14. OCHRANA 14.0 ÚVOD. Svazek 14 Ochrana ovzduší. ICLEI s Environmental Guide

Svazek 14 Ochrana ovzduší

ICLEI’s Environmental Guide

14. OCHRANA OVZDUŠÍ

14.0 ÚVOD Tento svazek uvádí pøehled rùzných stránek ochrany ovzduší a jejich øešení. Zneèištìní ovzduší znamená pøítomnost nežádoucích látek ve vzduchu v takovém množství, které mùže mít škodlivé úèinky. Tato definice neomezuje zneèišování ovzduší pouze na lidskou èinnost, i když ta je zpravidla hlavním zdrojem zneèištìní. Tyto nežádoucí látky poškozují lidské zdraví, vegetaci i stavební materiály a mohou mít závažný dopad na globální životní prostøedí. Kromì toho zneèištìní ovzduší pùsobí nepøíjemnosti typu snížené viditelnosti, nepøíjemných zápachù nebo rozptýleného prachu a èástic. V každé z tìchto oblastí existují preventivní opatøení, jejichž realizace umožòuje omezit, snížit èi odstranit emise škodlivých látek. V nejhustìji osídlených oblastech, zvláštì ve mìstech, pøevážná èást emisí škodlivin pochází z lidské èinnosti, jako je výroba energie, doprava a prùmysl. Pøes 70 % Evropanù žije v mìstských oblastech a ochrana ovzduší ve mìstech pøi souèasném zachování všech nutných èinností pøedstavuje zásadní problém. Na mìstech tedy leží hlavní odpovìdnost za maximální omezení emisí škodlivin a jejich škodlivých dùsledkù.

14.1 HISTORIE PÉÈE O ÈISTOTU OVZDUŠÍ První známé pøíklady „øízení“ ochrany ovzduší sahají do 13. století. V té dobì bylo v Anglii zakázáno spalovat urèitý typ uhlí. Skuteèná péèe o èistotu ovzduší se zaèala výraznì prosazovat ve 20. století. První zaøízení na ochranu èistoty ovzduší - elektrostatický odluèovaè prachu - byl vynalezen v r. 1906. Termín smog, což je spojení anglických slov „smoke“ - kouø a „fog“ - mlha, zaèal být v té dobì na indexu ve Velké Británii. Smog pùsobily hlavnì emise pevných èástic a oxidu siøièitého v dùsledku spalování uhlí.

ben pøedevším výfukovými plyny z automobilové dopravy. Hlavními složkami tohoto typu smogu jsou oxidy dusíku, uhlovodíky a pøízemní vrstva ozónu. Zneèištìní ovzduší bylo všeobecnì považováno za velkou hrozbu v polovinì století. Epizody vysokých koncentrací škodlivin ve vzduchu - situace, kdy meteorologické podmínky pøispìly k výraznému zhoršení zneèištìní vzduchu - vedly ke konkrétním opatøením na zlepšení kvality vzduchu. Napø. v r. 1952 došlo k takovéto epizodì v Londýnì, bìhem níž vysoké koncentrace tuhých èástic a oxidu siøièitého zpùsobily smrt 4 000 lidí. Brzy nato byl pøijat první zákon o èistotì ovzduší ve Spojeném království. V mnoha západních zemích se v posledních desetiletích používalo nìkolik metod zlepšení èistoty ovzduší. Patøí sem: l vysoké komíny, l filtry a praèky emisí, l používání kvalitnìjších paliv, l úspory energie, l trojcestný katalyzátor. Opatøení proti zneèišování ovzduší vedla k zlepšení kvality ovzduší ve vìtšinì mìst na západì, pokud jde o hodnoty oxidu siøièitého, pevných èástic, oxidu uhelnatého a olova. Koncentrace oxidù dusíku v mnoha mìstech jsou nadále vysoké a nepodaøilo se vyøešit víceménì regionální problém snížení vysokých koncentrací troposférického ozónu v dùsledku emisí oxidù dusíku a uhlovodíkù. Kromì toho zvýšené koncentrace atmosférického oxidu uhlièitého vyžadují globální øešení emisí oxidu uhlièitého. V souèasné dobì máme ménì údajù o kvalitì ovzduší z východní Evropy, avšak dostupné údaje naznaèují, že mnoho mìst v tìchto oblastech má závažné problémy se zneèištìním vzduchu (Sluyter 1995, Stanners and Bourdeau 1995).

V letech 1940 a 1950 se objevil v Los Angeles v USA jiný typ smogu, tzv. fotochemický smog. Ten byl zpùso-

3

Svazek 14 Ochrana ovzduší

14.2 CYKLUS ÈISTOTY

ICLEI’s Environmental Guide

OVZDUŠÍ

celulózy atd., jsou charakteristické zdroje emisí z jasnì definovaných komínù nebo kouøovodù. Plošné zdroje emisí nepocházejí z jednotlivých komínù, jde naopak o uvolòování emisí na velké ploše. Typickým pøíkladem jsou prùmyslové procesy v rafinériích nafty, ale i vytápìní domácností malými topeništi rozptýlenými po velké ploše. Zjištìní skladby tìchto emisí bývá velmi obtížné, jejich pøesné mìøení nemožné a ochrana je velmi nákladná.

Obr. 1 Cyklus èistoty ovzduší

rozptyl a chem. složení vzduchu

emise

kvalita ovzduší

Typické plošné zdroje jsou: a) prùmysl

kontrola

dopad

14.2.1 EMISE Moderní, prùmyslovì vyspìlé spoleènosti, spotøebují velké množství pøírodních zdrojù a energie k výrobì zboží a služeb pro obyvatelstvo. Témìø veškerá tato èinnost je spojena s vypouštìním emisí do ovzduší. Tìmto emisím øíkáme primární škodliviny, nebo tyto látky, jako napø. oxid siøièitý, se dostávají do vzduchu pøímo v dùsledku lidské èinnosti. Sekundární škodliviny, jako je ozón vznikají v ovzduší v dùsledku chemických reakcí mezi primárními škodlivinami a jednou nebo nìkolika primárními škodlivinami nebo pøirozenými složkami vzduchu. ZDROJE Zdroje emisí dìlíme do tøí rùzných skupin: Bodové zdroje jsou ty, které uvolòují emise z jasnì definovaného místa, jako je kouøovod. Sledování, mìøení a kontrola tìchto emisí je mnohem snazší a zpravidla ménì cenovì nároèná, než u jiných typù zdrojù emisí. Typické bodové zdroje emisí jsou výsledkem:

Mezi plošné zdroje patøí mnoho prùmyslových procesù bez spalování. Typicky se jedná o emise, které jsou výsledkem pøepravy tìkavých látek a ztrát odpaøováním ze skladovacích zaøízení. b) spotøební zboží Do této skupiny patøí emise z používání spotøebního zboží vèetnì tìkavých látek, používaných v domácnostech, jako jsou laky, øedidla, èistící prostøedky, domácí topeništì a dokonce i kouø z cigaret. Mobilní zdroje emisí jsou všechny druhy dopravy. Množství emisí z mobilních zdrojù v rámci urèité oblasti je velmi rùzné podle objemu a rychlosti dopravy. Odhad tìchto emisí není zdaleka snadný. Doprava pøedstavuje nejvìtší kategorii emisí oxidu uhelnatého a významnì se podílí na emisích oxidù dusíku, tìkavých organických slouèenin (VOC) a rozptýlených tuhých èástic (TSP). ŠKODLIVINY V OVZDUŠÍ Zneèišování vzduchu není jev nový, avšak od dob prùmyslové revoluce se zvýšilo množství škodlivin v ovzduší v dùsledku vyšší spotøeby rùzných typù energie (viz tabulka 1.). Nejrozšíøenìjším zdrojem zneèištìní vzduchu v prùmyslovì vyspìlých zemích je pìt skupin primárních škodlivin:

a) spalování

l oxid uhelnatý (CO),

Spalování paliva pøi výrobì energie je nejvìtší stacionární zdroj exhalátù v prùmyslovém svìtì. Je to primární zdroj emisí oxidu siøièitého a velký zdroj oxidù dusíku. Vzniká pøi nìm i znaèné množství pevných èástic.

l oxidy dusíku (NOX),

b) prùmyslových procesù Øada prùmyslových procesù, jako je tavení rud, výroba

4

l oxid siøièitý (SO2), l tìkavé organické slouèeniny (VOC), l celkové rozptýlené pevné èástice (TSP nebo SPM).

Svazek 14 Ochrana ovzduší

ICLEI’s Environmental Guide

Další významné škodliviny jsou olovo z olovnatého benzínu pro automobily a ozón (sekundární škodlivina, která není pøítomna v emisích).

emisí zavádìním èistších výrobních procesù nebo používáním surovin s menším množstvím zneèišujících látek.

