18. Psychoanalýza a analytická psychologie
18. PSYCHOANALÝZA A ANALYTICKÁ PSYCHOLOGIE Sigmund Freud (1856 – 1939) – zakladatel psychoanalýzy - narodil se na Moravě, většinu života strávil ve Vídni - Žid - lékař, zabýval se neuropatologií – zkoumal u mrtvých příčiny duševních chorob, hledal vady na mozcích; dříve panovala domněnka, že psychické poruchy mají organický původ - Freud si ale uvědomil, že jsou psychogenní = základ je pouze duševní - otevřel si ordinaci ve Vídni, studijní pobyty ve Francii u Martina Charcotta – hypnoterapeut, léčil často tanečnice z Moulin Rouge (obrna, dařilo se mu sugescí dočasně končetiny rozhýbat) → Freud ve své ordinaci také zavedl hypnózu - dělal ale jen symptomatickou psychoterapii, tudíž byly jeho výsledky omezené, tak hypnoterapie zanechal - přešel na metodu volných asociací – povídání si knihy: Studie o hysterii (1895) – vydal ji spolu se svým přítelem Josefem Breuerem – vídeňský lékař, jeden ze spoluzakladatelů psychoanalýzy - společně s Breuerem léčil své pacienty s hysterickými poruchami (přev. ženy) tak, že je zhypnotizoval a ve změněném stavu vědomí se jich ptal, co se jim zlého přihodilo - byl přesvědčen, že hysterie je následkem psychického traumatu, který jeho nositel chce zapomenout, což se mu sice svým způsobem daří, ale afekty s traumatem spojené zůstávají v jeho mysli „uskřiknuty“ → to je příčina hysterických obrn, ztrát vědomí apod. - když se pacientky v hypnóze na traumata rozpomněly, ulevilo se jim (mohly ale přijít i další příznaky, které vyvolalo oživené trauma) – abreaktivní léčba (abreakce = odreagování se) Výklad snů (1900) - v této knize Freud hovoří o psychickém aparátu, který srovnává s aparátem optickým - rozlišuje: Nevědomí = jedinec si neuvědomuje (spodní vrstva ledovce); bludiště představ a přání; silný motivační vliv na chování člověka Předvědomí = zapomenuté nebo vytěsněné myšlenky, zážitky, konflikty; lze si znovu vybavit Vědomí = jedinec si plně uvědomuje (vrchol ledovce); primárně vázáno na proces vnímání vnějšího světa - Freud tvrdil, že k nevědomí se lze dostat prostřednictvím snů Psychopatologie všedního života (1901) - o zapomenutí, přeřeknutí, omylech a dalších chybných výkonech – může za ně nevědomí Tři studie k teorii sexuality (1905) - zde se zabýval dětskou sexualitou Mimo princip slasti (1920) - o našich dvou pudech – sexuální pud – libido (eros) - pud smrti – destrudo (thanatos)
18. Psychoanalýza a analytická psychologie
Freudův strukturální model lidské duše - jako ledovec, nad hladinou je jen špička - 3 složky osobnosti - dítě se rodí jako id, ego se tvoří kolem 3. roku - ego i superego jsou částečně vědomé a částečně nevědomé ID (ono) - pudy -Freud tvrdí, že vše je založeno na uspokojování slasti a id tento rys našeho nevědomí představuje a zastupuje. Je složkou vrozenou, primární je pro něj dosahování slasti; funguje v oblasti podvědomí (nevědomí, chcete-li) a to bez výjimky iracionálně. „Idem v akci“ můžeme označit novorozence. EGO (já) -se řídí principem reality a vyrovnává působení složky sociální (superego) a pudové (id), je vědomé i předvědomé, a výsledkem jeho činnosti je naše chování SUPEREGO (nadjá) -Řídí se principem dokonalosti: „Chce“ být dokonalé z hlediska společnosti a působí vědomě i nevědomě. Vzniká působením výchovy, neboli okolí, které na nás má vliv a snaží se nás civilizovat do standardů společnosti, ve které vyrůstáme. Je naší zažitou vnitřní morálkou neboli svědomím. Freudův psychosexuální vývoj - podle toho, kde je umístěno libido (tělesná energie, sexuální pud) 1) orální stadium – 1. rok života - libido je v našich ústech, dítě se uspokojuje tím, že vše cucá – s dudlíkem dítě blaženě usíná, když mu vypadne, tak řve - nebezpečí: - frustrace dítěte, že jeho potřeba dudlání není naplněna - jestliže je dítě příliš saturované, vede to ve fixaci – v pozdějších stádiích se libido do dalších částí těla nepřesune celé - vášnivé líbání, stálé jezení = uvízli jsme v orálním stádiu - kdyby vznikla frustrace, byly by poruchy příjmu potravy, sebetrestání z přílišného příjmu potravy 2) anální stadium – 2., 3. rok - děti se uspokojují drážděním konečníku, vyprazdňují se podle libosti a prohlíží si svůj „výtvor“ - je jim příjemný pocit plného konečníku a vytlačování exkrementu - maminka zkouší dítě posazovat na nočník, je zde první konflikt mezi superegem (maminkou) a ID (dítě = vyprazdňování) - dítě se to rychle naučí, ale hrozí zde frustrace, že budou v budoucnu posedlí úklidem záchodu - pokud by se dítě nechalo zafixované v tomto období, vyvinul by se z něj člověk, který rád hromadí (sbírají věci od popelnic, mají doma různé krámy)
