16, ČÍSLO 4

Lumír v utajení

Haló, haló! Hlášení školního rozhlasu... ROČNÍK 2015/16, ČÍSLO 4

LUMÍR V UTAJENÍ

Číslo 4

Obsah

Allen Ginsberg –

Úvod .......................................................................................... 1 Allen Ginsberg – králem Majáles! .............................................. 2 Jak plánujeme vystoupení na Majáles ........................................ 5 Jak se Vám líbí zadané téma na Majáles? ................................... 6 Wilsonův deník .......................................................................... 7 Velikonoce v Německu ............................................................... 8 Teta Petůnie............................................................................... 8 Outfity ........................................................................................ 9 Rozhovor s Karlem Marešem ................................................... 11 Volejbalový klub Vavřinec Kladno ............................................ 15 Deadpool .................................................................................. 16 Záhadné třídy .......................................................................... 17 Anketa o pěší zóně ................................................................... 18

Úvod Milí čtenáři, Rádi Vám opět představujeme nové číslo našeho školního časopisu. Tento díl je věnován náruživým přípravám na Majáles, jaru a Vašim dotazům. Jsme rádi, že nás stále odebíráte a těšíme se na další, jistě brzké, shledání. Lumír

Umělecká ilustrace pěší zóny

Strana 1

Rok 1965 byl pro intelektuální, básnicky založené studenty, pravidelné návštěvníky Violy i spřízněnce bohémského života americké blažené generace (což se navzájem rozhodně nevylučuje, ba naopak) nadějeplným znamením možného uvolnění rdousících rukou socialismu z krku polapeného Československa. Králem pražského Majálesu nebyl totiž zvolen nikdo jiný než beatnický básník Allen Ginsberg. Ten se však v hlavním městě ocitl vlastně omylem poté, co byl vyhoštěn z Kuby (kam byl pozván Casa de las Americans coby literární porotce) pro veřejné kritizování vlády a podporu homosexuální komunity. Praha figurovala pouze jako přestupní stanice na cestě do vlasti, do níž nemohl putovat přímo kvůli vyhlášené blokádě. U nás ale rozhodně nebyl neznámým autorem a na mysl mu přišli jeho dva známí – Josef Škvorecký a Jan Zábrana. Nejen s jejich pomocí se stal oficiálním hostem Svazu spisovatelů a dostala se k němu slušná finanční částka předně za

králem Majáles!

publikované básně (především ve Světové literatuře, kde se objevovala obdobně známá jména jako Lawrence Ferlinghetti nebo Gregory Corso), takže se mohl ubytovat v hotelu Ambassador a naplno se ponořit do nonkonformních rovin pražského kulturního dění, přednášet na Karlově univerzitě i recitovat své básně. Žádná z těchto aktivit se ovšem neobešla bez živého zájmu StB, jejíž příslušníci umělce sledovali na každém kroku a běhen posledních dnů Ginsbergova pobytu zcizili deník obsahující poznámky, jež byly vyhodnoceny jako urážka státu, a básník se mohl začít balit na cestu do Anglie. Nezapomenutelným symbolem uvolnění šedesátých let se ale pro většinu Čechoslováků, kteří netvořili okruh jeho důvěrnějších obdivovatelů, stal jako Král Majáles. Kandidát polytechnického institutu (jímž byl původně Josef Škvorecký, který ho požádal, aby ho v oné pozici pro nachlazení zastoupil) po velkolepém průvodu zazpíval mantru

Strana 2

Číslo 4

LUMÍR V UTAJENÍ

Ómšrímantrajá (za budoucího Buddhu, jež mu připadala pro nastalou situaci více než příhodná) a byl bez váhání zvolen Králem.

V letadle cestou do Británie napsal báseň, která výmluvně celou kapitolu Ginsbergova života popisuje, přikládáme vám ji v překladu Jana Zábrany:

