150

NÁŠ ČASOPIS Prosinec 2013 / 150 Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“ Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel. (Evangelium podle Lukáše 1,26-38) Sestry a bratři, členové, přátelé a příznivci našeho evangelického sboru, srdečně Vás zdravím na začátku adventu, který je čekáním nejen na Vánoce, ale i na druhý příchod Kristův, který si spojujeme s příchodem Božího království – něčeho, co je tak dobré a krásné, že si to ani nedovedeme představit. Být křesťanem znamená mít naději na lepší budoucnost, i když tomu třeba nic okolo nás nenasvědčuje. Kdokoli si myslí, že už nemá co dobrého čekat, že už svůj život nějak „doklepe“, nechť ví, že jej čeká dříve či později spolu se všemi lidmi i s celým Obr. Matěj Hýža, 12 let, zvěstování Marii

stvořením veliká událost, která bude konfrontací či soudem, ale také krásným setkáním, které je mimo naši představivost. Marie byla mladá dívka z Galilejského Nazareta. Nebyla z řady mnoha žen, o kterých se píše v Bibli, že dlouho prosily o dítě. Spíše byla těhotenstvím zaskočená. O její zbožnosti nic nevíme, ale tušíme, že musela být výjimečnou osobností, když Bůh oslovil právě ji, aby byla maminkou Spasitele, Zachránce všech lidí. Buď pozdravena ty, která jsi došla Boží přízně, Boží náklonnosti. To první, co anděl zmiňuje, je to, co pro ni má Bůh. (Neříká jí, proč vyhrála konkurs.) V těch nejdůležitějších věcech života, tedy ve vztahu k Bohu, nejde v první řadě o to, kdo jsme a jací jsme. Neurčuje nás zdaleka jen to, komu jsme se narodili, co jsme v životě dokázali a co jsme vybojovali nebo vybudovali. To, co stojí na prvním místě, je to, že jsme u Boha došli přízně, že jsme zahrnuti do Boží lásky. Marie je milostí zahrnutá, ale vypadá jako zaskočená a zaražená, a asi má strach, když jí anděl říká „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.” Nechápe to, čemu nerozumí asi nikdo z nás. Ptá se: „Jak se to může stát, když nežiji s mužem”? Boží posel na takové dotazy obvykle odpověděl nějakým vysvětlením a znamením. Pro Marii, zaskočenou těhotenstvím, má být znamením starší, neplodná žena Alžběta, která je již v šestém měsíci. A vysvětlením má být Duch svatý a moc Nejvyššího. Tedy nic z toho, co dokážeme pochopit, zdůvodnit, vyargumentovat. Vysvětlení není v oblasti gynekologické, ale existenciální, tedy životní, bytostné. Pro Boha není nic nemožného, žádné dveře ani srdce pro něj nemohou být věčně zavřené, žádný život pro něj není odepsaný, ani život ve stáří a v bezmoci, ani život nenarozený. Lidé už dříve (nejen dnes) odpovídali na Boží oslovení různě: Zápasili, vzpírali se, dávali si načas. Nebo o tom pochybovali, v horším případě se smáli nebo dali najevo nezájem. A Bůh přesto přicházel a přichází znovu a znovu. Tolikrát přijímá a milostí zahrnuje člověka. A čeká, co na to člověk, který je svobodný. Marie Boží výzvu plně přijímá – v tom je asi vyjímečná. Říká: „Staň se mi podle tvého slova”. V životě nám vždy záleží na tom, co se nás týká. Otázka zní, zda se nás Boží příběh s námi dotkne, jestli nám na konci adventu zazáří naděje nebo jestli se nebudeme nutit do toho, aby Vánoce byly veselé. Jestliže Bohu řekneme své Amen či „Staň se mi podle tvého slova“, může se náš život proměnit, můžeme v mnoha věcech vidět zázrak. Boží syn se může obrazně řečeno zrodit i v našem nitru. Díky debatě o samofinancování církve i sboru v budoucnosti jsme se při vyplňování dotazníku z církevního ústředí zabývali tím, jaké zde, v této době a v našem městě, máme poslání, co je pro nás důležité a na čem nám záleží. Zjistili jsme, že jsme obdarované společenství, že je mnoho dobrého, za co můžeme být vděčni. Uznali jsme, že málo děláme pro to, aby o Bohu mohli slyšet lidé, kteří se s ním ještě nesetkali. Také jsme se sami sebe ptali, zda jsme neodradili ty, kteří už mezi nás chodili a nyní nechodí. Přemýšleli jsme o poslání našeho společenství a o vizi (cíl, kterého bychom chtěli dosáhnout). Křesťanská vize je Boží království – k němu směřujeme. Naším posláním je dát mu tady a v této době prostor. Když to vyjádřím za sebe a stručně: 2

č.150

Prosinec 2013

Chceme být otevřeným společenstvím svobodných, zodpovědných a tolerantních lidí. Toužíme po tom, růst ve vztahu k Bohu, a to nejen každý sám, ale i společně. Proto se snažíme o co největší zapojení všech do bohoslužeb, které jsou těžištěm našeho sborového života. Chceme také pěstovat dobré vztahy k Bohu i k lidem a vytvářet zázemí pro všechny, kteří stojí o stejné hodnoty. Zdaleka ne vždy se nám to daří. Jsme chybující lidé, k dokonalosti máme daleko. O to víc se radujeme, že nás Bůh zve do společenství církve. Těšíme se na každého nového člověka, který mezi nás přijde. Těm, kdo jsou hůře pohybliví, nabízíme dovoz na bohoslužby autem. Každého, kdo o to stojí, rád navštívím. Pokojný advent a radostné Vánoce Vám přeje Daniel Heller, farář

