš, zdá se, že nemíníš mě vážně brát. [: kolik času nám to ještě schází, nebo je všechen dávno pryč, a za čím se to vlastně máme stále hnát? :] 3. Jako kámen najednou mi v cestě stojíš, vím, že se leccos těžko obchází, [: radši zkusím někde jiný příběh, který bude lepší konec mít, ale už teď ti můžu říct, že mi nescházíš. :] 4. Jako písek přesíváš mě mezi prsty, stejně ti dlaně prázdný zůstanou, ani vodu nepřeliješ sítem, někdy je strašně málo chtít, já nejsem z těch co po těžký ráně nevstanou . . . 11
Pohádka
(Karel Plíhal, Mike Oldfield, Petr Pixy Staníček)
1. Takhle nějak to bylo: jedlo se, zpívalo, pilo, princezna zářila štěstím v hotelu nad náměstím, drak hlídal u dveří sálu, na krku pletenou šálu, Dědové Vševědi okolo Popelky žvatlavě slibují šaty a kabelky, každý si odnáší kousíček úsměvu, dešťový mraky se chystaly ke zpěvu, hosté se sjíždějí k veliké veselce, paprsky luceren metají kozelce a stíny ořechů orvaných dohola pletou se latícím kočárům pod kola, Šmudla si přivezl v odřeným wartburgu kámošku z dětství, prej nějakou Sněhurku, vrátný se zohýbá pro tučné spropitné a kdo mu proklouzne, tak toho nechytne, kouzelník za dvacku vykouzlí pět bonů a vítr na věži opřel se do zvonů, “Na zdraví nevěsty, na zdraví ženicha!”, dvě sousta do kapsy a jednou do břicha, náhle se za oknem objevil skřítek, rozhrnul oponu z máminejch kytek, pěkně se usmál a pěkně se podíval a pak mi po očku do ucha zazpíval: G
D
h/D
e
R: Dej mi ruku svou, studenou od okenních skel, C
h/D
C
D
G
e h/D C G D
všichni tě mezi sebe zvou a já jsem tu proto, abys šel. 2. Na plný obrátky letíme světem, všechny ty pohádky patřily dětem, dneska už se neplatí buchtama za skutky, sudičky sesmolí kádrový posudky, obložen prošlými dlužními úpisy, koukám se z okna a vzpomínám na kdysi, jak se mi za oknem objevil skřítek, rozhrnul oponu z máminejch kytek, pěkně se usmál a pěkně se podíval a pak mi po očku do ucha zazpíval: 3. A takhle nějak bylo to dál: svatební hosté opouští sál král shodil s úlevou hermelín s ramene skočil si do krčmy na jedno točené Stydlín si odvádí Popelku do drožky, Sněhurka štupuje sedmery ponožky a v lesní chaloupce Mařenka s Jeníkem koupili od baby pytlíček s perníkem Vybledly girlandy, povadly květiny, prostřední sudička má záda od hlíny vrátný si dopíjí včerejší podmáslí, paprsky luceren ztichly a pohasly. Náhle se . . .
Pohár a kalich ]
f
(Klíč)
E
A
E
f]
A
E
A
1. Zvedněte poháry, pánové, už jen poslední přípitek zbývá, E
pohleďte, nad polem Špitálským vrcholek roubení skrývá, E
f]
za chvíli zbyde tam popel a tráva, E
f]
nás čeká vítězství, bohatství, sláva. 2. Ryšavý panovník jen se smál, sruby prý dobře se boří, palcem k zemi ukázal, ať další hranice hoří, [: ta malá země už nemá co získat, teď bude tancovat, jak budem pískat. :] 12
h
E
A
R: Náhle se pozvedl vítr a mocně vál, h
C]7
E
h A f] C]7 f]
odněkud přinesl nápěv, sám si ho hrál, hm . . . , f]
E
E
f]
*. Zvedněte poháry, pánové, večer z kalichu budeme pít. 3. Nad sruby korouhev zavlála, to však neznačí, že je tam sláva, všem věrným pokaždé nesmírnou sílu a jednotu dává, ve znaku kalich, v kalichu víra, jen pravda vítězí, v pravdě je síla. 4. “Modli se, pracuj a poslouchej,” kázali po celá léta, Mistr Jan cestu ukázal proti všem úkladům světa, [: být rovný s rovnými, muž jako žena, dávat všem věcem ta pravá jména. :] 5. Do ticha zazněla přísaha – ani krok z tohoto místa, se zbraní každý vyčkává, dobře ví, co se chystá, nad nimi stojí muž, přes oko páska, slyšet je dunění a dřevo praská. h
E
A
R: Náhle se pozvedl vítr a mocně vál, h
E
C]7
odněkud přinesl nápěv, sám si ho hrál: Kdož jsú boží bojovníci a zákona jeho, prostež od Boha pomoci a úfajte v něho . . .
