eny
založ
1883
7/2016 ročník 119 16. únor
učitelské noviny ttýdeník ýdeník p pro ro u učitele čitele a p přátele řátele šškoly koly
DRAMAŤÁK JE SYNTÉZA VŠECH UMĚLECKÝCH OBORŮ ZUŠ z Ostrova okouzlila až v Indii
4
8
12
19
ZMĚNY ÉČKOVÝCH OBORŮ ZATÍM NEBUDOU
JE NAČASE PŘESTAT BOJOVAT PROTI GYMNÁZIÍM
SPOLEČNÉ VZDĚLÁVÁNÍ V MONTREALSKÉ ŠKOLE
JE, NEBO NENÍ PŘEDÁVÁNÍ DĚTÍ RODIČŮM PROBLÉM?
cena 39 Kč www.ucitelskenoviny.cz 1-17 UN7.indd 1
12.02.16 16:41
Čtení 1 pro prvňáčky
Čtení 2 pro prvňáčky
(Miroslava Čížková) Učebnice výuky čtení založená na analyticko-syntetické metodě bez tvorby slabik svou jednoduchostí napomáhá k rychlému čtenářskému postupu. Žáci se učí číst nejprve velká tiskací písmena, která skládají rovnou do smysluplných slov. Metoda využívá sluchové a zrakové syntézy a analýzy, pro něž je v učebnici mnoho podnětů.
(Miroslava Čížková) Učebnice navazuje na Čtení 1 pro prvňáčky a je určena pro druhé pololetí v první třídě. Má sloužit k upevňování čtenářských dovedností. Obsahuje krátké texty a básně, které respektují potřeby a zájmy prvňáčků. Texty jsou doplněné řadou úkolů podněcujících aktivitu žáků a rozvoj jejich myšlení.
Řada učebnic čtení a psaní pro prvňáčky metodicky zpracovaná podle RVP ZV a opatřená schvalovací doložkou MŠMT Moje první čtení pro radost a poučení
Moje druhé čtení pro radost a poučení
(Miloslava Matejová, Jana Rohová) Pracovní sešit vhodně doplňuje učebnici Čtení 1 pro prvňáčky. Přináší řadu praktických a nových úkolů, které rozšiřují metodický repertoár postupů pro nácvik čtení a psaní analyticko-syntetickou metodou bez tvorby slabik. Využití může ale najít i zcela samostatně, a to při práci ve škole nebo při domácí přípravě.
(Miloslava Matejová, Jana Rohová) V tomto pracovním sešitě se žáci seznamují s malými tiskacími písmeny, čtou slova a věty těmito písmeny napsané – nejdříve věty krátké a jednoduché, postupně delší a obtížnější. V sešitě jsou zařazeny ukázky známých autorů literatury pro děti – pohádky, říkadla, básničky, hádanky. Dále také zábavné hry se slovy a větami a další úkoly pro oživení výuky. Žáci sešit sami dotvářejí – vybarvují, dopisují, kreslí apod.
Písanky 1–6 (Miroslava Čížková) Sešity pro nácvik psaní jednotlivých písmen a slov, které jsou založené na aktivitě dětí – ty kromě psaní dotvářejí sešit vlastními ilustracemi.
Cviky C ik pro uvolnění l ě í ruky k (Miroslava Čížková)
Cviky zábavné – jednotažky (Jiří Jošt)
Cviky pro nácvik písmen (Miroslava Čížková)
Písmenkové pexeso Pojďme si hrát
(Ludmila Kořenářová)
(kolektiv autorů) Publikace motivuje děti k činnosti, rozvíjí slovní zásobu, motoriku, představivost, postřeh, zručnost. Je vhodná i k samostatné práci. Pomáhá udržet pozornost, umožňuje střídat různé metody práce.
Metodická příručka
1-17 UN7.indd 2
(Miroslava Čížková)
www.fortuna.cz 12.02.16 16:41
Úvodník
OBSAH
Zbytečné tažení
4–6
Minulý týden proběhla éterem zajímavá zpráva. Odliv českých kvalifikovaných pracovníků zejména z pohraničních oblastí do Německa a Rakouska prý výrazně sílí. Utíkají nejen lékaři či inženýři, ale houfně už i vyučenci, řemeslníci, zkrátka absolventi nedostatkových profesí, po nichž podniky tolik lační. A aby ne. Vždyť si tam vydělají až čtyřnásobek toho, co by jim vyplatil zdejší zaměstnavatel. Na vině je především nízká produktivita práce zdejších firem a také fakt, že mnoho z těch se zahraničními vlastníky u nás investovalo kvůli levné pracovní síle, a tyto subjekty proto nejsou příliš motivovány k vyplácení vyšších mezd.
Téma týdne
ZMĚNY ÉČKOVÝCH OBORŮ ZATÍM NEBUDOU Zvládnutí řemesla může být cestou z bludného kruhu sociálního vyloučení
7
Analýza
VÍME, KAM AŽ DOJDE DOMÁCÍ VZDĚLÁVÁNÍ?
8–9
Zeptali jsme se
JE NAČASE KONEČNĚ PŘESTAT BOJOVAT PROTI GYMNÁZIÍM Pokud nějaké obory vzdělání podpořit, pak na základě důkladné analýzy
10–11
Profil
DRAMAŤÁK JE SYNTÉZA VŠECH UMĚLECKÝCH OBORŮ ZUŠ v Ostrově okouzlila až v Indii
12
Jak to vidí
Milada Boualia:
SPOLEČNÉ VZDĚLÁVÁNÍ V MONTREALSKÉ ŠKOLE
13
Odborníci radí
Hana Nádvorníková:
PROČ ZVOLIT STŘEDNÍ PEDAGOGICKOU ŠKOLU
14–16
Reflexe
KAPITÁN NEMO DVACÁTÉHO STOLETÍ Jacques-Yves Cousteau zpřístupnil moře lidstvu
18
Sonda
PLATOVÝ MARIÁŠ
19
Sonda
JE, NEBO NENÍ PŘEDÁVÁNÍ DĚTÍ RODIČŮM PROBLÉM?
20
Tuto zprávu ale můžeme také číst jinak. Třeba tak, že české odborné školy za státní peníze připravují ve velkém (jde o desítky tisíc lidí) pro cizinu kvalifikovanou pracovní sílu, kterou navíc dotují kraje ve formě žákovského kapesného. Trochu drahý špás, ne? A dalo by se na něj pohlédnout i z další strany. Třeba v tom smyslu, že stát, ten firmami proklínaný moloch, který neumí zařídit, aby ze škol na hladový trh práce přicházeli mladí, krásní, komunikativní lidé patřičně vzdělaní jazykově i profesí, už svůj domácí úkol dopsal. Za jeho peníze připravení lidé jdou za hranicemi na dračku a to už samo o sobě je známka kvality. Víc opravdu dělat nemůže. Teď jsou na řadě firmy, aby dobře vychovaným pracovníkům nabídly atraktivní práci. Těžko říct, jestli si to samé říkají i vysocí představitelé podnikatelské reprezentace. V rubrice „Zeptali jsme se“ v tomto čísle UN si všímáme nedávné poznámky ministryně školství na adresu vládní i krajské politiky, která protežuje technické vzdělávání. Prý by to chtělo více podpořit i humanitní studia. No nejsem si jist, jestli ministryně trefila hřebíček na hlavičku (kdyby nebylo tolik politologů a sociologů, možná by mohlo být víc inženýrů a zubařů), ale faktem je, že masový tah na branku techniky a řemesel by měl projít určitou revizí. Je na čase, třeba už kvůli zmíněné místy až dramatické situaci na trhu práce v pohraničí. Anebo také proto, aby se konečně otupily někdy opravdu vyhrocené
3
vztahy mezi odbornými školami, gymnázii a krajskými orgány. Podpora řemesel se totiž chápe dost často jako boj proti gymnáziím. A to je skutečná tragédie. Ke konci vášní a třenic by mohlo přispět vyladění oborové nabídky na základě dohody podložené analýzou tvrdých dat popisujících skutečný stav vzdělanosti této země. Jako průmyslová země totiž potřebujeme nejen odborné, ale také silné gymnaziální vzdělávání, které zajistí odpovídající přísun elit. A bude-li na počátku změny v přístupu právě debata o humanitních oborech? Proč ne. Bohužel tažení proti gymnáziím, konkrétně těm víceletým, rozhodně neotupí zavádění nového fenoménu – společného vzdělávání. Spíš naopak. Je slyšet, jaképak společné vzdělávání, selekce jako hrom je to, když ti nejlepší ze tříd základních škol se odcházejí „izolovat“ od ostatních, obyčejných. Ano, víceletá gymnázia opravdu mohou být pro řadu rodičů únikovým místem před účinky tohoto trendu, který nás ve jménu pokroku a přiblížení se praxi vyspělých zemí (viz konkrétní příběh z Kanady na str. 12) může hodit o pěkných pár desítek let zpátky. Ostatně jak se může učitel na základce věnovat talentům, když mu hodinu rozhodí péče o žáky s LMP, že. Zatím je ve světě víceletých gymnázií klid, stejně jako u tzv. éčkových neboli speciálních oborů středních škol, kam míří značná část absolventů praktických škol (jak se můžete dočíst na následující straně v Tématu týdne). Obávám se, že klid je jen dočasný. Možná si mocné neziskovky už brzy vymyslí mezi zednickými přidavači žáky schopné uspět na poli jaderného inženýrství a celý sektor tohoto jinak velmi úspěšného vzdělávání navrhnou k likvidaci. Petr Husník
Sonda
VÁHÁNÍ ASISTENTKY PEDAGOGA Je to lepší než kancelář. Až na ty peníze.
21
Zrcadlo praxe
ŠKOLA MUSÍ BÝT SEBEVĚDOMÝ PARTNER, NE MANIPULOVANÝ PODŘÍZENÝ
22–23
Ohlasy
NÁROD UČITELŮ, KTEŘÍ NEMÍŘÍ DO ŠKOL (UN Č. 5/16)
24–26 Kaleidoskop 27–28 Dopisy
1-17 UN7.indd 3
Kresba: Václav Hradecký
Učitelské noviny, týdeník pro učitele a přátele školy
Založeny Josefem Králem v Praze roku 1883 Uzávěrka čísla 12. 2. 2016
12.02.16 16:41
TEXT: RADMIL ŠVANCAR FOTO: ARCHIV STŘEDNÍ ŠKOLY TECHNICKÉ V PRAZE
Téma týdne
4
ZMĚNY ÉČKOVÝCH OBORŮ ZATÍM NEBUDOU Zvládnutí řemesla může být cestou z bludného kruhu sociálního vyloučení Nedal bych nic za to, že se někde klubou nějaké nápady omezit takzvané éčkové obory, v nichž se vzdělávají zejména žáci s lehkým mentálním postižením. Kouká to ze závěrů analýzy zrozené loni v rámci projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR, které vyvolávají dojem, že kdyby éčkové obory nebyly, děti by se vyučily jinde a byly by úspěšnější.
A
bsolventi těchto oborů mají podle analýzy nižší platy a jsou hůře zaměstnatelní. „…pokud chce Česká republika zlepšit vyhlídky jedinců se zdravotním postižením, zejména těch s diagnózou lehké mentální postižení a poruchy učení a chování, na uplatnění na trhu práce, měla by začít podnikat potřebné kroky k tomu, aby se změnila struktura oborů středního vzdělání absolvovaných těmito jedinci jak pokud jde o kategorii vzdělání, tak o odvětvové zaměření,“ říká se ve zmíněných závěrech. Na dotaz UN MŠMT píše, že transformaci tzv. éčkových oborů nepřipravuje, v současné chvíli. Předseda CZESHA Jiří Zajíček říká, že o revizi nebo transformaci éčkových oborů nejednali. „Hovořilo se o restrukturalizaci oborové soustavy, což by se jistě i těchto oborů dotklo, ale nevím o tom, že by se na tom už začalo pracovat,“ dodává. Zatím tedy klid. Nicméně změny související s § 16 a přílohou vyhlášky o podpůrných opatřeních budou platit i pro střední školy. Předseda Sdružení učňovských zařízení a ředitel SOU v Ohradní ulici v Praze Karel Dvořák se pozastavuje nad představou, že by mohli a měli mít někteří žáci v učňovských oborech jako podpůrné opatření asistenta pedagoga. „V učebně to je možné, ale v dílně, při odborném výcviku? Nedovedu si to představit,“ poznamenává. A že s tím počítá přijatá vyhláška? „Nedávno schválili vyhlášku o zákazu práce žáků s chemickými látkami, a když zjistili, že je nesmyslná (což jsme jim říkali už dva roky), tak ji během dvou měsíců zrušili. Tak snad, až zjistí nesmyslnost této vyhlášky, budou postupovat stejně,“ doufá K. Dvořák. „V učňovském školství pracuji čtyřicet let a moje slova jsou podložena životními zkušenostmi. Vím, že děti s intelektovými nedostatky prostě potřebují speciální péči a my bychom jim
1-17 UN7.indd 4
ji měli nabízet, a to i ve středním školství. Nemám nic proti začleňování postižených dětí mezi ostatní, bez postižení, musí to být ale oboustranně výhodné,“ říká K. Dvořák.
Doktoři z nich nebudou Pavel Svoboda je v Hradci Králové ředitelem Speciálních škol, které sdružují mimo jiné i školu mateřskou, základní (praktickou) a základní (speciální) a jednoi dvouletou školu praktickou. „Praktickou školu navštěvují obvykle žáci, kteří prošli základní školou speciální a mají střední mentální postižení. Nabízíme ji ale někdy i dětem s LMP a s nějakým dalším postižením, které by je v náročnějším učení znevýhodňovalo,“ vysvětluje. Absolventi, kteří se vzdělávali podle zanikající přílohy pro žáky s LMP, směřují obvykle do éčkových oborů okolních odborných učilišť. Co se uplatnitelnosti těchto žáků po získání výučního listu týká, poznamenává P. Svoboda realisticky, že to při současné konkurenci nemají jednoduché. „Nebudou z nich inženýři a doktoři, v tom jim reálně brání nikoliv škola, kterou navštěvují, nebo program, podle kterého se učí, ale jejich mentální deficit. Mohou ale být kvalitními řemeslníky, a to právě díky systému vzdělávání, který jejich snížení mentální schopnosti reflektuje a klade důraz na konkrétnost postupů, na opakování činností, na zvládnutí manuálních zručností. S ohledem na svoje limity na tom asi budou na trhu práce o něco hůře než maturanti a absolventi háčkových oborů. Rozhodně na tom ale budou lépe, než kdyby speciální péči nedostali, selhali a hledali práci pouze se základním vzděláním, často neúplným,“ konstatuje P. Svoboda.
Přihláška s doporučením Právě o dětech v éčkových oborech jsme si povídali s ředitelem Střední školy technické v Praze na Zeleném pruhu Draho-
Ředitel Střední školy technické v Praze na Zeleném pruhu Drahoslav Matonoha slavem Matonohou. V široké škále oborů, které jim nabízí, je letos i šest oborů, éčkových. Škola přijímá do těchto oborů žáky ze základních škol, kteří mají obvykle se vzděláváním komplikovanou zkušenost, velmi často mají diagnostikované specifické poruchy učení a chování, leckdy v kombinaci s jiným postižením. Není výjimkou, že povinnou školní docházku absolvují v nižším než devátém ročníku. Éčkové obory se ukazují pro takové děti, které v základní škole selhávaly, nicméně mají zájem o výuční list, dobrým a správným řešením. V éčkových oborech se potkávají žáci ze základních škol s horšími výsledky s dětmi, které prošly systémem speciálního vzdělávání, které se učily v základních školách praktických. Ty mají standardně zkušenost s diagnostikou a podporou poskytovanou systémem poradenských zařízení, doporučení pro zařazení do éčkového oboru je v takových případech spíše formalitou. Psychologickým a speciálněpedagogickým vyšetřením ovšem musí projít i absolventi škol běžných, pokud se chtějí v éčkových oborech vzdělávat. Takové doporučení je totiž pro přijetí do éčkového oboru podmínkou.
12.02.16 16:41
Téma týdne
5
Je to příklad možností, které i žáci éčkových oborů mají. Jistě, může být komplikace v komunikaci, v těchto oborech se cizí jazyk neučí. V tomto případě byl ale mladý muž cílevědomý, doučil se jazyk alespoň na základní úrovni, navíc pracuje v českém týmu, takže pokyny dostává od kolegů a oni na něm oceňují jeho špičkovou řemeslnou práci. „Podobný systém funguje u většiny našich éčkových absolventů. Řada z nich si už našla uplatnění u seriózní firmy a prosperují, ale prostě potřebují u sebe někoho, kdo bude komunikovat se zákazníky, kdo se postará o administrativu a účetnictví a o jednání s úřady. Pokud odvedou kvalitní práci, nikdo se neptá, jestli prošel éčkovým nebo háčkovým oborem,“ konstatuje ředitel.
Tříleté éčko
Teorie a praxe podle míry schopností Ve škole na Zeleném pruhu se mohou žáci (a žákyně, pochopitelně) hlásit do oborů připravujících na vykonávání prací tesařských, zednických, strojírenských, malířských a natěračských, podlahářských a v oblasti služeb. Vedle těchto „éčkových“ oborů jsou obvykle nabízeny ještě podobné obory s označením „H“, v nichž žáci procházejí podobnou praktickou přípravou, jsou na ně ale kladeny větší nároky v oblasti teorie. Procházel jsem s ředitelem D. Matonohou dílny. V učebně, v níž se učí pokládka různých podlahových materiálů, ukazoval jejich přehledné členění znázorněné na stěnách. „Kdybychom tomuto žákovi vysvětlovali v učebně u tabule, že existují čtyři druhy korku, s největší pravděpodobností by si to nepamatoval. Tady si všechny druhy korku osahá, stačí se podívat na stěnu a vidí ukázky všech čtyř typů tohoto materiálu, seznámí se s tím, jak se s nimi pracuje, na jakou pokládku se hodí, jakým lepidlem se lepí, co se musí dodržet. Když pak dostane časem jako řemeslník zakázku, vybaví si ta čtyři pole, která měl každou hodinu před očima. A tak to funguje i u dalších materiálů, u dřeva, u koberců…,“ vysvětluje názorně systém výuky v éčkových, ale nejen éčkových oborech na zdejší škole ředitel. Je to doklad systému, který ve škole zavádějí, kdy se pracuje na výukových polygonech nebo s moduly či s maketami, které si mohou žáci osahat, získat konkrétní zkušenosti a dovednosti, aniž by byli zatěžováni nadbytečnou teorií, která je jen otravuje a kterou považují za zbytnou.
Machr ještě před absolutoriem Právě zejména rozsah teorie odlišuje háčkové a éčkové obory, ačkoliv oba dva jsou ukončeny výučním listem. Jeden ab-
1-17 UN7.indd 5
solvent je „zedník“, druhý dělá „zednické práce“. Na konečném díle to ale nemusí být vůbec poznat. Příkladem je žák, který se učil v oboru Podlahářské práce, tedy éčkovém, a jímž se ředitel školy chlubí. „V Českých Budějovicích probíhalo před časem mistrovství Evropy parketářů, mezinárodní soutěž pro řemeslníky do pětadvaceti let, tedy pro lidi, kteří se tou prací už živí. Je to obor, který se u nás učí v republice ve dvanácti školách. Jiné školy měly ze soutěže asi obavy, mistrovství Evropy je známé svou náročností, neposílaly tam ani žáky z háčkových oborů. Já jsem nakonec nabídl možnost soutěžit našemu ‚éčkovému‘ žákovi, o němž jsem věděl, že
Je podstatné, aby sám žák chtěl, aby měl doma podmínky pro plnění požadavků učení, aby měl podporu rodičů, aby rodiče s učiteli spolupracovali.
Tříleté éčkové obory, které SŠT na Zeleném pruhu nabízí, jsou podle D. Matonohy rovnocenné oborům háčkovým. Žáci sice nemají cizí jazyk a teoretické předměty jsou redukovány na nezbytnou úroveň, o to víc je ale kladen důraz na praktickou výuku, na zvládnutí řemesla. A to absolventům pomáhá k tomu, aby se na trhu práce uplatnili. Kromě toho se mají absolventi tohoto oboru možnost po jeho ukončení rozhodnout o pokračování v učení: v rámci jednoletého zkráceného studia se vyučí dalšímu oboru. Někdy volí svůj obor, kterým prošli v rámci éčkového studia, protože se chtějí stát „plnohodnotnými“ zedníky, tesaři atd., nebo si raději doplňují druhou specializaci, která se jim hodí v praxi ve firmě, kde pracují. Ředitel školy dává jako příklad rozdíl mezi slovenským a naším systémem – na Slovensku existuje obor Strechár a jeho absolvent může pracovat jako pokrývač, jako tesař, jako klempíř… U nás jsou tyto obory oddělené (ačkoliv všechny patří do jednoho cechu), takže pokud si žák, který ukončil obor Tesařské práce, doplní jednoletým studiem obor Klempíř, je v praxi lépe uplatnitelný. A pokud je šikovný a bezproblémový, nikdo si neláme hlavu s tím, že jeho jeden výuční list zní na Tesařské práce.
Otevřené dveře pro přestupy je šikovný. Soutěžili s ním mladí lidé z několika států, z Německa, Itálie, Francie, Rakouska… V šibeničním termínu dvanácti hodin měli za úkol vytvořit parketovou mozaiku v různých odstínech. Bylo nutné vybrat dřevo, nařezat, zbrousit, namořit, sestavit a nalepit. A náš kluk, šest týdnů před absolutoriem, tedy ještě ‚nehotový‘, v téhle obrovské konkurenci a pod tlakem samotné soutěže i televizních kamer skončil ze šestnácti účastníků čtvrtý. Obrovský úspěch pro něho i pro naši školu. Na místě dostal sedm nabídek zaměstnání i ze zahraničních firem, nejnižší nabídka platu byla pětatřicet tisíc korun měsíčně! Rozmluvili jsme mu to, vysvětlili jsme mu, že je důležité doučit se, získat výuční list. Poslechl, doučil se a okamžitě dostal práci v zahraničí,“ vypráví D. Matonoha.
D. Matonoha také přikyvuje, že obě učební „koleje“, éčková a háčková, jsou vzájemně prostupné. „Když zjistíme, že žák, který se přihlásil a byl přijat na háčkový obor, má problémy hlavně se zvládnutím teoretické části učiva, jsme schopni mu nabídnout přestup na éčko. Samozřejmě, musí si zajistit doporučení poradenského zařízení, rodiče musí o tuto změnu požádat, ale z naší strany s tím není problém a čas od času se to stává. Těmto dětem to v naprosté většině případů pomáhá, dá jim to možnost dokončit ucelené vzdělání. Kdyby tuto možnost neměly, je pravděpodobné, že by ze školy odešly a zůstaly by pouze se základním vzděláním,“ konstatuje ředitel. V některých případech se na háčkové obory hlásí i děti například ze speciálních škol.
