DOPORUČENĚ Městský soud v Praze Pracoviště Hybernská Hybernská 18, POBox 803 111 21 P r a h a 1
[email protected] V Praze dne 4. června 2007
Žalobce:
Občanské sdružení Hezké jižní město se sídlem Stříbrského 683/14, Praha 11, PSČ 149 00 právně zastoupený JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem se sídlem Za Zelenou liškou 967/B, 140 00 Praha 4, zapsaným v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou pod č. 2545 i.s. Mgr. Pavel Černohous
Žalovaný: Magistrát hl. m. Prahy odbor stavební Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1, (pracoviště Jungmannova 29, 111 21 Praha 1)
Ž A L O B A podle § 65 odstavců 1 a 2 soudního řádu správního proti rozhodnutí odboru stavebního Magistrátu hlavního města Prahy čj. SMHMP 21530/2006/OST/Fr ze dne 15.března 2007 o zamítnutí žalobcova odvolání proti rozhodnutí Odboru výstavby Úřadu městské části Prahy 11, č.j. OV/2005/00432/Vo-úr, ze dne 7. listopadu 2006, kterým byla umístěna stavba nazvaná „obytný soubor Milíčov, Praha 11“ na pozemcích v k.ú. Háje a k.ú. Chodov ; — o přezkum zákonnosti a o zrušení obou těchto správních rozhodnutí — o přezkum zákonnosti dalších podkladových rozhodnutí, dle textu žaloby
Dvojmo Žalobce žádá o osvobození od soudního poplatku
I. Celkový přehled věci Dne 17. listopadu 2006 vydal Úřad městské části Prahy 11 (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutí č.j. OV/2005/00432/Vo-úr, kterým umístil stavbu nazvanou „obytný soubor Milíčov, Praha 11“ na pozemcích v k.ú. Háje a k.ú. Chodov. Stavební úřad toto rozhodnutí doručil stavebníkovi (jeho zástupci) do vlastních rukou, ne však ostatním účastníkům řízení — těm, na rozdíl od stavebníka, rozhodnutí do vlastních rukou nedoručil, ale oznámil ho veřejnou vyhláškou na úřední desce. Žalobce podal dne 12. prosince 2006 proti tomuto rozhodnutí včasné odvolání. Žalovaný vydal dne 15. března 2007 žalované rozhodnutí čj. S-MHMP 21530/ 2006/OST/Fr , kterým zamítl odvolání žalobce a napadené rozhodnutí potvrdil. Žalovaný opět doručoval účastníkům rozdílným způsobem — stavebníkovi (jeho zástupci) do vlastních rukou a ostatním účastníkům pouze veřejnou vyhláškou vyvěšením na úřední desce. Žalovaný doručoval své rozhodnutí účastníkům veřejnou vyhláškou — rozhodnutí datoval dnem 15. 3. 2007 a na úřední desce vyvěsil toto rozhodnutí dne 19. 3. 2007, doručeno tak bylo dne 3. dubna 2007. Lhůta pro podání žaloby tak uplyne v pondělí 4. června. 2007 — tato žaloba je včasná. Touto žalobou žalobce napadá obě výše uvedená rozhodnutí v plném rozsahu a navrhuje jejich zrušení. Žalobce označuje jako osoby, zúčastněné na řízení, všechny účastníky správního řízení. Jelikož bylo v rámci řízení účastníkům doručováno ediktálně, nejsou tito žalobci známi a není mu znám ani jejich počet. Žalobce ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 64 s.ř.s. žádá o osvobození od soudních poplatků. Tuto žádost odůvodňuje svými majetkovými poměry (viz Prohlášení o majetkových poměrech) a odkazem na ust. článku 9 odst. 4 Aarhuské úmluvy, podle nějž postupy přezkoumání, uvedené v odstavcích 1, 2 a 3 tohoto článku, mají zajistit přiměřenou a účinnou nápravu, včetně právně přikázaných úlev ve vhodných případech, a neměly by vyžadovat vysoké náklady. II. Žalobní body 1) Žalobce ve vyjádření podaném stavebnímu úřadu upozornil na neprovedení posouzení EIA a následně v odvolání uvedl, že umisťovaná stavba je záměrem podléhajícím postupu podle zákona č. 100/201 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Stavební úřad na to nijak nereagoval. Žalovaný pak tuto vytknutou nezákonnost obhajoval a požadavek na na posouzení navrhovaného záměru umístění staveb v procesu EIA. prohlásil za nedůvodný. A to s odkazem na vyjádření Ministerstva životního prostředí č.j. 1880/OPVI/OS ze dne 21.3.2005, a rovněž ve sdělení náměstkyně ministra pro životní prostředí č.j. NM/514/700/06/21257/ENV/06 ze dne 24. 4. 2004, adresovanému občanskému sdružení Hezké Jižní Město. Žalovaný dále odmítl argumentaci novelou č. 163/2006 Sb., kterou se mění zákon č. 100/2001 Sb., s tím, že se na řízení a postupy, zahájené před účinností zákona č.163/2006 Sb., použijí dosavadní předpisy, tj. že ustanovení novely není pro tento případ aplikovatelné.