Pražce
(Pavel Dobeš)
A
1. Házím tornu na svý záda, feldflašku a sumky, E7
navštívím dnes kamaráda z železniční průmky. A
E7
A
R1 : Vždyť je jaro, zapni si kšandy, pozdravuj vlaštovky a muziko, ty hraj. 2. Vystupuji z vlaku, který mizí v dálce, stojím v České Třebové a všude kolem pražce. 3. Pohostil mě slivovicí, představil mě Mařce, posadil mě na lavici z dubového pražce. 4. Provedl mě domem – nikde kousek zdiva, všude samej pražec, jen Máňa byla živá. R2 : To je to jaro, zapni si kšandy, pozdravuj vlaštovky a, muziko, ty hraj. 5. Plakáty nás informují: “Přijď pracovat k dráze, pakliže ti vyhovují rychlost, šmír a saze.” 6. A jestliže jsi labužník a přes kapsu se praštíš, upečeš i krávu na železničních pražcích. 7. A naučíš se skákat tak, jak to umí vrabec, když na nohu si pustíš železniční pražec.
13
8. Když má děvče z Třebové rádo svého chlapce, posílá mu na vojnu železniční pražce. 9. A když děti zlobí, tak hned je doma mazec, Děda Mráz jim nepřinese ani jeden pražec. 10. Před děvčaty z Třebové chlubil jsem se silou, pozvedl jsem pražec, načež odvezli mě s kýlou. 11. Pamatuji pouze ještě operační sál, pak praštili mě pražcem a já jsem tvrdě spal. R3 : A bylo jaro, zapni si kšandy, lítaly vlaštovky a zelenal se háj. 13. Matfyzácký senát letos rozhodl se krátce, povinná je angličtina, tělocvik a pražce, R4 : vždyť je podzim, začíná matfyz, tak sekej lingebru a muziko ty hraj. 14. Na Albeři pověděli nám o nové látce: čtyrhodinovka na téma Lineární pražce. . . 15. Za katedrou přednáší nám cholerický stařec, čas od času naštval se a hodil po nás pražec. . . 16. Úzkostí si nepražáci v noci cucaj palec, v Tróji maj dvě koleje, leč ani jeden pražec. . . 17. Jdem študovat na matfyz, teď prolezem ho hladce, když při zkoušce doneseme čtyři pěkné pražce. . . 18. V jistých věcech z analýzy v paměti mám díru, má pražec na R na třetí Lebesgueovu míru?. . . 19. Takovýhle informatik, to je skromný chlapec, vystačí si s holkou, co má Držku jako pražec. . . 20. Koulelo se jablíčko, koulelo se z vršku, nevybralo zatáčku a rozbilo si pražec. . . 21. Ať vstáváme ve tři ráno a nebo až v devět, vždy budeme rozespalí jako v zimě medvěd. R5 : Vždyť je podzim a padá listí, tak stel si v brlohu a muziko ty brum. 22. Medvědi ze zdravé stravy nedělají vědu, před spaním si do pelechu vezmou soudek medu. 23. Správný medvěd ustele si hned jak se dny krátí, budík si dá na březen a pak jde tvrdě spáti. 24. Když po nocích na pasece příliš dupou víly, místo spánku medvěd přečte knížek celou míli. 25. Když na Matfyz medvěd chodí nosí si med v tašce, tiše chrupká na přednáškách jak praštěný pražcem. 26. Medvěd už se u postele protahuje v tričku, osvěží se ve studánce a jde na rozcvičku. 27. S rozespalými medvědy nehledejte družbu, neb by mohli udělati vám medvědí službu. 14
28. Když se v noci účastníkům o mumiích zdává, uleví se každému, když brzy ráno vstává. R6 : Vždyť je ráno, venku už svítá, tak běž na rozcvičku, ať můžeš dát si čaj. 29. Rychle vstaň a bez remcání natáhni si svetr, na báječnou rozcvičku hned odvede tě Petr. 30. Pokud se ti náhodou z postele vůbec nechce, zavoláme Potvoru a ten to spraví lehce. 31. Co ti Potvora udělá, můžeš snadno tušit, budeš svoji peřinku až do večera sušit. 32. Radši hupsni do pantoflí a promni si oči, potom s tebou Potvora tak snadno nezatočí. 33. Ten kdo ještě stále jen po tvrdém spánku touží, ten si naši krásnou píseň vůbec nezaslouží.