Tabulka 1. Vybrané typické škodliviny

Kontrola výstupù neboli èištìní emisí je založena na technickém øešení filtrování emisí po jejich vzniku, vìtšinou instalací praèek kouøových plynù v kouøovodech. Tyto metody jsou úèinné, avšak zpùsobují další problémy jako napø. skládkování zachyceného popílku. V tìchto pøípadech je tøeba použít integrovaný pøístup k prevenci zneèištìní, aby bylo dosaženo maximálního snížení celkového zatížení životního prostøedí. Kontrola vstupù je vìtšinou snazší a z dlouhodobého hlediska levnìjší než kontrola výstupù.

exhalát

typický zdroj

oxid uhelnatý CO

doprava, tavení rud

oxid uhlièitý CO2

energetika, doprava

oxid siøièitý SO2

výroba energie, tavení rud, celulózky a papírny

sirovodík H2S

petrochemický prùmysl, celulózky a papírny

sirouhlík CS2

chemický prùmysl

oxid dusnatý NO

energetika, doprava

oxid dusièitý NO2

energetika, doprava

oxid dusný N2O

energetika, doprava

èpavek NH3

zemìdìlství, chemický prùmysl

fluorovodík (HF)2

chemický prùmysl, kovoprùmysl

fluorid køemièitý SiF4

chemický prùmysl

kyselina chlorovodíková HCl

energetika, spalování odpadu

chlór Cl2

chemický prùmysl, celulózky a papírny

ozón O3

výsledek fotochemické reakce NOX a VOC

uhlovodíky CXHY nafty, nebo VOC (tìkavé organické slouèeniny)

používání øedidel, rafinérie doprava, chemický prùmysl

metylmerkaptan CH3SH

celulózky a papírny

celkové redukované slouèeniny síry (TRS) celulózky a papírny chlorované dioxiny a furany

spalování odpadu, doprava

freóny (CFC)

výroba plastù, aerosolù, chlazení

mnoho rùzných zdrojù, napø. èástice doprava, tavení rud, elektrárny, (vèetnì tìžkých kovù) stavby, resuspenze METODY KONTROLY V zásadì existují dvì metody kontroly. Kontrola vstupù zabraòuje vzniku emisí nebo snižuje závažnost problému

Tabulka 2. Metody kontroly emisí kyslièníku siøièitého (SO2) Metody kontroly vstupù

Metody kontroly výstupù

Spalování uhlí s nižším obsahem síry

Používání vysokých komínù

Zvláštì vhodné pro staré elektrárny, kde je možné (z technicko-ekonom. dùvodù) instalovat pouze zaøízení na èištìní spalin.

Snižuje zneèištìní v okolí elektráren a prùmyslových podnikù (rovnìž snižuje maximální koncentrace), ale zvyšuje jak úroveò, tak plochu zneèištìní v postižených oblastech po smìru vìtru.

Odstranìní síry z uhlí

Odstranìní škodlivin ze spalin pomocí praèek spalin.

Relativnì levná metoda, dnešní metody však odstraní pouze 20-50 % síry. Vyvíjejí se nové biotechnologie na bázi metabolizace organické síry v uhlí bakteriemi.

Odstraòuje až 95 % SO2 a 99,9 % èástic (nikoli nejškodlivìjší jemné èástice). Lze použít v nových továrnách. Je drahá a pøináší problémy hospodaøení s tuhým odpadem.

Zplynování nebo zkapalnìní uhlí Odstranìní síry bìhem spalování uhlí ve fluidním loži Odstraòuje až 90 % SO2 a zvyšuje energetickou úèinnost o 5 %.

5

Svazek 14 Ochrana ovzduší

ICLEI’s Environmental Guide

EMISE OXIDÙ DUSÍKU (STACIONÁRNÍ ZDROJE)

EMISE Z MOTOROVÝCH VOZIDEL

Tabulka 3. Metody kontroly oxidù dusíku

Tabulka 5. Metody kontroly automobilových emisí

Metody kontroly vstupù

Metody kontroly výstupù

Používání fluidního spalování

Používání vysokých komínù

Odstraòuje 50-75 % emisí. Vybavení kotlù hoøáky s nízkými hodnotami NOX. Snížení emisí snížením teploty spalování.

Snížení pomocí katalyzátorù (drahá nová technologie).

Osvìdèená technologie snižující oxidy dusíku o 50-60 %.

EMISE PEVNÝCH ÈÁSTIC (STACIONÁRNÍ ZDROJE) Tabulka 4. Metody kontroly emisí tuhých èástic Metody kontroly vstupù

Metody kontroly výstupù

Zámìna uhlí plynem nebo tekutými palivy.

Používání vysokých komínù

Odstranìní èástic ze spalin. Nejrozšíøenìjší metoda. Øada variant - elektrostatické odluèovaèe, pytlové filtry, odluèovací cyklóny a mokrá praèka. S výjimkou pytlových filtrù nejsou pøíliš úèinné na jemné èástice. Všechny kromì odluèovacích cyklónù produkují tuhý odpad nebo bøeèku a všechny jsou drahé.

Metody kontroly vstupù Snížení cestování

Používání zaøízení na kontrolu emisí Spojeno s plánem využití Nejrozšíøenìjší metoda. Nový území. Mìsta mají spoustu vùz s katalyzátorem vypouští možností, jak využívat o 80 % ménì škodlivin než tyto metody ke snížení vùz bez katalyzátoru. jak emisí, tak spotøeby Katalyzátory nesnižují CO2. energie. Starší vozy nelze vybavit tímto zaøízením a musí používat bezolovnatý benzín. Spoléhejte více na hromadnou dopravu, kolo a chùzi pìšky. Mìsta mají obrovské možnosti podporovat všechny alternativní zpùsoby dopravy, které zároveò efektivnì snižují exhalace z dopravního sektoru. Pøechod na automobilové motory s èistším provozem. Jde o menší motory s úèinnìjším spalováním a elektrické motory. Pøechod na èistší paliva. Jde o stlaèený zemní plyn (CNG), alkoholy a vodík. Zlepšení úèinnosti paliv. Nejsnadnìjší, ale nedostateènì využívaná metoda. Úprava vnitøního spalovacího motoru s cílem snížit emise škodlivin. Mohou dìlat pouze výrobci. Omezení vjezdu vozidel zvláštì v centru mìsta. Pomáhá zlepšit místní zneèištìní vzduchu ve mìstech, protože auta témìø vždy pøedstavují hlavní zdroj zneèištìní ve støedu mìsta.

6

Metody kontroly výstupù

Požadujte kontrolu vozidel vèetnì emisních zkoušek. Efektivní a vhodná metoda.

ICLEI’s Environmental Guide

14.2.2 ROZPTYLOVÉ

PODMÍNKY A CHEMICKÉ SLOŽENÍ VZDUCHU

Koncentrace zneèištìní klesá se vzdáleností od místa zdroje. Bìhem nìkolika dní se velká èást neèistot z ovzduší ztratí vysrážením, nebo absorpcí. Tyto procesy, které odstraòují škodliviny z ovzduší se nazývají jímky. Vzduch je sice èistší, ale škodliviny se hromadí v rostlinách, pùdì, jezerech a moøích. Èistota vzduchu tedy není pøímo úmìrná namìøeným hodnotám emisí a mìøí se ponìkud komplikovanými modely, které berou v úvahu: l emise (pøirozené a zpùsobené èlovìkem), l vertikální proudìní, l pøenášení vìtrem, l chemické reakce ve vzduchu, l pùdní absorpci a samoèištìní (jímky). Meteorologické faktory rovnìž hrají významnou úlohu v èistotì vzduchu ve mìstech. Výška mísení je nadmoøská výška, ve které bìží hranice mezi zneèištìným vzduchem a zpravidla èistou hmotou vzduchu nad ní. Nejvyšší koncentraci emisí zpravidla namìøíme v situaci, kdy je mírný vítr a výška mísení nízká. Bìhem bouøek se tato deka zneèištìného vzduchu rozptýlí, zneèištìný vzduch proudí vzhùru a hladina zneèištìní ve mìstì mùže poklesnout. Inverze zpravidla pùsobí velmi vysokou koncentraci škodlivin. Za normálních rozptylových podmínek teplota vzduchu klesá s nadmoøskou výškou a neèistoty se mohou dobøe rozptýlit. Za urèitých meteorologických podmínek však teplota stoupá s výškou a nìkolik desítek nebo stovek metrù nad zemí se vytváøí inverzní vrstva. Tato inverzní vrstva pak pohlcuje exhaláty v blízkosti zdrojù emise, èímž jejich koncentrace ve vzduchu dosahuje vysokých hodnot. Na druhé stranì škodliviny vypouštìné do vzduchu nad touto inverzní vrstvou, napø. z vysokých komínù, nemusí mít žádný vliv na koncentraci v pøízemní vrstvì. Máme nìkolik rùzných typù inverze. Nejbìžnìjší je sálavá inverze. Dochází k ní tehdy, když se povrch zemì za jasné noci ochladí vyzaøováním energie do prostoru. Pøitom se ochladí i vzduch blízko zemì a vzniká situace, kdy vzduch nad povrchem je chladnìjší než teplejší masa vzduchu nad ním. Tento typ inverze je výrazný v èasných

Svazek 14 Ochrana ovzduší

ranních hodinách a mùže vést k vysoké koncentraci škodlivin z ranní dopravní špièky. Obvykle zmizí, když slunce zahøeje povrch zemì. Vánek z moøe na pevninu rovnìž ovlivòuje koncentraci zneèištìní ovzduší. Velké vodní plochy neabsorbují sluneèní záøení tak dobøe, jako povrch pùdy. Vzduch se bìhem dne ohøívá a stoupá vzhùru. Vzduch nad vodou bývá chladnìjší a postupuje do vnitrozemní, èímž vytváøí vypouklou kapsu. Bìhem noci nastává opaèný jev, protože povrch zemì vyzaøuje teplo pohotovìji než voda. Podle situace mohou vánky z moøe na pevninu ovlivnit koncentrace škodlivin v ovzduší rùzným zpùsobem. Mìsta, coby ostrùvky tepla, rovnìž ovlivòují stav zneèištìní ve mìstì. Teplo vyzaøované mìstem zpùsobuje stoupání zahøátého vzduchu, na jehož místo proudí chladnìjší vzduch z okolí. To mùže vést k recirkulaci, která drží škodliviny nad mìstem. V lokálním mìøítku mají znaèný vliv na kvalitu ovzduší i budovy a jiné stavby. To je patrné v kaòonech ulic, kde dopravní exhaláty zpùsobují zneèištìní dolní vrstvy vzduchu a budovy brání jeho rozptýlení. Chemické složení vzduchu rovnìž hraje podstatnou roli v péèi o èistotu ovzduší a je proto tøeba znát základní reakce. Chemické reakce závisejí hlavnì na teplotì a sluneèním svitu. Sekundární škodliviny vznikají ve vzduchu chemickými reakcemi mezi primárními škodlivinami a dalšími složkami pøítomnými ve vzduchu. Ozón vzniká v atmosféøe reakcemi mezi oxidy dusíku a uhlovodíky za pùsobení sluneèního svìtla. Èástice, vèetnì síranù a dusiènanù, vznikají rovnìž fotochemickými reakcemi z primárních emisí oxidu siøièitého a oxidu dusnatého. Motorová vozidla, prùmyslové podniky a další zdroje produkují vìtšinou oxid dusnatý. Mnohem škodlivìjší formou tohoto oxidu je oxid dusièitý (NO2), který je hlavnì výsledkem chemického složení vzduchu. Pøímá korelace mezi emisemi NOX a koncentracemi NO2 však vždy neplatí.

