16 Podzimní festival duchovní hudby Olomouc 2009

1 6 Podzimní festival duchovní hudby 19. 9.–24. 10. Olomouc 20 09

www.podzimni-festival.cz

1 6 Podzimní festival duchovní hudby Olomouc 2009 Pod záštitou Mons. Jana Graubnera, arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského Za finanční podpory Olomouckého kraje, Statutárního města Olomouce a Ministerstva kultury České republiky Pořadatel: MUSICA VIVA o.s. Organizátor: Umělecká agentura ARS VIVA Ředitelka festivalu: Dobromila Hamplová

Čestný festivalový výbor: Ing. Jan Březina, poslanec Evropského parlamentu Martin Novotný, primátor statutárního města Olomouce Ing. Martin Tesařík, hejtman Olomouckého kraje Festivalový výbor: Mons. Josef Hrdlička, světící biskup olomoucký a děkan metropolitní kapituly Prof. RNDr. Lubomír Dvořák, CSc., rektor Univerzity Palackého v Olomouci RNDr. Ivan Kosatík, náměstek hejtmana Olomouckého kraje Ing. Tomáš Kvapil, poslanec Parlamentu České republiky Ing. Vladimír Procházka, předseda představenstva a ředitel Vodohospodářské společnosti Olomouc a.s. Realizační tým: Ing. Helena Čadanová Dobromila Hamplová, umělecká agentura ARS VIVA Mgr. Lukáš Herink, profesor Pražské konzervatoře Jaromír M. Krygel, dirigent RNDr. Alena Werkmannová, předsedkyně MUSICA VIVA Autor festivalových fanfár: Pavel Čotek

Jan Graubner arcibiskup olomoucký a metropolita moravský

hudby Olomouc 2009

2|3

16. Podzimní festival duchovní

Horní náměstí s Arionovou kašnou a sloupem Nejsvětější Trojice

Kostely nebyly stavěny pro koncerty, ale pro bohoslužby a setkávání lidí s Bohem. Jejich architektura to prozrazuje. I když posloucháme koncert, jsme obráceni k oltáři, ke svatostánku, k Bohu. Štíhlé a vysoké linie gotických chrámů pozvedají naše myšlenky od každodenních starostí vzhůru a připomínají konečný cíl našeho života, kterým je nebe. Barokní chrámy nás svou nádherou chtějí uvést do ráje Boží přítomnosti a říkají, že být s Bohem kdekoliv je nádherné. V této atmosféře můžeme při Podzimním festivalu duchovní hudby už po šestnácté poslouchat nádherné skladby duchovní hudby složené k Boží oslavě a k pozvednutí lidského ducha. Děkuji všem, kteří nám tyto chvíle připravují, a všem účastníkům přeji nejen mimořádný kulturní zážitek, ale i setkání s Bohem, radost z Jeho přítomnosti a Jeho pohlazení na duši zprostředkované hudbou, která uvádí do Boží přítomnosti, rozhovoru s Ním a k Jeho oslavování.

Starobylé město Olomouc s mimořádně bohatou historií a rovněž tradicí duchovního a hudebního života přivítalo díky Podzimnímu festivalu duchovní hudby kromě interpretů také stovky spokojených posluchačů z celé Moravy. Prostřednictvím hudby se tak mohly seznámit mimo jiné s majestátní atmosférou olomouckých chrámů a nahlédnout do nitra druhé největší památkové rezervace v České republice. Pevně věřím, že dramaturgie letošního ročníku bude tradičně velmi zdařilá a představí nám opět další skvosty duchovní hudby nejen klasického, ale také současného zaměření. Přeji nám všem nezapomenutelné hudební zážitky a příjemný pobyt v podzimní Olomouci.

Ing. Martin Tesařík hejtman Olomouckého kraje

Martin Novotný primátor statutárního města Olomouc

4|5

dby Olomouc 2009

Dámy a pánové, mimořádně úspěšný Podzimní festival duchovní hudby má za sebou patnáct ročníků a mne velmi těší, že Vás mohu v Olomouci znovu přivítat při příležitosti jeho dalšího pokračování. Ze skromných začátků se festival propracoval mezi nejvýznamnější akce v kulturním kalendáři hanácké metropole, na kterých se už představila celá plejáda renomovaných sólistů, souborů, orchestrů a také dirigentů.

16. Podzimní festival duchovní hu

Vážení přátelé, naplňuje mě potěšením, že vás mohu přivítat na již šestnáctém ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby v Olomouci. Akce, která se tradičně koná od půlky září do poloviny října, patří mezi významné kulturní události podporované Olomouckým krajem, a to minimálně ze dvou důvodů. Prvním je nepopiratelná umělecká kvalita programu, vystupujících hudebních těles i sólistů. Tím druhým potom fakt, že se festival ve své patnáctileté historii stal pojmem mezi festivaly nejen v České republice, ale i v Evropě a mediální zájem o něj je propagací nejen města Olomouce, ale celého Olomouckého kraje. Letošní program tohoto kulturního svátku nabízí opět kvalitní a pestrý program, v němž kromě dramatického oratoria a velké mše zazní například jazzová mše nebo komorní koncert s recitací. To vše společně s inspirativním prostředím olomouckých chrámů jistě umocní zážitek návštěvníků z hudby. Dovolte mi proto, abych poděkoval hlavním organizátorkám festivalu paní Dobromile Hamplové a Aleně Werkmannové za tradičně kvalitní nabídku hudebního umění a popřál jim úspěšné konání celého festivalu. Vám, milí posluchači, pak přeji, abyste si z koncertů odnesli nezapomenutelné hudební zážitky.

I. Pojďte a pokloňme se II. Veleb, má duše III. Blažený člověk IV. Světlo tiché V. Nyní můžeš, Pane, propustit VI. Panno Bohorodičko, raduj se VII. Ranní chvály VIII. Chvalte jméno Hospodin ovo IX. Blahořečen jsi, Pane X. Zmrtvýchvstání Kristovo XI. Velebí duše má Hospodin a XII. Veliký chvalozpěv XIII. Dnes je den spásy XIV. Vstal jsi z mrtvých XV. Vítězná vládkyně

Otakar Brousek / recitace Slovenský filharmonický sbor Blanka Juhaňáková / sbormist r

1

Stejně jako Richard Strauss, téměř jeho současník, byl i Rachmaninov skladatelem devatenáctého století, který přežil do století dvacátého, aniž by se s ním dohodl. „Nemohu odhodit staré způsoby psaní a stejně tak nemohu přijmout nové,“ se jednou svěřil. „Intenzivně jsem se snažil cítit hudební způsoby dneška, ale nejde mi to.“ Hudebnost Rachmaninova se projevovala výtečnou improvizací a fantastickou hudební pamětí. Neznámou skladbu prý dovedl po jediném poslechu okamžitě zahrát zpaměti. Jako geniální pianista přizpůsobil klavírní techniku svým ohromujícím možnostem a rozvinul její stylizaci do nebývalé šíře, syté akordiky a plasticity melodických vrstev. Nikdy však nedovolil, aby prázdná virtuozita vystrnadila hudební poctivost.

Nešpory (zvané také Vigílie, přičemž doslovný překlad ruského názvu je Celonoční bdění) zkomponoval Sergej Rachmaninov v lednu 1915, a to za necelé tři týdny práce. Skladba se přibližuje k lidové prapodstatě ruské hudby a odráží hlubokou, vroucí lidskost a širokou škálu pocitů. „Její zázrak spočívá ve splynutí upřímnosti a prostoty”, jak uvádí dobová kritika. Sestává z patnácti, společnou ideou vzájemně propojených zpěvů, vytvořených z originálních církevních nápěvů obřadového textu, konkrétně však večerních a ranních modliteb svátečních dní ortodoxní církve, přizpůsobených tak, aby odpovídaly dobovým požadavkům a potřebám. Rachmaninovovy Nešpory se tak vedle Janáčkovy Glagolské mše staly nejprovozovanější skladbou na staroslověnský text a již jen ruský titul Vsěnočnoje bděnije vystihuje sugestivní atmosféru noční pobožnosti rozjímající nad nádhernými pravoslavnými texty. Jsou dílem, které tak řečeno netvoří opozici hlubině ticha, ale v jeho prostoru vytvářejí jakési velebné záchvěvy myšlenek, jimž se tóny hudby samotné staly rezonanty. Pak se duše posluchače sklání spolu s hudbou v pokornou jednotu s tichem, v němž se zrcadlí pablesky jiných světů. Je nabíledni, že takové dílo vyžaduje kromě naplnění všech nároků vyplývajících z jeho technické náročnosti také určité prodchnutí citem a onou již zmíněnou pokorou ticha.

6|7

hudby Olomouc 2009

Nikolaje Dahla, psychiatra a hypnotizéra, který byl rovněž talentovaným amatérským hudebníkem. Když se opět vrátil ke komponování, následovalo období velké tvůrčí aktivity a značných úspěchů. V roce 1901 dokončil II. klavírní koncert – zřejmě své nejznámější dílo – a potom následovaly dvě opery, Lakomý rytíř a Francesca da Rimini, II. symfonie, III. klavírní koncert, Chorálová symfonie, Zvony, Nešpory a mnoho brilantních písní a klavírních skladeb. Řadu svých skladeb si poprvé uvedl sám, ať již jako interpret nebo dirigent. Velká říjnová revoluce v roce 1917 představovala pro Rachmaninovův život i tvorbu rozhodující okamžik. Jako aristokrat vychovaný v carském Rusku nechoval k novému režimu sympatie a ocitl se v nebezpečí. V roce 1918 se svou rodinou tiše opustil Rusko, aby se již nikdy nevrátil. Nejprve se usadil ve Stockholmu, ale pak se vydal hledat nový život do Ameriky. Aby si vydělal na živobytí, působil po většinu svého života jako mezinárodní koncertní klavírista a posledních pětadvacet let jeho života bylo naplněno neustálým kolotočem koncertních turné a nahrávání v Severní Americe i Evropě. IV. klavírní koncert, na němž začal pracovat v roce 1914, byl dokončen teprve v roce 1926 a jeho publikum muselo čekat dalších osm let na velkou Rapsódii na Paganiniho téma. 28. března 1943 zemřel v Kalifornii na rakovinu.


Sergej Vasiljevič Rachmanin ov: Nešpory / Celonoční bdění op . 37

Muž, který se nikdy nesmál. Takto lapidárně bývá někdy označován velikán ruské pozdně romantické hudební tvorby Sergej Vasiljevič Rachmaninov (1. 4. 1873–28. 3. 1943), ceněný již za svého života jako velmi zdatný skladatel, jehož melancholická a melodicky podmanivá díla se tak lehce vkrádají do mysli a působí na city jako žádná jiná, ale především bylo jeho jméno pravidelně zmiňováno ve společnosti největších klavíristů tehdejší doby. Sám Rachmaninov vlastně již od dob svých studií nevěděl, zda chce býti více klavíristou či skladatelem a tato oscilace mezi oběma hudebními disciplínami se pro něj stala typickou. Pravdou však zůstává, že Rachmaninov byl člověk velmi citlivý a případné neúspěchy, které se častěji objevovaly spíše v rovině nepochopení či špatného provedení jeho kompozicí, se na něm velmi negativně podepisovaly a nedovolovaly mu se spontánně a trvale pracovně vyjadřovat. Možná, že tato Rachmaninovova životní nejistota pramenila již z raného dětsví, kdy byl nucen sledovat postupný rozklad vztahu svých rodičů, způsobený především nezřízeným životním stylem jeho otce, který postupně připravil rodinu téměř o celé jmění, aby ji nakonec zcela opustil. Rachmaninov tak zůstal pouze se svou matkou a pěti sourozenci. Zájem o klavír a hudbu vůbec v něm rozpoznala a také velmi podporovala jeho babička z matčiny strany. Ta také Rachmaninova přesvědčila, aby vstoupil na petrohradskou konzervatoř. S ohledem na neurovnané rodinné vztahy nebylo divu, že Rachmaninov nebyl zrovna vzorným žákem a o stipendium nepřišel vlastně jen díky benevolenci svých učitelů, kteří v něm již tehdy rozpoznali mimořádný talent. Situace se trochu změnila, jakmile Rachmaninov vstoupil do kompoziční třídy velmi přísného profesora moskevské konzervatoře Nikolaje Zvereva. Tento pedagog dokázal své žáky přinutit k intenzivnějšímu stylu studia a byť mezi ním a žákem po letech přeci jen vznikly dosti výrazné neshody, přesto dokázal Rachmaninov při absolutoriu svého pedagoga přesvědčit, ne-li přímo nadchnout, a tím vlastně jejich spory zmírnit. (Rachmaninov totiž dokázal během osmnácti dnů zkomponovat operu o třech dějstvích Aleko a to takovým způsobem, že byl za svůj výkon odměněn Zlatou medailí, která byla v dosavadní historii konzervatoře udělena teprve podruhé!) Avšak po neúspěchu I. symfonie v roce 1897 ztratil Rachmaninov důvěru ve své tvůrčí schopnosti a vyléčit se ho podařilo jen trpělivou péčí doktora

Sergej Vasiljevič Rachmaninov

Sobota 19. 9. – 19.00 hodi n chrám sv. Michala

Juhaňáková. Za více než půlstoletí intenzivní umělecké aktivity SFS vyrostl na těleso mimořádných kvalit a dnes se řadí k nejlepším evropským souborům svého druhu. Jedinečný technický arzenál, kultivovanost projevu, ideální zvuková rovnováha hlasových skupin, ale také interpretační pohotovost, spolehlivost a příkladná umělecká disciplína se promítají do suverénních výkonů, plných tvořivého napětí a výrazové síly, které při vzájemné spolupráci ocenili mnozí renomovaní dirigenti, mezi nimi také světoznámí mistři taktovky jako Claudio Abbado, Jean Claude Casadesus, James Conlon, Dean Dixon, János Ferencsik, Riccardo Chailly, Zdeněk Košler, Ondrej Lenárd, Alain Lombard, Lorin Maazel, Kurt Masur, Zubin Mehta, Antonio Pedrotti, Libor Pešek, Ľudovít Rajter, Karl Richter, Pinchas Steinberg, Hans Swarowsky, Václav Talich, Christoph von Dohnányi aj. Kromě pravidelné činnosti na domácí půdě sbor každoročně absolvuje několik zahraničních zájezdů, které zahrnují

