18. PŘÍLOHY
Zkratky používané v tabulkách: LČR – Lesy České Republiky s.r.o. LZ – lesní závod MS – myslivecké sdružení VÚLHM – Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti VŠV – Vysoká škola veterinární •
Bývalé okresy:
A - Praha - všeobecně AV - Praha - východ AV - Praha - východ AZ - Praha - západ BE - Benešov BN - Beroun BL - Blansko BM - Brno - město BR - Břeclav BU - Bruntál BV - Brno - venkov CB - České Budějovice CK - Český Krumlov CL - Česká Lípa CO - Chomutov CR - Chrudim DE- Děčín DO - Domažlice FM - Frýdek Místek HB - Havlíčkův Brod HK - Hradec Králové HO - Hodonín CH - Cheb J - Jihlava JE - Jeseník
•
JH - Jindřichův Hradec JI - Jičín JN - Jablonec nad Nisou KH - Kutná Hora KD - Kladno KL - Klatovy KO - Kolín KR - Kroměříž KV - Karlovy Vary LI - Litoměřice LO - Louny MB - Mladá Boleslav ME- Mělník MO - Most NJ - Nový Jičín NY - Nymburk OL - Olomouc OP - Opava OS - Ostrava PA - Pardubice PE - Pelhřimov PJ - Plzeň - jih PL - Plzeň město PM - Příbram PO - Prostějov
PT - Prachatice PB - Příbram PV - Přerov RA - Rakovník RK - Rychnov nad Kněžnou RO - Rokycany SO - Sokolov ST - Strakonice SU - Šumperk SV - Svitavy TA - Tábor TB - Třebíč TE - Teplice TR - Trutnov TV - Tachov UO - Ústí nad Orlicí VS - Vsetín VY - Vyškov ZL - Zlín ZN - Znojmo ZS - Žďár nad Sázavou
Zkratky zvěře chované v oborách:
Velkým písmenem je zaznačena zvěř, která se v oboře v současnosti chová, malým, zvěř, která zde byla chována v minulosti B - bažant obecný Bobr - Bobr evropský D - daněk skvrnitý DZ - Dutorohá zvěř (ovce dutorohá, kamzík horský, turecká koza, aj. J - jelen lesní JM - jelen maral
Jmil - jelen milu JS - jelen sika, jelen dybowského JV - jelenec viržínský JZ - Jelenovitá zvěř ( méně běžní asijští a severoameričtí jeleni ) K - krocan divoký KB - koza bezoárová Kch - kachna divoká Koně - koně Kuch - drobná zvěř, zvířata pro kuchyň ( labutě, husy, křepelky, koroptve) Lo, So - los, sob LS - liška P - prase divoké R - ryby S - srnec obecný V - velbloud Z - zajíc Zubr - zubr evropský
2
Zvěř chovaná v oborách :
Za jménem zvěře následuje časový údaj, který udává, kdy se asi poprvé tato zvěř dostala na území ČR a místo, kam tato zvěř byla prvně vypuštěna. Tyto druhy zvěře uvádí použitá literatura. •
Jelen lesní – královská zvěř, jako první chována v oborách
•
Bílý jelen – od r. 1723 (Brandýs n. Labem)
•
Jelen wapiti – 70. léta 19. stol. (obora v Černovicích u Tábora)
•
Daněk skvrnitý – 1465 na Moravě , v Čechách konec první pol. 16. stol. (Královská obora )
•
Jelen sika - okolo 1891 (obora Kluk u Poděbrad ), (obora Kersko 1910), ( velkostatek Manětín 1897), (obora Libá okolo 1903), atd.
•
Jelen dybowského - 1891 (obora Kluk u Poděbrad )
•
Jelenec viržíský (běloocasý) – 1853 (Dobříš, obora u Královské stolice)
•
Jelen axis – dovezen v roce 1910 ( Holešov), (1853, Dobříš -obora u Královské stolice)
•
Jelen vepří ( porcinus) - 1853 (Dobříš, obora u Královské stolice)
•
Jelen Sambar – 1929 (Lukov)
•
Jelen hřivnatý – 1929 (Lukov)
•
Jelínek šedý – 1929 (Lukov)
•
Jelen indický – 1853 ( Dobříš, obora u Královské stolice)
•
Jelen wapiti – dovezen na začátku 20. století ( Holešov)
•
Sob polární – 1925 (Lukov), již v 16. stol.
•
Srnec obecný – 1376 ( Ledenická obora u Českých Budějovic)
•
Zubr - 16. stol. ( obora v Bubenči)
•
Los - 16. stol.
•
Kamzík horský, kozorožec horský – oba 16. stol. ( Křivoklátsko)
•
Muflon – 16. stol ? (není jisté) , 18. stol.
•
Koza bezoárová
•
Jiní jelenovití a dutorozí
•
Prase divoké – 16. stol.
