150 let. Jsme mistři světa! SH ČMS oslavilo. a spousta dalších hasičských zajímavostí + soutěž o mobilní telefon. českého dobrovolného hasičstva

Leden / 2015 Čtení o připravenosti pomoci bližnímu výchově mladé generace požární technice historii a sportu

SH ČMS oslavilo150 let

českého dobrovolného hasičstva

Úcta a respekt ke stopadesátiletým tradicím

Jsme mistři světa!

a spousta dalších hasičských zajímavostí

+ soutěž o mobilní telefon

1

2

Bratři a sestry, milí hasiči, jako každoročně, také letos vás chci na začátku roku oslovit a poděkovat vám za vaši nebývalou aktivitu. Charakteristickým se rok 2014 stal co do počtu významných akcí ke 150. výročí zrodu českého dobrovolného hasičstva. Oslavy proběhly nejen ve Velvarech, které pozvedly prapor jako první, ale také na tradičních litoměřických slavnostech, čtvrtém ročníku Pyrocaru, na trase VI. propagační jízdy a jiných místech. Připomněli jsme si tak slavnou tradici se ctí a s pevným odhodláním v ní pokračovat a stvrdit toto naše předsevzetí na nadcházejícím V. sjezdu Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Do současných dějin se minulý rok zapsal především díky vynikajícím výsledkům z proběhlých mistrovství v disciplínách požárního sportu, které obzvláště pak potěšily srdce řady hasičů a hasiček tituly ze Svitav. Za to našim mladým atletům i organizátorům patří náležité ocenění, stejně jako těm, kteří se účastnili a zabezpečovali další soutěže. To vše by však nebylo možné bez aktivní podpory státní a místní samosprávy, stovek firem a organizací a v prvé řadě všech vašich blízkých. Vám i jim přeji do nového roku vše nejlepší, abyste ho užili v pevném zdraví a radosti z pracovních i osobních úspěchů.

Ing. Karel Richter starosta SH ČMS

V. sjezd SH ČMS - Pardubice 4. červenec 2015

3

2015

17. mezinárodní veletrh požární a bezpečnostní techniky a služeb

12. mezinárodní veletrh prostředků osobní ochrany, 2015práce a pracovního prostředí bezpečnosti

www.bvv.cz/pyros-iset www.bvv.cz/interprotec

19.–21. 5. 2015 Brno – Výstaviště 4

represisté i preventisté, ceomani; zasloužilí i vysloužilí, činovníci, kronikáři, instruktoři; hasičský doroste, hasičata, přípravky nevyjímaje; atleti, trenéři i fandové požárního sportu; pečovatelé o starou hasičskou techniku, sběratelé a muzejníci; organizátoři plesů a dalších akcí; všichni příznivci hasičiny a jejich blízcí, právě pro vás jsme připravili „Hasičské čtení“, které nyní držíte v rukou. Věřím, že každý z vás si v něm najde něco pro sebe a také se rád dozví, co dělají jiní. Snažil jsem se pro vás poskládat obrázek toho, jaký byl uplynulý hasičský rok 2014, ve kterém jsme vzpomínali 150 let českého dobrovolného hasičstva. Přinést vám informace nejen ze stěžejních dění, ale také ukázky toho, co se děje jinde. U vás, u sousedů, nebo v jiném kraji. O témata nebyla nouze. Složitější už bylo něco z té široké nabídky vybírat. Proto, ať se na mě nezlobí ti, na které se nedostalo. Přál bych si moc, aby se vám náš časopis líbil natolik, že se budete těšit na jeho pokračování. Hezké hasičské čtení přeje

5

K 1. lednu 2014 měla Česká republika celkem 7230 jednotek požární ochrany s počtem 69 694 dobrovolných hasičů, kteří za rok 2013 vyjeli ke 112 281 zásahům, při

událostí v rychlém sledu za sebou. Často na jednom místě likvidovali rozsáhlé požáry na polích nebo loukách a o pár desítek kilometrů dál se jejich kolegové oháněli motorovou pilou při řezání stromů popadaných na komunikace a následně vyráželi čerpat vodu ze zatopených sklepů nebo

kterých zachránili nebo evakuovali z ohrožených prostor 47 708 osob. Během loňského roku měli hasiči opět plné ruce práce. Rozmary počasí prověřily připravenost hasičů na všechny typy mimořádných

zpevňovat hráze. Odčerpávala se ze zaplavených míst a dokonce bylo evakuováno několik dětských táborů. Nejčastěji vyjížděli hasiči k tzv. technickým pomocem, skoro v 60 % případů. Mnoho z těchto pomocí se týkalo likvidace následků bouřek a bleskových povodní. O druhé místo se pak dělí výjezdy k požárům a dopravním nehodám.

6

Neustále nás sužují požáry. Například od 1. července do 31. srpna 2014 zasahovali hasiči u 3088 požárů. Při těchto požárech zemřelo 12 osob a 155 osob bylo zraněno. Včasným zásahem hasičů bylo 5114 osob evakuováno a zachráněno. Škoda způsobená požáry léta 2014 se vyšplhala k částce 251,147 mil. Kč. K obecně nejčastějším místům vzniku požáru jsou kromě skládek a skladišť zejména rodinné a bytové domy a dopravní prostředky. V letních měsících se navíc až o 50% zvyšuje množství požárů v přírodním prostředí a v lesích. Zdroj: HZS ČR Foto: HZS Moravskoslezského kraje

Rok 2014 byl ve znamení velkého výročí. Uplynulo 150 let od založení prvního českého hasičského sboru ve Velvarech. Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska si své stopadesátileté dějiny trvající od 22. května 1864 připomnělo řadou akcí. Půlrok oslav zahájil starosta SH ČMS Ing. Karel Richter na Shromáždění starostů okresních sdružení hasičů v Přibyslavi 25. dubna. Na druhý den se konala tradiční XXI. hasičská pouť na Svatém Hostýnu. Ve dnech 17. – 18. května a 24. května jela VI. propagační jízda SH ČMS z Hrádku nad Nisou, přes německou Žitavu, polskou Bogatyni a Liberecký kraj do Jičína a poté z Mělníka do Velvar. V místě zrodu organizovaného českého hasičského hnutí se odehrál 24. května hlavní slavnostní den. Na něj navazovaly 6. - 7. června Hasičské slavnosti v Litoměřicích s dojezdem vloni kvůli povodním nedokončené V. propagační jízdy SH ČMS. V duchu oslav kulatého výročí se konaly také významné sportovní akce. Ve dnech 27. - 29. června Mistrovství republiky v požárním sportu SH ČMS v Českých Budějovicích, 2. - 6. července Mistrovství České republiky hry Plamen a dorostu SH ČMS v Brně a hlavně V. mistrovství světa v dorostu v požárním sportu a III. mistrovství světa juniorů v požárním sportu ve Svitavách. Ve dnech 29. - 30. srpna proběhla na přibyslavském letišti nejmasovější akce největší setkání požárních automobilů, jejich řidičů, strojníků a hasičů PYROCAR 2014. Poslední dvě akce byly opět sportovní. 27. září Mistrovství České republiky v tradičních disciplínách CTIF ve Dvoře Králové nad Labem a 4. října Mistrovství České republiky v disciplínách TFA ve Štramberku. Oslavy byly vyhlášeny za ukončené na Shromáždění starostů OSH v Přibyslavi 18. října. Při této příležitosti byla na nádvoří přibyslavského zámku odhalena socha svatého Floriána.

7

V hostinci Na Sladovně se opět sešli hasiči

22. květen 1864 byl památným dnem nejen pro Velvary, ale i pro celé hasičské hnutí. Z iniciativy obchodníka Karla Krohna se padesát občanů města rozhodlo založit doposud nebývalý spolek, první český sbor dobrovolných hasičů. Přesně po sto padesáti letech, 22. května 2014, se na místě památné schůze v restauraci Na Sladovně sešla valná hromada místního SDH. Starosta sboru Ing. František Saifrt ve své zprávě zhodnotil jeho bohatou činnost. Zvláště pak popsal průběžnou modernizaci a údržbu zdejší hasičské zbrojnice a péči o svěřenou techniku. Poděkoval přitom mimo jiné městu a jmenovitě přítomné starostce Ing. Jitce Linhartové za podporu. „Velice si vážíme všeho, co Velvary pro hasičské hnutí udělaly. Ceníme si práce sboru a výjezdové jednotky, která je zařazena do třetí kategorie,“ řekl ve svém vystoupení starosta SH ČMS Ing. Karel Richter, který spolu se svým prvním 8

náměstkem Lubošem Janebou, starostou KSH Středočeského kraje Josefem Pávem a starostou OSH Kladno Oldřichem Zuskou přišel slavnostní jednání pozdravit. V závěru slavnostní schůze předali přítomní funkcionáři členům sboru vyznamenání, pamětní medaile a listy. V sobotu 24. května 2014 královské město Velvary opět patřilo hasičům. Proběhly zde hlavní oslavy za účasti hejtmana Středočeského kraje MVDr. Josefa Řiháka, starosty Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska Ing. Karla

Richtra, generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky brig. gen. Ing. Drahoslava Ryby a dalších hostů. Po slavnostním vystoupení hlavních funkcionářů, kteří kladně

Pamětní tabule Karlu Krohnovi v hostinci Na Sladovně

zhodnotili jak dlouhodobou činnost dobrovolných hasičů,

Velvarská jednotka požární ochrany dnes

tak i jejich soudobou aktivitu a nepostradatelnost při záchraně životů, zdraví a majetku spoluobčanů a také i velmi dobrou spolupráci s místní samosprávou, státními orgány a profesionálními kolegy. Zástupcům nejstarších sborů českých zemích (Velvary, Zákupy, Velké Meziříčí a Kylešovice), byly předány dekrety, potvrzující jejich prvenství. Nastoupeným sborům pak byly na historické prapory připnuty pamětní stuhy. Poté se hosté ve slavnostním průvodu odebrali na místní hřbitov, aby se poklonili památce zakladatele sboru Karla Krohna a položili věnce na jeho hrob. Ze hřbitova se představitelé hasičů, města a další hosté odebrali do místa, kde vše před sto padesáti lety začalo, do restaurace Na Sladovně. Zde proběhlo slavnostní zasedání

Výkonného výboru SH ČMS. „Děkuji vám, že se poctivě staráte o tradice předků, zvláště pak

Starosta SH ČMS udělil jednu z medailí zasloužilému hasiči Miloslavu Maršálkovi

o památku zakladatele sboru. Děkuji bratrovi Mílovi Maršálkovi, který nejenže vždy patřil mezi nejaktivnější členy, ale také zachránil historický sborový prapor. Dobře si u vás vede výbor pod starostenstvím

Ing. Františka Saifrta. Vážím si také práce René Maška, Libora Šulce, Michala Petráčka, Milana Vobořila, Michala Ledvinky a dalších,“ ocenil práci nejaktivnějších členů sboru při slavnostní příležitosti starosta SH ČMS Ing. Karel Richter. Součástí oslav byla také výstava historických praporů pořádaná Centrem hasičského hnutí Přibyslav , spolu s výstavou historie velvarského sboru, kterou si hosté se zájmem prohlédli. Ve dvě hodiny odpoledne dorazila do Velvar VI. propagační jízda SH ČMS, jejíž přivítání bylo dalším bodem bohatého programu. Následující hodiny na náměstí Krále Vladislava patřily ukázkám činnosti mladých hasičů a současné hasičské a záchranářské techniky. Večer pak byl v rytmu tanečního a poslechového vystoupení kapely Druhej Dotek. 9

VI.

propagační jízda Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska se letos konala ve znamení 150 let českého dobrovolného hasičstva. Také její cíl byl symbolický – 24. května 2014, v místě založení prvního českého SDH ve Velvarech. Ve dnech 17. a 18. května 2014 se jela nejdelší část z Hrádku nad Nisou do Jičína.

První ukázka byla v Hrádku nad Nisou

10

Starosta SH ČMS jel s jízdou

Přivítání v Bogatyni

Na hrádeckém náměstí vyhrávala kapela a hasičská drobotina do šesti let předvedla ukázku vyprošťování raněného z minimakety havarovaného vozidla. Starosta SH ČMS Ing. Karel Richter pak v přítomnosti náměstka hejtmana Libereckého kraje Marka Pietra a starosty města Hrádek nad Nisou Bc. Josefa Horinky předal posádce jízdy pod velením ředitele Centra hasičského hnutí Přibyslav Jiřího Pátka symbol jízdy - praporec, věnovaný brněnskou firmou Alerion. O něj se po celou dobu akce pak staral praporečník Vít Karel. Po několika kilometrech vedoucí vozidlo jízdy (Praga z roku 1934) řízené Milanem Pátkem a doprovázené pragovkou z roku 1918 z Jablonce nad Nisou, překročilo státní hranici a zamířilo do Žitavy. Tady nás před hasičskou stanicí uvítal starosta města Arnd Voigt a členové místního sboru, kteří mají dlouholetou

družbu s českým Hrádkem. O dobré přihraniční spolupráci v Euroregionu Nisa se také nejvíce hovořilo při přijetí polskými hasiči v sousední Bogatyni, kde opět starosta města Andrzej Grzmielewicz připnul na praporec jízdy pamětní stuhu. Cestou přes Polsko se nám nepříjemně rozpršelo a déšť nás doprovázel po celý zbytek sobotní etapy. Nezabránil však tomu, aby jízdu vítaly desítky hasičů a jejich příznivců v Kunraticích a

ukázku slaňování záchranářského psa a vyhledávání osoby. Psovodi a jejich čtyřnozí pomocníci z SDH Hejnice jsou ve svém oboru nositeli titulu Mistři republiky a jejich velitel František Schejbal na ně může být právem hrdý. Raspenava nám poskytla úkryt před deštěm v místní hasičské zbrojnici. Závěr etapy byl v Chrastavě, kde je také pěkné hasičské muzeum, o které se stará velitel chrastavských hasičů Miroslav Pivoňka. V muzeu je uložena také historická technika

Dětřichově. Podobně srdečné bylo i přivítání ve Frýdlantu. Déšť však zesílil a na náměstí v Novém Městě pod Smrkem musel starosta města předat jízdě stuhu improvizovaně krytý stříškou autobusové zastávky. Pod deštníky pak bylo předáno starostovi Lázní Libverda hlášení o průjezdu obcí. V Hejnicích zastavila naše pragovka před poutním kostelem Navštívení Panny Marie. Za přítomnosti starosty Jiřího Horáka bylo požehnáno praporci jízdy a místní oddíl kynologů předvedl

z Velvar a v předvečer jízdy zde byla vernisáž výstavy „Hasičské historické plesové pozvánky“, kterou s muzeem připravil jeden z organizátorů úvodního dne jízdy Karel Boháč. O muzeu, povodních a další spolupráci s hasiči jsme si večer popovídali se starostou města Ing. Michaelem Canovem a místostarostkou Zitou Václavíkovou. V neděli ráno VI. propagační jízda

11

První stuha byla na praporec připnuta v Hrádku nad Nisou...

vyjížděla z náměstí Dr. E. Beneše v Liberci, kde ji před radnici přišla vyprovodit primátorka města Martina Rosenbergová. První zastávkou byl 18. května Jablonec

...poslední stuha pak ve Velvarech

12

nad Nisou, který nás už při vjezdu na náměstí plné hasičské techniky vítal velkým transparentem. Primátor Ing. Petr Beitl velice kladně zhodnotil velmi dobrou spolupráci mezi dobrovolnými a profesionálními hasiči, kterou potvrzovala také aktivní účast ředitele Územního odboru HZS Jablonec nad Nisou plk. Ing. Petra Bartoně. Starostka okresního sdružení Jablonec nad Nisou Jiřina Brychcí byla organizační duší přivítání v Jablonci i v Železném Brodu. V Semilech se pak průvodcovské taktovky ujal starosta okresního sdružení Ing. Miloslav Miksánek. Ten pak spolu s Ing. Karlem Richtrem předal stuhy a pamětní medaile pětadvacítce přítomných sborů a aktivistům požárního sportu, mezi kterými nechyběla ani několikanásobná mistryně republiky Šárka Jiroušová z SDH

Poniklá. Na kouzelném místě zvaném Ostrov bylo vystaveno několik kusů velmi dobře udržované historické i soudobé techniky, včetně parničky z SDH Semily I s organizátorem četných ukázek parních stříkaček a jejich republikového srazu Ladislavem Brucknerem. Cestu ze Semil do Lomnice nad Popelkou opět znepříjemňoval déšť, ale tváře nám rozjařilo zaplněné náměstí, na kterém se odehrával přivítací ceremoniál, dekorování praporů a ukázka vyprošťování z havarovaného vozidla. V Lomnici štafetu jízdy symbolicky převzal Královéhradecký kraj rukou krajského starosty Jiřího Orsáka. Po krátké zastávce v Železnici za doprovodu historických vozidel z SDH Nová Paka, SDH Železnice a dalších jsme dojeli do cíle etapy jízdy – Jičína. Zde nás přivítali nejen starosta města MVDr. Jiří Liška, náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje Ing. Otakar Ruml, ředitel jičínského územního odboru plk. Ing. PhDr. Libor Zikeš, ale především starostka OSH Jičín Eva Steinerová a Rumcajs s Mankou. K pěknému odpoledni přispěli s ukázkou požárnické činnosti nejmenší hasiči z přípravky. Když budeme ignorovat nepřízeň počasí, tak se dá říct, že se hlavní část jízdy velice vydařila. Poděkování za úspěšné dva dny patří všem účastněným, zejména

pak starostovi KSH Libereckého kraje Milanu Navrátilovi a Věře Nutilové. Závěr jízdy 24. května 2014 se vydařil neméně dobře, jako předchozí etapy. Z Mělníka se sice startovalo za trochu deštivého počasí, ale opět za perfektní organizace hasičské slavnosti na Náměstí Míru, za přítomnosti starosty města MVDr. Ctirada Mikeše a dalších oficiálních hostů, kteří ocenili účast hasičů na zásazích při loňských povodních. V Mělníku účastníci jízdy uctili na městském hřbitově památku jednoho z otců českého dobrovolného hasičstva Josefa Šťastného. Stál u zrodu Zemské ústřední hasičské jednoty království Českého a byl jejím prvním pokladníkem. Byl zakladatel Mělnické hasičské župy. Milým překvapením byla zastávka v obci Kly. Zdejší SDH spolu s SDH Tuhaň připravilo hezké přivítání s živým obrazem hasiček se sekerkami a ukázkou malých hasičů při hašení hořícího domečku. Pěkná byla i výstava historie obou sborů, které mají ty nejtvrdší zkušenosti s rozvodněným Labem. Ve dvě odpoledne dorazila VI. propagační jízda SH ČMS s přibyslavskou pragovkou do královského města Velvary, kde právě vrcholily oslavy 150. výročí založení sboru.

Celou cestu zaznamenal na kameru Láďa Dvořák Šedivák

Zastavení před hejnickým poutním chrámem

Poslední etapa startovala na náměstí v Mělníku

13

Zahrada Čech rozkvetla hasičskými veterány

Š

estý celorepublikový sraz hasičstva spojený s výstavou hasičské techniky navštívilo 17 000 návštěvníků. Do Litoměřic se sjelo celkem 250 sborů a vystavujících hasičů bylo 2500. Mezi vystavovateli se opakovaně objevily hasičské sbory z okolních států – Slovenska, Maďarska a Německa. Součástí oslav byl také dojezd V. propagační jízdy Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska.

Hasičské slavnosti Litoměřice 2014 začaly sice v pátek 6. června 2014 v 10.00 hodin na výstavišti Zahrada Čech, ale ve stejném čase vjížděly historické požární automobily také na náměstí v Roudnici nad Labem, kde je vítal starosta města Vladimír Urban se starostou místního SDH Rudolfem Kužielem. Zahájili tak dojezd V. propagační jízdy SH ČMS, která byla vloni z důvodů povodní přerušena. Velitel jízdy Herbert Barták spolu s praporečníkem Janem Křepelkou pak na libochovické škodovce z roku 1928 převezli symbolický praporec jízdy do Litoměřic, kde už byly slavnosti v plném proudu. Letošní akce byla taktéž pořádána 14

v náhradním termínu za zrušené Hasičské slavnosti v roce 2013, protože většinu území Ústeckého kraje zasáhly povodně. Proto hned v pátek dopoledne proběhla velice emotivní vernisáž výstavy fotografa Karla Pecha o těchto povodních. Knihu fotografií společně s autorem pokřtil i starosta Litoměřic Ladislav Chlupáč a předseda Sdružení pro obnovu a zachování historických hasičských tradic Jindřich Hejduk. Byla pokřtěna i kniha věnovaná hasičským praporům. Součástí prvního dne slavností bylo také vyhodnocení jubilejního 40. ročníku republikového kola literární a výtvarné soutěže „Požární ochrana očima dětí“.

Vzápětí po dojezdu V. propagační jízdy byla šéfredaktorem Hasičských novin Oldřichem Přibylem vyhodnocena soutěž „O nejkrásnější prapor“ a starosta SH ČMS Richter předal vítězům ceny. Nejvíc bodoval prapor SDH Dolní Třešňovec, který posbíral 4112 hlasů. Celé odpoledne pak bylo protkáno ukázkami a kulturním programem. Večeru pak dodala krásnou atmosféru Floriánská mše v katedrále sv. Štěpána, vedená litoměřickým biskupem Mons. Janem Baxantem.V sobotním dopoledni se slavnosti přesunuly na náměstí. Všechny účastníky přivítal Ing. Karel Richter. Program

na náměstí vyvrcholil parádním průvodem, který mimo jiných sledoval místopředseda vlády Andrej Babiš, ministr vnitra Milan Chovanec, hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček, generální ředitel HZS ČR brig. gen. Ing. Drahoslav Ryba, Dominik kardinál Duka a další. V rámci tohoto celorepublikového srazu hasičstva s výstavou hasičské historické techniky měly samozřejmě největší zastoupení sbory dobrovolných hasičů. Mnoho ze své techniky ale předvedli i profesionální hasiči. K vidění byl tzv. Bobr, tedy obojživelné pásové vozidlo Záchranného útvaru nebo letištní speciál Panter. Nesnažila se ale jen moderní technika. Diváci byli pokropeni i vodou z proudnice z roku 1910 v rámci unikátní ukázky zásahu s ruční zápřahovou stříkačku, kterou si připravili členové sdružení Naše hasičská minulost z Expozice požární ochrany ve Zbirohu. Jednalo se o cvičení, které je přesně

aby ocenily snahy hasičů udržovat stopadesátiletou tradici českého hasičstva. Svou expozici zde mělo také Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska spolu s Centrem hasičského hnutí Přibyslav. Nechyběly ani stánky Hasičské vzájemné pojišťovny a prvního českého dobrovolného hasičského sboru královského města Velvary. Nejstarší stříkačkou na výstavišti byla koňská dřevěná stříkačka z r. 1807, v majetku SDH Drahenice. Na sobotní večer příslušníci Záchranného útvaru HZS ČR připravili ukázky speciální techniky sloužící hasičům pro zásahy na vodě. Prezentovala se i Asociace hasičských záchranných složek podniků. Na Lodním náměstí probíhaly ukázky záchrany osob z vody, plavba soulodí obojživelných pásových transportérů nebo hašení pomocí „bambi“ vaku s nabíráním i shozem do Labe. Slavnostní tečkou celých slavností byla hasičská hudební fontána v podobě světelné show. Vodu

secvičeno podle metodiky vydané Zemskou ústřední hasičskou jednotou v roce 1899. Nejmodernější hasičská technika netradičně zahajovala i průvod techniky. Poté průvodem projela koňská spřežení s historickými stříkačkami, historické automobily a následovalo dlouhé defilé zúčastněných hasičských sborů. Odpoledne pak stovky účastníků slavností zaplavily výstavní plochy,

stříkalo více než šedesát proudnic podle předem pečlivě připravené choreografie od SDH okresu Česká Lípa. Po fontáně slavnosti ukončil bohatý ohňostroj.

Foto: Milan VÁVRŮ

15

P

rvní vodní světelná a ozvučená fontána byla v Čechách postavena Františkem Křižíkem, inženýrem a vynálezcem na konci 19. století u příležitosti jubilejní zemské výstavy v roce 1891 v Praze. Křižíkova fontána se považuje za evropský unikát. Jejího skvostného výsledku a jedinečné podívané je dosaženo třemi tisíci trysek, ze kterých proudí voda pomocí čerpadel. Celkový obraz je završen podvodními reflektory a působivým hudebním doprovodem. S nápadem na provedení obdobné fontány v režii hasičů přišli dobrovolní hasiči z Nového Oldřichova na Českolipsku v roce 1983. „Jako první o ní začal hovořit tehdejší starosta František Pavelka a to s takovým nadšením, že nebylo těžké nás přesvědčit. Dokázali jsme si živě představit, že bude možné využít hasičské sbory a jednotky se stříkačkami k podobnému dílu, věděli jsme už tehdy, že půjde o ojedinělou ukázku, která zaujme 16

diváky,“ vzpomíná současný starosta SDH v Novém Oldřichově Miroslav Jonáš. „O rok později jsme fontánu vyzkoušeli, ovšem bez hudby a světelných efektů a navíc nikoliv večer, ale ve dne. Veřejnost ji měla možnost vidět během Dne hasičů na našem koupališti, a to za použití parní stříkačky a stříkaček PPS 8 a 12 a za pomoci družstva hasičů z Kamenického Šenova.“ Aby se fontána stala skutečným unikátem, bylo nutné jednotlivé úkony pro fontánu secvičit.

Neobešlo se to bez účasti až osmi hasičských sborů. Každé družstvo přivezlo svůj stroj a trvalo až několik měsíců, než jednotlivé úkony hasiči dokonale zvládli. Naprostá souhra, disciplinovanost a přesnost, to bylo mottem příprav. Hasičská fontána se stala pohádkovou podívanou. Při prvním uvedení hasiči - ti, kteří u řvoucích čerpadel ovládali vodní proudy, byli nadšeni a překvapeni zároveň záznamem, který shlédli v plné kráse. Tanec

proudů, barev, dokonalá souhra s hudbou. Přestože hasiči u proudnic dokonale znali brilantní hudbu Bedřicha Smetany, snažili se pokaždé do ní vnést něco navíc. Šlo o to, přesně reagovat na každý světelný pokyn, soustředit se a vést vodopád proudů do přesných formací a přidat kus hasičské hrdosti. Před zahájením fontány musel velitel, který byl dirigentem fontány, pokaždé obejít všechna družstva. Zkontrolovat proudnice, hadice, rozestupy jednotlivých hasičů kolem vodní plochy. Určit, na kterou barvu bude daný člen reagovat. Velitel totiž používá dvě světelné lampy – bílou a červenou. Na uších má sluchátka a v nich slyší nejznámější skladbu Bedřicha Smetany „Má vlast“. Mnohé záleží na jeho citu a pochopení pro tóny hudby. Každý jednotlivec pak manipuluje se svou proudnicí podle barvy. Hasiči u strojů a proudnic neslyší víc, než řev motorů. Proto pečlivě sledují světelné signály.

a vodními víry kořeněnou cestu milované české řeky i vesničku, kde se tančí rozverná polka. V průběhu let novooldřichovští hasiči, společně se sousedními sbory, jezdili na akce v Libereckém a Ústeckém kraji. Ohlas byl mimořádný, překvapivý a diváci byli nadšení. Hasičům bylo jasné, že s fontánou zabodovali! Dne 13. října 2009 byla Ochrannou organizací autorskou hasičské fontáně udělena licence na hasičskou fontánu s choreografickými prvky a hudbu „Má vlast – Vltava“. Hasičská fontána v plné síle a kráse byla také představena 11. září 2010 na Zákupských slavnostech. Termín nebyl vybrán náhodně. Společně s ohňostrojem se přidala k uctění památky 343 hasičů, 87 příslušníků Port Authority Police department a 28 policistů New Yorku, kteří zahynuli devět let předtím, 11. září 2001 při teroristických útocích na

World Trade Centrum. Šestkrát zakončila fontána Hasičské slavnosti v Litoměřicích, mnohokrát ji mohli obdivovat lidé napříč republikou. „Je nám líto, že se objevilo nemálo pořadatelů, kteří si nevyžádali náš souhlas k pořádání fontány v té podobě, kterou určuje licence a tím porušují autorství“, připomíná Miroslav Jonáš. „Mnohé hasičské fontány tak probíhají s jiným hudebním doprovodem, jiným počtem hasičů, přesto s velkým ohlasem.“ Hasičská fontána se zařadila v průběhu let ke skutečným skvostům novodobých hasičských tradic. Všem, kteří tuto ojedinělou podívanou uvedli do života a přispěli k její popularitě i jedinečnosti, patří upřímné poděkování.

Věra NUTILOVÁ

Posluchači i diváci pokaždé s pokorou i rozechvěním, neskrývaným zájmem a slavnostními pocity sledovali tmou rámovaný, rozverný, zasněný i pulsující vodní živel s příměsí barev z reflektorů. Neuvěřitelnou souhru hasičů, kteří tam dole, u strojů a vodní plochy ovládali stroje i vodní gejzíry. S pokorou vnímali unikátní symfonickou báseň „Vltavy“, bez dechu si představovali klikatou 17

Zahoukalo třista tři stříkaček

P

oslední srpnový víkend se na letiště Hřiště u Přibyslavi sjelo 303 speciálů na IV. největší setkání hasičů a požárních automobilů. Pořadatelem bylo opět Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska a hlavními partnery Hasičský záchranný sbor České republiky a Kraj Vysočina. Dny 29. a 30. srpna 2014 byly zpestřeny nejen bohatým hasičským, ale i kulturním programem.

Účastníci akce, která byla vyvrcholením oslav 150 let českého dobrovolného hasičstva, přijížděli na Vysočinu od pátečního rána. Mezi prvními dorazili hasiči z Chodové Plané s jimi upravenou škodovkou. Organizátoři se na příjezdových místech měli co ohánět. Odpoledne se už hrnula vozidla jedno za druhým. Mezi přihlášenými automobily nechyběly ani vozy z polského Starého Waliszówa nebo slovenské Turzovky. Další práci měli organizátoři při seřazování vozidel, kterými se plnila letištní plocha ještě před dvěma dny pořádně skropená dešti. Výstavní plochu zase obsadili zástupci 58 firem, z nichž největší zastoupení tu měla Požární bezpečnost, nabízející hasičskou a 18

záchranářskou techniku, výzbroj a výstroj. Ta mimo jiné do sobotního programu připravila i přehlídku volnočasového oblečení pro hasiče. Páteční večer udělala všem radost hudba rock-jazzové skupiny JADA Band, finalista soutěže Československo má talent Pavel Helan, hudební skupina TITAN a konečně i Dräger diskotéka. V sobotu 30. srpna 2014 už od

rána vyhrávala hasičská dechovka ze Skutče. V jedenáct hodin dopoledne zahoukaly sirény účastněných automobilů a starosta SH ČMS Ing. Karel Richter přivítal jejich posádky a hosty. Po slavnostních projevech přijela před tribunu historická pragovka z roku 1934 s členy V. a VI. propagační jízdy SH ČMS, kteří panu starostovi předali praporce

Předavání praporce V. propagační jízdy starostovi SH ČMS Ing. Karlu Richtrovi

jízd do úschovy Centra hasičského hnutí Přibyslav. Poté Ing. Richter slavnostně prohlásil Pyrocar za zahájený. Součástí slavnostního úvodu byla také vzdušná vlajková show společnosti Alerion pod

Zahájení Pyrocaru

názvem „Pocta vlajkám“. Hlavním programem pak byla nejen hudba a vystoupení vystavujících firem doprovázené dalším programem Hitrádia Vysočina, ale především ukázky činnosti integrovaného záchranného systému.

informoval ředitel HZS ČR, územního odboru Havlíčkův Brod plk. Luboš Vacek posluchače Českého rozhlasu, který na frekvencích Dvojky vysílal on-line přenos v pořadu Výlety. „Určitě bych opět ocenil vynikající spolupráci s HZS ČR, ať už šlo o ukázky nebo vybudování stanového městečka,“ zhodnotil účast profesionálních hasičů starosta Richter. Velký podíl na zabezpečení celé akce měly sbory dobrovolných hasičů Kraje Vysočina. Ty se také staraly o občerstvení tisíců hostů a Veterán klub hasičských stříkaček při OSH Žďár nad Sázavou představil čtyřicet kusů historické techniky s nejstarší z roku 1871. S historickou technikou přijely i další sbory, jako například SDH Roubanina s „erenou“ z roku 1951. Na třicet tisíc návštěvníků se zájem sledovalo ukázky a zajímalo se o techniku až do doby, než perfektně připravený průběh akce narušil silný přívalový

plk. Luboš Vacek při rozhovoru v přímém přenosu ve vysílání Českého rozhlasu

déšť. I když se z travnaté plochy pomalu stal souvislý mokřad, výměna zkušeností obsluh přítomné techniky pokračovala dál, stejně jako kulturní program. Účastníci čtvrtého Pyrocaru mohli slyšet zpívajícího hasiče Dana Moravského, pop-folkovou akustickou kapelu Jelen a hudební skupinu Šatlava. „Úžasný byl ohňostroj. Byla k němu moc pěkná hudba, která s ním nádherně ladila. To nám dojetím

„Stěžejní ukázkou součinnosti IZS byla dopravní nehoda, při které byl nasazen také speciální tým leteckých záchranářů s vrtulníkem, kteří se slanili do místa improvizované havárie,“

Firma ABA připravila hned několik ukázek

19

„Jediné, co stoprocentně nevyšlo, bylo počasí,“ konstatoval pomocník hlavního pořadatele Ing. Jana Aulického Jiří Votava. Organizátoři se museli navíc potýkat i s následky nečekaného deště. Ten si nedal pokoj ani v neděli a poslední automobily se jen ztěžka dostávaly z rozbahněného terénu.

V kuchyni šéfoval Václav Žižka

ukápla slzička,“ pochvalovaly si zlatý hřeb večera děvčata z Divadla U Hasičů.

„Tohle byla hóóóódně luxusní akce :-)), a to hlavně sobota. Už se těšíme na další ročník :-))“, přidala svůj příspěvek k další chvále na facebooku Petra Opitzová Jeřábková. Ten snad hovoří za všechno.

Moderní techniku představil hasičský útvar z Hlučína

20

Pyrocaru se účastnilo 58 firem

Vážení obchodní partneři, přátelé, společnost Požární bezpečnost s.r.o. je od svého založení v roce 2005 silným a stabilním partnerem jak dobrovolným, tak profesionálním hasičům, záchranářům, organizacím, podnikajícím právnickým a fyzickým osobám, ale i běžným občanům. Za téměř deset let působení na trhu jsme se stali předním prodejcem hasičské a záchranářské techniky, výzbroje a výstroje. Naše společnost byla založena ve spolupráci s dobrovolnými hasiči především v Kraji Vysočina, aby jim přinášela cenově dostupné zboží vynikající kvality od renomovaných výrobců, služby na vysoké úrovni a stejně tak i finanční a hmotnou podporu. Jsem přesvědčen, že se nám naše poslání daří plnit. Mezi lety 2006 a 2014 jsme dobrovolným hasičům z celé ČR přispěli na jejich činnost formou finančních a věcných darů více než 7 000 000 Kč. Nejen tímto tak naplňujeme naše motto „Sloužíme těm, kteří chrání životy, zdraví a majetek druhých“. S devíti kamennými prodejnami, internetovým obchodem www.vyzbrojna.cz a skupinou obchodních zástupců dnes poskytujeme našim zákazníkům nejširší síť pokrytí po celé České republice. Kromě obchodu naše společnost provádí vysoce odborné služby z hlediska dodržování legislativy v oblasti požární ochrany a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Servisní úsek společnosti se pak zabývá především revizemi a opravami přenosných a pojízdných hasicích přístrojů, hydrantů a jiných požárně bezpečnostních zařízení. K těmto účelům používáme moderní vybavení, do kterého pravidelně investujeme. Naši specialisté jsou pravidelně školení odborníci s rozsáhlými zkušenostmi v oboru. Veškeré služby provádíme dle platné legislativy. Vlastníme všechna potřebná osvědčení, oprávnění a certifikáty. Dovolte mi tímto poděkovat všem našim partnerům, týmu zaměstnanců a dalším spolupracovníkům Požární bezpečnosti s.r.o., protože bez jejich podpory bychom se dále rozvíjet nemohli. Jsem hrdý na to, jakých úspěchů se nám společně podařilo dosáhnout.

Robert Válal jednatel a majitel společnosti

21

je významným českým výrobcem a dodavatelem požárních automobilů na území České republiky, Slovenské republiky, ale také dodavatelem mobilní požární techniky do více než 25 zemí světa. Tradice výroby požární techniky v České republice se datuje od roku 1899, kdy v tomto roce byla ve Vysokém Mýtě založena THT POLIČKA, s. r. o. firma „Stratílek“. Od znárodnění byla firma známá pod značkou KAROSA, která byla jediným specializovaným výrobcem požární techniky na tuto komoditu v České republice. Díky privatizaci po roce 1990 se THT Polička stala právoplatnou nástupnickou společností po Karose. Od této doby je THT ryze českým soukromým výrobcem této techniky, bez majetkové účasti zahraničních subjektů. V roce 2014 THT Polička dosáhla kulatého, 20. výročí své existence a úspěšné působnosti pod touto značkou. V současné době je nosným výrobním programem firmy THT Polička výroba nových cisternových automobilových stříkaček, pěnových, kombinovaných, letištních, technických, protidemonstračních, velitelských, protiplynových, dopravních a speciálních automobilů, 22

rychlých zásahových automobilů, požárních přívěsů a kontejnerů různých modifikací. Kromě výroby nových výrobků jsou náplní výrobního programu též rekonstrukce mobilní požární techniky dříve vyrobené. THT Polička v rámci rekonstrukcí techniky vždy dodává svým zákazníkům zcela novou nástavbu.

Při výrobě takto rekonstruovaných nástaveb je využíváno nejnovějších technických řešení a technologií, které jsou používané při výrobě nových požárních automobilů. Z rekonstruovaných CASek jsou pro naše hasiče typické především modely CAS32 T 815 6x6, CAS20 T815 4x4, CAS 32 T 148 6x6, ale i jiné typy

požární techniky, dříve vyrobené nejen tuzemskými výrobci, ale i od zahraniční konkurence. Nástavby, její komponenty a agregáty jsou vyráběny z velké části ve firmě THT POLIČKA, a to včetně vodních čerpadel, ovládacích armatur, lafetových proudnic, nádrží a karosérií. Doplňkovým programem je výroba širokého sortimentu požárních armatur a příslušenství. THT Polička montuje požární nástavby nejen na tuzemské podvozky TATRA, ale také na podvozky zahraničních výrobců, například podvozky od firmy SCANIA, MERCEDES, MAN, RENAULT, IVECO,VOLKSWAGEN, MITSUBISHI, TOYOTA, FORD aj. Firma též provádí stavbu speciálních vozidel podle přání zákazníků i na další značky vozidel. Konstrukční práce a výkresová dokumentace je zpracována ke každému výrobku, samozřejmě s využitím počítačové techniky. Materiál je archivován. Tento způsob zpracování technické dokumentace tak dává všem uživatelům námi vyrobené techniky záruku v tom, že mohou kdykoliv požadovat náhradní díly na svá

vozidla a THT Polička je schopna dodat tyto díly, komponenty a agregáty po desetiletí nazpět. Tím je též kdykoliv zaručena opakovatelnost výroby každého výrobku. THT Polička zabezpečuje pro naše zákazníky pravidelný servis,

a to buď přímo v Poličce, nebo prostřednictvím mobilního servisu s dodávkou potřebných náhradních dílů. V naší podnikové prodejně nabízíme hasičům, ale i jiným zákazníkům široký sortiment armatur a požárního příslušenství, včetně vybavení pro požární sport – vše dostupné na našich webových stránkách www.tht.cz.

V současné době je v součinnosti s THT Polička v řešení projekt, určený pro obnovu mobilní požární techniky dobrovolných hasičů, ale i pro profesionální hasiče, který má za úkol obnovit úroveň užitných vlastností dosud používané techniky s aplikací nových technických prvků s vyšším stupněm modernizace techniky. V rámci projektu se počítá buď s rekonstrukcí podvozků, nebo jejich generální opravou. V každém případě však bude v rámci rekonstrukce starších CASek dodána nová nástavba s aplikací nejnovějších technických prvků, které jsou v současné době používány u nových typů CAS. Projekt je podporovaný finančními prostředky ze zdrojů Evropské unie. Realizací tohoto záměru se dosáhne zkvalitnění úrovně technického zabezpečení v rámci integrovaného záchranného systému.

23

V

rámci shromáždění starostů okresních sdružení hasičů dne 24. dubna 2014 byl na nádvoří přibyslavského zámku odhalen pamětní sloupek jedné z nejvýznamnějších osobností československého hasičského hnutí, JUDr. Miroslavu Řepiskému.

Narodil se 10. července 1924 ve Václavovicích u Frýdku-Místku. Jeho otec Ferdinand Řepiský byl horníkem, místním divadelním ochotníkem, ale hlavně nadšeným dobrovolným hasičem. S hasičskou problematikou se tak Mirek seznámil již v útlém mládí a tato skutečnost předurčila jeho další celoživotní dráhu. Pracoval nejprve jako právník v n.p. Slezan ve Frýdku-Místku, po té na Krajském národním výboru v Ostravě. Zastával zde funkci vedoucího odboru pro vnitřní věci, k níž byla začleněna také Krajská inspekce požární ochrany. JUDr. Řepiskému se podařilo prosadit postavení požární ochrany na úroveň ostatních 24

odborů. V roce 1963 byl jmenován náčelníkem Hlavní inspekce požární ochrany Československé republiky a přestěhoval se, i s rodinou, do Prahy. V šedesátých letech se zasloužil o vybudování Odborné školy požární ochrany ve Frýdku-Místku a zřízení katedry Technika požární ochrany na Vysoké škole báňské v Ostravě. Plukovník JUDr. Miroslav Řepiský byl v roce 1971 zvolen předsedou federálního výboru SPO ČSSR. Zastupoval Československou republiku v Mezinárodním technickém výboru pro prevenci a hašení požárů (CTIF). V čele Národního výboru CTIF působil 18 let. Především jeho přičiněním bylo založeno muzeum dobrovolného hasičského hnutí v Přibyslavi, dnes Centrum hasičského hnutí. Vytvoření muzea v objektu zchátralého přibyslavského zámku v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století věnoval svůj

veškerý volný čas. V roce 1988 odešel do důchodu. Se svými

pracovními výsledky mohl být jistě spokojen. Je možné říci, že JUDr. Řepiský vykonal pro české dobrovolné hasičství obrovský díl práce. Na jeho celorepublikové i mezinárodní úrovni doposud snad nejvýznamnější. Za obětavou činnost mu byla udělena mnohá vysoká vyznamenání a řády. Nestor českého hasičství JUDr. Miroslav Řepiský skonal 23. ledna 2011. Při odhalování pamětního sloupku pronesl starosta SH ČMS Ing. Karel Richter následující slova: „Patrně všichni, jak jsme tady, měli jsme možnost doktora Řepiského poznat. Já osobně od roku 1969. Ač na různých funkcích, měli jsme společného jmenovatele – požární ochranu. Té Miroslav Řepiský věnoval až do posledních chvil svůj organizační um a zkušenosti, o historických vědomostech nemluvě. Ať nám a našim nástupcům tento památník připomíná člověka, bez kterého si jednu z generačních etap stopadesátileté existence českého hasičského hnutí vůbec neumíme představit.“

S

družení hasičů Čech, Moravy a Slezska je organizací, která rozhodně na své veterány nezapomíná. Těm, kteří se svou činnosti zvláště podíleli na rozvoji českého hasičství, je udělován titul Zasloužilý hasič. Koncem loňského roku jich bylo asi 1400. V mnohých krajích pracují jejich aktivy. Ve sdružení je ustanoven celostátní aktiv v čele s čestným náměstkem starosty SH ČMS Josefem Netíkem. Mimo jiné jsou pro zasloužilé hasiče organizována pravidelná setkání v okresech a v krajích, zájezdy a jsou jim nabízeny rekreace. Na tuto činnost přispívají v mnohých krajích hejtmani, senátoři a poslanci. Jedno ze setkání se uskutečnilo v Mělníku 5. června 2014. Zúčastnilo se ho přes 150 zasloužilých hasičů Středočeského kraje. Byli uvítání představiteli kraje a města na náměstí Míru. Pak se rozdělili do několika skupin na prohlídku městských pamětihodností. Podívali se na historickou studnu, kostnici, zámek, včetně vinných sklepů a okolí zámku se soutokem Labe a Vltavy. Odpolední program začal v rodinného pivovaru v Mělnickém

Vtelně. Po obědě jim pak hrála dechovka s perfektní konferenciérkou, zpěvačkou a tanečním duem. Zasloužilé členky dostaly květiny a vedoucím delegací OSH byly předány upomínkové předměty. Organizátoři z OSH Mělník vedeným starostou Jaroslavem Havlem měli jistě dobrý pocit, když jim na závěr bylo poděkováno s dodatkem, že toto setkání se zařadilo mezi nejlepší. Další se ve Středočeském kraji konalo v úterý 11. listopadu

2014. Tentokrát bylo společné zasloužilých hasičů okresu Benešov a Tábor. Navazovalo na předchozí v Bechyni a Mladé Vožici. Sraz všech účastníků byl v Prčici na náměstí, kde u pomníku padlých proběhlo společné fotografování a pak následoval odjezd na Monínec. Při prohlídce sportovního a rekreačního areálu byl největší zájem o Poštovnu, přestěhovanou ze Sněžky. Závěrečné posezení zajistili organizátoři v Kvasejovicích. 25

Svatý Florián vyrostl v beskydských lesích

P

atrně největší sochu svatého Floriána v českých zemích najdeme od září 2014 na nádvoří přibyslavského zámku. Je něco přes pět metrů vysoká a zvláštní je tím, že je ze dřeva. Ze zdatného topolu, který vyrostl v lesích Moravskoslezských Beskyd. Jejím autorem je sochař a hasič v jedné osobě, pan Jan Vitásek z Nýdku. Pod jeho rukama v dílně na úpatí hory Čantoryje střežící hranici s Polskem, vyrostlo ojedinělé dílo, které nyní bude připomínat rok oslav 150 let českého dobrovolného hasičstva. „Dělal jsem už sochy svatého Floriána do hasičského muzea v Ostravě, hasičské školy v Jánských Koupelích a také pro spřátelený „stražácký“ sbor na druhé straně hranic, ale snad už od roku 2010 jsem v hlavě nosil myšlenku udělat něco daleko velkolepějšího. Chtěl jsem udělat něco, co by patřilo všem českým hasičům a stálo by to v Centru hasičského hnutí. Naskytla se příležitost 150. výročí prvního českého sboru a vstřícnost vedení sdružení a pana starosty Richtra osobně. Daří se mi tak realizovat sen, který je mým životním dílem,“ svěřil se mi umělec, když jsem ho navštívil uprostřed rozdělané práce. V té době měla už socha vytesaný nápis „Bohu ke cti, bližnímu ku pomoci – Sv. Florián“, nad ním 26

O práci na soše se osobně zajímal starosta SH ČMS Ing. Karel Richter

se rýsovaly hořící domky a tělo s pláštěm a štítem. Hlavu mistr dělal zvlášť z lipového dřeva. Upřesnil, že topol se s lípou velice dobře snáší. Je to něco jako manželství

ve dřevě. Lípa se však mnohem lépe opracovává a topol se navíc moc třepí. Na to je ale lék. Napustit nadbytečné třásně co nejvíce luxolem a po uschnutí je prostě okartáčovat. A třásní je hodně, protože každé písmeno, každý zářez do materiálu musí být proveden tak, aby úkos odváděl vodu, která do díla naprší. Zvláště v zimě by to bylo nebezpečné, kdyby voda zůstávala ve spárách a následný mráz by povrch čím dál více poškozoval. Jan Vitásek s oblibou tvrdí, že socha je jeho „srdeční záležitostí.“ Je dobrovolným hasičem tělem i duší. Jeho děda zakládal Sbor dobrovolných hasičů v Hati u Hlučína a s tátou jezdíval na všechny hasičské akce v okolí

už od raného dětství. Láska k hasičině ho přivedla i do řad podnikových hasičů v Třineckých železárnách. Tam se už před tím učil dřevomodelářem a vytvářel ze dřeva matrice budoucích odlitků. Tady si začal s dřevem rozumět a pracovat s ním i ve svém volném čase. Dnes si umí připravit materiál pro práci od samého počátku, tedy od skácení stromu i v těch nejsložitějších podmínkách, k jeho očištění a správné úpravě. Jeho výrobky krášlí mnoho míst. Když přijedete do Nýdku, určitě vás zaujme na Rytířské stezce na Čantoriji torzo lípy umělecky opracované do turistického ukazatele. Podobný výtvor je u nedaleké obce Lučina na Žermanické přehradě v podobě kříže vysokého devět metrů. Až u Labe v obci Libochovany stojí další Vitáskův výtvor. Několik jeho děl je

V půli srpna hasičský patron už stál před dílnou, která kdysi byla stodolou, a čekal na své dokončení. Druhé zářijové pondělí byl naložen na náklaďák a odvezen do Přibyslavi. Mistr udělal na soše poslední zářezy a po deseti dnech byl postaven nově vybetonovaný podstavec. Na podzimním shromáždění starostů okresních sdružení hasičů 17. října 2014 byla socha starostou SH ČMS Ing. Karlem Richtrem slavnostně odhalena. Byla to tečka za půlroční sérií oslav 150 let českého dobrovolného hasičstva. Hotovo!

u motorestu Na císařské, při hlavní cestě ke slovenské hranici. Nemluvě o spoustě doplňků pro dětská hřiště a zahradních lavic a stolů. Při vydlabávání středu kmenu narazil Jan Vitásek na osm hřebíků a zničil si dláto. Muselo se stát, že když 80-100 let starý strom (u topolu se velice těžce určuje stáří) byl tak desetiletý, do jeho kmínku někdo zatloukl hřebíky, snad na upevnění ostnatého plotového drátu. Ty pak desetiletí obrůstaly dřevěnou masou, až se letošním opracováváním dostaly opět na slunce světa.

Stěhování na nádvoří přibyslavského zámku

27

Kdo byl svatý Florián? Patrony hasičů byla řada světců, jako například sv. Vavřinec, sv. Barbora, sv. Agáta (Háta), sv. Jan Burian, sv. Donát, Panna Marie Hromnická a další, kteří se stali také patrony kominíků, kovářů a dalších profesí pracujících s ohněm. V polovině 19. století přijali čeští hasiči za svého patrona svatého Floriána. Mnohé legendy o Floriánově životě mají historicky reálné jádro a jsou spojeny se šířením křesťanství. Florián (Florianus) byl římským důstojníkem a administrátorem císařského místodržícího Aquilinuse v Lauriacum, dnešním Lorchu u Ennsu v Horním Rakousku. Když císař Dioklecián (284 - 305) vydal v letech 303 a 304 čtyři drakonické protikřesťanské edikty, začali správci provincií pátrat po vyznavačích víry a násilím je nutili k návratu ke staré víře. Florián odmítl splnit nařízení propustit z císařských služeb všechny podřízené křesťany. Volil raději cestu odchodu do ústraní a žil pak v Cetiu, dnešním St. Pölten. Když se doslechl, že jeho souvěrci jsou zatýkáni a žalářováni, rozhodl se, že se vydá za nimi, aby je povzbudil. Od povzbuzování už nebylo daleko k plánování útěku. Plán však byl vyzrazen a Florián zatčen. Zemřel mučednickou smrtí. S mlýnským kamenem na krku byl svržen z mostu do Emže. Stalo se tak 4. května roku 304 a mlýnský kámen, s nímž byl Florián utopen, je dnes uložen v kryptě klášterního kostela. Legenda říká: „Mrtvé tělo se zachytilo na skalce, k níž zaletěl velký orel. Přesto, že je sám dravcem, mrtvolu sv. Floriána před ostatními dravci uchránil“. Utonulého nalezla a na svém statku tajně pohřbila odvážná křesťanská vdova Valerie z Lince. Na místě tragédie dnes stojí město St. Florian. Už v 6. století tu vznikl klášter s kostelem. Zbytky zdiva pod klášterní bazilikou pocházejí z římské doby, ale první písemné zmínky o klášteře nacházíme z období kolem roku 800. Klášter je jedním z nejvýznamnějších poutních míst Horních Rakous a v části klášterních budov najdeme hasičské muzeum. Floriánovy ostatky údajně od roku 1184 spočívají v Krakově. Traduje se, že při velkém požáru Krakova v roce 1528 zůstal kostel s ostatky svatého ohněm nedotčený.

