14 PŘÍLOHY Příloha č.1 Dotazník Dobrý den! Jmenuji se Vladimír Nehyba a jsem studentem 3. ročníku Institutu celoživotního vzdělávání na Mendelově univerzitě v Brně oboru Učitelství odborného výcviku a praktického vyučování. Chtěl bych Vás požádat o vyplnění tohoto dotazníku, který je součástí mé bakalářské práce na téma
„Výskyt sociálně patologických jevů na středních školách se
zaměřením na drogové závislosti“. Dotazník je zcela anonymní a výsledky budou sloužit pouze k vypracování mé bakalářské práce. Odpovědi, které Vám vyhovují, prosím, zakřížkujte, popřípadě, prosím, vyplňte. U některých otázek je možné zakřížkovat i více odpovědí. Děkuji za pochopení, za Vaše úsilí při vyplňování a za čas, který mi budete věnovat. S pozdravem Vladimír Nehyba
1. Jste muž nebo žena? 1
muž
2
žena
2. Kolik je Vám let? 1 16 2
17
3 18 4 19 nebo více
3. Navštěvujete obor s maturitou, bez maturity, nebo školu, jejíž zřizovatel je církev? 1 obor s maturitou 2
obor bez maturity
3 zřizovatel školy (oboru) je církev
4.
Kde jste získal (a) nejvíce informací o drogách? 1
rodiče
2
sourozenci
3
kamarádi(-dky)
4
učitelé na základní škole
5
učitelé na střední škole
6
z literatury, časopisů, internetu apod.
7
někdo jiný, uveďte od koho …………………..………………………………
5. Je podle Vás alkohol nebo cigareta droga? 1 ano 2 ne
6. Mohl (a) byste říci, co je podle Vás droga?
…………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………… 7.Kouříte tabákové výrobky? 1
příležitostně
2
denně do 5 cigaret
3
více než 5 cigaret denně, uveďte kolik ………………………………………
4
kouřil (a) jsem, ale již nekouřím
5
nekouřím a nikdy jsem nekouřil (a)
8. Pokud kouříte, v kolika letech jste zkusil (a) kouřit?………………...……
9.Jak často pijete alkohol? 1 příležitostně 2 1 x za týden nebo častěji
3 1x za měsíc 4 alkoholické nápoje zásadně nepiji
10. Pokud jste pil nebo pijete alkoholické nápoje, v kolika letech jste začal (a) pít alkohol? …………………………………
11.Zkusil (a) jste kromě alkoholu nebo cigaret nějakou jinou drogu? 1 ano 2 ne Pokud jste odpověděl (a) ANO, kolik Vám při prvním užití bylo roků? …………….
12. S jakou jinou drogou máte uživatelskou zkušenost? 1 marihuana (tráva) 2 hašiš (haš) 3 heroin 4 kodein (káčo) 5 kokain (koks) 6 pervitin (perník, péčko, piko) 7 efedrin 8 alnagon (áčko) 9 „TRIP“ (LSD) 10 extáze 11 houbičky (Lysohlávka atp.) 12 těkavé látky (toluen, iron apod.) 13 Rohypnol 14 jiné – jaké? ……………………………………………………………………
13.Myslíte si, že je možné na Vaší škole sehnat drogy? 1 ano 2 ne
14. Bral (a) jste nějakou drogu (kromě alkoholu a cigaret) opakovaně? 1 ano 2 ne 15. Pokud ANO, jak dlouho? 1 jen jsem ji zkusil (a) 2 několik dnů 3 týden 4 měsíc 5 několik měsíců 6 rok 7 více než rok
16.Když jste zkusil (a) drogu (kromě alkoholu a cigaret), proč k tomu došlo? 1 ze zvědavosti 2 z vlastního rozhodnutí 3 v životní krizi nebo nesnázích 4 byla mi nabídnuta spolužákem(-kyní) (ve škole) 5 byla mi nabídnuta kamarádem(-dkou) jinde než ve škole (např. na diskotéce, na koncertu, atd.) 6
byla mi nabídnuta člověkem, kterého osobně neznám
7
abych se nelišil od druhých (tzv. zapadl do party)
8
jinak – jak? ……………………………………………………………………
Velice Vám děkuji za odpovědi. Vladimír Nehyba
Příloha č.2 Přesné odpovědi žáků na šestou otázku z dotazníku (Odpovědi jsou zaznamenány bez pravopisných úprav)
Střední odborná škola sociální
Muž: Látka na které je člověk závislý jak fyzicky, tak psychicky a ovlivňuje jeho život Ženy: Něco na čem jsme závislý, potřebujeme to ke svému každodennímu životu, jsem na to zvyklí a nedokážeme bez toho být. Vše na čem je člověk závislý Všechno, co dokáže omámit smysly Droga je návyková látka, která škodí našemu organismu. Droga je hnusná, odporná věc, která zabíjí lidi. Nějaká návyková látka, která škodí našemu zdraví a stáváme se na ní závislý Látka, která ovlivňuje naše tělo tak, že bez ní bysme se chovali jinak. Žrout zdraví, financí, života, osobní svobody. Pokud je nějaká droga používaná při léčení, není to dle mého názoru droga. Návyková látka a v závislosti na ni dochází k depresi nebo i k úmrtí při silné závislosti. Návyková látka navozující příjemné (v některých případech i nepříjemné stavy). Droga je návyková látka, která nám akorát ničí život. Všechno co způsobuje závislost. Návyková látka poškozující zdraví fyzické i psychické. Okrádá člověka o čas, peníze, přátelé. Vše co způsobuje závislost. Návyková látka. Je to látka, na které jsem závislí a nemůžeme bez ní být. Látka, na které jsem závislá a nemohu bez ní být. Návyková látka, která způsobuje při jakémkoli množství změny psychického vědomí. Droga je něco co ubližuje tělu, ale v závislosti to tělo vyžaduje. Škodlivá látka na které se staneme závislí – (mění vaše chování)
Střední odborné učiliště zemědělské Muži: Škodlivá látka, která ničí mozkové buňky a degeneruje mozek a celé tělo. Droga je cokoliv na čem je člověk závislý a musí to mít. Návyková látka s psychotropními účinky. Tráva a vše ostatní krom cigaret a alkoholu. Droga to je konec života. Špatná věc. Závislost. Vysoce návykové látky. Návyková látka. Všechny návykové látky. Látka, ze které se stane závislost. Něco, na čem může být člověk závislý. Droga je to, na co si zvykneme a co nám velice škodí na zdraví. (např. pervitin, marihuana). Látka, na které je někdo závislý. Návyková látka. Droga je něco, na čem jste závislý. Škodí zdraví, a když jste závislý, tak vám to leze do peněz, máte finanční potíže, půjčujete se a pak nemáte jak splácet. Je to látka, která uvádí člověka do stavu, ve kterém jsou jeho smysly různými způsoby ovlivňovány negativně. Jakákoliv látka, která nějakým způsobem ovlivňuje lidské tělo a mysl. Každá návyková látka. Návyková látka – cokoliv na čem si časem člověk získá závislost. To co je návykový. Vše, co je návykový a škodí to zdraví. Droga je podle mě látka, která ovlivňuje chování člověka a je to návyková látka. Heroin, hašiš, marihuana Čaj. Heroin, kokain, marihuana, pervitin, hašiš, extáze, houbičky. Kokain, marihuana, extáze. Svinstvo.