2
Jediným argumentem (z hlediska zákona č. 100/2001 Sb. ve znění platném v době zahájení územního řízení) tedy je odkaz na dva dopisy z MŽP. Žalobce přitom ve svém odvolání poskytl podrobnou argumentaci prokazující nezákonnost těchto dvou dopisů z MŽP. Žalovaný se těmito argumenty vůbec nezabýval a z jeho odůvodnění není vůbec zřejmé, jakými úvahami byl veden při aplikaci právních předpisů na tento případ. Žalovaný tak porušil právo žalobce, aby bylo rozhodováno ve věci, dotýkající se jeho práv rozhodnutím mající všechny formální náležitosti, tj. věcné a konkrétní odůvodnění (a nejen odkazy na cizí dopis, jehož právní argumentace je žalobcem konkrétně napadena). důkaz — správním spisem; 2) Podle podmínky č. 12 územního rozhodnutí „Pro řešení dopravy v klidu bude celkem 167 parkovacích míst v garážích objektů A - F“. V příloze č. 1 zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí je v části „kategorie II“ přílohy bod 10.6 podle kterého stavba garáží o 100 a více parkovacích stáních je záměrem podléhajícím přinejmenším zjišťovacímu řízení. Ve spise není doloženo, že by proběhl postup podle zákona č. 100/2001 Sb. Podle ustanovení § 10 odst. 4 a odst. 5 tohoto zákona je tedy odvoláním napadené územní rozhodnutí i žalované rozhodnutí vydáno nezákonně. K odkazu žalovaného na argumentaci uvedenou (jen) ve výkladu Ministerstva životního prostředí (č.j. 7750/ENV/710/05 ze dne 22. 8. 2005), že „Budou posuzována parkoviště a garáže s kapacitou nad 100 parkovacích stání v součtu pro celou stavbu s tím, že do tohoto součtu se nezapočítávají veřejně nepřístupná parkovací stání umístěná v podzemním či nadzemním podlaží objektu v rámci jeho půdorysu, a u kterého výrazně převažuje bytová funkce a parkovací stání souží výhradně pro parkování vozidel uživatelů bytů“. a k obdobné argumentaci novějšího výkladu MŽP (č.j. 48344/ENV/06 „platného“ od 21. 6. 2006), podle kterého „Veřejně nepřístupná parkovací stání umístěná v podzemním či nadzemním podlaží objektu v rámci jeho půdorysu, a u kterého výrazně převažuje bytová funkce a parkovací stání slouží výhradně pro parkování vozidel uživatelů bytů, nebudou posuzována jako parkoviště a garáže ve smyslu zákona č. 100/2001 Sb., v platném znění.“ uvádí žalobce, že tato argumentace je zjevně nezákonná, neboť: — jedná se o výklad contra legem — zákon totiž na žádném místě neuvádí, že by se do celkového součtu parkovacích stání na záměr neměla započítávat parkovací stání sloužící pro obyvatele a zákon ani nedává zmocnění ministerstvu, aby podzákonným předpisem (tj. ani ne výkladem) provedlo vymezení určitého typu parkovacích stání, která se mají (či nemají) započítávat do celkové kapacity záměru. Tento výklad tak fakticky v případě parkovacích stání sloužících pro byty deroguje zákon. Ministerstvo nemá pravomoc svým výkladem měnit zákon a proto je aplikace tohoto výkladu porušením zákona! — je to podobný postup, jako kdyby Ministerstvo vnitra vydalo výklad, že vražda je trestný čin, ale že zabití člověka chromého na obě nohy nebude posuzováno jako zabití člověka a tudíž nebude stíhatelné jako vražda... — jestliže by MŽP mělo být oprávněno vydávat výklad, který vylučuje z aplikace zákona některé případy, zákonem do působnosti zahrnuté (některá parkovací státní se nezapočítávají za parkovací stání), pak by byl stejně legální i uvedený smyšlený výklad MV (někteří lidé se nepočítají za lidi); — k závaznému výkladu zákona (v konkrétní věci) je příslušný soud a ne ministerstvo — je proto povinností jak stavebního úřadu tak i žalovaného postupovat v souladu se zákonem a za
3
tím účelem si jej vyložit a nezanedbat tuto vlastní zodpovědnost odkazem na nelegální výklad Ministerstva životního prostředí, který navíc není pro stavební úřad závazný — pokud dobře víme, tak v jiných případech se stavební úřady aktivně odmítají řídit výklady MŽP právě s argumentem, že nejsou pro ně závazné (většinou, právě když se chtějí od výkladu ministerstva odchýlit a naopak se výkladu dovolávají účastníci). K aplikaci novely zákona č. 100/2001 Sb. zákonem č. 163/2006 Sb.: Dále — i kdyby zákon (ne jen výklad MŽP) vyloučil ze započítávání do celkového počtu parkovacích stání ta, která slouží pro byty — s účinností od 27. dubna 2006 (zákon č. 