Divadlo Rokoko oslavilo 100 let!

Divadlo Rokoko oslavilo 100 let! 1915

Výroční zpráva Městských divadel pražských 2015

2015

500. repríza Shirley Valentine

2 | výroční zpráva | Poslání

Poslání Mise Městských divadel pražských Městská divadla pražská se svými třemi sály v divadlech ABC a Rokoko, s kapacitou 500, 200 a 60 míst, jsou tady pro všechny pražské diváky – od dětí po seniory. Zprostředkovávají jim kontakt s kvalitním činoherním divadlem a komunitou podobně smýšlejících lidí. Tím Městská divadla pražská významně přispívají ke zlepšování kvality života městské komunity.

Vize Městských divadel pražských Tvoříme svět, ve kterém bude kvalitní činoherní divadlo a potkávání se v divadle přirozenou součástí hlavního proudu moderního městského života.

Široký repertoár V originálním dramaturgickém plánu se potkávají velké příběhy světové i české literatury, hudební komedie či autorské projekty. Dotýkáme se i ve společnosti méně populárních, ale podle nás důležitých témat, jako je stáří a poslední věci člověka nebo kontroverzní rysy naší národní povahy. Zaměřujeme se také na reflexi vážné nemoci dnešní doby – na všeobecnou nadvládu konzumu a převahu materiálních hodnot nad hodnotami duchovními. Otevřený prostor Městská divadla pražská jsou otevřeným prostorem, ve kterém mohou naši návštěvníci trávit svůj volný čas kulturně. Pravidelně zařazujeme do programu prohlídky zákulisí, Soirée s herci či představení s bonusovým programem, jako například Představení pouze pro nezadané, Setkání s tvůrci po představení nebo velmi oblíbené Herecké kurzy pro neherce.

Jestliže Národní divadlo patří národu, Městská divadla pražská patří městu a všem, kdo v něm žijí. Svým širokospektrálním repertoárem nepreferují vyhraněnou cílovou skupinu, ale naopak spojují diváky všech sociálních, věkových i vzdělanostních skupin a nabízejí jim možnost prožít společný kulturní zážitek.

Divadlo vnímáme jako součást veřejného prostoru moderní evropské metropole, spolupracujeme proto s dalšími veřejně činnými subjekty, jako jsou Centrum Paraple, občanské sdružení Cesta domů, Klub mladých diváků, a s množstvím pražských škol a gymnázií.

Jako páteřní divadlo pražské divadelní scény otevíráme 6x týdně své sály pro více než 700 diváků, ročně nás tedy navštíví téměř 200 tisíc lidí a každý si zde najde to své.

Prostřednictvím výstav, které pořádáme ve foyer divadla i mimo něj, seznamujeme rezidenty i návštěvníky Prahy s velkými postavami českého divadla a s jeho bohatou historií.

Všechny tyto a další aktivity mají za cíl ukázat divadlo jako nedílnou součást běžného života ve městě. Dostupnost Městská divadla pražská jsou Pražanům dostupná ve všech smyslech tohoto slova. Jsme bezbariéroví, obě divadla navštěvují i vozíčkáři a osoby se sníženou pohyblivostí. Zakládáme si také na dostupnosti cenové – vstupenku si mohou dovolit i milovníci divadla s nižšími příjmy. Poloha v centru Prahy nedaleko zastávek tramvaje a stanic metra všech tří linek umožňuje výbornou dopravní dostupnost.

Přátelský prostor pro všechny pražské diváky Městská divadla pražská jsou otevřeným přátelským prostorem, jenž nabízí inspirativní možnosti trávení volného času všem Pražanům. Prostřednictvím našich inscenací i doplňkových akcí chceme přispívat k dalšímu zlepšování kvality života běžných obyvatel Prahy. Nejsme elitářští, svým repertoárem oslovujeme široké spektrum diváků. Naše ambice jsou umělecké, edukativní a společensky transformativní. Divákům nabízíme nejen estetický zážitek, ale také reflexi současného světa, která podněcuje k zamyšlení. A to se nám, soudě podle diváckých ohlasů, daří.

Poslání | výroční zpráva | 3

Úvodní slovo ředitele Městských divadel pražských Rok 2015 byl pro Městská divadla pražská jedním z nejrušnějších v poslední dekádě. A to hlavně z jednoho radostného důvodu. Divadlo Rokoko, které je součástí svazku Městských divadel pražských od roku 1975, oslavilo 25. prosince 2015 sto let od svého vzniku. Naším úkolem však nebylo pouze připomenout toto významné výročí, ale zároveň si položit otázku, v čem tkví síla a životaschopnost tohoto prostoru. Doufám, že se alespoň částečně podařilo najít odpověď v publikaci, kterou jsme u příležitosti stoletého výročí vydali. Celkový obrázek o nejvýznamnějších akcích k oslavě jubilea si můžeme udělat stručnou citací výroční zprávy: Za přispění Magistrátu hlavního města Prahy jsme v rámci oslav vydali unikátní publikaci, jež mapuje umělecké aktivity Divadla Rokoko od počátků až po současnost, uspořádali putovní výstavu archivních fotografií, z nichž některé byly k vidění úplně poprvé, připravili jsme různé kvízy a soutěže pro návštěvníky Divadla Rokoko. Oslavy vyvrcholily v prosinci speciálním představením 100 let ve 100 minutách plným významných hostů. Součástí byla také propagační kampaň, která si kladla za cíl zvýšit povědomí o Divadle Rokoko mezi běžnými Pražany. O pestré historii Divadla Rokoko dosud nebyla vydána žádná publikace. Proto se Městská divadla pražská rozhodla oslovit renomované divadelní historiky a připravila knihu, která popisuje nejvýznamnější éry tohoto kulturního prostoru. Publikace je doplněna o unikátní fotografie ze sbírek Divadelního oddělení Národního muzea, z Divadelního ústavu, dobového tisku a archivu Městských divadel pražských. Autory publikace jsou Pavel Bár, Alice Dubská, Vladimír Just, Justina Kašparová, Radka Potměšilová, Zuzana Sílová, Jana Soprová, Milan Šotek a Roman Vašek. Slavnostní křest proběhl 20. října v Paláci knih Luxor na Václavském náměstí. Patronkou knihy se stala Marta Kubišová. Vyvrcholením oslav byla dvě slavnostní představení, která se konala v sobotu 12. prosince od 15 a 19 hodin. Pod názvem 100 let ve 100 minutách je připravili režisér Petr Svojtka a dramaturg Jiří Janků. Na jevišti vystoupil celý soubor Městských divadel pražských a popřát přišli i významní hosté Soňa Červená, Eva Pilarová, Václav Neckář a Karel Štědrý.

4 | výroční zpráva | Slovo ředitele

Úvodní slovo ředitele Městských divadel pražských Zbývá mi pouze poděkovat za nesmírné nasazení při realizaci oslav jubilea především naší archivářce Justině Kašparové a celému PR oddělení v čele s Hanou Morávkovou. V roce 2015 nabídla Městská divadla pražská svým divákům 515 představení odehraných vlastním souborem, z toho na scéně Divadla ABC 290 a na scéně Divadla Rokoko 225. Navíc jsme uskutečnili celkem 37 zájezdů. Navštívilo nás dohromady 139 416 diváků, v Divadle ABC 103 365 a v Divadle Rokoko 36 051. Návštěvnost činila 83 %. Městská divadla pražská hospodařila s vyrovnaným rozpočtem a soběstačností 36 %. I když v sezoně 2014/15 vzniklo 6 nových inscenací – což je standardní počet – jednalo se do jisté míry o sezonu útlumovou. Provoz Městských divadel pražských bohužel determinuje nedostatek skladovacích prostor v zákulisí obou divadel. Už několikrát se tedy stalo, že jsme se museli rozloučit s inscenací, která mohla být uváděna klidně ještě několik sezon, jen proto, aby mohly vzniknout inscenace nové. V sezoně 2014/15 je takových, u kterých bychom museli přerušit jejich existenci v tzv. „nejproduktivnějším věku“, několik. Tím, že jsme zrealizovali pouze čtyři kmenové inscenace, vznikla možnost některé jiné tituly alespoň částečně „vyhrát“. V roce 2015 tak vznikly čtyři nové inscenace plus dva atypické projekty, a to Tanec smrti Augusta Strindberga na Malé scéně ABC a koprodukční komedie Vím, že víš, že vím... Někdy je těžké dát výběru titulů jednotící myšlenku, ale o potenciálu her, jež se v našem divadle realizovaly v roce 2015, se dá tvrdit, že mohou otřást vesmírem. V každém z textů se jedná o konkrétní vesmír spojený s osudem výjimečné osobnosti. Ve hře Romulus Veliký Friedricha Dürrenmatta hlavní hrdina – poslední římský císař – obětuje doslova vše té nejvznešenější ideji, aby na prahu života zjistil, že jeho život je v troskách a jeho drastické snažení vrcholí tragickou blamáží. V tragikomedii Happy End, dnes již zesnulé izraelské dramatičky Anat Gov, dává v závěru hry těžkou formou rakoviny postižená hlavní hrdinka přednost důstojnému odchodu ze života před nadějí na vyléčení. V dramatu Ronalda Harwooda Na miskách vah si i my Češi můžeme najít paralelu o vypořádávání se se zlotřilým režimem. A možná, že kdyby tento proces v našem národním podání nepostrádal trochu té americké akčnosti a arogance, vesmíry některých našich spoluobčanů by se rozpadaly poněkud jinak, intenzivněji. Ve hře Hodina před svatbou, mladého a výjimečně nadaného španělského dramatika Pera Riery, se jeden rodinný vesmír rozpadá doslova a do písmene a zažitá agonie nás může přivést až někam k obrazu prvotního hříchu Adama a Evy. A já doufám, že inscenace vzniklé z těchto inspirativních, propracovaných a hlubokých textů snad přivedou naše diváky k některým znepokojivým vhledům. Další klíčovou událostí roku 2015 je, že Městská divadla pražská mají konečně svoji zkušebnu. V minulé výroční zprávě jsem psal, že se podařilo vyřešit problém s prostorami pro fundus kulis a rekvizit pronájmem sklepních prostor ve Vodičkově ulici a že je zde možnost zrekonstruovat jednu z místností jako zkušebnu. Magistrát hl. m. Prahy na náš požadavek rekonstrukce velice pružně zareagoval, uvolnil z kapitálových výdajů odpovídající částku a na konci tohoto roku došlo ke kolaudaci pro naše potřeby tak důležitého prostoru. Domnívám se však, že jeho potenciál a umístění jsou tak výjimečné, že bude možné zúročit i komerční možnosti a dát ho částečně k dispozici pro volnočasové aktivity obyvatel centra a bližšího i vzdálenějšího okolí.

Ondřej Zajíc, ředitel Městských divadel pražských

Slovo ředitele | výroční zpráva | 5

6 | výroční zpráva | Název kapitoly

Organizační struktura Městských divadel pražských

Název kapitoly | výroční zpráva | 7

Organizační struktura

Ředitel

Městských divadel pražských

Umělecký šéf

Hlavní ekonom

Šéf výpravy

Manager provozu

Vedoucí produkce

Vedoucí obchod. oddělení

PR a marketing manager Umělecký soubor

8 | výroční zpráva | Organizační struktura

Organizační struktura

Umělecký šéf

Herecký soubor

Dramaturgové Lektor dramaturgie

Inspicienti + Nápověda

PR a marketing manager

Podrobný soupis zaměstnanců v jednotlivých odděleních je uveden v organizačním řádu Městských divadel pražských.

Organizační struktura | výroční zpráva | 9

Soupis zaměstnanců pozice

třída stupeň

úvazek

herec

10

12

1,00

jevištní technik

5

12

1,00

admin. pracovník

8

10

0,20

herec

10

10

1,00

jevištní technik

5

12

1,00

archivář

11

12

1,00

herec

10

12

0,50

jevištní technik

5

12

1,00

asistent řed.

8

12

1,00

herec

10

6

1,00

krejčová

7

12

1,00

asistent řed. - MD

8

6

0,00

herec

10

8

1,00

krejčová

7

11

1,00

dramaturg

11

11

1,00

herec

10

9

1,00

krejčová

7

12

1,00

dramaturg

11

12

1,00

herec

12

12

1,00

krejčová

7

12

1,00

elektroúdržbář

5

12

0,50

herec

10

10

1,00

krejčová

7

11

0,50

garderobiér

5

12

1,00

herec

10

12

1,00

majet. úč.

8

11

1,00

garderobiér

5

12

1,00

herec - MD

10

10

0,50

maskér

8

12

0,50

garderobiér

5

12

1,00

hl. ekonom

12

12

1,00

maskér

8

12

0,50

garderobiér

5

12

1,00

hl. účetní

10

12

1,00

maskér

8

12

0,50

garderobiérka

5

12

1,00

insp. hlediště

4

12

1,00

maskér

8

12

0,50

grafik PR

10

3

1,00

inspicient

6

12

1,00

maskér

7

12

1,00

grafik PR - MD

10

5

0,00

inspicient

7

12

1,00

maskér

8

12

1,00

herec

10

12

1,00

inspicient

7

12

1,00

maskér

8

12

0,50

herec

10

12

1,00

inspicient

6

12

1,00

maskér - MD

8

12

0,00

herec

10

12

1,00

jevištní technik

5

12

1,00

mistr. v krejč.

7

12

1,00

herec

10

12

0,90

jevištní technik

5

12

1,00

nápověda

4

12

1,00

herec

10

8

1,00

jevištní technik

5

12

1,00

nápověda

4

12

1,00

herec

10

12

0,90

jevištní technik

5

12

1,00

nápověda

4

12

1,00

herec

10

11

1,00

jevištní technik

5

12

1,00

obch. referent

9

4

1,00

herec

10

11

1,00

jevištní technik

5

12

1,00

obch. referent

8

6

1,00

herec

10

6

1,00

jevištní technik

5

12

1,00

obch. referent

8

4

0,80

herec

10

6

1,00

jevištní technik

5

12

0,80

osvětlovač

8

12

1,00

herec

10

10

1,00

jevištní technik

5

12

1,00

osvětlovač

6

12

1,00

herec

10

10

1,00

jevištní technik

5

12

1,00

osvětlovač

6

12

0,50

herec

10

8

1,00

jevištní technik

5

12

1,00

osvětlovač

8

12

1,00

herec

10

9

1,00

jevištní technik

5

12

1,00

osvětlovač

7

12

1,00


Soupis zaměstnanců pozice

třída stupeň

úvazek

umělec. šéf

12

12

1,00

person. + mzd. úč.

10

11

1,00

ved. provozu

10

12

1,00

pokladník vstup.

4

12

0,75

ved. výpravy

13

9

1,00

pokladník vstup.

4

12

0,75

vedoucí obch. odd.

9

9

1,00

pokladník vstup.

4

12

0,75

vedoucí PR

11

6

1,00

pokladník vstup.

4

12

0,75

vrátná

1

12

1,00

pom. admin. síla

2

12

1,00

vrátný

1

12

1,00

produkční

9

12

1,00

vrátný

1

12

1,00

produkční

9

11

1,00

vrátný

4

12

1,00

produkční

9

11

0,50

vrátný

1

12

1,00

provozář

8

12

1,00

vrátný

1

12

1,00

ref. PR

10

4

1,00

vrátný

1

12

1,00

ref. HS

8

12

1,00

zvukař

7

12

1,00

ref. PR

10

4

1,00

zvukař

8

12

1,00

rekvizitář

5

12

1,00

zvukař

8

12

1,00

rekvizitář

5

12

1,00

rekvizitář

5

12

1,00

rekvizitář

5

12

1,00

rekvizitář

5

12

1,00

ředitel

12

7

1,00

skladník

6

12

1,00

pozice

statistik + poklad.

10

11

1,00

tajemnice

9

12

1,00

tajemnice

9

12

úč. metodik

11

účetní

Dohody o pracovní činnosti a Dohody o provedení práce počet

úvazek

Uvaděčky ABC + Rokoko

47

0,5

Požární dozor

20

0,5

1,00

Lékařský dozor

2

0,5

8

0,50

Distribuce časopisu MDP

1

0,5

10

9

1,00

Šéfredaktor časopisu MDP

1

0,5

uklízečka

2

12

1,00

Lektor dramaturgie

1

0,5

uklízečka

2

12

1,00

uklízečka

2

12

1,00

* Placení dle počtu odpracovaných představení nebo hodin


Soupis herců Hlavní pracovní poměr Batulková Dana Bor Hanuš Dolanský Zdeněk Doulová Hana Drábek-Hornáčková Henrieta Dvořák Viktor Fidlerová Radka Fridrich Vasil Hána Jiří Jurek Lukáš Juřica Pavel Kalina Zbigniew Kalvoda Radim Klem Jiří Klimeš Petr Lehký Stanislav Novotný Tomáš Pacoláková Evellyn Pernetová Lucie Říčařová Zuzana Smutná Jitka Vencl Zdeněk Vlach Jaroslav

Externí herci, hudebníci a tanečníci Alán Jan Badinková Michaela Balcar Michal Bartoška Petr Bedáňová Veronika Besta Petr Borodin Alexander Brabec Jaroslav Brzobohatá Františka Buble Jan Budínská Ludmila Bystroňová Antonie Čelebič Vuk Daňková Andrea Daňková Tereza Delišová Martina Dolanská Petra Drbohlav Jan Drbohlavová Jana Dušek Zdeněk Dvořák Vojtěch Dymková Šárka Eichler Marek Eichler Petr Fialová Květa Filčev Vojtěch Fišer Stanislav Friedl Jaroslav Gajerová Veronika Hájek Robert Hámová Gabriela Hanzl Jan Hilgart Jiří Hilšer Marek Hlas Ivan


Hnilička Jan Homola Lukáš Hustoles Tomáš Hykyšová Zuzana Choděrová Daniela Janatková Barbora Janků Veronika Jelínek Jiří Jelínková Dana Ježil Radek Jiskra Filip Jiskrová Jana Jurkovič Marek Kačmarčík Milan Klapka Dalimil Koreček Ivan Koudelková Veronika Kouklová Nikol Krištůfek Ladislav Krček Jaroslav Krčmář Michal Křepelková Amálie Kříženecká Marie Kubařová Veronika Kubín Vít Lambora Marek Linka Miroslav Lojdová Kateřina Lorenc Josef Lukešová Bára Lžičař Pavel Macháčková Kateřina Marek Vladimír Marková Dana Marková Helena

Masáček Jiří Mašek Jan Mayerová Carmen Meduna Jan Milková Svatava Milota Jiří Mitrega Robert Müller Richard Nerušilová Věra Novotný Jiří Ornstová Eva Pelikán Lukáš Peroutka Pavel Petráš Aleš Plíšková Gabriela Podhajský Ondřej Poláčik Marek Poláková Barbora Pospíšil Jan Procházková Marika Rošetzký Marcel Roznětínská Lucie Sabadin Miroslav Sekyrka Karel Skála Pavel Skořepová Luba Slámová Eliška Slánský Jaroslav Součková Dagmar Soukupová Patricie Steigerwald David Suchánková-Theimer Anna Svojtková Veronika Syslová Dana Szymik Jan

Šindelářová Adéla Šoltýsová Diana Štefan Marek Štěpán Stanislav Štěpánková Julie Šulcová Radka Termerová Lenka Tůma Martin Valentová Barbora Vančura Petr Valenta Matyáš Veckerová Kateřina Velen Zdeněk Večerka Miroslav Vokurka Tomáš Volek Vladimír Vyhnánková Marie Yasinski Alexander Zbranková Lenka

Soupis hostujících umělců všech profesí Režiséři

Choreografie

Čermáková Viktorie Engelová Ludmila Goldflam Arnošt Hanuš Miroslav Khek Pavel

Basák Karel Hanušová Jana Janatková Barbora Kubín Vít Pacek Martin

Výtvarníci /Kostýmy

Fotografové a grafici

Červenková Michaela Goldflamová Štětinová Petra Hájková Kateřina Krištofovičová Daša Milfajt Jaroslav Rusín Tomáš Syrový Michal Zábrodská-Hávová Dana

Borecká Marianna Houdková Martina Hrbková Alena Homolka Alan Honzík Stanislav Krištůfková Natálie Kurečka Petr Mach Tomáš Macháček Jakub Merunková Lucie Makovská Eva Pospíšil Bohumil Tomeš Michael

Hudba Fidler Luboš Janouch Jiří Nejedlý Vladimír Potoček Milan Wajsar Petr



Premiéry roku 2015


Premiéry

Rodolfo Sonego, Renato Giordano

Vím, že víš, že vím…

Datum premiéry

Počet repríz

7. března

22

Friedrich Dürrenmatt

Romulus Veliký,

23. května

15

komedie antických rozměrů Ronald Harwood

Na miskách vah

August Strindberg

Tanec smrti

Anat Gov

Happy End Pere Riera

Hodina před svatbou

7. listopadu

8

Datum premiéry

Počet repríz

24. ledna

23

Datum premiéry

Počet repríz

28. března

22

14. listopadu

8

Hlavní dramaturgické linie Smyslem veřejnoprávního divadla je kultivovat veřejný prostor. Městská divadla pražská to činí několika způsoby. Jakožto scéna určená běžnému městskému publiku si klade za cíl kultivovat a rozvíjet vkus a uvažování svých diváků. Činí tak způsobem konsenzuálním. Příchozího vítáme jako očekávanou a milou návštěvu, s níž chceme sdílet své vědomosti, obavy, strasti i radosti. Náš dům je otevřen pro každého a naší snahou je docílit, aby se zde navzájem ctili a respektovali i lidé, kteří se mohou domnívat, že spolu nemají nic společného. Na základě této premisy je repertoár volen tak, aby každá inscenace přinášela impulz k zamyšlení, novou, mírně či více provokativní myšlenku, ale aby zároveň srozumitelně komunikovala. Co se říká, je důležitější, než jak se to říká. Nechceme lacině urážet ani šokovat, nechceme se arogantně povyšovat, nevytváříme umění pro úzkou elitu, ale nejsme ani divadlem lidovým. Naše publikum očekává kultivovanou podívanou, nové impulzy a profesionální kvalitu. Rozvíjíme odkaz, jímž se cítíme být vázáni. Odkazujeme se především k tradici ředitele Oty Ornesta, tedy na dobu, kdy Městská divadla pražská byla kultivovanou a inteligentní kulturní institucí se silným hereckým souborem. Vytváříme herecké příležitosti pro všechny věkové kategorie herců, jaké si nemůže dovolit žádné soukromé divadlo, a podílíme se tak na udržování a rozvíjení té nejlepší tradice hereckého umění.

16 | výroční zpráva | Premiéry roku 2015

Premiéry DRAMATURGIE SE NA ZÁKLADĚ TĚCHTO PREMIS REALIZUJE V NĚKOLIKA DRAMATURGICKÝCH LINIÍCH: 1/ ČESKÁ OTÁZKA – jednou z priorit dramaturgie Městských divadel pražských je zkoumání české identity. Zkoumání toho, co nás utváří a co způsobuje, kým jsme a kam směřujeme. Součástí této cesty je i poměřování naší současnosti s díly a osobnostmi významných českých autorů, a to napříč žánry. V uplynulých sezonách to byla především díla, která vznikala těsně před druhou světovou válkou, tedy v době mohutného rozmachu české kultury. 2/ VELKÉ TÉMA – konfrontovat dnešního člověka s hodnotami, které nás přesahují, které platí od věků a od nichž se odvíjí naše velikost a před nimiž se odhaluje naše malost, je dalším z cílů, které si prostřednictvím děl velké klasické literatury klade dramaturgie Městských divadel pražských. 3/ TĚŽKÉ ŽIVOTNÍ SITUACE – tato inscenační linka jde přímo proti trendům současné popkultury, zdůrazňující laciné, zábavné a lehké stránky života a podává tak falešný, i když dobře prodejný obraz světa. Městská divadla pražská se již řadu let zabývají ožehavými tématy. Zaznamenáváme v řadách diváků zejména střední generace jistou úlevu, že se zde vyslovuje nevyslovitelné, že o těžkých věcech, o kterých se stalo zvykem v dobré společnosti nehovořit, o nemocech, smrti, stáří, postižení, lze mluvit nahlas, tónem jak vážným, tak humorným. 4/ JEDINEČNOST, ODLIŠNOST, TOLERANCE SKUTEČNÁ I DOMNĚLÁ – řadu sezon se Městská divadla pražská věnují tolik skloňovanému tématu tolerance v současném světě. Tolerancí se ohání od politiků až po opilce v hospodě kde kdo. Jak je tomu ale ve skutečnosti? Jak se doopravdy vyrovnáváme s výjimečností, jinakostí, kde máme svoje meze? Jak se žije lidem odlišným svým etnikem, svými postoji, názory či postiženým jakoukoli výjimečností nebo nedostatkem? 5/ HUDEBNĚ DRAMATICKÁ LINKA – specifikou Městských divadel pražských se v posledních letech staly vyprofilované hudební komedie. Snažíme se, aby každý takto uvedený titul měl jasné téma, vyjadřoval se – často hravým způsobem – k současnému stavu světa a nestal se pouze zábavou pro zábavu. Rozhodně tedy není náhodou, že se jedná o vysloveně autorské projekty, které buď zpracovávají literární předlohu, nebo jsou zcela novými originálními díly. Pracovně jsme si tento žánr nazvali muzikál pro činoherce. Tyto hry uvádíme takřka výlučně na jevišti Divadla ABC.

Premiéry roku 2015 | výroční zpráva | 17

Premiéry / Tanec smrti August Strindberg

Tanec smrti

Premiéra 24. ledna 2015 Po delším čase ožívá opět Malá scéna ABC původním projektem Městských divadel pražských. Své vrcholné dílo Tanec smrti napsal vynikající, leč kontroverzní švédský dramatik na počátku 20. století, těsně po rozchodu se svou druhou manželkou. Přestože dnes je Strindberg považován za největšího švédského dramatika, ve své době byl pokládán za skandalistu, neboť jeho díla pronikala do hlubin lidské psychologie a odhalovala zejména nepříjemná zákoutí soužití mezi mužem a ženou s naprostou nekompromisností a bez servítků. Tanec smrti je krutou i směšnou anatomií jedné lásky, milostným trojúhelníkem lidí již nemladých, kteří však časem nezmoudřeli a nedokázali ani otupit hroty své vášně, zloby a nenávisti. Muž, žena, milenec – trojice, která nedokáže žít spolu ani bez sebe a která během plynutí času vypracovala strategii vzájemných podrazů, hru intrik a schopnost jít si na nervy k neuvěřitelné virtuozitě, k bravurnímu tanci. Kdo bude mít poslední slovo? Smrt? Nenávist? Anebo láska, která je počátkem i koncem všeho? Strhující příběh, kde všechno je jinak než se zdá a který nedá divákovi vydechnout až do poslední chvíle, je vysněnou hereckou příležitostí pro tři protagonisty v nejlepších letech. Hrají Radka Fidlerová, Jiří Schwarz, Oldřich Vízner Režie Viktorie Čermáková Překlad Zbyněk Černík Úprava a dramaturgie Věra Mašková Scéna Adam Pitra Kostýmy Daša Krištofovičová

Záměrem bylo nejen poskytnout hereckou příležitost hercům staršího věku, kteří tuto šanci beze zbytku využili, ale vyzkoušet i velké drama v komorní formě. Netradičně pojatý prostor, který stírá hranici mezi přihlížejícími a účinkujícími, dává divákům nový druh prožitku, aktivizuje ho, zatahuje do samotného epicentra dění. Časový posun hry do 70. let 20. století rozeznívá klasickou hru novou aktuálností a jeho účinek zejména pro starší diváky je o to silnější a autentičtější.


Premiéry / Vím, že víš, že vím… Rodolfo Sonego, Renato Giordano

Vím, že víš, že vím…

Premiéra 7. března 2015 Původně úspěšný film byl před nedávnem adaptován pro divadlo. Lehká komedie závažného obsahu. Co se stane, když člověk začne na svůj život pohlížet očima těch druhých? Na počátku je pouhý omyl. Soukromý detektiv si splete sledovanou osobu a místo manželky prominentního politika začne sledovat úplně obyčejnou rodinu. Co se skrývá pod pokličkou zdánlivě všedních dní všedního manželského páru středních let? Mnoho všelijakých drobných tajemství, která vedou k nedorozumění a vzájemnému odcizení. Vědět znamená pochopit a pochopit dává šanci napravit. Zdá se to jednoduché? Jenomže ve světě, kde se při prvním náznaku bolesti, nesnází a nepohody rovnou bere do zaječích, kde se vztahy rozpadají jak na běžícím pásu bez jakéhokoli pokusu o nápravu či změnu, natož pak nějaké sebezpytování, je tahle několik desetiletí stará komedie vítaným připomenutím hodnot, které považujeme za ztracené. Hrají Simona Stašová, Michal Dlouhý, Andrea Daňková, Vasil Fridrich / Petr Vančura Režie Vladimír Strnisko Překlad Karina I. Havlů Výprava Michaela Červenková

Hra byla nasazena jako velká herecká příležitost pro dvě stálice souboru Městských divadel pražských – Simonu Stašovou a Michala Dlouhého. Ve spolupráci s renomovaným režisérem Vladimírem Strniskem vytvořili velmi úspěšnou podívanou, která se těší obrovskému diváckému zájmu.


Premiéry / Happy End Anat Gov

Happy End

Premiéra 28. března 2015 Touto hrou chceme navázat na dramaturgickou linku „Těžké životní situace“. Jde o současnou izraelskou tragikomedii, ve které se lehce a s nadhledem vypráví o velmi vážných věcech, konkrétně o rakovině. Autorka začala hru psát poté, co u ní lékaři tuto nemoc objevili. Rozhodla se v ní o své chorobě hovořit naprosto otevřeně. I když se dotýká natolik závažných věcí, jakými jsou nemoc a smrt, nechybí jí humor a nadhled. Tímhle neotřelým přístupem si hra získala srdce mnoha diváků a současně podpořila prevenci v boji proti této záludné chorobě. Anat Gov přežila s rakovinou čtyři roky, během kterých, jak sama řekla v jednom z posledních rozhovorů, bylo víc dobrých než špatných dní. Přestože jí nakonec v roce 2012 podlehla, poselství, které divákům zanechala, totiž „Nikdy neztrácejte naději a berte si z života to nejlepší“, je stále živé. Tuto neotřelou tragikomedii, kterou jsme objevili díky spolupráci se sdružením Cesta domů, uvádíme v české premiéře v překladu Šárky Doležalové a v režii Arnošta Goldflama. Hrají Dana Batulková, Radka Fidlerová, Jitka Smutná, Evellyn Pacoláková, Hana Doulová, Jiří Hána, Zdeněk Velen Režie Arnošt Goldflam Dramaturg Jiří Janků Překlad Šárka Doležalová Scéna Tomáš Rusín Kostýmy Petra Goldflamová Štětinová Hudba Milan Potoček Choreografie Jana Hanušová

Ačkoliv jsme tuto originální hru nasazovali do našeho repertoáru s obavami o její divácké přijetí, ukazuje se, že vážné téma přetavené do komediálního žánru publikum oslovuje. Je to zásluhou mnoha příznivých okolností, jež se při přípravě této inscenace sešly. Jednak je to kvalita textu, dále pak nadhled režijního vedení Arnošta Goldflama a v neposlední řadě také velmi kvalitní herecké výkony mnoha účinkujících. Jsme také rádi, že naše spolupráce se sdružením Cesta domů úspěšně pokračuje, a bez zajímavosti není ani skutečnost, že jsme díky inscenaci navázali užší kontakt s izraelským Divadelním institutem Hanocha Levina v Tel Avivu.


Premiéry / Romulus Veliký, komedie antických rozměrů Friedrich Dürrenmatt

Romulus Veliký, komedie antických rozměrů

Premiéra 23. května 2015 Německy píšící švýcarský autor Dürrenmatt, který zemřel r. 1990, patří dnes už k moderním klasikům. Začínal jako autor detektivek, k jejichž psaní se uchyloval z nouze do doby, než ho v padesátých letech proslavila Návštěva staré dámy po celém světě. Jeho praxe autora kriminálních příběhů mu nejen vynesla jeden z nejslavnějších německy psaných románů Soudce a jeho kat, ale pomohla mu i při konstruování důmyslných zápletek a nečekaných point jeho dramat. Komedie na antické téma o posledním římském císaři patří k jeho raným dílům. Mistr absurdního divadla před nás staví antihrdinu, světapána, který se ke svým vladařským povinnostem chová velmi podivně a laxně. Místo, aby řešil ohrožení vlasti cizími vojsky, stará se o svůj chov slepic, a není tedy divu, že na něho doma číhá za každým závěsem nějaký ten vrah. Jsme svědky zániku říše, kterou spravuje šílenec, anebo se jedná o dobře promyšlenou státnickou hru? A pokud ano, jaký je její smysl a cíl? Jedna nečekaná situace střídá druhou až k šokujícímu odhalení. Přestože se příběh odehrává v době pádu Západořímské říše, postavy, situace a zápletky jsou ryze současné, velmi komické a, bohužel, velmi aktuální. Hrají Aleš Procházka, Martina Delišová, Nikol Kouklová, Zdeněk Dolanský, Viktor Dvořák, Petr Klimeš, Pavel Juřica, Lukáš Jurek, Jiří Klem / Jan Vlasák ad. Režie Ondřej Zajíc Dramaturg Věra Mašková Scéna Adam Pitra Kostýmy Kateřina Hájková

Těžiště této hry leží na bedrech představitele hlavní postavy. Po Václavu Voskovi se této role zhostil přední herec Městských divadel pražských Aleš Procházka. Jeho promyšlené precizní herectví a schopnost tematizovaného výkonu patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co lze na pražských jevištích v současné chvíli vidět. Právě jeho výkon posouvá inscenaci, která by mohla být lehkou komedií k výrazné existenciální výpovědi o bědném stavu současného světa.