12.02.16 16:41
Téma týdne
6
snaží přesvědčit rodiče, kteří o dítě valný zájem nejeví, že doporučení je nezbytností jak pro školu, tak hlavně pro žáky, aby se mohli vzdělávat způsobem, který je jejich schopnostem přiměřený. Dobré tři čtvrtiny z dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, které do školy chodí, patří do skupiny žáků sociálně znevýhodněných. A někdy je třeba přemýšlet nad jednotlivými kroky školy, aby se našla cesta, jak pochopit jejich problémy a jak jim pomoci.
Škola jim tuto variantu umožní a občas se podaří, že v této linii žák obor dokončí. Pokud ale nastanou problémy, může zmíněnou možnost přestupu do éčkového oboru využít. „Dokonce je možné, aby se ve třídě s žáky éčkového oboru učil i žák s dokončenou základní školou, pokud je pro něho výhodné slevit v teoretické části a posílit výuku praktickou. Jen si hlídáme, aby poměr těchto žáků odpovídal nastaveným legislativním pravidlům,“ dodává D. Matonoha. Teoreticky je možná i opačná cesta, tedy přestoupit z éčkového oboru na háčkový. Pokud žák vyniká, pokud má o obor hlubší zájem, pokud ho zajímá i teorie. Žádná umělá bariéra mezi těmito obory nestojí. Tato změna se však stává jen výjimečně, ředitel školy si vybavuje ze své praxe jednoho takového žáka. „Děti, které přicházejí ze základních škol z nižších ročníků, mívají bohužel úplnou averzi ke vzdělávání, řekl bych, že je jejich touha po učení zcela vyhořelá, udušená neustálými neúspěchy. Pracovat efektivně s takovými žáky je nesmírně náročné a vyčerpávající,“ konstatuje ředitel. To je obecná zkušenost, kterou potvrzují ředitelé z dalších středních škol, v nichž se neúspěšní žáci z běžných škol i žáci ze základních škol praktických vzdělávají. Ti druzí totiž obvykle přicházejí s pocitem dosaženého úspěchu, s chutí učit se dál. Ne vždycky jim to vydrží, není to ale obvykle proto, že by si přinášeli ze svých „domovských“ škol averzi k učení.
základních škol tak logicky klesá,“ glosuje stav ředitel střední školy s tím, že změny s inkluzí dětí s lehkým mentálním postižením tento stav může ještě vyhrotit.
Hodně záleží na rodičích Škola na Zeleném pruhu představuje rozlehlý areál, kde se učí více než 750 žáků. Okolo 130 z nich má podle ředitele školy nějaké problémy a je nutné respektovat jejich speciální vzdělávací potřeby. Děti s ADHD se objevují i v maturitních oborech. Škola jako spádová zohledňuje tyto žáky i při samotných maturitách, konečně – připravuje tyto „zkoušky dospělosti“ pro žáky s diagnostikovanou specifickou poruchou učení a třeba s problémy v soustředění a s pomalejším tempem práce i pro žáky z jiných škol. LMP není ve struktuře skupiny žáků se SVP zejména v éčkových oborech výjimkou, ze základní školy praktické do nich přichází zhruba 20 % žáků, někteří zkoušejí i obory háčkové. „Je podstatné, aby sám žák chtěl, aby měl doma podmínky pro plnění požadavků učení, aby měl podporu rodičů, aby rodiče s učiteli spolupracovali. Bohužel, skoro v polovině případů tyto podmínky splněny nejsou, takže se stává, že někteří žáci učební obor opouštějí,“ konstatuje ředitel. A doplňuje, že z éčkových oborů k závěrečným zkouškám přichází přibližně šedesát sedmdesát procent z těch, kteří do oboru nastoupí. Pak ale naprostá většina z nich u zkoušek uspěje.
„Když jsem před lety přišel na místo ředitele této školy, jedna z prvních věcí, kterou jsem řešil, bylo podmínečné vyloučení jednoho žáka z éčkového oboru a nepřipuštění k závěrečným zkouškám. Překvapilo mě to – učil se velmi dobře, na praxi byl hodnocený výborně. A najednou takový návrh. Zjišťoval jsem, co se stalo, a zjistil jsem, že kluk prostě přijde do dílny, lehne na ponk a spí. Zavolal jsem si ho a dozvěděl jsem se, že jeho otec s mladou ženou prostě odjel do Ostravy s tím, že kluk je už velký, že se o sebe postará. A on, protože chtěl školu dokončit, ale musel se živit a zaplatit ubytovnu, si našel noční brigádu. A pak prostě přišel do školy a usnul. Zajistili jsme mu místo v našem domově mládeže, měl kde spát, teplo, zajištěné jídlo. A nastavili podpůrný program pro děti v takových těžkých situacích. Je to smutné, ale každý rok se v září objeví ve škole dítě, které mívá hlad, protože mu prostě doma nedají najíst a peníze na stravu taky ne,“ vypráví ředitel. Jsou to i děti, které tím, že chtějí do školy, ráno obtěžují rodiče a prarodiče, kteří prostě chtějí ještě spát, nikdy nepracovali, žijí ze sociálních dávek a nechápou svoje vlastní dítě, které se snaží díky vzdělání se z tohoto začarovaného kruhu dostat. Pomoc školy a éčkový obor je pak kombinací, která mu v tom může pomoci. „Děláme, co můžeme. Jistě že jsou na tom v Norsku lépe, jenže tam jsem viděl, že ve škole, jako je naše, mají na tři učitele jednu administrativní sílu, která jim pomáhá s vypisováním nejrůznějších formulářů, díky kterým škola dostává potřebné finanční prostředky na vzdělávání takových dětí. Dále také třeba i tři asistenty pedagoga na obdobnou třídu a kantoři pak mohou dělat skutečně odbornou práci, ke které jsou vzděláni. Proto naši práci neformalizujeme, nevyplňujeme individuální vzdělávací plány, ale učitele s problémy jednotlivých žáků seznamujeme a oni pak jejich vzdělávací potřeby a zvláštnosti respektují,“ říká D. Matonoha.
Odborné zázemí Úroveň žáků přicházejících z běžných základních škol v průběhu doby podle D. Matonohy klesá. Ne proto, že by se zhoršovala úroveň celé populace, ale kvůli tomu, že stále více dětí odchází z těchto škol do výběrových škol. „Bylo chybou, že se v době klesajících počtů dětí v populačních ročnících neredukoval počet tříd víceletých gymnázií. Je jich příliš mnoho, odcházejí do nich i děti, které jsou sotva průměrné, a kvalita vzdělávání na druhých stupních
1-17 UN7.indd 6
Aby děti se vzdělávacími či výchovnými problémy odcházely ze svého oboru předčasně co nejméně, v tom jim pomáhají samotní učitelé, kteří si ke své odbornosti doplňují speciálněpedagogické znalosti. Dalším člověkem, který jim může pomoci, je školní psycholog, respektovaný dr. M. Kolář, autor systému boje proti šikaně. D. Matonoha dodává, že škola také spolupracuje s pedagogicko-psychologickou poradnou, právě s ní se ruku v ruce
„Řemeslníky naše společnost potřebuje a potřebovat bude. Šikovný řemeslník je záruka spokojenosti zákazníka a pro něho samotného je to záruka slušného živobytí. A úspěch řady absolventů našich éčkových oborů je dokladem toho, že i v nich mohou žáci získat skutečně kvalitní vzdělání,“ uzavírá ředitel Střední školy technické na Zeleném pruhu v Praze D. Matonoha.
●
12.02.16 16:41
TEXT: JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ ILUSTRACE: VÁCLAV JOHANUS
Analýza
7
VÍME, KAM AŽ DOJDE DOMÁCÍ VZDĚLÁVÁNÍ? Když se minulý týden dostala ve druhém čtení na program jednání sněmovny zatím poslední novela školského zákona, objevil se v ní mimo jiné také pozměňovací návrh k paragrafu, který v ní původně ani nebyl. Jde o individuální vzdělávání.
vysokoškolské vzdělání (pedagogické nebylo podmínkou). Tady už se přece jen občas objevovaly určité komplikace. Málo platné, vyučovacích předmětů je na 2. stupni mnohem víc (ředitelé jich udávali i 17, pokud do nich zahrnuli také volitelné předměty). Učivo jde víc do hloubky, ne každý rodič zvládl celou šíři. Zejména dva cizí jazyky se ukázaly jako problematické. Některé rodiny si najímaly lektory, jiné se sdružovaly a vytvářely něco jako miniškoly po domácku. Když se v roce 2014 rozproudily debaty nad jednou z novel školského zákona, objevil se poslanecký návrh požadující začlenit do ní také individuální vzdělávání žáků 2. stupně ZŠ. Návrh se nepodařilo protlačit, ministr M. Chládek požadoval širší ověřování. V lednu 2015 je povolil celkem na 19 základních školách a to na dobu neurčitou.
Ano, nebo ne?
K
arty nejsou rozdány jednoznačně: koalice versus opozice. Pod návrh A. Putnové (TOP 09) se podepsali jak její kluboví kolegové (N. Nováková, F. Vácha), tak i poslanci ODS (J. Svoboda, S. Karamazov ), ÚSVIT (A. Sylor), ANO (J. Zlatuška, M. Berdychová) a KDU-ČSL (J. Mihola). Na tom, proč chtějí umožnit, aby se individuálně – tedy mimo školu – vzdělávali i žáci 2. stupně ZŠ, se shodují. Rodiče mají právo zvolit si, kdo bude jejich dítě učit. To je přece demokracie. Na druhé straně se ovšem jistí: „…vzdělávání je výkonem veřejné správy, a to bez ohledu na to, zda je uskutečňováno ve škole zřízené veřejným či soukromým zřizovatelem. Stát tedy odpovídá za jeho kvalitu bez ohledu na osobu poskytovatele, a to dokonce i v případě, že neprobíhá ve škole, ale mimo ni na základě individuálního vzdělávání…“ Tak aspoň praví v důvodové zprávě ke svému pozměňovacímu návrhu. Tato odpovědnost spočívá v pravidelném ověřování znalostí dětí, které se vzdělávají doma. Ať už podle zákona, nebo na základě pokusného ověřování.
Před více než deseti lety Od září 2005 se mohou rodiče rozhodnout, zda budou svého potomka učit doma. Schválení zákona předcházelo nejen pokusné ověřování, ale také dlouhé diskuze, v nichž zastánci a odpůrci žonglovali s argumenty pro a proti. Často velmi nesmiřitelně. Pravidla pro individuální vzdělávání žáků 1. stupně základní školy byla nakonec jako § 41 schválena. I když se dítě vzdělává
1-17 UN7.indd 7
doma, musí být žákem konkrétní základní školy, která odpovídá za úroveň jeho vzdělávání. O přijetí rozhodne ředitel na základě žádosti rodičů a doporučení školského poradenského zařízení. Stanoví také jak často – a zda vůbec – škola poskytne žákovi, popřípadě jeho rodičům, konzultace. Dvakrát do roka přijdou rodiče s dítětem do školy k přezkoušení, při němž učitelé zjišťují, jestli má žák předpokládané znalosti. Když ve škole zjistí, že se rodiče dítěti, pokud jde o výuku, dostatečně nevěnují, nebo ji nezvládají, může ředitel individuální vzdělávání ukončit. Domácím vzděláváním se učí děti z 1. stupně více než deset let. A po problémech ani vidu ani slechu. Znamená to, že se je daří základkám vyřešit, nebo se pro domácí vzdělávání rozhodují skutečně jen odpovědní rodiče?
Nastavované ověřování Protože se individuální vzdělávání na 1. stupni rozjelo vcelku dobře, přistoupilo ministerstvo školství na základě požadavku rodičů sdružených v Asociaci domácího vzdělávání k pokusnému ověřování také na 2. stupni. Ve školním roce 2007–2008 bylo šest experimentálních škol, v září 2008 k nim přibyla sedmá. Pravidla víceméně kopírovala podmínky pro vzdělávání žáků na 1. stupni. Rozdíl byl snad jen v tom, že zatímco pro 1. stupeň stačila člověku, který dítě doma učí, pouze maturita, 2. stupeň už požadoval
Opět je otevřena novela školského zákona a nastává další zlomový bod. Pokud poslanci s návrhem uspějí, uzákoní novela individuální vzdělávání na 2. stupni ZŠ za stejných podmínek, jako je nyní na 1. stupni. Jen člověk, který takové dítě vzdělává, musí mít vysokou školu (opět bez bližšího určení). Objevuje se tu sice navíc ustanovení, že po dobu individuálního vzdělávání žáka odpovídají za plnění podmínek uvedených v zákoně rodiče, přesto zde některé sporné body chybějí. Například povinnost minimálního počtu konzultačních hodin, které má škola žákovi v domácím vzdělávání poskytnout. Objevila se totiž šeptanda, že existuje virtuální škola, jejímiž žáky jsou pouze ti v domácím vzdělávání. Na prvostupňové sice každá dostává jen čtvrtinové dotace, ale pro ty z 2. stupně dostávají školy plných sto. To by se pak „šikovnému“ řediteli bez budovy takové vzdělávání docela vyplatilo. Je to pravda, není? Nevím. Ale fakt je, že zákon o škole, která individuální vzdělávání poskytuje, nic moc neříká. Ani to, že by měla být zařazena v rejstříku. Možná je hluchých míst víc. Nedotažený je i způsob, jakým mají být učitelům poskytujícím konzultace tyto hodiny navíc hrazeny. Ale to už není záležitost zákona. V době uzávěrky bylo projednávání novely ve 2. čtení přerušeno, třetí čtení zákon čeká. Kam naše školství dovede? Individuální vzdělávání začalo na 1. stupni, chystá se v mateřinkách, poslanci ho chtějí mít na 2. stupni ZŠ… Půjdeme ještě dál?
●
12.02.16 16:41
Zeptali jsme se
8
TEXT: PETR HUSNÍK
JE NAČASE KONEČNĚ PŘESTAT BOJOVAT PROTI GYMNÁZIÍM Pokud nějaké obory vzdělání podpořit, pak na základě důkladné analýzy Ještě před takovými deseti roky to bylo opačně. Gymnázia byla tehdy všemožně preferována a odborným školám, zvlášť učňovským zařízením, byla prorokována hodně temná budoucnost. Dnes jsou technické obory a řemesla na koni. Propaguje je stát, kraje, obce, firmy. Verbálně i finančně. A gymnázia jsou vesměs ignorována. Právem?
K
dyž ministryně školství Kateřina Valachová předávala pololetní vysvědčení na jednom pražském humanitně zaměřeném gymnáziu, povzdechla si. V nejvyšších politických patrech se prý skloňuje jen technické vzdělávání. Podle ministryně to možná technikům nepřijde, ale důležité pro chod společnosti jsou i humanitní obory. Proto se jim bude víc věnovat. Jasný plán ale zatím nemá… Je možné, že od podpory humanitních studií je už jen krůček k podpoře všeobecného vzdělávání jako takového. Proto jsme se několika ředitelů gymnázií zeptali, jak tuto poznámku ministryně školství hodnotí a vůbec, co říkají na současnou masivní vlnu propagace technického vzdělávání. Zdeňka Hamhalterová, Gymnázium Arabská, Praha 6 V naší škole máme v ročníku jak třídy zaměřené na přírodní vědy a třídu zaměřenou na programování, tak dvě třídy humanitní. Podle mě je chyba výslovně podporovat jedno, nebo druhé. Gymnázium by mělo mít všeobecný základ, do něhož humanitní studium patří. Bylo by dobré definovat si, co to je vlastně humanitní studium, co si pod ním konkrétně představit. Je to jen předmět společenské vědy? Patří sem přece i etika, dějepis, čeština, latina, cizí jazyky. Navíc i technici musí mít znalosti z humanitních věd. Myslím, že debata o posílení humanitního vzdělávání je jen reakcí, kterou vyvolala široká podpora technického vzdělávání. Samozřejmě bylo by špatně, kdyby každý byl psycholog nebo politolog, protože absolventi by nenašli uplatnění. Výsledek proto musí být vyvážený. Dokonce si myslím, že do jistého věku by vzdělávání mělo
1-17 UN7.indd 8
být převážně všeobecné a specializace by měla přijít až později. Z vlastní zkušenosti vím, že veřejnost, tedy hlavně rodiče a žáci, kteří se k nám hlásí, si naše humanitní zaměření vykládají jako studium, kde nebudou mít téměř žádnou matematiku, která je těžká a žáci se jí obávají, ale téměř výhradně společenské vědy. Ale tak to není. Nechápou, že i v humanitní třídě budou mít stejnou porci hodin matematiky jako v jiném zaměření všeobecného gymnázia. Bojím se, aby si veřejnost nepředstavovala podporu humanitních studií jako podporu studií bez matematiky. A bojím se ještě jedné věci – aby za případnou podporou humanitních oborů, respektive gymnázií nebyla skrytá snaha ve školském rozpočtu ušetřit. Jsou to z podstaty věci obory s nejmenšími náklady… Alfréd Dytrt, Gymnázium Jateční, Ústí nad Labem Na podporu tohoto typu se bohužel obvykle váže nějaké lobby. Kdyby ministerstvo školství, a my jsme na to na konferencích naší asociace mnohokrát poukazovali, konečně vytáhlo jasná, průkazná, ověřená data a na jejich základě udělalo analýzu, jak na tom naše oborová soustava doopravdy je, nemusíme se pak
bavit o nahodilých podporách na tu či onu stranu. Možná by bylo dobré vzpomenout si na dobu úřadování ministryně Petry Buzkové, kdy byla na stole data, která tvrdila, že v této zemi zaostáváme ve všeobecném vzdělávání. Gymnázia byla proto oslovena, aby zvyšovala kapacitu, aby se budovala nová. Asociace ředitelů gymnázií si však tehdy udělala svou analýzu a namítla, že takové opatření nemá smysl – dokonce ani v Praze. Reálný zájem a počty volných míst jsme si zmapovali a poděkovali jsme ministryni s tím, že taková podpora vlastně není nutná. V minulosti hrály roli nejrůznější tabulky, které zvláštně zapadaly do kontextu. Na jedné z našich výročních konferencí vystoupil například tehdejší ministr školství Fiala a promítl tabulku, která také ukazovala, že patříme k zemím s nejnižším podílem všeobecného vzdělání. Bylo to v době, kdy se říkalo, že gymnázií je moc a vůbec všeobecného vzdělávání je moc, že potřebujeme hlavně učně. To není hledání, ale spíš lobbismus. Data sice máme, ale je běžné, že každá ze zájmových skupin argumentuje jinými. Kdybychom všechna data zasadili do evropského kontextu – do evropského proto, že přece nejsme nějaký izolovaný ostrov kdesi v Karibiku – mohli bychom se dostat k výsledku, na jehož základě bychom pak mohli vzdělávací systém ladit. Jiří Šlégl, Gymnázium J. Vrchlického, Klatovy Gymnázia rozhodně nejsou baštami humanitního vzdělávání, i když to tak někdy v médiích vypadá. Z našeho i mnoha sousedních gymnázií značná část absolventů pokračuje ve studiu technických oborů
Nové střední školy, vyšší odborné školy a konzervatoře (vzhledem k dostačující nabídce širokého spektra jejich oborů vzdělání a disponibilní kapacitě škol) zřizovat pouze ve výjimečných a odůvodněných případech (např. s obory vzdělání technického nebo přírodovědného zaměření nebo s obory vzdělání pro žáky a studenty se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s obory čtyřletého gymnázia v návaznosti na demografický vývoj). Z Dlouhodobého záměru vzdělávání v ČR 2015–2020
12.02.16 16:41
Zeptali jsme se Zdroj: pixabay.com
9
na vysoké škole. Zhruba třetina z nich. Druhá třetina pak odchází na obory typu medicína, a přesně to podporujeme, protože tito studenti nakonec mají dobré uplatnění. Myslím tedy, že není co podporovat… Spíš je načase přestat bojovat proti gymnáziím a naopak je třeba do titulků zpráv dávat, že jsme jako stát skoro poslední mezi zeměmi OECD v podílu občanů, kteří dosahují všeobecného vzdělání. Tento fakt je v době, kdy odchází většina středoškoláků na vysoké školy, paradox. Gymnázia jsou přitom pro přípravu k vysokoškolskému studiu nejlepší. Ne proto, že by na průmyslovky chodili špatní žáci, ale proto, že gymnázia mají nejlepší podmínky dané svým učebním plánem. V posledním ročníku našeho gymnázia nabízíme například čtyři volitelné předměty po třech hodinách týdně – díky tomu jsme schopni studenty profilovat jak na práva či filozofii, tak na strojní fakultu. To není žádný zázrak, to je jednoduše dáno možnostmi naší školy, obecně gymnázia. Třeba na Slovensku, které má s námi společnou historii, už studuje více než 40 procent středoškolské populace ve všeobecně zaměřených oborech. Čili Slováci se vydali evropským směrem. U nás je to jiné. Zrovna včera byla paní ministryně Valachová na návštěvě v našem Plzeňském kraji a při této příležitosti se zase objevily útoky na víceletá gymnázia. Ano, tlak rodičů na víceletá gymnázia bude větší, protože rodiče budou hledat únik z inkluze. Jestliže se ale půjde proti víceletým
1-17 UN7.indd 9
gymnáziím silou, rodiče se zvednou. Jako za exministra Zemana. Nechceme nějakou speciální podporu, ale doba potlačování už bude muset přestat. Roman Riedl, Gymnázium Uničov V dnešní době nejsem velkým příznivcem humanitního vzdělávání. Naše gymnázium je gymnázium všeobecné, ale snažíme se ho zaměřovat přírodovědně. Na druhé straně nejsem ani příznivcem jednostranné propagace technického vzdělávání. Vzdělávání se musí podporovat jako celek. Obvykle se reaguje na okamžité, krátkodobé potřeby, dlouhodobý výhled přitom chybí. Pak se divíme, že v různých srovnávacích výzkumech dopadáme tak mizerně. Alexandr Zikmund, Gymnázium Prachatice Pokud by existovala nějaká silná základní vrstva podpory všeobecného vzdělávání, pak rozumím tomu, že na ní se mohou pohybovat jednotlivá témata, která doba přináší. Například teď žijeme v pětiletí podpory technických oborů. Za tři roky zjistíme, že na tom základu bude třeba posílit něco jiného. Mně tedy v zásadě nevadí, že nyní probíhá vlna podpory technického vzdělávání, ale chci, aby probíhala nikoli na úkor, nýbrž nad pevným všeobecným základem, jehož existenci ale bohužel veřejnost necítí, nebo se o něm mimo gymnázia nemluví.