Allen Ginsberg – Král Majáles A komunisti nemají co nabídnout kromě ducatých tváří a brýlí a ulhaných policajtů a kapitalisti nabízejí těm Nahým napalm a peníze v zelených kufříčcích, a komunisti budují těžký průmysl, ale těžké je i srdce a všichni ti krásní inženýři jsou už mrtví, a technici v skrytu konspirují ve jménu příštího Blaha, Blaha, ale teď chlastají vodku a nadávají na Státní bezpečnost, a kapitalisti si pijí v letadle gin a whisky a dovolí, aby milióny hnědých Indů trpěly hlady, a když se blbec Komunista a blbec Kapitalista do sebe pustí, Spravedlivý je zatčen nebo okraden nebo si nechá hlavu ufiknout, ale ne jako Kabír, a cigaretové chrchlání Spravedlivého nad oblaky s oslnivým sluncem je poctou ku zdraví modrého nebe. Třikrát mě totiž zatkli v Praze, jednou když jsem si opilý vyzpěvoval na Národní třídě, jednou když mě s výkřikem BUZERANTE napadl knírkatý fízl a srazil na půlnoční chodník, jednou když jsem přišel o svůj deník plný nekonvenčních názorů na sex, politiku a sny, a z Havany mě vykopli par avion detektivové v maskáčích a z Prahy mě vykopli par avion detektivové v československém obleku s kravatou, Karbaníci jako od Cézanna, ti dva divní hezouni, co jednoho rána vstoupili do pokoje Josefa K., vstoupili i ke mně a jedli u mého stolu a zkoumali mé škrábanice, a sledovali mě ve dne v noci od domů mých milenců až do kaváren v Centru–

směje se. A já jsem Král Máje, ať tedy jsem vyhnán ze svého Království se ctí, tak jako kdysi. A ukážu rozdíl mezi Královstvím Caesarovým a lidským Královstvím Máje – a já jsem Král Máje, ač paranoik, protože Království Máje je příliš krásné, než aby trvalo déle než měsíc – a já jsem Král Máje, neboť jsem s prstem na čele pozdravil rozzářenou tlustou dívku s třesoucíma rukama, která mi řekla „One moment, Mr. Ginsberg“, než mezi nás vstoupil mladý nařvaný fízl – a já letěl do Anglie – a já jsem Král Máje, vracející se na Bunhill Fields a k procházkám po Hampstead Heath, a já jsem Král Máje, který v mohutném tryskáči dosedá na letištní plochu Albionu a třese se strachy, když letadlo burácí po šedivém betonu, drnčí a funí a pomalu roluje, než konečně zastaví pod mraky, mezi nimiž dosud prosvítá modré nebe. A přestože jsem Král Máje, marxisti mě ztloukli na ulici, celou noc mě drželi na policejní stanici, sledovali mě krok za krokem po jarní Praze, tajně zatkli a letadlem vyhostili z našeho království A proto jsem v sedadle uprostřed Nebe napsal tuto báseň

Dupající Durman

A já jsem Král Máje, jenž je mocností mladého sexu, a já jsem Král Máje, jenž je rotorem výmluvnosti a akceschopnosti lásky, a já jsem Král Máje, jenž je dlouhými vlasy Adama a plnovousem mého těla, a já jsem Král Máje, jenž je pradávnou poezií Lidstva a 100 000 lidí si vybralo mé jméno, a já jsem Král Máje, a za pár minut přistanu na londýnském letišti, a já jsem Král Máje, no bodejť, když mám slovanské předky a jsem buddhistický Žid, který uctívá Nejsvětější Srdce Kristovo, modré tělo Kršnovo, rovná záda Rámova, korálky Langovy, Nigerijce zpívajícího Šiva Šiva způsobem, který já vymyslel, a Král Máje je středoevropský titul, patřící mně v tomto XX. Století, vzdor kosmickým korábům a Stroji Času, neboť já měl vizi a slyšel Blakeův hlas, a opakuji ten hlas. A já jsem Král Máje, který spí s chlapci a

Strana 3

Strana 4

Číslo 4

LUMÍR V UTAJENÍ

Jak plánujeme vystoupení na Majáles Článek, ve kterém se asi uvidí každý, kdo chtěl někdy něco zorganizovat. Budu Vám vše popisovat z úhlu pohledu právě tohoto člověka, protože jím jsem již čtvrtým rokem. Nejprve Vás požádám, abyste si připravili představu ticha před bouří, bitevní vřavy, úpěnlivých proseb, pocitu absolutního vítězství a nakonec zklamání, smutek, zlost a vztek. Hotovo? Tak pojďme na to! Vše začíná onou 'á čtyřkou' vyvěšenou na nástěnce Rady studentů. Konečně! Letošní téma je v éteru! Přichází obrovská úleva, která je vzápětí vystřídána vztekem a zoufalstvím, protože zrovna na tohle téma nejde nic vymyslet. Po počátečním šoku přichází konečně idea a onen pocit dobře odvedené práce. Ten je však nahrazen zlostí a nadávkami ('Tady se člověk nezavděčí.'), když ho dav vypíská. Padají další nápady, krkolomné a nezvládnutelné, takže stejně vítězí ten první. Tohle ovšem bylo, oproti tomu, co nás teprve čeká, ticho před bouří. Tím, že

