Krajinská výstava Českomoravské vysočiny v Jindř. firadci.
Skautské slavnosti od 11. do 13. července
192§.
Vydal Jindřichohradecký Sbor Svazu-junóků-skautů R. Č. S. Tisk A. Landřras Syn v Jindř. Hrad*i.
\
JO SEF ŠIMÁNEK:
9Tositel Z la té £Růže. Kde k vodám hvozd se druží a vůně stoupá z blat, zřím pěíilistou růži k obloze rozkvétat.
zřím českou cnostv něm,zřím bol, zřím srdce půdy své, Cech jižních zřím v něm symbol plát v kráse vášnivé!
Ne každý však ji tuší a cítí její dech: Jen ten, kdo poznal duši a krásu jižních Čech.
Jej i ty na štít zvedni, můj zdravý junáku a nos jej ze dne ke dni v svém srdci, ve zraku,
Jen ten, kdo poznal půdu, z níž kdysi rozkvetla, by plála do osudů a rostla do světla.
Čiň, aby v srdci lidu vždy sluncem rozkvétal, za bouřných dob i klidu do temnot nočních plál —
Ne feudální znak myslím, jejž despota vryl v štít, když druhům nezávislým spěl volnost uloupit:
Čiň, by byl květem růže lásky a svobody, jež silné rodí muže a budí národy! .............
ne znak, jenž svědkem býval barbarských orgií, když soumrak měkce splýval po sloupcch loggií:
Jak rytíř dávné doby nos v štítě zlatý květ, jenž sílu čistých zdobí a otevírá svět!
Zřím znak. bez bázně, hany, jejž rytíř nosii v. boj, v svém srdci nezdolaný, a v oku světel zdroj!
Vždy barev dámy svojí bud hrdý nositel, připraven za ně k boji pro postrach drzých čel!
Ten před mým zrakem září, co odkaz minula, co oheň na oltáři, z nějž sláva vzplanula,
Chceš znát té dámy jméno, jíž vše máš k nohám klást? jsouc v růži posvěceno zní: Pravda, Krása, Vlast!
5 proním českým skautem na G eskom oraoské oysočině. sjezdu žu p y jin d řic h o h ra d e c k é u příležitosti oýstaoy G esko m o ra o s k é oysočiny. Napsal A. B. SVOJSÍK, náčelník Svazu. Skautingu župy Jindřichohradecké^ nastávají dny radostné práce i vážných povinností. Při výstavě Českomoravské vysočiny v Jindřichově Hradci chce ukázati, že rostl i za dob a poměrů nejsvízelnějších, že pracuje a jde správnými cestami, chce dokázati své právo na život i uznání veřejnosti. Na Českomoravské vysočině nepracuje se snadno a poněvadž většinou není národnostně ohrožena, věnuje se jí mnohem méně pozornosti a péče, než krajům jiným.
Také Československý skauting rodil se na Českomoravské vysočině, V krásných lesích vorlovských budovali první dva čeští skauti dřevěnou chatu, aby poznali skauting také z prakse. Do chaty fičelo, při přívalech zatékala voda, nad hlavou jejich co noc smutně houkala sova svou jednotvárnou notou, ale ve dvou srdcích rozhoříval se plamen, jejž nedovedlo nic\uhasit, oheň,]f^ který záhy zanítil desetitisíce srdcí mládeže po všech vlastech československých v mohutný, jasný plápol.
Při společném životě v prosté chatě lesní měl jsem poprvé příležitost pozorovaíi vliv skautingu na duši jinocha. Celý život prožil jsem mezi mládeží, ale nikdy nepoznal jsenwřoucnějšího vzplanutí, mohutnějšího účinku výchovného na mladou duši. Mladík odchovaný školou, tělocvikem, .sportem v běžný normální typ,Uv 4*-*. měnil se před mým zrakem jakoby zázrakem. Náhle byl si vědom c(v .místa, jež zaujímá ve svém okolí ^ jasně si uvědomil svůj poměr a povinnosti k ostatnímu světu. Vychovatelské, frázovité napomínání a jiné vlivy nesblížily jej dostatečně ani s rodinou, tím méně s pří rodou a jinými lidmi. Ale skauting zvroucnil jeho poměr k rodině, naučil ohledu k trpíqmu, pracujícímu, zušlechtil každé jeho konání, otevřel mu celé nové světy. Cítil se a byl novým^lepším člověkem. Sám vyhledával, jak prospěti v domácnosti, lidem strádajícím, při nehodách, stal se svědomitým v každé práci až do úzkostlivosti, zmizel každý rozmar, ale nepozbyl dětinné radosti mládi.