•
Medvěd hnědý 3
•
Lvi, jiné nepůvodní šelmy
•
Liška obecná
•
Bobr evropský , vydra říční
•
Zajíc polní, králík divoký
•
Koně , poníci
•
Skot a jiný dobytek
•
Velbloudi, lamy
•
Bažanti, koroptve, křepelky
•
Krocan divoký
•
Husy, labutě, kachny, drůbež
•
Jiná pernatá zvířata
•
Ryby
Následující výpis z článku pochází z časopisu Svět myslivosti č. 8/2004, str. 27, dokládá, že myslivost a lovectví působí pozitivně na krajinu a k zlepšení stavu životního prostředí..
Uznávaný britský vědecký časopis Nature ( č. 423 z 29. 5. 2003, str. 531 – 533) zveřejnil výsledky studie týmu odborníků z Univerzity v Kentu, z nichž vyplývá, že lovecké aktivity motivují provozovatele lovů, kteří jsou současně vlastníky honebních pozemků , k lepší péči o krajinu. Lov ( v našem pojetí myslivost) je tak v Anglii významným faktorem při udržování biodiverzity v krajině. Na pozemcích soukromých vlastníků, které nejsou součástí chráněných území, se rozkládá mnoho oblastí vytvářejících přirozené prostředí pro nejrůznější druhy živočichů. Jen málo států si však může dovolit podporovat ze svého rozpočtu biodiverzitu rozsáhlejších území, přičemž i ve vyspělých státech je taková podpora omezená. O to důležitější je přístup vlastníků příslušných honebních pozemků k péči o biotopy na nich se vyskytující. O příznivcích lovu ( v Anglii především hony na lišky a na pernatou zvěř) se ví, že svědomitě pečují o životní prostředí lovné zvěře. Analýza leteckých fotografií ukázala, že vlastnící pozemků, kteří na nich pořádají hony na pernatou zvěř, více podporují zakládání a údržbu přirozených prostředí než ti, kteří se lovu nevěnují.
4
Autoři výzkumu v závěru článku konstatují další důležitou skutečnost , kterou lze rovněž zobecnit pro středoevropské podmínky .
5
Vyobrazení způsobů lovů zvěře: ( černobílá vyobrazení jsou převzata z použité literatury č. 1, barevná z literatury č. 3)
Původním způsobem lovu vladařů byla štvanice, ta se postupně přenesla z volnosti do obor. Výjev se odehrává v oboře, neboť je patrný dřevěný proplétaný plot. Nejde zde ani o klasickou štvanici, kdy byla zvěř štvána a ulovena jezdci. V tomto případě je zvěř jezdcem nahnána na střelce. Kuš, kterou drží střelec se objevila až ve 14. století.
Již od 14. století se uplatňoval lov do tenat. Zvěř byla do sítí nahnána koňmo nebo pěšími honci, zamotala se a lovec ji usmrtil zásahem ´pod žebro´.
6
Ukázka lovu na divočáky. Ti byly štváni jezdci na koních a psy, uměním pak bylo zvíře usmrtit ze země, neboť rozlícená zvěř bývala velmi nebezpečná. Zajímavý je způsob ohrazení prostoru v němž se scenérie odehrává. Jedná se o střídání celistvých dílů a dílů s otvory, což umožňovalo pohyb zvěře.
Plachtové lovy se začaly objevovat v 15. století, lovilo se pomocí nich i v 16. století. Zvěř byla nahnána pomocí plachet do uzavřeného prostoru bez porostu a v něm byla lovena. Jelikož palné zbraně byly rozšířené až v 16. století, dá se předpokládat, že výjev pochází z konce 15. století. Vpravo jsou přítomni diváci.
7
Ohrazené kolbiště sloužící jako aréna. Divoká prasata byla býky, lovci s oštěpy na koních toreadory. V okolí ohrazení se nacházely tribuny pro diváky. Tento způsob lovu vyžadoval volný prostor, který mohl být doplněn solitérami nebo drobnými skupinami dřevin.
V 17. století byla krom parforsních honů oblíbená tzv. vodní honba. Zvěř byla pomocí plachet nebo jinak upraveného prostředí hnána do vody, odkud byla lovena střelci z břehů nebo z vody (ti byli v loďkách nebo na umělých ostrovech)
8
Zobrazení atmosféry před započetím barokního parforsního honu. Jsou přítomni lovci a jezdci na koních oblečeni do předepsaných loveckých kostýmů, smečka speciálních psů, a nezbytní trubači. Typické je také paprskovité členění porostů, které bylo znakem úpravy barokních obor.
Kombinace plachtových lovů, vodní honby a italského způsobu lovu. Celek tvoří ohromnou divadelní scenérii barokní doby na přelomu 17. a 18. století.
9
Příprava ohrazení části lesa pro plachtový lov. Výše postavení (lesmistři, hajní, myslivci) při zábavě dohlížejí.
Dobová koláž malby a fotografie zobrazující výjev z parforsního honu.
10