Strana 5

máme návrh, jsme rozpoutali bitvu, kde každý hraje za sebe, protože on je nejlepší. Organizace jednotlivých scének, vymýšlení kostýmů, stříhání hudby. Je to jako zlý sen, ale zároveň, když tomu všemu šéfujete, si připadáte opravdu důležitě. Přicházejí výbuchy vzteku, občas někomu sem tam přiletí nějaká ta zbloudilá facka, tělocvikáři jsou ze všech těch proseb o darování drahocenných hodin tělesné výchovy otráveni, Váš hlas časem ztrácí říz, takže Vás nikdo neposlouchá. Po čase si trochu té autority nazpět získáte a máte hrubý návrh celého vystoupení i jednotlivých scének. Požádáte 'herce', aby použili své nápady a rok co rok se snažíte přesvědčit všechny ty, kteří považují Majáles za ztrátu času, aby si zahráli alespoň malinkou roli, alespoň křoví. A rok co rok jste odmítáni. Zbydou Vám tedy jen ti ochotní, pracovití a talentovaní. A je jich extrémně málo. Vymýšlíte, jak udělat co nejjednodušší kostýmy, aby se stihli převléct, jak dlouhou

udělat mezihudbu, atakdále atakdále… Počítač Vás přes všechny telefonáty na Skype a programy na stříhání hudby přestává poslouchat. A přece jen to dáte dohromady. Pravda, stojí Vás to krev, pot a slzy, ale opravdu to dáte. Celé představení funguje jak má, máte po něm skvělý pocit a těšíte se na vyhlášení, modlíte se, aby to tentokrát, po tolika letech čekání, vyšlo. Ovšem po vyhlášení třetího místa začínáte ztrácet naději. Ani na druhém místě se Vaše třída neumístila. A

na prvním je samozřejmě třída, jejíž třídní sedí v porotě. Náhoda? Nemyslíte si. Právě totiž přichází zklamání, smutek, zlost a vztek. Tolik práce to dá, a Vy si nezasloužíte ani tu blbou krabici bonbonů. A dáváte si předsevzetí, tak jako loni, že příště už půjde Majáles mimo Vás. Ovšem, že si ho nesplníte. Majáles je totiž jako droga, jako kletba. Nepustí Vás to, jakmile se jednou chytí. Takže jak zní poučení? Majálesu se nezbavíte. Servác

Jak se Vám líbí zadané téma na Majáles? –

Já nevím, je mi to jedno.

–

Ne! Nespokojena! Chtěla bych ho změnit na „hvězdná noc“

–

No, tak trochu. Mohlo by být i lepší. Já bych ho neměnil, to bych musel přemýšlet.

–

Jo, jde to, nijak bych ho asi neměnila, přece jen to není nejhorší.

–

Ne, spíše ne. Změnil bych ho na „technika a budoucnost“! To by teprve byla sranda! :D Lumír

Strana 6

Číslo 4

LUMÍR V UTAJENÍ

Velikonoce v Německu

Wilsonův deník Minule na Wilsona někdo zaútočil Začal jsem utíkat, v běhu jsem se pokusil o naprosto šílený nápad: obmotat klacek suchou trávou a třením o druhý klacek trávu zapálit. Výsledek předčil má očekávání, jakmile jsem obmotal trávu kolem klacku, chytla. Moc jsem toho neviděl, ale nikde nikdo. Byla mi zima. Naštěstí se začalo rychle rozednívat. Den 2. Dal jsem si malou snídani a vypravil jsem se do lesa. Byl to zvláštní les, žádné padlé kmeny, žádné šišky na zemi a žádné jehličí, jen na stromech. Náhle se mezi stromy cosi zabělelo. Bylo to kompletní lidská kostra s podivnou lebkou. Vedle ní ležela sekera. Tomu chudákovi už k ničemu nebyla. Narubal jsem nějaké dřevo. Vzpomněl jsem si na Robinsona Cruse, ten vše, co na ostrově potřeboval, viděl v dětství. Já jsem to štěstí neměl. Vynahradil jsem to mými znalostmi z fyziky, chemie, biologie. Ale většinou jsem měl Strana 7