Jubilanti ——————————————————————— Jan Vychopeň Matylda Hříbková Drahomíra Pastušková Hana Smilková Drahomíra Křižanová Olga Ligasová

Jan Březovják Anna Škařupová Pavel Hromádka Jana Hurtuková Emilie Korabíková Jan Melichařík Anna Dempírová

Křesťanská služba —————————————————— Radostná zvěst o našich sestrách a bratrech v Domově na Podlesí Ráda bych v této adventní době sdělila pár postřehů, radostných zážitků a také vzpomínek. Jak víte, tak navštěvuji naše sestry a bratry, kteří žijí v Domově pro seniory v Podlesí, již tři roky. A je mi ctí, že mohu říci, že mě to naplňuje radostí, i když srdíčko také někdy bolí. Je opravdu obdivuhodné, jak se naši senioři, jak je nyní moderní říkat (mně se více líbí babičky a dědečkové), dokáží báječně bavit. A jak sledují dění v naší zemi, jak se dokáží radovat a také zlobit nad nepravostmi. A největší radostí je pro mne poslouchat, když vypravují o svém životě - někteří jsou vynikajícími vypravěči a já se snažím zaznamenat co nejvíce těchto pokladů. A co se mi na nich líbí nejvíce? To, že jen „nefrflají“ jako mnozí z nás podstatně mladších. Chtěla bych zdůraznit, že hovořím o našich sestrách a bratřích, kteří mají 80 až 90 let a někteří už tu magickou devadesátku překročili. Raduji se z tohoto daru, že s nimi mohu pobývat a přeji všem, aby měli stejné pocity. Hodně mluvíme o tom, že stáří přináší nemoci, a zapomínáme, že přináší bohatství pro mladší a mladé, zkušenosti, nadhled a také laskavé pochopení. Jsem už vlastně také senior, ale díky těmto mým babičkám a dědečkům jsem šťastnější a mladší. A tak mysleme na svoje i ty „cizí" babičky a dědečky a radujme se, že je máme. Věra Tyralíková

Prosinec 2013

č.150

3

O čem jedná naše staršovstvo ————————————  Svépomocný bazárek - prodej drobných vlastních výrobků (dárků) členů našeho sboru bude v neděli 15. prosince po bohoslužbách v sále  Křesťanské sbory budou pokračovat v nájmu v roce 2014. Bratr Trusina zajistí potřebné smlouvy - staršovstvo souhlasí.  Sestra Eva Janírková zaslala finanční informace k 24. listopadu 2013: Pokladna: 25 967,- Kč Bankovní účet: 17 967,- Kč Saláry hotově: 36 900,- Kč Saláry bankou: 3 685,- Kč Sbírky celkem: 14 769,- Kč, z toho účelová říjen 2 997,- Kč, listopad 1 970,- Kč, sbírka pro sociální a charitativní pomoc 2 170,- Kč, sbírka na Jubilejní toleranční dar 2 310,- Kč, sbírka na Filipíny zatím 3 250,- Kč, bude ukončena 31.12.2013. Je zaplacena předposlední splátka půjčky Jeronýmově jednotě ve výši 50 000,- Kč a doplatek plynu 12 937,- Kč.  Hospodářské záležitosti: - Zakoupení divadelního reflektoru se stojanem a náhradní žárovkou v částce cca 4 000,- Kč - staršovstvo souhlasí - zajistí bratr Fuksa. - Okna koupelny ve farním bytě jsou napadeny dřevomorkou - staršovstvo souhlasí s výměnou za plastová - zajistí bratr Zajíček. - Zůstává z minulé porady: Staršovstvo projednávalo opravy sborového majetku: plot, fasáda fary, fasáda kostela, dokončení dlažby vjezdu, podlaha půdy nad kostelem, chemické ošetření krovu nad kostelem, eventuelně zateplení stropu (půdy) kostela, oprava dveří na dvůr - budou vyměněny do letošních Vánoc. Stavební komise připraví do příštího staršovstva návrh stavebních akcí včetně předpokládané částky a pořadí uskutečnění. - Staršovstvo navrhuje konání ekumenických bohoslužeb v našem městě v termínech 7., 14., 21., příp. i 28. ledna 2014 - vždy v úterý v 17.30 hod. Konkrétní místa domluví bratr farář Heller.  Staršovstvo začalo projednávat dotazník synodní rady k hospodářské soběstačnosti sboru. Vzhledem k pokročilé hodině jednání bylo rozhodnuto poradu staršovstva přerušit a pokračovat v poradě v pondělí 2. prosince 2013 v 18.00 hod. Ze zápisu Tomáše Jelínka

Církevní restituce (pokračování 3) – shrnutí příspěvků z Čes. bratra č. 6-9 Po přijetí zákona nás ani moc nepřekvapilo to, že většinové názory zveřejňované v médiích byly převážně záporné a stály jaksi proti nám, ne jako jednotlivcům, ale církvím, ŘKC především. Pád vlády to ještě umocnil a předčasné volby stačily z tématu udělat pro některé strany lákavé předvolební sliby. 4

