153

NÁŠ ČASOPIS Březen 2014 / 153 Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej. Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. (Evangelium podle Matouše, 5. kap., vv. 38-45) Vlk a beránek se budou pást spolu a lev jako dobytče bude žrát slámu, hadu však bude potravou prach. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře,“ praví Hospodin. (Izajášovo proroctví, 65. kap., v. 25) Milé sestry a milí bratři, v kázání na citovaný úryvek z Matoušova evangelia minulou neděli jsem řekl, že bych měl ještě dvě ilustrace, ale že to nechci natahovat, že Vám to mohu říct u kávy po bohoslužbách. Nedošlo na to, tak to vypíšu zde. Kdo si chcete ještě kázání přečíst, mohu Vám ho poslat nebo vytisknout. To zásadní je asi toto: Nestavějte proti zlu zlo. Nechtějte zlu bránit jiným zlem. Nesplácejte špatné činy nenávistí. Tak dochází jedině ke stupňování zla ten, kdo začne nenávidět, sám se stává zlým, a tak je mezi námi stále víc a více zlého. A nic tento začarovaný kruh nerozetne. Jedinou cestou, jak přemoci zlo, je větší láska. Co to znamená, na to nepodává Bible všeobecný recept, ale myslím, že nám to Bůh dává poznávat v našem svědomí. Obr. Vlk a beránek se budou pást spolu - Maruška Kubičná, 12 let

První ilustrace: Zástupce ombudsmana ČR v rozhovoru v Lidových novinách hájil (právě padlou) ukrajinskou vládu s tím, že byla přece zvolena legitimně, ve svobodných volbách, a že násilí nelze zastavit jinak než násilím. Po internetu teď běží petice za jeho odvolání (že by nevěděl, že vláda v Kyjevě nasadila proti demonstrantům ostřelovače?). Kromě pobouření a nesouhlasu jsem si však také říkal, jaká je to škoda, že protesty v Kyjevě nebyly až do konce nenásilné, že se to zvrhlo (ať už to bylo jen nasazením provokatérů nebo i jinak, jak píše (vizte níže) fotograf Eugen Kukla. A jestli se Ukrajina bude dělit (na západní, proevropskou, a východní, proruskou), jak by bylo dobře, kdyby to proběhlo bez násilí, jako v roce 1993 u nás, a ne jako v bývalé Jugoslávii! Jsem rád, že Synodní rada napsala své prohlášení tak ostře a jasně. Fotograf Eugen Kukla se pohybuje mezi demonstranty na Majdanu pohybuje od loňského prosince. Říká mj: Současná situace je plodem toho, že se adekvátně neřešily věci, které se řešit měly, a to už dávno. Janukovyč začal s opozicí jednat až poté, co nastaly v prosinci střety, kdy létaly Molotovovy koktejly a tekla krev, do té doby tam ti lidé jen dva měsíce stáli a mrzli. Po tragických událostech minulého týdne ale lidé na obou stranách překročili, možná poprvé v životě, určitá tabu a určitou mez. Viděli zblízka umírání, museli se bránit, aby přežili, museli sami zabíjet, až se jim přeskládaly hodnoty. Zdivočeli. Něco se v nich odblokovalo a to už se nedá vrátit. Přesto jsem přesvědčen, že při větší vůli mezinárodního společenství lze ještě situaci ukočírovat. Bohu díky, že se tak stalo. Synodní rada vyhlásila mimořádnou sbírku. Můžete do ní přispět do 20.3. Pak krabičku vzadu v kostele, jejíž obsah je každou neděli vybrán, spočítán a uložen, přelepíme s nálepkou Etiopie – připojíme se ke sbírce Diakonie (čtěte článek na str. 13), která trvá po celé postní období. Eugen Kukla píše: Modlitba vlévá lidem na Majdanu sílu a oni o modlitbu také neustále prosí. Smysl mají i léky nebo oblečení, které se tam posílají. Ukrajina se svými šestačtyřiceti miliony obyvatel by bezpochyby zvládla své majdanisty obstarat sama. Ale když se tam najednou objeví dodávka plná darů a vzkazů odněkud z Česka, je psychologický efekt obrovský. Nedozírnou službu pak prokazují komunikační prostředky. Kdyby jich nebylo, nejspíš by se odehrávaly masakry už dávno - a mnohem krvavější. Neustále natáčejí, fotografují, komentují a podávají zprávy do světa: „Svit bačit," říkají - svět se dívá. A represivní složky se díky tomuto neustálému „dozoru" neodvažují zakročit tvrději. Kdyby „svit bačil" víc, je možné, že by tu nebylo ani těch současných několik desítek obětí. Druhá ilustrace je ze sousedního Slovenska. Možná někdo také sledujete kauzu nespravedlivě odvolaného arcibiskupa Róberta Bezáka, velmi inspirativního kazatele evangelia. Vypadá to, že se blíží jeho rehabilitace. Jeden slovenský mnich byl dotázán v rozhovoru s redaktorem Štefanem Hríbem, co bude s těmi, kteří se zasadili o jeho sesazení, jestli se dá očekávat, že budou nějak potrestáni apod. A on řekl, že není podstatné, jestli budou potrestáni, ale jestli budou činit pokání. Možná si řeknete, že to je přece jasné, ale když přemýšlíme o svých vztazích: Jsme ochotni přiznat, že 2

