15. Vánoční VÁNOCE POŘADY BOHOSLUŽEB O VÁNOCÍCH 2 SVATÝ ROK MILOSRDENSTVÍ 3

Společenství

6 / 2015

Společenství 6/15

Vánoční Kristus přichází na svět a čeká. Čeká na mne. Nikdo mne k jesličkám nenutí. Ale je zde místo i pro mne.

OBSAH:

VÁNOCE 2015………………………………………………………...............2 POŘADY BOHOSLUŽEB O VÁNOCÍCH…………………………………2 SVATÝ ROK MILOSRDENSTVÍ……………………………………………3 WEB FARNOSTI S AKTUÁLNÍMI ZPRÁVAMI: WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ

Email: [email protected] Časopis Společenství je zapsán do evidence periodického tisku pod evidenčním číslem MKCR E 15005. Vychází v Havířově, nepravidelně 6x ročně. Vydavatelem je Římskokatolická farnost Havířov, IČ:45215618, 736 01 Havířov, Farská 2. Neprodejné. Příspěvky lze odevzdat ve farní knihovně, zaslat na adresu Společenství, Farní úřad, Farská 2, 73601 Havířov, nebo na mail: [email protected]. Uzávěrka dalšího čísla: na sv. Dona Boska neboli 31. 1. 2016 Tisk: Tiskárna Kleinwächter, Čs. armády 2233, Frýdek-Místek

-1-

Společenství

6 / 2015

Vánoce 2015 Nedávno jsme vstoupili do Svatého roku milosrdenství. Stalo se tak 8. prosince při oslavě gigantického zásahu Božího milosrdenství do dějin spásy, do lidských dějin. Slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu… Maria je už v prvním okamžiku své existence uchráněna dědičné viny, která tíží lidské pokolení, a také jakéhokoliv osobního hříchu. Z Boží milosti, z Božího milosrdenství. Tak předjímá a bytostně zakouší to, co se bude až do konce světa uskutečňovat v církvi jejího Syna: odpuštění skrze křest a obnovování stavu křestní nevinnosti skrze každou svátost smíření. Opět z Boží milosti, z Božího milosrdenství. Panna Maria nám tak ukazuje krásu života z Boží milosti, z Božího milosrdenství. K tomuto životu je zván každý z nás. K tomuto životu nás zve Ten, který se z Panny Marie narodil; ten, který řekne: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“ (Mt 11,28) Můžeme dodat: „…já vás občerstvím svou milostí, svým milosrdenstvím.“ Kéž nezůstaneme jen u přicházení k betlémům a jesličkám, které na pár dní zdobí naše kostely a třeba i domovy… Ať je Svatý rok milosrdenství časem obrácení se ke Králi milosrdenství. Projevem toho mohou být poutě ke „svatým branám“, které byly otevřeny v katedrálách na celém světě. Náš papež František si přeje, aby to byl projev hluboké touhy po skutečném obrácení. Toto obrácení by se mělo projevovat konkrétně. Nestačí jen rozjímat o Božím milosrdenství, zakoušet ho a radovat se z něho, ale také přemýšlet o tom, jak můžeme (a máme) milosrdenství prokazovat a také to pak dělat. A radovat se z toho, že můžeme… Prožíváme Svatý rok milosrdenství, nikoliv svatý rok „pouze“ Božího milosrdenství. Má to být totiž také rok našeho milosrdenství. „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec,“ praví Pán. Vyprošujeme Vám požehnané Vánoce, o. Marcel a o. Karel ********************************************

Pořad bohoslužeb o Vánocích čt

pá

so

ne

po

út

st

čt

pá

24.12 25.12 26.12 27.12 28.12 29.12 30.12 31.12 1.1 22.00 8.00 8.00 8.00 17.30 7.00 8.00 17.30 8.00 sv. Anna 10.00 10.00 10.00 10.00 17.30 17.30 17.30 sv. 24.00 9.00 9.00 9.00 9.00 Markéta polsky 11.00 11.00 11.00 Špluchov sv. Jan Křtitel sv. Jan Bosko Kaple PM

15:00 21.00 8:45 15.00 8.30 20.00 10.15

8.45 8.30

8.45 8.30 10.15 16.30

15.00

16.30

16.30

25. 12. u sv. Anny v 16 hodin Jesličková pobožnost. -2-

8.45 8.30 18.00 16.00 10.15

Společenství

6 / 2015

Svatý rok milosrdenství Papež František vyhlásil bulou Misericordie Vultus Svatý rok milosrdenství. Začal otevřením Svaté brány v Římě 8. prosince 2015 a bude trvat do 20. listopadu 2016. Papež si přeje, aby do Svatého roku - jakožto mimořádného momentu milosti a duchovní obnovy - byla každá místní církev (diecéze) přímo zapojena. Poprvé v dějinách církve budou mít své „svaté brány“ také vybrané kostely v České republice. V ostravsko-opavské diecézi byly Brány milosrdenství otevřeny v neděli 13. 12. v ostravské katedrále a v opavské konkatedrále. O podmínkách k získání odpustků Svatého roku milosrdenství papež František píše: Stanovuji, že odpustky je možné získat ve svatyních, kde je otevřena Brána milosrdenství. Je důležité, aby tato příležitost byla spojována zejména se svátostí smíření a slavením eucharistie se zamyšlením na téma milosrdenství. Slavení těchto svátostí bude třeba doplnit vyznáním víry a modlitbou za mě a na úmysly, které nosím v srdci pro dobro církve a celého světa. Myslím i na ty, kdo se z nejrůznějších příčin nebudou moci ke Svaté bráně sami vydat, zejména na nemocné a na ty, kdo jsou staří a žijí sami, takže mnohdy nemohou opouštět svůj domov. Těmto všem velice pomůže, pokud budou nemoc a trápení prožívat jako zkušenost Pánovy blízkosti. On nám tajemstvím svého utrpení, smrti a zmrtvýchvstání ukázal jedinečnou cestu, jež dává bolesti a samotě smysl. Když budou tyto chvíle zkoušky prožívat s vírou a radostnou nadějí a přitom přijímat eucharistii nebo se účastnit mše svaté a společné modlitby, a to i prostřednictvím nejrůznějších sdělovacích prostředků, mohou tak i oni získat odpustky tohoto Svatého roku. Odpustky spojené se Svatým rokem milosrdenství lze dále získat i pro zemřelé. Jsme s nimi spojeni svědectvím víry a lásky, které nám předali. Jako na ně pamatujeme při slavení eucharistie, tak se můžeme za ně, účastni nezměrného tajemství společenství svatých, modlit a prosit, aby milosrdná tvář Otcova osvobodila každého z nich od všech pozůstatků viny a mohla je přivinout k sobě v nekonečné blaženosti. (z listu papeže Františka předsedovi Papežské rady pro novou evangelizaci) * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * *

Tříkrálová sbírka 2016 – Každá koruna pomáhá Od 1. do 14. ledna bude probíhat koledování Tříkrálové sbírky. Charitní Tříkrálová sbírka je poselstvím pokoje a přáním požehnání pro začínající rok. Zároveň jsou vybírány finanční prostředky pro určené projekty. Prosím přihlaste se v sakristii dospělí i děti (pouze vedoucí skupinky musí být starší 15 let), kteří byste byli ochotní účastnit se Tříkrálové sbírky, a tím podpořit dobrou věc a pomoci druhým. Termín přihlášení do neděle 20. 12. * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * * Všem farníkům a příznivcům přejeme požehnané vánoční svátky a klidný celý rok 2016 ThDr. Milan Adámek, farář, a Mgr. Jan Szymurda, jáhen * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * * * * * -3-

Společenství

6 / 2015

POZVÁNÍ NA VÁNOČNÍ KONCERT Po pěti letech se vrací do Havířova ČESKÁ MŠE VÁNOČNÍ Jakuba Jana Ryby. Uskuteční se v kostele sv. Jana Boska na Šumbarku v sobotu 26. prosince v 16 hodin. V programu vystoupí smíšený pěvecký sbor z Hatě, ženský pěvecký sbor Canticorum Havířov a velký doprovodný orchestr. Sólové party zazpívají Magda Bártková - soprán, Jana Reichenbachová - alt, Petr Němec - tenor a Pavel Kozel bas. Dirigovat bude Vítězslav Soukup. Věřím, že vánočním koncertem potěšíme milovníky tohoto překrásného Rybova díla a obohatíme letošní Vánoce o pěkný duchovní a hudební zážitek. Tak určitě přijďte, těšíme se na vás. Vstupné je jako vždy dobrovolné. Alena Nečasová * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * *

Plánované akce v naší farnosti: po 21. 12. - v 18,15 hod mládež staví po mši sv. betlém pá 25. 12. – v 16 hod jesličková pobožnost – děti hrají divadlo, zpívají se koledy a na závěr modlitba u betléma so 2. 1. - setkání členů živého růžence po mši sv. v knihovně ne 3. 1. - v 10 hod dětská mše sv. (od 9 hod zkouška scholy i dětské scholičky), katecheze pro malé děti v knihovně čt 7. 1. – po mši sv. příprava biřmovanců ne 17. 1. – při mši sv. v 10 hod katecheze pro malé děti v knihovně čt 21. 1. - po mši sv. příprava biřmovanců st 3. 2. - po náboženství od 17 hod schůzka ministrantů dětská schola setkání rodičů dětí, které se budou připravovat k 1. sv. přijímání čt 4. 2. - po mši sv. příprava biřmovanců so 6. 2. - po mši sv. setkání členů živého růžence v knihovně ne 7. 2. - v 10 hod dětská mše sv., od 9 hod zkouška scholy i dětské scholičky, katecheze pro malé děti v knihovně po 8. 2. - od 18,15 hod farní minikino v knihovně St 10. 2. – popeleční středa So 13. 2. – děkanátní volejbalový turnaj mládeže v Českém Těšíně Čt 18. 2. - po mši sv. příprava biřmovanců So 20. 2. – duchovní obnova naší farnosti; povede o. Petr Smolek ne 21. 2. - při mši sv. v 10 hod katecheze pro malé děti v knihovně * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * *

Rozpis úklidu kostela sv. Anny 1. Skupina „seniorky“ – vede p. Kusáková – uklízí 1., 3. a 5. sobotu v měsíci po ranní mši sv.: 2.1., 16.1., 30.1., 6.2., 20.2., 5.3., 19.3., 2.4., 16.4., 30.4., 7.5., 21.5., 4.6., 25.6. 2. Skupina „maminky“ – vede p. Hanka – uklízí 2. pátek v měsíci po večerní mši sv. 8.1., 12.2., 11.3., 8.4., 13.5., 10.6. 3. Skupina „mládež“ – vede o. Karel – uklízí 4. pátek v měsíci po večerní mši sv. 22.1., 26.2., 25.3., 22.4., 27.5., 17.6. -4-

Společenství

6 / 2015

Setkávání členů živého růžence Mše svaté za živé a zemřelé členy Živého růžence bývají první sobotu v měsíci (po prvním pátku). Po mši svaté probíhá setkání všech členů (jsou zváni i nečleni) v knihovně s dobrým občerstvením. Termíny v sobotu: 2. 1., 6. 2., 5. 3., 2. 4., 8. 5., 4. 6. 2016 * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * *

Duchovní obnova farnosti v sobotu 20. 2. 2016 na faře a v kostele sv. Markéty v Havířově-Bludovicích Téma: Buďte milosrdní jako váš Otec Program: 8,30 - začátek 9.00 - první povídání 10.15 - druhé povídání 11.30 - mše svatá 12.30 - oběd 14.00 - odpovědi na dotazy a odpolední kafe 15.00 - adorace a zakončení (15.30) Duchovní obnovu povede o. Petr Smolek Cena 50,-Kč. Nutno se přihlásit do neděle 14. 2. v sakristii. S sebou přezůvky. * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * *

Víkend rodin na Orlím Hnízdě ve Pstruží 1. - 3. dubna 2016 Víkend je určený pro rodiny, které se připravují se svým dítětem k 1. sv. přijímání. Program: dvě přednášky pro rodiče, které povede lektorka H. Baránková, psychoterapeutka, o děti se postará mládež, mše sv., přítomen kněz, čas pro rodinu, hry pro rodiny jako týmy, odpočinek, pobyt na zdravém vzduchu na horách, možnost sdílení, zajištěno výborné jídlo. Ubytování: 4 samostatné pokoje, zbytek společné ubytování ve dvou velkých pokojích-kdo se nahlásí dříve, tak si může vybrat samostatný pokoj Cena: děti do 3 let zdarma Děti od 3 let 400,-Kč/víkend Dospělí 450.-Kč/víkend Podrobné informace u Hanky Svobodové Termín přihlášení do neděle 6. 3. 2016

-5-

Společenství

6 / 2015

Vzpomínáme na paní Olšákovou a děkujeme Naše maminka Marie Olšáková, rozená Mynářová se narodila 19. března 1924 v Horních Bludovicích a byla nejstarší ze čtyř sourozenců. Vyrůstala ve skromných podmínkách v rolnické věřící rodině. Její otec Ferdinand Mynář byl hlavním iniciátorem a organizátorem při stavbě kaple na Špluchově, která byla vysvěcena v roce 1930. Poněvadž měli doma starší harmonium, tak se na něm sama začínala učit hrát. P. Emil Peter v ní objevil hudební nadání a na jeho doporučení se začala učit hrát i na varhany u pana profesora Figury v Ostravě. Ten jí doporučoval, aby ve studiu hudby dále pokračovala. To jí ale bohužel nemohlo být umožněno, protože byla druhá světová válka, rodina měla mnoho práce v zemědělství a nedostatek finančních prostředků. Maminka téměř šedesát let hrála na harmonium v kapli na Špluchově a přerušovaně hrála v 60. – 80. letech v kostele sv. Markéty. Nacvičovala písně, koledy, pašie i celé mše vánoční. Secvičovala smíšený pěvecký sbor s muzikanty a vystupovali rovněž v kostele sv. Anny v Havířově. Hudební zkoušky a nacvičování probíhalo u nás doma v obyváku u velkého klavíru. Veškeré noty pro zpěváky a hudebníky přepisovala po večerech ručně. Každou neděli chodila za jakéhokoliv počasí pěšky do kostela sv. Markéty, kde hrávala nejdříve na polské mši svaté a posléze na české. Domů na Špluchov se vracela autem s knězem, kde ještě odehrála mši svatou. Naše maminka taktéž hrávala u svateb a na pohřbech v okolních kostelích a kaplích, kde také hrávala na mších svatých. Od mládí se starala o květinovou výzdobu v kapli a při jakékoliv opravě či malování vždy nezištně pomáhala a připravovala pro řemeslníky občerstvení. V mládí byla členkou ORLA, kde se zúčastňovala nacvičování tanečních a pěveckých vystoupení a současně byla dlouholetou aktivní členkou KDU – ČSL. V roce 1948 se provdala za Vladislava Olšáka a v manželství prožila necelých šedesát let. Jako matka ovšem pocítila velkou bolest při úmrtí svého prvního syna. Později se jí postupně narodilo sedm dětí. S manželem začali stavět rodinný domek, přibývaly radosti i starosti, ale vše přijímala s pokorou a útěchu hledala a nacházela ve víře. Postupně přijímala do rodiny zetě i snachy a velké potěšení měla ze 13 vnoučat a 9 pravnoučat. Velkou radost měla z každé návštěvy, kterou vždycky pohostila. Každým rokem s nadšením vítala pěší poutníky, kteří se zastavovali na malé občerstvení na Špluchově. Posledních šest měsíců se její zdravotní problémy zhoršovaly a nedovolovaly pravidelnou účast na mši svaté. Z tohoto důvodu poslouchala mše svaté prostřednictvím rádia PROGLAS a televizní stanice NOE. Chtěla bych touto cestou poděkovat P. Marcelovi a hlavně P. Karlovi za jejich návštěvy u maminky doma a v nemocnici, kde byla posilněná svátostmi. Pak byla propuštěna domů a za čtrnáct dní, 29. října 2015, umírá mezi svými nejbližšími. Děkuji všem, kteří se s ní přišli rozloučit v den pohřbu v úterý 3. listopadu 2015, a děkuji všem za slova útěchy, květinové dary, modlitbu a tichou vzpomínku. Za celou rodinu dcera Marie