28

V Římě světce uctívali jako ochránce před represáliemi. Nápis na desce v kryptě kláštera říká, že Floriánovy ostatky byly nalezeny v 11. století a rozděleny. Část z nich byla přenesena do Říma, část do Krakova a za císaře Karla IV. byla z Polska malá část relikvií převezena do chrámu sv. Víta v Praze. Relikvie má být uložena také v olomoucké katedrále. Sv. Florián je patronem Horního Rakouska, Krakova, Boloně a Polska. Je mu zasvěcena řada kostelů. U nás je mu zasvěcen např. kostel v Kladně, postavený v letech 1746 - 1748 slavným Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem ve stylu vrcholného baroka, dále pak kostely v Kostelanech, Moravském Krumlově, Příbrami na Moravě, kaple v Tetčicích, ve Veleboři a jinde. Málo se ví, že v Žatci se dnešní náměstí 5. května až do začátku II. světové války jmenovalo Floriánské - podle své hlavní dominanty, barokního sloupu sv. Floriána z let 1742 až 1746. Ostatně, sochy sv. Floriána zdobí stovky českých náměstí a návsí. Sv. Florián bývá zobrazován jako voják, od doby renesance většinou římský, v dřívějších dobách i ve středověkém brnění, často s kopím nebo korouhví v ruce a se džberem (putnou), z něhož vylévá vodu a hasí hořící dům (hrad). Toto zobrazení je naprosto typické. Jen ve zcela rané době byl někdy znázorňován jako stařec, např. na fresce z 12. století v klášteře Nonnberg v Salcburku. Asi od 13. století je Floriána vidět už jen jako mladého muže. Někdy se na výtvarných projevech jako atribut objevuje také mlýnský kámen, který poukazuje na jeho mučednictví a orel, který hlídal podle legendy Floriánovo mrtvé tělo. Tyto motivy jsou především vidět v klášteře sv. Floriána u Lince. V Podunají nechybí jeho soška takřka v žádném kostele. Najdeme ho často mezi sochami českého „selského“ baroka ve vikýřích statků. Floriánků je mnoho i mezi lidovými řezbami a obrázky, světec lijící vodu zdobil české sklo a lidovou keramiku. Sv. Florián se objevuje na hasičských praporech a v další hasičské symbolice, např. na znacích sborů, v názvosloví soutěží a jako součást trvalé výzdoby shromažďovacích místností. Sv. Florián pronikl celým životem a prací českých hasičů.

S

běratelství kuriozit, uměleckých děl a předmětů patří k velmi starým kulturním jevům. Tento smysl nepostrádají ani hasiči a je jich věru dost. Jejich muzea a sbírky můžeme vidět po celé republice. Mají už dlouholetou tradici.

Muzeum v Přibyslavi Budeme-li se věnovat novodobému sběratelství a muzejnictví v hasičské oblasti, tak nelze nevzpomenout, že na jejím počátku stála myšlenka zřízení muzea dobrovolné požární ochrany. Vznikla z iniciativy plk. JUDr. Miroslava Řepiského, předsedy Federálního výboru

Svazu požární ochrany ČSSR v roce 1974. V roce 1975 byl zámek v Přibyslavi ministerstvem kultury ČSR převeden na Svaz požární ochrany ČSSR. V části uvolněných prostor byla umístěna první výstava požární ochrany, která byla otevřena 7. září 1975 při příležitosti 100. výročí založení Sboru

dobrovolných hasičů v Přibyslavi. Pět let od zahájení rekonstrukce byla při příležitosti 130. výročí založení prvního stálého placeného hasičského sboru v českých zemích v upravených prostorách na druhém nádvoří otevřena nová expozice. Stalo se tak dne 10. června 1983, kdy byla na 29

ploše 1 200 m2 prezentována „Stálá výstava požární ochrany a československé ekonomiky“. V letech 1985 a 1987 byly potom otevírány další stálé expozice a prostory pro archiv, depozitáře, sbírkovou i odbornou knihovnu, dílna pro konzervátora, dokumentační pracoviště, přednáškový a slavnostní sál i společenské místnosti s příslušným zázemím. Dnes zařízení slouží hasičům České republiky. V patnácti sálech na ploše 3500 m2 jsou vystaveny exponáty připomínající nejen mimořádně bohatou historii

hasičů, ale i současně používanou techniku, pomůcky sloužící k hašení požáru a k protipožární prevenci. Hasičské muzeum Centra hasičského hnutí Přibyslav je od roku 2006 nositelem mezinárodního certifikátu Hasičské muzeum CTIF. Dvaapadesát nadšenců Myšlenka založení organizované skupiny sběratelů vznikla v roce 1984. Dne 10. února 1985 se konala ustavující schůzka sekce sběratelů. Mezi hlavní iniciátory patřili předseda Krajského výboru SPO Východočeského

kraje Luboš Duzbaba a sběratelé Bohouš Klement, Josef Petera, Ivan Horničár a Miroslav Sobotka. Za celou dobu svojí existence je cíl této sekce neměnný – uchování historie a tradic hasičstva. Členská základna čítá 52 členů, ze kterých jsou tři členové ze Slovenska a jeden z Německa. Pro uchování informací a vzájemné informování bylo započato s vydáváním občasníku „Zpravodaj“. Jeho první číslo vyšlo v září 1997 a v současné době je v tisku číslo 54. Jeho význam spočívá zejména v tom, že jsou v něm publikovány výsledky badatelské práce

Co se sbírá? Historické předměty, jako přilby, části a celky uniforem, sekerky, medaile a vyznamenání, odznaky, nášivky a další jsou snad součástí každé sbírky. Pozvánky na hasičské bály, plesy a slavnosti, jichž je nepřeberné množství. Mezi takové materiály můžeme zařadit i další sběratelské artefakty. Otvíráky jsou jedním z oblíbených upomínkových předmětů vydávaných při výročích založení sborů. Ty jsou v několika provedeních: kovové, dřevěné, nebo plastové. Zapalovače většinou plynové a vyrobené z plastu, jsou další oblíbené předměty. Nálepky jsou vedle filatelie asi nejrozšířenějším sběratelským oborem. Sirkařství má v naší republice tradici již od roku 1839. První nálepky s hasičskou tématikou byly vydány v roce 1961. Knihy, časopisy, katalogy výrobců potřeb pro hasiče a jiné další tiskoviny se zaměřením na požární ochranu. Kalendáře a kalendáříky patří mezi materiály, které jsou ve stálé oblibě. Jsou v mnoha provedeních - stolní, nástěnné a kapesní. Novoročenky. Ve své podstatě jde blahopřání k novému roku, dnes známé jako „péefka“. V současnosti lze zakládat novoročenky osobností, hasičských sborů, Hasičské vzájemné pojišťovny a dalších orgánů a organizací. Pohlednice a známky. Pro svoji specifičnost a rozšířenost je v rámci sekce sběratelů na tuto oblast vyčleněna skupina filatelie registrovaná v Klubu filatelistů ČR. Vlaječky. V našich sbírkách najdeme vlaječky, které nemusí být jen látkové, ale také papírové a umělohmotné. Opět vydávané k různým výročím sborů, ale i jiným příležitostem. Reklamní cedule - papírové, plechové a v poslední době umělohmotné cedule, které sloužily k reklamě všeho druhu. Nás ale zajímají cedule, ale i tabulky s tématikou hasičskou, do které patří i tabulky pojišťoven. Někteří šťastlivci z řad sběratelů mají ve svých sbírkách též stříkačky a další hasičskou techniku.

30

Jedním z největších sběratelů je pan Alois Vláčil

sběratelů a badatelů hasičské historie. Pokud si položíme otázku, čím sběratelé začali naplňovat svoje sbírky, budeme na ni velmi obtížně odpovídat. Byly to medaile, odznaky, přilby, stejnokroje,

pohlednice, nebo jiný materiál?? Nenajdeme asi sběratele, který by se věnoval jen jedné oblasti. Ve většině případů jej buď zaujme nějaký předmět, který by se dal sbírat, jako např. odznaky, ale postupem času zjistí, že by se k tomu dalo ještě něco přidat. Celá záležitost pak přerůstá do problému s prostorem. Ti šťastnější svoje sbírky vystavují v soukromých muzeích, nebo expozicích. Ti, kteří tyto prostorové možnosti nemají, alespoň využívají příležitostí k vystavení své „chlouby“ v rámci různých akcí, jako jsou oslavy výročí založení sborů, ale i akce v rámci svých měst a obcí. Výjimkou nejsou ani spolupráce s různými oblastními muzei a zahraničními sběrateli. Jak jsme již zmiňovali sběratelských materiálů s hasičskou tématikou je nepřeberné množství

Specialista na Stratílkovy stříkačky František Pecka

– předchozí výčet by se dal rozšířit o propisovací tužky, igelitové tašky, keramické talíře, dlaždice a kachle, tašky, hrnečky, či skleněné půllitry, etikety a další materiály. Z pohledu sběratelů se ale názory na tyto materiály mohou různit. Někdo namítne, že turistická značka patří pouze turistům, zápalkové nálepky do filumenie, vlaječky do vexilologie, pohlednice do filatelie. Ano, lze s tím souhlasit, ale zařazení těchto předmětů do hasičských sbírek je věcí každého sběratele.

Hanuš VÍDRŠPERK Jozef Malík pravidelně vystavuje svou sbírku na Hasičských slavnostech v Litoměřicích

31

V

ětšina požárů, včetně těch, které zničily celé průmyslové závody, obytné nebo společenské objekty, měla svůj počátek většinou z nevinného zdroje, kterým byl například plamínek zápalky, nebo nedopalek cigarety odhozený z neopatrnosti na hořlavý materiál, elektrický zkrat, nebo jiné zdroje tepla. Aby nedocházelo k rozšíření malých ohnisek hoření, je nutné docílit jejich uhašení v počáteční fázi rozvoje, tj. v zárodku požáru. K tomu mohou posloužit různé přístroje a zařízení na hašení, které jsou přizpůsobené k okamžitému použití.

32

První byl extinktér Než se objevily první hasicí přístroje, byly pro hašení požárů v jejich počáteční fázi používány různé prostředky, které nebyly určeny jenom pro hašení. Šlo z počátku pouze o různé nádoby, slaměná, dřevěná a kožená vědra, která však měla tu nevýhodu, že vodu na hašení z nich nebylo možno dostatečně účinně vylít na místo hoření. V 16. a 17. století se proto začaly používat dřevěné stříkačky (špricky), za pomocí kterých byla voda tlakem pístu vrhána na vzdálenost několika metrů. Pokud vezmeme v úvahu způsob jejich použití, můžeme říct, že to byly již tehdy první, jednoduché, vodní hasicí přístroje. První písemné zmínky o hasicích přístrojích s vnitřním přetlakem pocházejí z počátku druhé poloviny 19. století z Francie. V roce 1864 sestrojili dva významní chemičtí technologové Dr. Charles a Ing. Vignon první aparát pro hasičské účely, který využíval kysličník uhličitý vznikající při chemické reakci alkalického uhličitanu sodného ve vodním roztoku s přidanou kyselinou vinnou. V témže roce byl předveden na hasičské výstavě v Görlitzu v Německu, kde byl velmi příznivě přijat v odborných kruzích a velmi brzy pod názvem „extinktér“ se rozšířil v praxi, jako účinný hasební prostředek.

V uvedeném roce se této výstavy zúčastnila i výprava hasičů z pražského hasičského sboru a již v roce 1869 jeho členové zakoupili

do svého vybavení prvních šest extinktérů. Postupem času se extinktér stal předmětem kopií celé

řady přístrojů, zejména německých, které byly uváděny do prodeje pod nejrůznějšími jmény, ale jejichž chemický princip vytváření přetlaku v přístroji pro vypuzení hasební látky zůstával jeden a týž. Tyto přístroje z počátku postrádaly český výraz a až do roku 1904 se nazývaly převzatým slovem z latiny – „extinkteur“. Později se pro ně používaly překlady, jako „uhasínače“ nebo „hasidla“ a teprve od roku 1905 se v české hasičské literatuře začal používat název „ruční přístroje ku hašení ohně“. Od roku 1907 pak „příruční hasicí přístroje“, který se později ustálil na výrazu „ruční hasicí přístroje“. Změnu v názvosloví přinesla až evropská norma a její přijetí u nás v roce 1997 znamenalo i oficiální změnu názvu těchto přístrojů na „přenosné hasicí přístroje“. Rytíři v brnění Předchůdci dnešních ručních hasicích přístrojů měli silný plechový plášť, zpravidla měděný nebo pozinkovaný, modernější typy pak byly opatřeny výstřikovou hadicí. Rozbitím nádoby s kyselinou uvnitř přístroje a jejího spojení se sodným roztokem došlo k vytvoření kysličníku uhličitého, který vytlačil hasivo z nádoby. Později se začalo používat k vytlačení hasiva také tlakových 33

lahví či patron. První zmínka o tlakových patronách v hasicích přístrojích pochází z roku 1905 z Německa. Nádoba prvního francouzského extinktéru byla o objemu 20 litrů a sestávala se ze železného válce, opatřeného na obou koncích vypouklými ocelovými víky. Byla vyrobena a zkoušena na tlak 18 atmosfér (cca 1,8 MPa). V dolním víku byla zaletovaná trubka opatřená kohoutkem, přes kterou se napouštěl do nádoby roztok uhličitanu sodného (Na2CO3) v převrácené poloze. Po naplnění se kohoutek uzavřel. V dolní části víka byl rovněž otvor, do kterého se vkládala menší, zvláštní válcová dvouplášťová nádoba, u které byl vnitřní plášť děrovaný, a která se otvírala zvenčí pomocí speciálního regulačního kroužku. V této vnitřní nádobě byla prášková kyselina

34

vinná (C4H6O6). Otočením regulačního kroužku a převrácením přístroje se obě složky smíchaly a docházelo k chemické reakci, při které se uvolňoval kysličník uhličitý (CO2). Přitom v nádobě vznikal tlak až 6 atmosfér (cca 0,6 MPa) a dostřik vody z tohoto přístroje byl do vzdálenosti 10 až 12 metrů. Další varianty těchto přístrojů spočívaly ve vnitřním provedení nádobek na kyselinu a způsobu

jejího uvolnění do styku s roztokem uhličitanu sodného. U dalších typů extinktérů byla nahrazována prášková kyselina vinná zředěnou kyselinou sírovou naplněnou do olověných nádob, v horní části proříznutých, nebo skleněných válcových nádob umisťovaných ve speciálním závěsu uvnitř přístroje, který umožňoval, aby se po převrácení přístroje obě složky smísily a došlo k požadované reakci vývinu kysličníku uhličitého, zajišťujícího dostatečný tlak v nádobě pro vytlačení vody. V další etapě se začaly do přístrojů místo olověných a skleněných válců vkládat malé, skleněné, uzavřené patrony s koncentrovanější kyselinou sírovou, které se před použitím přístroje rozbily pomocí železného hrotu (nárazníku), jehož mechanická úprava byla zpravidla předmětem patentu. Schéma těchto přístrojů je na obrázku č. 31

Bohužel už v minulosti se stávalo, že při výrobě a plnění těchto extinktérů nebylo mnohdy z neznalosti dbáno těch nejzákladnějších pravidel vyplývajících z důsledků uvedené chemické reakce, tj. tlaku CO2 uvnitř nádoby. Extinktéry, které byly u nás prodávány pocházely většinou z Německa, popřípadě z Anglie. Nejznámější byly značky Excelsior, Minimax, Pluvius a Rex. Teprve na počátku 19. století, po čtyřiceti letech od jejich zrození, se v Čechách extinktery začaly dostávat do širšího povědomí a začaly být v masovějším měřítku nabízeny i na trhu. Jednou z prvních firem, nabízejících je v té době ke koupi, byla firma J. Červenka, Praha VII, která v Hasičských rozhledech v roce 1903 inzerovala dodávky extinktérů značky „REX“ z Anglie a později je začala také v licenci vyrábět. Nastupuje pěna Začátkem 20. století se objevují účinnější hasební náplně. Kromě vody se začala používat nejdříve hasicí pěna, pak hasicí prášky, kysličník uhličitý a v neposlední řadě také tetrachlor, který byl i přes své nepříznivé vedlejší účinky velmi účinnou hasební látkou. Rozšíření sortimentu hasicích přístrojů si vynutilo i rozšíření

povědomí mezi lidmi o jejich konstrukci a použití, začaly se proto metodicky členit na jednotlivé skupiny a začalo se uplatňovat školení o zacházení s nimi, nejprve

mezi členy hasičských sborů, pak i ve fabrikách, živnostenských firmách, zemědělských farmách a na úřadech. Zkoušky s použitím pěny pro hašení požárů a první pěnotvorné aparáty byly sestrojeny a použity již na začátku 19. století v Rusku S. P. Vlasovem, který v nich použil odpad z továrny na výrobu mýdla. První pěnový hasicí přístroj však byl vyroben a uveden na trh až v roce 1904, první práškový hasicí přístroj v roce 1912 a první tetrachlorový hasicí přístroj v roce 1925

Výše uvedené druhy byly nejprve vyzkoušeny a uvedeny do užívání v Německu. Proto také němečtí výrobci měli v této oblasti nejvíce patentů a vynálezů. Mezi přední z nich patřily především firmy Minimax a Total. V období 1918-1938 se u nás objevila celá řada nových výrobců a distributorů hasicích přístrojů. Mezi nejvýznamnější z nich patřili: Doma – hasič, Flamingo,Fokostop, Guvy, Minimax, Orion, Poleo, Praga, Primus, Prometheus, Rekord, Sigmund, Titan, Total, Trimfa, Vatra, Ignimar a Pyrmax. Hasicí přístroje se rozdělovaly podle toho, jakých hasebních látek se v nich používalo, a to do následujících skupin: 1. přístroje vodní (bikarbonátové), 2. přístroje pěnotvorné, 3. přístroje práškové, 4. přístroje plněné kapalným kysličníkem uhličitým, 5. přístroje kapalinové, plněné chloridem uhličitým, 6. přístroje kapalinové, plněné bromidem ethylnatým nebo methylnatým.

V článku jsou pasáže z knihy

Ing. Vasila Silvestra Pekara PhD „Hasicí přístroje, jejich historie a současnost“. 35

Vzpomínka na Jana Červinku Je to více než dva roky, co jsme se v říjnu 2012 v Hodějicích naposledy rozloučili se zasloužilým hasičem bratrem Janem Červinkou. Zemřel v sobotu 29. 9. 2012 ve věku 84 let. Přesně týden poté, co v sobotu 22. 9. 2012 zorganizoval svou poslední velkou akci ve svých rodných Hodějicích – II. ročník soutěže o nejlepší hasičský prapor, které se sám rovněž osobně zúčastnil. Bratr Jan Červinka se narodil 25. 11. 1928 v Hodějicích, okr. Vyškov. Pocházel z živnostenské rodiny, kde otec pracoval jako malíř pokojů a maminka byla v domácnosti. Otec byl zároveň dlouholetý funkcionář a podnáčelník hasičského sboru. Od útlého dětství jej brával do hasičské zbrojnice a na hasičský výcvik. Celé dětství prožil v Hodějicích, kde navštěvoval obecnou školu a poté měšťanskou školu ve Slavkově u Brna. Následně se vyučil v Brně-Bohunicích v roce 1946 zahradníkem a poté v roce 1955 slévačem barevných kovů. Střední vzdělání získal v oboru slévárenství na střední průmyslové škole strojírenské v Brně v roce 1965. Před vojenskou službou i po jejím ukončení pracoval jaké slévač, nejdříve ve Šmeralových závodech Brno a poté v Energetických závodech v Brně. Od roku 1964 až do roku 1989 byl profesionálním požárníkem. V rámci profesního vzdělávání absolvoval ústřední školu PO v Bílých Poličanech a školu MV ČSR, Školicí středisko Veltrusy, tříletou cyklickou průpravu pro velitele útvarů. Nejprve pracoval jako člen sekretariátu KV SPO Jihomoravského kraje a technický pracovník SPO Jihomoravského kraje v Brně. Od roku 1966 do roku 1974 byl okresním velitelem SPO Vyškov. Ocenění zasluhuje jeho velení dobrovolným zásahovým jednotkám při akci na záchranu speleologů v Moravském krasu v roce 1970, kterou sledovala celá země. Místo do Vyškova nastoupil na místo velitele požárního útvaru v Uherském Hradišti, kde jeho křesťanské postoje nebyly překážkou plnit úkoly velitele požárního útvaru. V aktivní službě do roku 1989 dosáhl hodnosti majora. Po odchodu do penze v roce 1989 se dal na podnikání, založil v Hodějicích firmu s hasicí technikou, ve které stále pracoval. Dobrovolné hasičině zůstal aktivně věrný do posledních dní svého života. Věnoval se i publikační činnosti. Spolupodílel se na řadě významných akcích v Hodějicích. Bratru Janu Červinkovi se dostalo poděkování za jeho celoživotní práci od Hasičského záchranného sboru ČR, Okresního sdružení hasičů Vyškov, Zasloužilých hasičů okresu Vyškov a SH ČMS. 36

37

38

„Prapor, který dnes společně vítáme do života, je symbolem naší jednoty a bratrství. Přejeme si, aby se pro nás stal ztělesněním hasičské síly, jednoty, odvahy, odhodlání a naše poselství předával dalším generacím.“ I taková bývají první slova, která doprovází prapor při oslavě jeho prvního rozvinutí. Je to nádherný okamžik, který se zaryje hluboko do srdcí všech účastníků významného dne.

při naplňování jejich poslání. Slavnostní vyšívaný prapor je důkazem sjednocení, pevné vůle a odhodlání. Každý sbor by měl

Vyšívaný prapor SDH Kvasice s místním Floriánem

Průvod s novým praporem SDH Blučina v roce 2012

Kdo jsou lidé, kteří zůstanou navždy ve spojení se vznikem praporu? Jsou to členové sboru a ti, kdo hasiče přímo podporují a pomáhají

mít svůj prapor, pod kterým budou jeho členové přísahat věrnost hasičství. Na počátku stojí rozhodnutí jedinců, někdy i celého sboru o zadání jeho výroby.

Matka nebo kmotr praporu V historii mezi tyto osobnosti patřila matka praporu. Tato vysoce čestná a prestižní funkce byla oceněním za mimořádné

zásluhy, kterými tato žena přispěla k vyhotovení praporu. Obvykle to byla ona, kdo zajistil veřejnou sbírku a dohlížel při jeho vyšívání. Její přítomnost a aktivní zapojení

I při takových setkáních, jako hasičské dny na Konopiště nesmí sbor chybět se svým praporem

při vzniku symbolu pozvedla jeho společenský a duchovní dosah. Podpořte tradici slavnosti rozvinutí či požehnání praporu a nabídněte tento významný post osobě, která bude zrození praporu věnovat veškerou svoji péči. Společně s námi jistě zajistí pro sbor ten pravý klenot. Stejně tak může být pověřenou důvěrnou osobou kmotr praporu. 39

nebo vlajkonoš. Bývalo zvykem ho volit na valné hromadě sboru a v pravidelných intervalech ho ve funkci potvrzovat, popřípadě nahrazovat. Jeho volba by měla proběhnout před vyhotovením praporu nebo nejpozději před oslavami. On bude tou odpovědnou osobou, která převezme starost a péči o prapor a bude dohlížet na jeho

Slavnost začíná průvodem všech účastníků, který směřuje obvykle od hasičské zbrojnice, sídla sboru, k domu matky praporu. Zde velitel nebo starosta přebírá svinutý symbol od matky praporu a průvod pokračuje do místního kostela.

Takovouto žerď vyrobíme přesně na míru k vašemu praporu.

Rituál připínání vyšívaných stuh

Rituál žehnání Po slavnostní mši na počest praporu probíhají rituály žehnání. Některé z nich se provádí dodnes, jiné zůstaly zapomenuty. Obnovme jejich

Připínání pamětních stuh na prapor SDH Nové Hvězdlice

Dalším rituálem je připínání slavnostních vyšívaných stuh, které svým textem už navždy zaznamenají tento výjimečný

Žehnání nové repliky historického praporu SDH Dačice

den do historie praporu i sboru. Stuhy připínají matka nebo

náležitém využití při slavnostech a společenských událostech.

Slavnost rozvinutí a požehnání praporu Samotný okamžik uvedení praporu do života je velmi významnou společenskou událostí, které se účastní obyvatelé obce, všechna její sdružení či spolky a pozvaní hosté.

Rozvinutí nového praporu hasičského sboru v Drásově

40

kmotr praporu a také významní Detail ozdobných hřebů na historickém praporu slovenského DHZ Drahovce

tradici a podpořme jejich pravý význam.

představitelé z obce a řad pozvaných hostů.

Rituál rozvinutí praporu Nejkrásnějším okamžikem je slavnostní rozvinutí praporu.

Rituál zatloukání hřebů V minulosti nejdůležitějším z nich bylo zatloukání hřebů do žerdě praporu. Hřeby nejsou jen pouhými kotvami látky na dřevo, ale jsou to symboly jednoty, síly, chrabrosti a obětavosti. Společně s jejich zatloukáním jsou volána hesla, oslavující charakterové vlastnosti sboru. I vy můžete symbolicky úkon provést, stačí kladívkem poklepat na žerď, která prapor ponese po celý jeho život.

Právě v tuto chvíli ho mohou všichni spatřit v celé jeho kráse. Samotný akt žehnání pak završí rituál uvedení do života. Pokřtěný prapor je poté předán velitelem sboru praporečníkovi, který společně s praporem přebírá i funkci jeho ochranitele a pečovatele. Důstojnost jeho poslání podpoří nezbytný doplněk uniformy – bílé kožené rukavice s manžetou a pás pro vlajkonoše.

Po oslavě malý dárek na

života. Pojďme se podívat, jak by mělo slavnostní žehnání probíhat.

V kostele Žehnání hasičského praporu obvykle začíná průvodem hasičů, místních občanů a vážených hostů do místního kostela, kde se na počest praporu koná slavnostní mše. Na jejím počátku znějí slavnostní proslovy význačných zástupců hasičů a obce, případně dalších důležitých osob, které se zasloužily o vznik nového praporu. Hrdí hasiči z Osové Bitýšky u svého nového praporu v Alerionu Brno - slavnostní chvíle, Poté vybrané osobnosti zatloukají kterou stojí za to zapsat do kroniky do žerdi praporu hřeby. Rituál je památku obvykle provázený hasičskými hesly Pamětní listy, medaile, mince a či motty. Mše se uzavírá obřadným vyznamenání za zásluhy ražená v požehnáním praporu, na nějž se kovu s textilní stužkou – to jsou posléze připínají stuhy, které svým ocenění pro hasiče, předávána textem už navždy zaznamenají před shromážděním slavnostního tento výjimečný den do historie žehnání. Jsou-li vyrobeny kvalitně, praporu i sboru. Slavnostní stuhy jsou krásnou vzpomínkou na věnovaly, předávaly a připínaly významný den. Každý z účastníků tzv. matky, kmotry a kmotrové oslav si pak na památku může praporu. Tato vysoce čestná a odnést domů stolní saténovou prestižní funkce byla oceněním za vlaječku v podobě praporu, raženou mimořádné zásluhy, kterými tyto minci nebo odznak se znakem ženy přispěly k vyhotovení praporu. sboru. Často například zajišťovaly veřejnou místní sbírku, z níž se nákladný prapor financoval, nebo Obřad žehnání dohlížely při jeho vyšívání. Obvykle Již od pradávna provázely žehnání se matkami a kmotrami stávaly hasičských praporů velkorysé ženy z vyšších společenských oslavy, kterých se účastnili kruhů, jejichž přítomnost a aktivní nejvýznamnější představitelé zapojení při vzniku praporu ještě hasičů i obce. Takové oslavy měly samozřejmě ustálený a přesně daný více zvyšovala jeho společenský a program, kterým byl nový vyšívaný duchovní dosah. klenot sboru uveden do aktivního Veřejné oslavy

V předvečer slavnosti se někdy konal lampiónový průvod. Slavnostní den měl vždy přesný program a většinou se sestával z průvodu, proslovů, obřadného zatloukání hřebů, žehnání praporu, předávání stuh matkou a kmotrou

Vyšívání praporu SDH Ludkovice zlatým hedvábím

praporu. Poté byl prapor rozvinut a předán sboru. Slavnost byla zakončena například veřejným cvičením, hudbou a taneční zábavou.

Detail výšivky z dílen Alerion - krása a preciznost

41

M

noho sborů v České republice i na Slovensku se může pyšnit původním originálním hasičským praporem, který je nenahraditelným svědkem všech událostí, jež provází sbor po celou historii jeho existence. Vlastní prapor je důkazem sjednocení lidí, pevné vůle a odhodlání čelit nebezpečí a živlům. Takový symbol odvahy si zaslouží náležitou péči odborníků, kteří mu mohou vrátit původní barvy, lesk, pevnost a pomoci prodloužit jeho život.

Nedovolte zubu času zničit odkaz vašeho praporu.

Řešení se volí s ohledem na stupeň degradace látky, vyšívaných motivů a vnitřních výztuh.

Zajištění uvolněného zdobení a oprava potrhané látky již vyžadují

1. Základní konzervace

I takto může být poškozen starý historický prapor - pro odbornou firmu ale žádný problém

„Starobylé hasičské prapory k nám přicházejí často značně poškozené, zaprášené, zteřelé, potrhané, s uvolněnými nitkami, poškozenými výšivkami a zdobením“, říká vedoucí výroby brněnské vyšívací firmy Alerion Jana Doskočilová. Přitom způsobů, kterými lze poškozený prapor zachránit, je hned několik. 42

Restaurátorka nejprve celý prapor očistí od jemných prachových částic odsátím a štětečkem. Podle rozsahu poškození poté volí čištění na suché bázi nebo deionizovanou vodou a vatovými tampony. Takto ošetřený prapor je připravený pro svůj další společenský život. Prapory více poškozené a přitom pouze konzervované jsou určené k uložení nebo vystavení za bezpečných podmínek.

2. Konzervace s drobnými restaurátorskými zásahy

Foto z výroby vyšívaného praporu SDH Písnice

složitější intervenci. Hlavním cílem tohoto typu ochrany je zajistit trhlinky v těle

km hedvábí a vyšije i 5 milionů stehů. Tedy téměř dvojnásobné množství, než je u hasičských praporů obvyklé.

praporu a zamezit jeho dalšímu poškození.

3. Restaurování praporu Silně poškozený prapor prochází restaurátorskými pracemi v plném rozsahu, zejména pokud se má stát součástí sbírek nebo stálé expozice. Mění se vnitřní výztuhy a poškozená místa se vyplňují lokální šitou skeletáží z obarvené hedvábné krepelíny.

Důvod k účasti se slavnostním praporem sboru - z hasičské pouti ve Křtinách

Replika jako znovuzrození hasičského praporu Replika praporu umožňuje navázat na tradice předků a přenést jejich poselství do budoucnosti. V zásadě je možné s historickou podobou praporu pracovat dvěma způsoby.

1. Věrná replika vyšívaného praporu

Vyšívaný prapor DHZ Pezinok v typické slovenské kompozici

Restaurátorská zpráva Výstup v podobě písemné zprávy o stavu praporu je samozřejmou součástí naší práce. Dozvíte se zde informace o provedených a navrhovaných restaurátorských zásazích a také doporučený režim uložení, vystavení a manipulace s praporem. Svěřit prapor do rukou odborníků se vyplatí.

Zcela nová replika vyšívaného SDH Plaňany, která vznikla podle historického praporu sboru – avers

Může být dokonalou kopií původního historického praporu. Vyšijeme ji z nových, vysoce kvalitních materiálů tak, aby její životnost byla až 200 let. Při výrobě tohoto typu repliky je nejdůležitější přesné překreslení motivů historického praporu. Poté přichází na řadu trpělivá ruční práce našich uměleckých vyšívaček. Díky jedinečné technice vyšívání (tzv. malbě jehlou) a často

bohatým výšivkám se při výrobě repliky spotřebuje kolem až 50

Nový prapor SDH Plaňany – revers

2. Replika jako tvůrčí návrh současného hasičského sboru Při přípravě repliky hasičského praporu ovšem můžete použít jen některé nosné a zajímavé prvky, motivy a detaily z historického praporu a obohatit jej o váš současný příběh sboru, podobu obce či města a vaše sborové hodnoty a hesla. Společně s odborníky na prapory vytvoříte takovou podobu repliky, která bude odrážet vaši

Převzetí nového praporu SDH Kvasice v sídle Alerionu v Brně

minulost i současnost. Takovéto znovuzrození praporu je důkazem kontinuity hasičského sboru a souladu mezi lidmi.

Prapor SDH Plaňany - pohled do výroby ručně-strojová výšivka

43

Stuhy jsou žijícími pamětníky významných událostí Historické vyšívané stuhy představují nepostradatelnou ozdobu a součást praporů, která společně s nimi kráčí historií. Jsou nositelkami jmen lidí, kteří svoji láskou k hasičství podporovali sbory a povznášeli jeho duchovní stránku. Také stuhy stárnou, spolu se svým praporem. Jejich zdobení, tvar a malebné písmo je třeba ošetřit proti dalšímu poškození, případně můžete stuhu uchovat zhotovením její věrné kopie.

Předávání praporu SDH Fryšták ve firmě Alerion Brno

Co byste měli udělat pro záchranu svého historického praporu? Kontaktujte odbornou firmu, kde vám doporučí vhodný postup. Například brněnský Alerion dokáže navrhnout ideální řešení záchrany praporu na základě fotografií, které jim zašlete. Někdy je třeba prapor vidět osobně, a to buď přímo v místě jeho uložení nebo po převezení praporu sborem do sídla firmy v Brně. Po podrobném

Krásná setkání hasičské komunity - obrázek z hasičské pouti na sv. Hostýn

44

zkoumání stavu poškození praporu následuje tzv. návrh na konzervaci, který obsahuje popis rozsahu restaurátorských prací. Kromě záchrany historických praporů se také zhotovují repliky originálního dobového příslušenství, zejména žerdí a jejich hlavic.

Podklady dodala firma Alerion, Brno

Slavnostní žehnání novému praporu SDH Všeruby

45

C

o mají hasiči a filatelie společného? Nedílnou součástí práce a činnosti hasičů je také i preventivně výchovná činnost, která přispívá ke snížení rizik. A právě filatelie může být využívána jako jedna z forem netradičního způsobu propagace náročné práce hasičů. Zájemcům o sbírání filatelistických materiálů s požární tematikou poskytuje mnoho zajímavých informací z oblasti požární ochrany a záchranářství. Z výše uvedených důvodů vznikla myšlenka na vytvoření námětové sekce sběratelů filatelistických materiálů. Sekce pod názvem „Požární ochrana ve filatelii“ vznikla v roce 1981 a v současné době pracuje při Centru hasičského hnutí v Přibyslavi. Sdružuje zájemce o sbírání filatelistických materiálů, s náměty práce hasičů a záchranářů. Členové sekce pořádají výstavy, podílejí se na přípravě a vydávání materiálů, vytvářejí tematicky zaměřené exponáty, které na soutěžních výstavách doma i v zahraničí přibližují práci hasičů široké laické i odborné veřejnosti. Z pohledu filatelisty je jedním z nejdůležitějších prvků propagace vydání poštovních známek s hasičskou tematikou s výplatní hodnotou pro běžný dopis nebo pohlednici. Tímto způsobem je 46

hasičským námětem osloveno nejvíce lidí. Neméně významnou roli hrají i příležitostná poštovní razítka, která mohou vhodně doplňovat vydání poštovní známky nebo také samostatně propagovat událost spojenou s činností hasičů, např. hasičské sjezdy celostátního či oblastního významu, různé sportovní hasičské soutěže, případně mají poukázat na možné riziko spojené se vznikem požárů. Zajímavé jsou i celistvosti z korespondence sborů dobrovolných hasičů s ústředími hasičských jednot, případně s dodavateli hasičské výstroje a výzbroje. V dlouhé, stopadesátileté historii

českého hasičstva bylo jako první použito strojové razítko u příležitosti hasičského sjezdu v Praze v roce 1923 (obr. 1). V průběhu dalších let byla vydávána další příležitostná poštovní razítka, a to nejen v Čechách, ale i na Slovensku a Podkarpatské Rusi

První známka s hasičskou tematikou byla vydaná v roce 1960 k II. sjezdu Čs. svazu požární ochrany. Námětem známky s nominální hodnotou 60 h byla protipožární hlídka (obr. 3). Další známka následovala o několik let později a byla vydána k 100. výročí dobrovolné požární ochrany. Námětem známky se stala požární automobilová stříkačka CAS 25 Škoda 706 (obr. 4).

Obr 3

V roce 2009 byla Českou poštou Na závěr ještě ukázka sběratelsky vydána známka k propagaci zajímavých tzv. Cartes Maximum a sportovní hasičské soutěže CTIF. obálek s přítiskem, které připravila sekce sběratelů.

Jan HORSKÝ Obr 6

Společně se známkou bylo vydáno i příležitostné poštovní razítko. Nejstarší příležitostné razítko propagující hasičské sportovní soutěže bylo vydáno v roce 1950 u příležitosti konání II. zimních přeborů Svazu čs. hasičstva v Rokytnici v Orlických horách.

Obr 4

Obr 7

Další vydané známky zobrazovaly také hasičskou techniku. V roce 1997 bylo v emisi Československá historická užitková vozidla vyobrazeno hasičské vozidlo na podvozku Tatra z roku 1933 (obr. 5) a v roce 2003 v emisi Technické památky hasičské stříkačky, vydané u příležitosti 140 let českého hasičského hnutí (obr. 6).

K oslavě 150 let českého dobrovolného hasičstva se Česká pošta připojila vydáním příležitostné poštovní známky, jejímž tvůrcem je významný český grafik Adolf Born. Současně se známkou byl vydán pamětní list a příležitostné poštovní razítko, které bylo používáno v dubnu v Centru hasičského hnutí Přibyslav a následně ještě i při IV. setkání požárních automobilů Pyrocar 2014 na letišti v Přibyslavi. Námětem razítka je patron hasičů svatý Florián.

Obr 5

47

ÚHŠ Jánské Koupele Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska má tři vzdělávací zařízení – ústřední hasičské školy v Jánských Koupelích na Opavsku a v Bílých Poličanech na Trutnovsku a Centrum hasičského hnutí Přibyslav. Ve školách se na základě pověření generálního ředitelství HZS ČR zabezpečuje zejména odborná příprava pro členy jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí a podniků, a to v kurzech pro velitele, strojníky, techniky jednotek, členy jednotek dobrovolných hasičů obcí předurčené k zásahům při silničních dopravních nehodách, obsluhovatele motorových pil, techniky ochrany obyvatelstva, nositele dýchací techniky. Dále v kurzech základů zdravotnických 48

znalostí a práce ve výškách a nad volnou hloubkou. Jsou nabízeny i kurzy pro vedoucí mládeže, z oblasti požární prevence, ochrany obyvatelstva, pro funkcionáře SH ČMS, atd. ÚHŠ Jánské Koupele se začala plně využívat v roce 1976 jako Učební středisko ÚV SPO ČR. Zajišťuje odborná školení z oblasti požární ochrany také pro podniky a organizace. Objekt školy a jeho okolí umožňuje i rekreační a sportovní aktivity. K dispozici je potřebné technické vybavení, odborní lektoři, ubytování i stravování. V roce 1954 bylo na zámečku v Bílých Poličanech založeno Učiliště požární ochrany, později

přeměněné v dnešní hasičskou školu, která má stejné poslání, jako škola v Jánských Koupelích. Centrum hasičského hnutí Přibyslav funguje zároveň jako vzdělávací zařízení již plných dvacet let a prakticky všichni hlavní funkcionáři okresů a krajů prošli jeho odbornými kurzy a školeními. Ve všech vzdělávacích zařízeních SH ČMS si velkou popularitu získala Univerzita dobrovolného hasiče a nemenší zájem je také o Junior Univerzitu. Zde se odráží úspěšná spolupráce s Fakultou bezpečnostního inženýrství Technické univerzity – Vysoké školy báňské Ostrava.

Univerzita dobrovolného hasiče Jedním ze základních předpokladů pro úspěšné a kvalitní naplňování poslání dobrovolných hasičů je vzdělanost funkcionářů Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Proto SH ČMS v letech 20122014 zorganizovalo vzdělávací akci nazvanou „Univerzita dobrovolného hasiče“ (UDH). Tato navazuje na dříve organizované vzdělávací aktivity, jako byla „Dálková škola PO“ a „Univerzita 3. věku“. Gesci za toto studium má Ústřední odborná rada pro vzdělávání, která při zabezpečení studia spolupracuje s ostatními Ústředními odbornými radami SH ČMS, a také s Vysokou školou báňskou - TU Ostrava a Ostravskou univerzitou v rámci celoživotního vzdělávání. Je doporučena pro aktivní funkcionáře SH ČMS, bez věkových limitů. Měli by přitom

mít středoškolské a vyšší vzdělání. Cílem studia je, aby absolventi byli odborně připraveni v oblasti požární ochrany (represe, prevence, ochrany obyvatelstva), vybaveni základními znalostmi legislativy týkající se PO a vnitroorganizačních předpisů sdružení. Seznámili se s ekonomikou, zásadami práce s mládeží v SH ČMS, s historií dobrovolných hasičů, a také s funkcionářskými dovednostmi (fundraising, komunikace, psychologie, práce s veřejností, rétorika, etiketa, práce s PC) a aby byli schopni poskytnout první pomoc. Absolventi univerzity by se měli stát funkcionáři, schopnými organizovat, řídit, zabezpečovat

úkoly, jednat s partnery, propagovat činnost dobrovolných hasičů. Studenti jsou hodnoceni kreditním systémem, přičemž je zohledněna účast na výuce, aktivita studentů a kvalita ročníkové práce (výsledky testu). Pro úspěšné absolvování je nutné získat minimálně 70 % z maximálního možného počtu bodů v každém ročníku. Naskýtá se zde i možnost získat odznaky odbornosti SH ČMS „Preventista“, „Hasič“ a „Technik ochrany obyvatelstva“.

49

Studium probíhá v ÚHŠ Bílé Poličany a Jánské Koupele a v CHH Přibyslav. Maximální počet osob je třicet v každém místě. Trvá tři roky. Každý rok jsou čtyři víkendová soustředění. Poslední soustředění je završeno slavnostním závěrem na půdě VŠB TU Ostrava. Na konec všech tří ročníků studia získávají osvědčení o absolvování potvrzené SH ČMS a VŠB TU Ostrava a odznak absolventa.

Junior Univerzita Junior Univerzita je projekt, jehož realizátorem je Ústřední hasičská škola SH ČMS v Jánských Koupelích. Jejím cílem je přesvědčit žáky, že přírodní vědy a technika, odborné předměty, jako je matematika, chemie, fyzika, nebo biologie, jsou lákavé, perspektivní a využitelné v praxi. Navíc témata souvisí s činností záchranářů, kteří mají ve společnosti nejvyšší kredit, což je jistě také motivující. Junior univerzita je realizována ve spolupráci s partnery i aktéry trhu práce. Tato zkušenost může být pro

Studenti Univerzity dobrovolného hasiče nejsou věkově omezeni. Podmínky pro přijetí najdete na stránkách www.dh.cz

50

Valná hromada Junior Univerzity

žáky rozhodující při výběru budoucího studia a zaměstnání. Junior univerzita je zaměřena na využití volného času dětí formou hry v podobě vysokoškolského studia. Má proto téměř všechny jeho náležitosti – imatrikulaci, rozdělení studia na semestry, samostatnou práci, kreditní systém, slavnostní zakončení promocí. Je koncipována jako multidisciplinární, jelikož oblast zaměřená na záchranářství spojuje mnoho oblastí. Studijní plán obsahuje dvacet předmětů a řadu praktických činností a zajímavých exkurzí. S velkým zájmem se setkala

návštěva dolní oblasti Vítkovic, kde se nachází projekt „Malý svět techniky“. Byly také využity laboratoře VŠB - TU Ostrava a zařízení dílen Střední školy techniky a služeb v Karviné. Cílem je dětem ukázat, že suchá školní teorie má i praktické využití. Teoretické znalosti a mnoho dovedností získali žáci díky pedagogům a lektorům z řad pracovníků Ústřední hasičské školy, SŠTaS Karviná a Fakulty bezpečnostního inženýrství VŠB TU Ostrava. „Obě zmíněné školy jsou v projektu významnými partery,“ hodnotí dobrou spolupráci ředitel ÚHŠ Jánské Koupele Ing. Jan Karger. „Toto partnerství bylo pro projekt nanejvýš významné a my si ho velmi vážíme. Spolupráce s Vysokou školou báňskou je přitom již mnohaletá a zahrnuje celou řadu aktivit. Spolupráce by nebyla možná bez pochopení a podpory jejího vedení. Vážíme si také pomoci a podpory rodičů, vedoucích kolektivů mladých hasičů, sborů dobrovolných hasičů, obcí, učitelů a dalších osob, které studium podporovali.

Zejména oceňujeme ty, kteří zabezpečovali dopravu studentů na jednotlivé víkendové školy.“ Nejdůležitější však v projektu byli děti. Přihlásili se holky a kluci šikovní, zvídaví, přátelští a také ukáznění. Příjemně překvapivým faktem byla i účast na výuce. Bylo jen minimum absencí a tyto vždy omluveny na základě objektivních důvodů. Většina studentů prvního běhu byla členy kolektivů mladých hasičů. Ke studiu se přihlásily děti ze všech okresů. Moravskoslezského kraje. Z celkem 64 přihlášených jich vše zvládlo 63. Bylo potěšitelné, že studia se účastnilo mnoho děvčat. První absolventi Junior Univerzity si v aule VŠB - TU Ostrava v sobotu 20. září 2014 převzali diplomy o absolvování studia a diplomy s titulem inženýrek.

„Účastnili jste se unikátního projektu, který se zapíše do historie českého hasičského hnutí,“ řekla na závěr malým studentům náměstkyně starosty SH ČMS Ing. Monika Němečková. „Děkuji vám, že jste se ke studiu vůbec odhodlali a že jste ho téměř všichni zvládli. Děkuji vašim rodičům, že vás motivovali a vašim sborům, že vás podpořily.“ Projekt Junior univerzity – vzdělávání mladých záchranářů je financován Evropským sociálním fondem a rozpočtem ČR. Projekt v rámci globálního grantu – Zvyšování kvality ve vzdělávání v Moravskoslezském kraji Operačního programu pro konkurenceschopnost je financován Moravskoslezským krajem. 51

služeb. V roce 1992 jsme zahájili výuku hasičských oborů. Ze začátku se orientovala na členy hasičského záchranného sboru, kteří potřebovali pro výkon svého povolání maturitní zkoušku. Toto vzdělání jsme poskytovali pro celý Moravskoslezský kraj. Pro žáky s ukončenou povinnou školní docházkou jsme otevřeli obor „Mechanik – opravář požární techniky“, který se později transformoval na obor „Strojník požární techniky“. Od zahájení výuky hasičských oborů jsme spolupracovali na tvorbě učebních dokumentů. V této době jsme byli jedna ze dvou v České republice, která měla tento obor. V současnosti připravuje žáky pro hasičské profese více škol.

J

edním z partnerů, který se podílel na zabezpečení

a náplni Junior Univerzity, byla Střední škola techniky a služeb Karviná, která mimo jiné připravuje profese budoucích hasičů. Požádali jsme ji, aby se nám představila.

52

Škola vznikla v roce 1950 jako hornické učiliště. Do roku 1990 jsme měli v programu pouze hornické obory, pak se škola převedla na multioborovou – vyučujeme technické obory i obory

Zavedení hasičských oborů vzniklo na základě poptávky hasičských záchranných sborů a probíhalo v souladu se smlouvou mezi Ministerstvem vnitragenerálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru České republiky, stanicemi HZS a Školním a výcvikovým zařízením HZS ČR Frýdek-Místek (dříve Odborné učiliště požární ochrany). Kromě vzdělávání příslušníků HZS jsme otevřeli obor i pro absolventy základních škol. Při každé změně školské legislativy jsme spoluvytvářeli učební

dokumenty platné v celé České republice. Praktická část výuky, včetně praktické maturitní zkoušky, probíhala v ŠVZ HZS ČR ve Frýdku-Místku. Jeho ředitel byl každoročně členem zkušební komise při ústní maturitní zkoušce. V průběhu studia se žáci účastní nováčkovského a strojnického výcviku. Po úspěšném vykonání maturitní zkoušky absolventi získají certifikáty o absolvování obou výcviků. Součástí výuky je získání řidičského průkazu skupiny B a C a paličského průkazu. Slavnostního vyřazení absolventů se pravidelně zúčastňují příslušníci HZS, kteří se podílejí na výchově a vzdělávání.

nejen z Karvinska a nejbližšího

pracují u dobrovolných hasičů v

okolí. Pro žáky ze vzdálenějších

místě bydliště, na jejich adresu k

oblastí máme k dispozici Domov

nám přicházejí pochvaly za jejich

mládeže. Spolupracujeme s

práci (v poslední době za práci při

krajským ředitelstvím HZS

odstraňování škod po živelných

Moravskoslezského a Zlínského

pohromách, záchraně života při

kraje, v případě potřeby i dalších

dopravní nehodě, apod.).

krajů podle zájmu uchazečů.

Spolupráce s výše uvedenými

Naši žáci se aktivně věnují

organizacemi probíhá i nadále,

požárnímu sportu. Pravidelně

k realizaci výuky jsme přizvali

se zúčastňujeme Akademického

Ústřední hasičskou školu v

mistrovství ČR a vždy se

Jánských Koupelích a Fakultu

umisťujeme na medailových

bezpečnostního inženýrství Vysoké

pozicích. K přípravě na soutěže

školy báňské - Technické univerzity

slouží kroužek požárního

v Ostravě.

sportu, který vede kromě našeho vyučujícího i člen HZS, který pravidelně v soutěžích reprezentuje

V současné době jsme začali s výukou oboru „Požární technik“ se zaměřením na požární prevenci.

sbor. Žáci se aktivně zapojují

Vzhledem k tomu, že obor

celostátní úrovni. Studenti jsou

je nadregionální, máme žáky

aktivní i mimo školní vyučování,

do kroužku silového čtyřboje, kde reprezentují naši školu na

V rámci propagace oboru a školy jsme s ÚHŠ a VŠB realizovali projekt „Junior Univerzity – vzdělávání mladých záchranářů“. Podle materiálu SŠTS Karviná

53

Univerzity docenta Kvarčáka

P

okud budeme hodnotit spolupráci Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska s Vysokou školou báňskou Technickou univerzitou Ostrava, respektive s Fakultou bezpečnostního inženýrství (FBI), určitě hned ze začátku vzpomeneme docenta Miloše Kvarčáka. Po jedné z jeho častých přednášek na Univerzitě dobrovolného hasiče jsem mu položil několik otázek.

Co Vy docente Kvarčáku a hasičina? Jak jste se k ní dostal? Hasičina mne provází celý život. Otec byl profesionální hasič a 42 let pracoval na požárním útvaru ve Vítkovických železárnách. Také byl hasičským instruktorem a základům zásahové činnosti naučil stovky nových hasičů. Od školních let jsem byl členem družstva mladých hasičů a jezdil na soutěže. Intenzivně jsem se hasičině začal věnovat před studiem na Vysoké škole báňské, kdy jsem pracoval jako profesionální hasič v Opavě. V průběhu studia pro techniky požární ochrany na vysoké škole a také po studiu jsem již hasičinu neopustil. Pět let jsem pracoval v Ostravské rafinerii 54

minerálních olejů jako specialista a projektant požární ochrany. Pak jsem nastoupil na Vysokou školu báňskou a pedagogickou činnost již vykonávám 31 let. Kdy jste začal spolupracovat s naším sdružením a jak vypadá spolupráce FBI – SH ČMS v posledních letech? Na Vysoké škole báňské existuje sbor dobrovolných hasičů v podstatě od vzniku tohoto studijního oboru. Jako pedagog jsem stál v čele této organizace šest let. Nyní v ní pracují studenti FBI. Mezi VŠB a SH ČMS je podepsaná smlouva o spolupráci a tato smlouva je

každoročně vyhodnocována. Výsledky spolupráce se objevují také ve výroční zprávě vysoké školy. V posledních letech jsou společné aktivity široké. Mezi ty významné patří Junior univerzita a Univerzita dobrovolného hasiče (UDH), dříve Univerzita třetího věku (U3V). Studenti FBI využívají prostory Ústřední školy SH ČMS v Jánských Koupelích k výcviku a ke sportovním kurzům. Vedení sdružení oceňuje nejlepší bakalářské a diplomové práce s tématikou dobrovolné požární ochrany. FBI a sdružení společně organizují akademické soutěže v požárním sportu a TFA. Mezi reprezentanty SH ČMS patří studenti FBI.