č.153

Březen 2014

jsme se v něčem mýlili, nebo úplně přehodnotit svůj pohled na určitou věc? (To je také pokání, a s tím souvisí prosby o odpuštění a vzájemné smíření.) Ilustrace od Marušky Kubičné k Izajášovu slovu o tom, že vlk a beránek si budou spolu hrát, je nadsázka, v Bibli běžná. Bible není pohádka, asi je třeba říci, že to je obraz, vždyť to, co bude v Božím království, se ani nedá lidskými slovy popsat. Vlastně si to ani nemůžeme představit. Apoštol Pavel píše: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘ (1Kor 2,9). Ale je to krásný obraz naděje. Jednou to bude tak, jako na tomto obrázku. Děkuji Vám všem, kdo se modlíte za náš sbor, za svornost společenství, za vzájemnou toleranci, odpouštění a důvěru, i za mne. Naše modlitby nezmění Boha, ale nás změnit mohou. Přál bych si, abychom se méně posuzovali a více se jeden za druhého přimlouvali. Když se za druhého modlím, už o něm nemohu smýšlet jen v tmavých barvách. A modlitba díků nás také proměňuje: Každý den může být člověk obdarován krásným setkáním, četbou něčeho povzbuzujícího, může vnímat krásu světa, i když je plný bolesti. Někdy přijdou z nenadání i nevšední dary: Někdo nám postavil přede dveře květinu, krásné karafiáty. Děkujeme. Přeju Vám všem, aby ve Vás žila naděje na lepší svět, ať už to bude zde nebo v Božím království. Srdečně Váš Daniel Heller

Jubilanti ——————————————————————— Vlasta Češková Zdeněk Fabián Květuše Volková

Věra Palacká Marie Zetková

Staršovstvo ————————————————————— Z rozhovoru o budoucnosti sboru (3. část) Přinášíme třetí část dotazníku, který jsme na staršovstvu vyplňovali. Snad to pro Vás bude ještě zajímavé. C) Proč je tu náš sbor: bohoslužby a katecheze 1) Jak často slavíme bohoslužby bez kazatele (čtené bohoslužby nebo ordinovaný presbyter)? V čem je to jiné, než když káže náš kazatel? - Průměrně 10x za rok. Je to kratší . Jiné je to asi jen osobou, a jiné je to pro toho, kdo ty čtené bohoslužby koná. 2) Na kolika místech se v neděli scházíme k bohoslužbám? Mohli bychom se scházet všichni společně na jednom místě? Pokud ne, proč? Pokud ano, co bychom pro to museli udělat? Jaké to má opodstatnění právě u nás? - Scházíme se jen na jednom místě a každou druhou neděli několik z nás slaví bohoslužby se sestrami a bratřími v Domově pro seniory. 3) Dovážíme členy našeho sboru na bohoslužby, biblické hodiny? Kolik takovýchto dobrovolných řidičů máme? Nabízíme dovoz všem, kteří to potřebují? Březen 2014

č.153

3

- Ano, pravidelně jezdí tři dobrovolní řidiči, ale je jich více „v záloze“. 4) Kolik lidí se v našem sboru podílí na přípravě a průběhu bohoslužeb nebo jiných shromáždění sboru? (Zamysleme se nad tím, kdo všechno se nějakým způsobem podílí. Je zde prostor ještě pro nějaký další úkol?) - Na bohoslužbách se podílí aktivně minimálně 5-7 lidí: vítací služba, varhaník, farář, presbyter, lektor vstupního slova a poslání z řad dětí či mládeže, příp. služba u Večeře Páně, předzpěvák; k tomu bychom mohli připočíst ty, kdo uklízejí, kdo se starají o topení v kostele i v sálech, o květinu na stole Páně, někdy vystupuje pěvecký kroužek, někdy příležitostný mládežnický komorní orchestr, také bychom mohli započítat sborové řidiče… - Když lidé chystají pohoštění, tyto počty se někdy sčítají, někdy násobí. 5) Kolik nás bylo na bohoslužbách 20. května a 4. listopadu 2012 a kolik činila sbírka? (Datum zvoleno namátkově, neprázdninová nesváteční neděle.) 20.5. 2012 – 67 lidí, 1639,- Kč, 4.11. 2012 – 63 lidí, 2049,- Kč 6) Které věkové skupiny se v našem sboru schází? Které se nescházejí? - Všechny věkové skupiny se sborového života účastní, nicméně některé nejsou hojně zastoupeny. Ve sboru máme nejstarší občanku ČR (108 let), která ještě dvakrát do roka přijede na bohoslužby. 7) Pokoušeli jsme se upravit sborový program tak, aby víc vyhovoval potřebám členů a zvýšila se jeho návštěvnost? (Jaký nástroj jsme zvolili, jaký byl výsledek? Jaké nové aktivity se nám v posledním období osvědčily?) - Biblickou hodinu jsme posunuli kvůli kursům Alfa. Kdyby byla dopoledne (jak to zkoušejí v některých sborech), asi by chodili stále titíž. - Osvědčily se víkendovky, tábory, a snad i kurs Alfa, i když tyto aktivity nemají přímý vliv na zvýšení návštěvnosti bohoslužeb a jiných setkání. 8) Jaké aktivity sboru jsou plně či z velké části závislé na práci kazatele? - Biblická hodina; v ostatních aktivitách je aspoň v určité míře zastupitelný. 9) Jaké aktivity sboru jsou plně či z větší části v kompetenci ostatních členů sboru? - Domácí skupinka (setkávání rodin), některé brigády, pěvecký kroužek, téměř i nedělní škola (farář se s vyučujícími jen schází), varhanní doprovod. D) Proč je tu náš sbor: služba potřebným 1) Je součástí svědectví našeho sboru to, že pomáháme potřebným? Jak se to projevuje v praxi? - Křesťanská služba a Diakonie 2) Jak daleko od našeho sboru je nejbližší středisko Diakonie ČCE? Spolupracujeme s ním? Co bychom mohli společně dělat? - funguje úzká spolupráce 3) Spolupracujeme v našem okolí (v obci, městě, městské části, regionu) s nějakým necírkevním sociálním zařízením, občanským sdružením, apod.? - Domov pro seniory 4) Jakou část rozpočtu našeho sboru věnujeme na dobročinné účely a pomoc potřebným? - 1 sbírku měsíčně + povinné sbírky na soc. účely + mimořádné sbírky 5) Kolik procent církevní restituce by měla užít ČCE na diakonické a rozvojové projekty? Jsme ochotni zvýšit odpovídajícím způsobem odvod do personálního fondu, aby to bylo možné? 4