Otakar Brousek

Blanka Juhaňáková

8|9

hudby Olomouc 2009

Slovenský filharmonický sbor

Slovenský filharmonický sbor (SFS) je prominentním reprezentantem slovenského profesionálního sborového umění. Do hudebního dění vstoupil v roku 1946 jako Smíšený sbor bratislavského rozhlasu a první roky pracoval pod vedením dirigenta Ladislava Slováka, který byl jeho iniciátorem a zakladatelem. V roce 1955 se vedení kolektivu ujal Jan Maria Dobrodinský, který se svou více než dvacetiletou činností nemalou mírou zasloužil o profilaci ansámblu, začleněného v roku 1957 – už pod dnešním názvem – do součástí souborů Slovenské filharmonie. Roku 1976 funkci sbormistra přijal Valentin Iljin, kterého vystřídal vynikající znalec sborového zpěvu Lubomír Mátl, po něm se na dalším zvyšování interpretační úrovně podíleli Štefan Klimo, Pavol Baxa, Pavol Procházka, Marián Vach a Jan Rozehnal. Od ledna 2005 zastává post hlavní sbormistryně Blanka

Klavíristka a sbormistryně Blanka Juhaňáková je absolventkou bratislavské konzervatoře a JAMU v Brně v oboru klavír a sborové dirigování. Pedagogicky působí na Konzervatoři a VŠMU v Bratislavě jako docentka sborového dirigování. Od roku 1989 vede smíšený pěvecký sbor Cantus. V letech 1991–2001 působila jako sbormistryně Slovenského filharmonického sboru, se kterým nastudovala řadu zajímavých titulů. Participovala také na projektu Borise Godunova na festivale v Salzburgu a Japonsku s C. Abbadem a připravila SFS na uvedení Wagnerovy opery Rienzi se Z. Mehtou. V roce 1994 iniciovala založení profesionálního mužského vokálního souboru Octet Singers, se kterým již natočila tři CD. V roce 2000 se stala předsedkyní komise pro sborový zpěv na Slovensku při Národním osvětovém centru. Pravidelně zasedá jako členka a předsedkyně odborných porot na sborových festivalech a soutěžích doma i v zahraničí. Od roku 2002 je členkou Komise koncertních umělců při Hudebním fondu a od roku 2003 členkou Umělecké a vědecké rady HTF – VŠMU v Bratislavě. Jako dirigentka a vyhledávaná komorní hráčka vystupuje na řadě koncertů doma i v zahraničí, a to s takovými uměleckými osobnostmi jako D. Jenis, M. Kožená, Ľ. Vargicová, I. Kirilová, M. Blahušiaková, H. Lednárová, S. Šaturová, D. Šlepkovská, D. Livorová, J. Sapara-Fischerová, G. Beláček a další.

Otakar Brousek nastoupil svoji hereckou dráhu v roce 1945 v kladenském divadle. Následovalo angažmá ve Studiu Národního divadla a v Realistickém divadle. Členství ve slavném Déčku E. F. Buriana ovlivnilo jeho vztah k poezii a uměleckému přednesu. V roce 1959 se stal členem Divadla na Vinohradech, kde vytvořil přes 140 rolí. Dnes je stálým hostem této scény. Jeho nezaměnitelný hlas a cit pro český jazyk se nesčetněkrát uplatnily v rozhlase, v dabingu, v přednesu veršů i ve stovkách komentářů (česká verze dokumentárního seriálu National Geografic), významná je jeho činnost recitační (Viola, Lyra Pragensis). Otakar Brousek je jedním z mála českých herců, kteří se systematicky věnují recitaci v hudebních skladbách. Takto vystoupil v Prokofjevově Ivanu Hrozném, Martinů Gilgamešovi, Hrách o Marii a Otvírání studánek, v Sommerově Vokální symfonii a v neposlední řadě v melodramech českých skladatelů, z nichž mnohé nahrál v Českém rozhlase. V roce 1996 byl oceněn za celoživotní mistrovství v dabingu, v roce 2004 obdržel „Thálii“ za celoživotní mistrovství v oboru činohra.


1

bezmála všechny evropské země, ale také Maroko, Turecko a Japonsko. Sbor spolupracoval s prestižními zahraničními orchestry (Berlínská a Vídeňská filharmonie, Vídeňští symfonici, Londýnský filharmonický orchestr, Izraelská filharmonie, Orchestre de Paris aj.) a svými uměleckými výkony přispěl k lesku významných mezinárodních festivalů (Vídeň, Salzburg, Praha, Perugia, Edinburg, Berlín, Atény, Madrid, Paříž, Mnichov a.i.). Jeho bohatá diskografie obsahuje nahrávky pro slovenské i zahraniční televizní a rozhlasové stanice, ale také pro renomované nahrávací společnosti, ze kterých můžeme zmínit Opus, Supraphon, Deutsche Grammophon, Hungaroton, Sony, Marco Polo, Naxos, Nuova Era, Decca a mnoho dalších.

Letos tomu je již 250 let, co zemřel jeden z největších barokních mistrů – Georg Friedrich Händel (23. 2. 1685–14. 4. 1759). Podle přání svého otce měl být Händel lékařem, avšak jeho neuvěřitelný hudební talent se projevil s takovou silou, že přesvědčil i samotného vévodu Augusta Saského, který

Jan Dismas Zelenka (16. 10. 1679–23. 12. 1745) se narodil jako syn varhaníka v Loučanech pod Blaníkem. Studoval u jezuitů v pražském Klementinu. Jako nadaný kontrabasista vstoupil již v roce 1710 do služeb saského kurfiřta a u jeho drážďanského dvora strávil jako dirigent a skladatel téměř celý život. Své umění si zdokonaloval i studijními pobyty v Itálii a ve Vídni, kde byl žákem J. J. Fuxe.

10|11

hudby Olomouc 2009

2

se za hudební vzdělání Georga Friedricha Händela výrazně přimluvil u jeho otce: „On nesmí hřivnu svého syna zakopat, on ji musí svědomitě rozvíjet! Pamatoval si to! Budu se na jeho syna poptávat!“ Händel se potom skutečně mohl oddat studiím hudby, byť na stálé naléhání svého otce svou budoucnost jistil ještě studiem práv. Nicméně první hudební úspěchy se dostavily velmi brzy a Händel je již ve svých dvaceti letech oslavován jako mimořádný talent. V letech 1706–1710 Händel působí v Itálii, jejíž zpěvný kompoziční styl jej natrvalo velmi poznamenal. Pod vlivem italské kompozice jsou také jeho sonáty pro sólový nástroj a basso continuo, ačkoliv jsou povětšinou tvořeny až za Händlova působení v Londýně. Konkrétně Sonáta g moll op. 1, Nr. 6 HWV 364 byla komponována v roce 1724, přičemž Georg Friedrich Händel její první tištěné vydání se datuje k roku 1732. Sólový part této sonáty byl původně určen houslím, avšak podle dobových zvyklostí bylo běžné, že se sólové party směly interpretovat i na jiné – obvykle rozsahově příbuzné – nástroje. Doprovodná linie byla pak vytvořena autorem pouze v tzv. generálním basu, který bylo nutno dále hudebníky improvizačně dotvářet a bylo dovoleno jej interpretovat na jakýkoliv basový či harmonický nástroj (cembalo, varhany či jen violoncello nebo fagot). Transkripce pro hoboj a harfu je dozajista výsledkem postupného hudebně-interpretačního vývoje a především pak vlivu romantických zvyků a koncertních potřeb.


(u kapucínů) m or ní ko nc er t s p oe zi í Georg Philipp Telemann: Fa ntazie č. 1 A dur pro hoboj Vivace • Allegro Georg Friedrich Händel: So náta g moll op. 1, č. 6 HWV I. Larghetto • II. Allegro • III 364 pro hoboj a harfu . Adagio • IV. Allegro Jan Dismas Zelenka: Sub olea pacis et palma virtu tis Ave Deus recondite Jan Ladislav Dusík: Sonáta c moll pro harfu I. Allegro moderato • II. Anda ntino • III. Rondo Georg Philipp Telemann: Fa nt az ie č. 3 h moll pro hobo Largo • Vivace • Largo • Vivaj ce • Allegro Domenico Scarlatti: Salve Regina I. Salve Regina • II. Ad te clama III. Ad te suspiramus • IV. Eia rus / Exsules filii Evae VI. O clemens • VII. Amen ergo • V. Nobis post hoc exsilium ostende Sláva Vorlová: Serenáda pro hoboj a harfu, op . 57 I. Allegro poco agitato Karolína Berková / mezzosop rán II. Andante cantabile Ka te řin a Englichová / harfa III. Allegretto giocoso Claude Debussy: Vi lém Veverka / hoboj Rêverie pro hoboj a harfu, L. 68 Bořivoj Navrátil / recitace

Ačkoliv byl Georg Philipp Telemann (14. 3. 1681–25. 6. 1767) již za svého života velmi uznávaným skladatelem, v dnešní době jeho tvorba zůstává spíše v lehkém stínu dvou velikánů německé barokní hudby – Johanna Sebastiana Bacha a Georga Friedricha Händela. Přesto Telemannovy skladby dodnes nevymizely z koncertních programů a těší se stále posluchačské oblibě. To platí i o jeho 12 fantaziích pro sólovou flétnu, z nichž dvě na dnešním koncertu zazní v úpravě pro hoboj. Původní verze fantazií byla komponována v letech 1731–1732 a vydána tiskem v Hamburku o rok později, tedy v době, kdy byl Telemann již ve významné pozici hudebního ředitele pěti největších hamburských chrámů. Telemannovi se v té době skutečně velmi dařilo a těšil se mimořádné oblibě i za hranicemi svého domovského města. Věhlas Telemanna byl v té době zhruba obdobný, jakého dosahují jeho výše zmiňovaní hudební kolegové dnes. (Situaci může dokumentovat i historická skutečnost, že na uvolněné významné místo kantora kostela sv. Tomáše v Lipsku byl již v roce 1722 doporučen právě Telemann, který ovšem potvrzení v této funkci využil jen jako důvod pro zvýšení svého platu v Hamburku a přenechal pozici dalšímu kandidátovi – Georg Philipp Telemann Christophu Graupnerovi. Teprve když nabízené místo odmítl i Graupner, byla práce svěřena Johannu Sebastianu Bachovi, jenž ji vykonával až do své smrti v roce 1750.) Telemannovy fantazie jsou dokladem tehdejšího všeobecně vzrůstajícího zájmu o sólové interpretační umění, kdy se hudba definitivně dostává z královských paláců a chrámů i mezi měšťanský lid. Uvolněné fantazie pak – jakoby ve stylu kadence – umožňují hudebníkovi naplno předvést svůj muzikantský i technický potenciál, neboť jsou vlastně komponovány jako jakýsi hudební „polotovar“, který je dále třeba umělecky rozvinout.

Jan Dismas Zelenka

Středa 23. 9. – 19.30 hodi n kostel zvěstování Pán ě Ko

„Však také bylo cosi kouzelného v tom, jak Dusík, i zjevem krásný, podivuhodným úhozem vyluzoval z nástroje jemné a přitom mužné tóny. Jeho prsty se podobaly souboru deseti zpěváků, kteří naprosto vyrovnanou technikou přesně provedli vše, co si jenom jejich vládce přál. Ještě nikdy jsem neviděl pražské obecenstvo tak nadšené, jako tenkrát při Dusíkově skvělé hře. Jeho správně frázovaný přednes zůstává ve zpěvných větách ideálem pro každý umělecký výkon, jakého po něm ještě žádný klavírista nedosáhl.“ Jan Ladislav Dusík (Václav Jan Křtitel Tomášek) Jan Ladislav Dusík (12. 2. 1760–20. 3. 1812) patří k nejvýznamnějším českým skladatelům a interpretům působícím na přelomu 18. a 19. století. Za svého života procestoval půl Evropy (jako jeden z prvních koncertujících pianistů) a navštívil většinu významných hudebních středisek, neustále předváděje své nevídané klavírní umění, jímž budil velký obdiv.

Vynikající hudebník a skladatel, současník Bachův a Händelův – Domenico Scarlatti (26. 10. 1685– 23. 7. 1757), rozvíjel svou kariéru ve službách světských i církevních šlechticů nejprve v rodné Itálii. Pro potřeby jejich hudebního provozu psal obdobně jako jeho otec Alessandro opery a církevní skladby. Později se stal královským kapelníkem v Lisabonu a jako učitel a hudebník portugalské princezny Marie Barbary se po jejím Domenico Scarlatti

sňatku se španělským králem Fernandem VI. usadil na španělském dvoře v Madridu. Zde teprve, ve zralém věku, založil svou nesmrtelnost především jako autor více než 550 cembalových sonát, věnovaných španělské královně. Téměř pět let byl v Římě kapelníkem a „dodavatelem“ hudby zejména pro soukromé divadlo dočasně zde usazené polské exkrálovny Marie Kazimíry. Z přibližně sedmi oper z té doby se však dochoval jen zlomek. Angažmá u portugalského vyslance přivedlo Domenica Scarlattiho do Vatikánu, kde v letech 1715–1719 řídil hudební provoz v Juliánské kapli Svatopetrského chrámu a složil pro něj několik duchovních skladeb, mj. Stabat mater a v autorově rukopisu dochované Miserere pro sbor a cappella. Z tohoto období pochází pravděpodobně také skladba Salve Regina. Scarlattiho hudební nadání a osobitý přínos pro hudbu 18. století spočíval v originálním tématickém uchopení, často ovlivněném koloritem italské a španělské hudby, a také jeho harmonickém rozpracování, které se odpoutává od polyfonie a předjímá zárodky galantního stylu či dokonce období klasicismu. Česká skladatelka Sláva Vorlová (15. 3. 1894–24. 8. 1973) rovněž pocházela z hudební rodiny. Její matka byla klavíristkou, otec kantorem a regenschorim na zámku v Kuksu. Studovala zpěv na vídeňské akademii a po ztrátě hlasu se rozhodla studovat soukromě skladbu u V. Nováka a klavír u V. Štěpána. Krátce působila jako učitelka hudby v Náchodě. Teprve v roce 1934 se vrátila ke studiu hudby a v roce 1948 absolvovala skladbu ve třídě J. Řídkého na mistrovské škole Pražské konzervatoře. V díle z 50. let vychází z tradičních, mnohdy regionálních folklórních prvků (symfonická suita Božena Němcová, Tři české tance op. 29, Slovácký koncert pro violu a klavír, Doudlebské Sláva Vorlová tance op. 36). V 60. letech pak přijala Sláva Vorlová podněty Nové hudby a vyvinula vlastní sedmitónovou řadu, kterou poprvé použila v orchestrální skladbě Dedikace (1964). Serenádu pro hoboj a harfu op. 57 z roku 1962 věnovala Sláva Vorlová prof. Františce Hantákové a prof. Libuši Váchalové.