14.2.3 KVALITA VZDUCHU SMÌRNICE, NORMY A PØEDPISY Dodržení pøijatelných úrovní zneèištìní je dùležité pro úspìšnost péèe o kvalitu vzduchu. Existuje nìkolik rùzných pøístupù k definování kritérií kvality vzduchu. Vìtšina pøístupù vychází pøedevším z dopadu na zdraví. Kritéria kvality vzduchu se zpravidla vyjadøují jako daná koncentrace škodlivé látky za urèitou konkrétní dobu. Vìtšinou se pracuje se dvìma èi tøemi rùznými èasovými

7

Svazek 14 Ochrana ovzduší

ICLEI’s Environmental Guide

úseky, aby bylo možné zohlednit krátkodobé a dlouhodobé úèinky. Smìrnice pro kvalitu vzduchu jsou obvykle statisticky definované. Jsou povolené urèité tolerance, aby se vyrovnalo osobní vnímání skuteèné situace ve zneèištìní ovzduší. Výsledkem toho je, že èísla uvádìná v rùzných smìrnicích jsou ve vìtšinì pøípadù navzájem nesrovnatelná. Svìtová zdravotnická organizace (WHO) definovala smìrnice pro rùzné škodliviny. Øada zemí je použila pøi vypracovávání vlastních národních smìrnic nebo norem. Evropská unie má také nìkolik direktiv pro kvalitu vzduchu, i když èlenské zemì stále mají vlastní kritéria pro kvalitu vzduchu. Tabulka 6. Nový návrh smìrnic WHO pro kvalitu vzduchu škodlivina

smìrnice

doba

oxid siøièitý

500 mg/m3

10 min.

125 mg/m3

24 hod.

50

rok

200 mg/m3

hodina

40-50 mg/m3

rok

100 mg/m3

15 min.

60 mg/m3

60 min.

30 mg/m3

1 hod.

10 mg/m3

8 hod.

120 mg/m3

8 hod.

oxid dusièitý

oxid uhelnatý

ozón

Tabulka 7. Limitní hodnoty EU pro kvalitu vzduchu škodlivina

limitní hodnoty

statistická definice

oxid siøièitý

80 mg/m3

støední hodnota roèních denních prùmìrù

250 mg/m3

0,98 procenta roèních denních prùmìrù

oxid dusièitý

200 mg/m3

0,98 procenta roèních hodinových prùmìrù

celkové rozptýlené èástice (TSP)

300 mg/m3

0,95 procenta roèních denních prùmìrù

olovo

8

150 mg/m3

roèní prùmìr

0,5 mg/m3

roèní prùmìr

14.2.4 DOPADY DOPAD NA ZDRAVÍ Zneèištìní ovzduší mùže mít pøímý i nepøímý vliv na lidské zdraví, a to jak krátkodobì, tak dlouhodobì. Nepøímé pùsobení spoèívá v kontaminaci pitné vody a potravin a pronikání kùží. Zneèištìní ovzduší obvykle pøímo postihuje dýchací a kardiovaskulární systém. Zvýšená úmrtnost, nemocnost a narušení funkcí plic je spojené se zvýšenými hladinami SO2 a prachu. NO2 a O3 rovnìž postihují dýchací ústrojí. Akutní vystavení mùže zpùsobit zánìtlivé procesy, snížení funkce plic a zvýšenou dráždivost dýchacích cest. Fotochemické zneèištìní dráždí oèi, nos a hltan a pùsobí bolesti hlavy. Oxid uhelnatý se váže na hemoglobin a mùže vytìsnit z krve kyslík. To mùže mít dopad na kardiovaskulární a nervový systém. Olovo brání syntéze hemoglobinu v èervených krvinkách kostní døenì, narušuje funkce jater a ledvin a pùsobí neurologické poruchy zvláštì u malých dìtí. Zdravotní dopad se liší jednak podle intenzity a délky vystavení a jednak podle zdravotního stavu postižené populace. Nìkteré skupiny populace mohou být ohroženìjší: velmi mladí a starší lidé, lidé trpící respiraèními a kardiopulmonárními chorobami, hypercitlivé osoby a lidé pøi intenzivním fyzickém pohybu. Kvalita vzduchu v místnosti je rovnìž velmi dùležitá a mìla by se brát v úvahu pøi hodnocení zdravotních dopadù. Nedávné studie ukazují, že zneèištìní ovzduší mùže mít zdravotní následky už pøi nižších koncentracích (WHO 1995), než se pùvodnì myslelo. To zjevnì platí zvláštì v oblastech s drsnými klimatickými podmínkami. Rovnìž prach, zvláštì èástice o prùmìru menším než 10 mm (PM10), jsou, zdá se zvláštì škodlivé, avšak bez jasných prahových koncentrací pro výskyt škodlivých úèinkù (WHO 1995). Zneèištìné ovzduší pùsobí nejen „tradièní“ zdravotní potíže, ale je i nepøíjemné. Bývá obvykle zpùsobeno vysokými koncentracemi prachu a zápachem (napø. celkové redukované slouèeniny síry - TRS). DOPAD NA ŽIVOTNÍ PROSTØEDÍ Zneèištìné ovzduší má pøímý a nepøímý dopad na životní prostøedí. Oxidy síry a dusíku jsou hlavními prekursory kyselého spadu. Ten je spojován s okyselováním pùdy a sladkovodních vod, které má zase nepøíznivé úèinky na

ICLEI’s Environmental Guide

vodní a pùdní ekosystémy. Vysoké koncentrace SO2, NO2 a O3 také pøímo pùsobí ztráty úrody a poškozování lesù. Snížení viditelnost se rovnìž pøièítá SO2 ve formì fotochemického zneèištìní. Podle øady modelù rostoucí koncentrace CO2 zpùsobí všeobecné oteplení zemské atmosféry. Jeden z nejdalekosáhlejších dopadù tìchto pøedpokládaných globálních klimatických zmìn se oèekává v oblastech pìstování potravin, kde dojde ke zmìnám v dùsledku dostupnosti vody, životního cyklu škùdcù, pøírùstku lesù a zvýšení hladiny oceánù. Úbytek ozónové vrstvy ve stratosféøe je zpùsoben pøedevším freonovými slouèeninami. V dùsledku úbytku ozónu dopadá na povrch zemì vìtší množství škodlivého ultrafialového záøení. Tento typ záøení poškozuje molekuly DNA a mùže zpùsobit genetické defekty na povrchu rostlin a zvíøat. Tyto defekty pak mohou zpùsobit rakovinu kùže, útlum imunologických systémù, nižší výnosy v zemìdìlství a snížený rùst fytoplanktonu v oceánu. DOPAD NA MATERIÁLY Škodliviny, pøedevším SO2 a O3, poškozují bìžné stavební materiály. Byly hlášeny pøípady poškození budov, umìleckých dìl, pryže, atd. Ekonomické ztráty zpùsobené rozrušením materiálu mohou být znaèné.

14.2.5 POLITIKA A NÁSTROJE OCHRANY OVZDUŠÍ

Ve vìtšinì zemí jde ochrana ovzduší ruku v ruce se zákony a pøedpisy na ochranu ovzduší. Velké prùmyslové komplexy (napø. ocelárny, celulózky a papírny a chemické závody) musí mít ke svému provozu urèité povolení. Tato oprávnìní vydávají místní, regionální a národní správní orgány v souladu s pøíslušnou legislativou. Oprávnìní normálnì obsahuje emisní limity škodlivin spolu s požadavky na monitoring a hlášení emisních hodnot. Tato povolení jsou základním kamenem politiky ochrany ovzduší a její realizace. Dokonalé spojení politiky ochrany ovzduší a provádìcích pøedpisù se vyplatí, je jednoduché, kontrolovatelné, pružné a skýtá možnosti dalšího vývoje. Dobrá politika se musí snažit vytìžit maximum ze zdrojù použitých na ochranu ovzduší. Spojení politiky a provádìcích pøedpisù by mìlo být co nejjednodušší, aby bylo snadno pochopitelné všem zúèastnìným v procesu ochrany ovzduší. Kontrolovatelná politika stanoví jasné cíle a jasnì urèí odpovìdnost všech stran. Pružná politika se dokáže vyrovnat se specifickými potížemi (poruchy zaøízení, zpoždìní dodávek). Evoluèní politika umožòuje využívat nové informace a nové technologie k øešení problémù ochrany ovzduší.