č.153

Březen 2014

- Jsme ochotni, ale nevíme o kolik… Další zamlčená možnost je redukce farářs. míst. - Solidarita se sbory, které nemohou uživit faráře – zatím je to 5 procent PF, mohlo by to vzrůst na 10 procent - Podpořit z toho JJ či stavební akce v církvi? – Ano, ale formou půjček (aby se ty peníze „neprojedly“) - Pokud dostaneme náhrady v dluhopisech, má smysl o tom mluvit? E) Proč je tu náš sbor: společenství křesťanů 1) Co pro nás znamenají vztahy mezi lidmi ve sboru? Kdy a při jakých příležitostech společně trávíme čas? - při bohoslužbách, na poradách staršovstva, při sborových nedělích, při posezení u kávy a čaje po bohoslužbách, při zkouškách zpěvu, při sborových večerech, při společném zajišťování koncertů, při společných návštěvách nemocných, při spol. návštěvách v Domově pro seniory, při sborových výletech, při škvařenici (1x ročně), při stavbě tábora a dalších brigádách. Větší soudržnost se rodí na akcích, kde se něco společně dělá. 2) Jsme si vzájemně oporou? Jak se to projevuje? - Víme o sobě, modlíme se za sebe, jsme ochotni ke vzájemné službě, výpomoci. 3) Cítí se hosté mezi námi dobře? Jsou vítáni? Vítáni jsou; jak se cítí, nevíme. Jeden z nás řekl, že když do našeho sboru přišel, tak moc dobrou zkušenost neměl. 4) Kolik členů sboru (kromě kazatele) navštěvuje nemocné? - cca 10 5) Kolik členů sboru (kromě kazatele) pracuje s dětmi či mládeží? - až 20 (tábory) 6) Jaké je věkové rozvržení účastníků sborového programu? Kolik je takových lidí ve věku: 0-15; 16-30; 30-60; nad 60? Co to znamená pro budoucnost našeho společenství? 0-15: 8, při nácviku ván. hry a při víkendovkách a táborech prudce vzroste; 16-30: 8, při víkendovkách a táborech vzroste; 30-60: 10-20 (staršovstvo, sborový večer a sborový den, ap.); nad 60: 6 (biblická hodina, účastní se jí však i 2-3 lidé ze střední generace); Nad 100 - 1 Neměli bychom podcenit misii a osobní svědectví a pozvání. 7) Jak sborovým programem vycházíme vstříc jednotlivým skupinám v našem sboru? - Konkrétně a výhradně pro určitou skupinu nic neděláme - kromě dětí a mládeže. F) Proč je tu náš sbor: součást ekumenického společenství 1) Které křesťanské církve působí v naší blízkosti? Které z nich jsou nám blízké svým vyznáním? Jsou nám některé z nich blízké i lidsky? Setkáváme se přátelsky? - Baptisté, Adventisté, katolíci, KS, AC, Církev bratrská. Scházíme se na společných modlitebních setkáních 1x za měsíc. Setkáváme se přátelsky. 2) Konáme společná ekumenická shromáždění? Co pro nás znamenají? Je to jen povinnost nebo skutečné obohacení a vzájemná podpora? Je to obohacení i podpora. 3) Spolupracujeme ekumenicky? V jakých oblastech vidíme perspektivu ekumenické spolupráce (v diakonické, v práci s dětmi, jiná společná setkávání)? Ano. V Diakonii ano. Zveme na víkendovky pro děti a pozvání je přijímáno. G) Proč je tu náš sbor: odpovědné spravování svěřených prostředků 1) Má být církev schopna zaplatit svůj bohoslužebný život svými vlastními prostředky? Březen 2014