Byl nadaný a vynikl doma i v nejtěžší konkurenci za hranicemi. Již v 19 letech domohl se význačného místa v cizině^ bez protekce a pomoci^jen vlastní pílí, energií, ryzostí charakteru a ušlechtilostí, za něž děkoval skautingu. Podobné úspěchy shledal jsem i u jiných, jež skauting ovlivnil, zvláště když přistoupila k tomu ještě výchova vzájemná, působení druha na druha. Proto když v roce 1911 a 1912 šel jsem k předákům našeho národa a odborníkům doporučili skauting jako nový typ výchovný, po případě jako novou instituci národní, činil jsem to již se svátým přesvědčením, že skauting je nedo cenitelný prostředek k vybudování charakteru, silné vůle a ušlech tilého snažení. Vědomí, že můžeme skautingem vychovali takřka ideální typ mladého českého člověka, byl mi větší pobídkou k práci, než všecky úspěchy skautingu v cizině. Přišla válka a první český skaut padl v přívalu surovostí, kterou přinesla. Zdá se mi, že byli lidé, které dobrota srdce a nesmlouvalá poctivost jakoby předurčila smrti v oněch hrozných dobách. A tu jsme snad u stinné stránky skautingu vůbec. Učíme dobrotě srdce, konání služby, vychováváme k bratrství a konáme jeho příkazy, jak dovedeme nejlépe. Nezapomínáme nikoho, jen — sami sebe. V boji scházívá našim lidem výbojnosí, tvrdost, vytrvalost — v dobách slepého stranictví, bezohledného sobectví^ nedostatek velmi vážný. Neučíme odrážeti útoky a zasaditi bez ohledně ránu tam, kde je třeba brániti pravdu, chránili slabého, zabránili křivdě. Zapomínáme, že je třeba být nejen vyznavačem a hlasatelem pravdy, ale též jejím bojovníkem.
C n.'Nechceme 'aN iem ^em ^isc líbiti dnešnímu světu a nemůže se v něm dobře vést skauiin§H^ferý celý spočívá jedině na idea lismu. Život dnes spočívá na základech zcela jiných a není téměř již těch, kdo by čelili špatnostem tohoto světa. Skauti stáli na nárožích měst celé republiky s pokladničkami pro nesčetné účele národní a humánní stali se nejhledanějšími, nejspolehlivějšímí podporami mnoha spolků, ale co za to sklízejí? Jen nenávist! Každý ví, že nepracují pro sebe, že, obětují^švé nejkrásnější chvíle^ ale obecenstvo je nerado obtěžováno a přenáší svou nelibost na skauta. Dlouho nechápali a mnozí dosud nemohou uvěřiti oprav dovosti našich snah a činů a hledají jiné důvody našeho konání. Ale skautský idealismus tstl dále nadšení v duše a tisícové jinochů a dívek všech vrstev opouštějí pohodlí domácího života, své vily, lázně, berou na sebe drsnou skautskou košili a jdou do přírody, větru, chladu, bouře i nedostatku. Hledají cesty pravdy, chtějí spolupracovali, aby byli dokonalými lidmi. Tohoto cíle nesmí ani
na chvíli zapomínati vůdce, ani skaut, ani skautka. Cesty, které jasně jsme jim naznačili, dovedou je bezpečně k cíli nejvyššímu jako charakterní lidi, agilní občany a hodné syny ,své;Hp' národa. Mnoho z toho, co přinesl skauting k nám. hlásají dnes také jiní, i ti, jimž skauting je solí v očích, ale pomíjejí dosud to nejcennější, co skauting má, neboř je to namnoze v odporu s jejich celým posláním, Proto nelekejte se jejich počtu am vlivu. Oheň, jenž československým skautům poprvé vzplál na Česko moravské vysočině, byl oheň čistý, krásný, ničím nezkalený a srdce, která jej živila, byla bez stínu sobectví a prospěchářství. Česko slovenský skauting uchrání ryzost svých ideálů a své stoupence •Scestí a vykoná záhy veliké poslání své v národě každému.; Pák list věnovaný skautingu v naší tradici národní bude psán písmem zlatým.