Svazek 14 Ochrana ovzduší

Existuje øada konkrétních nástrojù ochrany ovzduší, z nichž je možné vytvoøit rámec takovéto politiky a její realizace. Uvádíme je dále v textu pod jednotlivými hesly, i když se vìtšinou používají v rùzných kombinacích. a) Emisní normy Podstatou emisních norem je zadat urèité maximálnì možné (èi praktické) omezení emisí. Tyto limity se liší podle kategorie zdroje emisí a pro každou kategorii je možné zadat normativní emisní limity. Pokud provádìcí pøedpisy nedovolují pøekroèení emisního limitu, je povinností každého èlena této emisní kategorie udržet emise na nebo pod normou daným maximálním limitem. Toto pojetí se nazývá „nejèistší možné ovzduší“. Jakmile se objeví nová technologie, která úèinnì snižuje emise, mohou správní orgány zpøísnit dosavadní emisní normy, a tím urychlit nasazení nových technických øešení. Tato forma využití nástroje emisních limitù se nazývá „nejlepší technologie“ odpovídající emisní normì, nebo „nejlepší praktický postup“ pro danou normu. b) Normy èistoty vzduchu Emisní normy vycházejí z pojetí „nejèistšího možného vzduchu“, zatímco normy èistoty vzduchu prosazují pojetí „nulového poškození“. Normy èistoty vzduchu jsou založeny na pøedpokladu, že vìtšina nejzávadnìjších škodlivin má urèitou hladinu prahové koncentrace, jejichž pøekroèení mùže ohrozit zdraví a bezpeènost. Tato prahová hodnota se urèuje na základì analýzy dostupných údajù o reakci na dávku zneèištìní. Zjištìné výsledky se dále zpracovávají, a v závislosti na použitém pøístupu a vìdecké argumentaci je možné zadat úzké nebo široké spektrum hodnot. Tento proces je vìtšinou silnì ovlivnìn ekonomickými èi politickými hledisky a stanovené hodnoty nemusí být zárukou ochrany zdraví a bezpeènosti lidí èi pøírodního prostøedí. Jakmile jsou urèeny normy èistoty ovzduší, provede se vyhodnocení koncentrace imisí v urèité oblasti. Pokud jsou namìøené koncentrace škodlivin pøijatelné, vyhodnotí se souèasné trendy a zpracuje se prognóza vývoje kvality ovzduší k urèitému datu v budoucnosti. Pokud i budoucí koncentrace jsou pøijatelné, není tøeba pøijímat žádná opatøení. Pokud však budoucí koncentrace (vzhledem k rùstu obyvatelstva a prùmyslu) tyto normy pøekroèí, je tøeba zavést emisní regulaci, aby emise nepøekraèovaly normy èistoty ovzduší. Pokud souèasné koncentrace bìžných škodlivin jsou vyšší než povolené limity, musí být zajištìno jejich snížení v souladu s platnými normami. Aby bylo možné stanovit, které

9

Svazek 14 Ochrana ovzduší

emise a o kolik je tøeba snížit, musíme provést odhad vztahu mezi emisemi a imisemi za použití modelu kvality ovzduší (viz èást 14.3.2). Politika ochrany ovzduší vìtšinou vychází buï z emisních norem, nebo z norem èistoty ovzduší, které mají mnohé známé a pochopitelné nedostatky i pøednosti. Následující dva nástroje se používají pouze omezenì, nicménì pøedstavují urèité budoucí možné alternativy. c) Danì za zneèišování Zákony vycházející z danì za zneèišování zdaòují každý zdroj hlavních škodlivin podle emisních sazeb (napø. zaplacení èástky x za kilogram škodliviny y). Tento poplatek je vypoèítán tak, aby pro vìtšinu velkých zdrojù škodlivin bylo ekonomiètìjší instalovat zaøízení na snížení emisí, než platit. Takovýto zákon sám o sobì není zárukou eliminace zneèištìní, nebo pokud podniky platí za zneèištìní, mohou dál produkovat jakékoli množství emisí. Avšak èím vyšší jsou sazby, tím více mají podniky zájem na snížení vlastních exhalací. V tomto smyslu zavedení poplatkù za zneèišování je zásadnì odlišné od pøedchozích dvou nástrojù. Poplatky za zneèišování mùžeme chápat jako jeden nástroj z širší kategorie nástrojù zvaných ekonomické stimuly. Jiným pøíkladem ekonomických stimulù je tzv. obchodování s emisemi, daòové úlevy, pùjèky s nízkou úrokovou sazbou a pøímé státní dotace.

ICLEI’s Environmental Guide

Tento typ analýzy není zdaleka jednoduchý a pøesahuje naše dnešní schopnosti. Nicménì myšlenka sama byla èásteènì a s velkým zjednodušením použita pøi vytváøení norem èistoty ovzduší. Øada zákonù a pøedpisù na ochranu ovzduší uvádí formulace v tom smyslu, že pøi pøijímání a aplikaci norem je tøeba postupovat rozumnì a prakticky. Analýza nákladù a pøínosù v praxi je vlastnì pokus definovat pro urèitou situaci, co je praktické nebo rozumné. e) Plánování Kromì nástrojù, jejichž úèelem je pøímo ovlivnit vypouštìní emisí, existuje øada nástrojù plánování, které používají orgány místní správy k øešení problematiky zneèisování ovzduší. Plán využití území Plán využití území je velmi dùležitým nástrojem ve snaze orgánù místní správy zlepšit kvalitu ovzduší. Vstupuje do hry ve dvou základních situacích. První pøedstavuje støet zájmù obytných ètvrtí, kde lidé chtìjí mít èisté a zdravé životní prostøedí ke svému životu, a prùmyslových oblastí, kde prùmyslový odpad èasto zneèišuje okolní prostøedí. Druhá je plošné rozrùstání mìst, které ignoruje narùstající dopravní problémy a spotøebu energie, kterou potøebuje.

Snad nejvìtší ideovou zábranou pøijetí tohoto nástroje je fakt, že nìkteøí lidé jej chápou jako kupèení s právem zneèišovat životní prostøedí.

První z tìchto situací je obvykle snazší vyøešit, jelikož vìtšinu problémù pùsobí pouze jeden zdroj zneèištìní. Pokud jde o oblast dùležitou pro bydlení, má mìsto možnost „koupit si“ dotyèný podnik nebo mu zaplatit za pøenesení provozu nìkam jinam a potom tuto oblast využít jinak. Jen velmi zøídka se stává, že by mìsto vydalo povolení k výstavbì nového prùmyslového podniku uvnitø nebo v blízkosti obytné ètvrti. Problémy zpravidla vznikají tehdy, když se má postavit nová obytná ètvr blízko stávajících prùmyslových oblastí. Jedním z dùvodù je, že obytné ètvrti zøídkakdy potøebují ekologické povolení! Nejvìtší výhrady vùèi prùmyslovým podnikùm se týkají emisí polétavého prachu a nepøíjemných zápachù. Všem tìmto problémùm je možné zabránit peèlivým plánováním a úzkou spoluprací se všemi zúèastnìnými stranami.

d) Analýza nákladù a pøínosù Pøístup z hlediska nákladù a pøínosù pøedpokládá, že hodnoty prahových koncentrací buï neexistují, a nebo, pokud ano, jsou tak nízké, že èistý vzduch si nikdo nemùže dovolit. V tomto pøípadì je tøeba akceptovat, že nìkdo nìkde bude do urèité míry poškozen zneèištìným ovzduším. Toto pojetí øíká, že lidé by se mìli pokusit racionálnì rozhodnout, jaká míra poškození je pøijatelná a tudíž kolik penìz a zdrojù by se mìlo dát na snížení škod na tuto míru.

Plošné rozrùstání mìst jednoznaènì snižuje jejich energetickou úèinnost pøedevším vzhledem k prodlužování vzdálenosti cestování. Rozrùstání mìst oslabuje možnosti vybudování a efektivního provozu veøejné hromadné dopravy a zvyšuje závislost obyvatel na autech. Pouze jasná koncepce úèelu využití území a pøísná kontrola rùstu mìsta mùže být øešením daného problému. Rùst je tøeba peèlivì plánovat a volit k bytové zástavbì ty oblasti, které jsou blízko koridorù hromadné dopravy, kde je možná vyšší hustota obyvatelstva.

Vìtšina problémù vyplývajících z tohoto pojetí se týká neexistence kontroly míry zneèištìní. Emise a míra zneèištìní z velkých bodových zdrojù se dá pomìrnì jednoduše zjistit, a navíc je to i vyžadováno zákonem, avšak u malých zdrojù jako jsou topeništì nebo automobily neexistuje žádná možnost takové kontroly. U nìkterých škodlivin, jako je oxid siøièitý, je možné vypoèítat emise metodou látkové bilance (obsah síry v palivu), ale u jiných to možné není, jako tøeba u oxidù dusíku.

10

Svazek 14 Ochrana ovzduší

ICLEI’s Environmental Guide

Nevyužití tìchto lokalit znamená vìtší zneèištìní ovzduší a zvýšenou spotøebu energie, což z dlouhodobého hlediska znamená vyšší náklady. Plán dopravních tokù Plánování dopravních tokù je další oblast, která nabízí øadu možností pro zlepšení kvality ovzduší ve mìstech. Dopravní oddìlení mìstských úøadù by se mìla starat o dobrý technický stav a potøebnou modernizaci stávajících systémù hromadné dopravy. Jakmile dojde ke zrušení systému hromadné dopravy (tramvajové nebo trolejbusové), je mimoøádnì obtížné ji znovu zavést vzhledem k tomu, že soukromá auta okamžitì zaberou tento uvolnìný prostor. Pracovníci plánování dopravy a z územního plánování by mìli navzájem spolupracovat, aby každá nová obytná ètvr byla od samého zaèátku vybavena systémem veøejné hromadné dopravy. Jedním z nejdùležitìjších nástrojù územního rozvoje mìsta je hodnocení vlivu na životní prostøedí (EIA). Toto hodnocení má snížit ekologické problémy projektù jako jsou nové prùmyslové podniky nebo významné komunikace (viz svazek 5). Patøí mezi nástroje pro hodnocení rùzných pøístupù k jakémukoli projektu z ekologického hlediska. Ve vìtšinì západních zemí zákon podmiòuje udìlení stavebního povolení na velký stavební projekt pøedložením EIA. Doporuèuje se používat EIA i u menších projektù, i když to nemusí být povinné ze zákona. Požadavek EIA napomáhá lepšímu plánování životního prostøedí a integrovanìjšímu pøístupu k plánování a pøispívá k informovanosti a vìtšímu zapojení veøejnosti. Pokud z hodnocení vlivu na životní prostøedí vyplývá, že projekt bude ekologicky drahý, dostává pøedkladatel obvykle možnost projekt pøepracovat, aby splòoval urèité normy. Je ovšem také možné, že projekt, který neprojde v EIA, není vùbec pøijat a je zrušen vzhledem k možným velkým ekologickým problémùm.