prostě štěstí. Stejně jako teď, kmen se sám rozpadl na špalky, Robinson by mi záviděl. Moje pouť pokračovala a dovedla mě na jakousi savanu plnou králičích nor. Měl jsem hlad a tak jsem nastražil past. Králík měl něco mezi parohy a tykadly. Když jsem ho klepnul, rozplynul se, zbyla po něm jenom kost obalená masem. Rozdělal jsem oheň, maso opekl a snědl. Nastražil jsem další pasti. Protože jsem pochyboval, že bych zvládnul najít civilizaci dřív než bych zařval. Rozhodl jsem se zde usadit. Z kamene a klacků jsem si udělal krumpáč, je to divné, ale nějak jsem to zvládl. Sám nevím jak. Krumpáčem jsem rozbil několik balvanů na menší kameny a udělal si ohniště. Vybral jsem z pastí další králíky a povečeřel jsem. Pak jsem se posadil a pozoroval plameny… Čí našel kostru? A co to bylo za králíky? Nezaútočí na něj zase něco v noci? Pokračování příště. ASBA

Říkal jsem si, že se blíží čas Velikonoc a tak mě tak napadlo, jak se Velikonoce asi slaví v jiných zemích. S touto otázkou jsem zašel za pí. Janou Šrámkovou, která byla velmi ochotná a vše mi vysvětlila. Zjistil jsem, že vajíčka a sladkosti se nehodují jako u nás, ale že v neděli před naším Velikonočním pondělím schová tzv.

Osterhase (velikonoční zajíček) vajíčka a sladkosti po zahradě a děti je ráno jdou hledat. Je také zajímavé, že mívají velmi dlouhé velikonoční prázdniny, většinou okolo dvou týdnů, proto si také hodně Němců vybírá toto období pro svou dovolenou. O tom si můžeme my nechat pouze zdát… Klokánek

Teta Petůnie Teta Petůnie dostala novou práci. V současné době pracuje jako ošetřovatelka v blázinci. Jak se mám vypořádat s tím, že je můj kamarád kapitalista?

Ahoj, tak myslím si, že pokud se to neprojevuje nějak radikálně, tak bys to ani nemusel/a řešit, protože to upřímně řečeno není tvoje věc, ale pokud ti to vadí a nebo k tomu máš nějaké připomínky, bylo by asi nejlepší si s kamarádem na dané téma promluvit. Pokud jste opravdu

kamarádi, určitě to nějak zvládnete a vyřešíte. Jsem nemocná a doma se nudím, co mám dělat?

Ahoj, v tomto období je spousta lidí nemocných, takže je tvůj dotaz na místě. Sice tě neznám, takže nevím co tě baví, ale myslím si, že dobrá kniha zabaví skoro každého. Pokud ovšem čtení nepatří mezi tvé koníčky, jistě oceníš nějaký seriál s mnoha sériemi, který tě za-

Strana 8

Číslo 4

LUMÍR V UTAJENÍ

baví na dlouhou dobu. Když mám čas, také mě baví si něco dobrého uvařit nebo upéct a nebo, pokud chceš udělat něco produktivního, si můžeš kdykoliv třeba uklidit pokoj. Jak můžu rychle zhubnout zdravým způsobem? Nejsem nijak zvlášť hubená a už se blíží léto, proto bych se sebou chtěla začít něco dělat.

V první řadě, změna životního stylu za účelem zhubnutí není jen na léto nebo jiné období, je to běh na dlouhou trať a nej-

lepší je změnit celkové stravovací návyky. Kdyby ses totiž po nějaké době vrátila zpět do "normálu", všechna shozená kila by byla zpět. Podrobnější informace o zdravém životním stylu doporučuji najít na internetu, kde najdeš i přesné jídelníčky určené právě pro redukci váhy. Na Youtube zase najdeš spoustu videí s cvičeními, které ti pomohou vytvarovat vybrané partie nebo spálit kalorie. Můžeš tak cvičit doma a nemusíš platit za posilovnu. Držím palce.

Vše sjednotí hnědý trenčkot a doladíme samozřejmě slunečními brýlemi.