Premiéry / Na miskách vah Ronald Harwood

Na miskách vah

Premiéra 7. listopadu 2015 Harwoodova hra, inspirovaná skutečným příběhem geniálního dirigenta Berlínské filharmonie Wilhelma Furtwänglera, se vrací k bolestivému tématu postavení umění a umělce v totalitní společnosti. Furtwängler byl po válce postaven před denacifikační tribunál: hra se však zabývá šetřením, které předtím ve věci údajné dirigentovy nacistické minulosti vedl americký vyšetřovatel major Steve Arnold. Arnold byl prý pro tento úkol vybrán proto, že nemá o hudbě ani ponětí – navíc jako člověk, který viděl při osvobozování koncentračních táborů hrůzy nacismu na vlastní oči. Když písemné důkazy, jež by dirigentovu kolaboraci potvrzovaly, chybí, neváhá se Arnold spojit i s bývalým nacistickým fízlem, druhým houslistou filharmonie. Hra je „sporem“ bez vítězů – záleží na divákovi, na čí stranu se postaví. Jedná se o velmi kvalitní text, který nabízí krásné herecké příležitosti a navazuje na dlouhodobé směřování naší dramaturgie v linkách „Těžké životní situace“ i „Jedinečnost, odlišnost a tolerance“. Hrají Vasil Fridrich, Jan Vlasák, Jiří Suchý z Tábora, Nina Horáková, Pavel Juřica, Veronika Janků Režie Petr Svojtka Dramaturg Jiří Janků Překlad Julek Neumann Výprava Jaroslav Milfajt Hudba Vladimír Nejedlý

Inscenace byla do našeho repertoáru nasazena především pro nadčasovost hlavního tématu. Postavení umělce v totalitní společnosti a jeho zodpovědnost za podporu nedemokratického režimu, to je problém, který se zdaleka netýká pouze fašistického Německa. Velmi podobně tomu bylo i za komunistického režimu u nás a najít jednoznačné odpovědi na to, co je a co není kolaborace, je velmi složité. To, že tyto otázky nebyly jednoznačně dořešeny, má svým způsobem vliv na dění v dnešní společnosti, a proto považujeme za velmi důležité, aby se o těchto věcech mluvilo. Nemalý přínos inscenace vidíme v tom, že poskytla velké herecké příležitosti, a nás velmi těší, že je všichni herci dokázali plně využít. Potěšitelné je i to, že se jednalo o první práci nové mladé členky hereckého souboru Niny Horákové, která svým přístupem prokázala, že její angažování do řad Městských divadel pražských bylo dobrou volbou.


Premiéry / Hodina před svatbou Pere Riera


Každá rodina je nemocná po svém...

Premiéra 14. listopadu 2015 Rodinné drama. Svatba jediné dcery bohatého podnikatele svede do jeho domu všechny jeho syny i jejich partnerky. Ukazuje se, že den bude dramatičtější, než se původně očekávalo. Synové mají s otcovou firmou svoje záměry, kromě toho má každý z nich svoje vlastní starosti. Mezi nejstarším Maxem a jeho bývalou ženou je divné napětí, prostřední Alex záměrně terorizuje celou rodinu i svou novou přítelkyni, teta se pomalu, ale jistě opíjí, zahradou bloudí nezvaný host, bývalý zaměstnanec firmy, který byl nedávno propuštěn. Nevěsta postupně zjišťuje, že její sňatek hraje nepěknou roli v intrikách jejích sourozenců, a pod povrchem se skrývá děsivé rodinné tajemství, jehož nečekané odhalení přichází v závěru hry. Vyřizování rodinných účtů, v němž dojde až na zbraně a ohrožení života, odhaluje nejen povahové rysy dětí z lepší rodiny, ale i jejich traumata z dětství a nejednoho kostlivce v rodinných skříních. Riera je mladý dramatik, režisér a dramaturg, jehož hry se úspěšně uvádějí především v Barceloně. Síla jeho talentu tkví nejen ve výborně psychologicky vykreslených postavách, ale i ve schopnosti postihnout současné konflikty moderní doby. Hra Hodina před svatbou je postavena na střetu obchodních zájmů s nejprivátnější sférou lidského bytí. Hrají Petr Štěpánek, Michaela Badinková / Barbora Valentová, Viktor Dvořák, Jiří Hána, Lukáš Jurek, Evellyn Pacoláková, Dana Batulková, Máša Málková, Milan Kačmarčík Režie Ondřej Zajíc Dramaturg Věra Mašková Překlad Romana Redlová Úprava dialogů Ivana Slámová Scéna Michal Syrový Kostýmy Dana Hávová

Česká premiéra krutého rodinného dramatu poskytla souboru celou řadu skvělých hereckých možností. Inscenaci dominuje výkon Petra Štěpánka, pro něhož se role Victora stala příležitostí rozehrát po čase svůj dramatický talent a prokázat, že patří k nejlepším hercům své generace. Velmi zdatně mu sekunduje mladší část souboru, zejména Jiří Hána, jehož Alex se z rodinného vtipálka odhaluje postupně až na dřeň hluboce pokřivené duše, či Michaela Badinková v roli jeho dcery, zdánlivě křehké krásky, pod jejímž okouzlujícím zevnějškem se skrývá zkažená egoistická duše. V nečekané roli se objevuje Máša Málková, jedna z nejnadějnějších hereček své generace – role Sylvie, tajemné a laskavé, je dokonalou protiváhou zla, které tryská z ostatních postav. Silné herecké výkony spolu se silným příběhem jsou podstatou inscenace, která nikoho z diváků nenechá chladným.


Dramaturgický výhled na rok 2016 Louis Nowra / Noc bláznů Premiéra: 12. března 2016 Komedie australského dramatika propojuje dvě prostředí – zákulisí divadla a psychiatrický ústav. V rámci art terapie má začínající režisér nastudovat divadelní hru s pacienty léčebny. Je konec šedesátých let, venku probíhají demonstrace proti válce ve Vietnamu a uvnitř se pokouší skupina klientů uskutečnit nemožné – nastudovat operu od Mozarta. Příležitost pro komedii vskutku bláznivou, ale také pro jímavý lidský příběh o sbližování dvou světů, o poznání i sebepoznání a hledání skutečné hodnoty lidství. Mladý režisér Lewis přichází do polorozbořeného divadla plný pochyb, nejistoty, bez víry v sebe i v ostatní. Odchází jako dospělý muž a hotový režisér, který se může pustit do křížku s celým světem, obdarován těmi, s nimiž svět nepočítá. Po Důkazu a Molly Sweeney je to další text, který přivádí na jeviště odlišnost, jinakost na první pohled vnímanou většinovou společností jako handicap, a nasvěcuje ji z nečekaných úhlů. Tentokrát v žánru veselohry, což umožňuje zapojení jiné části souboru, která s tímto tématem zatím nebyla konfrontována. Z hlediska diváckého by tato inscenace měla přispět k prohlubování vnímavosti a tolerance, jíž se nám často nedostává. Žánr pak umožňuje seznámit se závažným tématem i tu část publika, která vážné hry nevyhledává. Allan a Barbara Peaseovi, Miroslav Hanuš / Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách Premiéra: 19. března 2016 Hudební komedie, která poradí, jak předcházet partnerským krizím. Knihy manželů Peaseových, jež zkoumají rozdíly mezi myšlením žen a mužů, se staly světovým bestsellerem. Autoři kvůli nim procestovali celý svět a shromáždili nejnovější poznatky z oboru výzkumu mozku, z evoluční biologie, psychologie a sociologie. Čtenářům pak předkládají lehce kontroverzní výsledek, který možná překvapivým, avšak humorným a čtivým způsobem vysvětluje důvod existence napětí a rozepří mezi příslušníky obou pohlaví a pokouší se najít způsoby, jak se s nimi vypořádat. Režisér Miroslav Hanuš si jejich dílo vzal jako základ své hudební komedie, která vzniká takříkajíc na míru našemu hereckému souboru. Originální nápady předlohy divadelně upravil a převedl do jevištního tvaru, ve kterém nebudou chybět písně, živý orchestr a také spousta humoru, který se často dotýká věcí, jež ve skutečnosti příliš veselé nejsou. Světová premiéra této nové hry proběhne 19. března 2016 na jevišti Divadla ABC. Anton Pavlovič Čechov / Strýček Váňa Premiéra: 4. června 2016 Tragikomedie o nekonečné lidské duši a promarněných životech. V dramatu Strýček Váňa, stejně jako v ostatních vrcholných hrách A. P. Čechova, jde o variaci na téma zmarněného života na ruské provincii konce 19. století. Konflikt mezi zidealizovaným a skutečným všedním životem, zklamané lásky, nenaplněné ambice, naděje v lepší budoucnost a rozčarování z reality, to všechno jsou atributy, které ani během času neztratily na přesvědčivosti a jejichž prostřednictvím můžeme nahlédnout i dnešní společnost. Hledání smyslu života a krize středního věku jsou dnes stejně palčivé jako před sto dvaceti lety, kdy byla hra napsána. A právě pro tuto nadčasovou resonanci se Čechovovy hry neustále uvádějí na jevištích po celém světě. Do Divadla Rokoko se Čechov vrací po bezmála dvaceti letech, tentokrát v režii Petra Svojtky.

24 | výroční zpráva | Dramaturgický výhled na rok 2016

Dramaturgický výhled na rok 2016 Alexandr Sergejevič Puškin / Evžen Oněgin Premiéra: 11. června 2016 Cynismus, beznaděj, absence smyslu existence. Přežívání bez vzrušení, bez dobrodružství, bez opravdovosti. Náhražka života. To je to, co žene Puškinova hrdinu z místa na místo, aniž by někde našel to, co hledá. Jevištní adaptace jednoho z nejvýznamnějších děl světové klasiky si klade za cíl prostřednictvím romantického díla vystihnout palčivou otázku současné doby, která se v mnohém podobá té Puškinově. Život v dostatku, v pohodlí, zdánlivě bez starostí, a přece tak marný a prázdný. Co je dnešní svatý grál, který může naplnit lidský život? Slavný milostný příběh o velkém minutí se v čase a prostoru, protože skutečné věci se zdají tak obyčejné a banální, i o tom, že šumění andělských křídel je pomíjivá vteřina, kterou nelze vrátit, ale i o nebezpečí přebujelého egoismu, by měl zazářit v novém lesku a promlouvat především k mladé generaci. Urs Widmer / Top Dogs Premiéra: 5. listopadu 2016 Originální komedie nás zavede do bizarního prostředí rekvalifikačních terapií pro propuštěné manažery ve vysokých funkcích – tzv. top dogs. Ti, co dříve vedli a řídili velké koncerny a společnosti a vyhazovali z práce tisíce lidí, byli najednou sami vyhozeni. Ale společnost potřebuje především produktivní členy. A vše je nakonec jen a jen business. Stačí dobrý nápad, a tak je pro tyto propuštěné zřízen kurz, v němž mají být hroutící se znovu postaveni na nohy skrze nejrůznější psychoterapie, modelové situace a nácvik „správného chování“. Moderní švýcarská groteska byla původně napsána pouze pro potřeby curyšského Neumarkt Theater, záhy však byla inscenována i v dalších divadlech po celé Evropě. Sám autor nabádá, aby s textem bylo zacházeno jako s pracovním materiálem – a byl tak přizpůsobován lokálnímu kontextu. Proto vám v Městských divadlech pražských nabídneme Top Dogs à la Praha 2016. Inscenaci připravujeme pro Divadlo Rokoko v režii Petra Svojtky. Pavel Kohout / August August, august Premiéra: 12. listopadu 2016 Jedna z nejlepších her českého dramatika náležejícího již k moderním klasikům. Nádherný jazyk, básnivost a nespoutaná kreativita jsou základem příběhu odehrávajícím se v cirkusové manéži. Klaun August August má velký sen, drezírovat bílé lipicány. Na půdoryse až pohádkovém se rozehrává jeho zápas s ředitelem, který, jako každé personifikované zlo, tomuto snu staví do cesty nesplnitelné úkoly. Nesplnitelné pro klauna. Copak klauni mají tradiční rodinu, tradiční obleky a tradiční způsoby? Ale August si poradí. Každý úkol splní díky své nespoutané fantazii, nekonvenčnosti, průzračnému pohledu na svět. Zároveň je každý splněný úkol demaskováním prázdnoty, povrchnosti a jalovosti maloměšťáckého konformního světa a jeho zákonitostí. Před našima očima se manéž stává metaforou světa a August představitelem všeho tvůrčího, křehkého, krásně naivního, všech snů, tříštících se o realitu počtářů, politikářů a přízemních pletichářů. Hra klade nároky na jiný druh herecké práce, než je standartní psychologické herectví a je výzvou pro inscenátory po stránce výtvarné i pohybové.

Dramaturgický výhled na rok 2016 | výroční zpráva | 25


Reprízované tituly



Název titulu

Datum premiéry

Počet repríz v roce 2015

Celkový počet repríz včetně zájezdů a veřejných generálek

Bedřich Smetana: The Greatest Hits

17.3.2012

19

92

Burundanga

14.6.2014

15

31

Bylo nás pět

22.3.2014

14

39

César a Drana

1.4.2007

3

175

České Vánoce

18.11.2006

9

79

Dobře rozehraná partie

19.1.2008

17

152

Drž mě pevně, miluj mě zlehka

8.6.2013

13

56

Důkaz

10.9.2011

13

84

Fialové Květy štěstí

14.11.2009

0

69

Holky z kalendáře

9.3.2011

13

96

Hráči

21.6.2008

14

179

Kancl

10.11.2012

20

69

Kdo se bojí Virginie Woolfové?

15.3.2014

22

51

Král Lear

11.9.2010

9

73

Lakomá Barka

17.9.2006

6

113

Listopad

7.6.2014

33

54

Molly Sweeney

13.6.2013

15

48

Oddací list

18.10.1999

18

261

Pan Kaplan má třídu rád

24.1.2009

20

231

Sebevrah

16.6.2012

11

54

Sen čarovné noci

23.3.2013

13

55

Shirley Valentine

26.4.2008

27

280

Veterán

8.11.2014

17

26

V+W Revue

15.11.2014

31

39

Věštkyně, vraždy a jasnovidci

16.3.2013

22

72

Želary

10.3.2012

11

70

28 | výroční zpráva | Reprízované tituly


Datum premiéry

Počet repríz v roce 2015

Celkový počet repríz včetně zájezdů a veřejných generálek

A voda stoupá

9.11.2013

6

32

Markéta Lazarová

16.11.2013

5

30

Rváč

17.11.2012

5

38

Úsměv Dafné

1.2.2013

10

51

Vše o mé matce

20.2.2010

5

50

Derniéry 2015

Reprízované tituly | výroční zpráva | 29

Reprízované tituly / Česká linka ČESKÁ LINKA Jiří Janků / České Vánoce

Vánoční hry, to je naprosto specifická žánrová kategorie, která se táhne dějinami českého divadla od dob baroka. Vzešly přirozeně z církevního prostředí a v nejrůznějších dobách v mnohých úpravách podávaly v adventním čase zprávu o blížícím se narození Ježíše Krista. Tuto tradici nepřerušilo ani čtyřicet let naprosto ateistického komunistického vládnutí a s o to větší intenzitou se vánoční hry začaly uvádět po roce 1989. Naše hra na tuto zvyklost navazuje, je ale v mnoha ohledech netradiční. České Vánoce nejsou vánoční hrou v klasickém slova smyslu, ale velmi svéráznou adaptací starého známého příběhu, která je inspirována lidovým barokním divadlem, ladovskými jesličkami a také dnešní většinově ateistickou společností, která Vánoce již dávno nevnímá jen jako svátky slavící Boží narození. V inscenaci nejde jen o zvěstování narození Božího syna, ale i o zkoumání paradoxů, které tato skutečnost nese, je-li zasazena do českého prostředí. Vše je rozehráno v duchu velké nadsázky a příběh přináší nečekané a paradoxní situace. Jinými slovy, vedle oblíbených i méně známých koled a vánoční atmosféry zde diváci najdou i komické situace a dialogy, které ukáží, jak to asi mohlo vypadat, když do nejmenované vsi kdesi v České kotlině dorazila zpráva o narození Spasitele. Naši diváci tuto dvojlomnost vzali za svou a nás velmi těší, že zájem o inscenaci každým rokem stoupá. Úspěch hry nás inspiroval k pořádání Vánočního festivalu, který pravidelně přiváží pražským divákům úspěšné adventní inscenace z celé republiky i ze Slovenska. Jan Werich, Gustav Skála / Lakomá Barka

Tato inscenace je pro naše divadlo důležitá v mnoha ohledech. Jednak jde o titul pro celou rodinu, který je určen malým i dospělým divákům, a pak se jedná o pohádku Jana Wericha, který je historicky s Divadlem ABC silně spjat. Velmi půvabně napsaný text předlohy je plný jedinečného humoru, jazykového vtipu i moudrosti (to je ostatně typické pro všechny pohádky z knihy Fimfárum). Pohádka půvabně pranýřuje nechvalně známé lidské vlastnosti, jakými jsou lakota, hamižnost a sobectví. V dramatizaci Gustava Skály a v režii Petra Svojtky se rozehrává příběh z vesnice Dejvice, jejíž obyvatelé ani trošku nedělají čest jménu své obce. Žádný z nich nedává více a nejlakomější z nich je farská kuchařka Barka. Je nejen lakomá, ale také zvědavá, a proto se jí dostane


Reprízované tituly / Česká linka odplaty. Trestu neujdou ani ostatní z vesnice, kteří šidí a podvádějí. Vše je inscenováno velmi nápaditě a s hravostí, která si nezadá s literární předlohou. Pobavit se tak skutečně mohou jak malí, tak i dospělí diváci. Květa Legátová / Želary

Jedná se o jednu z divácky i umělecky nejúspěšnějších inscenací Městských divadel pražských posledních let. Adaptace vrcholné současné české prózy, která nejen nečekaným způsobem mapuje uzlové momenty českých dějin poloviny dvacátého století – německou okupaci, osvobození a nastolení socialismu – ale i etické problémy s tím spojené. Autorka dává zcela současné vidění světa do souvislostí s pradávnou, historickou duší české země. Tradiční, staletími prověřené hodnoty se stávají tím, co vítězí nad běsněním jakéhokoli zla, jehož nadvláda může být vždy jen dočasná. Drsný i jímavý příběh ztvárnil osobitým způsobem mladý režisér Pavel Khek, jehož výrazné režijní gesto přináší postmoderní divadelní jazyk, který dokáže strhnout a zaujmout nejen výlučné, exkluzivní, ale i mainstreamové publikum. Vznikla tak inscenace, jež provokuje k bouřlivým diskusím středoškoláky i intelektuály, ale která má obrovský ohlas i u zcela běžných diváků. Inscenace poskytla herecké příležitosti především střední a starší generaci herců, jejichž výkony jsou mimořádné. Působivou složkou představení je vynikající hudba Davida Hlaváče, která čerpá z lidových kořenů, s nimiž pracuje velice nápaditým způsobem. Přestože interpretace písní je náročná, soubor Městských divadel pražských zde prokazuje, že i tato stránka, která patří k tradici divadel ABC a Rokoko, je zde stále na výši.


Reprízované tituly / Česká klasika ČESKÁ KLASIKA NA JEVIŠTI MĚSTSKÝCH DIVADEL PRAŽSKÝCH Karel Poláček, Arnošt Goldflam / Bylo nás pět

Kniha, kterou údajně všichni známe. Ale opravdu jsme ji četli? Nebo jsme jen viděli v televizi seriál, který jako většina audiovizuálních děl, proklatě rychle stárne? Goldflamův osobitý pohled na Poláčkův příběh, napsaný v jedné z nejtemnějších chvil autorova života i života naší země, v době nacistické okupace, je vystavěn na nostalgii světa, který byl nenávratně rozvrácen bouřlivými dějinami dvacátého století a zároveň sněním o světě lepším, kde lze nejen přežít, ale i naplnit klukovské sny, a který, jak Poláček netušil a Goldflam dobře ví, se nikdy tak úplně nesplní. Hravá inscenace nabízí jevištní metafory až kafkovské dimenze, zároveň se ale nesnaží být nesrozumitelnou exkluzivní podívanou pro několik zasvěcených intelektuálů, ale nabízí inscenaci, která v několika svých plánech je srozumitelná komukoli. To je ostatně podstatou Goldflamovy poetiky jevištní i literární – neexhibuje, neprezentuje v první řadě sebe, ale s pokorou přináší pohled na svět, který je vždy ukotven v minulosti. Goldflam umělec pokaždé jako by promlouval za generace Židů, kterým byl hlas navždy odebrán, vědom si svých kořenů rodinných i historických. Neprezentuje žádnou sebelítost ani křivdu, jen nostalgii po zašlých časech a to nejlepší, co židovská komunita této zemi dala – vynikající kulturu a nenapodobitelný humor. Divadlo ABC touto inscenací naplňuje ducha své tradice – hudební komedie, která není bezduchou zábavou, ale kulturním činem. Karel Čapek, Arnošt Goldflam / Věštkyně, vraždy a jasnovidci

Poetika Arnošta Goldflama je jedním z významných obohacení repertoáru Městských divadel pražských. Opakovaně se zde prezentuje nejen jako výrazná režisérská osobnost, ale i jako svérázný dramatik. Předloh velkých spisovatelů se zmocňuje vždy s osobitou invencí, přetváří je ve svébytné divadelní hry, jež si v nabídce Městských divadel pražských našly řadu příznivců mezi střední a starší generací, ale jsou s úspěchem nabízeny i rodinám s dětmi a jako školní představení. Pro první setkání s divadlem či literárním velikánem jsou Goldflamovy vlídně nostalgické inscenace s výrazným humanistickým poselstvím ideální. Takové je i představení Věštkyně, vraždy a jasnovidci, které vzniklo na motivy Čapkových Povídek z jedné a druhé kapsy. Goldflam se předlohy zmocňuje s lehkým nadhledem a humorem, jímž probleskuje smutek muže, který už ví, že člověk může být mnohem horší, než dokonce i skeptik Čapek tušil. Trochu unavený Hospodin dává věčně nespokojenému lidstvu další a další šance, protože „má pro lidi nějakou slabost“, a lidstvo je opět a opět proměňuje ve lži, malichernosti, hlouposti, ale sem tam i v něco skutečného, opravdového a snad pozoruhodného. Inscenace Arnošta Goldflama jsou jedním z mála důkazů, že výsledky práce některých osobností nezávislých divadelních scén z osmdesátých a počátku devadesátých let jsou úspěšně aplikovatelné i do mainstreamových divadel a že je možné z jejich zkušeností pozitivně čerpat.


Reprízované tituly / Velké téma VELKÉ TÉMA Nikolaj Vasiljevič Gogol / Hráči

Linie světové klasiky na jevišti Divadla Rokoko je od roku 2008 zastoupena inscenací hry N. V. Gogola Hráči. Jedná se o hru, která ani sto padesát let od svého napsání nepřestala být aktuální. Odehrává se v atraktivním prostředí karetních hráčů. Hlavní hrdina Icharev v podání Michala Dlouhého je podvodník, který se domnívá, že mu svět leží u nohou. Nakonec je oklamán skupinou zdánlivě prostých provinčních zlodějíčků, kteří jsou daleko nebezpečnější, než by se mohlo zdát. I když se tato hra neobjevuje na našich jevištích tak často jako jiné Gogolovy opusy, je neméně nadčasová a má řadu přesahů do dnešní doby. Režisér Petr Svojtka vsadil především na kolektivní souhru a kvalitní herecké výkony všech protagonistů. Nehledal zbytečné moderní aktualizace a dal naplno zaznít kvalitám textu. Díky tomu vznikla nesmírně živá a dynamická inscenace, která byla velmi příznivě přijata. Svědčí o tom mimo jiné i to, že inscenace je na repertoáru již osmou sezonu a stále se těší velké divácké návštěvnosti. Získala také cenu na GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích. William Shakespeare / Král Lear

Jedna z nejslavnějších tragédií Williama Shakespeara je příběhem o bolestném zmoudření panovačného, sobeckého a prchlivého starce, který tím, že ztrácí vše a dostane se až na hranici šílenství, dospívá k poznání o skrytém smyslu všeho pozemského úsilí. Zcela záměrně jsme touto inscenací porušili jedno historické tabu – jedná se o vůbec první Shakespearovskou tragédii uváděnou na prknech Divadla ABC. Vzhledem ke geniu loci tohoto sálu to byl krok riskantní, a proto jsme od počátku vzniku inscenace pracovali s tím, aby byl výsledek co nejsdělnější a mohl oslovit i mladší divácké generace. Můžeme-li hodnotit, zdá se, že se tento záměr naplnil. Už jenom skutečnost, že se inscenace drží na repertoáru již šestou sezonu, o tom svědčí. Zatímco Hamlet bývá popisován jako tragédie nerozhodnosti, Othello jako tragédie žárlivosti a Macbeth bývá označován jako tragédie ctižádosti, u Krále Leara žádná taková charakteristika není. Skličující drama starého krále a otce zkrátka nelze shrnout do žádné zjednodušené formulace či teze. Děj se rozvíjí do strašlivé vize zobrazující hrůzy společnosti vyšinuté z tradičních kolejí slušných lidských vztahů, společnosti otřesené. Současně však přináší poselství o naději spatřované ve zmoudření a obrození. A snad právě v tom tkví její aktuálnost v dnešní době. Naše společnost totiž nemá daleko k předobrazu, který zde Shakespeare načrtl. Inscenace Petra Svojtky se může opřít o nadprůměrné herecké výkony mnoha umělců. Za všechny jmenujme Jana Vlasáka v titulní roli. Nezanedbatelná není ani skutečnost, že se jedná o premiéru nového překladu hry z pera Jiřího Joska.


Reprízované tituly / Velké téma William Shakespeare

/ Sen čarovné noci

Sen čarovné noci je jednou z nejznámějších Shakespearových komedií. Jde o divadelní metaforu věčně proměnlivého světa. Oblíbené autorovo téma, jímž je protiklad života a divadla, skutečnosti a snu, v této hře dospělo ke své mistrovské podobě. V českých zemích znají tuto hru diváci především pod názvem Sen noci svatojánské. Jiří Josek ve svém novém překladu volil název Sen čarovné noci. Ve Snu čarovné noci se Shakespearovi podařilo spojit domácí folklorní tradici s antickou klasikou, dvorskou pastorálu s lidovou burleskou, nevázanou legraci či duchaplný vtip s neodbytným vědomím konce lidské existence. Ze všech Shakespearových her je tato snad nejvíce založena na ozvucích anglického folkloru. Autorovi se tu podařilo skloubit zdánlivě neslučitelné. Vypráví souběžně tři příběhy, které by se za normálních okolností nikdy neprotnuly a jejichž společným jmenovatelem je láska. Její různé podoby a projevy se vzájemně střetávají, zrcadlí a dodávají hře i přes veškerou její rozmanitost vnitřní jednotu. Naše inscenace se snaží tento světoznámý příběh přiblížit dnešním divákům a cílí přímo na mladší divácké generace. Text jsme aktualizovali a z antických Athén jsme jej přenesli do dnešního Řecka. Řemeslníci v našem podání, to jsou nešťastníci, které semlela ekonomická krize a snaží se za každou cenu sehnat práci. Dva milenecké páry řeší své strasti s nešťastnou láskou podobně jako dnešní náctiletí. Zdá se, že nám tento záměr vyšel, o čemž svědčí nadprůměrný zájem škol a Klubu mladých diváků o tuto inscenaci.


Reprízované tituly / Těžké chvíle v životě člověka TĚŽKÉ CHVÍLE V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA Jordi Galcerán / Burundanga

Dalším dramatickým jevem naší současnosti je všudypřítomný strach a pocit bezmoci vůči novodobým strašákům. Jednou z nejhorších hrozeb naší doby je vidina terorismu. Můžeme jí čelit několika způsoby. Buď se aktivně bát, budovat ochranná opatření a celý život prožít v krytu, nebo hájit svoje vlastní právo na plnohodnotný život tím, že ho prostě beze strachu budeme žít. To je cesta i mladého španělského dramatika, jehož hra je odvážným protiteroristickým gestem. Bojuje způsobem divadlu vlastním – humorem. Bláznivá komedie o teroristické akci, kterou zmaří jedna blondýnka, unesený strýček a v neposlední řadě též omezená mozková kapacita teroristické buňky, nejprve zaskočila soubor i diváky. Ještě premiéra působila poněkud rozpačitě. Hra si však záhy našla svoje příznivce mezi mladým publikem, jež ji odměňuje souhlasnou reakcí, a dokáže strhnout i starší generace ke společnému zážitku a k poznání, že i tak vážným věcem je možné se vysmát. Hra byla uvedena v české premiéře s podporou španělského velvyslanectví, jehož představitelé ocenili tuto inscenaci i skutečnost, že se v repertoáru Městských divadel pražských objevují premiéry nových her z různých koutů Evropy. Stefan Vögel / Dobře rozehraná partie

Problémy spojené se stářím, to je jedna z tematických linek, které se v Městských divadlech pražských průběžně věnujeme. Do této kategorie bezpochyby zapadá i veselohra na neveselé téma Dobře rozehraná partie. Od důchodců se očekává, že nebudou svým dětem dělat potíže, budou se hezky držet stranou a spořádaně čekat na smrt. To je role, se kterou se žádný z obou protagonistů tohoto příběhu nehodlá smířit. Každý z nich čelí přicházejícímu stáří po svém. A když se do příběhu zamíchá dáma, zjistí oba stárnoucí muži, že jejich věčně stejná šachová partie nabývá nečekané zajímavosti. Inscenace bravurní komedie v pečlivé detailní režii Lídy Engelové, která už řadu let vyprodává hlediště Divadla ABC, nahlíží na ožehavý problém naší současnosti komediálním prizmatem, nicméně její poselství je zřejmé – život člověka s přibývajícím věkem nepozbývá smyslu, zajímavosti ani významu. Pro tři hlavní představitele Jitku Smutnou, Jana Vlasáka a Petra Štěpánka se tato inscenace stala beze zbytku využitou hereckou příležitostí, jakých se pro herce tohoto věku nenabízí mnoho. Hru jsme uvedli v české premiéře. Není bez zajímavosti, že tato inscenace se těší zájmu nejen starších diváků, ale je vstřícně přijímána i diváky střední generace a přispívá tak k mezigeneračnímu dialogu, který v naší společnosti občas dost drhne.