č.150

Prosinec 2013

Jiří Hoblík píše v ČBr č. 6: „Státní orgány se obecně chovají jen jako finanční počtáři a také jako manipulátoři s prostorem pro osobní nároky a ambice, místo aby působily důsledně jako správci prostředků k obecnému blahu.“ Ale církvím rovněž vytýká: „Mírnění křivd má opět toliko finanční povahu, ačkoliv právě církve by měly o vině a křivdě, jakož o nápravě a smíření vědět více než stát“. Ptám se, zda je to myšleno z pohledu křesťanské pokory či odpuštění? Měly církve požadovat jen jakousi duchovní satisfakci, když se mají o sebe v budoucnu finančně zcela postarat? Vždyť obojí, tj. restituční vyrovnání a samofinancování může jít jen společně „ruku v ruce“. Br. Hoblík klade vážné mravní otázky, zda si částku vzatou ze státního rozpočtu (2,3 mld. Kč) vůbec zasloužíme – poukazuje především na to, že naše církevní vedení v roce 1949 nový komunistický zákon o financování církví, na který si nyní stěžujeme, vítalo. Píše však také o mnoha stovkách ztracených miliard, navíc většinou převedených do zahraničí, proti kterým jsou peníze, o které se nyní jedná, velmi nízkou částkou. Jakousi vzpomínkou N. Z. Dvořákové, spíše temnou, je článeček o provedení odluky církví od státu v březnu roku 1919. Vzpomíná na průvodní jevy v církvích: srovnání všech církví před zákonem, odejmutí hřbitovů a jejich převedení na obce, zrušení církevních škol na jedné straně, povinné náboženství na školách na straně druhé, finanční bída církve (myšleno asi těch malých, ČCE aj.) a jednotlivých sborů: lidmi těžko placené církevní obřady, pro mnohé chudé členy nedostupné, odměňovaní br. farářů naturáliemi aj. – to vše až do roku 1926, kdy stát dalším opatřením začal hradit platy farářů všech církví, a tak se církve staly opět státními, řekl bych spíše – dostaly pod vliv státu. Br. Pavel Stolař, člen Synodní tady, který má na starosti finanční oblast, shromáždil mnoho fakt do dvou článků - Soběstačnost sborů a samofinancování církve. Jde o první odborný pohled člena SR na současný stav po uvedení zákona č. 428/2012 Sb. v platnost. Pro naše sbory z toho vyplývají dva základní úkoly: 1) Směřování k úplné finanční soběstačnosti sborů a celé církve. Postupně po dobu 17 let budou snižovány státní dotace na platy kazatelů a za dalších 13 let (celkem po 30 letech) bude ČCE financována pouze obětavostí svých členů. Ano, tak to je, ale: v prvních 17 letech, kdy dojde ke snižování dotací, bude ČCE státem každoročně poskytována ona částka 75,5 mil.Kč/rok, jen o 8,5 mil.Kč/rok menší než ona dosavadní státní dotace 83 mil.Kč/rok. Ta bude poskytována rovněž, ale bude postupně klesat asi o necelých 5 mil. Kč ročně až do ukončení nulou po 17 letech. V prvních 17 letech by tedy měl církvi vlastně vzniknout finanční přebytek, s nímž se teprve bude učit hospodařit. Podstata nadčasová však zůstává: úkol učit se postupnému zvyšování církevní obětavosti již v těchto prvních 17 letech, i když úplné odloučení nastane až po letech třiceti. 2) Krátkodobým úkolem je do konce letošního roku přihlásit dle zákona všechny skutečné restituční nemovité majetkové nároky ČCE jako celku, našich jednotlivých sborů, Diakonie a jiných našich samostatných subjektů. Pavel Hromádka Prosinec 2013

č.150

5

Děti, dorost, mládež ————————————————— Víkendovka malých dětí - 15.-17. listopadu - podobenství o hřivnách Vyjeli jsme asi ve čtyři hodiny odpoledne. Když jsme dorazili na Lázy, hráli jsme hru ve skupinkách. Druhý den po snídani se hledal poklad a hrála se hoňka s lístečky a po obědě šátkovaná. Na bohoslužby jsme šli dolů do chaty. Bohoslužby byly totiž v té chatě, kde jsme byli ubytovaní. Na cestě domů jsme čekali na autobus. Víkendovka byla super! Anežka Hellerová

(Anežka k tomu namalovala obrázek. Na stromě je obrázek pandy, který tam visel v rámci pátrací hry - byl s nimi totiž „Panda“ - jeden vedoucí.)