163/2006 Sb.) byla přijata novela zákona č. 100/2001 Sb., která rozšiřuje působnost zákona i na „podlimitní záměry“, které však mohou mít významný vliv na životní prostředí. Z důvodové zprávy vládního návrhu novely zákona č. 100/2001 Sb., kterým byla rozšířena působnost zákona i na „podlimitní“ záměry. „Nové znění [§ 4 odst. 1] písmene b) se vztahuje na záměry uvedené v příloze č. 1 kategorii II, tj. na záměry, u nichž se na základě zjišťovacího řízení stanoví, zda budou mít významný vliv na životní prostředí a pokud ano, posuzují se v celém procesu. Zjišťovací řízení v těchto případech bude tedy mít formu tzv. screeningu a jeho cílem bude právě určení, zda záměr bude mít významné vlivy na životní prostředí. Nejzávažnější změnou oproti současnému stavu je to, že předmětem zjišťovacího řízení budou i záměry, které jím podle současné úpravy nejsou (viz též nové znění bodu 10.15 před středníkem) – tedy konkrétně tzv. podlimitní záměry podle kategorie II, které zákon ze svého předmětu vylučuje právě prostřednictvím prahových hodnot (limitů) stanovených zákonem. Takovou úpravu však EK považuje za neslučitelnou se směrnicí 85/337/EHS, zejména s jejím čl. 4 odst. 2 a 3. ... dopisem místopředsedy EK J. Barrota byla ČR informována o zahájení řízení o porušení Smlouvy podle čl. 226 Smlouvy o založení Evropského společenství v souvislosti s nesplněním povinnosti včasné transpozice výše uvedené směrnice do českého právního řádu. Současně byla ČR oficiálně upozorněna dopisem generální ředitelky DG Environment ze dne 7. října 2005 na skutečnost, že zákon č. 100/2001 Sb. není plně kompatibilní se směrnicí 85/337/EHS.“ k novelizaci došlo v důsledku toho, že česká úprava byla neslučitelná s evropským právem. Tato neslučitelnost zde byla před novelou - a novela ji svým přechodným ustanovením prolonguje pro zahájená řízení o záměrech, které jsou podlimitní, ale budou přitom mít významný vliv na životní prostředí. Při aplikaci je v takovém případě potřeba dát přednost právu Evropské unie před právem národním. Konečně — je skoro jisté, že projednávaný záměr bude mít významný vliv na životní prostředí (viz následující odvolací bod ohledně vlivů na Naturové území) a proto je na místě provést posouzení (minimálně zjišťovací řízení) už nyní. Provedení posuzování (minimálně zjišťovacího řízení) se stavebník totiž stejně nevyhne. Stavební řízení zahájeno nebylo a proto se na při vydávání stavebního povolení plně uplatní zákon č. 100/2001 Sb. v novelizovaném znění — a to, že do povinnosti posouzení spadají i "podlimitní záměry", které mohou mít významný vliv na životní prostředí (tedy švindl s vynecháním parkovacích stání pro byty už nevyjde) a zároveň podle ustanovení § 10 odst. 4 nebude možno vydat platné stavební povolení bez stanoviska EIA (či alespoň závěru zjišťovacího řízení o dalším neposuzování). Tedy EIA stejně proběhne (jestliže stavebník neupustí od svého záměru) a proto je (vedle toho, že to zákon v tomto případě stejně vyžaduje) i účelné, aby posouzení proběhlo před umístěním stavby.
4
Proces posouzení vlivů na životní prostředí má za cíl zjistit možná rizika ohrožení životního prostředí a navrhnout opatření, která tato rizika buď zcela vyloučí nebo alespoň omezí, proces posouzení také vede k vytvoření komplexního podkladu pro následné rozhodování a tedy i k větší kvalitě (následných vyjádření a rozhodnutí) v oblasti zajištění odpovídající ochrany životního prostředí. Tím, že k tomu nedojde (a jsou vydána rozhodnutí umožňující zásah s nadměrným zásahem do životního prostředí) je tak zasaženo do práva účastníků na jejich příznivé životní prostředí (zde je toto právo přeneseno i na žalobce v souladu s ustanovení § 70 zákona č. 114/1992 Sb.) Z výše uvedeného je zřejmé, že žalované rozhodnutí i územní rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem č. 100/2001 Sb., jeho ustanovení § 10 odst. 4 a 5. Žalobce tak byl zkrácen na právu, aby o jeho odvolání bylo rozhodováno v souladu se zákonem a také v právu na příznivé životní prostředí podle čl. 35 Listiny základních práv a svobod, neboť byl umístěn záměr nadměrně zasahující do příznivého životního prostředí. Tato nezákonnost doléhá na obě žalobou napadená rozhodnutí. Žalobce z výše uvedených důvodů žádá soud, aby též přezkoumal zákonnost — vyjádření Ministerstva životního prostředí č.j. 1880/OPVI/05 ze dne 21. 