-6-

Společenství

6 / 2015

Bludovická duchovní obnova pro ženy Jazyk lidský jest jako magnet, který svou výmluvností srdce lidské buďto k lítosti, anebo k radosti táhne a vábí V sobotu 21. 11 proběhla na faře a v kostele sv. Markéty v Havířově Bludovicích duchovní obnova pro ženy s názvem O jazyku dobrém a zlém. Duchovní průvodkyní na této obnově byla paní Františka Böhmová z Ostravy. V celodenním programu se střídaly promluvy se ztišením a dopolední mší sv. Milá, hezká a chytrá paní katechetka nám četla a předváděla pěkné tematické pohádky (o dvou jazycích, o obru a trpaslíkovi) a naučila nás zajímavé modlitby tancem, při nichž jsme se příjemně protáhly.  Během dne mohly ženy využít příležitost ke svátosti smíření, duchovním rozhovorům nebo k procházce krásnou podzimní krajinou. Hlavním tématem ranní přednášky byl jazyk dobrý: Jazyk lidský jest jako král, který všem pěti smyslům rozkazuje. Jazyk jest jako zrcadlo ukazující, co v člověku vězí. Jazyk jest jako nejbělejší a nejkrásnější stříbro. Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého. Jazyk jest okrasa učenosti (Karel Račín. Sněm nebeský svatých a světic božích, Praha 1712, s. 117). V této první části, věnované jazyku, který je milý lidem i Bohu, promluvila paní Františka nejprve o mlčení a daru naslouchání druhým lidem: Pamatujte si, moji milovaní bratři: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení (List Jakubův 1, 19). Při naslouchání se obracíme ze zájmem k druhému člověku, potlačíme své já a neděláme si dopředu žádný vlastní názor. Zmíněná byla také důležitost chvály, laskavých a povzbudivých slov, pohledů i doteků: Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost (Přísloví 12,25). V komunikaci je podstatný klidný tón řeči, laskavost, zdvořilost, humor i radost ze života a z lidí kolem sebe. Opakem nactiutrhání je podle F. Böhmové „nactipřidávání“, což znamená, že mluvíme o druhých lidech v pravdě a jen hezky. Druhá, odpolední přednáška byla věnována jazyku zlému: Jazyk jest jako jedovatý had, který v tichosti lidem škodí, jest brána, skrze kterou smrt vchází, jest oheň, který ačkoliv malý, nicméně veliké věci pálí. Jazyk jest špičatý a ostrý meč, po kterém rány nerady se hojí, slovem jazyk jest posel ďábelský, neb kde sám ďábel přístupu nemůže míti, tehdy místo sebe posílá utrhající jazyk: nad jazyk lidský nic horšího není, neb v něm vždy med v jed se mění. (Karel Račín. Sněm nebeský svatých a světic božích, Praha 1712, s. 117–118). V této části nám přednášející představila různé formy zlého jazyka, jichž se musíme vyvarovat: potupu, nactiutrhání, pomluvu, posuzování, odsuzování, urážku a lež. Výše zmíněná témata jsme mohly prodiskutovat ve skupinkách. Všichni se shodli, že odsuzování a pomluvy k ničemu dobrému neposlouží a taky, že ve skutečnosti často bývá vše úplně jinak, než si myslíme. Abychom uměli zkrotit své jazyky a nepochybili v naší řeči, svěřme klíče od našich úst Bohu, aby je on sám otvíral i zavíral a mohl je řídit podle své vůle.  Martina -7-

Společenství

6 / 2015

Cesta Ireny Světničkové V úterý 27. října v 6,30 hod cestou do kostela srazilo na přechodu pro chodce u autobusového nádraží naši mámu Irenu Světničkovou auto. Těžký otřes mozku s tím, že je značně potlučen, dále fraktura lebky, zlomeny obě spánkové kosti, menší zranění jsou zlomená žebra a obratel. Máma je převážena na ARO do Fakultní nemocnice v Ostravě. My se o události dozvídáme ten den večer na dovolené v Egyptě a hned kontaktujeme nemocnici. Lékařské sdělení – stav vážný a prognóza značně nejistá. Modlíme se za ni, stejně jako neuvěřitelně velké množství dalších lidí. Okamžitý návrat z naší destinace je nemožný, stejně bychom v Havířově ani v Porubě nemohli být nápomocni. Zůstává tedy napětí a modlitba. 28. října po poledni opět voláme nemocnici. Sdělení lékaře – máma je bojovník – postraumatický šok pominul. Nicméně stále kóma, stav vážný a prognóza značně nejistá. Chtěli bychom být s babičkou a mámou hned po návratu. Počká na nás, nebo bude chtít už jít dále? Její vnuk Peťa si není jistý přáním babičky – chce tu ještě zůstat, nebo už ne? Zůstává napětí a modlitba. Od této středy navštěvuje mámu v nemocnici každý den sestra Majka. Ona také nám pak podává každý den zprávy o aktuálním stavu. Od pátku už by neměla být v umělém spánku. Je neděle 1. listopad. My se vracíme a z pražského letiště jedeme rovnou do nemocnice. Máma žije, nicméně stále je v bezvědomí. Jsme s ní a mluvíme k ní. Jak dlouho takto ještě může být? Týden? Měsíc? Rok? V pondělí už není zaintubovaná. Je jí provedena tracheostomie a dýchá řízeně trubičkou v krku. Je však připoutána k lůžku, protože její tělo dělá nekontrolované pohyby. V úterý 3. listopadu odpoledne první náznaky probouzení. Máma nás poznává, chvílemi je schopná naznačit přikývnutí. Vnímá však jen na levou stranu. Pravá pro ni vůbec neexistuje. Ve středu dojde k přesunutí na ARO do Havířova. Jiné prostředí, nicméně péče stejně dobrá jako v Porubě. ARO v Havířově řeší další překážky, které v Porubě nebyly na pořadu dne. Třeba infekci těle. Máma však postupem dnů, jak špatně vnímala od prvního probuzení, vnímá hůř a hůř. Při opětovném CT zjištěna příčina – stále krvácení do mozku a zvětšující se hematom v něm. Po 8 dnech pobytu v Havířově opět cesta do Fakultní nemocnice, tentokrát na neurologickou JIP. Ještě tentýž den – čtvrtek, 16. den po nehodě, operace hlavy se snahou zastavit krvácení a odstranit hematom. Ten den jsme mámu nenavštívili, protože jsme odpoledne čekali operaci. Ta proběhla až po půl sedmé večer. V pátek jsme navštívili někoho úplně jiného. Zcela pryč byl nevnímající stále spící človíček, najednou byla máma živá, ale hlavně roztěkaná a roztřesená (po 16. dnech neměla uklidňující sedativa proti bolesti) s touhou okamžitě jít pryč. Snažila se to i říct – tak, jak to dovoluje tracheostomie. Nicméně nemohla se pořád smířit s tím, že je ještě na tomto světě. Špatná nálada, jakou snad nikdy neměla, nic se jí nelíbilo, na všechny se mračila. Až na jednoho. Resp. na jednu usměvavou sestřičku, která byla k pacientům nesmírně milá a právě usměvavá. Na tu se máma prostě musela usmát. To jsme postřehli jednou. Sestřička si zaznamenala důležité potřeby mámy – brýle na dálku, poslouchá Proglas a sleduje Tv Noe. Tu však nemocniční televize nevysílá. V sobotu pak měla hrnek krupičné kaše, který celý snědla. Na Neurologické JIP byla až do úterý, kdy ji byla odstraněna tamponáda z hlavy (krvácení zastaveno) a mohlo dojít k návratu do spádové nemocnice v Havířově. -8-