2

Nadšený obdivovatel cizích kultur a malířského impresionismu, který se pokusil jako první mezi komponisty vyjádřit hudebními prostředky – zachytit neopakovatelné okamžiky, prchavé vjemy a dojmy, nálady či barevné odstíny, ale také zcela uzavřený, sobecký a nepřístupný člověk, milující své siamské kočky zřejmě více než lidi – to byl francouzský skladatel Claude Debussy (22. 8. 1862–25. 3. 1918). Přesto je však nepopiratelné, že Claude Debussy byl nepřehlédnutelným skladatelem, jehož význam opravdu značně přesahoval hranice jeho země. Například jeho skladba Prélude à l’après-midi d’un faune (Faunovo odpoledne) je prvním hudebním dílem s ryzími prvky impresionismu a předznamenává v hudbě Claude Debussy epochální změny – harmonické, barevné, formální i orchestrační. Smyčce zbavil dominantního postavení a více využíval nástroje dechové, přičemž jedním z nejdůležitějších nástojů se pro něj stala harfa. Forma a ustálená struktura jako složka hudebního díla pro něj taktéž neznamenala mnoho. „Základy o zbytečnosti symfonie položil už Beethoven“, řekl jednou se suverenitou jemu vlastní. Proto vlastně nezanechal ani jednu symfonii nebo koncert klasické stavby. Jeho díla většinou nesou konkrétní či programní název, který označuje, čím byly inspirované. Každé dílo má formu, která je mu ušitá přímo na míru. To platí samozřejmě i pro jeho hudbu komorní. Rozsahem drobná skladba Rêverie (česky Snění) byla zkomponována v roce 1890 – tedy čtyři roky před legendárním „Faunem“, a přesto v ní již můžeme vysledovat náznaky budoucího směřování autorova, a to především v oblasti rytmiky, vedení melodické linie a užití hudebních barev. Původně bylo dílo psáno pro klavír, s postupem času se však – stejně jako mnoho dalších autorových skladeb – stalo podkladovým materiálem pro nesčetné množství úprav a transkripcí, což je i případ obsazení této skladby na dnešním koncertu. Důležité však je, že byť většinou úpravy nejsou autorské, přesto působí nadále krásným dojmem a posluchači přinášejí také pocit radosti a okouzlení z Debussyho hudby jako v originální verzi.

12|13

hudby Olomouc 2009

První základy hudebního vzdělání získal u svého otce, jenž ho seznámil s hrou na klavír a varhany. Později byl přijat na pražskou univerzitu ke studiu filozofie a teologie. Studium ale nedokončil, jelikož se v roce 1779 seznámil s hrabětem Maennerem, který ho odvedl prvně do Belgie a pak do Holandska. Osudové pro jeho další umělecký vývoj bylo jeho seznámení s jedním z nejvýznamnějších interpretů a skladatelů tehdejší doby – C. Ph. E. Bachem, jenž se krátce stal jeho učitelem. V roce 1783 vystoupil před dvorem císařovny Kateřiny II. – v Petrohradu byl však zatčen jako podezřelý z účasti na protistátním spiknutí a od deportace na Sibiř jej zachránil pohotový diplomatický zásah knížete K. Radziwilla. Později zahájil rozsáhlou koncertní činnost po Německu a roku 1786 se dostal do Paříže. Úspěchem svého prvního koncertu ve Versailles si získal přízeň královny Marie Antoinetty, nicméně stálé místo u dvora, které mu bylo nabízeno, nepřijal. Dusíkova oddanost Marii Antoinettě, přátelské styky s pařížskou aristokracií a blížící se revoluce mu nedovolily nadále pobývat ve Francii a byl nucen odjet do Londýna. V Anglii Dusík zůstal deset let a navázal zde dlouholeté přátelství s J. Haydnem. V Londýně se také seznámil se svou pozdější ženou Sofií, proslulou zpěvačkou a virtuozkou na klavír a harfu, dcerou italského skladatele D. Corriho, s níž velmi často a úspěšně koncertně vystupoval. Právě své ženě věnoval Jan Ladislav Dusík i své harfové sonáty (jakož i další rozsahově méně velké skladby pro harfu). Jako skladatel byl J. L. Dusík důležitým předchůdcem romantického hudebního stylu a byl jednou z klíčových osobností vývoje interpretace moderní klavírní hry.


I během svého drážďanského působení udržoval styky s Čechami. Několikrát navštívil Prahu a v roce 1723 při příležitosti korunovace Karla VI. zaznělo v Klementinu jeho alegorické melodrama o životě sv. Václava s poetickým názvem Sub olea pacis et palma virtutis (Pod olivou míru a palmou statečnosti), z něhož na dnešním koncertě zazní alespoň drobný úryvek v podobě árie Anděla. Zelenkovo nepříliš obsáhlé dílo, zachované hlavně v Drážďanech, není ještě v úplnosti zpřístupněno. Dosud známá díla však řadí Zelenku k největším tvůrcům staré české hudby a k předním evropským skladatelům vrcholného baroka. Stal se jedním z mála skladatelů uznávaných už svými současníky. Jeho umění si cenili i J. S. Bach a G. P. Telemann. Jeho hudební řeč vyniká uměním kontrapunktu, bohatou harmonií a originální melodickou invencí, obohacovanou leckde i vlivy lidové hudby. Byť tedy byla po smrti Zelenkova hudba neprávem opomenuta, s o to větší pietou nachází dnešní generace interpretů její uměleckou sílu a hodnotu, aby jeho dílo bylo s odstupem věků znovu nalezeno a mohlo zářit v celém hudebním světě jako vzácný poklad.

Harfenistka Kateřina Englichová vystudovala Pražskou konzervatoř ve třídě prof. Libuše Váchalové. Prestižní Fulbrightovo stipendium jí umožnilo v letech 1989-1994 studovat u prof. Marilyn Costello na Curtisově institutu v americké Filadelfii. Jako sólistka koncertovala s mnoha našimi i zahraničními orchestry (Philadelphia Orchestra, Komorní orchestr San Francisco, Concerto Soloists of Philadelphia, City Chamber Orchestra of Hong-Kong, Pražská komorní filharmonie, Sukův komorní orchestr, Virtuosi di Praga, Pražský komorní orchestr, Brněnská filharmonie, Moravská filharmonie Olomouc aj.). Vystupuje často také jako komorní hráčka (s Josefem Sukem, Pavlem Šporclem, Janem Machatem, Žofií Vokálkovou, Robertem Stallmanem

Bořivoj Navrátil pochází z Kroměříže. Svou hereckou dráhu začal jako ochotník, teprve později studoval na brněnské JAMU a do prvního angažmá nastoupil v Českém Těšíně. Má syna Kryštofa, dvě vnoučata a doma se – podle svých slov - cítí tam, kde je mu dobře. Po dobu 30 let byl členem činohry Národního divadla v Praze. Hostoval však v mnoha dalších divadlech – Opava, Šumperk, Mladá Boleslav, Jihlava. Často se věnuje i scénickému čtení (např. v pražské Viole). V současné době hraje zejména v Divadle v Dlouhé, kde ztvárňuje titulní roli v méně známé hře W. Shakespeara Titus Andronicus a v řadě inscenací divadelního spolku Kašpar. Bořivoj Navrátil

Salve Regina / český překlad mariánské modlitby Zdrávas Královno, Matko milosrdenství, živote, sladkosti a naděje naše, buď zdráva!  K tobě voláme, vyhnaní synové Evy, k tobě vzdycháme, lkajíce a plačíce v tomto slzavém údolí.  A proto, orodovnice naše, obrať k nám své milosrdné oči  a Ježíše, požehnaný plod života svého,  nám po tomto putování ukaž, ó milostivá,  ó přivětivá,  ó přesladká Panno, Maria!

14|15

hudby Olomouc 2009

Vilém Veverka absolvoval Pražskou konzervatoř (1992–1998) a Akademii múzických umění v Praze (1999–2004) pod vedením hobojistky Liběny Séquardtové. V letech 2000–2005 studoval na berlínské Hochschule für Musik Hanns Eisler u Prof. D. Wollenwebera. Od roku 2003 je členem Orchester-Akademie der Berliner Philharmoniker. Pravidelně se účastní mistrovských kurzů doma i v zahraničí: Academie franco-tchèque v Telči, Encuentro de Música y Academia v Santanderu (Španělsko), Cupra Musica Festival v Cupra Marittima (Itálie), kde spolupracoval s profesory J. L. Capezzalim, H. Schellenbergerem a M. Bourguem. V letech 1998, 2000, 2001 a 2002 byl členem Gustav Mahler Jugendorchester, kde pracoval pod taktovkami C. Abbada, P. Bouleze, Vilém Veverka

2

K. Nagana, F. W. Mosta, I. Fischera a D. Gattiho. V roce 2000 spolupracoval s Českou filharmonií, v roce 2001 s Berlínskými symfoniky. Je laureátem prestižních mezinárodních soutěží Concertino Praga a Internationaler Wettbewerb (Sony Foundation), Tokyo.


Kateřina Englichová

Karolína Berková

Jupiterova kašna, v pozadí kostel Zvěstování Páně (u kapucínů)

Mezzosopranistka Karolína Berková absolvovala Hudební fakultu Akademie múzických umění v Praze ve třídě prof. René Tučka. Italský kulturní institut jí v první polovině roku 2001 udělil stipendium pro pěveckou stáž na Conservatorio di Giuseppe Verdi v italském Miláně (prof. Stelia Doz, prof. Sonia Turchetta). V roce 1997 se stala vítězkou Mezinárodní pěvecké soutěže E. Destinnové a v roce 2001 laureátkou Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Od roku 2002 se pravidelně objevuje na scéně Národního divadla v Praze.

Velkou pozornost věnuje tvorbě písňové, duchovní a komorní. Jako všestranná interpretka je často zvána k nahrávání desek. S úspěchem vystupovala na koncertních pódiích v České republice i v mnoha zemích Evropy, Izraeli a Japonsku. Spolupracovala s orchestry Berliner Symphoniker, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Ensemble Calliopée a dalšími tělesy.

a Eugénií Zukermanovou, Cynthií Phelpsovou, Gerardem Causse), ale také s Pražákovým kvartetem, Kubínovým kvartetem, Kvartetem Martinů a Českým nonetem. Získala řadu cen na světových soutěžích (USA, Rakousko, Itálie). V únoru 1998 debutovala jako sólistka v newyorské Carnegie Hall. Kateřina Englichová koncertovala v Číně, Japonsku, USA, Kanadě, Itálii, Francii, Velké Británii, Německu, Lucembursku a Španělsku. Je častým hostem významných světových festivalů (Pražské jaro, Music by the Red Sea – Izrael, Pacific Music Festival – Japonsko, Pražský podzim, Tanglewood Music Festival – USA, Tucson Chamber Music Festival – USA, Rencontres Musicales d’Evian a Festival d’Ile de France – Francie). Pravidelně nahrává pro Český rozhlas a Českou televizi, na svém kontě má již téměř 30 nahrávek (Arcodiva, Exton, Praga Digital, Supraphon, Discover Koch International, Lotos, Nibiru, Brusegan NMC a New World Records).

e

s Moravským hudebním

Jaromír Hnilička / trubka Ladislav Lakomý / mluvené slo vo Smíšený pěvecký sbor ARS BR UNENSIS Dan Kalousek / sbormistr B SIDE BAND Brno Josef Buchta / umělecký vedou cí Komorní orchestr – členové Fil harmonie Brno Jiří Petrdlík / dirigent

festivalem 2009

I. Preludium • II. Introitus • Intermezzo • III. Kyrie • Omnes gentes iub ilate Deo • IV. Gloria • Ave Maria • V. Graduale • Ubi, caritas et amor Deus caritas est • VI. Credo • Kam odcházíš mi ? • VII. Sanctus • Pater noster • VIII. Agnus De i • IX. Communio • Pacem relinguo vobis • X. Postludium

Koncert se koná ve spolupr áci

tu seznamuje s ortodoxním liturgickým zpěvem v průběhu mše ve Vladimírském chrámu v Kyjevě. Harmonie a sborový přednes pravoslavného zpěvu na něj hluboce zapůsobí a přinutí jej se více zajímat o umění pravoslavných sborů. Fascinován východní hudební tradicí přistupuje ke kompozici skladby Kyrie Eleison, jež vzbudila přehršli rozporuplných názorů. V roce 1962 vzniká Suita pro trubku, která spolu se skladbou Poseidon patří k reprezentativním dílům našeho jazzu 60. let. Při jednom z koncertních Jaromír Hnilička provedení skladby Kyrie Eleison v roce 1969 byl Hnilička vyzván majitelem továrny SABA a provozovatelem nahrávacího studia ve Villingenu Brunem Schwerem, aby napsal ve stylu skladby Kyrie Eleison celou koncertní jazzovou mši. Jazzová mše byla vytvořena v průběhu jednoho týdne před natáčením a dodnes platí za nejznámější Hniličkovu kompozici. LP deska s nahrávkou byla nejprve vydána pouze v Německu; u nás vyšla Mše na LP roku 1990 a později i na CD. Po změně liturgických pravidel v roce 1975 bylo potřeba mši náležitě upravit. Hnilička dokomponoval sbory a Communio. Mše má koncertantní charakter, je komponována pro plně obsazený jazzový big band a klasicky školený sbor a takto představuje syntézu fixní části a improvizovaných úseků. Z tohoto důvodu je obtížné mši koncertně provádět, jelikož vyžaduje zběhlé improvizátory stejně jako spolehlivé orchestrální hráče. Dílo mělo zásadní význam pro Jaromíra Hniličku jako komponistu. Je psáno na přelomu autorova tvůrčího zrání a doby dovršení jeho nejodvážnějších uměleckých snah, pro kterou je příznačná interpretační profesionalita a pomalý, avšak graduální přechod k tvorbě velkokapelových orchestrálních

3

skladeb ovlivněných ve velké míře jazzrockem, dokonce i jakýmsi „soft jazzem“. Tak by se dala zjednodušeně charakterizovat větší část Hniličkovy tvorby z konce 70. let a následující dekády. Jazzová mše rozhodně patří mezi nejznámější skladby J. Hniličky. Získala si respekt i uznání zejména v zahraničí, proto zůstává s podivem, že partituru skladby se nepodařilo za dobu její téměř třicetileté existence vydat tiskem. V roce 2007 se Hnilička po letech setkává se svým bývalým žákem Josefem Buchtou, trumpetistou a uměleckým vedoucím nového brněnského profesionálního big bandu B Side Band. Na jeho objednávku jazzovou mši znovu otvírá, dopisuje sbory a rozšiřuje ji o další rovinu komorního orchestru. Skloubením big bandu, komorního orchestru a pěveckého sboru reaguje na tendence a proudy dnešní doby. Každé těleso si zachovává svou tvář a pohybuje se ve sféře sobě vlastní. Autor styly propojuje a vzniká tak naprosto ojedinělá skladba, která maže rozdíly mezi styly a generacemi. Obnovená světová premiéra Jazzové mše J. Hniličky se uskutečnila 28. 9. 2008 v Brně.