3. 2005, — vyjádření Ministerstva životního prostředí č.j. 7750/ENV/710/05 ze dne 22. 8. 2005, — vyjádření Ministerstva životního prostředí č.j. NM/514/700/06/21257ENV/06 ze dne 24. 4. 2006; — a vyjádření Ministerstva životního prostředí č.j. 48344/ENV/06 ze dne 21. 6. 2006; důkaz — správním spisem; 3) Obdobně jako byla "vypořádána" námitka neposouzení EIA byla "vyřízena" i námitka vznesená v odvolání upozorňující na nezákonnost spočívající v neposouzení vlivů záměru stavby na území evropsky významné lokality podle § 45i zákona č. 114/1992 Sb. Žalovaný opět jen odkázal na podkladová vyjádření a vůbec se nezabýval argumenty, které žalobce uvedl ve svém odvolání. Z odůvodnění žalovaného rozhodnutí není vůbec zřejmé, jakými úvahami byl žalovaný veden při aplikaci právních předpisů na tento případ. Přílohou žalobcových připomínek k projednávané stavbě bylo i vyjádření Dr. Vitvara, předního českého hydrologa k nutnosti hydrologických analýz, ve kterém také upozornil na to, že projednávaná stavba může mít zásadní negativní vliv na Evropsky významnou lokalitu „přírodní památku Milíčovský les a rybníky“; toto je tedy součástí spisu a stavební úřad i žalovaný se s ním měli vypořádat (ani jeden tak neučinil) — jedná se přitom o argumentaci, kterou se jiná podkladová vyjádření (na které stavební úřad i žalovaný odkazují) nezabývají a tedy je zřejmé, že ani věcně se jak stavební úřad tak i žalovaný námitkou žalovaného nezabýval. Žalovaný tak porušil právo žalobce, aby bylo rozhodováno ve věci, dotýkající se jeho práv rozhodnutím mající všechny formální náležitosti, tj. věcné a konkrétní odůvodnění (a nejen odkazy na cizí dopis, jehož právní argumentace je žalobcem konkrétně napadena). Žalovaný byl také zkrácen ve svém právu, aby se stavební úřad a žalovaný zabýval jeho námitkami a aby řádně posoudil projednávaný návrh na umístění stavby. důkaz — správním spisem;
5
4) K samotné nezákonnosti spočívající v neposouzení vlivů záměru stavby na území evropsky významné lokality podle § 45i zákona č. 114/1992 Sb. žalobce opakuje argumentaci uplatněnou již v odvolání (které však nebyla žalovaným věnována prakticky žádná pozornost). Přílohou žalobcových připomínek k projednávané stavbě bylo i vyjádření Dr. Vitvara, předního českého hydrologa k nutnosti hydrologických analýz, ve kterém také upozornil na to, že projednávaná stavba může mít zásadní negativní vliv na Evropsky významnou lokalitu „přírodní památku Milíčovský les a rybníky“; toto je tedy součástí spisu a stavební úřad i žalovaný se s ním měli vypořádat (ani jeden tak neučinil). Napadeným rozhodnutím stavební úřad umístil stavbu, která zastaví (ať už domy nebo jinak zpevněnými plochami velmi rozsáhlou plochu celého území OC o rozloze 134.000 m2. Dešťové srážky spadlé na tuto plochu se na rozdíl od současnosti nebudou vsakovat v místě stavby, ale budou odvedeny kanalizací pryč (viz podmínka č. 13 územního rozhodnutí). Kanalizace dešťová : Bude řešena tak, aby maximální vypouštění dešťových vod do kanalizace bylo 75 l/s. Objekt A-B bude napojen přípojkami do stávající stoky G DN1600 dešťové kanalizace, která je přes dešťovou usazovací nádrž Milíčov zaústěna do rybníku Vrah. Objekty C-D a E- F budou odvodněny přípojkami, které budou napojeny do nově budované stoky KD 1 a 2 vedené a zaústěné souběžně se splaškovou kanalizací do stoky G. Přilehlé komunikace budou odvodněny pomocí uličních vpustí do dešťové kanalizace. Zpevněné a nezpevněné chodníky a plochy mezi zástavbou budou odvodněny do upraveného terénu tak, že budou vytvořeny v zelených plochách parku a u pat terénních vln retenční prohlubně hloubky průměrně 6 cm navržené na zachycení Q10 po dobu 30 min. Je tedy evidentní, že se v místě stavby vsákne do země mnohem menší množství srážek, tedy že doje i ke snížení proudění podzemních vod z tohoto území směrem k přírodní památce Milíčovský les a rybníky (Naturové území). Stavební úřad se s touto žalobcovou námitkou vypořádal tím, že uvedl: „K namítanému omezení srážek pro Milíčovské rybníky uvádíme, že z předložené studie odvodnění vyplývá, že navržené řešení, které je popsáno výše, zajistí bezpečný odtok dešťových vod a neochudí dané povodí o dešťové vody díky navrhovaným retenčním prostorům v zeleni, které umožní přirozený odtok vod do recipientu. Navržené odvodnění i po výstavbě obytného souboru udrží rovnováhu vod v území. Vzhledem k tomu, že povrchové vody stažené do dešťové kanalizace budou odváděny do rybníku Vrah, který je součástí soustavy Milíčovských rybníků, nejeví se ohrožení lokality s výskytem tesaříka obrovského jako pravděpodobné.