6

č.150

Prosinec 2013

Událo se ve sboru —————————————————— Pondělní sborový večer o soběstačnosti církve V pondělí 18.11. se uskutečnil sborový večer, věnovaný rozhovorům o problematice budoucí soběstačnosti naší církve (sboru) v následujících sedmnácti či třiceti letech. Nebylo nás mnoho, počítám, tak deset účastníků. Úvodní pobožnost byla bratrem Hellerem vedena tak, že nám promítl vybrané části krátkého filmu o životě, živosti a životaschopnosti různých křesťanských společenství – v Africe, ve Francii a v západních Čechách. Všechna tato „místní společenství“ (ne sbory a farnosti) měla společné to, že si je nevedli faráři, ale věřící sami; faráři se jim věnovali dle možností a potřeb v té které lokalitě, ale zodpovědnost za mnoho setkání a služeb ve společenství měli presbyteři. Záběry z různých míst, radostných křesťanských společenství, ve kterých je živo, mnohde až „radostno“, při setkávání malých i velkých skupin mezi sebou a zároveň s Kristem, při nejrůznějších typech setkání i bohoslužeb. Součástí dokumentu byla řada svědectví řada různých křesťanů, nejen kazatelů, pastorů, či kněží. Promítnutý snímek (v celkové délce vybraných 18 minut), nám měl být svědectvím a povzbuzením do budoucna, že živý sbor a živá církev nemůže zaniknout. Třeba také volně slovy br. Mir. Maňáka z ČBr.: „Mluvíme o našem nebo mém sboru (církvi). Pokud to tak je, pak je také na mé, či naší zodpovědnosti, aby dále žil (žila).“ Rozhovor vedl br. Hromádka, který se snažil, aby o věci nepřednášel, spíše shrnul všechny dosavadní materiály, které máme od letošního jara k problematice samofinancování k dispozici. Ty ale plynule a stále přibývají. Patří sem:  Články v celocírkevním časopise Český bratr (všechna dosud vydaná letošní čísla, v části „Moje církev“).  Články v NČ, přepisující zkráceně tyto materiály přece jen pro větší počet sborových čtenářů, než jen odběratelům Českého bratra.  Sami zaznamenáváme cestou médií různé odkazy na tuto problematiku, diskutovanou v podstatě účelově našimi politiky a po nich hbitě redaktory. Každý z nás je toho ostatně v TV téměř každodenně svědkem. Vysvětlení jejich „váhy“, či spíše opaku, je na nás samých, a ne vždy se nám to daří.  Finanční rozvaha (tabulka), jaké finanční prostředky v onom horizontu 17 + 13 let naše církev obdrží (subjektivní výpočet br. Hromádky). Je legitimní otázka, jak vlastně budou tyto prostředky církví užívány. Ke dnešku k tomu máme také nový poznatek, že cestu zakoupení dluhopisů právě znehodnotil krok České národní banky oslabením koruny.  Máme také neúplný seznam otázek k tématu, které by se mohly vyskytnout a které zatím shrnují to, na co se možná sami ptáme či se budeme ptát. Je k dispozici u br. faráře i u br. Hromádky. Otázek je zatím asi osmnáct a je možné do něj přispět; mohla by se tak vytvořit i jakási trvalá „schránka“ pro „otázky a odpovědi“.  Existuje komentář k sloupcovým diagramům br. Stolaře v Českém bratru, s poznámkami, jak se zejména na některé, až překvapivé finanční skutečnosti díProsinec 2013

č.150

7

vat. O tom také by mohla být diskuse, byť jde o současnost. Komentář zachytili naši účastníci na semináři v Olomouci (bratři Fojtů, Jelínek, Hromádka). Možný vývoj však br. Stolař také kvalifikovaně odhadl v předložených „modelech“ - viz dále.  „Manuál pro rozhovor o budoucnosti sboru“, vypracovaný celocírkevní pracovní skupinou, vlastně dotazník, jehož obsah by měla staršovstva všech sborů v závěru letošního roku promyslet, písemně odpovědět a odeslat je v lednu na Synodní radu.  Dokument br. Stolaře nazvaný „Modely cesty ČCE k samofinancování“ - model A až E. Je rovněž k rozmýšlení pro staršovstva a také k jejich vyjádření v termínu jako u předešlého bodu. Ke všem těmto materiálům se večer hovořilo se snahou o jejich správnou interpretaci a případné pravdivé vysvětlování dalším členům sboru, kteří „dnes nejsou ve škole“, ale vlastně nejen dnes. Existuje jakoby skrytá a nakonec i vyslovená otázka: Při jaké příležitosti hovořit s (nepřítomnou) většinou? A do jaké míry, byť s nepříjemným ostychem (hovor o penězích je vždy těžký), upřímně vyslovit prosbu ke zvýšení celkové obětavosti. Na příklad při návštěvách v rámci křesťanské služby, při jiných osobních setkáních, nebo v neděli „při kávě a čaji“? Nevíme, zatím to ještě tak akutní není, náš sbor patří přece jen mezi ty obětavé. Ale přesto cítíme, že bychom měli v budoucnosti také umět říci: „Sestry, bratři, málo platné, neradi to říkáme, ale naše průměrná finanční obětavost není právě velká. Sami se podívejte po těch grafech a diagramech v Českém bratru a přijdete na to!“ K těmto všem úvahám pak ještě na nás nepříjemně doléhá otázka, jak vlastně dopadnou právě probíhající politické rozhovory k sestavení vlády po volbách. I když: Jak by mohly dopadnout v právním státě, že? Máme zákon a máme jej potvrzen Ústavním soudem. Rozhodujícími budou samy církve, ne politikové. V tomto smyslu padlo jedno vážné zamyšlení br. Martina Fojtů: Muselo toto všechno, tak znepokojující, nastat? Nemohla být záležitost dlouhodobě vyřešena cestou dobrovolných asignací částí svých daní ve prospěch církví? I toto však zde již bylo, jak poznamenal br. Heller – jenže ani k tomuto způsobu řešení nebyla během dvacetiletých jednání polická vůle. Další závažnou poznámku směrem „dovnitř“ vyslovil br. Tomáš Jelínek: Provoz našeho kostela s farou je a bude vždy nehospodárný, zejména v zimním období. Máme zde obrovské prostory, které, jak většinou víme z vlastní zkušenosti, jsou pro plynové vytápění největší zátěží. Ale byla i diskuse uvolňující, když na příklad sestra Popelářová vyprávěla, jak se dříve učily i děti v nedělní škole „zacinkat do pokladničky kovovými penízky“. Sice jen symbolicky, v malých částkách, ale přece jen! Vyprávění podložila i dětskou modlitbičkou, kterou kdysi zpívali v nedělní škole v Jablůnce: Svatý Hospodine! Sám jim požehnávej, Zde ti přinášíme pravou cenu dávej. všechny naše malé dary Dej jich užíti dle své libosti. podle možnosti. Amen. 8