Marihuana Žena: Zlo Střední škola obchodu a služeb Muži: Omamná látka, která způsobuje změnu chování a náladu. Nebezpečná závislost. Psychotropní látka, nelegální návyková látka. Návyková látka, velice nebezpečná. Podle mě jsou drogy ty látky, které způsobují závislost. Př. Heroin, LSD, Marihuana, alkohol a cigarety jsou jen slabé drogy. Káva, sladkosti. Návyková látka, bez které se závislý člověk neobejde. Vše na čem se staneme závislí. Ženy: Látka, která nás uvádí do extáze do nekontrovaného stavu a je to něco na čem se lehce můžeme stát závislí. Drogou se může stát podle mě vše, ale hlavně mezi drogy řadíme heroin, pervitin atd. – na všem si můžeme vytvořit závislost. Látka, jež člověka činí závislým a nějakým způsobem ovlivní jeho myšlení a motorické funkce. Závislost. Člověk se na droze může stát závislý, škodí zdraví, přináší mnoho problémů. Něco na čem můžeme být závislý a co nás může ohrozit na životě. Sex. Omamná látka. Látka, která tě zblbne. Halucinogenní látky ve většině případů nebezpečné. Látka ovlivňující psychiku. Látka ovlivňující naše smysly. Návyková látka. Závislost. Návyková látka, které se jen těžko zbavuje.
Příloha č.3 Rozhovory s klienty psychiatrické léčebny v Jemnici (rozhovory jsou přepsány s dialektem, který každý respondent používal) Rozhovor s Katkou Jmenuji se Katka. Je mi 19 let. Pocházím z Vítkova u Opavy. Je to takové malé městečko. Tam jsem byla jen do sedmi let. Momentálně žádnou školu nestuduji, ale dříve jsem studovala obor květinářství a aranžerství, ale to jsem studovala pouze rok, pak jsem byla přesunuta z diagnosťaku do pasťaku a dělala jsem školu v domácnosti, tu jsem taky nedodělala a vrátila jsem se zpátky k rodině. To z pasťáku. V pasťáku jsem byla v Žulové u Jeseníka. Nejdříve jsem bydlela u rodičů, ale ty se rozvedli. Taťka si našel přítelkyni a ten barák padal pod něho. Mamka měla přítele a neměla kam jít, tak nás dala všechny do Dětského domova. Ona se rozhodla pro chlapa a ne pro vlastní děti. Mám tři sourozence. Jednoho bráchu a dvě ségry. Jedna ségra má 24, včera měla narozky a druhá má 21 nebo 22. Dědeček mi umřel, ale babička je u Ostravy, ale ona to neměla lehké, ten její přítel měl mrtvici. V rodině se kouřilo. Všichni doma kouřili, kromě bráchy i ségry kouřily. Já jsem začala kouřit ve čtrnácti. To jsem zkusila první cigaretu. Kamošky mi jí nabídli, jen tak z nudy asi. Tady vykouřím třeba i krabičku, ale před tímto léčením jsem vykouřila tak 15 aj míň. Cítím se na nich závislá a chtěla bych přestat kouřit. Pak jsem začala pít i alkohol to bylo v patnácti možná v šestnácti. Prvně jsem vypila vodku. To mě ségra přinutila, jsem se trochu ožrala. To bylo doma. Prvně jsem pila vždycky jen o víkendu, pak se to hromadilo, že aj přes týden, pak už jsem musela vypít jedno víno sama krabicové. Jsem začala utíkat z děcáku, i tam jsem se opila. U nás doma se alkohol pil normálně, nejen příležitostně. Matka začala hodně pít a měla za sebou nějaké mrtvičky, ochrnula a nemohla chodit, ale teď už začala chodit. Pila vlastně matka i otec, ale ten už teď ne, jak měl alkoholickou epilepsií. Ten litr vína sama jsem vypila v šestnácti. To jsem se pokusila o sebevraždu. K sebevraždě jsem měla hodně důvodů. Rodiče mi alkohol nikdy nenabídli, jen ségra, ale matka, jak se dozvěděla, že piju, tak už mi taky nalívala. Popíjeli jsme všichni doma, jen brácha nepil. Mám jen základku. Tu jsem absolvovala v Opavě. Do Opavy, to už jsem byla v děcaku, jsem chodila už od první třídy. V děcáku jsem byla v Opavě a v diagnosťáku v Ostravě. S rodičema se už vůbec nestýkam. Rodiče mě pár roků navštěvovali, ale potom už ne.