Puff The Magic Dragon c]
A
D
(Peter, Paul & Mary) A
1. Puff the magic dragon lived by the sea D
f]7
A
H7
E
and frolicked in the autumn mist in a land called Honah-Lee c]
A
D
A
little Jackie Paper loved that rascal Puff D
A
H7
f]
E7
A
E7
and brought him strings and sealing wax and other fancy stuff oh! c]
A
D
A
R: Puff the magic dragon lived by the sea D
f]7
A
H7
E
and frolicked in the autumn mist in a land called Honah-Lee c]
A
D
A
Puff the magic dragon lived by the sea D
A
f]7
H7
E7
A
and frolicked in the autumn mist in a land called Honah-Lee. 2. Together they would travel on a boat with billowed sail Jackie kept a look-out perched on Puff’s gigantic tail noble kings and princes would bow whene’er they came pirate ships would low’r their flag when Puff roared out his name oh! 3. A dragon lives forever but not so little boys painted wings and giant rings make way for other toys one grey night it happened Jackie Paper came no more and Puff that mighty dragon he ceased his fearless roar oh! 4. His head was bent in sorrow green scales fell like rain Puff no longer went to play along the cherry lane without his life-long friend Puff could not be brave so Puff that mighty dragon sadly slipped into his cave oh! 15
Ráda se miluje a
G
(Karel Plíhal) C F
e
a
R: Ráda se miluje, ráda jí, ráda si jenom tak zpívá, G
C F
C
F
e
a
vrabci se na plotě hádají, kolik že času jí zbývá. F
C
E
1. Než vítr dostrká k útesu tu její legrační bárku a
G
C F
e
a
a Pámbu si ve svým notesu udělá jen další čárku. 2. Psáno je v nebeské režii, a to hned na první stránce, že naše duše nás přežijí v jinačí tělesný schránce. 3. Úplně na konci paseky, tam, kde se ozvěna tříští, sedí šnek ve snacku pro šneky – snad její podoba příští.
Růže z papíru
(Brontosauři) E7
d
g
1. Do tvých očí jsem se zbláznil a teď nemám, nemám klid, a
d
hlava třeští, asi tě mám rád, E7
g
stále někdo říká: vzbuď se, věčně trhá nit, a
d
studenou sprchu měl bych si dát. D7
g
R: Na pouti jsem vystřelil růži z papíru, C7
A7
F
dala sis ji do vlasů, kde hladívám tě já, d
g
v tomhle smutným světě jsi má naděj na víru, a
d
že nebe modrý ještě smysl má. 2. Přines’ jsem ti kytku, no co koukáš, to se má, tak jsem asi jinej, teď to víš, možná trochu zvláštní v dnešní době, no tak ať, třeba z ní mou lásku vytušíš. R: (instrumentálně sloka) R:
16
Scarborough Fair d
C
d
F
d
F
G
d
1. Are you going to Scarborough Fair. Parsley, sage, rosemary, and thyme. F
2. 3. 4. 5. 6.
7.
8.
C
d
C
d
Remember me to one who lives there. She once was a true love of mine. Tell her to make me a cambric shirt. Parsley, sage, rosemary, and thyme. Without any seam or fine needle work. And then she’ll be a true love of mine Will you reap it with sickle of leather. Parsley, sage, rosemary, and thyme. And tie it all up with a peacock’s feather. Or never be a true love of mine. Will you find me an acre of land? Parsley, sage, rosemary, and thyme. Between the sea foam and the sea sand. Or never be a true love of mine. Will you plough it with a lamb’s horn. Parsley, sage, rosemary, and thyme. And sow it all over with one pepper corn. Or never be a true love of mine. Tell her to wash it in yonder dry well. Parsley, sage, rosemary, and thyme. Where water ne’er sprung, nor drop of rain fell. And then she’ll be a true love of mine. Tell her to dry it on yonder thorn. Parsley, sage, rosemary, and thyme. Which never bore blossom since Adam was born. And then she’ll be a true love of mine. When you’ve done and finished your work. Parsley, sage, rosemary, and thyme. Then come to me for your cambric shirt. And you shall be a true love of mine.
Svatá Kateřina C
(Žalman)
g
1. Svatá Kateřina hudcům housle bere, G7
e
bílý koně žene do strání, F
C
pryč z našeho domu, až na samou horu G7
C
písně z duše vyhání. 2. Svatá Kateřina housle zavěsila, od našeho domu odchází, abysme nemohli vyndat jiný z truhly, všechny klíče rozhází. 3. Svatá Kateřino, přines hudcům jaro, až za pecí budeš se jim zdát, klekni na tu horu, vyžeň spáče dolů, aby mohli spolu hrát. 17
That’s What You Get For Lovin’ Me E
A
(Peter, Paul & Mary) f]
E
1. That’s what you get for lovin’ me. That’s what you get for lovin’ me, F]
A
E
H
Everything you had is gone. As you can see. E
2.