č.153

5

Proč? Co to znamená pro náš sbor? - ANO, zajisté, aby byla nezávislá. Je třeba zvýšit obětavost a zajistit provoz tak, aby bylo slovo Boží kázáno a vysluhovány svátosti, ať s farářem vlastním, sdíleným nebo „částečným“. 2) Víme, že každé kazatelské místo je dotováno cca 300 tisíci Kč ročně? - ANO. 3) Kolik členů našeho starš. platí salár 5 a více % ze svého čistého příjmu? - Nevíme. 4) Diskutovali jsme o počtu a rozložení salárníků v našem sboru? - Diskutovali, ale k ničemu jsme nedošli. Matematicky nám to vychází takto jednoduše: Střízlivým odhadem se – když nepočítáme svátky – v našem kostele postupně vystřídá asi 100 různých lidí. Pokud si budeme chtít zaplatit faráře a pastorační pracovnici, je třeba, aby každý z nich věnoval na sbor 10 Kč (což je půl piva) denně víc, než dosud. Asi napíšeme do sborového časopisu (dopisu), že je třeba věnovat o půl piva denně navíc, třeba taková konkrétní informace povzbudí. 5) Zjišťovali jsme, proč někteří členové sboru neplatí pravidelně salár (nebo platí salár do max. výše 500 Kč ročně)? Kolik z nich jsme oslovili v uplynulých 2 letech? - Dříve jsme po lidech chodili, nyní je oslovujeme literárně (skrze sborový časopis a naléhavé články jednoho z bratří, kterého si lidé váží). 6) Jak uvažujeme o mimořádných či dobrovolných sbírkách? Jakou částku jsme schopni vybrat mezi sebou na mimořádně vyhlášenou sbírku s konkrétním účelem? (Např. na letošní sbírku Diakonie ČCE na vdovy v Etiopii nebo jinou sbírku.) - Na celocírkevní dobrovolné sbírky (Sýrie, povodně, Filipíny, Etiopie) jsme odeslali celkem 43.213,- Kč. - Na Hospic jsme kromě povinné seniorátní sbírky vybrali při ekum. bohoslužbách (s podporou dalších křesťanů) 7310,- Kč. - Sbírka každou čtvrtou neděli je určena na sociální účely – za rok jsme vybrali celkem 22 505,- Kč, tyto prostředky rozdělujeme již tradičně mezi Adopci na dálku (dívka v Indii), evang. sbory na Ukrajině, partnerské středisko Diakonie a Hospic Citadela. 7) Dáváme přednost tomu platit vyšší salár a některé práce si najímat, nebo je raději sboru poskytujeme svépomocí? (např. drobné či středně náročné řemeslnické práce, udržování budov, administrativa, vedení účetnictví ad.) - Asi půl na půl. H) Plán našeho sboru 1.) Jakému "sborovému uspořádání" bychom se chtěli v příštích 10 letech blížit? - Samostatný sbor s kazatelem (/ kazateli) povolaným na plný úvazek 2) Co uděláme sami pro vybranou variantu letos, co příští rok, co v dalších letech? - Umožníme br. faráři tříměsíční studijní volno a vyzkoušíme si, jak bychom se mohli dělit o část sborové práce. - V případě rychlejšího nárůstu PF bychom asi museli zvýšit obětavost, pokusit se pronajmout sborové prostory, příp. přehodnotit finanční plány, možná i uvažovat o spolupráci s jiným sborem, v budoucnu by snad bylo možné snížit úvazek faráře, který by pracoval na částečný úvazek v Diakonii, apod. 3) V čem očekáváme pomoc seniorátního výboru a ústředí církve? - Nechceme po nich víc než službu, kterou podle CZ a řádů ČCE konají, snad v budoucnu bychom mohli být vděčni za pomoc v personálních otázkách. Zapsal Daniel Heller

6

č.153

Březen 2014

Volba nového staršovstva Během výročního sborového shromáždění v neděli 16. března dopoledne dojde k volbě nového staršovstva. Staršovstvo se volí na 6 let a volit budeme 12 řádných členů a jejich náhradníky. Abyste si mohli svoji volbu předem promyslet, předkládáme vám zde kandidáty včetně jejich fotografií. Kromě těch, kteří pracovali ve staršovstvu a přijali kandidaturu opět, jsou zde i kandidáti noví. Zatím je kandidátů přesně tolik, že naplní počet členů a náhradníků (kdo nebude v prvním kole zvolen členem, stane se náhradníkem, tedy členem s hlasem poradním); každý z vás, kdo přijde v neděli 16.3. do shromáždění, kde budeme volit staršovstvo, má však možnost svým návrhem tuto kandidátku ještě doplnit. Kandidát musí být přítomný nebo musí navrhovatel doložit, že kandidát svoji kandidaturu přijímá.

Pavel Bartoň (55) technik

Václav Fuksa (40) projektant elektro

Březen 2014

Martin Fojtů (53) instruktor obsluh man. vozíků

Věra Hermanová (65) důchodkyně

č.153

Zdenka Franková (39) prodavačka

Milena Hrtusová (54) živnostnice

7

Eva Janírková (38) živnostnice, účetní

Tomáš Jelínek (54) podnikatel

Libuše Jelínková (53) učitelka hudby

Karel Koláček (71) důchodce

Jaroslav Mikš (59) projektant

Josef Polášek (53) prodavač

Bronislav Trčka (49) zaměstnanec

Pavel Trusina (55) překladatel-tlumočník

Pavla Taurková (61) důchodkyně 8

č.153

Březen 2014

Věra Tyralíková (67) důchodce, pastorační pracovnice

Zdeněk Valčík (49) chemik

Jan Zajíček (69) důchodce

Kandidáty do staršovstva jsme prosili, aby kratičce napsali, co jim ve sboru leží na srdci, příp. co dosud měli nebo co by si mohli vzít na starost: Pavel Bartoň: hospodářské záležitosti; Martin Fojtů: hospodářské záležitosti; Zdenka Franková: různé služby; Václav Fuksa: misie, organizace táborů, mužská spiritualita; Věra Hermanová: styk se členy sboru; Milena Hrtusová: křesťanská služba; Eva Janírková: finance; Tomáš Jelínek: čtené bohoslužby, zápisy z porad, Dozorčí rada střediska Diakonie; Libuše Jelínková: pěvecký sbor, příležitostné hudební doprovody; Karel Koláček: služba při koncertech aj.; Jaroslav Mikš: hospodářské záležitosti; Josef Polášek: pomoc při zajištění „týlových“ prací (zajištění občerstvení), sociální oblast; Pavla Taurková: čtené bohoslužby, sociální fond; Bronislav Trčka: komisní prodej knih, děti-nedělní škola, jednota v různosti a různost v jednotě; Pavel Trusina: čtené bohoslužby, vyvěšování písní, sb. agenda, zápisy z porad; Věra Tyralíková: křesťanská služba; Zdeněk Valčík: hospodářské záležitosti; Jan Zajíček: „Malé činy, které člověk uskuteční, jsou lepší než velké, které plánuje. Chci být užitečný tam, kde bude zapotřebí. (nemocní, žízniví, hlasoví, věznění, nazí, osamocení)“