14.3 CYKLUS

Tabulka 9. Výhody a nevýhody rùzných správních systémù pro øízení èistoty ovzduší Silná centrální správa

Silná místní správa

zákony a naøízení

+ jednotný a jasný systém - místní legislativní potøeby nemají prioritu

+ vhodné a úèinné místní legislativní nástroje - legislativa není jednotná a jasná

formulace cílù

+ dobrý celkový pøehled a kontrola mezinárodních dohod - neslouží potøebám místního rozhodování

+ místní pøehled, blízko k obèanùm - neexistuje komplexní plán péèe o èistotu ovzduší

emisní profil

+ zdroje - neslouží místním úèelùm

+ základ pro místní plán péèe o èistotu ovzduší

monitoring

+ zdroje, jednotná metodika - neslouží místním potøebám

+ slouží rozhodovacímu procesu a místním lidem - nedostatek zdrojù

realizace

+ legislativní moc - chybí místní pohled

+ místní rozhodování o místních problémech - potenciálnì slabé legislativní nástroje

PLÁNOVÁNÍ AKCÍ

Je tøeba velmi jasný systém dìlení úkolù v oblasti péèe o èistotu ovzduší mezi centrální, regionální a místní správu. Úkoly svìøené jednotlivým úrovním mohou být v rùzných zemích rùzné, ale v rámci jedné zemì jsou jednotné. Francie a Velká Británie jsou pøíkladem pøevážnì centrální správy a vìtšina rozhodnutí se èiní na celostátní úrovni. Na druhé stranì zemì jako Dánsko mají vìtšinu rozhodování na místní úrovni v souladu s pøíslušnými zákony. Oba systémy mají své výhody a nevýhody (viz tabulka 9).

11

Svazek 14 Ochrana ovzduší

ICLEI’s Environmental Guide

Tabulka 10. Úkoly rùzných úrovní státní správy v ochranì èistoty ovzduší Centrální správa

Místní správa

Legislativa

Všechno (jednání s mìsty o místních problémech)

Formulace cílù

Celonárodní problémy

Místní problémy

Emisní profil

Sbírá údaje od mìst, pomáhá zajistit zdroje

Sbírá veškeré údaje

Monitoring

Rámcový monitoring, pomáhá zajistit zdroje

Monitoring na místní úrovni

Hlášení

Na celonárodní úrovni

Na místní úrovni

Realizace - povolení - inspekce

Velké podniky

Menší podniky

Plánování

Plán úèelu užití pùdy a plán dopravy

Obr. 2. Cyklus plánování akcí (Sandhu et al. 1995)

stanovení cílù

ohodnocení a vyhodnocení

nové informace

volba nejlepší varianty péèe

realizace

14.3.1 FORMULACE CÍLÙ Úspìšná péèe o èistotu ovzduší vyžaduje jasnou formulaci cílù. Orgány místní správy mohou pøi formulaci cílù vycházet z národních pøedpisù, upravit si cíle používané v jiných zemích nebo pøevzít cíle ze zahranièních zdrojù.

12

Tyto cíle je samozøejmì tøeba upravit tak, aby odpovídaly místním potøebám. Cílem mùže být napø. dosažení urèitých emisních norem nebo norem èistoty vzduchu, pøímá náprava škod zpùsobených zneèištìním vzduchu nebo rùzné kombinace výše uvedených pøístupù k ochranì ovzduší. Bez jasnì formulovaných cílù je úspìšná realizace strategických zámìrù velmi obtížná. Pøijetí smìrnic pro èistotu ovzduší je prvním dùležitým cílem. Tyto smìrnice je tøeba vypracovat co nejdøíve. V pøípadì, že národní smìrnice neexistují, je možné pøevzít smìrnice doporuèené Svìtovou zdravotnickou organizací nebo stanovené Evropskou unií. Místní smìrnice nìkdy musí být pøísnìjší než národní nebo mezinárodní napø. pro horší klimatické podmínky. Napø. Alberta v Kanadì pøijala velmi jasný cíl ochrany ovzduší: „Vzduch musí být bez chuti a zápachu, na pohled prùzraèný a nesmí mít žádné mìøitelné krátkodobé èi dlouhodobé nepøíznivé úèinky na lidi, zvíøata nebo životní prostøedí.“ (Sandhu et al. 1995) V tomto pøípadì jde o velmi obecné cíle. Detailnìjší cíle mohou být dále rozpracovány pro konkrétní problémy èistoty ovzduší v urèitém mìstì. Pokud jde o emise, podrobnou emisní regulaci lze pøevzít z národních norem rùzných zemí. Kromì toho existuje nìkolik mezinárodních dohod o snižování emisí, které mají jasnì definované cíle. Pøípad 1.: Cíle èistoty ovzduší v Helsinkách Výkonná rada mìstského zastupitelstva v Helsinkách schválila v srpnu 1995 cíle v oblasti èistoty ovzduší na léta 1995-2020. Cíle jsou formulovány do znaèné míry obecnì, nebo všechna mìsta v této oblasti mají vlastní podrobnìjší cíle v oblasti životního prostøedí a èistoty ovzduší. Hlavním cílem je vytvoøit zdravé a pøíjemné prostøedí. Èistota ovzduší na území Helsinek a okolí je dost pøíznivá, avšak pøesto existují urèité problémy spojené se znaènì vysokými koncentracemi NO2 a rozptýlených èástic, regionálními koncentracemi O3, kyselého spadu a emisí CO2. Energetika a doprava jsou hlavní zdroje zneèištìní v této oblasti. Bylo zpracováno nìkolik návrhù na snížení zneèištìní pùsobeného dopravou, napø.: l koordinovat plánování dopravy s plánem územního rozvoje mìsta a používat je jako nástroj ke zlepšení prostøedí

ICLEI’s Environmental Guide

l zahustit mìstskou zástavbu l vybudovat dopravní systém jako celek l hlavním cílem by mìl být systém založený na veøejné dopravì l investice smìrovat tak, aby se minimalizovalo množství exhalací l vláda by mìla prostudovat použití rùzných metod jak snížit nepøíznivé úèinky dopravy, vèetnì zdanìní a povinné instalace ohøívaèù bloku motoru do osobních aut l zvýhodnit nová auta, avšak brát v úvahu emise za celou dobu životnosti vozidla l usilovat o snížení emisí CO2 na úroveò r. 1990 pomocí technických zlepšení, ale i výrazným snížením objemu dopravy Energie Výroba energie již není považována za hlavní problém z hlediska místní úrovnì zneèištìní ovzduší vzhledem k podstatnému zlepšení kontroly emisí. Avšak globální problém rostoucí koncentrace CO2 je tøeba øešit reformou místní výroby a spotøeby energie. Byly stanoveny mimo jiné následující cíle: l zvýšit úèinnost kombinované výroby tepla a elektøiny, l zlepšit technické metody snížení spotøeby elektøiny, l snížit spotøebu elektøiny ve špièkách zavedením progresivních sazeb, l investovat do výzkumu a vývoje zdrojù obnovitelné energie, nebo tradièní metody výroby ani úspory energie nemohou vést k podstatnému snížení emisí CO2, l používat øízení na stranì poptávky ke snížení spotøeby energie.

14.3.2 EMISNÍ PROFIL Prvním krokem k vyhodnocení množství emisí vypouštìných do ovzduší a k nalezení rentabilních metod prevence zneèištìní vzduchu ve mìstech je zpracování emisního profilu dané oblasti. Je to úkol pro orgány

Svazek 14 Ochrana ovzduší

místní správy, nebo pouze místní lidé znají místní zdroje zneèištìní, místní dopravní situaci atd. Zpracování profilu emisí spoèívá prostì ve sbìru dostupných údajù a v systematickém a racionálním odhadu úrovnì emisí ze zdrojù, u nichž neexistují záznamy z mìøení. Dostupnost údajù je velice rùzná. Odpovìdní pracovníci ve velkých bodových zdrojích emisí (elektrárnách atd.) provádìjí mìøení emisí a znají svou skladbu emisí lépe než provozovatelé malých prùmyslových a komerèních podnikù, nemluvì o majitelích domácích systémù vytápìní, èi používání lakù, øedidel a èistících prostøedkù. „Jedna hodina v archivu ušetøí jeden týden v terénu“, je známé úsloví pracovníkù výzkumu, které platí i pro sbírání údajù o emisích. Pøed investováním èasu a penìz do mìøení na místì je tøeba dùkladnì prostudovat všechny dostupné informace. Velké zdroje zneèištìní zpravidla mají urèité oprávnìní, které jim udìlily místní nebo regionální úøady. V mnoha pøípadech jsou doplnìny zprávou o namìøených emisích. Tyto výsledky mohou, ale nemusejí být aktuální, nebo mohlo dojít ke zmìnì výrobního procesu, instalaci nového zaøízení, používání jiných typù paliv atd. Pøes to všechno pøedstavují dobré východisko a je tøeba je aktualizovat. Po shromáždìní dostupných údajù se provádìjí mìøení tìch nejdùležitìjších emisí tam, kde tyto informace nejsou k dispozici. Mìøení nemusí provádìt a financovat mìsto. Je možné si je vyžádat od dotyèného podniku, jelikož ten by také mìl znát typ a množství svých emisí. Podle hesla „kdo zneèišuje, platí“ by tyto podniky mìly nést náklady s tím spojené. Další informace o emisích lze zjistit výpoètem známých nebo snadno mìøitelných promìnných pøi odhadu množství vypouštìných emisí. K tomuto úèelu máme v podstatì dvì metody výpoètu èi odhadu: Metoda látkové bilance pøichází v úvahu u tìch emisí, které mají pøímou vazbu na množství paliva èi jiných zdrojù jako vstupù do výrobního procesu. Napø. existuje odhad, že 95 % síry obsažené v uhlí, které se používá v elektrárnách jako palivo, bude vypuštìno do ovzduší ve formì oxidu siøièitého (pokud elektrárna nepoužívá odsiøovací zaøízení). Zbývajících 5 % zùstane v popelu. Výpoèet je tedy velmi jednoznaèný. Jestliže elektrárna spálí 500 000 t uhlí s obsahem síry 1,5 %, emise síry z komína budou èinit: 1,5 % obsah síry x 500 000 t uhlí x 95 % emisí síry = 7 125 t síry. Dalším pøepoètem zjistíme, že to pøedstavuje 14 250 t oxidu siøièitého.