JIND li. ŠIMÁNEK:
Skauting o kraji pětilisté růže. Bylo to tuším r. 1912. Na projekční stěně staré Střelnice vyzařovaly obrázky téměř exotického rázu: v rámci temných lesních tišin bělavé stany, zalité letním sluncem a mezi nimi rušný život družiny hochů, zaměstnaných různými pracemi zálesáckými, tu zas vařením, hrami a j. — tak seznamoval nás tenkráte prof. A. B. Svojsík s novou a u nás zcela neznámou myšlenkou — skautingem. Myšlenka ta působila různým dojmem. Ale u mnohého hocha již tenkráte tato milá Robinsonáda hochů — prvních skautů českých působila přímo vzrušivě svým výjimečným a téměř romanticky zabarveným prostředím, které se tak příjemně a téměř svůdně lišilo od jednotvárnosti všedního života. Tak bylo naším nynějším milovaným vůdcem , br. náčelníkem Svojsíkem u nás zaseto první símě nové ideje, která má nám vychovali nového zdatného občana, zdravého a silného těla, vyspělého ducha a ušlechtilého srdce. První pokusy o zavedení skautingu na Jindříchohradecku učiněny r. 1913 přičiněním tehdejšího studujícího gymnasia Jana Solpery a za vedení prof. K. Velebila. V červenci 1914 první jindřichohradecká družina skautská odešla k sv. Barboře, aby tam okusila prvního táboření ve společném táboře s oddíly pražskými
a jičínskými. Bohužel nedlouho na to prohlášená mobilisace pře rušila tyto první šťastné chvíle junáckého táboření a litice světové války potlačila úplně tyto první snahy našich mladých průkopníků, z nichž někteří odešli ze svododného skautského tábora do nuce ného tábora válečného. Ale po válce myšlenka ožila znova a v osvobozené zemi mládež i přátelé mládeže zasvětily své snahy ušlechtilému skautíngu, který měl osvobodili mládež z nezdravých pout a školou pří rody vrátiti jí zdraví, sílu a krásu, šťastné mládí a radost ze života. Prvními vůdci zdejší skautské mládeže byli bratří Hron (nynější okres, správ, v Benešově) a Zedník, kteří r. 1919 dali základ zdejšímu skautskému sboru „DětiŽižkovy“, sestávajícímu ze studujících gymn., obch. školy a učňů. Odtud šířila se myšlenka i na venkov, kde ustaveny oddíly v K. Rečici, N. Etinku, Kunžaku a Strmilově. Po ustavení Svazu junáků-skautů RČS. vstoupil sbor také do Svazu a připojením okresu třeboňského a Veselského roz šířen na skautský okres, jejž vedl nejprve okres, zpravodaj prof. Mil. Ganfner, později pak od roku 1920 poklad, spořitelny Jindř. Simánek. Památným v dějinách našeho skautingu byla o svato dušních svátcích 1920 návštěva 7. pražského sboru, vedená tehdej. sborovým vůdcem a nynějším zpravodajem náčelnictva Drem Jos. Šimánkem; vzorně upravený tábor v lese „Koniferu“ a ukázněné vystupování skautů bylo velkou mravní posilou oddílům zdejším. Z jindřichohradeckého skautského okresu, sestávajícího z několika okresů soudních (Jindř. Hradec, Kamenice n. L., Nová Bystřice, Veselí n. L., později i Třeboň a Soběslav), utvořena byla náčelniclvem Svazu r. 1921 nová župa jindřichohradecká a dosavadní okresní zpravodaj jmenován župním zpravodajem. V tomlo organisačním rámci práce oddílů se konsolidovala a vlivem ústředí stále nabývala určitějších forem a pevného základu, na kterém ušlechtilé dílo utěšeně rostlo do šířky i hloubky. Oddíly naše namnoze vznikly v poměrech krajně neutěše ných ; nemajíce ani řádné místnosti, ani hmotných prostředků, musily zápasili s různými předsudky a nedůvěrou, jaká ovšem bývá údělem každé nové, třeba sebe krásnějsí myšlence. Přece však pracováno radostně a obětavě v dobré naději, že dobrá věc jistě zvítězí I Po řadu let naše skautská mládež pracovala ochotně a obětavě ve službách vlasti, dobra a lidskosti — nebylo jediné národní neb dobročinné akce, při níž by nebyla horlivě a účinně působila. Vedena jsouc láskou k bližnímu ve smyslu skautského zákona, pořádá každoročně též vánoční nadílku pro chudé dítky pod heslem „Děti dětem.“
Nejkrásnější vzpomínky našich oddílů poutají se k našim lesním táborům Jemčinským, v nichž každoročně mládež naše pro žívá krásnou pohádku mládí a štěstí a kde r. 1923 uspořádána i naše první lesní škola skautská, čímž půvabné to lesní zátiší nabylo pro československý skauting významu dějinného. Po letech nehlučné, vnitřní práce, po letech skromného odříkání, poprvé letos u příležitosti Krajinské výstavy pořádáme své vlastní skautské slavnosti, doufajíce, že naše občanstvo za obětavou péči, věnovanou naší skautskou mládeží ve prospěch všeobecného dobra, k jehož účelům již na tisíce korun získala — věnuje při prvních skautských slavnostech svým skautům za slouženou a vlídnou pozornost!