Co všechno FBI pro hasiče mimo UDH dělá? Studenti FBI řeší bakalářské a diplomové práce zaměřené na problematiku dobrovolné požární ochrany, kdy témata navrhuje sdružení. Pedagogové a zejména studenti FBI zasílají odborné články i zprávy do Hasičských novin, či na internetové stránky sdružení. FBI s ohledem na své odborné zaměření řeší mnoho z problematiky požární prevence i represe. Já sám jsem prezident Bezpečnostně technologického klastru, kde firmy, školy a další instituce řeší problémy zaměřené na problematiku celé šířky bezpečnosti. Pracovníci FBI jsou autory odborných publikací, které jsou vydávány v edici SPEKTRUM prostřednictvím Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství. Tyto dvě instituce každoročně realizují několik odborných konferencí a seminářů. Každoročně na počátku září probíhá konference s názvem Požární ochrana. Je dělena na odborné sekce a já připravuji a vedu sekci zaměřenou na požární represi. FBI vyvíjí aktivity také v zahraničí. Já osobně spolupracuji s vysokou školou ve Varšavě a také na Slovensku. V současné době vyučuji ve Zvolenu.

Jak to všechno stíháte? Hasičině se věnuji celý rok a záběr je skutečně široký. Vedle výuky na vysoké škole jsem stíhal o víkendech učit ve školách sdružení, a to včetně přejezdu mezi nimi. Nyní jsem již svou činnost částečně omezil. Musím myslet na rodinu a také na své zdraví. Věk se nedá zastavit. Práce s dobrovolnými hasiči mne stále baví a na setkání s kamarády - dobrovolnými hasiči se vždy těším. Své poznatky, kontakty a také styl práce již několik let předávám mladším kolegům

a zejména studentům. Z jejich práce mám radost. V každém ročníku se najdou studenti, kteří jsou nejenom odborně zdatní, ale také ochotni pracovat nad rámec svých povinností. Drtivá většina těchto studentů je organizovaná v dobrovolné požární ochraně.

a název studia tedy neodpovídal realitě. Výuka se přejmenovala na Univerzitu dobrovolného hasiče a mohou ji absolvovat všichni zájemci z řad dobrovolných hasičů.

Jak se s Univerzitou třetího věku začínalo?

Na to je obtížná odpověď. V podstatě o vše, co jsme ve výuce připravili a realizovali, byl mezi dobrovolnými hasiči zájem. Ale určitě to bude výuka zaměřená na požární represi a na výpočetní techniku. V Bílých Poličanech mne dokonce vrchní z restaurace požádal, abych výuku ve večerních hodinách omezil, že jinak neprodá žádné pivo a nebude mít tržbu. Za dobu deseti let výuky mohu konstatovat, že kvalita znalosti dobrovolných hasičů vzrostla a je to zejména vidět ve výpočetní technice. Stačí se podívat na internetové stránky jednotlivých sborů. Já sám komunikuji s dobrovolnými hasiči především elektronickou cestou a také k tomu využívám Skype.

S U3V jsem se setkal poprvé ještě v době, kdy byl obor požární ochrana zařazen na Hornickogeologickou fakultu. Tam tato forma výuky pro starší a seniory již probíhala a já byl vedením fakulty požádán o realizaci přednášky se zaměřením na požární ochranu. Posluchačům se přednáška tak líbila, že jsem si musel připravit další. To se opakovalo i následující rok. Po vzniku FBI jsem připravil U3V se zaměřením na požární ochranu. Výuka probíhala jednou týdně v budově fakulty, a to dva semestry. Zájem byl omezený. Seniorům nevyhovovalo docházet v odpoledních hodinách na výuku. Proto jsem se rozhodl využít prostory školy v Jánských Koupelích a U3V organizovat tam. Výuka začala probíhat ve formě jednotlivých soustředění, a to jednou měsíčně od pátku do neděle. Zájem o tuto výuku byl již od počátku mezi dobrovolnými hasiči veliký. Někteří studenti chtěli ročník opakovat, jiní chtěli další studium. Připravil jsem druhý a pak ještě třetí ročník. Univerzitu jsme rozšířili do školy v Bílých Poličanech a pak ještě do Přibyslavi. Celou výuku jsem již sám nezvládal, a tak jsem do ní zapojil některé kolegy, pedagogy z Ostravské univerzity a hlavně studenty FBI. Ti se osvědčili zejména při hodinách výpočetní techniky, o kterou byl a je stále zájem. Do U3V byl přijati zájemci, kteří věkem nepatřili mezi seniory,

O jaké hodiny vašich přednášek je největší zájem?

Co plánujete do budoucna? Můj odborný záběr je široký. Učím na VŠB a současně jsem začal učit na univerzitě ve Zvolenu. Také chci pokračovat s výukou dobrovolných hasičů v rámci UDH a vzdělávat žáky v rámci Junior univerzity. Odborně se zabývám jak požární prevencí, tak požární represí. Mohu a také chci stále řešit problémy požární bezpečnosti a předávat své poznatky a zkušenosti. Taktéž jsem slíbil, že při svých cestách po naší republice budu navštěvovat akce pořádané dobrovolnými hasiči. Jsem čtyřnásobný dědeček a do tajů hasičiny zaučuji svá vnoučata. Mám však jednoho nepřítele, a to je nedostatek času. S ním bojuji již řadu let. 55

Den příjezdu 27. 7. 2014 A je to tady! Další letní škola (LŠ) před námi! Kolem druhé hodiny se do Ústřední hasičské školy Jánské Koupele začali sjíždět budoucí absolventi – instruktoři a vedoucí mládeže. Nejdříve proběhla prezence a poté jsme se ubytovali na pokojích. V pozdním odpoledni nás čekal zdravotní filtr a vstupní test, ve kterém mohl každý ukázat své znalosti. Celé jsme to završili nácvikem pořadovky na hřišti a večeří v jídelně. Po ní následovala úvodní hodina na učebně v podobě představení všech vedoucích 56

a seznámení s organizačními záležitostmi. Až do večerky jsme pak měli čas vymýšlet název, pokřik družstva a vyrobit si vlastní vlajku. LŠ - den druhý 28. 7. 2014 Ráno nás probudil pronikavý zvuk píšťalky, který nováčci slyšeli poprvé. Jako první bod našeho programu nás čekala rozcvička. Po sýrové a medové snídani jsme se sešli na učebně. Jako první jsme se věnovali Stanovám a vnitřním předpisům SH ČMS. Později jsme se seznámili se stavbou příbytků, druhy ohnišť

a dalšími důležitými věcmi, potřebnými pro přežití v přírodě. Po obědě jsme dodělávali vlajky a pilovali pokřiky. Odpoledne jsme pokračovali přednáškami. Jelikož se během odpoledne zatáhlo a rozpršelo, konal se večerní nástup

po večeři na jídelně. Večer jsme hráli seznamovací hry a nakonec jsme se naučili tancovat „Zuzanu“.

Pak už jsme jen zalehli a jako Budulínci spali až do druhého dne. LŠ - den třetí 29. 7. 2014 Třetí den školy jsme poprvé začali taneční rozcvičku naším, již velmi oblíbeným tancem „Zuzana“. Potom jsme celé dopoledne strávili šrocením se zdravovědy, orientací v terénu a šifrováním. Po vynikajícím obědě a zasloužilém odpočinku jsme se vrhli do praktické části – výuky s buzolou a šifrování. Poté jsme stříleli ze vzduchovek a plnili sportovní disciplíny jako skok z místa, člunkový běh a na zpestření šrouby. Ve večerních hodinách jsme se oddávali společenským tancům a dělali nácvik na maturitní ples. Bylo to vážně super. Pak už jen všichni s bolavýma nohama ulehli do svých postelí a čerpali sílu na další náročný den.

LŠ - den čtvrtý 30. 7. 2014 A je to tady! Další den, den čtvrtý. Ráno jsme začali rozcvičkou v podobě valčíku a „Zuzany“. Po snídani nás čekala škola, kde jsme se dozvěděli mnoho užitečných informací, které v budoucnu

určitě využijeme. Odpoledne jsme strávili sportovně, také jsme

švihadlo, navlíkání korálků na čas a dopravní testy. Večerní program byl v režii tanců. Naučili jsme se nové tance a šli spokojeně spát. LŠ – den šestý 1. 8. 2014, odchod na Velké polní dny S dobrou náladou jsme se probrali a všechno vypadalo jako vždycky. To jsme ovšem

si mohli vyzkoušet obvazovou techniku a práci s vysílačkou. Hlavně jsme si prověřili své matematické schopnosti. Večer jsme si pochutnali na sladké koprovce a také proběhla tajemná společenská hra. LŠ - den pátý 31. 7. 2014 Konec prvního týdne se blíží. Všichni se divíme, že čas na Letní škole utíká tak rychle. Budíček jsme přežili a poté i taneční rozcvičku. Dopoledne jsme se pilně učili. Probírali jsme základy financování, požární útoky a závod požárnické všestrannosti, který nás měl čekat odpoledne prakticky, což kvůli špatnému počasí nevyšlo, proto jsme měli náhradní program. Chodili jsme po budově a plnili úkoly na stanovištích, např. skákání přes

ještě netušili, že zrovna dnes odcházíme na „polňáky“. To jsme se dozvěděli až na nástupu. Prý musíme opustit prostor školy kvůli novému leteckému koridoru nad naší školou. Cesta probíhala vcelku poklidně. Počasí nám sice nepřálo, mrholilo, ale zvládli jsme to a za nějakých dvě a půl hodiny jsme dorazili na místo. Jako první nás čekala stavba ohniště, abychom se měli kde ohřát, a také vybudování přístřešku, abychom se měli na noc kam schovat. Během odpoledne se počasí umoudřilo, svítilo sluníčko, takže nám vše šlo lépe od ruky. Mimo ohniště a příbytku jsme si ještě postavili molo, latrínu, 57

kuchyň, ledničku, kusovník a plno dalších věcí. Večer jsme se sešli u ohně, zpívali jsme a hráli hru „Městečko Palermo“. LŠ – den sedmý 2. 8. 2014, Velké polní dny Ráno vyrazily spojky pro snídani a bojový rozkaz. Nasnídali jsme se a každé družstvo si dodělávalo věci, které nestihlo první den polňáků. První družstvo budovalo ještě sprchu a bazén, družstvo č. 4 si postavilo bahenní lázně. Během odpoledne se plnily specializace a večer se opět u ohně zpívalo. LŠ – den osmý 3. 8. 2014, Velké polní dny Stejně jako předchozí den vyrazily spojky na 7.30 hod k mostku v Zálužné. Do tábořišť přinesly snídani a šifry, kde jsme se dozvěděli, že se máme mezi 15.15 hod a 15.30 hod vrátit do školy. Během cesty jsme asi hodinu strávili na Holubici. Ivoška napadlo, že když nepřítel očekává náš příchod z jihu, tak my půjdeme ze severu. Šli jsme potichu a až těsně u školy jsme začali zpívat „Co jste hasiči?“ Na nástupu jsme se odstrojili, do večeře měli osobní volno a po večeři jsme zpracovávali bojové deníky. LŠ - den devátý 4. 8. 2014 V pondělí, což byl první den po polňácích jsme se opět vrátili do 58

starých kolejí. Ráno po rozcvičce a snídani jsme se sešli na učebně, kde jsme probírali požární útok a štafetu CTIF. Obojí jsme si po obědě zajeli vyzkoušet na hřiště do Těškovic. Počasí nám nepřálo, celou dobu pršelo a všem byla zima. Poté, co jsme si proběhli všechny disciplíny, jsme se vydali na cestu zpátky, která byla ve velice zpěvném stylu. Na školu jsme dojeli promrzlí a unavení. Náladu nám ale zvedla dobrá večeře a zábavný večer při „bukovinách“. LŠ - den desátý 5. 8. 2014 V úterý jsme hned ráno vyrazili na výlet k přehradní nádrži Kružberk. Po cestě jsme udělali zastávku v Davidově Mlýně,

kde si někteří z nás prošli trasu lanového centra. U přehrady nás čekal „hrázný Palyza“, který nás provedl útrobami přehrady. Po

příchodu zpátky na školu jsme měli tři hodiny přednášek. Večer jsme si zkoušeli zaběhnout závod požárnické všestrannosti a uzlový závod. Jako vrchol večera jsme zapálili pochodně, které byly vyrobeny na polních dnech.

LŠ - den jedenáctý 6. 8. 2014 Středeční ráno začalo, jak jinak než, taneční rozcvičkou. Po snídani jsme se všichni sešli v učebně, kde na nás již čekala Jitka s informacemi, kde seženeme nejvýhodnější dotace či jaké pojištění je pro nás nejvhodnější. Poté jsme navázali na pedagogiku, základy dětských práv, štafetu požárních dvojic a prevenci proti požáru. Dopoledne bylo náročné a odpoledne to nebylo o moc lepší. Mákli jsme si na orientačním závodě, azimuťáku a jako odpočinek na nás čekaly dílny, kde jsme si mohli vytvořit šperky z korálků, batikovat trička a ti šikovnější si zvládli vytvořit i přívěšek na klíče. Večer jsme se ještě chvilku učili o ekologii, potom jsme dostali osobní volno, ve kterém jsme měli provádět samostudium díky blížícím se maturitám, které nás čekají už zítra.

LŠ - den dvanáctý 7. 8. 2014 Ráno začalo brigádou na pomoc ÚHŠ Jánské Koupele, abychom si vyčistili hlavy. Odpoledne přišly na řadu písemné maturity v podobě 150 otázek ze všech oblastí, které jsme zde v průběhu uplynulých dnů probírali. Přesto, že jsme mohli používat veškeré materiály, které jsme zde obdrželi,

včetně vlastních poznámek, pár z nás bohužel písemnou maturitu nezvládlo.

LŠ - den třináctý 8. 8. 2014 Dnešní den začal jako obvykle rozcvičkou a po snídani jsme se pustili do dodělávek brigády, přípravy soutěže „O Pohár velitelky školy“ v netradičním požárním útoku a ti šťastnější z nás skládali praktickou maturitu. Po obědě a poledním klidu začala soutěž, při které

jsme se úžasně bavili až do podvečerního slavnostního

nástupu s vyhodnocením družstev i jednotlivců. Po večeři jsme se připravovali na maturitní ples, na kterém jsme předvedli všechny tance, které jsme se zde naučili. Také jsme byli slavnostně stužkováni. Samozřejmě nechyběl ani přípitek v podobě šumivého sektu, jak jinak než nealkoholického. Tato příjemná zábava nám byla dopřána až do 23 hodin, kdy jsme se začali připravovat na slavnostní ukončení školy.

LŠ - den čtrnáctý 9. 8. 2014 Přesně o půlnoci zazněla na nástupišti Smetanova Vltava a za jejích tónů byl přebornicí školy přečten slavnostní slib, po kterém jsme dle vyzvání jeden po druhém přísahali na prapor SH ČMS a zapsali se do slavnostní

knihy. Po vytvoření svíčkové cesty a poslednímu pochodu naší vlajkové čety a předáním vlajky velitelce LŠ byl definitivně zakončen letošní 22. ročník této letní prázdninové vzdělávací akce, kterou finančně podporuje MŠMT.

P.S. Na letošním ročníku jsme se domluvili a zakoupili si placky na podporu léčby Tomáše Jílka, pro kterého jsme se vyfotili a budeme potěšeni, když nás na některém z budoucích ročníků navštíví. Přejeme mu hodně síly na cestě k úplnému uzdravení. A co psát na závěr? Po krátkém spánku už následovalo jen balení, úklid pokojů a odjezd domů. Tak zase za rok v termínu 25. 7. - 8. 8. 2015 se budeme těšit na další setkání.

Deník podle zápisků účastníků letní školy přepsala:

Jitka FABIÁNOVÁ

59

Klenoty ukryté pod borovicemi manětínských lesů

T

raduje se, že v dávných dobách v potoce Kačina prospektoři nalézali zlato. Proto ono magické místo uprostřed borovicového lesa nedaleko západočeského Manětína dostalo název Klenoty. Dnes byste tam lesklý žlutý kov hledali patrně marně, ale když tam dorazíte ve druhé polovině července, najdete tam něco mnohem cennějšího. Narazíte na nefalšovanou atmosféru parádního letního tábora mladých hasičů ze zdejšího sboru.

60

Prožít léto s  více než padesátkou prímových dětí, jejich instruktory a vedoucími je ohromujícím zážitkem. A podle slov nestora tohoto zařízení a starosty Sboru dobrovolných hasičů Manětín (mimo jiné také starosty Krajského sdružení hasičů Plzeňského kraje) Františka Hanuse, je tomu tak už celých čtyřiačtyřicet let. Samozřejmě chce to pár nadšenců, jakými byl on, Míla Pytlík nebo Marcela Burdová a další, bez kterých by to nešlo. Kouzlo tábora by patrně nefungovalo, tak jak funguje bez Lesní oddílová porada podpory a pomoci nejen místního sboru dobrovolných hasičů, ale především vedení města a jeho starosty, plzeňské pobočky Hasičské

vzájemné pojišťovny a nesmím zapomenout na patrony z řad místních podnikatelů - na prvním místě firmu Uzeniny Manětín, a v neposlední řadě i manětínského zemědělského družstva. Ti dodávali dětem to nejdůležítější, dostatečné množství potravin.

Na břehu Kačiny třepetá se prapor

61

Z pohledu sv. Floriána Kdybych se postavil na podstavec místo sochy svatého Floriána, stojícího uprostřed města, měl bych kolem sebe ty nejvzácnější památky. Barokní zámek na půdorysu písmena L, ve kterém se mimo jiné

Manětínský zámek - perla českého baroka

62

nachází unikátní kolekce třinácti obrazů zámeckého služebnictva. Celý areál zámku, včetně nádherného parku, je Národní kulturní památkou. Barokním skvostem je také kostel svatého Jana Křtitele, spojený se zámkem krytou chodbou. Trojici architektonických skvostů doplňuje budova radnice. Neměli bychom však zapomenout na nedaleký kostel svaté Barbory se vzácným exemplářem dobových varhan. Jmenované památky pocházejí z 18. století, které bylo pro Manětín ve znamení stavebního rozkvětu. Zahájil ho velký požár města v roce 1712, při kterém lehl popelem zámek, kostel, škola a polovina města. Od tohoto

data se patrně datuje vstřícný postoj představenstva města a majitelů zámku k ochraně proti požárům. Manětínská vrchnost si byla vědoma, že jenom socha sv. Floriána neštěstí nezabrání, a tak všemožně podporovali vznik sboru dobrovolných hasičů. Patří v Česku k nejstarším, 28. června oslavil 145 let od svého založení. SDH Manětín se může pochlubit také jedním z nejstarších historických praporů. Zdejším hasičům ho věnovala v roce 1904 hraběnka Lažanská.

Zámek Manětín s parkem, někdejší sídlo hraběcí rodiny Lažanských, je často je nazýván „Barokní perlou západních Čech“.

Hurá za pokladem

Nehasnoucí Plamen V současném centru dění činnosti dobrovolných hasičů v Manětíně je vedle jejich hlavního poslání práce s dětmi a mládeži. Nastupující generaci se je zde věnována neobyčejná péče. Výsledky jsou vidět v podobě celorepublikového významu, zejména ve hře Plamen. Tandem Kamil a Martina Hanusovi v roce 2004 dovedli své družstvo v celostátním kole k titulu mistrů České republiky. Ani v roce 2014 nebyla pro manětínské mladé hasiče soutěž neúspěšná. Na republikovém mistrovství v Brně tým pod vedením Lukáše Šafra a Ivety Vandrovcové obsadil pěkné čtvrté místo. Pojmem je také soutěž v požárním útoku CTIF „O putovní pohár SDH Manětín“, která je součástí Poháru okresní odborné rady mládeže Plzeň-sever. Ozvěny hry Plamen se rozléhaly i po táboře na Klenotech. Ve dvoutýdenním programu samozřejmě nechyběl ani hasičský

Ani děvčatům kuráž rozhodně nechyběla

den, ve kterém řada her vycházela právě z celostátní soutěže. Letošní hasičský letní tábor SDH Manětín byl opět tradičně v duchu jedné velké hry. Minulý rok se stanové městečko proměnilo v Kocourkov, letos ve starověký Egypt. Vedoucí tábora Kamil Hanus se převtělil do role velekněze Menkaré a jeho hasičata v poslušné poddané hledající poklad. Den co den (a někdy i pozdzní večer) děti vyrážely plnit úkoly jednotlivých her, aby za odměnu získávaly egyptské bankovky, za které si kupovali indicie a části mapy, potřebné k odhalení finálního pokladu. Večer velký velekněz nastoupeným čtyřem oddílům vyhlásil věštbu na příští den a vzbudil tak bezmezné nadšení hledačů pokladu bez rozdílu věku. Tucet nejmenších jich

ještě nemělo šest let a malá Anička, která ani zatím nedosáhla potřebné tříleté hranice člena sboru. Rozhodně nechtěla stát stranou. I ta malá holčička spala ve stanu s ostatními a ráno se pak snažila držet tempo s oddílem při ranní rozcvičce.

Děda a ti druzí Snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře…. Pravé táborové menu. Chutnalo vždy. Však se také paní Marcela Burdová alias Makrela Hujerová s dalšími kuchyňskými kouzelníky snažila, co táborová spíž dala. Například polévky byly nepřekonatelné. A co teprve když přišly třeba lívance s borůvkami, které si děti samy nasbíraly. Pro zabezpečení tolika hrami 63

vyběhaných hladových krků muselo být zabezpečeno plynulé zásobování. S tím si vždy poradil František Hanus, kterému na táboře nikdo jiný neřekl jinak než Děda. Děda přivážel mimo jiné i benzín do centrály a hlavně poštu. Ta se rozdávala při večerním nástupu a byl to akt velké radosti. Na druhý den pak Děda dostal přehršel táborových dopisů k odeslání. A pak že děti už neumějí psát. Naše hasičské to umí stále a umí napsat i básničku nebo zážitek z lesních her. Třeba o tom, jak se z kousku lesa stane pustý ostrov s trosečníky nebo jak se čte zpráva z kolíků zaražených do země na neznámé trase. Po celou dobu mého pobytu na Klenotech jsem obdivoval péči všech zainteresovaných o jejich svěřence. Od Dědy, přes vedoucí oddílů až po instruktory. Ti všichni se snažili spojit herní základ táborového pobytu se získáváním a zdokonalováním dovedností. Nechybělo zde ani uzlování, orientace v terénu, soužití s přírodou a podobně. Úžasná byla odvaha dětí, s jakou přistupovaly k plnění úkolů nočních her nebo při výcviku ve slaňování. „Moc se mi líbilo, kolik jsme se tady naučili písniček,“ prozrazuje Libor Matoušek u táborového ohně. „To ani v hudební výchově ve škole jich tolik nemáme.“ Táborák mezi mýtinou na Klenotech a rybníkem na Kačáku plápolá svatojakubskou 64

Přiletěl k nám vrtulník a všechny děti z něj byly nadšené

Děda přijel na poštu pro poštu. Potom ještě musí nakoupit a zajistit ceny do soutěží

nocí, Lukáš hraje „Tři bílé kříže“ a málokomu se chce pomyslet na to, že to všechno dobrodružství končí. Děda a ti druzí opět připravili tábor jaksepatří. Bez nich by Klenoty nebyly Klenoty. Celý Manětín ví, že za jeho humny se dva červencové týdny dělo něco, co skvěle prospělo nejen jeho dětem. A co děti? Ty se už jistě těší na Klenoty 2015.

Závěrečný táborák...

Recyklujte s hasiči! PROGRAM SBĚRU VYSLOUŽILÝCH ELEKTROZAŘÍZENÍ

CIP

U RAM ů G O PR asič

h ných ramu l o v o g pro dobr Sbor trovaný v hasiči!“ i regis cyklujte s rnou akc iče „Re uje sbě třeb ospo nu. z i r t n k a e l g or mě ée bíran anční od s e s a za stává fin do

PRIN

Program b ě pod záštito ží Sdružení u dobrovoln ých hasičů

Recyklovat pomáhá už přes 1000 hasičských sborů Do projektu na podporu sběru a recyklace starého elektra, který nese název „Recyklujte s hasiči“, se zapojila už pětina všech sborů dobrovolných hasičů. Hranici tisícovky SDH se podařilo překročit v říjnu roku 2014. Jubilejní tisící sbor je z Nové Vsi na Liberecku. Projekt, u jehož zrodu stál kolektivní systém pro sběr a recyklaci vysloužilých spotřebičů ELEKTROWIN, přitom běží teprve od roku 2011. Dlouhodobě nejaktivnější jsou hasiči ze středních Čech. Ti tvoří 17 % všech sborů, které se do projektu dosud zaregistrovaly. Následuje kraj Vysočina s 12 % a Jihočeský kraj s 11 %. „Hasiči vždycky pomáhali sbírat šrot a vylepšovali si tak rozpočet. Teď usnadňují svým sousedům odevzdání starých spotřebičů k recyklaci a za to získávají odměny,“ říká ředitel kanceláře Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska a spoluautor projektu Jan Aulický. Zapojené hasičské sbory toto finanční přilepšení oceňují. „Když se jako host zúčastním výroční valné hromady některého sdružení, za tenhle projekt si vždycky vyslechnu chválu,“ dodává Jan Aulický, který se významně podílel na dosavadních úspěších.

„Prostřednictvím hasičů se za dobu existence projektu dostalo k recyklaci už přes pět tisíc tun vysloužilých spotřebičů,“ připomíná generální ředitel ELEKTROWINu Roman Tvrzník. Na odměnách, které z projektu hasiči získávají na základě množství shromážděného elektra, obdržel každý sbor průměrně 6500 Kč. REGISTRACE Registrační formulář naleznete na webových stránkách www.recyklujteshasici.cz, odkaz REGISTRACE. Vyplněný formulář zašlete na adresu: ELEKTROWIN P. O. BOX 62 757 01 Valašské Meziříčí .

Infolinka zdarma: 800 320 010 www.recyklujteshasici.cz 65

U

ž 120 let od svého založení si 13. září 2014 připomněli členové Sboru dobrovolných hasičů v Kaznějově. Oslavy kulatého výročí byly velkolepé. Není divu. Mají tu s podobnými akcemi bohaté zkušenosti. Stačí si například připomenout předání CAS 20 Tatra Terrno nebo V. propagační jízdu Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Že jsou skvělými organizátory, dokazují pravidelně také na hasičských slavnostech v Litoměřicích. Podívejme se ale na jejich činnost blíže.

Slavná stodvacítka Jak už to v Kaznějově bývá, hlavní část 120. výročí založení hasičského sboru se odehrávala před místní hasičárnou. Zvlášť významné bylo už samotné zahájení. Jeho součástí totiž bylo žehnání nového sborového praporu. Zvlášť vydařené pak byly ukázky. K 66

vidění tu byla historická i současná hasičská technika. Například nová sedmičková Tatra - lesní speciál ze stanice Plasy a také její funkční model, který se nejvíce líbil dětem. Jejich tatínky asi nejvíce zaujala i další hasičská auta, a to nejen Chevrolet Universal série LR z roku 1930 z Tanytownu, stát New York,

ale také Henschel 33 FA-1 z roku 1937 a Mercedes Benz (rok výroby 1943). Ukázku řezání vodním paprskem předvedli hasiči ze stanice Plzeň-Košutka se zásahovým vozidlem PLHA Cobra. Velkou pozornost pak vzbudil hasičdřevorubec David Síla s perfektně

předvedenými disciplínami mezinárodních soutěží, ve kterých získal titul Mistra Evropy. Obrovský zájem pak vyvolal zásah parní a koněspřežné stříkačky, které zajišťovaly dvousetmetrovou dopravu vody k nácviku hašení kapličky. Všechny ukázky byly doprovázeny Malou muzikou Honzy Kubíka a skvělým komentářem Petra Slacha, starosty okrsku Plasy.

67

68

Křest Fousáče

Slibovaná jízda

Dlouho očekávaný byl den „D“, 22. září 2012, který se stal významným mezníkem v historii SDH. Kaznějovským hasičům bylo předáno vozidlo TATRA TERRNO CAS 20. Plzeňský kraj se na koupi vozidla podílel částkou dva miliony korun. Stát přispěl jedním milionem. Slavnostní předání do rukou starosty města Kaznějova Ing. Petra Sýkory se událo za účasti představitelů výrobců – THT Poličky, Ing. Jaroslava Lorence a automobilky Tatra, pana Miloslava Paška. Starosta města následně vozidlo svěřil do užívání veliteli jednotky JPO Kaznějov Martinu Leschovi. Po předání vozidla došlo i na jeho křest. Tatra dostala do vínku přezdívku „FOUSÁČ“ podle nejstaršího člena sboru, Zasloužilého hasiče Jiřího Müllera. (“Jirko, děkujeme!“) Akce byla korunována společnou fotografií všech zúčastněných „casek“. Předání totiž bylo zároveň setkáním vozidel této značky, které jsou v užívání v Plzeňském kraji. “Doufám, že nemalé vynaložené prostředky na nový vůz budou použity pouze na prezentačních akcích. A pokud už vozidlo vyjede k zásahu, ať se vždy celá posádka vrátí ve zdraví domů,“ řekl účastníkům akce starosta Kaznějova Ing. Petr Sýkora.

Na Hasičských slavnostech 2010 v Litoměřicích jsem Kaznějovákům slíbil, že až budu plánovat propagační jízdu SH ČMS přes Plzeňský kraj, určitě na ně nezapomenu. Samozřejmě, že V. propagační jízda měla 31. května až 2. června 2013 hned několik významných zastávek, ale ta v Kaznějově patřila podle mě k nejsrdečnějším. Moc se nám ani dál jet nechtělo a nakonec jsem kousek další etapy jízdy absolvoval na kaznějovské hasičské koloběžce. Bohužel, plánovanou jízdu jsme v třetí den museli v podkrušnohorské

Krupce přerušit. Do mnoha krajů České republiky se začaly valit přívaly vody a my jsme z Krupky jeli rovnou k plnění úkolů v protipovodňových opatřeních. Nekonaly se ani Litoměřické slavnosti, které byly původně naším cílem. Byly o rok posunuty a náš dojezdový plán také. Historická vozidla z Centra hasičského hnutí Přibyslav, Plzeňského a Ústeckého kraje dokončily V. propagační jízdu na výstavišti Zahrada Čech 6. června 2014. Při dojezdu nás čekal špalír hasičů v historických uniformách. Byli z Kaznějova.

Legendou kaznějovského SDH se stal Jiří Müller, který se v Kaznějově narodil před více než 86 lety. Zde také vychodil obecní školu a vyučil se klempířem. Členem sboru se stal 15. srpna 1945. Ještě před vstupem do řad hasičů se v době II. světové války aktivně podílel v řadách domobrany obce. Účastnil se na opravě válkou poničené hasičské zbrojnice. Po přidělení vojenské válečné techniky pomáhal přestavovat trofejní vozy na hasičské. Byl jedním z iniciátorů stavby nové hasičské zbrojnice (otevřena v roce 1962), na které odpracoval mnoho hodin brigádnické práce. Zastával řadu funkcí - správce zbroje, referent mládeže, preventista, velitel jednotky i předseda organizace. Jako člen

požárního družstva vybojoval v roce 1955 v Brně na mistrovství republiky 1. místo, za které byl Kaznějovu přidělen nový hasičský automobil Tatra 805. Pan Jiří Müller pracoval v místním závodě LACHEMA jako požární technik. Pod jeho vedením vyrostl v chemičce požární sbor na vysoké úrovni. Všechny své znalosti a zkušenosti Jiří přenášel na výjezdovou jednotku a na celý sbor dobrovolných hasičů. Organizoval soutěže požárního sportu v rámci československých chemických závodů po hlavičkou Unichem. Kaznějovští hasiči tak získali řadu ocenění a pohárů ze soutěží po celé republice. Bratr Jiří Müller se dodnes aktivně podílí i na veřejném životě. Zasedá v různých komisích a propaguje

požární ochranu a hasiče. I ve svém pokročilém věku navštěvuje sbor a vždy dbá na práci s mladými hasiči. Těší se z každého úspěchu dětí, a jak vždy říká, „nahradí nás tak, jak si je vychováme“. Je nositelem Řádu svatého Floriána a od 5. května 2011 také titulu „Zasloužilý hasič“. Po Jirkovi Müllerovi pokřtili Kaznějováci svou novou tatru.

69

K

dyž se mezi hasiči řekne slovo TATRA, naprostá většina si představí cisternovou automobilovou stříkačku s krátkou či dlouhou budkou. Většina z té většiny si představí „nesmrtelnou“ T148, spousta dalších pak prostorné Terrno PR2 s posádkovou kabinou či hasičské Integrovaný záchranný systém dis- soce univerzálními pomocníky terénní speciály postavené na tzv. ponuje nyní i tatrovkami s dalšími při všech logistických operacích „sedmičkové řadě“ T815-7 ve verzi nástavbami – valník s hydraulickou záchranářů. Kontejnerový nosič 6x6 s cisternou o objemu 9000 litrů rukou a nosič kontejnerů s háko- dopraví téměř kamkoliv náklad, nebo verze 4x4 s polovičním obje- vým nakladačem a „H-rámem“. ať už se jedná o nářadí, elektrocenmem cisterny. Málokomu se však Tato vozidla ve verzi 8x8 se stan- trály, potraviny nebo o dopravní vybaví i jiné typy vozidel, které ne- dardní tatrováckou výbavou – mo- prostředky, ve standardizovaném slouží přímo hasičům, ale šířeji zá- torem TATRA o výkonu 325 kW 20stopém kontejneru. Ten je velmi chranářům pro jejich boj s nejrůz- a automatizovanou převodovkou rychle naložen i vyložen pomoTATRA – NORGREN, jsou vy- cí hákového nakladače a pro jeho nějšími živly.

70

fixaci v náročném terénu slouží speciální rám ve tvaru písmene „H“, pomocí kterého lze s kontejnerem také manipulovat v případě, že nemá úchytné oko pro hákový nakladač. Valník s hydraulickou rukou pak může sloužit opět k přepravě nejrůznějšího nákladu, ale pro svoji brodivost, která dosahuje až 1500 mm, výborně poslouží i jako evakuační vozidlo. Právě vynikající brodivost, prostupnost terénem, vysoká nosnost a jednoduchost založená na tatrováckém „vzducháči“ byly hlavní důvody, které vedly mexickou státní organizaci pro boj s povodněmi CONAGUA

k tomu, aby si mezi nejrůznějšími plněpohonnými vozidly vybrala právě tatrovky. Prvních 16 vozidel tak dodala kopřivnická automobilka v prosinci 2014. Čtyři vozidla, která jsou určena pro přepravu vodních čerpadel či jiných zařízení potřebných v oblastech postižených povodněmi, jsou vybavena valníkovou plošinou a hydraulickou rukou, 12 dalších vozidel bude mít napevno nainstalovanou nástavbu v podobě velkokapacitního čerpadla. K instalaci čerpadlových nástaveb dojde přímo v Mexiku před předáním zákazníkovi.

Ve všech případech se jedná o modelovou řadu T815-7 ve verzi 4x4. Obchodní a marketingová strategie společnosti TATRA TRUCKS se zaměřuje nejen na malosériovou výrobu několika standardizovaných modelových řad, ale i na nejrůznější speciální řešení, vč. vícenápravových vozidel, jako např. 12x12 či 14x14. Proto se můžeme dočkat i dalších speciálů určených pro hasiče či záchranáře obecně.

www.tatra.cz

71

T

anky jistě nejsou technikou, kterou by hasiči při svých činnostech běžně využívali, nicméně existují zásahy, při nichž je tato speciální technika nedocenitelným pomocníkem. Tanky ve službách Hasičského záchranného sboru České republiky jsou dislokovány u Záchranného útvaru HZS ČR v Hlučíně a Zbirohu.

jeřábové rameno o nosnosti 19 Prvním typem tanku, jímž HZS tun. Záchranný útvar HZS ČR ČR disponuje, je vyprošťovací disponuje třemi vyprošťovacími tank VT-72b, používaný, jak tanky, přičemž dva jsou umístěny už název napovídá, především v Hlučíně a jeden ve Zbirohu. k vyprošťovacím pracím. Díky Od roku 2009 byl vyprošťovací pásovému podvozku se tato tank použit u několika zásahů technika dostane i do míst, kam - vytahoval například pásové kolové vyprošťovací automobily rypadlo, které se „utopilo“ v korytě nedojedou. Navíc je tank vybaven řeky, těžký kolový nakladač, čelní radlicí, díky níž si může který zapadnul průjezd zarostlým terénem sám uprostřed pole vytvořit. Radlice se používá při povodních také pro zakotvení tanku před na Mělnicku, prováděním vyprošťovacích prací. nebo kombajn, Díky navijáku o síle 300 kN a který díky silným dvěma kladkám je vyprošťovací tank určen především k manipulaci dešťům uvízl na poli v Hlučíně. s těžkými břemeny, s nimiž si běžná hasičská technika není schopna poradit. Tank má také SPOT 55 u Koberštejna 72

Druhým tankem v červenobílých barvách je hasicí tank SPOT 55. Jedná se o tankový podvozek T-55 doplněný o nástavbu s nádržemi na vodu a pěnidlo. Tank je vybaven třemi nádržemi na vodu či pěnidlo o celkovém objemu 13 000 litrů a dvěma čerpadly, které ženou vodu přes lafetové proudnice na místo požáru. Situaci v okolí tanku

může osádka sledovat pomocí kamer umístěných pod oběma lafetami. Tank je rovněž vybaven radlicí a systémem pro skrápění nástavby, který slouží jako ochrana před sálavým teplem. Stejně jako vyprošťovací tank je i tento určen pro zásahy v komplikovaném terénu, do něhož se kolová technika nedostane. Díky systému chlazení a ochraně osádky robustní konstrukcí může být tank využit i v místech, kde hrozí pády předmětů, konstrukcí, nebo exploze tlakových lahví. Hasicí tank byl mj. využit při hašení rozsáhlého požáru lesa a lesního porostu u obce Bzenec v roce 2012. Oba tanky vyjely na podzim 2014 ke společnému zásahu

do okolí obce Vrbětice, kde došlo k výbuchu muničního skladu. Kromě balistické ochrany, kterou tanky z Hlučína poskytly zasahujícím policistům, byly připraveny provádět hasicí a demoliční práce.

Zásah v muničním skladu ve Vrběticích Ve čtvrtek 16. října 2014 v 09.51 hodin přijal operátor tísňové linky krajských hasičů ve Zlíně oznámení o požáru objektu v areálu muničních skladů, které se nachází poblíž části obce Vrbětice. Na místo události byli vysláni profesionální hasiči ze stanic Slavičín a Valašské Klobouky. Současně byl vyhlášen poplach i jednotkám dobrovolných hasičů ze Slavičína, Valašských Klobouk, Vrbětic, Brumova a Vlachovic. Na místo pak byly postupně povolány další jednotky hasičů z centrální stanice Zlín a obcí Horní Lideč, Bylnice, Divnice a Újezd u Valašských Klobouk. Postupně byl také zvyšován stupeň požárního poplachu do nejvyššího – zvláštního stupně požárního poplachu. Vzhledem k rychle se zvyšující intenzitě výbuchů v objektu, kde byla podle informací uložena jak pěchotní, tak i dělostřelecká munice, byly zasahující jednotky staženy do bezpečné vzdálenosti. Jako následná asistence pyrotechnikům byl na místo povolán požární tank ze Záchranného útvaru hasičů Hlučín, který dorazil s policejním doprovodem okolo dvacáté hodiny. „Chci vyzdvihnout příkladnou práci a koordinaci integrovaného záchranného systému, profesionální výkon hasičů, policie, pyrotechniků i vojáků, kteří jsou do celé akce zapojeni a kteří dnes a denně nasazují své životy,“ prohlásil po zásahu ministr vnitra Milan Chovanec. Podle podkladů Záchranného útvaru HZS ČR Hlučín

73

Na konci nechyběl

úsměv a úleva I. P

ráce hasiče s sebou přináší nejen obrovské nároky na fyzickou připravenost a odborné znalosti, ale také velkou dávku stresu. Právě hasiči „z výjezdu“ jsou jako první konfrontováni s následky vážných nehod, rozsáhlých požárů, ničivých povodní a dalších mimořádných událostí. Ale mezi tyto zásahy se občas vloudí ten, který vyvolá na tvářích zasahujících úsměv, ať už z úlevy ze zachráněného života nebo z kuriózní situace, které čas od času přináší sám život. Redakce 112 vám nabízí podle podkladů tiskových mluvčích hasičských záchranných sborů krajů některé kuriózní případy, které se udály v roce 2012.

„Obecná škola“ v Chodově Scénu jak vystřiženou přímo z oblíbeného filmu Obecná škola si zahráli v praxi hasiči v Chodově na Sokolovsku. První únorový víkend, kdy venkovní teploty spadly na minus patnáct stupňů Celsia, se čtrnáctiletý školák rozhodl vyzkoušet, co se stane, když jazykem olízne namrzlý kovový sloupek dopravní značky. Stalo se přesně to, co ve filmu. Chlapec zůstal jazykem ke značce přilepený. Přivolaní hasiči začali sloupek značky zahřívat teplou vodou, připravili si také horkovzdušnou pistoli. Po zahřátí kovového sloupku chlapce opatrně odtrhli a předali k ošetření zdravotnické záchranné službě. V tu chvíli hasiči netušili, že je podobné případy budou pronásledovat celý víkend. Hned v sobotu dopoledne odtrhávali v Pomezí u Chebu přimrzlou packu malé kočky ke

74

kovové tyči, v neděli navečer pak hasiči v Kraslicích vyjížděli k dalšímu případu přimrzlého jazyka. Tentokrát si tento pokus vyzkoušeli dva školáci na zábradlí. Jeden se nakonec odtrhl sám, druhému pomohli hasiči po zahřátí kovového zábradlí. Všichni nechtění herci slavné scény vyvázli naštěstí bez vážnějších zranění.

Parkovat se dá všude Ostravští profesionální hasiči se pomalu ale jistě stávají odborníky na vyprošťování nezvykle zaparkovaných automobilů. Jednou skončila Škoda Felicia na boku v podchodu v Ostravě-Výškovicích doslova jako ježek v kleci stejný typ osobního automobilu v úzkém sjezdu do sklepa obytného domu v Ostravě-Hrabůvce. Felicie ležela, stejně jako před půl rokem, na pravém boku, a to mezi vnější zdí sklepa a betonovou zdí, zpevňující sjezd pod silnicí. Hasiči ji vyprostili za použití speciální techniky.Ani tentokrát nebyla na místě řidiče nalezena krev. Ten se na místě nehody pohyboval, ale podle zasahujících hasičů nepříliš jistě. Zraněním to nebylo…

Hlava v ledu Jednotka PO z jindřichohradecké stanice vyjela k záchraně člověka, který podle ohlašovatele na tísňovou linku zamrznul v rybníku Vajgar v Jindřichově Hradci, a nad ledem byla vidět jen hlava. Na místě hasiči společně s příslušníky Policie ČR zjistili, že nejde o člověka, ale o figurínu, kterou následně z ledu vysekali.

Nepoučitelný V odpoledních hodinách byla jednotka hasičů ze stanice Jihlava vyslána do ulice Březinova. Patnáctiletý chlapec si zde chtěl „něco pěkného“ najít v

kontejneru na elektroodpad. Dovnitř se dostal snadno, pomoci ven už mu museli hasiči. Kontejner byl nadzvednut jeřábem a chlapec za pomoci hasičů poté vylezl spodními dvířky ven. Celá záchranná akce trvala třicet minut. Na místě chlapce prohlédli zdravotníci a konstatovali, že neutrpěl žádná závažná poranění. Kdo by se však domníval, že tento nepříjemný zážitek chlapci stačil, ten se mýlil. Dne 1. dubna 2012 ho hasiči vyprošťovali znovu, tentokrát z kontejneru na elektroodpad v ulici U Břízek.

Maraton s teletem Jednotky profesionálních a dobrovolných hasičů z Vysokého Mýta byly přivolány do Týnišťka, kde své majitelce uteklo tele. Zvíře všechny skutečně prohnalo asi sedmikilometrovou trasou,

muži od těžkého nákladu – místo koženého opasku si nedobrovolně navlékl litinový - přesněji kanálovou vpusť, zhruba deset centimetrů silnou. Muži spadl do kanálu mobilní telefon. Ten sice vytáhl, ale s ním nahoru putoval i kus kanálu jako velmi těžká obruč, s níž nešlo bez újmy na zdraví hnout. Na tísňovou linku hasičů zavolali jeho kamarádi. Hasiči se pokusili litinovou skruž sundat u obnaženého kanálu, ale bez úspěchu. Proto postiženého muže převezli i se skruží do nemocnice v Orlové, kde zdravotníci pomazali muže vazelínou pro lepší skluz kanálu. Dolů to i přes nově uzpůsobenou „hladkou“ cestu nešlo. Pak ale hasiči vyzkoušeli jinou variantu – cestu vrchem přes hlavu - a povedlo se! Bez rozřezání kanálu.

Hlavička v křesílku

přičemž je zavedlo do lesa a pak i na silnici I. třídy, kde zasahující hasiče ohrožoval volně pobíhající pes bojového plemene. Po několika nezdařených pokusech bylo tele zahnáno do rohu plotu v obci Rzy, kde bylo odchyceno, svázáno a v pořádku předáno majitelce.

Na tísňovou linku hasičů volala zoufalá matka z Karviné-Ráje. Nemohla pomoci svému dvouletému chlapci, který uvízl hlavou v

otvoru pod opěradlem houpacího křesílka. Do jejího bytu okamžitě vyjela jednotka PO z karvinské stanice. Pro maminku neřešitelný problém hasiči vyřešili okamžitě a bezbolestně – přestřihli kovové madlo křesílka a vysvobozeného chlapečka předali do matčina náručí. Zdravotní stav chlapečka zkontrolovala ještě zdravotnická záchranná služba.

Studená koupel Vlastním očím nevěřili hasiči, kteří na Vyškovsku zasahovali u nehody osobního auta. Řidička auta, které sjelo do rybníka, policistům a záchranářům vysvětlila, že za jízdy kolem rybníka v RostěnicíchZvonovicích jí do cesty vběhl divočák. Když ve snaze zabránit srážce strhla volant, sjela nejdříve do příkopu a poté do rybníka. Z auta, které se zastavilo 25 metrů od břehu potopené až po střechu, čtyřiasedmdesátiletá (!) řidička duchapřítomně vylezla a v šatech doplavala ke břehu. Z události seniorka vyvázla zcela bez zranění a jedinou újmou bylo prochladnutí ve studené vodě a v mokrém oblečení. K vytažení „utopeného“ automobilu musel velitel zásahu přivolat policejní potápěče. Ti vozidlo uvázali na lano a hasiči ho pak jeřábem dostali zpátky na silnici.

Litinový opasek Další z neobvyklých případů museli řešit profesionální hasiči z Orlové. Pomáhali zhruba čtyřicetiletému hubenému 75

O

perační a informační středisko Hasičského záchranného sboru (OPIS HZS) představuje pracoviště plnící mnohé specifické úkoly při likvidaci mimořádných událostí, připravenosti k řešení krizových stavů a úkoly v oblasti integrovaného záchranného systému (IZS).

OPIS HZS zabezpečuje příjem a vyhodnocování volání na tísňovou linku 150, ale i příjem, vyhodnocování a distribuci volání na tísňovou linku 112. Následně zajišťuje vyslání a dojezd jednotek požární ochrany (JPO) na místo události a zajišťuje řešení události na operační úrovni (informování a koordinování dotčených organizací a institucí, součinnost složek IZS, monitoring a souběh ostatních událostí apod.). Zároveň plní i funkci operačních a informačních středisek IZS, kdy střediska jsou v případě potřeby koordinačními orgány pro řešení mimořádné 76

události. Tak zvané „opisy“ vytvářejí zásadní informační podporu a servis veliteli zásahu, starostům obcí s rozšířenou působností, respektive hejtmanovi kraje. V případě krizových stavů pak vytvářejí informační podporu krizovým štábům. Kromě činností souvisejících s příjmem tísňových volání a řešením mimořádných událostí dále monitorují bezpečnostní situaci na dotčeném území podle své územní působnosti (klimatické podmínky, povodňovou situaci, výpadky, poruchy a narušení prvků kritické infrastruktury apod.), pohyb a

akceschopnost JPO a složek IZS, systém pro vyrozumění a varování obyvatelstva atd. V prostředí Moravskoslezského kraje je OPIS HZS Moravskoslezského kraje, společně s operačními středisky dalších složek IZS situováno v prostorách objektu Integrovaného bezpečnostního centra Moravskoslezského kraje (IBC MSK). Na realizaci projektu IBC MSK se kromě krajského úřadu spolupodílely i Statutární město Ostrava a Ministerstvo vnitra ČR. Projekt byl z významné části spolufinancovaný z fondů Evropské

unie a do provozu bylo IBC uvedeno v prosinci 2010. Srdcem celého projektu IBC MSK je takzvané krajské centrum tísňového volání. Do něj jsou svedena a zde odbavována všechna volání na tísňové linky z území celého Moravskoslezského kraje. Zároveň se zde nacházejí prostory operačních středisek hasičů, záchranné služby a policie, které zajišťují řešení všech mimořádných událostí v kraji. V centru je také umístněno výjezdové stanoviště Zdravotnické záchranné služby Moravskoslezského kraje a operační středisko, služebna a ředitelství Městské policie Ostrava. V objektu se nacházejí i prostory pro zasedání krizových orgánů kraje a Statutárního města Ostrava (krizové štáby, povodňové komise apod.). V případě rozsáhlých mimořádných událostí, jako jsou například povodně, jsou pak všechny

záchranné a likvidační práce koordinovány a řešeny z jednoho místa. IBC MSK představuje ojedinělé řešení propojení záchranných složek, které je výjimečné nejen v prostředí České republiky, ale i v celoevropském kontextu. Kromě ekonomického efektu tato centralizace přináší zejména rychlejší odbavování tísňových hovorů a lepší koordinaci záchranných prací složek integrovaného záchranného systému (Hasičský záchranný sbor, Zdravotnická záchranná služba, Policie ČR a Městská policie Ostrava).

Volat může i automat Tři jednotky hasičů zasahovaly ve středu 15.října 2014 před polednem u nehody čtyř vozidel ve Velké Polomi (okres Ostrava-město). Nehoda se obešla bez zranění. Zajímavé je, že hasiče a Policii ČR přivolal k nehodě automatický systém nouzového volání Sync Ford. Poprvé v Moravskoslezském kraji bez aktivní účasti (zavolání) účastníka či svědka nehody. „Je to první vlaštovka,“ potvrdil operátor hasičů z Integrovaného bezpečnostního centra Moravskoslezského kraje v Ostravě, kam se sbíhají tísňová volání z několika linek, které využívají složky IZS. Systém nouzového volání Sync se s operátory spojil automaticky bezprostředně po srážce ve Velké Polomi. Funguje od začátku roku 2013. Více na: http://www.ford. cz/ServisSluzby/System-SYNC-aBluetooth/System-SYNC

77

78

Hasičská

vzájemná

pojišťovna – 115 let

znamení jistoty

V

neděli 17. června 1900 v 11 hodin začala pod řízením Tita Kršky v místnostech TJ Sokol brněnského Besedního domu za přítomnosti 312 zákládajících členů ustavující valná hromada „Hasičské vzájemné pojišťovny proti škodám z ohně“. Po skončení schůze se sešla zvolená správní rada k volbě svého předsedy. Tím se stal dosavadní předseda českého odboru Společenstva podporovací pokladny hasičů na Moravě Hynek Světlík. Jeho prvním náměstkem byl zvolen JUDr. Václav Šílený. Druhým náměstkem se stal profesor Josef Janoušek.