č.150

Prosinec 2013

Jako obvykle, jak jsme zpěvem písně zahajovali, tak jsme i končili a s modlitbou Páně (každý v duchu za věci důležitější, než jsou samotné peníze). Pavel Hromádka

Křest a konfirmace 10. listopadu 2013

V neděli, kdy jsme slavili konfirmaci, byla pokřtěna také mladší sestra jedné z našich konfirmandek, Veronika Hambálková. Vpravo jsou rodiče Iveta a Jiří Hambálkovi, vlevo kmotři Zdenka a Viktor Frankovi.

Naše konfirmandky (zleva): Markéta Franková, Lenka Hambálková, Monika Krčmářová. Prosinec 2013

č.150

9

Zemřelí

———————————————————————

Pan Radomír Smilek se narodil 19.7.1943 v Hranicích na Moravě jako poslední ze tří sourozenců. Se svými staršími sestrami Marií a Danou vyrůstal ve Val. Meziříčí na Smetanově ulici. Tatínek jim zemřel v dubnu 1945 v koncentračním táboře. Po ukončení ZŠ studoval SVVŠ, maturoval v roce 1960. Ve studiu pokračoval ve Zlíně na SPŠ strojnické, kde složil druhou maturitu v roce 1962. Pak odešel studovat na VUT do Brna, kde promoval na podzim r. 1967. Během studia hrál na pozoun u Mirko Foreta. V souvislosti s tím dostal nabídku, aby se hudbě věnoval profesionálně. Po studiu se však vrátil zpět do VM a nastoupil do zaměstnání v osvětlovacím skle v závodě AVTP, kde pracoval jako směnový mistr, později jako vedoucí strojního odd. V roce 1971 se oženil s Hanou Svobodovou, prožili spolu 41 let. Z jejich lásky se narodily dvě dcery, Irena a Hana. 1.9.1978 začal pan Smilek pracovat ve školství – učil na SPŠ stavební obor technické zařízení budov – a vedle toho postgraduálně studoval na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci, kde zakončil studium v roce 1983. Jako učitel byl velmi oblíbený. Přesto ještě jednou změnil zaměstnání - od léta roku 1991 až do důchodu pracoval jako mistr ve firmě Termolux, a v důchodovém věku zde ještě pokračoval jako osoba samostatně výdělečně činná až do roku 2006. Jeho celoživotní zálibou byla hudba, pro kterou měl obrovské nadání. Na pozoun hrál téměř bez tréningu; byl, jak se říká, sluchař – viděl jsem jeho notové zápisky a říkal si, že musel být výborný improvizátor, protože měl do pozdního věku schopnost zahrát i složitou věc při minimálním zápisu. Od návratu z Brna do Valašského Meziříčí hrával pan Smilek se spoustou kapel, z nichž některé zakládal: Valašský bigband a Komorní žestě. Hudbou měl skutečně protkaný celý život: na začátku 70. let hrál v M-klubu s kapelou Mistral, později s Beskydskou muzikou, časem i s dechovkou. Jezdil hrát na Vsetín, do Kroměříže, i lodi na Baťově kanálu. Hudbě rozuměl i po stránce teoretické, přednášel o hudbě od baroka po současnost, uváděl hudební uskupení Komorní žestě, s jehož muzikanty jej pojí pevné přátelství. V roce 2002 spolu s Dušanem Juríkem založili Jazz klub Valašské Meziříčí. Jeho záběr byl až neuvěřitelný – co všechno vedle práce ještě stihnul! A nebyla to jen hudba, ale i sport – lyžování, kopaná, volejbal, příležitostně tenis či na sklonku života plavání; velmi jej bavil windsurfing. Překypující život podlomily panu Smilkovi dvě autohavárie a od roku 2010 zákeřná nemoc, které pan Radomír nakonec podlehl – zemřel 22.10. ve věku 70 let. S panem Radomírem Smilkem jsme se rozloučili v našem kostele ve čtvrtek 31.10. Při rozloučení s ním zněla velká porce hudby, kterou měl rád: zazněly skladby rozmanitých autorů: Glen Miller, Robert Křesťan, Luis Armstrong, Petr Skoumal i Karel Kryl. Na závěr, když jsme vycházeli z kostela, hrála skupina Komorní žestě, kterou pan Smilek kdysi založil. Ke vzkříšení jsme jej vyprovodili se slovy o věčných příbytcích u nebeského Otce a o naději nového setkání (Jan 14,1-5) a s úryvkem z proroctví Izajášova: S radostí 10