Ilona Kopecká, Gymnázium Slovanské náměstí, Brno Odpovím příkladem naší školy. Jsme všeobecné gymnázium s rozšířenou výukou angličtiny. Základními humanitními předměty, když pominu jazyky, jsou především zjednodušeně řečeno občanská výchova a pak dějepis. Naši žáci mají v každém typu studia během čtyř let vždy devět hodin, což je v současnosti nejvyšší počet hodin těchto předmětů v Brně. Plus k této hodinové porci mají ve třetím ročníku i dvouhodinový seminář, kde si mohou zvolit – jak dějepis, tak nauku o společnosti. To samé pak platí i pro čtvrtý ročník. Humanitní předměty tedy mají v naší škole poměrně slušné zastoupení. Pravdou je, že někteří žáci dosahují excelentních výsledků v nejrůznějších humanitně zaměřených soutěžích i v celostátním měřítku. Nicméně asi všichni víme, že v současné době je poptávka po technicky zaměřených absolventech. Společnost volá po větším množství inženýrů, lékařů, kteří neodejdou a zůstanou. Naše gymnázium a vlastně i společnost cítí, že ne všichni absolventi střední školy, kteří vystudovali v humanitně zaměřeném oboru, po skončení vysoké školy najdou uplatnění ve své profesi. Trh je sociology, politology či psychology nasycen. Tři pětiny žáků se hlásí na technické a ekonomické obory, zbytek potom míří do humanitní oblasti. V tomto rozložení zájmu se určitě odráží i vliv rodičů i celé společnosti. Studenti zkrátka přemýšlejí, jestli nebude lepší zvolit sice náročnější obor, ale s lepší perspektivou.
●
12.02.16 16:41
TEXT A FOTO: JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ FOTO: ARCHIV ZUŠ OSTROV
Profil
10
DRAMAŤÁK JE SYNTÉZA VŠECH UMĚLECKÝCH OBORŮ ZUŠ v Ostrově okouzlila až v Indii Jen málo základních uměleckých škol má ve svém čele „nemuzikanta“. Jednou z nich je ZUŠ v Ostrově nedaleko Karlových Varů, která letos oslavila 60. narozeniny. Její ředitelka Irena Konývková je zároveň vedoucí literárně-dramatického oboru, jehož věhlas dosáhl i za hranice.
C
hodba byla plná zarámovaných fotografií, programů a plakátů, další zdobí stěny kanceláře literárně-dramatického oboru. Jen diplomy chybějí, i když jich má tento obor opravdu hodně – z našich i zahraničních soutěží a festivalů. „U fotografií se líp vzpomíná,“ říká Irena Konývková.
Žáci napříč generacemi Škola měla při svém začátku pouze hudební obor, po pěti letech k němu přibyly další – obor výtvarný, literárně-dramatický a taneční. Plných 55 let už je tedy školou čtyřoborovou. V současné době má vedle hlavního sídla v Ostrově ještě čtyři pobočky „na kopečkách“ – v Abertamech, Božím Daru, Hroznětíně a v Jáchymově. Celkem ji navštěvuje přes 800 žáků; v literárně-dramatickém 120, ve výtvarném 192, v tanečním 102 a v hudebním 400. Plus asi desítka dospělých, přesněji řečeno maturantů.
„Od září k nim nad rámec obvyklých zvyklostí přibudou další,“ říká I. Konývková. Podobně jako před dvěma lety v pražském Hostivaři otevřou i tady studium pro seniory. Také s finanční podporou svého zřizovatele. „Když jsem začala podnikat první kroky, netušila jsem, že kolega Stárek už má akademii pro seniory zřízenou. Ochotně mi vyšel vstříc, abychom mohli doložit městu, že náš nápad opravdu funguje.“ Svůj záměr škola v lednu oznámila v místním tisku, ředitelka došla na besedu za seniory. Krátce po vyhlášení předběžného zápisu se začali ozývat první zájemci. „Říkali jsme si, že daný obor otevřeme, pokud pro něj budeme mít minimálně pět žáků. Výtvarný obor už je má, hodně lidí se hlásí k výuce hry na hudební nástroje, ale i zbývající dva obory už nějaké přihlášky mají. A to je teprve začátek února. Když jsem o práci se seniory uvažovala, sledovala jsem v první řadě obohacení jejich života. Pan ředitel Stárek vyprávěl, jak setkávání se seniory vneslo do školy novou energii. Když dneska vidím, s jakou radostí v očích vítají už pouhý příslib výuky v ZUŠ, říkám si, že tahle pozitivní energie se musí přenášet. Už teď se na tuhle práci těším.“ Zatím se škola s městem domluvila na dvouletém cyklu, podobně jako v Praze bude město platit seniorům školné. „Zájem pana starosty i dalších radních mne potěšil.“
Ohlédnutí
Irena Konývková
1-17 UN7.indd 10
Když ZUŠ letos slavila 60 let od svého založení, byla to velká sláva – pro školu i pro město. Den otevřených dveří, setkání se zaměstnanci, divadelní vystoupení a hlavně slavnostní ples, na kterém vystupovali žáci. Mimochodem – zuška nikdy nepatřila pod kraj. Jejím zřizovatelem je od samého začátku město Ostrov a podle
slov ředitelky o školu pečuje velmi dobře. Nejen že se stará o veškeré opravy budov – a pokud jde o výměnu topení nebo podlah, nejsou to malé částky – ale přispívá i na mimořádné aktivity. Například na mezinárodní divadelní festival Ostrovské soukání, který se loni konal podesáté. A protože to je bienále, existuje v Ostrově už dvacet let. Sjíždějí se na něj divadelní soubory z daleka i z blízka – z Anglie, Švýcarska, Belgie, Slovinska, Itálie, Rakouska, Kolumbie, Španělska, Litvy, Ruska, Slovinska, Chorvatska, Izraele. Jednou se prý zahraniční účastník zeptal, jak to, že se festival koná v tak malém městě (jako by necelých 18 000 obyvatel bylo málo!). To je tím, že se tu rodí divadelníci, vysypala ředitelka odpověď z rukávu. Když se díváte, jak jí svítí oči nad vzpomínkami zakletými pod sklem, je vám jasné, že svému oboru i škole dala duši. Do zdejší zušky chodila jako žákyně, tehdy tu byla vedoucí literárně-dramatického oboru Soňa Pavelková, maminka herce Ondřeje Pavelky. „Byla úžasná. Patřila k zakladatelům dramatického oboru, vypracovala jeho první osnovy. Měla jsem obrovské štěstí, že si mne vlastně vychovala. Od šestnácti let jsem s ní jezdila na týdenní semináře, které tenkrát pro učitele dramaťáků vždy na jaře a na podzim pořádal VÚP. Potkala jsem opravdové kapacity – Radovana Lukavského, Ivana Vyskočila… Byla to pro mne velká škola.“
Jak se rodí „osnovy“ Irena Konývková vzpomíná, jak před lety vznikaly osnovy pro „dramaťák“ tehdejších lidových škol umění. „Zkušený pedagog procházel s výkonným umělcem ročník po ročníku a společně hledali uzlové body. Zažila jsem to.“ Také ona teď patřila k týmu, který pomáhal vytvořit RVP ZUV. „Postupovali jsme trochu jinak, ale pedagogové nám k navrženému dokumentu dávali své připomínky. Posílali mi je anonymně, aby neměli pocit ohrožení. Chtěla jsem, aby popravdě popsali, jak to
12.02.16 16:41
Profil
11
u nich ve škole chodí. Na co se zaměřují, co považují za zbytečné. Nic nebylo shůry dáno, šli jsme ve šlépějích. Realizační tým RVP ZUV v čele s panem Stárkem byl nastavený velmi seriózně. Je pravda, že na můj vkus je RVP ZUV hodně obecný, představovala bych si jej trochu konkrétnější, ale má za sebou poctivou cestu.“
Tajemství celorepublikových seminářů V rámci projektu Podpora ZUŠ se už druhým rokem rozbíhají semináře především pro učitele jednotlivých nehudebních oborů. Jako předsedkyně Ústřední umělecké rady literárně-dramatických oborů ČR je iniciátorem takových seminářů pro „dramaťáky“ už pět let. „Věděla jsem, že to kantoři potřebují. Muzikantů je ve škole hodně, mají možnost si povídat, vzájemně konzultovat. Učitel-nehudebník je většinou sám, ředitel-hudebník mu může poradit z hlediska vystavěnosti rozvrhu nebo z hlediska plnění RVP ZUV, ale v jeho oboru mu poradit nemůže. Proto považuji semináře za důležité.“ Pořádá je pracoviště NIDV v Karlových Varech, které je pro zušky zaštiťující. Semináře se konají na různých místech republiky, mnohdy za podpory tamějších ZUŠ. Schází se na nich maximálně 60 pedagogů, kteří pracují ve třech skupinách. „Větší by neměly smysl. Převlékneme se do tepláků a na vlastní kůži zažíváme to, co naši žáci.“ Témata vycházejí z přání pedagogů, na jejich základě hledá I. Konývková lektory. Jsou to buď divadelníci-profesionálové, nebo zkušení lektoři z řad učitelů ZUŠ. „Atmosféra bývá úžasná, uděláme spoustu práce, vyrojí se hromada nápadů.“ Ostatně jako na všech seminářích, kterých se na divadelních přehlídkách a festivalech, jichž se škola u nás i za hranicemi účastní. Patří i k výše zmíněnému Ostrovskému soukání. Jsou určeny nejen pedagogům, ale i žákům.
S představením Útěk kluci vystupovali i v Indii. čtyřech oborech. Učitelé a hlavně žáci si to zaslouží.“ Úspěchy u nás i za hranicemi sbírají všechny obory. Naposledy to byli tanečníci, kteří pod vedením Andrey Burešové přivezli z mistrovství světa 1. místo se svojí choreografií Wintonovy vlaky. „Bylo to silné představení, děti sklidily velké ovace. V celostátním kole ZUŠ a dalších soutěžích jsou velmi úspěšní i divadelníci Lucie Veličkové, výtvarníci Hany Vaculíkové a Lukáše Lercha či naši sólisté ve hře na klavír, akordeon, bicí nebo dechové nástroje. Muzikanty máme u nás moc šikovné, založili jsme poměrně hodně souborů a kapel. Hned několik se jich pod vedením Vlastislava Mareše soustředí v názvu Písk Písk. Velmi žádaný je soubor bicích nástrojů Drum Band F. Zemana s dirigentem Petrem Tyrem, stejně jako After Party Band Alexandra Šťastného. A to jsem ještě nezmínila smíšený a kytarový orchestr, pěvecký sbor, rockery, flétnové soubory. Je jich opravdu hodně. Jsem na naše učitele i žáky pyšná.“
ZUŠ je jeden celek „Pokaždé vysvětluji pojem základní umělecká škola,“ líčí I. Konývková, jak předává informace kolegům v zahraničí. „Jsou fascinovaní, když jim řeknu, že při přípravě představení se mnou spolupracovala učitelka z tanečního oboru, hudbu že pro nás složil náš hudebník, propagační materiály že připravili výtvarníci ze školy. Nechápou a závidí. Pokud působí v nějakém dramacentru, kde je také hudba a tanec, snaží se směrovat k našemu stylu. Jen u nás je někdy nedoceňováno, jak ojedinělá, nádherná věc je zuška.“ Hned v první výzvě, v níž mohly ZUŠ dosáhnout na podporu ESF, se ostrovské škole podařilo uspět s projektem Technika umění@nové formy výuky v umění. Díky tomu získali mininahrávací studia včetně notebooků, softwary pro výuku hudební nauky, grafické programy. To vše za 2,5 milionu. „Obohatilo to výuku ve všech
1-17 UN7.indd 11
Na skok v Indii Ani na stole v ředitelně nepřehlédnete stopy žákovských úspěchů. Zlatý oříšek, který v roce 2009 získaly dívky z dramaťáku. „Tahle je z Indie.“ Na podzim přišla na soukromý mail I. Konývkové pozvánka na festival do Bombaje. Překvapilo ji to. Až později zjistila, že její soubor HOP HOP doporučili zástupci zahraničních souborů, s nimiž se při různých festivalech setkala. „I tak jsme ale museli poslat nějaké nahrávky, jak bývá u divadelních festivalů zvykem, aby si pořadatelé mohli vybrat ty nejlepší. Říkali jsme si, jestli vůbec máme nějakou šanci. A oni nás vybrali.“ Původně uvažovali, že do Indie pojedou s představením Život k sežrání, které už za hranicemi slavilo úspěchy. Ale rodiče malých hereček se obávali dívenky na tako-
vou dálku pustit. Nakonec se I. Konývková rozhodla pro představení, které teprve začínala se dvěma chlapci (13 a 18 let) studovat – Útěk od Oty Hofmanna. Protože 4. ledna kluci odlétali, musela být premiéra ještě v prosinci. A to se museli naučit celý text nejen česky, ale také anglicky. A ohlas? „Bylo to zvláštní. Spousta potlesků na otevřené scéně. Příběh je o starším chlapci, který napřed hodně uzurpuje malého, ale pak se o něj na úkor sebe postará. To bylo v sále obrovské haló. Jásali, křičeli, bylo to hodně bouřlivé. Pak byl konec a diváci jen vlažně zatleskali. Co to? Až pak jsme zjistili, že když se Indům představení líbí, tleskají v jeho průběhu. Ale na konci ne, to už se dívají, co dalšího ještě přijde na řadu. Vůbec festival byl trochu jiný. Pořádala ho soukromá škola, která má zastoupení v každé z 29 zemí Indie. Majitelé se snaží přesvědčit bohaté rodiče žáků, aby zaplatili dvojnásobné školné a tím umožnili studium jednomu chudému dítěti. Opravdu jsme viděli na vlastní oči, jak ze slumu vychází dívenka v čisťounké uniformě. Mezi diváky festivalu bylo hodně významných osobností – guvernér, ministři, mecenáši školy, ale také rodiče. Neustále se všem, kteří škole pomáhají, děkovalo. Šlo o to ukázat, že škola má přesah i do jiných zemí. Musím říci, že to bylo nejužitečnější hraní, které jsme kdy měli.“ Povídaly jsme si dlouho. A zase bylo v podtextu srdce a duše, co patří škole. Všem čtyřem oborům, i když jsem se tentokrát soustředila víc na ten literárně-dramatický. Ale když ředitelek z této oblasti je tak málo! A navíc Irena Konývková patří k předním osobnostem dětského divadla a dětského přednesu, jak se dočtete v Databázi českého amatérského divadla. Je dobře, že umělecké školství takové lidi má.
●
12.02.16 16:41
Jak to vidí
12
SPOLEČNÉ VZDĚLÁVÁNÍ V MONTREALSKÉ ŠKOLE Když mi bylo deset let, chodil s námi do školy kluk, hodně zlobil, špatně se učil a měl skoro samé pětky. Jednoho dne do školy nepřišel a proslechlo se, že se ocitl ve zvláštní škole. Byla jsem tehdy malá a otázkou dětí, které mají problém se zařazením mezi ostatní a potřebují víc času, více osobního přístupu učitele a asi i pomoc odborníků, jsem se pochopitelně nezabývala.
A
le uplynulo pár let a já jsem začala učit. Navíc jsem učila v jiném vzdělávacím systému, než který jsem znala. Stala jsem se v Kanadě, v quebecké metropoli Montrealu, učitelkou francouzštiny. V Quebeku to je jediný oficiální jazyk a žáci se ho učí jako svůj rodný, jako u nás děti češtinu. A právě tehdy jsem se setkala ve škole, která z hlediska věku žáků zhruba odpovídá českému víceletému gymnáziu, s dětmi, které měly nejrůznější problémy. Velmi často se týkaly jejich schopnosti učit se nebo soustředit se. Problémy s chováním ani tělesná postižení, smyslová postižení nebo mentální hendikepy nebyly ve třídách, v nichž jsem pracovala, výjimkou.
Narvaná třída, postižené děti Učit jazyk ve třídách s 30 až 35 žáky je těžké samo o sobě. Navíc se pro většinu nejednalo o rodný jazyk, i když se předmět tak nazýval a na konci posledního ročníku se z něj dělaly jednotné zkoušky opravované centrálně ministerstvem najatými korektory. A když se k tomu přidala práce s dětmi s nějakým hendikepem, bylo toho občas nad hlavu. Do minulého školního roku měl být každý žák s diagnostikovaným postižením počítán až za dva žáky, to ale byla pustá teorie. Maximální počet žáků ve třídě měl být 32 ve střední škole a zhruba 25 ve škole základní. Nedávno právě učitelé v Quebeku stávkovali, protože jim tamější vláda chtěla zrušit maxima počtů žáků a hlavně změnit kodifikaci dětí s problémy. Moje zkušenost z kanadské školy je, že se kantor musí s problémy se vzděláváním žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v podstatě vyrovnat sám. Nosila jsem okolo krku zesilovač zvuků, aby mě můj skoro neslyšící žák slyšel. I tak jsem musela znovu a znovu odpovídat na jeho opakované otázky, protože přístroj nepracoval tak, jak měl,
a nedostatečně moji řeč reprodukoval. Dělala jsem to ráda, dítě bylo doslova nadšencem do učení. Na druhou stranu jsem ale litovala ostatní žáky, protože to velmi zpomalovalo celý vyučovací postup pro dalších 30 dětí. Navíc jsem měla strach, že bych mohla přijít o ty rychlé žáky, kteří už dávno všechno pochopili, začínali se nudit a chtěli pokračovat, jít dál. Tehdy víc než jindy jsem trávila čas svých obědů ne jídlem, ale odpovídáním na otázky svého „speciálního” žáka. Měla jsem ve třídě i žáka-albína, byl skoro nevidomý, četl pouze za pomoci silné lupy podobné dalekohledu, kterou přejížděl přes mnou zvětšený text (na velikost 48). Samotná práce, ale i příprava na ni byla velmi náročná a zdlouhavá. Pokaždé jsem musela text, jejž jsme měli příslušný den číst nebo v rámci něhož měl například žák odpovídat na otázky nebo z něhož měl být zkoušen, zvětšovat a ztrácet čas přemýšlením, jak text uspořádat, aby se vešel na co nejméně papírů, protože se muselo velmi šetřit. Navíc jsem musela vymýšlet při výkladu a vysvětlování příklady, které nebyly zaměřeny jen na vizuální schopnosti, aby si pod nimi dokázal zrakově postižený žák něco představit. Učila jsem i dítě s Aspergerovým syndromem, tedy žáka s poruchou autistického spektra. Těžká práce, ale dodneška jsem jeho modlou… Dyslektiky, dysgrafiky a další žáky se specifickými poruchami učení, ale i chování ani nepočítám, což ovšem neznamená, že ve třídě s vysokým počtem dětí nepředstavovali pro kantora veliký problém.
prostě jen chtěly „ulít z matiky” a šly se k němu „zašít”. Ve škole také pracovala „drogová poradkyně”, ta ale nakonec musela být kvůli hubnoucímu rozpočtu propuštěna. Žáci měli k dispozici i sociálního pracovníka. Ovšem strašně mě překvapovalo, že ve škole nebyl jediný ortopedagog, speciální pedagog, odborník, který by byl schopen dětem, které to potřebovaly, a jejich rodičům z pedagogického hlediska opravdu pomoci. Speciálněpedagogická péče probíhala obvykle mimo školu, většinou na náklady rodičů, pokud si ji byli schopni zaplatit.
Zvláštní školy scházejí V základních školách to mají v této kanadské provincii učitelé ještě těžší. V rámci zákona, který dává demokratické právo na školní docházku, školy nemohou odmítnout žádné dítě. Stává se tedy, že ve jménu demokracie se rodiče domáhají toho, aby jejich i těžce postižené dítě bylo přijato do běžné školy. Na jednu stranu je dobré, že děti, které nemají žádný hendikep, se stýkají s dětmi, které jsou postižené, ale co má dělat učitelka, která má ve své již dost velké třídě například dítě mentálně postižené? Ale hlavně, co to dítě, které by mělo mít právo na osobní přístup, získá, když na něj učitelka nebude mít dost času? V Quebeku je základní (šestiletá) a střední všeobecná škola (pětiletá) povinná do 16 let, i když ji někteří žáci opouštějí, aniž by ji dokončili. Vždy jsem se divila, že tu neexistuje systém zvláštních (základních praktických) škol. Vysvětlovala jsem kolegům, jak zvláštní školy, zvláštní bez špatné konotace, jsou v Česku výborným řešením pro děti, které potřebují speciálněpedagogickou péči. Podle mojí zkušenosti z quebeckého gymnázia, školy, do níž chodí žáci od 7. do 11. třídy (tedy od 12 do 17 let), tyto děti, kterým se nedostává nezbytné speciál něpedagogické pomoci, poznávají ve škole obvykle jen neúspěch, který je pak provází celým životem.
Skoro bez pomoci Na řešení těchto pedagogických problémů jsem byla skoro sama. Měli jsme sice ve škole školního psychologa. Ten se ale staral na jedné straně hlavně o děti se sebevražednými tendencemi, na straně druhé ale také o děti, které se
Milada Boualia, Montreal, Kanada
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce.
1-17 UN7.indd 12
12.02.16 16:41
Odborníci radí
13
PROČ ZVOLIT STŘEDNÍ PEDAGOGICKOU ŠKOLU Mnozí rodiče v této době uvažují nad výběrem vhodné střední školy pro svoje dítě, které letos ukončí docházku do základní školy. Zvažují, co je zajímá, co by je bavilo, k čemu má předpoklady, ale také, kde najde po ukončení studia dobrou práci. Jednou z vhodných možností je střední odborná škola pedagogická.
J
sou to školy vhodné nejen pro děvčata, ale i pro chlapce, kteří mají o práci s dětmi zájem. Po jejím skončení mohou absolventi pracovat buď jako učitelé a učitelky mateřských škol, vychovatelé a vychovatelky školních družin a klubů, ale také jako vedoucí klubů a kroužků v domech dětí a mládeže a v podobných institucích, jako asistenti pedagoga nebo učitelé v přípravné třídě základní školy. Pro děvčata, ale i pro mnohé chlapce to může být zajímavá nabídka. Mohou totiž ve své profesi zúročit vlastní koníčky – pracovat například jakou vedoucí dětského oddílu aerobiku, výpočetní techniky nebo vést kroužek mladých přírodovědců, modelářů. Důležité je, že po maturitě jsou již absolventi pro výše uvedené profese plně kvalifikovaní. Stejně tak ale mohou pokračovat ve studiu na vysokých nebo vyšších odborných školách, zejména s pedagogickým, nebo jiným humanitně či umělecky zaměřeným studiem.