Dílo Tita Kršky Hasičská vzájemná pojišťovna zahájila provoz 1. července 1900 na brněnském Nádražním náměstí č. 24, v místnostech pronajatých za 50 zlatých měsíčně. Zpočátku činnost zabezpečovali dva úředníci. Správce kanceláře Emil Škola a pokladník Antonín Iglo. Od 1. srpna nastoupil účetní příručí Jaroslav Fiala, který se stal v roce 1927 generálním ředitelem společnosti. HVP v prvním roce své činnosti

evidovala 3888 pojištěnců na 8400 korunách pojištěné hodnoty. První řádná valná hromada v dubnu 1901 konstatovala první čistý půlroční zisk 9100 korun. V témže roce HVP přesídlila do vlastního třípatrového domu v brněnské Pekařské ulici 37, který koupila za 49 130 zlatých. Týž rok byla pojišťovna zastoupena na mezinárodní hasičské výstavě

v Berlíně, která ho uznala prvním Zakladatel hasičského pojišťovnictví Titus Krška

ústavem tohoto druhu v Evropě. Počet zástupců se v tomto roce uváděl 1200 79

osob. Trvale bylo zaměstnáno deset lidí, včetně technického odborníka pro vyšetřování škod. Prvním ředitelem HVP se v roce 1908 stal nástupce Tita Kršky a starosta moravských hasičů Karel Vozáb. V roce 1909 se působnost pojišťovny rozšířila na pojištění proti krádeži vloupáním, rozbití skla a škodám z vodovodů. Za deset let svého působení věnovala HVP na 80 000 korun hasičům na zakoupení potřebného inventáře a 20 000 korun na činnost. Roku 1911 se podařilo otevřít hlavní zastupitelství v Prostějově a v roce 1913 došlo k otevření dalších

První ředitel HVP Karel Vozáb

80

zastupitelství v Přerově a Moravských Budějovicích. Od počátku své činnosti HVP vytvářela síť jednatelů. V roce 1911 byl nejlepším z nich Matěj Kratochvíl z Moravských Budějovic. Během jednoho roku vykázal 117 pojistek. Postupně se stal legendou. Za osm let uzavřel na dva tisíce pojistek.

Podporujte svou pojišťovnu V roce 1908 „Věstník pojišťovací“ v článku „Podporujte Hasičskou pojišťovnu“ psal: „V Čechách, kde hlavně cizí ústavy vydělávají ročně miliony, mohlo by české hasičstvo Hasičské pojišťovně věnovati přece jen trochu více pozornosti. Nejsou tam poměry ve směru národohospodářském tak pevny, jako by se mnohý domníval. Ba naopak, potřebují mnozí daleko více ponaučení a připomenutí, že Hasičská pojišťovna byla zřízena pro český národ v Čechách, na

Moravě a ve Slezsku, a proto vzýváme veškeré sbory hasičské, aby co nejdříve vzaly na denní pořad svého jednání zřízení místního jednatelství Hasičské pojišťovny, pojišťovaly své majetky jedině u svého stenojmenného ústavu.“ 25. března 1913 byla svolána valná hromada Hasičské vzájemné pojišťovny v království Českém se sídlem v Praze do dvorany paláce Merkur na Praze II. Na to byla zvolena správní rada s předsedou Edvardem Šeborem. Od 1. července 1913 začala HVP úřadovat v Biskupské ulici č. 1, na rohu ulice Na Poříčí. Schůze správní rady v srpnu 1913 zhodnotila, že ústav již má 1260 místních důvěrníků. Za půl roku bylo zaevidováno 1400 pojistek proti ohni a 776 pojistek požárních přípřeží. Ředitelem byl jmenován Karel Dlouhý a Josef Černoch účetním. První schůze ředitelství HVP se uskutečnila 11. července 1914 v nových prostorách v paláci Hvězda na Václavském náměstí.

Prvorepublikový rozvoj V listopadu 1918 přispěla Hasičská vzájemná pojišťovna na Národní půjčku svobody částkou 10 000 korun. Karel Vozáb byl jmenován vrchním ředitelem a Jaroslav Fiala tajemníkem. Když Vozáb v roce 1919 odešel do

výslužby, nastoupil na jeho místo Fiala. To už brněnská pojišťovna evidovala 415 871 pojištěnců. V únoru 1919 vydala zemská hasičská jednota výzvu, aby čeští hasiči a sbory pojistili svůj majetek u HVP, hasičstvo svou agitací podpořilo okruh pojištěnců i mimo organizaci a každý sbor jmenoval jednoho zástupce pro hasičskou pojišťovnu. Mimořádná valná hromada se 18. ledna 1920 usnesla na změně názvu na Vzájemná pojišťovna československého hasičstva v Praze. K další změně názvu došlo v roce 1921 na Jiskra, vzájemná pojišťovna československého hasičstva v Praze. HVP v Brně na to zareagovala zřízením Generální reprezentace v paláci Lucerna. Docházelo, především na stránkách hasičského tisku, ke

Knihu Na cestě jistoty vydala HVP k 20. výročí znovuobnovení své činnosti

sporům, že pojišťovny pracují proti sobě. Tento stav byl neúnosný a nutně

muselo dojít ke společnému řešení. Ke spojení obou společností došlo v roce 1923. Jednotná Hasičská vzájemná pojišťovna byla potvrzena 2. září v Praze a 18. listopadu v Brně. 7. prosince pak došlo k dohodě, kterou od 1. ledna 1924 pražská filiálka brněnské pojišťovny převzala celý pojišťovací obchod Jiskry. Po sloučení nabyly 24. října 1924 platnosti nové stanovy. Předsedou správní rady sloučeného ústavu se stal Edmund Píša. Celkový počet pojistek stoupl na 660 520. V roce 1927 pak na 837 103. Z čistého zisku věnovala HVP 20 % na hasičské účely, především na nákup hasičských potřeb. Správní rada HVP se v roce 1926 rozhodla věnovat 100 000 korun na stavbu Hasičského domu, který se začal stavět 22. října 1926. První kolaudace částí Hasičského domu se uskutečnila 29. prosince 1928 a hned 12. ledna 1929 se do nových reprezentačních místností stěhovala filiálka z Lucerny s ředitelem Ladislavem Adamem. Za třicet let existence vykázala HVP zisk pět milionů korun. I přes hospodářskou krizi se pojišťovně dařilo. V roce 1935 přijala na pojistném 37 milionů korun. V některých okresních městech jako například v Českých Budějovicích, Táboře, Písku, Pelhřimově, Klatovech, Pardubicích, Vysokém Mýtě,

Kolíně, Poděbradech, Kralupech nad Vltavou, Roudnici nad Labem, Žatci, Rakovníku, Strakonicích, Jindřichově Hradci a Havlíčkově Brodu byl ustanoven inspektor. Někteří inspektoři měli přiděleno i více okresů. Největší kancelář vnější služby byla v Plzni, která měla 10-12 pracovníků. Podle publikace: Na cestě jistoty

Přehled druhů pojištění HVP: 1900 – požární pojištění, 1902 – pojištění zvonů proti lomu, 1906 – pojištění požárních přípřeží – pojištění hasičských tažných koní proti úrazům, 1909 – pojištění proti krádeži vloupáním a rozbití skla, 1912 – povinné zákonné ručení a úrazové pojištění, 1920 – pojištění proti krupobití, 1927 – životní pojištění proti havárii, 1941 – pojišťovna zavedla tzv. chomážní pojištění – nahrazení škody, kterou pojištěnec utrpěl újmou finančního příjmu.

81

82

N

evyčištěný komín může za převážnou většinu požárů komínových těles a tuto skutečnost by lidé rozhodně neměli podceňovat. Zvláště když uvážíme, že dvě třetiny úmrtí při požárech jsou právě při požárech v domácnostech. jejich čištění. Dalším preventivním oprávnění v oboru kominictví (viz Provádění revizí, kontrol a čištění prvkem je provádění pravidelných komentář k § 2 nařízení vlády). spalinových cest řeší od 1. ledna kontrol. To však nemůže dělat jen tak Zároveň je však umožněno, v 2011 Nařízení vlády č. 91/2010 Sb., někdo. Čištění se provádí čistícími případě spalinové cesty sloužící pro o podmínkách požární bezpečnosti pracemi, zejména se zaměřením odtah spalin od spotřebiče na pevná při provozu komínů, kouřovodů a na odstraňování pevných usazenin paliva se jmenovitým výkonem do spotřebičů paliv (dále jen „nařízení ve spalinové cestě a na lapači 50 kW, včetně, provádět její čištění vlády“). Tento předpis plně nahradil jisker (pokud je namontován) a na svépomocí, přičemž z přílohy č. 1 k dřívější vyhlášku č. 111/1981 Sb., o vybírání pevných znečišťujících nařízení vlády vyplývá, že i v tomto čištění komínů. částí nahromaděných v neúčinné případě musí být prováděna kontrola Podrobné technologické postupy výšce komínového průduchu nebo spalinové cesty odborně způsobilou jednotlivých kominických činností kondenzátů ze spalinové cesty. osobou nejméně jednou ročně. jsou uvedeny v technických Zavádí se požadavek provádět čištění Spalinové cesty od spotřebičů na předpisech (tzv. pravidlech praxe) spalinové cesty pouze odborně kapalná a plynná paliva smějí čistit vydaných hospodářskou komorou a způsobilou osobou, kterou je, stejně jen odborně způsobilé osoby v pro kominíky jsou závazné. oboru kominictví. Nově stanovená Hlavním opatřením údržby komínů a jako v případě kontroly spalinové cesty, držitel živnostenského podmínka, nechat zkontrolovat kouřovodů je podle nového předpisu 83

(vyčistit) komín a kouřovod

se čištění spalinových cest musí

Podrobnosti ke lhůtám kontrol a

odborně způsobilou osobou

provádět v kratších termínech.

čištění spalinové cesty, vybírání

nejméně jedenkrát za rok, a čistit spotřebič, kouřovod a komín

Zkrácení termínů je možno zavést na základě návrhu odborně

pevných znečišťujících částí a kondenzátů a čištění spotřebiče

svépomocí častěji, přináší občanům

způsobilé osoby, která po dohodě

paliv jsou uvedeny v příloze č. 1 k

i právnickým a podnikajícím

s provozovatelem spotřebiče paliv

nařízení vlády.

fyzickým osobám úsporu nákladů

a spalinové cesty termíny stanoví

Čištění spotřebiče na pevná paliva

na čištění komínů, popř. celé spalinové cesty oproti původní

a uvede do požární, případně provozní knihy apod. Čištění

o jmenovitém výkonu nad 50 kW a spotřebičů na kapalná a plynná

právní úpravě.

spotřebičů se musí provádět ve

paliva se provádí v souladu s

Čištění svépomocí, které nařízení vlády nabízí jako možnost, nikoliv jako povinnost, přináší největší změnu pro podnikající fyzické osoby a pro fyzické osoby, protože ty podle stávající úpravy tuto možnost dosud neměly (i když předchozí právní úprava byla těžko vymahatelná). Právnické osoby (organizace) měly umožněno čištění komína svépomocí pouze za určitých podmínek.

lhůtách a způsobem stanovených jejich výrobcem. Zároveň se zavádí osvobození od povinnosti čistit spalinovou cestu v uvedených intervalech jednak v případě, kdy spalinová cesta nebyla od předchozí řádné kontroly a čištění používána déle než je stanoveno v příloze č. 1 nařízení vlády, přičemž kontrola a čištění se provede až před opětovným uvedením spalinové cesty do provozu, jednak v případě, kdy komín není používán, a to za předpokladu, že je v ústí zabezpečen proti vnikání dešťové vody a je v místech připojení spotřebiče paliv řádně označen způsobem vymezeným v tomto ustanovení.

technickými podmínkami a návody jejich výrobců. Tato povinnost vyplývá všem dotčeným subjektům ze zákona o požární ochraně z ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) (právnickým a podnikajícím fyzickým osobám) a § 17 odst. 1 písm. i) (fyzickým osobám). Dále se stanoví lhůty vybírání pevných znečišťujících částí nahromaděných v neúčinné výšce komínového průduchu u spotřebiče na pevná paliva a v případě spotřebičů na ostatní druhy paliv kondenzátů ze spalinové cesty a lhůty čištění spotřebiče na pevná paliva o jmenovitém výkonu nad 50 kW. Podle předešlé právní úpravy bylo povinností majitelů komínů čistit, popřípadě kontrolovat

Dodržujte termíny V nařízení vlády jsou stanoveny minimální lhůty kontrol a čištění spalinové cesty. U konstrukcí a zařízení, jejichž provozem vzniká větší množství znečišťujících pevných či kapalných složek spalin,

84

komín, do kterého jsou

pokynů týkajících se požární

zapojeny spotřebiče na tuhá

ochrany nebo neodstraňuje

a kapalná paliva s výkonem do 50 kW, šestkrát ročně, u

zjištěné závady. Tuto činnost vykonává hasičský záchranný

spotřebičů na plynná paliva

sbor kraje v rámci výkonu

se měl komín s komínovou

státního dozoru.

vložkou kontrolovat dvakrát za rok. Nařízení vlády jako právní předpis vydávaný vládou nemůže mít ambice zajistit vynutitelnost splnění povinností pod hrozbou sankce, to je možné pouze v rámci zákonné úpravy. Z tohoto důvodu je nutné při vymahatelnosti nařízení vlády vycházet ze souvisejících zákonů (např. zákon o požární ochraně, stavební zákon, zákon o ochraně ovzduší). Hasičský záchranný sbor kraje (viz § 2 zákona č. 238/2000 Sb.,

o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů ve smyslu § 76 zákona o požární ochraně) může uložit právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám provozujícím činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí pokutu do 250 000 Kč a právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě provozující činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím pokutu do 500 000 Kč, poruší-li povinnosti vyplývající z předpisů o požární ochraně tím, že neprovádí pravidelně kontrolu dodržování předpisů o požární ochraně Brožura je k dispozici ke koupi v redakci a plnění příkazů, zákazů a Hasičských novin

Vše je na zodpovědnosti vlastníka U fyzických osob je situace v oblasti kontrol dodržování předpisů o požární ochraně odlišná, protože hasičský záchranný sbor kraje nemá až na výjimky právo vstupovat do obydlí a prostor fyzických osob. Pokutu ve výši od 10 000 do 20 000 Kč lze uložit v rámci přestupkového řízení, pokud fyzická osoba poruší zásady bezpečného provozu tepelných, elektrických, plynových a jiných spotřebičů paliv a komínů nebo nedodrží podmínky anebo návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností. Toto porušení je orgánem státního požárního dozoru (SPD) zpravidla zjištěno až při výkonu SPD formou úkonů při zjišťování příčin požáru u fyzické osoby. Základní povinností vlastníka stavby je podle ustanovení § 119 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu - stavebního zákona - doložit před zahájením užívání stavby 85

86

doklady o provedených revizích a

podle ustanovení § 139 stavebního

zkouškách (stavebník zajistí, aby

zákona. Jedná se o případ, kdy

byly před započetím užívání stavby provedeny a vyhodnoceny zkoušky

není stavba řádně udržována a její vlastník neuposlechne

předepsané zvláštními právními

výzvy stavebního

předpisy) a dle § 154 téhož zákona

úřadu k provedení

má povinnost udržovat stavbu v

udržovacích prací.

dobrém stavebním stavu tak, aby nedocházelo ke znehodnocení

Náklady udržovacích prací nese vlastník

stavby a co nejvíce se prodloužila

stavby. Nájemci bytů a

její uživatelnost po celou dobu její existence. Pro plnění této povinnosti stavební zákon vytváří předpoklady tím, že běžná údržba nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení (§ 103 odst. 1 písm. e), tj. udržovací práce, jejichž provedení nemůže negativně ovlivnit zdraví osob, požární bezpečnost, stabilitu a vzhled stavby, životní prostředí a bezpečnost při užívání a nejde o udržovací práce na stavbě, která je kulturní památkou). Ostatní udržovací práce vyžadují pouze ohlášení. Pokud by vlastník stavby povinnost provádět řádnou údržbu stavby neplnil a stavební úřad by zjistil na stavbě závadu, může vlastníka vyzvat ke zjednání nápravy (§ 134 odst. 2 stavebního zákona). Pokud by vlastník stavby nápravu nezjednal, lze mu uložit pokutu až do 200 000 Kč, ať jde o fyzickou či právnickou osobu. Mezi zvláštní pravomoci stavebního úřadu patří také nařízení provedení udržovacích prací

nebytových prostor jsou povinni rovněž umožnit provedení nařízených udržovacích prací. U stavby určené k užívání veřejností může stavební úřad nařídit jejímu vlastníkovi, aby mu předložil časový a věcný plán udržovacích prací na jednotlivých částech stavby a na technologickém či jiném zařízení.

Podle publikace: „ Hasič a komíny“

Co mohu zkontrolovat sám? -Je kouřovod řádně upevněn? -Není spotřebič nebo kouřovod propálený? -Fungují uzávěry komínových dvířek? -Jsou funkční přívodní šňůry a zásuvky u kotle? -Je dimenzování pojistek v případě elektrických spotřebičů dostatečné? -Je komín celistvý, neprodyšný, bez spár a omítnutý?

Během minulé topné sezóny, tedy od října 2013 do března 2014 došlo k 233 požárům způsobených komíny. V hasičských statistikách jsou ale zaznamenávány i požáry, které byly způsobeny vznícením sazí v komíně, ale požár se nerozšířil mimo komín. Hasiči přijeli na místo, požár v komíně uhasili, komín vyčistili a nic dalšího nebylo potřeba hasit. Takových požárů je každoročně více než 600 (tyto požáry jsou v tabulce označeny jako dále nedošetřované). Požáry způsobené komíny - celkový počet požárů způsobených vadnou údržbou nebo nevhodnou konstrukcí komína

Počátky spolupráce hasičů a kominíků sahají do daleké minulosti, vyplývá to již ze samotné podstaty jejich práce. Císařským patentem č. 227, vydaným v roce 1859, byla kominická živnost upravena jako koncesovaná a mohla být územně ohraničena. Kromě čištění komínů bylo úkolem kominíků také informovat provozovatele o závadách na komínech a snižovat tak riziko vzniku požáru, úkolem hasičů pak kromě prevence byla i co nejrychlejší likvidace vzniklého požáru. Již na konci 19. století se začala v tehdejším RakouskoUhersku prosazovat myšlenka co nejužší spolupráce obou těchto společenství. Kominíci se stávali členy hasičských spolků a požární prevence se tak dostala na vyšší úroveň, protože kominíci navštěvovali domy několikrát za rok a měli přístup jak ke komínům, tak i k topidlům a mohli tak včas upozorňovat na případné závady. Úpravou živnostenského řádu v roce 1906 byly územní kominické obvody zavedeny povinně, což mělo

pozitivní vliv na výkon profese. Samozřejmou věcí bylo, že kominíci byli i členy dobrovolných hasičských sborů, tradice vzniklá za monarchie se bezproblémově udržovala i nadále. Jen na okraj, v Rakousku jsou kominíci stále členy dobrovolných hasičských sborů. I když v období budování socialismu ztratilo kominické řemeslo tak jako většina ostatních profesí svoje renomé, byli to právě hasiči (tehdy spadali do kompetence Ministerstva vnitra), kteří se výrazně zasloužili o zachování kominického řemesla. U civilně-správního úseku Ministerstva vnitra vznikla na jejich popud v polovině sedmdesátých let odborná gesce kominických služeb, v níž byli zástupci kominických podniků z jednotlivých krajů. V gesci se zpracovávala témata školení kominíků, technologické postupy, bezpečnostní předpisy atd. V roce 1986 byla gesce převedena pod Výzkumný ústav Ministerstva hospodářství v Praze pod novým názvem Sdružení kominických služeb. Po revoluci, kdy byl VÚMH

zrušen, kominíci využili vytvořené a stále fungující organizační struktury kominických podniků v rámci republiky a založili profesní sdružení s historickým názvem Společenstvo kominíků České republiky (SKČR). V současné době SKČR spolupracuje jak s SH ČMS, tak i s HZS ČR. Lektoři z řad hasičů pravidelně přednášejí na školeních pořádaných pro členy SKČR a naopak lektoři SKČR přednášejí na školeních pořádaných SH ČMS pro dobrovolné hasiče. Je také nutné zdůraznit, že díky hasičům spatřilo světlo světa Nařízení vlády č. 91/2010 Sb. o požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv, které nahradilo již zastaralou vyhlášku č. 111/1981 Sb. Věřím, že spolupráce hasičů a kominíků bude pokračovat i nadále ku prospěchu obou stran, ale především ku prospěchu občanů, pro jejich bezpečí.

Emil MORÁVEK, Prezident společenstva kominíků České republiky 87

V

88

ezmeme-li statistiku za období od 1. ledna do 30. září 2014, tak v České republice vzniklo 13 664 požárů, ve kterých vznikly přímé škody v hodnotě 1 810 500 Kč. Bylo usmrceno 74 osob a dalších 891 zraněno. Jednotky požární ochrany uchránily před zničením hodnoty ve výši 9,7 mld. korun. Smutné na těchto faktech je, že v tomto období 110 požárů zavinily děti při hrách s ohněm.

V roce 2013 způsobily děti do patnácti let 124 požárů s přímou škodou 16 306 700 Kč, při kterých bylo zraněno 28 lidí. V tomto údaji navíc nejsou zahrnuty drobné požáry bez škody a zraněných.

dětském pokojíku atd.). Na základě Zákona o požární ochraně (§ 78 č. 133/1985 Sb.) jsou rodiče (resp. všichni, kteří mají děti v danou chvíli na starosti) povinni dbát toho, aby jejich

Celkem byly při všech požárech (17 105) v roce 2013 usmrceny tři děti a 62 dětí do patnácti let zraněno. Děti a mládež požáry nejčastěji způsobují hrou se zdroji

svěřenci nezpůsobili požár. V případě zanedbání dohledu nad osobami, které nemohou posoudit následky svého chování, může být udělena

otevřeného ohně (cigareta, zápalky, zapalovače, svíčky, prskavky, zábavní pyrotechnika apod.) a na nevhodných místech (suchá tráva na louce, stoh slámy, postel v

finanční sankce. K preventivně výchovné činnosti Hasičského záchranného sboru ČR již několik let pomáhá dráček Záchranáček.

Dráček je maskotem výtvarných a literárních soutěží na téma Hasiči. Dráčka lze najít na tištěných propagačních materiálech. Plyšovou podobu dráčka s sebou

vozí hasiči při mimořádných událostech, aby uklidnily děti, které

se staly účastníky těchto událostí.

a činnosti, čehož lze dosáhnout

těchto událostech.

Prevence na školách

pouze pravidelným a postupným

Jednotlivé problematiky jsou

Do osnov základních a středních škol se ochrana člověka za

získáváním znalostí, dovedností a řazeny do různých vyučovacích formováním správných postojů právě předmětů. Snahou je udělat

mimořádných událostí dostala už

ve vzdělávacím procesu,“ vysvětluje

výuku co nejzajímavější, ideálně s

v roce 2004, od loňského září jsou

potřebu výuky této problematiky

praktickými nácviky.

ale rámcové vzdělávací programy

na školách plk. Mgr. Eleonóra

Není pochyb o tom, že pokud

upraveny tak, aby plně pokryly všechna potřebná témata.

Tilcerová, vedoucí oddělení instruktáží a školení generálního

nastanou nějaké mimořádné situace, musí si s nimi děti často

Kdo by si ale představil, že se opět

ředitelství HZS ČR.

vrací období igelitových pytlíků na rukou a nohou, vymývání masek hypermanganem nebo organizovaný odchod do krytu, ten je na velkém omylu. Děti se již nepřipravují na válku, ale na každodenní život a běžné situace, do kterých se mohou snadno dostat.

Hned v první třídě se tak například děti učí o tom, že oheň je sice dobrý sluha, ale špatný pán, jak snadno může vzniknout doma a jak tomu předejít. Co udělat, když už oheň vypukne nebo pravidlo – zastav se – lehni si – kutálej se, pokud na nich začne hořet oblečení.

„Dnes je lidstvo každodenně konfrontováno s různými nebezpečími většího či menšího rozsahu. Příroda nám dává stále jasněji najevo, že pánem planety ještě nějakou dobu zůstane. Naše civilizace a její vymoženosti také nejsou úplně bez nebezpečí. A proto je logické, že umět ochránit své zdraví, majetek a zejména život patří k základním lidským kompetencím. Abychom ale dokázali správně reagovat ve vypjatých a stresových situacích, což zrovna mimořádné události jsou, je nutné mít dostatečně zvládnuté (naučené a nacvičené) správné postupy chování

Zde jsou základní pravidla, která by měl znát každý, nejenom děti: Před odchodem z domu vždy - zhasni světla, - vypni sporák a další domácí spotřebiče, - uhas otevřený oheň (krb, svíčka, aromalampa), -vypni vodu, - zavři okna a dveře.

Nejen proti ohni V průběhu základní školy jsou pak děti seznamovány také s dalšími tématy z oblasti ochrany obyvatelstva. Osvojí si zásady co dělat před, při a po povodni, co si sbalit do evakuačního zavazadla nebo jak se nouzově ukrýt. Dozví se jak se zachovat v případě vzniku havárie s únikem nebezpečné látky, nebo teroristického útoku. V posledním ročníku základní školy se děti učí charakteristiku všech mimořádných událostí způsobených přírodními vlivy, jako je bouře, vichřice, silné mrazy, sněhové kalamity, extrémní teplo a podobně a také zásady chování při

Zpozoruješ-li požár: - nejprve se pokus uhasit požár sám, ale nepřeceňuj své vlastní síly, - pokud požár nelze zvládnout, volej tísňovou linku 150 nebo 112, - co nejrychleji opusť hořící objekt, - pokud se v hořícím objektu nachází další osoby, varuj je a pomoc jim opustit objekt.

poradit samy. A je docela možné, že to budou právě vědomosti získané v rámci vyučování nebo na přednáškách hasičů, které jim takové situace pomohou zvládnout.

Zdroj : HZS ČR 89

H

ořící kontejnery patří mezi nejčastější požáry a jsou takřka na denním pořádku. Za rok „shoří“ v celé České republice více než 3000 obsahů plastových kontejnerů. Jedná se o běžný komunální odpad z domácností, ale jsou případy požárů papírového odpadu v modrých nádobách i plastů v těch žlutých.

Výše vzniklé škody je převážně závislá na umístění kontejneru. V případě vyhoření jen samotného odpadu, kdy k poškození kontejneru nedojde, je výše škody většinou nulová. Pokud však k vznícení dojde, je vzniklá škoda vždy větší. Zejména na sídlištích bývá odpadových nádob umístěno více vedle sebe. Během šíření požáru dochází k hoření i těch vzájemně sousedících kontejnerů a vzniklé škody se násobí. Požárů se škodou nad 50 000 Kč bývá ročně kolem 1 %. Jde zejména o případy, kdy jsou kontejnery umístěny u parkovišť, u ramp obchodních domů a u jiných objektů, na které se může vzniklý požár rozšířit. Většina kontejnerů na komunální odpad je vyráběna z plastů, které byly nahrazeny dříve užívanými nádobami nehořlavými, převážně z žárově zinkované oceli. Příčiny vzniku požárů téměř vždy souvisí s použitím otevřeného ohně. Ať je to nedostatečně uhašený nedopalek cigarety nedbalostně vhozený do odpadní nádoby, nebo 90

úmyslné zapálení. Zejména v období kolem Silvestra může být iniciátorem zábavná pyrotechnika. Doba rozhořívání odpadů závisí například na způsobu zapálení, na množství uloženého odpadu nebo

jeho vlhkosti. Již za 20 minut může být teplota plamenů až 300 °C. S přibývající dobou hoření může teplota dosahovat až 650 °C. Při ní dochází k deformaci samotného kontejneru. V důsledku sálavého tepla mohou být ohroženy objekty

stojící opodál. Zejména parkování vedle kontejnerů na odpad může být potencionálně nebezpečné. Taktéž stanoviště kontejnerů vedle fasád domů není zcela optimální. V případě požáru může dojít nejen k poškození této fasády, ale pokud je zateplená polystyrenem, může dojít k poškození tohoto zateplení. Každý by si měl občas uvědomit, že odpad uložený v odpadních nádobách je hořlavý. Je proto potřeba dbát zvýšené opatrnosti při vhazování odpadů, zejména pokud se jedná o nedopalky cigaret, nedostatečně uhašený popel z krbových nebo jiných topenišť na tuhá paliva a vhazování dalších iniciačních zdrojů. Je potřeba také říci, že za způsobení takového požáru může Hasičský záchranný sbor ČR uložit sankci.

Ing. Kamil KLAR, vyšetřovatel požárů, HZS Moravskoslezského kraje

J

ednou z hlavních oblastí činnosti, na které se Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska zaměřuje, je pomáhat veřejnosti, zejména obcím, státním orgánům, fyzickým a právnickým osobám při plnění úkolů ochrany obyvatelstva. Možná ne všichni z nás si plně uvědomujeme, co tento pojem znamená a jak naše sdružení k tomuto úkolu přistupuje v současné době.

Trocha historie Od roku 1990 začala transformace do této doby na válku zaměřené civilní obrany tak, aby mohl být nově vytvářený systém využíván pro řešení reálných událostí, které bohužel mohou potkat kohokoliv z nás. Tak vznikla od roku 2001 ochrana obyvatelstva. Nastal však problém, který bylo nutné řešit, a to kdo vlastně bude nové úkoly ochrany obyvatelstva zabezpečovat. Tzv. nevojenská část civilní obrany, kterou tvořily jednotky v obcích, podnicích a službách a jejich štáby civilní obrany, přestala fakticky existovat. Navíc její uplatnění, vzhledem k předchozí přípravě zaměřené

na válku a z hlediska časových norem, ve kterých by jednotlivé organizace byly schopny poskytnout pomoc, bylo nereálné. Vojenské záchranné útvary byly redukovány z původních pěti útvarů (praporů) na dvě záchranné roty, které od roku 2014 přestaly zcela existovat. Přestože byla legislativně dána možnost vytvářet u obcí a podniků tzv. zařízení civilní ochrany, která by plnila úkoly ochrany obyvatelstva ve prospěch svého zřizovatele (obce, právnické osoby, podnikající fyzické osoby), nebyla tato možnost v praxi realizována a když, tak zcela výjimečně. Hlavním důvodem

byla efektivita a racionální uvažování starostů obcí a vedení podniků. Proč by měli zřizovat něco, co není prověřeno praxí, když mají zřízeny jednotky požární ochrany, které úkoly stanovené zařízeními civilní ochrany stejně dělají. K jejich rozhodování napomohl zákon o požární ochraně, na něj navazující vyhláška a v současné době další předpisy, např. Bojový řád, Řád výkonu služby, které jednoznačně stanovují povinnosti jednotek požární ochrany v oblasti ochrany obyvatelstva a konkretizují jejich úkoly. Pozornost z tohoto hlediska tak začala být věnována jednotkám 91

požární ochrany, zejména jednotkám sborů dobrovolných hasičů obcí kategorie V.

Ochrana obyvatelstva a jednotky požární ochrany

přežití, dekontaminaci a další. ÚOROO se aktivně podílela na činnosti Komise Bojového řádu GŘ HZS ČR. Výsledkem je vydání devíti metodických listů

Kynžvart. Nádherné prostory kynžvartského zámku byly svědkem předání prvních odznaků techniků ochrany obyvatelstva. Kursy pak pokračovaly v obou ÚHŠ i u HZS krajů. K této přípravě byla vydána Institutem ochrany obyvatelstva ČR a SH ČMS „Příručka

Naše Sdružení, prostřednictvím Ústřední odborné rady ochrany obyvatelstva (ÚOROO), pro přípravu společně s techniků ochrany Ministerstvem obyvatelstva (1.díl vnitra-generálním První nositelé odznaku „Technik ochrany obyvatelstva“ při předání 17. října 2013 na – organizace zámku Lázně Kynžvart ředitelstvím pro činnost jednotek v oblasti. činnosti jednotek při plnění Hasičského záchranného sboru Podle nich byl společně připraven úkolů ochrany obyvatelstva). České republiky vytvářelo návrh osnovy přípravy odbornosti Byla vydána v počtu 500 ks a je k podmínky pro působení jednotek Technik ochrany obyvatelstva. Byl dispozici na stránkách www.dh.cz. požární ochrany v této oblasti. vydán jako Pokyn generálního Slavnostně ji pokřtil hejtman Již před IV. sjezdem SH ČMS, v ředitele ve Sbírce interních aktů Zlínského kraje dne 2. července roce 2009, byl novelizován Řád řízení GŘ HZS ČR v lednu 2014. 2012 v souvislosti s ukončením výkonu služby v jednotkách Na jeho základě je zaveden IV. propagační jízdy na náměstí ve HZS podniků, SDH obcí a SDH specializační kurs TOOB-16 pro Zlíně. podniků. Jsou zde stanoveny tuto odbornost. K provádění podrobnosti o jejich úkolech specializačních kursů jsou Projekt Moravskoslezského na úseku ochrany obyvatelstva. využívány ústřední hasičské školy kraje Jednotky jsou rozděleny na ty, SH ČMS. Mezi projekty Operačního které plní obecné úkoly, zejména programu „Vzdělávání pro pro potřeby svého zřizovatele – První technici ochrany konkurenceschopnost“ byl přijat místní působnost a předurčené obyvatelstva i projekt „Zabezpečení přípravy jednotky, které plní speciální Podle uvedeného metodického lektorů dalšího vzdělávání v úkoly s územní působností. pokynu se uskutečnil první kurs oblasti ochrany obyvatelstva K těmto (v místě nebo na techniků ochrany obyvatelstva při mimořádných událostech v území) patří např. provádění Moravskoslezském kraji“. Byl protipovodňových opatření, podíl v ÚHŠ Bílé Poličany. Kursu se zúčastnilo deset dobrovolných zahájen 1. srpna 2012 a ukončen na evakuaci, varování, nouzovém hasičů, především z SDH bude k 30. červnu 2015. 92

V rámci projektu bylo proškoleno třicet lektorů ochrany obyvatelstva, kteří jsou připraveni školit jednotlivé odbornosti ochrany obyvatelstva, které byly pro potřeby projektu stanoveny v počtu tři. V rámci ověřovací výuky nových lektorů je proškoleno 30 techniků, 30 specialistů a 30 preventistů ochrany obyvatelstva (instruktorů preventivně výchovné činnosti) z řad SDH, obcí, podniků a firem, škol a dalších subjektů v kraji. Centrem realizace projektu je ÚHŠ Jánské Koupele. Hlavními partnery je KSH Moravskoslezského kraje a Vysoká škola báňská-Technická Univerzita Ostrava. Projekt je realizován v úzké spolupráci s Inzerat 216x140_Sestava 1 26.11.14 13:38 Stránka 1

HZS Moravskoslezského kraje a vybranými odborníky z ÚOROO a financován z evropských fondů. Zkušenosti budou využity pro celou Českou republiku. Například i proto, že pro potřeby vzdělávání byly v rámci projektu vydány čtyři metodické manuály zaměřené na všechny tři odbornosti a jeden na problematiku vzdělávání dospělých. Ochrana obyvatelstva a SDH Kromě tvorby systému vzdělávání jsou řešeny možnosti aktivního zapojení SDH do řešení ochrany obyvatelstva. Zkušenosti, zejména z povodní ukazují, že je celá řada sborů, kteří se dlouhodobě do těchto činností zapojují, aniž si uvědomují, že vlastně plní úkoly

ochrany obyvatelstva. Další sbory, hlavně ty, které nemají jednotku, by měly zájem aktivněji pomáhat v obcích při řešení následků mimořádných událostí. Jde o to, aby jejich činnost probíhala podle určitých pravidel, s možností využití zdrojů mimo SDH, včetně státních dotací. Jako jedna z možností se ukazuje využití zákona o dobrovolnické službě, ke kterému se naše sdružení hlásí. SDH mají potenciál stát se do budoucna centrem dobrovolnictví v obci, a to nejen s využitím vlastních členů, ale i se zapojením členů dalších neziskových organizací, které nemají dostatečné početní zastoupení v každé obci ČR.

Meva RESCUE Tradiční český výrobce dýchací techniky www.meva.eu • SERVIS MASKY PO 10 LETECH • ŠIROKÉ VYUŽITÍ PŘÍSTROJŮ PŘI HASIČSKÝCH ZÁSAZÍCH A POHOTOVOSTNÍCH OPERACÍCH • DLOUHÁ ŽIVOTNOST PŘÍSTROJŮ

RUČNÍ KVALITNÍ ZÁNÍ SERVIS Č U R A POZÁ

Meva, a.s. Na Urbance 632, 413 13 Roudnice nad Labem Tel.: 416 823 390, 416 823 399, Fax: 416 823 300 E-mail: [email protected] Pobočky: BRNO - OSTRAVA - ČESKÉ BUDĚJOVICE

93

Odbornosti ochrany obyvatelstva u SH ČMS

preventivně výchovné činnosti v obcích, zejména ve směru k dospělé populaci, a to jak v oblasti ochrany Na základě výsledku projektu Moobyvatelstva (ochrana a sebeochraravskoslezského kraje byl novelina při povodních, atmosférických zován Metodický pokyn k prováporuchách, úniku nebezpečných dění přípravy k získání odbornosti látek), tak i v oblasti požární ochraSH ČMS v oblasti ochrany obyvany (povinnosti fyzických osob, telstva, a to: péče o komíny, chování v tunelech, • technik ochrany obyvatelstva – podzemních garážích, chování v výkon odborné funkce v jednotce případě paniky,…). SDH obce či podniku nebo veliJe předpoklad, že do poloviny roku telské funkce u družstev ochrany obyvatelstva se znalostmi provádění 2015 bude proškoleno přibližně technických opatření jako je stavba 100 techniků, 40 specialistů a 30 protipovodňových stěn, improvizo- instruktorů PVČ. vané řešení záchytu kontaminované Ochrana obyvatelstva a SDH vody, opravy narušených stavebKromě tvorby systému vzdělávání ních konstrukcí, ale i se znalostmi jsou řešeny možnosti aktivního organizačních opatření (evakuace, zapojení SDH do řešení ochrany varování, nouzové přežití, psychosociální pomoc). Kursy jsou prová- obyvatelstva. Zkušenosti, zejména z povodní ukazují, že je celá řada děny pod gescí HZS kraje, sborů, kteří se dlouhodobě do těch• specialista ochrany obyvatelstva to činností zapojují, aniž si uvědo– odborník pro přípravu a řešení mují, že vlastně plní úkoly ochrany mimořádných událostí v obci, obyvatelstva. Další sbory, hlavně • instruktor preventivně výchovné ty, které nemají jednotku, by měly činnosti využitelný pro provádění

zájem aktivněji pomáhat v obcích při řešení následků mimořádných událostí. Jde o to, aby jejich činnost probíhala podle určitých pravidel, s možností využití zdrojů mimo SDH, včetně státních dotací. Jako jedna z možností se ukazuje využití zákona o dobrovolnické službě, ke kterému se naše sdružení hlásí. SDH mají potenciál stát se do budoucna centrem dobrovolnictví v obci, a to nejen s využitím vlastních členů, ale i se zapojením členů dalších neziskových organizací, které

Brožura „Hasič a obec v nouzi“ je koupi ve vydavatelství

nemají dostatečné početní zastoupení v každé obci ČR. K tomu je zpracován návrh materiálu s názvem „Metodický návod SH ČMS pro starosty (starostky) SDH k zapojení sborů dobrovolných hasičů do plnění úkolů ochrany obyvatelstva“. Jeho realizace je pilotně ověřována u SDH Braník. Mgr. Martínek Bohumír,Ph.D. při výuce

94

Mgr. Martínek Bohumír,Ph.D.

C

elkem 37 moderních elektronických sirén, které mohou i „mluvit“, předali postupně od konce září do konce listopadu 2014 příslušníci Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje (HZS MSK) více než třem desítkám obcí z poloviny svého kraje. Některé obce je jistě přivítají, protože sirény mohou vedle varování při mimořádných událostech nahradit neexistující místní rozhlasy, a zlepšit tak informovanost o běžném dění v obci.

Tyto sirény jsou nyní ve třech okresech – Ostrava-město, Opava a Bruntál. V okresech Frýdek-Místek, Nový Jičín a Karviná bylo předáno 92 nových elektronických sirén již v roce 2013. Na konci roku 2014 tak bylo v Moravskoslezském kraji v provozu celkem úctyhodných 785 koncových prvků varování, z toho 351 rotačních motorových sirén, 344 elektronických („mluvicích“) sirén a 90 obecních rozhlasů. Je to nejmodernější a nejhustější krajská síť v rámci ČR. Hasiči je pořídili především z peněz Evropské unie - z Operačního programu Životní prostředí zaměřeného na protipovodňová opatření celkem za 41 milionů korun. Evropská unie hradí 85 % projektu, zbytek jde ze státního rozpočtu České republiky. Umístění

sirén se velmi pečlivě vybíralo. Do projektu, který začal v roce 2009, patří také realizace digitálního povodňového plánu a nákup celkem 18 mobilních sirén pro jednotky HZS MSK. Elektronické sirény jsou umisťovány především na obecních

budovách (radnice, základní a mateřské školy, hasičské zbrojnice, kulturní domy, bytové domy, pošty). Lze z nich pouštět jak klasické varovné signály (požární poplach, všeobecná výstraha a další), tak předem naprogramované hlasové zprávy v souvislosti s aktuální mimořádnou událostí. Zařízení lze ovládat jak dálkově z krajského operačního střediska hasičů (které je součástí Integrovaného bezpečnostního centra Moravskoslezského kraje v centru Ostravy), tak přímo u sirény pomocí tlačítka, nebo ovládáním na terminálu. Velkým usnadněním je ovládání pomocí mobilního telefonu i mimo objekty, kde jsou sirény a její komponenty instalovány, třeba z tepla domova či ze služební 95

cesty. Jediným limitem pro hovor z mobilního telefonu je délka tří minut. Oprávnění k obsluze a takovému volání má mít v každé obci až pět osob. Obvykle starosta, jeho zástupci a šéf krizového štábu, může to být i velitel jednotky sboru dobrovolných hasičů. Siréna má i funkci místního rozhlasu – lze pomocí ní (mikrofonem či mobilním telefonem) informovat o všem, co je pro obec důležité, třeba o odstávce pitné vody, poruše plynu, odvozu odpadu, nebo o výsledcích místního fotbalového týmu. A hasiči nabádají, aby se činnost sirén prověřovala často i tímto způsobem. Systém varování obyvatelstva se

pravidelně prověřuje v souladu s vyhláškou Ministerstva vnitra č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva. Zkoušky se provádí v celé České republice zpravidla každou první středu v měsíci ve 12 hodin (výjimkou je Olomoucký kraj, kdy jsou sirény spouštěny deset minut po dvanácté hodině). Pro zkoušku sirén se používá tzv. zkušební tón. Jedná se o táhlý nepřerušovaný tón sirény trvající 140 vteřin. Vysílá-li tento signál elektronická siréna nebo místní rozhlas zapojený do systému varování, bude následně vysílána

www. teleskopickestozary.cz

TELESKOPICKÉ STOŽÁRY s.r.o. nabízí

96

- Výrobu, dodání a servis teleskopických osvětlovacích stožárů TVS 01 a 02 - Teleskopické stožáry vyrábíme v rozměru dle přání zákazníka od 100cm do 200cm - Reflektorové hlavice pevné, nebo dálkově ovládané osazené reflektory halogen, LED 230V~ nebo 12/24V= - Reflektorovou hlavici je možno osadit modulem návratu do parkovací polohy a LED majákem - Stožár je možno osadit modulem pro automatické složení po odbrždění parkovací brzdy - Stožár je možno osadit ložiskovým domkem pro větrný rukáv na měření větru - Stožár je možno osadit montážním dílem pro montáž kamer či jiného příslušenství Teleskopické stožáry s.r.o. Nejdecká 1173 35735 Chodov [email protected]

tel.: 602 843 823 732 799 601

verbální informace: „Zkouška sirén, zkouška sirén, zkouška sirén. Právě proběhla zkouška sirén. Zkouška sirén.“

Cílem zkoušek sirén je pravidelně a komplexně prověřit funkci celého ovládacího a telekomunikačního zařízení jednotného systému varování a vyrozumění a samozřejmě přezkoušet funkčnost sirén.

K

Když městem proteče bahno

věten 2014 znamenal pro velkou část Srbska živelní pohromu. Tříměsíční srážkový úhrn spadl v přibližně čtyřech dnech a od 14. května již nestačily vodní toky vodu odvádět. Rozvodnily se řeky Dunaj, Sáva, Mlava, Velika Morava, Drina,… Města a vesnice byly postupně zaplavovány vodou a bahnem. Docházelo k masivním sesuvům půdy a ohrožena byla kritická infrastruktura, zejména pak klíčové elektrárny.

Průběžně byly nasazeny všechny síly prostředky a zdroje postižené země. Řízení záchranných akcí v zemi koordinoval Sektor pro krizové řízení (obdoba našeho MVGŘ HZS ČR). 15. května požádalo Srbsko o pomoc Evropskou unii a došlo k aktivaci Mechanismu EU. Na Balkán vyjel speciální tým EU a také čeští hasiči. Česká republika má pro tento

typ přírodní pohromy odřady s vyškolenými specialisty a vysokokapacitní čerpadla, která je v mezinárodním systému možné využít. Ve spolupráci s kolegy z 10 evropských zemí působily v Srbsku dva české čerpací odřady. Perfektně připravená družstva našich hasičů obětavě pomáhala vrátit místním lidem normální život. Na koordinaci a poskytování

záchranářských činnosti uvnitř i vně Evropské unie je nastaven propracovaný systém pomoci, tzv. Mechanismus EU. Postižený stát, jehož síly a prostředky nestačí na zvládnutí rozsáhlé katastrofy, může požádat Evropskou unii o pomoc. Jaká bude, o tom rozhoduje Evropské krizové koordinační středisko v Bruselu. To, kromě jiného, eviduje jaké 97

prostředky a vybavení mají členské země Mechanismu EU k dispozici. Následně může postižené zemi nabídnout tzv. moduly (v ČR je nazýváme odřady), které se specializují např. na záchranu ze člunů, čerpání vody, dekontaminaci, zabezpečení nouzového ubytování… Brusel pak dává pokyn, kolik lidí a odkud k zásahu vyjede, s jakým vybavením a

ohrožení. Členem týmu EUCP pro koordinaci a posuzování v terénu

plk. Ing. Roman Hlinovský

Členové českého čerpacího odřadu s vysokou komisařkou EU pro civilní ochranu Kristalinou Georgievou

celkovým zabezpečením. Jako první je do postižené země vyslán mezinárodní tým EU Civil Protection (EUCP), který má v zemi postižené katastrofou úlohu prostředníka. V tomto případě toho, kdo koordinuje činnost modulů EU se záchranářskými čluny, vysokokapacitními čerpadly a dalším vybavením s požadavky srbské vlády, a také s dalšími přítomnými složkami mezinárodní pomoci, jako OSN nebo Mezinárodní Červený kříž. Musí také dělat rozvahu, jaká opatření je potřeba udělat a co už se dělat nebude. Určit priority a potřeby. V týmu EUCP byli odborníci se zaměřením na povodňové 98

se stal plukovník Ing. Roman Hlinovský, který je ředitelem Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje. V květnu 2013 byl vyslán Evropskou unii do postiženého Srbska spolu s dalšími kolegy z Velké Británie, Rakouska, Švédska, Norska a Německa. Plukovník Hlinovský patří mezi lidi, kteří mají k tomu předpokládanou kvalifikaci. Absolvoval celý blok kurzů pořádaných Evropskou unií a dva roky před tím byl šéfem mise Hasičského záchranného sboru České republiky vyslané do Afghánistánu. Povodně v Srbsku jsou sice podobné těm u nás, ale následky jsou daleko

rozsáhlejší. U nás většinou na čtvrtý až pátý den záplavová vlna opadne. Při příjezdu našich hasičů dva týdny po kulminaci voda stále neustupovala. Orná půda zaplavila celé osady. „Každý den jsem měl na sobě jiné bláto,“ vzpomíná dnes už s úsměvem na svou misi plukovník. „Všude mělo jinou barvu. V kontaminovaném prostředí jsme až čtrnáct hodin denně sbírali poznatky, posuzovali aktuální situaci pro následnou koordinaci sil a prostředků a hlavně rozhodovali, jak hospodařit s časem.“ Situace byla pro naše záchranáře o to složitější, že se pohybovali v naprosto cizím prostředí, komunikovali s lidmi, se kterými nikdy nepřišli do styku a navíc ještě pro obě strany v cizím jazyce. Velkým nebezpečím byly i chemikálie, které se skrývaly v uzavřených nefunkčních továrnách. Ve fabrikách, které byly za jugoslávské občanské války uzavřeny a výroba se v nich už neobnovila. Dvacet let vše leželo bez ladu a skladu. Neznámé látky byly v sudech i potrubích. Pro Romana Hlinovského to ale byla jeho parketa. Na místě musel rozhodnout, zda povalující se materiál nějak zabezpečit nebo

zvolit postup jeho likvidace. Plně tak mohl využít svých zkušeností ze své šestnáctileté působnosti v Hasičském záchranném sboru podniku Spolana Neratovice. V roce 2002 dokonce musel řešit krizovou situaci v chemičce osobně. Ale nebyly to pouze léta praxe, která byla důvodem, proč jel do postižené oblasti právě on. Zkušenosti získal také při několika povodních v Čechách. Dne 28. října 2010 mu „za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů“ udělil prezident republiky „Medaili Za zásluhy III. stupně“. V Srbsku 2014 plk. Ing. Roman Hlinovský se svými kolegy opět obstál. Jedenáct dní působení v zemi postižené vodním živlem nebylo marných a členové české mise opět dokázali, že jsme připraveni kdykoliv zasáhnout a pomoci bližnímu nejen doma, ale i v zahraničí.

Foto: archiv plk. Ing. Romana Hlinovského

Škody při povodni v Srbsku • Škody způsobené v Srbsku povodněmi se odhadují na 174.5 milionů EUR • Silně poškozená silniční infrastruktura • 75 000 - 83 000 ha orné půdy zaplaveno • 31.879 obyvatel nuceno opustit své domovy • 1763 obydlí buď zničeno, nebo vážně poškozeno • Následky povodní postiženo 1 643 832 lidí • Zabezpečeno 140 evakuačních center

99

D

uby vždy patřily mezi posvátné stromy. V dobách pohanských se k nim klaněli naši předkové a věřili tomu, že jsou všechny jejich kořeny po celém světě propojeny. Byly symbolem síly a měly ochranný charakter. Jeden z nich si je své vlastnosti přenesl přes věky. Dub ve Višňové u Frýdlantu v Čechách.

Obce ve Frýdlantském výběžku se

jejím povodí spadne průměrně

každoročně potýkají s menšími či

1180 mm srážek, a proto patří

většími povodněmi. Voda z tajícího

k nejvodnatějším povodím v

sněhu a ledu severních svahů

České republice.

Jizerských hor vtéká do řeky Smědé.

Obyvatelé obcí a osad jsou

Ta pramení mezi Smědavskou horou a

zvyklí od řeky Smědé na

Jizerou, protéká Frýdlantem, a potom

ledacos. Dá se říci, že jsou s

se vrací na sever až k obci Ves ve výšce

řekou sžití. Na mnoha místech

pouhých 209 m n. m. Přítoky Smědé

se každoročně voda sice dostává

Povodeň 2010

tvoří celkem 14 potoků, počínaje

až k domovním dveřím, ale lidé tu

V roce 2010 dorazily do České

Černým a Bílým, Holubím a konče

zůstávají v relativním klidu. Vědí, že

republiky velmi intenzivní deště, před

potokem Pokelským. Řeka Smědá

pokud se řeka ve Frýdlantu nevyleje z

kterými varovali meteorologové. Velké

měří na českém území 46 km. V

koryta, v podstatě se nic neděje.

problémy hlásil kromě Ústeckého také

100

Liberecký kraj. Dne 7. srpna se kolem poledne situace vyhrotila tak, že někteří lidé se nestihli včas evakuovat. Krajský úřad v 15 hodin vyhlásil stav nebezpečí. Jedna z mohutných povodňových vln dorazila do Frýdlantu. Byla mimořádně silná, brala s sebou všechno, co jí stálo v cestě. Stržené mosty a lávky, neexistující silnice, podmáčené, prasklé nebo zbořené domy. Obce a města se ocitla bez zdrojů elektřiny, vody a plynu.