Společenství

6 / 2015

Jejím další pobytem se stala mezioborová JIP. Zdravotnický personál to s mámou neměl lehké. Jednak byla ve stavu rezignace na svět a jednak s ní opět zamávalo stěhování. Zprvu to vypadalo, že máma tento personál vůbec nevnímá. Až po asi dvou dnech se nám podařilo zdravotníky přesvědčit, že máma vnímá – někdy více, někdy méně – jen pouze nechce vnímat. Tady byla velkým přínosem hodná a trpělivá sestřička Janina K. Bavili jsme se o ní s tamním primářem a ten nám potvrdil, že o ní ví, že je moc hodná.  Mámu jsme se snažili donutit ke komunikaci, tato nám však na papír kreslila jen kříže a mraky, se šipkami, že už určitě chce do nebe. Pokud se jí podařilo něco napsat, zpočátku to bylo německy. Proto jsme pak pochopili, proč se nám vůbec nedařilo odezírat z úst. Máma k nám mluvila německy. A stále strašně špatná nálada. Protože se jí v nemocnici vůbec nelíbilo a snažila si sundat všechny hadičky a dráty, které z ní a do ní vedou, a dostat se pryč, byla po většinu dne ve všech nemocnicích připoutána k lůžku - pokud jsme tam nebyli my a nesnažili se ji hlídat. V dalších dnech už po troškách dostávala tužší stravu než čaj. Hlavní strava je přesto navedena hadičkou přímo do žaludku přes nos. O to horší je polykání normální stravy a tekutin. Navíc při tracheostomii není v krku žádný odpor, a tak se strava dostává do dýchacích cest. Poslední den na mezioborové JIPce byla tato hadice do nosu odstraněna a nahrazena backem přímo do žaludku. Ten den odpoledne poprvé měla lepší náladu a usmála se na nás. Na další dny se manželce Martině podařilo dostat mámu na neurologickou JIPku do Ostravy na Fifejdy. Tam je dosud. První den v Ostravě opět zlá nálada – přesuny jí nedělají dobře. Nicméně v dalších dnech už je zaměstnávána rehabilitačními sestrami a hlavně nemocniční logopedkou Dášou, která se snaží mámu rozkomunikovat. V dalších dnech zástupce primáře MUDr. Lukáš Klečka rozhodne odstranit tracheostomii a ta je týden po pobytu na Fifejdách opravdu venku. Všichni jsme za toto rozhodnutí nesmírně rádi. Po 6 týdnech od nehody máma poprvé promlouvá. Navíc je nově zamedikovaná a vše, co se děje okolo ní, bere naprosto v pohodě… - jako dřív? Pro všechny, kteří ji ve všech nemocnicích navštěvují, je to nyní krásná změna. Máma se těší, že by na Vánoce mohla být doma – aspoň paní logopedce napsala, že se moc těší domů. V některých chvílích je hodně unavená, jindy je unavená míň, ale už neodmítá okolí, jako tomu bylo v předcházejících dnech. A nebývá přikurtována. Může se přihodit ještě spousta komplikací. A pokud ne, čeká ji ještě mnoho dní, než se sama postaví na nohy. Nicméně to, co prožila ve svých 83 letech a jakým způsobem se z toho zatím dostává, nelze vnímat jako normální průběh uzdravování. My to vnímáme, že je prostě Božím záměrem, aby zde – na pozemském světě - jeho Irena Světničková plnila ještě jeho úkoly.  Přesto všechno patří poděkování mé ženě Martině, která se stará, aby máma byla léčena „ve správný čas ve správných rukou“, a teď je u ní několikrát denně; děkujeme našim kněžím o. Marcelovi, o. Karlovi, který, má-li cestu kolem, vždy se za mámou zastaví, o. Leoši Ryškovi z Ostravy (máma si ho nadšeně popletla s o. Martinem Holíkem), o Frantovi Kufovi, kteří ji navštěvují v Ostravě, poděkování paní Crhanové i sousedce Aničce Mokrošové, Šárce Soukupové a Šárce a Markovi Plawnym, že se zastaví za ní na kus řeči a sdělí, co je nového, nebo třeba jen zpestří chvíli svou přítomností. Nesmím zapomenout na paní Michálkovou, která mámě věnovala sluchadlo po své mamince, Pavlovi a Markétě Oravčíkovým za podporu v prvních dnech na naší dovolené….a rozhodně děkuji vám všem, za modlitby za mámu. Marek S. -9-

Společenství

6 / 2015 PŘEČETLI JSME...