Před rozhodnutím Než se žák devátého ročníku rozhodne podat přihlášku na střední pedagogickou školu, měl by spolu s rodiči zvážit, jestli je jeho zájem opravdový. Jak se zájem o práci s dětmi projevuje? Děvčata nebo chlapci si s chutí hrají se sourozenci, s dětmi ze sousedství. Zapojují se do různých zájmových aktivit, kde pomáhají mladší děti vést. Jezdí jako praktikanti na dětské tábory. Někdy sami organizují neformální dětské akce – soutěže ke Dni dětí, Mikulášské nadílky atd. Důležité ovšem je zjistit, zda mají budoucí studenti pro tuto profesi odpovídající předpoklady. Tím prvním je dobrý zdravotní stav (ten potvrdí lékař na přihlášce ke studiu) a také výslovnost bez závad. Budoucí pedagogové by měli dokázat s dětmi, ale i s jejich rodiči a spolupracovníky dobře komunikovat. Ve vlastní práci (zejména v mateřské škole) budou s dětmi pravidelně cvičit a sportovat, zpívat,
1-17 UN7.indd 13
ale i učit je kreslit, malovat i pracovat s různým materiálem. Důležité je také umět získat pozornost dětí svým projevem, to znamená dokázat být tak trochu herec, zvládnout přečíst dětem výrazně pohádku či zahrát jednoduché divadlo. Proto jsou předpokladem ke studiu alespoň základní pohybové, hudební, výtvarné a dramatické schopnosti.
Talent i vědomosti K ověření předpokladů slouží praktická část přijímacích zkoušek na pedagogickou školu. Jejich podrobné složení najdou zájemci na webových stránkách konkrétních škol. Obvykle si pedagogické školy schopnost uchazečů výrazně a srozumitelně komunikovat ověřují formou přednesu básně nebo čtením prozaického textu. Základní pohybové dovednosti a fyzická zdatnost bývá ověřována testy a předvedením vlastní akrobatické sestavy, v níž uchazeč uplatní různé druhy poskoků, kotouly, přemet stranou, popřípadě i taneční improvizací v určitém rytmu. Výtvarné předpoklady bývají zjišťovány vlastním ztvárněním nějakého modelu (obvykle kresbou a malbou temperovými barvami). Hudební předpoklady se obvykle zjišťují zpěvem lidové písně a jednoduchými hudebními cvičeními, která rozpoznají smysl pro rytmus a základní tonální cítění. Je vhodné (ale ne nutné), aby zájemce o studium hrál na nějaký hudební nástroj. U přijímacích zkoušek pak může na nástroj zahrát, kvalita jeho hry mu přináší „body navíc“. Hra na hudební nástroj je pak součástí studia. Vhodné je, pokud uchazeči o studium mají vztah i k různým tvořivým činnostem (děvčata třeba vytvářejí různé doplňky, chlapci stavějí modely atd.), protože tvoření s dětmi bude také součástí jejich budoucí profese. K posílení některých dovedností slouží přípravné kurzy, které mnohé pedagogické školy organizují. Druhou částí přijímací zkoušky bývá vědomostní test, zaměřený na znalosti
a dobré zvládnutí českého jazyka včetně literatury. Může být zohledněno i umístění zájemce na předních místech ze soutěží v uměleckých a dalších disciplinách, ale také kvalitní prospěch ze základní školy v 8. a 9. třídě.
Příprava na praxi Všechny tyto předpoklady studenti pedagogických škol využijí při výuce odborných předmětů (v tělesné, hudební, výtvarné, dramatické a osobnostní výchově), ale zejména s jejich didaktikami, tedy předměty, kde se naučí konkrétní postupy a metody, které využijí ve své práci s dětmi v rámci odborných praxí. Svoje zájmy a nadání mohou studenti dále rozvíjet ve volitelných předmětech i v zájmových aktivitách školy – například ve školním pěveckém souboru, školním orchestru, na dramatických a literárních soutěžích či ve sportovních utkáních. Pedagogické školy jsou velmi prakticky zaměřeny. Znamená to, že studenty čekají každý školní rok (již od 1. ročníku) souvislé praxe v rozsahu několika týdnů v mateřských školách nebo školních družinách. Ve 3. a 4. ročníku v průběhu celého školního roku mají studenti ještě navíc každý týden jeden den praxe. Na praxích se postupně naučí na práci s dětmi kvalitně připravit, vyzkoušejí si různé činnosti s dětmi a následně se zkušenými pedagogy těchto mateřských škol či družin si pak svoje první pedagogické zkušenosti zkusí zhodnotit. Naše pedagogická škola má ještě jednu zajímavost – vlastní středisko odborné praxe. Zde se studenti seznámí s některými alternativními metodami práce (například s metodami a principy pedagogiky M. Montessori) či s hrovou formou výuky angličtiny předškolních dětí. V rámci své praxe zde studenti také pod odborným vedením pedagogů školy mohou vést děti v různých zájmových klubech (například v klubu flétny, keramiky), kde se uplatní jejich vlastní zájem a specializace. Hana Nádvorníková, učitelka VOŠ pedagogické a sociální, SOŠ pedagogické a Gymnázia, Praha 6
12.02.16 16:41
Reflexe
14
TEXT: LUKÁŠ DOUBRAVA
KAPITÁN NEMO DVACÁTÉHO STOLETÍ Jacques-Yves Cousteau zpřístupnil moře lidstvu
N
arodil se 11. června 1910, pět let po smrti svého velkého krajana Julese Verna (1828–1905) ve vesnici Saint-André-de-Cubzac nedaleko přístavního města Bordeaux v jihozápadní Francii. V dětství jako skoro všichni kluci té doby verneovky četl. Jacquesovi ale kromě dobrodružství učarovalo i vernovské nadšení vyvolané pronikáním do nepoznaných světů a s tím spojené vynalézání nových technologií. Odmala ho zajímala technika. Chtěl věcem přijít na kloub.
V New Yorku se také učí plavat i potápět. „Když jsem byl ještě malý chlapec, fascinovala mě voda víc než sám oceán. Lákal mě ten tekutý živel, který dokázal na hladině udržet naše těla a také velmi těžké lodi. Nemohl jsem pořádně pochopit, jak je to možné,“ vzpomínal po letech Cousteau. Takže asi nepřekvapí, že ve čtrnácti přidal i další neúspěšný experiment, a to dýchání pod vodou pomocí zahradní hadice.
Jacques-Yves Cousteau a jeho synové Jean-Michel a Philippe-Pierre
To už ale byl nazpět v domovské Francii. A z Ameriky si přivezl ještě jednu vášeň: létání. Po maturitě se proto dal zapsat na námořní školu v Brestu, ovšem nikoliv s cílem být námořníkem, ale s pevným úmyslem stát se pilotem námořního letectva. A dlouho to vypadalo, že jeho rozhodnutí nic nestojí v cestě. Avšak v pětadvaceti, tři týdny před závěrečnými zkouškami, měl těžkou autonehodu, při níž si vážně poranil obě ruce; chvíli mu dokonce hrozila amputace! S kariérou pilota byl konec. Cousteau se však nikdy nevzdával. Na radu lékařů začal své horní končetiny uzdravovat a posilovat pravidelným plaváním. „Pokud nemůžu létat jako orel, budu tedy plavat jako delfín,“ komentoval svou tehdejší situaci.
Když zanedlouho jako důstojník námořní akademii dokončil, vydal se na svou první cestu kolem světa. V hodnosti poručíka se na válečném křižníku Primanguet plavil do Vietnamu, Číny a Japonska. Domů se pak vracel transsibiřským expresem z Vladivostoku.
Tři mušketýři
Zdroj: www.123ocean.com
Když mu bylo jedenáct, jeho otec vyrazil za prací do USA a celá rodina jela s ním. A tady také Jacques propadl kouzlu filmu. Když v gangsterkách spatřil pozoruhodný jev, a to že po přestřelce zůstávají skla zasažených automobilů jen proděravělá, nikoliv celá rozbitá, vzal prak a začal s pokusy. Naštěstí se mu do rukou záhy dostal méně nebezpečný a pro jeho další život i osudový nástroj. Malá kamera. Byl tak uhranut tím, jak funguje, že nejen filmoval, ale stále ji i rozebíral a skládal. A další zajímavý rys: Na mnoha záběrech často zvěčňoval i sama sebe…
Zdroj: 4.bp.blogspot.com
Kdo byl Cousteau? Námořník, oceánograf, potápěč, vynálezce, filmař, mistr PR, spisovatel, popularizátor vědy, podmořský archeolog, cestovatel, dobrodruh, nebo ochránce přírody? Všechno dohromady. Především to ale byl člověk posedlý svou celoživotní vizí, které neváhal obětovat i své dobré mezilidské vztahy. A cíle dosáhl. Potápěčům dal svobodu a ostatním pak kouzelné kukátko umožňující nahlížet do fascinujícího světa ticha.
Mušketýři moře v roce 1947 (JYC úplně nalevo)
1-17 UN7.indd 14
A na francouzském pobřeží zrovna frčí nová móda – lov harpunou. Námořník Cousteau se brzo skamarádí se dvěma nadšenci, kteří tomuto způsobu podmořského rybaření již propadli. Frédéric Dumas (1913–1991) je dokonce šampionem v harpunování a kolega námořník, potápěč a spisovatel Philippe Tailliez (1905–2002) se hodně zajímá o technologie spojené s potápěním. Dávají dohromady legendární trio, jež stanulo u základů moderního potápění. A asi i podle příjmení jednoho z nich, které se shoduje se jménem autora slavných Tří mušketýrů, vejdou do dějin jako Mousquemers (něco jako mušketýři moře). Jacquesovou specializací se stává kamera, s níž se tehdy hned pojí i jeho první vynález, a to vodotěsný obal na ni. A zakrátko se přidává ještě další do party. Ne, nejde o ekvivalent čtvrtého mušketýra, tedy d‘Artagnana, ale o ženu. Simone Melchior (1919–1990) si vždy přála stát se námořním důstojníkem, což tehdy bylo ještě naprosto vyloučené, proto se alespoň s jedním z nich dala dohromady. Od roku 1937 se podepisuje ještě druhým příjmením: Cousteau. A jakýmsi nepsaným, ale
12.02.16 16:41
Zdroj: global.fncstatic.com
Reflexe
Calypso nepostradatelným důstojníkem manželových budoucích slavných námořních výprav se nakonec skutečně stala. Nyní jsme ale ještě v předválečné Francii a námořní důstojník a otec jednoročního syna samozřejmě vyplouvá na obranu své vlasti. Přestože jeho boj na moři netrvá dlouho a po okupaci Francie je křižník, na němž sloužil, v pobřežních vodách potopen, Cousteau je vojensky aktivní dál. Zejména se účastní výzvědných akcí, a dokonce proniká i do italského hlavního štábu. (Za své odvážné činy obdržel několik vyznamenání, včetně Válečného kříže nebo Řádu čestné legie.) O to paradoxnější je pak osud jeho mladšího bratra. Tehdy už známý novinář Pierre-Antoine Cousteau (1906–1958) totiž stanul na druhé straně barikády. Jako přesvědčený fašista kolaboroval s nepřítelem. Avšak osobními nepřáteli se bratři nikdy nestali. Naopak. Pierre-Antoine rozevřel ochranný deštník nad Jacquesovou civilní kariérou. Mohl se tak po Francii volně pohybovat a filmovat, což tehdy rozhodně nebylo běžné. A první úspěch na sebe nedal dlouho čekat. Jeho film Par dix-huit mètres de fond (Osmnáct metrů pod hladinou, 1943), jímž veřejně debutoval jako první podmořský filmař v dějinách, byl velmi dobře přijat na filmovém festivalu, jejž ovšem sponzorovalo nacistické ministerstvo propagandy. Když pak po válce někteří válečného hrdinu Cousteau kritizovali za to, že svou filmařskou kariéru zahájil pod pláštíkem německého hegemona, lišácky odvětil: „Můj film dal mladým Francouzům pocit svobody v moři.“ A nutno dodat, že nejen na filmovém plátně…
Vodní plíce Aby totiž mohl Cousteau pod hladinou vůbec pořádně filmovat, musel na to mít dost vzduchu. Už desítky let se sice potápěči neohrabaně pod vodou pohybovali, ale převážně jen v těžkých skafandrech spojenými hadicí s hladinou. A přestože teprve až Cousteau se svými kolegy díky novému vynálezu potápěče skutečně osvobodil, není pravda, jak se v některých publicistických zdrojích uvádí, že vynalezl dýchací přístroj na stlačený vzduch. Jeho konstruktérem byl Yves le Prieur
1-17 UN7.indd 15
(1885–1963), korvetní kapitán francouzského námořnictva a vynálezce, který ho představil už v roce 1934, tedy o osm let dříve než dvojice dalších francouzských vynálezců, a to Cousteau a inženýr Emile Gagnan (1900–1979). To, co tandem zkonstruoval, je známo pod označením akvalung (též aqualung), tedy vodní plíce. Postatou této revoluce v potápěčské technice je takzvaný redukční ventil, jenž potápěči zajišťuje pravidelné zásobování kyslíkem z tlakové lahve, respektive vzduchem, a to o stejném tlaku, jaký má okolní voda. Ano, přesnější je říci vzduchem než kyslíkem. Ten se totiž při experimentech ukázal jako nevhodný. Než se podařilo objevit redukční ventil, odvážný Cousteau se při pokusech s čistým kyslíkem několikrát málem utopil. „Abych se mohl vydat hlouběji a abych tam mohl zůstat déle, stal jsem se vynálezcem z nutnosti.“ Zakrátko vzniká další podmořský snímek Épaves (Vraky, 1942). Tentokrát byl natáčen přímo pod dohledem německých stráží. Cousteau se totiž zajímal o potopené lodě z francouzské válečné flotily. A nacisté při filmování neodolali a tu a tam se s Cousteauem i potápěli. O rok později dostal tvůrce na filmovém festivalu v Cannes cenu za nejlepší krátký film.
15
trest smrti. Ten mu však byl změněn na mnohaleté vězení. Nakonec si odseděl deset let.
Legendární oceánografická laboratoř Krátce po válce založil Cousteau s přáteli také skupinu pro podmořské studium a výzkum. „Věk moře se pro lidstvo právě rodil,“ poznamenal. A nejen jeho žena Simone a prvorozený syn Jean-Michel (*1938), ale i druhorozený Philippe-Pierre (1940–1979) se tak vydávají na moře i pod jeho hladinu. Celá rodina se skoro každý víkend a o prázdninách potápí. To ale nestačí. Cousteau chce brázdit oceány celého světa. V roce 1950 objeví na Maltě vysloužilou minolovku, jež kdysi patřila britskému válečnému námořnictvu. Hned jak ji spatří, má jasno: „To je moje plovoucí oceánografická laboratoř a filmařská základna!“ Jméno ji sice ponechal, Calypso, ale jinak ji musel celou přestavět a vybavit ji těmi nejmodernějšími mechanismy. A tak se může zanedlouho pyšnit například přístrojem na odběr vzorků, sonarem, měřičem mořských proudů, seizmografem či životně důležitou přetlakovou komorou. Vojenská loď se tak změnila na vědecké plavidlo připravené na studium od geologie moří přes jejich biologii až po podmořskou archeologii. Za necelé dva roky Calypso vyplula. Jejím prvním cílem bylo Rudé moře. Dalším z členů rodiny Cousteauových, který se kromě jejího kapitána nacházel na palubě, byla už ale jenom jeho manželka, která odmítla se svými syny zůstat na pevnině: „Kluci, já odplouvám, a vy půjdete do internátní školy.“ Biologická rodina šla přes palubu, na Calypso si však našla jinou. Její osobní nasazení i vliv zde musely být nezměrné. Zakrátko si totiž mezi dvanácti potápěči
Při natáčení dostal nápad, že po osvobození budou Francouzi potřebovat speciální potápěčskou jednotku, která by jejich přístavy vyčistila od starých vraků i od min, jež byly položeny podél celého pobřeží. Film proto ukázal svému vojenskému veliteli, který po jeho zhlédnutí se záměrem okamžitě souhlasil s tím, že autor nápadu se také stane velitelem této jednotky. „Právě v tu chvíli jsem pochopil moc a sílu filmu,“ glosoval svůj další úspěch Cousteau. Když válka skončila, neměl však Cousteau starosti jen jako velitel potápěčské jednotky francouzského válečného námořnictva. Zatímco on byl oslavovaným válečným hrdinou, jeho bratr skončil před soudem. Přestože velitelé novopečeného šéfa vojenských potápěčů zrazovali od veřejné podpory svého bratra, ten na to nedbal a před soudem svědčil v jeho prospěch. Marně. Pierre-Antoine dostal
Svět ticha (1956), snímek, za nějž autor dostal první ze svých tří Oscarů. Filmů natočil více než sto.
12.02.16 16:41
Reflexe Zdroj: Wikimedia Commons
16
Otec zatím zůstal nahoře a žhavil dráty. Když pak skupina triumfálně opouštěla Neptunovu říši, Velitel byl v tu ránu uprostřed ní a v přímém přenosu ho kamery snímaly a přenášely do sedmnácti zemí světa. A média přitom rozvíjela své fantazie, jak za pár let budou lidé běžně žít na dně moří. Jean-Michel Cousteau, který, byť si otce vážil, byl na rozdíl od svého bratra vůči němu i kritický, prohlásil: „Podle mě má na popularitě mého otce veškeré zásluhy televize.“ (První přímý televizní přenos z mořského dna v dějinách Cousteau uskutečnil 15. 6. 1957.)
Odešel za svou lodí
Cousteau se svou miniponorkou získala přezdívku Pastýřka. A manžel? Toho během života lidé označovali různě. Pro své obdivovatele byl Rytířem moří. Francouzi mu říkali Velitel Cousteau, ochránci přírody Kapitán planeta, pro přátele byl JYC, nu a jeho posádka na Calypso mu vymyslela přezdívku Paša. A choval se tak? Podle četných svědectví nikoliv, nicméně si většinou držel citový odstup. Traduje se, že jeho muži by za něj položili život stejně jako za románového kapitána Nema. A přestože na rozdíl od tohoto vernovského hrdiny s nimi běžně jedl u společného stolu, což znamená, že si s sebou nepřinesl manýry z francouzského námořnictva, ostatní vztahy byly veskrze profesionální. Osobní problémy kolegů ho nezajímaly, ty řešila Pastýřka. A nejen to. Když jim jednou došly peníze, a dokonce už neměli ani na naftu, Simone neváhala zastavit rodinné šperky. S Calypso se Cousteau po celém světě plavil pětačtyřicet let a za tu dobu se na ní vystřídalo plno hostů, zejména vědci. Posádka zažila řadu dobrodružství na moři, ale i na souši. Například když jednou zkoumali korálové atoly Malediv, tamní domorodci jim unesli palubního kuchaře. Posádce tedy nezbylo nic jiného než se uchýlit ke stejné taktice a unést syna náčelníka jednoho z ostrovů, a pak na vojenské základně provést výměnu rukojmí.
Svět ticha V roce 1953 Cousteau publikoval spolu s dalším z „mořketýrů“ Dumasem svůj největší bestseller Svět ticha (Le Monde du silence). Ten byl nakonec přeložen do patnácti jazyků, včetně češtiny, a vyšel ve čtyřech milionech výtisků. A proč tedy na úspěšný titul nenavázat a nedat novému filmu stejný název? O tři roky později se divákům na plátech kin po celé Evropě a Americe otevřel zcela převratný barevný pohled pod hladinu moře. „Mnoho lidí moře znásilnilo. Já se s ním miluji,“ pronesl šikovný mistr PR Cous-
1-17 UN7.indd 16
teau. Film je totiž vědeckým dokumentem i poezií v jednom. Nešlo o chladný odstup dokumentaristy, ale o komunikaci s podmořským světem. Člověk není jen za kamerou, ale také se průběžně nachází uprostřed dění. Teprve Cousteauovy filmy daly tak možná mnohým uvěřit, že i náš druh vzešel z moře. Faktem také je, že mnohé scény jsou ve filmu nahrané, třeba potápěčovo ohrožení kesonovou nemocí. To ovšem navíc lze chápat jako účinnou prevenci před neuváženým riskováním při potápění. I po šedesáti letech má snímek nezpochybnitelnou didaktickou hodnotu, a to třeba i v tom smyslu, jaké se tehdy vůči přírodě používaly z dnešního pohledu nešetrné metody výzkumu. I přes nesporný odborný přínos Cousteauova celoživotního snažení mu tak celá další desetiletí různí kritici vytýkali, že jeho přístup je málo vědecký. A Rytíř moří to ani nerozporoval. Říkal o sobě, že je zejména filmařem. Nicméně proti vědeckosti za každou cenu protestoval: „Proč krucinál chtějí, aby to bylo vědecké od hlavy až k patě. Někdy to může být vědecké, ale proč by to takové mělo být pořád?“ Ať tak či onak, rozhodně pro oceánografii udělal více, než učinil leckterý profesionální badatel. V šedesátých letech se Cousteau pustil do dalšího vědeckého experimentu. Provedl sérii pokusů s dlouhodobým pobytem skupiny lidí pod vodou. Nikdo do té doby neznal účinky takovéhoto pobytu na lidský organismus. Šlo totiž o něco jiného než o plavbu v ponorce. Lidé žili v přetlakových obydlích, která se později nacházela i v různých hloubkách. Ta experimentátoři opouštěli, a dokázali se mezi nimi přemisťovat i bez zdlouhavé dekomprese, nebo vyráželi zkoumat moře v miniponorce, mimochodem dalším Cousteauově vynálezu. Vrcholem se stal rok 1965, kdy skupina osmi potápěčů včetně Phillipa Cousteaua strávila na mořském dně tři týdny v kuse.