16|17

hudby Olomouc 2009

Jaromír Hnilička: Jazzová mš

Vynikající jazzový trumpetista a člen slavného Orchestru Gustava Broma, znamenitý aranžér a jazzový skladatel Jaromír Hnilička se narodil sice v Bratislavě, avšak českým rodičům. V osmi letech se začal učit na harfu a souběžně docházel na hodiny klavíru. Hniličkovi se záhy stěhovali do Jičína a v roce 1945 do Kroměříže, kam byl převelen Jaromírův otec, jenž byl v důsledku své služby u americké jednotky v Itálii o necelé tři roky později vězněn a týrán. S jeho nespravedlivou smrtí se podle vlastních slov Jaromír Hnilička dodnes nevyrovnal. Záhy byl angažován v amatérském orchestru jako kytarista a začal se učit na hornu a trumpetu. To už se taky objevil bebop (forma jazzu vzniknuvší v polovině 40. let 20. století, charakterizovaná spíše tempem a improvizacemi, nežli melodií), a tak začal kopírovat Lennieho Tristana. Přestože byla hudba pro mladého studenta téměř vším, neuvažoval prý o profesionální hudební dráze a chtěl pokračovat ve studiu na vysoké škole. Rodinná tragédie však měla nepříjemnou dohru v podobě nepřipuštění Jaromíra Hniličky k přijímacím zkouškám z politických důvodů. Tehdy spatřil svou poslední šanci vlastní smysluplné seberealizace v orientaci na hudbu, pro kterou měl evidentní talent a vstoupil na bratislavskou konzervatoř, což byla jediná střední škola, která byla ochotna ho akceptovat. Původně zamýšlel studovat klavír, ale nakonec byl přijat ke studiu trumpety (absolvoval pak roku 1958 Koncertem pro trubku Slávy Vorlové). V Bratislavě začal téměř ihned účinkovat s malou instrumentální skupinou, vrcholem jeho raných muzikantských snah bylo účinkování ve Slovenské filharmonii. Do Orchestru Gustava Broma nastoupil v roce 1956 a hraje v této, dnes již legendární kapele, dodnes. Na začátku 60. let se Hnilička už definitivně zapisuje mezi naši profesionální jazzovou špičku. V roce 1962 vyjíždí orchestr Gustava Broma na své druhé turné po Sovětském svazu. Hnilička se


sobota 3. 10. – 19.00 hodi n chrám sv. Mořice

Chrám Sv. Mořice – interiér

Ars Brunensis Chorus je smíšený pěvecký sbor, který přispívá ke kulturnímu životu již více než pětadvacet let. Je ceněn pro svou vysokou uměleckou úroveň, především na poli interpretace hudebních děl období baroka. Činnost Ars Brunensis Chorus však nepokrývá pouze tuto oblast vážné hudby a sbor se také podílí na realizacích projektů jiných hudebních

B Side Band

Umělecký vedoucí B Side Bandu Josef Buchta studoval hru na trubku na Janáčkově akademii v Brně a Conservatorium van Amsterdam v Holandsku. Umělecky působil ve Filharmonii B. Martinů Zlín, Moravském divadle Olomouc a Městském divadle Brno. Spolupracoval s mnoha českými, ale i zahraničními orchestry (Filharmonie Brno, SOČR, FOK, Royal Liverpool Philharmonic Orchestra, Royal Concertgebouw Orchestra, Manchester Philharmonic Orchestra). Rovněž spolupracoval s orchestrem Gustava Broma.

Josef Buchta

3

Komorní orchestr vznikl k příležitosti Moravského hudebního festivalu 2008. Jednotlivé posty hráčů jsou obsazeny členy Filharmonie Brno.

Dirigent Jiří Petrdlík získal své hudební vzdělání nejprve na Pražské konzervatoři, kde studoval na dirigentském oddělení u H. Farkače, M. Němcové a M. Košlera. Později (2000–2005) byl studentem pražské AMU ve třídě prof. J. Bělohlávka, prof. T. Koutníka a prof. R. Elišky. Za svou dosavadní uměleckou kariéru měl Jiří Petrdlík možnost spolupracovat s orchestry Plzeňské filharmonie, Moravské filharmonie Olomouc, Pardubické komorní filharmonie a dalších. V letech 2002–2004 působil jako stálý dirigent Národního divadla v Brně a od roku 2000 je stálým dirigentem Českého symfonického orchestru a Filmového symfonického orchestru. Spolupracuje s Národním divadlem v Praze, kde uvádí především premiéry soudobých oper, je šéfdirigentem orchestru Městského divadla v Brně a stálým dirigentem Divadla J. K. Tyla v Plzni. Dirigent Jiří Petrdlík vystoupil na mnoha koncertech v Čechách a Polsku, Francii, Itálii, Německu, Slovensku, Japonsku, Španělsku i Velké Británii. Pravidelně nahrává pro Český rozhlas i televizi, jako dirigent i hudební režisér realizuje CD. Systematicky se věnuje uvádění světových premiér současných autorů (Z. Lukáš, Z. Merta, M. Štědroň, M. Mazourová, F. Resch aj.) a je pedagogicky činný na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Jiří Petrdlík

18|19

hudby Olomouc 2009

Pokud se má Brno něčím v oblasti hudby chlubit, jsou to beze sporu také big bandy. Historie orchestru Gustava Broma je dostatečně známa a je lemována úsěchy na mezinárodních festivalech i umístěními v anketách Rolls Royce mezi jazzovými časopisy, magazínu Down Beat. V posledních letech legendární bigband působí spíše na Slovensku, v Německu či Polsku a veze se na vlně reputace vybudované za minulého režimu. I díky tomu se v Brně vytvořil prostor pro nové profesionální těleso a bylo jen otázkou času, kdo jej využije, kdo přijde s ucelenou koncepcí, dostatečnou dávkou entuziasmu, nadáním kočírovat chod tak velkého tělesa a zároveň schopností mu zajistit práci. Trumpetista a impresário Josef Buchta na jaře roku 2006 v sobě ono nadšení a odvahu nalezl a inicioval vznik kapely B Side Band. V roce 2008 absolvoval B Side Band turné s legendární Jazzovou mší Jaromíra Hniličky, vystoupil na mezinárodním festivalu Jazz Goes To Town v Hradci Králové a na dalších akcích v Česku i na Slovensku. Mimo projektů s nestorem brněnského jazzu J. Hniličkou spolupracuje kapela také s další legendou bromovské éry, saxofonistou Z. Novákem, slovenským trumpetistou J. Bartošem, saxofonistou R. Tariškou, zpěváky M. Ruppertem, R. Holým a dalšími hudebními osobnostmi bez ohledu na žánry. Podobně žánrově nesvázaný je i repertoár orchestru, jenž je podřízen především snaze vytvořit moderní a barevný bigbandový zvuk, vtáhnout posluchače do děje energií a efektními aranžmá. Nechybí v něm inspirace kapelami Chicago, Earth Wind & Fire, Tower of Power, Incognito, latinskoamerického All Star Big Bandu Michela Camila, Phila Collinse, Milese Davise, Gordona Goodwina, Raye Charlese.


žánrů (jazz, folklór, muzikál, alternativa). Ars Brunensis Chorus koncertuje pravidelně u nás i v cizině, je zván na hudební festivaly, spolupracuje s významnými soubory a umělci, divadly a kulturními institucemi v Česku i v zahraničí. Řadu jeho vystoupení zaznamenal rozhlas nebo televize. V posledních letech účinkuje sbor také v operních či muzikálových představeních. Těleso nahrává scénickou hudbu pro přední divadelní scény a spolupracuje s řadou soudobých autorů, dlouhodobě především s Vladimírem Franzem. Ars Brunensis Chorus se podílel na více než dvou desítkách CD nahrávek. Zakladatelem Ars Brunensis Chorus byl Jan Rozehnal, mezi další sbormistry patřili Tomáš Hanus a Stanislav Kummer. V letech 1993–2000 řídil sbor Roman Válek. Současný sbormistr, Dan Kalousek, je absolventem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a vysokých hudebních škol ve Výmaru a Lipsku. Kromě úspěšných tuzemských a zahraničních vystoupení s Ars Brunensis Chorus a dalšími sbory (Jenaer Madrigalkreis, Bohemiachor, Brněnský akademický sbor) se také podílel na hudebních projektech s Jiřím Pavlicou, skupinou Jablkoň a skladatelem Vladimírem Franzem. Od roku 2003 je Dan Kalousek hostujícím dirigentem Městského divadla Brno.

Ars Brunensis Chorus

Přední český herec a divadelní pedagog, Ladislav Lakomý (narozen v Náměšti na Hané), strávil takřka celý svůj profesionální herecký život v Brně. Od roku 1956 byl angažován v Divadle bratří Mrštíků, kde hrál devět let, od roku 1965 až doposud působí jakožto člen činohry Národního divadla v Brně. Jedná se o vynikajícího recitátora a dabéra (daboval úspěšně např. Alaina Delona). Jako divadelní pedagog působil na konzervatoři Ladislav Lakomý a na JAMU v Brně. Vystupuje příležitostně, mimo jiné, i v různých menších brněnských divadlech, např. v Divadle u stolu či v divadle Husa na provázku. V České televizi zaujal též jeho civilní projev v dokumentárním seriálu o Poutních místech v Čechách a na Moravě, který uváděl společně s panem Josefem Somrem.

I. Stabat mater dolorosa VIII. Sancta Mater, istud agas II. O quam tristis et affl icta IX. Fac me tecum flere III. Quis est homo qui no n fler et X. Virgo virginum praeclara IV. Quis non posset contris tari XI. Flammis orci ne succendar V. Pro peccatis suae gen tis XII. Fac me cruce custodiri VI. Vidit suum dulcet na tum XIII. Quando corpus morietur VII. Eia Mater, fons amori s XIV. Paradisi gloria ut animae do

netur

Luisa Albrechtová / soprán Mária Henselová / alt Otokar Klein / tenor Juraj Čiernik / bas Spevácky zbor mesta Bratisl avy Ladislav Holásek / sbormistr Moravská filharmonie Olom ouc Petr Altrichter / dirigent

a nezdolná důvěra ve své schopnosti mu postupně umožnily získat pevnější půdu pod nohama. Učil, doprovázel na cembale, komponoval skladby pro různé příležitosti a na objednávku. Jeho skladby se postupně dostávaly i do šlechtických sídel a roku 1761 si jej všiml hrabě Morzin, sídlící na zámku v Dolní Lukavici u Plzně a nabídl mu stálé angažmá v jeho hraběcí kapele. Zaměstnání u hraběte Morzina však nemělo dlouhého trvání. Po dvou letech byl hrabě nucen z finančních důvodů kapelu rozpustit. Nicméně mezitím se Haydnovy skladby dostaly až k jednomu z nejmocnějších a nejbohatších mužů rakousko-uherské říše – knížeti Pavlu Antonínu Esterházymu z Eisenstadtu. Rodina Esterházyů měla pověst hudbymilovných příznivců, kteří si umělců vážili a nabídli Haydnovi významné místo u jejich knížecí kapely. Pro knížecí rodinu Esterházyů napsal Haydn ohromné množství skladeb: symfonie, kvartety, a vůbec komorní hudbu pro všechny možné skupiny nástrojů, instrumentální koncerty, církevní hudbu i opery. V této době – v roce 1767 (tedy ve svých pětatřiceti letech) – zkomponoval Josef Haydn i rozsáhlé dílo Stabat mater, které v jeho Josef Haydn hudebním odkaze zaujímá mimořádné místo a svědčí o zaujetí, s nímž je komponoval. Chromatické harmonické postupy, výrazná melodika a promyšlené střídání náladových odstínů působivě přibližují drama Ježíšovy matky, stojící pod křížem. Partituru svého díla předložil Haydn k posouzení Johannu Adolfu Hassemu, který byl v tehdejším hudebním světě považován za uměleckou autoritu. Právě z Hasseho podnětu bylo pak Haydnovo Stabat mater uvedeno s velkým úspěchem o Velikonocích roku 1768 v chrámu Milosrdných bratří ve vídeňském Leopoldstadtu. Tato premiéra ovšem není přímo písemně doložena. K prvnímu dokumentovanému provedení došlo roku 1771 v piaristickém kostele ve vídeňském Josephstadtu. Od té doby dílo pravidelně zaznívalo nejen ve Vídni, ale také v mnoha německých a posléze i v evropských městech – a to jak v latinské, tak v německé verzi. Například v Paříži bylo v roce 1781 uvedeno dokonce čtyřikrát.

4

Jako kapelník knížete Esterházyho působí Haydn až do roku 1790, kdy mohl (po smrti knížete Mikuláše Esterházyho) s velkými poctami a velmi slušnou doživotní rentou službu opustit. V letech 1791–1792 a 1794–1795 působil v Londýně, kde roku 1791 dokonce obdržel titul doctor honoris causa oxfordské univerzity. Jeho rozsáhlé dílo zahrnuje více než sto symfonií, z nichž nejznámější jsou tzv. Lukavická, Ráno, Poledne, Večer, Na odchodnou, Lovecká, S úderem kotlů, Vojenská, Hodiny, S vířením kotlů, Londýnská. Josef Haydn je také autorem velkého množství komorních skladeb (68 smyčcových kvartetů, klavírní a smyčcová tria, divertimenta a kasace), napsal 52 klavírních sonát, skládal oratoria (Stvoření světa, Roční doby), opery (opera Armida, Zpěvačka, Lékárník, Život na měsíci), instrumentální koncerty, církevní hudbu a jiná díla. Historie vzniku mariánské sekvence Stabat mater sahá hluboko do středověku. Její emotivní text působivě vyjadřuje účast s utrpením matky Ježíše Krista a zároveň prosbu o odpuštění vin. Ke zhudebnění inspiroval řadu skladatelů renesance, baroka, ale i pozdějších období, jak dokazují například díla O. di Lassa, P. da Palestrina, G. B. Pergolesiho, A. Dvořáka či soudobých autorů A. Pärta nebo K. Pendereckého.