Mezi tím naprosto zoufalí a vyčerpaní lidé, kteří v mnoha případech přišli o veškerý majetek. Často jim zbylo jediné oblečení, co měli na sobě. To byl obraz severu Čech, kterým se prohnala tisíciletá voda. Složitá a nepřehledná byla situace i ve Višňové na Frýdlantsku a v okolních osadách. Samotná Višňová byla přístupná jen přes zcela zatopenou silnici, kterou auta zpočátku stěží projížděla, později to možné už nebylo vůbec. Krizové štáby se snažily distribuovat alespoň vodu a čisticí prostředky. Na Višňovsku nefungovaly mobilní telefony. Některé hrozily zřícením

Poustka, Višňová, Minkovice a Víska. Škody na obecním majetku byly později vyčísleny na 30 mil. Kč, na psychice a majetku obyvatel nevyčíslitelné.

Víska a její dub domy, včetně podstávkových ve Vísce. Složité bylo zásobování potravinami, protože cesty byly obtížně sjízdné a obchody zničené. Blesková povodeň na řece Smědé dne 7. srpna 2010 patřila k těm, která radikálně změnila a převrátila naruby život a vzhled vesniček. Záplavová vlna napáchala obrovské materiální škody. Povodeň vryla nevyléčitelné rány do psychiky lidí. Obří silou brala s sebou všechno, co jí stálo v cestě, včetně mostů a lávek. Navíc se protrhla malá říční přehrada, vybudovaná v roce 1922, která

vyráběla elektřinu nejen pro Vísku, ale i sousední obce. Hladina Smědé dosáhla toho dne 327 cm. Z devíti osad obce Višňová byla zatopena Filipovka, Předlánce,

7. srpna v 10.35 hodin byla osada kompletně zaplavena. Pod vodou se ocitlo 42 domů z celkového počtu 65. Rozbouřený živel předváděl obrovskou ničivou sílu, stromy lámal jako třísky, bral s sebou majetek obyvatel, auta měnil na vraky, pohrával si s velkými kameny, bořil domy. Na jednom místě ve Vísce stál sto padesát roků starý dub letní (Quercus robur) s obvodem 120 cm. Stál sám jako maják proti ohromnému přívalu naplavenin. Tyčil se jako svíce proti temné obloze a nekončícímu lijáku. Postupně se na jeho kmen naskládalo neuvěřitelné množství kmenů, prken, polen, obřích balvanů. Výška chaoticky vzniklé bariéry dosahovala přes dva metry. Dravý proud kalného a bouřlivého vodního živlu vytvořil naplaveninami pevnou překážku, která odklonila hlavní tok mohutné řeky. Gigantický proud míjel opodál stojící hrázděné domy a jejich obyvatele. Ne všechna obydlí ve Vísce měla takové štěstí. Strom zachránil život staršímu páru se psem. Strach ze stoupající vody je vyhnal na střechu, kde seděli, přitisknuti jeden ke druhému. Před lijákem chránili svého psa, přestože sami byli naprosto promáčení, 101

prochladlí a k smrti vyděšení do doby, než je zachránil vrtulník. „Nebýt dubu, tak by náš dům šel stoprocentně k zemi. A nejen náš dům, možná by to odnesla kompletně celá Víska,“ vzpomíná Otakar Stibor. Jeho partnerka Marta Holcová na dub taktéž nedá dopustit a je přesvědčena, že nebýt dubu, už v domě dnes nebydlí a jsou z něj trosky. Říká: „První přívalová vlna byla neuvěřitelně silná, horší apokalypsu jsem nikdy nezažila a ta následující vlna byla totožná. Náš dům je sice až druhý v řadě, ale nedělala jsem si iluze, určitě by na nás spadl dům sousedů. Stromu máme být za co vděční.“ Když opadla voda, obyvatelům Vísky se představil obraz zkázy v celé své nahotě. Neexistovaly cesty, na větvích stromů vlály kusy hadrů, v bahně se válely fotografie, knihy, jinde ležely lednice, talíře, dětské kočárky. O mohutnou hruď dubu se zachytily neuvěřitelné tuny naplavenin. Ty později po kolena v bahně rozebírali a likvidovali několik dnů obyvatelé a těžká technika vojska a hasičů. Už tehdy lidé věděli, že se stromu musí odvděčit a odměnit, protože coby opravdový ochránce při nich stál ve chvílích nejtěžších. Občanům i Obecnímu úřadu ve Višňové bylo jasné, že příběh nemůže zůstat bez odezvy. Dlouhé další měsíce odstraňovali ve Vísce následky ničivé povodně. Osada se pomalu, stejně jako obec Višňová a osady sousední jen pomalu vzpamatovávaly z prožitého zoufalství. Poslední hlavní práce na obecním 102

majetku byly ukončeny až v polovině roku 2011. Současně byla započata příprava stavby protipovodňové hráze ve Vísce, která by ochránila obyvatele osady od pravidelných záplav. Byla hotova v roce 2013. Odstranění škod na majetku Libereckého kraje – poškozené silnice a pět mostů, byly dokončeny v listopadu 2014.

Strom roku 2013 Strom ochránce, jak mu říkají místní obyvatelé, přihlásil do celostátní soutěže Strom roku, organizovanou Nadací partnerství, František Tuhý a Obecní úřad Višňová. Podnět k tomu dala zastupitelka obce Jana Žáková. Nominaci podpořil také hejtman Libereckého kraje Martin Půta. „Paní Žáková byla iniciátorkou podpisové akce na podporu nominace dubu. Setkávala se s občany, chodila společně s přáteli na akce společenských organizací a sbírala hlasy a my jí podle možností pomáhali,“ sdělila nám starostka Višňové Mgr. Vladimíra Erbanová. „Co je to strom? Kus přírody, živá bytost. Jeho stín, vůně a klid člověku umožňuje usednout pod jeho korunou, odpočinout si při šelestu listí. Z dubu letního ve Vísce je možné vnímat silnou pozitivní energii, kterou mu

nesebrala ani povodeň. Naopak cítíme, že mu přibyla,“ meditují František Tuhý a Jana Žáková při vzpomínce na dub, který sehrál v roce 2010 roli zachránce. Vísecký dub v anketě Strom roku 2013 zvítězil s více než šesti tisíci hlasy. „V hlasování se obci Višňová zároveň podařilo vybrat téměř 20 tisíc korun, za které jsme k dubu postavili dřevěnou informační ceduli a vysadili nové stromy,“ řekla po vítězství v anketě Mgr. Vladimíra Erbanová.

Po úspěchu psalo a telefonovalo mnoho lidí. aby se na něj mohli podívat. Přijížděli z různých částí republiky, obdivovali jej, fotografovaly se u něj celé rodiny. Dub byl nominován po českém vítězství do soutěže „Evropský strom roku“ (European Tree of the Year), která se konala počtvrté. Byly do něj zapsány stromy z Bulharska, Francie, Irska, Itálie, Maďarska, Polska, Skotska, Slovenska a Walesu, přičemž každá země měla jednoho zástupce. Sedm z nich byly duby. Dub záchranář

byl týden před koncem hlasování třetí s téměř 7000 hlasy. Vyhodnocení proběhlo 19. března 2014 v Evropském parlamentu v Bruselu pod záštitou evropského komisaře pro životní prostředí Janeze Potočnika a účasti českého europoslance Pavla Poce. „Pro nás všechny byla nesmírným úspěchem skutečnost, že jsme se do této soutěže dostali. A protože jsme obsadili páté místo, je to naprosto super,“ sdělovala tehdy starostka Višňové Mgr. Vladimíra Erbanová. Cenu v Bruselu převzali Otakar Stibor a Marta Holcová.

Odměna pro bohatýra Dub ochránce prvenstvím v anketě Strom roku 2013 získal hned dvě ceny. „První bylo odborné ošetření arboristou. Druhou cenu představovaly zahradnické úpravy okolí v hodnotě padesát tisíc korun,“ sdělil nám místostarosta Višňové, pod kterou Víska spadá, Tomáš Cýrus. Na úpravu okolí došlo v říjnu 2014, přestože byla naplánována už na prázdniny. „V bezprostřední blízkosti probíhala právě rekonstrukce silnice a pracovaly tady těžké stroje. Před několika týdny byl odvážen provizorní vojenský most a těžká technika potřebovala prostor. Upravovat plochu v té době bylo zbytečné, protože by práce byla zničena,“ připomínal Tomáš Cýrus. V terénních úpravách bylo zahrnuto srovnání plochy kolem stromu, osetí trávou a ohrazení místa. Naopak s ošetřením koruny stromu

nebylo možné otálet. „Strom prodělal takzvaný zdravotní řez. V první řadě jsme z něj odstranili suché větve a pak případně takové, které byly nějak poškozené. Žádný výrazný zásah ale nebyl nutný,“ prozradil na místě Pavel Slunéčko ze společnosti Prostrom Bohemia z Plzně. Poprvé ve svém stopadesátiletém životě tak dub z Vísky hostil ve své koruně odborné pracovníky s horolezeckou technikou i motorovými pilami. Celé úpravě dubu – ochránci přihlíželo nemálo místních lidí. S úctou i vděčností vzpomínali na krušné chvíle při povodni. Nechyběla mezi nimi Marta Holcová, která se svým partnerem sledovala běsnící živel ze střechy svého domu. Radovala se, podobně jako obyvatelé obcí v celém frýdlantském výběžku, z úspěchu dubu letního. Jeho příběh je natrvalo uložen v jejich srdcích. „Možná by bylo dobré, aby pánové ošetřili i rány, které dub utrpěl při povodni tady dole, na kmeni,“ ukazovala na místa poškozeného kmenu u země Marta Holcová. Bylo na nich

vidět, kde dostal kmen nejvíce ran, kůra byla sedřená na dřevo. Arboristé však v tomto případě pomoci nedokázali. „Často museli říkat lidem, že nic takového, jako zázračný nátěr na zacelení neexistuje. Strom si s tím musí poradit sám. A v tomhle případě je vidět, že se rána zaceluje, tenhle bohatýr to určitě přežije,“ upřesňoval Pavel Slunéčko. Je přesvědčen, že se během let rána zatáhne a z rozsáhlých poškození zůstanou jenom jizvy. Prořez stromu trval necelé tři hodiny, nikdo se teď už nemusí bát, že mu na hlavu spadne suchá větev. „To je moc dobře. Protože po úpravě terénu dojde i na osazení lavičkou, přibude stojan na kola a stranou vznikne i ohniště. Aby si tu mohli lidé třeba na výletě opéct buřta,“ dodal Tomáš Cýrus. Co se týče úpravy, bude postupováno s ohledem na přání místních. Lavička, ohrazení i držák na kolo budou z oloupaných, impregnovaných klád. To, aby připomínaly naplaveniny, které strom v roce 2010 zadržel.

Věra NUTILOVÁ

„Hlubokými kořeny laskají Zemi, větvemi zdraví Slunce a okřídlenými semeny se milují s větrem. I když jejich čas plyne v jiném rytmu než je tepot našich srdcí, v každé době pro nás mohou být útočištěm i oporou. Věkovití tvorové, naši souputníci od počátku věků. Stromy...“

103

U

ž po čtyřicáté byla vyhodnocena republiková soutěž s hasičskou tematikou pod názvem „Požární ochrana očima dětí“. Tentokrát v rámci Hasičských slavností Litoměřice 6. června 2014 ve velkém sále Hotelu Koliba na výstavišti Zahrada Čech. V loňském ročníku se soutěžilo ve čtyřech kategoriích literární části. Účastnili se žáci od třetího ročníku základní školy až po studenty čtvrtých ročníků střední školy, anebo posledních ročníků víceletých gymnázií. Také se soutěžilo v osmi kategoriích výtvarné části, ve kterých se utkali žáci od mateřských škol až po studenty čtvrtých ročníků střední školy, anebo posledních ročníků víceletých gymnázií. Speciální kategorií byla kategorie K2, ve které soutěžili děti a mládež s více tělesnými vadami. Nově přibyla kategorie prací zpracovávaných výpočetní technikou DT 1 a DT 2.

Soutěž je vyhlášena i na letošní rok a informace o ní najdete na webových stránkách www.dh.cz

Lucie Jansová 1. místo ZŠ2

104

Michaela Růžičková 1. místo M2

Matěj Charvát 1. místo M1

Kateřina Čočková 1. místo K1

Filip Přikryl 1. místo K2

Jan Brabenec 1. místo ZŠ1

Barbora Viatrová 1. místo ZŠ3

Dominika Buzková 1. místo ZŠ4

105

Na pomoc při povodních se nezapomíná

P

řelom května a června 2013 byl pro mnoho krajů České republiky kritickým. Hladiny řek se zvedly a zaplavovaly široká území, přičemž napáchaly mnoho rozsáhlých škod v řádově desítkách miliard korun. Záplavy zasáhly největší počet obcí v historii – celkem 971. Bezprostředně bylo zachráněno 618 osob a evakuováno 26 438 osob.

Na řadu míst však vodní živel nedosáhl. Především díky dobrovolným hasičům. Téměř patnáct tisíc se jich bezprostředně zapojilo do záchranářských prací. Právě účast na povodních nejvíce ukázala připravenost, odhodlanost a nepostradatelnost dobrovolníků. Do akcí se zapojili nejen členové jednotek požární ochrany obcí, ale také další způsobilí členové sboru. Jedním z nejohroženějších míst

bylo město Terezín. Mezi 5770 jednotkami dobrovolných hasičů zasahujících v tomto neblahém období v České republice byli do Terezína povoláni záchranáři ze sborů Braník, Podolánka, Doubek, Žernovka, Veleň, Šestajovice, Všestary, Babice, Tehov, Domašín, Přestavlky u Čerčan, Načeradec, Typlýšovice, Čechtice a Jevíčko – celkem 75 mužů zasahovalo pod velením starosty Okresního

Poděkování patřilo i Ing. Vladimíře Ondrákové, předsedkyni představenstva HVP, a. s.

106

sdružení hasičů Praha-východ Oldřicha Laciny. Chlapů, kteří dokázali zastavit vodní příval a díky nimž nepřišlo o práci 83 zaměstnanců firmy Dyntec, spol. s r.o., která vyrábí vakcíny proti alergiím, přenosným nemocem kojenců a chorobám zvířat. Ředitel společnosti MVDr. Mgr. Ladislav Pažout dodržel svůj slib a po necelém roce pozval do Terezína na 10. května 2014 záchranáře na

posezení se zaměstnanci. Bylo na co vzpomínat. „Do Terezína jsme dorazili v pátek ráno 7. června, kdy hladina spodních vod kulminovala a chystala se zaplavit trafostanici a výrobní areál. S živlem statečně bojovali kluci z Jevíčka pod velením Josefa Bidmona, mimo jiné člena Výkonného výboru SH ČMS a starosty KSH Pardubického kraje. Nasadili jsme všechny

Braník, který měl na starosti týlové zabezpečení. Nešlo však pouze o výrobní závod. Díky zasahujícím hasičům se voda nedostala ani na pietní hřbitov Terezínské pevnosti, který je národní kulturní památkou. Zachráněný podnik a památný hřbitov Na tento humanitární čin a také na obětavost záchranářů na jiných postižených místech lidé nezapomínají. Kredit dobrovolných hasičů tak v očích celé společnosti opět po zásluze stoupl.

Záchranáři měli na co vzpomínat

dostupné prostředky a hodnoty přibližně za 110 milionů korun byly zachráněny,“ charakterizoval vypjatou situaci Petr Lorenc z SDH

107

S

kutečnost, že hasiči jsou základní složkou integrovaného záchranného systému, je obecně známa, ale to, že vedle státních hasičů a hasičů dobrovolných jednotek obcí jsou i hasiči podnikoví, ví už málokdo. Ačkoliv se každoročně jednotky hasičských záchranných sborů podniků podílejí na likvidaci požárů, jež přinášejí škody ve stovkách milionů korun, mluví se o nich jen v statistikách Ministerstva vnitra ČR a tisková, verbální a vizuální média se o nich zmiňují jen sporadicky. Jak tedy na tom podnikoví hasiči jsou?

V současnosti máme v České republice 96 profesionálních hasičských záchranných sborů podniků s přibližně 2900 zaměstnanci a dále 151 sborů dobrovolných hasičů podniků s dalšími asi 2500 členy. Tato nezanedbatelná síla se každoročně „popere“ se stovkami požárů a s dalšími mimořádnými událostmi v rámci svých podniků. Kromě toho vyjíždějí na základě žádostí o 108

pomoc i mimo podnik tam, kde je potřeba posílit jednotky státních hasičů a též tam, kde je třeba jejich specifické technické vybavení, jež není běžně k dispozici. Jejich starosti a problémy jsou v mnohém stejné či podobné jako u ostatních hasičů. I pro ně je prioritou kvalitní požární technika, kvalitní odborná příprava, kvalifikovaná znalost podniku z hlediska požárního nebezpečí,

znalost výrobních technologií a zejména spolupráce a vstřícné kontakty s ostatními zaměstnanci podniku. Absolvují stejné kurzy odborné přípravy v oblasti represe jako státní hasiči a kromě toho si svou odbornost doplňují speciálními kurzy, které jsou specifické dle technologií, surovin a jiných látek, jež jsou užívány v daném podniku. Stejně tak náročné jsou zdravotní prohlídky,

testy psychické odolnosti a testy fyzické zdatnosti. Běžně se hovoří o tom, že teprve po dvou letech odborné přípravy všech druhů a kategorií, včetně života v jednotce, získáváme kvalitního hasiče, schopného plnit na maximální možné úrovni všechny úkoly, které jsou na něj v jednotce podnikových hasičů kladeny. O takto kvalitně připraveného podnikového hasiče je zájem i u jiných jednotek, a tak se často stává, že za velké peníze kvalitně připravený podnikový hasič odchází často k jednotkám státních hasičů, kde nejenom že vbrzku zastává patřičné postavení, ale také odpovídající mzdové ohodnocení, jež je obvykle vyšší než měl dosud. A to je jedna ze slabin, které podnikové hasičské sbory (respektive podniky) mají. Stejně tak podnikoví hasiči postrádají další benefity, které jsou u státních hasičů, jako jsou například ozdravné pobyty, odchodné, platové vyrovnání při ukončení pracovního poměru ze zdravotních důvodů a nástupu do jiného zaměstnání s nižší mzdou než u jednotky požární ochrany a též výsluha po odsloužení stanoveného počtu let.

Kvality a přednosti I přes tyto slabiny (spíše systému, než samotných hasičů) se podnikoví hasiči snaží „prodávat“ své kvality a přednosti, a pokud mají možnost vystoupit na veřejnosti, v drtivé většině případů ukazují, že jsou rovnocennou složkou IZS, stejně jako státní „profesionálové“, nebo hasiči v aktivních jednotkách PO obcí. Je to především při výjezdech k mimořádným událostem mimo areál podniku, kdy se nejčastěji podílejí na likvidaci požárů lesů a polí, dále účast při likvidaci dopravních nehod, úniků nebezpečných látek a již zmíněné posílení jednotek státních hasičů a použití specifického technického vybavení. V rámci odborné přípravy si podnikoví hasiči zvyšují svoji tělesnou zdatnost a účastní se různých sportovních soutěží, kde uplatňují své schopnosti a dovednosti v různých požárních sportovních disciplinách. Mezi ně

patří zejména požární útok, soutěže TFA, cyklistika a plavání. Tyto soutěže jsou spojeny s osobními kontakty s jinými hasiči, což významně podporuje rozvoj vzájemného poznávání a respektu. To se samozřejmě projevuje v kvalitnější spolupráci při setkání a likvidaci požárů, nebo různých mimořádných událostí. Je jen škoda, že v médiích se účast jednotlivých odlišných jednotek PO nijak zvlášť neprezentuje.

Poslání a cíle Podnikoví hasiči proto v roce 2001 založili organizaci, jejíž hlavním cílem je hájit společné zájmy všech podnikových hasičů, a to Asociaci velitelů hasičských záchranných sborů podniků (AVHZSP). Tento spolek si za své poslání a cíle stanovil zejména: - studovat a analyzovat problematiku PO v průmyslových a neprůmyslových podnicích ve vztahu k činnosti jednotek HZSP a SDH podniků, - studovat a analyzovat pracovní a sociální podmínky zaměstnanců HZSP a SDHP a zpracovávát podklady k jejich zlepšování, - podílet se na připomínkování a tvorbě legislativních předpisů vztahujících se k HZSP a SDHP, 109

- hájit a prosazovat oprávněné zájmy HZSP a SDHP a jejich zaměstnanců s cílem dosažení jejich srovnatelnosti s HZS ČR, - napomáhat zvýšení vzdělanosti zaměstnanců HZSP a SDHP, - podporovat publikační činnost v oblasti požární ochrany, bezpečnosti průmyslu a bezpečnosti práce, - spolupracovat s tuzemskými, mezinárodními a zahraničními sdruženími shodného či obdobného charakteru, jako je asociace, - rozšiřovat vědeckotechnické poznatky a praktické zkušenosti z oblasti požární ochrany a záchranářských služeb, - vytvářet ekonomickou základnu pro naplnění výše uvedených poslání, zejména formou členských příspěvků, sponzorských příspěvků, darů a vlastní činností.

Podpora aktivit Asociace během své existence významným a aktivním přístupem přispěla k úpravám a finální podobě řady legislativních předpisů tak, aby tyto co nejvíce řešily a akceptovaly požadavky hasičských záchranných sborů podniků. Obdobně se podílela na předpisech pro odbornou přípravu podnikových hasičů, 110

korekci vyhlášky o zdravotní způsobilosti a i na dokumentech ČNV CTIF. Kromě toho asociace pořádá každoročně ve spolupráci s MV-GŘ HZS ČR jarní instrukčně metodické zaměstnání pro velitele všech podnikových hasičských sborů, kde získávají aktuální informace k problematice PO v ČR a dále pak asociace pořádá podzimní seminář PO, který je zaměřen přímo na specifiku HZSP a významně přispívá ke zvyšování kvality poznatků a odborností přítomných podnikových hasičů. Nedílnou součástí aktivit asociace je požární sport - vybrané HZSP přímo pořádají tato utkání za účastí hasičů z různých jednotek PO. Podnikoví hasiči se samozřejmě účastní i dalších klání a jsou mezi nimi i reprezentanti České republiky. Asociace má rovněž své webové stránky, kam se postupně snaží umísťovat co nejkvalitnější a zajímavé materiály pro všechny podnikové hasiče, ale též i pro další zájemce. Významným

komunikačním prvkem je úřední den asociace každý čtvrtek v jejím sídle v Hasičském domě v Praze, každý zájemce může konzultovat své dotazy a potřeby s přítomným zástupcem AVHZSP. Touto a řadou dalších aktivit tak AVHZSP prezentuje svoji smysluplnou existenci a je tak důstojným partnerem všem podnikovým hasičům při podpoře jejich aktivit.

Ing. Oldřich LUKŠ, prezident AVHZSP

P

ožární techniku pro Vás vyrábíme již od roku 1991. Za tu dobu jsme Vám dodali již více než 10 000 000 m hadic a 150 000 hydrantových systémů. Protože požární techniku přímo vyrábíme, jsme pro Vás schopni zajistit expresní dodací lhůty, špičkový servis, profesionální poradenství i technickou podporu.

Pánové Zdeněk Pavliš a Jaroslav Hartmann začali podnikat jako fyzické osoby v roce 1990. Od roku 1991 se datuje počátek výroby protipožární techniky. V roce 1994 byla založena společnost s ručením omezeným Pavliš a Hartmann. Postupně byly vybudovány vlastní výrobní kapacity, které úzce spolupracují s naší nástrojárnou. Základním kamenem výrobního programu firmy jsou hydrantové systémy, požární armatury a příslušenství požárních vodovodů. V neposlední řadě je to produkce nástrojárny, která vyrábí nástroje od střižných až po kokily, zápustky, formy pro lisování pryže, plastu a tlakové lití hliníku. V roce 1999 byl zřízen nový závod v Týništi nad Orlicí, kde se za pomocí nejmodernější technologie a týmu specialistů vyrábějí požární hadice. Jejich

tkaní probíhá v současné době převážně na tkalcovských stavech, které byly zkonstruovány a vyrobeny v mateřském závodě Pavliš a Hartmann, spol. s r.o. ve Chvaleticích. Stabilní kádr vysoce kvalifikovaných pracovníků je zárukou dalšího dynamického rozvoje podniku. Strojní vybavení je průběžně rozšiřováno tak, abychom uspokojili neustále rostoucí požadavky našich obchodních partnerů na technickou dokonalost a kvalitu výrobků, které produkujeme. O tomto úsilí mimo jiné svědčí průnik naší produkce na náročný zahraniční trh. Naše značkové výrobky dodáváme pravidelně do Polska, Itálie, Ruska, Německa, Maďarska, Řecka i Litvy, na Ukrajinu, ale i do Brazílie,

Indonésie, na Filipíny, vlastně do celého světa. Společnost Pavliš a Hartmann se v poslední době zaměřila na malé motorové stroje, což ovšem neznamená, že i nadále nevěnuje svoji pozornost ostatním produktům potřebným k úspěšnému zvládnutí boje s ohněm. Mezi již zmiňované stroje patří mnoho typů jak plovoucích, tak kalových čerpadel a dokonce i motorové stříkačky. Zatím pouze dva typy PH-ALFA 1 a PH-ALFA 2, ale na dalších, výkonnějších, se ve společnosti usilovně pracuje.

Marta Hartmannová, jednatelka společnosti Pavliš a Hartmann, spol. s r. o. 111

112

Velká část členské základny SH ČMS (přibližně 180 000 členů) se věnuje sportovním aktivitám, zejména pak „požárnímu sportu“. V této oblasti dosahují naši sportovci tradičně dobrých výsledků, a to jak děti a mládež, tak i dospělí. Počátek těchto úspěchů sahá do šedesátých let minulého století a poprvé vyvrcholil dosažením nejvyšších met na mezinárodní soutěži v hasičském sportu v Brně v roce 1973. V současné době patří naši sportovci na mezinárodních kolbištích mezi nejlepší. Po úspěších ve finském Kuopiu v roce 2001 a chorvatském Varaždinu v roce 2005 následovala mezinárodní hasičská soutěž v Ostravě v roce 2009, kde startovaly tři tisíce reprezentantů z 27 zemí světa. Ostrava opětovně ukázala, že jsme v požárním sportu světovou velmocí. Své kvality jsme potvrdili také na mezinárodní soutěži ve francouzském Mulhouse v roce 2012 a na mistrovství světa dorostu a mistrovství světa juniorů do 23 let v požárním sportu, kterých se národní reprezentace účastní od roku 2011. V roce 2014 se světové mistrovství uskutečnilo v ČR ve Svitavách pod záštitou prezidenta ČR pana Miloše Zemana a za osobní účasti premiéra vlády ČR pana Bohuslava Sobotky. Hasičské sportovní soutěže vrcholí na republikových úrovních. V roce 2014 se soutěžilo 27. - 29. června na Mistrovství České republiky v požárním sportu SH ČMS v Českých Budějovicích, 2. - 6. července na MČR dorostu v požárním sportu a republikovém kole hry Plamen v Brně. Dne 27. září pak proběhlo V. mistrovství republiky v tradičních disciplínách CTIF ve Dvoře Králové nad Labem a 4. října Mistrovství ČR v disciplínách TFA ve Štramberku. Nejvýznamnějším sportovním svátkem minulého roku se stalo Mistrovství světa v požárním sportu ve Svitavách 13. - 20. července. Bohatou účast má seriál soutěží v běhu na 100 m s překážkami „Český pohár“. Probíhá již jedenáctým rokem a získal velikou podporu nejen hasičské veřejnosti. Má celkem šest závodů v různých termínech. Ve dnech 5. a 6. dubna 2014 se v atletické aréně Na Střelnici v Jablonci nad Nisou konal XXVIII. ročník halové soutěže v disciplinách požárního sportu Jablonecká hala 2014. Novinkou roku 2014 byl Český halový pohár v běhu na 60 m s překážkami pro mladé hasiče. Jde o sérii tří halových závodů, do kterých se postupně zapojilo téměř 1500 dětí. Finále halového poháru mládeže se konalo 8. listopadu 2014 v Praze.

Mistrovství republiky v požárním sportu 2015 26. – 28. června – MČR dobrovolných hasičů - Trutnov 8. – 12. července – MČR dětí a dorostu – Praha 26. září - MČR v tradičních disciplínách CTIF Dvůr Králové nad Labem

113

Českobudějovické bubnování a troubení

K

do se poslední červnový víkend procházel po náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích, slyšel nezvyklé bubnování a troubení rozléhající se z nedalekého atletického stadionu TJ Sokol. Ozývaly se tak trumpety, bubny a hlavně hlasité fandění desítek příznivců požárního sportu, kteří do jihočeské metropole sjeli podpořit svá družstva, účastnící se mistrovství republiky profesionálních a dobrovolných hasičů. Letošní Mistrovství České republiky profesionálních a dobrovolných hasičů v požárním sportu se stalo realitou 29. června 2014 ve 13.00 hodin na výstavišti Země živitelka v Českých Budějovicích. Začalo výstupem do IV. podlaží cvičné věže, která je obvykle doménou profíků. Skvěle si ale vedli i dobráci. Mezi nimi byl nejlepší Tomáš Vlček z SDH Lhenice. V těsném závěsu

114

za ním byli Martin Lidmila ze Zbožnova a Petr Grassl z Bystřice. Novinkou českobudějovického klání byla exhibice žen. Nejlepší výkon z jejich řad zaznamenala Anežka Masná z SDH Těpeře. Druhým dnem už probíhaly soutěže za příjemně letního počasí na atletickém stadionu TJ Sokol České Budějovice. Prvním na programu byl běh na 100 m s překážkami. Nejlepším

dobrovolným hasičem se v něm stal Jan Gášek z SDH Juřinka s časem 15,67 s. Martin Lidmila skončil druhý a Tomáš Vlček třetí. Mezi ženami excelovala Šárka Jiroušová z SDH Poniklá s časem absolutní mistryně 16,50 s. Druhé a třetí byly hasičky z Chválenic Barbora Šubrtová a Markéta Marková. Odpoledne patřilo štafetám 4x100 m s překážkami. Pro SH ČMS v této kategorii padl rekord. Toho dosáhla

štafeta SDH Zbožnov, v sestavě Josef Mládek, Jan Flídr, Martin Lidmila a Václav Divoš s časem 55,28 s. Skvěle si vedli také borci z Juřinky a Dehtína, kteří skončili na druhém a třetím místě. Mezi ženami byly nejlepší závodnice z SDH Chválenice s časem 62,44 s. Za nimi se na dalších předních příčkách umístila děvčata z Michálkovic a Slatiny.

Dorostenci ze

Poslední den mistrovské soutěže byl ve znamení požárních útoků. Nejlepšího času v nich dosáhli muži z Dehtína: 25,44 s. Druhé bylo družstvo Pikova a třetí SDH Líchovy. Z žen byly nejrychlejší

P

trojice nejlepších patřila i Poniklá. Ve štafetě CTIF vybojoval zlato Letohrad-Orlice (čas 65,92 s) s více než dvouvteřinovým náskokem před druhou Poniklou. Půl vteřiny za nimi doběhli Bludovští. Družstvo Letohradu-Orlice bylo také nejlepší ve štafetě 4x60 metrů excelentním výkonem ve druhém kole. Za sebou nechali běžecky velmi zdatné Dolní Bukovsko. Bronz z této disciplíny si z Brna odvezli závodníci z SDH Příštpa. Ve štafetě dvojic si ožární sport v podání dětí nejlépe vedli sportovci z Bludova, a dorostu byl hlavní náplní Letohradu-Orlice a Dolního programu atletického staBukovska. dionu Vysokého učení technického v Vrcholem klání družstev a jejich Brně ve dnech 2. – 6. července 2014. závěrečnou disciplínou byl požární První tři dny patřily republikovému útok. Mistrem královské disciplíny kolu hry Plamen a další dva Mistrovse stal Bludov, který následovaly ství České republiky dorostu SH ČMS družstva z Brady-Rybníčku a v požárním sportu. Poniklé.

Žebnice nedali

nikomu šanci

Hra Plamen

sportovkyně z Chválenic s časem 25,67 s. Za nimi byly závodnice z Dolních Měcholup a Slatin. V celkovém hodnocení se muži umístili v tomto pořadí: Dehtín, Zbožnov a Tuř. Ženy: Chválenice, Slatiny, Michálkovice.

Série šesti soutěžních disciplín začala závodem požární všestrannosti. V terénu se družstva musela osvědčit v disciplínách, jakými byly střelba, topografie, běh, zdravověda, vázaní uzlů a další. Úkoly v řetězu stanovišť nejlépe zvládlo družstvo Letohradu-Orlice, kterým šlapali na paty mladí hasiči z Drnovic. Tři body za třetí nejlepší výkon si připsalo družstvo z Bludova. Druhý den Plamene patřil mezinárodním disciplínám CTIF, které zahájil požární útok. Ten zcela suverénně vyhrálo družstvo z Bludova. Druhý byl Manětín a do 115

Výsledné pořadí na MČR hry Plamen v Brně bylo následující: 1. Bludov, 2. Letohrad-Orlice a 3. Poniklá.

Mistři z řad dorostu Pátý a šestý červenec patřil v Brně borcům z řad dorostu. Už v bězích na 100 metrů s překážkami se do čela dostalo družstvo nováčků z Oznice. Dalším překvapením bylo družstvo z dosud neznámé Žebnice, které doběhlo druhé. Teprve na třetí příčce se objevili dřívější favorité z Michálkovic. Michálkovice si sáhly po zlatu ve štafetě. Za nimi skončili dorostenci ze Žebnice, kteří dokázali, že jejich předešlý úspěch nebyla náhoda. Třetí příčku obsadila štafeta ze Zbožnova. V požárním útoku pak opět své kvality potvrdila Žebnice nejlepším časem. Stříbro sebraly Těpeře a bronz s časem pod 30 sekund Bludov. Mistry republiky se stali přeborníci ze Žebnice na Plzeňsku s naprosto neohroženým náskokem.

116

Dorostenci ze Zbožnova se ctí obhájili loňský titul vicemistrů. Bronz si velkým úsilím vybojoval Bludov. Také soutěž dorostenek byla zajímavou podívanou, přestože obhájkyně titulu ze Zličína na soutěž nedojely. Běh na sto metrů s překážkami vynesl na první místo běžkyně z Těškovic. Za nimi o čtyři setiny vteřiny doběhl Horní Lánov a trojici nejlepších uzavřel Bludov. Ve štafetě si pak nejlépe vedla děvčata z Horního Lánova, Pískové Lhoty a Jarcové. Všechna tři družstva podala na dráze vynikající výkony. Ty nechyběly ani v požárním útoku. S časem 26,96 s v této disciplíně zajistil zlatou medaili pro Pískovou Lhotu a při rovnosti bodů s Těškovicemi i titul mistrů republiky. Druhá v útoku byla děvčata z Těškovic a třetí z Úněšova. Stříbro si z Brna odvezly dorostenky z Těškovic a Horní Lánov si odvezl kov z bronzu.

Čas lámání světových

P

rekordů

okud jste 16. – 19. července 2014 sledovali V. mistrovství světa dorostu a III. mistrovství světa juniorů do 23 let v požárním sportu ve Svitavách, byli jste svědky několikanásobné radosti českých reprezentantů. Získali celkem 24 medailí. 3x8 = osm zlatých, osm stříbrných a osm bronzových. Přičemž světové rekordy se tu přepisovaly hned několikrát. Zástupce z celkem třinácti zemí přivítal známý sportovní komentátor Štěpán Škorpil na slavnostním nástupu. „Velmi si vážíme pořadatelství, chceme být dobrým organizátorem. Od soutěžících čekáme profesionální výkony,“ řekl na úvod světového šampionátu starosta Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska Ing. Karel Richter a dodal, že úplně poprvé se na mistrovství světa představují dívky do 23 let. Jeho slova se naplnila podle očekávání. To už ale probíhaly finálové běhy na věž. Od samého počátku to na tribunách bouřilo. Fanoušci byli dobře vybaveni tleskátky, trumpetkami, píšťalkami a

bývalého Sovětského svazu a jeho satelitů. Raritou bylo družstvo Jižní Koreje, které sice nemělo šanci ohrozit kohokoliv, ale stalo se jakýmsi maskotem celého klání a z tribun bylo vedle dunění „Češi do toho!“ slyšet i „Korea! Korea!“ sirénami. Mnozí z nich měli na sobě i originální dres, který byl k dostání v prodejním stánku společně s dalšími suvenýry. Většina fandů pak byla vyzdobena plackami na podporu mladého sportovce Tomáše Jílka. Ten se v loňském roce v euforii z vítězství na mistrovství ČR těžce zranil při skoku do vodní nádrže. Sportovní boje byly podle věku hodnoceny v kategoriích dorostenky a dorostenci (mladší 13-14 let, střední 15-16 let, starší 17-18 let), a juniorky a junioři (18 – 23 let). Do Svitav si přijely poměřit síly reprezentace převážně ze zemí

Fantastické úspěchy děvčat Ve čtvrtek 17. července byla na svitavském stadionu odstartována další z disciplín požárního sportu, a to běh na 100 m s překážkami. „Trať je těžká, nejhorší na sto metrech překážek je asi rozdělovač. Je vidět, že děvčata mají natrénovány stovky hodin,“ konstatoval mezinárodní rozhodčí Pavel Marschal. „Všechny kamarádky jsme byly na trati a přály jsme jedna druhé vítězství a nakonec jsem to vyhrála,“ přiblížila své pocity těsně po vítězství Anežka Masná, která v běhu na 100 metrů vyhrála zlatou medaili a stala se tak mistryní světa a ve výstupu na věž skončila den před tím na druhém místě. Stříbrnou medaili v dopolední soutěži vyhrála Zdena Novotná a bronz si vybojovala Kamila Krejčí, která před tím získala bronz i při výstupu na věž.

V náročných štafetách se už našim dorostenkám moc dobře nevedlo. Mnohem více se dařilo juniorkám, které předvedly, že nejsou světovou špičkou náhodou. Juniorky Monika Marešová, Barbora Šubrtová, Markéta Marková a Veronika Machalová se staly mistryněmi světa ve štafetě 4x100 metrů s překážkami. Dorostenky České republiky se tvrdým bojem zcela zaslouženě staly také mistryněmi světa v požárním útoku a součtem bodů z jednotlivých disciplín i celkovými mistryněmi světa pro rok 2014.

Bojovali jako správní chlapi V závodech dorostenců byla znát převaha rusky mluvících přeborníků. Na věži jsme na ně moc neměli. Ale běh na 100 m s překážkami se stal bojem o světový

rekord. A pokořený byl hned dvakrát. Ve středních dorostencích dal Daniel Klvaňa časem 16,02 s, než jej překonal Rus Rodin, který zaběhl neuvěřitelných 15,69 s. Do sbírky českých medailí pak přispěl svým stříbrem Václav Divoš v kategorii starších dorostenců. Ve štafetě už prvním pokusem nasadili Češi laťku, kterou nikdo 117

nepřekonal, a druhým ji ještě zvedli. Čas 55,44 s se zapsal jako nový světový rekord. Škoda, že se chlapcům tak nedařilo v požárním útoku. Zato naši junioři ohromili. Stali se mistry světa ve štafetě i v požárním útoku, a to navíc výkony, které nastavily nové světové rekordy. Jejich pokřik v rytmu Mozartovy Malé noční hudby se rozléhal po stadionu několikrát a jejich štafeta doslova válela. V silné konkurenci Ruska, Běloruska a dalších jsme obstáli na jedničku. O závodníky bylo výborně postaráno, a to i po stránce gastronomické. Servírovala se typicky česká kuchyně. Organizační tým složený přibližně z dvou stovek lidí se prakticky nezastavil. Důsledná organizace příprav se podepsala na opravdu vysoké kvalitě průběhu celé akce.

V soubojích CTIF exceloval Vlčnov

J

ak se již stalo tradicí, v sobotu kolem svátku svatého Václava, se koná Mistrovství České republiky v tradičních disciplínách CTIF. V roce 2014 vyšlo na 27. září a proběhlo opět na stadionu ve Dvoře Králové nad Labem. Pátého mistrovství se zúčastnilo deset českých družstev a šest zahraničních. Ze zahraničí k nám přijela po dvou družstva z Rakouska, Polska a Maďarska. V jejich konkurenci se ta naše rozhodně neztratila. V celkovém součtu v kategorii dobrovolní hasiči ve třídě A (bez zohlednění věku), která byla nejvíce obsazena, zvítězilo družstvo s nevyslovitelným jménem Untertressleinsbach z Rakouska. Na báječném druhém místě a mistry ČR se stalo SDH Vlčnov M1 a o pouhých sedm setin

118

vteřiny byli třetí hasiči z Aschau, taktéž z Rakouska. Nutno říci, že v Rakousku je tradiční sport CTIF něco jako požární sport u nás a má tam obrovskou základnu. O to více je cennější, že i naše zatím nepříliš početná základna se může směle s těmito týmy měřit. Dobrovolní ani profesionální hasiči ve třídě B (nad 30 let) – muži SDH Vlčnov M3, resp. HZS Královéhradeckého kraje neměli bohužel ve svých kategoriích soupeře. Nicméně kluci z HZS předvedli tak skvělé provedení útoku a štafety, že o více než šest vteřin překonali i první družstvo ve třídě A, čímž získali putovní pohár za nejlepší výkon v mužské kategorii. U žen ve třídě A suverénně zvítězilo zkušené družstvo z Velkého Meziříčí, a to o plných třináct vteřin před Pískovou Lhotou a o další dvě před Vlčnovem. Holky z Meziříčí předvedly bezchybný útok

s časem rovných 45 vteřin a slušnou štafetu za 68,61, což jim přineslo celkový čas 113,61 s. V celkovém součtu všech družstev žen však nestačily na jediné družstvo třídy B – SDH Skalice, které sice předvedlo čas 124,96 s, ale tím, že mají průměrný věk kolem 40 let, se dvanácti výhodovými body dostaly na 112,96 s a mohly si tak odvézt putovní pohár za nejlepší ženské družstvo mistrovství republiky. Tradiční disciplíny CTIF nejsou u nás tak populární jako požární sport, ale snaží si vydobýt své místo na výsluní. Svým pojetím jsou blíže zásahu a jsou ryze kolektivním sportem. Vyžadují disciplínu, přesnost a souhru celého týmu. Zúčastnit se jich může kolektiv v počtu devět členů od 16 let. Věk není jinak omezen, naopak u starších týmů je zohledněn body. Může jej cvičit každý člen sboru, bez ohledu na fyzickou zdatnost.

První MČR v

Adama Ryše z Moravskoslezského kraje. Celkem pro osm dobrovolných hasičů byla v malebném Štramberku téměř nepřekonatelnou překážkou namoklá tři metry vysoká dřevěná bariéra, doplněná visícím vlhkým lanem. Někteří se ji snažili marně pokořit několikrát s vypětím všech sil. I když neuspěli, byli za nesmírnou snahu oceněni pochvalným potleskem. byněk Kadlčík ze Zlínského V družstvech zvítězil Pardubický kraje se stal v sobotu 4. října kraj, který měl hned tři borce 2014 ve Štramberku prvním oficiálním mistrem dobrovolných hasičů v ČR v disciplínách TFA (v překladu „Nejtvrdší hasič přežije“). Zvítězil ve své kategorii do 40 let, nejlepší byl i bez rozdílu věku. Jediný Kadlčíkův čas nepřekročil hranici 7 minut. Na start premiérového domácího šampionátu pro členy SDH se postavilo pět desítek borců z celé ČR s výjimkou Karlovarského kraje.

disciplínách

TFA proběhlo na jedničku

Z

Na druhém místě skončil ve věkové kategorii do 40 let Jiří Štábl z Pardubického kraje, a to časem lehce přes sedm minut, třetí byl rozdílem pouhé půl vteřiny jeho kolega z týmu František Betlach. Bramborovou medaili si na Vysočinu odvezl Tomáš Václavek, pátý byl Ondřej Šusta ze Středočeského kraje. Ve věkové kategorii nad 40 let nastoupilo pět borců. Mistrovský titul směřoval do Olomouckého kraje se Zdeňkem Hubáčkem a stříbro zůstalo Bohuslavicím pro

v první desítce individuálních časů. Druhý byl Kraj Vysočina a bronzový domácí Moravskoslezský kraj. Městu i širokému okolí vévodí zřícenina hradu Strallenberg se známou válcovitou věží, zvanou Trúba. Ta byla cílem všech závodníků, kteří k ní vyrazili paralelně ve dvojicích ze zdejšího náměstí. V rychlém sledu předtím 119

všichni absolvovali tři skupiny silových disciplín. Rozvinutí a rozložení šedesátimetrových hadic, jejich smotání a uložení, osmdesát úderů obouruční palicí, přesun

dvacetikilogramového závaží tunelem, záchrana osmdesátikilové figuríny, překonání třímetrové bariéry, transport dvou kusů závaží, sestavení žebříku, lezení po lešení a vytažení smotané hadice. Ve finále soutěžní trať pak korunoval běh po celkem 370 schodech zámeckého parku a Trúby. Akci pořádalo Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, v úzké spolupráci s HZS Moravskoslezského kraje, Krajským sdružením hasičů MSK, Okresním sdružením hasičů Nový Jičín, sbory dobrovolných hasičů Štramberk a Kopřivnice a s městem Štramberk. 120

Záštitu nad mistrovstvím převzali hejtman Moravskoslezského kraje Miroslav Novák a starosta města Štramberk Jan Socha. Oba spolu se starostou SH ČMS Ing. Karlem Richtrem a náměstkem ředitele HZS Moravskoslezského kraje plk. Ing. Vladimírem Vlčkem zúčastnili slavnostního předávání pohárů, medailí, diplomů a věcných cen.

P

sal se rok 2006 a my se právě účastnily Mistrovství ČR v Litomyšli. Zde padla ta osudová zmínka o klasických disciplínách CTIF z úst dnes již starosty Krajského sdružení hasičů Kraje Vysočina Jana Slámečky. Z SH ČMS nám bylo posláno DVD, podle kterého jsme nacvičovaly první krůčky, ještě pomalé a neobratné. Průvodní video nás totiž spíše od tohoto typu sportu odrazovalo.

Co nám byly platné výmluvy, když si náš trenér Standa Kratochvíl prosadil svou a chtěl, abychom to alespoň zkusily. Tak jsme si každá vybrala, samozřejmě ten nejjednodušší post. Jak jsme byly tenkrát naivní. Hodně věcí se muselo vyrobit doma na koleni, aby se mohlo začít s nácvikem. Přes zimu se vyrobila imitace stříkačky, nosiče hadic, sehnal se starý koberec a z SDH Polnička se

dovezly staré tvrdé savice s DIN spojkami i košem. Tyto savice byly neohebné, ale byli jsme rády, že máme alespoň něco. Nejhorší bylo naučit se spojování savic. Trenér nám vyrobil pomůcku pro lepší a rychlejší spojování. Začátky nebyly nijak lehké. Při prvních tréninkách jsme zjistily, že jednoduché posty, až na spojku, neexistují. Nějaké správné úchopy, přesné kroky, zákaz mluvení a

další pravidla, podle kterých se běhá, jsme vůbec neřešily. I tak jsme měly dost problémů se vůbec zkoordinovat. Útok nám trval něco přes minutu a štafetu jsme ani raději nezkoušely. Nenašel se nikdo, kdo by měl odvahu vyskočit na kladinu, natož se vnořit do roury. Jen práce se samotným útokem byla na dlouhou dobu nácviku. Když už jsme si myslely, že jsme 121

se naučily celý útok, rozhodlo se, že se pojedeme podívat do Zwetlu v Rakousku na jejich závody, jak vypadají v reálu. Oproti DVD zde bylo tolik rozdílů, že nám z toho šla hlava kolem. Velkou radost nám udělalo, když jsme viděly družstvo ze Slovenska. Došlo k jeho oslovení a vzájemné domluvě na návštěvu. Začaly jsme se učit spojování savic, jak se mají brát klíče do ruky, nasazovat na půlspojky a otáčet se tak, aby to bylo co nejrychlejší. Slováci nás pozvali k nim do Nového Města nad Váhom na společné soustředění. V podniku Emerson, kde mají chlapi svoji základnu, se trénovala nejen technika požárního útoku, ale i proskakování osmimetrovou rourou. Závod za závodem jsme naše časy vylepšovaly a my se těšily na kvalifikaci v roce 2008 před olympiádou do Ostravy. V To se nám nepovedlo, ale dostaly jsme možnost soutěžit v kategorii mužů. Od roku 2010 se u nás koná soutěž v CTIF „O pohár města Velké Meziříčí“, které se zúčastňují také družstva ze Slovenska. Ten samý rok se poprvé konalo Mistrovství České republiky, kde jsme získaly první místo a zapsaly jsme se do knihy rekordem útoku CTIF v čase 48,18 s bez trestných bodů. Na naší soutěži v roce 2011 jsme si udělaly osobní rekord v požárním útoku, a to 43,78 s bez trestných 122

bodů. Tento čas se nám sice na tréninku podařilo již pokořit, ale na závodech se nám to stále nedaří. Psal se rok 2012 a opět se přibližovala další mezinárodní soutěž. O to větší bylo naše odhodlání, když jsme se dozvěděly, že se bude konat ve Francii ve městě Mulhouse. Kvalifikací bylo Mistrovství ČR, kde jsme skončily sice na třetím místě, ale stále na postupové pozici. Přibraly se nové členky z SDH Dobrá Voda, které nám ochotně vypomohly přesto, že na naučení svých postů měly pouze půl roku. Olympiáda ve Francii byla neopakovatelným a nezapomenutelným zážitkem. První dva dny byly věnované tréninkům. Na den, kdy se běhaly útoky CTIF, nás přijeli navštívit naši přátelé a příbuzní. Věděli, že potřebujeme trošku podpory od srdíčka. Útok se nám sice

nepovedl v rekordním čase, ale krásných 48,19 s bez trestných bodů nám stačilo do stříbrné kategorie a celkového 9. místa. Štafeta 64,30 s nám vynesla krásné 2. místo v Evropě. Tentýž rok na MČR ve Dvoře Králové nad Labem jsme tentokrát nejenom zvítězily ve své vlastní kategorii, ale vyhrály jsme i celkové první místo a odvážely jsme si krásný putovní pohár. O měsíc později jsme byly pozvané na mistrovství Slovinska, odkud jsme si dovezly pohár za 1. místo. Rok 2014 byl pro nás velice úspěšný. Ze závodu ve Vlčnově, Praze, ale i u nás doma jsme si odvážely vždy 1. místo a završením bylo MČR ve Dvoře Králové nad Labem, kde jsme opět vyhrály v ženské kategorii třídy A, za které jsme získaly skvělé zlaté medaile. Rovněž diplom za 1. místo jsme si dovezly i z německého Bautzenu, kde se konalo mistrovství Saska.

Družstvo bylo za svojí činnost několikrát oceněno. Na vyhlášení sportovce roku města Velkého Meziříčí v roce 2010 získalo 1. místo a v letech 2011 – 2013 2. místo.