Jen s bráchou si volám, ale on je v pasťáku taky. O rodičích už posledních čtyři, od září no, nic nevím. Nejdříve jsem na léčení byla v Opavě na léčení na toxi. Pak jsem byla v Koněšíně na léčení na alkohol a teď tady v Jemnici jsem taky na léčení ze závislosti na alkoholu, ale jsem ve skupině mezi toxi. Mám větší problém s alkoholem než s drogama. Já jsem se už jednou léčila ze závislosti na alkoholu, na dětském v Opavě, rok jsem abstinovala. Cítím se i závislá na alkoholu a při představě, že si nemůžu dát ani pivo! Hmm. Ale léčbu bych asi nepřerušila. Jsem zde dobrovolně. V Koněšíně jsem děla rekvalifikaci na keramiku, ale to mě nebaví, asi nemám cit. Z jiných drog jsem brala pervitin. Prvně to začalo trávou a pak jsem se dala na pervitin. To mi nabídli moji kámoši. Já nemám kamarády, který by nikdy nebrali. Znám se spíše s těmi, co už se někdy léčili. Drogy jsem užívala vždycky v partě tak třech až čtyřech lidí. Většinou v parku. V patnácti nebo v šestnácti jsem začala kouřit trávu. Já ale nejsem závislá na trávě. Závislost se dá asi vypěstovat, ale to bych musela hulit skoro každý den, ale já hulila jen dvakrát za týden. O víkendech s kámošema. Pervitin jsem dostala od feťaka. Pervitin jsem šňupala nosem, ale i injekcí. U pervitinu to jsem měla jen jednu dávku za týden a když jsem ho brala nejvíc, tak jsem ho brala tak dva, tři dni. Drogy jsem nejdýl brala 4 měsíce a brala jsem je tak dva roky. Trávu jsem začala brát, nevím asi, abych vyřešila svoje problémy. Já beru od třinácti let prášky na hlavu. Ale s těma práškama ani ta tráva, ani ten alkohol nejde. Já jsem brala antidepresiva, rivotril na uklidnění, mám je předepsané od psychiatričky. Rivotril jsem brala čtyři
roky. Já jsem se
podřezala a dali mě do psychiny. Tam mi dali rivotril, ale ten se nesnáší s drogama. V šestnácti jsem začala mít problémy s drogami, po léčení na psychině. Tři krát jsem byla na léčení z drog a zbytek jsem byla kvůli sebevraždě. To jsem se pokoušela vždycky podřezáním žil. Přestala jsem vždycky mít chuť žít. To mám i teďka. Po prvé a po druhé jsem byla na léčení v Opavě, to mě tam poslal diagnosťák, ale to jsem se jako nechtěla léčit. Pak jsem se léčila na drogy. Teď už jsem na léčení dobrovolně, ale před tím jsem nemohla nic říct, to mi nebylo osmnáct, že. Pak jsem byla na léčení v Koněšíně. Nejlepší léčení je tady v Jemnici. Víc než v Opavě. Tam byl špatný přístup. Tam jsme si mohli dělat, co chceme, ale tady jsme bodovaní. Já už mám dva mínusáky. Byla jsem na oddělení, kde jsou chlapi, byla jsem tam na kávě. A druhý mám, že jsem nebyla na skupině. A člověk, když má čtyři mínusaky, tak je vyloučený z léčení. A maže se to každý čtvrtek a mažou se všechny mínusaky a pluskáky. Na pokoji jsem se čtyřma holkama. Na pokoji jsou samí závislosti. Na oddělení jsme všichni
dohromady alkoholici, feťáci a psycha. Na pokoji jsme ale samí závislosti. V mých letech tu takový nikdo není, jsem nejmladší, ale dneska přišla nová hezká holka, tak to dáme. Se mnou jsou taky závislí na práškách na subutexu na náhražce na drogy. Tady na léčení probíhají kontroly, teď před týdnem jsem měla kontrolní test, ale dýchá se tady pořád i večer. Tady se pořád aspoň něco dělá, nenudím se, jsou tu pracovky, skupiny. Po 14 dnech mám vycházky. Drogy jsem brala vždycky v nějaké partě, nikdy ne sama. Brala jsem je tak o víkendech, jen asi čtrnáct dní asi dva víkendy, ale pak už jsem je brala každý dva dny. Peníze na drogy jsem brala z výplaty z učňáku, ale to nestačilo, ale nechci říci, jak jsem peníze jinak sehnala. U cigarety jsem měla chuť, u alkoholu jsem měla taky chuť. Jointa jsem si brala, vždycky, kdy jsem měla problémy. Po jointu jsem se pořád smála. Po pervitinu jsem na všechno zapomněla, byla jsem uvolněná. Pak jsem měla ale halucinace. Halucinace jsem měla jen, když to odeznívalo. U mě to fungovalo tak, že jsem viděla lidi nebo policajty, kteří tam nebyli, nebo místo pouličního osvětlení jsem viděla mamku a rozběhla jsem se za ní a dostala jsem takovou šlahu. (smích). Já jsem přišla i do školy kolikrát zfetovaná, i mistrová mě musela poslat pryč. Já jsem třeba zasadila kořeny nahoru a květy dolů. Vyučená ničím nejsem. Na učilišti jsem vydržela rok, ale já jsem si psala omluvenky sama a měla jsem neomluvené hodiny a to neprošlo, oni se podívali na žákovsku a bylo to. Teď bych se chtěla vyléčit ze všeho a najít práci, ale nechci se vrátit do Konešína, Buď nějaká ubytovna nebo nějaký doléčovak. Chtěla bych zůstat někde tady. Doma mám dluhy u těch feťáků. Na útěku jsem byla u přítele, ale on byl feťák a jak byl vždycky na dojezdu z pervitinu a tak si vylil nervy na mě, tak mě bil a bolelo mě to, měla jsem modřiny. Teď jsem bez přítele. Teď od září jsem čistá. Jestli do toho sklouznu, mám obavy a obavy budou. Já bych chtěla dělat zdravotní školu, ale tam se nedostanu. Tak bych chtěla hned pracovat.