“ Prvně — z hlediska kompetenčního — stavební úřad není oprávně učinit si úsudek o tom, že „...nejeví se ohrožení lokality s výskytem tesaříka obrovského jako pravděpodobné“; a to jak z důvodu, že k tomu nemá kompetence, tak proto, že k tomu není odborně způsobilý (a proto si měl k tomu opatřit odborný podklad — stanovisko EIA zahrnující i posouzení vlivu na Naturové území). Dále — jedná se o absurdní argumentaci stavebního úřadu — rybník Vrah není součástí přírodní památky, tento rybník je od chráněného území níže, po toku a proto vypouštění dešťové kanalizace do tohoto rybníka nebude mít skoro žádný vliv na rybníky nad
6
ním a na Milíčovský les, neboť voda proudí z výše položených rybníků a z výše položeného Milíčovského lesa směrem k rybníku Vrah a ne naopak. Odůvodnění stavebního úřadu je v této části zcestné a jen dokazuje, že to, co žalobce namítá je skutečným problémem — kdyby ne, stavební úřad by jistě našel relevantní argumenty pro rozptýlení naší námitky; protože však takové argumenty nemá, zamítl naši námitku s nesmyslným odůvodněním a problém ignoruje. Stavební úřad také v tomto porušil stavební zákon neboť nestanovil podmínky k zabezpečení ochrany životního prostředí (§ 39 stavebního zákona), ba naopak svým rozhodnutím umožňuje vysoušet přírodní památku Milíčovský les a rybníky. Dále v tomto porušil ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny (v kombinaci s ustanovením § 10 odst. 4 zákona č. 100/2001 Sb.), neboť umístil stavbu která bude mít závažný vliv na Naturové území bez toho, že by proběhlo relevantní posouzení (viz § 45h odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. odkazující na zákon o posuzování vlivů), v důsledku toho nestanovil přiměřené kompenzační podmínky (to kdyby bylo prokázáno, že na realizaci stavby je naléhavý zájem a proto je možno ji umístit!) podle § 45i odst. 9 zákona č. 114/1992 Sb. Žalovaný výše uvedené porušení zákona neodstranil, ale naopak územní rozhodnutí potvrdil a upřel tak žalobci právo na řádný a podle zákona provedený přezkum. Zároveň je z výše uvedeného zřejmé, že jak územní rozhodnutí tak i odvolací rozhodnutí je věcně nesprávné a protiprávně zasahuje do žalobcova práva na příznivé životné prostředí a také do jeho práva, aby o zásahu do jeho práv bylo rozhodováno věcně správným rozhodnutím. Žalobce z výše uvedených důvodů žádá soud, aby též přezkoumal zákonnost — vyjádření Magistrátu hlavního města Prahy odboru životního prostředí ze dne 7. června 2005 č.j.110616/2005/001/OZP/VI, — vyjádření Magistrátu hlavního města Prahy odboru ochrany prostředí ze dne 26.července 2006 č.j. S-MHMP/272374/OOP/XI/690/06/Pol, — a vyjádření Magistrátu hlavního města Prahy odboru odboru ochrany prostředí ze dne 4. září 2006 č.j. S-MHMP/326156/OOP/XI/792/06/Pol, která v rozporu se zákonem nepožadoval posouzení z hlediska vlivů stavby na evropsky významnou lokalitu. důkaz — správním spisem; 5) Žalobce ve svém odvolání dále namítal porušení zákona č. 254/2001 Sb. o vodách — žalovaný se tímto odvolacím bodem vůbec nezabýval. Žalobce tak byl zkrácen ve svém právu na zákonné vypořádání všech jeho odvolacích důvodů a v právu na v souladu se zákonem provedené odvolací řízení. Z žalobcova odvolacího bodu přitom jednoznačně vyplývá porušení zákona o vodách (jeho § 27) a tedy i věcná nesprávnost územního a následně odvolacího rozhodnutí. Realizací navržené stavby, tak, jak byla umístěna by totiž došlo k z hlediska zákona nepřijatelnému zásahu do retenčních schopností krajiny (a proto i k zásahu do Naturového území, víz výše) a proto i k nezákonnému zásahu do příznivého životního prostředí. V důsledku této nesprávnosti žalovaného i územního rozhodnutí došlo k zásahu do žalobcova práva na příznivé životní prostředí (čl. 35 Listiny základních práv a svobod).