Reprízované tituly / Těžké chvíle v životě člověka Tim Firth / Holky z kalendáře

Každoročně v den boje proti rakovině kupují lidé žluté květiny. Diváci Městských divadel pražských vědí proč. Na počátku této zvyklosti byla iniciativa skutečných dam, o kterých pojednává tato hra. Iniciativa na památku Johna Clarka, který se ve skutečnosti nejmenoval John Clark. Autor mu dal jedno z nejběžnějších jmen, aby zdůraznil jeho obyčejnost. Ano, John Clark nebyl vědec, umělec, nebyl celebrita. Byl to obyčejný venkovský hajný, jeho žena byla obyčejná, bezvýznamná paní Clarková, která po jeho úmrtí na leukemii prožívala totéž, co prožívají miliony lidí, jejichž blízcí podlehli této zákeřné chorobě, na níž není lék. Měla kolem sebe přátele. Semkla se kolem ní celá malá venkovská komunita rozhodnutá čelit bolesti, strachu a smrti humorem a udělat něco, cokoli, co by v boji se zákeřnou nemocí alespoň trochu pomohlo. A tak se zrodila idea kalendáře aktů starých dam, která vzbudila obrovskou pozornost a jejímž symbolem se stala slunečnice, nejoblíbenější květina obyčejného pana Clarka. I když ony dámy dostaly posléze šanci stát se celebritami, ikonami módního a reklamního byznysu, odmítly to a dodnes jsou obyčejnými paními Clarkovými, které vyslaly světu své poselství, že stáří, bezmoc, smrt lze překonat lidskou solidaritou, přátelstvím, soudržností a láskou. Pak se znovu stáhly do svého ústraní, k vaření povidel a pletení čepic pro vnoučata. Inscenace hry, kterou Městská divadla pražská uvedla v české premiéře, je neobyčejně úspěšná, rozhodně zábavná a vtipná, ale není to zábavnost laciná. Jedinečnost této inscenace tkví také v tom, že poskytla vynikající herecké příležitosti plejádě významných českých hereček a možnost potkat se na jediném jevišti v jedinou chvíli. Herecké výkony těchto dam jsou skutečně mimořádné a energie i osobitost, s jakou se zmocňují svých rolí, dává této inscenaci punc unikátnosti. Edward Albee / Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Při výběru této hry nás oslovila kvalita scénáře a drobnohled, jakým se tu nahlížejí mezilidské vztahy. Jedná se bezesporu o jeden z nejpozoruhodnějších textů, které americká dramatika druhé poloviny dvacátého století dala světu. Dá se říci, že toto komorní drama můžeme již dnes zařadit do kategorie „moderní klasika“. Soukromý večírek dvou manželských párů působících na malé americké univerzitě se mění v noční můru. Hra boří mýtus o tzv. americkém snu, poklidný dialog se tu záhy změní v řadu vzájemných urážek, jízlivostí a „praní špinavého prádla“, které ukazují na vnitřní prázdnotu všech zúčastněných, jejich traumata a také povrchnost a dutost vzájemných vztahů. Hra je plná nečekaných dramatických zvratů a od začátku až do konce nechává diváky v napětí. Je pozoruhodné, že text, který vznikl v šedesátých letech minulého století jako absurdní drama, dnes zdaleka tolik absurdně nepůsobí. Co se dříve jevilo jako nové a překvapivé – drásavý pohled na strukturu vztahů, kruté manželské hry, psychické i fyzické týrání – to dnes již dávno není na jevištích tabu. V mnoha ohledech je aktuálnost této hry v českém prostředí daleko vyšší než před padesáti lety, kdy tu byla uvedena poprvé. Velkou zásluhu na tom má


Reprízované tituly / Těžké chvíle v životě člověka nový překlad, který pro naše divadlo pořídil renomovaný překladatel Jiří Josek. Režie se tu nepouští do žádných výkladových krkolomností, v centru zájmu byla práce s hercem. Skvělé výkony všech čtyř protagonistů – Veroniky Gajerové, Aleše Procházky, Veroniky Kubařové i Viktora Dvořáka dělají z inscenace skutečný divácký zážitek. Svědčí o tom velmi dobré ohlasy laické i odborné veřejnosti. Nikolaj Erdman / Sebevrah

Jinou variantou těžké chvíle může být také jev naší současnosti nikoli neznámý – nezaměstnanost. Existenční situace hlavního hrdiny Erdmanovy černé komedie je tak nesnesitelná, že jediné východisko, které vidí, je dobrovolný odchod ze života. Svůj úmysl zveřejní a od toho okamžiku se rozjíždí kolotoč bláznivých situací, jejichž podstatou je touha vytřískat ze smrti společenský, politický či obchodní kapitál. Když navíc ještě domnělý sebevrah svůj záměr přehodnotí a do umírání se nijak nežene, je o řetěz absurdních situací, jež vyvolávají salvy smíchu i mrazení v zádech, postaráno. Městská divadla pražská jako herecké divadlo nabízejí v některých svých inscenacích hercům poměrně výrazné a unikátní herecké příležitosti. Komedie Sebevrah, která se i v době antiruských nálad těší divácké přízni, se stala hereckým koncertem Jiřího Hány, jednoho z nejvýraznějších herců Městských divadel pražských střední generace. Pod vedením ředitele divadla Ondřeje Zajíce podává Jiří Hána skutečně mimořádný herecký výkon, promyšlený, energický, s uměřenou dávkou emocionality, potřebným nadhledem a osobitou komediálností. Hereckých výkonů takovéto kvality není v českém divadle mnoho a jen animozita české kritiky vůči Městským divadlům pražským zřejmě způsobila, že odbornou veřejností zůstala celá řada takovýchto výkonů v divadlech ABC a Rokoko opomenuta. Naštěstí je však oceňují ti, jimž jsou určeny především – naši diváci Willy Rusell / Shirley Valentine

Komedie o hledání vlastní identity z dílny známého britského komediografa Willyho Russella je současně úžasnou one woman show Simony Stašové. Hra nahlíží zábavnou až modelovou formou na problém krize středního věku. Stárnoucí matka dospělých dětí a manželka nevšímavého manžela se vzbouří proti životnímu stereotypu. Z výletu, který měl být první dovolenou v životě, se stává cesta k znovunalezení sebe sama, ale též toho, co je v životě podstatné. Simona Stašová v režii Zdeňka Kaloče vytváří působivou hereckou kreaci, která velmi silně rezonuje zejména s ženskou částí publika. Ztvárňuje nejen hlavní hrdinku Shirley, ale zároveň všechny postavy jejího mikrosvěta. Neobyčejný příběh obyčejné ženy je kasovním hitem, o jakém se sní každému divadelnímu řediteli, ale za který se, díky mimořádnému výkonu výrazné herecké osobnosti, nemusí stydět.


Reprízované tituly / Jedinečnost, odlišnost, tolerance JEDINEČNOST, ODLIŠNOST, TOLERANCE Isabelle Doré / César a Drana

Kanadské monodrama, které obletělo celý svět, uvedla Městská divadla pražská v české premiéře. Jímavý příběh romské ženy, která umírajícímu koni Césarovi vypráví příběh svého života, jehož prostřednictvím nám dává nahlédnout do myšlenkového i emocionálního světa etnika, s nímž se těžko srovnáváme, napomáhá tolik potřebnému multikulturnímu dialogu. Nenásilnou, nedidaktickou formou odhaluje podstatu romské identity, její lesk i bídu, ale i skutečnost, že v těch nejdůležitějších věcech života jsme všichni stejní – stejně milujeme, stejně trpíme, stejně pociťujeme štěstí, byť by vnější emocionální projevy byly jakkoli rozdílné. Tato velice užitečná hra je hereckým koncertem jedné z nejstarších hereček, s nimiž Městská divadla pražská spolupracují – Luby Skořepové. Drana je její vysněnou rolí, v níž se jí podařilo zúročit letitou hereckou i životní zkušenost. Daniel Auburn / Důkaz

Catherine, hlavní hrdinka nejúspěšnější americké hry posledních let, je dalším z řady nekonformních podivínů, kteří se na jevištích Městských divadel pražských v posledních letech objevili, a zároveň další obrovská herecká příležitost, tentokrát pro mladou herečku Veroniku Kubařovou. Dcera geniálního matematika, jehož genialita přerostla v duševní onemocnění, prožívá hrůzu z dědičné diagnózy a potýká se i s vlastním mimořádným matematickým objevem, nedůvěrou okolí a skutečností, že i nejracionálnější z věd, matematika, nemůže poskytnout nezvratné důkazy tam, kde chybí důvěra a láska. Pro Veroniku Kubařovou to byla první velká příležitost na pražském jevišti i šance potkat se s výjimečnou postavou. Její Catherine má v sobě křehkost a jímavost, ale i zoufalství. Z osamělé bytosti, která se propadá do svého bezbřehého smutku, z něhož ji před úplnou zkázou zachraňuje jen matematika, se pod vlivem otcova asistenta Hala stává sebevědomá mladá žena, která uvěří v sebe a svůj talent, aby se pod vlivem jeho selhání propadla ještě hlouběji do své hrůzy z nemoci a osamění. V retrospektivních scénách rozehrává další polohu láskyplné a milující bytosti, jež se dokáže obětovat milovanému otci. Vsadit v této roli na mladou herečku s malou divadelní zkušeností byl odvážný tah. Promyšlená důsledná režie, kvalitní výkony spoluherců a nevšední nasazení všech zúčastněných, to vše napomohlo ke vzniku inscenace, která předčila očekávání, a ojedinělého hereckého výkonu, který opět zůstal odbornou veřejností nepovšimnut. Inscenace svědčí mimo jiné o tom, že Městská divadla pražská naplňují svou roli kultivovat veřejný prostor i vyhledáváním a výchovou nových hereckých osobností.


Reprízované tituly / Jedinečnost, odlišnost, tolerance Ricky Gervais / Kancl

Divadelní pohled do zákulisí jedné zdánlivě obyčejné současné kanceláře, jehož předlohou se stal kultovní seriál BBC, který má po celém světě řadu nadšených ctitelů i fanklubů. Naše inscenace v Divadle Rokoko se stala celosvětově prvním uvedením tohoto díla na jevišti. Moderní svět je krutý. Doby, kdy měl každý úředník zajištěno nadosmrti své teplé místečko, jsou nenávratně ty tam. Dnes se nad každičkou kanceláří permanentně vznáší hrozba propouštění. Kdokoliv může být ze dne na den shledán nadbytečným. Takové jsou základní situační okolnosti i v Kanclu Rickyho Gervaise v režii Petra Svojtky. Své místo si tu hlídá bodrý a za každou cenu vtipný šéf a také řada podřízených, kteří si uvědomují jeho neschopnost, ale musejí být loajálně servilní. To vše dohromady vytváří celou řadu humorných situací, které jsou dokonale odpozorované ze života a jdou až na samu dřeň tématu i mezilidských vztahů. Vtipně a s nadsázkou se tu zkoumá každodenní život a také míra únosné trapnosti. Jde o humor, který mnohdy zamrazí. Je postaven na velmi věrohodném pohledu na věc. Není náhodou, že divácká odezva je skutečně veliká. Je až s podivem, kolik diváků se s tímto prostředím identifikuje, jakoby snad každý druhý takového nesnesitelně trapného šéfa osobně znal. Na druhou stranu je to logické – Praha je městem kanceláří a Městská divadla pražská tak oslovují poměrně silnou diváckou skupinu, která, jak se zdá podle návštěvnosti, o právě takové inscenace projevuje zájem. David Mamet / Listopad

Hru jsme si vybrali proto, aby přinesla na jeviště Divadla ABC tolik oblíbený a neméně zrádný žánr politické frašky. Text jednoho z nejlepších současných amerických autorů nás zavede do Bílého domu, kde se fiktivní americký prezident Charles Smith připravuje na novou prezidentskou volbu, ve které jsou ovšem jeho šance na znovuzvolení stejně nízké jako „Ghándího cholesterol“. Nehodlá se však vzdát bez boje a svou chystanou kampaň opře o novou interpretaci svátků Díkůvzdání, která by mu měla získat patřičný kapitál od „zainteresovaných“ kruhů. Mametova komedie vtipně a břitce komentuje stav současné vysoké politiky i mnohé společenské nešvary, se kterými se dnes a denně setkáváme. Ačkoliv je inscenace zasazena do amerického prostředí, její vyznění silně rezonuje i v naší vlasti. Kontroverze současného prezidenta jsou bohužel permanentně ve středu našeho politického dění, a tak jsou paralely mezi bláznivými nápady a bonmoty fiktivního politika Charlese Smithe a českou realitou více než nápadné. Přiznáme se, že mnohé z nich nebyly naším inscenačním záměrem, ale diváci si, podobně jako v „předlistopadové době“, hledají mezi řádky replik jejich vlastní výklady, a o to více se baví. A přesně tak by politická satira na jevišti měla fungovat. Z tohoto úhlu pohledu můžeme říci, že se dramaturgický záměr podařilo naplnit a paradoxně nás každá repríza


Reprízované tituly / Jedinečnost, odlišnost, tolerance překvapuje nečekanými přesahy. Ještě zmiňme, že mezi skvěle odvedenými hereckými výkony se vyjímá Michal Dlouhý v roli Prezidenta. Inscenace získala na GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích cenu Komedie diváků a Michal Dlouhý obdržel Cenu za nejlepší mužský herecký výkon. Brian Friel / Molly Sweeney

Hra nejlepšího žijícího irského dramatika Briana Friela, skvěle přeložená bývalým ředitelem Městských divadel pražských Otou Ornestem, staví inscenátory před těžký úkol. Frielovy hry jsou nejen zajímavé svými nečekanými zápletkami, ale experimentují i s formální stránkou věci. Molly Sweeney je vystavěna v monologické formě. Tři postavy vypráví, každá ze svého úhlu pohledu, příběh, který zásadně poznamenal jejich životy. Hra byla další mezní výzvou pro tři herce střední generace. Výzvou, které se zhostili všichni tři mimořádně zdařile. Tento riskantní pokus ve vnějškově neefektní, citlivé, do nejmenších detailů propracované režii Ondřeje Zajíce patří k nejzdařilejším inscenačním počinům Městských divadel pražských posledních let. Hra o slepé ženě, která svým vnitřním zrakem vidí víc než ostatní vidoucí lidé, hra o naší neschopnosti přijímat jinakost, vyrovnat se s handicapem, hra o naší naivní víře ve všemohoucnost vědy, hra o ztrátě pokory je silným diváckým zážitkem a skutečným hereckým koncertem Aleše Procházky, Dany Batulkové a Vasila Fridricha. Na přípravě inscenace se podíleli i nevidomí, kteří se také účastnili posledních zkoušek a obohacovali práci svými postřehy a zkušenostmi. Pro obě strany a výsledně i pro diváky to byla nesmírně cenná zkušenost. Také tuto hru jsme uvedli v české premiéře. Ephraim Kishon / Oddací list

Inscenace patří ke kmenovému repertoáru Divadla Rokoko, hraje se již přes dvacet let. Komedii o manželské krizi páru ve středním věku spouští ztracený oddací list. Vynikající izraelský autor rozehrává nejen bláznivou honbu za ztraceným dokladem, ale i otázku po smyslu dlouhodobého partnerského soužití. Pro děti, které se chystají teprve vkročit do vod manželství, je rodičovská bilance chvíli noční můrou, chvíli bizarní podívanou a nakonec poznáním, že i přes všechny překážky dobrodružství zvané láska stojí za to. Nenápadná inscenace obyčejného příběhu obyčejných lidí v promyšlené, precizní režii Ondřeje Zajíce a s vynikajícími hereckými výkony Jana Vlasáka a hostující Taťány Medvecké patří k unikátním divadelním záležitostem, protože je zřejmě jednou z nejdéle reprízovaných her v Praze.


Reprízované tituly / Jedinečnost, odlišnost, tolerance Marek Epstein / Veterán

Nejžhavější současnosti se dotýká novinka, jíž na divadle debutuje vynikající český scenárista a spisovatel Marek Epstein. V režii Pavla Kheka vznikla působivá inscenace, v níž je život běžného českého maloměšťáka relativizován pohledem člověka zvenčí. Česká varianta Zločinu a trestu teď a tady zkoumá naše duše, klade otázku, jestli stále ještě je láska silnější než nenávist a zda skutečně může v naší kotlině zvítězit pravda nad lží a pokrytectvím. Strhující napínavá story postupně odkrývaného dávného tajemství, odehrávající se ve scénografii připomínající boxerský ring stejně jako antický amfiteátr, klade naléhavé otázky o hodnotě současné morálky jazykem blízkým především mladé a střední generaci, s níž tato inscenace našla svou rezonanci. Zasahuje tedy ty, kteří nesou nebo v blízké době ponesou morální i faktickou odpovědnost za naši zemi a utvářejí, či budou utvářet její duchovní klima. Upozorňování na tyto hodnoty není vždy populární, proto jsme rádi, že inscenace, nesoucí silný morální apel, nacházejí u našeho publika oblibu a porozumění.


Reprízované tituly / Hudebně dramatická linka HUDEBNĚ DRAMATICKÁ LINKA Jiří Janků, Petr Svojtka / Bedřich Smetana: The Greatest Hits

Přiznáváme, že naším prvotním záměrem bylo ukázat úžasnou Smetanovu hudbu v novém světle a konfrontovat poněkud zkostnatělý operní svět s živější činohrou. Později přibyl nápad ukázat divákům něco z divadelního zákulisí a přitom se i trošku vysmát formalismu spojenému s grantovým systémem dotování divadel, který může za určitých okolností vést k tomu, že se kvůli penězům inscenují takové kusy, které by za normálních okolností nevznikly. Jsme rádi, že se nám vše podařilo do inscenace vměstnat. Vznikla tak opravdu zábavná podívaná s živou kapelou, písničkami, tanci i šermy, jež vypráví o fiktivním divadelním souboru, který musí pro finanční záchranu divadla urychleně nazkoušet nové představení sestavené ze všech devíti Smetanových oper. Vyhovět požadavku japonského grantu a poskládat klasikovo dílo do jednoho velkolepého večera není však vůbec snadné... Děj představení se odehrává na několika divadelních zkouškách, a tak mají diváci jedinečnou možnost nahlédnout pod pokličku tvůrčího divadelního procesu. Hudební stránky věci se ujali Ivan Hlas a Jiří Janouch a nutno říci, že jejich aranže známých árií i sborů jsou velmi nápadité. Smetanovy skladby tak zní jednou jako reggae, jindy jako rock and roll, song á la Beatles nebo balada ve stylu skupiny Queen. Inscenace režiséra Petra Svojtky se opírá o velkou hereckou souhru a je mimo jiné důkazem toho, že herci Městských divadel pražských jsou skvěle hudebně a pohybově vybaveni. Na GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích v roce 2013 získala tato inscenace cenu Komedie diváků. Robert Fulghum, Miroslav Hanuš / Drž mě pevně, miluj mě zlehka

Námětem pro další hudební inscenaci v Divadle ABC se stala jedna z posledních knih amerického spisovatele Roberta Fulghuma. Její děj se odehrává v americké tančírně tanga, kde se setkávají lidé nejrůznějšího věku, pohlaví, národnosti, náboženského vyznání či sexuální orientace. Jedná se o zcela zvláštní svět, to, co je důležité venku, zde není podstatné. Jde tu totiž o jediné – o tanec. Argentinské tango – krásné ženy, vysoké podpatky, odvážné šaty, vášeň, slunce, temperament, anebo také obyčejní lidé, jak ve své knize říká Robert Fulghum: „Poutníci směřující k místu zasvěcenému potřebě lásky, dotyku a objetí, které pohání hluboce lidská potřeba pohybovat se společně do rytmu hudby – obyčejná touha tancovat.“ Tango zde totiž není pouhým tancem, ale životní cestou, novým způsobem vnímání sebe i světa kolem, otevřením dveří v pokoji života. Režisér a scenárista Miroslav Hanuš převedl tuto impresivní látku na jeviště originálním způsobem. Pro každou z postav navštěvující kurzy tanga napsal píseň, která tu kterou figuru charakterizuje. Každý z diváků se tak může identifikovat s jejich osudy, každý si může najít svého favorita. Inscenace pomohla prohloubit naše bádání o možnostech souboru


Reprízované tituly / Hudebně dramatická linka v pohybové oblasti a přináší divákům zcela nečekaný a jistě i příjemný zážitek. Bylo pro nás velkou ctí, že se závěrečné fáze zkoušení i premiéry zúčastnil autor předlohy Robert Fulghum osobně. Leo Rosten, Miroslav Hanuš / Pan Kaplan má třídu rád

Zcela originální počin režiséra Miroslava Hanuše a jeho realizačního týmu, který převedl do jevištní podoby známý humoristický román Leo Rostena. Jde o příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta. Jedinečný slovní humor se tu střídá se steskem po domově a vše je doplněno řadou písniček z celého světa. Stejně jako v předloze, se v inscenaci vše točí kolem slovních hříček plných zkomoleného jazyka, které do češtiny originálně a hravě přeložil Pavel Eisner. Autor scénáře a režisér v jedné osobě ovšem inscenaci obohatil o dojemné příběhy žáků večerní školy, kterými jsou vesměs židovští utečenci, kteří uprchli do Ameriky před nacistickým nebezpečím. Dosahuje tak zvláštního účinku komediální inscenace, která dostává jedinečný protiválečný apel a tematický přesah. Ačkoli se vše točí kolem pana Kaplana v jedinečném podání Oldřicha Víznera, jedná se o kolektivní inscenaci plnou skvělých hereckých i pěveckých výkonů. Inscenace získala ocenění Komedie roku 2009 a cenu odborné poroty na GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích. Jiří Janků, Petr Svojtka

/ V+W Revue

V tomto případě byl inscenační a dramaturgický záměr více než jasný. V roce 2015 uplynulo 110 let od narození dvou velikánů českého divadla, klaunů, kteří se zapsali do srdcí mnoha diváckých generací, Jana Wericha a Jiřího Voskovce. Protože dnešní Městská divadla pražská sídlí ve stejných prostorách jako někdejší Osvobozené divadlo, tedy v sále domu U Nováků, chceme toto výročí připomenout a rozhodli jsme se připravit hudební komedii, ve které se pokoušíme zmapovat předválečnou spolupráci této legendární dvojice. Inscenace Petra Svojtky vzdává hold jejich nespoutané hravosti, přibližuje dnešním divákům principy a kořeny jejich tvorby a také vyvrací některé zažité představy o tom, jak Osvobozené divadlo fungovalo. To vše se odehrává formou revue, tedy žánru, který byl dvojici V+W tolik vlastní. Nechtěli jsme být plagiátory jejich geniální tvorby, ale chtěli jsme jim vzdát upřímnou poctu. Byl to těžký úkol, ale jak se zdá z diváckých reakcí, tento záměr nám vyšel. Diváci se na našem představení dozvědí leccos zajímavého o historii divadla, dostanou porci specifického a snad i inteligentního humoru, uslyší řadu písní Jaroslava Ježka s živou kapelou a ve zcela nových aranžích Jiřího Janoucha a dočkají se i tanečních výstupů, které ke každé revui neodmyslitelně patří. Jsme přesvědčeni, že i tady se dramaturgický záměr bezezbytku naplnil.


Derniéry 2015

Markéta Lazarová

44 | výroční zpráva | Derniéry 2015

Derniéry 2015 DERNIÉRY 2015 Peter Ustinov / A voda stoupá

Brilantní konverzační komedie, která je vystavěna jako modelová parafráze biblického příběhu o potopě světa. Zprostředkovávala divákům obrázek snobské společnosti, která je schopná donekonečna řešit naprosto nepodstatné problémy, aniž by si uvědomovala reálné nebezpečí, které jí hrozí. A právě v tom byla její velká nadčasovost a aktuálnost. Text nabídl spoustu překvapivých humorných situací a jeden velký apel: začněme se všichni chovat rozumně! Vladislav Vančura / Markéta Lazarová

Jednalo se o jednu z nejkontroverznějších inscenací Divadla ABC. Částí publika nekompromisně odmítanou, částí zbožňovanou. S režisérem Pavlem Khekem a jeho odvážnou jevištní baladou zavál Divadlem ABC svěží vítr. Tíhu této inscenace nesla na svých bedrech především mladá herecká generace ve zběsilém rytmu pohybu, zpěvu, voicebandů, soubojů, náročných choreografií a především Vančurova komplikovaného a překrásného jazyka. Inscenace byla ambiciózním uměleckým počinem v tom nejvlastnějším slova smyslu.

Derniéry 2015 | výroční zpráva | 45

Derniéry 2015 Ivan Sergejevič Turgeněv, Antonín Máša / Rváč

Velká ruská klasika, adaptovaná mimořádným dramatikem Mášou, byla výzvou pro divadlo i diváky. Režisér Ondřej Zajíc vsadil v tomto případě na nejmladší hereckou generaci – Veroniku Kubařovou, Martina Písaříka a Tomáše Novotného – jako ústřední trojici, mezi níž se rozehrávala hra na život, lásku a smrt. Opět se tu prokázala skutečnost, že Městská divadla pražská plní svou veřejnoprávní funkci a i za cenu vlastního rizika dávají v dramatických rolích příležitosti začínajícím talentovaným hercům profesně růst. Přítomnost mladých interpretů činila náročnou dramatiku atraktivní pro mladé publikum, které se přes výkony jim věkově blízkých aktérů dokázalo identifikovat s hrdiny příběhu a přistupovat k němu jako k živému poselství, nikoli jako k nudné školní četbě. Vittorio Franceschi / Úsměv Dafné

Hra o sourozenecké rivalitě, lásce stárnoucího profesora a mladé studentky a mimochodem také o euthanasii. Problém, kolem kterého se našlapuje po špičkách, nicméně dříve či později si na něj musí udělat názor každý, protože konečnost lidského bytí je neměnným a nezpochybnitelným faktem. Současnou italskou tragikomedii, kterou inspirovala autorova osobní zkušenost, jsme uvedli v české premiéře. Inscenace Viktorie Čermákové, postavená na precizních detailních mizanscénách, měla ještě tu zajímavost, že ženské role byly všechny alternovány, a to herečkami poměrně rozdílnými – Dana Syslová se alternovala s Jitkou Smutnou a Evellyn Pacoláková s Mášou Málkovou. Vznikaly tak různé verze téže hry, neboť každá z hereček vnášela do role svou osobitost a svůj autentický pohled na danou problematiku. Stejně tak byla pro inscenaci přínosem přítomnost stálého hosta Městských divadel pražských Petra Štěpánka v roli profesora.

46 | výroční zpráva | Derniéry 2015

Derniéry 2015 Samuel Adamson podle Pedra Almodóvara / Vše o mé matce

Inscenace se držela na repertoáru Divadla ABC již řadu let a byla skutečným triumfem a jedním z vrcholů tematické linie „Jedinečnost, odlišnost, tolerance“. Drama Vše o mé matce kladlo otázku: Lze, nebo nelze odpustit tomu, kdo zapříčinil smrt vašeho dítěte? Rozuzlení bylo překvapivé stejně jako forma, která z dramatu nenásilně přecházela do komedie. Skutečnost, že rozhřešení nese postava transvestity, ve vynikající interpretaci Vladimíra Marka, a že si tato postava, navzdory své profesi pouliční děvky a slovníku tomu odpovídajícímu, dokázala získat srdce mainstreamového diváka a celá hra byla tímto publikem akceptována, svědčí o tom, že postmoderní postupy jsou stravitelné i pro běžné publikum, pokud přinášejí zajímavé příběhy, zajímavá témata a pokud skutečně chtějí diváka oslovit, a ne pouze prezentovat intelektuální a uměleckou úroveň tvůrců. Uvádět Almodóvara na jevišti Divadla ABC byl nepochybně velmi riskantní pokus, získat licenci na tuto hru bylo velmi složité, ale její přínos byl neocenitelný. Naplnila beze zbytku poslání, které má veřejnoprávní divadlo našeho typu mít – posouvat hranice myšlení a vkusu běžného diváka.

Derniéry 2015 | výroční zpráva | 47


Ohlasy v tisku Kompletní znění recenzí uveřejněných v hlavních denících, týdenících zaměřených na kulturu, veřejnoprávních a odborných médiích


Ohlasy v tisku / Tanec smrti TANEC SMRTI V DIVADLE ABC JE ZÁPASEM O HOLÝ ŽIVOT Právo | 31. 1. 2015 | Rubrika: Praha - Střední Čechy | Strana: 16 | Autor: Jiří P. Kříž Divadlo je živý organismus. Někdy se všechno postaví proti němu. V polovině zkoušení Tance smrti Augusta Strindberga v pražském Divadle ABC onemocněla třetina obsazení – herec Vladimír Marek. Místo něho nastoupil do role Kurta Oldřich Vízner. Aby toho nebylo málo, pracovitá režisérka Viktorie Čermáková si nemohla dovolit odložit premiéru, i kdyby to v kolosu Městských divadel pražských možné bylo, protože týden po ní uvede ve Švandově divadle novinku jinou: autorskou fantasmagorii Putin a Biľak u trezoru. Potíže s epoletami Výsledek to samozřejmě ovlivnilo. Tanec smrti, v němž autor od kritického realismu a naturalismu začal klestit cestu absurdnímu divadlu, byl hlavně velkým danse macabre Víznera s textem hry. Odpouští se, neboť slov je v roli Kurta stejně velká suma jako pro Alici a Edgara, manželskou dvojici chystající se oslavit stříbrnou svatbu tancem únavy a nenávisti. Budiž. Nutná byla přítomnost nápovědky Ivany Lupačové v první řadě mezi diváky Malé scény ABC. Zprvu to dokonce vypadalo jako součást hry, nápověda z boží vůle pro obraz stárnoucího člověka, obyčejného, životem zklamaného, možná na počátku stařecké demence, olupovaného a ohlupovaného mezi sebou válčícími přáteli. Jenomže Víznerova nejistota se přenesla i na zbývající dvě třetiny spoluaktérů. Tedy víc na Jiřího Schwarze v roli Edgara, důstojníka, který to nikdy nedotáhl na majora, než na Radku Fidlerovou coby jeho manželku, frustrovanou a nedoceněnou herečku Alici. O konci vztahů Nejlépe zvládla nástrahy inscenačního nedodělku Radka Fidlerová. Její Alice je přesným obrazem nenávidící, hysterické, jindy sebelítostivé dámy, jak ji napsal Strindberg. Tanec smrti Viktorie Čermákové potřebuje ještě dvě tři reprízy, aby chytil dech. Pak bude příběhem o konci vztahů mezi lidmi, jakých jsme svědky i v naší době.

50 | výroční zpráva | Ohlasy v tisku

Ohlasy v tisku / Tanec smrti ZATANČÍME SI? studentpoint.cz | 8. 4. 2015 | Autor: Markéta Rizikyová Malá scéna ABC uvádí od ledna letošního roku hru švédského dramatika Augusta Strindberga Tanec smrti. Bravurní práci odvedla především dramaturgyně Věra Mašková, která původní verzi sestříhala do tří naprosto rovnocenných partů, a umožnila tak hercům se plně projevit. Tanec pro tři rozehrají už na začátku starší manželé, kteří nedokáží být spolu ani bez sebe. Vzájemné pošťuchování je drží při životě. Zdá se, jako by jim ve své krutosti nezáleželo na ničem, natož pak jednomu na druhém. Celé první dějství od začátku do konce herci na diváky valí divoké citové projevy. Tanec slov, ostrých dialogů, napjatých situací opravdu nezůstává jen na malém jevišti. Nejdynamičtější postavou je Alice (Radka Fidlerová), která spojuje dva naprosto odlišné muže. Pokryteckého manžela Edgara (Jiří Schwarz) a dobrosrdečného Kurta (Oldřich Vízner), který si, jak se zdá, nechá všechny křivdy líbit. Herci skvěle zvládají přechody mezi tématy, i když to není vůbec snadné. Postavy se ocitají v ne zcela specifikované době. V prvním dějství ke komunikaci s okolím používají telegraf, ve druhém se nachází v poněkud modernějším prostředí, kdy se na scéně objevuje moderní stolek z průhledného plastu, stejně tak plastové židle a televize. Scénograf Adam Pitra si zakládá na vkusně minimalistickém prostředí. Jinak by to na Malé scéně ani nešlo. Po přestávce se navíc jeviště přesouvá doprostřed hlediště a mezi diváky, kteří teď sedí ze dvou stran. Publikum je najednou ještě více součástí. Když si Jiří Schwarz coby lstivý Edgar pochutnává na bobulkách hroznového vína, dokonce se s některými z hlediště podělí. Režisérka Viktorie Čermáková hru staví na aktuálním politickém niveau. Celý děj se odehrává v rámci jednoho ostrova, kde funguje svébytná a uzavřená komunita. Jak říká v rozhovoru pro StudentPoint Radka Fidlerová: „Každý každému vidí až za polívku.“ Dodává, že celý Tanec smrti je postaven na intrikách, absenci sociálního cítění a emocionální degeneraci. Koho zničí divoký tanec vášní?

Ohlasy v tisku | výroční zpráva | 51

Ohlasy v tisku / Tanec smrti AŤ UŽ SE MILUJÍ NEBO NENÁVIDÍ, JEJICH TANEC SMRTI TENTOKRÁT ZA NIC MOC NESTOJÍ kulturissimo.cz | 3. 2. 2015 | Autor: Magdalena Kodedová Městská divadla pražská uvedla koncem ledna na Malé scéně ABC premiéru hry Augusta Strindberga Tanec smrti. Komorní drama pro tři postavy zrežírovala Viktorie Čermáková, v hlavních rolích s Radkou Fidlerovou, Jiřím Schwarzem a Oldřichem Víznerem. Strindberg napsal jedno ze svých nejslavnějších dramat v roce 1900 a zachycuje v něm nemilosrdný souboj postaršího manželského páru izolovaného na ostrově, stranou od okolního světa. Jejich vzájemná nenávist a zloba prorůstá i bezvýznamnými každodenními úkony, navzájem se ničí, aby se pak nedokázali opustit – a do této své nelítostné hry vtahují i okolní postavy (na scéně malého ABC je to fyzicky jedna postava, Kurt). Nadějná inscenace však sestává ze dvou nekompatibilních částí, jedné hodinové a povedenější, druhé půlhodinové, a bohužel i o poznání bezradnější a zmatenější. Dle mediálních vyjádření dramaturgyně Věry Maškové přesadili tvůrci Strindbergův text, původně situovaný na počátek 20. století, do našich normalizačních osmdesátých let a do doby velkých změn, které nastaly těsně po listopadu 1989. Tato konkretizace však nijak explicitně z inscenace samotné nevyplývá a přiznejme si, pro celkové vyznění tématu ani není podstatná. Hra sama o sobě opravu nabízí obecně platnou výpověď o jedincích i společnosti, která se tedy může vztahovat i na naše lokální historické zlomové okamžiky, ne ovšem naopak. Psychologicky laděné drama pro tři herce (nadto severské) přirozeně stojí a padá právě se svými představiteli, navíc v takto těsném prostoru Malé scény ABC. Manželská dvojice Alice a Edgar (Radka Fidlerová a Jiří Schwarz) v první části vcelku obstojně naplňují prototypy svých zvrácených a psychopaticky „požíravých“ postav, kterým se pod ruku připlete dávný známý Kurt (Oldřich Vízner). Společně s ním, chtě nechtě, pak rozehrávají svůj danse macabre. Fidlerová, díky své neobyčejné fyziognomii uhrančivá, je nečitelným prototypem, démonem výtečně ladícím s předlohou. Schwarz, i když o poznání mladší, umí svou postavu zpřítomnit věrohodně a se zápalem. Za nimi pokulhává právě O. Vízner, kterému ovšem na obranu nutno přiznat, že se k projektu dostal se zpožděním jako náhrada za Vladimíra Marka. Jejich vzájemná spojitost a sehranost tímto faktem asi hodně utrpěla, a možná i to je důvodem, proč se druhé jednání skoro rozpadá na kousky v nastalém zmatku.