Rozhovor s Petrem Jmenuji se Petr a je mi 20 let. Pocházím z Brna. Vyrůstal jsem do devíti let v úplné rodině, s dvouma bratrama a třema sestrami, naopak s dvouma sestrama a třema bratrama. Všichni byli jako moje nevlastní, jako jenom od otce nebo od máti. Vlastně jako nemám tedy úplně vlastního sourozence. Vyrůstal jsem v docela dobrým prostředí, hodně jsme se stěhovali, do rozvodu našich jsme se stěhovali dvakrát a po rozvodu jsem byl u mámy a vlastně u mámy to bylo dobrý akorát jsem měl jinde tátu. U něho bydleli
ty dva nevlastní bratři, ty dvojčata. Všichni bydleli na sídlišti v Líšni Brně a my s mámou jsme bydleli na takové chatě v lese, která se jako ještě rozestavovala, ale bylo tam takový dost ostrý a jako blbý podmínky a furt mě to táhlo za těma bráchama na to sídliště do toho prostředí toho sídliště, do prostředí těch hloučků těch skejťáku a ty prostory na ty skejty. Máma už tenkrát byla v invalidním důchodu se zádama a táta ten podnikal v realitách a vlastně mu to docela šlo a dělá to do dnes, a k tomu teďka rozjíždí ještě firmu na prodej hudby. Jako LP a CD a kazety, vlastně kazety už ne. Sourozenců mám čtyři nevlastní sestry, teda 5 nevlastních sester a tři nevlastní bratry. Všichni mají jako střední školu a jedna sestra má vysokou školu. Ti bratři co mně přetáhli od mámy k tátovi, tak všichni maj maturity. A všichni pracují a živí se v hmm no já to mám těžký, protože
jich
mám
hodně,
no
všichni
mají
docela
dobrou
práci
a všichni se mají docela dobře. S rodiči jsem vycházel dobře, akorát se jenom spolu dost hádali, vždycky to bylo, tak jako teď mi to tak připadá, že se jako tahali o mně. Mám základní školu jenom. Nastoupil jsem na dva učňáky napřed no vlastně ve svým bydlišti, kde jsem vyrůstal, to byla škola Trnkova SOU elektrotechnické jako mechanik elektrotechnických zařízení, to jsem po ¾ roce s nějakýma tři sta neomluvenýma hodinama skončil. Měl jsem takovou jako podmínku, tak jsem skončil sám, protože jsem odjel za prací do Anglie. Pak jsem se vrátil, nastoupil jsem na učňák, ale po 14 dnech jsem skončil, táhlo mě to ven, prostě marihuana perník, alkohol, nebavilo mně to v té škole. Chtěl bych si udělat svářečský průkaz a chytit se někde. Se chytit jako svářeč bych chtěl, jako tým svářením se živit. Jsem bez přítelkyně anebo neměl jsem žádnou dlouhodobou známost, že bych chodil s někým dlouhodobě, jsem ani neměl. Kouřím dost a pravidelně a kouřím, tak asi 15 až 25 cigaret denně. Moje rodiče kouřili a doma se kouřilo hodně. Jak rodiče, tak i sourozenci kouřili. Poprvé jsem cigaretu zkusil, když mi bylo asi šest let a nešlukoval jsem, Poprvé jsem si šluknul tak asi v osmi a bylo mi z toho hrozně. Kdo mi jí nabídnul? Byla mi nabídnuta těmi dvojčaty mými bratry vlastně, a zapálil jsem si ji, protože jsem to chtěl zkusit. Alkohol piju. Poprvé jsem se s ním dostal do styku, to mi bylo tak osm devět. U nás se alkohol konzumoval hodně, ale rodiče mi ho ale nikdy nenabídli. Na každé sešlosti se pil alkohol a třeba u dědy sem ho viděl. Děda ten měl za oknem pořád schovanou slivovici a pivo a víno a furt měl někde něco schovaného. Vždycky když přišel někdo na návštěvu, tak vždycky otevřel víno. Scházel jsem se v partě a společnosti, kde jsme hodně pili alkohol, skoro každej den. Poprvé jsem se opil, když jsem poprvé vypil
alkohol, když jsem to poprvé zkusil. Vypil jsem asi dvě 8 stupňová piva lahváče. Ááá měl jsem dobrou náladu. Byla to taková příležitost taková, že prostě ségra a brácha a já a sestřin přítel jsme hlídali barák a rodiče byli na dovolené a my jsme tam měli za úkol starat se o psa a dělat si vlastně co chcem, jenom jako, kdyby přišla pošta a furt se pilo a já jsem jako, že jsem prostě chtěl, chtěl jsem to zkusit, Brácha a ten s tím nesouhlasil a ségra ta mi nalila s tím, že pivo je v malé míře zdravý a já jsem říkal, ať mi nalije a dal jsem si asi dvě a bylo mi dobře z toho. Zkusil jsem i jinou drogu. Zkusil jsem marihuanu a pervitin. Bylo mi. Poprvé jsem si zakouřil trávu, když mi bylo asi 10 let a byla mi nabídnuta mými bratry dvojčaty z Líšně, za kterýma jsem se vlastně přestěhoval. Ti, co bydleli u táty. Mě bylo 10 a jím bylo 14 a furt hulili, furt každej den a já jsem to viděl u nich a rozhodl jsem se, že si jako zahulím a prostě nevím. Všichni jsme chodili na základní školu. Důvodem