174

NÁŠ ČASOPIS Duben 2016 / 174 Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; vždyť jste ‚okusili, že Pán je dobrý ‘! (1. list Petrův 1,3-5+2,1-3) Milí přátelé, sestry a bratři, Marie Magdalská i jiné ženy se vrátily od hrobu do společenství učedníků a vyprávěly jim svou čerstvou zkušenost, ať to bylo vidění prázdného hrobu a andělů svědčících o živém Ježíši, nebo přímo setkání s Ježíšem v jiné, nové podobě. Tyto příběhy se šířily prvotní církví v několika podáních na povzbuzení a utvrzení něčeho, co lidé prožívali – že Ježíš žije, že není mrtev, že to s ním neskončilo, že je s nimi snad ještě víc a intenzivněji, silněji než kdy předtím. Apoštol Petr tuto zkušenost vyjádřil tak, že nám Bůh dal nově se narodit k živé naději. O znovuzrození píše na začátku první i druhé kapitoly. Jistě si vzpomenete na Ježíšův rozhovor s Nikodémem, který nechápal, o čem Ježíš mluví. Pojem znovuzrození se v dějinách křesťanství i v současnosti (trochu asi v každém křesťanském společenství) chápe jinak, než jak tomu rozuměli apoštolové Jan či Petr. Ti si určitě neříkali, že jsou na rozdíl od jiných znovuzrození, že jsou duchovně dál či duchovně vyspělejší než ti ostatní. Obr. Maruška Hellerová

V Janově evangeliu i v 1. Petrově epištole znovuzrození znamená, že jsem znovu jako dítě a začínám úplně od začátku. (Nikodém v rozhovoru s Ježíšem pochopí, že pokud jde o Ducha Božího a „nebeské věci“, tak není duchovním učitelem, ale úplným začátečníkem.) Mít „mysl začátečníka“ (R. Rohr) se nikomu nechce. Každý chceme vypadat nebo si aspoň myslet, že něčemu rozumíme. Proto se znovuzrození často vnímá jako nějaká kvalifikace, něco, čím se musíte „prokázat“, aby vás ostatní přijali jako křesťany, jako znovu-zrozené a sobě rovné. Přitom to je úplně naopak: Znovuzrození není jako maturita, kterou se člověk prokáže (že už je „maturus“ – dospělejší). Být znovuzrozen naopak znamená připustit si, že se nemám čím předvést a co prokázat, že se nemám čím chlubit, protože mě Bůh vrátil úplně na začátek a jsem jako dítě, které se teprve učí (nebo které se vlastně ještě nezačalo pořádně učit). A stále se budeme mít co učit, protože to dědictví, které jsme dostali, je veliké. Plně ho poznáme až v nebesích, kde ho nemůže nikdo zničit, pokřivit ani zneužít. Zatím „poznáváme jen z částky“ (srov. 1Kor 13,9), což nás vede k pokoře. Ale může to být velmi radostná pokora, plná živé naděje, která není závislá na našich zásluhách ani na naší zbožnosti, ale na té nepochopitelné skutečnosti, že Ježíš vstal z mrtvých, že Bůh tvoří všechno znovu a jinak a všemu a všem dává novou šanci. S pýchou nebo nadřazeností bychom tedy byli úplně vedle. Jako znovuzrození jsme také zranitelní. Máme si dát pozor, aby nám někdo nepodstrčil špatné mléko. Informací i pomluv, které se dnes šíří především po internetu, často rádoby křesťanských, je víc než dost. To mléko nemá být žádná náhražka a nemá být s žádnou příměsí, dokonce má být rozumné, „logické“. Znovuzrození a víra ve vzkříšení Kristovo tedy neznamená odhodit přemýšlení, ale odhodit namyšlenost. A číst Písmo. Apoštol Petr nás vyzývá, abychom ze sebe shodili všechno zlé a špatné, všechny své masky, každé předstírání, závist i pomluvy. Dá se to přeložit také tak, že ze sebe člověk shodí šaty (kterými vyjadřujeme, co jsme zač, nebo jak chceme být vnímáni). Od toho není daleko k obmytí a k „oblečení Krista“ (srov. Ř 13,14; Ga 3,27), což jsou obrazy křtu, jehož význam jsme si také o Velikonocích připomněli. A při večeři Páně, kterou nyní můžeme slavit každou neděli, jak to církev od svého počátku činila, můžeme stále znovu okoušet, že Pán je dobrý, jak píše Petr (srov. také Ž 34,9). Na staršovstvu jsme dlouho diskutovali o uprchlících a o konkrétních formách pomoci. Domluvili jsme se, že pozveme na besedu někoho, kdo se jim prakticky věnuje. (Apoštol Petr píše o kousek dál, že jsme všichni cizinci, všude; a že dědictví a domovské právo budeme mít až jednou někde jinde.) Možná někomu přišly páteční pašije příliš dlouhé. Příští rok se pokusíme o nějakou kratší formu těchto bohoslužeb. Přijde mi však důležité si uvědomit, že naše slavení nemá být jen pohodlné. Někde jsem dokonce četl, že bohoslužby Zeleného čtvrtku, Velkého pátku a Velikonoční neděle nás mají vyčerpat – abychom prožili aspoň kousek cesty s Ježíšem, abychom s ním jakoby vydrželi na jeho cestě až do vzkříšení. 2

č.174

Duben 2016

Přijměte srdečné pozvání nejen na všechny bohoslužby, kdy se můžeme v radosti setkávat se Vzkříšeným Kristem i se sebou navzájem, ale i na Den Diakonie, kdy se budeme modlit za pracovnice a pracovníky, kteří budou pověřováni ke službě v našem partnerském středisku Diakonie. Určitě přijďte i na sborový večer s názvem Podzim ve Skandinávii. David Jelínek studoval jeden semestr ve Finsku a procestoval další skandinávské země. Má pro nás připravené zajímavé vyprávění a fotografie. Přeji Vám všem radostí naplněný velikonoční čas. Srdečně Váš Daniel Heller

Jubilanti ——————————————————————— Věra Dobešová Eliška Adámková Miroslav Krba Marie Foltová Milena Šustalová František Palacký Milan Cedidla

Jan Zajíček Jaroslav Toman Emílie Buryšková Karla Stržínková Ludmila Kargerová Daniel Košťál