č.150

Prosinec 2013

vyjdete a budete vedeni v pokoji. Hory a pahorky budou před vámi zvučně plesat a všechny stromy v poli budou tleskat. Místo trní vyroste cypřiš, místo plevele vzejde myrta. To bude k oslavě Hospodinova jména, za trvalé znamení, které nebude vymýceno. (Iz 55,12-13) Je to vlastně závěr oddílu, který mluví o velkém pozvání, bez ohledu na zásluhy, o pozvání k radosti, k tomu, aby Bůh naplnil náš život. Boží stvoření v tom nádherném, mystickém obrazu, sdílí radost se svým Stvořitelem – přichází ten, který nás všechny stvořil, a my jsme mu snad konečně porozuměli, a přichází za aplausu všeho stvoření. Je to také obraz veliké, všechnozasahující radosti, která rozezvučí celou přírodu, nebo: pravé radosti, která je silnější než každý smutek, radosti, která je odjinud, protože si ji člověk sám nemůže dát. Myslím, že právě hudba napojuje člověka na to, co nás přesahuje, na zdroj mimo nás, kterému říkáme Bůh. Skladatelé hudební nápady „dostávají“, najednou je slyší, zapíšou je, a někdo jako pan Smilek je pro nás zahraje. Myslím, že trochu rozumím jeho hudební vášni – jednu dobu prý každý večer odcházel s pozounem hrát do jiné kapely. Myslím na prožívání radosti, na to, že člověk dělá něco vášnivě rád. A mám za to, že když ta vášeň není jen věcí okamžiku, ale častého ponoření se do toho živlu (třeba hudby), tak to brání člověka proti věčné nespokojenosti. A není to samoúčelné vytržení: ta radost se rozdává ostatním. Myslím, že umění nám může pomoci pochopit to, co to je ponořit se do Boží přítomnosti – i skrze tu činnost, která přináší radost. Jeho poslední část života byla smutná: Před sedmi lety přestal hrát; neustálý humor a radost ze života vystřídala skleslost a bezradnost; místo zapálení pro stále nové ideje, místo hudební či sportovní vášně tu byl stále se snižující zájem o hudbu i o další věci. Z našeho pohledu jej nemoc připravila o jeho identitu. Z Božího pohledu je to jinak: právě Bůh, možná jako jediný, naši identitu zachová; člověk umírá jako tentýž, který se narodil, stále je Božím milovaným stvořením. My lidé prohráváme, ale Bůh zvítězil a vítězí: jeho láska i radost nekončí, když skončí slavnost, koncert či lidský život na této zemi, ale trvá napořád. Bůh nám nabízí víc, než co bychom si uměli vymyslet. Daniel Heller

Sestra Lýdie Bulová, rozená Bohatcová, se narodila 17.10.1916 v Kloboukách u Brna, v evangelické zemědělské rodině, a oba její rodiče byli rovněž z Klobouk, sami též ze zemědělských rodin. Sestra Bulová měla dva sourozence – mladší sestru Blaženu a staršího bratra Karla. Sestra Bulová vychodila 8 let základní školy doma v Kloboukách. V mládí se jednou těžce nachladila, dostala zápal plic a následně ji postihla tuberkulóza. Léčení bylo zdlouhavé a na další studia se pak již nedostalo. Zůstávala s rodiči, pomáhala jim s hospodářstvím a navštěvovala s nimi tamní evangelický sbor. Zejména aktivity mládeže, kulturní i sportovní byly za působení tehdejšího bratra faráře Černíka neobvykle bohaté. Mládeže nebyla jen nějaká hrstka, ale celé desítky, a vesnický evangelický sbor jim poskytoval kompletní zázemí v období bez Prosinec 2013

č.150

11

biografu, divadla apod. V mládeži se při pimpongu seznámila se svým pozdějším manželem Miroslavem Bulou, evangelíkem, rovněž z Klobouk, který vystudoval v Brně práva, stal se soudcem a byl zaměstnán v Brně. V roce 1939 brávali svobodné muže na práci do Německa, a tak byla svatba urychlena, manžele Bulovy sezdal br.f. Škeřík 19.12. 1939 na faře v Klouboukách u Brna. Bulovi zpočátku bydleli v Brně, za války pak v bytě na zámku v Kloboukách. Protože paní Bulové se i po vyléčení tuberkulózy těžko dýchalo, poradil Bulovým místní lékař, aby se z krajiny, kde je mnoho polí, ze kterých se zvedají mračna prachu, odstěhovali do lesnaté krajiny, nejlépe na Valašsko. Z Valašského Meziříčí se z celocírkevních setkání mládeže znali, zejména bratr Bula, s naším bratrem Karlem Trusinou st. (dlouholetým kurátorem našeho sboru). A jeho zásluhou se dověděli o uvolněném místě soudce okresního soudu ve VM, a to dokonce se služebním bytem. (Bulovi bydleli nejdříve ve vilce na rohu ulic Smetanovy a Máchovy, kde s nimi později bydlela i rodina primáře Dr. Münze.) Nemoc paní Bulové sice částečně ustoupila, ale paní Bulová přišla o ledvinu a potýkala se s mnoha zdravotními problémy, a tak manželé Bulovi neměli děti. Čtyři roky však u Bulů bydlela jejich neteř Věra, dcera Karla, bratra sestry Bulové. Věrku měli Bulovi rádi jako vlastní dceru. Věra zde byla dokonce ve 14 letech konfirmována br.f. Dvořáčkem. Později pak Bulovy velmi ráda a často navštěvovala. Sestra Bulová vytvářela laskavé a chápavé zázemí manželovi, který kromě práce soudce působil jako horlivý presbyter a kázal v mnoha sborech od Uherského Hradiště po Frenštát, tak byl také často o víkendu pryč. Společenství rodin ve sboru bylo Bulovým vzácné: s Trusinovými, Tyralíkovými, Žambochovými, Kamasovými a později i Dvořáčkovými prožívali v době totality velkou sounáležitost a velmi rádi spolu jezdili každou neděli na společné výlety. Sestra Bulová se aktivně zapojila do práce křesťanské služby – vykonala mnoho tiché práce, která není vidět, spolu se sestrou Bryolovou, Dempírovou a dalšími. Bulovi prožili krásné manželství. Když před deseti lety br. Bula zemřel, sestra Bulová se s tím obdivuhodně vyrovnala. Nenaříkala, byla optimistická a statečná. V době, kdy již nemohla druhým lidem posloužit, věnovala těm, kteří ji navštěvovali, milou a čilou pozornost, upřímně se zajímala o to, co my ostatní ve sboru i ve svých rodinách prožíváme. Návštěvy u ní byly povzbuzením pro ty, kdo za ní přišli. V den svých 97. narozenin paní Bulová ve svém bytě upadla a zlomila si nohu v krčku. Zároveň se žel zhoršil i její celkový stav. Sestra Buková zemřela hluboce smířená v Hospici Citadela Diakonie, na jejíž činnost, jakož i na potřeby sboru, velkoryse přispívala. Se sestrou Bulovou jsme se rozloučili v našem kostele 22.11. Jako slovo potěšení jsme četli Žalm 23. a evangelijní příběh o vdově, která je nám vzorem v odevzdání celého života do Božích rukou (Mk 12,41-44). Děkujeme Pánu Bohu za její život. Pavel Hromádka a Daniel Heller