Luisa Albrechtová

Po ukončení vzdělání na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pokračovala Luisa Albrechtová ve studiu zpěvu na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze ve třídě prof. Naděždy Kniplové a později na Universität für Musik und darstellende Kunst Wien u prof. Rotrauda Hansmanna a prof. Didiera von Orlowsky. Účastnila se s úspěchem mnoha mezinárodních soutěží (Londýn, Vídeň, Deutschlandsberg, Passau). Koncertně vystupovala a spolupracovala s několika orchestry u nás i v zahraničí

20|21

hudby Olomouc 2009

Josef Haydn: Stabat mater

Dalším letošním jubilantem je rakouský skladatel období klasicismu Franz Josef Haydn (31. 3. 1732–31. 5. 1809) od jehož smrti si připomínáme rovných 200 let. Papa Haydn, otec symfonie či otec smyčcového kvarteta – tak také bývá často označován tento významný hudební tvůrce, jenž byl vzorem pro mnoho hudebních skladatelů své doby, avšak svým nezaměnitelným, harmonicky průzračným, vtipným a myšlenkově vytříbeným stylem kompozice velmi ovlivňoval i mnoho pozdějších autorů. (Například podle haydnovského vzoru byla zkomponována slavná Klasická symfonie Sergeje Sergejeviče Prokofjeva.) Josef Haydn (křestní jméno Franz přestal Haydn používat ještě ve svém mládí) pocházel z chudé rodiny venkovského koláře. Naštěstí byl sám jeho otec vášnivým hudebníkem, takže dokázal velmi brzy rozpoznat mimořádný hudební talent svého syna a neváhal jej svěřit do péče svého vzdáleného příbuzného Johanna Matthiase Francka, který byl ředitelem hudební školy v Hainburgu. Zde se dostalo mladému Haydnovi náležitého hudebního vzdělání – učil se hrát na klavír i housle a zpíval v místím kostelním sboru. Roku 1740 si jej všiml varhanník svatoštěpánského dómu Georg Carl Reutter a nabídl mu další studia v jeho vídeňské třídě. Haydn zpíval v chrámovém sboru a u svého nového učitele se pilně vzdělával v latině a kompozici. Po ztrátě hlasu se mladý Haydn ocitl zcela bez prostředků na ulici, ale píle, houževnatost


Sobota 10. 10. – 19.00 ho din dóm sv. Václava

Juraj Čiernik

Spevácky zbor mesta Bratislavy vznikl roku 1971 a patří mezi nejvýznamnější sbory na Slovensku. Je univerzálním tělesem, které suverénně interpretuje díla a cappella a s vysokým uměleckým mistrovstvím předvádí také nejnáročnější vokálně-instrumentální díla. Mimořádně je oceňována bohatá umělecká spolupráce sboru s předními domácími a zahraničními orchestry a dirigenty. S mnohými z nich účinkoval na mezinárodních hudebních festivalech a na koncertních pódiích předních evropských měst. V zahraničí dosáhl sbor významných úspěchů na několika mezinárodních soutěžních festivalech. Je pravidelným hostem slovenských hudebních

4

Dirigentem a uměleckým vedoucím sboru je prof. Ladislav Holásek, vynikající odborník s bohatými zkušenostmi v oblasti sborového zpěvu, který více než 20 let působil jako hlavní sbormistr Opery Slovenského národního divadla a 25 let byl dirigentem komorního sboru Slovenští madrigalisté. Slovenští madrigalisté. Se Speváckym zborem mesta Bratislavy natočil Ladislav Holásek mnoho CD a LP a dosáhl s ním úspěchů nejen na Slovensku, ale získal významná ocenění i na různých mezinárodních soutěžních festivalech. Spolupracuje s mnohými předními slovenskými i zahraničními orchestry, pro které nastudoval více než 120 kantát, mší a oratorií. Významnou část umělecké práce Ladislava Holáska tvoří také jeho pedagogická činnost na konzervatoři v Bratislavě, Pedagogické fakultě UK v Bratislavě, Vysoké škole múzických umění v Bratislavě a Pedagogické fakultě Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře.

22|23

hudby Olomouc 2009

Lyrický tenorista Otokar Klein vystudoval zpěv na Bratislavské konzervatoři a posléze také na Hudební akademii ve třídě prof. Zlatice Livorové. Debutoval v Saské státní opeře v Drážďanech, později v Teatro San Carlo di Napoli na několika koncertech vedených dirigentem Tomášem Netopilem. Třetím velkým debutem Otokara Kleina bylo vystoupení v Théâtre Royal de la Monnaie v Bruselu, kde zpíval po boku José van Dama, Anatoli Kotscherga a Ekatariny Gubanové v nové produkci Borise Godunova. V Budapešťské státní opeře vystoupil v roli Conteho v Lazebníku Sevilském. Tuto roli zpíval i při svém úspěšném debutu ve Vídeňské státní opeře v lednu 2005. Kromě již zmiňovaných scén spolupracoval Otokar Klein i s Opernhausem Zürich, vídeňskou Otokar Klein Volksoper, SND v Bratislavě, Státní operou v Praze, Teatro Comunale di Bologna a Grosses Festspielhaus Salzburg. Jako koncertní pěvec vystoupil Otokar Klein s orchestry Slovenské filharmonie, Drážďanské filharmonie, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK aj. Francouzský rozhlas jej přizval ke koncertnímu provedení Cimarosovy opery Gli orazi ed i Curiazi s Orchestrem Philharmonique de Paris a několikrát byl rovněž pozván k provedení Rossiniho Stabat mater do drážďanské Semperovy opery.

festivalů. Sbor je ve své umělecké činnosti mimořádně flexibilní. Účinkuje v různém složení, od komorních formací, až po velké sbory. Vystoupení sboru se pro jejich vysokou uměleckou úroveň všude setkávají s příznivou odezvou nejen u posluchačů, ale i v odborných kruzích.


Altistka Mária Henselová absolvovala studium zpěvu na Hudební a taneční fakultě Vysoké školy múzických umění v Bratislavě roku 2003 ve třídě Zlatice Livorové. V rámci specializace studia zpěvu využila možnost navštěvovat mezinárodní interpretační kurzy pod pedagogickým vedením Jamesa Griffitha, Jeleny Obrazcovové a Brigitte Fassbaenderové a absolvovala také roční kurz zaměřený na interpretaci písňové a církevní literatury. Jako sólistka se věnuje převážně koncertní činnosti. Kromě koncertů se Slovenskou filharmonii a Slovenským Mária Henselová rozhlasem účinkovala na mnohých domácích i zahraničních koncertních a festivalových pódiích (Česká republika, Maďarsko, Rakousko, Německo, Itálie, Švýcarsko, Španělsko a Polsko). Spolupracovala s mnoha významnými orchestry, sbory a komorními tělesy. Účinkovala v přenosech pro ORF, Slovenskou televizi a Slovenský rozhlas. Nahrála také několik CD s komorní a scénickou hudbou. V roce 2002 sa stala laureátkou mezinárodní pěvecké soutěže Mikuláše

Basista Juraj Čiernik pochází ze Slovenska. Hudební i pěvecké vzdělání získával na Konzervatoři v Banské Bystrici a nyní v něm pokračuje jako student Fakulty umění Ostravské univerzity v oboru sólový zpěv ve třídě K. Slowioczka. Je členem souboru The Czech Ensemble Baroque Vocal Quintet. V roce 2008 ztvárnil několik postav v Národním divadle Moravskoslezském v Ostravě, vystoupil na Znojemském hudebním festivalu 2008 a několikrát s Janáčkovou filharmonií Ostrava. Juraj Čiernik se též věnuje skladatelské činnosti.

Schneidera-Trnavského, držitelkou ceny Hudebního centra pro nejlepšího slovenského interpreta a získala hlavní cenu Guy Montavona, generálního intendanta opery v Lipsku. V současné době dokončuje doktorandské studium na VŠMU a intenzivně se věnuje pedagogické činnosti. Mária Henselová je také hostující sólistkou Slovenského národního divadla v Bratislavě.

Spevácky zbor mesta Bratislavy

(Philharmonic Orchestra Philadelphia, Vienna Morphing Orchestra, Johann Strauss Orchester Coburg ad.). Jako sólistka koncertního spolku Vídeňských vokalistů při spolupráci s Vídeňskou státní operou se zúčastnila Wiener Vokalisten Japan / Taiwan Tournee 2006, Novoročního turné „Salute to Vienna“ v USA (Washington – Lincoln Center, New York – Avery Fisher Hall ad.) a také koncertního turné s tenoristou Miroslavem Dvorským. Od roku 2008 vystupuje společně s Wiener Mozart Orchester ve Vídeňské státní opeře, Musikvereinu a Konzerthausu na koncertech s mozartovským programem.

III. Matko Boží, Matko naše, kdo nad Tebou nezapláče, když Tě vidí v mukách stát.

VII. Matko Boží, lásku dej mi, kéž je tvůj a můj žal stejný, kéž už sama netruchlíš.

Kéž mě jeho rány zraní a kéž opojení dá mi jeho kříž a jeho krev.

Její srdce Bohu dané, truchlící a zbědované sedmerý meč protíná.

IV. Vidět Ukřižovaného, Tebe v slzách vedle něho, nutí duši zaplakat.

Dej, ať patřím Kristu Bohu, den ze dne ať více mohu hořet láskou, být mu blíž.

XI. Až před Božím soudem stanu, přijď mi, Panno, na ochranu, vzdal ode mne Boží hněv.

II. Žaluplná, zarmoucená nebem požehnaná žena, matka Boží, prostá vin.

V. Naše vina Tvého Syna týrá tobě před očima, vidíš Krista v krvi ran.

VIII. Maria, do srdce mého vtiskni rány Syna svého, jeho kříž kéž je i můj.

XII. Kéž jsem křížem, smrtí Páně chráněn v lásce svrchované, milost buď mou záchranou.

Hlavu sklání do svých dlaní, pohled na kříž vždy ji raní, trpí na něm její Syn.

VI. Vidíš jeho teskné rány, úzkost jeho umírání, smrt, v níž zůstal strašně sám.

On mé viny smýval svými krvavými zraněními, tento trest nám rozděluj.

XIII. Tělo zemře. Ty však, Panno, dej, ať je mi nebe přáno, kéž Bůh přijme duši mou. Amen.

IX. S Tebou pláči, slza smáčí oči, jimiž nevypláči soucit s Tebou, ženo žen. Veď mě pod kříž svého Syna, jenž svou náruč rozepíná, s Tebou chci stát pod křížem. X. Panno panen plná jasu, nežij sama trpkost času, přijmi, prosím, lásku mou. Maria má, kéž Ty sama dáš mi nést smrt Krista Pána, přijmout ránu za ranou. Dóm Sv. Václava

24|25

hudby Olomouc 2009

4

I. Stála Matka uplakaná pod křížem jak bolest samá, v hořkých vzlycích pro Syna.


Moravská filharmonie patří k předním a nejstarším symfonickým orchestrům v České republice. V čele Moravské filharmonie stály významné osobnosti české hudební kultury, za jejím dirigentským pultem se střídali přední světoví dirigenti, např. O. Klemperer, Lord Menuhin, V. Neumann, S. Macura, Z. Mácal a další. Jejími hosty byli také významní instrumentalisté, např. S. Richter, I. Oistrach, G. Kremer, J. Suk, V. Hudeček, J. Carreras a mnoho dalších. Od roku 2005 je šéfdirigentem Petr Vronský. Orchestr věnuje pozornost velkým tvůrcům světové hudby 19. a 20. století. Je samozřejmé, že Moravská filharmonie patří k autentickým interpretům klasiků české národní hudební kultury – A. Dvořáka, B. Smetany, L. Janáčka a B. Martinů. Moravská filharmonie intenzívně propaguje soudobou českou i světovou hudební tvorbu, o čemž svědčí, že již premiérovala více než 250 novinek. V poslední době se Moravská filharmonie specializuje na CD nahrávky hudby soudobých autorů. S velkým ohlasem vystupovala v převážné většině evropských států, zúčastnila se významných mezinárodních hudebních festivalů, např. v Řecku, Německu, Španělsku, Francii, Itálii, Rakousku ad.

Stabat mater / český překlad latinského liturgického textu

Neznámý autor: Avignonská pieta

Moravská filharmonie

Petr Altrichter, vůdčí dirigentská osobnost na poli české i evropské vážné hudby, vystudoval ostravskou konzervatoř (dirigování a hru na lesní roh), poté studoval na JAMU ve třídách Richarda Týnského, Otakara Trhlíka, Františka Jílka, Josefa Veselky a Lubomíra Mátla. Budování jeho mezinárodní dirigentské kariéry započalo v roce 1976, kdy získal druhé místo a zvláštní cenu poroty na prestižní dirigentské soutěži v Besançonu. V roce 1987 pak začal pracovat se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK Petr Altrichter a o tři roky později se dokonce stal jeho šéfdirigentem. Po svém debutu ve Velké Británii se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK na festivalu v Edinburgu v roce 1990, měl Petr Altrichter možnost představit se v Londýně s Anglickým komorním orchestrem. Poté za velkých ohlasů dirigoval v roce 1994 Královskou liverpoolskou filharmonii. Díky velkému úspěchu zmiňovaného koncertu byl krátce poté jmenován hlavním dirigentem tohoto prestižního tělesa. V této pozici setrval mezi léty 1997–2001. S Královskou liverpoolskou filharmonií v roce 2000 účinkoval na BBC Proms v Royal Albert Hall a rovněž natočil několik uznávaných nahrávek pro vlastní nahrávací značku tohoto tělesa RLPO live. Ve Spojeném království Petr Altrichter dále spolupracoval s BBC Symphony Orchestra, Royal Scottish National Orchestra a s Londýnskými filharmoniky. Od roku 1993 působí jako hudební ředitel německé Südwestdeutsche Philharmonie Konstanz. V roce 2002 byl ustanoven do pozice šéfdirigenta Filharmonie Brno. Petr Altrichter diriguje orchestry po celém světě, hostuje na předních světových festivalech a velmi se zasazuje o propagaci české hudby v zahraničí.

IV. Recessit pastor noster V. O vos omnes VI. Ecce quomodo moritur jus tus

Jakob Hassler: Canzon. V. Toni Carlo Gesualdo da Venosa: Responsoria Sabbato Sancto

Pavel Černý / varhany OCTOPUS PRAGENSIS VII. Astiterund reges Lucie Bártová, Alena Hellero vá / soprán VIII. Aestimatus sum Nadia Ladkany, Jana Dvořák ová / alt IX. Sepulto Domini Josef Zedník, Vladimír Ščige Hans Leo Hassler: l / tenor Ricercar in D Petr Svoboda, Jiří Hannsman Jacobus Clemens non Papa: n / bas Maria Magdalena et altera M aria Petr Daněk / umělecký vedoucí

Vokální skladby dnešního koncertu jsou prokládány kompozicemi určenými pro klávesové nástroje, které vznikly v závěru 16. století. Jejich autory jsou bratři Hans Leo (1564–1612) a Jacob Hasslerovi (1569–1622) a Charles Luython (1556–1620). Všichni zmínění autoři mají řadu společného. Tvořili a žili v době, kdy se evropská instrumentální

Od roku 1985 studoval Pavel Černý varhany na Pražské konzervatoři u prof. Jana Hory, později i kompozici. V letech 1991–97 pokračoval ve studiu varhan na AMU v Praze u Jaroslava Tůmy. Své vzdělání si rozšířil u řady vynikajících evropských osobností. Již během studií na sebe upozornil 1. cenou v Národní varhanní soutěži v Opavě a zejména 1. cenami v mezinárodních soutěžích v Lublani (Slovinsko) a na MHF Pražské jaro. Vystupoval v řadě zemí Evropy, v Africe, Brazilii, na Kubě a v Japonsku. Specializuje se na hru na historické nástroje a stylovou interpretaci hudby všech epoch. Pavel Černý Vyučuje na pražské HAMU i brněnské JAMU a působí jako poradce pražského arcibiskupství.