Staršovstvo —————————————————————  Reminiscence - praxe studenta teologie Jana Mikschika - bylo to obohacení pro náš sbor - sborový večer a sborový den (výlet na Troják) - bylo hodnoceno kladně - pětiminutovka pro děti při bohoslužbách - bude zařazovat bratr farář dle svého uvážení - bohoslužba na Velký pátek - staršovstvo diskutovalo o době konání a délce bohoslužeb - čtení Bible na náměstí - nejvíce zaujala četba Charity Dušíkové v angličtině - sborové shromáždění - staršovstvo děkuje bratru Trusinovi za přípravu a vyhotovení zápisu i kompletaci všech zpráv  Žádosti a návrhy - dovolená bratra faráře 11.-13.4.2016 - staršovstvo souhlasí  Další termíny - koncert Lucie Rédlové pro Hospic v úterý 5.4. od 19.00 hod. v našem kostele - schůze Communio Viatorum v úterý 12.4.2016 v 17.00 hod. na faře - výklad příběhu o uzdravení ochrnutého a kamenování apoštola Pavla (Sk 14,820) ve čtvrtek 14.4.2016 v 19.00 hod. v Gobelínce - Schlattauerově kavárně - ekumenický výlet na Kelčský Javorník v sobotu 16.4.2016 – odjezd vlakem v 9.16 do Rajnochovic (cca 15km, návrat do VM kolem 17.hod.) - seniorátní evangelická neděle 29.5.2016 v Kateřinicích  Zprávy ze středisek Diakonie - sestra Hrtusová podala informace o zasedání Dozorčí rady Diakonie – hospic Citadela. Duben 2016

č.174

3

 Sestra Eva Janírková podala finanční informace k 28. březnu 2016: Pokladna: 53 941,- Kč, bankovní účet: 328 472,- Kč, saláry hotově březen: 16 200,Kč, saláry bankou březen: 5 900,- Kč, sbírky celkem březen: 15 105,- Kč, z toho 2 435,- Kč účelová sbírka, 8 013,- Kč pro potřeby sboru, 4 657,- Kč na HDL, 1 470,Kč postní sbírka na podporu lidí v uprchlických táborech v severním Iráku  Hospodářské záležitosti: - Brigáda na otlučení omítky proběhne v sobotu 2.4. v 8.00 hod. a v sobotu 23.4. 2016 v 8.00 hod. - Různé - Staršovstvo opět diskutovalo o možnostech pomoci uprchlíkům ze Sýrie a Iráku. Bratr farář Heller osloví s prosbou o přednášku na toto téma několik odborníků. ze zápisu Tomáše Jelínka

Sborové shromáždění ———————————————— Zkrácený zápis Pavla Trusiny ze dne 13. 3. 2016 Výroční sborové shromáždění zahájil bratr kurátor Martin Fojtů, který také jeho jednání předsedal. Zapisovatelem byl zvolen bratr Pavel Trusina, ověřovateli zápisu byli zvoleni bratři Daniel Košťál a Pavel Hromádka, skrutátorem byla zvolena sestra Hana Nešovičová a bratr David Jelínek. Byly předneseny tyto zprávy: Zpráva kazatele sboru za rok 2015 přednesl bratr farář Daniel Heller. Zpráva o činnosti staršovstva sboru za rok 2015 přednesl bratr kurátor Martin Fojtů. Zpráva o nedělní škole za rok 2015 přednesla sestra Daniela Holišová. Zpráva spolku Communio Viatorum za rok 2015 připravil bratr Václav Fuksa Zpráva o hospodaření sboru za rok 2015 přednesla sestra Eva Janírková. Zpráva revizorů sborového hospodaření za rok 2015 přednesla Jarmila Valchařová. Zpráva místního střediska Diakonie ČCE (Diakonie ČCE ve Valašském Meziříčí) domácí péče za rok 2015 přednesla ředitelka střediska sestra Zdislava Odstrčilová. Poté sborové shromáždění schválilo všechny výše uvedené a přednesené zprávy. Sborové shromáždění dále projednalo a schválilo účetní uzávěrku sboru za rok 2015, která je přílohou tohoto zápisu. Sborové shromáždění dále projednalo a schválilo rozpočet sboru na rok 2016.

Zpráva kazatele za rok 2015 Milé sestry a milí bratři, má zpráva částečně doplní zprávu br. kurátora ve věcech duchovních, v některých věcech správních, v oblasti setkávání a v tom, co se úzce týká mé práce. Množství aktivit v našem sboru vnímám jako nabídku, která je vždy pozváním, nikoli povinností. Začnu u toho nejdůležitějšího – u bohoslužeb: Ty se konaly v loňském roce 60x, Večeři Páně jsme slavili 23x. Při bohoslužbách posloužili čteným kázáním sestra Pavla Taurková a bratři Daniel Košťál, Martin Fojtů, Pavel Trusina. V rámci zástupů při mé dovolené a při sborových dnech u nás posloužili: bratři faráři 4