18. Psychoanalýza a analytická psychologie
- v těchto 2 obdobích je dítě autokratické, samo si způsobuje rozkoš 3) falické stadium – 3., 4. a 5. rok života - hlavní roli hrají genitálie, především penis - tzv. závist penisu – děvčátka mají pocit, že jim něco chybí – prý si nevědomě myslí, že jsou vykastrovaní chlapci – fixace na to znamená pocity méněcennosti těch dívek po celý život - chlapci se naopak bojí možnosti vykastrování – kastrační úzkost - OIDIPOVSKÝ KOMPLEX = chlapec se nevědomky zamiluje do matky a nesnáší svého otce (rival, sok) → odmítání otce chlapec se pak otce bojí (jelikož je silnější), bojí se, že jej vykastruje nakonec se (asi v 5. roce) se svým otcem identifikuje - ELEKTŘIN KOMPLEX = děvčátko „závidí penis“, proto se přimkne k otci vznikne emoční napětí mezi matkou a dcerou nešťastný vztah matky a dcery, trvalý - na budoucí problémy (neurózy, fóbie) je podle Freuda „zaděláno“ v prvních pěti letech života 4) latentní období – 6 - 12 let (do puberty) - období klidu sexuálních funkcí díky vývoji oidipovského a kastračního komplexu, resp. jejich zániku, směrem k identifikaci s rodičem stejného pohlaví a vytěsnění agrese a sexuálních přání je k dispozici prostor pro rozvoj těch komponent osobnosti, které nejsou tangovány přímo sexuálním a agresivním pudem - v období latence se jedná především o období školní, kdy dominují vztahy k vrstevníkům a otázka výkonu, zdatnosti 5) genitální období – puberta - pak už se člověk nemění, libido se orientuje mimo rodinu Psychoanalýza po Freudovi Melanie Kleinová a britská škola objektivních vztahů - Melanie Kleinová – dětský psychoanalytička - stejně jako Freud věřila ve vrozený pud smrti – touha ničit - považuje jej za základ závisti - rozštěp matky na dobrou a zlou při kojení (dítě má jeden prs jako dobrý a jeden jako špatný, chce ten dobrý) – kousání bradavky (když matka dostatečně nesaturuje potřeby dítěte) - negativní emoce dítěte by se měly kontejnovat, „vylít“ do rodičů, rodiče by měli o děti pečovat, uklidňovat je – při bolestech, hladu apod. - pokud to rodiče nedělají, z dětí vyrostou mrzouti, vzteklouni = o tom, jaké dítě bude, se rozhoduje frustrací či saturací dětských potřeb - britská škola objektivních vztahů (zakl. Kleinová) a americká škola objektivních vztahů (zakl. Horneyová) - nedávají takový důraz na vrozenost, srážka libida se společenskými normami není nevyhnutelná, odklon od pudů ke vztahům !!! článek v potítkových materiálech !!! Anna Freudová a obranné mechanismy Já - Freudova vlastní dcera
18. Psychoanalýza a analytická psychologie
- další představitelka britské školy objektivních vztahů, byla však sokyní Kleinové - kniha Já a obranné mechanismy - o tom, jak se naše Já brání před nějakým znehodnocením (ztrapnění) obranné mechanismy: popření = prostě to popřeme vytěsnění = záměrné zapomenutí znehodnocení = nepodařilo se nám něčeho dosáhnout (třeba přijetí na školu) tak se prostě přesvědčíme, že náš cíl nestál za nic racionalizace = nějak si to rozumně vyložíme projekce = připíšeme to jiným lidem, budeme to hledat u druhých únik = abych něčemu nemusel čelit, uteču agrese = nejlepší obrana je útok regrese = při přistižení se rozpláčeme → regrese do nižšího stavu (dítěte) Karen Horneyová a kulturní psychoanalýza - zakladatelka americké školy objektivních vztahů - kritizovala Freudovy formulace o psychosexuálním vývoji, hlavně ty, které se týkaly žen. Na základě svých klinických pozorování prověřovala problémy feminity, frigidity, monogamního ideálu, zabývala se vzájemnou důvěrou a nedůvěrou mezi pohlavími, konflikty v mateřství. Psychologické faktory rovněž vyhodnocovala v kulturním kontextu. Zabývala se postoji dominance, sebezapírání, závislosti a rezignace - kulturní psychoanalýza = teorie, která se psychoanalyticky snaží vysvětlit vznik