Porada staršovstva 24.2.2014  Byl přečten a schválen zápis z minulé porady s opravou bodu 6): Zprávy ze střediska Diakonie - středisko Domácí péče mělo Dozorčí radu v úterý 14.1. 2014. Byla projednána a schválena nová vize činnosti střediska. Středisko se bude nově zaměřovat na klienty se zdravotním postižením a jejich začlenění do normálního života. Bratr Trčka dostal ze střediska výpověď k 31.3. 2014 pro nadbytečnost. Změny ve středisku byly na staršovstvu dlouze diskutovány.  Setkání učitelů NŠ: nábor nových učitelů se zatím moc nedaří. Kázání pro děti bude 1x za měsíc místo dosavadního způsobu 1x za dva měsíce.  Bratr farář informoval o instalaci nového seniorátního výboru ve Zlíně 9.2. 2014.  Pěvecký sbor MIBIDIZO požádal o možnost koncertu ve středu 9.4. 2014.  Sbor CČSH žádá o zapůjčení kostela na bohoslužby na Bílou sobotu 19.4. 2014. Březen 2014

č.153

9

 Staršovstvo projednalo přípravu sborového shromáždění. Byla upravena a schválena zpráva bratra kurátora za staršovstvo. Za kazatele bude mít zprávu br. Daniel Heller, za Comunio Viatorum br. Václav Fuksa, za učitele NŠ požádá br. Heller ses. L. Trusinovou, za mládež ses. Martu Jelínkovou, za středisko Diakonie - Domácí péče ses. Zdislavu Odstrčilovou, finanční zprávu a rozpočet na rok 2014 přednese sestra Eva Janírková, revizní zprávu sestra Jarmila Valchářová.  Zprávy ze středisek Diakonie - středisko hospic Citadela: v neděli 23.2. 2014 byla ve Zlíně pověřena nová Dozorčí rada. Za náš sbor je členkou Dozorčí rady sestra Milena Hrtusová, náhradnicí sestra Věra Tyralíková.  Den Diakonie proběhne v neděli 27.4.2014 za účasti bratra faráře Daniela Ženatého. Budou oceněni dlouholetí pracovníci a dobrovolníci Diakonie.  Sestra Eva Janírková zaslala finanční informace k 23. únoru 2014: pokladna: 16 689,- Kč, bankovní účet: 135 229,- Kč, saláry hotově: 5 500,- Kč, saláry bankou: 3 800,- Kč, sbírky celkem: 7 846,- Kč, z toho účelová 1 705,- Kč.  Hospodářské záležitosti: Stavební komise se sešla a navrhuje tyto opravy sborového majetku: úprava vchodu do kostela na bezbariérový + zvětšení plochy před kostelem odstraněním části plotu, plot, fasáda fary, fasáda kostela, dokončení dlažby vjezdu, podlaha půdy nad kostelem, chemické ošetření krovu nad kostelem, event. zateplení stropu (půdy) kostela. Na větší úpravy bude muset být zhotoven projekt. Bratr kurátor upozorňuje na dřevěný prášek padající z varhanní skříně. Posouzení odborníkem zajistí bratr Mikš. Ze zápisu Tomáše Jelínka

Událo se ve sboru —————————————————— Sborový den s farářem Janem Blešou z Kelče – „Jak prožíváme biřmování“ Během ledna jsem byl opět pozván na ekumenickou bohoslužbu do katolického kostela v Kelči. Protože u nás je v lednu ekumenických bohoslužeb již plno, pozval jsem kelečského bratra kolegu „na oplátku“ na přednášku v rámci sborového dne, protože jsem přesvědčen, že má co říci. Minule mluvil o tom, kdy a jak děti poprvé přistupují ke stolu Páně, tentokrát vyprávěl o slavnosti biřmování, která je obdobou naší konfirmace (latinsky i anglicky se to řekne stejně), a o tom, jak se na ni s mladými lidmi připravovali. Začali jsme promítáním záznamu ze slavnosti biřmování. Bratr farář Jan Bleša to komentoval. Biřmovanci ve velkém průvodu si nesli zpěvníčky připravené pro tento den. Mezi nimi bylo i několik žen z Ústavu sociální péče pro mládež a dospělé ve Skaličce. Tam se o ně dříve staraly řeholní sestry, a tyto ženy už po léta chodily k přijímání. Arcibiskup olomoucký dovolil br. Janovi připravovat tyto slečny zvlášť, a i nadále k nim pravidelně 1x – 2x měsíčně. Biřmování slaví s farností biskup, liturgie je pečlivě připravená. S tím hodně pomáhá biskupův sekretář, který pořad s ministranty připraví, aby veškerá příprava 10