7
Žalobce z výše uvedených důvodů žádá soud, aby též přezkoumal zákonnost stanoviska vodoprávního úřadu k předmětnému záměru z důvodu jeho rozporu s ustanovením § 27 zákona č. 254/2001 Sb. důkaz — správním spisem; 6) Žalované odvolací i územní rozhodnutí je také věcně nesprávné a proto nezákonné, hlavním důvodem je předimezovanost stavby — její přílišná výška a proto i překročená míra využití území: — územní rozhodnutí umísťuje až 8 podlažní bytové domy a to vedle stávající 4 podlažní zástavby. Umístěná zástavba je také příliš hustá — pro splnění koeficientu zeleně je "použit"i stávající park, který přitom není pozemkem této stavby (jinak by totiž pro přílišnou hustotu bylo "nevyšel" koeficient zastavění a koeficient zeleně). Umístěná stavba je z tohoto důvodu urbanisticky a architektonicky nevhodná a neodpovídá okolní zástavbě, mezi kterou je umísťována, míra zastavění pozemku neodpovídá okolnímu prostředí. Územní rozhodnutí je proto vydáno v rozporu s ustanovením čl. 4 odst. 1 vyhlášky č. 26/1999 Sb. HMP o obecných technických požadavcích na výstavbu. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že byl dodržen kód využití území (žalobce se domnívá, že tomu tak není). Tím však odkazuje jen na dodržení určitého koeficientu a přitom se nezabývá posouzením urbanistické vhodnosti s ohledem na konkrétní podmínky v území. Ze splnění "koeficientu" totiž nevyplývá automatické naplnění požadavků stanovených v čl. 4 odst. 1 vyhlášky č. 26/1999 Sb. Stavební úřad a následně ani žalovaný nevzal v potaz zhoršení prostředí současných obyvatel a vedle území s obecně vysokou hustotou obyvatel umístil v prospěch investora další velmi kapacitní zástavbu, dokonce vyšší než je navazující stávající zástavba, aniž by použil běžně používané principy při přechodu zástavby do krajiny (její postupné snižování, když nově umísťovaná stavba je mezi stávající zástavbou a Milíčovským lesem)! Žalovaný se tak nevypořádal s žalobcovou odvolací námitkou a navíc potvrdil věcně špatné územní rozhodnutí. Porušil tak žalobcovo právo na zákonné vypořádání jeho odvolání a právo na zákonné rozhodnutí. — územní plán byl zastupitelstvem Hlavního města Prahy schválen v určité podobě, v odůvodnění územního rozhodnutí je uvedeno, že "Pro dané území je ve směrné části územního plánu stanovena míra využití území, která byla úpravou územního plánu č. U 0279/2005 stanovena koeficientem D 9", a zkoumal soulad s takto "upraveným" územním plánem. Tato změna územního plánu neprošla procesem pořízení změny územního plánu, nebyla schválena zastupitelstvem a ani nebyla vyhlášena vyhláškou hlavního města Prahy. Tato změna je proto neúčinná a stavební úřad nemohl o ni opírat posuzování souladu s územním plánem. Žalobce namítal tuto vadu ve svém odvolání. Žalovaný toto řádně nepřezkoumal a potvrdil územní rozhodnutí vydané v rozporu s územním plánem (s tím že tato maximální exploatace vede k nevhodnosti umístěné stavby, jak je uvedena v předchozí odrážce). Žalovaný se tak nevypořádal s žalobcovou odvolací námitkou a navíc potvrdil věcně špatné územní rozhodnutí vydané v rozporu s územním plánem. Porušil tak žalobcovo právo na zákonné vypořádání jeho odvolání a právo na zákonné rozhodnutí. důkaz — správním spisem; — "souhrnná informace o výstavbě obytného souboru Milíčov" předložená na 3. zasedání zastupitelstva městské části Prahy 11 konaného dne 8. února 2007;
8
7) Stavební úřad vydal územní rozhodnutí bez zákonem vyžadovaného souhlasu se zásahem do krajinného rázu (§ 12 zákona č. 114/1992 Sb.). Žalovaný tuto vadu neodstranil a potvrdil tak nezákonně vydané územní rozhodnutí. Porušil tak žalobcovo právo na přezkum odvoláním napadeného rozhodnutí v souladu se zákonem a na zákonné odvolací rozhodnutí. V důsledku této vady byla umístěna stavba, která nepřípustným způsobem narušuje krajinný ráz a zasahuje tak do žalobcova práva na příznivé životní prostředí nad míru připuštěnou zákonem. Stavební úřad územním rozhodnutím tak i žalovaný svým rozhodnutím porušili žalobcovo právo na příznivé životní prostředí. Žalobce z výše uvedených důvodů žádá soud, aby též přezkoumal zákonnost doložená vyjádření orgánu ochrany, neboť tato v rozporu se zákonem nevyžadovala vydání souhlasu se zásahem do krajinného rázu ve smyslu § 12 zákona č. 114/1992 Sb. důkaz — správním spisem; 8) Žalobce ve svém odvolání namítal, že ve stanovisku Hygienické stanice hl. m. Prahy se tvrdí, že při průjezdu autobusů [obsluhujících nově umístěnou stavbu] nedojde k překročení hygienických limitů [pro hluk], přičemž k překročení limitů při průjezdu autobusů [již v současnosti] běžně dochází. Žalovaný se tímto odvolacím bodem vůbec nezabýval, porušil tak žalobcovo právo na zákonné