„Malá vánoční encyklopedie“ - Valburga Vavřincová, vydalo nakladatelství Libri 2004 Knížka přehledně zpracovává téma Vánoc a je určena pro běžné čtenáře, kteří se chtějí blíže seznámit s tradicí těchto křesťanských svátků. Titul je vhodný i pro osoby hledající, které se snaží o navázání prvních kontaktů s vírou. Autorka zahajuje celé pojednání adventem (co to je adventní věnec, co znamenají hořící svíce) a vysvětluje smysl této předvánoční doby. Připomíná také památky svatých, jež předcházejí tomuto období - sv. Martin, sv. Lucie, sv Kateřina, sv. Mikuláš. Přibližuje obřady vánočních svátků, stavění lidových betlémů a také uvedení Páně do chrámu, svátek Mláďátek a prvního mučedníka sv. Štěpána. Jsou zde zaznamenány lidové vánoční zvyky i nejrůznější tradice mnoha českých krajů, ale i dalších zemí Evropy i ze světa - Itálie, Ruska, Rakouska i Norska, Brazílie, Peru a Mexika. Nechybí ani malý slovníček názvosloví a církevních pojmů (co jsou to roráty, pastorely, sanktorál atd.) Kniha potěší zejména zájemce o etnografii, ale může být i námětem, jak nenásilnou formou oslovit naše nevěřící přátele nebo spolupracovníky a ukázat jim pravý význam křesťanských svátků. „Čas pro druhého“ - Reinhard Abeln, Anton Kner, vyd. Karmelitánské nakladatelství 1996. Není dobře, aby člověk byl sám, stojí už v první knize Písma. Podle tohoto biblického názoru je člověk nešťastným do té míry, jak žije sám pro sebe, nedovede ze sebe vyjít, je uzavřený a svým vlastním zajatcem. Žádný kalendář termínů by nám neměl bránit v tom, abychom se s bližním setkali v lásce a dali mu to, co nutně potřebuje - náš čas, naši pomoc a podporu. Autoři poukazují na bídu mnoha lidí v dnešní době, kteří klesají na duchu, jsou opuštění a zklamání. Konkrétní příklady že života nejsou návodem, ale mají člověka přivést k zamyšlení, jak naplnit myšlenku, která se od nás křesťanů očekává a kterou tak příznačně formuloval sv. Augustin: „Miluj a dělej, co chceš.“ „Vánoční příběhy pro potěchu duše“ - Bruno Ferrero, vydalo nakladatelství Portál 2003. Autor působil jako ředitel nakladatelství ElleDici v Itálii; mezi českými čtenáři jsou velice oblíbené jeho dřívější tituly malých příběhů - „Paprsek slunce pro duši“ a „Živá voda pro duši“ a další. Obsah této knížky nadmíru vystihuje rámcové zařazení z katalogizace Národní knihovny ČR - je to hledání smyslu života, zachycuje křesťanský život, životní moudrost a popisuje interpersonální vztahy. Krátké zábavné i poučné příběhy jsou tentokrát zarámovány časovým údobím od adventu do Tří králů. V různých rolích se tu objevují zvířata obdařená podivuhodnými schopnostmi. Vystupují zde malé i větší děti a také dospělí, kteří často zvláštním způsobem řeší vážné situace svého života. Z této kouzelné publikace tryská jedinečná poezie Vánoc a s radostí do ní nahlédnou čtenáři všech generací. Z. K.

- 10 -

Společenství

6 / 2015

BODLÁK Pastýři, kteří spatřili nebeské znamení, se radostně rozběhli k Betlému. Všichni až na jednoho. Každé znamení, které do té doby uviděl, mu přineslo jen trápení. Byl by nejradši, kdyby se v životě vůbec nic nedělo, jen aby se na něj ustavičně nevalily další zkoušky a protivenství. Světlo komety bylo tak jasné, že proniklo až k jeho srdci. Jenže pastýřovo srdce jako by se neumělo radovat a užívat si pokoje. Nevěděl, proč cítí jen hořkost a strach, které přicházely z temnoty a svíraly ho svými spáry. Rozum jeho bázlivé srdce posiloval i omezoval. Posiloval ho, když chladlo strachem, ale omezoval ho, když se rozpálilo. Pastýř se svářil se svým nitrem, pochyboval o všem a o sobě především a také lhal se zavrženíhodnou samozřejmostí, aniž by to vlastně měl v úmyslu. Dlouho váhal, zda se na vydat na cestu. Bál se. Stojí mu to za to? Co když hvězda lže? Dá se hvězdám vůbec věřit? Když nakonec svolal svých pár ovcí, přepadla ho úzkost, že nepřijde jako první. K čemu by jinak celá cesta byla? Právě tehdy k němu dolehl hlas andělského sboru: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobře vůle“. Pro všechny ostatní byl jejich zpěv radostí a útěchou. Na pastýře však dopadl jako balvan. Proč zpívají o lidech dobré vůle, které má Bůh rád, a ne o všech lidech? Ta slova mohou mít jediný důvod: některé lidi má Bůh rád, a jiné ne. Pastýř určité patřil k těm druhým. Nemohl být milován Bohem, protože byl vinen něčím, co vycházelo přímo z jeho podstaty. Noc plná světla se pro něj stala nocí utrpení a zoufalství. Ovce ponechal u fíkovníku a sklonil se nad studnu. Na vodní hladině se třpytily nebeské hvězdy, ale jemu připadaly jako lesklé hadí oči. Zvedl nohu a chystal se vylézt na okraj studny, ale do nohy ho bolestivě píchl trn. Byl to trn bodláku zašlapaného do prachu kolem studny. Zbyl mu jediný trn, a právě o něj se pastýř musel píchnout! „Neřáde!“ Zasyčel pastýř do ticha. Ticho bylo tak hluboké, že se pastýři zdálo, jako by ho nadávka udeřila do tváře. Bodlák promluvil: „Co jsi za člověka, že nadáváš bodláku za jediný dar, který má?“ Pastýř netušil, že bodláky umějí mluvit. „Ty říkáš dar tomu zatracenému ostnu?“ „Jiný nemám“, odpověděl bodlák. “Jako já každý den děkuji Bohu za jediný dar, který mi dal, měl bys mu děkovat taky. Nejsi přece tak jiný než já.“ Muž se odmlčel. Ticho se plnilo novým citem, který do té doby nepoznal. Hodně se podobal pláči, který se mu nezadržitelně dral z nitra. Bodlák měl pravdu. Bůh miluje své tvory pro to, jací jsou, takže lidé, které Bůh miluje, jsou všichni, kdo se od něj nechají milovat takoví, jací jsou. Ať se ti lidé podobají palmě, obilí nebo bodláku. „Naopak“, pokračoval po chvíli bodlák, „Bůh miluje zvlášť něžně lidí, kteří jsou jako bodlák, protože když je tak stvořil, musel mít dobrý důvod.“ „Jaký?“ divil se pastýř, kterému se celý dosavadní život převracel vzhůru nohama. „Možná jen jeden, jako je tomu s mým ostnem: aby lidé pocítili bolest. Nebo, jako je to v tvém případě, abys je mohl bodat úzkostí a ostny své povahy.“ - 11 -