bylo asi to, abych se nelišil od druhých v partě a si to, no. A líbilo se mi to, byla to fakt sranda prostě. Pořád jsem se smál a měl jsem z toho takovou euforii. Potom jsem měl takovou unavenou mysl z toho. A celkově unavenej. Tráva mi jako myšlenky rozproudila a potom, když to odeznělo, tak to bylo zase úplnej opak, jo. Takž že úplnej opak těch rozprouděnejch myšlenek, jako zpomalený myšlenky a na mě někdo mluvil a já jsem ho nevnímal, prostě bylo to na mě takhle. Hmm užíval jsem trávu vlastně do nedávna, takže vlastně od desíti do teď, měl jsem vždycky v tom hulícím období rok pauzu ve čtrnácti to od třinácti do čtrnácti a pak od osmnácti do devatenácti. Jinak jsem hulil každej den vlastně. Od šestnácti do sedmnácti jsem pak užíval pervitin, prvně víkendově nosem jsem ho šňupal. Když ten pervitin byl dobrej, když byl dobrej prostě, tak jsem, tak jsem druhej den měl potřebu si ho vzít znovu až jako většinou přes noc, to jako odeznělo a já jsem si uvědomoval, že už mi není tak dobře a přemýšlel jsem vlastně jak, jak to získat zase, to je takovej stav jako upírská droga. To vás tak jako bych to přirovnal k tomu, jako když upír se napije, je mu dobře, je mu jako až jako si připadá jako nadlidský a prostě strašně dobře. A pak, jak to odeznívá, tak je to úplnej, opak jo. Emoce a prostě takovej vysátej. Jako když si to dáte, tak jste takovej jako nasátej upír, a když to odezní, tak jste vysátej člověk. Potom jsem měl halucinace po třech dnech nespaní, kroutil se mi lustr, takovej, jako světla na takových hadicích a ty se mi tak zaplýtali do sebe a pak různý přeludy. Měl jsem na podlaze černou ruku, která se ke mně furt blížila. Já jsem to bral jako, že jsem dlouho nespal a mám z toho halucinace. To, aby člověk nespal, tak se
musí dojíždět. Já jsem si to třeba dal první den v šest večer, v jednu hodinu jsem přišel domů, lehl jsem si. Ležel jsem a furt jsem přemýšlel, co se dělo, pak mě to přešlo do rána, ale nespal jsem, protože to nejde spát, jako šlo by to, ale já jsem byl ještě jako ještě no, takovej ještě jako ve mně bylo vzrušení, prostě vzrušení, takže jsem nespal, ráno jsem si zahulil trávu, to mně jako hodilo do pohody, ale jako ta tráva mi dělala ještě větší zmatek v hlavě, to určitě, a vlastně jsem si třeba odpoledne dal v jednu a šel jsem zase domů a furt mě to jako šlapalo, tak jsem hrál na počítači celou noc a další den k večeru jsem si zase třeba dal a zase jsem nespal a takhle asi ty tři noci. To jako po třech dávkách jako by. Jako kdybych si tu dávku dal jako v pátek večer, to jsem nespal a pak v sobotu ráno, tak bych třeba pak usnul, ale já jsem si zase v sobotu večer zase dal, a zase jsem nespal a v neděli jsem zase nespal. Jo a ještě abych řekl pravdu tak s pervitinem problém nemám, ani s trávou. Můžu hulit, jak chcu, ale mám větší problém s alkoholem, protože se hodně často propiji do okna, takže pak nevím, co dělám. To mám prostě takovou, je to špatný. Já to i kombinuju, ale většinou převládá alkohol, že prostě mám furt chuť pít a pít a nevím proč. Já, jak si dám jedno pivo, tak si musím dát druhý, třetí a čtvrtý a piju prostě, dokud nevím, no. No spouštěcí mechanismus je většinou, abych pravdu řekl nuda, ale někdy, když mě něco naštve nebo že prostě mám jako takový nutkání, prostě takový nutkání, no nutkání. Když mám třeba peníze, tak mám nutkání si jít koupit pivo, nebo nějakou drogu nebo tak prostě. Léčil jsem se už v Brně ve Vojenské nemocnici vlastně na alkohol, když mi máma řekla, „půjdeš z domu nebo se půjdeš léčit“, a já jsem se šel léčit. Abstinoval jsem tři měsíce, a pak přijeli sourozenci z Anglie a znovu jsme začli pít. To byli ti sourozenci, s kterýma jsem si dal poprvé alkohol. Můj názor na léčbu. Já vidím. Mě k tomu vedlo to, že už jsem z toho byl takovej vydeptanej a už jsem pil tak, že jsem si na hodinu zahulil trávu. A už jsem to bral jako samozřejmost, ráno se vzbudit šáhnout po trávě a zahulit si, prostě abych prostě vůbec mohl fungovat. A s alkoholem to bylo tak, že jsem vypil litr a byl jsem půl hodiny v dobré náladě a pak mi bylo hned zle, tak jsem musel vypít další litr a už mě to nebavilo a prostě proto jsem se rozhodl, že se půjdu léčit, vlastně jsem došel za mámou. Bydlel jsem na ubytovně a prostě tam mě to furt táhlo někam ven do hospod a ke stánkům a s občerstvením. Při chutích mi pomáhá se odreagovat, buď nějakou hudbou, hezkou, ale kde se nepropagujou drogy a alkohol a třeba si jít zacvičit nebo něco takovýho, zaběhat si. To