Trenčkot—Only (ZOOT) Tričko—Mango Džíny—Dorotha Perkins (ZOOT) Lodičky—Aldo Brýle—Michael Kors (Answear)

Teta Petůnie

Outfity Ahoj, dnes vám ukážu jak stylovat obyčejné bílé tričko, které by v šatníku nemělo chybět nikomu. Boyfriend jeans Pohodlný outfit do školy, ve kterém jsem zkombinovala bílé tričko s modrými „boyfriend“ džíny. Zaujaly mě tím, že mají zazáplatované díry tmavě modrou látkou s malými bílými puntíky, což mi přijde jako příjemné ozvláštnění outfitu. Léto je ještě

Strana 9

daleko, a tak doplníme i koženou bundičkou. Potom už stačí jenom vzít nějaké pohodlné tenisky, třeba conversky. Elegantní Tohle bílé tričko je delší s asymetrickým rozparkem, které jsou teď v módě. Černé skinny džíny nikdy nic nezkazí a eleganci dodají outfitu černé lodičky. Tyto z Alda mají hezký detail, zavazují se na mašličku.

Tričko—H&M, džíny—Reserved, kožená bundička—Mango, conversky—Footlocker

Bonifác Zase jeden dobrý p!

Strana 10

Číslo 4

LUMÍR V UTAJENÍ

Rozhovor s

Karlem Marešem

Lumír: Milí čtenáři, tohle číslo jsem si pro Vás připravil exkluzivní rozhovor s panem Karlem Marešem, proslulým amatérský filmařem westernových kovbojek, a jeho dobrým kamarádem panem Zelenkou, hercem, v době těsně před jeho další premiérou nového filmu, tentokráte Poslední Job. Pane Mareši, jak jste k natáčení vlastně přišel? "Hm, tak já jsem to měl hlavně jako koníček. Vždycky jsem byl vášnivý filmový fanda, a na myšlenku vytvořit vlastní film mě přivedl vlastně kamarád, když mě vzal na Vinařickou horu. Tehdy nám to připadalo jako úplná Amerika vystřižená z westernových filmů. Chtěli jsme udělat nějaký český western, protože my takových filmů máme pramálo a přitom naše krajina se v podstatě s americkou dost shoduje! Kolik už jste natočil filmů? No, tohle už bude náš 8. film, točíme tak jeden, jeden a půl za rok.

Strana 11

Co na něj říkáte? Poslední Job se myslím opravdu vydařil, je už takříkajíc "opravdový". První byl jen takový pokus, ale další a další byl vždycky lepší a lepší. Máme tu poprvé i pyrotechniku a musím říci, že úžasné na tom je, že ve všech našich filmech je přidaná pouze hudba, jinak se do něj vůbec nezasahovalo, takže tu nemáme žádné počítačové efekty a úpravy, vše, co tam je, se doopravdy stalo! Při prvních filmech jsme měli problémy s herci, ale postupně je třídíme a seškrtáváme, jak bereme pořád nové lidi. V tomto filmu máme spoustu vojáků a vedlejších rolí, celkem jsme tam měli hodně přes 58 lidí! Výborné na našich filmech je, že přehráváme opravdu reálné situace, ne žádné takové, že z pistole na dvanáct nábojů jich hlavní hrdina vystřílí dvacet. Hlavně dbáme na reálnost přestřelek, rvaček dobových kostýmů i postav. Točíme ve starém stylu, 50.-60. léta, žádné násilnosti a krváky jako je tomu dnes. Western je

příběh, nemá to být jako všichni jsou mrtví, cha cha cha, to je paráda. Pokud tedy tomu rozumím, natáčíte pouze amatérsky. Ano, a to je to úžasné. Všichni, co tam jsme, to děláme ve svém volném čase, jinak se živíme úplně něčím jiným. Chce to hodně zodpovědnosti a nadšení. Nikdy se ještě nestalo, že by se muselo zrušit natáčení kvůli tomu, že by někdo chyběl. Máme tam skvělý kolektiv, nikdo se nehádá a všichni jsou kamarádi. Profesionálně bych to ani dělat nechtěl, všichni by mi do toho kecali. Jak dlouho jste natáčel Poslední Job? Rok, teď dokončujeme poslední mezery, 10.dubna máme premiéru v kulturním domě ve Pcherách. Pokud jde o přesnější údaje, tak třeba dvě minuty filmu nám trvá natočit několik hodin. Máme jen jednu kameru, a tak musím točit několikrát, naši herci jsou už naučení, že musí několikrát za sebou udělat přesně to samé, aby až budeme stříhat nám najednou někde neposkočil. Točíme to přesně, jak by-