13

Svazek 14 Ochrana ovzduší

Používá-li se odsiøovací zaøízení s 90 % úèinností, bude úroveò emisí èinit: 14 250 x 90 % úèinnost = 1 425 tun Emise, u nichž není pøímá vazba na vstupní množství paliva nebo jiných zdrojù, nebo které jsou výsledkem složitìjších procesù než pøímého spalování, je možné použít emisní faktory. K tomu existují v technické literatuøe bìžnì dostupné tabulky emisních faktorù, které byly vypoèteny ze stovek pøímých mìøení emisí u rùzných typù zdrojù emisí. Oxidy dusíku jsou typickou slouèeninou, u níž se používají emisní faktory. Metody látkové bilance se u oxidù dusíku nemohou používat, jelikož pouze èást tìchto oxidù, které vznikají v elektrárnì v kotlích pochází z paliva. Primárním chemickým vstupem je vzdušný dusík, který se bìhem spalování váže na ostatní látky, èímž vznikají oxidy dusíku. Tyto emise v kouøových plynech lze odhadnout s jistou pøesností srovnáním známých promìnných jako je množství kyslíku, teplota a použitá technologie spalování, s tabulkami pøímého mìøení (tabulkami emisního faktoru).

ICLEI’s Environmental Guide

Tabulka 11. Metody pøedbìžného hodnocení kvality vzduchu složky

mode- NO2 lování SO2 (viz CO 14.4.3)

cíl

èasový termín

kvalita rok až vzduchu 1 hod.

náklady poznámka

dost levné

vyžaduje dobrý emisní profil a meteorolog. údaje

levné

výsledky lze obtížnì pøièíst konkrétním škodlivinám

kvalita týdenní levné vzduchu, prùmìry vystavení

dobré plošné pokrytí, nelze podchytit špièkové koncentrace

krátko- všechny kvalita 1 hod. dost dobé vzduchu až drahé mìøení libovolné období

spolehlivé a snadno vysvìtlitelné, potøeba speciální technické expertízy

bioindi- všechny dopady kátory (viz svazek 5)

pasivní NO2 odbìr SO2 vzorkù CO

nìkolik let

VYHODNOCENÍ PØEDB̎NÝCH VÝSLEDKÙ Po vypracování emisního profilu je vhodné ve tøech krocích provést vyhodnocení. Krok 1 Rozhodujeme, zda je tøeba další prùzkum nebo mìøení jedné nebo více škodlivých látek. Další hodnocení je zpravidla nutné, když: l mìsto má více než 50 000 obyvatel, a nebo, l mìsto má prùmysl, který je zdrojem zneèištìní, a nebo l mìsto má nepøíznivé klimatické podmínky, a nebo l byly vzneseny stížnosti na kvalitu ovzduší. Krok 2 Pro další prùzkum je možné zvolit nìkolik metod. Nejdùležitìjší z nich jsou uvedeny v tabulce 11.

Krok 3 V mnoha pøípadech staèí pøedbìžná studie èistoty ovzduší. Nicménì mùže nastat potøeba zavést kontinuální mìøení, pokud tato studie ukáže, že: l jedna nebo více škodlivých látek pøekraèuje koncentrace uvedené ve smìrnicích národních a/nebo Svìtové zdravotnické organizace a/nebo Evropské unie, l bylo zjištìno nìkolik škodlivých látek, jejichž koncentrace èiní 50 % nebo více procent hodnot uvedených ve smìrnici.

14

ICLEI’s Environmental Guide

14.3.3 MODELOVÁNÍ

ROZPTYLOVÝCH

PODMÍNEK

Modelování rozptylových podmínek je obvykle relativnì rychlá a rentabilní metoda hodnocení nebo pøedpovìdi kvality ovzduší v dané lokalitì nebo regionu. Pracuje s nástroji, které vyvinuli meteorologové a vstupními informacemi o typu vìtrù a poèasí a komplexním emisním profilem. Modely mohou být v podstatì deterministické, nebo statistické. Deterministické modely vycházejí z pozorování a aplikace vìdeckých poznatkù. Tyto modely jsou zpravidla matematické algoritmy, které se poèítají na poèítaèích. Používají se k výpoètu pøedpokládaných koncentrací exhalací od zdroje po smìru vìtru. Deterministické modely jsou obvykle založeny na vzorci zvaném Gaussova køivka rozložení. Tento model bodového zdroje bere oèekávaný rozptyl exhalací ve smìru obvyklého vektoru vìtru a vypoèítává z nìho pøízemní koncentrace škodlivin v pøíslušných vzdálenostech od bodového zdroje. Tyto typy modelù je možné použít i pro plošné nebo lineární zdroje (doprava). Tzv. negaussovské modely plánování mùžeme používat pro mìstské oblasti, kde modelované problémy jsou mnohem komplikovanìjší. Území je zobrazeno trojrozmìrnou maticí. Exhaláty se modelují v okamžiku, kdy pøicházejí na dané území, odcházejí z tohoto území a procházejí rùznými chemickými procesy bìhem pøechodu tímto územím na základì odhadù rychlosti vìtru, rozptylových podmínek atd. Složitìjší modely používají systém pohyblivých souøadnic, které jsou užiteèné pro hodnocení fotochemického zneèištìní ovzduší. Další typ modelování používaný k prognóze faktorù èistoty ovzduší se jmenuje statistické modelování. Statistické modely jsou založeny na korelaci mezi namìøenými koncentracemi a meteorologickými údaji. V posledních letech se objevilo mnoho rùzných modelovacích nástrojù, které nabízí nìkolik konzultantských firem. Ve vìtšinì pøípadù vyžadují urèitou úpravu na místní podmínky. I když modelování je mimoøádnì užiteèný nástroj pro péèi o èistotu ovzduší, pøímá mìøení jsou v nìkterých pøípadech jediný zpùsob, jak zjistit skuteèné koncentrace škodlivin. To platí zvláštì o geograficky èlenitých oblastech nebo „kaòonech“ ulic nebo pøi nedostatku vstupních údajù.

Svazek 14 Ochrana ovzduší

14.3.4 MONITORING Témìø všechny zemì na svìtì mají sítì pro sledování èistoty ovzduší, které provozují buï celostátní, nebo místní orgány, èi v nìkterých pøípadech prùmyslové podniky. Mìøení zneèištìní vzduchu má tøi základní problémy. Za prvé vybrat, co se bude mìøit, tedy zvolit takové složky, které nejlépe vystihují problematiku dané situace. Za druhé získat vhodné reprezentativní vzorky vzduchu z dané oblasti. Za tøetí pøesnì stanovit koncentrace zneèišujících látek. Pøed zahájením mìøení by toto vše mìlo být vyjasnìno. Mìøení bývá drahé a mìlo by se peèlivì zvážit, co a do jaké míry je nutné, a zda tyto informace není možné zjistit z jiných zdrojù nebo jinými metodami (viz výše v textu). Poslání a úkoly monitorovacích sítí èistoty ovzduší jsou v rùzných zemích rùzné. Zpravidla sledují pìt základních cílù: a) regulaèní kontrola Sí zajišuje informace v souladu s normami pro èistotu ovzduší stanovenými národními nebo mezinárodními pøedpisy. Kritéria projektu sítì a mìøících stanic jsou zpravidla daná pøíslušnou národní legislativou. Evropská unie rovnìž pøipravuje smìrnici pro péèi o èistotu ovzduší. Jejím cílem je harmonizovat národní legislativu a vytvoøit spoleèný základ pro sledování èistoty ovzduší. b) systém varování Poplašná funkce v síti umožòuje zasáhnout v pøípadì epizod vysoké koncentrace škodlivin v ovzduší pøedevším v letních mìsících. Údaje z mìøení spolu s meteorologickými informacemi mohou sloužit k tvorbì pøedpovìdí èistoty ovzduší. c) urèení dlouhodobé prostorové distribuce a trendù Tyto velièiny poskytují informace o nutnosti regulaèních zásahù v zájmu snížení hladiny škodlivin i o úèincích pøedchozích akcí. d) pøidìlování zdrojù Vývoj a užívání modelù rozptylu pøi vyhodnocování výsledkù mìøení v síti významnì pøispívá k pochopení úèinkù a metod pøesné lokalizace zdrojù zneèištìní a jímek škodlivin v dané oblasti. e) urèení spadu Používání modelù výpoètù v kombinaci s mìøením koncentrací škodlivin ve vzduchu i v dešové vodì umožòuje urèit, kolik tohoto materiálu proniklo do pùdy. Zvláštì v pøípadì kyselého spadu se pøekroèení praho-