je taky taková svým způsobem taková droga. To bych poradil všem, že zdravá droga je cvičení a běhání třeba a tělocvik no. Tady v Jemnici je to moje první léčení. V Brně ve Vojenský jsem byl na duševním, tam jsem byl vlastně tři měsíce. Tam to nebyla vůbec motivační léčba, to byla prostě taková jen, že jsem ležel na posteli a večer jsem dostal nějaký rivotril a prostě se nic nedělo. Jednou za týden skupina, kde se všichni hádali, nic víc nic míň. Tady v Jemnici to je prostě bomba. Tady v té léčebně je to takový pěkný prostředí, člověk si tady najde a jí motivace, prostě nečučí, prostě do ulice, nečučí naproti do továrny je to tady prostě bomba. 100 a 1. Vojenská nemocnice a Jemnice. Celej den tady máme program. Vlastně je to, tady se člověk prostě nenudí. Člověk si tady vlastně, já si tady třeba, jsem rád, že mám třeba hodinu a půl volna, to jsem rád, protože jsem fakt někdy strhanej, ale je to jak kdy. Když je tady dobrá práce tak. Svoji budoucnost vidím, tak že odsaď vylezu a půjdu do doléčovacího centra, vlastně se vrátím k mámě. Než se postavím na vlastní nohy, tak budu u mámy no. S rodičema jsem pořád v kontaktu. A jí s mámou a jí s tátou. I když jako s mámou víc, ale jsem s nima v kontaktu. Chtěl bych si udělat dejme tomu nějakej svářečskej průkaz a zjistit, co je v mým možnostech a prostě se někde upnout k práci k jakékoliv. Volněj čas v době, když jsem bral, jsem trávil na ulici, na hřišti, fotbálek hakýs. To se vlastně dá dělat i bez drog, ale s drogou mě to více prostě bavilo. Takový jsme tam byli vlastně všichni. Já jsem byl na učňáku, kde třicet z nich prodávalo trávu, deset z nich prodávalo pervitin a všichni ostatní konzumovali, skoro všichni. Na naší škole se každopádně dali sehnat drogy. Když jsou peníze tak si koupím tak tři litry vína na večer, ale když nejsou, tak jen krabicový, ale to není dobrý. Zkusil jsem ještě jiný drogy. Pervitin a efedrin to je hodně podobný a extáze, houbičky a těkavé látky. No nejsilnější droga jsou asi ty houbičky. To vlastně xylocibin je takovej, jako každá droga je něco jiný. Z trávy vidíte svět růžově, strašně máte potřebu se smát. To vlastně strašně zlepší náladu. Pervitin strašně zvedne sebevědomí a strašně vás rozproudí, efedrin to je skoro to stejný. Extáze to je taková jako prostě, že vám to prostě oblbne mozek, ale je to takový příjemný, je to takovej příjemnej stav beztíže. Houbičky jsou fakt hodně silný a nikomu nedoporučuju, protože jsem si připadal jako mimozemšťan. Připadla jsem si jako, já nevím, to je hrozně zvláštní věc a nedoporučuji to nikomu. Je to strašně moc silný. Snědl jsem jich asi šedesát naráz a tam je to tak, že každá
houbička má svou určitou dávku jedu, toho xylocibinu a je to hodně halucinogenní a chvíli je to stav příjemnej, ale většinu toho stavu prožijete tak, že jako že v takové takovým prostě divným stavu v takový divným stavu, na chvíli mě to uspokojilo, ale nevím. Já jsem to chtěl zkusit, protože poprvé, když jsem to zkusil, tak jsem toho měl hodně málo toho vývaru a připadal jsem si dobře, ale to jsem toho tam měl úplný minimum. To mi bylo vlastně dvanáct, a jsem toho tam měl úplný minimum a připadal jsem si dobře a vždycky mě to k tomu táhlo. A pak jsem si to dal a snědl jsem to a prostě jsem toho pak trochu litoval, protože člověk jako najede, a pak neví co má dělat. Když se to s ní, tak to má docela silnej účinek, ale dá se to i pít a záleží na tom množství. Když je toho míň, tak je to menší a když je toho víc, tak je to větší. Z těkavých látek jsem čichal jenom ředidlo a to je úplně na nic, úplně blbost. Na školu, na kterou jsem chodil, se drogy dají sehnat každopádně. Já jsem si vydělal v Anglii. A to jsem taky prohýřil v alkoholu a drogách, ale to je takovej koloběh, jednou dá on jednou já, jednou dá ten, pak zas onen, pak zase já. Takhle to funguje. Jako v lehkej drogách jako tráva, ale podobně i v tvrdejch i v tom perníku. Je to úplně jinej svět. Lidi, co hulej trávu a co berou perník, jsou úplně jiní. V Anglii jsem nemohl sehnat vlastně perník, tak jsem si to vynahrazoval alkoholem a stal se ze mě alkoholik. Určitě se považuji za závislýho na alkoholu.