Po příjezdu z olympiády ve Francii bylo družstvo přijato na radnici starostou a místostarostou města Velké Meziříčí, od kterých jsme obdržely malou pozornost a zapsaly se do knihy cti města. Putovní pohár Jana Dřínka za nejlepší sportovní výkon v roce 2013 nám byl předán na okresním shromáždění v Novém Městě na Moravě z rukou starosty OSH ČMS Luboše Zemana. Další ocenění se nám dostalo při

krajském shromáždění starostů OSH, kde jsme převzaly z rukou starosty KSH ČMS Kraje Vysočina pana Jana Slámečky medaili Za mezinárodní spolupráci druhého stupně za vzornou reprezentaci na mezinárodních soutěžích a příkladnou spolupráci se zahraničními družstvy. Na valné hromadě našeho sboru jsme společně s trenérem obdržely skleněnou plaketu za úspěchy na mezinárodních soutěžích. Těchto ocenění si velice vážíme. „Soutěžní družstvo žen má podporu Krajského sdružení ČMS Kraje Vysočina při všech soutěžích v zahraničí i v České republice, ale má i přízeň u OSH ČMS Žďár nad

Sázavou“, hodnotí současný stav trenér Standa Kratochvíl. „Kladný přístup a podpora družstvu je i ze strany Městského úřadu Velké Meziříčí a od podnikatelských subjektů, jako například Požární bezpečnost Jihlava, která nám vychází vstříc při jakékoli důležité soutěži. Místních podniků je ve Velkém Meziříčí nespočet, a ty tu a tam také přispějí družstvu na reprezentaci. Hlavní podporu ale máme už od samého počátku od družstva mužů EMERSON ze Slovenska, kteří naše děvčata prakticky vychovali až k dnešní podobě. Jezdí pravidelně na naše místní závody CTIF a střetáváme se společně i během roku nebo na závodech v zahraničí. Podle jejich slov není důležité mít co nejrychlejší útok, ale hlavně být bez trestných bodů.“

Michaela BERNATOVÁ

123

MARINE 16Y

hmotnost 152 kg max. počet osob 7 max. výkon motoru 50 HP cena od 326 400 Kč s DPH

Bombard Commando

hmotnost od 98 kg počet osob až 9 max. výkon motoru až 50 HP cena od 81 900 Kč s DPH

MARINE JON

www.marine.cz 124

MARINE 400U

hmotnost od 32 kg počet osob až 5 max. výkon motoru až 40 HP cena od 21 900 Kč s DPH

hmotnost 85 kg max. počet osob 5 max. výkon motoru 25 HP cena 74 900 Kč s DPH

PRAHA

MARINE s.r.o. Podolské nábřeží - přístav 4 147 00 Praha 4-Podolí tel.: +420 241 433 211 e-mail: [email protected]

NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ MARINE s.r.o. Řadová 465 549 01 Nové Město nad Metují tel.: +420 491 474 042 e-mail: [email protected]

Š

árka Jiroušová z SDH Poniklá na Semilsku se pro současný požární sport stala pojmem. Dvakrát se jí podařilo zvítězit na mistrovství České republiky dorostu v kategorii jednotlivkyň, čtyřikrát být první na MČR dospělých a třikrát získat titul vítězky Českého poháru v běhu na 100 m s překážkami. Dále je také držitelkou halového národního rekordu i národního rekordu ve výše uvedené kategorii.

Požárnímu sportu se Šárka začala věnovat před osmi lety, v roce 2006. Tehdy se poprvé dostala se staršími žáky na MČR konané v Liberci, kde její družstvo získalo stříbro. Avšak na své si přišla se vstupem do kategorie dorostu. Tady si oblíbila disciplínu běhu na 100 m s překážkami. „Z naší rodiny se hasičům nikdo nikdy nevěnoval, ale měla jsem mnoho vrstevníků, kteří se bavili hasičským sportem, a později se k nim přidal i bratr“, vzpomíná na své začátky několikanásobná mistryně

Chvíle soustředění před útokem

republiky. „Na základní škole jsem reprezentovala školu v krátkých bězích, a tak jsem nebyla proti zkusit i hasičinu, která je založena především na sprintu. A tak mě vzal bratr jednou na trénink s sebou…“ Svou sportovní hasičskou kariéru odstartovala v Pískové Lhotě v roce 2009. Ve svém družstvu se tak poprvé zúčastnila jednoho ze závodu ještě tehdejšího Poháru Velkopopovického Kozla. Získala nejen prvenství a krásných 40 bodů, ale zároveň se jí podařilo překonat ženský národní rekord na 125

100 m překážek časem 17,17 s. „Za úspěch považuji každý závod, ve kterém se dostanu na stovce pod hranici sedmnácti vteřin. Můj největší úspěch, za který jsem nejvíce ráda, je zaběhnutí národního rekordu z roku 2011 v Ostravě, kde se konalo MČR dorostu, a já se tak zapsala do historie ženské stovky.“

je pro ni náročnější než trénink. Právě v soutěži musí uplatnit dosud naběhané kilometry a ukočírovat nervy. Tvrdí, že při tréninku jde o techniku, fyzičku, ale atmosféra je volnější. Důležitou roli tu samozřejmě hrají trenéři. Ti z Poniklé mají

Základem je trénink S každoroční přípravou špičková sportovkyně začíná začátkem ledna. Do té doby však nijak nezahálí. Volný čas věnuje volejbalu. Od nového roku pak začíná s pravidelnějším tréninkem. Jezdí do jablonecké haly na tartan a v tělocvičně s dalšími kolegy rozvíjí rychlost a posiluje. „Tréninky jsou v režii trenéra Tima, který nám sice umí dát do těla, ale vždy přesně ví, co je pro nás nejvhodnější. Nic není zadarmo, takže když chce člověk něčeho dosáhnout, musí mít dostatečnou motivaci, vůli, chuť, zázemí, dobré předpoklady a ničeho se nebát. Jako nějakou velkou dřinu však požární sport ani dosahování dobrých výsledků nepovažuji.“ Trénink i samotný závod obnáší určitou zátěž. V závodě však nejde pouze o fyzickou připravenost, ale velkou roli hraje stres. Hasičská rekordmanka říká, že soutěžení 126

Šárka se svým družstvem

dlouholeté zkušenosti a předávají kvalitní poznatky mladým hasičům, kteří pak reprezentují obec v tom nejlepším světle.

Patriotka z Poniklé O Poniklé se hovoří, jako o „skvostném démantu nebenosných Krkonoš.“ Sbor dobrovolných hasičů tu byl založen už v roce 1884 a dnes má přes 200 členů, z toho 50 mladých hasičů. Hasičský sporty tu je nedílnou součástí obce už řadu let. „V Poniklé žiji od malička. Je to sice malá vesnička, ale člověk tu má možnost se realizovat ve všech směrech, i když se to na první pohled nezdá,“ tvrdí Šárka o svém rodišti.

„Je tu krásné zázemí a je mi ctí reprezentovat právě tuto obec.“ Velkou radost zde určitě dělá mládež. V loňském roce děti z Poniklé získaly 3. místo na MČR v Brně. V roce 2013 vybojovaly účast na hasičské olympiádě CTIF ve francouzském Mulhouse, kde vyběhaly krásné třetí místo. Před tím, na mistrovství CTIF ve Slovinsku v roce 2012 obsadily 12. místo. Dále se jim zadařilo v témže roce na MČR v Sokolově. Vybojovaly první místo a staly se tak mistry republiky. Daří se i kolektivu žen. Jejich každoročním velkým cílem je účast na republikovém kole, kde ukazují své schopnosti a získávají další a další zkušenosti. „Především útoky nám nejsou přány, ale já věřím, že tu smůlu jednou prolomíme,“ dodává Šárka. „Ale závody jsou od toho, aby člověk zažil určité napětí. Je to taková určitá dávka adrenalinu a z mé strany jde rozhodně o zdravou soutěž. Mezi hasiči se vzájemně všichni známe a kamarádíme. A už to tak bývá, že jednou vyhraje ten a po druhé zas onen.“ Ale není to jen hasičský sport, který v Poniklé dominuje. Každý rok se tu pořádá dětský den, soutěž v požárním útoku „O Pohár svatého Floriána“, Silvestrovský běh a o letních prázdninách pak letní tábor.

Bez podpory to nejde „Téměř každý sport vyžaduje určité investice, ale požární sport se dá považovat za finančně méně náročný. Největší podporu mám od rodičů. Nemohu však nezmínit domácí sbor dobrovolných hasičů

je kvalitní tartanová dráha, která by mohla napomoci k ještě lepším výkonům. Samozřejmě je klíčové mít dobré vybavení, avšak bez výborných trenérů by to nešlo.

A co dál?

Opět vyhrála!

v Poniklé, bez kterého bych se nedostala tam, kde jsem. Podporuje mě také Okresní sdružení hasičů v Semilech pod vedením Miloslava Miksánka. Díky moc! “ Rodina i přítel Šárku obrovsky podporují. Fandí jí, sledují na internetových přenosech a mají vždy velkou radost, když se jí povede některý ze závodů. Pak jsou všichni velmi potěšeni, když jim domů přiveze další pohár, pro který se už hledá horko těžko další místo. Díky dotacím z EU se hasičským sportovcům podařilo získat kvalitní vybavení, překážky, náčiní pro CTIF disciplíny, terče atd. Jednou z věcí, kterou však velmi postrádají,

Šárka Jiroušová již třetím rokem studuje na Pedagogické fakultě, obor Učitelství prvního stupně. Konstatuje, že zatím vše zvládá a snad to tak půjde i nadále. „V budoucnu bych ráda zahájila sezonu v hale, zúčastnila se závodů Českého poháru, dostala se na MČR s naším týmem žen. Dále bych chtěla překonat strach z věží a takový nadstavbový plán by byl se přiblížit k vlastnímu osobáku na stovce. Běhám, protože mě to baví a těší mě to o to víc, když se mi daří. Velkou radost mi pak udělá, když za mnou někdo přijde, a řekne mi, že mi fandí a jsem jeho vzor. V hasičském sportu bych nic výrazně neměnila, pouze jsem v letošní

V zápalu boje

sezoně pocítila v druhé polovině pokles závodníků na stovkách díky časnému konání mistrovství ČR, což mi přijde velká škoda, že díky tomuto posunu nemá už mnoho hasičů motivaci jezdit po Českém poháru. Navíc jsou tyto závody organizované v místech, kam to má většina daleko. Kdybych měla možnost, tak bych některé závody přesunula do středu republiky, věřím, že by se účast o dost zvýšila. Hasičský sport není úplně nejsnadnější sport, je třeba skloubit rychlé nohy s šikovnýma rukama a s velkou mírou trpělivosti. Nezalekněte se prvního neúspěchu, učený z nebe nespadl. Hasičský sport přináší s sebou mnoho zábavy, legrace a skvělou partu lidí.“ Tak jen do toho!

Na stupních vítězů

127

Stálo to za to, šel bych do toho zas

S

vitavy se 16.–19. července staly místem, kde si změřili síly mladí hasiči a junioři celého světa v soutěžích požárního sportu. Ti, kdo chtěli sledovat světové klání zblízka a „zevnitř“, měli možnost přihlásit se jako dobrovolníci do organizačního týmu. Kdo této možnosti využil, nelitoval.

Tady se neválčí Je pátek 18. července 2014. Hala stadionu ve Svitavách se plní lidmi. Za chvíli začne třetí den světového klání hasičské omladiny. Je vedro a kdo může, schovává se do stínu. Ruský trenér zrovna s trenérem družstva Ukrajiny zjistili, že děda jednoho pocházel z městečka, kde bydlí druhý. Nadšené setkání krajanů, které u přihlížejících budí dojetí. Nic nenasvědčuje tomu, že včera v rámci rusko-ukrajinské války někdo sestřelil civilní letadlo se stovkami lidí na palubě a jedna strana háže tento zločin na druhou. Sem se válka nedostala. Tady se na pár dnů vytvořil jiný svět. Tady se neválčí, ale bojuje. Tím nejlepším, co v lidech je. Barvy jednotlivých zemí jsou nošeny s hrdostí a pro ostatní nejsou hrozbou, ale přínosem. „Proše paňstvo, zobačtě,“ pobízí dívky s ošatkami v červenobílých barvách Polska lidi ve vestibulu k ochutnání tradičních polských chruściků. Chutnají. Ať už jsou barvy zúčastněných zemí jakkoli pestré a jejich kultury 128

jakkoli odlišné, ve Svitavách mají všechna družstva jedno společné. Člověka v růžovém tričku, který mluví jazykem, jemuž družstvo rozumí. Pečovatele. Ve Svitavách je jich na mistrovství světa kolem třiceti.

Cesta do růžového trička Bylo to vůbec poprvé, co Česká republika hostila družstva celého světa na mistrovství v požárním sportu. Chtěli být u toho, jedno jak. Jiří Pochobradský, zásluhou svého táty hasič odmalička, v současné době starosta okrsku

Chrudim na Pardubicku, patnáct let za hasiče závodil. Poté, co mu všeobecně sport zničil zdraví, přešel od aktivních sportovců k funkcionářům, založil oddíl mladých hasičů v Markovicích na Chrudimsku a udělal si zkoušky rozhodčího I. stupně. Když si bral od inspektorky OSH dotazník pro dobrovolníky na mistrovství světa, tajně doufal, že by svoje rozhodcovské znalosti mohl uplatnit.Klidně bude nosit překážky, jen když bude moci být u toho, vidět ty výkony. Jako mnoho jiných.

Ondřej Čuhanič a Jiří Pochobradský byli dva ze zhruba třiceti pečovatelů, kteří se na Mistrovství světa dorostu a juniorů v požárním sportu ve Svitavách věnovali zahraničním družstvům

„Když jsem přijel, byl to pro mě šok,“ začíná s vyprávěním. V dotazníku přiznal povinnou letitou výuku ruštiny a při příjezdu se dozvěděl, že bude dělat překladatele. „Kdybych to věděl aspoň trochu dopředu, nasadil bych tvrdou přípravu – ruské televizní stanice, četba, poslech... rusky jsem naposledy mluvil před pětadvaceti lety,“ korigoval svůj původní třicetiletý odhad. Ale co se v mládí naučíš... to hned tak nezapomeneš. Ukázalo se, že to půjde. „Na, moji první větu, když jsem se zeptal, jaká byla cesta, mi nerozumněl nikdo,“ vzpomíná se smíchem. „První dny jsem po telefonu zaměstnával svého ukrajinského kamaráda Vasila a celou jeho rodinu, s dotazy typu ,Jak se řekne...‘, i ukrajinština je trochu jiná, taky nevěděl všecko, ještě že jeho žena je Ruska.“ V dvanáctičlenné skupině Litevců, které dostal na starosti, mluvili rusky jen dva nejstarší. Dva z nejmladších mluvili anglicky, zbytek jen litevsky. Na angličtinu tu byl Ondřej Čuhanič, druhý pečovatel litevského družstva, jinak odmalička dobrovolný hasič ve Zlíčku u Hronova. „Práce jsou rozděleny, Jirka je víc překladatel, já spíš organizátor,“ vysvětluje. Na rozdíl od Jiřího dostal Ondřej nabídku pracovat během mistrovství světa jako pečovatel od svého zaměstnavatele – HZS v Hradci Králové. Všichni

profesionální hasiči, kteří na MS pracují jako dobrovolníci, byli uvolněni v rámci rozkazu generálního ředitele HZS ČR. Ondřej u dobrovolných hasičů pracuje s mládeží, tak se to nabízelo. Přesně věděl, do čeho jde. Jen stát, ze kterého bude delegace pocházet, se dozvěděl až na místě. „Dostal jsem nabídku, ale samozřejmě jsem tady taky dobrovolně. Byla to šance – na mezinárodní soutěži se poznají noví lidé, nové kultury... “

prostě aby jim nic nechybělo. „Litevci nejsou nároční. Oproti tomu, co známe, je v družstvu adolescentů obrovská disciplína. Co řekne vedoucí, to platí a tak to je,“ charakterizuje svoje svěřence Jiří. „Většina z nich je věřících, je to znát na výběru toho, co chtěli vidět,“ dodává Ondřej a vzpomíná na moravskotřebovské kostely a památky. Sám je viděl poprvé. Pracovní den pečovatelů končí večer návratem svěřenců na ubytovnu. I pak ale zůstávají na mobilu pro případ potřeby. První pokus litevské štafety hned …a nová přátelství a jiné po obědě sledují jejich pečovatelé mentality spoza mantinelů. „Makej, Původní odhad, že Jiří s Ondřejem makej,“ křičí Jiří na závodníka jsou staří kamarádi, se ukázal jako z posledního úseku. Není sám, mylný. Do společného tandemu je povzbuzuje i značná část rusky přidělil systém. Před mistrovstvím nebo „skororusky“ mluvícího světa se vůbec neznali. Ale od obecenstva, včetně konkurenčních samého začátku si rozuměli. závodníků. Štafeta se jim moc Oba balancují k autu se štosy nepovedla. „Chudáci kluci, to plastových krabiček, plných zas dostanou od trenéra kapky,“ dlouhých kluzkých nudlí povzdechl si s účastí a druhý připravených na způsob špaget pokus už nesledoval. Jakmile s kečupově-masitou směsí. poslední článek štafety odhodil Jejich konzumace je zážitek hasičák za vanou a rozběhl se po i pro domorodce, sledování cílové rovince, ve vaně to blaflo zahraničních strávníků je bonus a oheň se rozhořel znovu. Křik navíc. „Startují hned po polední obecenstva závodníka znejistěl přestávce, nestihli by se v klidu a ohlédnutí ukázalo důvod. najíst,“ komentuje převoz obědů Rozhodnutí vrátit se a vanu Jirka. Není jejich povinností hlídat dohasit muselo být těžké, ale bylo družstvu starty, ale nedá jim to. jasné, že to dělá pro družstvo. Aby Byla by škoda něco promeškat. snaha těch před ním nebyla úplně Úkolem pečovatelů bylo družstvo zbytečná. Lidi v publiku to věděli. ubytovat a následně zajišťovat A návrat posledního závodníka stravu, program na volný čas, ocenili hlasitým potleskem. 129

Šel bych znovu Stálo to týden nekončící práce, týden odloučení od rodiny, v případě dobrovolných hasičů i týden vlastní dovolené nebo neplaceného volna. Stálo to čas a výdaje. Ale stálo to za to. „Je to napínavé až do konce. Rozdělovač buď cvakne, nebo necvakne, vyhořet může i favorit,“ zdůvodňuje svoje rozhodnutí dočasně se stát pečovatelem Ondřej. „Řízení závodů a organizace byly dobře zvládnuté a výkony soutěžících samy o sobě byly úchvatné. Šel bych určitě zas, je to obrovský zážitek,“ doplňuje Jirka. A o tom to je.

Eva ČEJCHANOVÁ

Družstvo litevských hasičských dorostenců nepatřilo mezi favority soutěžě, pro své pečovatele se ale stali velmi příjemnými svěřenci.

Pocta hasičským sportovcům roku Hodnocení nejlepších výkonů Českého poháru 2014 v běhu na 100 m s překážkami a Mistrovství světa v požárním sportu 2014 bylo hlavním obsahem Galaodpoledne hasičských sportů 2014, které Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska připravilo pro nejlepší hasičské sportovce roku v pražském Divadle U Hasičů 29. listopadu 2014. Programem provázeli renomovaní komentátoři Štěpán Škorpil s Pavlou Charvátovou, kteří v úvodu odpoledne přivítali starostu SH ČMS Ing. Richtra, náměstka generálního ředitele HZS ČR 130

brig. gen. Ing. Františka Zadinu, předsedu Sdružení sportovních svazů JUDr. Ing. Zdeňka Ertla a další hosty. Ti nejlepším hasičským sportovcům pak předávali ocenění. Mezi nimi nechyběla jména přeborníků ve stovkách Šárky Jiroušové, Jana Zhřívala, mistrů světa ze Svitav i reprezentantů z mistrovství světa v Kazachstánu. Nejčastěji v průběhu programu proloženého kulturními vystoupeními zazněl název Sboru dobrovolných hasičů Oznice, který tu měl nejvíce oceněných. Všichni atleti byli také představeni v krátkých klipech Fire TV.

131

O

bec Radimovice v Libereckém kraji není velká rozlohou ani počtem obyvatel. Ale to nebylo překážkou k tomu, aby se postupně stala významnou. Získala Bílou a Modrou stuhu za činnost mládeže a společenský život a v roce 2011 cenu Pro živý venkov. Svou měrou k tomu bezesporu přispěla výchova hasičské mládeže, dorostu a úspěchy družstva mužů v požárním sportu.

Zastavení první – cvičiště Před čtyřiceti roky se v hlavách radimovických hasičů zrodila myšlenka na vybudování sportoviště. Do té doby trénovali tak, že běhali po lesních pěšinách a cestách necestách. Pak se jim zalíbil prostor vedle parkoviště před zámkem Sychrov, které sloužilo jako úložiště vytěženého dřeva. V letech 1987-88 se tam podle vypracovaného návrhu postupně začal budovat areál. Projekt počítal se soutěžní dráhou. „Tehdy na realizaci pomáhala celá obec, ale často nebyl stavební materiál a práce postupovaly pomalu,“ vzpomíná Ing. Aleš Šrytr, starosta zdejšího SDH. Hasiči 132

to nevzdávali a prozatím si jen vybudovali provizorní stometrovou dráhu v místech dnešního cvičiště. Překážky si koupili z peněz sboru. Vydělali si tak, že po dohodě s tehdejším MNV sekali příkopy podél silnice a sváželi trávu. Bývalý starosta pan Jech pak kosy naklepával… „Psal se rok 1990 a v Radimovicích jsme uspořádali první ročník Sychrovského poháru. Ten, kdo zažil první ročník, určitě bude vzpomínat na hromadný příjezd vozidel s rozsvícenými majáky z parkoviště k místu konání soutěže ve Třtí u Mohelky. S ohledem na to, že kvalita družstev a zájem o další ročníky byla vysoká, rozhodli jsme

se pokračovat v organizaci dalších ročníků, a to již na našem novém cvičišti. Vzniklo díky brigádnické činnosti soutěžního kolektivu mužů, žen, jejich vedoucích a fanoušků,“ vypravuje Ing. Aleš Šrytr. Dolní tréninkovou plochu pro požární útoky získali hasiči do pronájmu v roce 1993. „V kolečkách jsme převezli několik desítek tun zeminy. Kolikrát jsme ji vozili do pozdních nočních hodin, to už nespočítám. Bezplatně, bez nároku na stravu a pitný režim. Postupně jsme položili trubku k přívodu vody z koupaliště. Její vývod později sloužil nejen při požárním sportu, ale také k plnění cisteren při požáru.“

Díky velkému úsilí Ing. Šrytra a jeho nevšedním organizačním schopnostem získala obec dotaci z Ministerstva pro místní rozvoj. Mohlo tak být upraveno cvičiště a zhotoven sportovní trávník. V roce 2013 obec uhradila ze svého rozpočtu tartanový povrch v prostoru základny. „Vím jedno, že ten, kdo tehdy pomohl, nikdy nelitoval rukou plných mozolů a bolavých zad. Úspěchy se následně dostavily a proslavily nejen jednotlivce a sbor, ale zejména obec v kraji a v republice,“ dodává starosta.

Zastavení druhé - na cestě mezi elitu O dvacet let později bylo započato s pravidelným výcvikem mužů i žen na soutěže, přestože chyběly zkušenosti a postupně byla pomalu doplňována výstroj i výzbroj. V té době měli radimovičtí hasiči velice skromné podmínky pro svou činnost, na mnohé potřebné věci dokonce přispívali z vlastních kapes. V roce 1963 bylo oficiálně ustaveno družstvo mužů i žen a první nácvikv se uskutečnil 21. dubna. Jak s úsměvem připomínají členové

Mladí hasiči jsou budoucnost

sboru, bylo to vskutku magické datum. Jak říká numerologie, součet daných číslic je osmička a značí ctižádost, riskantní cesty, úspěch, houževnatost, vytrvalost a vůli překonávat překážky… Po pečlivé přípravě radimovičtí postoupili na okresní kolo, což je považováno za úspěch opravdu historický a zároveň odrazový můstek. V pětasedmdesátém bylo založeno družstvo žáků, které začalo vyhrávat. Píše se rok 1992. Mladí hasiči vyjeli na své historicky první mistrovství republiky. Přestože skončili jako šestí, spokojenost byla veliká. Ani dospělí však nezůstávali ve stínu. Své dovednosti představili na okresech Břeclav, Opava, Uherské Hradiště, bylo je vidět na startech v jižních Čechách. Sbírali zkušenosti, radovali se z každého, byť drobného postupu dopředu. Hořkou pilulku byli nuceni spolknout v roce 1994, kdy jim o neuvěřitelných 0,05 sekund unikl postup na mistrovství republiky. O rok později absolvovali třicet soutěží Velké ceny SH ČMS a na svých cestách ujeli neuvěřitelných 9200 kilometrů. Hodnotná umístění konečně začala přicházet. Sedmkrát se družstvo mužů radovalo z prvních míst, ženy byly zlaté čtyřikrát. Také dorostenci, pro které byli dospělí velkým příkladem a vzorem, chtěli být stejně dobří jako oni. V Kopřivnici vybojovali

v celkovém hodnocení zlatou medaili. Většina z těchto mladých mužů tehdy netušila, že zůstanou věrní družstvu mnoho dalších let, že posunou rekordy v požárním sportu, ochutnají mezinárodní klání a dokonce se stanou nejlepšími z nejlepších. „Velká cena SH ČMS měla rozdílnou úroveň. Přestaly nám vyhovovat zejména značné přejezdy, vzdálenost pěti set kilometrů na další soutěž nebyla ničím výjimečným. Přední družstva v devadesátém šestém založila přípravný výbor na celostátní kvalitní ligu. Mezi zakladatele Extraligy České republiky jsme patřili i my,“ vzpomíná Ing. Aleš Šrytr. V jejím prvním ročníku muži z Radimovic suverénně zvítězili. Ženy obsadily skvělou bronzovou příčku. V témže roce bodoval na mistrovství republiky dorostu ve Strakonicích Martin Kulhavý, budoucí člen týmu mužů, který vybojoval titul dorosteneckého mistra v běhu na 100 metrů časem 17,28 s. Muži uzavřeli sezonu 1996 na MČR SH ČMS v Praze čtvrtým místem. Rok 1997 - Extraliga muži – celkové třetí místo a Dušan Iker byl členem reprezentačního týmu ČR na mezinárodní hasičské soutěži CTIF v Dánsku – celkově byli Radimovičtí na 2. místě. Dovoluji si uvést citát z publikace k 133

sedmdesátinám SDH Radimovice: „Psal se rok 1998 a já začal

Rok 2000 - MČR SH ČMS Sušice –

si říkali, jestli má vůbec smysl jít

muži 4. místo.

dál, jenomže takové myšlenky jsme

přemýšlet, co budu dělat za sport.

Rok 2002 - Dušan Iker

Až jednoho dne jsem šel kolem

reprezentoval na XII. mezinárodní

hasičské louky, kde trénovali tehdejší

hasičské soutěži CTIF ve finském

dorostenci“, začíná vzpomínka

Kuopiu a vybojoval 4. místo na 100

Lukáše Marka, bývalého velitele

metrů překážek.

hasičů, který před tím pomáhal

neuvěřitelnou vitalitu, pozitivní

seřízený hodinový stroj, stokrát, tisíckrát byly opakovány jednotlivé

pocit vítězství a hořkost porážky.

úkony, starty, předávky štafet,

Poznával a učil se zodpovědnosti.

požární útok. Velkou roli hrála

Hasičinou jsem žil a jsem rád, že patřím mezi dobrý kolektiv. Vlastně, Extraliga 2014 hasičinou žiju dodnes. Jsem hrdý na to, že můj koníček se stal i mým

Rok 2003 - mistrovství republiky

povoláním. Můj dík všem, kteří do

v PS Olomouc – muži 3. místo.

mě vložili své vědomosti, zkušenosti

Martin Kulhavý mistr republiky na

a důvěru.“

100 metrů – 16,71 s.

„Když se odstartoval rok 2000,

Rok 2004 - mistrovství republiky -

snu,“ vzpomíná nyní Václav

oni věřili sami sobě, měli v sobě

„republiku“ připomínaly pečlivě

„Díky hasičům jsem poznával lidi,

konečně musí přijít splnění našeho

jim věřil. Pozitivní bylo, že také

Václav Holeček. Přípravy na další

mladé hasiče.

rozhodující, cítili jsme, že jednou

byli těmi nejlepšími, moc jsem

seřízeným motorem,“ upřesňuje

Rozkovcové, která měla na starosti

tak mužů, že následující léta budou

že chlapi mají na to, aby jednou

energii, řekl bych, že byli špičkově

Ing. Vendulce Holečkové, nyní

říkali jsme si jak s týmem dorostu,

naštěstí brzy zahnali. Věděl jsem,

muži 7. místo. Rok 2005 - mistrovství republiky muži 5. místo, mistrem republiky se stal Jan Bartoš na 100 metrů

životospráva, fyzická příprava, pozitivní myšlení.

Zastavení třetí - Je to tady! Hostitelem 54. mistrovství ČR SH ČMS byla Plzeň. Družstvo tvořili: Luděk Rozkovec, Lukáš Holeček, Dušan Iker, Jiří Brož, Martin Kulhavý, Michal Papuga, Václav Mikyska, Jan Vlk a Jan Bartoš. Kádr doplňovali Ladislav Iker a Václav Holeček. Družstvo přijel podpořit

překážek.

také starosta sboru Ing. Aleš Šrytr.

opravdu skvělá parta, nikdy jsem

Ve Varaždinu na hasičské

Dosažené časy na 100 metrech

neměl problém s disciplínou, byli to

olympiádě CTIF Martin Kulhavý

skuteční dříči. Cítil jsem, aniž bych o

(závodil za profesionály) získal

tom s kluky mluvil, nač stále myslí,

bronz za výstup do 4. podlaží

Holeček, vedoucí týmu. „Byli jsme

co je žene dopředu, co chtějí dokázat. věže, Dušan Iker získal 5 zlatých, 2 stříbrné medaile. Trvalo ovšem ještě sedm dlouhých let, než jsme si mohli vychutnat zlaté kapky vítězství…. a dorostenci se mezitím stali muži. Sportovně vyzráli.“ 134

Rok 2006 - na mistrovství republiky získali muži 4. místo. „Byly samozřejmě chvíle, kdy jsme

překážek byly nadějné, pohybovaly se od 16,36 do 21,15 s. Štafety trochu zklamaly, výsledky stačily pouze na 6. místo. Zase mezi ně nahlédla nevelká nervozita, ale tu dokázal tým společně setřást kladným podvědomím. „Požární útok – říkali jsme si, hlavně zachovat chladnou hlavu,

zaběhnout pod 27,22 s se Hornímu Poříčí pokus nepodařil. Je reálná šance na „bednu“? Zatrnulo v nás a adrenalin vybičoval těla k extrémnímu výkonu. Ten, kdo startoval a startuje na podobných závodech, ví velice dobře, že stačí maličkost, zaváhání, zakolísání, vteřinová chyba a všechno mizí v nenávratnu. Klid, klid.“ Mistři roku 2007 Neděle, 16. září 2007, v 10.25 hod. zaběhlo družstvo mužů z Radimovic požární útok 26,31 s a stává se mistrem republiky!

přáli. Kvůli sobě, kamarádům a

Zastavení čtvrté – cesta pokračuje

bezedné pochopení. Když se ohlédnu

přátelům hasičům, kvůli naší obci. Kvůli našim rodinám, které nás

Týmu mužů z Radimovic se splnil sen – zařadit se mezi vítěze Mistrovství republiky. „Je

mistrovství nezúčastnili.“ (citace z

naší zemi. To potom vychutnáváte celým svým „já“. Celé roky jsme o to usilovali a zoufale si to

tatínky, mámy nebo prarodiče hasiči. Letos se sice nedostaly v hodnocení na přední příčky, ale odstartovaly!

zpátky, vidím, že to byla cesta lemovaná nejen dřinou, ale také

krásnější je ale vyhrát doma, v

Letos si na soutěži Exraligy odbyl svůj první velký start nadějný tým mladších dorostenek. Mnohé z nich mají

podporovaly, měly svatou trpělivost a

Jakou souvislost má sportovní areál v Radimovicích, prvotřídní cvičiště a úspěchy hasičů? Jakou roli sehrála realizace nové hasičské zbrojnice? Nespornou a zásadní. Stali se jednolitým celkem, jeden bez druhého by dobře nefungoval. Skvělé zázemí a odpovídající sportoviště, prací stmelená a nerozdělitelná parta - zkrátka – všechno souvisí se vším.

sice krásné vyhrávat v zahraničí,

z vedoucích mládeže a starostce obce Radimovice), Lence Svátkové, Marcele Bradáčové a Robertu Markovi při práci s mladými hasiči a dorostem.

cesta pestrá a krásná a jedinečná a výsledek, ten stál za to. Neměnil bych já, neměnili by kluci ani vedení týmů“, svěřuje se Ing. Aleš Šrytr. „Historický úspěch pro sbor, obec i Liberecký kraj patří nejen družstvu mužů, kterému se podařilo zlatou medaili vybojovat. Patří také všem, kteří usilovně na tomto úspěchu pracovali, i když se osobně pamětní publikace). Hasiči Radimovic jsou aktivní i nadále, letos např. uspořádali jeden ze závodů Extraligy, účastní se dětských soutěží a pomáhají Mgr. Dagmar Šrytrové (jedné

Dorostenky z Radimovic

„Jádro dorostenek je velice nadějné, věříme, že nebude dlouho trvat a uslyšíme o nich čím dál častěji. Mají v sobě naše hasičské geny, jejich vliv nemusí být samozřejmě absolutní, ale pravděpodobnost projevení se a sílu projevu už vnímáme a máme z této skutečnosti radost,“ říká Ing. Václav Holeček.

Věra NUTILOVÁ 135

SEAL - navijáky s.r.o. (jako název článku dejte naše logo „SEAL navijáky s.r.o.“ – stejné jako je v inzerci) Olomoucká společnost SEAL navijáky s.r.o. je ryze česká výrobně obchodní firma, která byla založena roku 1993. V České republice patří k nejzkušenějším v oblasti navíjecí techniky, díky čemuž je jedním z největších dodavatelů navijáků pro hasičské záchranné sbory, ostatní složky záchranného systému státu, armádu, odtahové služby, společnosti zabývající se kompletací požárních a armádních automobilů, lesnické společnosti, důlní společnosti a majitele offroadových vozů. Společnost SEAL – navijáky s.r.o. spolupracuje s výrobci celosvětově známých značek Ramsey Winch, Superwinch, Come-Up, Tajfun a může se pochlubit několika vlastními produkty.

136

Mezi hlavní prodejní a výrobní sortiment patří především navijáky elektrické (12/24 V, 220/380 V), hydraulické, lesnické, ruční, dále pak manipulační mechanická a elektrická zařízení, lesnické a energetické nástavby na traktory, příslušenství a náhradní díly ke všem výše uvedeným typům navijáků. Kompletní nabídku společnosti SEAL – navijáky s.r.o. naleznete na internetových stránkách www. seal-navijaky.cz. Díky mnohaletým zkušenostem Vám můžeme nabídnout kvalifikované poradenství, odbornou montáž a plnohodnotný záruční i pozáruční servis navíjecí techniky. V případě montáže nástavby na vozidlo je samozřejmostí vydání technického osvědčení samostatného technického celku a provedení zápisu

do technického průkazu vozidla. Veškeré doporučované navijáky pro hasičská vozidla splňují platnou normu EU (EN 14492-1). Rozhodnete-li se využít námi nabízených služeb a investovat do zaručené kvality a spolehlivosti, můžete se kdykoliv obrátit na náš realizační tým.

Drager

137

N

a sobotu 6. září 2014 připravil Sbor dobrovolných hasičů Slabce už 14. ročník „Netradiční hasičské soutěže Dráčka Soptíka“. Do malebné obce jižně od Rakovníka, kterou proslavil především empírový zámek z 18. století s rozsáhlým třináctihektarovým zámeckým parkem, se sjelo kolem 130 dětí ze třinácti dobrovolných sborů z blízkého i širokého okolí. Na fotbalovém hřišti tělovýchovné jednoty je čekaly tři disciplíny, které pro ně od počátku nového tisíciletí chystají velice aktivní členové domácího sboru. „Mezi jarní a podzimní částí hry Plamen je poměrně dlouhé období, a tak jsme hledali možnost, jak děti zabavit i v tomto hluchém čase,“ vysvětluje velitel soutěže Jiří Strouhal. „Postupem let se nám akce rozrostla z nějakých čtyřiceti

138

až padesáti startujících na dnešní počet, což představuje asi polovinu sborů rakovnického okresu, které aktivně pracují s mládeží.“ Děti ve věku od tří do patnácti

let soutěžily ve třech věkových kategoriích v pěti skupinách: společná přípravka, mladší žáci a žákyně a starší žáci a žákyně. V úvodním dvojboji, připomínajícím hasičskou stovku s překážkami, musel každý závodník v co nejrychlejším čase uběhnout vytyčenou dráhu, na které překonával překážku a přemísťoval břemeno. Malí špunti přenášeli stočenou hadici, žáci džberovou

stříkačku. V další části soutěže se přípravka snažila trefit tenisákem cílový otvor, žáci sbírali body v hodu šipkami na terč. Závěrečnou disciplínou byl přesun po dvou nad sebou napnutých lanech. Na všech účastnících sobotního klání bylo vidět maximální úsilí o co nejlepší výsledek. Především výkony hasičského potěru odměňovali diváci, mezi kterými nechyběli zástupci městyse Slabce a Okresního sdružení hasičů Rakovník, i ostatní závodníci zaslouženým potleskem. Volné chvilky trávily děti hlavně u stanu prevence rizik Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje, kde jejich vědomosti prověřovala kpt. Ing. Hana Pinkasová. „Běžně na podobné soutěže nejezdíme, to bychom nezvládli, ale zdejší sbor si to za svoji aktivitu s mládeží zaslouží. Je to nejlépe vidět na znalostech, jaké tady děti prokazují. To se vůbec nedá srovnávat s výsledky na akcích pro školy, na kterých dáváme ty

medaile, ale ze 14. ročníku Netradiční hasičské soutěže Dráčka Soptíka si do svých domovů odvezli i hodnotné ceny. „Za to díky všem sponzorům, kteří nám tyto krásné ceny darovali. Možná i proto je naše soutěž tak oblíbená a rádi k nám všichni jezdí,“ uzavřela za více než desetičlenný organizační štáb Jana Strouhalová.

Ladislav HOLOMČÍK

samé testy i podstatně starším ročníkům.“ Ačkoliv od rána panovalo ve Slabcích nádherné slunečné počasí konce léta, před závěrečným ceremoniálem obloha zčernala a přihnala se silná průtrž mračen. I přes nepřízeň nebes se nakonec podařilo vyhlásit celkové výsledky a každý z účastníků si došel alespoň pro nějakou tu sladkost. Ti nejlepší převzali nejen diplomy a blyštivé 139

O

bsluhy motorových pil se ocitají ve středobodu pozornosti zvláště při odstraňování padlých větví a stromů po bouřích a vichřicích a také v obdobích sněhových kalamit. Pilaři však nejsou vždy doceněni, s jakou rychlostí zvládají odstraňování vzniklých překážek. A že mezi nimi je i mistr Evropy, to ví málokdo. Je jím David Síla z Hasičského záchranného sboru Hlavního města Prahy.

„Po vojně v roce 1991 pro mě jako strojaře nebylo nikde volné místo, a tak jsem to zkusil u hasičů a vyšlo to,“ vzpomíná na své začátky David. Zařazení bylo nasnadě. Zkušenosti z mé firmy na výškové práce, z nichž většina zakázek bylo rizikové kácení, k tomu tréninkový kurz Stihl Timbersports a konečně pak hasičský kurz obsluh motorových pil u hasičů. Tréninkový kurz mu umožnil licenci k závodům Eurojacku. Mistr Evropy za rok 2011 má pro svůj koníček plnou podporu svých nadřízených. Vždyť své zkušenosti z tréninků a soutěží přenáší do 140

své hasičské praxe. Největší jeho fanoušci jsou však jeho blízcí. „Navíc má žena se velkou měrou podílí na organizaci jednoho ze závodů mistrovství Evropy Eurojack v Jihlavě, za což ji tímto moc děkuji.“ Avšak není pila jako pila. Ta soutěžní má vysoký obsah a je upravena zvýšením výkonu až na čtrnáct tisíc otáček. Je také poměrně těžká. Je stavěná na konkrétní disciplínu. Hasičská pila musí být univerzální. „Práce s pilou je u hasičů poměrně častá a snažím se mladším kolegům poradit jak si ulevit či postupovat bezpečněji“,

říká David. Ovládnout soutěžní pily bylo bezpochyby náročnější. V začátcích David trénoval desetkrát týdně. V současnosti mu postačuje trénovat dvakrát do týdne. Cesta k úspěchu nebyla jednoduchá. Zručný pilař tvrdí, že byla plná pokusů a omylů se snahou být dnes lepší než jsem byl včera. Nakonec si „vypiloval“ a „vysekal“ titul mistra Evropy Eurojack a mistra republiky Stihl Timbersports, což jsou nejvýznamnější soutěže. Soutěží se v několika disciplínách a nejvíce dá podle Davida zabrat tzv. Springboard.

Když jsem Davida Sílu viděl při ukázkách, hodnotil jsem, že takové koláčování se dá přirovnat k uměleckému výkonu. Odvětil

pomůcky a rozhodčí jsou oprávněni závod přerušit, pokud někdo ohrožuje někoho jiného či sebe. „Když máváš se sekerou, vypadá to, že jsi až moc sebejistý. Nemáš strach, že i mistr tesař se utne?“ zeptal jsem se Davida na závěr. „Musíš si věřit. Bez toho to nejde a sebedůvěru získáš tréninkem.“

První víkend v srpnu se konal v německém Schuttertalu pátý a poslední závod Eurojack pro sezonu 2014. Víkend to byl napínavý, protože boj o první až pátou příčku nikdy nebyl tak těsný. Český závodník David Síla v Německu zabojoval a nakonec obhájil třetí místo v Evropě. mi prostě, že na vzhledu „koláče“ vůbec nezáleží. Hlavně musí být plného obvodu. Zajímalo mě také, jakou má hodnotu jeho výbava. Začít se prý dá s investicí 20 tisíc. To ale je skutečně skromný začátek. Počítat se musí i s výstrojí, která má určité bezpečnostní prvky. Jenom ta přijde bratru na 300 tisíc. Pravidla nařizují bezpečnostní

koná již 34 let. Tyto závody vznikly začátkem 20. století v Kanadě v dřevorubeckých kempech. V posledních 20 letech se mohutně rozšířily do Evropy a před 10 lety získaly svou dnešní podobu – daly vzniknout evropskému seriálu Eurojack – sportu pro nejtvrdší soutěžní dřevorubce současnosti. Vrcholoví sportovci předvádějí velkolepé a napínavé disciplíny jako jsou přesekávání kmenů, řezání velkými ručními pilami, řezání upravenými motorovými pilami, házení sekerou, stromolezení a jiné. Umění sportovců není jen o síle a vytrvalosti, ale zejména o technice,

Co je to Eurojack Eurojack je evropský seriál dřevorubeckých závodů s dlouholetou tradicí, v Evropě největší a nejstarší závod, který se

141

S

bor dobrovolných hasičů Semily I. je majitelem historické hasičské parní stříkačky, kterou vyrobila firma R. A. Smékal z Prahy–Smíchova v roce 1904. Všichni jí důvěrně říkají „Babička“. Jejím opětovným příjezdem parním vlakem si na loňských oslavách dožínek sbor i celé město připomněli stodesáté výročí jejího příjezdu do Semil (8. září 1904).

V té době stála 8400 korun, a protože sbor takové finanční prostředky neměl, založil u místní Občanské záložny sbírkový fond a postupně z darů od různých firem, soukromých osob i z vlastních prostředků nashromáždil potřebnou částku. Parní stříkačka je třícylindrová s parním lokomobilním strojem (obsah parního stroje je 96 litrů), osazena dvěma vodními čerpadly o devíti pístech sacích a devíti pístech výtlačných v 142

každém z nich. Je vybavena jedním sacím hrdlem a dvěma výtlačnými samostatně ovladatelnými hrdly. Její hmotnost je cca 2400 kg bez

vodní náplně (vodní náplň cca 188 litrů), výkon cca 2500 litrů za minutu a dostřik z jedné proudnice je až do vzdálenosti 48 metrů. Provozní parní tlak je maximálně osm atmosfér a je jištěný dvěma pojistnými zabezpečovacími ventily do maximálních tlaků 8 a 12 atmosfér. Výkon parního kotle je úžasný. Je schopný vyrobit až 0,5 tuny páry za hodinu. Parnička je vybavena dvojím přisávacím rozvodem v sopouchu komína pro zvýšení

účinnosti kotle a rychlejšímu roztopení na požadovaný nejnižší provozní tlak 5 atm. Silná loukoťová kola vzadu opatřená listovým pérováním zajišťovala její bezpečnou přepravu po silnicích k požárům. Ve své době se takováto parní stříkačka vyráběla zhruba 6 měsíců. Patří mezi nejsilnější parní stříkačky v Česku.

dálkové a výškové dopravě vody ve Svojanově. Parní stříkačka je naší chloubou. V roce 2008 jsme v Semilech uspořádali 1. celorepublikový sraz

Prezentace paromilů Dříve, nežli byla odvezena do chrastavského hasičského muzea, byla uschována v původní hasičské zbrojnici sboru a zakryta různým materiálem, dokonce pytly s cementem a vápnem. V sedmdesátých letech se sbor rozhodl ji odvést právě do Chrastavy, a tím ji zachránil před likvidací. Tam byla vystavována až do roku 2007. V březnu 2007 byla po asi třech desetiletích dovezena zpět do Semil. Od března do května na ní členové sboru provedli rozsáhlou renovaci, včetně přetěsnění a vyčištění celého zařízení. V květnu téhož roku jsme se s Babičkou poprvé zapsali do knihy rekordů, když jsme se zúčastnili úspěšného pokusu v

historických hasičských parních stříkaček. Na jednom místě se zde setkalo deset plně funkčních, a tím i doposud největší počet parních stříkaček na jednom místě v Česku. Společnými silami se pak podařilo vytvořit nový rekord v dálkové dopravě vody (2920 metrů) a tím i další zápis do knihy rekordů. Trasa rekordu probíhala ulicemi města kolem význačných a historických budov a tato akce měla velký veřejný ohlas, nejen v našem regionu. Po pěti letech jsme se rozhodli si sraz opět zopakovat. 2. celorepublikový sraz se v Semilech konal v roce 2013. Opět se zde

sešlo deset parních stříkaček, a tím se i vyrovnal rekord z roku 2008 co do počtu parniček na jednom místě. Zároveň s tím proběhlo i druhé kolo celorepublikové soutěže parních stříkaček o putovní pohár. Čtyři disciplíny prověřily připravenost jak parních stříkaček, tak i jejich posádek (zátop do 5 atm. tlaku páry, stříkání na přesnost, plnění nádob, nejdelší dostřik). První ročník soutěže se udál o rok dříve v sousedních v Roztokách u Jilemnice, kde též mají svou babičku. A aby toho nebylo málo, tak v sousední Jilemnici můžeme najít třetí takovýto unikát v našem okresu. Semilský sbor se svým skvostem vyjíždí několikrát ročně na předváděcí a výstavní akce, na různé oslavy jak sborů, tak i měst a obcí. Pravidelně od roku 2009 jezdíme do Hradce Králové na mezinárodní výstavu „Nábřeží paromilů“, účastnili jsme se i prvního ročníku mezinárodní soutěže historických stříkaček na Konopišti (2009). V roce 2010 jsme byli s parničkou i na oslavách stošedesáti let od 143

založení SDH Zákupy. V letošním roce jsme nechyběli ani na oslavách prvního českého dobrovolného hasičského sboru ve Velvarech. Toto je jen nepatrný výčet z mnoha každoročních ukázek, kterých jsme se s ní za těch víc jak sedm let účastnili po všech koutech naší rodné vlasti. Zájem o naši parní stříkačku (a nejen o naši) na předváděcích akcích, výstavách nebo různých hasičských či městských oslavách je veliký a nejednou se stane, že svou účast musíme bohužel z termínových a časových důvodů odříct. Historické parní stříkačky v Čechách Na území Česka je zatím známo 38 parních unikátů, z toho jich je 20 plně funkčních. Vyrobeny byly v Česku (R. A. Smékal Praha – Smíchov, Němec – Černý Slatiňany, R. Czermack Teplice), v Rakousku (Knaust Wien, Kernreuter Wien – Hernals) a v Anglii (Shand – Mason) v letech 1881 až 1912. Dva nejstarší stroje v Česku jsou z roku 1881, v Klatovech a v Národním technickém muzeu v Praze. A právě v depozitáři muzea mají asi tu nejznámější, kterou vyrobila londýnská firma Shand-Mason. Hasila, ale bohužel neuhasila Národní divadlo v Praze. V letech 2012-13 byla zrenovována a dnes ji můžeme vidět v plné kráse. Zajímavé na všech parních hasičských stříkačkách na našem území je, že i přes značnou 144

Soutěž parních stříkaček - Roztoky u Jilemnice

podobnost některých z nich nenajdeme dvě úplně shodné. Každý výrobce má i svou vlastní charakteristiku vzhledu. Ještě si dovolím upozornit na dva ojedinělé unikáty, které se nachází na našem území. První je v soukromé sbírce bratrů Trojákových a je vyrobena v roce 1904 firmou Fr. Kernreuter z Vídně. Její zvláštnost spočívá v tom, že má navíc dvouramennou ruční

pumpu, která je umístěna parní stříkačkou napříč. Druhý unikát najdeme na Ostravsku. I zde jde o parní stříkačku s ruční pumpou, ale pouze jednostrannou. Výrobce je tentýž, jako v předchozím případě. Sbory, které tyto unikáty vlastní, se pravidelně scházejí na soutěžích i výstavách a jsou v neustálém kontaktu a vzájemně si pomáhají. I náš sbor není výjimkou. V roce 2011 jsme byli osloveni kolegy z Opočna a posléze i vypomohli zprovoznit jejich parní stříkačku. Po ročním úsilí se začala chrlit první voda z dobových proudnic. Ti z nás, kteří jsme jim trochu vypomohli, máme velkou radost i z toho, že se s ní aktivně zapojili do pomyslného kolotoče výstav, oslav a soutěží. Jsme prostě taková jedna velká parničkářská rodina.

Ladislav BRUCKNER, místostarosta SDH Semily I.

S

bor dobrovolných hasičů v Bechyni patří mezi nejstarší hasičské sbory v republice. Byl založen v roce 1874. Je zřizovatelem a provozovatelem nejstaršího hasičského muzea, které bylo v Bechyni založeno již v roce 1974.

1. hasičské muzeum v Bechyni přibližuje dobu ochrany občanů s dnes již historickou technikou – starou až 400 let. Stálá výstava byla zřízena v bývalé židovské synagoze a postupně rozšiřována až do 30. listopadu 2000, kdy jsme ji museli uzavřít pro nepřijatelné podmínky majitelů nemovitosti.

V roce 1992 jsme jednali s městským úřadem o pronájmu městského muzea. Poté jsme mohli přestěhovat sbírkové předměty do restaurovaných neupravených prostor poloviny objektu. Bylo odpracováno přibližně 1800 brigádnických hodin. Prostory byly slavnostně otevřeny k 5. květnu 2001. Muzeum se těšilo z velké návštěvnosti až do roku 2006, kdy začaly práce na druhé polovině budovy předurčené pro výstavu keramiky. V dubnu 2009 jsme dostali rozhodnutí radnice o ukončení pronajatých prostor s výpovědí na dobu určitou k 30. září 2011. Město se zavázalo s pomocí hledání nových prostor pro

umístění nového hasičského muzea. Měli jsme na to tedy tři roky hledání. Naskytly se nám různé možnosti, jako objekt U Zvonu, dům důchodců po zřízení nového objektu, dům služeb, keramický internát, keramická škola, nová výstavba celého areálu nebo výstavba u požární zbrojnice

145

v Bechyni, pozemky u Kamenného dvora, pole v průmyslové zástavbě a jiné. Nakonec byl vybrán objekt bývalé výkupny obilí. Má rozlohu přibližně 2674 m2 a byl zakoupen krajským úřadem pro Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska (SH ČMS) za 4 mil. Kč. 30. listopadu 2011 byla sepsána smlouva o pronájmu pro 1. hasičské muzeum Sboru dobrovolných hasičů v Bechyni, která byla v lednu 2012 podepsána zástupci SH ČMS Jihočeského kraje a SDH Bechyně. Mohla být započata likvidace a demontáž technologie obilných sýpek a skladů. Svépomocí jsme v budově garáže provedli drobné stavební opravy, osadili nová vrata a nastěhovali sem velké exponáty, jako hasičská auta, ruční i motorové koňské stříkačky, žebříky a další. Hangár bude sloužit pro umístění kolové, vozové a automobilové techniky – 670 m2 výstavní plochy. Prostory jsou zčásti rekonstruované. Celý 146

objekt bude mít bezbariérový přístup – do vyšších pater výtahem, pro ostatní bude instalováno pro přístup do jednotlivých podlaží požární schodiště. V 1. podlaží vznikne technická část (kanceláře, vstupní hala, WC, prodejna, kotelna aj.). Ve 2. a 3. podlaží, každém o rozloze cca 150 m2, vznikne stálá výstava začátků hasičské činnosti. Ve 4. podlaží by měla vzniknout knihovna hasičů, přednáškový sál, studovna, propagační prostor aj. V podkroví pak depozit.