Ohlasy v tisku / Tanec smrti Scénografie vlastně naplňuje dramaturgickou linii, jakou se v tomto případě inscenátoři vydali – první jednání je situováno do jakéhosi podzemního bytu (původně majáku), ve kterém jako v noře žijí své dusivé životy Alice s Edgarem, což je ztvárněno na klasickém (i když miniaturním) jevišti. Jejich společenský obrat a uvolnění má pak znázorňovat proměna sálu, při níž dojde k přepůlení místnosti na dvě části pro diváky, uprostřed kterých (v jakémsi vzdušněji působícím prostoru) rozehrávají herci své závěrečné výstupy. Manipulace s diváky mezi jednotlivými částmi jen kvůli slabé závěrečné půlhodince ale prostě není povedená a více opodstatněná, celkový spád hry zbytečně brzdí a naruší. První polovina inscenace by při brilantní sehranosti všech tří herců rozhodně mohla temné vyznění předlohy skvěle naplnit. Její vizuální i zvuková podoba (plechové údery telegrafu) vskutku trefně zprostředkovávají tísnivý pocit. Jenže druhá část inscenace se, nutno přiznat, opravdu nepovedla. Scéna je opatřena rádoby moderním sofa, průhlednými plastovými židlemi, videem a telefonem - prvky, které zřejmě mají poukázat na ony „zásadní“ společenské změny, ale které jsou však vzhledem k síle textu nepotřebné. Nadto jejich nadbytečnost podtrhuje i zvláštně neuzpůsobená choreografie herců, kteří stále někam chodí (pro jednohubky, vodu, ven, dovnitř) a která působí tak nesehraným dojmem, jakoby se herci setkávali s prostorem, a někdy i textem prvně. Takové nedostatky však negativně ovlivňují celkové vyznění hry, která absolutně nedrží pohromadě a Strindbergově dílu tak prokazují pověstnou medvědí službu.

RECENZE NA I-DIVADLO.CZ Jiří Landa 30 % Inscenace, pro jejíž vznik asi nebyla dobrá konstelace. R. Fidlerová nepřesvědčila v žádné poloze své postavy, na O. Víznerovi bylo znát, jak urputně se snaží rozpomínat na text a správně ho interpretovat, takže i přes značné nasazení J. Schwarze nakonec inscenace vyznívala dost nevěrohodně. Jistým dílem za to může i režie V. Čermákové, která navíc nechala děj situovat snad do kajuty lodi (i když mně spíš evokovala zemljanku), do níž herci museli neustále slézat po žebříku, což jim občas činilo potíže. Choreografie scén, v nichž se všechny tři postavy přetahují, působily nechtěně úsměvně. Helena Grégrová 30 % Anotace silně přehání. Bravurní tanec? Nezáživný a povrchně plochý je v případě této inscenace výstižnější. Obdivuhodnému nasazení Jiřího Schwarze, který se očividně snažil vykreslit Edgara s empatií pro jeho ne právě jednoduchou duši, tleskám o to víc, o co méně mu to herečtí kolegové usnadňovali. Radka Fidlerová se s Alicí, bohužel, více než minula a Oldřich Vízner si opětovně vystačil s image znuděného a místy zpruzeného chlápka, kterou v poslední době nasazuje role nerole.


Ohlasy v tisku / Vím, že víš, že vím… A JE TO TADY ZASE: ZATLOUKAT A ZATLOUKAT Právo + novinky.cz | 10. 3. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 14 | Autor: Jiří P. Kříž Pravou italskou komedii si nadělila Simona Stašová v pražském Divadle ABC ke svým nadcházejícím šedesátinám. Nicméně Vím, že víš, že vím... Rodolfa Sonega a Renata Giordana v prostořekém překladu Kariny I. Havlů není o životním bilancování, nýbrž o výseku výživnějším, než je onen pověstný nucený. Vybrala si dobře, herečka nezaměnitelného hlasu, změkčených sykavek a nevyčerpatelného temperamentu. Stejnojmenný film Alberta Sordiho z roku 1982, v němž jeho partnerkou nebyl nikdo menší než Monica Vittiová, se úspěšně protáhl i dnes už zaniklou sítí českých kin. Kupodivu ho tenkrát distribuce charakterizovala jako sociální drama. K tomu má ale komedie Vladimíra Strniska v ABC naštěstí daleko. Bonettiovi si nežijou špatně a jejich oboustranné nemanželské odskoky také nejsou výsledkem jejich sociální situace jako spíš toho, že jejich manželství a žití s dospívající adolescentní šestnáctiletou dcerou je už trochu – řekněme – unavené. Možná je dramatické, že bydlí v nájmu v domu poslance, který jim neustále zvyšuje nájem. Nebo třeba to, že jejich dcera Veronika kvůli nudě v rodině ochutnala drogy. Veroniku hraje v poloze bezelstného dospívajícího telete talentovaná Andrea Daňková. Všecko doma i v Itálii běží podle Plzákovy zásady „zatloukat, zatloukat, zatloukat“. Ale jen do chvíle, než soukromý detektiv Cavalli (Vasil Fridrich nebo Petr Vančura), babral po italsku, místo poslancovy manželky šmíruje Livii Bonettiovou, která své auto nabourala a od paní poslancové si její půjčila. Vedle neodolatelné, do žádného kouta nezatlačitelné, vždy v pravý čas žensky útočné Livie Bonettiové Simony Stašové je dalším suverénem jeviště Michal Dlouhý v roli jejího podvádějícího a pak také podváděného manžela Fabia. Simona Stašová bude své jubileum (na Josefa) s komedií Vím, že víš, že vím... oslavovat dlouho. Možná až do kulatin příštích.

KAŽDÉ KOMEDII UŠKODÍ, KDYŽ SE PŘÍLIŠ TLAČÍ NA LIDOVOST ZÁBAVY Mladá fronta DNES | 13. 3. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 10 | Autor: Tomáš Šťástka Vím, že víš, že vím... 55 % Městská divadla pražská připravila dramatizaci slavné italské komedie ze začátku osmdesátých let, ve které si vedle režiséra Alberta Sordiho zahrála Monica Vitti. Českou verzi inscenoval pro Divadlo ABC režisér Vladimír Strnisko. Ten obsadil do hry, která se dívá do útrob divoké italské domácnosti, Simonu Stašovou a Michala Dlouhého. Diváci mohou prožívat příběh obyčejné rodiny, kterou omylem sleduje soukromý detektiv (Petr Vančura). Spletl si totiž manželku s partnerkou významného politika bydlící o patro výš.


Ohlasy v tisku / Vím, že víš, že vím… Hra Vím, že víš, že vím... tak nabízí nepřeberně prostoru pro situační humor navázaný na jedné straně na příběh a na druhé na klasické rodinné soužití páru po čtyřicítce s tradičními atributy plechovky piva, fotbalu v televizi či návštěv kadeřníka. Stašová s Dlouhým jsou pro takový prostor ideálními představiteli a dokonale plní úlohy uřvaných Italů. Zvláště Dlouhý už od prvních momentů předvádí klasický archetyp brunátného manžela, který má rád svůj zatuchlý klid. A stejně tak Stašová skvěle zvládá roli aktivní ženy stále toužící po troše romantiky, kterou kombinuje se silnou potřebou manželovu rodinnou zatuchlost občas provětrat nějakou solidní hádkou. Oba herci se však svých ukřičených rolí drží možná až příliš důsledně. Rodinné vibrace totiž do diváků vpouštějí od prvních minut s takovou intenzitou, že nemají po zbytek hry kam gradovat a relativně dlouhá hra se tak začíná už před přestávkou trochu opakovat. Úplně do ztracena pak vyznívá snaha o aktualizaci tématu na dnešní dobu, když například narážka na premiéra od lokomotiv přichází s téměř desetiletým zpožděním. Zbytečně působí i přemíra sprostých slov a prvoplánových vulgarit. Strniskova hra si však v momentech věčných manželských půtek najde vděčné publikum, které se rádo zajde do divadla zasmát karikatuře sebe sama. Obzvlášť když se ta karikatura může opřít o dva silné herce. (zkráceno) DIVADLO ABC VĚDĚLO, PROČ VSADIT NA VÍM, ŽE VÍŠ, ŽE VÍM… e-kultura.cz | 15. 3. 2015 | Autor: Markéta Texlerová Co se skrývá pod pokličkou zdánlivě všedních dní nevšedního manželského páru? Vinou špatného pochopení okolí dochází k vyzrazení věcí, jež měly zůstat navždy skryté a na povrch tak omylem vyvěrá mnoho drobných tajemství, která vedou k nedorozumění a vzájemnému odcizení. Úspěšný filmový předobraz Alberta Sordiho z roku 1982, v němž sám režisér stanul před kamerou po boku Moniky Vittiové, se nedávno dočkal i divadelního zpracování. Režisér Vladimír Strnisko transformoval divokou italskou domácnost na prkna pražského Divadla ABC. V hlavních rolích zde pak doslova září Michal Dlouhý a Simona Stašová. Svůj neoddiskutovatelný komediální talent přednedávnem prokázal Michal Dlouhý ve hře Listopad. Také v představení Vím, že víš, že vím… opět používá celou škálou svého nezměrného hereckého arzenálu. Už od prvních momentů inscenace předvádí klasický archetyp brunátného manžela, který má rád svůj zatuchlý klid, fotbal, pivínko a papučky a dokáže se stejně rychle rozohnit nad neuvařenou večeří, tak i prožívat naprostou beznaděj a rozčarování nad údajnou nevěrou své milované ženy. Nutno podotknout, že nejnovější Strniskova inscenace jako by byla Dlouhému ušita přímo na míru. Stejně skvělý výkon však podává i Simona Stašová v roli vášnivé italské manželky. Během více jak dvouhodinového představení skvěle zvládá roli aktivní ženy, stále toužící po troše té romantiky, kterou kombinuje se


Ohlasy v tisku / Vím, že víš, že vím… silnou potřebou tu a tam manželovu rodinnou zatuchlost provětrat nějakou tou solidní hádkou. Vystihnout naturel temperamentní dámy středních let, která stále touží po plnohodnotném manželském životě se vším všudy, se Simoně Stašové daří takřka dokonale. Žena nezaměnitelného hlasu, změkčených sykavek a nevyčerpatelného elánu je v roli znuděné, avšak stále oddané a milující manželky strhující. Nutno podotknout, že roli Livie Bonettiové si Stašová nadělila ke svým kulatým 60. narozeninám. „Podívejte se, v 60 letech si strašně užívám, že na mě žárlí o 14 let mladší Michal Dlouhý. Nejen že je geniální herec, on i dobře vypadá. A tím, že já jsem ten objekt na žárlení, tak to je něco, co jsem si dala k narozeninám, k šedesátinám,“ říká s úsměvem Simona Stašová. A nutno podotknout, že Stašová a Dlouhý vytvářejí na divadelních prknech pražského ABC skvělý tandem, který táhne už tak dost silný příběh o lásce, žárlivosti a nedůvěře. Inscenace Vím, že víš, že vím… je od své premiéry označována jako divadelní podoba úspěšného filmového předobrazu, jako lehká komedie závažného obsahu. Na počátku celého spletitého příběhu je pouhý omyl. Soukromý detektiv si nedopatřením splete sledovanou osobu a místo movité manželky prominentního politika, bydlící o partaj výš, začne sledovat obyčejnou rodinu zchudlého italského úředníčka. Co se skrývá pod pokličkou zdánlivě všedních dní, všedního manželského páru středních let? V roli soukromého a trochu popleteného detektivního očka Cavalliho se na divadelních prknech střídá Petr Vančura a Vasil Fridrich. Postupem času najatý detektiv odhaluje mnoho drobných tajemství, která vedou k nedorozumění a vzájemnému odcizení manželského páru. Co se stane, když člověk začne na svůj život pohlížet očima těch druhých? Vědět, znamená pochopit a pochopit dává šanci napravit… Krom výše zmíněných hereckých výkonů nutno vyzdvihnout i efektivní jevištní scénu. Na první pohled skromně zařízený italský byt pouze s postelí, stolkem, židlemi a okénkem představujícím sprchový kout se po celou dobu inscenace nemění. Nedochází tak zbytečně k hluchým místům a zdlouhavým úpravám jevištní scény. Jediné co stojí za výraznější výtku, je značné množství vulgarismů, které v průběhu hry padnou a místy přílišné „přehrávání“ italského temperamentu. Již od prvního okamžiku dávají Dlouhý a Stašová najevo nezkrotnou vášeň s takovou intenzitou, že už ji není kam dále gradovat. Proto se i po přestávce další dialogy a jejich intenzita pouze opakují. V okamžiku, kdy již herci nemohou zvyšovat intenzitu hlasu a hereckého projevu, přicházejí bohužel na řadu vulgarismy. Divák se tak může ptát, zda-li je to nutné. Famózní herecké výkony Simony Stašové a Michala Dlouhého jsou bezpochyby tahákem letošních jarních premiér v Divadle ABC. Příběh sám o sobě jistě zajímavý, plný zvratů, avšak tu a tam mírně tápe a to především v okamžicích, kdy se z úst hlavních hrdinů linou až příliš zbytečné a ostré vulgarismy. Nicméně i tak je komedie Vím, že víš, že vím… víc než povedeným představením, které rozčeřilo poněkud stojaté vody pražského ABC.


Ohlasy v tisku / Vím, že víš, že vím… „VÍM, ŽE VÍŠ, ŽE VÍM…?“ JÁ VÁM NEVÍM… kulturio.cz | 19. 3. 2015 | Autor: Soňa Hanušová Začátkem března uvedlo Divadlo ABC adaptaci stejnojmenného italského filmu. Hlavní (a takřka jediné) role ztvárnili Simona Stašová a Michal Dlouhý. Co se začne dít v obyčejné italské rodině, když se zjistí, že manželku po pět týdnů sleduje soukromý detektiv, který si ji spletl s její sousedkou, manželkou vlivného politika? Již několik dní sedím a přemýšlím, co o hře napsat. Ne, že by byla špatná. Po „depresivním“ klicperáckém Oněginovi, kterého jsem viděla pár dní před tímto představením, šlo o vítanou oddechovku. Nejsem si však jistá, zda to není vše, co lze o hře napsat. Silný umělecký prožitek se nedostavil. Přesto bych byla pokrytecká, kdybych nepřiznala, že nejednou jsem se zasmála od srdce. Italská komedie staví na dvou výrazných hereckých osobnostech českého divadla – Simoně Stašové a Michalu Dlouhém. Ač má divák pocit, že ti dva od první chvíle doopravdy přehrávají, kdo by nad tím nepřivřel oči. I já v druhé půlce shledala jejich výkon snesitelnější. Nejsem si však jistá, zda již nešlo o zvyk. Co zarazilo, byly nadměrné vulgarismy ve hře, zvláště pak slovo „píčovina“, které bylo opravdu zbytečné a ani netvořilo onen pověstný cimrmanovský šrapnel. Nechápejte mě špatně, možná byste se divili, jak často je ono slovo součástí mého slovníku, rozhodně tedy nejsem prudérní. Ale z výše naznačených důvodů se do kontextu opravdu nehodilo. Je to velká škoda, neboť hra sama skýtá zajímavou zápletku. „Livie, ptám se tě, provedla jsi za posledních pět týdnů něco, za co by ses měla stydět?“ Jak se dozvíme, Livii Bonettiové způsobí zpráva o zpackaném sledování šok ani ne tak proto, že má sama co skrývat, ale proto, že nechce, aby manžel zjistil, co ví o něm. Hru doplňují filmové dotáčky, které představují materiál nasbíraný soukromým detektivem Magickým Okem. Dotáčky byly pořízeny v Římě, což nás sice u Simony Stašové nepřekvapí, přesto je to věc hodná ocenění. Závěrem tedy shrňme, že inscenace Vím, že víš, že vím… je variantou pro večer, od kterého člověk nečeká žádný velký intelektuální či umělecký zážitek. Nudit se ale během tohoto představení nebudete. VÍM, ŽE VÍŠ, ŽE VÍM… PŘEDSTAVUJE NENÁROČNOU ODDECHOVKU generace21.cz | 7. 5. 2015 | Autor: Barbora Švarcová Komedie o rodinných vztazích už od března láká diváky do Městských divadel pražských. Divadlo ABC vsadilo na Simonu Stašovou, skvělou herečku, jejíž one woman show Shirley Valentine je už od premiéry


Ohlasy v tisku / Vím, že víš, že vím… snad pokaždé vyprodaná. Není divu, tato dáma srší energií a její schopnost propojit se s publikem je neuvěřitelná, navíc komediální poloha jí vyloženě sedí. Manželský pár pak doplnil Michal Dlouhý, který rozhodně za svou partnerkou ani o milimetr nezaostával. Ač k tomu hra místy sváděla, nestal se jeho herecký výkon ani na minutu kýčovitým. Společně se Stašovou si podmanili publikum, ovládli jeviště během prvních několika minut a na své dva kolegy vrhli takový stín, že oba téměř zůstali bez povšimnutí. Slíbené zvraty Je zvláštní začínat hodnocením hereckých výkonů, ale jsou to právě Stašová s Dlouhým, kteří celou hru drží na vyšší úrovni. Jejich výraz, pohyb a celkové ztvárnění manželů Bonettiových jsou tím, co přitahuje divákovu pozornost po celou dobu a co mu nabízí požitek ze hry. Na hře Vím, že víš, že vím… je nejkomplikovanější její název. Pokud ho před začátkem představení zvládnete třikrát za sebou zopakovat, prošli jste tou nejtěžší částí večera. Můžete se usadit do měkkých sedaček a nechat se unášet komedií, jejíž průběh odhadnete již během prvních deseti minut. A to i přesto, že jste její filmovou předlohu nikdy neviděli. Ačkoliv si od komedie nelze slibovat komplikovaná témata k zamyšlení a převelice dramatické zvraty, chybělo mi během představení nějaké odbočení z vyjetých kolejí, které se rýsovaly v dálce. Web divadla slibuje mnoho zvratů a skutečně k několika menším zvratům dojde, ale opět – buď lze snadno odhadnout jejich podstatu, nebo aspoň to, jak si s nimi hrdinové poradí. Vím, že víš… Režisér Vladimír Strnisko nechal hru dvě a půl hodiny běžet v až uspávací linii a spolehl se pouze na skvělé herecké obsazení. Dovolím si tvrdit (a budu se tak opakovat), že pokud by hlavní role ztvárnila jiná herecká dvojice, hra by rozhodně nemohla být tak úspěšná. Rozhodně ne tak, aby se dočkala závěrečného potlesku ve stoje, jako se tomu stalo na mnou navštívené repríze. Námět je slibný. Soukromý detektiv místo toho, aby hlídal manželku politika, který odjel na služební cestu, sleduje pět týdnů manželku politikova souseda. Celých pět týdnů života paní Bonettiové je nyní uloženo na několika DVDčkách a vychytralý detektiv by je rád prodal panu Bonettiovi, aby nakonec přece jen zpeněžil svůj omyl. Chce pan Bonetti vědět, co jeho žena v prošlém měsíci a půl dělala, nebo ji zná a věří na tolik, že odmítne? Z komedie se stalo velice nenáročné představení pro odlehčený večer, na jehož začátku by mohl každý divák režisérovi říct – Vím, že vím, že vím, jak to asi dneska dopadne.


Ohlasy v tisku / Happy End GOLDFLAM POJAL LÉČBU RAKOVINY JAKO KABARET Mladá fronta DNES | 9. 4. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 11 | Autor: Tomáš Šťástka Divadlo Rokoko uvádí působivou hru z nemocničního prostředí Happy End. Hlavní roli hraje Dana Batulková. Kontroverzní kus současné izraelské autorky Anat Gov připravil pro pražskou scénu režisér Arnošt Goldflam. Vypráví náročný příběh o herečce, jež trpí těžkou formou rakoviny. Silné téma z nemocničního prostředí není prvoplánově atraktivní a vzbudilo v zemi původu vlnu kritiky i diskusí. Autorka si klade i otázky, nakolik má být pacient o svém stavu informován a zda má právo léčbu přerušit, aby si užil posledních momentů života. Hře však nechybí humor a nadhled. Vedle Dany Batulkové v hlavní roli se před diváky objevuje trojice stejně nemocných žen v podání Radky Fidlerové, Jitky Smutné, Evellyn Pacolákové. Každá z nich bere svůj zdravotní handicap jinak s ohledem na svou povahu. Scéna, kdy všechny tři sundávají před nově příchozí paruky, patří k nejsilnějším momentům první půle hry. Citlivý experiment Vzhledem k tomu, že jde o hru částečně autobiografickou, jímá diváka až posvátná hrůza, takže se ptá, nakolik lze s tak citlivým tématem experimentovat. Arnošt Goldflam si dovolil hru oživit kabaretními vstupy, které přerušují z větší části konverzační dění v nemocničním pokoji. Rozhrnuté závěsy odhalí blyštivou scénu, kde jednotliví představitelé, ať už pacienti či doktoři, tančí a zpívají v humorných, nikoli však sarkastických číslech. Anat Gov stíhá uprostřed nemocničních sálů rozvíjet i náznak milostné romance. A právě tam, kde by kus nabíral nádech televizního melodramatu a těžkl až příliš, neztrácí díky hudebním vstupům na švihu. Goldflam tím téma nijak neznevažuje, hře naopak dodává na divadelnosti a posiluje její výpovědní hodnotu. I když ne všichni účinkující podávají vyrovnané výkony, Divadlo Rokoko si zaslouží pochvalu za formu zpracování a hlavně za odvahu zařadit kus s takovým tématem do své produkce. A diváci by se rozhodně neměli nechat odradit nepříjemným námětem, i když zde pomyslný happy end přijde jen těžko.

NA ONKOLOGICKÉM ODDĚLENÍ Divadelní noviny | 28. 4. 2015 | Rubrika: Kritika | Strana: 7 | Autor: Jan Kerbr Prezentovat jako hlavní téma divadelního večera boj s rakovinou jistě nelze označit za komerční kalkul a nasazení hry izraelské autorky Anat Gov Happy End dramaturgii Městských divadel pražských ctí. Na jevišti Rokoka text realizuje Arnošt Goldflam a při hereckém zajištění rozprav mezi čtyřmi pacientkami onkologického oddělení měl šťastnou ruku. Na uvolněné lůžko na nemocničním pokoji přibude známá herečka Talja (Dana Batulková). Jejími spolupacientkami jsou hrdá Chajale (Radka Fidlerová), která přežila jako zázrakem koncentrační tábor coby novorozeně a nyní bojuje se


Ohlasy v tisku / Happy End zákeřnou chorobou, osobitá Miki (Jitka Smutná), která se zajímá o kdejakou alternativní metodu léčby, a konečně ortodoxní židovskou víru prezentující Emunale (Evellyn Pacoláková). Rozpravy všech čtyř o vlastních osudech a přístupu k chorobě doplňují svými vstupy věcná i empatická sestra Amalia (Hana Doulová), ředitel oddělení a v rámci omezených možností přiměřeně moudrý dr. Katz (Jiří Hána). Herečka Talja se od svých spolutrpitelek poněkud odlišuje – je přece jen celebritou a kolektiv posílila později, hybnou silou dramatu se stává její spor s doktorem o přerušení léčby, které by snad umožnilo dojít na konec života důstojněji. Autorka psala z vlastní zkušenosti (sama rakovině v 59 letech podlehla). V programu k inscenaci se lze dočíst, že v Izraeli měla hra fenomenální úspěch a zájem o představení byl obrovský a díky tomu se rozpoutala mohutná celonárodní diskuse o problémech, které hra zpracovává. Obávám se, že česká inscenace takovou silou disponovat nebude, i když jí nelze upřít solidnost, poctivost a věrohodné herecké výkony. Text sám o sobě působí poněkud didakticky, takže i závažné problémy života a smrti a jejich drtivost poněkud oslabuje. Vylehčení tématu obstarávají komický výstup s výrobcem paruk (Zdeněk Velen) a „muzikálová“ čísla jak vystřižená z pokleslých televizních show. S pacientkami v nich zazpívají a zatančí zdatní členové minicompany, převlečení za zdravotníky, a inscenace využije jak pěveckého umu Jitky Smutné, tak tanečních schopností Dany Batulkové. I tyto flitry a hrou světel blyštící se výjevy však paradoxně rozpravy pacientek o boji s nemocí zpomalují. Inscenace, které k dokonalosti leccos chybí, ovšem stojí za zhlédnutí, zvláště máme-li vůli neuhýbat před reflexemi o posledních věcech člověka.

JAK PŘIJMOUT NEPŘIJATELNÉ Týdeník Rozhlas | 8. 6. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 18 | Autor: Bronislav Pražan Rakovina je mezi nemocemi něčím jako Macbeth mezi dramaty: také se o ní nejčastěji mluví jen nepřímo, jako o „té nemoci“. Když jí izraelská dramatička, spisovatelka a zpěvačka Anat Gov ve svých pětapadesáti letech onemocněla, začala o ní psát hru, a když na ni o čtyři léta později, roku 2012, zemřela, měl její Happy End již za sebou velký úspěch. Nejen umělecký. Díky celospolečenské diskusi, kterou vyvolalo rozhodnutí hlavní hrdinky hry odmítnout léčbu, se v Izraeli výrazně zlepšila paliativní péče o umírající. Přes pochmurné téma má v sobě Happy End mnoho humoru, který dokázala česká premiéra této hry v Divadle Rokoko naplno rozvinout – a to jak díky režiséru Arnoštu Goldflamovi, tak díky interpretkám ztělesňujícím pacientky onkologického oddělení, kde se příběh odehrává. Každá z nich je charakterově jiná: učitelku Chajale představuje Radka Fidlerová jako racionalistku, jež si důsledky své


Ohlasy v tisku / Happy End nemoci odmítá připustit stejně jako chlad a lhostejnost svých dětí. Jejím pravým opakem je v podání Jitky Smutné zestárlá hipísačka Miky, zkoušející s pomocí své obětavé dcery všemožnou alternativní léčbu. Hlavní hrdince, herečce Talje, dává Dana Batulková spontánní bezprostřednost, ale také rozhodnost, s níž odmítne chemoterapii, když zjistí, že její nemoc je v konečném stadiu. Silným oponentem protagonistky je primář Dr. Katz, Jiří Hána ho interpretuje v intencích textu trošku jako televizního Dr. House. Nejmladší z pacientek Emunale, ortodoxní židovka a matka mnoha dětí, chce Talju z náboženských důvodů napodobit – když ji Bůh obdařil těžkou nemocí, je hříchem vzpírat se. Souboj mezi Taljí a Emunale, kterou Evellyn Pacoláková obdařila půvabnou prostotou, vytváří další peripetii příběhu. Nadreálnou dimenzi mu pak dávají revuální sekvence prostoupené hudbou Milana Potočka a zdařilými tanečními i pěveckými kreacemi interpretů: zprostředkovávají divákům touhy a sny postav, zároveň ovšem činí celkové vyznění inscenaci zřejmě o něco melodramatičtější, než bylo – soudě podle textu – záměrem dramatičky.

HAPPY END: O RAKOVINĚ S ÚSMĚVEM informuji.cz | 7. 5. 2015 | Autor: Andrea Kondisová Divadlo Rokoko uvedlo v březnu poprvé hru Happy End izraelské dramatičky Anat Gov, která vychází z osobní zkušenosti autorky s bojem s rakovinou. V dramatu s četnými komediálními prvky se v osudech čtyř hlavních postav mísí citlivé uchopení otázky, jak si zachovat důstojnost, když víte, že naděje na úplné vyléčení je minimální, s obrazem obdivuhodné síly a odhodláním nemoc porazit. Navzdory tématu rozhodně nejde o drásavý nebo primárně smutný příběh. Na pokoji v jedné izraelské nemocnici se v rámci chemoterapie sejdou čtyři ženy, každá z jiného prostředí, každá s odlišným životním příběhem, ale všechny, zdá se, se stejným cílem – vyléčit se. Zatímco mladičká Emunale (Evellyn Pacoláková) nachází útěchu ve víře, Miki (Jitka Smutná) se po vzoru hesla carpe diem nevyhýbá drogám a skutečně si užívá života plnými doušky. Chajale (Radka Fidlerová) je zase bojovnice, podle níž na nemoc platí síla. Mezi tyto dámy přichází Talja (Dana Batulková), známá herečka, která do prostředí nemocničního pokoje vnáší skepsi vůči bezmezné důvěře v moderní medicínu a vlastně jakékoliv léčebné postupy. Hra se dotýká řady témat a fenoménů, které se mnohdy mytizují nebo tabuizují. Autorka si dělá legraci z alternativních léčebných metod, z neosobního přístupu lékaře k pacientovi, z nešťastného průvodního jevu chemoterapie – vypadávání vlasů, z rádoby moudrých článků, které doporučují různé zaručené potraviny nebo přípravky, které prodlužují život... S lehkou ironií se vypořádává a konfrontuje diváka s nevyhnutelnými každodennostmi, s nimiž se nemocný člověk setkává. Režisér Arnošt Goldflam hru zinscenoval velmi citlivě. Díky skvělým hereckým výkonům navíc jak humor, tak závažnost


Ohlasy v tisku / Happy End dramatu vyniká. Písničky, kterými je představení prokládáno, sice mohou působit jako příliš velká nadsázka, i díky nim ale divák z Happy Endu neodejde s depresí. Kdo se nezalekne tématu, může se těšit na kvalitní hru s myšlenkou a posláním, která pobaví a vlastně i potěší, jakkoli se to může s ohledem na její závažnost zdát nemožné.

HAPPY END: BOJ S RAKOVINOU PO IZRAELSKU kulturio.cz | 20. 4. 2015 | Autor: Soňa Hanušová Pražské Divadlo Rokoko uvedlo 28. března na scénu inscenaci izraelské dramatičky Anat Gov s názvem Happy End (v originále Sof tov). Hra se do naší republiky dostala díky MUDr. Ireně Závadové, primářce hospice Cesty domů, která ji objevila při své cestě do Izraele. Nad inscenací převzalo záštitu Izraelské velvyslanectví. Režie se ujal Arnošt Goldflam, v hlavní roli uvidíte Danu Batulkovou. Než se pustíme do hry samotné, je třeba zmínit souvislosti, které nám pomůžou lépe celé představení pochopit. Inscenace Happy End je zčásti autobiografická. Anat Gov začala hru psát v roce 2008, poté, co u ní lékaři diagnostikovali rakovinu. Anat Gov se rozhodla o nemoci hovořit veřejně, otevřeně a s jistou mírou nadsázky. Ačkoli hra hovoří o závažných a neoblíbených tématech – nemoci, umírání a smrti samotné, právě svou otevřeností a neotřelým přístupem si v Izraeli získala náklonnost publika. Hra měla neobvyklý úspěch a Anat Gov se tím podařilo podpořit kampaň za prevenci proti rakovině. Díky hře vznikaly v Izraeli nové hospice, došlo k veřejné podpoře ústavů paliativní péče atd. Debatu kolem inscenace by rádi otevřeli i čeští tvůrci. Smrt i civilizační nemoci, které jsou novodobým morem, jsou tabuizovány, často se k těmto tématům obracíme zády. Městská divadla pražská proto již poněkolikáté (kromě Happy Endu jmenujme například Úsměv Dafné nebo Marvinův pokoj) přichází se svým příspěvkem do diskuze. Jak totiž řekl při tiskové konferenci k připravovanému Happy Endu sám režisér Goldflam: „Toto téma není snadné pro nikoho z nás. Každý jak tu sedíme, máme mezi blízkými nebo přáteli někoho, kdo rakovinu měl nebo má.“ „Nebo bude mít…“ dodala hořce herečka Hana Doulová. Nyní ke hře samotné. Hlavní hrdinka Talja (Dana Batulková) nastoupí na chemoterapii, ale během vizity se dozví, že u ní rakovina dostoupila čtvrtého stupně. A pátý stupeň není. Talja se proto rozhodne léčbu ukončit. Zemře tak jako tak, proč tedy prodlužovat utrpení a čelit nevolnostem z chemoterapie? Její názor se však střetává s názorem lékaře Katze (Jiří Hána), jehož úkolem je léčit. Udržet a prodloužit život pacientů za každou cenu. Kde končí pravomoc lékaře a nastupuje svobodná vůle pacienta? Má pacient právo rozhodovat o průběhu či ukončení léčby? Má člověk právo se svobodně rozhodnout, jak zemře? Dosáhne Talja svého Happy Endu? A jak její rozhodnutí ovlivní ostatní pacientky? To vše vám bude zodpovězeno, pokud se vydáte na představení do Rokoka.