26|27

hudby Olomouc 2009

Jakob Hassler: Canzon. V. Toni Carlo Gesualdo da Venosa: Responsoria Sabbato Sancto

5

hudba rozvíjela velice dynamicky. Postupně se zbavovala své závislosti na hudbě vokální a hledala ideální podobu svého formálního a melodicky-harmonického řešení. Uvedené skladby tento proces téměř učebnicově dokládají. Jejich autoři však mají i podobné osudy. Žili v prostředí střední Evropy a opakovaně se setkávali v sídelním městě císaře Rudolfa II., v jehož službách také působili. Dva z nich – Charles Luython a Jacobus Hassler, pak vystoupili jako varhaníci v 90. letech 16. století v Českém Krumlově. Koncert je zahájen a zakončen motety nizozemského skladatele Jacoba Clemense non Papa (c.1515–1556), který imitačním stylem typickým pro jeho generaci, zhudebnil v prvém případě utrpení Ráchel, v případě druhém příběh Marie, která šla v Pondělí velikonoční ke Kristovu hrobu, kde jí anděl zvěstoval Ježíšovo zmrtvýchvstání. Závěrečné aleluja, které se v obou částech skladby opakuje jako refrén, pak vyznívá radostně, jako vyjádření nové naděje. Petr Daněk


I. Sicut ovis ad occisionem II. Jerusalem, surge III. Plange quasi virgo

J. Clemens non Papa

Sancto

Hans Leo Hassler

D uc ho vn í hu db a vr ch ol né re ne sa nc e Jacobus Clemens non Papa: Vox in Rama Charles Luython: Canzon Carlo Gesualdo da Venosa: Responsoria Sabbato

Polyfonní zpracování responsorií na Bílou sobotu italského skladatele pozdní renesance Carla Gesualda da Venosa (c.1561–1613), které tvoří základ dnešního koncertu, zaujímá v dějinách evropské hudby výjimečné postavení. Vydáno bylo společně se zhudebněním responsorií na Zelený čtvrtek a Velký pátek v roce 1611 v tiskárně Jakoba Carlina. Responsoria byla chápána jakou součást tzv. temných hodinek – Tenebrae, kterými si církev v rámci nočního bdění mezi půlnocí a svítáním připomínala každý den velikonočního tridua Kristovu oběť. Carlo Gesualdo zhudebnil expresivní texty velikonočních responsorií, které popisují a komentují Kristovo ukřižování způsobem, který působí dodnes ohromujícím dojmem. I když autor vychází z tradice vokální polyfonie 16. století, s hlasy pracuje naprosto osobitým způsobem, který se této tradici v mnoha ohledech vymyká. Dramatičnost textu inspiruje Gesualda k hojnému užívání chromatiky, k volbě nezvyklých intervalových postupů v jednotlivých hlasech a k rozšíření do té doby užívaných výrazových prostředků, včetně nepřipravených disonancí. Je proto pochopitelné, že jeho kompoziční styl mohly pochopit a ocenit až experimentátorské osobnosti hudby dvacátého století, především Igor Stravinskij. Ve své době byl Gesualdo respektován, oceňoval ho i Claudio Monteverdi jako jednoho z předchůdců nového barokního stylu, ale rozvíjet či napodobovat jeho kompoziční postupy se odvážil málokdo. Gesualdo da Venosa

Sobota 17. 10. – 19.00 hodi n chrám sv. Michala

Octopus pragensis

Carlo Gesualdo da Venosa: Responsoria Responsorium I Byl jako beránek veden na porážku, a když mu ubližovali, ústa neotevřel: byl vydán na smrt, aby dal život svému lidu. Svou duši vydal smrti a byl započten mezi zločince. Aby dal život… Responsorium II Vstaň, Jeruzaléme, svleč si slavnostní šaty, zakryj se popelem a lněným rouchem, vždyť pro tebe zemřel Spasitel Izraele. V: Prolévej proud slzí ve dne i v noci, nedopřej klidu svým zřítelnicím. Vždyť…

Responsorium III Naříkej jako panna, lide můj: kvílejte, pastýři, v popelu a v lněném rouchu: přišel totiž den Pánu, velký a velmi hořký. V: Opásejte se, kněží, naříkejte, sluhové oltáře, a pokryjte se prachem. Přišel totiž… Responsorium IV Odešel náš pastýř, pramen vody živé, a při jeho odchodu se slunce zatmělo: byl totiž zajat i ten, který v zajetí držel prvního člověka: dnes náš Spasitel zároveň otevřel brány smrti. V: Rozbil závory pekel a rozdrtil Ďáblovu moc. Byl totiž…

Responsorium VI Hle, jak umírá spravedlivý, a nikdo to ve svém srdci nechápe: mužové spravedliví jsou vyhlazováni, a nikdo se nad tím nezamyslí: tvář nespravedlnosti zahubila spravedlivého, a jeho památka bude pokojná. Jako beránek před stříháním oněměl a neotevřel ústa: úzkost a rozsudek ho zahubily. A jeho… Hle, jak… Responsorium VII Srotili se králové země, vládcové se spolu umluvili proti Pánu a pomazanému jeho. Proč se vzbouřily kmeny a národy uchystaly prázdné plány? Proti Pánu…

5

Responsorium IX Když Pána pohřbili, zapečetili hrob, přivalili kámen ke vchodu do hrobu, postavili vojáky, aby ho hlídali. V: Přední veleknězi předstoupili před Piláta a přednesli mu svou žádost. Postavili… Když Pána pohřbili…

Jacobus Clemens non Papa: Maria Magdalena et altera Maria 1. Marie Magdaléna a druhá Marie šly za úsvitu k hrobu. Ježíše, kterého hledáte, zde není, vstal z mrtvých, jak pravil. Půjde před vámi do Galileje, kde jej uvidíte. Aleluja. 2. Jděte rychle a řekněte jeho učedníkům a Petrovi, že Pán vstal z mrtvých a půjde před vámi do Galileje, kde jej uvidíte. Aleluja. (Matouš, 28, části slok 1, 5, 6, 7)

28|29

hudby Olomouc 2009

Responsorium V Vy všichni, kdo jdete kolem, popatřte a pohleďte, je-li jaká bolest jako bolest moje. V: Popatřte, všechny národy, a pohleďte na mou bolest. Je-li…

Responsorium VIII Jsem počítán k těm, co sestupují v jámu, jsem jako muž bez pomoci, jsem odložen mezi mrtvé. V: Položili mne do nejhlubší jámy, do temnoty a do stínu smrti. Jsem jako…


Jacobus Clemens non Papa: Vox in Rama Hlas byl slyšen v Rámě, nářek a bědování. Ráchel oplakávající své syny se nechtěla utěšit, protože jsou mrtvi. (Mat. 2, 18)

Diego Velázquez: Kristus

Petr Daněk vystudoval muzikologii na filozofické fakultě UK v Praze. Prioritou jeho badatelského, publikačního a interpretačního zájmu je hudba vrcholné renesance a raného baroka. Zvláštní pozornost věnuje hudební kultuře rudolfínské Prahy. Natočil pro firmu Supraphon a Multisonic pět CD s hudbou vrcholné renesance. Na Filozofické fakultě UK v Praze přednáší dějiny hudby 16. a 17. století, organologii a vede seminář starší hudby. Zároveň pracuje v Symfonickém orchestru hl.m. Prahy FOK. Jako interpret nebo pedagog působil v řadě zemí Evropy i v zahraničí (Rakousko, Německo, Itálie, Španělsko, Slovinsko, Polsko, Lotyšsko, Maďarsko, USA, Izrael ad.). Publikoval řadu odborných studií a edic.

České překlady latinských textů

Vokální soubor Octopus pragensis vznikl v roce 2004. Tvoří ho osm zpěváků, kteří se snaží o osobitý komorní projev při interpretaci hudby minulosti i hudby zcela současné. Těžiště jejich zájmu spočívá v repertoáru vrcholné renesance a raného baroka. Velice často také interpretují skladby zcela moderní, v některých případech i zkomponované speciálně pro tento ansámbl. Svoji inspiraci čerpají z dobových pramenů a pramenných edic a snaží se pro své koncerty vybírat skladby, které jsou objevné, ale zároveň jsou schopny oslovit i dnešního posluchače. Vedoucím souboru je Petr Daněk. Většina zpěváků je studenty nebo absolventy pražské HAMU. Soubor vystoupil již na řadě prestižních či specializovaných festivalů (Pražské jaro, Festival Český Krumlov, Haydnovy slavnosti, Pražské premiéry, Hudba Pražského hradu, Festival Gustava Mahlera Jihlava, Velikonoční festival duchovní hudby Brno, Velikonoční festival Praha, Festival komorní hudby Český Krumlov, Beethovenův festival ad.) a podnikl turné do Izraele. Octopus pragensis vystupuje na samostatných a cappellových projektech, v programech s instrumentálním souborem Capella rudolphina či varhaníkem Pavlem Černým.

I. dějství Magdaléna u studny II. dějství Ježíš u Magdalény III. dějství Golgota / Ježíšův hro b a zm

Adriana Kohútková / soprán / Marta Jana Sýkorová / alt / Maří M agdaléna Tomáš Černý / tenor / Ježíš Ivo Hrachovec / bas / Jidáš Český filharmonický sbor Br no Pert Fiala / sbormistr Janáčkova filharmonie Ostrav a Jaromír M. Krygel / dirigent

rtvýchvstání

6

hudebník graciosní a elegantní, jehož veškerá individualita a originálnost spočívala v momentech lyrických a snivých...“. V roce 1905 Massenet bohužel onemocněl: vleklé problémy se žaludkem jej donutily výrazně snížit pracovní tempo. Doslova do posledního dechu vyučoval Massenet kompozici na pařížské konzervatoři. Zemřel v Paříži 13. srpna 1912 na rakovinu žaludku.

svým trýznitelům. Přichází plačící Magdaléna; Ježíš utišuje její zpěv žalosti a po smrtelném zápase umírá. Ve druhém obraze třetího dějství zpívá Magdaléna pohřební píseň. Ježíš vstane z mrtvých a vyzve Magdalénu, aby to oznámila věřícím. Marie Magdaléna svolává Ježíšovy přátele a ohlašuje jim jeho vzkříšení. Všichni pak jásají v pateticky nadšeném sborovém výjevu, jímž Massenetovo oratorium končí.

Hrdinkami jeho oper i oratorií byly převážně ženy – žena a mnohotvárnost jejích charakterů totiž nabývala v druhé polovině 19. století na novém významu. Z povolné a oddané strážkyně domácího krbu dospívala k samostatné, hrdé bytosti, s tím se měnila i podoba ženy v umění. Žena teď byla nejen původkyní a nositelkou osudových zlomů (pozitivních i negativních), ale usilovala také o jejich řešení. Snahu po změně svého postavení platila morální prohrou nebo vykupovala sebeobětováním. Další polepšená hříšnice, Maří Magdaléna, je hlavní hrdinkou jeho duchovního dramatu ve třech dějstvích a čtyřech obrazech Marie-Magdeleine, s francouzským libretem Loise Galleta, inspirovaným románem La vie de Jésus (Život Ježíšův) Ernesta Renana z roku 1863. Poprvé bylo toto formálně neobvyklé oratorium uvedeno v Théatre de l’Odéon v Paříži 11. dubna 1873 a pro Masseneta to byl první obrovský úspěch. Příběh dramatu se vztahuje k posledním dnům Ježíše Krista z pohledu Maří Magdalény. První dějství vypráví o tom, že Ježíš Magdaléně její hříchy odpustil. Druhé jednání přináší po krátké orchestrální introdukci pestrý děj: dívky oslavují ve sboru ohlášený příchod Ježíšův do domu Mariiny sestry Marty. Poté vstupuje Jidáš s pokrytecky falešným vyznáním lásky k Martě, která ho odmítne a vykáže z domu. Marie očekává v podvečer příchod Ježíšův; obě sestry ho pak v duetu uctivě vítají. Poté, co Marta odejde připravit slavnostní hostinu, následuje dojímavý duet Ježíše a Magdalény. Dvojzpěv přerušuje příchod Jidáše, který vyčítá Kristovi setkání s hříšnicí. Poté zazní Kristova věta o blížící se zradě jednoho z jeho apoštolů. Druhé dějství se uzavírá Ježíšovou výzvou k modlitbě, pod níž zaznívá a cappella mužský sbor dvanácti Ježíšových učedníků. Ve třetím jednání se u nohou Ježíše, ukřižovaného mezi dvěma lotry, scházejí vojáci a soudci, zatímco v dálce zaznívají výkřiky zděšeného a rozhněvaného lidu. Spasitel odpouští

Přední slovenská sopranistka Adriana Kohútková studovala zpěv na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě u prof. Hany ŠtolfovéBandové. V roce 1993 se stala sólistkou opery Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde ztvárnila mnoho předních rolí světového repertoáru. Za ztvárnění postav Melisandy (1996), Šemachánské carevny (2002) a Tatiany (2006) jí byla udělena cena Slovenského literárního fondu. Adriana Kohútková vystupovala na mezinárodních hudebních festivalech v Budapešti Adriana Kohútková a Salzburku, úspěšně vystupovala na operních scénách v Ženevě, Zürichu, Fuldě, Ljublani, Hamburku a Terstu. Je stálým hostem Národního divadla v Praze, Státní opery v Praze, spolupracovala se Slovenskou filharmonií, Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu, Orchestrem Suisse Romande, Symfonickým orchestrem Düsseldorf, Janáčkovou filharmonií Ostrava, Bamberskými symfoniky, Českou filharmonií, Filharmonií Brno a Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a dirigenty O. Lenárdem, J. Bělohlávkem, Z. Mácalem, S. Baudem, P. Altrichterem, V. Válkem, R. Štúrem a dalšími. Adriana Kohútková začínala jako koloraturní sopranistka, dnes se věnuje převážně lyrickému a mladodramatickému oboru.