15

Svazek 14 Ochrana ovzduší

vých hodnot musí sledovat a vyhodnocovat na národní úrovni. VYTVOØENÍ MONITOROVACÍ SÍTÌ Problémy, na které narážíme pøi budování monitorovací sítì, nejsou vìtšinou zdaleka ojedinìlé. Mìsta a organizace jako ICLEI nebo Svìtová zdravotnická organizace mohou nabídnout nejnovìjší informace a pomoc kvalifikovaných odborníkù. Kromì toho se každý rok koná nìkolik mezinárodních konferencí o øízení kvality ovzduší, které poskytují možnost výmìny informací a zkušeností. Typický postup pøi budování sítì zaèíná rozdìlením sledované oblasti do tøech nebo ètyøech rùzných èástí: mìstská, pøedmìstská, venkovská a pøípadnì prùmyslová èást. Cíle monitoringu ve mìstì a na pøedmìstí jsou pomìrnì jasné, jelikož jsou zamìøeny na zdraví, a jeho hlavním úèelem je zjišovat, kolik primárních zdrojù škodlivin (zpravidla doprava) zneèišuje vzduch v oblastech, kde lidé buï pracují, nebo žijí. Stanovištì monitoringu na venkovì dávají možnost mìøit rychlost rozptylu z mìstských nebo prùmyslových oblastí do okolí, sledovat úèinky na životní prostøedí a zjišovat pøípadný vznik sekundárních škodlivin v dùsledku chemických reakcí. Monitoring v prùmyslových oblastech je hlavnì souèástí politiky kontroly emisí. Témìø všechny moderní stanice pro sledování kvality ovzduší jsou vybaveny monitory, které prùbìžnì mìøí škodliviny. Pro tradièní plynné škodliviny (SO2, NOX, O3, CO) existuje nìkolik spolehlivých monitorù dodávaných rùznými výrobci. Pro uhlovodíky nebo polétavý prach (PM10) je výbìr stále ponìkud omezený. Prùbìžné mìøení je stále jediný možný zpùsob, jak zjistit krátkodobou dynamiku koncentrací škodlivin. Monitorovací stanovištì jsou vybaveny malým poèítaèem nebo zaøízením na ukládání dat, které øídí automatický provoz monitorovací techniky a zaznamenává namìøené hodnoty a technické parametry monitorù. Tyto údaje se pak posílají do centrálního poèítaèe, kde se provádí vyhodnocení, kontrola kvality a hlášení. Manipulace s daty musí být zásadnì snadná a uživatelsky vstøícná vzhledem k obrovskému množství sledovaných a zpracovávaných dat. Stanice potøebují neustálou obsluhu a kalibraci a na tyto odborníky je tøeba pamatovat pøi zakládání sítì monitoringu. Sí monitoringu nelze provozovat bez vysoce kvalifikovaného a vyškoleného personálu. Ke kalibraci a servisu je možné používat externí konzultanty, avšak tato varianta není z dlouhodobého hlediska rentabilní.

16

ICLEI’s Environmental Guide

Uvažujete-li o založení sítì monitoringu, kontaktujte vždy jiná mìsta s podobnými již fungujícím systémy výmìna informací o vlastním projektu, hardwaru a softwaru je velmi dùležitá. Pøípad 2. Spolupráce mezi estonským Talinem a metropolitní oblastí Helsinek Správní orgány provincie Uudenmaa ve Finsku se obrátily na Talin v Estonsku s cílem navázat spolupráci mezi helsinskou a talinskou metropolitní oblastí. V rámci tohoto procesu se znovu objevila stará myšlenka, založit v Talinu projekt péèe o èistotu ovzduší. Tento projekt byl pozdìji financován finským ministerstvem životního prostøedí jako souèást plánu regionální spolupráce, a v r. 1994 byl instalován moderní monitorovací systém. Finsko darovalo i monitory a vhodný software pro zpracování dat. Spolupráce již bìží dva roky. Po celou tuto dobu monitorovací stanice pracují dobøe a odborníci z rady helsinské metropolitní oblasti navštìvují toto mìøící pracovištì nìkolikrát roènì za úèelem údržby a kalibrace. Estonští partneøi rovnìž navštívili Finsko. V budoucnosti se poèítá s širší spoluprací v oblasti pasivního sledování oxidu siøièitého a používání bioindikátorù. Oba partneøi jsou s dosavadní spoluprací spokojeni. Uvažuje se i o podání spoleèné žádosti na financování dalších partnerských projektù z prostøedkù Evropské unie.

14.3.5 BIOINDIKÁTORY Bioindikátory jsou organismy, které známým zpùsobem reagují na danou koncentraci urèité škodliviny. Nìkteré rostliny a zvíøata prosperují v pøítomnosti urèitých látek, které jsou škodlivé pro èlovìka nebo mají jiné negativní dopady. Další vykazují pøíznaky poškození. Uvádíme nejbìžnìjší bioindikátory a jejich reakce: l lišejníky - výskyt urèitých druhù, poèet zastoupených druhù, stav jejich organismu, l borovice a smrky - ztráta jehlièí, l rùzné pùdní parametry vèetnì obsahu organické hmoty v pùdì. Úèinky nebo rozptyl škodlivin mùžeme studovat pomocí nìkolika rùzných bioindikátorù. Bioindikátory jsou pomìrnì rentabilní. Pokrývají širokou oblast a nìkteré z nich poskytují výsledky již v krátké dobì. Jejich nedostatkem je mimo jiné to, že výsledky jsou pouze

ICLEI’s Environmental Guide

Svazek 14 Ochrana ovzduší

kvalitativní. Rovnìž metody vyhodnocování bývají subjektivní. Je tudíž problematické vycházet pøi strategických rozhodnutích jako je snížení emisí z výsledkù získaných pomocí bioindikátorù, i když bioindikátory mohou ukázat nutnost používat dražší technologická mìøící zaøízení.

Oficiální zprávy jsou urèeny odborníkùm buï ze stejného oboru nebo z jiných oborù (plánování dopravy nebo hygiena). Uvádìné údaje nejsou zjednodušeny. Tato zpráva je pouze pro úøední použití a mìla by mít formu vhodnou k výmìnì informací na regionální, národní a mezinárodní úrovni (EU, WHO).

POSTUP PØI POUŽÍVÁNÍ BIOINDIKÁTORÙ Krok 1: Výbìr správných indikátorù Informace o bioindikátorech jsou k dispozici v odborné literatuøe a èasopisech o životním prostøedí. Je rovnìž vhodné kontaktovat vysoké školy, které tyto metody studovaly. Zpravidla znají i místní podmínky a nejvhodnìjší druhy bioindikátorù. Je to i oblíbené téma postgraduálního výzkumu.

Zpráva o specializovaných studiích se publikuje po uskuteènìní každé specializované studie. Jedná se o vìdeckou zprávu.

Krok 2: Vytvoøení sítì vzorkù Sítì vzorkù je tøeba zakládat na dlouhodobé bázi a stanovištì bioindikátorù by mìla být vhodná pro práci v budoucnosti podle možností na 20 až 30 let. Nalézt vhodnou lokalitu vzorku ve mìstech bývá dost problematické. Krok 3: Odbìr a rozbor vzorkù Každoroèní odbìr vzorkù není zpravidla nutný, staèí jej provádìt jednou za tøi nebo dokonce pìt let. Je tøeba mít velké množství vzorkù, aby studie byla statisticky významná. Laboratorní rozbor by mìl být proveden na zaruèenì kvalitním zaøízení, aby byla zajištìna kvalita výsledkù. Krok 4: Vyhodnocení výsledkù Mnoho bioindikátorových metod je subjektivních, jako napø. ztráta jehlièí u borovic a smrkù, nebo stav lišejníkù. Výsledky je možné porovnávat pouze vyhodnocením relativního rozdílu mezi stanovišti vzorkù a záznamy o vzorcích z pøedchozích mìøení. Srovnávat studie z rùzných lokalit je zpravidla nemožné, jestliže je neprovádí pokud možno stejná skupina výzkumníkù pøesnì stejnými metodami a ve stejné dobì. Je-li potøeba provádìt bioindikátorové studie na vìtší ploše, je nezbytnì nutné všechny studie koordinovat. Výsledky zpravidla ukazují poškození zpùsobené špatnou kvalitou ovzduší, ale je obtížné je pøipsat na vrub konkrétní látce, a vyhodnocení dopadu rùzných látek bývá obtížné a sporné.

14.3.6 HLÁŠENÍ A INFORMACE

Zprávy pro veøejnost jsou zjednodušené pro pochopení prùmìrného ètenáøe. Nejdùležitìjší na nich je to, že všechny koncentrace a èísla jsou vysvìtlena. Heslem tìchto zpráv by mohlo být „vysvìtlete význam uvedených èísel“. Tyto zprávy èi pøehledy se zpracovávají zpravidla mìsíènì. Tiskové zprávy jsou krátké a zamìøené pouze na jeden problém. Index èistoty ovzduší nabízí veøejnosti prùbìžné, okamžité, on-line informace o èistotì ovzduší. Ve svìtì se používá nìkolik systémù. Index èistoty ovzduší poskytuje obyvatelstvu prùbìžné a okamžité on-line informace o kvalitì ovzduší. Používá se nìkolik druhù tìchto systémù. Pøípad 3: Index èistoty ovzduší v helsinské metropolitní oblasti V r. 1993 byl v Helsinkách zaveden jednoduchý index èistoty ovzduší (Air Quality Index - AQI) pro informování veøejnosti o stavu èistoty ovzduší snadno srozumitelným zpùsobem. Škodliviny uvedené v tomto indexu jsou CO (1 a 8 hodin), NO2 (1 a 24 hodin), SO2 (1 a 24 hodin), O3 (1 hodina) a PM10 (24 hodin). AQI je spojen s novým návrhem smìrnic pro èistotu ovzduší ve Finsku. AQI informuje o akutních zdravotních dùsledcích, avšak bere v úvahu i dlouhodobé úèinky na pøírodu a materiály. Každou hodinu se vypoèítává dílèí index všech škodlivin, a pro danou hodinu se nejvyšší dílèí index stává hodnotou AQI. Hodnoty AQI se vypoèítávají souèasnì pro centrum Helsinek a pro typické pøedmìstské oblasti. Jednoduchý a srozumitelný index èistoty ovzduší se osvìdèil jako velmi užiteèný nástroj pro prezentaci a interpretaci dat obyvatelùm Helsinek.