Ohlasy v tisku / Happy End Hra je divákům předkládána jako tragikomedie. Je jistě těžké vnést komično do tohoto tématu, a tak jako odlehčující prvky působí hlavně hudební vsuvky, při nichž si divák odpočine od jinak mučivě se rozvíjejícího příběhu (je ale třeba uznat, že – jak tvůrci slibovali ještě před premiérou – neupadá hra do zbytečného a přehnaného patosu). Jednou takovou vsuvkou, kterou stojí za to zmínit konkrétně, je taneční číslo Dany Batulkové a Jiřího Hány. Je znát, že Batulková své zkušenosti, nabyté z televizní taneční soutěže, dokáže i dnes zúročit. Představení jistě není kulturou pro páteční večer po náročném týdnu, ale své předsevzetí – vést diváka k zamyšlení – inscenace beze zbytku splňuje.

RECENZE NA I-DIVADLO.CZ Jiří Landa 70 % 65 % Nevěřil bych, že i přes velmi smutné téma může být sledování této inscenace tak zábavné, dojemné a nesentimentální. Na textu je patrné, že si autorka popisované situace sama prožila. Dokáže se na vše dívat s nadhledem a s pořádnou dávkou černého humoru, jenž je v těchto chvílích nezbytností. Nejvíc zaujala D. Batulková, která věrohodně vytvořila postavu úspěšné ženy postavené před krutou pravdu, s níž se musí vyrovnat. K rolím výborně přistoupily i J. Smutná a R. Fidlerová. Celku by ale prospělo, kdyby byly odlehčující kabaretní výstupy pojaty méně efektně a nebylo jich v inscenaci tolik. Helena Grégrová 60 % 65 % Emoční vyznění poměrně sdělné a silné reflexe posledních věcí člověčích se poněkud rozmělňuje vlivem kabaretních vstupů, jejichž odlehčovací funkci vítám, ctím a chápu, ale na místě režie bych s nimi přeci jen více šetřila. Herecky působivé, největší tah na branku mého diváckého srdce měly Dana Batulková a Jitka Smutná. Laskavé a úsměvné narážky na herecký svět jsou milým bonusem. Michal Novák 50 % Hodně bude záležet na rozpoložení každého diváka, jak se popasuje s tím morbidním tématem, načež z druhé strany je atakován revuálním rámcem, který vyznění posouvá zas někam úplně jinam. Nestačila by střední cesta? Hra pojednává sice o rakovině a odvážném rozhodnutí hlavní hrdinky urychlit odchod ze scény, ale se vztyčenou hlavou... co to vše doprovodit jen špílci a nenapodobitelným a hodně platným židovským humorem? Právě to mi na inscenaci přišlo nejvíce životaschopné.


Ohlasy v tisku / Romulus Veliký, komedie antických rozměrů ROMULUS V ROZVERNĚ „OMALOVÁNKOVÉM“ POJETÍ Lidové noviny | 26. 5. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 6 | Autor: Martin J. Švejda Městská divadla pražská se po padesáti letech vrátila ke hře švýcarského dramatika Friedricha Dürrenmatta Romulus Veliký, kterou tehdy uvedla na scéně Komorního divadla v režii Václava Hudečka s břitce intelektuálně ironickým Václavem Voskou v titulní roli. Ostatně, Divadlo ABC, ve kterém se nyní hra uvádí, se v roce 1959, ještě za Werichova vedení, nastudováním Návštěvy staré dámy postaralo o vůbec prvý vstup Dürrenmattovy dramatiky na česká jeviště; dramatiky, která zde byla v letech šedesátých dosti populární (aby se v následujícím normalizačním období ze strany režimu velké přízni netěšila). Dnes už Dürrenmattovy hry tak svěže nepůsobí. „Nedoloženě historická komedie“ Romulus Veliký o zániku západořímské říše, jejíž první verze byla napsaná již v roce 1948, je především autorovou průhlednou reakcí na dějiny nedávno minulé, druhou světovou válku. V postavě bláznovského, „vyšinutého“ císaře Romula, který tváří v tvář nezadržitelnému ataku Germánů vědomě sleduje likvidaci vlastní říše, protože ta si vlastně ani nic jiného za všechno to násilí, kterého se během své vlády nad světem dopouštěla, nezaslouží, Dürrenmatt dává průchod svému hořkému a skeptickému postoji k válečnému dění, ke koloběhu dějin, jehož je (dle něj) člověk obětí, ať vládne jakýkoliv režim. Hra je postavená na vyhrocených paradoxech, ironii, sytí se absurdním humorem – při vědomí zákrut dějin druhé poloviny 20. století a století stávajícího i různých stylových proměn dramatu za danou dobu však dnes působí již poněkud vyvanule a „měkce“. Protivný je i autorův humanismus akcentovaný v závěrečném dějství při „obyčejně lidském“ rozmlouvání Romula s jeho válečnickým protějškem, Němcem Odoakerem. Text tudíž nedává – při případném vzdání se snahy o nějakou výraznější úpravu – příliš možnost, aby silněji rezonoval s naší současností. Režisér Ondřej Zajíc se do žádných aktualizací hry nepouští – a jeho inscenace přesto nakonec, docela překvapivě, působí zdařile a poutavě. Jako základní rastr, na jehož pozadí účinně vystupuje Romulova rouhačská ironie v suverénním (byť někdy zbytečně okatém) podání Aleše Procházky, pro ni volí polohu rozverné komedie, mající charakter až jakési televizní pohádkové „omalovánky“ – tak je zde všechno komediálně nadsazené, malebné a kašírované (scéna Adama Pitry ostatně v řešení zadního prospektu vychází z kresby Josefa Lady). Tuto nezávaznost se mu s postupujícím časem daří narušovat přiměřeně dávkovanými vážnými tóny – prostřednictvím hereckého pojetí císařovy dcery Rey (Nikol Kouklová) a válečného hrdiny Aemiliana (Viktor Dvořák) a zlověstně znějící hudby. Aby v závěru třetího dějství, kdy Romulus snímá svou „masku“ a ostatním figurám, podléhajícím ještě různým ideálům, vmete do tváře své filozofické přesvědčení plné skepse, děj umně vygradoval a závěrečnému, hořce smířlivému (či rezignujícímu) finále – čtvrtému dějství, při Romulově a Odoakerově rozmluvě, dal komorní, lidsky dojemný ráz. Ondřej Zajíc si zkrátka příliš nevymýšlel, poskytl vhodnými režijními prostředky textu „co jeho jest“ – a vyšlo to.


Ohlasy v tisku / Romulus Veliký, komedie antických rozměrů OSTATNĚ SOUDÍM, ŽE ŘÍM MUSÍ BÝT ZNIČEN Divadelní noviny | 9. 6. 2015 | Rubrika: Kritika | Strana: 6 | Autor: Radmila Hrdinová Dürrenmattovy hry mají jednu výhodu i nevýhodu zároveň: divák brzy prokoukne jejich modelovou konstrukci a pak – podle toho, jak si režisér a herci s Dürrenmattem rozumějí – se buď nudí, anebo baví. Pro úplnost dodejme, že také záleží na jisté inteligenci diváků. Inscenace Romula Velikého, kterou v Divadle ABC nastudoval ředitel Městských divadel pražských Ondřej Zajíc, patří naštěstí spíše do druhé, zábavné kategorie. Dramatik si v Romulovi pohrává s motivacemi, jež vedly k zániku římské říše způsobem, který se s příznačnou dürrenmattovskou satirou strefuje do politiky a hlavně politiků 20. století. Díky jeho myšlenkové brilantnosti na jedné a nepříliš utěšenému stavu evropské politiky na druhé straně je hra zábavná i po více než půlstoletí od svého vzniku. Nápad svěřit pád říše římské do rukou císaře Romula, který císařský trůn využil k tomu, aby říši definitivně zničil (za pomoci Germánů v čele s Odoakerem), je sám o sobě skvostný, Dürrenmatt ho ale dovádí až k hořké pointě, kdy místo naplánované hrdinské smrti, jíž by Romulus korunoval svůj dokonale vymyšlený plán, ho čeká přežití a potupný důchod. Dnes by nejspíš skončil jako Odoakerův poradce. Režírovat Dürrenmatta znamená především pozorně číst jeho text a respektovat ho. Přehnané režisérské ambice se v tomto případě nevyplácejí. Je otázkou, do jaké míry toto Ondřej Zajíc pochopil, nebo zda jeho inscenace těží spíše z toho, že v ní režie není moc znát. Dost popisně se tu pracuje se scénografií: fundusní antickou vznešenost (včetně zdobných kostýmů) v pozadí ironicky rámuje ladovsky idylická krajinka s pasoucími se kravami a slovanskošvýcarsko-antickým seníkem. Nejvýraznějším prvkem scény jsou naddimenzované busty coby znak slavné minulosti – a zároveň jediné, co lze ještě prodat, aby bylo na krmení pro císařovy milované slepice. Ty jsou na jevišti kupodivu dost nenápadně umístěny v podobě malovaných siluet, které reklamním způsobem prolínají do chodeb a foyer Divadla ABC. Aleš Procházka v titulní roli si s dürrenmattovskou ironií dost slušně rozumí, od počátku kreslí svého císaře jako lehce pobaveného intelektuála, který svou okázale předváděnou bezstarostností kontrastuje se stejně okázale patetickým a zároveň vypočítavě pragmatickým okolím. Zpočátku ale inscenace nabývá až nezávazně kabaretní ráz, kde Romulus je hlavním komikem uplatňujícím Dürrenmattovy repliky jen jako dobře načasované bonmoty pro pobavení obecenstva. Že by právě to bylo záměrem režie? Naštěstí je tu ale druhá polovina a s ní posílený motiv Romulovy dcery Rey (Nikol Kouklová) a jejího snoubence Aemiliana (Viktor Dvořák), který do povšechné, Dürrenmattovi vzdálené rozjuchanosti vnese kýžený, hořce temný tón. Procházkův Romulus tak od nezávazné vtipnosti a proklamované cyničnosti vztahem k dceři zvážní a zniterní a jeho repliky od pouhého žonglování se slovy nabudou víc na smyslu. Tato poloha Procházkovi zaplaťpánbůh vydrží až do


Ohlasy v tisku / Romulus Veliký, komedie antických rozměrů závěrečného dialogu s Odoakerem Milana Kačmarčíka, naplněného patřičnou skepsí i uvěřitelným lidským rozměrem obou postav. Z Romulova okolí jsou k pomilování oba přestárlí císařští komorníci Achilles v podání Jana Vlasáka (alternuje Jiří Klem) a Pyramus Jaroslava Vlacha, karikatury servility balancující na hraně lidské důstojnosti a sebezáchovného pudu všech služebných duchů. Doufejme, že na reprízách už nebudou víc „tlačit na pilu“, jejich zábavnost je dostatečná. Romulus Veliký není žádným zásadním dürrenmattovským počinem, ale vrací na scénu Divadla ABC švýcarského klasika 20. století v kompromisní, zábavně-kritické podobě, která ale slouží, nikoli posluhuje jak Dürrenmattově hře, tak i divákům. (Psáno z reprízy 25. května 2015.)

ROMULUS MĚL RADĚJI NEŽ TRŮN SLEPICE Právo | 26. 6. 2015 | Rubrika: Praha - Střední Čechy | Strana: 12 | Autor: Jiří P. Kříž Do Divadla ABC vstoupil s režisérem Ondřejem Zajícem a s Věrou Maškovou (dramaturgie) poslední císař Říma Romulus Augustus. Friedrich Dürrenmatt ho ironicky pasoval na náruživého pojídače vajec z vlastního slepičího chovu a zároveň na Romula Velikého. Barbarská vojska vedená Odoakerem v roce 476 dokončila rozpad západořímské říše. Začal středověk. A švýcarský dramatik už v roce 1949 předpověděl, jaké to je, když primitivnější civilizace (germánská) pohlcuje vyspělejší (římskou) a problémem se v dekadenci končící epochy začnou obírat vypasení císařové, prezidenti, diktátoři. Dürrenmatt si celý život stýskal, že na rozdíl od svého dědečka, který za jakési prostořeké satirické verše pykal v žaláři deset dnů, on nikdy za ironie a sarkasmy žádný flastr nedostal. Zatímco se Romulův byzantský kolega, císař o něco věčnější říše východořímské, Romulovi ministři, patricijové, prefekti, budoucí velkoprůmyslníci a obchodníci, ba dokonce i manželka a dcera obírají pateticky planými vlasteneckými hesly, Romulus Veliký je - pro ta vajíčka. Cesta do pekla Aleš Procházka (Romulus) je identickým panovníkem zanikající říše s duchovní krajinou Dürrenmattova „švýcarského vězení“, rozumějme prokletí nehybné neutrality jeho vlasti. Zdeněk Dolanský, Pavel Juřica, Lukáš Jurek, Viktor Dvořák, Jan Vlasák, Milan Kačmarčík a další hrají postavy kolem císaře s varovně vztyčeným prstem nabízejících se analogií.


Ohlasy v tisku / Romulus Veliký, komedie antických rozměrů KOMEDIE O PÁDU ŘÍŠÍ A SNŮŠCE SLEPIC Týdeník Rozhlas | 31. 8. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 18 | Autor: Bronislav Pražan Silnou stránkou Friedricha Dürrenmatta je ratio. Efektní syžety jeho próz a dramat jsou postaveny na sofistikovaných myšlenkových konstrukcích a obratných dialektických zvratech a jeho styl na břitkém vtipu a nečekaných pointách. Režisér Ondřej Zajíc dokázal v nejnovější inscenaci Divadla ABC – Romulovi Velikém – přenést zmíněné klady dramatikova textu i na scénu. A to jednak díky tomu, že se ho nesnaží nijak násilně aktualizovat, a také proto, že klíčové role obsadil dobrými interprety. Scéna Adama Pitry evokuje dvůr posledního západořímského císaře dobovým interiérem a malovanými, takřka ladovskými kulisami, k nimž patří i venkovský seník. Kontrapunktem k obrovským „mramorovým“ hlavám předchozích vládců říše jsou vyřezávané barevné slepice. Neboť právě ke slepicím a jejich snůšce se upírá veškerý císařův zájem. Romulus Augustus Aleše Procházky je zpočátku vtipný a sarkastický glosátor všech snah manželky, komorníků, ministrů a vojáků přimět ho, aby konečně zasáhl proti Germánům. Teprve když nespokojenost přeroste ve spiknutí, odhalí císař spolu se záměrem svého počínání i svůj břitký intelekt a morálku: vládcem se stal nikoli proto, aby západořímskou říši chránil a velebil, ale aby ji – jako instituci postavenou na násilí a hekatombách mrtvol – zničil. A to i za cenu sebeobětování. Skvělými protihráči Procházky jsou představitelé císařových komorníků – Jaroslav Vlach a Jiří Klem alternující s Janem Vlasákem. Poslední dějství, v němž se císař setkává s vůdcem Germánů a očekává z jeho rukou smrt, pak korunuje celou inscenaci. Odoaker v podání Milana Kačmarčíka je stejně výraznou a bystrou osobností jako Romulus. Oba si rychle porozumí a jen se přou o to, kdo komu z nich se poddá. Ani jeden z nich o vládu nad světem nestojí. Historická skepse, v níž Dürrenmatt nedlouho po ukončení druhé světové války v komické nadsázce ukázal, že pád žádné říše neodstraní ze světa násilí a zlo, neboť na jejích troskách vykrystalizují říše nové, je hořce aktuální i dnes, kdy se sen o „říši dobra“ – spojené Evropě – hroutí spolu s jejími hranicemi dřív, než mohl být v dobrém či zlém naplněn.

RECENZE NA I-DIVADLO.CZ Jiří Landa 40 % 45 % Dürrenmattovy hry jsou sice promyšlené a dokáží rezonovat s každou dobou, nicméně je zapotřebí, aby režisér přišel s jasným výkladem a byl si vědom, proč je chce inscenovat. A právě to inscenace O. Zajíce postrádá. Na jevišti Divadla ABC je tak k vidění realistické divadlo, které sleduje pouze první „příběhový“ plán, další vrstvy hry zůstaly neodhaleny. Herecky zaujal jen A. Procházka, i když jeho snaha je spíš smutným obrazem toho, jaká šance zde byla promarněna.


Ohlasy v tisku / Romulus Veliký, komedie antických rozměrů Pavel Širmer 30 % Dürrenmatt s historickými fakty naložil velmi volně, aby v nadčasové variaci trefně vylíčil mocenské a politické principy a zároveň se jim s odstupem vysmál. V Městských divadlech pražských vybrali titul, který mohl rezonovat, ale bohužel jeho inscenace je dramaturgicko-režijním selháním. Zjednodušené charaktery, tupě prezentovaný první plán situací, autorovy myšlenky se ztrácely. Nezkoordinovaný soubor se ukázal ve špatném světle. Jednotlivci jakoby ani nebyli vedeni, nepřizpůsobili se Dürrenmattovu stylu, často nevystihovali podstatu, nahodile předváděli odlišné žánry. Marná snaha A. Procházky. Zapomenutelný počin. Michal Novák 60 % Od ironika Dürrenmatta se divákům dostalo pohledu na dobu úpadku Západořímské říše, přičemž ty principy defektů jsou nám blízké víc, než jsme si ochotni připustit. Romulus, tento „bratranec“ Hamleta či Kerženceva, rozehraje podivnou státnickou hru... a analogie k dekadenci dneška funguje v celé šíři. Aleš Procházka v titulní roli odvádí svůj vysoký herecký standard, přesto si myslím, že méně „blázna“ a více nejednoznačnosti či otazníků by celku dalo větší náboj. Inscenace, která je skvělou dramaturgickou volbou, by si zasloužila i pevnější režijní vedení.


Ohlasy v tisku / Na miskách vah POMSTA JMÉNEM SPRAVEDLNOST Instinkt | 19. 11. 2015 | Strana: 56 (...) Touha po spravedlnosti se často mění v touhu po pomstě. Po porážce Hitlera se snaha odhalit a potrestat přisluhovače nacistů měnila až v posedlost. (...) Osudy umělců si autoři vybrali nejen proto, že jsou atraktivní. Právě umělci patří v revolučních dobách k nejohroženějším druhům: masy, které je milovaly, si na nich po převratu výtečně zchladí žáhu. Odvolání? Nemožné Češi své miláčky v roce 1945 i lynčovali. V Německu o osudech podezřelých rozhodovali američtí vojáci, kteří nemuseli mít žádné právnické vzdělání (slavného dirigenta vyslýchali pojišťovák a absolvent dějin umění), v Československu tribunály složené z jednoho soudce a přísedících, pro jejichž výběr byla rozhodující stranická příslušnost. Proti jejich verdiktu nebylo odvolání. Harwoodovo drama klade otázky, nakolik jsou politika a umění oddělené a zda je umělec vinen, pokud se nechá režimem využít, byť se aktivně do politiky nezapojuje. Tedy otázky, které Češi řešili nejen po válce, ale i později. A o odpovědích se hádají dodnes. Osobnost vs. buran Harwoodovo drama Na miskách vah má být především bravurním emocionálně vypjatým ping-pongem mezi americkým majorem a německým dirigentem a skladatelem Furtwänglerem. Kdysi oblíbencem nacistů, nyní obviněným z kolaborace. Jenomže co se povedlo Miroslavu Donutilovi a Jiřímu Kodetovi v režii Iva Krobota v Národním divadle v roce 1998 nebo ve filmovém zpracování Istvána Szabóa s Harveym Keitelem a Stellanem Skarsgardem, zůstává v ABC na půl cesty. Jan Vlasák předepsanou dávku arogance a výkyvy nálad význačného umělce zvládá bravurně. Ani zahnán do kouta neuzná za vhodné „ponižovat se“ argumenty typu, kolik Židů zachránil. Zato Vasil Fridrich ani částečně neplní to, o čem mluvil před premiérou: že major v jeho podání má sice velkou porci arogance, ale také talent geniální intuitivní psychologie. O psychologii může být řeč jen v případě jeho labilních protihráčů: paní Sachsové v podání Veroniky Janků nebo houslisty Rodeho, kterého hraje Pavel Juřica. Fridrich bohužel své postavě nenechává žádný prostor pro vývoj, naopak předvádí stoprocentního burana od začátku do konce. Karty sympatií publika jsou tak brzy rozdané. A vyšetřování, nakolik dirigent spolupracoval s režimem, vlastně zbytečné. Závěrečné majorovy repliky o tom, že člověk jako on nemůže pochopit důležitost umění a kultury vůbec, vyvolávají v hledišti smích. Pro všestranný talent Jana Vlasáka je po titulní roli v Králi Learovi či komedii Dobře rozehraná partie dirigent Furtwängler další velkou příležitostí.


Ohlasy v tisku / Na miskách vah Škoda, že podobné úkoly nedostává před kamerou, kde bývá spíš za komické figurky (Vratné lahve, Ordinace v růžové zahradě) a policisty (Gangster Ka, Cesty domů). Na nezájem filmařů o výsostné divadelní herce mohou žehrat i opory souboru Pavel Juřica (houslista Rode) a Veronika Janků (Tamara Sachsová). Debut v Městských divadlech pražských se povedl dvěma nováčkům: Jiří Suchý z Tábora obdařil svého poručíka Willse přiměřenou dávkou patosu i emocí, Nina Horáková jako Emmi Straubeová nabízí dramatický oblouk připomínající starou pravdu, že nic není černobílé. Představení inspirované skutečnými událostmi má i sedm desetiletí po válce co říct a působí jako zvednutý prst proti okamžitým řešením, která sice mohou přinést rychlé výsledky, ale o to nebezpečnější. (zkráceno)

V ABC VYVAŽUJÍ NA MISKÁCH VAH UMĚNÍ A POLITIKU ct24.cz | 16. 11. 2015 | Rubrika: Kultura | Autor: benediktovaj V pražském Divadle ABC uvedli premiéru, o níž se bude mluvit. Moudrý text dramatika a scenáristy Ronalda Harwooda Na miskách vah je totiž výtečně interpretován oběma hlavními představiteli, Janem Vlasákem i Vasilem Fridrichem. Drama o procesu denacifikace obsahuje silné mravní poselství důvěrného vztahu umění a politiky. Děj se odehrává v Berlíně a je vystavěn na základní ose výslechů oblíbeného hudebního génia, dirigenta Wilhelma Furtwänglera (Jan Vlasák), nařčeného z aktivní spolupráce s totalitními vůdci. Jeho protihráčem je americký vyšetřovatel major Steve Arnold (Vasil Fridrich). „Hra klade otázky, zda má umělec morální právo tvořit ‚pod hlavičkou‘ zločinného režimu, zda jsou politika a umění oddělené... Ty otázky jdou na dřeň, přesahují do obecnějších rovin a přestávají se týkat jen umělců,“ říká režisér inscenace Petr Svojtka. Autor proslulé hry Garderobiér a scénáře oscarového filmu Pianista vytvořil působivou syntézu historických zdrojů, napínavosti, psychologičnosti i aktuálnosti směrem k totalitním zkušenostem jiných zemí. Zlatým řezem kusu jsou otázky viny a svědomí v tom nejširším smyslu slova. Potřeba obrody po letech stísnění evokuje též naši polistopadovou situaci. V titulu Na miskách vah se ovšem i sebemenší politická nekorektnost váží velmi důsledně. Pod světlem výslechu není tma a jeho účastníci postupně osvětlují svou privátní válečnou zónu a stranickou angažovanost. Lékárnické váhy pro sílu umění V první části, zimě, proběhne výslech nesebevědomého symfonika Helmutha (Pavel Juřica), hráče na druhé housle,


Ohlasy v tisku / Na miskách vah a manželky židovského klavíristy, který zemřel v Osvětimi, Tamary (Veronika Janků). Zvuk psacího stroje zapisovatelky Emmi (Nina Horáková) nikoho nešetří, budí respekt. Závažnost vyřčených informací doplňuje podkres klavírní skladby. „Jak chcete zjistit pravdu? Čí pravdu?“ ptá se naléhavě Tamara. I slovní souboj majora s maestrem Furtwänglerem pokračuje v jednoduché strategii dvou trefných otázek a čekání, s čím dalším se dotyčný sám svěří. I přes ohromné množství textu drží příběh divákovu pozornost a s narůstajícím napětím vpluje do druhé, letní půle, v níž se dozvídáme, že i dirigent je ve své podstatě diktátor a jeho taktovka leccos zmůže. „Umění je mým náboženstvím,“ hájí se muzikant, zatímco ego majora bublá. Scény podporuje velmi jemná a účinná hudba (Vladimír Nejedlý), jdoucí subtilností proti stupňovaným problémům. Hru výrazů obličeje umocňuje podsvícení, sebejistý Steve připomene známé konstanty kolaborace: „starou dobrou nejistotu, strach a žárlivost“. Precizní Vasil Fridrich, coby vyšetřující důstojník, umně přechází z intelektuálně přezíravé do vnímavě lidové polohy, přisedá si k návštěvám a bezostyšně narušuje jejich intimní kruhy. Mladý kolega, poručík David (Jiří Suchý z Tábora), zastupuje přirozenou ambici a nezkaženost. Působí trochu moc literárně, ale svou úlohu pečlivě plní. Síla umění se houpe na druhé misce vah proti materiálnímu světu a osobní moci vlivných. Čeká, až ji někdo skutečně vyváží. Za zmínku stojí ještě výprava (Jaroslav Milfajt), hlavní dekorace znázorňuje zničenou kopuli chrámu, svírající hákový kříž ve svém těžišti. Z mohutných chapadel betonových pilířů hrozivě trčí dráty, takže ten bunkr nebude bezpečný...

DIVADLO PO OSVĚTIMI Divadelní noviny | 22. 12. 2015 | Rubrika: Kritika | Strana: 6 | Autor: Dominik Melichar Drama Na miskách vah britského dramatika Ronalda Harwooda, jež nyní v Městských divadlech pražských režíroval Petr Svojtka, zavádí diváky do rozbořeného Berlína těsně po skončení války. Venku ruiny, v Norimberku soud s nacistickými zločinci a tady – také soud. Denacifikační soud s umělci. Hlavní přelíčení se chystá s jedním z největších německých a dost možná i světových dirigentů Wilhelmem Furtwänglerem (Jan Vlasák). Nikdy neopustil Německo a jeho hudba byla výkladní skříní Hitlerova režimu, zároveň však pomohl desítkám Židů z Říše utéct. Vyšetřovatelem je americký pojišťovací agent, toho času major americké armády, Steve Arnold (Vasil Fridrich). Člověk, jemuž zcela chybí cit pro umění. Zato jeho kolegové – asistentka Emmi Straubeová (Nina Horáková) a poručík David Wills (Jiří Suchý z Tábora) – tento cit nepostrádají a během vyšetřování se z nich stanou v podstatě Arnoldovi protivníci. Ani faktické usvědčení Furtwänglera jejich vírou v umění neotřese. Slavná Adornova formulka, že po Osvětimi se umění stalo nemožným, jako by pečetila každou repliku aktérů. Děj, jenž se


Ohlasy v tisku / Na miskách vah zprvu jeví jako soudní tribunál posuzující, zda nějaký dirigent je přisluhovač nacismu, ústí v komorní monstrproces, který ovšem, zdá se, nemá ani žalovaného, ani hájeného. Proto zdánlivě tak barvotiskové rozložení sil. Na jedné straně major Arnold, typický Američan splňující všechny středostavovské americké stereotypy: uřvaný, arogantní, buranský, umělecký barbar a ignorant. Na druhé straně dirigent Furtwängler, jemnocitný umělec, který se dušuje, že pro něj existuje pouze umění, a v podstatě každou svou repliku korunuje výrokem obhajujícím sebe jako umělce… V zásadě tu spolu nebojují lidé nebo postavy, nýbrž principy. A bojují skvěle. Když pominu poněkud přehrávajícího (na to, jak málo měl prostoru, je to vlastně až obdivuhodné) Jiřího Suchého z Tábora v roli lítostného poručíka Willse, vytvořili v Divadle ABC skutečně hereckou inscenaci. Nicméně o řád výš než ostatní stál Vasil Fridrich v roli majora Arnolda. Nebylo příjemné ho poslouchat, ale nemohli jste z něho pustit oči. Dokonale ovládal pocity – když usvědčoval Furtwänglera, že napsal telegram Hitlerovi k narozeninám, a ukázalo se, že ho nemá, bylo vám trapně za něj. Když jako pominutý běhal po jevišti a vysmíval se umění, ale nejraději by pověsil hned na místě všechny zločince světa, museli jste mít pocit, že je to ten nejsprávnější člověk. Jeho antipod Furtwängler nezaostával, nicméně přece jen mu nemusel Jan Vlasák vtělit až tak umocněný ukřivděný étos. Aspoň trochu ducha lehkovážné zábavy splňovala postava Helmutha Rodeho v podání Pavla Juřici, druhých houslí ve Furtwänglerově orchestru, antisemity a v podstatě komické figurky věčně zpoceného nešiky, který pod vidinou úniku trestu začne majorovi na Furtwänglera donášet. Ale i jeho schopnost vnést do jinak pochmurného děje trochu humoru vyznívá nakonec spíše děsivě. Trochu nepochopitelné jsou jakési předscény, kdy v předním plánu jeviště občas proběhnou postavy Rodeho a jedné svědkyně, Tamary Sachsové (Veronika Janků), aniž by to mělo jakýkoli význam pro hlavní dějovou osu, nicméně jinak se jednalo o strhující představení. Jak je vidět, setkání výborného textu s výborným podáním se může odehrát i na nečekaných místech – ve vší úctě k Městským divadlům pražským.


Ohlasy v tisku / Na miskách vah HITLERŮV DIRIGENT ÚPÍ NA SCÉNĚ Mladá fronta DNES | 10. 12. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 11 | Autor: Tomáš Šťástka Zadat, či nezadat si s režimem? A když nezadat, tak co to znamená? Nedívat se nalevo napravo a jen tak proplouvat diktaturou? Emigrovat? Aktivně bojovat? Hra anglického dramatika Ronalda Harwooda Na miskách vah si přesně takové otázky klade prostřednictvím skutečného osudu dirigenta Wilhelma Furtwänglera, který byl považován za Hitlerova chráněnce. Text pro pražské Divadlo ABC zrežíroval Petr Svojtka. Do role z kolaborace obviněného dirigenta obsadil Jana Vlasáka, jeho protipólem je americký vojenský vyšetřovatel Steve Arnold v podání Vasila Fridricha. Právě ústřední dvojice hraje ve hře prim. Dirigent versus major Fridrich skvěle zvládá roli zemitého majora, který přisprostlými uřvanými vtipy zakrývá skutečnou inteligenci a touhu po spravedlnosti. Vlasák pak spolehlivě vykresluje zprvu trpitelsky zlomeného, ale přece jen podezřelého stárnoucího dirigenta. Oba si své výkony šetří na druhou polovinu hry, která je v kontrastu s rozvláčným rozjezdem té první. Podobně jako u Harwoodovy známější hry Garderobiér totiž text trpí přemírou postav. Nosnou osu, tedy střet mezi Fridrichem a Vlasákem, by stačilo doplnit o zapisovatelku (Nina Horáková) a naivního důstojníka (Jiřího Suchého z Tábora). Ve hře vedle hereckých výkonů zaujme minimalistická, ale trefná hudba a výrazná scéna, kterou shora obepíná zborcená železobetonová kopule s hákovým křížem.