30|31

hudby Olomouc 2009

av no st ní zá vě re čn ý ko nc er t Jules Massenet: Maří Magda léna

Ze svazku Alexise Masseneta a Adélaide Royer de Marancour se narodilo celkem jedenáct dětí. Jules Émile Frédéric Massenet – později nejproduktivnější a nejoblíbenější francouzský operní skladatel druhé poloviny 19. století – byl 12. května 1842 v Montaud (St. Etienne) posledním z nich. Jeho matka byla učitelka hry na klavír a tak měl odmalička hudbu v krvi. Na matčiny soukromé hodiny navázalo ve věku jedenácti let studium na pařížské konzervatoři u Adolpha Laurenta a Ambroise Thomase. Za kantátu David Rizzio získal Massenet v roce 1863 tzv. Římskou cenu (stipendium Pařížské konzervatoře), díky níž mohl po tři roky studovat ve Villa Medici v Římě, kde se mimo jiné seznámil se svým velkým skladatelským vzorem – Franzem Lisztem. V roce 1878 byl Massenet jmenován členem Akademie krásných umění a později se stal dokonce jejím prezidentem. K jeho žákům patřili například Gustav Charpentier, Charles Koechlin, George Enescu nebo Florent Schmitt. Za své zásluhy v oblasti francouzské hudby obdržel v roce 1876 Řád Čestné legie a o několik let později byl povýšen na velkodůstojníka. V sedmadvaceti operách, dvou tisících písních, čtyřech oratoriích, divadelní hudbě a klavírních koncertech oslovil Massenet konzervativní francouzské publikum svým jednoduchým rozpoznatelným stylem. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří opery Werther, Thais, Le Roi de Lahore, Don Quijote a Manon, díky nimž se proslavil po celém světě. Jeho posledním dílem byla, těsně před smrtí, opera Cléopâtre. V hudební složce Massenetových oper dominuje kultivovaná lyrická melodika s tendencí k poněkud nasládlé sentimentalitě, jíž se přiblížil až k veristickému výrazu, byť aplikovanému bez prvků naturalismu, což dokresluje i dobová kritika Jana Branbergra z roku 1903: „Již jako žák Ambroise Thomase, známého po Evropě svou přesládlou, melancholickou Mignon, vsál do sebe Massenet s mlékem studií školských náklonnost k snivosti a rozkochanosti. Tím se stalo, že postupem doby Jules Émile Frédéric Massenet a hlavně delší praxí operní vyvinul se z něho


Sobota 24. 10. – 19.00 ho chrám Panny Marie Snd. ěžné Sl

Tenorista Tomáš Černý v současné době působí jako stálý host opery Národního divadla a Státní opery v Praze. Na operních scénách ztvárnil řadu klíčových tenorových rolí české i světové operní tvorby. Je držitelem ceny Thálie 2000 za interpretaci role prince Su-Čonga (Lehár: Země úsměvů) a ceny udělené v rámci festivalu Opera 2005 za nejlepší ztvárnění hlavní role Edgarda v Lucii z Lammermooru. Laca v Její pastorkyni mu přinesl nominaci na cenu Thálie 2005. Vystoupil na prestižních domácích i zahraničních festivalech (např. Musikfestival v Rheingau, Smetanova Litomyšl, Pražské jaro, Pražský podzim, Mezinárodní festival v rumunském Sibiu).

Tomáš Černý

Ivo Hrachovec

Ivo Hrachovec patří mezi přední operní pěvce v oboru lyrický bas. Je obdařen mimořádnou schopností pro ztvárnění jevištních postav a stal se také vyhledávaným interpretem pro oratorní i koncertní díla. Jeho repertoár má široký záběr: od koloraturních partů staré hudby přes romantická operní díla komického i lyrickodramatického oboru až po písně umělé a lidové. Jeho domovskou scénou je od roku 2003 Státní opera Praha. S úspěchem vystupoval na koncertních pódiích ve Španělsku, Itálii, na Maltě, Kypru, v Egyptě, Rusku, Japonsku, Kanadě a také Německu, Polsku a Chorvatsku. Ivo Hrachovec je laureátem několika mezinárodních soutěží: 1997 – Trnava, Karlovy Vary, 1995 – Enna (Sicílie), Karlovy Vary, 1994 – Lecce (Itálie), Trnava, Karlovy Vary. Český filharmonický sbor Brno patří dnes k nejlepším a nejvyhledávanějším profesionálním tělesům v Evropě. Sbor se zaměřuje především na oratorní, kantátový a v poslední době i operní repertoár všech období. Sbor spolupracuje se všemi českými a mnoha zahraničními orchestry a dirigenty (Jiří Bělohlávek, Sir Charles Mackerras, Charles Dutoit, Sir Roger Norrington, Enoch zu Guttenberg, Jean-Claude Casadesus, Gerd Albrecht, Zubin Mehta, Nikolaus Harnoncourt, Kurt Masur, Dennis Russel Davies ad.). Je také pravidelným hostem mezinárodních festivalů a koncertů ve Vídni, Linci, Mnichově, Luzernu, Basileji, Frankfurtu, Londýně (BBC

Hudebním ředitelem a sbormistrem Českého filharmonického sboru Brno je Petr Fiala, který sbor v roce 1990 založil a pod jehož vedením se sbor propracoval mezi špičková evropská tělesa. Petr Fiala vystudoval brněnskou konzervatoř (hra na klavír, kompozice, dirigování) a JAMU ve třídě prof. Jana Kapra. Jako skladatel i dirigent je laureátem řady národních i mezinárodních soutěží, působí jako lektor dirigentských kurzů i jako člen mezinárodních porot. V roce 2009 obdržel Petr Fiala od České biskupské konference Řád Cyrila a Metoděje za vynikající výsledky v oblasti dirigování a skladatelské činnosti, která je úzce spjata se současnou duchovní hudbou a s kantátami k poctě českých národních patronů. Český filharmonický sbor Brno

Janáčkova filharmonie Ostrava

6

Janáčkova filharmonie Ostrava se ve velmi krátké době od svého vzniku v roce 1954 zařadila mezi přední česká symfonická tělesa. Od roku 1958, kdy uskutečnila své první zahraniční turné, navštívila opakovaně téměř celou Evropu, Spojené státy, Japonsko, Jihokorejskou republiku, Tchaj-wan a v roce 2006 se Janáčkova filharmonie stala po České filharmonii teprve druhým tuzemským symfonickým tělesem, které mělo příležitost se u protinožců prezentovat. Orchestr je také pravidelně zván k účasti na prestižních tuzemských festivalech (Pražské jaro, Janáčkův máj, Smetanova Litomyšl, Pražské hudební slavnosti apod.). Umělecký profil orchestru, který charakterizuje plný, sytý zvuk, muzikální projev i technická vyspělost, postupně formovali kromě stálých dirigentů také významní hosté – V. Neumann, V. Smetáček, J. Bělohlávek, L. Pešek, Z. Mácal, Ch. Mackerras, S. Baudo, H. Rilling a od roku 2005 také současný šéfdirigent Theodore Kuchar. Ze sólistů zvučných jmen, kteří se s ostravskou filharmonií představili, jmenujme např. J. Suka, A. Navarru, E. Urbanovou, J. Carrerase v poslední době pak J. Buswell, S. Babayan nebo P. Rogé. Od konce 90. let se Janáčkova filharmonie systematicky a úspěšně věnuje také interpretaci domácí i světové „nové hudby“.

32|33

hudby Olomouc 2009

Proms), Eberbachu u Wiesbadenu, Lübecku, Pasově, Miláně, Římě, Vatikánu, Paříži, Rennes, Nantes, Angers, Norimberku, Drážďanech, Oviedu, stejně jako v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Litomyšli, Českých Budějovicích, Českém Krumlově atd. Sbor nahrál řadu CD pro významná česká i evropská vydavatelství (PANTON, Supraphon, Farao, KOCH International, Sony Classical, Ultraphon, Arco Diva, Chesky-Records New York, Pronto, Antiphona, PAN Classics, Musikproduktion Dabringhaus, Discantica ad.).  


Altistka Jana Sýkorová se začala věnovat opernímu zpěvu až po maturitě na střední pedagogické škole. Během studia na pražské konzervatoři ve třídě Brigity Šulcové získala řadu soutěžních ocenění, přičemž v roce 1997 zvítězila v mezinárodní pěvecké soutěži v Karlových Varech a o rok později obdržela prestižní evropskou cenu Förderpreis für junge Künstler. Ještě za studií debutovala v Národním divadle v Praze i ve Státní opeře Praha. Po ročním angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci se v roce 1999 stala sólistkou Státní opery Praha. Od roku 2002 je stálým hostem Národního divadla Jana Sýkorová v Praze a vystupuje od roku 2006 též v Janáčkově opeře v Brně. V roce 2007 úspěšně debutovala v londýnské Královské opeře Covent Garden rolí Maddaleny a do Londýna se v roce 2008 vrátila s rolí Mercédès i jako Carmen (je tak z naší současné pěvecké generace první, kdo na této prestižní světové scéně vystoupil ve více než jedné operní produkci). Pravidelně spolupracuje s Českým rozhlasem a jako sólistka vystupovala po boku předních českých i zahraničních orchestrů na symfonických koncertech ve Francii, Velké Británii, Itálii, Španělsku, Norsku, Dánsku, Polsku, na Slovensku a v Japonsku, kde s Českou filharmonií vystoupila mj. v tokijské Suntory Hall.

I. dějství: Magdaléna u studny Ženy: Slunce ozařuje pláň, stíny palem se jemně dotýkají studny, je čas odpočinout, sladký čas, kdy se nám zjeví Ježíš, hezký Nazareťan. Je to sladký čas. Magdalská mládež: Je to čas, kdy procházejí karavany velbloudů, je to čas, kdy děvky vycházejí lovit lásku bohatých kavalírů. Zákoníci: Možná uvidíme toho cizince, toho podvodníka, jehož nazývají Mistrem, ale my Ježíšem, falešným doktorem. Farizejové: Přichází Maří Magdaléna! Šťasten ten, kdo se jí dnes zalíbí. Maří Magdaléna: Ó sestry, chtěla bych prchnout daleko od pozemských hluků a modlit se za odpočinek, který čekám. Dopřejte mému srdci, aby se oddalo očistným výčitkám. Právě zde, na tomto místě přislíbil, že znovu přijde ten, jehož stopu hledám, ten, za jehož návrat se modlím. Slyšely jste jeho svaté slovo? Boží milost je vepsána do jeho zákona, ano, boží milost. Až ji poznáte, zavrhnete svůj život a budete plakat jako já. Ať již přijde, ať jeho srdce vstoupí do mého, ať mne nová naděje posílí. Ženy: Krásná hříšnice zapomněla na své obvyklé žerty, ha, ha! Trápí ji snad výčitky? Jidáš: Poslyš, Maří, radu Jidáše, radu přítele: zapomeň na smutek a pochybnosti, vzbuď v sobě lásku, buď zase ženou. Pronásleduje Tě snad nějaký hlas? Příslib štěstí, podobného tvému? Miluj zase, buď ženou a bude ti patřit celý svět. Maří Magdaléna: Jen se posmívej mému hoři, hlasy zlobné, přijmu tuto zlobu a pod tíhou své viny se budu kát, běda, běda. Sbor: Marně pláčeš, marně pláčeš, nikdo ti neuvěří, děvko, hanba Ti! Tvá minulost tě odsoudila, prostopášnost je tvým zákonem. Maří Magdaléna: Neúprosné hlasy. Neposmívejte se mému bolu! Sbor: Marně pláčeš, marně pláčeš, nikdo ti neuvěří, děvko, hanba Ti! Tvá minulost tě odsoudila, prostopášnost je tvým zákonem.

6

Ježíš: Vy, kteří odsuzujete cizí chyby a nikdy jste nedokázali spočítat své vlastní, myslíte, že máte moc urážet a odpouštět? Nevěřící jste lidé a vaše proklatá slova odvracejí hříšníka od božího odpuštění, jste farizejští lháři a pokrytecké ženy. Kdo jste, že takto mluvíte? Maří Magdaléna: Pane, skláním se před Tebou, tvá slova uklidňují mé srdce. Ježíši, buď pochválen. Bože, buď pochválen. Ježíš: Boží slovo uklidní srdce hříšníka, který se před ním skloní. Ó štěstí, Otec jí odpouští, buď pochválen. Jidáš: Jako ona i já se skláním, Bože, tvé slovo uklidnilo její srdce, odpouštíš jí ve své dobrotivosti, buď pochválen.

Ježíš: Ženo povstaň a ať je boží lásce tvá duše předurčena. Buď jako zlatá váza, bez poskvrny a bez chyby. Sbor: Má ten člověk moc, již nám dnes Bůh odnímá? Proč jsme tolik zmateni z jeho nepřítomnosti? Klne nám, uráží nás a my před ním mlčíme. Maří Magdaléna: Před tebou se, pane, skláním, tvá dobrota uklidnila mé srdce, zatímco mne všichni opustili. Buď pochválen. Ježíš: Boží slovo uklidní její srdce. Ó štěstí! Otče buď pochválen. Jidáš: Jako ona se před tebou skláním. Tvá dobrota uklidnila její srdce, buď pochválen. Ježíš: Vrať se ženo do svého domu. Brzy přijde den, kdy ho Ježíš navštíví. Ježíš: Jdi! Sbor: Ah!

II. dějství: Ježíš u Magdalény Služebnice: Vzácné květy na prahu, vzduch provoněn myrhou, ať zazní nejsladší hudba. Ve svátečním zpěvu se naše hlasy spojí, protože má přijít krásný prorok. Marta: Jděte už! Před Ježíšem je třeba se sklonit v tichu. On není jako ti cizáci, kteří vás svádějí sladkými slovy. Je silnější než pozemští králi, korunován světlem a přináší ve jménu svého otce všechnu lásku, všechno odpuštění. Služebnice: Vzácné květy na prahu, vzduch provoněn myrhou. Ve svátečním zpěvu se naše hlasy spojí, až večer přijde krásný prorok.