Hasiči z Bechyně a okolí provedli zdarma opravu fasád. Zúčastnilo se jí deset sborů se sedmdesáti členy. Na fasádě se pracovalo hlavně o sobotách a nedělích. Jídlo se vařilo přímo na místě, nebo se o ně postaraly naše členky. Tato akce trvala tři měsíce a byly odpracovány stovky brigádnických hodin. V listopadu 2014 se prováděly práce na odpadech. Přes zimu pak následovaly další stavební práce - příčky, požární schodiště, šachta výtahu pro bezbariérový provoz a jiné činnosti. Finance však již docházejí a našima rukama vše neprovedeme. Je potřeba peníze na materiál, technologie stavby (topení, elektrika, zateplení-okna, dveře) a jiné důležité práce které musí zhotovit firma. Touto cestou bych rád poděkoval jménem Sboru dobrovolných hasičů v Bechyni a hasičského muzea za příkladnou pomoc okolních obcí, sborů, všem dobrovolníkům a také těm, kdo nám poskytli materiální, finanční a osobní pomoc. Mimo sbírání, renovování a

vystavování historických exponátů a archiválií klademe velký důraz na dokumentování současnosti a její archivování pomocí moderních prostředků. S použitím profesionální fotografické a video techniky zaznamenáváme veškeré významnější události a akce, které jsou spojeny s hasičskou činností. Jsou to například soutěže v požárním sportu, ukázky, námětová cvičení, ale i pravidelná setkání zasloužilých hasičů, krajská shromáždění a jiné, jako jsou asistence a pomoc při různých kulturních, společenských a sportovních akcích nejen v našem městě a okolí. Za více než 25 let máme několik tisíc fotografií a několik set hodin videozáznamů. Archivujeme i materiály a podklady z činnosti jiných hasičských sborů, ale i například z Metodického centra v Přibyslavi,

Původní umístění hasičské expozice mezinárodních setkání hasičů v Litoměřicích a jiné. Poslední dva roky k této dokumentaci používáme unikátní technologii 3D fotografie a videozáznamy. Nejen, že tuto činnost provozujeme z čirého nadšení ve svém osobním volnu a zdarma, ale využíváme k ní i vlastního vybavení

nebo prostory, například soukromé autoopravny, odtahové služby, fotografické a filmové vybavení atd. Jako nadšenci a patrioti se domníváme, že si naše město i sbor po mnohaleté usilovné činnosti a úspěchů nejen v hasičské, ale i výstavnické činnosti zaslouží podporu při budování nového muzea, které bude svým rozsahem krajské, kde by se v důstojném prostředí vystavovala technika našich předků, zároveň i s nynějším moderním vybavením. Ještě více by se tím zvýšila atraktivita našeho města a nové muzeum se starou tradicí by plnilo nejen informační, ale i výchovnou a vzdělávací činnost pro širokou veřejnost.

Miloslav DOUDA, velitel SDH Bechyně a vedoucí muzea Foto: Josef HAPATYKA 147

„Praha je všech Čechů ráj, ať žije bajkajlaj, bajkajlaj…“, znělo nad pražským výstavištěm na Všeobecné zemské jubilejní výstavě v roce 1891. Výstava hasičství byla situována do osaměle stojící dřevěné budovy o rozměrech 60x15 m, které se tu říkalo „Hasičská bouda”. Oficiálně to byl pavilon XVIII. skupiny, který se nacházel „nedaleko od hlavního vchodu po pravé straně”. Zde se návštěvníkům poskytoval nevšední pohled na minulost i současnost českého hasičského hnutí. Z dobových ohlasů víme, že při vstupu do pavilonu prý hasičská výstava působila ohromujícím dojmem. Bylo zde možné na relativně malé ploše zhlédnout nejen historické dřevěné stříkačky, ale i jejich mnohem modernější parní nástupce, ucelené soubory hasičských stejnokrojů a zbroje, stavy pro tkaní hadic, modely různých hasičských a záchranných přístrojů, ale také množství knih, tiskopisů, diagramů, výkazů, statistik, map a výkresů. Dnes můžeme pokládat za obdivuhodné, 148

že se v průběhu pouhých tří měsíců organizačnímu týmu podařilo zajistit více než 100 vystavovatelů. Zařazení předmětů do příslušného oddělení zohlednilo nejen požadavky vystavovatele, ale v potaz byl brán i druh vystaveného předmětu a celkové estetické vyznění. Určité typy věcí od různých vystavovatelů tak mohly být vystaveny společně, ale zcela jistě se mohly vyskytovat i ve větším

počtu kusů a byly tak současně přítomny ve více odděleních. Naopak předměty z několika oborových oddělení mohly tvořit samostatnou skupinu (např. dle výrobce). Za názorný příklad můžeme pokládat cílené aranžmá různých typů předmětů do kompozic, které byly v některých případech oživeny předváděním specifických činností přímo před zraky návštěvníků.

Jednu z hlavních skupin vystavených materiálů tvořila dobově dostupná česká hasičská literatura. K nejzajímavějším exponátům tohoto oddělení zcela určitě patřil český překlad práce Ferdinanda Leitenbergera Dobrovolné sbory hasičské,

vydaný v roce 1856. Jako rarita byl představen kutnohorský požární řád z 18. století z kláštera řádu sv. Voršily.

novějších výrobků z produkce firmy R. A. Smékala. Hasičská výstava byla zahájena dne 15. května 1891 JUDr. Janem Figarem a Matějem Mayerem za Zemskou ústřední hasičskou jednotu a Františkem Vlachem a Hugem Demartinim za Výbor sjezdu českoslovanského. Podle výkazu bylo za 155 dní trvání expozice evidováno 2 434 921 platících návštěvníků. V posledních dnech se prý návštěvnost výstavy zvýšila tak, že již nestačily pokladní turnikety a nebylo tak možné zjistit přesné počty. Předpokládalo se však, že ji celkem zhlédlo téměř 2 500 000 návštěvníků. Za přípravu a úspěšný průběh byla nejvíce oceňována činnost Václava Vrabčíka a Karla Tichého.

K zajímavostem nepochybně patřily také předměty z Muzea města Klatovy, které na výstavě předvedlo malou ruční dřevěnou stříkačku ze 16. století. Organizátorům se podařilo získat i historické hasičské vybavení z majetku Pražského hradu. Šlo např. o dvě čtyřkolové stříkačky z let 1795 a 1825 a pomůcky hlásného z věže chrámu svatého Víta. K pozoruhodným exponátům patřil soubor starších i

Pod heslem “Ni zisk, ni slávu” se připravoval sjezd Zemské ústřední hasičské jednoty království Českého a také slavnostní přehlídka spojená s velkým cvičením na Staroměstském náměstí. Slavnostního průvodu 15. srpna

1891, který šel ze Sokolské ulice kolem muzea k Můstku a trval hodinu a dvacet minut, se podle zprávy V. F. Kohla účastnilo 16 446 hasičů z Čech, Moravy a Slezska. Bylo to první společné vystoupení českých hasičů z celého království Českého. Byla tím spontánně vyjádřena pevná jednota českého hasičstva, která tak završila dlouholetou cestu národní identity v oblasti požární ochrany. Adolf Seidl o těchto slavných dnech napsal: „Zaznamenaly veškeré

časopisy výkon ten, jejž vystihla Zemská ústřední hasičská jednota království Českého v první téměř chvíli svého bytí společně s ústřední jednotou moravsko-slezských sborů 149

jako velkolepý a doznaly vesměs zřejmě, že hasičstvo důležitým jest činitelem v životě národním“. Památnými se stala slova starosty ZÚHJ Dr. Figara, který delegátům sjezdu mimo jiné řekl: „Procházíme-li sbory a župy, najdeme všude muže, kteří jsou ku cti každému stavu a zaujímají i přední postavení. Slibujeme před českoslovanským světem, že chceme ještě více tužiti se v boji

jednotlivce.“ Sjezdu se účastnili také hasiči z Chorvatska a Slovinska. Poláci do Prahy nedojeli, protože ve stejné době měli svůj sjezd v Přemyšli.

15. dubna 1894 při příležitosti valné hromady ZÚHJ. Vykazovalo 243 inventárních čísel a 321 předmětů a další drobnosti. V únoru 1895 to již bylo 595 inventárních čísel a 815 předmětů. Byly zde dvě vozové a tři ruční stříkačky, jedna voznice, stav na tkaní hadic, vnitřní stroj stříkačky, dva modely žebříků, dvanáct přileb, jednotlivá čísla časopisů z různých zemí a podobně. Vstup byl volný.

Vznik hasičského muzea

Hugo Demartini byl hlavním organizátorem hasičské expozice

pro naši lidumilnou ideu. My však rozněcovati chceme i plamen lásky k naší vlasti, a tím nelišíme se od žádných jiných spolků. Ano, my vedle boje proti živlu bojovati budeme i za mocnou ideou vlasteneckou, blaho národa. Vítáme vás dnes poprvé jakožto jednota samostatná, kteréž ještě před půl rokem nebylo, a slibujeme vám, že pracovati budeme k vývoji hasičství, jakož i pečovati o blaho 150

V souvislosti s jubilejní výstavou byla přijata myšlenka Václava Vrabčíka na zřízení Zemského hasičského muzea v Praze. Sbírka hasičských zvláštností, které například věnoval R. A. Smékal a další vystavovatelé, spisy a hasičská literatura sebraná výstavním výborem a další artefakty se staly základem muzejní sbírky. Usnesením ZÚHJ ze dne 7. prosince 1891 bylo o příštím muzeu rozhodnuto. Dalším usnesením ze dne 7. ledna 1893 bylo stanoveno, že muzeum bude umístěno v továrně R. A. Smékala na Husově třídě na Smíchově v nádvorní přízemní místnosti za roční nájem 360 zlatých. Muzeum bylo slavnostně otevřeno

Václav Vrabčík - zakladatel prvního hasičského muzea

Správcem muzea byl určen Jakub Aloisv Jindra, pokladníkem Adolf Seidl a opatrovníkem Josef Hübsch. Prameny: Iva Macková, Všeobecná zemská jubilejní výstava a počátky Zemského hasičského muzea v Praze do roku 1895, diplomová práce Josef Nitra, Oheň a lidé v českých zemích do roku 1895

K

dyž byla v roce 1992 uspořádána v tehdejším Metodickém centru požární ochrany v Přibyslavi mezinárodní konference na téma „Historie a muzejnictví požární ochrany - fenomén novodobé kultury“, málokdo z aktérů tehdy tušil, že tím bude položen základ pro pravidelné setkávání hasičských historiků z více než desítky evropských zemí. Původní záměr připomenout jedno století od vzniku hasičského muzejnictví přerostl v systematický výzkum dějin požární ochrany. V následujícím roce vznikla díky iniciativě Dr. Řepiského, Dr. Schneidera a Dr. Tausche pracovní skupina pro dějiny hasičství při mezinárodní hasičské organizaci CTIF, na jejímž základě se v roce 1998 ustavila stálá Komise pro historii CTIF se sídlem v Přibyslavi. Současným předsedou je Peter Schmid z Rakouska. Na každoročních jednáních jsou zpracovávána vybraná témata z dějin hasičství a původně

komorní sympózia přerostla v konference s účastí více než stovky zájemců o hasičskou historii. Na podzim 2015 se 23. mezinárodní rozhovory historiků přesunou již po jedenácté do Přibyslavi. Tématem budou tentokrát velké

požáry a žháři. Velkým přínosem každoročních setkání je úzké navazování mezinárodních kontaktů a spolupráce mezi velkými evropskými hasičskými muzei. Vznikají společné výstavní projekty a systematická dokumentace. Komise vytvořila systém certifikace hasičských muzeí a historických hasičských vozidel. V Přibyslavi také aktuálně pracujeme na přípravě 151

přebudování stálé expozice CTIF. Hlavní pro nás však nadále zůstává badatelská práce a zevrubný výzkum hasičských dějin. Z celé řady doposud pojednávaných témat si dovolím některé vybrat. Hned první ročník se tázal po vzniku dobrovolných hasičských sborů. Je třeba si uvědomit, že nejde jen o nalezení data, které můžeme oslavovat, ale především o zachycení a popis celého procesu zrodu dobrovolné požární ochrany. V roce 2010 se stal předmětem výzkumu vznik hasičských svazů. V našich končinách obzvláště zajímavé téma, vzhledem k soužití hned několika celozemských organizací na malém prostoru. I přes národnostní rozpory si však představitelé hasičů byli dobře vědomi společného cíle, jak plyne mimo jiné z vyjádření Reginalda Czermacka z roku 1879: „Hasič co takový nezná národnosti, dbá toliko lidskosti, by, když třeba,

pomocí přispěl, budiž si to Němec, budiž si to Čech.“ Velkou skupinu zpracovávaných témat představují ta, která se zaměřují na techniku, výzbroj a výstroj hasičů. Tímto způsobem byl pojednán například vývoj uniforem, přileb, drobné techniky i dějiny velkých firem. Našemu zájmu nezůstávají stranou ani činnosti hasičů přesahující i do jiných oblastí. Takto byl například sledován jejich vliv na vývoj pojišťovnictví, jejich role pod nadvládou různých autoritativních režimů, či jejich přínos na venkově jako nositelů kultury a tradic. Některá témata se v drobných obměnách vracejí. Jedny z prvních rozhovorů byly věnovány vzdělávání u hasičů a v roce 2014 se k němu opět obrátila pozornost, tentokrát ovšem s důrazem na hasičské školy. Obdobně tomu bylo u velmi oblíbeného badatelského tématu, kterým jsou samaritáni v

řadách hasičů. Samaritské službě byl věnován již třetí ročník a poslední přibyslavské jednání bylo zaměřeno podobně na sanitní a záchranářskou službu u hasičů. Její vznik je ve střední Evropě spojen s vypuknutím I. světové války. Hasiči věrni svým zásadám pomáhali na mnoha místech, ale především také započali s organizováním transportů raněných, čímž položili základ sanitní a záchranářské služby. V Přibyslavi se koncentruje péče o tradice a historii Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Přibyslavské muzeum je vědomým pokračovatelem Zemského hasičského muzea, jehož část sbírek také spravuje. Představuje významné badatelské centrum i v širším evropském měřítku a lze předpokládat, že tomu bude tak i nadále. Žádné historické téma totiž nebude nikdy zcela vyčerpáno. Vždy stojí za to znovu otevřít a číst prameny a vyprávět vlastní příběh a připomínat kořeny, ze kterých jsme vzešli. Jedině pak si můžeme být také jisti, kam směřujeme. Tématem letošních rozhovorů budou žháři.

Stanislav BÁRTA

152

„Zločinu žhářství dopustí se ten, kdož něco předsevezme, z čehož podle úkladu jeho na cizí majetnosti požár vzejít má, byť i oheň nebyl vyšel, nebo žádné škody nebyl způsobil.“ Tak stanovil § 166. ob. trestn. zák. Rakousko-uherského mocnářství.

První velký požár v Brně v roce 1262, při kterém vyhořel klášter minoritů, se jednoznačně připisuje paličům. Jedna z nejstarších sankcí proti žhářům je stanovena v nařízení z roku 1278, kde se praví: „Kdo by v žhářství byl přistižen ohněm by zhynul.“ Trestala se i krádež při požáru. Kdo ukradl něco v hodnotě větší než 60 denárů, byl oběšen. V nejstarší pražské městské knize je zápis, který hovoří o tom, že kdyby z některého domu vyšlehl oheň až nad střechu, hospodář by musel zaplatit pokutu čtyři kopy grošů. Kdyby služka nebo služebník takto neopatrně oheň zapálili, měli být upáleni. Neopatrná manipulace s ohněm se tedy považovala za druh žhářství. V pražském archivu se dochovala

kniha „Chaos rerum memor“ z roku 1413, ve které se v § 21 píše: „Pálení žádného aby žádný nečinil, léčby bylo rozkázáno hejtmany našimi, a zvláště-li by který zámek dobyl, aby nebyl zapalován bez vůle a rozkázání hejtmanův. Pakli by kdo přes to zapálil, takový bez milosti upálen bude.“ V městské knize Německého Brodu je z roku 1416 tento zápis: „Item kdož by pro zapalenie popaden byl, má spálen býti… Item jestliže by kdo v tu chvíli, když hořelo, zlodějstvie učinil, hežto by se šedesát grošouv stálo, oběšen má býti. Pakli kto vytrhne meč v ty doby, když hoří a někoho by raniti chtěl, ruka má mu uťata býti.“ Město Dvůr Králové bylo zapáleno žháři 4. května 1450 současně na šesti místech a město téměř celé

vyhořelo. Žháři byli pochytáni a hned upáleni. Dne 20. května 1450 je žháři vypálena také tvrz Bezděkov u Radnic. Říká se, že v 15. století polský král Kazimír se svou ženou najímali žháře na pálení České země. Proto Jiří Poděbradský v roce 1459 přijal opatření, aby žádný Polák nebyl do města vpuštěn. Dva případy „polských“ žhářů byly zaznamenány například v roce 1465 v Praze. Sérii žhářství zažila začátkem 16. století Plzeň ve dnech 5. a 10. června a 29. července 1507. Požáry zničily značnou část města uvnitř hradeb, Skvrňanské a celé Pražské předměstí. Shořelo na 130 domů ve městě, včetně radnice a 70 domů na předměstích. Původce požáru nebyl nikdy spolehlivě zjištěn. Plzeňští 153

podezírali Ederleina z Bachu a jeho komplice, protože mohlo jít o odvetu za popravu Bavora ze Švamberka. Šlo o největší požární katastrofu v plzeňských dějinách. V dopise Petrovi z Rosenberka pak plzeňští psali, že město zapálili darebáčci, aby při zmatcích při požáru vzniklých loupili. Oheň coby zbraň používal při svých výbojích proti Praze Jiří Kopidlanský. V jednom dni, 15. srpna 1508, stačil vypálit kolem Prahy vesnice Michel, Jesenici, Vestec a klášter v Běchovicích. Série koupených žhářství se rozmáhá za doby vlády Jagellonců v Čechách. V roce 1511 byl tak zapálen Rakovník a hned po něm Louny, které zapálil jakýsi Rosa. Před požárem Rakovníka hlásí jistý Klimeš ze Sádku, že byl u Vinařic osloven neznámým mužem, aby za úplatu 10 grošů založil ve městě požár. Dostal od něho k tomu dokonce šest kostí s knoty, které pak zahodil do rybníka. V roce 1515 vydali malostranští konšelé opatření k trestu žhářů a těch, kteří požár zavinili. Většinou však zůstávalo při pokutách. 1. dubna 1517 zapálil jistý žebrák Louny, ze kterých zbylo jen pár domů. Po nástupu císaře Ferdinanda I. na trůn (po roce 1526), údajně vysílali do zemí Koruny české své paliče Turci. Dokonce byly lapeny celé paličské skupiny. Například v roce 1539 v Plzni. V roce 1547 se přiznal jeden vězeň, že byl vyslán zapálit Prahu. Samozřejmě, že toto přiznání bylo vynuceno na mučidlech a tak lze těžko tato a podobná tvrzení brát zcela vážně. Pokud se týče požárů, založených ze msty k sousedovi, ty byly spíše výjimečné. Často prý sousedé ohněm si navzájem vyhrožovali, však k uskutečnění hrozeb měli daleko. 154

Žhářství spíše byla dílem msty vzdálenější. V roce 1532 vydal císař Karel V. nařízení, které stanoví: „Bezbožní žháři buďte ku smrti ohněm odsouzeni!“ Také hledání v různých zákoutích a vůbec manipulace s otevřeným ohněm se moc nevyplácela. Tvrdě byli postihováni i ti, kteří založili požár neúmyslně. Dne 30. května 1533 dva městští strážníci v Kolíně pátrajíce s hořící loučí na půdě po myších, zapálili krov městského vězení. Jeden ze žhářů byl pro výstrahu popraven, druhý skončil svůj život v mučírně. V březnu roku 1537 zničil požár téměř celé chrudimské Nové Město, včetně okolí kostela sv. Michaela, a část podměstí. Žena, která jej založila, byla upálena. Historik Jan František Beckovský píše v „Poselkyni starých příběhův českých“, že „roku 1540 potulovali se Prahou a po městech sousedních paličové, činíce nekalým řemeslem svým škody veliké. Kteří z nich dopadeni byli, těžce jsou trápení, dýmem dušeni a poznenáhla pečeni.“ 12. května 1544 zažilo město Sušice dva úmyslně založené požáry a téměř celé vyhořelo. Nejpověstnějším a nejaktivnějším paličem-rekordmanem byl jistý Barabáš, který roku 1548 v Jihlavě zapálil dva ohně s následkem zničených čtyřiceti domů. Vít Barabáš byl pak trhán kleštěmi z prsou, přišel o prsty a nakonec musel běhat po ohni, ve kterém byl upálen. Další velký požár Jihlavy v roce 1551 založila opět žhářka, čtrnáctiletá služka ze msty pánovi. Požár spolykal 150 domů a 10 lidí přitom našlo v plamenech smrt.

V bezmocnosti státní správy v opatřeních proti žhářům byl v roce 1551 vydán královský výnos, který na pomoc vybízel kněze, aby každou neděli při mších napomínali věřící s tím, že i „na onom světě věčně muky z to trpěti musí.“ Horší bylo, když někdo navedl paličství malé dítě, aby zapálilo. V roce 1554 poslali Velvarští do Prahy pachole od děveček polapené, kterou k paličství navedl jeho otčím, vysloužilý voják. Tak bylo i chyceno děvčátko navedené žebračkou v Brandýse nad Orlicí v roce 1565. Docházelo také k různým udáním. Například žhář Jan Hejdok v roce 1556 přiznal, že pálil u Přerova z návodu zemana Baláše ze Skalice na pomezí uherském. Soud mu však neuvěřil. O proces se zajímal dokonce i císař, který chtěl vědět, odkud zárodky paličství pochází. V roce 1559 ohněm vyhrožoval pasíř Brož v Táboře panu Remišovi. Pomáhal mu přítel tesař Matouš. Zapálili mázhaus a stodoly. Následkem toho shořela část města. Oba žháři skončili na hranici. Jiné prameny uvádějí, že požár založili 8. září na třech místech, pak byli lapeni a rozčtvrceni. Velké žhářské období nastalo s válkou s Turky. Primas Turnova na shromáždění obcí v roce 1567 prohlásil, že „na mnohu místech v království Českém veliké škody od

žhářů se činí; prý jich nachází se okolo půl třetího sta, aby tedy byl pozor!“ Běžně se ve městech proti žhářům zaváděly požární hlídky. Pochůzky se prováděly ve dne i v noci. Měšťané je museli absolvovat osobně. Zastoupení sloužícími bylo vyloučeno. Pochůzkáře platilo město. Například v Pardubicích bylo v roce 1568 na noční hlídky vydáno deset kop grošů. V Lounech řešili hlídky službou u brány. Podle nařízení z roku 1596 stála u každé brány měšťanská hlídka, která zároveň bránila vstoupit možným žhářům do města. Po krajích měli dokonce jezdit najímatelé paličů na vraném koni v postříbřených kloboucích se šesti stříbrnými žaludy a s židovským přízvukem, jak vypovídala roku 1574 právem útrpným vyslýchaná Mariana z Mladé Boleslavi, která měla být přesvědčována k paličství. K tomu dokonce od dotyčného dostala křesadlo, troud, knoty prach a půl libry sirných svíček. „Ale, kdeže Turci. Češi Čechům ledacos vypáliti nechali. Například v Pardubicích roku 1570 pacholek Jan z Tejnce uvádí, že byl naveden Jiříkem Chodaurem, aby za úplatu zapálil Tejnec.“ Císař Maxmilián ve svém policejním řádu z roku 1570 doslova žádal, aby „nepozorní hosté a sluzi, jejichž zásluhou oheň vzplál, ztratili hrdlo.“ Za žhářství padaly vždy ty nejtvrdší tresty. Povětšinou upálením. Například v roce 1571 byli zakladatelé požáru Jakub Prchal a Bureš v Lomnici u Tišnova, kteří byli odsouzeni na trojitou smrt trhání kleštěmi, pálením a dřením. Spolupachatelka Anna Prchalová byla zaživa na sloupcích pečena. Podobná varování, „aby se sousedé opatrně měli, obzvláště hospodáři v hostinských domích aby věděli, koho

přijímají“, přicházela do všech krajů v roce 1577. Žhářům nastaly zlé časy a ještě téhož roku chytili v Plzni chlapíka, který „všeliktareké recepty na strojbu ohňů, ohnivých kulí, které hoří ve vodě, a jiných věcí toho způsobu u sebe měl.“ Také v Sušici toho roku chytili žháře Jana Kuncleho. Byl uplacen kusem chleba a dvěma kopami českých grošů. Jak se píše ve smolných knihách, často zakládali ohně žebráci. Jako: „zapálil jsem v Jičíně proto, že nechtěli dávat almužny…, “položil jsem oheň v Plzeňci, proto že mne rychtář dal žebrajícího do šatlavy….“ Jan Brožův a Jan Bebe ve smolné knize Nymburka v roce 1594 doznali, že „chtěli jsme zapáliti, že jsou mne umrskali, když jsem vlezl do štěpnice na jablka.“ Nejvíce paličů bylo chyceno v Čechách v roce 1594.

půlhodinovém trápení byli upáleni. Toho roku opět aktivita paličů značně vzrůstala. Hejtmani krajů obdrželi královská upozornění, aby si „na žháře pozor dávali“. Za zapálení tvrze Chřinov na Horšovskotýnském panství dne 26. ledna 1607 byl v Plzni souzen Jan ze Švamberka, řečený Borůvek. Tresty hrozily nejenom žhářům. V roce 1611 došlo v Třeboni k popravě za vyhrožování požárem. Upálením byl potrestán jakýsi Gregor, původce požáru, při němž na Novém Městě 28. dubna 1611 vyhořelo 24 usedlostí, z toho jedenáct dvorců. Je to žhářství, není to žhářství? Už vícekrát v našich dějinách došlo k vypálení části nebo celého města občany před nepřítelem. Podobně se zachovali Plzeňané. V roce 1648 si vypálili i město před postupujícími Švédy. Dne 1. června 1689 postihl velký požár Staré Město pražské. Jak napsal kronikář František Beckovský, požár byl založen paliči v Kaprově ulici na Starém Městě. Padlo mu za oběť přes tisíc domů.

V roce 1602 hořelo ohněm z rukou žháře v Chocni. Celkem 90 domů. Podobně hořelo i v Kojetíně 195 domů a pivovar. V Lounech shořelo 40 domů velkých a menších nepočítáno. Tam vše zapálil kněz Jiřík z Opočna, který byl v tu dobu v Lounech na návštěvě. Dne 7. března 1602, za doby selského povstání v Novém Městě nad Metují, tři tisíce sedláků vyplenilo a zapálilo zámek a předměstí. Prostě 3 000 žhářů. Dne 3. srpna 1604 byli v Praze popraveni čtyři žháři tak, že byli přikováni ke sloupům tak, aby okolo nich mohli chodit po rozžhaveném uhlí. Když už nemohli, byli postříkáni vřelým olejem. Po

Z historických pramenů se dovídáme i o mstivých žebrácích, kteří zakládali požáry proto, že v obci nedostali almužnu nebo proto, že tam byli zavřeni do šatlavy. V soupisu předpisů z roku 1721 „O žhářství a požárech“ je upřesněn pojem žháře: „Žhářem vražedlným čili paličem jest ten, kdo zúmyslně ve zlém úmyslu, hněvu, nenávisti, z nepřátelství, z návodu neb proti odměně osobou třetí aneb z jakýchkoliv jiných důvodů, buď ve svém, nebo cizím statku oheň založil, aby osobě třetí uškodil.“ V době požáru se také přísně zakazovalo vyvolávat různé šarvátky. Veškerý hněv a sousedské sváry měly jít stranou, neboť to odvádělo občany od hašení. Rychtářům a dalším úředním 155

osobám přítomným u ohně zákon ukládal, aby osoby přítomné při ohni jen se dívající a odmítajíc pomoc „nejdříve klackem a pak vězením šatlavím potrestali.“

žaláře až po trest smrti.

Za pokus o podpálení pastoušky byla 20. ledna 1773 v Jičíně setnuta a potom upálena Dorota Svobodová z Úlibic. V Přerovské kronice se píše o sérii úmyslně založených požárů v různých částech města v letech 1782-3.

Kolem roku 1821 bylo založeno mnoho požárů ve Znojmě a jeho okolí. Znojemský úřad proto vyhlásil stanné právo. Série požárů založených žhářem zažila v roce 1821 Třebíč.

Zajímavá série požárů začala 12. září 1797 v Povrlech na Ústecku, kdy shořel dům ševce Kuhnerta a jeho majitel na následky popálenin zemřel. Další požáry následovaly 20. a 28. prosince. Čtvrtý požár vypukl 18. ledna 1798 a hned na to 20. ledna. Další seníky a domy hořely 16. února a 10. března. 28. července hořelo ve mlýně a celková škoda způsobená žhářem dosáhla 10 000 zlatých. Konečně 31. srpna byl při požáru dalšího seníku žhář dopaden. Byla jím Rosina Kuhnertová, která zapalovala doutnajícím troudem ukrytým v košíku s trávou. Za své činy byla odsouzená k deseti letům těžkého žaláře a veřejným pracím. Pro nedostatek důkazů byl však rozsudek zrušen a na četné žádosti zástupců obce Povrly byla Kuhnerová umístěna, nikoliv jako žhářka, ale jako všeobecně nebezpečná osoba v donucovací pracovně pražského magistrátu. Obec za ní musela platit za stravu a dozor 11 krejcarů denně. Ještě za Marie Terezie byl palič zpravidla napřed mučen, popraven a jeho tělo spáleno. Jindy byl pálen na hranici s pytlíkem střelného prachu na krku. Za Josefa II. se více trestalo vězením a pracemi na pevnostech, po roce 1800 se na upalování za žhářství téměř zapomnělo. V roce 1803 vydal císař František II. trestní zákon. Ten v § 147 řešil zločin žhářství po obsahové stránce a v § 148 podle motivu spáchání žhářství ukládal trest od šesti měsíců těžkého 156

Dne 22. prosince 1820 byl vydán cirkulář o odměně za dopadení žhářů ve Slezsku.

Za požár ve Vysokém Veselí na Jičínsku 1. října 1829 byl Václav Havelka z Lhoty Veselské odsouzen na doživotí a k nošení 25 liber železa a každý měsíc k 15 a ve výroční den k 25 ranám. Císař mu pak doživotní trest zmírnil na 16 let. V letech 1846 až 1847 postihl severní Moravu a Slezsko hladomor. Prostředkem, kterým si chtělo obyvatelstvo vynutit obilí a potraviny zadržené u lichvářů, mělo být žhářství. Ve městech se objevují výhružné tabulky, že ten a ten dům bude zapálen, nebude-li zajištěn dostatek potravin. Výhružné dopisy dostávali i kněží, pekaři, řezníci a obchodníci s moukou. V Sobotce byl odsouzen kovář Josef Pich k dvaceti letům vězení a k náhradě škody za založení požárů 7. listopadu 1847. Po roce 1850 se objevily tzv. žhářské tabulky, resp. vyhrožování žhářstvím a žhářství samo, i ve Valašském Meziříčí. Žhářské tabulky se obracely hlavně proti představenému města Schiedekovi, který byl pokládán za původce nepořádků v obecním hospodaření. V letech 1852 až 1853 nevole přerostla ve skutečné žhářství a ve městě vzniklo na nejrůznějších místech mnoho požárů. Obyvatelstvo bylo najednou zachváceno hrůzou a strachem. Řemeslníci přestávali pracovat, obchodníci brzy zavírali krámy a ulicemi procházely stráže a hlídky, avšak výhružné žhářské tabulky byly nalézány nadále, navzdory všemu úsilí o dopadení pachatelů.

Nelze zatím říci, jak se podařilo tuto nejistotu překonat a zda byli pachatelé a rozšiřovatelé žhářských tabulek dopadeni. Starostí o ochranu proti požárům bylo totiž i tak dost, bez ohledu na úmyslné zakládání požárů. Hlášení představeného okresního úřadu ve Valašském Meziříčí pro moravské místodržitelství v Brně z 9. srpna 1864 líčí možnosti účinné ochrany před požáry velmi chmurně. Představenstva obcí, přestože byla upozorněna na protipožární opatření, na jejichž zavedení a dodržování měla sama dohlížet, neplnila řádně své povinnosti. Představený okresního úřadu nebyl spokojený ani s obecní policií. Velký počet požárů na území valašskomeziříčského okresu vznikal podle něho hlavně proto, že většina domů byla ze dřeva. V lesích a na polích způsobí hodně požárů kromě dětí i tuláci a žebráci. Představenstva obcí byla upozorněna, píše představený okresního úřadu, aby v rámci platných ustanovení trestního zákoníku velmi přísně postupovala proti šíření potulky. Žhářství s dobou neutuchalo, ale spíše naopak. Ze zjištěných příčin požárů byla v roce 1884 v RakouskuUhersku třetina žhářství, to je 597 z 1956 případů. Citovali jsme z „Neštěstníku – Soupisu velkých požárů na území království českého“, který je k dispozici ke koupi v redakci Hasičských novin

V

Česku je spousta sborů, které se mohou pochlubit „svým veteránem“. Mají jedno společné. Renovují je a udržují s neobyčejnou láskou. Ve Lhotě za Červeným Kostelcem jsem hrozně rád sledoval tento vztah mezi starým mercedesem a partou chlapů vedených Ivanem Žďárkem.

Jejich automobil Mercedes Benz L 1500 je benzínový šestiválec o obsahu motoru 2,6 l. Je vybavený centrálním mazáním podvozku (pera, všechny čepy). Auto bylo zakoupeno, dle dobových záznamů, v říjnu roku 1947 od konfiskačního Fondu národní obnovy. Cena včetně oprav činila 79 000 Kč. Vůz jezdil pod SPZ Č-NA-249 a přípřež byla stříkačka R. A. Smékal

Slatiňany, vyrobená v roce 1936. Dříve ji hasiči tahali za vlastními osobními auty. Od roku 1947 do roku 1976 byl lhotský mercedes výjezdovým vozidlem. Poté jej na příkaz okresního národního výboru odstavili a papírově zlikvidovali. Skončil v koutu garáže, předurčený do šrotu. O jeho opravě se uvažovalo dlouho. 157

Nakonec začala v roce 2007 opravou motoru a trvala téměř rok kvůli chybějícím financím, které si sbor zajišťoval brigádami a výtěžkem z kulturních akcí. Peníze půjčil také člen sboru a podnikatel Pepa Hanuš, který se aktivně účastnil i oprav a sháněl náhradní díly. Zařizoval nové soukolí do diferenciálu a jeho následnou montáž ve své firmě. Pomohly i další jednotlivci a firmy. „Zdržovalo nás shánění věcí nutných k finálnímu výsledku,“ říká Ivan Žďárek. „Například oprava části podlahy, nařezání několika prken dle výkresu trvalo skoro tři týdny. Sháněly se i zdánlivé maličkosti. Tak třeba kamarád a podnikatel Láďa 158

Cvejn nám zaplatil a sehnal znak Mercedesu na víčko chladiče.“ Průběžně se na autě pracovalo pomalu, dle finančních možností.

V březnu 2014 se najelo na finální práci. Umytí podvozku, očištění rzi, nástřik barvy. S karosérií Ivanovi Žďárkovi a Marcelovi Bihárymu pomáhal Pavel Petera, starosta sboru. Ten perfektně připravoval a tvaroval plechařinu pro opravu karosérie a pomohl s tmelením, broušením a stříkáním finální barvy.

Generální opravu potřeboval i motor. Šel, ale pouze na tři válce. Bylo nutné nechat udělat výbrus, zbrousit klikovou hřídel, nechat odlít nové písty... Po roce a půl shánění a práce šlapal motor jako nový. „A ještě jedna věc,“ dodává Ivan. „Chybí nám rezervní kolo. Sháním šestidírové 6-20. Pasuje taky kolo z benzínového Garanta K 30.“

V

operačním programu přeshraniční spolupráce Česká republika – Polská republika 2007-2013 byl v dubnu 2010 schválen projekt Krajského sdružení hasičů Královéhradeckého kraje pod názvem „Spolupráce hasičských jednotek v česko-polském příhraničí, modernizace jejich vybavení a vzájemná pomoc při krizových situacích“, který umožnil výrazně prohloubit spolupráci jednotek požární ochrany v této oblasti.

Z poskytnuté dotace bylo realizováno zakoupení dvaceti nových hasičských vozidel, která nahradila stávající nedostatečnou a zastaralou techniku, z toho jedenáct cisternových automobilních stříkaček k potřebám Královéhradeckého kraje a dalších devět vozidel různého typu Dolnoslezskému vojvodství. Tato technika byla 7. května 2011 slavnostně předána k užívání dobrovolným hasičům na

náchodském náměstí. Součástí zmíněného projektu jsou i tzv. „měkké aktivity“, v rámci kterých jsou mimo jiné plánovaná společná školení a součinnostní cvičení, která se konala na obou stranách hranice. První akce tohoto druhu se uskutečnila v úterý 12. dubna 2011 v podobě školení hasičských jednotek z České a Polské republiky, které se uskutečnilo v kladském lázeňském městě Polanica Zdrój.

Toho se zúčastnilo celkem 125 osob - profesionální hasiči z Klodzka, dobrovolní hasiči z Oldrzychowic, Radkowa, Szcytnej, Polanice Zdróju, příslušníci HZS Královéhradeckého kraje a dobrovolní hasiči z JPO SDH Opočno, Police nad Metují, Broumov, Svoboda nad Úpou, Nový Hrádek, Deštné, České Meziříčí, Velichovky, Slatina nad Zdobnicí, Červený Kostelec a Mladé Buky. 159

Školení obsahovalo náměty vzájemné česko-polské spolupráce na úseku ochrany obyvatel, poskytování technické pomoci při zdolávání přírodních katastrof na obou stranách hranice, prezentace technických parametrů zásahových vozidel získaných v rámci projektu, a dále plány společných cvičení na polské a české straně. Společné odborné přípravy se zúčastnili také představitelé samospráv z polských obcí a měst: KSH Královéhradeckého kraje reprezentovali Ivan Kraus náměstek starosty a starosta OSH Náchod a starosta OSH Rychnov

nad Kněžnou Antonín Ulrych. Místem prvního společného cvičení pod názvem „Bezpečná cesta EURO 2012“, byla zmíněná Polanica Zdrój, kde proběhl nácvik zásahu hasičských jednotek při havárii cisterny s nebezpečným obsahem a autobusu, vezoucího fanoušky na zápas fotbalového mistrovství Evropy do Wroclawi. Součinností 160

cvičení s armádou, pohraničníky, policií a záchrannými složkami obou republik ukázalo možnosti využití nově získané techniky a koordinaci dalších složek záchranného systému na polské straně. Další ze společných cvičení, a to na českém území, se konalo 9. září 2011 v Broumově pod názvem „Stěnava 2011“. Bylo zaměřeno na zásah při povodních, záchranu postižených osob, preventivní zásah proti následným škodám, vyproštění vozidel a konečně i likvidaci požáru a sanaci zatopených prostor v provozech textilního podniku. Cvičení se zúčastnili čelní představitelé HZS ČR a PSP Dolnoslazského wojwodstwa, městské policie, Policie ČR, Armády ČR, záchranných

složek MV ČR, Zdravotní záchranné služby, Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, Královéhradeckého kraje a Dolnoslezského vojvodství. Hlavními aktéry se staly hasičské jednotky z obou partnerských krajů, a to jak profesionálních hasičů, tak dobrovolných. V současné době se dostáváme do finále udržitelnosti projektu, který zcela zásadně ovlivnil spolupráci v česko-polském příhraničí, a to nejenom ve zvýšení bezpečnosti obyvatel obou regionů, ale také v navázání nových kontaktů a spolupráce mezi dobrovolnými i profesionálními hasiči tam, kde takovéto kontakty doposud nebyly i k prohloubení spolupráce tam, kde spolupráce na poli bezpečnosti již mají svou tradici.

Jiří ORSÁK, starosta Krajského sdružení hasičů Královéhradeckého kraje

B

ěhem srpna 2014 proběhlo v I. zóně Krkonošského národního parku mezinárodní taktické cvičení jednotek požární ochrany. Šlo o historicky první cvičení ve zvláštním stupni poplachu zaměřené na pozemní jednotky.

Námět byl řešení mimořádné události, při které došlo k požáru trávy a nízkých jehličnatých dřevin zhruba 500 m od Vosecké boudy. Vlivem větru se požár rozšířil směrem k prameni Labe. Mezinárodní taktické cvičení JPO začalo ohlášením na tísňovou linku 112. Po nezpevněných cestách do vrcholových partií Krkonošského národního parku začala najíždět hasičská technika a byly postupně plněny jednotlivé cíle taktického cvičení. Mezi ně patřilo ověření funkčnosti stanovených zásad při společném zásahu v příhraniční oblasti či zjištění skutečných dojezdových časů JPO z obou států ve vztahu k plošnému pokrytí

území jednotkami požární ochrany. Procvičována byla komunikace jednotek mezi sebou i se štábem. Cílem hasičů bylo dopravit dostatek vody a technických prostředků k zastavení šíření požáru na Cestě česko-polského přátelství a na cestě pramen Labe - Česká budka. Místo zásahu bylo rozděleno do tří úseků. V první lokalitě probíhala kyvadlová doprava k Vosecké boudě, kde byla zdrojem požární vody řeka Mumlava. Odtud hasiči vytvořili dopravní

hadicové vedení na druhý úsek. V druhém úseku šlo o kombinovanou dopravu vody po požářišti od Tvarožníku směrem na Českou budku. Zde bylo zřízeno čerpací stanoviště z hydrantového zasněžovacího systému, který se nachází na území Polské republiky. Z třetí strany fungovala dálková

161

doprava vody od pramene Labe. V průběhu cvičení byly vytvořeny téměř 2 kilometry hadicového vedení do míst, která nejsou přístupná stávající technikou. Cvičení ukázalo spoustu pozitiv. Velkým plusem byl kontakt českých a polských jednotek, které si udělaly obrázek, čím disponují sousedé a že je jejich vybavení kompatibilní. Například hasičské armatury, kterými si mohou vypomoci při napojování hadic. Dobrá spolupráce byla při zřizování dálkové dopravy vody (dále jen DDV), byla také úspěšně zřízena kombinovaná DDV, která byla schopná dodávat 600 l/min. Ve třetím úseku bylo velkým pozitivem to, že se podařilo vodu dopravit až na nejvyšší bod. Na druhou stranu hasiči zjistili, že hašení rozsáhlého lesního požáru v těžce přístupném terénu by se neobešlo bez problémů. Přes veškerou snahu nedisponují technikou, která by byla schopná zajistit dostatečné dojezdové časy do I. zóny Krkonošského národního parku a v počáteční fázi

162

dodat potřebné množství vody. Jako území lépe zabezpečit. Možností, jediné efektivní řešení bylo nakonec jak toho dosáhnout, je získání nové vyhodnoceno použití modernější techniky z unijních zdrojů. techniky. Nedostatky v plnění dílčích úkolů vyplývaly především v zastaralém, popř. nedostatečném vybavení Zúčastněné jednotky České republiky: JPO mobilní požární technikou a věcnými prostředky PO. za HZS LK: Tanvald, Jilemnice, Plnou podporu zde dostávají hasiči Semily, Liberec, za dobrovolné od orgánů místních samospráv, jednotky Harrachov, Rokytnice nad Jizerou, Vítkovice v Krkokteré chápou, že je třeba dané noších, Jilemnice, Špindlerův Mlýn. Jednotky požární ochrany Polské republiky: profesionální sbor Jelenia Góra a dobrovolné jednotky Jelenia Góra Sobieszów, Szklarska Poreba, Piechowice, Podgórzyn, Karpacz, Kowary.

Zdroj:

HZS Libereckého kraje

P

rvní zmínky o mezinárodní spolupráci hasičů z Hrádku nad Nisou a Zittau (Žitava) najdeme v historických záznamech. Hrádecký sbor byl založen v roce 1870 a už v té době pomáhal při požárech v Hartau a Zittau. Čtyři roky po založení sboru se konala ve městě velká slavnost a přijížděli významní hosté, včetně hostů z německé strany. Spolupráce s žitavskými hasiči vyvrcholila zásahem při požáru tamního divadla v roce 1935. Jak napsal kronikář: …“střecha budovy byla v jednom plameni a německé sbory boj s ohněm zoufale prohrávaly. Hrádečtí však nasadili svoje stříkačky a po chvíli oheň doslova smetli. Po měsíci přišel do Hrádku děkovný dopis s finanční odměnou.“

Na levém břehu Po válce spolupráce hrádeckých hasičů s žitavským sborem byla léta nevýrazná. Docházelo k takovým absurditám, že při lesních požárech u zadrátovaných hranic zasahovaly české i německé sbory, ale každý na své straně. Prvním velkým společným zásahem bylo hašení obrovského požáru v lesích na

hranici v roce 1953. Nejdéle trvající spolupráci mají hasiči z Hrádku nad Nisou s Freiwillige Feuewehr Dittelsdorf, který je součástí města Žitavy. Smlouva o družbě byla podepsána 16. března 1968. Později byla upravena a nová podepsána v roce 1991. V té době se jednalo o ojedinělý pokus mezinárodní spolupráce

na úrovni záchranářské činnosti, která probíhá do dnešních dnů. Mezi duchovní otce patřili panové Helmut Řeháček a Lothard Reichbodt. Spolupráce není pouze o velkých mimořádných událostech, ale i o taktických cvičeních, při kterých se obě strany postupně seznamují s taktikami u druhých jednotek. Další kooperace je při 163

výcviku nositelů dýchací techniky přátelství a spolupráce v oblasti v protiplynovém polygonu u požární ochrany a mládežnických žitavské jednotky i odborná aktivit. Dohoda zdůrazňovala, že příprava ve flashoverovém přátelské vztahy jsou prospěšné kontejneru ve Zhořelci. nejen pro obě smluvní strany a Od roku 2005 je tato spolupráce národy, ale i pro rozvoj v rámci uznána Hasičským záchranným Evropské unie. Předpokládal sborem Libereckého kraje. se rozvoj spolupráce, jako jsou Povedla se také realizace projektu společná setkávání, soustředění, Ziel3/Cíl3, kdy byla zakoupena přípravy na hasičské soutěže, tři vozidla, z toho jeden poznávání kultur a navázání cisternový automobil a rekonstruovaný automobilový žebřík pro hrádeckou a multifunkční automobil pro žitavskou jednotku, který umožňuje zásahy při likvidaci povodňových situací nebo při dálkové dopravě vody hadicemi. Hrádek nad Nisou - společný zásah při požáru Společně se podařilo provést několik vzájemných nových přátelských vztahů mezi projektů financovaných z oběma národy. programu Phare CBC a jiných Polští „stražaci“ z OSP zdrojů z Evropské unie. Kopaczowa a Porajówa začali jezdit na české soutěže. Jeden z nejobětavějších polských hasičů, Na pravém břehu Dne 14. ledna 2010 byla v hasičské velitel Ryszard Kamiňski byl nadšený. Často zdůrazňoval, zbrojnici Hrádek nad Nisou že soutěže a další akce jsou podepsána vzájemná dohoda přínosem, zejména pro o partnerství a dalším rozvoji zdokonalení hasebních návyků spolupráce mezi dobrovolnými a ke zlepšení komunikačních hasiči města Hrádek nad Nisou schopností. a obcemi polského Kopaczówa a Porajówa, která už započala v roce 1996. Podpisem dohody se smluvní strany zavázaly k dalšímu rozvoji 164

Tři společně Po několikaleté zkušenosti a ohlasu s pořádáním CENY

INOVACE, určené zejména podnikatelům, rozhodla Rada Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa (ERN) již počátkem roku 2008 o rozšíření oceňování nejlepších euroregionálních partnerství i v dalších oblastech jako je kultura, sport, cestovní ruch a dalších. Dne 10. července 2008 oficiálně Presidium ERN vyhlásilo zahájení 1. ročníku mezinárodní soutěže „Cena ERN “. V kategorii „Komunální partnerství“ zvítězila spolupráce v rámci Svazku měst - Malý trojúhelník Bogatynia – Hrádek nad Nisou – Zittau. Hrádečtí se radovali z prvního místa i v kategorii „Bezpečnost a zdraví“, ve které se zapojili do přeshraniční spolupráce dobrovolných hasičů, společně s dobrovolnými hasiči z Žitavy. Za dobu mezinárodní spolupráce se uskutečnilo 42 společných taktických cvičení. K nejzajímavějším patřila ta na obchodním domě Toom, velké dopravní nehody osobních vozidel a autobusu a další. Poslední tematické cvičení v roce 2014 bylo na objekt „Brány Trojzemí“ v Hrádku nad Nisou.

Věra NUTILOVÁ

N

ěkde jsou okresy, kde si naříkají, že s krajskými i místními funkcionáři je těžká domluva. Buď údajně nejsou vstřícní, nebo dokonce nemají o hasiče zájem. Ale jak se říká, všechno je o lidech. Tak, jako například v olomouckém okrese. Tam podobné problémy nemají a hejtman kraje na akci hasičů třeba dojede i na kole.

Když se 18. července 2014 v Myslechovicích konalo první setkání hasičských seniorů okresu Olomouc, hejtman Ing. Jiří Rozbořil ho přijel pozdravit coby zdatný cyklista. Hejtman se vždycky rád za hasiči zastaví a starostka Okresního sdružení Olomouc Vlastimila Švubová ho také nikdy nezapomene pozvat. Ano, píšu o setkání hasičských seniorů, ne pouze o setkání zasloužilých hasičů. Na Olomoucku totiž usoudili, že si pozornost zaslouží širší obec hasičů pokročilého

věku, než pouze nositelé titulu Zasloužilý hasič. Mají podporu a v podobných setkáních určitě budou pokračovat. „Tak, jak to říkám na všech setkáních, hasiči jsou hybnou silou obcí a je třeba se jim věnovat,“ odpovídá mi hejtman Rozbořil na otázku, čím to je, že má k hasičům tak kladný vztah. „Nejde jenom

o výjezdy k požárům a dalším událostem. Na mnoha místech by bez nich nebyl společenský a kulturní život. Prostě, vnímám hasiče velice pozitivně.“ Vztahy jsou na vynikající úrovni nejen s krajským úřadem, kde je vedoucí krizového řízení Olomouckého kraje Mgr. Alena Hlošková, ale i se statutárním městem Olomouc. Na radnici je paní Švubová v úzkém spojení s náměstkyní primátora Mgr. Evou Machovou i s vedoucím krizového odboru města Ing. Janem Langrem. Nejlepším 165

obrázkem spolupráce je grant města pro hasiče. Čerpat z něho může všech devět SDH, OSH i HZS. Na všechny se dostane. Ať už jde o krajské setkání zasloužilých

hasičů, soutěž Požární ochrana očima dětí, hru Plamen nebo soutěže v hasičských sportech. Hejtman i náměstek primátora přišli i na červnové zasedání výkonného výboru okresu.