Společenství

6 / 2015

„Co je na tom pěkného?“ namítl rozmrzele pastýř. „Zachránil jsem ti život. To ti nepřipadá dost velký úkol? Jde o to, že se nechceš nechat milovat takový, jaký jsi, se všemi ostny, jedem a kdoví čím ještě. Chtěl bys být milován za to, jaký nejsi. V tom spočívá tvá pýcha, která té odděluje od světa i lidí. Pýcha ucpává přítok Boží lásky a nedovolí, aby ses do ní mohl ponořit.“ Muž se zamyslel. Všechno to bylo tak snadné i tak těžké zároveň. Pochopit to bylo jednoduché, ale přijmout nikoli. Teprve když - stále ještě se zmatkem a nejistotou v srdci - poklekl vedle jesliček a ucítil Ježíškovu ruku ve vlasech, mu to došlo. Na jeho hlavě ježaté bodláčími myšlenkami držel Ježíšek ruku celou noc, aby muži i celému vesmíru sdělil, že se stal člověkem hlavně a především pro lidi, kteří jsou jako bodlák. Věděl, že ho jejich trny přivedou na kříž. Ale nemohl se vzdát svých nejvíc problémových dětí, těch nejsobečtějších a nejnevděčnějších. Co za lásku by to jinak bylo? (Z knihy Piera Gribaudi - „Příběhy vánoční noci“)

CESTA DO BETLÉMA Bohuslav Reynek

Má paní, podivně byla jsi na pouti s Josefem, nikde vás nechtěli přijmout, a tys již, tak těžká, nemohla dále... Skryla vás posléze tmavá stáj v skále (vláhy chléve, dýšící senem, slámou povystlaný, útulku útulný oslat, ovec, Josefa i Panny, a nad ním rozpjatá obloha tmavá, hvězd plničká, zda se má uštvaná duše brzy vás nedočká?), a tys tam Boha porodila, sladce světu skryta, Ó, jaká chvíle, vroucné tichosti sytá, chvíle, jež hřává snad v srdcích nehněvaným tvorům, kuřatům, vrabcům, veselým myškám; oslu a volu, již na vás se dívali, na Boha dýchali -ó Paní, dobřes uchýlila se k nim do skály a dívali se velikýma očima a dýchali ústy velikými na Ježíška vlaze, mileji než kadidlové dýmy. Porodilas do slámy a sena Pastýře Krále. Porodila jsi ho v dobré, skryté skále... Rodičko Boží, ustrň se, cestou již nemohu dále...

- 12 -

Společenství

6 / 2015

To ještě nemám promyšlené Vzpomínky na otce biskupa Jiřího Paďoura Otec biskup Paďour byl po mnoho let při České biskupské konferenci zodpovědný za mládež. Proto se v těch letech účastnil také všech celostátních a dokonce i světových setkání mládeže, i když se konala za oceánem, v kanadském Torontu či v Sydney. K Sekci pro mládež ČBK se na počátku stavěl kriticky a s rezervou. Velmi brzy však začal obdivovat náš způsob organizace všech těch velkých setkání, ale především spolupráci pracovníků, kněží i laiků z diecézních center pro mládež. Velmi si nás zamiloval a měl velkou radost, když se s námi mohl někde setkat. Jednou jsme mu s o. Vitkem Zatloukalem a spolupracovníky ze Sekce jeli popřát k narozeninám a svátku. Měl velikou radost, sám nám připravil kávu a čaj i ovoce. Nezapomínal také, že všechno něco stojí a vždycky, ať už přijel na setkání nebo na duchovní cvičení, které nám dával, mi dal finanční příspěvek na setkání nebo na pokrytí svého ubytování a stravy. Naposledy jsme se setkali 6. - 8. listopadu tohoto roku na Erlebachově boudě v Krkonoších, kam jsme ho pozvali při příležitosti oslav 25 let sekce pro mládež. I když už vědomě ustupoval do pozadí a nechtěl se již účastnit oficiálně jako biskup žádných akcí, pozvání tentokrát přijal. Před tímto víkendem řekl o. Jožkovi Gumenickému, zodpovědnému za pastoraci v českobudějovické diecézi: „To bude moje poslední akce.“ - A byla. Dva týdny po tomto víkendu dostal krvácení do mozku, za dalších 10 dní byl z Českých Budějovic převezen do hospice v Prachaticích (který mimochodem sám založil) a tam třetího dne (v pátek 11. 12.) zemřel. V okamžiku smrti byl u něj o. biskup Pavel Posád a řeholní sestra z hospice. Odešel jako kapucín O. Jožka mu byl za ním ještě v Č. Budějovicích v úterý před oním pátkem se svatým přijímáním. Otec biskup mu dal všechny své věci, které u sebe měl - ať některé věci předá řeholní sestře, která se o něj na biskupství starala, jiné ať si ponechá. Sám si nechal jen své pyžamo, do kterého mu Jožka pomohl se převléci, papuče a zubní kartáček. Nic víc. „To si musím ještě promyslet“ nebo: „To ještě nemám promyšlené,“ říkal občas ve svých kázáních. Jiné věci měl promyšlené hodně a rád se o své myšlenky a postřehy dělil. To je v tuto chvíli od něj pro mě největší odkaz: věnovat svůj čas přemýšlení; věci a události promýšlet. Kolikrát se necháváme zahltit informacemi, neosobními kontakty přes facebook, spoustou zajímavých odkazů a nahraných videí s legračními i jinými situacemi. Když jezdím vlakem do Prahy, tak nám v Regiojetu hned nabízejí noviny a časopisy k ukrácení dlouhé chvíle. Ráda po nich sáhnu, protože jsou v nich i velmi zajímavé články (které však v mysli ani nezůstanou. Cesta sice takto rychle uteče, ale s tím uteče i čas, který jsem mohla využít k přemýšlení (anebo taky k rozhovoru s Pánem). Člověk, který jen přebírá informace z televize nebo z internetu, velmi často podle nich spontánně jedná. Kdo však nemá věci promyšlené, je snadno zmanipulovatelný. A tak si dávejme pozor, kolik času věnujeme televizi či internetu. A nezapomínejme přemýšlet. Majka Sv. - 13 -