č.174

Duben 2016

Jaroslav Voda, Pavel Fojtů, Josef Hurta, Mojmír Blažek 2x, Daniel Ženatý, Vladimír Kopecký, Miroslav Frydrych, sestra far. Radmila Včelná a ordinovaný presbyter bratr Milan Michalík. Všem domácím i hostům děkuji za jejich ochotu ke službě. Děkuji všem, kdo pravidelně sváží starší a nemocné členy sboru na bohoslužby. Zvláštní pozvání pro starší a nemocné platilo na bohoslužby s díkčiněním za úrodu a posléze opakovaně ještě na 1. adventní neděli. Kázání pro děti jsem měl 1x za 6 neděl. Děkuji nejen všem hudebníkům, ale také těm, kteří spolu se mnou při bohoslužbách slouží, ať jsou to presbyteři, mládež nebo děti. Bohoslužby v Domově pro seniory v Podlesí se konaly se čtrnáctidenní pravidelností (s výjimkou karantény). Děkuji všem, kteří tam se mnou jezdí a povzbuzují klienty Domova pro seniory i mne. V DpS Podlesí mne zastupovali již zmínění presbyteři a hosté a dále kolegové Martin Tomešek a Bronislav Czudek. Br. Košťál pravidelně doprovází společný zpěv, stejně jako na bohoslužbách v Hospici a v Domě sociálních služeb. V Domově pro seniory pracuje velkou částí svého úvazku sestra Věra Tyralíková. Děkuju jí za její výbornou a obětavou službu; byla klientům velkou pomocí zvláště v pohnuté době čekání na zánik domova v Podlesí a na stěhování do nových domovů na Vsetíně a ve Valašském Meziříčí a do Domova pro seniory v Rožnově. V domově Seniorpark pokračujeme v konání nedělních bohoslužeb. Ty, kteří se odstěhovali na Vsetín, jsme předali do pastorační péče obou vsetínských sborů. V domově v Rožnově jsme začali s pravidelným konáním bohoslužeb každý druhý pátek, ve kterém se nyní střídám s br.f. Josef Hurtou. Biblická hodina se konala pravidelně. Probírali jsme „8 základních biblických pojmů“ podle stejnojmenné brožurky od br.f. Bohuslava Otřísala a od podzimu biblická čtení z následující neděle, tak jako dříve. Jedenkrát měsíčně se scházíme i se společenstvím neslyšících (tzv. kurzy Beta) – vede to k oboustrannému obohacení a je to možné jen díky obětavosti sestry Ľubici Trusinové, která tlumočí výklad i diskusi do znakové řeči a znakovou řeč do češtiny. Jedenkrát jsme místo biblické hodiny jeli do Pržna, kde koncertoval začínající klavírní virtuos br. Daniel Jun. Další pravidelnou aktivitou je dorost. Doufám, že ze šestičlenné skupiny dorostu vznikne základ pro novou skupinu mládeže. Dorost směřuje ke konfirmaci. Ta by se mohla konat příští rok, není však zakončením přípravy v dorostu, dospívající se k ní budou moci přihlásit z mládeže, aby jejich rozhodnutí nebylo pod žádným tlakem. Tato praxe se již dříve v našem sboru osvědčila. Skupinka dětí je nyní v největší početní krizi, v jaké kdy ve sboru byla. Oslovuji nyní rodiče dětí, které nechaly své děti v našem sboru pokřtít, zatím však bez úspěchu nebo s příslibem účasti od příštího školního roku. Na podzim oslovím místní základní školy s nabídkou zájmového útvaru uvedení do křesťanství. Spolu s učiteli nedělní školy uvažujeme nad dalšími možnostmi, jak oslovit větší spektrum dětí. Mládež se schází výjimečně, je to však vždy radostné setkání. Mám radost, že dva mládežníci se chtějí scházet pravidelně každý týden. Chtěl bych velmi poděkovat za to, jak se mladí lidé v našem sboru věnují dětem a dorostu, pořádají pro ně víkenDuben 2016

č.174

5

dovky a tábory. Pravidelnou aktivitou je také sborový zpěv či pěvecký kroužek, který v posledním roce rozšířil své řady. Ses. Libuši Jelínkové děkuji za pravidelný nácvik a obohacení bohoslužeb, Aleně a Věře Jelínkovým za nácvik skladby Johna Ruttera „Zvony z ráje“, jejíž provedení bylo v Česku premiérou. V prosinci 2014 a lednu 2015 byla v našem sboru na praxi sestra Lenka Oravcová, studentka oboru diakonika na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Měla na starost moderaci sborového odpoledne O mládeži s mládeží. To byl lednový sborový den. V únoru byl naším hostem br.f. Daniel Ženatý s vyprávěním o Americe, v březnu farář Mojmír Blažek s tématem „Jak dnes svědčit o Bohu?“. V dubnu jsme slavili Den Diakonie, při kterém byla kromě nových zaměstnanců střediska pověřena také nová Dozorčí rada. (Staršovstvo zvolilo tyto členy dozorčí rady střediska Diakonie - domácí péče v tomto pořadí: E. Žambochová, L. Fuksová, M. Hrtusová, J. Tkáčik, T. Jelínek, R. Matalíková. Dále zvolilo tyto náhradníky v tomto pořadí: M. Štefanová, A. Frňková, K. Palátová. K této volbě byla doplněna zaměstnankyně střediska, a to paní Marie Semančíková. Předsedkyní Dozorčí rady byla zvolena sestra Ludmila Fuksová, místopředsedou byl zvolen bratr Jan Tkáčik.) Výtěžek koncertu česko-africké skupiny NSANGO MALAMU byl určen na projekt Diakonie „Já to zvládnu“. Současně probíhala v kostele výstava obrazů dětí soukromého výtvarného oboru Hany Kocourkové. Na květnový sborový den o liturgii v našem sboru jsme se připravovali diskusemi na staršovstvu a anketou - členové sboru mohli své připomínky vložit do vázy na poslední lavici v kostele. Podněty seřadil a rozhovor moderoval br. kurátor Martin Fojtů. Dotazy k podstatě bohoslužebného pořádku v našem sboru zodpovídala sestra farářka Radmila Včelná, předsedkyně poradního odboru liturgického Synodní rady ČCE. Vše jsme následně reflektovali v Našem časopise. (Výsledkem rozhovorů je, že na lavicích už nejsou umístěny tištěné programy bohoslužeb, jsou k dispozici vedle zpěvníků na poslední lavici; Nicejsko-cařihradské vyznání bylo vlepeno do zpěvníků. Biblická čtení a text kázání jsme uváděli na tabule v čele kostela; protože to však tabulím nesvědčilo, jsou vždy k dispozici vytištěné na poslední lavici. Kdokoliv nemůže při bohoslužbě stát (čtení z písma, modlitby), může zůstat sedět. Pokud je málo účastníků bohoslužeb, může se Večeře Páně vysluhovat v jednom kole a nemusí se při vysluhování zpívat, aby se mohl vysluhování účastnit varhaník. – Staršovstvo také hlasovalo o návrhu, abych používal při bohoslužbách v našem kostele černý talár. Tento návrh nebyl přijat. Posledním usnesením v této věci bylo, že výklad k jednotlivým částem bohoslužeb bude opětovně probírán na staršovstvu a zveřejňován v Našem časopise. – Staršovstvo také připomnělo, že funkci kostelníka vykonávají členové staršovstva; pokud má někdo z členů sboru nějaký požadavek z oblasti práce kostelníka, má jej sdělit vítací službě, zatímco k úklidu, který má na starosti ses. J. Valchařová, nemá staršovstvo námitek.) V červnu se konalo tradiční smažení vajec, tentokrát na farní zahradě, kdy nám ke společnému zpěvu i k poslechu zahrál br. Mirek Hurtík. V říjnu jsme společně 6