č.153

Březen 2014

neležela na místním faráři. Na bohoslužbě byl přítomen P. František Král, který byl farářem v Kelči v letech 1990-2000 a většinu biřmovanců křtil (byl tam také jako biřmovací kmotr své neteře). Po přečtení evangelia, ještě před kázáním, došlo na představování biřmovanců – jejich farář přečetl jejich jméno, každý povstal a řekl své „heslo“, verš z Bible nebo z nějaké písně, který si vybral. Klientky z ústavu ve Skaličce měly za kmotry zaměstnankyně ústavu – často ani nemají rodinu, které mluvily ve chvíli představování za ty klientky, které nemohou mluvit. Přitom zaznělo to, co nám možná není hned jasné: Biřmovací jméno znamená, že si člověk vybere jako svého patrona světce (svědka víry), jehož odkaz je mu blízký, či jehož životní příklad jej inspiruje. Zaujalo mě, že biřmovanci měli napsat arcibiskupovi osobní dopis. Měli mu napsat, co během přípravy dělali a kam je to posunulo. Arcibiskup Jan Graubner říkal, že na polovině bylo poznat, že to s nimi něco udělalo, a druhá polovina si stěžovala, že příprava byla moc dlouhá. Br.f. Bleša říkal, že arcibiskup avízoval, že bude v kázání tu druhou polovinu kárat, ale myslím, že se tak nestalo. Kázání arcibiskupa mělo asi 25 minut, ale bylo to především povzbuzení ke svědectví víry. Samotný akt biřmování (konfirmace) se skládá ze žehnací modlitby (konkrétní přímluva za biřmovance s prosbou o Ducha svatého), kterou biskup pronáší se vztaženýma rukama, a z pomazání křižmem (zvláštní mast) na čele každého biřmovance. (Každá svátost viditelné znamení spojené s neviditelným darem milosti pro člověka – u Večeře Páně je to viditelné znamení rozdávání chleba a vína, u křtu polití vodou či ponoření do ní, zde je to pomazání). Každý biřmovaný se prokazuje lístkem, dokladem o tom, že se připravoval. Biřmovanci stojí v řadě (stáli v uličce mezi lavicemi, protože by se nevešli před oltář). Farář přečte jméno biřmovance, biskup jej pomaže, osloví jej biřmovacím jménem a slovy „Přijmi pečeť darů Ducha svatého“ a podá mu ruku. Na rozdíl od křestního jména, které vybírali rodiče, biřmovací jméno si vybírá dospělý člověk sám. Biřmovací kmotr, který stojí za biřmovancem, v této chvíli položí svou pravou na jeho pravé rameno. (Liturgie biřmování vznikala v souvislosti se zkouškou dospělosti. U původního křtu dospělých bylo pravidlem, že byli zároveň biřmováni a přijali eucharistii, až později se začaly křtít děti z obavy, aby nezemřely s dědičnou vinou, a biřmování se tak stalo svátostí křesťanské dospělosti. Když pak křesťanství pronikalo do severnější Evropy, srovnávalo se s místní kulturou a zvyky. Především pro muže existovaly různé rituály přechodu do dospělosti. Bylo obvyklé, že dospívající předstoupil před náčelníka kmene, ten mu dal „pecku“ a iniciovaný (mladý muž) to musel ustát, případně jej přitom podržel jeho „kmotr“, aby se neskácel. Proto bylo dříve zvykem, že biřmovací kmotr měl svou nohu na noze biřmovance a biskup mu dával biřmovanci „políček“. Do druhého vatikánského koncilu v 60. letech byly ještě i jiné zvláštnosti, které někteří osmdesátníci ještě zažili.) „Během celé slavnosti jsem si všiml asi 15 chyb - od mého přeřeknutí, zaspání ministrantů až po zmatek při fotografování, ale dobře to dopadlo.“, řekl br. Jan. „Kromě varhan a tradičních písní zpívala také schola (pěvecký sbor mladých lidí). Minimální věk pro biřmování je 14 let, většině mladých lidí bylo 15-17 let. Biřmování se Březen 2014

č.153

11

koná jen 1x za 3 roky, příprava trvá rok, takže nejmladšímu bylo na začátku přípravy 13,5. Byli tam i starší lidé, např. jedna 45-letá maminka. Mezi mladými byl také kluk pokřtěný v dětství tajně babičkou, která jej ke křtu „unesla“ rodičům - komunistům; v Praze se pak v dospělosti, v době studií připravoval k přijímání a k biřmování pak už ve své domovské farnosti.“ Největší slavnost biřmování zažili lidé v Kelči v roce 1969. Předtím nebylo možné 18 let biřmovat, protože tu nebyl biskup. Tehdy lidé pozvali do Kelče pražského arcibiskupa Fr. Tomáška, který byl kdysi v Kelči katechetou. Nesměl sice jezdit mimo pražskou arcidiecézi, ale vzhledem k dozvukům roku 1968 to nějak šlo. A tak pozdější kardinál Tomášek biřmoval 950 lidí (minimálně nadvakrát, biřmovanci stáli v kruhu vně kostela). (Pak si někdo stěžoval na kněze, který byl ve farnosti, že nic nedělá, tak ho přesunuli, což bylo asi vyprovokované.) „U biřmování jde o to stávání se křesťanem. Přípravě se věnuje velká péče. Snažíme se dětem na prahu dospělosti předat něco intelektuálně, ale i duchovně. Nejsou to tedy jen přednášky, kam je někdo nahrne a něco jim tam říká. Důraz klademe na to, aby vytvořily skupinky, které vedou laici, což je v živé kelečské farnosti možné: Bylo celkem 39 biřmovanců, 5 skupinek, jednu s ženami ve Skaličce jsem vedl sám, dvě vedly dva manželské páry, a dvě skupinky vedly dvě dvojice studentek VŠ, které byly biřmovány posledně. Rytmus přípravy byl takový: v jednom týdnu se konala přednáška pro všechny dohromady, jednou jsem se setkal s vedoucími skupinek, kteří pak v tom týdnu vedli skupinku, ve třetím týdnu byla určitá podoba společné modlitby (včetně poutě apod.), jeden týden bylo o víkendu volno. Tak to běželo od října do června. O prázdninách jsem po biřmovancích chtěl, aby si udělali malou ´praxi´ – aby pracovali někde, kde převezmou nějakou zodpovědnost, třeba jako vedoucí na táboře, aby se snažili něco udělat pro druhé. Někteří se mnou jeli na pouť – na festival mládeže do Medžugorie (v Bosně a Hercegovině), někteří chodili na brigádu na faru, kde zažili, že ta farnost žije i uprostřed týdne. Někteří pak dokonce jeli i do Rio de Janeira na setkání mládeže s papežem. Před slavností mi šlo o to, aby tam měl každý svou roli a aby si toho připravili si hodně sami (vítací služba, výroba zpěvníku, někteří namalovali křídami arcibiskupův znak na nové dlažbě ve farním dvoře a tím mu vyhradili místo k parkování, někteří uklízeli, jiní chystali pohoštění).“ Slavností by to samozřejmě nemělo skončit. Jedna z posledních otázek arcibiskupa byla, kdy budou mít další setkání – kdy se dají dohromady, aby přišli. „Na příští týden připravujeme modlitbu v kostele a promítání filmu Ve stínu na faře.“ Ptali jsme se, proč se vyžaduje, aby byl křestní kmotr biřmovaný. – „Kmotři mají být schopni vést druhého, přivést ho ke křtu, vydat mu svědectví, získat druhého pro Krista. U biřmování jde o dar Ducha svatého, který člověka k takovým věcem uschopňuje.“ (V evangelických církvích na západ od nás je konfirmace také podmínkou ke kmotrovství.) Církev se otevírá: „V posledních letech jsme dostali od biskupa dovolení křtít děti nesezdaných rodičů. Důležité je ovšem neskončit přípravou o několika setkáních, 12