chom to chtěli sami vidět v kině. Vždy, když zastavíme televizi, měl by vzniknout krásný obraz postava v akci s příslušným výrazem, tu skála, tu les. Lidé se nás často ptají, kolik máme kamer, odhadují tak šest. Je pro ně velké překvapení, když zjistí, že nemáme ani dvě. Taky jsme třeba zjistili, že se k našim filmům více hodí černobílé zobrazení než klasické barevné. Je to přirozenější. O čem je příběh? Jde vlastně o armádní prachy ztracené za války jihu proti severu. Jedna skupinka chlápků je měla převést a tak po nich jdou. Samozřejmě, má to překvapivý konec jako všechny naše filmy. Více neprozradím. Jakou funkci v týmu zastáváte? Já osobně jsem režisér a vybírám taky lidi, protože mám k tomu dobré možnosti. Pracuji v antikvariátu nedaleko od kladenského divadla a knihovny, stojím hned na rohu křižovatky, jsem nepřehlédnutelný. Obchod mi slouží jako jakýsi středobod, poznal jsem tu mnoho lidí, a několik z nich se k nám tady přidaStrana 12

Číslo 4

LUMÍR V UTAJENÍ

lo. Jak jste přišel k antikvariátu? Zase přes koníček. Mám rád knížky, hlavně takové ty dobrodružné kovbojky a indiánky, a tak jsem chodil po domech a kupoval je. Když jsem jich měl dost, otevřel jsem si krámek a teď je prodávám. Máte nějaké veselé příhody z natáčení? Veselé příhody mám, spoustu, ale to se musí vidět. Slova se ujme pan Zelenka. Například, jak nám v jedné scéně utíkal takovým strmým údolím kluk a opřel se o strom a ten strom začal padat. No bylo to náramné a v tom filmu to i je. Nebo se nám podařilo natočit i malé, ale rychle zvětšující se tornádo a taky jsme jednou při hledání vhodného místo na natáčení objevili tři liščata, uvězněný v noře, tak jsme jim umožnili cestu ven. U filmů ale dáváme často bonusy, tak se na to můžete kouknout. A jak jste se k hraní ve westernech dostal vy, pane Zelenko? No, já jsem byl vždycky wesStrana 13

ternový fanda, a patřil jsem i do jednoho klubu, jmenovali jsme se Fellow, a jeho součástí byla taneční a pistolnická sekce. Já vždycky více tíhnul k těm zbraním. Jezdívali jsme na všelijaké festivaly a představení třeba i v okolí Prahy. A co hrajete v tomto filmu? Tentokrát hraju…., je to moc dobrá role, ani zlý, ani hodný, ale přísný, moc mi to vyhovuje. Mluví pan Mareš: To je dobré na našich filmech, že vlastně náš scénárista už dobře zná všechny herce a tak mu šije postavu přímo na míru! Co chystáte do budoucna? Ještě nevíme, teď děláme do premiéry, pak si dáme chvíli oddych, no a pak se teprve uvidí. Ale určitě to bude tentokrát víc komornější, míň lidí, protože letos byla vážně organizace dvaceti plně zaměstnaných lidí víc než náročná.

dí! Naši lidé se totiž o takové dobové věci dost zajímají, takže ve svých kostýmech jsou dost pintlich. Třeba naši indiáni se naprosto shodují se všemi historickými fakty, nenosí žádné nesmysly, a navíc mají i obrovské čelenky z orlích per, které jedno stojí tři tisíce! Jaký Váš film hodnotíte nejkladněji? Určitě ten poslední, protože už víme, na co si dát pozor, dáváme si majzla na každou scénu a herci už jsou taky zkušenější a přirozenější. Nesnášíme A mě na natáčení nepřehrávání, pozvali. takže některé z našich nováčků musím dost krotit. Těšíte se na premiéru? Moc, hlavně se těším, až uvidím,

jak se na to tváří ostatní. Vždycky si sednu stranou a pozoruji hlavně diváky, jestli ta scéna má účinek, jaký měla mít. Je úžasné, když vidíte, že na místech, kde chcete, aby se lidi smáli, se smějí a nebo jsou napjatí, bojí se a jiné věci. Už se mi i jedna maminka v publiku rozplakala, když jsme jí zabili synka. Všichni si pak zvláště pochvalují naše akční scény, že jsou hezké, a přitom přehledné, vždycky víte, kdo co udělal, což už není příliš časté. Děkujeme jménem celé redakce tedy za tento rozhovor panu Marešovi a Zelenkovi a zatím se loučíme pro příště. Jestliže se chcete dozvědět více, pan Mareš Vás rád uvítá ve svém antikvariátu na rohu ulic Gen. Klapálka a I. Olbrachta. Lumír