12

č.150

Prosinec 2013

Naše vzpomínky ——————————————————— Dávno, dávno již tomu… Dovolte mi, abych slovy, jimiž začíná „Babička“ Boženy Němcové, uvedl vzpomínky na dávné časy, ke kterým se vracím nad několika starými fotografiemi, vztahujícími se k historii mládeže našeho sboru v letech 1942 – 1945. Připomínám, že v období tzv. Protektorátu bylo Sdružení a Dorost evangelické mládeže jedinou možnou formou setkávání mládeže, nepočítám-li tzv. Kuratorium, což byla povinná kolaborantská organizace české mládeže. Snad i tím lze vysvětlit značný zájem mladých lidí o tyto naše formy setkávání. Zatím co Dorost mládeže sdružoval ty, kdo byli konfirmováni, do Sdružení přicházela mládež po dvou létech účasti v Dorostu. Jako člen Sdružení mládeže vzpomínám s velikou úctou a vděčností na našeho tehdejšího faráře Miroslava Rodra, který, jako bývalý Skaut, dokázal zaujmout zájem a pozornost nás mladých. I když Sdružení i Dorost měly svého předsedu, jednatele a pokladníka, byl br. farář duší všeho dění v těchto organizacích. Mimo br.faráře se schůzek sdruženců většinou zúčastňovali br. Hroch a br. Tyralík, kteří se aktivně zapojovali do rozprav o biblických textech, jimiž každé úterní setkání sdruženců začínalo. Velmi užitečnou byla kulturní část našich schůzek, kde bratr farář četl vybrané partie z knih, které v té době byly většinou ve školách zakázány (např. Čapek, Masaryk, Komenský, Gulbranssen ap.) V následující diskusi jsme si vyjasňovali otázky, které pro nás byly zajímavé. Tak, jako při skautských schůzkách, byly na závěr asi dvouhodinové schůzky často zařazovány hry. Protáhla-li se diskuse nad biblickým textem nebo diskuse o literatuře déle, nedošlo k zařazení her. K významným osobnostem Sdružení patřil Svatopluk Havelka, který hrou na harmonium doprovázel zpěv písní ze zpěvníku, ale který nás v závěru schůzek učil i Ježkovy písně. Ve druhé polovině roku 1944 dokonce Svaťa vedl ve sborové místnosti i kurs angličtiny, který se těšil zájmu i některých lidí, kteří nebyli členy našeho sboru. Důležitou částí aktivit Sdružení byla častá účast na akcích evangelické mládeže v blízkých i vzdálenějších sborech. Výchovný odbor Moravskoslezského seniorátu koordinoval i konání tzv. „Dnů mládeže“, které byly tematicky zaměřeny na určité okruhy evangelijní zvěsti. Na tyto „Dny mládeže“ jsme jezdívali ve značném počtu. Utkvěla mi vzpomínka na naši cestu do Přerova, kde se konal Den mládeže. Když vlak po šesté hodině ráno vyjel z Valašského Meziříčí, rozletěly se dveře našeho kupé a k oběma dveřím se postavili němečtí vojáci s namířenými samopaly. Třetí voják požadoval po každém z nás Kennkartu – tehdejší občanský průkaz. Žel, jedna sestra tento průkaz nechala doma. Voják na ni vytrvale mířil samopalem. Teprve po delší diskusi naší nedokonalou němčinou si dva z nás odvedl stranou a ptal se nás na jméno této sestry. Protože se naše výpovědi shodovaly, pohrozil jí a všichni ti vojáci přešli do dalšího kupé. Teprve po návratu domů večer jsme se dozvěděli, že minulou noc přepadli partyzáni ubytovnu SS v hotelu Modrá hvězda… Prosinec 2013