Ohlasy v tisku / Na miskách vah RECENZE NA I-DIVADLO.CZ Helena Grégrová 60 % 65 %. Otázky viny a neviny, osobní odpovědnosti a svědomí lidí vypořádávajících se s neblahými ozvěnami minulosti vyznívají v inscenaci nejzřetelněji především prostřednictvím pozoruhodných hereckých výkonů Vasila Fridricha a Jana Vlasáka. Nezanedbatelným prvkem umocňujícím příběh je velmi zdařilá scéna Jaroslava Milfajta sugestivně evokující zruinovaná chapadla moci rozpínavé fašistické „chobotnice“. V menší, nikoli však nepodstatné roli mě oslovila Nina Horáková. Michal Novák 70 % Harwoodovo drama zasazené do doby poválečné denacifikace nevyniká akčností, je založené na propracované struktuře, jejímž základním kamenem je nejednoznačnost, na mistrné psychologii a geniální syntéze historických reminiscencí a mrazivé aktuálnosti všude tam, kde se společnosti nepodařilo vypořádat se s minulostí, politicky i morálně. Do rolí majora Arnolda a dirigenta Furtwänglera byli obsazeni Vasil Fridrich a Jan Vlasák, jejich výkony v tomto duelu jsou strhující a v jistém smyslu nečekané. Precizní režie nebo scénografické řešení jsou dalšími důvody, proč tuto inscenaci nevynechat. Jiří Koula 70 % 65 % Tato inscenace způsobila, že jsem hlavní sál Divadla ABC navštívil po 2 letech, 8 měsících a 13 dnech. A čekání se vyplatilo, Harwoodův text zaobírající se otázkami viny a toho, kdo má koho právo soudit a jaké k tomu má motivy, rozhodně stojí za pozornost. Působivá je scéna Jaroslava Milfajta, Vasil Fridrich mile překvapil ve vážné roli důstojníka, jenž má své přesvědčení a pokyny, Jan Vlasák mu je zdatným soupeřem (byť jsem trochu postrádal právě tu noblesu, již zmiňuje Pavel Širmer). Přesto mi přišlo, že celku chyběla jakási vnitřní dynamika, napětí udržující inscenaci v chodu. Pavel Širmer 60 % Výborné drama o nejednoznačné situaci kolem obvinění dirigenta Furtwänglera zaujalo už při české premiéře v roce 1998 v ND; inscenace nastavila vysokou laťku, které se těžko vyrovnává. V MDP se to nepodařilo. Komentáři M. Nováka lze oponovat, co se týká preciznosti režijní práce. Významnými vadami na kráse jsou zbytečně ploché vyznění vedlejších charakterů (zejména Emmi) a místy přílišný důraz na první plán, což nevhodně umocňuje scénická hudba. Inscenaci dominuje V. Fridrich; J. Vlasák ze sebe vydá hodně, ale někdo u něho může postrádat noblesu. Zaujme řešení scény. Slušný standard.


Ohlasy v tisku / Hodina před svatbou RECENZE NA I-DIVADLO.CZ Michal Novák 60 % Svým vyzněním ambivalentní hra katalánského dramatika je v Rokoku inscenována, jako bychom si společensky už vážně sáhli na dno a úpadek morálky, nad níž se vztyčila obluda Cynismus, dosáhl maxima. Model jedné příšerné rodiny zkažené penězi a mocí je vykreslen způsobem, který nehladí a z něhož solidně mrazí. Jiří Hána vytvořil jednu z nejodpornějších postav své herecké kariéry :) Přesto ve hře nacházíme záblesk naděje. Inscenace snad mohla lépe pracovat s nekonečnou ubohostí figur, varovat se karikaturního či zjednodušujícího vyznění.


Ohlasy v tisku / V+W Revue V ABC OPĚT JISKŘÍ OSVOBOZENÉ DIVADLO Týdeník Rozhlas | 5. 1. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 18 | Autor: Bronislav Pražan Od založení Osvobozeného divadla uplyne příští rok devadesát let. A sto deset let od narození dvou výtečníků, kteří do této divadelní sekce Devětsilu v roce 1927 pronikli a ovládli ji tak, že když se dnes zvolá Osvobozené divadlo, ozvěna vrátí jejich značku: V+W. A protože v roce 2015 tomu zároveň bude osmdesát pět let, kdy Jiří Voskovec a Jan Werich přestěhovali své divadlo do tehdy právě dostavěného Paláce U Nováků, není divu, že se Divadlo ABC, jak se dnes tato scéna jmenuje, rozhodlo všechna uvedená výročí připomenout. A sice inscenací V+W Revue. Její autoři Jiří Janků a Petr Svojtka v ní dokázali nejen přiblížit základní momenty historie Osvobozeného divadla, ale evokovat i jeho uhrančivost. Dějiny s fakty a daty má na scéně snahu školometsky traktovat Pavel Juřica. Protože je však, jak ostatní herci namítají, málo sexy, vždy ho rychle vyženou a sehrávají kabaretní scénky, jež jsou zvláště díky dámám, vystupujícím často v krátkých černých sukýnkách, sexy podstatně více. Pěvecky a choreograficky perfektně připravená čísla Veroniky Gajerové, Barbory Janatkové, Veroniky Janků, Lucie Pernetové a Veroniky Svojtkové strhují diváky k potlesku na otevřené scéně. Ostatně píseň Na východě svítá interpretovaná a cappella, hudebně taneční kreace Tři četníci anebo z prvorepublikového sentimentu do současného rocku se lámající evergreen Život je jen náhoda skutečně náleží k nejlepším momentům inscenace. Její tvůrci se naštěstí nesnaží o rekonstrukci někdejší podoby známých etud a scén – a to ani když se na jevišti objeví taková rarita, jakou je alegorická mapa Evropy, na níž ve třicátých letech Adolf Hoffmeister karikaturně znázornil fašistickou hrozbu. Textový a hudební materiál Osvobozeného divadla je přetavován do současného divadelního výrazu, přičemž ho výtvarně „koření“ prvky dobového art deco. Ty fenomény Osvobozeného divadla, jež rekonstruovat by bylo nemožné či trapné, se přibližují metaforami a náznaky: V+W se na jevišti objeví v podobě loutek, ale když se Vasil Fridrich s Radimem Kalvodou snaží předvést, jak asi vypadaly jejich pověstné forbíny, vyžene je duch ze scény; zvuk Ježkova orchestru je naznačen hrou na skleničky, leč jeho melodie zdatně zvládnou i sami herci, sáhnou-li po klarinetu či akordeonu... A protože dam je méně, než bývalo Jenčíkových girls, připojí se k nim do počtu klidně jeden z pánů v sukýnce. Městská divadla pražská připravila inscenaci, která perlí jak šampaňské.


Ohlasy v tisku / Polské soirée Jana Szymika a Zbigniewa Kaliny PO POLSKU, PO ČESKU... Naše rodina | 10. 2. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 14 | Autor: (jin) S novou sezonou 2014/2015 připravila Městská divadla pražská pro své návštěvníky příjemnou novinku – pravidelná divadelní setkávání – a nazvali je Soirée. Jedná se o večery pro radost a potěšení, ve kterých se herci Městských divadel pražských představují v poněkud netradičnějších rolích. Nikoli jako herci-představitelé rolí, ale jako civilní postavy. Téma daného večera je pouze na nich. Jsou si sami dramaturgy i režiséry a divákům představují to, co je jim blízké – ať už jde o večer hudební, taneční, recitační nebo improvizační. Lednový večer patřil výjimečně dvěma hercům – Janu Szymikovi a Zbigniewu Kalinovi. Jak jejich jména napovídají, využili oba svého bilingvního rodinného zázemí a představili svůj kraj na česko-polském rozmezí. Své Polské soirée koncipovali jako vyprávění o svých životech se zpěvem a šermem. Průvodci večera totiž studovali až do maturity v polštině, Jan Szymik dokonce i část vysoké školy, aby se nakonec dostali do českého divadelního prostředí. Během večera jsme měli možnost zjistit, že v kraji jejich dětství jsou některé rodiny nejen zeměpisně, ale i vnitřně „vyděděny“. Pro Čechy jsou Poláky, pro Poláky jsou Čechy, a pakliže ještě využívají místního nářečí, nikdo jim nerozumí ani jazykově. Oba herci si pozvali několik hostů, kteří zazpívali především polské písničky (Renata Drössler) či přednesli krátké úryvky ze svých knih (překladatelka, publicistka a básnířka Renata Putzlacher). Ústřední písní večera byla Těšínská od Jaromíra Nohavici, který s Radovanem Lipusem a právě Renatou Putzlacher připravili veleúspěšnou inscenaci Těšínské niebo – Czeszinske nebe, ve kterém si zahrály obě scény Těšínského divadla (polská i česká). Večer připomenul i židovský vklad tohoto území do kultury: vždyť tato zvláštní oblast přinesla české kultuře silné obohacení i o osobnosti jako je Czeslaw Walek. Představení se velmi podařilo a je jen škoda, že šlo o premiéru a derniéru zároveň. Městská divadla pražská však pro své příznivce přichystala alespoň audio záznam, který si můžete poslechnout na adrese: https://www.youtube.com/watch?vZ8XasjZvplzw.


Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů TV Divadlo Rokoko slaví 100. narozeniny

21. 1. 2015

TV Praha

Galavečer GRAND Festival smíchu

2. 2. 2015

ČT art

Dana Batulková ve Všechnopárty

13. 2. 2015

ČT 1

Soirée Henriety Hornáčkové

23. 2. 2015

VIP zprávy – TV Prima

Petr Svojtka hostem pořadu Exkluziv

28. 2. 2015

TV Barrandov

Reportáž ze Soirée Henriety Hornáčkové

2. 3. 2015


Simona Stašová promluvila nejen o svém italském manželství

12. 3. 2015

nova.cz

Simona Stašová 60

19. 3. 2015


Happy End v Událostech v kultuře

25. 3. 2015

ČT art

Simona Stašová a Michal Dlouhý hosty Sama doma

31. 1. 2015

ČT 1

Jiří Hána a Radka Fišarová hosty Sama doma

1. 4. 2015

ČT 1

Soirée Jiřího Hány

18. 4. 2015

bleskprozeny.cz

Romulus Veliký

23. 5. 2015

Události v kultuře / ČT art

Reportáž z focení vizuálu Hodina před svatbou a rozhovor s M. Badinkovou

3. 9. 2015


Reportáž z 500. reprízy Shirley Valentine

16. 9. 2015


Simona Stašová hostem Studia 6

26. 9. 2015

ČT – Studio 6 víkend

Reportáž z Dámské jízdy

13. 10. 2015

Top Star – TV Prima

Jan Vlasák Na miskách vah

5. 11. 2015

Top Star – TV Prima

Mapy bez bariér

2. 12. 2015

ČT 1 – Události


Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ROZHLAS / Rozhovory Prahou křížem krážem – Zajímavosti a zákulisí Divadla ABC

5.–11. 1. 2015

ČRo Regina

Jan Szymik a Zbigniew Kalina hosty Mozaiky

16. 1. 2015

ČRo Vltava

Malá scéna ABC uvede premiéru Strindbergova dramatu Tanec smrti

24. 1. 2015

Radiožurnál – Zprávy

Tanec smrti bere do kola slabé i silné, dobré i zlé

23. 1. 2014

ČRo Vltava – Mozaika

Jiří Schwarz hostem Až na dřeň

1. 2. 2015

ČRo Regina

Rozhovor s Petrem Svojtkou k výročí Jana Wericha

6. 2. 2015

ČRo Radiožurnál

Půlrok věnovaný Janu Werichovi – Rozhovor s Petrem Svojtkou

6. 2. 2015

ČRo Radiožurnál

Viktorie Čermáková hostem S vámi v Praze

3. 2. 2015

ČRo Regina

Jiří Janků hostem S vámi v Praze

19. 2. 2015

ČRo Regina

Zbigniew Kalina hostem Nočního Mikrofóra

15. 2. 2015

ČRo Dvojka

Vím, že víš, že vím. Italské manželství předvedou Stašová a Dlouhý

7. 3. 2015

ČRo – regina.cz

Petr Svojtka v Tandemu

20. 3. 2015

ČRo Region, Středočeský kraj

Jiří Hána hostem pořadu Nezatloukat

21. 3. 2015

ČRo Dvojka

Host do domu – Michal Dlouhý

26. 3. 2015

ČRo Dvojka

Jiří Janků hostem Odpoledne s Dvojkou

31. 3. 2015

ČRo Dvojka

Jiří Hána hostem S vámi v Praze

30. 3. 2015

ČRo Regina

Jitka Smutná hostem S vámi v Praze

8. 4. 2015

ČRo Regina

Arnošt Goldflam hostem Až na dřeň

17. 5. 2015

ČRo Regina

Simona Stašová Host do domu

19. 5. 2015

ČRo Dvojka

Dana Batulková v Tandemu

5. 6. 2015


Večerní Host Radiožurnálu – Jan Vlasák

11. 6. 2015

ČRo Radiožurnál

Humor Voskovce a Wericha – Rozhovor s Petrem Svojtkou

19. 6. 2015

ČRo Plus

Arnošt Goldflam v Tandemu

21. 8. 2015


Petr Svojtka – Večerní Host Radiožurnálu

4. 9. 2015

ČRo Radiožurnál

Tobogan s Arnoštem Goldflamem

26. 9. 2015

ČRo Dvojka

Petr Svojtka a Roman Říčař hosty Nočního proudu

22. 10. 2015

ČRo Regina

Lucie Pernetová hostem Mozaiky

14. 10. 2015

ČRo Vltava

Noční Mikrofórum – Vasil Fridrich a Dana Batulková

5. 12. 2015

ČRo Dvojka


Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ROZHLAS / Tipy, šoty 110 let od narození Jana Wericha

6. 2. 2015

ČRo Plus

Happy End

28. 3. 2015

ČRO Radiožurnál

Divadlo Rokoko uvádí hru Happy End. Tématu rakoviny se věnuje s nadhledem

28. 3. 2015

ČRo - regina.cz

Tradiční den městské části Praha 1

13. 5. 2015

ČRo Regina

Romulus Veliký „za slepice a zemědělství“

22. 5. 2015


Půlrok s jubilujícími Voskovcem a Werichem vyvrcholí v červnu

19. 5. 2015

Radio Praha

Hra Friedricha Dürrenmatta Romulus Veliký

23. 5. 2015

ČRo Regina

Divadlo ABC křtí CD s písněmi V+W+J. Je na něm i dobrácky hanlivá píseň na Wericha

25. 9. 2015

rozhlas.cz/zprávy

Na miskách vah, inscenace britského dramatika Ronalda Harwooda v pražském Divadle ABC

4. 11. 2015



13. 11. 2015


Vánoční festival

3. 12. 2015

ČRo Dvojka – Dobré ráno s Dvojkou


Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů

Na miskách vah



Romulus Veliký, komedie antických rozměrů


Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže LEDEN Městská divadla pražská: Nechcete být na Valentýna sami? Seznamte se v divadle!

parlamentnilisty.cz | 2. 1. 2015 | Rubrika: Tiskové zprávy

Polské soirée Jana Szymika a Zbigniewa Kaliny v Divadle Rokoko

prazskypatriot.cz | 3. 1. 2015 | Rubrika: Pražská kultura

Odhalte s námi zajímavosti a zákulisí Divadla ABC

ČRo – regina.cz | 4. 1. 2015 | Rubrika: aktualne | Autor: Jan Zítka

V ABC opět jiskří Osvobozené divadlo

Týdeník Rozhlas | 5. 1. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 18 | Autor: Bronislav Pražan

Jak si užít týden – Dámská jízda

Blesk pro ženy | 5. 1. 2015 | Strana: 54

Volný čas – Dámská jízda

Story | 5. 1. 2015 | Rubrika: Co letí | Strana: 64 | Autor: Hana Šperková

Polské soirée Jana Szymika a Zbigniewa Kaliny

scena.cz | 5. 1. 2015 | Rubrika: Zveme

Inscenace roku Kdo se bojí Virginie Woolfové? navržena M. Novákem a B. Pražanem

Divadelní noviny | 6. 1. 2015 | Rubrika: Kontext | Strana: 10

Alfréd Radok 100

Divadelní noviny | 6. 1. 2015 | Rubrika: Kontext | Strana: 10 | Autor: Jan Císař

Máša zve volné na rande

Metro | 6. 1. 2015 | Rubrika: Praha | Strana: 4

Stašová exceluje v monodrama

Jablonecký deník | 6. 1. 2015 | Rubrika: Jablonecko | Strana: 3 | Autor: (rud)

Téma Pardubického deníku: Patnáctý ročník Grand Festivalu smíchu Pardubický deník | 6. 1. 2015 | Rubrika: Pardubicko | Strana: 3 Nahlédněte s námi do zákulisí Divadla ABC a připomeňte si jeho historii a osobnosti

ČRo Regina.cz | 12. 1. 2015 | Autor: Jan Zítka

Kam vyrazit o víkendu? – Dámská jízda

ČRo - radiozurnal.cz | 9. 1. 2015 | Rubrika: víkend | Autor: Naděžda Hávová

Divadlo ABC si na Smetanu přizvalo Ivana Hlase

denik.cz | 13. 1. 2015 | Rubrika: Hudba

V W vařili dortík v české kotlině

Literární noviny | 15. 1. 2015 | Rubrika: Umění | Strana: 18 | Autor: Jiří P. Kříž

Nechcete být na Valentýna sami? Seznamte se v divadle

Naše Praha centrum | 16. 1. 2015 | Rubrika: Volný čas | Strana: 13 | Autor: (pet)

Do Pardubic míří Festival smíchu

5plus2 | 16. 1. 2015 | Rubrika: Východní Čechy | Strana: 5 | Autor: Radek Latislav

Krutá a směšná Strindbergova anatomie jedné lásky

Mladá fronta DNES | 17. 1. 2015 | Rubrika: Scéna | Strana: 7

Divadlo ABC uvádí: Půlrok s V+W aneb Od Wericha do Voskovce


Půlrok s V+W: Voskovec a Werich v Divadle ABC

Mladá fronta DNES | 20. 1. 2015 | Rubrika: Praha | Strana: 1 | Autor: (ČTK)


Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže LEDEN Začíná Půlrok s V+W aneb Od Wericha do Voskovce

Deník | 20. 1. 2015 | Rubrika: Zábava | Strana: 15 | Autor: (kul)

Tanec smrti. Krutá i směšná anatomie jedné lásky na Malé scéně ABC


Představení pro nezadané

Svět Ženy | 22. 1. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 97

V Divadle ABC je Listopad celý rok. A je to horký měsíc.

kulturio.cz | 23. 1. 2014

Souboj sedmi komedií: angličtina poráží ruštinu v poměru šest ku jedné

Mladá fronta DNES | 23. 1. 2015 | Rubrika: Kraj Pardubický | Strana: 3 | Autor: Gabriela Gregorová

Sedm komedií se od pondělí utká o titul Komedie roku

Pardubický deník | 23. 1. 2015 | Rubrika: Pardubicko | Strana: 2 | Autor: (pad)

Manželský tanec smrti v ABC

Ústecký deník | 24. 1. 2015 | Rubrika: kultura | Strana: 15 | Autor: (kul)

Nechcete být na Valentýna sami? Seznamte se v divadle!

nova.cz | 24. 1. 2015 | Rubrika: Doma.cz/Novinky/Láska

CO, KDY, KDE... – Výstava o Alfrédu Radokovi

TV Pohoda | 26. 1. 2015 | Strana: 11

Chacha, chichi, chocho. Pardubice jsou na smích grand

ct24.cz | 26. 1. 2015 | Rubrika: Kultura | Autor: ČT24

Herečka Henrieta Hornáčková přivítá vítězný pár StarDance Danu Batulkovou a Jana Ondera

prazskypatriot.cz | 27. 1. 2015

Arnošt Goldflam začal v Divadle Rokoko zkoušet českou premiéru Happy End


Festival smíchu: Krocani i náčelník. Fiktivní prezident plánuje kampaň

Mladá fronta DNES | 29. 1. 2015 | Rubrika: Kraj Pardubický | Strana: 4 | Autor: (msu)

Do festivalu se dnes večer zapojí Listopad s Michalem Dlouhým

Pardubický deník | 29. 1. 2015 | Rubrika: Pardubicko | Strana: 3 | Autor: (dub)

Hercem snadno a rychle

marianne.cz | 29. 1. 2015 | Autor: Kristýna Mazánková

Stašová s Dlouhým na jevišti

Deník | 30. 1. 2015 | Rubrika: Zábava | Strana: 17 | Autor: (kul)

Představení pro nezadané

CITY LIFE | 30. 1. 2015 | Rubrika: City mix | Strana: 19 | Autor: Debora Zvardon

Půlrok s V+W

Esquire | 30. 1. 2015 | Rubrika: MaDS - Kultura | Strana: 12 | Autor: Jiří Roth

Řádění prezidenta Dlouhého odnesli krocani i bránice diváků

Pardubický deník | 31. 1. 2015 | Rubrika: Pardubicko | Strana: 3 | Autor: Lukáš Dubský

Dlouhý: „Důkladná příprava se vyplatila“

Pardubický deník | 31. 1. 2015 | Rubrika: Pardubicko | Strana: 3 | Autor: (td, sejk)


Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže ÚNOR Henrieta Hornáčková přivítá vítězný pár StarDance Batulkovou a Ondera

topvip.cz | 1. 2. 2015 | Autor: Kateřina Kalivodová

Goldflam v Rokoku

E15 | 2. 2. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 14 | Autor: čtk

Goldflam chystá Happy End

Deník | 2. 2. 2015 | Rubrika: Kultura - zpravodajstvo | Strana: 10 | Autor: (kul)

OBRAZEM: Werich u moře i v kočárku. Výstavou snímků začíná půlrok s V+W

zpravy.iDNES.cz | 2. 2. 2015 | Rubrika: Zprávy iDNES.cz / Divadlo | Autor: iDNES.cz, Tomáš Šťástka

Michal Dlouhý a Listopad. Skvělý herecký výkon v politické frašce

Mladá fronta DNES | 3. 2. 2015 | Rubrika: Kraj Pardubický | Strana: 2 | Autor: Gabriela Gregorová

V+W se vrací na archivních snímcích

Mladá fronta DNES | 3. 2. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 10 | Autor: (ts)

Co se právě hraje – Veterán a Představení pro nezadané

Žena a život | 4. 2. 2015 | Strana: 106 | Autor: Martina Vlčková

Novinky v divadlech – Tanec smrti

Instinkt | 5. 2. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 49

Jan Werich nadále baví a inspiruje

Právo | 6. 2. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 18 | Autor: František Cinger

Najdi ježka. Chystají akce k 110. výročí narození V+W

Metro | 6. 2. 2015 | Rubrika: Domov | Strana: 9 | Autor: IBE

Nechcete být sami? Seznamte se a zamilujte se v divadle

Metro | 6. 2. 2015 | Rubrika: Víkend | Strana: 13 | Autor: Filip Jaroševský

Z Divadla ABC je zase Osvobozené, vzpomíná na W+V

Mladá fronta DNES | 7. 2. 2015 | Rubrika: Praha | Strana: 1

Tak trochu jiné divadlo – Soirée Henriety Hornáčkové


Půlrok s V+W aneb Od Wericha do Voskovce

Deník | 13. 2. 2015 | Rubrika: Příloha - čtení na víkend | Strana: 51 | Autor: Gabriela Kováříková

Simona Stašová v Římě vzpomínala na italskou lásku

revue.iDNES.cz | 17. 2. 2015 | Rubrika: Revue / Lidičky | Autor: iDNES.cz, Nela Herrmannová

Jubilantka Stašová v nové roli

City Life | 27. 2. 2015 | Rubrika: News | Strana: 10 | Autor: Nela Herrmannová

Za oponou: Vím, že víš, že vím…

i-divadlo.cz | 27. 2. 2015 | Autor: Michal Novák

Simona Stašová a Michal Dlouhý vědí, že víme, že vědí

Mladá fronta DNES | 28. 2. 2015 | Rubrika: Scéna | Strana: 7



Happy End


Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže BŘEZEN Simona Stašová si vybrala komedii k narozeninám

Právo | 2. 3. 2015 | Rubrika: Koktejl | Strana: 14 | Autor: Anna Veškrnová

Klasika i současnost. ABC a Rokoko uvedou šest premiér

tyden.cz | 4. 3. 2015 | Rubrika: Divadlo | Autor: ČTK

ABC chystá Oněgina, Rokoko Strýčka Váňu

Mladá fronta DNES | 5. 3. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 14 | Autor: (kul)

Vtipné divadlo – Vím, že víš, že vím…

Blesk pro ženy | 9. 3. 2015 | Rubrika: Dům a zahrada | Strana: 55

Hra o lásce

Metro | 9. 3. 2015 | Rubrika: Praha | Strana: 2

Muzikál o rakovině Happy End. Batulkovou režíruje Goldflam


Happy End v Rokoku pro Danu Batulkovou

Deník | 10. 3. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 6 | Autor: (čtk)

Nikdy neztrácejte naději... – Happy End

i-divadlo.cz | 15. 3. 2015 | Autor: Jan Novák

Pozvánky – Vím, že víš, že vím…

Euro | 16. 3. 2015 | Rubrika: Light | Strana: 66

Simona Stašová slaví šedesát, nadělila si novou roli

Deník | 17. 3. 2015 | Rubrika: Kultura - zábava | Strana: 15 | Autor: (čtk)

Novinky v divadlech vybral Tomáš Šťástka – Happy End

Mladá fronta DNES | 24. 3. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 10

Happy End. Režisér Goldflam nazkoušel v Divadle Rokoko nevšední hru – o rakovině

Metro | 24. 3. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 20 | Autor: MET

Hra o rakovině: End může být blízko, ale přesto happy


ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže DUBEN Tragikomedii na téma, z něhož mrazí, uvádí Divadlo Rokoko

City Life | 24. 4. 2015 | Rubrika: Móda / krása | Strana: 7 | Autor: Nela Herrmannová

Divadlo – Happy End

Svět Ženy | 23. 4. 2015 | Strana: 113

Komedie Oddací list oslaví 250. reprízu


Novinky v divadlech – Romulus Veliký

Instinkt | 30. 4. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 47


Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže KVĚTEN Jednička naplní pasáže a divadla

Pražský deník | 13. 5. 2015 | Rubrika: Z metropole | Strana: 2 | Autor: (ble)

Romulus Veliký v ABC

Euro | 18. 5. 2015 | Rubrika: Light | Strana: 66 | Autor: redakce

V+W. Půlrok na oslavu dvou velikánů vrcholí

Metro | 19. 5. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 10 | Autor: MET

Voskovec a Werich v Divadle ABC

Deník | 20. 5. 2015 | Rubrika: Zpravodajství | Strana: 15 | Autor: (kul)

Když se bortil Řím, posledního císaře zajímala jen snáška slepic

Mladá fronta DNES | 21. 5. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 10 | Autor: Tomáš Šťástka

Kvo kvo quo vadis, Říme? Romulus vládne slepicím


Půlrok s V+W

Haló noviny | 25. 5. 2015 | Rubrika: kultura kina a divadla | Strana: 9 | Autor: (the)

Doporučujeme! Divadelní tip: Romulus Veliký v Divadle ABC

žena-in.cz | 26. 5. 2015 | Rubrika: Společnost | Autor: Klára Wimmerová

ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže ČERVEN Rozloučení se sezonou: The Best of Soirée v Divadle Rokoko

prazskypatriot.cz | 9. 6. 2015 | Autor: red

Jsem herec, hledám práci

Mladá fronta DNES | 13. 6. 2015 | Rubrika: Scéna | Strana: 5 | Autor: Tomáš Šťástka

Pro Jiřího Voskovce

Deník | 16. 6. 2015 | Rubrika: Zpravodajství/inzerce | Strana: 12 | Autor: (kul)

Divadlo ABC k výročí Jiřího Voskovce

novinky.cz | 17. 6. 2015 | Rubrika: Kultura | Autor: (rh)

ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže ČERVENEC Shakespeare pro neslyšící v Divadle ABC

GONG | 2. 7. 2015 | Rubrika: Kulturní mix | Strana: 3 | Autor: Filip Schauer

Sebevrah přijde na úvod večera pro nezadané gaye a lesby

prazskypatriot.cz | 29. 7. 2015 | Rubrika: Pražská kultura | Autor: red


Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže ZÁŘÍ Divadelní fanoušci se mohou těšit, přichází čas premiér

Metro | 3. 9. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 16 | Autor: Iveta Benáková

Simona Stašová zazáří po pětisté coby Shirley Valentine


Stašová slavila 500

Blesk | 17. 9. 2015 | Rubrika: Společnost | Strana: 13

Narození Jaroslava Ježka připomene V+W Revue

Mladá fronta DNES | 22. 9. 2015 | Rubrika: Ze světa | Strana: 9 | Autor: (kul)

Večer pro skladatele Jaroslava Ježka


Divadlo ABC vydává CD s písněmi z inscenace V+W Revue

ceskenoviny.cz | 25. 9. 2015 | Rubrika: Styl | Autor: ČTK

ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže ŘÍJEN Dámská jízda v Rokoku


Dort pro Simonu Stašovou měl 500 svíček

Naše Praha | 2. 10. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 12 | Autor: (pet)

To budete koukat, kdo ty volby vyhraje

artikl.org | 3. 10. 2015 | Autor: Ondra Dominik Horník

Lucie Pernetová pořádá v Divadle Rokoko Soirée, mezi hosty bude Ivana Chýlková


Shirley Valentine aneb návod jak překročit vlastní stín a žít život naplno nenudtese.cz | 13. 10. 2015 | Autor: Martina Doležalová Listopad není o počasí

nezoufalky.cz | 19. 10. 2015 | Autor: Eva Houserová

Premiéry

Svět Ženy | 22. 10. 2015 | Rubrika: Zábava | Strana: 106 | Autor: Jana Žáčková

7 nejslibnějších divadelních premiér podzimu (Na miskách vah)

citybee.cz | 21. 10. 2015 | Autor: Jakub Jiřiště


Cosmopolitan | 27. 10. 2015 | Rubrika: Žhavé & horké | Strana: 14


Betynka | 30. 10. 2015 | Rubrika: Rodina | Strana: 120

Do divadla v noci

Naše Praha Centrum, Naše Praha 3 | 30. 10. 2015 | Rubrika: Kultura/volný čas | Strana: 12 | Autor: (pet)


Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže LISTOPAD V premiérách Městských divadel pražských se představí Jan Vlasák a Petr Štěpánek

blesk.cz | 4. 11. 2015

Střet nesmiřitelných soků v ABC


Kam na Mikuláše? Vánoční festival v divadlech ABC a Rokoko

parlamentnilisty.cz | 5.11.2015 | Rubrika: Tiskové zprávy

Na miskách vah

Týden | 9. 11. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 79


Story | 9. 11. 2015 | Rubrika: Co letí | Strana: 78

Noc divadel: Party na jevišti Divadla ABC


Noc divadel láká pestrým programem, zapojí se 130 scén


V Divadle Rokoko bude svatba

divabaze.cz | 12. 11. 2015 | Autor: Věra Novotná

Sedm nejlepších komedií se utká na Grand Festivalu smíchu. Předprodej začíná v pondělí

Hradecký deník | 13. 11. 2015 | Rubrika: Kultura Východní Čechy | Strana: 7 | Autor: Lukáš Dubský

Navzdory hrozbám vede Noc divadel diváky proti strachu

Mladá fronta DNES | 21. 11. 2015 | Rubrika: Scéna | Strana: 12 | Autor: Tomáš Šťástka

Vánoční festival

Story | 23. 11. 2015 | Rubrika: Co letí | Strana: 79

Vánoční festival

Katka | 26. 11. 2015 | Strana: 4

Co pod stromeček? Divadlo



Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže PROSINEC Vánoční divadelní besídka

Tina | 2. 12. 2015 | Rubrika: Co Vás zajímá | Strana: 5

Tipy na víkend: Rohaté prohlídky nalákají pivaře, Mikulášská diskotéka tanečníky

novinky.cz | 3. 12. 2015 | Rubrika: Cestování - Tipy na výlety | Autor: fis

Divadla budou hrát i o svátcích

Metro | 4. 12. 2015 | Rubrika: Praha | Strana: 4 | Autor: ČTK

České Vánoce a Mikuláš v Městských divadlech pražských

nenudtese.cz | 7. 12. 2015 | Autor: Martina Doležalová

Trochu netradiční Silvestr. Většina pražských divadel nabízí komedie

metro.cz | 11. 12. 2015 | Rubrika: Metro | Události | Autor: Metro.cz, ČTK

Do divadelního zákulisí

Mladá fronta DNES | 16. 12. 2015 | Rubrika: Příloha - City dnes - tipy z metropole | Strana: 66 | Autor: Martin Bajtler

Tipy na dárky i pro volný čas

zena-in.cz | 17. 12. 2015 | Rubrika: Společnost

Silvestra lze tradičně začít slavit také v divadle

Právo | 31. 12. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 10 | Autor: (rh)

Silvestra lze tradičně začít slavit také v divadle

novinky.cz | 31. 12. 2015 | Rubrika: Kultura


Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ROZHOVORY Jsem fotomodelka, co za to platí – Rozhovor s Mášou Málkovou

Story | 5. 1. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 62 | Autor: Milan Ležák ml.