Rozhovor s Patrikem Jmenuji se Patrik. Je mi 17let. Pocházím z Dubňan z Moravy. Hodonín je také větší město tam. V dětství jsem měl dobré žádné problémy. Naši se před dvouma rukama rozvedli, to bylo, když jsem byl v tom učení asi v patnácti. Do té doby jsme žili společně. Mám ještě sestru mladší, které je čtrnáct, a ještě bydlíme s babičkou. Bydlím teď u maminky a s tátou se vidím každý pátek. Mamka vlastně prodává ve spodním prádle, a táťka dělá různé zednické práce, jako soukromník. S mamků jsem vycházel dobře, s taťků to bylo horší no, jsem vlastně dělal problémy, jsem kouřil trávu, a ten byl na mně přísnější. Taťka mě držel tak zkrátka a pak jak se rozvedli, tak jsem přestal chodit úplně do školy. Mamka vlastně na mně měla míň času, ale taťka ten byl furt v práci. S mamků jsem si rozuměl líp. Měl jsem přítelkyni a teď mám novou. Co jsu tady teď, tak se mnou rozešla a mezi tím teď mám tady novou. Na základní školu jsem tam chodil z počátku celkem pravidelně, ale pak už jsem vlastně na základní škole začal chodit za školu a měl jsem neomluvené hodiny nějaké. A pak, jak jsem byl v učení, tak
tam taky zameškané hodiny, chodil jsem za školu, vlastně nechodil jsem tam. Chodil jsem na tesaře. Já jsem měl jako neomluvené hodiny, a tak jsem to jako ukončil, abych mohl jít dál, abych neměl zapsané, že mě vyhodily, jsem to ukončil radši. Chtěl bych zkusit znovu jít do školy teď od září vlastně. Kouřím asi 15 cigaret denně zhruba. Taťka kouřil, ale ještě dřív, ještě když jsem byl malý asi. Poprvé jsem cigaretu zkusil v 8 letech. S kámošema. Chtěl jsem to zkusit, no. Prva jsem to vlastně ani nešlukoval, takže mě z toho pálil jazyk a moc mi to ani nechutnalo. Ale pak mi to zachutnalo a pravidelně kouřím od tých 12 let. Ale dokázal bych přestat, nejsem závislý. Alkohol piju ale enom výjimečně, jen tak na oslavě. Ze začátku jsem to jenom tak ochutnal třeba víno, fakt jenom ločka, jen tak při oslavě. Pak vlastně jsem se jednou opil pořádně, a pak se mi to zalíbilo no a pak jsme pili třeba v pátek, když byl víkend třeba, ale jen tak s partou, nikdy ne sám. Ale nechodím na diskotéky jen tak s partou. Taťka ten pil. Ten chodil po práci na pivo, mamka nepije. Já jsem vlastně ani tak v partě alkohol nepil, já jsem kouřil marihuanu. Ve dvanácti letech jsem poprvé zkusil marihuanu a ta mi zachutnala a kouřím jí to teď. Mě ji nabídla kámoška poprvé. Ale jen tak, byli jsme venku a nabídla mi to, ale jen tak asi z nudy. Dřív do třinácti jsem hrál florbal, ale pak už ne a nudil jsem se. Jak to začalo? Jsem byl s kámošem venku a pak přišla za nama kámoška, která to kouřila už dýl, a já jsem říkal, že bych to nikdy nezkusil a pak jsem to vlastně zkusil a zachutnalo mi to. Ale prvně jsem to nekouřil pravidelně. Prva jsem kouřil asi jednou za ten týden, vždycky v pátek po škole. To ještě na základce. Pozdějc to bylo každý den. Už a jí na té základce od třinácti už od 6. třídy jsem kouřil každý den. Škola mi šla celkem špatně, asi i kvůli drogám. Kouřil jsem marihuanu. Základku jsem vlastně dodělal, jen v deváté třídě jsem dělal opravky z matematiky a přírodopisu. Z matematiky jsem opravky neudělal, ale z přírodopisu jo a pustily mě dál. Stav po požití drogy? Záleží, jak je ta marihuana kvalitní. U nás se kouří ze skleněnky, to je taková baňka skleněná. My jsme kouřili i jointy, ale víc z té skleněnky. Vlastně někdy jsem vykouřil tři a nic a někdy jen jednoho dva čoudy a prostě jsem měl dobrou náladu. Pořád jsem se smál, žádné starosti. Pak když to odeznělo, jsem byl takový unavený a chtělo se mi spát. Rodiče to o mně dlouho nevěděli, že kouřím trávu. Když se to dozvěděli, tak nelíbilo se jim to. Taťka mě někdy i bil, ne jakože ne moc, trestal mě. O ni to na mě poznali. Měl jsem červené oči a ještě mi dali dýchnut.
S pervitinem jsem začal už ve 13 letech. Poprvé mi byl nabídnut sousedem, já jsem šel k němu spát. Já jsem o něm věděl, že kouří trávu a že bere i perník. No několikrát jsem ho viděl, když si ho dával. Perník jsem bral poprvé nosem, vždycky jenom nosem, no zkúšal jsem to aj nitrožilně. Ale od třinácti jsem to bral jen šňupáním. Od třinácti do vlastně sedmnácti, no čtyři roky. Když jsem ho vzal poprvé, tak jsem šel spát k tomu sousedovi a aj babička a mamka věděli, že bere perník, a babička mi říkala, ať si dávám bacha, že bere perník a já jsem jí říkal, že nikdy v životě bych si ho nikdy nedal, že k tomu mám odpor. Vlastně měl jsem z toho strach, nevěděl jsem, co to má za účinky. No a došel jsem k němu a naráz začal chystat spoustu věcí všechno do sklepa a pak to tam vytáhl. No nejprv mi dal zakouřit enom, jako přes alobal, to se udělá takové korýtko z alobalu a nahřeje se to a přes trubičku mi dal zakouřit. Já jsem říkal, jsem nevěděl, co mi to udělá. Nejprve jsem to ani nepocítil. A pak mi dal lajnu a jen malou dávku. On taky nevěděl, co to se mnou udělá. Ze začátku jsem to ani nijak nepocítil ten stav, to byla malá dávka a pak mi dal větší dávku a to už se mi vlastně zalíbilo. Prostě jsem cítil, že mi to všechno jde, na všechno se soustředíte. Všechno vám jde, všechno vás baví. To máte tolik energie, že nemusíte spát. Pak, ale když to vyprchá a dáte si další dávku, tak i tři dny nespíte. Stalo se mi, že jsem i osm, devět dní nespal, ale to je pak totální vyčerpání, rty popraskané, dehydratace. Nepotřebujete pít, jíst, to nemáte ani chuť na jídlo, ale pít by se mělo, potíte se