Mediální ikona Cousteau se bezpochyby řídila heslem účel světí prostředky. Mnoho jeho blízkých spolupracovníků a přátel pak na tento přístup vzpomínalo až s jakýmsi smutkem. Pozornost jak v oblasti mediální (na většině jeho padesáti knih vždy pracoval minimálně ještě jeden další člověk), tak vědecké nebo technické strhával vždy na sebe. Byl tak trochu jako Edison, kterému je sice stále přičítáno několik převratných vynálezů, dnes se však už ví, že byl především bezohledným, byť bezesporu vynikajícím manažerem a obchodníkem. „Lidé byli pro mého otce tak trochu jako nářadí. Potřebujete je? Použijete je. Ale když už je nepotřebujete, tak je odložíte,“ řekl o něm jednou Jean-Michel a pokračoval: „Můj otec lidi skutečně využíval. O tom není pochyb. Využíval je na cestě za svým cílem a nebylo nic, co by jej zastavilo.“ Přestože se zdálo, že tragická smrt mladšího syna Phillipa v roce 1979, který zahynul na kluzáku a jehož si otec veřejně vyvolil za svého následovníka, Velitele zlidštila, čtrnáctiletou úzkou spolupráci mezi ním a starším synem opět přervaly vážně rozpory. Jednu proměnu ale Cousteauovi seniorovi upřít nelze. Zatímco jako začínající podmořský filmař a oceánograf se k životnímu prostředí choval občas brutálně, například neváhal použít dynamit při zjišťování druhového složení ryb, čímž poškodil i korálový útes, nebo se stavěl za masové vybíjení žraloků jako škodné, nakonec se z něho stal jeden s nejznámějších ochránců přírody na světě. Už zkraje šedesátých let se zapojil do velké kampaně proti odklízení jaderného odpadu do Středozemního moře a v roce 1973 založil světově proslulou společnost na ochranu životního prostředí Cousteau Society. Jeho skon (25. 6. 1997) předznamenala zkáza Calypso. Slavné plavidlo, jež překonalo ty největší vichřice i vražedné mrazy, se rok předtím potopilo v singapurském přístavu, a to chybou jeřábníka při práci s těžkým tankerem. (Vrak stále existuje a už nejednou bylo na spadnutí, že se z něj stane Cousteauovo muzeum.) Ještě týž den prý začal šestaosmdesátiletý kapitán plánovat stavbu Calypso 2…
●
12.02.16 16:41
Inzerce
17
Slevový kód: UN1602
2. ročník veletrhu Vše pro školy a školky nabízí řadu jednodenních seminářů akreditovaných MŠMT. 15. a 16. 3. 2016, kongresové centrum Top Hotelu Praha Při registraci do 23. 2. 2016 uveďte kód „UN1602“ a získáte SLEVU ve výši 200 Kč. Počet míst v konferenčních sálech je omezený, registrujte se včas! Témata konferencí a seminářů s akreditací MŠMT: ● Zdraví a bezpečí ● Jak na osobnostní a sociální výchovu ● Zákoník práce a jeho specifika ve školství ● Stres v řídící práci, syndrom vyhoření ● Praktické komunikační dovednosti managera ve školství ● Umění jednat, být přesvědčivý, získání důvěry, obrana proti manipulaci ● Umění sebeprezentace, příprava na veřejné vystoupení ● Aktuální stav školské legislativy ● Správní řízení ● Aktuální stav drogové scény a problematika návykových látek ve škole Smyslem veletrhu, který probíhá jako souběžná akce, je soustředit na jednom místě dodavatele služeb a produktů, které školy potřebují ke svému provozu a usnadnit jim tak výběr těch nejvýhodnějších, ať už škola klade důraz na cenu či doplňkové služby. Přijďte se seznámit s novinkami a vyhrát hodnotné ceny! Více informací najdete na www.vseproskolyaskolky.cz
[email protected], 778 828 242
1-17 UN7.indd 17
12.02.16 16:41
Sonda
18
TEXT: RADMIL ŠVANCAR
PLATOVÝ MARIÁŠ O podfinancování platů ve školství se mluví už dlouho. Už příliš dlouho. Naposledy rostly významněji platy hlavně pedagogů oproti ostatním profesím v době ministrování P. Buzkové. Od té doby se vlastně jen vezou „na vlně“, rostou tedy tehdy, když se zdvihají i ostatním zaměstnancům rozpočtové a příspěvkové sféry. A nůžky v odměňování školských a ostatních vysokoškoláků se rozevírají.
V
této chvíli jsou rozevřeny tak, že oproti vysokoškolskému platu je odměna ve školství až o polovinu nižší, upozornila ministryně školství K. Valachová na tiskové konferenci, na které reagovala na požadavek školských odborů o zvýšení platů ve školství o 10 procent.
Třináct miliard
o deset procent z celkové sumy, kterou má školství dostat.
Třináct miliard korun, o nichž chce ministryně školství jednat, by mělo podle propočtů MŠMT jít na desetiprocentní tarifní navýšení platů pracovníků školství, na start „obnovy osobních příplatků, protože stovka prostě není dostatečné ohodnocení“, i na vyšší ohodnocení začínajících pedagogů, kteří absolvují dvouleté startovací období. Podfinancování regionálního školství je podle ministryně na úrovni několika desítek miliard korun. Připomíná potřebu podpořit školní družiny, které nestačí absorbovat žáky přicházející do škol. Zmíněných třináct miliard korun je pro ni startovací úroveň pro vyjednávání s ministrem financí o rozpočtu příštího roku. Nezbývá než čekat na to, jaké karty vynese on. Argumentačně by měly ministryni školství pomoci podklady shromážděné v souvislosti s přípravou kariérního řádu a reformy financování regionálního školství, které jsou podle K. Valachové připraveny a míří do vnějšího připomínkového řízení.
Co s desetiletým dluhem? K. Valachová upozorňuje, že se hraje nejen o výši platů pedagogů, ale i o jejich postavení ve společnosti. „Opakovaně jsem avizovala, že jsem velmi nespokojena s ohodnocením učitelů i nepedagogických pracovníků a že se jedná o dlouhodobý dluh. Tato vláda zvýšila opakovaně platy ve školství o tři procenta, toto zvýšení se ovšem týkalo všech státních zaměstnanců. Nepodařilo se tedy vyrovnat dluh vůči pracovníkům školství, který se tvořil minimálně deset let. Už toho bylo dost. Je legitimní, abychom k odměňování pracovníků školství zaujali razantnější postoj a podpořili jejich oprávněné požadavky,“ prohlásila ve svém vystoupení na tiskové konferenci na konci minulého týdne s tím, že pokud si učitelů vážíme, nemůžeme respektovat skutečnost, že vydělávají polovinu platu ostatních vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců, že jsou ve své kategorii placeni nejhůře v Evropě. Pochválila přitom učitele za skromnost. Když s nimi debatuje, hovoří o kvalitě Zdroj: pixabay.com
Trochu mi to připadalo jako mariáš. Flek. Re. Tutti. Je to ale hra, která by mohla přinést po letech pracovníkům ve školství skutečně slušnější zvýšení platů. Školské odbory přišly se zdánlivě přehnaným požadavkem na navýšení platů ve školství v příštím roce o 10 %. S odkazem na výši letošního rozpočtu regionálního školství to vyčíslili odboráři zhruba na osm devět miliard korun. Vynesli tedy karty a na řadě byla ministryně školství K. Valachová. Obecně se čekalo, že se bude držet u zdi, ale příjemně překvapila. Flek. Jednoznačně souhlasila s návrhem odborů a dokonce i trochu přihodila. Nebude jednat s ministrem financí A. Babišem o osmi miliardách korun na platy, ale o třinácti. Pokud bychom hledali odraz této částky ve školském rozpočtu, pak bychom mohli dojít k tomu, že jde zhruba
vzdělávání, o podpoře svých žáků, o své práci, nestěžují si. Jako svůj závazek si tedy ministryně vzala mluvit o jejich postavení a o jejich odměňování. „Bez kvalitních a motivovaných učitelů se naše vzdělávání zlepšit nemůže,“ upozorňuje a připomíná, že drtivá většina absolventů pedagogických fakult nesměřuje za katedry. Můžeme se podle ní dostat do situace, že nebudou odborníci, kteří by mohli učit naše děti.
„Vítám, že se ministryně školství jako první po dlouhé době ztotožnila s našimi požadavky, s tím, co terén potřebuje. Dosavadní přidávání bylo vnímáno jako velmi malá splátka velkého dluhu,“ říká předseda školských odborů F. Dobšík. A zdůrazňuje, že lepší odměňování posouvá systém vzdělávání k vyšší kvalitě. Odměňování musí být podle něho pro absolventy pedagogických fakult motivační. Pochválil také ministryni školství, že kromě pedagogů nezapomíná ani na nepedagogické pracovníky, jejichž odměňování je naprosto zoufalé. „I jejich kvalifikovaná práce musí být lépe zaplacena,“ připomíná.
Pouze na vlně Jeden problém v této idyle však existuje. Desetiprocentní navýšení platů žádá i předseda ČMKOS J. Středula pro všechny zaměstnance ve státní sféře. Je to pochopitelné, je to dobré, ale v takovém případě by měli dostat pedagogové (i nepedagogové) ještě více, protože jinak se zase povezou pouze na vlně. Z tohoto pohledu se ani požadavky na 50% zvýšení platů, které se ozvývají z praxe, nezdají tak přehnané.
●
18-29 UN7.indd 18
12.02.16 16:40
TEXT: JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ ILUSTRAČNÍ FOTO Z MŠ V ÚVALU V PRAZE 5: ROBERT KLEJCH
Sonda
19
JE, NEBO NENÍ PŘEDÁVÁNÍ DĚTÍ RODIČŮM PROBLÉM? V závěru kalendářního roku vyvěsilo ministerstvo školství na své webové stránky doporučení pro mateřské školy, jak postupovat, jestliže si rodiče nepřijdou pro své dítě ani do konce provozní doby. Je to opravdu tak živý problém předškolního vzdělávání?
U
prostřed toho, v čem dnešní mateřské školy žijí a co všechno je v tomto roce ještě čeká, nebo nečeká, se pozdní vyzvedávání – upřímně řečeno – jeví jako marginální. Přesto si dovedu představit, že někde může působit potíže.
Nějaký ten pátek zpátky Stýskání na tohle téma jsem čas od času v mateřských školách slyšela. Někde si učitelky postěžovaly, že si rodiče na přesnost zrovna dvakrát nepotrpí. Do obchodu nebo na úřad by po skončení provozní doby nešli, ale škola by pro ně mohla být otevřená od rána do večera. Ale bylo to spíš takové reptání, o nic vážného nešlo. Horší to bylo v momentě, kdy do mateřinky chodilo dítě, jehož rodiče si s výchovou žádné starosti nedělali. „Kolikrát já jsem si Janičku vedla s sebou domů! Sousedi si pomalu mysleli, že jsme si ji adoptovali,“ vzpomínala učitelka, která už je dávno v důchodu. Jiná zase líčila, jak s dítětem za ruku obcházela místní restaurace, aby našla aspoň jednoho z rodičů. Pokud možno ve střízlivém stavu.
dičková, ředitelka ZŠ a MŠ v Holoubkově. „Jen občas se stane, že se rodič zpozdí, ale není to nic pravidelného. Máme dobré zkušenosti. Když vědí dopředu, že může z nějakého důvodu k určitému opoždění dojít, včas se s učitelkou domluví.“ Všechny oslovené školy se shodly i na tom, že hned tak každému dítě nevydají. Na začátku školního roku vyplní rodiče prohlášení s uvedením osob, které mohou dítě vyzvedávat. Pokud nastane jakákoli změna, třeba i na jediný den, musí ji zákonný zástupce opět písemně potvrdit.
Když vyprší čas „Na každé schůzce rodiče upozorňuji, že si musí pro dítě přijít nejpozději do konce provozní doby,“ říká Ivana Hájková, ředitelka MŠ Buk u Prosenice. „Jen výjimečně se někdo zpozdí. Jsme vesnická škola, dojíždění je obtížnější, snažíme se rodičům vycházet vstříc. Zatím jsme nemuseli dítě předávat policii. Je to příliš citlivá záležitost.“ Když skončí provozní doba a dítě ve třídě stále ještě čeká, provolává učitelka ze všeho nejdřív kontakty uvedené v evidenčním
listě. „Dneska mají skoro všichni mobilní telefony. Kdyby se učitelka rodičům nedovolala, hned by mne informovala a dál bychom postupovaly spolu,“ ujišťovala Dana Lérová, ředitelka MŠ Těšínská v Ostravě-Radvanicích. „Stane se to opravdu výjimečně jednou dvakrát do roka. Maminka třeba zůstane s autem v zácpě, zavolá. To se může stát každému. Teď už nepřichází v úvahu, že by si učitelka jako kdysi odvedla dítě domů. To nesmíme připustit, ani kdyby ji o to rodiče požádali. Musí čekat ve škole, dokud si dospělí pro dítě nepřijdou. Oznámit to policii je až krajní varianta. Nedovedu asi představit, že bych policistům předávala tříletého broučka.“ „Sama jsem to nezažila, ale slyšela jsem o jediném případu, kdy musela mateřská škola požádat o pomoc policii,“ prozradila Veronika Jurčíková, ředitelka MŠ Neumannova v Aši. „Učitelkám už nic jiného nezbývalo. Rodiče byli notoričtí recidivisti a čas pokročil natolik, že to bylo pro dítě neúnosné.“ V oslovených mateřských školách postupují téměř ve všem podle doporučení MŠMT. Jen s jednou věcí jsem se nesetkala. A přiznám, že ani nikdy předtím. Totiž že by se učitelky obracely na OSPOD. Je to novinka, která ještě není zažitá, nebo s ním nemají dobré zkušenosti?
●
Tohle by už dneska možné nebylo. Doporučení ministerstva zdůrazňuje, že pedagogický pracovník není oprávněn svévolně opustit s dítětem prostory mateřské školy. Ostatně ani učitelky tuto možnost nepřipouštějí. Prý čím dál tím víc rodičů má právníka, který je připravený při sebemenším pochybení na školu vystartovat. Časy se prostě mění.
Zrovna tohle nás nepálí Zavolala jsem namátkou do několika škol v různých koutech republiky. A všude jsem se dověděla, že předávání dětí rodičům jim starosti nedělá. „U nás vědí, že si mají pro dítě přijít nejpozději v 16.30 a tenhle čas opravdu dodržují,“ dověděla jsme se od Zdeňky Klímové, zástupkyně ředitelky MŠ Plešivec II v Českém Krumlově. „Opravdu jen jednou jsme na dospělé museli čekat. Ale nemohli za to, pracují v Českých Budějovicích a z vážných důvodů se jim nepodařilo přijet včas.“ Totéž potvrdila za učitelky z mateřinky, která spadá pod základní školu, Iveta Vo-
18-29 UN7.indd 19
12.02.16 16:40
Sonda
20
TEXT: RADMIL ŠVANCAR
VÁHÁNÍ ASISTENTKY PEDAGOGA Je to lepší než kancelář. Až na ty peníze. „Tak děti, kterou si teď zahrajeme?“ drnkla Eva o déčkovou strunu, aby trošku zklidnila děti, které předchozí skladba o třech čunících, kteří jdou pěkně za sebou, trochu rozdivočila. A z návrhů, které vyletěly spolu s rukama nad hlavu druháků rozesazených okolo ní na koberci, vybírá pomalejší Loch Lomond.
E
va sem vlastně nepatří. Teď, ve svých osmatřiceti, má za sebou dva roky ve škole jako asistentka pedagoga a družinářka a váhá, co bude dál. Když v necelých dvaceti končila gymnázium a vyrazila s čerstvým maturitním vysvědčením do života, neměla o své pracovní budoucnosti žádnou konkrétní představu. A ani si s tím hlavu moc nelámala. Prošla několika sekretářskými místy, vždycky tam vydržela rok dva a pak pryč. Padalo to na ni, práce od sedmi nebo od půl osmé do čtyř, počítač, okno do dvora, nuda. A dojíždění, málem půlku výplaty dala za autobusy, ráno musela hodinu cestovat tam a odpoledne zase zpátky, děti, které se v průběhu doby narodily a odrostly do školních let, skoro neviděla. Jen přiběhla domů, zkontrolovala úkoly, naštvala se, že nejsou udělány v pořádku, vynadala jim, že nemají uklizeno, v napjaté atmosféře končil den. Spánek a ráno nanovo. A pak jí takhle jednou večer u vína řekla kamarádka – tady za rohem hledají asistentku.
Jakou asistentku?
ještě se nám nikdo nepřihlásil, moc zájemců není, dozvěděla se od ředitelky. Hned zkraje narazila na problém, se kterým se potýká doposud. Peníze. Škola jí nabídla úvazek na 0,6, i když jí ředitelka slíbila, že ji zařadí do osmé platové třídy, nejvýš, co mohla, dostala se s platem pod deset tisíc. Hrubého. To už se otáčela, že půjde pryč, to nešlo, spadnout s příjmem o víc než o polovinu, za byt rodina platí dvanáct třináct měsíčně… „Víte co, podíváme se k dětem a pak zkusíme něco vymyslet,“ zastavila ji ředitelka, která už fakt asistentku pedagoga do školy potřebovala.
„Suplování, to mě hrozně štve,“ ulevuje si. Stěžuje si, že s ní jako asistentkou ředitelka „vymete“ všechny díry v rozvrhu, kde to jen jde. A většinou za to nedostává žádné příplatky, protože to jsou hodiny z úvazku, kdy se má vlastně připravovat na další výuku. Celkový úvazek má třicet hodin. „Sloužím ale obvykle víc,“ tvrdí a nemůže se zbavit dojmu, že je prostě pro vedení laciným řešením v personálních krizích.
Kantorka ji přivítala s nadšením, děti podezřívavě, nevěděly, co mají čekat. Eva zůstala ve třídě až do konce vyučování a chytila se drápkem. Jen ty peníze, myslela si. A ředitelka přišla s kompromisní nabídkou. Na místo asistentky víc peněz dát nemůže, od krajského úřadu dostala na 0,4 úvazku, zbytek i tak bere z celkového mzdového fondu, v podstatě ostatním učitelům z nenárokových složek platu, ale to je ve školách pořád ještě běžné. Škola ale potřebuje ještě vychovatelku do školní družiny, tu se taky nedaří sehnat… „Tak bychom vám dorovnali úvazek,“ navrhla ředitelka a Eva na to pod dojmem chvil strávených ve třídě s dětmi kývla.
Ve škole ji drží hlavně práce v družině. Jistě, nadává na rodiče, kteří čekají do poslední minuty, než pro děti přijdou. Ale ráda vymýšlí výtvarné aktivity, čte s dětmi knížky, které baví její vlastní děti, hraje jim na kytaru, není to nuda a šeď jako v kanceláři, ta stálá změna nejrůznějších činností ji baví. Konečně, je to vidět i na výsledcích a na zájmu žáků. Není to „Ach jo, zase družina“, ale „Hurá, družina!“.
Tak ať mě podpoří
Hurá, družina Učitelky Evu přijaly velmi rychle. Sundala jim z beder část starostí o problémové Zdroj: pixabay.com
Nejdřív tu zprávu nepochopila. „Jakou asistentku?“ „Přece pedagoga, k dětem,“ vysvětlovala jí kamarádka jako hloupé. Bylo to něco úplně jiného, to hledala. Ale na druhé straně měla obavy, jestli to zvládne. Dva dny chodila s pochybnostmi, až prostě do školy zavolala a zastavila se tam. Není to místo už obsazené? Není,
žáky. Většinou se jedná o neklidné děti s ADHD, ale stará se i o jedno autistické dítě a několik velmi, velmi hraničních žáků. „Před vyučováním si s učitelkou sedneme, řekne mi, co mám s kterým žákem dělat, co a jak se s ním učit. A ona si pak bere na starost tu ‚lepší‘ část třídy. A někdy si to prohodíme, ona pracuje se skupinkou dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, jak se dneska říká, a já se zbytkem. To bývá odpočinek,“ poznamenává. „Občas se ale stane, že nevíme ani jedna, co s dítětem, jak ho učit. Tohle jsem se neučila, říkává kolegyně,“ glosuje Eva.
Od září by už měla dostat smlouvu na dobu určitou. Ředitelka chce, aby zůstala, stále shání další asistenty, ale není úspěšná. „Udělám si DPSku, to ano, ale abych se pustila do dálkového studia na tři nebo pět let, na to chuť nemám. Jsem ráda, že mám víc času na svoje děti, o to bych přišla,“ rozhoduje se, co dál. Variantou je kancelář. Víc peněz, nudnější práce. Na druhé straně relativní klid v kanceláři, možnost skočit si nakoupit dopoledne, to tady nezná. A jestli je družina zábava, práce ve třídě je dřina. „Prý chtějí od září víc podporovat asistenty pedagoga. Tak ať mě podpoří,“ směje se. Je ale zvědavá, jestli se škole podaří sehnat jí nějakou kolegyni. „Teď by naše škola potřebovala odhadem další dvě. A jestli přijdou nějaké další děti s postižením, to si teda užijeme,“ konstatuje bez velkého nadšení.
●
18-29 UN7.indd 20
12.02.16 16:40
Zrcadlo praxe …
21
Petr Opava, ředitel ZŠ v Chlumci (u Ústí nad Labem)
ŠKOLA MUSÍ BÝT SEBEVĚDOMÝ PARTNER, NE MANIPULOVANÝ PODŘÍZENÝ
P
roč se tak děje? S nástupem nové politické garnitury ve městě nastala změna. O to, co se ve škole dělá, se už nikdo nezajímá. Snaha ředitele školu stále zvelebovat je odměněna snížením provozního příspěvku o 500 000 Kč na rok 2016. Pro snížení hlasuje i bývalý zástupce ředitele školy, nyní radní města! Že by adept na nového ředitele?
Zdroj: pixabay.com
Ředitelé i učitelé se snaží získávat pro své školy finanční prostředky z evropských zdrojů. Získávají miliony, ale někteří radní jako by to nevěděli. najít dovolání na zastupitelstvu města neuspěla. Nebyla šance. Podle slov starosty tato věc není v pravomoci zastupitelstva. Škola má nedostatek prostor a ani snaha ministerstva školství obnovit ve školách pracovní vyučování a tím zvýšit manuální zručnost žáků u radních jako argument neuspěla. Nezájem!
Jak to u nás funguje Co chtějí noví radní? Vládnout s dosazeným ředitelem, svými výběrovými řízeními, směrnicemi, které jdou proti zákonům, pravidly, kde například právo „veta“ má člen dosazený radou města…
Všechno je špatně! Tedy všechno, co dělají lidé ze školy a v první řadě její ředitel, je najednou špatně. Chtěl například v atriu školy zřídit dvě hřiště na plážový volejbal, která by mohli využívat jak žáci ve vyučovacích hodinách, tak veřejnost v mimoškolním čase. Prostor pro hřiště by byl ideální už díky svému zázemí – šatny, sprchy, oplocení. Navíc se řediteli školy podařilo sjednat dovoz písku s úsporou až 150 000 Kč. Finančních prostředků měla škola na tento záměr dostatek. I tak ho radní zamítli. Prý jsou jiné priority! Dalším příslibem přínosných změn pro žáky mohlo být vybudování a obnovení dílen pro pracovní vyučování. Ředitel s týmem nadšených učitelů sehnal v rámci projektu EU finanční prostředky a nakoupil pro dílny veškeré vybavení. Dílenské stoly, vrtačky, brusky, šroubováky, kladívka, protahovačku, speciální pilky, truhlářské svorky atd. To vše má již nyní škola bez přičinění města nakoupeno. Kompletní vybavení dílen máme. Máme i nadšené děti, které pod vedením učitelů v rámci projektu vyráběly nejrůznější výrobky. Bavilo je to moc! A co z toho? Zřizovatele to opět nezajímá! Rada města rozhodla neuvolnit prostory, které ve škole zabírá město pro městskou knihovnu. Bez odůvodnění, a to i přesto, že volné prostory, kam by bylo možné knihovnu přestěhovat, se ve městě nacházejí. V těch školních, kde nyní sídlí městská knihovna, kdysi opravdu učebna dílen byla. Kromě toho má škola v budově i svou vlastní knihovnu. Ani snaha ředitele
18-29 UN7.indd 21
Co se vlastně za rok a čtvrt vlády nové „politické elity“ Chlumce ve městě udělalo? Těžko by vám někdo z běžných občanů města odpověděl. Určitě se poslalo nespočet žalob a oznámení na bývalé vedení města. Vytvořily se pochybné směrnice, které jdou proti zákonům a zdravému rozumu. Zaměstnanci základní školy jsou slovně napadáni a je jim vyhrožováno. Jsou šířeny lživé informace ve snaze ovlivňovat zaměstnance školy proti řediteli školy. Vše, co pošlete na radnici, jde napřed do rukou tajemníka, který věc doporučí, nebo nedoporučí radě města ke schválení. Navíc se netají tím, že k doporučení hned tak něco neschválí. Zajímá vás, jak proškoluje zaměstnance školy ze směrnice o veřejných zakázkách?