vypořádání jeho odvolání a právo na zákonné rozhodnutí. Podle zákona o ochraně veřejného zdraví nelze umístit stavbu, jejíž provoz nebo užívání (zde její dopravní obsluha) bude zdrojem hluku nad limity stanovené právním předpisem. Dopravní obsluha již v současnosti vyvolává překračování limitů pro hluk a umístěním takto předimenzované stavby (vyžadující intenzívnější obsluhu než stavba místu přiměřená) dojde k ještě častějšímu a výraznějšímu překračování těchto limitů. Hygienická stanice proto porušila zákon tím, že vydala souhlasné stanovisko. Tímto bylo porušeno žalobcovo právo na příznivé životní prostředí. Žalobce z výše uvedených důvodů žádá soud, aby též přezkoumal zákonnost vyjádření Hygienické stanice hlavního města Prahy č.j.7571/05/PO4-HK/Dr.Čerň. ze dne 19. 7. 2005 a vyjádření Hygienické stanice hlavního města Prahy č.j. J.HK/3871/37788/06 ze dne 5. 9. 2006. důkaz — správním spisem; 9) Stavební úřad částečně odůvodnil zamítnutí některých námitek vznesených v územním řízení, popsal, jak postupoval v řízení, vyjmenoval stavebníkem doložené podklady návrhu a na závěr jen formálně a nekonkrétně uvedl, že přezkoumal předloženou žádost a posoudil doklady a podklady. Žalovaný použil ještě podstatně formálnější odůvodnění (viz str. 3 odůvodnění). Neuvádí ale jak sám konkrétně posoudil odvolací námitky, jen odkazuje na jiná vyjádření či konstatuje (ale neodůvodňuje) "soulad". Takto "odůvodněné" rozhodnutí není přesvědčivé a není ani přezkoumatelné. Je to podobně konkrétní odůvodnění, jako kdyby stavební úřad napsal jen holé: "vše je v pořádku" — proč je to v pořádku a na základě jakých skutečností a úvah došel úřad k tomuto závěru je již skryto.
9
Opakování textu zákona, které obecně tvrdí, že daný úřad postupoval podle požadavku zákona, které ale nepopisuje konkrétní kroky, které stavební úřad (či žalovaný) učinil, a kterými by naplnil úkoly stanovené zákonem, není konkrétním a proto věrohodným a vůbec nepřezkoumatelným odůvodněním. Žalovaný tak porušil právo žalobce, aby bylo rozhodováno ve věci, dotýkající se jejích práv rozhodnutím mající všechny formální náležitosti (tj. věcné a konkrétní odůvodnění a nejen neurčité ocitování zákona s tvrzením, že byl naplněn — jak a čím? —to má být v odůvodnění uvedeno!) Z žalovaného rozhodnutí tak vůbec není poznat (krom některých odvolacích bodů), jak konkrétně žalovaný přezkoumal odvoláním napadené stavební povolení. Žalovaný se s většinou odvolacích námitek řádně nevypořádal. Odkázal na vyjádření orgánů státní správy, která jsou však vadná (viz některé z ostatních žalobních bodů). Žalobce tak byla zkrácena ve svém právu na řádný odvolací přezkum odvoláním napadeného územního rozhodnutí. důkaz — správním spisem; 10) Stavební úřad dále hrubě porušil zásadu rovnosti a to již v celkovém přehledu zmíněnou skutečností, že stavebníkovi doručoval do vlastních rukou navrhovateli a ostatním účastníkům doručoval veřejnou vyhláškou. Doručení vydaného rozhodnutí do vlastních rukou jen jednomu účastníkovi je jeho výrazným zvýhodněním oproti ostatním účastníkům a zcela nepochybným porušením rovnosti procesních práv (§ 4 odstavec 2 správního řádu). Žalovaný v tomto porušování zásady rovnosti účastníků pokračoval. Bylo tak porušeno žalobcovo právo na rovné procesní postavení dané § 4 odst. 2 správního řádu (zák. č. 71/1967 Sb.) důkaz — správním spisem; III. Zkrácení na právech — shrnutí Výše v textu žaloby je u jednotlivých bodů konkrétně tvrzeno porušení práv žalobce, a to jak jeho procesních práv, která měla vliv na zákonnost žalovaného rozhodnutí tak i jeho hmotných práv a žalobce je proto legitimován k podání této žaloby ve smyslu § 65 odst. 1 i odst. 2 soudního řádu správního. Následuje částečné shrnutí porušených práv: 1. Žalobce byl především zkrácen na svém právu řádně provedeného přezkumu napadeného rozhodnutí v celém rozsahu v rámci opravného řízení, a to v souladu se zákony. Žalobce očekával odstranění vad resp. nezákonností správního řízení a namísto řádného přezkumu napadeného rozhodnutí mu bylo v rozporu s právními předpisy odepřeno právo domoci se nápravy v rámci odvolacího řízení — žalovaný se vůbec odmítl zabývat naším odvoláním v intencích zákonného postupu (správního řádu) — žalovaný totiž nepřezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu, neboť se vůbec nezabýval některými porušeními zákona v souvislosti, na kterou poukázal žalobce a porušil tak ustanovení § 59 odst. 1 správního řádu, žalovaný se nezabýval řádně přezkoumáním vad prvostupňového řízení a nezjistil tak důsledně skutečný stav věci. — žalovaný své rozhodnutí řádně neodůvodnil (je proto nepřezkoumatelné) čímž porušil právo žalobců na vydání rozhodnutí se všemi náležitostmi.