č.153

Březen 2014

ale pracovat s těmi lidmi nadále. Dostali jsme také dovolení biřmovat ty, které navštěvujeme doma – kteří biřmováni nebyli a nyní již nemohou do kostela dojít.“ Br. f. Bleša nám ještě nabídl vysvětlení určitých historických skutečností a vztahů mezi církvemi a státy, které vedly k rozdělení křesťanů na katolické a pravoslavné, a které stály i za uspořádáním církví v zemích ovlivněných reformací. Bylo to velmi zajímavé a stálo by to za uveřejnění, ale vydalo by to na další článek. Diskuse trvala ještě dlouho, otázek bylo mnoho a některé šly opravdu do hloubky. Znovu jsme si uvědomili, že k jednotě můžeme spět postupnými kroky vzájemného porozumění, kterým předchází upřímná snaha pochopit pohled druhého. Daniel Heller

Domácí péče – Žerotínova 319 757 01 Valašské Meziříčí telefon: 737 966 347 č.účtu:1855020319/0800 [email protected] www.diakonievm.cz

Hospic Citadela - Žerotínova 1421 recepce: 571 629 084 fax: 571 629 085 č.účtu: 94-2556380247/0100 [email protected] www.citadela.cz

Dobrovolná postní sbírka na pomoc rodinám v Etiopii Milé sestry, milí bratři, v Etiopii žije 29 milionů lidí pod hranicí chudoby – za méně než 25 Kč na den. Velká část z nich jsou ženy samoživitelky a děti, o které se starají. Úmrtí v důsledku HIV/AIDS zatřásla mnoha rodinami. Ženy pečující o své děti i sirotky po svých příbuzných tak často zůstávají bez možnosti obživy a podpory. Na podporu etiopských žen, jejich dětí a sirotků sbírá Diakonie ČCE prostředky mezi svými zaměstnanci pravidelně v době postní již 6 let. Poslední dva roky proběhla sbírka také ve sborech ČCE a mezi širokou veřejností. Letos bude probíhat od 5. března do 17. dubna. Projekt podporuje etiopské ženy – samoživitelky, které samy pečují o svoje děti a také o sirotky svých příbuzných. Ženy mají díky projektu možnost rozjet malou živnost a zajistit tak sobě i dětem dlouhodobou možnost obživy. Proto se sbírka jmenuje „Stavíme lidi na nohy“. Většinou se jedná o chov drůbeže, ovcí a koz, provozování pekárny či kavárny, prodej ovoce, zeleniny a drobného zboží na trhu nebo pronajímání postavených místností. Počáteční podpora v hodnotě 6.000 Kč umožní ženám začít drobně hospodařit a stát se nezávislými. Ženy také projdou úvodním školením, kde se naučí základům podnikání. V průběhu téměř 5 let naší podpory se život většiny podpořených rodin radikálně změnil. Díky projektu mohou jíst 2-3x denně pestrou stravu a děti mohou chodit školy. Ženám nakaženým virem HIV se nyní daří lépe, nabraly sílu a mohou se Březen 2014

č.153

13

starat o děti. Podpořené ženy se navíc pravidelně schází ve svépomocných skupinách, kde sdílí svoje problémy i radosti a společně spoří. Do projektu je tak zapojena celá komunita. Z výtěžku sbírek bylo již podpořeno téměř 200 rodin na hranici přežití. Projekt realizuje diakonie etiopské evangelické církve (organizace s názvem EECMYDASSC). Podpořené ženy jsou pravidelně navštěvovány a kontrolovány. Na konci roku 2013 projekt navštívila již třetí skupina členů ČCE v rámci cesty do Etiopie zvané solidární dovolená. Všechny podpořené ženy navštívila také dobrovolnice Střediska, která v Etiopii půl roku pracovala. Příběhy žen podpořených v minulém roce si můžete přečíst na webu Diakonie ČCE - Střediska humanitární a rozvojové pomoci: hrp.diakonie.cz Na podporu v rámci projektu nyní čekají stovky žen, které by chtěly začít s drobným podnikáním. Kéž by se letos podařilo dát možnost další stovce z nich postavit se na vlastní nohy! I nepatrný příspěvek může pomoci. Na postní sbírku Diakonie budeme přispívat po celé postní období. Když jsme v obchodě a chceme si koupit něco, bez čeho se můžeme obejít, nekupujme to, a peníze, které neutratíme, věnujme na tuto sbírku. Nedávejme jen ze svého přebytku – tak, abychom to nepocítili, ale zkusme si uvědomit, že se něčeho vzdáváme. Je dobré dávat tak, že to trochu bolí – srdcem jsme pak daleko víc při té věci, o kterou jde, tedy při lidech, kteří potřebují naši pomoc. Z materiálů Diakonie vybral D. Heller