Velký problém autobus a místo kurzu Prý když chceme jet na lyžařský kurz s dětmi do míst, kam běžně jezdíme, máme napsat, že sjezdovka má být dlouhá např. 650 m, vzdálená 180 m od chaty apod., aby vyhrálo místo, kam chceme jet. Pak by mne ovšem zajímalo, proč musím dělat výběrové řízení? Dopravu na školní akce musíme podle směrnice zajišťovat výběrovým řízením minimálně rok dopředu, abychom mohli příslušný zájezd zrealizovat. Nikoho už nezajímá, že dopravu platí ve většině případů samotní rodiče žáků a přes pokladnu peníze jen „protékají“. Jezdíme na kurzy plavání, bruslení, lyžování pro 1. i 2. stupeň. Pořádáme turistický kurz, navštěvujeme divadla. Organizujeme také několik ozdravných pobytů nejen v České republice, ale také v Itálii. Termíny většinou nejsme schopni stanovit v tak velkém předstihu. Rozhodně zde nemůžou uspět dopravci z okolí, kteří jsou levní, ale vlast-
ní třeba jen jeden autobus. Výjimku nám město opět nepovolilo, a tak nás čeká doba, kdy budeme jezdit s dopravci z Prahy, Brna a podobně, kteří vlastní třeba třicet autobusů. Má nám snad být jedno, že doprava bude třeba až dvakrát dražší? Ptám se, jestli je tady základní škola pro děti, pro vzdělávání, nebo pro boj o „koryta“ politiků, kteří touží po benefi tech ze všeho. Nejsme asi bohužel jediné město, kde politici chtějí vládnout škole a manipulovat jí pro svůj prospěch.
Apel na svědomí Nedovolme vyhrát těm, kteří chtějí z každé věci jen soukromě profitovat a přitom se tváří jako spasitelé města, světa a transparentnosti. Je to jen krutá lež, která nás často bohužel obklopuje a brzdí v rozvoji nás všech, celé společnosti! Postavme se proti korupci, časté aroganci a politikaření radních. Naopak všem politikům, kteří nejdou s tímto negativním proudem, moc děkuji. Vážím si jejich postoje i práce. Věřím, že jednou bude opět školský odbor nebo jiná instituce (jako zastřešující orgán škol), které se zrušily, a města a radní přijdou o prostředek k politikaření a soukromým zájmům.
●
12.02.16 16:40
Ohlasy
22
…
L. Doubrava, UN 5/2016
NÁROD UČITELŮ, KTEŘÍ NEMÍŘÍ DO ŠKOL Když jsem vzal do ruky Učitelské noviny č. 5/2016 a zjistil, že Tématem týdne jsou pedagogické fakulty a jejich význam v přípravě učitelů, již podle titulku jsem pochopil, že jako současný představitel jedné z nich nebudu nadšený. Po přečtení článku jsem se rozhodl vyhovět tomu, co se objevilo v Úvodníku – tedy přispět do načaté diskuze pohledem přímo z pedagogické fakulty.
Č
lánek jsem si s odstupem dne pročetl znovu a vyznačil si v něm 11 oblastí, ve kterých pedagogické fakulty nevyšly zrovna jako vítězové. Vzhledem k prostoru, o kterém uvažuji, že mi bude dopřán, se zastavím jen u těch, které považuji za klíčové. Než jsem začal psát tuto reakci, řekl jsem si, že půjde o subjektivní názor a zkušenosti jednoho člověka – jenže celý článek je postaven na subjektivním pohledu dvou ředitelů, tak proč se tedy do polemiky nepustit? Vždyť to pro mě nebude první polemika, kterou s řediteli postupuji (a rád doplním, že při osobních kontaktech s nimi jsem vždy dospěl k názoru, že rozhodně nejsme na opačných stranách hřiště). Dovolím si na svou obranu uvést, že jako člen Asociace děkanů pedagogických fakult působím již téměř 11 let – šest let jako proděkan a bezmála pět let jako děkan ústecké pedagogické fakulty. Myslím, že pro seriózní diskuzi by bylo dobré říci, že máme skutečně devět pedagogických fakult, ale fakult vzdělávajících učitele je v České republice 37. Tedy pedagogické fakulty tvoří čtvrtinu hlasů v přípravě budoucích učitelů, byť právě jim leží na srdci koncepce přípravy budoucích učitelů nejvíce. Právě nyní bych rád negoval veškeré snahy, které se objevují i v článku, o paralele s přípravou lékařů – neumím si představit, že by byli lékaři připravováni i na jiných než lékařských fakultách a v koncepci přípravy lékařů by tyto nelékařské fakulty měly takové slovo, že by na jeho základě docházelo k úpravám a kompromisům, jako se děje v přípravě učitelů. Závěrečné provolání pana ředitele Nováka, abychom se jako děkani pedagogických fakult spojili se školskými asociacemi a vyrazili bojovat za lepší přípravu učitelů (a chtějí se vůbec školské asociace spojovat s fakultami, které přijímají ke studiu méně kvalitní uchazeče a produkují nepřipravené absolventy?!), je stejně iluzorní jako posuzovat mobilizaci československé armády v roce 1938 bez znalosti dobového sociopolitického kontextu. A než budu označen za alibistu, rád bych zdůraznil, že jsem za svůj „funkční život“ absolvoval nespočet jednání jak s těmi, kdo jsou cílovými odběrateli našich absolventů, tak i s těmi,
18-29 UN7.indd 22
na nichž jsme jako fakulty životně (tedy fi nančně) závislí. Velmi často jsme kritizováni za nedostatečnou praxi našich absolventů, což se objevilo i ve výrocích obou pánů ředitelů. Cvičným učitelům na školách pak platíme mrzký obolus a nedoceňujeme tím význam tohoto mentora. Ano, souhlasím, že odměna je symbolická. Ale pro zajímavost – tato neadekvátní odměna znamená např. pro ústeckou fakultu v součtu všech praktikujících studentů roční zatížení rozpočtu ve výši 3 milionu korun, které ale nedostáváme mimo rozpočet, ale musíme je ukrojit z provozních prostředků (snad jen v posledních dvou letech nám MŠMT právě na praxe poskytuje dotaci ze vzdělávacího fondu – pak ale rozhodně cviční učitelé dostávají daleko zajímavější
„Osobně bych byl pro, aby se za praxe budoucích učitelů ve školách neodměňovalo vůbec, vždyť i onen cvičný učitel na své praxi v minulosti byl a také ji potřeboval absolvovat.“ odměnu). Není snad toto analogie, když si dnes ředitelé základních škol stěžují, že pedagogické asistenty pro žáky se specifickými vzdělávacími potřebami musí platit na úkor odměn pro učitele? A že by odměňování pedagogických asistentů bylo závratné, to rozhodně ne. A když už jsem se vydal na tuto kacířskou cestu – já osobně bych byl pro, aby se za praxe budoucích učitelů ve školách neodměňovalo vůbec, vždyť i onen cvičný učitel na své praxi v minulosti byl a také ji potřeboval absolvovat. Vždy, když diskutuji o problematice praxí, vzpomenu si na kolegu z technické fakulty, který mi s úsměvem řekl – vy za praxe studentů platíte? U nás si chodí studenti na praxi vydělat… Další věc, která nám byla v článku vytknuta, že si jako pedagogické fakulty hrajeme na něco, co nejsme, a snažíme se konkurovat oborově zaměřeným fakultám (a propos, pedagogické fakulty nejsou
oborově zaměřeny???). Po přečtení článku jsem nabyl dojmu, že představitelé pedagogických fakult objížděli ministerstvo a Akreditační komisi s prosbou, aby byly jako outsideři mezi fakultami hodnoceny stejnými měřítky, jako je hodnocena VŠCHT nebo ČVUT. Milí čtenáři, my si skutečně kritéria, podle kterých jsme hodnoceni a následně financováni, nevymýšlíme. My podle nich hrát musíme. A ač s nimi nesouhlasím, i v tomto prostředí si pedagogické fakulty nevedou špatně. Kdybych jako děkan na toto rezignoval a řekl si, že budeme tvořit pouze metodické pomůcky, budeme provádět reflexivní praxe, budeme pracovníky hodnotit pouze dle kvality jejich výuky s tím, že více než docenty oceníme kantory z praxe, tak by mě museli označit za Davida Koreshe či jiného představitele sekty, neboť by fakulta byla určena k brzkému zániku. My si pravidla financování nevymysleli, my podle nich musíme hrát. Když nebudeme mít na fakultě dostatek profesorů a docentů, nezakreditujeme, a nebudeme moci připravovat žádné učitele. To je snad stav, po kterém páni ředitelé touží? Když nebudeme mít na fakultě dostatek výstupů v RIV, nedostaneme finanční prostředky do rozpočtu za ukazatel K (kvalita vysoké školy), a tudíž budeme muset někde finanční prostředky ušetřit. Například na odměnách cvičným učitelům. Ideje jsou krásná věc, ale bez peněz naplňovat nejdou. Několikrát jsem byl u toho, když jsme žádali rektory, zástupce ministerstva, ministry, aby byly finančně zohledněny i výstupy specifické pro pedagogické fakulty. Výsledkem byly vždy jen sliby a odkaz na to, že kapitola rozpočtu vysokých škol je napjatá. Mimochodem, osobně jsem spoluautorem učebnic chemie pro základní školy – za zhruba dvouletou práci na nich jsem v hodnocení publikační činnosti nedostal ani bod a hřeje mne jen dobrý pocit při pohledu na diplom z Frankfurtu nad Mohanem, kde je jedna z nich oceněna jako nejúspěšnější evropská učebnice za rok 2008. Jenže z pocitů člověk živ není… Samozřejmě je pravdou, že studium učitelství je přibližně u poloviny našich uchazečů druhou či třetí volbou. Ale skutečně za to mohou pedagogické fakulty? Třeba by to změnil fakt, kdybychom postavili kampaň pro nábor uchazečů na tom, že mají jako vysokoškoláci garantovaný nástupní plat 20 000 Kč hrubého a po 32 letech praxe se jistě přehoupnou přes 30 000 Kč. A to už se vyplatí. Dokonce i fakt, na který jsem
12.02.16 16:40
Ohlasy
jako děkan pedagogické fakulty pyšný (a mimochodem slouží jako jedno z kritérií financování veřejných vysokých škol), a sice že neprodukujeme nezaměstnané a naši absolventi mají výborné uplatnění v praxi, je špatně. Absolventi nám nenastupují do školství, ale jdou jinam – nechť se prosím čtenář vrátí o několik málo řádků výše a pochopí. A jsou to skutečně jen nízké platy, které odrazují absolventy učitelství od nástupu do praxe? Není to také tristní situace v některých současných školách? Nedostatek respektu k práci učitele, ustrašený management škol, který nedokáže své pracovníky adekvátně podpořit? Co nás samozřejmě trápí a s čím nelze než souhlasit, je nezájem uchazečů o učitelství některých (zejména přírodovědných) oborů, a naopak velké množství absolventů tam, kde nás bota netlačí. Ovšem pokud nevznikne registr učitelů a dokud nebude přírodovědné vzdělávání systematicky podporováno od začátku formálního vzdělávání, nic se nezmění. A nakrásně nám může ministerstvo platit každého absolventa učitelství fyziky zlatem – kde není student, nemůže být absolvent.
Mám toho na srdci ještě hodně. Ale nechci zde zahlcovat čtenáře detailní konstrukcí rozpočtu fakulty či akreditačním procesem (ví laskavý čtenář, že pokud akreditujete všeobecné lékařství, stačí vám jeden garant, pokud učitelství v kombinaci český jazyk a anglický jazyk potřebujete garanty, profesorů či docentů, hned čtyři?). Situace v přípravě budoucích učitelů není růžová. Uvědomuji si, že u spousty akademiků, kteří připravují budoucí učitele, je daleko důležitější než jejich praxe v reálné škole jejich titulatura a počet publikací ve Scopusu. Samozřejmě že pro přípravu budoucího učitele by bylo ideální mít vyváženou strukturu akademiků, aby byli na jednu stranu uznávanými odborníky s dostatečnými tituly a na druhou stranu měli také praxi na základních či středních školách.
Ale ruku na srdce, mají všichni ředitelé ideálně složený svůj pedagogický sbor? Nemusí řešit problematiku nekvalifikovaných či nedostatku učitelů různých aprobací, o samotné kvalitě učitelů nemluvě? Anebo můžeme doporučit, slovy pana ředitele Nováka, aby se na školách učili spíše absolventi učitelství z jiných než pedagogických fakult, neboť jsou zodpovědnější a měli studium náročnější… Toto doporučení je obzvláště paradoxní – na jedné straně pan ředitel volá po tom, aby pedagogické fakulty nebraly „didaktické a metodické“ předměty jako nutné zlo, na druhou stranu preferuje absolventy učitelství z jiných než pedagogických fakult, kde jsou obvykle „didaktické a metodické“ předměty redukovány na naprosté minimum. Pokud bude tento můj příspěvek další mozaikou do diskuze o přípravě budoucích učitelů a postavení pedagogických fakult v České republice, splnil svůj účel. A tento můj pohled na věc není kritikou toho, co se objevilo v daném článku, ale chce být alternativním pohledem na pedagogické fakulty a jejich poslání. Obhajovat se přeci nemusíme, všichni jsme na stejné lodi. Pavel Doulík, děkan Pedagogické fakulty UJEP v Ústí n. L. a učitel chemie na Gymnáziu Teplice Ilustrační foto: Robert Klejch
A položme si otázku, proč nejdou absolventi středních škol studovat přírodovědné obory? Není to snad proto, že jsou
výukou těchto předmětů na základních a středních školách dokonale otráveni? A abych poskytl úplnou informaci – často jsem při setkání s řediteli dotazován, proč neprodukujeme na ústecké pedagogické fakultě více učitelů fyziky, matematiky a chemie. Protože u nás na taková studia nejsou akreditována, jsou na přírodovědecké fakultě s vlastní koncepcí a subjektivitou a to já jako děkan fakulty pedagogické skutečně neovlivním. No, nejsou pedagogické fakulty plny paradoxů?
23
18-29 UN7.indd 23
12.02.16 16:40
Kaleidoskop
24
VÁCLAV PÍCL JE NOVÝM NÁMĚSTKEM MINISTRYNĚ ŠKOLSTVÍ PRO VZDĚLÁVÁNÍ Na ministerstvu školství se změnilo obsazení pozice náměstka pro vzdělávání, Jaroslava Fidrmuce vystřídal Václav Pícl. Náměstkem ministryně školství byl V. Pícl už v letech 2002 až 2006, kdy úřad vedla Petra Buzková (ČSSD). Do týmu náměstků současné ministryně Kateřiny Valachové (ČSSD) se dostal ve výběrovém řízení, které požaduje služební zákon. Konkurzy byly provedeny také u dalších odborných náměstků, ale tam žádné změny zatím nepřinesly. Ekonomickou sekci nadále povede Zuzana Matušková, o legislativu se bude starat Dana Prudíková, evropské programy bude řídit Václav Velčovský, náměstkem pro vysoké školy, vědu a výzkum zůstane Robert Plaga a za majetek bude zodpovídat Ivo Krýsa. Na pozici náměstka pro sport bude vypsán nový konkurz, protože v tom původním nebyl nikdo vybrán. Do týmu mi-
nistryně Valachové patří ještě dva političtí náměstci, Stanislav Štech a Petr Hulinský. Zatímco Fidrmuc, který byl náměstkem pro vzdělávání od srpna 2014, byl lidovec, Pícl je spojen se sociální demokracií. V letech 1998 až 2002 byl za tuto stranu poslancem ve Sněmovně. V roce 2000 rezignoval na funkci místopředsedy krajského výkonného výboru ČSSD středočeského regionu poté, co v opilosti urážel strážníky v Rakovníku. Pak se jim za to omluvil a v reakci na tento incident
se také rozhodl věnovat 15 000 korun na humanitární účely. Po odchodu z ministerstva školství se Pícl věnoval odborářské práci. Byl místopředsedou školských odborů a v letech 2010 až 2014 byl prvním místopředsedou Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS). Předloni neúspěšně kandidoval na post šéfa odborové centrály, ve volbách ho výrazně předčil Josef Středula. Pícl tehdy neobhájil ani post místopředsedy. Pícl se pak vrátil do sféry vzdělávání. Loni na jaře byl několik měsíců pověřen řízením Národního ústavu pro vzdělávání a pak vedl na ministerstvu školství odbor správce rozpočtu. čtk
BRNO BUDE VYBÍRAT ZHOTOVITELE ŠKOLKY NA KAMECHÁCH
ŠKOLA TŘINECKÝCH ŽELEZÁREN MÁ NOVÉ DÍLNY ZA 18 MILIONŮ
V městské části Brno-Bystrc vznikne na sídlišti Kamechy nová mateřská škola za zhruba 80 milionů korun. Bude mít šest tříd a nabídne místo bezmála pro 170 dětí. Na Kamechách už jedna školka je, obyvatelům sídliště ale nestačí. Stavba by podle primátorovy náměstkyně Kláry Liptákové (KDU-ČSL) měla začít příští rok a skončit by měla v roce 2018.
Na nejnovějších a v praxi využívaných technologiích a výukových systémech se budou učit studenti všech strojních, hutních oborů a také oboru elektrotechniky Střední odborné školy Třineckých železáren. Sloužit budou také novým zaměstnancům železáren k zaškolení, řekla mluvčí firmy Petra Jurásková.
„Školka na Kamechách je potřebná a musí vzniknout z toho důvodu, protože tam vznikla velká občanská výstavba, ale nebylo pamatováno na občanskou vybavenost,“ řekla Liptáková. Brněnští radní schválili zadání veřejné zakázky na stavební práce. Koalice ANO, Žít Brno, KDU-ČSL a SZ čelila hned po volbách na jednom ze svých prvních zastupitelstev výtkám rozhořčených občanů z Bystrce, kteří si kvůli nedostatku míst ve školce na Kamechách stěžovali na město. Proto se nový objekt rozhodla postavit. Školka bude mít vedle šesti tříd vlastní kuchyň a měla by zajišťovat přípravu obědů jak pro vlastní děti, tak pro již fungující školku na Kamechách. Součástí investice bude i parkoviště a zahrada s dětským hřištěm. Brno bude žádat o dotaci z Evropské unie, získat by mohlo až 90 procent. Projekt pamatuje na možnou změnu vývoje demografické křivky, proto by budova mohla v budoucnu v případě potřeby sloužit jako základní škola. Brno má téměř 140 mateřských škol. Navštěvuje je zhruba 11 500 dětí. V posledních letech se město snaží počet míst navýšit stavebními úpravami, rozšířením dosavadních kapacit nebo výstavbou nového objektu. Na přelomu tisíciletí navštěvovalo mateřské školy v Brně přes 8000 dětí, nyní je jich o 3500 více. Přesto se najdou rodiče, kteří nemají své děti kam umístit. Často jsou to děti mladší tří let. Problémy s umístěním mají často rodiče právě ze sídliště na Kamechách. čtk
18-29 UN7.indd 24
Studenti mají k dispozici novou učebnu elektrotechniky, zámečnických prací, svařování plastů, svařování elektrickým obloukem, plamenem, ale i učebnu hydrauliky a pneumatiky. Obnoveny byly také strojní a mechanické dílny, na jejichž rekonstrukci se podíleli i sami studenti. „Hydrauliku a pneumatiku jsme do praktické výuky zavedli nově na popud zřizovatele, Třineckých železáren, jimž přizpůsobujeme osnovy tak, aby absolventi byli seznámeni s technologiemi využívanými v praxi,“ vysvětlil ředitel školy Aleš Adamus. I ostatní dílny jsou tak vybaveny systémy, které jsou zaměřené na výuku odpovídající potřebám hutě. Velkou část nákladů na nové zázemí škole pokryla dotace. Původní dílny už byly zastaralé, například zázemí elektrotechnické dílny bylo ještě původní a fungovalo desítky let. „To, čím tady disponujeme, je to nejmodernější na trhu. Je dobré, aby se naši studenti seznámili a naučili se pracovat na tom, co potkají v praxi, kde už díky znalostem systémů nenapáchají škody,“ uvedl zástupce pro praktickou výuku Tibor Flachbart, podle něhož se vybavení vyrovná i německým či rakouským odborným školám, s nimiž v Třinci spolupracují. Flachbart věří, že kvalitnější vybavení bude také větším lákadlem pro studenty. Na Střední odborné škole Třineckých železáren se aktuálně učí více než 700 žáků ve čtyřletých i tříletých oborech hutních, strojních, elektrotechnických. Část studentů pak získá vyučení v oborech kuchař-číšník, stravovací a ubytovací služby, pečovatelské služby, strojírenské práce. čtk
12.02.16 16:40
Kaleidoskop
LIBERECKÝ KRAJ INVESTOVAL DO SVÝCH STŘEDNÍCH ŠKOL PŘES 325 MILIONŮ KORUN
25
CZK
Liberecký kraj investoval za poslední čtyři roky do oprav, zateplení a vybavení svých škol zhruba 325 milionů korun. Více než třetinu peněz získal z evropských fondů. Na letošní rok jsou připraveny akce za více než 119 milionů. V plánu jsou navíc ještě další projekty za zhruba 35 milionů, na které chce kraj využít část peněz z přebytku loňského hospodaření. O těch ale bude zastupitelstvo teprve rozhodovat, řekl hejtman Martin Půta. Ve školství je v plánu celá řada drobných akcí, ale také několik velkých investic, z nichž některé pokračují z minulých let. „K větším akcím patří třeba výměna oken na sklářské škole v Železném Brodě nebo dokončení vnitřního vybavení domova mládeže v Liberci u Střední školy strojní, stavební a dopravní,“ řekl vedoucí krajského odboru školství Leoš Křeček. Druhá etapa rekonstrukce domova mládeže přijde podle něj na více než 22 milionů korun, rekonstrukce fasády za více než 11 milionů čeká třeba Střední odbornou školu v Liberci. Liberecký kraj si v minulosti nechal posoudit stav svých budov a na základě toho rozhoduje o investicích. „Především pro programy Zelená úsporám se poměrně podrobně hodnotila energetická náročnost jednotlivých budov. A projekty do tohoto programu se podávaly podle toho, na kterých se mohlo nejvíc ušetřit,“ řekl hejtman.