„Skaut jest přítelem každého člověka dobré vůle a bratrem každého skauta!“ (Skautský zákon.)
Soaz junáků-skautů £RÓS. čítá na 30,000 členů, hochů a dívek. Protektor: Dr. T. G. Masaryk, president republiky česko slovenské. Starosta Dr. V. Srobár, náčelník A. B. Svojsík, náčejní Mil Milčicová, místostarostové: Bron. Herbenová, Dr. Guth-Jarkovský a J. Rossler-Ořovský. Svaz je členem světového bratrství hochů, jemuž v čele je světový náčelník Sir. Rob, Baden Powell, zakladatel světového skautingu.
Župa Jindřichohradecká
s župním zpravodajem Jindř. Šimánkem v čele a z. župní zprav. Elis. Simánkovou sestává z okresů: jíndř. hradeckého, třeboňského — okresní zpravodaj prof. Vlad. Adamec a soběslavského — okres, zprav. prof. Ad. Hemer.
Místni sdruženi Svazu jun-skautů v Jindř. Hradci k podpoře skautských oddílů: starosta Dr. Ferd. Hoffmeister, řed. reál. gymnasia, místostarosta Em. Ambrož, podplukovník, předseda výkon, výboru, docent Dr. Em. Rychlík, místostarosta Rudolf Regentík, štábní kapitán.
Slib československého skauta. Slibuji na svou čest: Milovati vlast svou. republiku československou a věrně jí sloužiti v každé době. Konati povinnosti své vlastní a zachovávati skautský zákon. Býti tělem i duší hotov pomáhali blížnímu.
w
9 o ř a d slaoností: V PÁTEK 10. července v 8 hodin večerka. V S O B O T U závody, v 8 hod. večer slavnostní AKADEMIE na „Střelnici.“ V NEDĚLI v půl. 11. v sadech KONCERT jindř. hradec. hudby studentů skautů. Ve
2
hod. p r ů v o d :
Ve 3 hodiny na výstavišti vztýčení čsl. stát. vlajky a pozdrav vlajce, P R O S L O V br. náčelníka A B. Svojsíka. UKÁZKY S K A U T S K Ý C H C V I K Ů A HER. Královničky, t á b o r o v á s c é n a ; večer táborový oheň. V PONDĚLÍ prohlídka města a výstavy, odpol. na výstavišti VESELICE.
Rrajinská výstava a skautský sjezd v Jindřichově Hradci.
Skautská akademie V SOBOTU
11.
ČERVENCE 1925
V SÁLE NA STŘELNICI V 8 HODIN VEČER. 1. B. SMETANA: Z opery »Libuše«. Voj. hudba 29 . ppi. 2. a) JOSEF" ŠiMÁNEK: Nositel zlaté růže. Recitace. b) POSPÍŠIL-NAUMAN: Lese. Zpév s prfiv. piana z » lu a á ck ý cb písní. » c) Hudba. Přednesou vítězové závodu v uměleckém projevu. 3. Lasování — ukázky kroužení spinningem. 4. a) POSPÍŠIL-NAUMAN: Dobrou noc. — Sol. píseň s prův. piana. b) Ma°bi Waba. Indiánská píseň. — Ses. M. Holíková. 5. Obeň. Vzbuzení ohně třením dřev, s proslovem.
6. JIND&. ŠIMÁNEK: Pod chodským praporem. Dva obrazy. Obraz I.: »Chodský prapor zdeptán v boji kles . . . . Obraz II.: Český skaut jej k nové slávě vznes!«
V stu pn é: Křeslo a sedadlo v loži 6 Kč, I. místo 5 Kč, II. místo 4 Kč. K stání 2 Kč. Předprodej vstupenek v knihkupectví p. V. Landfrasa.