hodně, dehydratuje to. Po odeznění, tomu se říká dojezdy. To máte špatnou náladu, bojíte se někomu podívat do očí. Měl jsem i halucinace, to vlastně na ty dojezdy. Já jsem na ten perník ještě i hulil i na ty dojezdy. Když už to odeznívalo, tak jsem si ještě zahulil, to je to úplně nejhorší, to jsem se bál podívat aj někomu do očí. Zkoušel jsem do toho i alkohol na to, ale to jsem nevěděl, co dělám. Strašně moc kúříte, když si to dáte. Já se nepovažuji, že jsem závislej na drogách. Byl jsem závislej, ale jak jsem to bral delší dobu a pak mě to omrzelo, zkusil jsem všechno možný na tom. Já jsem si třeba doma dal s kámošem a pak jsem začal kreslit a kreslil jsem až do rána, všechno mě bavilo. Byl jsem závislej. Vlastně jsem si to poprvé dal a pak hned na druhý den jsem byl za ním, jestli ještě nemá. To u mě mělo dost velkou sílu, ale to asi jak u koho. Když jsem si dal, tak jsem třeba tři dni nespal a pak jsem to zase tři dni dospával. To, ale ještě naši nějak nevěděli. Do teď nevím, jak se to mamka dozvěděla. Já jsem vlastně nechodil do školy a mamka chodila do práce. My býváme v rodinném v baráku s mamků, segrů a babičků. Mamka se segrů bývajů nahoře a ještě tam s námi býval děda, ale ten už umřel a já mám pokoj
dole a tam jsem sám. Ještě tam bývá prababička, ale ta už je stará o ničem neví. Většinou jsem to bral s někým. Za mnou chodilo dost kámošů. Prvně, ale jen s tím sousedem, ale poslední dobou i s těmi, co jsou stejně starý se mnou. Oni vlastně neměli kam jít, tak došli ku mně, já jsem to měl takové volné. Do rána jsme byli prostě u mě a ráno šli domů. U mě to začalo tak, že mně to začalo bavit, já jsem to i vyhledával. U souseda jsem to chtěl zkusit. Soused mi řekl, co to vlastně je a pak jsem to chtěl zkusit. Poprvé jsem někde na léčení, ale nejsem tady dobrovolně, mě sem dala mamka. Mně už to přestalo bavit. Já už jsem kouřil každý den, a když jsem si to nedal, tak jsem se nasnídal a bylo furt špatně jako od žaludku ne. Tak jsem si dal třeba jednoho čouda a bylo mi dobře a tak jsem furt hulil. Ale když hulíte moc, tak už to nemá takový účinek, tak hulíte jen, aby vám nebylo špatně. Dobrovolně bych sem nešel. Ale já jsem byl rozhodnutý přestat s perníkem i s trávu. Já už jsem vlastně přestal. Ještě, když jsem byl venku, jenomže mamka si pořád myslela, že furt beru ten perník, ale mě už to omrzelo. Ke mně třeba přišel kámoš, né a dáš si perník a já jsem mu řekl, že ne že už to nechcu prostě, já už to vlastně omezuju, kvůli těm dojezdům, to je na tom to nejhorší. Tady je to pohoda, náhodu. Já jsem sem nechtěl jít. Měl jsem přítelkyni, chtěl jsem být vlastně s ňů. Přítelkyně, s kterou jsem byl teď asi čtrnáct dní, tak taky brala pervitin, enom. To byla vlastně první přítelkyně, co jsem měl, která brala pervitin. Co jsem měl přítelkyně třeba dřív, tak ta to ani nevěděly, že beru pervitin.
V Jemnici jsem týden od minulého pondělí. Drogy neberu, no já jsem překonal ten první den. No na perníku jsem nebyl vůbec závislý, už potom jako že teď než jsem sem jel, ale s tú trávu jsem měl problémy, protože mi bývalo furt špatně, a tak vlasně jsem překonal jeden den, kdy mi bylo špatně a na druhý den, jak jsem se vyspal. To úplně prostě odešlo a neměl jsem potřebu si to dávat. Perník neberu už od minulého pátku. A trávu, už neberu vlastně na druhý den po tom perníku. To, jak jsem překonal ten den, co mi bylo špatně. Jsem vlastně hulil skoro pět roků a jak mi nebylo druhý den špatně, tak jsem si říkal, že už to prostě půjde, že už přestanu prostě. Hodně to gumuje mozek ta marihuana. Nic se vám nechce, jste lenivý, je vám všechno jedno, jste jenom s kámošema. Vím, že už to nikdy brát nebudu, ani hulit. Chci jít znovu na školu. Do prváku nastoupím, teď v září. Ze základky jsem šel do prváku vlastně na toho tesaře a pak jsem jako odtaď odešel a byl jsem rok doma a byl jsem na pracáku. A pak jsem si vlastně říkal, že když budu ten rok doma, tak vlastně zvládnu tu školu další, ne. Ale ten
rok utekl tak strašně rychle. Jsem hrál počítač, tak u mě byli kámoši a říkali, zítra se jde do školy. A já jsem šel do Kyjova na zedníka na tři roky a tam jsem vydržel týden a chodil jsem tam zkouřený. Jsem si před školou dal s kámošema a vydržel jsem ve škole hodinu a sbalil jsem se a šel jsem ven někam i s kámošema. Někteří kámoši nechodili vůbec. Mě to ve škole vůbec nebavilo. Tady v Jemnici by léčba měla trvat šest týdnů. Jsem tady týden a teď mám před sebou další týden. Pak bych chtěl začít od začátku. Chci si udělat školu. Teď v květnu mi bude osmnáct. Chci se vrátit za mámou. Chci zkusit truhláře. Já jsem byl furt doma, nikam jsem nechodil. Všichni kámoši chodili za mnou. Dlouho jsem hrál počítač, dlouho do dvanácti jsem spal, pak jsem se vzbudil, šel se najíst, zkouřil jsem se. V takovém městě jako jsou Dubňany, kouří moc lidí. Moc lidí pěstuje marihuanu a strašně moc lidí fetuje. Já jsem si jí ani moc nekupoval. Drogu jsem dostal dlouho zadarmo. Hlavně pervitin. Ještě jsem zkúšal jiné drogy, vlastně enom houbičky. Ale s nima nemám moc zkušeností. Houbičky jsem zkoušel tak asi dvakrát. Jednou jsem to zkusil, a to mi nebylo vůbec nic. Žádný stav jsem nepocítil. To jsem si je vylouhoval do čaje a to jsem nic nepocítil, to bylo nějaké slabé. A potom jednů došel kámoš a měl prostě ty houby, měl usušené, tak jsem chtěl zkúsit ty. Pak už jsem to nezkúšal. (dále Patrik nechtěl v rozhovoru pokračovat)