Zmínil jste se o tom, že máte pěkné kostýmy. To ano, víc než to! Jsou několikrát ceněny jak v Evropě, tak i v Americe! Všichni nám je závi-

Strana 14

Číslo 4

LUMÍR V UTAJENÍ

Volejbalový klub

Vavřinec Kladno

Většina z vás tento klub asi nezná, to je docela chyba. Byl založen v roce 2011, ale má velké úspěchy, zejména kadetky, starší žákyně a juniorky. Budu psát o juniorkách, protože si zaslouží mít nějaký článek. Juniorky ve Vavřinci mají velké úspěchy, ale málokdo to ví, protože se o nich nepíše, proto se toho zhostím já a doufám, že jim to nebude vadit. Kladenské juniorky sice hrají jen krajský přebor, ale mají velmi dobře našlápnuto k postupu do 1. Ligy. Vedou tabulku o 8 bodů před Benešovem a v pořadí třetí Benátky na Kladno ztrácejí 19 bodů. Je to opravdu nádhera. Za toto družstvo hraje jedno z nejlepších liber – Kateřina Hrušková. Kateřina je schopná hrát i na jiných postech (jako většina juniorek – pozn. aut.), ale libero jí vyhovuje nejlépe. Další v týmu je Kateřina Bínová, nejlepší nahravačka a kapitánka týmu, jenž dokáže nahrát cokoli. Často hraje „rychlíky“ s Terezou Kořánovou. Tereza

Strana 15

má svoje ruce všude, tím pádem se jí na bloku velmi daří. Její jmenovkyně – Tereza Dáňová hraje na smeči. Ráda hraje „čtyřky“, skvěle smečuje a ještě dobře vykrývá pole (mimochodem nedávno s Terezou Kořánovou měli velkou oslavu svých 18. narozenin v Unhošti). Další členkou není nikdo jiný než Magdaléna Pourová. Její táta holky doprovází jako trenér. Magdaléna většinou nastupuje jako blok nebo jako univerzal a vždy se svého postu zhostí na jedničku. Tento super tým někdy doplňuje Markéta Bezoušková. Markéta vypomáhá jako nahrávačka. Někomu by se možná mohlo zdát, že tým je celý, ale není. Chybí jedno „důležité“ jméno, jméno Anety Mirčevské. Aneta většinou hraje jako smečař, ale v oblibě má „zalejvky“, a také u ní existuje spousta přezdívek (např. správce toaletního papíru). Teď je kladenský tým juniorek kompletní. Doufám, že se s juniorkami někdy setkáte, jsou opravdu super. Jsem ráda, že jsem o nich

mohla napsat článek. Moc jim děkuji za tuto možnost a přeji

jim hodně štěstí a úspěchů v životě a volejbale. Šerif Žaneta

Celá sestava juniorek a vypomáhající Barbora Hrušková, Kateřina Brtová a Kateřina Brejchová

Deadpool Nedávno jsem byl v kině na filmu Deadpool. A jelikož mě zaujal, rozhodl jsem se ho zrecenzovat do našeho časopisu. Když jsem vycházel z kina, byl jsem rozesmátý až k slzám. Sice tam bylo mnoho předvídatelného humoru, stejně mě ale zaujal a rozesmál. Líbilo se mi,

jak z jinak dojemného, ale v Hollywoodu běžného příběhu, dokázali udělat takovou vtipnou komedii. Ne všechen humor se mi ale líbil. Nějaký byl příliš dětinský. Třeba jak se tam převracovalo auto, najednou se zastavil čas,

Strana 16

Číslo 4

LUMÍR V UTAJENÍ

Deadpool vykoukl a zeptal se sám sebe, jestli nezapomněl vypnout troubu. To bylo nanejvýš trapné. A také opakování jeho „Speciálního úderu“ (nebudu říkat jakého, čtou nás děti) nebylo vtipné.