a vývoj lidské psychiky Carl Gustav Jung (1875 – 1961) – zakladatel analytické psychologie - spor mezi Jugnem a Freudem = spor mezi dvěma protichůdnými způsoby myšlení. Na jedné straně to byl Freudův konkretistický přístup, tíhnoucí k doslovnému, naturalistickému pojetí psychických jevů, na druhé Jungův symbolický, metaforický přístup, směřující k pochopení vnitřního, duchovního smyslu i takových zdánlivě čistě osobních psychických jevů, jako je incest - Švýcar, mladší než Jung - filosoficky, idealisticky zaměřen - lékař, psychiatrie v Curychu - byl přesvědčen, že Freudovými teoriemi nelze vysvětlit psychózy - byl přesvědčen, že naše duše existuje již před naším narozením jako tzv. kolektivní nevědomí - něco nás spojuje s ostatními – i s našimi předky i s dalšími, zatím nenarozenými generacemi - tyto společné neviditelné systémy se nazývají ARCHETYPY - archetyp = prázdná schránka, která se u každého jedince během života naplní různými obsahy = je to vrozená tendence vytvářet univerzální mytologické obrazy - Jung naslouchal blábolům schizofreniků a objevil, že v tom klábosení se objevují prvky antické mytologie, to samé pozoroval ve snech amerických černochů – jedná se o kolektivní nevědomí, obsahy toho nevědomí jsou archetypy Životní dopoledne – budování persóny - první polovina života – cca 40 let, někdy ale i celý život - persóna = společenská maska, archetyp role jedince - v tomto období je naším úkolem socializovat se, najít svoji roli ve společnosti – vybudovat si personu
18. Psychoanalýza a analytická psychologie
- zároveň se snažíme vyrovnat se s ARCHETYPEM STÍNU = naše druhé já, naše živočišné já, máme tendenci jej popírat, a to i sami sobě; je to zvíře v nás v první polovině života se s ním obvykle nedovedeme vyrovnat, tak ho promítáme na druhé - asi od 35 let bychom měli začít s osobním zráním – pomalu se se stínem začínáme vyrovnávat, po čtyřicítce už bychom to měli zvládnout - také se snažíme vyrovnat se s ARCHETYPY OPAČNÉHO POHLAVÍ - žena je v nevědomí mužem, ovládá ji arch. ANIMUS - muž je v nevědomí ženou, ovládá jej arch. ANIMA - zamilovat se = projekce anima muže zapadne do ženy – setká se s animální představou Životní odpoledne – cesta k individuaci - úkolem je stát se jednotlivcem, pokud možno až bytostným Já, úkolem je stahování projekcí - muži se ve stáří musí vyrovnat s archetypem moudrého starce a ženy s archetypem velké matky země Moudrý stařec či starý mudrc je personifikací duchovního principu, je univerzální postavou ve světových náboženstvích a v mytologii. Jeho protějškem je velká matka země, která představuje chladnou a hmotnou přírodní podstatu. Tyto archetypy mají podle Junga odrážet vlastní podstatu muže a ženy: muž je svou podstatou duchovní, žena materiální. Archetyp matky se vyskytuje v podobách matky země, pečující a ochraňující nebeské matky, bohyně plodnosti, či temné mateřské bohyně, která pohlcuje, svírá a omezuje.
- ve stáří bychom se ale již s těmito archetypy identifikovat neměli ARCHETYP MOUDRÉHO STARCE – pokud se s ním muž identifikuje, má tendenci poučovat, být nejchytřejší – tito lidé se neumějí vyrovnat se svou smrtí ARCHETYP VELKÉ MATKY ZEMĚ – pokud se s ní žena identifikuje, má tendenci pečovat, ovládat druhé lidi, jsou to „baby generálové“, nechtějí se vzdát svých mateřských práv - BYTOSTNÉ JÁ = představuje ústřední bod veškeré osobnosti V jungovské psychologii je self „pravé já“, „úplné bytostné já“, jímž se završuje proces osobnostního zrání. Je to celost, která je nadřazena vědomému „já“ a zahrnuje jak vlastní bytost vědomou („já“ – ego), tak složku nevědomou.
- pro Junga je bytostné já jako živé něco, co je napjato mezi 2 obrazy světa a jeho silami - rovněž to můžeme odrazit jako boha v nás, je to archetyp, který představuje úsilí člověka o jednotu SATURACE – uspokojování potřeb SENIUM – fyziologické stárnutí SIGNIFIKANTNÍ – příznačný, důležitý SITUACIONISMUS SOCIÁLNÍ PERCEPCE – společenské vnímání SOCIOMETRIE – měření neformálních stavů a skupin SOMATICKÝ - tělesný SOMNABULISMUS - náměsíčnost SOMNOLENCE – snížená bdělost, ospalost, chorobná dřímota STEREOTYP – jednotvárný, ustálený, navyklý vzorec chování a myšlení STIMULACE - povzbuzení STRES – zátěž, napětí, tlak