č.174

Duben 2016

vzpomínali na prázdniny, v listopadu jsme měli možnost vyslechnout důkladně připravovanou premiéru díla Aleny Jelínkové na téma Otče náš – písňový cyklus o modlitbě Páně. Další pravidelnou měsíční aktivitou jsou sborové večery: V březnu nám sestra Blanka Maršálková vyprávěla o Alpách a v říjnu o cestě Tureckem. V dubnu nám bratr farář Jan Bleša z Kelče přednášel o slavení večeře Páně, v květnu jsem vyprávěl o Češích v evang. bratrských sborech na Ukrajině. V červnu jsme vyjeli na Velkou Lhotu, abychom se setkali s tamními sestrami a bratřími a zabývali se tématem synodu. V září jsme vyslechli pořad o Mistru Janu Husovi sestry Naděždy Dvořákové z olomouckého sboru. V prosinci jsme se u nás opět setkali se sestrami a bratřími z Velké Lhoty, vzpomínkový program připravil náš br. kurátor. Poslední den v roce jsme se sešli ke sborovému silvestrovskému večeru. V září se konal dvoudenní sborový zájezd do Poděbrad. V září jsme také přijali návštěvu ze sboru Slezské církve evangelické augsburského vyznání v Třinci - skupinu, která zde byla na svém sborovém zájezdě. V létě uspořádali manželé A.+T. Jelínkovi setkání pro všechny generace v Roudně na Slezské Hartě. Někteří z nás se účastnili tradičního pochodu po toleranční cestě Benešky – Velká Lhota. V lednu a v únoru proběhly čtvery ekumenické bohoslužby, tradičně s velkou účastí. U nás se konaly formou večera chval a kázal při nich br. Jaromír Zubík z Bratrské jednoty baptistů. 6. července, na památku Mistra Jana Husa, se u nás konaly ekumenické bohoslužby s vysluhováním sv. večeře Páně a kázáním br. Milana Koplíka, faráře Církve československé husitské. Kromě ekumenického večera chval v rámci cyklu tradičních ekumenických bohoslužeb se konal ještě další ekumenický večer chval v červnu a v listopadu. Ekumenická modlitební setkání se i nadále konají každý měsíc, a jsou velmi plodná. I v loňském roce jsem byl pozván na ekumenickou bohoslužbu do sousední farnosti v Kelči. Ve spolupráci s ostatními církvemi jsme zorganizovali tradiční Velkopáteční čtení Bible na náměstí. Během roku proběhla řada koncertů: kromě zmíněných beneficí také koncert pěveckého sboru Basové G, skupiny Paprsky, Základní umělecké školy B-art, písničkáře a kytaristy Slávka Klecandra, skupiny Gympleři, ZUŠ A. Radoka pro Mateřskou školu Seifertova a adventní koncert uskupení Ensemble Baroque. Kromě toho jsme se zapojili do benefice pro Nepál, kterou organizovala Diakonie společně s Charitou a podpořili jsme benefiční výstavu Diakonie „Namaluj mi beránka“ v kulturním zařízení VM, která pokračovala v předvánočním jarmarku na faře. Náš sbor se také zapojil do Muzejní noci, kdy v našem kostele proběhl varhanní koncert sestry Daniely Valchářové a hra pro děti. V rámci Noci kostelů jsme uspořádali vernisáž výstavy obrazů pana Stanislava Cholevy a koncert písničkáře, zpěváka, kytaristy a pianisty Pavla Helana. Zúčastnili jsme se akcí pořádaných v rámci Měsíce přátelství s Izraelem (Chaverut) a pořádaných Českou křesťanskou akademií: přednášky Tomáše Halíka na téma Současné proměny náboženství, doc. Jaroslava Šebka na téma Mistr Jan Hus Duben 2016

č.174

7

kacíř nebo hlasatel pravdy?, bratra faráře Martina T. Zikmunda na téma Husova pře očima krále Zikmunda. Zúčastnili jsme se seniorátní presbyterní konference v Uherském Hradišti s tématem Vysluhování Večeře Páně dětem. Za náš seniorát jsem se zúčastnil setkání k výročí spolupráce s partnerským seniorátem Sulzbach – Rosenberg, které se konalo na půli cesty – v Praze. Naši konventuálové jeli na mimořádný konvent ohledně střediska Sola Gratia v Zádveřicích. Poslanci Jeronýmovy jednoty se zúčastnili seniorátního shromáždění Jeronýmovy jednoty ve Zlíně. Staršovstvo zvolilo poslance na konvent na další čtyřleté období 2015 - 2018: Martin Fojtů, Věra Tyralíková a Tomáš Jelínek. Jejich náhradníky zvolilo v tomto pořadí: 1. Pavel Trusina, 2. Milena Hrtusová, 3. Pavel Bartoň. Staršovstvo projednalo a schválilo návrh změny církevního zřízení týkajícího se změn ve volbách poslanců seniorátního a ústředního shromáždění Jeronýmovy jednoty. Dále staršovstvo projednalo a schválilo změny církevního zřízení týkající se změn kazatelského reverzu. Staršovstvo se také vyjádřilo k předloženým materiálům týkajícím se samofinancování církve (pro diakonické a rozvojové projekty má být použito 15% restitučních prostředků; k samofinancování má být použita cesta v rychlejší variantě). Ze sborové statistiky a služebností bych uvedl následující:  Z našeho sboru do sboru v Praze-Radotíně se odstěhovaly sestry Jana Bartoňová, Matylda Hříbková a Matylda Koňařová. Naopak se k nám přistěhovali manželé Charity Straszheim a Karel Dušíkovi, kteří v létě uzavřeli manželství na Kohútce.  Manželství před Bohem i před církví uzavřeli v našem sboru také Klára Kubičná a Jan Ondrašík, Daniela Jelínková a Josef Holiš, Aneta Čáňová a Radomír Münster (ve střítěžském kostele), Jana Schwarzová a Pavel Kořínek, Jindřiška Vaculová a Martin Fojtů a Tram Thi Puong Trang a Milan Večerka.  Boží život ve křtu přijali v našem sboru Jan Ondrašík, Sofie Böhmová a Matyáš Fuksa.  Ke vzkříšení jsme s Božím slovem vyprovodili bratra Ondreje Benčíka, sestry Vlastu Češkovou a Zdenku Barešovou, bratra Miroslava Kyšáka, sestry Naděždu Jančovou, Věru Geržovou, Dagmar Křižanovou, Žofii Vávrovou, bratra Jana Holého a sestru Věru Palackou. Návštěvy konám pastorační i společenské, jubilantů i nemocných, dále při příležitostech křtu, svatby či pohřbu. U střední generace a tam, kde není jedna z výše zmíněných příležitostí, se poněkud – možná neoprávněně - obávám, abych se nevnucoval do soukromí. Proto bych rád zdůraznil, že rád přijdu na návštěvu na pozvání. V oblasti pastorace bych chtěl poděkovat za živou spolupráci s křesťanskou službou (sborovou diakonií), tedy se skupinkou lidí, kteří jsou ochotni navštěvovat jubilanty, ale také osamělé nebo nemocné lidi. Jsem také velmi vděčný za výbornou spolupráci s naší past. pracovnicí ses. Věrou Tyralíkovou. Bez její spolupráce už bych si pastoraci ve sboru jen těžko dovedl představit. Jsem rád, že se opět podařilo prodloužit její povolání v našem sboru o další rok. Děkuji Vám všem, kdo různé lidi ze 8