166

Holik inzerce 216 x 140 mm.indd 1

„Vynikající spolupráci máme i s hasičským záchranným sborem,“ pochvaluje si starostka Švubová. „Jsem si jistá, že taková tu ještě nebyla.“ Její slova mi vzápětí potvrzuje ředitel HZS Olomouckého kraje plk. Ing. Karel Kolařík, i ta skutečnost, že HZS žádnou žádost o pomoc na akce dobrovolných hasičů neodmítne. Zapůjčení překážek na soutěže, dovoz vody… Profesionální hasiči vždy vyjdou vstříc. V Olomouckém kraji je pomoc dobrovolným hasičům vzájemně provázaná. Není divu, když všichni zainteresovaní mají přehled a hlavně chtějí mít

přehled, co se ve sborech děje. Například na výroční valné hromady všichni vyjíždějí napříč celým okresem. Hejtman a krizová poradkyně s krajským ředitelem HZS, náměstkyně primátora s vedoucím krizového odboru města a starostka okresu. Navštívili tak schůze od SDH Olomouc-město, přes Topolany až po Senici na Hané. Večer pak završili valnou hromadou v Holicích. Pro olomoucký okres znatelně platí přísloví, že „Kde se chce, tam to jde“. Říkám si, kéž by to tak šlapalo všude. Je to prostě v lidech. Já bych ještě doplnil, že v Olomouci hlavně v osobě Vlasty Švubové.

12/2/2014 10:55:04 AM

HOTEL PŘIBYSLAV

Hotel Přibyslav nabízí ubytování ve dvou a více lůžkových pokojích a apartmánech (78 lůžek), dále prostory pro pořádání svateb, oslav, školení a seminářů a také stravování, rauty a grilování. Pribyslav Hotel offers an accommodation in rooms and apartments with two or more beds (78 beds). Further, there is a rental space for weddings, parties, lectures and seminars. The hotel also offers catering service, bashes and barbecues. Hotel Přibyslav bietet Zwei- sowie Mehrbettzimmer und Apartements (Kapazität 78 Bett), Räumlichkeiten für Heiratsfeier, andere Feierlichkeiten, Schulungen oder Seminare. Speisen, Rauts oder Grillfeste stehen auch im Angebot. HOTEL PŘIBYSLAV U Nádraží 385, 582 22 Přibyslav, Czech Republick Tel: +420 569 484 639 e-mail: [email protected]

www.hotelpribyslav.cz

167

V

roce 2014 se v naší republice událo několik velkých požárů a podle odhadnuté škody lze určit, který byl největší. Nejsou však jen hodnoty finanční, ale i kulturní. Ty se spočítat nedají. Tak tomu bylo při požáru útulny Libušín nedaleko vrcholu beskydského Radhoště.

Na Pustevnách hořelo v noci z 1. na 2. března 2014. Kvůli jeho rozsahu byl vyhlášen třetí stupeň požárního poplachu. Na místě tak zasahovalo více než 70 hasičů - celkem 12 jednotek hasičů ze Zlínského i sousedního Moravskoslezského kraje. Nasazeno bylo 16 cisternových automobilů, vysokozdvižná plošina a automobilový žebřík. Plameny se z interiérů chaty rozšířily kvůli větru i po střeše, jejíž konstrukce se zbortila. Záchranáři mimo jiné museli vynést ven dvě propanbutanové láhve. V hořícím objektu naštěstí nikdo nebyl a nebylo hlášeno ani žádné zranění zasahujících hasičů. Hasiči dostali

168

požár pod kontrolu krátce před třetí hodinou ranní. Oheň zachvátil především pravou část budovy, nejvíce umělecky hodnotnou jídelnu. Lépe na tom byla levá část objektu, Stará Pustevna. „Z hlediska kulturního a památkového je to obrovská škoda, finančně se dá odhadnout na několik desítek milionů korun, navíc je to takové srdce návštěvnického života na Pustevnách,“ řekl Jindřich Ondruš, ředitel Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, jež objekt spravuje od roku 1995. „Už prvotní ohledání nasvědčovalo tomu, že příčinou může být zejména nevhodná konstrukce

komína. To nakonec potvrdil znalecký posudek,“ zněl závěr HZS Zlínského kraje. Pochybení lze vystopovat už do roku 2008, kdy při rekonstrukci dělníci předělali původní elektrická kamna ve společenské místnosti na kamna na pevná paliva. Ty následně napojili na komínový systém. „Komín nebyl tepelně odizolovaný. Navíc kolem něj při průchodu obvodovými stěnami vznikala vzduchová kapsa. V ní se kumulovalo teplo, které pak působilo přímo na nechráněné dřevěné konstrukce.“ Dlouhodobé působení tepla mělo podle něj za následek postupnou

tepelnou degradaci dřeva a nakonec jeho zapálení. Vyšetřovatelé také zjistili, že k přestavbě vytápění chybělo v roce 2008 potřebné povolení. Nebyly dodrženy podmínky požární bezpečnosti a platné normy. V listopadu jsem trosky Libušína navštívil a už dlouho mi nebylo tak smutno, jako při pohledu na ně. Kolem se valila hustá mlha prosycená pachem spáleniště. Na sousední chatě Maměnka chyběla nedávno ukradená pokladnička na peněžní dary turistů. Tragédie Pusteven byla umocněna sprostou krádeží.

Areál na Pustevnách tvoří výletní ubytovny, které vystavěl Jurkovič v letech 1897 až 1899. Vynikají vyřezávanými dřevěnými prvky, které mají dekorativní i nosnou funkci. Pro Jurkovičovy stavby je typická výrazná barevnost – a to zvenku i uvnitř. Interiéry Libušína zdobily motivy z valašských i slovenských pověstí. Maloval je akademický malíř Karel Štapfer podle návrhů Mikoláše Alše. K unikátům patřily i tři secesní lustry, příborník, skleník či hodiny.

169

B

ěhem pondělí 1. 12. 2014 a v noci z 1. 12. na 2. 12. zaznamenaly operační střediska Hasičských záchranných sborů jednotlivých krajů zvýšený počet zásahů souvisejících s přetrvávající meteorologickou situací na území celé České republiky. Jednalo se především o dešťové srážky a následnou tvorbu ledovky a silné

námrazy. V průběhu prvního prosincového dne zasahovaly jednotky celkem u 993 technických pomocí, což je téměř sedmkrát víc než je dlouhodobý denní průměr. Navýšil se i počet zásahů u dopravních nehod. K těm museli hasiči vyjet ve 191 případech, přičemž průměrně denně vyjíždějí padesátkrát. Během noci z úterý 2. 12. na středu 3. 12. byl opětovně zaznamenán na území celém České republiky zvýšený počet zásahů souvisejících s přetrvávající 170

meteorologickou situací. V průběhu dne 2. 12. zasahovaly jednotky celkem u 1116 technických pomocí, což je více jak sedmkrát než je dlouhodobý denní průměr. Od půlnoci 2. 12.

do sedmé hodiny ranní 3. 12. přibylo dalších 182 technických zásahů hasičských jednotek. „I hasiči mají problém dojet včas k nehodám. Musí jet velmi opatrně a respektovat jak zrádnou ledovku, tak v některých případech čekat v kolonách vozidel“, konstatoval v kritický den tiskový mluvčí HZS Moravskoslezského kraje por. Mgr. Petr Kůdela. Pro úspěšné zvládnutí situace byly na některá krajská operační střediska povolány posily, aby mohly přijímat zvýšený

počet hlášení o mimořádných událostech. Nejvíce postiženy byly kraje Vysočina, Jihomoravský, Olomoucký, Pardubický a Moravskoslezský. Jednotky profesionálních i dobrovolných hasičů vyjížděly převážně k odstraňování popadaných stromů a větví z komunikací, odstraňování spadlého elektrického vedení a vyprošťování vozidel při dopravních nehodách. Dále hasiči zajišťovali evakuaci osob z několika vlakových souprav, které zůstaly odstavené na trati. Například v okrese Kroměříž bylo evakuováno 37 osob z vlaku uvízlého na trati z důvodu výpadku elektrického trakčního vedení, osoby byly přepraveny autobusem HZS Zlínského kraje na nádraží Přerov. Zpracováno podle tiskových zpráv HZS ČR Foto: HZS Pardubického a 171

SDRUŽENÍ HASIČŮ ČECH, MORAVY A SLEZSKA

SDH-PROFIT akce dobrovolných hasičů pro obyvatele České republiky. Cílem je zlepšit ochranu před ohněm v domácnostech, na pracoviš�ch, v autech, na chatě i při grilování. Pečlivě jsme pro Vás vybrali nejmodernější hasící sprej založený na technologii PYROCOOL. Znamená to, že majitelé nového spreje SH 750 mají k dispozici nebývalou "palebnou sílu" pro� požárům za velmi nízkou cenu. Spočívá v hasící schopnos� 21B, 3A, 5F. To znamená, že za tři stovky máte k dispozici možnos� hasičáku, který zvládá požáry kapalin /benzín, na�a/, pevných látek /dřevo, plasty, uhlí/, kuchyňské požáry /tuků a olejů/, a navíc se může použít na hořící předměty pod napě�m do 1000 voltů. Zvlášť budou potěšeni motoristé, kteří si novinku od dobrovolných hasičů pořídí. Sprej SH 750 se to�ž nemusí servisovat, má životnost pět let a záruku tři roky. Odpadá také starost s mrazem, jak tomu bylo u starších modelů. Hasící směs nezamrzá při teplotách do -20° C. Naše sbory se snaží po celý rok výrazně zlepšit úroveň života v obcích. Je známo, že hasiči patří mezi nejvíce oblíbené profese u nás. Prodejem hasících sprejů SH 750 chceme zvýšit bezpečí spoluobčanů, a také přispět k získání finančních prostředků, které nezbytně potřebujeme na naši činnost. Proto je třeba vědět, že koupí hasícího spreje přispějete nejen na bezpečnost sebe a svých blízkých, ale také na práci svého hasičského sboru.

172

NÁKUPEM HASICÍHO SPREJE SH 750 PŘISPĚJETE NA VYBAVENÍ SVÝCH HASIČŮ

U

rčitě největší turistickou atrakcí v hlavním městě Číny Pekingu je Zakázané město. Jde o největší a nejlépe zachovalý komplex staré architektury na světě. Je tvořen velkou skupinou dřevěných staveb. Co se ochrany proti ohni týče, staří řemeslníci tento problém pečlivě promýšleli. Zde se například nalézá čtveřice atrií, jež z vnějšku vypadají jako obyčejné budovy, uvnitř jsou však velké kamenné plochy. Architekt tak vlastně pečlivě vybudoval protipožární zdi. V každém z dvorů se navíc nalézala bronzová nádoba, celkem jich je 308. Byla v nich celý rok

voda, jež mohla být v případě požáru využita k hašení. Pod nimi byla navíc

malá ohniště, aby voda v nádobách

přes zimu nezamrzla.

173

V

e středu 18. dubna 1906 zasáhlo San Francisco ničivé zemětřesení. To a hlavně následný požár si vyžádal přes 3000 lidských obětí a považuje se za jednu z největších živelních pohrom v dějinách Spojených států. Intenzivní otřesy trvaly 42 sekund. Následky byly zdrcující. Bylo zničeno přes 25 000 budov. Silnice byly posety hlubokými krátery, koleje se zvlnily, padající cihly se podepsaly na tramvajích. Devadesát procent škod měly na účtu čtyři dny trvající požáry. Hasiči v té době odvedli kus poctivé práce, hlavně v záchraně životů. Na jejich počest nechala excentrická milionářka Lillie Hitchcock na kopci Telegraph Hill postavit nákladem 100 000 dolarů pomník v podobě proudnice. Vnitřní

stěny jsou vyzdobeny malbami 25 malířů inspirovaných mexickým malířem Diego Riverou. Lillie se stala první dobrovolnou hasičkou ve městě. Doporučuji, až pojedete do Frisca, určitě si na Telegrafní vrch vyšlápněte. Když opadnou mlhy, je z něho skvělá vyhlídka.

Oficiální distributor výrobků

Profesionální hasičské svítilny a speciální osvětlovací technika

SCENE LIGHT PŘENOSNÉ OSVĚTLOVACÍ TĚLESO 3600 LM SURVIVOR LED

FIRE VULCAN LED

PŘILBOVÉ SVÍTILNY PROPOLYMER

EUROLAMP s.r.o., provozovna: Topolová 1418, 684 01 Slavkov u Brna Tel./fax: +420 545 215 712, email: [email protected]

174

www.eurolamp.cz

H

lavní město Francie patří k nejlépe zabezpečeným městům v protipožární ochraně. Pařížská hasičská brigáda (Brigade de sapeurs-pompiers de Paris) čítá osm a půl tisíce hasičů a je po sboru v New Yorku (16 000 zaměstnanců) druhým největším hasičským sborem na světě. Třetí je londýnský s necelými 7000 členy. Přímo v Paříži je 25 hasičských stanic a 52 leží v okolních okresech. Mimo město má pod ochranou 124 obcí v prefekturách Paříž, Hauts-de-Seine, Seine-Saint-Denis a Val-de-Marne s téměř 7 miliony obyvatel. Velitelství najdeme na Place Jules Renard. BSPP má 130 požárních vozů a 63 žebříků. Sbor každoročně provede na 430 000 výjezdů, z nichž většina (75%) připadá na lékařskou pohotovost

a dopravní nehody. Na technická nebezpečí připadá 15% a na samotné požáry jen asi 5% výjezdů. V roce 2012 měla brigáda bezmála půl milionů výjezdů. Město Paříž má z hlediska rizik mnoho zvláštností. Brigáda musí budoucí zásahy předvídat jak je to jen možné. Především z pohledu pařížské

architektury, nadzemní i podzemní železniční sítě a možných přírodních nebo člověkem způsobených mimořádných událostí. Paříž s 20 170 obyvateli na km2 je na prvním místě ve Francii v hustotě osídlení. Ochrana obyvatelstva má zde zásadní prioritu. Město má také svůj plán prevence

175

povodňových rizik. Ten umožňuje hasičům mít podíl na rozhodování v plánování rozvoje čtvrtí, jakož i provozu metra a předměstských vlaků, které se nachází v záplavové zóně. Ve francouzském hlavním městě existuje mnoho typů hornin, jako například vápenec, sádrovec, které vytvářejí mnoho podzemních dutin. Soupis ohrožených oblastí pomáhá definovat oblasti rizikových sesuvů. Přesto, že se město nachází v mírném podnebném pásmu, je připraveno i na klimatické výkyvy, jakými jsou bouře nebo sněhové kalamity a má připravené plány k předcházení potenciálním problémům. V Paříži je několik vybraných míst kvůli speciální ochraně. Například jednotka v počtu dvaašedesáti hasičů zabezpečuje Národní muzeum Louvre. Denně je zde ve službě čtrnáct jejich členů. Svou zvláštní požární ochranu má i Francouzská národní knihovna. Zvláštní statut má samozřejmě letiště Charlese de Gaulla. Na území města pracují další samostatné požární jednotky se zvláštním zaměřením. Například skupina „Biscarrosse“ má mimo jiné dvanáct cisternových automobilů k likvidaci lesních požárů. 176

Herec hlavním hasičem Prvním velitelem pařížského hasičského sboru, čítajícího šedesát mužů a osm stříkaček, byl v roce 1704 jmenován François Dumouriez du Perrier, který byl zároveň hercem vyhlášeného Théatre Francais. Svou funkci získal patrně za zásluhy, protože zdokonalil dosavadní typ stříkačky. Už v roce 1699 získal královskou koncesi na 30 let na postavení vodních čerpadel a dodávku kožených hadic ve městě. V roce 1715 byl Perrier jmenován Ludvíkem XIV. hlavním dozorcem veřejných čerpadel, která sloužila obyvatelstvu bezplatně v případě požárů, čímž se stal také prvním profesionálním hasičem ve Francii. V roce 1719 bylo v Paříži 17 veřejných čerpadel, která udržovalo a obsluhovalo 40 osob. V roce 1722 Ludvík XV. založil Compagnie des Gardes des Pompes du Roy (Společnost strážců královských čerpadel). Tento

hasičský sbor měl 62 mužů. Změny doznal v roce 1793 a dostal pojmenování Corps des gardespompes de la ville de Paris (Sbor hasičů města Paříže). Po požáru na rakouském velvyslanectví 1. července 1810, při kterém zahynulo asi 100 osob, přeměnil Napoleon sbor výnosem z 18. září 1811 s novým názvem Bataillon de sapeurspompiers de Paris (Hasičský prapor v Paříži) na vojenskou jednotku. V roce 1867 se hasiči přejmenovali na Régiment de sapeurs-pompiers de Paris (Hasičský pluk v Paříži) a od roku 1967 používají dnešní název. Než se zažilo české slovo „hasiči“, používal se u nás francouzský ekvivalent pompiers. A tak například 23. března 1848 vznikl v Praze Pompiers Corps pod vedením nadporučíka Bílého. Fotografie jsem pořídil na hasičské lodi na Seině, při zásahu u Muzea d´Orsay a na stanici v Rue du Cardinal Lemoine v Latinské čtvrti.

N

ejstarším farním kostelem v Gdaňsku je kostel svaté Kateřiny, který také patří k nejnavštěvovanějším památkám ve městě. Najdete jej v lokalitě Starého města a katedrála byla postavena v historicky jednom z nejstarších období gdaňských dějin, v letech 1227-1239. Avšak 22. května 2006, chvíli něco před patnáctou hodinou, zachvátil tento památný objekt velký požár. Oblaka dýmu se valila

nad střechou svatyně a hasiči do pozdního večera neúnavně bojovali s plameny pohlcujícími věž. Další záchranáři vynášeli ven nejcennější památky. Díky nim nic vzácného neshořelo. Celkem se zásahu účastnilo 30 profesionálních a 130 dobrovolných hasičů. Policie se pak postarala o to, aby zabezpečila okolí. Oheň zničil střechu kněžiště a poničena byla jedna stěna. Jelikož padající zbytky střechy zůstávaly zachyceny na stropu, vnitřek kostela byl před nimi uchráněn. Naštěstí střešní betonová vazba žáru ohně odolala. Jako poděkování záchranářům je jedna ze zdí kostela věnována informacím o požáru. Dnes si u hlavního vchodu můžeme prohlédnout fotografie dokumentující

jejich usilovnou práci, díky níž můžeme v kostele obdivovat náhrobní desku astronoma Johanna Heveliuse nebo krásné věžní hodiny. Nyní je svatá Kateřina částečně zrenovována a volně přístupná věřícím i turistům. Mnozí z nich pak neopomenou pozastavením u zdi díkuvzdání těm, kteří kostel před ničícími plameny zachránili a připomenou si tak těžkou práci hasičů. Jak je na zdi napsáno: „Wystawa ta jest upamiętnieniem ciężkiej pracy strażaków.“

177

V

roce 1998 probíhal na Lidickém náměstí v Ústí nad Labem první ročník soutěže Plamínek pro mateřské školy. Pořádalo ji místní okresní a krajské sdružení hasičů. Tehdejšího starostu OSH Vladimíra Stránského, ředitele pobočky Hasičské vzájemné pojišťovny Pavla Doubravu a paní Vendulu Veselou ze Všebořic napadlo - proč by podobná soutěž nemohla být pro lidi z domovů se zdravotním postižením? Po projednání na shromáždění starostů, na výkonném výboru OSH a KSH se zainteresovaní dohodli–soutěž bude! Pravidla přizpůsobená osobám se zdravotním a mentálním postižením vypracoval Pavel Soukup z DOZP Všebořice, nadšený hasič. Ten také založil 1. září 1999 Sbor dobrovolných hasičů při Ústavu sociální péče Všebořice a Severní terasa. Soutěž byla od této chvíle organizována OSH Ústí nad Labem s vydatnou pomocí ÚSP Všebořice a SDH Všebořice. Od roku 2008 je spoluorganizátorem také Základní škola E. Krásnohorské. Byly vybrány disciplíny: štafeta na 6 x 30 metrů 178

s překážkami, požární útok na 50 metrů, hasičský kuželník a vázání uzlů. Pro ty, kteří se přijeli z domovů jenom podívat, byly připraveny zábavné hry o ceny a pro všechny účastníky diskotéka. První ročník byl zahájen na stadionu Bukov v Ústí nad

Labem 9. června 1999 a přijelo na něj celkem deset družstev. Nikdo nepředvídal, že soutěž se stane tak oblíbenou. Už při prvních startech bylo jasné, že organizátoři měli výborný nápad. Všem se soutěž, nazvaná „Speciální hasičská olympiáda pro DOZP“, moc líbila. Prvními vítězi se tehdy stal ÚSP Liběšice, druhé místo si odvezly Všebořice a třetí Chotěšov. Od roku 2005 probíhala soutěž na ploché dráze v Chabařovicích. Po třech letech však pořadatelé

Hasičské vzájemné pojišťovny, OSH a KSH, tak v posledních letech Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a SH ČMS. V roce 2010 došlo k úpravám propozic, a to po zhodnocení možností a schopností zdravotně a mentálně postižených. Upřesnění se týkalo například překážek na štafetě 6x30 metrů. Nyní je možné některé buď přeskočit, nebo podlézt. Postupně sejesstalo samozřejmostí, že soutěžící jistotou nejen určili zjištěné závady, ale navíc řekli, proč závada nebezpečná.

Pavel Doubrava (druhý zleva) při slavnostním nástupu

rozhodli, že škvárový povrch

tehdy doslova fronta. Pan starosta

není pro ni ideální. Organizátoři

se trpělivě snad půlhodinu

využili vstřícné nabídky města

usmíval do objektivů. Někteří

Ústí nad Labem a Základní školy

soutěžící ho požádali, aby jim dal

E. Krásnohorské.

ruce kolem ramen nebo je držel

„Překrásný ozeleněný areál školy

za ruce. On pak každému zvlášť

předčil naše očekávání. Byli jsme

poděkoval a dodal: „Díky, je s

vděčni za nabídku, které jsme s

vámi krásně.“

radostí využili a věřím, že tomu

Olympiáda získávala léty stále

tak zůstane i v dalších letech,“

lepší hodnocení a připojovali se k

prohlásil tehdy Pavel Doubrava.

ní další účastníci. Začali přijíždět

Pavel měl k lidem obecně a

z celého Ústeckého kraje. Často

handicapovaným zejména,

na soutěž přicházeli pedagogové

hluboký a kladný vztah. Na

s dětmi ze speciálních škol v Ústí

hasičských olympiádách pokaždé

nad Labem. Dá se říci, že tato

procházel mezi jednotlivými

hasičská akce se stala opravdovým

stanovišti disciplín, každého

lákadlem. Pomocníky se stali

pozdravil, popovídal, fandil,

hasiči z SDH na území města. Při

rozdával úsměvy na všechny

zahájení nebo ukončení speciální

strany, pochválil. Nezapomenu

hasičské olympiády nechyběli

na jednu z olympiád, kdy ho

zástupci krajského úřadu a

několik soutěžících požádalo, aby

hasičského záchranného sboru.

se s nimi vyfotografoval. Když to

Akce byla finančně podporována

viděli ostatní, přidali se. Stála tam

jak z magistrátu města, tak z

Naučili se vázání uzlů, přestože

pro některé jedince to byl úkol velice obtížný. Dokázali pomocí hadice shazovat kuželky. Naučili se základům první Každý chtěl být nejlepší pomoci. Se džberovou stříkačkou sestříkávali plechovky, které plnily roli terčů. S plněním disciplín jim mohli pomáhat vedoucí. V průběhu let se na stupních vítězů nejčastěji objevoval DOZP Všebořice. Na medailových místech se také umísťovaly domovy z Litvínova-Janova, Háje 179

u Duchcova, Kovářské, Křešic, Tuchořic a další. V roce 2014, kdy proběhl patnáctý ročník speciální olympiády, přijelo soutěžit dvanáct družstev. Prvenství si odvezl Dům sociálních služeb Háj - Nová Ves. Speciální olympiáda je pro lidi se zdravotním a mentálním hendikepem zpestřením, zážitkem a velkou radostí. Dokáží velice citlivě a emotivně prožívat každý podařený úkon, radost je téměř hmatatelná a vychází z jejich srdcí, je upřímná a nefalšovaná. Fandí sobě navzájem bez ohledu na to, zda se jedná o soupeře, překonání překážky doprovázejí vítězným pokřikem, sražení terče vzájemným objímáním a smíchem. Pokud se úkon nepodaří a vytrysknou slzy, jsou tady vedoucí, kteří kromě role utěšovatelů a pečovatelů na olympiádě zajišťují bezpečnost s ohledem na zdravotní problémy 180

každého jednotlivce. Lidé se zdravotním a mentálním postižením, podobně jako zdraví lidé, hledají přátele a kamarády, prožitky. Citlivě vnímají upřímnost, porozumění, radost, otevřenost, lásku a pochopení. Všichni, kteří v Ústí nad Labem už patnáct let speciální hasičskou olympiádu pořádají, zasluhují poděkování za kvalitní a jedinečnou akci. Přidávají soutěžícím něco navíc - dotýkají se jejich srdcí.

Věra NUTILOVÁ „Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.“ (Romain Rolland)

N

ejdříve mě zaujala výstava o historii Jánských Koupelí v Holubici, restauraci, která je jen několik set metrů od ústřední hasičské školy, doplněna nádhernými krajkami z dílny Klubu paličkování Fulnek. O to větší překvapení bylo, když jsem se s autorkami paličkovaných skvostů setkal večer ve zdejším zařízení SH ČMS.

Víkendový kurz v Jánkách není prvním a určitě ne posledním. Krajkářky se jezdí už pátým rokem. „Máme tady perfektní zázemí a v podstatě všechny podmínky pro klidný průběh našich zaměstnání se vším komfortem,“ pochvaluje si zdejší pobyt jejich vedoucí Světlana Marková, která na nápad organizovat tyto neobvyklé kurzy právě zde přišla. Je totiž už dlouholetou hasičkou, která má za sebou záslužnou kariéru v práci s mládeží i ve výkonném výboru Okresního sdružení hasičů Nový Jičín. V ÚHŠ Jánské Koupele také získala mnoho ze svých hasičských znalostí. Nyní tu učí další techniku paličkované krajky a její užití ve šperku. Na pořadu dne je milánská krajka a barvení hedvábných šátků. Jsou

tu ženy nejen z Fulneku a okolních

vesnic, ale i např. Markéta z Brna a Jana z Olomouce. Mívají sice svou stálou lektorku Marcelu Moštkovou, ale tentokrát jim své zkušenosti předává Iva Vanžurová z Jevíčka. Klub paličkování vznikl v roce 2003. Mají hodně aktivit. Z těch posledních byla v úvodu vzpomínaná výstava Jánské Koupele v krajce dříve a dnes, kterou bylo koncem minulého roku možné vidět v domovském kulturním středisku. Tam se krajkářky představily už dříve. Paličkovaly významné fulnecké budovy v cyklu Paličkovaný Fulnek. Také posílají svá díla do různých soutěží a na výstavy na mnoha dalších místech. O jejich umělecké práci byl mimo

krajek, ale mé znalosti o nich jsou chabé. Dozvídám se, že každý typ má svá specifika. Milánská má například rovný okraj. Je to tzv. pásková krajka. Různé jsou i postupy. Jednou se kříží levá přes pravou, jindy naopak. Křížit, točit, kroutit… Obdivuji zručné ruce, pod kterými doslova kvetou rozmanité vzory. Najednou rozpoznávám křídla motýla, jež mi doslova berou dech. Tohle bych v hasičské škole nečekal. Je vidět, že školské zařízení je využíváno i k jiným aktivitám, než jsou předměty požární ochrany a jiných odborností.

jiné i pořad v Toulavé kameře

České televize. Jsem vášnivý fanda

181

V

roce 2010 se ve Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska konaly řádné volby na všech úrovních a do čela patnácti okresů byly zvoleny ženy. Někde opětovně, v mnohých případech poprvé. Na podzim roku 2010 jsme se my, ženy – starostky okresních sdružení hasičů poprvé sešly v Přibyslavi na prvním malém poznávacím setkání. Tak se začala tvořit parta žen ve složení za okresy: Miroslava Havelková - Česká Lípa, Marie Stará - Pardubice, Renáta Špidlíková - Chomutov, Jiřina Brychcí - Jablonec nad Nisou, Dáša Bártková - Jeseník, Eva Steinerová – Jičín, Kamila Havlínová – Kolín, Blanka Buryanová (tehdy ještě Blechová) – Nymburk, Vlasta Švubová – Olomouc, Helena Fiedlerová – Prachatice, Jaroslava Boukalová – Strakonice, Viera Nejedlá – Teplice, Eva Faltusová – Ústí nad Orlicí, Jitka Fabiánová – Vyškov, Alena Foldová – Plzeň-sever. 182

V dubnu 2011 v Přibyslavi před Shromážděním starostů OSH jsme se dohodly, že založíme Aktiv starostek OSH. S tímto nápadem přišla Alena Foldová a ostatní tento počin podpořily. Symbolem aktivu se stal malý buton, který hrdě nosíme na uniformách. Smyslem našich setkávání, která se stala dvakrát do roka pravidelností, byla především výměna zkušeností z práce okresních orgánů, předávání různých nápadů ke zlepšení naší činnosti a řešení různých problémů, se kterými se setkáváme. Mnohé z nás prošly

a procházejí řadou funkcí jak ve sborech, tak na vyšších úrovních. Většina z nás také aktivně pracuje s mladými hasiči jako vedoucí i jako rozhodčí. Úspěchy, především na úseku práce s mládeží, se může pyšnit prakticky každá z nás a naše práce je znát při mnoha soutěžích v jednotlivých okresech. Z těch větších jmenujme například Jabloneckou halu, Memoriál Vendulky Fránové. Před rokem jsme přišly s doplněním stejnokrojové ústroje. Představily jsme dva návrhy šatových sukní, které bychom rády

nosily především při soutěžích a dalších pracovních akcích, kdy nám naše sáčka tak trošku překážejí. Pánové starostové z nás měli nejdříve trošinku obavy, co my ženy budeme „zase“ chtít, ale po počáteční nejistotě nás naši chlapi vzali na vědomí a myslím si, že jsme mezi ně přinesly trošku něhy, klidu, rozvahy, větší ohleduplnosti a v neposlední řadě také uznání za naši práci, kterou pro dobrovolné hasiče po celé republice vykonáváme. V době, kdy píši tento článek, se blíží období řádných voleb. Některé z nás budou kandidovat dále, jiné se budou ucházet o posty vyšší, některé se rozhodly,

že své funkce přenechají mladším kolegyním či kolegům. V dubnu 2015 se Aktiv starostek OSH buď zmenší nebo posílí. Jedno je jisté, nadále se budeme my ženy snažit, aby dobrovolná Foto ze zakládajicí schůzky rodinou, druhým domovem a také hasičská práce smyslem života! byla v popředí zájmu nás všech! Aby se vědělo, že ženy hasičky umí, chtějí a mají zájem o veškeré Za Aktiv starostek OSH Alena Foldová, dění v našem velkém sdružení. starostka OSH Plzeň-sever Hasiči jsou pro nás druhou

183

Na konci nechyběl

úsměv a úleva II. P

ráce hasiče s sebou přináší nejen obrovské nároky na fyzickou připravenost a odborné znalosti, ale také velkou dávku stresu. Právě hasiči „z výjezdu“ jsou jako první konfrontováni s následky vážných nehod, rozsáhlých požárů, ničivých povodní a dalších mimořádných událostí. Ale mezi tyto zásahy se občas vloudí ten, který vyvolá na tvářích zasahujících úsměv, ať už z úlevy ze zachráněného života nebo z kuriózní situace, které čas od času přináší sám život. Redakce 112 vám nabízí podle podkladů tiskových mluvčích hasičských záchranných sborů krajů některé kuriózní případy, které se udály v roce 2013.

Velká hlavička Asi jako lev v kleci si připadala sedmiletá dívenka z Prostějova. Těsně po páté hodině odpolední vyjeli místní hasiči k její záchraně, když při hře strčila hlavu do mřížované branky od vstupu ke kontejnerům a nemohla ji vytáhnout. Rozpínacím nářadím hasiči mříž roztáhli a holčičku osvobodili. Událost se obešla bez zranění.

Projedu nebo neprojedu… V dubnu zasahovali prostějovští profesionální hasiči v obci Čehovice. Na opravovaném železničním přejezdu uvízlo předním kolem v kolejišti osobní vozidlo a majitel nebyl schopen ho vlastními silami z železniční trati odstranit. Co ho přivedlo k myšlence, že přes přejezd projede, nevěděl potom ani on sám. Pomoci museli až přivolaní hasiči, kteří vozidlo s použitím 184

zvedacích vaků nadzvedli a z kolejiště vyprostili. Zraněn nebyl nikdo, v době události byla naštěstí na trati výluka.

Umouněnec v komíně Bruntálští profesionální hasiči jsou mimo jiné i odborníky na záchranu němých tváří. Dokázali to, když z paty komína vysvobodili krásného, byť právě velmi umouněného čapího krasavce. Zřejmě se tam komínem propadl. Aby se hasiči dostali „pod“ komín, museli po žebříku dolů. Na milého čápa, který si tam vykračoval ve volném prostoru, si připravili „lovnou“ deku. Velmi rychle jej (na chvíli) zajali a vynesli opatrně na světlo. Když zjistili, že umouněný opeřenec nemá žádné viditelné zranění, darovali mu svobodu. Pták roztáhl křídla a po anglicku zmizel mezi bruntálskými domy.

O plynu bez plynu Na základě nahlášení unikajícího plynu vyjela jednotka požární ochrany ze stanice České Budějovice do rodinného domu v obci Branišov. Hasiči provedli měření koncentrace plynu, ale žádnou nenaměřili – do domu totiž nebyl plyn ani zaveden.

Neplánované přistání Asi jinak, než si představoval, přistál paraglidista v lese u obce Ptení na Prostějovsku. Zůstal totiž viset na záložním padáku na 17 m vysokém stromě. Hasiči ze stanic hasičského záchranného sboru Konice a Prostějov ho za použití lezecké techniky slanili dolů a následně sundali i záložní padák, který zůstal viset na stromě. Paraglidista vyvázl bez zranění.

Nežádoucí spolubydlící V průběhu letních měsíců jsou hasiči zvyklí vyjíždět k odstraňování nebezpečného bodavého hmyzu. Ne vždy se však setkají se situací, která je čekala koncem července v bytě panelového domu v brněnské městské části Lesná. Hasiči byli přivoláni k likvidaci sršního hnízda. Tentokrát se ale nacházelo přímo v bytě. Starší obyvatelka

bytu hasičům uvedla, že jí přišlo podezřelé, kolik sršňů jí poletuje po bytě. Když se pak odebrala do pokoje, který neobývala, zůstala v němém úžasu. Sršni si totiž vytvořili obří hnízdo přímo u stropu místnosti. Hasiči hnízdo během několika minut odstranili.

Pod mostem neprojel Pět jednotek PO zasahovalo v Ostravě-Přívoze v Hlučínské ulici, kde pod širokým železničním mostem uvízl prázdný domíchávač betonu. Po dvou a půl hodinách se hasičům podařilo domíchávač úspěšně vytáhnout.

Chyťte pštrosa! Dvě jednotky hasičů byly povolány k neobvyklému zásahu odchycení urostlého pštrosa emu, který pobíhal v okolí Petřvaldu (okres Nový Jičín) i v blízkosti frekventované spojovací silnice mezi Ostravou a letištěm v Mošnově. Hasiči z Hrabůvky si do výbavy akčně vzali nestandardní technickou pomůcku (jeden z nich se prý v chovu velkých ptáků vyzná) – volejbalovou síť, která se ukázala jako rozhodující při úspěšném odchycení zmateného tvora na okraji lesa asi 400 metrů od zmíněné silnice, odkud před nimi prchal.

Corrida po česku Tři jednotky profesionálních a dobrovolných hasičů zachraňovaly vzrostlého býka z nádrže plné močůvky v areálu bývalého zemědělského družstva v obci Vražné u Nového Jičína. Statný býk (hmotnost kolem 800 kg) spadl do nádrže společně s teletem v noci na úterý. Teleti už nebylo pomoci. Býk dostal na začátku zásahu uklidňující injekci od veterináře, takže jen bezvládně visel na provaze u stěny nádrže a nevypadalo to, že by se měl k životu. Hasiči plovoucími čerpadly a zemědělci fekálním vozem vyčerpali močůvku z nádrže na možné minimum.

areálu bývalého družstva nestala španělská corrida. Býk se i tak velmi zručně z dvojice popruhů bez cizí pomoci vyvlékl. Ve svobodném a radostném pobíhání v blízkosti hasičů mu bránil (naštěstí) už jen popruh, kterým byl přivázán za krk k bytelné kovové konstrukci jednoho z oken.

Kominická rapsodie O tom, že lézt na vysokou střechu a vymetat komín nemusí být ta nejbezpečnější činnost, se přesvědčil na vlastní kůži čtyřiaosmdesátiletý pán z Kunčic pod Ondřejníkem (okres FrýdekMístek). „Zaháknul“ se na okraji střechy svého dvoupodlažního rodinného domu a už se ani nepohnul. Odvážnému seniorovi, který chtěl zřejmě ušetřit za profesionální kominické služby, sjela při slézání ze střechy na žebříku noha z druhé horní příčky. Na tísňovou linku hasičů zavolal jeho soused.Pomoci dolů mu musely až dvě jednotky hasičů s dlouhým žebříkem a lezeckou technikou. Muži se naštěstí nic vážnějšího nestalo.

Pak pod býkem dva nejstatečnější profesionální hasiči na žebřících podvlekli zvedací popruhy a býk pomalu putoval nahoru (zvedal jej vyprošťovací automobil na podvozku Tatra 815 ze stanice v Novém Jičíně). V okamžiku, kdy téměř zachráněný býk ucítil pevnou půdu pod nohama, začal sebou a popruhy docela svižně škubat. Jen ona utlumovací injekce, kterou dostal do svalu ještě v nádrži, napomohla, aby se z 185

O

brovský požár, na místě zásahu jsou požární sbory z širokého okolí. Žár je ale tak velký, že hasiči ani nemohou přijet tak blízko k plamenům, aby mohli použít stříkačky. Najednou projede mezi nimi staré hasičské auto s dobrovolnými hasiči, vyskáčou ven ve vražedném žáru, postříkají se vodou a začnou hasit. O týden později, jsou vyznamenáni za hrdinství a při převzetí peněžní odměny se starosta ptá, co s penězi udělají. Hasiči se usmějí: „Nejdřív necháme opravit brzdy.“ Manželka se ptá svého muže: „A skočil bys pro mě do ohně?“ Muž: „Copak jsem hasič, abych skákal do ohně?“

„Chováš se jako milionář!“ vyčítá manželka svému muži. „Copak vyhazuji za nepotřebné věci?“ brání se muž. „Ano! Například vloni jsi koupil hasicí přístroj a dodneška u nás nehořelo!“

186

„Prosím vás, pomozte mi!“ volá večer dívka do telefonu. „Jeden mladý muž se pokouší vylézt do mojí ložnice!“ „Spojíme vás s policií. My jsme hasiči.“ „Ne, ne, nepotřebuji policii, potřebuji delší žebřík!“

Pepa Kouřil, mohutně posilněn alkoholem, přistoupil na požadavek dělat Mikuláše. V jednom z bytů vysloví těžce naučenou větu: „No, Pepíčku, tak co by sis přál?“ „Červené hasičské auto s modrým majákem a sirénou!“ „Pro Mikuláše žádný žádný problém!“ řekl rozšafně, škrtl sirkou a podpálil obývák.

Ženu spíš zahřejete jiskrou než požárem. ----------------------------------------------------Je velký rozdíl mezi tím, kdo zalévá a kdo hasí. ----------------------------------------------------Hoří-li vám půda pod nohama, už je zbytečné volat hasiče. ----------------------------------------------------Láska je jako oheň. Čím déle trvá, tím více přibývá popela. ----------------------------------------------------Roli hrál s takovým zápalem, že bylo nutné zesílit požární hlídky. ----------------------------------------------------Snazší je požáry zakládat, než vdechovat jejich dým. ----------------------------------------------------Často nejvíce hoří ti, co vysedávají u studeného piva. ----------------------------------------------------Životní krédo mnohých lidí je: „ať hoří jiní, já se budu ohřívat.“ ----------------------------------------------------Čím větší oheň, tím delší jsou jeho stíny. ----------------------------------------------------Většina požárů vzniká proto, že v místech, kde je zákaz kouření, nejsou popelníky. --------------------------------------------------------------------------------------

Když hasiči s hlasitým signálem projíždějí hlavní třídou, bere si Břéťa bundu a rychle odchází z hospody. „Odkdy jsi u hasičů?“ ptají se kamarádi. „Já ne, ale manžel mé milenky je hasič...“ Telefonuje pán hasičům: „Rychle, okamžitě přijeďte k nám, hoříme!“ „Dobře pane, jak se k vám dostaneme?“ „Ježíš, to už nemáte ty velký červený auta..?!?“

187

Malý František říká matce, která soustředěně čte knihu: „Mamííí, hoří lampa!“ „Lampa nehoří, ale svítí!“ odvětí a spokojeně čte dál. Po chvíli František pokračuje: „Mamííí , už svítí i záclony!“

Hasič zachraňuje starší dámu z hořícího bytu. „Teď musíte zatnout zuby“, křičí, když ji snáší po žebříku dolů. „To mušíte žnovu nahoru, já mám žuby na stoličce u vany...“

Vedoucí oddělení probíral se zaměstnanci pravidla požární ochrany: „No co vám vyprávět: Při požáru opouštějte pracoviště stejně rychle jako při skončení směny“.

Dcera se mi vdává, chodila s doktorem a s hasičem. „No, a který je ten šťastný?“ „Hasič, dcera si bere doktora.“

Vybral: Milan KRCHOV Kresby:

Miloslav MARTENEK 188

Tajenku zašlete do 15. července 2015 na email: [email protected] a můžete získat: Hasicí sprej Sluneční brýle MSA USB 8GB ve tvaru přilby GALLET Nůž VICTORINOX Hodiny na zeď s hasičským motivem

189

190

V tajence se ukrývá hasičský citát roku

Tajenku zašlete do 15. července 2015 na [email protected]

a získáte věcné ceny od firmy Juwital a knihy z vydavatelství Hasiči.

191

Obsah 150 let českého dobrovolného hasič- V Semilech mají parničku, ve Lhotě stva jsme uctili řadou akcí. Nejen o za Červeným Kostelcem Mercedes, nich se dočtete na str. 7 – 20. v Bechyni muzeum, v Praze byla v roce 1891 hasičská výstava, v PřibyV centru hasičského hnutí přibyly slavi několikrát mezinárodní hasičdvě nové pocty – JUDr. Řepiskému ské rozhovory historiků. Přesvědčte a sv. Floriánu. Více na str. 24 – 28. se na str. 140 – 154. Sběratelství, hasičákům, praporům a filatelii se věnujeme na str. 29 – 47.

Spolupráce funguje v krajích i přes hranice. Že dobře, dokladují články na str. 157 – 165. Hasiči vzdělání rozhodně nepodce- Okénko do světa najdete na str. 171 ňují. Mají na to svá střediska, která – 175 a o tom, že záběr zájmů hasičů slouží i dalším účelům. O vzdělává- je mnohem širší, než si myslíte, přiní, dětských letních školách a tábo- nášíme svědectví na str. 176 – 181. rech na str. 48 – 64. Pobavit se vtipy, křížovkou a hlavJakou techniku mají v Kaznějově, ně naší soutěží o mobilní telefon se Hlučíně a jak to funguje na operač- můžete na str. 184 – 191. ním středisku v Ostravě se dozvíte na str. 66 – 77. Hasičská vzájemná pojišťovna oslaví 115 let a kominíci dbají na to, aby toho řešila co nejméně, protože dost požárů zaviní nejen děti a odpad v plastových kontejnerech, ale i nekvalitní komíny. To vše na str. 79 – 90. Ochrana obyvatelstva, sirény, povodně a dub ochránce aneb vše má svou spojitost, na str. 91 – 107. Podnikové hasiče představujeme na str. 108 – 110. Velké téma je sport a také velký počet stran: 26. Strany 113 – 139.

192

Soutěž „Jak jste četli Hasičské čtení?“ o mobilní telefon a další ceny Odpovědět systémem 1a, 2b….. Pozor, na jednu otázku může být i více než jedna správná možnost. 1. Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska oslavilo v roce 2014 výročí vzniku českého dobrovolného hasičstva. Kolikáté? a)150. b) 100. c) 325. 2. VI. propagační jízda SH ČMS měla cíl v: a) Liberci b) Velvarech c) Užhorodu 3. Kolik sborů dojelo celkem na Hasičské slavnosti 2014 v Litoměřicích? a) 154 b) 250 c) 382 sborů 4. Licenci na světelnou fontánu mají hasiči z: a) Litoměřic b) Nového u Nové Paky c) Nového Oldřichova 5. Největší setkání požárních automobilů a jejich osádek se v Přibyslavi v roce 2014 konalo: a) potřetí b) podruhé c) počtvrté 6. Autorem známky 150 let českého dobrovolného hasičstva je: a) Adolf Born b) Ondřej Sekora c) Alfons Mucha

9. Mladí hasiči v Manětíně říkají Děda: a) Františkovi Hanusovi b) Kamilovi Hanusovi c) Marcele Burdové 10. V Kaznějově pokřtili novou CASku po Jiřím Müllerovi na: a) Müllerku b) Jiřinku c) Fousáče 11. V nouzi volejte: a) 113 b) 112 c) o 106 12. Zakladatelem Hasičské vzájemné pojišťovny byl: a) Jaroslav Škoda b) Emil Škoda c) Titus Krška 13. Na snímku u článku Spojuje nás bezpečnost spalinových cest je se starostou SH ČMS Ing. Karlem Richtrem: a) prezident Společenstva kominíků ČR Emil Morávek b) ministr Emil Moravec c) předseda Českého ústředí kominíků Emil Moravčík 14. Kolik požárů způsobí ročně děti: a) 10 b) 100 c) 1000

7. Univerzita dobrovolného hasiče byla v: a) Jánských Koupelích b) Bílých Poličanech c) Přibyslavi

15. Mistrovství dobrovolných hasičů ČR v požárním sportu se v roce 2014 konalo: a) na stadionu v Brtnici b) tradičně na Strahově c) v Českých Budějovicích

8. Junior univerzita byla v: a) Jánských Koupelích b) Bílých Poličanech c) Přibyslavi

16. Přeborník v práci s motorovou pilou a mistr Evropy se jmenuje: a) David Pila b) David Síla 193

17. Parní stříkačku SDH Semily I. vyrobila firma: a) Smékal Praha – Smíchov b) Stříkal Suché Lazce c) Shad-Mason London 18. Tématem letošních mezinárodních rozhovorů hasičských historiků budou: a) samaritáni b) žháři c) kominíci 19. Veterán Mercedes Benz L 1500 mají ve: a) Lhotě za Červeným Kostelcem b) Lhotě u Kostelce c) Červené Lhotě

Bonusové otázky s překvapením: 1 b: Který článek se vám v Hasičském čtení líbil nejvíce? 2 b: Jste odběratelem Hasičských novin? Své odpovědi zašlete do 15. července 2015 na email [email protected] 1. cena mobilní telefon pro „Volejte levněji s hasiči“ 2. cena hasičské rukavice firmy Holík 3. cena Neštěstník aneb soupis velkých požárů na území království Českého a několik hasičáků SH 750 a balíčků od firmy Juwital

20. V březnu 2014 vyhořela chata na Pustevnách jménem: a) Panenka b) Maměnka c) Libušín

Máte u vás něco, co by nemělo chybět v Hasičských novinách nebo v Hasičském čtení? Napište nám [email protected] (pokud možno s fotem) a nejlepší tipy odměníme.

všem, bez kterých bych Hasičské čtení nedal dohromady. Hlavně Jakubovi Kuchtovi a Mirce Hlašové pN Vydavatelství Hasiči, s.r.o., ul. 28. října 850, 549 01 Nové Město nad Metují, tel. 491 472 666, e-mail: [email protected], ISBN 978-80-905592-2-6. Redaktor Josef Nitra (zároveň autor nepodepsaných článků), grafická úprava Jakub Kuchta, korektury Mirka Halašová. Tato publikace vychází 30. ledna 2015. Cena výtisku 99,- Kč. 194

Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska největší zájmová organizace v ČR Česká dobrovolná hasičská organizace má za sebou již více než stopadesátiletou tradici. Na počátku, v 60. letech předminulého století ji začaly psát jednotlivé sbory s desítkami členů. V roce 1884, tedy 20 let po založení prvního ryze českého dobrovolného hasičského sboru se v Ústřední zemské hasičské jednotě evidovalo již 462 českých sborů

dobrovolných hasičů s 18 647 členy. O tři roky později, vznikla samostatná česká sekce Ústřední zemské hasičské jednoty, se do ní přihlásilo 786 českých sborů s 30 622 členy. V době dalšího významného mezníku – ustavení samostatné Zemské ústřední hasičské jednoty království Českého v roce 1891 již bylo 1176 českých sborů s 52 631 činnými členy.

V současné době je Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska největší zájmovou organizací v České republice. Máme evidováno 347 675 členů organizovaných v 7781 sborech. V našich řadách je také 47 801 dětí a mládeže ve věku do 18 let.

Hasicske noviny 195

k 1. 1. 2014

196

197

198

199

Vše pro požární bezpečnost staveb hasicí přístroje, hydranty, hlásiče a detektory, požární dveře, okna, stěny, ucpávky, nátěry, výstražné tabulky, pásky a značky, literatura PO a BOZP...

Komplexní služby v oboru požární ochrany a bezpečnosti práce revize, opravy, prodej, projekce, dokumentace, školení, outsourcing PO a BOZP

Hasičská a záchranářská technika požární stříkačky, čerpadla, elektrocentrály, agregáty, vysoušeče, ventilátory, lodě a čluny, vše pro první pomoc...

Hasičská a záchranářská výstroj přilby, rukavice, obuv, oděvy - vycházkové, pracovní, zásahové, protipožární, protichemické, speciální opasky, lana, postroje, dýchací přístroje...

Hasičská a záchranářská výzbroj hadice, savice, proudnice, armatury, vyprošťovací zařízení, svítilny, radiostanice, majáky, sirény, havarijní soupravy, vybavení ADR, hasiva a sorbenty...

Kompletní vybavení pro požární sport speciální armatury, hadice, savice, proudnice, přilby, dresy, trika, opasky, žebříky, požární nádrže...

Náhradní díly a servis hasičské techniky náhradní díly na PPS12, GO, úpravy, sportovní přestavby požárních stříkaček, běžný servis...

Hasičské vozy nové, repasované, opravy, modernizace, speciály...

Dárky pro hasiče, ceny do soutěží originální hasičské dárky, hasičské repliky, nože, poháry, diplomy...

Provozujeme hasičský bazar a aukce - nakupujte hasičskou techniku, výzbroj a výstroj za bezkonkurenční ceny.

Sídlo společnosti:

Pobočky:

Pož Požární bezpečnost s.r.o. Jihlava Královský vršek 42 mobil: 606 934 924 e-mail: [email protected] Praha 4 - Braník Pikovická 870/7 mobil: 725 027 772 e-mail: [email protected]

Havlíčkův Brod Lidická 1043 mobil: 607 869 191 e-mail: [email protected] Nové Město na Moravě Školní 448 mobil: 607 788 610 e-mail: e-m [email protected] Hradec Králové Hra Zemědělská 909/2 Zem mobil: mob 724 715 136 e-mail: e-m [email protected] Přelouč Pře Pražská Pražsk 392 mobil: mob 606 043 593 e-mail: e-m [email protected]

Praha Plzeň Klatovy

Přelouč Havl. Brod

Hradec Králové

Opava

Pelhřimov Jihlava Jihl Ji hlav hl ava av a

Nové Město na Moravě Třebíč

Zlín

Plzeň Slovan Slovanská alej 2669 mob 602 662 279 mobil: e-m [email protected] e-mail:

Pelhřimov Václav Kubíska mobil: 606 609 899

Obchodní zástupci:

zástupce pro ČR Josef Holcman mobil: 606 043 593 e-mail: [email protected] zástupce pro Klatovsko Jiří Volejník mobil: 724 094 592 e-mail: [email protected]

Zlín Zlí Kvítková Kvítko 2898 mobil: mob 723 490 890 e-m [email protected] e-mail: Opa Opava Jasels 31 Jaselská mob 602 288 457 mobil: e-m [email protected] e-mail:

200

Informační a distribuční střediska:

Třebíč Drahomíra Ježková mobil: 721 772 127

www.vyzbrojna.cz