Událo se ve městě

—————————————————

Setkání v rámci Měsíce přátelství s Izraelem Nedělní přednáška 23.2.2014, letos první v rámci již desetileté družby Chaverut (Přátelství s Izraelem), uspořádaná v sále našeho KZ v 16 hodin odpoledne, byla zcela naplněná. Příznivci těchto setkávání z řad nejrůzněji orientovaných obyvatel města, včetně nás evangelíků, zaplnili velký sál KZ do posledního místa. Táhlo nás, co jsme se zúčastnili, tentokrát asi především jméno pana Karla Schwarzenberga. Na přípravě a organizaci se kromě místostarosty Jiřího Pernického a jeho sekretariátu podílí pánové Jindřich Kimler a Bohdan Mikušek, kdysi náš starosta a místostarosta. Partnerem Města po celých deset let je česká pobočka ICEJ - Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém – nevládní neziskové organizace pro šíření přátelství s Izraelem ve světě, která vyvíjí vzdělávací a charitativní činnost. Stát Izrael na setkání nakonec nezastupoval nový ambasador Gary Koren, ale zástupce velvyslance pan Shachar Shelef, který v této době končí po pěti letech svou misi v ČR a vrací se do Izraele. Rozebral zasvěceně jak současnou vnitropolitickou situaci v Izraeli, tak situaci v jeho okolí (Palestinci, Sýrie, Libanon, Irán, Turecko aj.) Ani jsme myslím netušili, že zmíněné Turecko je pro Izrael poměrně přátelské. Dotkl se při tom i událostí tzv. Arabského jara, které do vztahů okolních států s Izraelem nepřineslo žádné uklidnění, spíše zhoršení situace. Anglický výklad p. Shachara Shelefa pro nás překládal pan Mojmír Kallus, předseda ICEJ v ČR. 14

č.153

Březen 2014

Pan Karel Schwarzenberg se pak ujal výkladu dlouhé historie přátelství se Židy v ČR (ČSR), a to počínaje známým Masarykovým bojem za očištění židovského občana Hilsnera, nařčeného z rituální vraždy, až po dnešní dobu. Dotkl se při tom všech našich kroků při pomoci novému státu Izrael, zejména po 2. světové válce. Naše dobré vztahy byly však přerušeny pod tlakem SSSR po únoru 1948 a jako vše demokratické, i ony se vrátily do normálu až po roce 1989. Kulturní vložku, která krásně, až dojemně doplňovala program, poskytl mužský komorní pěvecký soubor NOACH z Ostravy, který zpíval nejrůznější židovské písně. Řídí ho evangelický teolog pan Tomáš Novotný, který přednáší na Slezské univerzitě v Ostravě.

V druhé části setkání se otevřela diskuze. Padala jedna otázka za druhou, z čehož je vidět, že lidé se o danou problematiku aktivně zajímají. Zajímavý dotaz byl ohledně délky vojenské služby – stávající stav (muži 3 roky, ženy 2 roky) by se měl změnit a zrovnoprávnit – pro obojí pohlaví na 3 roky. Stát Izrael také zrušil výjimku zproštění povinnosti vojenské služby pro ortodoxní Židy a asi se bude jednat i o zrušení výjimky pro izraelské Araby. O tomto tématu vedou v Izraeli otevřené diskuze. Bylo to velmi užitečné odpoledne, které spojilo nejrůznější občany našeho města pod myšlenkou křesťanského chápání života. Našim přednášejícím hostům na závěr poděkovali všichni tři zástupci Města, pan starosta Částečka i oba jeho zástupci, pánové Pernický a Krchňák. Hosté si od nich převzali kytice a malou pozornost za svou obětavost – poskytnutí svého nedělního volného času našim občanům. Pavel Hromádka, Václav Fuksa a Daniel Heller

Březen 2014

č.153

15

Bohoslužby: 9.3. neděle

9.30 16.00

1. neděle v postu – bohoslužby s Večeří Páně Chaverut v M-klubu KZ – v Zámku Žerotínů: PhDr. Kateřina Čapková – přednáška na téma: 70. výročí vyvraždění rodinného tábora Auschwitz-Birkenau

16.3. neděle

9.30

sborové shromáždění

23.3. neděle

9.30

bohoslužby s večeří Páně

16.00

Úřední hodiny:

kdykoli dle dohody Chaverut v M-klubu – přednáška Farář Daniel Heller brněnského rabína Šlomo Kučery mobil: 777 342 910 pevná linka: 571 161 561 na téma: Noachidská přikázání

30.3. neděle

9.30

pravidelné bohoslužby

6.4. neděle

9.30

pravidelné bohoslužby

[email protected] Pastorační pracovnice Věra Tyralíková mobil: 723 981 253

Pravidelný měsíční program:

Pokladník Eva Janírková mobil: 777 344 994

Sborový večer se v březnu nekoná.

Adresa sboru:

Kurs Beta se koná ve středu 19.3. v 18.30h na faře.

Blahoslavova 3 757 01 Val. Meziříčí telefon do kanceláře: 571 161 560 e-mail: [email protected] číslo účtu u Poštovní spořitelny: 190 396 260/0300 http://valasskemezirici.evangnet.cz

Pravidelný týdenní program: Středa

16.00

náboženství

Čtvrtek

18.00

biblická hodina (6.3. se nekoná, 13.3. se koná místo biblické hodiny modlitební večer v rámci světového dne modliteb)

Pátek Neděle

18.00

mládež

8.45

nácvik sborového zpěvu

9.30

bohoslužby

Bohoslužby v domově důchodců v Podlesí: Neděle co 14 dní ve 14.00 Bratr farář Heller 16.3., 30.3. (pro zájemce sraz u kostela ve 13.30)

NÁŠ ČASOPIS Vydáno 2. 3. 2014 Příspěvky, ohlasy a připomínky přijímá: Anna Jelínková Palackého 420/21 757 01 Val. Meziříčí mobil: 721 935 185 [email protected]