č.150

13

Značnou pozornost dorostenců i sdruženců poutaly vycházky a výlety do přírody. Kromě častých vycházek do okolí našeho města si vzpomínám na velmi vydařený výlet na Čertovy skály u Lidečka. V předjaří 1944 si časně ráno 23 sduženců a dorostenců s bratrem farářem Rodrem nasedlo do vlaku do Lidečka. Po prohlídce skalního masivu Čertových skal jsme se prošli okolím těchto skal, a protože jsme měli s sebou míč (na fotce ho drží Vilda Heller), zahráli jsme si různé míčové hry. Po obědě jsme se dohodli, že se pěšky přesuneme do Valašské Polanky, což je vzdálenost asi 8 km. Nastoupili jsme do dvojstupu a rázně jsme se po cestě vydali k Polance. Žel, po několika stech metrech se přihlásil jeden bratr, že nestačí našemu tempu… Avšak čas do odjezdu vlaku z Polanky nám nedovoloval zvolnit pochodové tempo. Bratr farář zůstal s tímto bratrem a my jsme pochodovali dál. V Polance jsme si koupili lístky na vlak domů a těsně před příjezdem vlaku před nádražím prudce zabrzdilo nákladní auto, z jehož kabiny vyskočil bratr farář i s Bohušem. Ještě si stačili koupit lístky a naskočili do vlaku. Účast na dnech mládeže jsme pokládali téměř za svou povinnost. A tak se stalo, že když jsme se tři sdruženci zúčastnili na skautském táboře u Tří pramenů na Horní Bečvě, kde Václav Zrůnek a já jsme 13.7.1945 skládali skautský slib, pokládali jsme i s Mirkem Zedníčkem za svou povinnost přijet na Den mládeže do Hodslavic, který se konal 14.7.1945. Ve 3.00 nás podle dohody vzbudila táborová stráž a my jsme se vydali na cestu. Prošli jsme okolo Zavadilky, přes dlouhou Prostřední Bečvu a Dolní Bečvu do Rožnova. Žel, vlak z Rožnova v tomto období (2 měsíce od konce války) nejel. A tak jsme pochodovali do Valaš. Meziříčí. Protože však vlak do Ostravy nám ujel doslova před nosem, dali jsme si na nádraží své torny do úschovy a „odlehčeni“ jsme se vydali do Hodslavic. I když jsme na program Dne mládeže přišli až před polednem, měli jsme dobrý pocit, že jsme to stihli. (Ušli jsme asi 38 km). Dovolte mi, abych ke svému povídání připojil dvě fotografie:

Na fotografii jsou členové Sdružení z roku 1944. Za br. farářem je kurátor br. Trusina. 14

č.150

Prosinec 2013

Na druhé fotografii jsou účastníci výletu k Čertovým skalám v předjaří roku 1944. Milan Kejzlar

Domácí péče – Žerotínova 319 757 01 Valašské Meziříčí telefon: 737 966 347 č.účtu:1855020319/0800 [email protected] www.diakonievm.cz

Hospic Citadela - Žerotínova 1421 recepce: 571 629 084 fax: 571 629 085 č.účtu: 94-2556380247/0100 [email protected] www.citadela.cz

Zveme Vás na Adventní koncert V neděli 8.12.2013 se v našem kostele v 15.00 hod. bude konat adventní koncert pro Diakonii. Vystoupí žáci a pedagogové ZUŠ Alfréda Radoka Valašské Meziříčí. Vstupné je 90,- Kč. Výtěžek z adventního koncertu bude použit na nákup auta pro pečovatelskou službu Diakonie ČCE – střediska ve Valašském Meziříčí. Děkujeme! Prosinec 2013

č.150

15

Bohoslužby: 8.12. neděle

9.30

2. adventní - bohoslužby – farář Bronislav Czudek

15.12. neděle

9.30

3. adventní - bohoslužby

22.12. neděle

9.30

4. adventní - bohoslužby

16.00

vánoční hra dětí a dorostu

24.12. úterý

16.00

štědrovečerní bohoslužby

25.12. středa

9.30

Boží hod vánoční bohoslužby s Večeří Páně

26.12. čtvrtek

9.30

památka mučedníka Štěpána bohoslužby s Večeří Páně

29.12. neděle

9.30

31.12. úterý

16.00

pravidelné bohoslužby Starý rok

1.1. středa

9.30

Nový rok – boh. s Večeří Páně

5.1. neděle

9.30

pravidelné bohoslužby

12.1. neděle

9.30

pravidelné bohoslužby

Další program v měsíci listopadu: Úterý 10.12. – sborový večer s Velkou Lhotou

Pravidelný týdenní program: Středa

16.00

náboženství

Čtvrtek

18.00

biblická hodina

Pátek

18.00

mládež

Neděle

8.45

nácvik sborového zpěvu

9.30

bohoslužby

Bohoslužby v domově důchodců v Podlesí: Neděle co 14 dní ve 14.00 Bratr farář Heller 8.12., 22.12., 5.1. (pro zájemce sraz u kostela ve 13.30)

Úřední hodiny: kdykoli dle dohody Farář Daniel Heller mobil: 777 342 910 pevná linka: 571 161 561 [email protected] Pastorační pracovnice Věra Tyralíková mobil: 723 981 253

Pokladník Eva Janírková mobil: 777 344 994

Adresa sboru: Blahoslavova 3 757 01 Val. Meziříčí telefon do kanceláře: 571 161 560 e-mail: [email protected] číslo účtu u Poštovní spořitelny: 190 396 260/0300 http://valasskemezirici.evangnet.cz

NÁŠ ČASOPIS Vydáno 8. 12. 2013 Příspěvky, ohlasy a připomínky přijímá: Anna Jelínková Palackého 420/21 757 01 Val. Meziříčí mobil: 721 935 185 [email protected]