10
2. Žalobce byl dále zkrácen na právu na v souladu se zákonem vydaném rozhodnutí zasahujícím do jeho práv (zejména práva na příznivé životní prostředí) — jak je výše ukázáno, stavební úřad vydal územní rozhodnutí v rozporu s různými prvními předpisy — žalovaný potvrdil napadené územní rozhodnutí a podílí se tak žalovaným rozhodnutím na porušení práva žalobce na rozhodování o věci dotýkající se jeho práv v souladu se zákony. 3. Žalobce, a stejně i všichni ostatní účastníci krom stavebníka, byla stavebním úřadem zkrácena v právu na rovné procesní postavení. Žalovaný nenapravil toto porušení rovnosti účastníku a tudíž také zkrátil tak žalobkyni o právo na rovné procesní zacházení. _____________________________________ IV. žalobní návrh A. V žalobních důvodech žalobce vždy konkrétně a s odkazem na zákon označuje jak vzniklé nezákonnosti tak i zkrácení na svých právech. Vzhledem ke zjevné nezákonnosti obou rozhodnutí, k jejich tak hrubým vadám a také v zájmu rychlosti a hospodárnosti řízení dává tímto žalobce svůj výslovný souhlas s tím, aby o této žalobě bylo rozhodnuto bez nařizování ústního jednání před soudem. B. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že postupem správních orgánů byl žalobce zkrácena na svých právech. Žalobce proto žádá o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí v obou stupních včetně procesních vad, jež přinejmenším mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Žalobce dále žádá ve smyslu § 75 odst. 2 soudního řádu správního o přezkoumání zákonnosti — stanoviska vodoprávního úřadu k předmětnému záměru z důvodu jeho rozporu s ustanovením § 27 zákona č. 254/2002 Sb.; — vyjádření Ministerstva životního prostředí č.j. 1880/OPVI/05 ze dne 21. 3. 2005, vyjádření Ministerstva životního prostředí č.j. 7750/ENV/710/05 ze dne 22. 8. 2005, vyjádření Ministerstva životního prostředí č.j. NM/514/700/06/21257ENV/06 ze dne 24. 4. 2006 a vyjádření Ministerstva životního prostředí č.j. 48344/ENV/06 ze dne 21. 6. 2006; — vyjádření Magistrátu hlavního města Prahy odboru životního prostředí ze dne 7. června 2005 č.j.110616/2005/001/OZP/VI, vyjádření Magistrátu hlavního města Prahy odboru ochrany prostředí ze dne 26.července 2006 č.j. S-MHMP/272374/OOP/XI/690/06/Pol, a vyjádření Magistrátu hlavního města Prahy odboru odboru ochrany prostředí ze dne 4. září 2006 č.j. S-MHMP/326156/OOP/XI/792/06/Pol, která v rozporu se zákonem nepožadoval posouzení z hlediska vlivů stavby na evropsky významnou lokalitu a vydání souhlasu se zásahem do krajinného rázu; — vyjádření Hygienické stanice hlavního města Prahy č.j.7571/05/PO4-HK/Dr.Čerň. ze dne 19.7.2005 a vyjádření Hygienické stanice hlavního města Prahy č.j. J.HK/3871/37788/06 ze dne 5. 9. 2006.
11
Žalobce konečně navrhuje, aby soud vynesl tento rozsudek : 1. Rozhodnutí odboru stavebního Magistrátu hlavního města Prahy čj. S-MHMP 21530/2006/OST/Fr ze dne 15. března 2007 a rozhodnutí Odboru výstavby Úřadu městské části Prahy 11, č.j. OV/2005/00432/Vo-úr, ze dne 17. listopadu 2006 s e r u š í a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. 2. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady soudního řízení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce. Občanské sdružení Hezké Jižní Město
přílohy: — rozhodnutí žalovaného čj. S-MHMP 21530/ 2006/OST/Fr ze dne 15. března 2007; — rozhodnutí stavebního úřadu č.j. č.j. OV/2005/00432/Vo-úr, ze dne 17. listopadu 2006 ; — plná moc daná JUDr. Petrovi Kužvartovi k zastupování a substituční plná moc — "souhrnná informace o výstavbě obytného souboru Milíčov" předložená na 3. zasedání zastupitelstva městské části Prahy 11 konaného dne 8. února 2007
12