Společenství

6 / 2015

Sbírky Datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice Špluchov účel 25.10. 41 438,4 712,1 510,- Na opravu kostela 1.11. 12 294,4 716,1 095,8.11. 11 766,3 943,3 302,15.11. 27 409,3 429,1 879,- Na opravu kostela 22.11. 13 791,3 055,710,29.11. 12 282,3 193,980,6.12. 12 420,3 354,476,-

Říjen až prosinec 2015 v našich farnostech Sv. Anna

Sv. Markéta

Pohřby: František Tokár Vojtěch Rek Marie Moravcová roz. Grycová Aurelie Maťašovská roz. Dírová Dagmar Kulhánková roz. Pravdová

Pohřby Marie Olšáková roz. Mynářová

********************************************

Den otevřených dveří Biskupského gymnázia v Ostravě 21. 1. 2016 Biskupské gymnázium v Ostravě pořádá 21. ledna 2016 od 9. do 16. hodin Den otevřených dveří, srdečně zveme širokou veřejnost a zejména zájemce o studium. Na našem gymnáziu je možné studovat ve čtyřletém a osmiletém studijním cyklu. Další informace o dění na Biskupském gymnáziu najdete na webu školy www.b-g.cz ********************************************

Příspěvky na Radio Proglas a TV Noe Irena Světničková vybírala příspěvky od vás starších na tato dvě křesťanská média a pak je hromadně posílala převodem z účtu, aby se ušetřilo na poštovném. Příspěvky za ni nyní posílám já. U sv. Anny nebývám tak často jako ona, přes týden jsem v Praze a v neděli na mši svaté v Bludovicích. Své dary však můžete dát paní Mokrošové, která mi je spolehlivě předává, nebo nechat v sakristii kostelnici. S finančním obnosem však vždycky připojte papírek nebo peníze dejte do (klidně i použité) obálky a napište své jméno, kolik dáváte a na co (Proglas či NOE). Díky, Majka Světničková

- 14 -

Společenství

6 / 2015

Dopisy do záhrobí Dopisy do záhrobí Andělé, kteří zpívali nad Betlémem V městě Šumbarku, v třetím roce panování zemana Potácivého Opět přichází vánoční čas a já stále častěji pozvedám oči k nebi a pátrám po hvězdě, jež ohlašuje Kristův příchod. Nedaří se mi to; naše nebe je povětšinou zahaleno neproniknutelnou clonou, ať již utkanou z prachových částic či světelných paprsků městských aglomerací. A tak alespoň napínám uši a snažím se zaslechnout váš zpěv. Ani zde nejsem úspěšný. Vaše hlasy zřejmě zanikají v hluku stále rostoucí dopravy, spěchajících davů a reklamních sdělení. Ironií osudu je možná nejvíce přehlušují právě instantní koledy, linoucí se z mohutných reproduktorů nad městskými tržišti. Tóny, kdysi snad krásné a dojímavé, se nyní pojí do otravných, pokřivených a k uzoufání nudných popěvků. Možná je tomu jinak a vy vůbec nezpíváte. Kdybyste chtěli, snadno všechen ten lomoz přehlušíte svými hlasy, mocnými jako polnice v den posledního soudu. Proč to tedy nečiníte a nevzdáváte Bohu čest a chválu, jak je vaším odvěkým úkolem? Jste snad znechuceni naším konáním a již jste nad námi zlomili hůl? Opravdu vám nestojíme za tu námahu? Náš svět by tolik potřeboval slyšet vaši radostnou novinu. Ze všech stran se na nás hrnou noviny navýsost neradostné a deprimující. Jsme bombardováni zvěstmi o krizích, hrozících katastrofách a válkách. Jsme z toho rozladěni, kazí nám to tu pravou vánoční pohodu. Nestojíme ani tak o „slávu Bohu na výsostech“, ale přece jen bychom rádi zakusili „na zemi pokoj lidem dobré vůle“. Přemýšlím o důvodech vašeho mlčení a napadají mě stále chmurnější scénáře. Možná vůbec neexistujete, ba co horšího, co když neexistuje ani Bůh, který by vás stvořil ke své oslavě? Je to děsivá vize, neumím si představit, jak bych v takovém světě existoval já. A náhle mi dochází, že právě v takovém bezbožném světě existuje většina mých spoluobčanů. Jak se potom mohu divit jejich skepsi a beznaději? Je mi jich líto, když je potkávám, jak klopýtají kolem přeplněných regálů s pohledem upřeným na cenovky zboží, hrbí se pod tíhou zbytečných nákupů a marně hledají místa pro zaparkování vozidel. Jsou jako ovce bez pastýře; jak moc by potřebovali alespoň na chvíli strnout v nábožném úžasu a zaposlouchat se do vašich písní! Leč vy tvrdošíjně mlčíte… Teprve nyní ke mně doléhá váš hlas. Je docela tichý a nepřichází odněkud shůry, přesto je bezpochyby autentický. Konečně znám důvod vašeho mlčení. Je překvapivě prostý a… zahanbující. Od chvíle, kdy se prolomila nebesa a do našeho světa se narodil Ježíš jako bezmocný člověk, vaše úloha zvěstovatelů radostné zvěsti skončila. Od chvíle, kdy se tento Ježíš nazval naším bratrem a dal nám důstojnost vyšší andělů, přešlo toto privilegium na nás. To náš radostný zpěv má naplnit nebesa i zem a uchvátit všechny kolem! Proč tedy stále ještě nic neslyším? -ok- 15 -

Společenství

6 / 2015

Tady patří poděkování Martině Čadanové za všechny křížovky a hříčky, které do Společenství vymýšlela a sestavovala. Nyní se této činnosti pro množství práce v rodině musela vzdát. Moc ji za vše děkujeme a věříme, že se časem její křížovky opět na této stránce objeví. Prostor je dnes pro váš obrázek, který pak můžete nafotit či naskenovat a poslat na email [email protected] , a my tento věnujeme právě Martině. A výzva i pro Vás – nenajde se nový křížovkář? Mějte hezké Vánoce a určitě se ozvěte. 

- 16 -