č.174

Duben 2016

sboru navštěvujete – a prosím, neostýchejte se o tom mluvit a přijít na setkání křesťanské služby, je dobré, když o sobě i o své práci vzájemně víme. V rámci spolupráce sboru se střediskem Diakonie docházím do střediska do stacionáře, na porady vedení a další porady a od léta docházím týdně na večerní modlitbu do chráněného bydlení Johannes a na biblickou hodinu do služby sociální rehabilitace. Na podzim jsem byl moudrým rozhodnutím seniorátního výboru zproštěn povinnosti administrace jablůneckého sboru. Jsem vděčný, že mohu spolupracovat se staršovstvem. Jsem vděčný za to, že se presbyteři chápou konkrétních úkolů, střídají v kostelnických službách, především oni se podílí na brigádách. Jmenovitě a zvláště děkuji bratru Karlu Koláčkovi za jeho časté kostelnické služby, bratřím Janu Zajíčkovi a Jaroslavu Mikšovi za jejich práci na stavebním poli, br. Pavlu Trusinovi za pomoc se sborovou agendou a za vyvěšování písní. Bratřím Martinovi Fojtů a Pavlu Bartoňovi děkuji za nahrávání, za péči o topení a další hospodářské záležitosti. Okruh těch, kteří se zapojují do různých aktivit, je ovšem větší, než staršovstvo. Děkuji Vám všem, kdo doprovázíte zpěv při bohoslužbách (manželé Košťálovi, Líba Jelínková, Věra Jelínková, Daniela Valchařová), a mládežnickému komornímu orchestru. Děkuji všem vyučujícím v nedělní škole za jejich službu. Děkuji br. Pavlu Hromádkovi za dlouholetou a pečlivou službu kronikáře. Vzhledem k archivaci Našeho časopisu nového kronikáře nehledáme, ale nadále hledáme mezi členy sboru redaktora Našeho časopisu. Aničce Jelínkové děkuji za to, že v této práci stále pokračuje a že má se mnou trpělivost. Evě Janírkové mnohokrát děkuji za vedení sb. účetnictví, Bronislavu Trčkovi za vedení sborového „knihkupectví“ (tedy za komisní prodej z nakladatelství a knihkupectví Kalich). Zvláštní dík patří sestře Aleně Horákové za bezplatné dodávání a aranžování květin na stole Páně a adventního věnce, br. Zdenkovi Valčíkovi děkuji za stromeček. Sestře Valchářové děkuji za vzorný úklid sborových prostor, který koná nad rámec svých povinností. Děkuji Vám všem, kdo přivážíte a odvážíte starší či méně pohyblivé účastníky bohoslužeb, kdo distribuujete nahrávky bohoslužeb, sborový časopis, i všem, kdo jste připravovali pohoštění pro různé příležitosti. Děkuji všem, kdo se účastníte brigád, přípravy programů, úklidu sborových prostor. Prosím také všechny z vás, kdo se ostýcháte zapojit, přidejte se podle svých obdarování a možností. Vězte však, že i Vaše pouhá přítomnost má velký význam. Děkuji Vám i za vaši finanční štědrost – díky ní je možná práce ve sboru i podpora dalších lidí a dobrých věcí. Děkuji Vám všem za pozornost. Prosím za odpuštění, jestli jsem někomu ublížil. Děkuji Vám za Vaši shovívavost, pochopení, za přátelství i za přímluvné modlitby. Daniel Heller

Duben 2016

č.174

9

Konfirmační opakování/Krátké kapitoly o bohoslužbách -Vyznání víry bývá většinou zařazeno na konec bohoslužby slova nebo na začátek slavení večeře Páně. V našem sboru je součástí každých bohoslužeb. Má být naší odpovědí na slyšenou zvěst – tak, že k ní přitakáme a že si konkrétní zv2ěst „zasadíme“ do kontextu celé křesťanské víry. Apoštolské vyznání bylo původně křestní, nicejsko-cařihradské bylo původně jakýmsi testem pravověří, dávalo určité mantinely. Apoštolské se ve sborech běžně užívá, Nicejsko-cařihradské nedávno doporučila synodní rada k častějšímu užívání. Někdo však otevřeně říká, že mu takové formy připadají cizí. V některých evangelických církvích hledají nové formy - nejen jednotlivci, ale i celé sbory zkoušejí napsat své vlastní krédo. Na ukázku - Vyznání víry Francouzské reformované církve, které je tamním synodem schválené a ve sborech se společně recituje: Věříme v Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se stal člověkem, abychom měli odpuštění, radost a spásu. Věříme, že zemřel a byl vzkříšen, aby nám dal vítězství nad smrtí a ujištění o našem vzkříšení. Věříme, že přijde v moci a slávě, jako přišel ve slabosti a ponížení. Skrze něho věříme v Boha Otce, který nás přijímá za své děti a miluje nás, jako miluje Ježíše Krista. Věříme v Ducha svatého, který působí v našem srdci a ujišťuje nás, že jsme Božími dětmi, který vede církev Božím slovem a zjevuje nám slávu Ježíše Krista. Věříme ve všeobecnou církev, viditelnou i neviditelnou, hříšnou i ospravedlněnou. Věříme, že jsme všichni spojeni s Ježíšem Kristem. Věříme, že království Boží je naší společnou nadějí. Zkušenost, že člověk, církev či sbor si formuluje své vyznání, je přínosná – lidé spolu debatují, nacházejí obsahy víry a znovu je formulují. Zkusili jsme ale věnovat stejnou pozornost starým vyznáním? Jejich výhodou je, že se v nich smíme připojit k církvi všech věků, generací, i konfesí – ke společenství, které nás přesahuje. Vždyť naše víra není především originální umělecký výtvor. Básník Kurt Marti napsal, že je zvláštní, že v církevních vyznáních nenajdeme nic o tom, že Bůh je láska. Br.f. Tomáš Holeček mi nedávno řekl, jak by bylo dobré do liturgie naší církve dostat vyznání otce posedlého chlapce, kterého Ježíš uzdravil: „Věřím, Pane, pomoz mé nedověře!“ (Mk 9,24). Dnes už nám tolik nejde o mantinely víry, ale spíše o společné vyznání, o lano, kterého se chytáme, o střed, okolo něhož se točí naše chápání Božího díla. Jako společenství vyznávajících se chceme připojit ke svědkům Kristova života, smrti a vzkříšení. Vyznání víry je červenou nití každé předkřestní přípravy a součástí každého křtu. Zajímavé je, že výpovědi Kreda jsou stručné a přitom maximalistické. Na začátku totiž nebyla snaha sjednotit se na minimální výpovědi, ale vůle směřovat k ideálu, který bych chtěl naplno věřit, i když vše ještě nechápu. Ve křtu jsme přece postaveni na začátek, a ne na konec cesty, říkáme: „Chtěl bych tomu lépe rozumět.“ 10