Člověk má jít za tím, kam ho to táhne – Rozhovor s Mášou Málkovou

TV magazín | 5. 1. 2015 | Strana: 4 | Autor: Helena Hejčová

Viktor Dvořák: Dotazník aneb Hledání divadelního času

Divadelní noviny | 6. 1. 2015 | Rubrika: Kronika | Strana: 2

Od mámy se mám pořád co učit – Rozhovor se Simonou Stašovou

Tina | 7. 1. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 12 | Autor: Bohumil Brejžek

Před kým smeká Máša Málková

Magazín Práva | 10. 1. 2015 | Rubrika: Portrét | Strana: 24 | Autor: Lucie Jandová

Osobnosti doporučují: Radka Fidlerová

cianews.cz | 12. 1. 2015

VIP na férovku – Veronika Kubařová

Katka | 15. 1. 2015 | Rubrika: Zajímavý svět | Strana: 5

Šoltýsová – nejkrásnější je, když si člověk plní sny

Naše rodina | 20. 1. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 4 | Autor: Helena Herynková

Radka Fidlerová: Strindbergovo misogynství a současně adorace ženství

studentpoint.cz | 21. 1. 2015 | Autor: Markéta Rizikyová

„Jak komedie, tak i tragédie jsou kořením života,“ prohlásil známý herec Michal Dlouhý

Hradecký deník | 26. 1. 2015 | Rubrika: Rozhovor týdne | Strana: 7 | Autor: (mue, mm)

SETKÁNÍ… s Danou Batulkovou

TV Pohoda | 26. 1. 2015 | Strana: 11

Máša Málková: Žijeme v úžasné době

novinky.cz | 28. 1. 2015 | Rubrika: Žena - Styl | Autor: Lucie Jandová

TV Svět – Setkání s Jiřím Klemem

TV Pohoda | 2. 2. 2015 | Strana: 11

Jan Vlasák: Jsem sám sobě překážkou

Divadelní noviny | 3. 2. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 8 | Autor: Marie Reslová

NetHovor s Radkou Fidlerovou

scena.cz | 4. 2. 2015

Prezidentem? Jenom v divadle – Rozhovor s Michalem Dlouhým

Katka | 5. 2. 2015 | Rubrika: Hvězdná zpověď | Strana: 54 | Autor: Bohumil Brejžek

Vyhovuje mi můj soukromý přístav – Rozhovor se Simonou Stašovou

Týdeník Květy | 5. 2. 2015 | Rubrika: Lidé | Strana: 58 | Autor: Jana Bednářová

VIP na férovku – Nikol Kouklová


Připadám si jako zajíc – Rozhovor se Simonou Stašovou

Téma | 20. 2. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 60 | Autor: Helena Cejpová

Veronika Kubařová: Miluji barevné jídlo

Dieta | 24. 2. 2015 | Rubrika: rozhovor | Strana: 16 | Autor: Iveta Vařečková


Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ROZHOVORY Potměšilý vypravěč – Rozhovor s Arnoštem Goldflamem

Lidové noviny | 28. 2. 2015 | Rubrika: Relax - Rozhovor | Strana: 33 | Autor: Josef Žídek

„Herečka si jako dárek nemůže přát nic lepšího než roli“ – Rozhovor se Simonou Stašovou

Metro | 2. 3. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 10 | Autor: Iveta Benáková

VIP na férovku – Henrieta Hornáčková


Po Ordinaci se mi ulevilo – Rozhovor s Danou Batulkovou

Téma | 6. 3. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 62 | Autor: Helena Cejpová

S Michalem Dlouhým v posteli? Věřte, že je to nebývalý pocit – Rozhovor se Simonou Stašovou

Pražský deník | 6. 3. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 12 | Autor: Michaela Rozšafná

Simona Stašová: Náhody neexistují

scena.cz | 9. 3. 2015 | Autor: Jana Soprová

Jsem plachá, ale přijímám výzvy. V tanci i v politice – Rozhovor s Danou Batulkovou

5plus2 | 13. 3. 2015 | Rubrika: Česká republika | Strana: 10 | Autor: Veronika Müllerová

Osobnosti doporučují: Arnošt Goldflam

cianews.cz | 16. 3. 2015

Simona Stašová: Nikdy jsem nebyla žádná Jelena překrásná

Právo | 16. 3. 2015 | Rubrika: Koktejl | Strana: 13 | Autor: Saša Šeflová

Být POCTIVÝ sám k sobě – Rozhovor se Simonou Stašovou


Šedesátiletá – Rozhovor se Simonou Stašovou

Magazín Mladé fronty DNES | 19. 3. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 4 | Autor: Jana Ciglerová

Simona Stašová: Vím, že víš, že vím je komedie potřebná pro dnešní dobu

zena-in.cz | 19. 3. 2015 | Rubrika: Rozhovory | Autor: Marcela Macáková

Jsem zajícem mezi starejma – Rozhovor se Simonou Stašovou

Blesk | 23. 3. 2015 | Rubrika: Společnost | Strana: 14

Rozhovor s Danou Batulkovou

OK! Magazine | březen 2015 | Autor: Eva Karlasová

Velikonoce patří rodině – Rozhovor s Michalem Dlouhým

Tina | 1. 4. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 42 | Autor: Libuše Večeřová, M. Kubálková

V minulém životě jsem byla kočka v Itálii – Simona Stašová

Deník | 3. 4. 2015 | Rubrika: Příloha - čtení na víkend | Strana: 51 | Autor: Karina Havlů

Dokud mám chuť vypovídat o něčem, co mezi lidmi rezonuje, je škoda, abych se o to nepokusil – Rozhovor s Arnoštem Goldflamem

Pražský deník | 7. 4. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 7 | Autor: Michaela Rozšafná

Setkání s… Jitkou Smutnou


Zbigniew Kalina

Naše rodina | 21. 4. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 4 | Autor: Helena Herynková


Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ROZHOVORY Online chat s Jitkou Smutnou

kultura21.cz | 23. 4. 2015

Vraťme se k příběhům – Rozhovor s Janem Vlasákem

Týdeník Rozhlas | 27. 4. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 12 | Autor: Jana Podskalská

Máša Málková

Xantypa | 30. 4. 2015 | Rubrika: Abeceda | Strana: 112

Těžce jsem nesla, že už mi synové dospěli… – Rozhovor se Simonou Stašovou

Překvapení | 4. 5. 2015 | Rubrika: Nejlepší recepty | Strana: 34

Online chat s Viktorem Dvořákem

kultura21.cz | 21. 5. 2015

Rozhovor s Veronikou Gajerovou

Revue 50plus | květen 2015

Jizvy po autonehodě mě dokreslily a zkrášlily. Nedala bych je pryč – Rozhovor s Nikol Kouklovou

Pražský deník + denik.cz | 27. 5. 2015 | Rubrika: Z metropole | Strana: 2 | Autor: Michaela Rozšafná

S věkem naštěstí přichází nadhled – Rozhovor s Danou Batulkovou

TV magazín | 1. 6. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 4 | Autor: Monika Seidlová

Těším se na prázdniny – Rozhovor s Michalem Dlouhým

Týdeník Květy | 11. 6. 2015 | Rubrika: Lidé | Strana: 52

Henrieta Hornáčková: Blondýny jsou životní styl

STYL + novinky.cz | 14. 7. 2015 | Rubrika: Osobnost | Strana: 10 | Autor: Martina Oplatková

Vratné lahve? Nikdy jsem je neviděl – Rozhovor s Janem Vlasákem

Chvilka pro tebe | 8. 7. 2015 | Rubrika: Chvilka na rozhovor | Strana: 18 | Autor: Alida Horváthová

Doma jsem statkářka – Rozhovor s Danou Batulkovou

Ona DNES | 27. 7. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 8 | Autor: Kristina Komůrková

Když se řekne... – Rozhovor s Janem Vlasákem

Doma DNES | 26. 8. 2015 | Rubrika: Dotazník | Strana: 21

5+1 Nej Viktora Dvořáka

Ona DNES | 14. 9. 2015 | Rubrika: Muž nakonec | Strana: 38 | Autor: Eva Tichá

Provokovat, dráždit – a uživit se! – Rozhovor s Ondřejem Zajícem

ego! | 18. 9. 2015 | Rubrika: Speciál Divadlo | Strana: 36 | Autor: Jana Nekolová

Nethovor s Petrem Svojtkou

scena.cz | 21. 9. 2015

Ráda se nechám překvapovat – Rozhovor s Michaelou Badinkovou

TV Pohoda | 19. 10. 2015 | Strana: 7 | Autor: Markéta Čaňková

Online chat s Jiřím Suchým z Tábora

kultura21.cz | 16. 11. 2015

Přílišnému shánění dárku neholduju! – Rozhovor s Janem Vlasákem

Překvapení | 7. 12. 2015 | Rubrika: Setkání | Strana: 34


Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů ROZHOVORY Jsem přepečlivý tatínek – Rozhovor s Jiřím Hánou

Katka | 17. 12. 2015 | Rubrika: Hvězdná zpověď | Strana: 48 | Autor: Bohumil Brejžek

Petr Štěpánek: Když o vás nikdo neví, nejste nic

Skylink TV + skylink.cz | 21. 12. 2015 | Autor: Petra Vorelová

Holky jsou dračice – Rozhovor s Michaelou Badinkovou

Katka | 23. 12. 2015 | Rubrika: Hvězdná zpověď | Strana: 48 | Autor: Libuše Večeřová

Všude dobře, tak co doma! – rozhovor s Petrem Štěpánkem

TV Pohoda | 28. 12. 2015 | Strana: 7





Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů 100 let Divadla Rokoko Divadlo Rokoko slaví 100 let

Listy Prahy 1 | 7. 1. 2015 | Strana: 3

Divadlo Rokoko slaví 100 let



i-divadlo.cz | 13. 1. 2015


Deník | 14. 1. 2015 | Rubrika: Kultura/zábava | Strana: 15 | Autor: (kul)

Rokoko slaví století od založení

E15 | 14. 1. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 14 | Autor: >čtk, sul

Pražské Divadlo Rokoko si letos připomene 100 let své existence

ČRo Regina | 19. 1. 2015 | 13:00 | Pořad: Události dne

Divadlo Rokoko slaví

Haló noviny | 29. 1. 2015 | Rubrika: Servis - tv programy | Strana: 10 | Autor: (the)

Události v kultuře – Nová sezona, 100 let Divadla Rokoko

ČT art | 25. 8. 2015

Rokoko oslaví století ve sto dnech

Mladá fronta DNES | 26. 8. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 12 | Autor: (ts)

Oslavy. Sto let Rokoka a šest premiér v centru

Metro | 31. 8. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 11 | Autor: PUR

Rokoko bude slavit


Rokoko slaví sto let

Naše Praha 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 + Naše Praha Centrum | 4. 9. 2015 | Rubrika: Kultura | Volný čas | Strana: 13 | Autor: Petra Ďurčíková

Do Divadla Rokoko za stovku

scena.cz, informuji.cz, i-divadlo.cz ad. | 14. 9. 2015

100 let Rokoka

Svět Ženy | 24. 9. 2015 | Rubrika: Zábava | Strana: 108 | Autor: Jana Žáčková

Jak šel čas v Rokoku

Divadelní noviny | 13. 10. 2015 | Rubrika: Paměti, reportáže, deníky | Strana: 16 | Autor: Jana Soprová

Divadlo Rokoko stoleté

rozhlas.cz | 29. 9. 2015

100 let Divadla Rokoko

ČRo Dvojka, Odpoledne s Dvojkou | 5. 10. 2015

Stoleté Rokoko na Vinohradské 12

Týdeník Rozhlas | 5. 10. 2015 | Rubrika: Aktuálně z Vinohradské | Strana: 6 | Autor: (zf)

Vernisáž výstavy 100 let Divadla Rokoko se povedla

rozhlas.cz | 2. 10. 2015

Publikaci 100 let Divadla Rokoko pokřtí Marta Kubišová


Petr Svojtka ve Třináctce

ČRo – Třináctka | 20. 10. 2015


Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů 100 let Divadla Rokoko Scéna, kde se Kubišová rozplakala, slaví sto let

Mladá fronta DNES | 22. 10. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 11 | Autor: Tomáš Šťástka

Sto let divadla Rokoko aneb Prošly tudy hvězdy

Právo Víkend | 23. 10. 2015 | Rubrika: Retro | Strana: 17 | Autor: Blanka Kovaříková

Marta Kubišová pokřtila publikaci 100 let Divadla Rokoko




Divadlo Rokoko slaví 100 let od založení

Tina | 14. 10. 2015 | Rubrika: Co vás zajímá | Strana: 4

100 let na pražské kulturní scéně Divadlo Rokoko

ČT 1 | 24. 10. 2015 | 12:00 | Pořad: Z metropole


Divadelní noviny | 27. 10. 2015 | Rubrika: Paměti, záznamy, deníky | Strana: 16 | Autor: Jana Soprová

Jak se rodily hvězdy českého šoubyznysu

RETRO | 27. 10. 2015 | Rubrika: Speciál | Strana: 18

Petr Svojtka a Jan Vlasák hosty Studia 6

ČT 24 | 10. 11. 2015


Divadelní noviny | 10. 11. 2015 | Rubrika: Paměti, záznamy, deníky | Strana: 16 | Autor: Jana Soprová

Vernisáž v Galerii 1

Praha 1 TV | 11. 11. 2015

Rokoko. Sto let smíchu a potlesku

Mladá fronta DNES | 11. 11. 2015 | Rubrika: Praha | Strana: 17 | Autor: fil

Slavní herci slaví sto let Rokoka

Metro | 11. 11. 2015 | Rubrika: Praha | Strana: 5 | Autor: ČTK

Výstava 100 let Divadla Rokoko byla zahájena

Právo | 11. 11. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 9 | Autor: (šíd)

Číslo dne 100

Pražský deník | 11. 11. 2015 | Rubrika: Titulní strana | Strana: 1

Výstava 100 let Divadla Rokoko byla zahájena

novinky.cz | 11. 11. 2015 | Rubrika: Kultura | Autor: šíd

Století Divadla Rokoko připomíná v Praze výstava

Radio Praha | 11. 11. 2015 | Autor: Josef Kubeczka

Hašler, Burian, Werich, Kubišová... Divadlo Rokoko slaví sto let

ct24.cz | 12. 11. 2015 | Rubrika: Kultura | Autor: hridelj

Živé vysílání Mozaiky z Divadla Rokoko

ČRo Vltava | 19. 11. 2015


Divadelní noviny | 24. 11. 2015 | Rubrika: Paměti, reportáže, deníky | Strana: 16 | Autor: Jana Soprová


Listy Prahy 1 | 1. 12. 2015 | Strana: 4

Tobogan v pyžamu – z Divadla Rokoko

ČRo Dvojka | 5. 12. 2015

Česko – země neznámá – 100 let Divadla Rokoko

ČRo Region | 4. 12. 2015


Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů 100 let Divadla Rokoko Došlo do redakce – kniha 100 let Divadla Rokoko

Divadelní noviny | 8. 12. 2015 | Rubrika: Burza | Strana: 15

Pod vánoční stromeček patří knihy, hudební alba, DVD i výtvarné umění – 100 let Divadla Rokoko

Právo | 10. 12. 2015 | Rubrika: Příloha - Café - Vánoční tipy | Strana: 2

Sto let Divadla Rokoko

ČT 1 | 12. 12. 2015 | 19:00 | Pořad: Události | Téma: Městská divadla pražská

Sto let Divadla Rokoko

ČT art | 12. 12. 2015 | Události v kultuře

Rokoko prožilo 100 let ve 100 minutách

ct24.cz | 12. 12. 2015 | Rubrika: Kultura | Autor: hridelj

100 let ve 100 minutách

Právo | 12. 12. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 22 | Autor: (rh)

Vzpomínání v Rokoku

scena.cz | 14. 12. 2015 | Autor: Jana Soprová

Číslo dne

Pražský deník | 14. 12. 2015 | Rubrika: Titulní strana | Strana: 1

Rokoko slaví stovku

Metro | 14. 12. 2015 | Rubrika: Domov | Strana: 2 | Autor: ČTK

Divadlo Rokoko oslavilo 100 let ve 100 minutách

scena.cz | 14. 12. 2015 | Autor: red

Sto let od prvního představení v Divadle Rokoko

denik.cz | 25. 12. 2015 | Rubrika: Divadlo

V Divadle Rokoko se hraje už sto let

Mladá fronta DNES | 28. 12. 2015 | Rubrika: Praha | Strana: 16 | Autor: (ČTK)



Účast na festivalech v roce 2015


Ocenění a účast na festivalech v roce 2015 Městská divadla pražská hrají nejen v prostorách svých scén, v divadlech ABC a Rokoko, ale často také vyrážejí na zájezdy a festivaly. Jako pravidelný host GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích získala Městská divadla pražská již několik ocenění. GRAND Festival smíchu Inscenace Listopad získala cenu Komedie diváků za nejoblíbenější inscenaci publika a představitel hlavní role Michal Dlouhý obdržel Cenu za nejlepší mužský herecký výkon. Hlasování Klubu mladých diváků Představení V+W Revue vyhrálo cenu Nejúspěšnější inscenace sezony 2014/15. Výroční anketa portálu i-divadlo.cz Inscenace Kdo se bojí Virginie Woolfové? získala 2. místo v kategorii Nejlepší inscenace roku 2014. Kategorii Nejlepší ženský herecký výkon vyhrála Veronika Gajerová za roli Marthy v téže inscenaci. V kategorii Nejlepší mužský herecký výkon 4. místo obsadil Michal Dlouhý za roli Charlese Smithe v komedii Listopad a na 6. místo se zařadil Aleš Procházka jako George z dramatu Kdo se bojí Virginie Woolfové?. Listopad ve Vídni 5. května 2015 jsme vyjeli na zájezd do Vídně, kde jsme sehráli představení pro krajany. Výstava V+W na Slovensku O výstavu V+W, kterou jsme připravili v rámci projektu Od Wericha do Voskovce aneb Půlrok s V+W ke 110. výročí narození J. Voskovce a J. Wericha, projevilo zájem bratislavské Studio L+S. Vystavena byla i na festivalu „Víkend atraktívného divadla“ ve Zvoleně.

102 | výroční zpráva | Ocenění a účast na festivalech

Ocenění a účast na festivalech v roce 2015

Listopad

Ocenění a účast na festivalech | výroční zpráva | 103


Projekty Městských divadel pražských



106 | výroční zpráva | Projekty Městských divadel pražských

Projekty Městských divadel pražských Výstavy, eventy a speciální akce Městských divadel pražských v roce 2015 V roce 2015 se Městská divadla pražská soustředila na dvě výročí významná nejen v rámci jejich vlastní historie, ale i v kontextu české kultury a dějin. Jednalo se o 110. výročí narození dvou velikánů českého divadla Jiřího Voskovce a Jana Wericha a o 100. výročí založení Divadla Rokoko. Oslavy obou jubileí zahrnovaly celou řadu akcí pro širokou veřejnost, jež měly za cíl důstojně obě výročí připomenout. Posláním Městských divadel pražských je být otevřeným prostorem, který je součástí proudu moderního městského života. Cílem Městských divadel pražských je rovněž nabízet všem Pražanům (od dětí po seniory) i další zajímavé možnosti, jak trávit smysluplně volný čas. Kromě oslavy dvou zmíněných jubileí jsme proto připravili pestrou škálu speciálních akcí, abychom oslovili diváky všech věkových i sociálních skupin a uspokojili jejich různorodé potřeby. Dlouhodobě spolupracujeme se školami a Klubem mladých diváků a snažíme se dětem i mládeži ukázat divadlo jako živou a zajímavou alternativu k televizi či počítači. Projekty typu Herecké kurzy pro neherce přispívají k individuálnímu rozvoji a zároveň spojují diváky všech generací, akce jako Dámská jízda k rozšiřování společenských vazeb apod. Všemi projekty se snažíme oslovit nejen naše stálé diváky, ale i ty tzv. sváteční, kteří do divadla příliš nechodí. V tomto směru se velmi osvědčily např. naše putovní výstavy. Kromě akcí s dlouholetou tradicí připravujeme každým rokem i novinky, jež mají za cíl reagovat na aktuální dění a trendy, navrhovat nová témata ke společenské diskuzi, nebo vycházejí ze spolupráce s našimi partnery. Jako příklad můžeme uvést Den Prahy 1, Noc divadel či spolupráci s Galerií 1. Zejména výstavy ve foyer divadel ABC a Rokoko považujeme za významný dlouhodobý projekt, jímž se hlásíme k tradici Městských divadel pražských a kterým vzdáváme hold významným osobnostem českého kulturního života. Do našich projektů velmi rádi zapojujeme také občanská sdružení a neziskové organizace, neboť i ony se významně podílejí na vytváření a rozvoji městské komunity. Jmenujme např. Centrum Paraple, Cesta domů, ORBI PONTES ad.

Projekty Městských divadel pražských | výroční zpráva | 107

Projekty Městských divadel pražských CHRONOLOGICKÝ PŘEHLED EVENTŮ A AKCÍ V ROCE 2015 LEDEN 10. 1. / Dámská jízda v Divadle Rokoko 10. 1. / Herecký kurz pro neherce II. 17. 1. / Polské soirée Jana Szymika a Zbigniewa Kaliny ÚNOR 3. – 15. 2. / Výstava k výročí narození V+W v pasáži Lucerna 6. 2. / Zpívání Janu Werichovi v Divadle ABC 7. 2. / Herecký kurz pro neherce I. 14. 2. / Představení pouze pro nezadané v Divadle Rokoko 16. 2. – 2. 3. 2015 / Výstava k výročí narození V+W v pasáži U Nováků 21. 2. / Herecký kurz pro neherce I. 28. 2. / Soirée Henriety Hornáčkové BŘEZEN 14. 3. / Trampské soirée aneb Potlach v osadě ROK OKO 16. – 30. 3. / Výstava k výročí narození V+W v Centru Černý Most 20. 3. / Den učitelů 21. 3. / Herecký kurz pro neherce I. 21. 3. / Narozeninové překvapení pro Simonu Stašovou v rámci představení Shirley Valentine 27. 3. / Mezinárodní den divadla 31. 3. / Setkání s tvůrci po představení Kdo se bojí Virginie Woolfové? DUBEN 7. 4. / Setkání s tvůrci po představení Happy End 9. 4. / Jarní trhy v Divadle ABC 11. 4. / Soirée Jiřího Hány 14. 4. / Ladies Movie Night v Lucerně 18. 4. / Herecký kurz pro neherce II. 25. 4. / Dámská jízda v Divadle Rokoko KVĚTEN 2. 5. / Herecký kurz pro neherce I. 4. 5. – 30. 6. / Výstava k výročí narození V+W na Magistrátu hl. m. Prahy 16. 5. / Den Prahy 1 30. 5. / Soirée V+W aneb Co se do Revue nevešlo


ČERVEN 1. 6. / Setkání s tvůrci po představení Kancl 6. 6. / Herecký kurz pro neherce I. 9. 6. / Ladies Movie Night v Lucerně 19. 6. / Zpívání Jiřímu Voskovcovi 20. 6. / The Best of Soirée ZÁŘÍ 25. 9. / Křest CD V+W 29. 9. – 30. 10. / Vernisáž výstavy 100 let Divadla Rokoko v Českém rozhlase ŘÍJEN 3. 10. / Herecký kurz pro neherce I. 7. 10. / Mezinárodní den seniorů 8. 10. / Světový den učitelů 10. 10. / Dámská jízda v Divadle Rokoko 10. 10. / Herecký kurz pro neherce II. 17. 10. / Soirée Lucie Pernetové 20. 10. / Křest knihy 100 let Divadla Rokoko LISTOPAD 2. 11. / Vernisáž výstavy V+W ve Zvoleni 10. 11. / Vernisáž výstavy 100 let Divadla Rokoko v Galerii 1 19. 11. / Živé vysílání z Divadla Rokoko, Mozaika 20. 11. / Setkání s diváky po představení Molly Sweeney 20. 11. / Tobogan k výročí Divadla Rokoko – natáčení 21. 11. / Noc divadel – Velké soirée v Divadle ABC 28. 11. / Herecký kurz pro neherce I. 28. a 29. 11. / Pohádkový víkend v Lucerně PROSINEC 5. 12. / Vánoční festival 12. 12. / Galavečer 100 let Divadla Rokoko 15. 12. / Ladies Movie Night v Lucerně 19. 12. / České Vánoce – Vánoční dílny 19. 12. / České Vánoce – zpívání na Václavském náměstí 31. 12. / Silvestr




V roce 2015 Divadlo Rokoko oslavilo 100. výročí založení. Je výjimečné, že na tak exponovaném místě, jako je Václavské náměstí, se po sto let udržel prostor cele věnovaný umění. Divadlem Rokoko prošly desítky významných osobností českého společenského života, jež si zasloužily, aby se toto jubileum oslavilo důstojným způsobem a aby se veřejnost měla možnost seznámit s historií divadla. divadelní prostory. Divadlo Rokoko nepatří mezi prestižní jeho existence? Je tedy pošetilé zamýšlet se nad sty lety něco, co je na první Prohlédneme-li si sál, uvidíme vskutku „lóžičkami“ vyzdobepohled úsměvné. Malý sálek se třemi andělíčků, jeviště ný motivy rokokových siluet a komických vyššího herce na divadelní poměry nízké tak, že postavíte-li kdy tu Karel Hašler na židli, vidíte z něj pouze boty. V době, o mnoho lepší. začínal se svým kabaretem, to jistě nebylo se narychlo Vonělo to sice novotou, ale před představením až v průběhu zametalo a jeviště se dokončovalo dokonce provozu. Psal se rok 1915…

První večer přibližuje Jiří Červený následovně: vánoční roku 1915 „Zahajovací představení na Boží hod což je stará a dosud vžidálo se v divadle dosud nehotovém, poslední chvíli se odklítá tradice všech nových kabaretů. V práce. Poněvadž zely hobliny a Wenig dokončoval poslední velmi moderně šlo o sklepní podnik, byla ventilace zřízena přestávce kabaretního a s takovou účinností, že když o prvé mocný tah vzduchu programu byla uvedena v činnost, tu a přisál mu ji hlavy s paruku návštěvníku jednomu vzal jazykové tvrdili, na skrytou ventilační plochu. Zlomyslní že to byl nejlepší vtip premiéry.“

Oslavy 100. výročí Divadla Rokoko Městská divadla pražská jubileum připomínala už od ledna 2015 vyhlášením velké divácké soutěže, hlavní část oslav však probíhala od září do prosince. Za přispění Magistrátu hlavního města Prahy jsme v rámci oslav vydali unikátní publikaci, jež mapuje umělecké aktivity Divadla Rokoko od počátků až po současnost, uspořádali putovní výstavu archivních fotografií, z nichž některé byly k vidění úplně poprvé, připravili jsme různé kvízy a soutěže pro návštěvníky Divadla Rokoko. Oslavy vyvrcholily v prosinci speciálním představením 100 let ve 100 minutách plným významných hostů. Součástí byla také propagační kampaň, která si kladla za cíl zvýšit povědomí o divadle mezi Pražany.

Publikace 100 let Divadla Rokoko O pestré historii Divadla Rokoko dosud nebyla vydána žádná publikace. Proto se Městská divadla pražská rozhodla oslovit renomované divadelní historiky a k významnému jubileu připravila knihu, která popisuje nejvýDivadla znamnější éry tohoto kulturRokoko ního prostoru. Publikace je doplněna o unikátní fotografie ze sbírek Divadelního oddělení Národního muzea, z Divadelního ústavu, dobového tisku a archivu Městských divadel pražských. Obsahuje rovněž kompletní soupis repertoáru od roku 1915 až do současnosti. Autory publikace jsou Pavel Bár, Alice Dubská, Vladimír Just, Justina Kašparová, Radka Potměšilová, Zuzana Sílová, Jana Soprová, Milan Šotek a Roman Vašek. Můžeme považovat za zázrak, že na tak exponovaném místě, jako je Václavské náměstí, se po 100 let udržel prostor cele věnovaný divadelnímu umění.



Divadlem Rokoko prošly desítky významných osobností českého kulturního života.

Prvním ředitelem se stal Karel Hašler, později ho vystřídali Eduard Bass nebo Vlasta Burian. V roce 1935 se v Divadle Rokoko pod hlavičkou Spoutaného divadla konala premiéra divadelní hry Jiřího Voskovce a Jana Wericha Balada z hadrů. V 60. letech zde našel útočiště kabaretně revuální soubor Darka Vostřela a na jevišti se tak objevila řada pěveckých hvězd, Eva Pilarová, Hana Hegerová, Golden Kids, Waldemar Matuška, Olympic a další.

V polovině 70. let se Divadlo Rokoko stalo součástí Městských divadel pražských a na jevišti vystupovali například Jaroslava Adamová, Eduard Cupák, Václav Voska, Svatopluk Beneš, Stella Zázvorková, Boris Rösner nebo Naďa Konvalinková.

V 90. letech zde krátce účinkoval divadelní spolek Kašpar Jakuba Špalka či soubor Činoherního studia z Ústí nad Labem. Poté vedl Divadlo Rokoko téměř po jednu celou dekádu režisér Zdenek Potužil, kterého na dvě sezony vystřídal režisér Tomáš Svoboda.

100 let

Od roku 2006 zde působí herecký soubor Městských divadel pražských pod vedením ředitele Ondřeje Zajíce a uměleckého šéfa Petra Svojtky. Na repertoáru se objevují velké příběhy české i světové literatury, autorské projekty i komedie.

Jedinečné jubileum Divadla Rokoko je výjimečnou příležitostí, jak se vůbec poprvé prostřednictvím publikace celistvě seznámit s jeho historií a připomenout tak i méně známé, o to však více překvapivé skutečnosti.

Doba se mění, Divadlo Rokoko zůstává. Už 100 let!

Slavnostní křest proběhl 20. října v Paláci knih Luxor na Václavském náměstí. Patronkou knihy


se stala Marta Kubišová. Publikace je v prodeji v Městských divadlech pražských a v běžné obchodní síti. Putovní výstava Při přípravě knihy o Divadle Rokoko jsme získali velké množství zajímavých materiálů, které si zasluhují zveřejnění. Nejzajímavější fotografie a obrazové materiály si návštěvníci mohli prohlédnout na putovní výstavě, další jsou ke zhlédnutí v kavárně Divadla Rokoko nebo na stránkách www.DivadloRokoko.cz.

Projekty Městských divadel pražských Putovní výstava byla k vidění na následujících místech: 1. – 30. října, Galerie Vinohradská 12, na slavnostní vernisáži 1. října promluvili autorka výstavy Justina Kašparová, ředitel Městských divadel pražských Ondřej Zajíc, šéfredaktor ČRo Dvojka Miroslav Dittrich a herec Jan Vlasák.

ských divadel pražských, novináři a nezapomněli jsme ani na naše věrné diváky.

11. – 28. listopadu, Galerie 1, Štěpánská 47, na slavnostní vernisáži 10. listopadu promluvili starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, umělecký šéf Městských divadel pražských Petr Svojtka, autorka výstavy Justina Kašparová a teatrolog Vladimír Just. 1. 12. 2015 – 29. 1. 2016, pasáž Paláce Rokoko – výběr z výstavy. V březnu 2016 bude výstava k vidění i v hlavní budově Magistrátu hlavního města Prahy. Od 16. října byla také v Ústřední knihovně MK v Praze k vidění výstava archivních dokumentů k 100. výročí založení Divadla Rokoko. Slavnostní večer

Spolu s účinkujícími se diváci vydali proti proudu času a připomněli si nejvýznamnější éry a osobnosti Divadla Rokoko, mj. zlaté období Jiřího Šaška a Darka Vostřela, na které zavzpomínali Eva Pilarová, Václav Neckář a Karel Štědrý, krátké působení Dřevěného divadla Jiřího Trnky, Spoutané divadlo Voskovce a Wericha nebo slavné komiky Vlastu Buriana, Ference Futuristu a Járu Kohouta. Mezi hosty vystoupila i Soňa Červená, dcera Jiřího Červeného, který byl jedním z prvních umělců, jež v Kabaretu Rokoko působili.

Vyvrcholením oslav byla dvě slavnostní představení, která se konala v sobotu 12. prosince. Pod názvem 100 let ve 100 minutách je připravili režisér Petr Svojtka a dramaturg Jiří Janků. Na jevišti Divadla Rokoko vystoupil celý soubor Městských divadel pražských a popřát přišli i významní hosté Soňa Červená, Eva Pilarová, Václav Neckář a Karel Štědrý. Pozvání na slavnostní večer přijali přední osobnosti kulturního a společenského života, pozváni byli též partneři Měst-


Projekty Městských divadel pražských Akce a soutěže pro diváky

Tobogan v pyžamu

Od září do prosince bylo pro diváky přichystána spousta zajímavých akcí a soutěží. Živé vysílání Mozaiky z Divadla Rokoko

V sobotu 5. prosince 2015 se na ČRo Dvojka vysílal speciální díl Toboganu v pyžamu, který se natáčel v Divadle Rokoko. Hosty Aleše Cibulky byli Eva Pilarová, Jan Vlasák, Ondřej Zajíc a Petr Svojtka. Velká divácká soutěž

Z představení vznikl záznam Českého rozhlasu

Ve čtvrtek 19. listopadu 2015 se z Divadla Rokoko živě vysílal speciální díl rozhlasového pořadu Mozaika věnovaný 100. výročí divadla. Hosty byli Ondřej Zajíc, Petr Svojtka, Jana Soprová, Veronika Gajerová a Jiří Janouch. Vysílání bylo otevřené i pro veřejnost.


Od poloviny ledna do 30. listopadu 2015 mohli návštěvníci sbírat vstupenky, na jejichž zadní straně byly fotografie některé z her uváděných v Divadle Rokoko. Pokud nasbírali 10 různých fotografií, byli zařazeni do slosování o vstupenky na slavnostní večer 100 let ve 100 minutách.

Projekty Městských divadel pražských Facebookové soutěže Vždy 15. den v měsíci se na FB Městských divadel pražských zveřejnila soutěžní otázka vztahující se k Divadlu Rokoko.