3.
4.
5.
A
That’s what you get for lovin’ me. I ain’t the kind to hang around. With any new love that I found ’Cause moving is my stock in trade. I’m moving on. I won’t think of you when I’m gone. So don’t you shed a tear for me. ’Cause I ain’t the love you thought I’d be I got a hundred more like you. So don’t be blue. I’ll have a thousand ’fore I’m through. Now there you go you’re crying again. Now there you go you’re crying again. But then someday when your poor heart. Is on the mend. I just might pass this way again. = 1.
Tramvaják h
(Humbuk)
A
G
h
1. Já ti byl tramvaják, jezdil jsem stylem brzda-proud, A
G
A
uměl jsem tramvaj našlápnout, e
h
h
A
A
G e
h
A
G
po ránu stírával jsem rosu z trolejí, nepáchl po benzínu, po petroleji, G
A
D
h
A
blbý je, že po žádným z vozů nelačním tolik, jak po manipulačním. 2. Stal jsem se lékařem, v komoře znal jsem každej kout, uměl jsem srdce našlápnout, měl jsem rád život, onen zjevný přežitek, čas malých vizit, paklík velkých vizitek, doktorské vtípky, jejich drsné pointy, h
A
D
všechno, až na pacienty, ty vem čert a nejen ty, f]
h
A
G
f]
e
nejen ty, nejen ty, nejen ty, G A D
nejen ty, nejen ty, nejen ty. . . 3. Pak jsem byl důstojník, mužstvu jsem dával správnej čoud, uměl jsem minu našlápnout, v armádní kantýně jsem platil za borce, v létě se válel na ňáké té majorce, velel bych dodnes, ovšem bez nadřízených a bez podřízených. 18
4. Jsem kuchař v kosmu, není tu žádnej mlsnej žrout, co si smí na mě vyšlápnout, až lidstvo zmizí, a je mi jedno, kam a jak, vrátím se na Zem – třeba zas jak tramvaják, zatím tu postrádám jen Knorr a Vitanu, h
A
D
jářku, rád tu zůstanu, nebejt těch tlustejch Marťanů, Marťanů, f]
h
A
a Pluťanů, Pluťanů, Neptuňanů, Uraňanů, f]
G
e
Merkuřanů, Venušanů a Zemanů . . .
Už to nenapravím
G A D
(Jaroslav Samson Lenk)
a D F a E7
R: vap tada dap. . . a
D
1. V devět hodin dvacet pět mě opustilo štěstí E7
F
Ten vlak, co jsem jím měl jet, na koleji dávno nestál V devět hodin dvacet pět jako bych dostal pěstí Já za hodinu na náměstí měl jsem stát Ale v jiným městě A7
A
Tvá zpráva zněla prostě a byla tak krátká d
Že stavíš se jen na skok, že nechalas mi vrátka G
E
Zadní otevřená, zadní otevřená Já naposled tě viděl když ti bylo dvacet A to jsi tenkrát řekla, že už se nechceš vracet Že jsi unavená, ze mě unavená R: 2. Já čekala jsem hlavu jako střep a zdálo se že dlouho Snad může za to vinný sklep, že člověk často sleví Já čekala jsem hlavu jako střep s podvědomou touhou Já čekala jsem dobu dlouhou víc než dost Kolik přesně nevím Pak jedenáctá bila a už to bylo passé Já dřív jsem měla vědět, že vidět tě chci zase Láska nerezaví, láska nerezaví Ten dopis co jsem psala byl dozajista hloupý Byl odměřený moc, na vlídný slovo skoupý Už to nenapravím, už to nenapravím R: 19
Válka růží
(Spirituál Kvintet) G5
d
d
A
1. Už rozplynul se hustý dým, derry down, hej, down-a-down, G5
d
d
nad ztichlým polem válečným, derry down F
C
A
d
G5
A A
jen ticho stojí kolkolem a vítěz plení vlastní zem, d
G5
A
d
je válka růží, derry, derry, derry down, a-down. 2. Nečekej soucit od rváče, derry down, hej, down-a-down, kdo zabíjí ten nepláče, derry down, na těle mrtvé krajiny se mečem píšou dějiny, je válka růží, derry, derry, derry down, a-down. 3. Dva erby, dvojí korouhev, derry down, hej, down-a-down, dva rody živí jeden hněv, derry down, kdo změří, kam se nahnul trůn, zda k Yorkům nebo k Lancastrům, je válka růží, derry, derry, derry down, a-down. 4. Dva erby, dvojí korouhev, derry down, hej, down, však hlína pije jednu krev, derry down, ať ten či druhý přežije, vždy nejvíc ztratí Anglie, je válka růží, derry, derry, derry down, a-down.
20