č.174

Duben 2016

Může se nám zdát, že v Krédu odříkáváme nehybné a nadčasové pravdy. Vždyť lidská slova nemohou uchopit Boží tajemství. Jazyk Kréda má však daleko k technickým příručkám víry – „Bůh z Boha, světlo ze světla, pravý Bůh z pravého Boha... On pro nás a pro naši spásu sestoupil z nebe…“ Připomínáme si, co se událo pro nás, a přinášíme sem to, co se od Boha k nám děje, třeba právě v těchto bohoslužbách. Je to pohyb lásky, na který odpovídáme. Apoštol Tomáš pronesl při setkání se Vzkříšeným první krédo: „Můj Pán a můj Bůh.“ I my jsme Božím slovem stále více přiváděni z nevěry k víře, z nedůvěry k důvěře. A když s apoštoly vyznáváme víru, nevyhlašujeme křesťanský světonázor – jde spíš o náš vztah k tomu, kdo nás má nekonečně rád. Otazníky tu zůstávají, tak jako i v našich mezilidských vztazích. Nedořečenost k nim patří. Při bohoslužbách se můžeme na chvíli vzdát vlastních slov a vyjádření, aby zazněl chvalozpěv celého Božího lidu. Je to chvíle pokorného údivu nad tím, jak se nám Bůh ukazuje. Zmlknutí, které se odvažujeme prolomit společnými slovy. Věříme, že až budeme při naplnění času stát tváří v tvář Bohu, naše slova umlknou, ale podoba lásky-plného vyznání zůstane. Daniel Heller

Událo se ve sboru —————————————————— Sborový večer s Janem Mikschikem Program na sborový večer si připravil náš praktikant Jan Mikschik z Abertam z Krušných hor. Při úvodní pobožnosti se zaměřil na knihu Kazatel. Kazatel v hebrejštině znamená svolavatel či shromažďovatel. Autorství této knihy je přisuzováno králi Šalamounovi, který zde přemítá o svém životě. Kniha byla sepsána pravděpodobně ve třetím století před Kristem. Kniha Kazatel může plnit roli průvodce, kam utéct v těžkých životních situacích. Zamýšlí se nad smyslem pachtění, zpochybňuje životní hodnoty jako moudrost a dlouhý život - to vše může být marnost a pomíjivost. Co to vše je, když se nedokážeme radovat ze života? Jaký je život bez Boha? Umění radovat se ze života je boží dar. Důležité je srovnat pomíjivost a pachtění, které jsou u Kazatele hojně zmiňovány, s tím, co nám dává Pán Ježíš. Další část večera byla věnována Abertamskému statku. Tento horský statek salaš stojí 5 km od Abertam. Nachází se zde sýrárna (v současné době přestěhována přímo do Abertam) i restaurace a prodejna sýrů. Kolem statku se na loukách pasou stovky ovcí, koz a krav. Jednotlivé druhy mléka jsou různě tučné – kozí 3%, kravské 7% a ovčí 8-10%. Přes sezónu se zde zpracuje i 1 000 l mléka denně. Bratr Mikschik Duben 2016

č.174

11

popisuje výrobu sýrů. Mléko se nalévá do nerezového pasterizačního kotle, ve kterém se zchladí na 6°C. Následně se pasterizuje - ohřívá do 60° a potom zchlazuje, kvůli syřidlu a kultuře. Po vysíření se vzniklý sýr v kotli nakrájí a pak se musí rychle vybrat do kýblů do pleny a nechat odkapat. Vykrajuje se do forem a následně lisuje, aby ve hmotě nezůstaly vzduchové bublinky, které by mohly způsobit vnitřní plíseň. Vyndané z forem se okrájí a dají do slané lázně o teplotě 0°. Na 100l se dává 50 kg soli (= nasycený roztok – poznámka chemika Daniela Košťála). Z lázně se dávají sýry do polic. Zde zelenají a plíseň se každé 3 dny čistí (400 bochníků). Lisovaný sýr se může prodávat po třech měsících, kozí sýr může zrát až 3 roky. Při zrání je důležitá teplota kolem 5° a vyšší vlhkost. Celý proces výroby chodí kontrolovat pracovníci z hygieny. Za sezónu se zde vyrobí až 2,5t brynzy, v létě jogurty a tvaroh. Syrovátku si mohou koupit lidé nebo se dodává prasatům. Na konci sezóny se vyrábí máslo. Výrobky ze statku se dodávají převážně do okolí. V Praze se dají koupit v prodejně Český Grunt na „Kulaťáku“. Co Vám tato práce dala? Bavilo mě to, mám rád toto údolí, zdejší prostředí. Sestra Dobešová vzpomínala na svoje hospodaření, jak někdy v létě, před odvozem syrovátky do vepřína v ní vykoupala děti a jak vyráběla sýr z tvarohu. Karel Koláček popisoval, jak doma zpracovávali kozí mléko, ale on je nerad. Když byl starší, tak se s tatínkem vzbouřili. Během diskuze jsme ochutnávali sýr, který vyráběl bratr Mikschik, se zeleninou a pečivem. Vše bylo výborné. Děkujeme za vyprávění, sýr a celý pěkný večer. Anna Jelínková (zkontrolováno a opraveno bratrem Mikschikem)