Obecně se mi film líbil. I přes malé výtky čas provedený v kině nebyl promarněn. Signál

Jistě jste si už všimli, že některá čísla prostě chybí. Jeden student měl názor, že chybí 13, ale jak už jsme se v minulém čísle zmínili, v tajemné komnatě číslo 13 sídlí paní profesorka Absolonová. Při mém průzkumu jsem však přišla, že chybí tato čísla: 3, 4, 6, 34, 37 a 41. V místnosti č. 3 se nachází šatny k dolní tělocvičně. Číslem 4 je označen „sklad“, ve kterém

Strana 17

Kde jsou?

Eike

Anketa o pěší zóně

Záhadné třídy Jak už jsme v minulém díle slíbili, vydal se jeden z členů naší redakce po chodbách naší školy a hledal záhadné místnosti, jejichž čísla při procházce chodbou prostě nenajdete. Tím šťastlivým badatelem byla Eike a získala pro vás tyto informace.

Prosím, do e-mailu uveďte vaší třídu a vaše jméno, nebude uveřejněno, počítejte však s tím, že nejlepší příběh (snad právě váš) o č. 59 se objeví v dalším díle!!!

se nachází branky na hřiště či koule na vrhání. Pod číslem 6 se skrývá klubovna, ta náhradní třída, do které se už jistě pár z vás dostalo. Číslo 34 je kabinet biologie (vchod z laboratoří). 37 je další kabinet se vstupem tentokrát ze třídy 35. Velice zajímavá je pak 41. V té sídlí naše paní ředitelka. Když už jsou tyto záhadné třídy objeveny, je třeba se zeptat ještě na jinou otázku... Co se skrývá ve třídě s číslem 59, jež se nachází vedle 60 a je zabarikádovaná skříněmi? Na tuto třídu jsme se zatím neptali a přenechali jsme jí vaší fantazii. Máte-li nějaký nápad, neváhejte a napište na náš e-mail! Nejlepší povídka s nejvíce zapojenou fantazií bude odměněna čokoládou!

Máme pro Vás výsledky ankety, která běžela poslední měsíc na Bakalářích. Velmi děkujeme všem, co si udělali čas na to, aby dali najevo svůj názor. Hned první otázka byla úderná. Líbí se Vám stav pěší zóny? Je vidět, že nynější stav pěší zóny není uspokojující. Na tuto otázku odpovědělo 78 lidí ze 120 ne. Všichni, kteří nám anketu vyplnili, až na výjimky, souhlasí a podporují to, aby se pěší zóna stala centrem specializovaných malých obchodů. Počet lidí, kteří pravidelně navštěvují pěší zónu, je stejný, jako počet lidí, kteří ji nenavštěvují vůbec. Myslím si, že toto je další důkaz, že pěší zóna není centrem odpočinku, které by lidé rádi navštěvovali, ale místem, kam pouze

lidé jdou proto, aby zde něco nakoupili. Na naši otázku, které obchody navštěvují lidé nejčastěji, téměř všichni odpověděli, že navštěvují specializované obchody. Z otázky, která vyžadovala nejvíce soustředění, což bylo vybírání tvrzení, se kterým souhlasíte, jasně vyplývá, že případná rekonstrukce pěší zóny by její návštěvnost určitě zvýšila. Poslední otázkou bylo, zda by lidé velmi uvítali, kdyby se z pěší zóny stala zelená zóna, něco jako park s lavičkami, kde by lidé mohli odpočívat. Cylindr

Strana 18

Dovětky Vážení profesoři!!! Dovolujeme si Vás požádat i o Vaše přispění do našeho časopisu! Jak jste již jistě četli, náš strýček Fido sbírá Vaše veselé příhody a nechává je otisknout, samozřejmě zachovává Vaši naprostou anonymitu. Prosíme tedy jménem celé redakce, abyste i vy pomohli vytvořit Lumíra zajímavějším a zábavnějším. Své texty odešlete prosím na adresu: strycek-fi[email protected], či vyhledejte třídu O4 nebo napište vzkaz do schránky tety Petůnie.

Tento časopis sponzoruje Rada rodičů

Milí žáci! Nechcete i vy se přidat do našeho klubu Lumírovců? Uvítáme rádi každého nového člena. Nabízíme: − relativní volnost volby tématu Vašeho článku, − „protekci“ u učitelů ;-), − příjemné prostředí, − možnost sebevyjádření, uplatnění svých nápadů, − rádi přijímáme nové myšlenky. Požadujeme: − jeden článek za dva měsíce, − spolehlivost, usměvavost a pohodovost, − zdvořilost při komunikaci. Stačí jen napsat na e-mail: [email protected] Těšíme se na vás v dalším čísle. Váš tým Lumír