34|35

hudby Olomouc 2009

Chrám Panny Marie Sněžné

Jules Massenet – Maří Magdaléna / překlad Jiří Beneš, Pavel Štěpánek


Jaromír M. Krygel

Dirigent Jaromír M. Krygel studoval na Konzervatoři v Ostravě a ve svých studiích dále pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde absolvoval ve třídě předního českého dirigenta Stanislava Macury. Již během studia na konzervatoři se J. M. Krygel stal asistentem šéfdirigenta Moravské filharmonie Olomouc (1991–1993). Dále působil jako šéfdirigent Komorní filharmonie Brno a v roce 1997 byl jedním z nejmladších účastníků Concours International de Jeunes Chefs d’Orchestre de Besançon. Umělecky činný byl Jaromír Krygel u Karlovarského symfonického orchestru a zároveň také jako hostující dirigent Slezského divadla v Opavě. J. M. Krygel se několikrát zúčastnil mistrovských interpretačních kurzů Bachakademie v Praze a na osobní pozvání H. Rillinga též Internationale Bachakademie Stuttgart vedených H. Rillingem a J. E. Gardinerem. Absolvoval také řadu mezinárodních dirigentských kurzů pod vedením K. Trevora, Z. Nagye a J. Bělohlávka. J. M. Krygel spolupracoval s řadou vynikajících orchestrů (Janáčkova filharmonie Ostrava, Státní filharmonie Brno, Moravská filharmonie Olomouc, atd.) a sborů (Kühnův smíšený sbor, Pražský filharmonický sbor atd.) a je pravidelně zván k účinkování na mezinárodních hudebních festivalech (Podzimní festival duchovní hudby, Concentus Moraviae, Moravský podzim nebo Struny podzimu). Aktivně se podílel na vzniku několika hudebních snímků pro Český rozhlas a Českou televizi. Od roku 2003 absolvoval řadu koncertů ve Francii, Německu, Itálii, Dánsku, Švédsku a Švýcarsku s programem operním i orchestrálním.

Maří Magdaléna: Marto, jdi připravit hostinu. Ježíš: Pokání utěšuje a očišťuje duše, protože pokání je božské. Hle co řekl můj otec: Šťastni budou ti, kteří budou žít v lásce k mému synovi. Mé království je jim zaslíbeno. Maří Magdaléna: Mé srdce se chvěje před Bohem spravedlivým a přísným.

III. dějství: obraz 1. / Golgota Dav: Tamten, to je Ježíš, zločinec ze všech největší. Rouhal se Bohu a umírá opuštěn nebem. Na kříži umírá, opuštěn nebem kvůli svým chybám. Zákoníci a kněží: Králi židovský, kde je tvá síla, ty, jenž ses chvástal, že za tři dny zboříš chrám a znamením ho postavíš! Mluv nyní, lháři. Uvidíme, zda ti Bůh přijde na pomoc. Skupina farizejů: Kriste, jenž jsi chtěl spasit svět, spas sebe! Jmenoval jsi apoštoly – jsou pryč, utekli!

Vojáci: Ženo, vzdal se! Maří Magdaléna: U nohou nevinného, kterého opustil celý svět, vojáci, mějte soucit, nechte mne! Ó milovaný, pod chmurnou korunou září tvé čelo víc než čelo krále! Věčná sláva tě již osvětluje, nebe tě volá. Slib, jejž jsi mi dal – vzpomínám na něj… Mistře, neopouštěj mne! Umíráš, umíráš. Jsem připravena jít s tebou tam, kam jdeš i ty. Ježíš: Už neplač, hodina se naplňuje. Blahoslavení, kdož mne milovali jako ty. Maří Magdaléna: Mistře, ó mistře! Ježíš: Neplač. Blahoslavení, kdož mne milovali jako ty. Maří Magdaléna: Úsměv ozářil jeho bledou tvář. Dav: Hleďte sklopil hlavu. Ježíš: Dokonáno jest. Maří Magdaléna: Ach! Dav: Je mrtev, nadutý prorok, je mrtev! III. dějství: obraz 2. / Ježíšův hrob a zmrtvýchvstání Maří Magdaléna: Zvolna se rozednívá – bolestný úsvit! Rozzař se, slunce… chci ještě jednou jej spatřit, toho, který již není. Chci jako kdysi hledat paprsek naděje na jeho bledém čele. Jeho rty, z nichž vycházela láskyplná slova, jsou již, žel, zavřeny duchem smrti. Zbožné ženy: Mistr je mrtev! Maří Magdaléna: Léčil veškerou lidskou bolest a přesto stačil pouhý den zloby, aby zaniklo toto láskyplné srdce! Zbožné ženy: Buď proklet tento den! Maří Magdaléna: Říkal mi: „Modli se a čekej, hodina přijde!“ Ale už nepřijde a já čekám marně. Zbožné ženy: Plač Magdaleno, vzpomínej na dávné časy, kdy milovaný člověk

6

přišel požehnat tvému příbytku, už nespatříme božského proroka, plač. Maří Magdaléna: Ach, Ježíši! Hodina nepřichází a já marně čekám. Maří Magdaléna: Nic neodpovídá mému zoufalému hlasu, neslyšíš mé volání… a přece… navzdory ztracené naději, tvůj dech na mě spočívá, tvůj dech šeptá „Žiji, žiji!“ Ježíš: Nepřibližuj se. Miluji tvou víru. Ženo jdi a řekni učedníkům, ať hlásají zákon vítězného Krista! Maří Magdaléna: Ó nevýslovné tajemství! Ježíš: Hodina se naplnila. Já navracím se k svému Otci, neboť mé království v nebi je. Maří Magdaléna: Kristus je živ, vstal z mrtvých! Má duše je zahrnuta štěstím, uklidňující pravda, Kristus je živ! Děti: Gloria in excelsis Deo! Maří Magdaléna: Pojďte všichni, radujte se! Mistr zvítězil nad smrtí a zjevil se mi! Hlásejte jeho učení a jeho božství! Učedníci: Kristus žije? Hlásejme jeho božství! Maří Magdaléna: Hlásejme jeho božství. Kristus žije! Kristus vstal z mrtvých! Sbor křesťanů: Kristus žije! Vstal z mrtvých! Žijme a umírejme pro jeho slávu! Kristus žije a svět může věřit v jeho božství! Kristus vstal z mrtvých!

36|37

hudby Olomouc 2009

Jidáš: Mistře, působíš nám starosti. Je tady, vstupte všichni! Mistře, nemohli tě najít, ale mé srdce je vedlo k tobě. Mistře, proč dáváš svým nepřátelům zbraň proto sobě? Ježíš: Judo, Judo, srdce tvé tě nevedlo k Ježíši, protože ti už nepatří. Vpravdě pravím Vám, blíží se hodina, kdy jeden z vás mne zradí. Nastává noc, pomodleme se nyní. Pán nás vyslyší. Jidáš a učedníci: Pomodleme se nyní, Pán nás vyslyší. Ježíš: Hlas váš buď pokorný a upřímný. Ať už přijde z chrámu neb ze skromného příbytku, hlas hříšníků stoupá k Otci, který je Bohem vyzařujícím lásku a odpuštění. Ježíš, Jidáš a učedníci: Otče náš, jenž jsi na nebesích. Přijď království tvé, buď vůle tvá, tak jako v nebi tak i na zemi. Ať tvá ruka k nám vztažená nám dává očekávanou manu, dnes, tak jako dříve. Odpusť nám ty, jenž nás miluješ, naše viny, tak jako i my odpouštíme viníkům našim.

Dav: Je-li skutečný Mesiáš, pak smrti poručí. Ať tedy před našimi zraky z kříže sestoupí a my v něj uvěříme. Římští vojáci a kati: Vydej proroctví, vyslyš jejich modlitby, králi Židů! Ježíš: Odpusť jim, Otče, neb nevědí, co činí. Dav: Tamten, to je Ježíš, zločinec ze všech největší. Rouhal se Bohu a umírá opuštěn nebem. Na kříži umírá, opuštěn nebem kvůli svým chybám.


Maří Magdaléna: Marto, hle, slunko zapadá, to je chvíle, kdy se mi zjevilo božské vidění. Marta: Přijde ten, jejž srdce naše očekávají. Maří Magdaléna: Žiji pouze myšlenkou na něj, neb jsem již znavena přemírou hanby. Má duše se modlí za jeho návrat, jako vyprahlá květina prosí za vláhu a první polibek dne. Marta: Šťastna je ta, která mu naslouchá, pochvalmež nebe, které nám ho přivedlo a které tě postavilo do jeho cesty. Maří Magdaléna: Marto, slyším kroky… je to on! Marta: Má sestro… je to on. Obě: Ty, jenž jsi osvícen, přicházíš až k nám! Naše místo je u tvých nohou v prachu. Aleluja, naše nehodnost se odevzdává jasu tvého srdce. Mluv, ať dech tvůj nás očistí, ó Pane, aleluja. Ježíš: Požehnání boží budiž s vámi.

Ježíš: Otče, požehnej zbloudilé ovci, která se vrací ke svému pastýři. Maří Magdaléna: Tvůj hlas je jak lék na mou rozvrácenou duši. Mé srdce se chvěje. Ježíš: Jeho milost je určena pokorným, kteří se očišťují vírou. Maří Magdaléna: Tato cesta pokorných k nebesům je ta, po níž chci jíti s tebou, s tebou. Ježíš: Bůh tě povolá, Bůh tě povolá. Maří Magdaléna: Mé srdce se chvěje, je pokorné. Mistře, uvidíš mne, až můj den přijde, kající se jako dnes.

Georges de la Tour: Kající se Maří Magdaléna

Jidáš: Marto, řekli mi, že sem má přijít Nazaretský, ale možná se zmýlili? Marta: Je to tak, neopovrhuje bídnou hříšnicí a Maří dostala jeho slib. Jidáš: Jakému démonu se to vydal. Vždyť víš, že jej mám raději než sebe sama. Marta: Čeho se obáváš? Jidáš: Farizejové jsou mocní, bojím se jejich nenávisti obrácené proti Ježíši, bojím se jejich jedovatých slov, vždyť víš, že jej mám raději než sebe sama. Marta: Lžeš, Judo, nic nesmí poskvrnit jeho světlo a tvá slova jej urážejí. Může se cestou zastavit v tomto domě a já se, Judo, bojím více zrady než jedovatých slov mocných. Jidáš: Marto, má sestro, ty nevěříš lásce, která mne sem vede. Říkám to proto, že chci pro něj dobro, proč tedy ty urážky? Poslouchej! Marta: Tvá slova jsou slovy zrádce a tvůj pohled tě prozrazuje. Ty tvrdíš, že máš rád svého pána? Že ho nedáš urážet? Odejdi, nařizuji ti to a ať ti Bůh odpustí, mluvíš jako zrádce.

Dobromila Hamplová, Alena Werkmannová, Helena Čadanová

38|39

Mediální partneři Festival se koná za finanční podpory Olomouckého kraje, Statutárního města Olomouce a Ministerstva kultury ČR

Festival dále podpořili

hudby Olomouc 2009

Partneři festivalu


Vážení posluchači, uplynulo 15 let Podzimního festivalu duchovní hudby pod uměleckým vedením předního českého dirigenta Stanislava Macury. Byl jeho spoluzakladatelem, dramaturgem a hlavně dirigentem. Jeho umělecká prestiž nastavila již od prvního koncertu vysoké parametry a jeho dirigentské umění garantovalo špičkovou kvalitu provedených koncertů, z nichž mnohé odvysílala Česká televize, Český rozhlas a mnohé zahraniční rozhlasové stanice, a to buď přímo nebo prostřednictvím Evropské vysílací unie EBU (European Broadcasting Union). Festival získal vysoké umělecké renomé. Děkujeme panu dirigentu nejen za mnoho krásných koncertů, ale hlavně za poctivost, opravdovost a pravdivost v interpretaci a přístupu k HUDBĚ. Jak se říká „panta rhei“, a tak jeho odchod předznamenal období změn. V nastávajícím 16. ročníku přebírá uměleckou štafetu dirigent Jaromír M. Krygel, žák S. Macury, který s sebou přivádí nový pracovní tým. Jistě jste zaznamenali nový vzhled tiskovin vytvořený Václavem Mekyskou z grafického sdružení Jonatán. Tímto děkujeme jeho předchůdci panu Jaroslavu Serbusovi a jeho firmě AGAS s.r.o. za mnoholetou vynikající a obětavou spolupráci. Obsahovou stránku pro vás připravil Mgr. Lukáš Herink, profesor Pražské konzervatoře (a někdejší dlouholetý občan Olomouce). Rovněž jeho předchůdcům PhDr. Zdeňku Grassemu a PhDr. Jiřímu Benešovi patří naše díky. Vstup do nové etapy nebyl lehký. Finanční krize se podepsala i na našich plánech a přípravách. Oproti původním záměrům jsme museli přistoupit k programovým změnám, k úsporným opatřením v obsazení, propagaci a technické podpoře festivalu. Díky olomouckým představitelům a všem partnerským společnostem, které při nás vydržely v této těžké době se můžeme opět setkat při krásných tónech povznášející duchovní hudby. Přejeme krásný poslech.

Arcibiskupství olomoucké Olomoucký kraj Statutární město Olomouc Ministerstvo kultury ČR Partneři: Česká spořitelna, a.s. VCES a.s. ŽSD a.s. Mediální partneři: TV MEZZO – Francie euroAWK Český rozhlas Olomouc R1 Morava regionální televize Harmonie Opus musicum www.olomouc.cz

Společnosti: Advokátní kancelář, JUDr. Kamil Andree Dopravní podnik města Olomouce, a.s. Dvořák – Consulting spol. s r.o. EUROGEMA CZ, a.s. Farmak, a.s. Horstav Olomouc spol. s r.o. IIlumino spol s r.o. JOKVA Olomouc, a.s. KREDIT DOSOUDIL, s.r.o. MEKOS GROUP, a.s. Moravská vodárenská, a.s. Motorest Zlatá křepelka Olomoucká vydavatelská s.r.o. OLTERM&TD Olomouc, a.s. ORRERO, a.s. Skanska CS a.s. Váhala spol. s r.o. Vodohospodářská společnost Olomouc, a.s.

Archiv Statutárního města Olomouce za poskytnutí fotografií Blanky Martinovské (str. 2, 25), Petra Šimčíka (str. 6), Mileny Valuškové (str. 14, 16, 26, 34) Martin Mekyska (foto na str. 20, 30), Lukáš Navara (foto na str. 17) PhDr. Jiří Beneš za poskytnutí překladu libreta Maří Magdaléna

Podzimní fes16tival duchovní hudby Olomouc 2009

Pod ě ko vá n í z a s l u h uj í :

Vydává: Občanské sdružení Musica Viva a Umělecká agentura Ars Viva Třída 1. máje 5, 772 00 Olomouc www.podzimní-festival.cz Redakce: Umělecká agentura Ars Viva Texty shromáždil a redigoval: Mgr. Lukáš Herink Grafický design: Václav Mekyska Předtisková příprava a výroba: Jonatán, grafické sdružení www.jonatan.us

16 Podzimní festival duchovní hudby Olomouc 2009

Recommend Documents