Sborový den 20.3. s výletem na Troják – kopec Bludný Letošní Květnou neděli jsme prožili netradičně. Po bohoslužbě a společném obědě jsme se vypravili na výlet do nedalekých Hostýnských vrchů. Po 13. hodině pohltila auta (manželé Jelínkovi, Vlkovi, Kabeláčovi, Hejní, Hellerovi) všech 28 nadšenců (včetně dětí), kteří navzdory podmračenému a chladnému počasí neztratili dobrou náladu a plni očekávání se nechali unášet pohodlnými a vyhřátými auty. Pozvání na sborový výlet přijal i usměvavý Jan Mikschik, student teologie, vykonávající u nás třítýdenní praxi. Míjeli jsme Ratiboř, Hošťálkovou a již mírným stoupáním s několika zákrutami jsme se dostali do nitra vrchoviny – na Troják. Zde ještě byly patrny sněhové stopy po donedávna využívané sjezdovce tohoto miniareálu s vlekem a stejnojmennou restaurací. Foukalo to tu studeně. Nasadili jsme si čepice, kdo mohl, přetáhl přes ně ještě kapuci, navlékli rukavice, nastartovali i hůlky. Teploměr 12

č.174

Duben 2016

ukazoval jen 4° C. Čekala nás 3,5km cesta cyklostezkou s mírným stoupáním na kopec Bludný (659m). Škoda, že výhledy byly jen omezené. Shlíželi jsme do Hošťálkové, choulící se do náruče okolních strání, naproti vykukovaly domky osady Vičanov, také se nám na obzoru objevil Kelčský Javorník, nejvyšší vrchol Hostýnských vrchů (864m), tušili jsme v oparu i jeho novou rozhlednu. Kopec Maruška (664m) zdolali všichni – dříve či později. Sestry Popelářová a Zátorská si prověřily nové kyčelní klouby, Jiřka Besedová zase zhojenou zlomeninu

kotníku. Anička Dempírová, nejstarší účastnice výletu, tento kraj důvěrně zná; přišla si vybavit i své vzpomínky na dávná putování. Patří jí velký obdiv a uznání, jak statečně překonávala své bolístky stáří. Společníka při cestě jí dělal obětavě i Pavel Bartoň. Ti nejmladší vyběhli na kopec jako srnky, tento zhruba tříkilometrový úsek byl pro ně snadný. Asi je popoháněla zima a chlad. Prochladlá drobotina se ráda ohřála v autě bratra Zajíčka, které tu měl připraveno i pro svezení těch postarších k 2km vzdálenému cíli – na kopec Bludný (659m). Nejlépe na tom byli chlapci Vašík a Pavel Jelínkovi, kteří šlapali celou trasu z Valašského Meziříčí na kolech. Jako upomínku na tyto chvíle jsme pořídili společnou fotografii všech příjemně unavených poutníků. My ženy jsme byly bratrem Zajíčkem obdarovány květy bledulí, kterých tu ještě ze spících trav vyrostlo nepočítaně. Přišla vhod i medicína na zahřátí a poté jsme se vraceli, většinou po svých, zpět na Troják. Zde jsme někteří rádi poseděli v útulné restauraci, abychom si při čaji nebo kávě sdělovali své dojmy a zážitky a chystali se na zpáteční cestu. Přiblížil se podvečer, hlubiny lesů, strání a zamlžené panorama vrcholků se choulily do přítmí, aby s ranním rozbřeskem snad více poodhalilo tu Boží krásu probouzejícího se jara vůkol. Blanka Maršálková

Zemřelí ——————————————————————— Bratr Jan Krba se narodil 9. července 1921 na Dolní Bečvě Barboře a Rudolfu Krbovým jako šestý syn ze sedmi dětí. Jeho životní pouť nebyla jednoduchá. Vyučil se v oboru kuchař-číšník a tato profese ho celý život provázela. Když byl na vojně, Duben 2016

č.174

13

vařil, jako totálně nasazený za války v Rakousku a Německu vařil, musel vařit i v nacistickém lágru. Vaření mu několikrát zachránilo život, na druhou stranu riskoval: bylo mu líto Ukrajinců, kteří tam trpěli hladem, a házel jim přes plot slupky od brambor. Z koncentračního tábora musel utéct; na útěku se ukrýval u jedné Němky, a proto nikdy nenadával na Němce, že jsou všichni špatní. V roce 1944 se oženil s Martou Hurtovou z Růžďky. Po osvobození si otevřel restauraci v Krnově a založil rodinu. Stále se mu však stýskalo po rodném Valašsku. Proto se v roce 1951 přihlásil do konkurzu na vedoucího závodní jídelny Skláren ve Valašském Meziříčí. Konkurz vyhrál a jako třicetiletý a ženatý ihned dostal pěkný byt, kam se s manželkou a již se třemi dětmi nastěhoval. S manželkou poskytli dětem krásné dětství, mezi krásnými lidmi – často pobývali u rodičů manželky v Růžďce, kteří si doma četli z Bible a víru prožívali v každodenním životě. Jeho děti mu v nekrologu děkovaly za vychování a za všechno, co pro ně udělal. Ve sklárnách prožil 38 let. Jeho heslem bylo: „Ševče, drž se svého kopyta!“ Jeho práce mu byla vším, naplňovala ho, rád vařil i chystal různé oslavy. Říkal mi, že to pro něj byla radost a že si vážil toho, že může pracovat. Rodině se ve stáří omlouval, že dával přednost práci před rodinou a že ji ochuzoval o čas, který mohl strávit s ní. Po odchodu do důchodu v roce 1988 se plně věnoval rodině. Patří mu velké poděkování za dlouholetou starostlivost a péči o svou nemocnou manželku. Uvědomoval si velmi dobře, že vše, co během života dokázal, mohl jen díky své milované, skromné a obětavé ženě. Jeho velkou láskou byla zahrádka, z jejíž úrody rád rozdával. Vše co dělal, dělal rád a s plným nasazením svých sil. Žádná životní překážka pro něho nebyla důvodem k zatrpklosti. Na všem špatném, co ho potkalo, se snažil najít i to dobré. Bratru Janu Krbovi bylo dopřáno dožít se krásného věku téměř 95 let, a to v poměrně velké svěžesti. Jsem vděčný, že jsem ho mohl poznat, že jsme si mohli několikrát dlouho povídat, o životě i vážných věcech. Řekl bych, že jsme se od něj mohli učit umění žít i umírat bez naříkání: Byl radostný, vůbec se nelitoval a nikdy si nestěžoval na těžké věci, kterými musel projít, jako by neznal hořkost ani křivdu. Chválil si svou rodinu a říkal, že jsou všichni moc šikovní. S vděčností mluvil o své zemřelé manželce. Jednou mi řekl: „S pomocí Boží bych chtěl dojít až do konce.“ S bratrem Janem Krbou jsme se rozloučili 11.3. v obřadní síni na Městském hřbitově. Ke vzkříšení jsme jej vyprovodili se slovy Simeonova chvalozpěvu (Lk 2,2538). Simeon choval v náručí Ježíše a říkal, že už může zemřít, že je přichystaný odejít. (Když někoho pochováváme, je to, jako bychom ho naposledy chovali v náruči.) Simeon říkal, že uviděl spasení. Br. Krbu jsem vnímal jako někoho, kdo poznal Boží štědrost a otevřené nebe a kdo byl štědrý v přátelství. Nezapomenu na jeho pevný stisk ruky. Bratr Jan Krba byl jeden z mužů, kteří se nestydí za to, že chodí do kostela. Přeju mu, že mohl, smířený s druhými i s Bohem, odejít za manželkou a za Honzou, svým předčasně zemřelým synem – do Boží náruče. Daniel Heller