1915

Noc divadel V sobotu 21. listopadu se v rámci Noci divadel promítala legendární inscenace Divadla Rokoko Smutek sluší Elektře v režii Miroslava Macháčka. Webová prezentace www.DivadloRokoko.cz Týden za 100 Kč Od 17. do 23. září byly všechny vstupenky na zářijová a říjnová představení Divadla Rokoko v prodeji za 100 Kč. Losování dárku na představení Od 17. září losovali herci každý čtvrtek před představením číslo sedadla, držitel vstupenky s tímto číslem dostal dárek.

Městská divadla pražská připravila speciální webové stránky věnující se 100. výročí, kde návštěvníci našli všechny informace o historii divadla i akcích. Kromě toho zde byly zveřejněny historické fotografie, které se nevešly na výstavu, a také narozeninová přání Divadlu Rokoko od významných osobností, herců či režisérů, za všechny jmenujme např. Arnošta Goldflama, Vladimíra Justa, Annu Ferencovou, dceru Ference Futuristy, Martu Kubišovou, Evu Pilarovou, Simonu Stašovou, Michala Dlouhého, Danu Batulkovou ad.

1968

1989

2015


Projekty Městských divadel pražských Půlrok s V+W aneb Od Wericha do Voskovce V prvním pololetí roku 2015 uplynulo 110 let od narození Jana Wericha a Jiřího Voskovce. Divadlo ABC, které sídlí v prostorách někdejšího Osvobozeného divadla, tato významná výročí připomínalo celou řadou speciálních akcí. „Půlrok s V+W aneb Od Wericha do Voskovce“ odstartoval 6. února 2015 v den 110. výročí narození Jana Wericha, a to představením V+W Revue s netradičním překvapením pro diváky. Divadlo ABC dále přichystalo putovní výstavu historických fotografií nejen z divadla, ale i ze soukromého archivu Jana Wericha a Jiřího Voskovce, soutěže o vstupenky, speciální Soirée a 19. června pak další překvapení spojené se 110. výročím narození Jiřího Voskovce. V září 2015 vydalo CD s písněmi z inscenace V+W Revue. Putovní výstava Putovní výstava archivních fotografií nejen z divadla, ale i ze soukromého archivu Jiřího Voskovce a Jana Wericha byla k vidění od 3. do 16. února v pasáži Lucerna, od 16. února do 3. března se přesunula do dvorany Paláce U Nováků, poté byla do konce března vystavena v Centru

atraktívneho divadla, byla v Bratislavě vystavena až do konce roku 2015. Speciální představení k výročím Jana Wericha a Jiřího Voskovce Akce Půlrok s V+W odstartovala 6. února, v den výročí narození Jana Wericha, představením V+W Revue, na kterém herci společně s diváky nazpívali píseň Ezop a brabenec. 19. června uplynulo 110 let od narození Jiřího Voskovce, i tentokrát bylo pro diváky připraveno překvapení, nazpívali spolu s herci další společnou píseň. Obě nahrávky jsou umístěny jako bonus na CD z inscenace V+W Revue. Soirée V+W aneb Co se do Revue nevešlo

Černý Most. Od 24. dubna do 1. června ji mohli zhlédnout návštěvníci Magistrátu hl. města Prahy a poté studenti ČVUT. Od 1. června výstava zakotvila ve foyer Divadla ABC. Výstava V+W v Bratislavě Na základě spolupráce s Českým centrem byla výstava k vidění rovněž v Divadle L+S v Bratislavě. Vernisáž se konala v den zahájení Festivalu českého divadla 2. listopadu 2015, výstavu zahájil obchodní rada Velvyslanectví ČR na Slovensku Jaroslav Kalfiřt. Kromě období od 18. do 22. 11., kdy putovala do Zvolena na Víkend


Projekty Městských divadel pražských 30. května se v Divadle Rokoko odehrálo Soirée V+W aneb Co se do Revue nevešlo. Diváci se dozvěděli zajímavosti z historie Osvobozeného divadla a ze zákulisí úspěšné inscenace V+W Revue, poslechli si písně z pera Voskovce, Wericha a Ježka v nečekaných aranžích Jiřího Janoucha. Ze Soirée je k dispozici sestřih zvukového záznamu, který diváci najdou na webových stránkách Městských divadel pražských a na Youtube kanálu ABCaRokoko.

V rámci propagace CD zazpívali herci Městských divadel pražských na akci Válka s lidskou blbostí pořádané spolkem Praha – Cáchy v Clam-Gallasově paláci.

CD V+W Revue 25. září si Divadlo ABC připomnělo výročí narození Jaroslava Ježka, který tvořil legendární trio s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem. V rámci představení V+W Revue pokřtil speciální host paralympionik Jiří Ježek nové CD V+W Revue. CD obsahuje 14 písní v podání herců Městských divadel pražských (např. Svítá, Klobouk ve křoví, Ezop a brabenec, Život je jen náhoda) a bonusy, na kterých se podíleli i diváci. Ti si spolu s herci zazpívali na speciálních představeních k výročí narození V+W.

Soutěž „Najdi ježka“ Diváci se také v rámci akce Půlrok s V+W na každém představení V+W Revue měli možnost zapojit do soutěže „Najdi ježka“. V Divadle ABC mohli hledat obrázek ježka, a pokud ho našli, vyfotili a fotku vložili na facebookovou stránku Městských divadel pražských, získali poukázku na 1+1 vstupenku zdarma do divadel ABC a Rokoko. Soutěž měla mezi návštěvníky velký úspěch a zapojily se do ní desítky soutěžících.

mají možnost zeptat se herců a tvůrců na vše, co je o právě zhlédnuté inscenaci zajímá, a dozví se i řadu zajímavostí o přípravě inscenace. Na vybraná setkání zveme též zajímavé hosty, např. na setkání po představení Happy End si s diváky přišla popovídat i sestra ze sdružení Cesta domů. Soirée osobností Městských divadel pražských

Další projekty roku 2015 Setkání s tvůrci po představení Novinkou sezony 2014/15 jsou pravidelná setkání diváků s tvůrci po představení. Diváci tak

S tematickými večery našich herců jsme začali již v minulé sezoně a s radostí konstatujeme, že si v programu Divadla Rokoko našly své pravidelné místo. Soirée jsou především cílena na naše nejvěrnější diváky, členy Klubu diváků a předplatitele, kteří tak mají možnost setkat se


Projekty Městských divadel pražských a živá komunikace. Účastníci se zabývají stavbou, principy a definicí dramatické situace, bez které není žádného divadla. Dílna nestaví na hereckém talentu účastníků, ale na jejich chuti a odhodlání vyzkoušet si divadlo, je tudíž otevřena komukoliv v jakémkoliv věku. Součástí hereckého kurzu je i návštěva divadelního představení a následná beseda s tvůrci. Herecké kurzy jsou natolik oblíbené, že jsme v sezoně 2014/15 začali pořádat též navazující Herecké kurzy pro neherce II. neformálně s našimi herci, ale jsou samozřejmě otevřena i všem ostatním. Jde o jakési večery pro radost a potěšení jak herců, tak diváků, ve kterých se umělci Městských divadel pražských představují v poněkud netradičních rolích. Nevystupují zde totiž v divadelních inscenacích a neprezentují pouze svůj činoherní talent, ale představují se jako zpěváci, muzikanti, tanečníci či recitátoři v komponovaných a mnohdy také improvizovaných pořadech. Zároveň si herci často zvou i zajímavé hosty, na jevišti Divadla Rokoko tak vystoupila např. Eva Pilarová, Radka Fišarová, Wabi Daněk, Renata Drössler, Czeslaw Walek ad. Herecké kurzy pro neherce Další velmi oblíbenou akcí jsou Herecké kurzy pro neherce. Jedná se o jednodenní praktickou hereckou dílnu, která se zabývá základy a principy fungování divadla, účastníci formou praktických cvičení prozkoumávají úplnou prapodstatu divadelního umění. Dalším tématem divadelních cvičení je týmová spolupráce, vnímání partnera


Představení pouze pro nezadané Představení pouze pro nezadané pořádáme v Divadle Rokoko již od roku 2010 a patří k akcím, na něž jsme v programu opravdu pyšní. Večer začíná vždy komediálním představením, po kterém následuje doprovodný program v divadelní kavárně moderovaný herci Městských divadel pražských. Součástí jsou také prohlídky zákulisí. V dnešní odosobněné době nabízíme lidem s kulturními zájmy najít příjemnou a nenásilnou formou podobně smýšlející protějšek, což naši diváci oceňují. Dokladem může být i dopis od páru, který se na jedné z akcí seznámil: Dobrý den, rádi bychom pozdravili všechny organizátory Představení pouze pro nezadané v Divadle Rokoko. Již několikrát jsme vám chtěli poděkovat, že podobné akce pořádáte, protože v září 2013 jsme se díky vaší iniciativě na této akci seznámili. Stále vzpomínáme na hezky prožitý večer – veselé divadelní představení, bohatý program v divadelní kavárně a hlavně milé a vstřícné moderátory. Rovněž chceme povzbudit budoucí účastníky únorové akce. Žádáme vás proto, abyste jim laskavě předali tento náš vzkaz: „Nezáleží na způsobu seznámení ani na místě, důležité je dostat příležitost. Přejeme vám, abyste dnešní večer využili stejně dobře jako my před dvěma lety. Uprostřed svého života jsme zde potkali svého nového životního partnera, toho nejlepšího na celém světě, třikrát lepšího, než jsme vůbec doufali :) Toto představení tak výrazně změnilo náš následující život. Ten dostal znovu smysl a změnil se v ráj na zemi. Každý náš den je od té doby

Projekty Městských divadel pražských ten nejkrásnější. Rozhlédněte se teď kolem sebe a buďte otevřeni novému začátku. Možná budete na konci večera překvapeni a nadšeni stejně jako my před dvěma lety.“ Srdečně vás všechny zdraví Petr a Irena Vánoční festival

ní atmosféru a odpočinout si od předvánočního shonu. Letos jsme do Prahy pozvali Divadlo Andreja Bagara z Nitry, Divadlo Drak z Hradce Králové a Divadlo loutek Ostrava. Pro děti jsme v Divadle ABC připravili výtvarné dílničky vycházející z tradičních českých zvyků a Mikulášskou besídku, dospělí si zatím mohli užít malé občerstvení v divadelním foyer. Světový den učitelů U příležitosti Světového dne učitelů nabízíme pedagogům cenově zvýhodněné vstupenky na vybrané představení. Pořádáme také malé setkání, během něhož představujeme učitelům vhodné inscenace, které jejich žáky seznámí s klasickými díly světové i české dramatiky a s divadelními adaptacemi významných literárních děl. Pro zájemce jsme připravili i metodické materiály k jednotlivým hrám, které by pedagogickým pracovníkům měli ulehčit následnou diskuzi o představení. Podporujeme tak výchovu a vzdělávání mladých diváků. 500. repríza inscenace Shirley Valentine

Vánoční festival se v letošním roce konal již po páté. Diváci si opět mohli vybrat ze čtyř inscenací s vánoční tematikou, naladit se na advent-

One woman show Simony Stašové Shirley Valentine oslavila v úterý 15. září v Divadle ABC 500. reprízu. Bravurní komedie Willyho Russella o hledání sebe sama měla premiéru v roce 2008, od té doby se stala jednou z nejoblíbenějších inscenací Městských divadel pražských a navštívilo ji přibližně 250.000 diváků. Městská divadla pražská připravila pro Simonu Stašovou k 500. repríze speciální překvapení, poprosila diváky, aby v jednu chvíli zapálili 500 zapalovačů a vytvořili tak pomyslných 500 svíček na dortu.



Hosté divadla v roce 2015


Hosté divadla V roce 2015 jsme na jevištích divadel ABC a Rokoko přivítali následující hosty: DIVADLO POD PALMOVKOU

Pozoruhodný amatérský soubor, který pravidelně vystupuje na Malé scéně ABC. Spolek působí v Praze už od roku 1985 a připravuje nejméně jednu premiéru ročně. Většinou se jedná o komorní projekty. Sumus má na kontě i řadu ocenění z nejrůznějších přehlídek – za herecké výkony, inscenační počiny, scénografii a choreografii.

AGENTURA FDA – NÁVŠTĚVY U PANA GREENA

SKOŘEPINKY NA CIBULCE

Vtipný i dojemný příběh lásky a odpouštění, ve kterém podávají skvělé herecké výkony Stanislav Zindulka a Matěj Hádek. Představení pravidelně hostuje v Divadle Rokoko.

Divadlu pod Palmovkou jsme jako naší sesterské organizaci poskytli pomoc a útočiště po celou dobu, kdy se divadlo rekonstruovalo. Do podzimu 2015 v prostorách Divadla ABC uvádělo inscenace Edith a Marlene, Králova řeč a Tramvaj do stanice Touha.

AGENTURA FDA – ROMANTICKÝ VÍKEND

PRAŽSKÝ DIVADELNÍ SPOLEK SUMUS

Pravidelný pořad herecké legendy Luby Skořepové a moderátora Aleše Cibulky se konal v kavárně Divadla ABC jednou měsíčně. Jednalo se o částečně improvizované povídání, ve kterém Luba Skořepová hovořila o své herecké profesi a vzpomínala na slavné kolegy.

120 | výroční zpráva | Hosté divadla

Je to už dvacet tři let, co uznávaný dramatik napsal hořkosladkou komedii Romantický víkend, a přesto se hraje dodnes. Představení pravidelně hostuje v Divadle Rokoko.

Hosté divadla AGENTURA HARLEKÝN – FILUMENA MARTURANO

s mentálním postižením. Poskytuje kvalitní náplň volného času a umožňuje těmto lidem rozvinout své schopnosti, najít smysl své práce a integrovat se do společnosti.

ČESKÁ OBEC SOKOLSKÁ

ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA JIŽNÍ MĚSTO

V tomto představení ztvárnila hlavní roli jedna z největších hereckých osobností své generace Simona Stašová, která k Městským divadlům pražským neodmyslitelně patří. Jejím hereckým partnerem je Svatopluk Skopal. Představení v roce 2015 hostovalo v Divadle ABC.

Po pěti letech, kdy se na různých místech republiky konala představení Prodané nevěsty v nastudování sokolských souborů, se v neděli 4. října 2015 uskutečnila v téměř vyprodaném pražském Divadle ABC derniéra.

STUDIO OÁZA „Tančíme a dovádíme aneb Na prázdniny zálusk máme“ 7. 6. 2015 v Divadle ABC. Svou činností se snažíme podporovat i možnost prezentace žáků základních, středních a uměleckých škol. Loni to byla právě ZUŠ Jižní Město.

Pravidelné každoroční vystoupení klientů Studia Oáza – neziskové organizace, která nabízí kulturní, vzdělávací a umělecké aktivity pro lidi

Hosté divadla | výroční zpráva | 121


Výkonové ukazatele Návštěvnost a tržebnost, náklady na jednotlivé inscenace


Výkonové ukazatele / Divadlo ABC Divadlo ABC ukazatel

měrná jednotka

plán 2015

skutečnost k 31. 12. 2015

% plnění

srovnatelná skutečnost za stejné období min. roku

index 2015/2014

Představení na vlastní scéně

počet

340

318

94 %

337

94 %

z toho: vlastním souborem

počet

290

290

100 %

289

100 %

počet

50

28

56 %

48

58 %

Představení na zájezdech

počet

20

26

130 %

16

163 %

Představení hostujících souborů tj. pronájem divadla cizím subjektům

počet

-

-

-

-

-

Návštěvníci na vl. scéně celkem:

počet

120 000

113 872

95 %

120 017

95 %


počet

110 000

103 365

94 %

104 549

99 %

spolupořadatelství/hostování

počet

10 000

10 507

105 %

15 468

68 %

Tržby - výnosy z hl. činnosti celkem:


tis. Kč

25 000

29 664

119 %

25 196

118 %

z toho: ze vstupného na vl. scéně vl. souborem

tis. Kč

20 500

26 064

127 %

22 265

117 %

ze spolupořadatelství/koprodukce

tis. Kč

800

565

71 %

616

92 %

ze zájezdů

tis. Kč

1 400

2 022

144 %

1 316

154 %

ostatní výnosy

tis. Kč

2 300

1 013

44 %

999

101 %

Tržby - výnosy z doplň. činnosti celkem:

tis. Kč

2 250

1 154

51 %

786

147 %

z toho: za pronájmy divadel. sálu

tis. Kč

200

474

237 %

120

395 %

za pronájmy ostatních prostor

tis. Kč

600

608

101 %

599

102 %

ostatní výnosy z DČ

tis. Kč

1 450

72

5%

67

107 %

Doplatek hl. m. Prahy na 1 představení na vl. scéně

v Kč

10 1729

10 7719

106 %

97 389

111 %

Doplatek hl. m. Prahy na 1 návštěvníka na vl. scéně

v Kč

288

301

105 %

273

110 %

počet

143 700

136 700

95 %

14 3671

95 %

Návštěvnost na vl. scéně

%

84

83

99 %

84

99 %

Tržebnost na vl. scéně

%

65

76

117 %

61

125 %

Průměrná cena vstupenky

Kč

178

234

131 %

191

123 %

počet

3

4

133 %

3

133 %

Nabídnutá místa, kapacita divadla

Počet premiér

Procento návštěvnosti: poměr mezi skutečným počtem návštěvníků a počtem nabízených míst. Procento tržebnosti: poměr skutečných tržeb a maximální ceny vstupného při vyprodaném představení.

124 | výroční zpráva | Výkonové ukazatele

Výkonové ukazatele / Divadlo Rokoko Divadlo Rokoko ukazatel

měrná jednotka

plán 2015


% plnění


index 2015/2014


počet

260

236

91 %

262

90 %


počet

250

225

90 %

250

90 %

počet

10

11

110 %

12

92 %


počet

10

11

110 %

12

92 %


počet

-

-

-

-

-


počet

45 000

38 284

85 %

43 623

88 %


počet

40 000

36 051

90 %

41 187

88 %


počet

5 000

2 233

45 %

2 436

92 %


spolupořadatelství/koprodukce

tis. Kč

10 650

6 903

65 %

7 140

97 %


tis. Kč

8 500

5 790

68 %

5 956

97 %


tis. Kč

150

176

117 %

160

110 %

ze zájezdů

tis. Kč

800

614

77 %

664

92 %

ostatní výnosy

tis. Kč

1 200

323

27 %

360

90 %


tis. Kč

50

58

116 %

79

73 %


tis. Kč

0

58

0%

79

73 %


tis. Kč

0

0

0%

0

0%


tis. Kč

50

0

0%

0

0%

Doplatek hl. m. Prahy na 1 představení na vl. scéně

v Kč

88 688

96 764

109 %

83 511

116 %

Doplatek hl. m. Prahy na 1 návštěvníka na vl. scéně

v Kč

512

596

116 %

502

119 %

počet

51 300

46 942

92 %

52 418

90 %


%

88

82

93 %

83

99 %


%

65

58

89 %

52

112 %


Kč

192

156

81 %

140

111 %

počet

3

2

67 %

3

67 %


Počet premiér


Výkonové ukazatele | výroční zpráva | 125

Výkonové ukazatele / Městská divadla pražská celkem Městská divadla pražská celkem ukazatel

měrná jednotka

plán 2015


% plnění


index 2015/2014


počet

600

554

92 %

599

92 %


počet

540

515

95 %

539

96 %

počet

60

39

65 %

60

65 %



počet

30

37

123 %

28

132 %


počet

-

-

-

-

-


počet

165 000

152 156

92 %

163 640

93 %


počet

150 000

139 416

93 %

145 736

96 %

počet

15 000

12 740

85 %

17 904

71 %


tis. Kč

35 650

39 614,2

111 %

35 416

112 %


tis. Kč

29 000

31 854,1

110 %

28 220

113 %



tis. Kč

950

740,5

78 %

776

95 %

ze zájezdů

tis. Kč

2 200

2 636,9

120 %

1 979

133 %

ostatní výnosy

tis. Kč

3 500

4 382,8

125 %

4 441

99 %


tis. Kč

2 200

2 872,9

131 %

2 502

115 %


tis. Kč

200

540,0

270 %

200

270 %


tis. Kč

600

624,1

104 %

599

104 %


tis. Kč

1 400

1 708,8

122 %

1 703

100 %

v Kč

96 078

10 3052

107 %

91 319

113 %

Doplatek hl. m. Prahy na 1 představení na vl. scéně Doplatek hl. m. Prahy na 1 návštěvníka na vl. scéně

v Kč

349

375

107 %

334

112 %

počet

195 000

183 642

94 %

196 089

94 %


%

85

83

98 %

83

100 %


%

65

72

111 %

59

122 %


Kč

182

214

118 %

177

121 %

počet

6

6

100 %

6

100 %


Počet premiér



Výkonové ukazatele / Městská divadla pražská celkem

Tanec smrti


Tabulka nákladů / Divadlo ABC Divadlo ABC

Tabulka nákladů na jednotlivé inscenace k 31. 12. 2015 Pořizovací náklady

Autorské honoráře

Náklady celkem

věcné

inscenátoři

hosté

tantiémy %

tantiémy (tis. Kč)

(tis. Kč)

César a Drana / od března pozastaveno

15 614

35 000

252 100

16

88

391

České Vánoce

90 161

43 000

1 202 767

13

435

1 771

Dobře rozehraná partie

206 498

196 500

759 825

16,8

1 405

2 568

Pan Kaplan má třídu rád

297 478

292 800

5 942 652

16

4 796

11 329

Král Lear

719 790

388 379

1 232 800

10

225

2 566

Holky z kalendáře

456 062

110 000

1 168 540

17,9

1 073

2 808

Bedřich Smetana: The Greatest Hits

364 188

297 270

2 517 750

16,5

723

3 902

Drž mě pevně, miluj mě zlehka

461 003

317 425

1 349 780

17,1

657

2 785

Sen čarovné noci

516 135

257 500

897 790

9,5

151

1 822

Bylo nás pět

333 975

264 110

638 580

17

260

1 497

Listopad

244 577

186 420

724 500

13

433

1 588

V+W Revue

567 446

316 990

839 650

18

471

2 195

Lakomá Barka

42 115

62 500

537 000

18,5

572

1 214

Shirley Valentine

117 392

15 600

4 073 040

15

4 791

8 997

Vše o mé matce

374 645

171 200

991 385

16

377

1 914

Rváč

227 272

115 000

453 780

9

58

854

Markéta Lazarová

351 950

252 500

373 800

7

46

1 024

Tanec smrti

122 064

55 500

93 500

7

8

279

Vím, že víš, že vím...

437 480

26 000

621 000

20

797

1 881

Derniéry Divadlo ABC

Premiéry Divadlo ABC

Romulus Veliký

743 721

201 690

220 200

14

63

1 229

Na miskách vah

470 884

216 480

44 000

15,2

18

749


Tabulka nákladů / Divadlo Rokoko Divadlo Rokoko

Tabulka nákladů na jednotlivé inscenace k 31. 12. 2015 Pořizovací náklady

Autorské honoráře

Náklady celkem

věcné

inscenátoři

hosté

tantiémy %

tantiémy (tis. Kč)

(tis. Kč)

Oddací list

71 336

59 600

1 674 170

12,6

558

2 363

Hráči

129 348

118 900

2 975 350

9,5

525

3 749

Fialové Květy štěstí / pozastaveno od 2014

113 744

159 000

806 700

13,5

230

1 309

Důkaz

220 693

186 000

771 210

15,2

183

1 361

Želary

173 062

180 000

1 150 580

13,5

148

1 652

Sebevrah

144 934

62 788

658 045

9

70

936

Kancl

355 467

189 000

546 500

14

286

1 377

Věštkyně, vraždy a jasnovidci

279 602

228 000

500 600

9

121

1 129

Molly Sweeney

38 137

135 500

142 960

13,5

83

400

Kdo se bojí Virginie Woolfové?

249 956

191 500

436 320

15

172

1 050

Burundanga

359 337

211 050

0

12

72

642

Veterán

337 698

270 000

429 900

13

51

1 089

Úsměv Dafné

311 348

146 000

510 480

14

103

1 071

A voda stoupá

320 313

111 250

135 000

13

76

643

Happy End

355 804

241 000

143 500

14

66

806


338 116

90 500

84 600

13

17

530

Derniéry Divadlo Rokoko

Premiéry Divadlo Rokoko



Zpráva o výsledku hospodaření


Zpráva o výsledku hospodaření Zpráva o výsledku hospodaření Městských divadel pražských v plném znění tvoří druhou samostatnou část této Výroční zprávy. Zde uvádíme základní ekonomické tabulky, které analyzují hospodaření Městských divadel pražských v hlavní činnosti (tabulka č. 1) a doplňkové činnosti (tabulka č. 2).

Rozbor hospodaření PO za rok 2015 Hlavní činnost (tabulka č. 1) Schv. rozp. 2015

Uprav. rozp. k 31. 12. 2015

Skutečnost k 31. 12. 2015

% plnění k UR

Skutečnost k 31. 12. 2014 (v tis. Kč)

VÝNOSY celkem (mimo účet 672)

35 650,0

40 933,0

39 614,2

96,8 %

35 416,0

z toho: ze vstupného na vl. scéně

29 000,0

31 854,0

31 854,1

100,0 %

28 220,0

950,0

741,0

740,5

99,9 %

776,0

ze zájezdů

2 200,0

1 637,0

2 636,9

100,0 %

1 979,0

ostatní výnosy

3 500,0

5 701,0

4 382,8

76,9 %

4 441,0

93 297,0

100 732,1

96 705,0

96,0 %

90 116,0

ze spolupořadatelství

NÁKLADY celkem z toho (vybrané položky): Spotřebované nákupy

4 075,0

4 333,0

4 330,8

99,9 %

3 805,0

z toho: spotřeba materiálu (501)

1 825,0

2 546,0

2 544,8

100,0 %

1 758,0

2 250,0

1 787,0

1 786,0

99,9 %

2 047,0

31 381,0

37 422,0

34 732,6

92,8 %

32 841,0

z toho: opravy a udržování (511)

2 100,0

6 357,0

3 666,4

57,7 %

4 308,0

cestovné (512)

250,0

187,0

186,7

99,8 %

221,0

náklady na reprezentaci (513)

350,0

364,0

393,9

108,2 %

352,0

5 500,0

5 333,0

5 333,3

100,0 %

6 127,0

spotřeba energie (502) Služby

nájemné a služby (nebyt. prost.) (518) úklid (518)

100,0

208,0

207,6

99,8 %

661,0

výkony spojů (518)

330,0

324,0

323,6

99,9 %

192,0

honoráře exter. umělců (518)

10 211,0

9 982,0

9 982,3

100,0 %

10 264,0

tantiémy (518)

4 350,0

5 066,0

5 066,0

100,0 %

4 111,0

propagace (518)

2 500,0

3 558,0

3 557,3

100,0 %

2 381,0

132 | výroční zpráva | Zpráva o výsledku hospodaření

Zpráva o výsledku hospodaření Rozbor hospodaření PO za rok 2015 Hlavní činnost (tabulka č. 1) Schv. rozp. 2015

Uprav. rozp. k 31. 12. 2015


% plnění k UR

Skutečnost k 31. 12. 2014 (v tis. Kč)

Osobní náklady

46 881,0

47 032,1

45 952,2

97,7 %

43 718,0

z toho: mzdové náklady (521 030x)

32 181,0

32 294,5

31 228,5

96,7 %

29 437,0

ostatní osobní náklady (521 031x)

3 050,0

2 910,0

2 892,8

99,4 %

2 923,0

zákonné soc. pojištění (524)

11 150,0

11 332,6

11 319,5

99,9 %

10 753,0

320,0

313,0

312,5

99,8 %

473,0

30,0

22,0

22,0

100,0 %

38,0

230,0

206,0

203,0

98,5 %

293,0

z toho: sml. pokuty a úroky z prodlení (541)

0,0

1,0

0,8

80,0 %

0,0

jiné pokuty a penále (542)

0,0

1,0

1,0

100,0 %

4,0

zák. soc. náklady - FKSP (527 030x) Daně a poplatky (53x) Ostatní náklady

0,0

24,0

24,2

100,8 %

40,0

Odpisy dlouhodobého majetku

manka a škody (547)

7 870,0

7 870,0

7 617,8

96,8 %

6 942,0

z dotace hl. m. P. - zdroj 416 (551 03xx–08xx)

7 870,0

7 870,0

7 617,8

96,8 %

6 942,0

0,0

0,0

0,0

2 830,0

3 847,0

3 846,6

0,0

0,0

0,0

Hospodářský výsledek

-57 647,0

-59 799,1

-57 090,8

95,5 %

-54 700,0

Neinvestiční příspěvek

ze stát. dotace a zahraničí (551 09xx) Drobný dlouhod. majetek (558) Daň z příjmů (591)

0,0 100,0 %

2 479,0 0,0

57 647,0

59 799,1

59 799,1

100,0 %

58 891,0

Státní dotace

-

-

0,0

-

-

Ostatní (672)

-

-

0,0

-

-

0,0

0,0

2 708,3

-

4 191,0

Celkový výsledek hospodaření

*) Ve sloupci skutečnost uvádějte: - v řádku neinvestiční příspěvek skutečně poskytnuté finanční prostředky v roce 2015 plus případný proúčtovaný odvod z fondu investic za současného zvýšení neinvestičního příspěvku - v řádku státní dotace skutečně poskytnuté fin. prostředky ze státního rozpočtu prostřednictvím hl. m. Prahy - v řádku ostatní proúčtované fin. prostředky na účtu 672, např. odpisy ze st. dotace, OPPK, dotace ze stát. fondů, MČ, Agentur atd.

Zpráva o výsledku hospodaření | výroční zpráva | 133

Zpráva o výsledku hospodaření Rozbor hospodaření PO za rok 2015 Doplňková činnost (tabulka č. 2) Schv. rozpočet 2015


% plnění (v tis. Kč)

VÝNOSY celkem

2 200,0

2 872,9

130,59 %

NÁKLADY celkem z toho (vybrané položky):

1 100,0

1 149,5

104,50 %

Spotřebované nákupy

80,0

43,2

-

z toho: spotřeba materiálu

10,0

10,9

-

spotřeba energie

35,0

32,3

-

570,0

593,8

104,18 %

z toho: opravy a udržování

0,0

0,0

-

cestovné

0,0

0,0

-

nájemné a služby (nebyt. prost.)

160,0

158,7

-

úklid

10,0

0,0

-

výkony spojů

10,0

0,0

-

Osobní náklady

300,0

317,6

105,87 %

z toho: mzdové náklady (521 003x)

Služby

222,0

228,2

-

ostatní osobní náklady

0,0

87,2

-

zákonné soc. pojištění

75,0

0,0

-

zák. soc. náklady - FKSP

3,0

2,2

-

Daně a poplatky (53x)

0,0

0,0

0,00 %

Ostatní náklady

0,0

0,0

-

z toho: sml. pokuty a úroky z prodlení

-

0,0

-

jiné pokuty a penále

-

0,0

-

manka a škody

-

0,0

-

0,0

0,0

-

z toho: z budov a staveb (558)

-

0,0

-

zařízení (551)

-

0,0

-

Odpisy dlouhodobého majetku

134 | výroční zpráva | Zpráva o výsledku hospodaření

Zpráva o výsledku hospodaření Drobný dlouhod. majetek (558) Daň z příjmů (591) Hospodářský výsledek

0,0

0,0

-

150,0

162,0

108,01 %

1 100,0

1 723,4

156,67 %

Zpráva o výsledku hospodaření | výroční zpráva | 135


Podporovatelé, dárci, mecenáši, sponzoři


Podporovatelé

Vím, že víš, že vím...

138 | výroční zpráva | Podporovatelé

Podporovatelé

Významní partneři divadla

EVIONT Pavel Parma

Podporovatelé | výroční zpráva | 139


OBSAH

dárci, mecenáši, sponzoři

100 let Divadla Rokoko, slavnostní večer


OBSAH POSLÁNÍ 3 ÚVODNÍ SLOVO ŘEDITELE 4 ORGANIZAČNÍ STRUKTURA 7 Soupis zaměstnanců a spolupracovníků Soupis hostujících umělců

PREMIÉRY ROKU 2015 14 Údaje o datu premiéry a počtu repríz v daném roce Komentovaný dramaturgický záměr titulu Dramaturgický výhled na následující rok

REPRÍZOVANÉ TITULY 26 Údaje o datu premiéry, počtu repríz v daném roce, celkovém počtu repríz Ohlasy v tisku

Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů 48 ÚČAST NA FESTIVALECH V ROCE 2015 100 PROJEKTY MĚSTSKÝCH DIVADEL PRAŽSKÝCH 104 HOSTÉ DIVADLA 118 VÝKONOVÉ UKAZATELE 122 Tabulka návštěvnosti a tržebnosti, tabulka nákladů na jednotlivé inscenace

ZPRÁVA O VÝSLEDKU HOSPODAŘENÍ PODPOROVATELÉ, DÁRCI, MECENÁŠI, SPONZOŘI

142 | výroční zpráva | OBSAH

131 137

Půlrok s V+W aneb od Wericha do Voskovce

OBSAH | výroční zpráva | 143

Divadlo Rokoko oslavilo 100 let!

Recommend Documents