Největší úspory už se podle něj realizovaly v uplynulých čtyřech letech. „Teď jsme před opravami budov typu strojní a elektrotechnické školy v Liberci, kde nejde fasádu zateplit polystyrénem, protože je v památkové zóně a ztratila by svůj ráz,“ vysvětlil Půta. U takových objektů podle něj už nebudou úspory tak velké a budou se tam hlavně měnit okna. Liberecký kraj počítá letos s příjmy 2,61 miliardy korun, výdaje by měly být zhruba o 97 milionů nižší. Přebytek je určen na úhradu splátek úvěrů, které si v minulosti kraj vzal na rekonstrukce silnic a mostů. Žádné další zadlužování v plánu není. Na investice je v rozpočtu připravena více než miliarda korun, z toho zhruba polovina půjde do rekonstrukcí krajských silnic druhých a třetích tříd. čtk
PERSONÁLNÍ PRAVOMOCI V NOVELE ZÁKONA O VŠ SE JEŠTĚ MOHOU ZMĚNIT Novela vysokoškolského zákona může být i po schválení ve Sněmovně pozměněna. Jednat se bude mimo jiné o rozdělení personálních pravomocí mezi fakulty a univerzity, řekl rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima. Poslanci schválili pozměňovací návrh, podle něhož o pracovněprávních vztazích rozhodují fakulty, ale musejí je předem projednat s rektorem. Znamenalo by to, že by se tato procedura musela uplatňovat při uzavírání pracovních smluv všech zaměstnanců včetně uklízeček i při úpravách úvazků. V praxi je to nereálné. „Propočítali jsme to a znamenalo by to denně asi 150 personálních spisů, které by měly doputovat do mé kanceláře,“ řekl Zima. Akademici chtějí jednat, aby byla povinnost projednat personální změny s rektorem omezena na lidi s vlivem na institucionální akreditace. To má podle Zimy smysl, protože univerzita odpovídá za akreditace, ale angažování lidí, kteří je naplánují v praxi, spadá pod fakulty. Ve hře také zůstává otázka omezení praxe takzvaných létajících profesorů, kteří mají úvazky na několika vysokých školách. Návrh předsedy sněmovního školského výboru Jiřího Zlatušky (ANO), který souběžnou práci pro více VŠ podmiňoval souhlasem rektorů, poslanci neschválili. Ostře ho kritizovala Rada vysokých škol a výhrady k němu má i Zima, který je předsedou České konference rektorů. Vadí mu, že Zlatuškův návrh by se vztahoval kompletně na všechny zaměstnance. Pokud by nebylo toto pravidlo omezeno jen na určité případy, mohlo by se týkat například i dohod o provedení práce na vypracování posudku. Diskutuje se o jiných cestách, jak by bylo možné tento nešvar vymýtit. Podoba novely vysokoškolského zákona se může změnit v Senátu nebo souběžně se schvalováním zákona o podpoře sportu, kdy je vysokoškolský zákon kvůli doprovodným změnám rovněž otevřen. čtk
18-29 UN7.indd 25
Z PRÁZDNÉ BOSKOVICKÉ ŠKOLY SE STANOU BYTY PRO SENIORY Jihomoravský kraj chce přestavět nevyužívanou oděvní školu v Boskovicích na Blanensku na komunitní dům se zhruba dvacítkou bytů pro seniory a mladé rodiny. Počítá s náklady 44 milionů korun. Podobné projekty kraj plánuje v Kyjově na Hodonínsku a Vyškově, řekl hejtmanův náměstek Roman Celý. Prostory v Boskovicích už nemají několik let využití, protože se výuka přesunula do jinam. „Objekty nám zůstaly kvůli tomu, že nejsou děti, nemáme žáky a musí docházet k optimalizaci škol,“ řekl Celý. Slučování škol za sebou zanechává prázdné budovy, které kraj může jako jejich vlastník prodat. „Objekty jsou vesměs v centru měst. Jejich vedení mají obavy, kdo by se stal budoucím nabyvatelem a jak by objekt využil, aby tam například nenastěhoval nepřizpůsobivé obyvatele. Hledali jsme proto další možnosti využití. Ve všech městech je poptávka po seniorském bydlení,“ uvedl Celý. Podle něj má každé město alespoň stovku neuspokojených žádostí seniorů o bydlení. V Boskovicích by původní budova měla sloužit pro potřeby seniorů, kde vznikne několik malometrážních bytů. Další by mohly být ve dvorním pavilonu, který spojovacím traktem navazuje na původní starší budovu. Tam by mohly bydlet mladé rodiny s dětmi. Přestavbu školských objektů na byty chystá kraj i ve Vyškově a Kyjově. V Kyjově se to týká bývalého internátu zdravotnické školy, ve Vyškově by se přestavěla nevyužívaná budova zdravotnické školy. čtk
12.02.16 16:40
Kaleidoskop
26
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ VYDALO PRŮVODCE ŘEDITELE SPOLEČNÝM VZDĚLÁVÁNÍM Text zahrnuje obecnou část, doporučený postup ředitele školy, doporučení ke vzdělávání žáka se speciální vzdělávací potřebou a také přehled základ-
ních kroků při získávání podpůrného opatření. Radí také, jak postupovat, pokud integrace žáka se speciálními vzdělávacími potřebami ani s využitím
podpůrných opatření nevedla k zajištění jeho vzdělávacích potřeb. Text je ke stažení na www.msmt.cz/file/36884.
POZVÁNKA NA XVII. REGIONÁLNÍ SETKÁNÍ PAU VE VELKÝCH NĚMČICÍCH Zveme Vás na XVII. ročník regionálního setkání PAU (Přátelé angažovaného učení), které se uskuteční v sobotu 23. dubna 2016. Název vzdělávacího programu: ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM MÁME. CO DÁL? (číslo akreditace: 42520/2013-11039)
Vyplněnou přihlášku prosím zašlete na naši adresu (Základní škola Velké Němčice, Školní 105, PSČ 691 63, e-mail:
[email protected], tel.: 519417222).
Aktualizovaný program (nabídku dílen) budeme postupně zveřejňovat a doplňovat na internetových stránkách ZŠ Velké Němčice (www.zsvelkenemcice.eu). Nabídku dílen najdete také na webových stránkách UN v rubrice Nástěnka. V případě, že vám jakákoli informace chybí, buď zavolejte, nebo napište.
PROGRAM: Sobota 23. dubna 2016: 7.45–8.30 snídaně, prezence, zápis do dílen Dílny v délce 120 minut: 8.30–10.30, 11.00–13.00, 14.00–16.00 hod.
Organizační záležitosti: Ubytování je možné v pátek 22. 4. a v sobotu 23. 4. ve škole ve vlastním spacáku, nebo v ubytovně ZEMOS Velké Němčice. Ubytovna ZEMOS se nachází nedaleko benzínové stanice ve Velkých Němčicích. Je možné přijet do školy a účastnici, kteří mají ubytování objednáno, budou do ubytovny nasměrováni. POZOR – ubytovna je na úrovni normálního turistického zařízení (pokoje třílůžkové nebo čtyřlůžkové, společné sprchy a WC). Není to žádný luxusní hotel!!! Stravování bude zajištěno v sobotu 23. dubna 2016 (snídaně, oběd). Večeři je možné zakoupit na akci „ Noc otevřených sklepů“, která bude probíhat ve Velkých Němčicích v sobotu odpoledne. Účastnický poplatek 280 Kč. Prosíme o podrobné vyplnění přihlášky. Zejména prosíme o předběžný zájem o dílny, které chcete navštívit. Na základě zájmu účastníků budeme jednat s lektory o počtu jejich vystoupení. POZOR – „zapsání předběžného zájmu“ není přihláška do dílny.
Miroslav Strouhal, ředitel školy
Přihláška na XVII. regionální setkání PAU ve Velkých Němčicích 23. dubna 2016 Číslo akreditace: 42520/2013-1-1039 Přihlášku je nutné zaslat do pátku 15. dubna 2016 poštou nebo na emailovou adresu:
[email protected] Jméno a příjmení účastníka: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Datum narození: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Adresa: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Telefon: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . E-mail: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pracuji na (v):
I. stupni ZŠ
II. stupni ZŠ
střední škole
jinde . . . . . . .
Místo školy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Moje funkce: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mám zájem o návštěvu dílen číslo: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . (prosíme vypsat max. 3) Pozor – zapsání předběžného zájmu není přihláškou do dílny!!!!!! Objednávám a uhradím: (Zakroužkujte vše, co objednáváte, a platby sečtěte) Účastnický poplatek: Snídaně sobota Oběd sobota Nocleh v ubytovně ZEMOS v pátek 22. dubna 2016 Nocleh v ubytovně ZEMOS v sobotu 23. dubna 2016 Nocleh ve škole (vlastní spacák) v pátek 22. dubna 2016 Nocleh ve škole (vlastní spacák) v sobotu 23. dubna 2016 CELKEM: Způsob platby:
Zapsat se do dílny bude možné v sobotu 23. 4. 2016 od 7,45 do 8,30 hod. ve škole.
MŠ
280 Kč 75 Kč 90 Kč 120 Kč 120 Kč 20 Kč 20 Kč
– složenkou na adresu ZŠ V. Němčice (viz úvod pozvánky) – fakturou
Potřebuji vystavit fakturu na adresu: Zájemcům o akci „Noc sklepů“, která se koná ve Velkých Němčicích v sobotu 23. 4. 2016 (po skončení regionálního setkání PAU), nabízíme zajištění vstupenek.
18-29 UN7.indd 26
Další fakturační údaje, které si přejete na ní mít (IČO, číslo akreditace vzdělávacího programu): Podpis účastníka: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.02.16 16:40
Dopisy
27
DAROVALI JSME KOLA A LÉKÁRNIČKY PRO AFRIKU! Žáci i učitelé ze střední školy na ulici Přímětické darovali kola a lékárničky. Bylo to jednoduché. Vyměnili jsme autolékárničky, které byly podle evropské legislativy „prošlé“, a darovali je pro Afriku. Tam ještě využitelný zdravotnický materiál udělá dobrou službu.
Darovaná horská kola pomáhají chránit slony a může jich být daleko více, pokud všichni pomůžeme. Andrea Jančíková
Všechna kola nějak pomohou. Kola, která jsou vhodná, slouží přímo školákům v Gambii. Řada darovaných kol ale do Afriky vůbec putovat nemůže. Buď jsou nekompletní či ve špatném stavu. V tom případě pomohou jako zdroj náhradních dílů a po sešrotování zcela nepoužitelného kola ještě jako zdroj peněz. Objevila se také kola, která nejsou vhodná pro africké podmínky – silniční, kola téměř historická, malá dětská nebo naopak pro děti příliš velká. Všechna projdou odbornou dílnou a dostanou novou šanci – pomáhají v ČR. Používají se v benefiční půjčovně kol na festivalu Colours v Ostravě nebo se prodávají. Výtěžek ze všech těchto aktivit umožní dopravu „afrických“ kol do Gambie. Kola pro Afriku jsou i kola, která napomohou ve spolupráci s organizací Save Elephants ochraně přírody. V říjnu 2013 putovalo prvních šest horských kol ze sbírky Kola pro Afriku do afrického Kamerunu. Tam nyní slouží strážcům národního parku při boji s pytláky slonů. V únoru 2015 proběhla za velkého ohlasu v médiích nakládka dalších 152 kol pro ochranu přírody v Kamerunu a Čadu.
KURZY PRVNÍ POMOCI PRO VEŘEJNOST ZDARMA Úspěšný edukační projekt kurzů první pomoci s názvem „Učte se od profesionálů“ díky velkému zájmu široké veřejnosti pokračuje. Hlavní iniciativu převzali pracovníci Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje. Tento výukový program zaštiťuje hejtman Středočeského kraje Ing. Miloš Petera. Nabídli jsme možnost oživit si znalosti a dovednosti v poskytnutí první pomoci svým kolegům-pedagogům, učitelům z berounských škol a zaměstnancům sociálních zařízení, se kterými úzce spolupracujeme. Zájemců se přihlásilo mnohem více, než jsme předpokládali. Proto se v prostorách naší školy realizovaly tyto naučné kurzy hned v několika únorových termínech. Velmi děkujeme Mgr. Martině Schwarzrockové a Martině Kindlové za profesionálně připravenou přednášku o zásadách poskytování první pomoci s praktickým nácvikem na cvičných modelech a užitečnými radami z jejich mnohaleté praxe. Každý účastník obdržel certifikát o úspěšném absolvování kurzu a příručku první pomoci do kapsy, kterou vydala Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje. Jsme potěšeni, že jsme mohli přispět k šíření zdravotnické osvěty. Nikdy člověk neví, kdy tyto znalosti a dovednost rychle a kvalitně poskytnout první pomoc člověku v nouzi bude potřebovat. Vedení SZŠ Beroun
18-29 UN7.indd 27
TROCHU V TOM PLAVEME Jedno staré čínské přísloví praví: „Kdo se chce naučit plavat, musí skočit do vody.“ I my v Diagnostickém ústavu pro mládež v Brně na Veslařské se učíme plavat. Neplaveme v tom trošku, ale hodně, a myslíme, že jsme dobří. AQUALAND CUP III, který jsme letos koncem ledna pořádali, byl již naším třetím ročníkem. Tato akce plná týmových soutěží odehrávajících se v klidných i neklidných vodách aquaparku AQUALAND Moravia v Pasohlávkách se stala nejen u nás na jižní Moravě opravdovým pojmem. Nejen díky perfektní organizační práci zaměstnanců diagnostického ústavu pro mládež, ale také díky velké podpoře špičkových sportovců sdružených v jihomoravské krajské organizaci České unie sportu, tedy fotbalistů FC Zbrojovka Brno, volejbalistů z Volejbal Brno, basketbalistů MMCité Brno, baseballistů Draků Brno, basketbalistek Valosunu KP Brno a v neposlední řadě Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Magistrátu města Brna a Jihomoravského kraje, kteří přijali záštitu nad celou akcí. Zájem o soutěž byl nevídaný. Jen velmi neradi jsme museli některá zařízení z kapacitních důvodů odmítnout. Sedmnáct pětičlenných týmů vytvořených z dětí jednotlivých výchovných zařízení a organizací pro děti a mládež, ať už z dětských domovů, výchovných ústavů, centra sociální prevence, FOD Klokánku, krizového centra apod., doplněných o jednoho až dva vrcholové sportovce, bylo z hlediska účasti více než perfektní. Těchto sedmnáct týmů pak plnilo jednotlivé úkoly na dvanácti stanovištích, rozmístěných v areálu aquaparku.
Jedno ze stanovišť bylo dokonce v rámci netradiční atmosféry mlhy, která halila bazén, umístěno ve venkovním vyhřívaném bazénu. Konečně o vyhřívání všech zdejších bazénů se stará sirný termální pramen o teplotě 46,0 °C, jehož hloubka je 1450 m. Dvanáct stanovišť prověřilo týmy po všech stránkách. Úkoly na jednotlivých stanovištích jsme orientovali především na týmovou spolupráci všech dětí a dospělých. Soutěžní týmy plnily úkoly jak na suchu, tak ve vodě, a dokonce i pod vodou. Úspěšné absolvování všech stanovišť znamenalo kromě změřených časů také získaná písmenka do konečné tajenky. Na konci celého klání všechny zúčastněné týmy odevzdaly soutěžní kartu s vyluštěnou závěrečnou tajenkou a časy z jednotlivých stanovišť. A tak nezbývalo nic jiného než spočítat výsledky a určit vítězné družstvo. Pozici neohroženého vítěze již potřetí obájil Výchovný ústav z Nového Jičína a dosáhl tak pomyslného hattricku spojeného s celodenním volným vstupem do aquaparku pro celé toto zařízení. Velké poděkování patří všem zúčastněným zařízením za jejich obrovský zájem o tuto akci, všem našim partnerům, kteří naše snažení podpořili nejen finančně, ale i materiálně, skvělým sportovcům, kteří si našli ve svém nabitém kalendáři na nás čas, dobrovolníkům, aquaparku v Pasohlávkách za zázemí a prostory, které nám nabídli, a jejich špičkovou spolupráci při organizaci. Tým dětí a zaměstnanců DÚM, Veslařská 246, Brno
12.02.16 16:40
Dopisy
28
NA JAZYKY BLENDED-LEARNINGEM Na podzim loňského roku se naší škole ZŠ Lipanská v Kolíně podařilo získat dotaci pro rozvoj individuálních komunikačních dovedností v anglickém a německém jazyce pro žáky druhého stupně formou blended-learningu. Tento projekt se uskutečnil v rámci výzvy 57 a pro naši základní školu ho vytvořila firma online jazyky.cz. Kurz byl veden velmi zajímavou a zábavnou formou. Děti, které byly do projektu zapojeny, se mohly po dobu tří měsíců
hravou formou zdokonalovat v anglickém nebo německém jazyce. Všichni účastníci nejprve prošli vstupním testem, který určil jejich znalost cizího jazyka. Následně byla určena individuální jazyková úroveň žáků, aby došlo k co nejefektivnějšímu pokroku každého jedince. Pak už následovala pilná práce na počítačích, tabletech či chytrých telefonech. Vzdělávání tak probíhalo moderní, interaktivní a zábavnou formou, která žáky oslovila a motivovala k dalšímu studiu. Projekt probíhal pod vedením zkušených vyučujících cizích jazyků. Vzhledem k tomu, že žáci pracovali i formou domácích úkolů, poděkování patří zároveň rodičům, kteří naše žáky podporovali a kontrolovali, zda zadané úkoly plní. Cenným bonusem firmy je zpřístupnění jazykových kurzů do konce školního roku, formou blended-learningu se tak naši žáci mohou vzdělávat i v následujících měsících. Jsme rádi, že jsme se mohli tohoto projektu zúčastnit, a doufáme, že se nám i v příštích letech podaří zapojit do podobných aktivit. Koordinátoři jazykového projektu, ZŠ Lipanská, Kolín
LEKTORKA Z BISKUPSTVÍ Poslední lednové pondělí navštívila žáky ZŠ Hartmanice paní Markéta Grillová z Diecézního katechetického střediska České Budějovice. V celodenním bloku poutavě seznámila žáky 1. i 2. stupně s biblickými příběhy, s původem biblických rčení, se životem i dílem Mistra Jana Husa, s vládou Karla IV. i s existencí velkých světových náboženství. Samotný výklad byl doplněn obrázky na dataprojektoru. Hartmanickým žákům paní Markéta vysvětlila také náboženské symboly a jejich význam. Zastavili jsme se nad současným islámem, který o sobě právě v mnoha evropských státech dává citelně vědět.
Zvýšená pozornost byla upřena ke vzniku a významu křesťanství, z něhož vyrůstá naše soudobá evropská civilizace. Žákům byly názorně přiblíženy náboženské pojmy židovská Tóra, Desatero Božích přikázání, biřmování a další. Všechna témata žáky opravdu zaujala, o čemž svědčily jejich spontánní dotazy. Od prosince loňského roku jsme se zapojili také do budějovického projektu „Kam patřím“, z něhož jsme dokončili první kolo – pracovní list Horská synagoga v Hartmanicích, který žáci vypracovali přímo v synagoze. Druhé kolo projektu je hledání „kešek“, v nichž jsou v okolí
Hartmanic ukryty indicie ke splnění třetího úkolu. Prostřednictvím indicií musí žáci složit biblický příběh, který v závěrečném kole projektu dramaticky nebo výtvarně zpracují a představí na společné přehlídce všech zúčastněných škol v Českých Budějovicích. Celá tato spolupráce je velmi přínosná. Zprostředkovává žákům základní informace o náboženském životě i o místních památkách. Cesta českobudějovické lektorky před lavice našich žáků opravdu nebyla zbytečná. Jaroslava Hrušovská, Petr Šmíd, ZŠ Hartmanice
MASOPUSTNÍ VESELÍ Základní umělecká škola Louny, spolek Stopy a společnost Hydroclar společně připravily na sobotu 13. února 2016 již třetí ročník Masopustního veselí na Statku Pohoda ve Skupicích u Postoloprt. Den plný zábavy a jídla začal v 10.00 hodin. Připraven byl kulturní program a tvůrčí dílny pro děti. Ve stodole, v níž se jindy vyrábějí čistírny odpadních vod, se konal maškarní rej nejen pro děti, ale i pro dospělé. Hrálo Trio SAX vedené Zdeňkem Patrovským. Průvod plný masek vycházel od Statku Pohoda ve Skupicích, provázel ho soubor bicích nástrojů Superkus pod vedením Jiřího Soukupa. Každé dítě, které přišlo do průvodu v masce, dostalo balonek. V čele šli stejně jako loni koně manželů Plotěných. Kostým pro ně i pro jejich jezdce šili budoucí krejčí a šičky z Obchodní akademie a Střední odborné školy gen. F. Fajtla, Louny. Jitrnice a tlačenku před očima diváků vyráběli od brzkého rána skupičtí obyvatelé vedeni Vladivojem Holochem. Projekt podpořil Ústecký kraj. Když se řekne masopust, představíme si tanec, masky, jídlo a pití, vepřové hody – veselí a dobrou zábavu. Přesně takový byl třetí ročník Masopustního veselí ve Skupicích u Postoloprt! Jindřiška Riedlová, ZUŠ Poděbradova, Louny
18-29 UN7.indd 28
12.02.16 16:40
29
Soutěžní otázka č. 19
SOUTĚŽ UN Město, které dnes navštívíme, bývá označováno jako „Perla na řece Ohři“. Má zajímavé historické centrum obehnané ze dvou třetin hradbami. Ves, jež zde nejprve vznikla, byla umístěna na řece v blízkosti brodu, s čímž pravděpodobně souvisí také původ jejího názvu. Nejstarší zmínky o obci pochází ze 12. století. V šedesátých letech 13. století zde Přemysl Otakar II. nechal zbudovat královské město, jehož obyvatelé byli zpočátku spíše německého původu. Později však převážilo obyvatelstvo české. V době husitských válek stálo město na straně husitů. Začátkem 16. století ho postihl rozsáhlý požár, po němž bylo třeba velkou část města přestavět. Na základě návrhu z dílny Benedikta Rejta vznikl
třeba pozdně gotický trojlodní kostel sv. Mikuláše. Další pohromu přineslo opakované drancování saskými a švédskými vojsky v době třicetileté války. Z dochovaných památek je třeba zmínit především tu nejstarší, kterou je kostel svatého Petra. Ten byl centrem původní obce. Jeho západní průčelí je románské, loď i presbytář jsou z druhé poloviny 15. století. Z té doby pochází i vnější opevnění města. Mnohé historické památky byly v průběhu 19. století opravovány, na opravách obou zmíněných kostelů se podílel Josef Mocker, jiné však byly při rozsáhlých demolicích zbořeny. Šlo například o původní radnici, Pražskou bránu spolu s částí městského opevnění nebo o renesanční domy.