14

č.174

Duben 2016

Domácí péče – Žerotínova 319 757 01 Valašské Meziříčí telefon: 737 966 347 č.účtu:1855020319/0800 [email protected] www.diakonievm.cz

Hospic Citadela - Žerotínova 1421 recepce: 571 629 084 fax: 571 629 085 č.účtu: 94-2556380247/0100 [email protected] www.citadela.cz

Založili jsme Klub 3D – připojte se k nám! Klub 3D propojuje Dobrovolníky + Dárce + Diakonii v partu lidí, kteří se nechtějí nechat znechutit špatnými zprávami a nadáváním na poměry. Chceme udělat něco konkrétního pro lepší život lidí kolem nás. Chceme být užiteční. Máme radost, když dobrý úmysl dostane konkrétní podobu v 3D prostoru. Přidejte se k nám a proměňte své dobré úmysly v dobrý skutek v 3D! Člen klubu 3D:  každý rok obdrží naši Ročenku a Výroční zprávu organizace  je zván na všechny benefiční akce organizované Diakonií ČCE - střediskem ve VM  dostává vstupenku na 1 benef. akci za rok zcela zdarma, ostatní s výraznou slevou  přispívá pravidelně 100,- Kč (či více - dle vlastní volby) měsíčně na činnost střediska Diakonie. (Platbu lze provést i jednorázově. 1x za rok Vám vystavíme potvrzení o přijetí celkové částky pro daňové účely.)  Členem klubu 3D se může stát rovněž každý dobrovolník, který věnuje pravidelně svůj čas našim klientům či jinak pomáhá v naší organizaci již déle než půl roku. Jak se stát členem klubu 3D? Napište nám své kontaktní údaje na tuto adresu: [email protected] nebo se obraťte na mne osobně: A. Hellerová, tel.: 739 324 816

Benefiční koncert skupiny Hradišťan U příležitosti Dne diakonie se 24. 4. v 18 hodin uskuteční v sále Kulturního zařízení benefiční koncert skupiny Hradišťan. HRADIŠŤAN & Jiří Pavlica je ojedinělé seskupení s vysokou uměleckou i interpretační úrovní, nezvykle širokým žánrovým záběrem a netradičním repertoárem, který v počátcích vycházel zejména z folklóru. Srdečně Vás zvu na tento jedinečný koncert, který pořádáme ve spolupráci s Kulturním zařízením města Valašského Meziříčí. Výtěžek benefice je určen na 2. etapu rekonstrukce naší budovy na Vrbenské ulici 803 ve Valašském Meziříčí, kde se věnujeme lidem s mentálním a zdravotním postižením a podporujeme je v tom, aby dosáhli co největší samostatnosti. (Předprodej vstupenek je již zahájen v informačním centru Kulturního zařízení města Valašského Meziříčí.) Alena Hellerová Duben 2016

č.174

15

Bohoslužby: 10.4.

neděle 9.30

bohoslužby s večeří Páně, křest Karolíny Münsterové

17.4.

neděle 9.30

bohoslužby s večeří Páně

24.4.

neděle 9.30

bohoslužby s večeří Páně, Den Diakonie

1.5.

neděle 9.30

pověření nových pracovníků

Úřední hodiny:

bohoslužby s večeří Páně

kdykoli dle dohody Farář Daniel Heller mobil: 777 342 910 pevná linka: 571 161 561

Další program v našem sboru v dubnu:

[email protected]

Pastorační pracovnice

 úterý 5.4. od 19.00 hod. - koncert Lucie Rédlové pro Hospic Věra Tyralíková mobil: 723 981 253  úterý 12.4. v 17.00 hod. – schůze Communio Viatorum Pokladník Eva Janírková  sobota 16.4. – ekumenický výlet na Kelčský Javorník mobil: 777 344 994 – odjezd vlakem v 9.16 do Rajnochovic  pondělí 18. 4. v 18.00 – sborový večer: David Jelínek – Podzim ve Skandinávii

Pravidelný týdenní program: Pondělí 16.00

dorost

Středa

16.00

náboženství

18.00

biblická hodina

18.00

mládež

Pátek Neděle

8.45

nácvik sborového zpěvu

9.30

bohoslužby a nedělní škola

Bohoslužby v Domově Seniorpark: Neděle co 14 dní ve 14.00 hod - farář Daniel Heller 10. 4., 24. 4.

Adresa sboru:

Blahoslavova 3 757 01 Val. Meziříčí telefon do kanceláře: 571 161 560 e-mail: [email protected] číslo účtu u Poštovní spořitelny: 190396260/0300 http://valasskemezirici.evangnet.cz

NÁŠ ČASOPIS Vydáno 3. 4. 2016 Příspěvky, ohlasy a připomínky přijímá: Anna Jelínková Palackého 420/21 757 01 Val. Meziříčí mobil: 721 935 185 [email protected]