Jaký je název města? Každý týden losujeme ze správných odpovědí jednu z dané kategorie, kterou odměníme zajímavou cenou (výhry rozesíláme jednou za měsíc). Po skončení soutěže vylosujeme ze všech správných odpovědí výherce hlavních cen: v kategorii A (třídy) třídenní výlet do Westernového městečka Šiklův Mlýn a Strašidelného zámku DraXmoor, www.western.cz Soutěž také na www.ucitelskenoviny.cz
v kategorii B (jednotlivci) 1. cena: týdenní pobyt pro 4 osoby v hotelu U Mauritzů, www.umauritzu.com 2. cena: týdenní pobyt pro 4 osoby v Černém Dole od B&K Tour, www.bktour.cz
KONKURZY NA ŘEDITELE…
Město Žďár nad Sázavou vyhlašuje 2 konkurzy na místoo ŘEDITELE/KY Základní školy, Komenského 6 a Mateřské školy, Žďár nad Sázavou,
l Rada města Kralupy nad Vltavou vyhlásila konkurz na obsazení vedoucího pracovního místa ředitele Základní školy Kralupy nad Vltavou, Gen. Klapálka 1029, okres Mělník, příspěvková organizace, se sídlem Gen. Klapálka 1029, Kralupy nad Vltavou, PSČ 278 01. Předpokládaný nástup 1. 8. 2016. Bližší informace naleznete na adrese: www.mestokralupy.cz. Případné dotazy na telefonu: 315739925, Mgr. Eva Ivanová, vedoucí odboru školství, e-mail: eva.
[email protected].
příspěvkové organizace s předpokládaným nástupem k 1. 8. 2016. Více na www.zdarns.cz
Zn.: 107/16/Ř.
l Rada městské části Praha 14 vyhlašuje konkurzní řízení na funkci ředitele Mateřské školy Jahodnice, Praha 9 – Kyje, Kostlivého 1218, s předpokladem nástupu 1. 7. 2016. Bližší informace naleznete na adrese: www. praha14.cz v odkazu úřední deska. Případné dotazy na telefonu 281005215 – pí Mgr. Poesová, vedoucí od-
29-32 UN7.indd 29
Odpověď 17: Petrovy kameny Výherci: kat. A – 5. A, Masarykova ZŠ, Janovice nad Úhlavou kat. B – Jiří Tvaroh, Smržovka Odpověď zašlete e-mailem:
[email protected] Nezapomeňte napsat svou adresu a kategorii, ve které soutěžíte. A: třídy, školy, B: jednotlivci. V kategorii A odpovídejte na otázku jen jednou, jako celý kolektiv. Otázky připravuje PhDr. Šárka Hribová
Rada města Řevnice vyhlašuje konkurz na místo ŘEDITELE/ŘEDITELKY
Základní školy Řevnice, příspěvkové organizace (okres Praha-západ), s předpokládaným nástupem k 1. 7. 2016. Více na www.revnice.cz dělení školství OŘEŠ, e-mail:
[email protected]. Zn.: 108/16/Ř.
l Město Roztoky vyhlašuje konkurzní řízení na obsazení pracovního místa ředitele/ředitelky příspěvkové organizace Základní škola Roztoky, okres Praha-západ, Školní náměstí 470, Roztoky, s nástupem od 1. 8. 2016. Termín podávání přihlášek do 31. 3. 2016 do 10:00 hodin. Více informací na www. roztoky.cz. Zn.: 73/16/Ř.
l Obec Proboštov vyhlašuje konkurzní řízení na obsazení vedoucího pracovního místa
ředitele/ředitelky Mateřské školy Pastelka, Proboštov. Přihlášky zasílejte nejpozději do 30. 3. 2016 do 15 hodin na adresu: Obec Proboštov, nám. Svobody 700, 417 12 Proboštov. Bližší informace na www.ouprobostov.cz. Zn.: 109/16/Ř..
VOLNÁ MÍSTA… l Kuchař/ka ve školní jídelně. Hledáme pracovníka na HPP do školní jídelny. Pracovní doba po–pá 6–14.30 h, nástup možný ihned nebo po dohodě. Požadavky: vyučení v oboru nebo zaučení, praxe ve školní jídelně výhodou.
Informace na tel. 220104428, ZŠ Na Planině, Praha 4. Zn.: 110/16/Ř.
l Hospodářku školy na snížený úvazek s nástupem od 22. 8. 2016 hledá Gymnázium Milady Horákové v Praze 4. Pracovní doba po–pá 3 h denně. Náplň práce: příprava podkladů pro účetní firmu, zpracování a úhrada faktur, vedení pokladny apod. Požadavky: ÚSO s maturitou. Životopisy zasílejte na e-mail:
[email protected] do 15. 3. 2016. Bližší informace na tel. č. 220104421 – pí Brabcová. Zn.: 111/16/Ř.
l ZŠ v Praze 3 vyhlašuje výběrové řízení na zástupce ředitele s aprobací fyzika, nejl. v komb. s Inf nebo M. Dobré organizační schopnosti, zodpovědnost, samostatnost a pedag. praxe min. 5 let podmínkou. Nástup 1. 8. 2016. CV zasílejte na mimos@seznam. Zn.: 114/16/Ř. cz. l ZŠ nám. Jiřího z Poděbrad, P3, přijme od 25. 8. kvalif. učit. 1. stupně se znalostí AJ; zkušenost s metodou CLIL výhodou. CV zasílejte na
[email protected]. Zn.: 115/16/Ř.
12.02.16 16:34
30
l Mezinárodní mateřská škola „TopTop Residence“ přijme kvalifikované učitele, učitelky na plný i částečný úvazek do mateřské školy, včetně přípravné třídy pro základní školu. Kontakt: Dr. Novotná, 777820507. Zn.: 113/16/Ř. l Základní škola Roztoky, okres Praha-západ, přijme kvalifikovaného pracovníka na pozici: speciální pedagog – nástup 1. 3. 2016 (0,6 úvazku). Výborná dopravní dostupnost – 15 min. ze stanice Dejvická, 12 min. vlakem z Masarykova nádraží. Nabídky s životopi-
ŘÁDKOVÁ INZERCE v Učitelských novinách
Objednávejte na:
[email protected]. Váš inzerát vyjde do 14 dnů. Objednávka by měla obsahovat text inzerátu a adresu (+ IČ a DIČ), na kterou zašleme fakturu po uveřejnění inzerátu. Při opakované inzerci posíláme fakturu po prvním uveřejnění. Inzerát zveřejněný v UN je ve stejném týdnu zdarma na webu.
Cena každý řádek (i začatý) 77 Kč rámeček 77 Kč počet znaků na řádek je cca 26 (v rubrice Práci hl. poskytujeme slevu 70 %, ne však slevu za opakování)
Slevy za opakování: (nevztahuje se na rubriku Práci hledají) 3x
10 %
4–6x
15 %
7–12x
20 %
více než 12x
25 %
Ceny jsou uvedeny bez 21 % DPH
INZERCE Učitelských novin Ostrovní 30, 110 00 Praha 1 tel./fax/zázn.: 224 932 233
[email protected]
www.ucitelskenoviny.cz
sem zasílejte na drahomira.
[email protected], kontakt: 797979103. Zn.: 116/16/Ř. l Sportovní ZŠ Človíček, Praha 10 – Hostivař, přijme učitelku 1. stupně od 1. 9. 2016. E-mail:
[email protected], tel.: 776143015. Zn.: 117/16/Ř.
l Dům zahraniční spolupráce vyhlašuje výběrové řízení na pozice učitele/ učitelky českého jazyka a literatury u našich krajanů v Rumunsku (Svatá Helena a Gernik). Uzávěrka přijímání přihlášek: 29. 2. 2016. Více na www. Zn.: 118/16/Ř. dzs.cz. l Základní škola Eden v Praze 10 přijme učitelku 1. stupně. Požadujeme zejména kreativitu a spolehlivost, nabízíme vstřícné pracovní prostředí a perspektivní spolupráci. Strukturovaný životopis a motivační dopis zasílejte na: churackova@ zseden.cz. Zn.: 119/16/Ř. l FZŠ a MŠ Barrandov II při PedF UK přijme od září 2016 kvalif. učitele/ku 2. stupně (předměty Fy, Inf ) na plný (částečný) úvazek dle zák. 563/2004 Sb. Velmi dobrá orientace v systému Bakaláři, znalost cizího jazyka výhodou. Nabízíme nadstandardní zázemí a výborné tech. vybavení specializovaných učeben. V případě zájmu se obracejte na ZŘŠ Mgr. Danielu Sejpalovou, tel.: 724328270, e-mail:
[email protected]. Zn.: 120/16/Ř.
l ZŠ a MŠ Zvole, okr. Praha-západ, přijme od září 2016 kvalifikovanou učitelku/ učitele 1. st., kvalifikovanou učitelku/učitele MŠ a kvalifikovanou vychovatelku. Živo-
topisy zasílejte na zszvole@ seznam.cz. Zn.: 121/16/Ř. l ZŠ Spektrum, s. r. o., Praha 9 – Prosek, přijme kvalifikovanou učitelku pro 1. st. ZŠ od školního roku 2016/2017 nejlépe s praxí. Znalost genetické metody matematiky prof. Hejného výhodou. Chuť učit podmínkou. Nabízíme rodinné prostředí, nadstandardní mzdové podmínky. Do stejné třídy přijmeme kvalifikovanou vychovatelku. Osobní schůzku si sjednejte na info@zsspektrum. cz a připojte svůj životopis. Zn.: 112/16/Ř.
l SPŠ Praha 10, Na Třebešíně 2299, přijme kvalifikované učitele/ky na předměty strojírenská technologie a anglický jazyk. Nástup od 29. 8. 2016 (možno i dříve). Kontakt: 222355555 nebo sps@ trebesin.cz. Zn.: 122/16/Ř. l SPŠ Praha 10, Na Třebešíně 2299, přijme kvalifikovaného učitele/ku anglického jazyka. Nástup v nejbližším možném termínu. Kontakt: 222355555 nebo
[email protected]. Zn.: 123/16/Ř. l ZŠ a MŠ Kralupy n. Vlt., Třebízského 523, hledá pro školní rok 2016/17 s nástupem od 1. 8. 2016 kvalifikované učitele/učitelky 1. stupně a kvalifikované učitele/učitelky 2. stupně s aprobací M, AJ. Očekáváme zájem o práci, kreativní přístup a pozitivní vztah k dětem. Nabízíme práci ve vstřícném prostředí nestandardně vybavené školy. Nabídky zasílejte na e-mail:
[email protected], tel.: 311284902. Zn.: 124/16/Ř. l ZŠ Klíček, Praha 4, přijme okamžitě nebo od září 2016 učitele/učitelku matematiky,
Seznamy ‰kol a oborU pro ‰kolní rok 2016/17 v Uâitelsk˘ch novinách
Vysoké školy Střední školy a VOŠ
78 Kč – vyšly 24. 11. 2015 78 Kč – vyšly 1. 12. 2015
Objednávejte: www.ucitelskenoviny.cz,
[email protected], Učitelské noviny, Ostrovní 30, 110 00 Praha 1 Seznamy si můžete také zakoupit osobně v redakci UN (po–pá 8–16.30 h)
29-32 UN7.indd 30
Firma J. Jína s. r. o. vyrábí špičkové
grafické – hlubotiskové lisy za nejnižší ceny v Evropě. J. Jína s. r. o., Bavlnářská 107, 513 01 Semily, tel. 481 622 876
www.jina.cz
nejlépe v kombinaci s F, Ch. Nabízíme práci v příjemném pracovním prostředí s malým počtem žáků ve třídě (max. 16 žáků). Více o škole na www. klicek.cz. E-mail:
[email protected], tel.: 724862176. Zn.: 125/16/Ř.
l SOU kadeřnické, Praha 8, přijme kvalifikovaného učitele/ku matematiky. Nabídky zasílejte na
[email protected]. Nástup možný ihned. Zn.: 61/16/Ř.
l Fakultní ZŠ, P10, Gutova (metro A, Strašnická) přijme učitele 2. stupně. Plný úvazek: Děj, AJ (šp. jaz. vítáme). Dlouhodobý zástup za MD. Nástup od poloviny března 2016. Perspektiva setrvání na škole možná. Nabízíme rovné jednání a možnost tvůrčí práce. Žádáme kvalifikaci, zájem a kvalitu. Prosím zašlete motivační dopis a strukturované CV. Kontakt: www.zsgutova.cz,
[email protected], tel. 274021921. Zn.: 62/16/Ř. l ZŠ nám. Curieových, Praha 1, přijme učitele/ ku skupin mimořádně nadaných žáků 1. a 2. ročníku. Nabízíme plný pracovní úvazek, vhodný i pro speciálního pedagoga. Výhodou jsou zkušenosti se vzděláváním mimořádně nadaných žáků, případně zkušenosti s diferencovanou a víceúrovňovou výukou. Nástup možný ihned. info@ zscurie.cz, tel.: 724079837. Zn.: 77/16/Ř.
l Základní škola Bechyně, Školní 293, vyhlašuje výběrové řízení na učitele/ku matematiky a informatiky a učitele/ku pro 1. stupeň. Nástup od 1. 9. 2016. Přihlášky s životopisem podávejte do 30. dubna 2016 na adresu: Základní škola Bechyně, Školní 293, popř. e-mailem na adresu matejka.
[email protected] nebo volejte na telefonní číslo 381212329 nebo 602363702.
12.02.16 16:34
31
V případě potřeby je jednání o přidělení bytu možné. Mgr. Jaroslav Matějka, ředitel Zn.: 65/16/Ř. školy. l ZŠ a MŠ, Praha 5 – Slivenec, přijme učitelku do MŠ. Přátelský kolektiv pražské školy v zeleni. Tel.: 731119488. Zn.: 74/16/Ř.
l ZŠ, P10, nám. Bří Jandusů 2, přijme vychovatelku do ŠD. Nástup ihned, úv. 0,6. Dále přijmeme učitelku 1. stupně a vychovatelku ŠD od 1. 9. 2016. Nabízíme výborné pracovní zázemí a osobní ohodnocení. Žádáme kvalifikaci, kvalitu, zodpovědnost. Motivační dopis a strukturované CV zašlete na
[email protected], tel.: 267710828. Zn.: 81/16/Ř.
l MŠ, ZŠ a SŠ pro sluchově postižené, Č. Budějovice, Riegrova 1, přijme od 1. 4. 2016 speciálního pedagoga (logoped, surdoped) do SPC na celý úvazek. Požadujeme plnou kvalifikaci v souladu se zákonem 563/2004 Sb. Živo-
topis zasílejte na: reditelka@ sluchpostcb.cz. Zn.: 82/16/Ř.
l ZŠ Karla Čapka v Praze 10 vyhlašuje výběrové řízení na pozici vychovatel/ka školní družiny. Profesní životopisy zasílejte na adresu skola@ zskodanska.cz. Nástup možZn.: 99/16/Ř. ný co nejdříve. l ZŠ Praha 9 – Čakovice hledá kvalifikovaného pedagoga 1. stupně, pro 1. ročník s AJ. Nástup ihned. Váš životopis zasílejte prosím na e-mail: zscakovice@zscaZn.: 100/16/Ř. kovice.cz. l Obchodní akademie, Praha 10, Heroldovy sady 1, přijme od 1. 9. 2016 na částečný úvazek rodilého mluvčího španělského jazyka se zkušenostmi s výukou na střední škole. Informace: tel.: 271742313, mail: skola@ heroldovysady.cz. Zn.: 105/16/Ř.
l Soukromá ZŠ, Praha 9, přijme od 1. 8. 2016 nové kolegy dle zákona 563/2004 Sb. – paní učitelku do 1. třídy, paní/a učitelku/e AJ/Ze
Předplaťte si UN Objednávám předplatné týdeníku Učitelské noviny v počtu kusů: Název/jméno ............................................................................................... ..................................................................................................................... Ulice ....................................................... Město ........................................ PSČ ....................................................... IČ ................................................ Roční předplatné činí 1794 Kč. Fakturu zašlete: r na výše uvedenou adresu odběratele r na adresu plátce ..................................................................................... ..................................................................................................................... Datum .............................................. Podpis ............................................
Tuto objednávku zašlete na: Česká pošta – Postservis, Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3 (bezplatná linka 800 300 302, e-mail:
[email protected])
K
? T E L Ý V A N AM Inspiraci najdete v Učitelských v Učitelských novinách č. č 12. 12
a paní vychovatelku do ŠD. Více na www.zsuniverzum.cz, tel. 777219110. Prosíme o CV na
[email protected]. Zn.: 1213/15/Ř.
PRÁCI HLEDAJÍ… l Učitel AJ, RJ s dlouhodobou praxí na všech stupních škol (i v zahraničí) hledá zaměstnání v Praze (i na ŽL).
[email protected]. Zn.: 126/16/Ř.
l Hledám část. úvazek – VV, děj. umění na SŠ v Praze. Tel.: 608079159. Zn.: 127/16/Ř. l Aprobovaná učitelka pro první stupeň ZŠ s rozšířenou HV hledá místo na prvním stupni ZŠ. Prosím Kolínsko, ale i Praha a okolí. Jsem ochotná dojíždět, případně bydlet na ubytovně. Jsem volná od března, ráda nastoupím i od září nového školního roku. Tel.: 606657156,
[email protected]. Zn.: 128/16/Ř.
l Učitelka aprob. ZSV pro SŠ na FF, 18 let praxe ve výuce AJ (st. zk.), studující rozš. stud. pro učitele ČJ – ZŠ, tel.: Zn.: 129/16/Ř. 722128698. l Absolvent historie a dějin umění s učitelstvím pro SŠ hledá místo učitele D na plný úvazek na ZŠ/SŠ (popř. v kombinaci s OV/VV) ve stř. Čechách (přednostně Mělnicko/Praha) od 1. 9. 2016.
[email protected]. Zn.: 131/16/Ř..
l Přijmu místo v MŠ. Malé děti, příjemné prostředí. Pra-
ZDARMA můžete oznámit životní jubilea svá nebo svých kolegů, osobní sdělení, narození atd. NE však oznámení o výročí školy. Rozsah je omezen osmi tiskovými řádky (1 řádek má max. 30 znaků). xi mám v MŠ, v ZŠ výuka AJ. Pha-záp., Kl. 606309748. Zn.: 84/16/Ř.
l Učitel ČJ a ZSV s praxí 25 let přijme místo na SŠ nebo ZŠ v Praze a okolí. Tel.: Zn.: 130/16/Ř. 776151345. l Přijmu místo učitele matematiky a ekonom. předmětů na střední nebo učňovské škole. 100% aprobace, praxe 25 let. Tel.: 602217271. Zn.: 132/16/Ř.
PRODEJ, KOUPĚ… l Odkoupím staré vybavení z tělocvičny – kožené žíněnky, kozy, koně, metací stůl, kruhy ad. Odvoz zajistím, platba ihned hotově. Celá ČR. Děkuji za nabídky. Tel.: 734699916 nebo 734699974. Zn.: 86/16/Ř.
CESTOVÁNÍ… l Areál v Orl. h., ŠvP od 220 Kč, vlastní bus, „dotace“ pro učitele. 774624679, www.chataradost.cz. Zn.: 55/16/Ř.
Inzerce UN – Ostrovní 30, 110 00 Praha 1, tel./fax: 224 932 233
[email protected],
[email protected] UČITELSKÉ NOVINY, týdeník pro učitele a přátele školy, Ostrovní 30, 110 00 Praha 1. www.ucitelskenoviny.cz Šéfredaktor: Petr Husník. Zástupce šéfredaktora: Lukáš Doubrava. Sekretariát: Lenka Kučerová, tel./fax: 224 932 222. Redaktoři: Jaroslava Štefflová (externistka), Radmil Švancar, Jiří Frey, tel./fax: 224 931 450. E-mail:
[email protected], spojení na členy redakce –
[email protected]. Inzerce: Petra Čepeláková, tel./fax: 224 932 233. E-mail:
[email protected]. Grafická úprava a zlom: Michal Špatz. Foto na obálce: Robert Klejch. Vydavatel: GNOSIS, spol. s r. o., zastoupená jednatelem JUDr. Františkem Taliánem. Distribuce pro předplatitele: Česká pošta s. p. – oddělení periodického tisku, Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3, bezplatná telefonní linka: 800 300 302, fax: 267 196 287, e-mail:
[email protected]. ADISERVIS, s. r. o., Na Nivách 18, 141 00 Praha 4, tel.: 241 484 521, fax: 241 483 924, e-mail:
[email protected] (ADISERVIS, s. r. o., zajišt‘uje předplatné i telefonickou objednávkou a dosílá starší výtisky). Distribuce pro volný prodej: PNS, a. s., Paceřická 1/2773, 193 00 Praha 9 – Horní Počernice. Tisk: Tiskárna Libertas, a. s., Drtinova 10, 150 00 Praha 5. Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí. Příspěvky zveřejněné v rubrice Dopisy, Zrcadlo praxe a Ohlasy se nehonorují. Společnost GNOSIS, s. r. o., využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno. ISSN 0139-5718. Číslo registrace MK ČR 2967.
29-32 UN7.indd 31
12.02.16 16:34
Šumavské bylinné lázn÷
Jediné ûeské láznĉ, které skloubily lázeijství s płírodou, zemskou energií a historií. Poddejte se léûivým úûinkŖm šumavských bylinek a naûerpejte síly v jeskyni ze 16. století v Parkhotelu v Kašperských Horách.
Kontakty: Parkhotel Kašperské Hory, Námĉstí 4, 341 92 Kašperské Hory tel.: 376 582 592; e-mail:
[email protected] webové stránkty: www.parkhotel-sumava.cz; www.sumavskelazne.cz 29-32 UN7.indd 32
12.02.16 16:34