Pøesná hlášení jsou velmi dùležitou souèástí øízení èistoty ovzduší. Bez zpráv a hlášení by všechny pracovnì nároèné a složité mìøící systémy, které dodávají všechny tyto informace, byly zbyteèné.

17

Svazek 14 Ochrana ovzduší

ICLEI’s Environmental Guide

14.3.7 VÝBÌR NEJLEPŠÍCH VARIANT OCHRANY: SN͎ENÍ EMISÍ

koordinovat své strategie s jasným urèením úloh a závazkù.

Po shromáždìní dat, provedení rozboru, pochopení problematiky zneèištìní vzduchu a stanovení cílù následují úkoly spojené s realizací. Nástroje øízení používané k uskuteènìní strategického cíle závisí na povaze daného cíle, øešené problematice a zúèastnìných stranách.

Jedním z hlavních faktorù úspìšnosti øízení èistoty ovzduší je informovanost veøejnosti, úèast veøejnosti a otevøenost. Obèanská sdružení a nevládní organizace by mìly mít možnost vznést své pøipomínky a zapojit se do programu péèe o èistotu ovzduší. Je lepší podporovat úèast veøejnosti pøi pøípravì plánu pøed jeho realizací, aby bylo možné zvážit všechna hlediska a názory. Tímto zpùsobem se rùzné úhly pohledu mohou stát souèástí procesu plánování místo toho, aby se pozdìji staly pøedmìtem nesouhlasu s politikou.

Pøi výbìru varianty øízení vycházíme z nìkolika obecných faktorù: l efektivnost, l rychlá nebo pomalá realizace, l krátkodobý nebo dlouhodobý dopad na emise, l národní a mezinárodní pøedpisy a dohody, l technické možnosti, l finanèní možnosti, l pøijatelnost pro veøejnost. Zvolení urèitého pøístupu k realizaci znamená vìtšinou zohlednìní jen nìkterých faktorù. Napø. krátkodobé výsledky mohou být politicky žádoucí a relativné finanènì nenároèné, avšak problém se mùže vrátit. Jsou-li žádoucí dlouhodobé výsledky, zvolený postup mùže být jiný, ale ne vždy to platí. Zámìna používaného paliva je pøíklad opatøení, které lze realizovat v relativnì krátké dobì a pøitom mùže mít dlouhodobý dopad. Dopad také nemusí být jednoznaènì dlouhodobý, protože snížení emisí skonèí v okamžiku, kdy èistší palivo zamìníme opìt za palivo s vìtším obsahem škodlivin. Naopak zmìna úèelu využití území se realizuje velmi pomalu, avšak má dlouhodobý a dalekosáhlý dopad. Realizace jakéhokoli opatøení na snížení zneèistìní vyžaduje vždy spolupráci. Za regulaci rùzných emisí jsou v rùzném rozsahu zodpovìdné nejrùznìjší orgány. Kontrola emisí z osobních aut je obvykle úkolem vlády. Regionální správní orgány mohou mít vìtší kontrolu nad emisemi z prùmyslových zdrojù. Mìsta mívají sice malou kontrolu nad emisemi z rùzných zdrojù, ale velmi úèinnì mohou zasahovat v otázkách využití pozemkù, dopravního plánu a spotøeby energie, což mùže zásadnì ovlivnit úroveò emisí. V zájmu dosažení cílù èistoty ovzduší by místní, regionální a národní orgány mìly

18

Platí samozøejmì, že všechny zdroje škodlivin je tøeba vyhodnocovat spravedlivì. Zvláštní režim pro oblíbence nepøichází v úvahu, nebo èasto vede k právním sporùm, kterými se kvalita vzduchu nezlepší. Pøípad 4: Mìstský úøad Ankary a okolí - zámìna paliva Ankara, hlavní mìsto Turecka, se nachází uprostøed území obklopeného ze tøech stran horami. Rychlý rùst obyvatelstva a závislost na používání uhlí k výrobì energie vedla k tìžkým problémùm již v padesátých letech. Šlo hlavnì o spalování uhlí v domácích kotlích ústøedního topení s nízkou úèinností. Problémy zneèišování ovzduší jsou umocòovány èastými teplotními inverzemi v zimním období. V zájmu zlepšení situace vypracovala Ankara následující program: l nahradit uhlí a naftu zemním plynem, l vybudovat systém centrálního zásobování teplem, l zlepšit energetickou úèinnost v budovách. V r. 1980 mìsto zahájilo distribuci smìsi tekutého paliva s nízkým obsahem síry pro vytápìní budov, v r. 1986 zaèal dovoz uhlí s nízkým obsahem síry a v r. 1989 zaèalo nakupovat zemní plyn. Do roku 1993 více než 250 000 domácností pøešlo na zemní plyn. Pokud je zemního plynu dostatek, je povinné jej používat k vytápìní. Mìsto má v souèasné dobì databázi typù kotlù a vytápìných prostor v cca 650 000 domácnostech a podaøilo se mu znaènì zlepšit kvalitu ovzduší.

Svazek 14 Ochrana ovzduší

ICLEI’s Environmental Guide

Pøípad 5: Kodaò - zlepšení systémù centrálního zásobování teplem V r. 1986 realizovali v Kodani v jedné ze dvou mìstských elektráren zámìnu uhlí za zemní plyn. Konverze druhé elektrárny probìhne v r. 1994. V souèasné dobì je øádovì 70 % všech domácností v Kodani napojeno na systém centrálního zásobování teplem. Do r. 2002 by mìlo být napojeno 95 % domácností. Napojení je povinné, je-li k dispozici pøípojka. Plány na rekonstrukci starších ètvrtí již poèítají s novým systémem centrálního zásobování teplem s nízkoteplotní rozvodnou sítí. Náhrada starých neúèinných zneèišujících kotlù ústøedního topení sítí CZT rovnìž zlepší èistotu ovzduší.

14.3.8 PROGRAM DALŠÍHO

SLEDOVÁNÍ

Péèe o èistotu ovzduší je prùbìžný proces, a plány péèe o èistotu ovzduší by se mìly periodicky hodnotit, co do jejich úspìšnosti. Mùže se ukázat nutnost zmìnit dosavadní pøístup, nebo potøeba zamìøit se na nové problémy. Nové údaje mohou ukázat, že i pomìrnì nízká úroveò zneèištìní nebo døíve neznámé škodliviny mají negativní dopady. Mùže vyvstat nutnost dalšího zlepšení strategie øízení a technologie kontroly. Udržení dosažené kvality ovzduší rovnìž vyžaduje koordinaci. Pøípad 6: Moskva - èistota ovzduší Moskva je názorným pøíkladem toho, jak se mùže zmìnit struktura zneèišování ovzduší v dùsledku zmìny používaného paliva, v tomto pøípadì pøechodu z uhlí a nafty na zemní plyn. Emise oxidu siøièitého a pevných èástic v posledních letech radikálnì poklesly. Došlo k výraznému snížení koncentrací pevných èástic, avšak koncentrace oxidu siøièitého neklesaly úmìrnì s køivkami emisí. To mohlo být zpùsobeno i opoždìným zavedením pøesnìjších metod monitoringu. Vzhledem k prudkému nárùstu poètu osobních automobilù a následných dopravních tokù, zvýšily se v posledních nìkolika letech koncentrace oxidù dusíku. Tento vývoj je typický pro mìsta ve støední a východní Evropì a vyvolává velké obavy, nebo snížení emisí z dopravy je nesmírnì obtížné ve všech èástech svìta. Problémy se zneèištìním ovzduší v dùsledku dopravy je tøeba považovat za nejvìtší hrozbu èistoty ovzduší v budoucnosti ve støední a východní Evropì. (Stanners and Bourdeau 1995).

14.4 CYKLUS PLÁNOVÁNÍ AKCÍ PRO MÌSTA - SHRNUTÍ 1. Odhad množství emisí a imisí (celková kvalita ovzduší) v cílové oblasti pomocí emisního profilu/ modelování/bioindikátorù Znalost emisního profilu je dùležitá jak pro mìsta s omezenými prostøedky, tak pro mìsta s vìtšími finanèními a administrativními zdroji. Emisní profil ve své základní podobì pøedstavuje levný a nutný nástroj další èinnosti v oblasti péèe o èistotu ovzduší. 2. Stanovení cílových hodnot emisí a imisí v souladu s národními a mezinárodními pøedpisy a normami a v nutných pøípadech (klima/jiné speciální problémy) jejich další zpøísnìní Tento krok je rovnìž dùležitý pro všechny orgány místní správy. Menší mìsta mají vždy možnost poradit se s vìtšími mìsty, pokud nemají potøebné zdroje na dosažení vlastních cílù. 3. V pøípadì potøeby vybudování sítì pro mìøení èistoty ovzduší. Pokud tato mìøení již provádí stát, orgány místní správy mohou projevit zájem o stanovení cílù mìøení. Jestliže chybí záruka zdrojù nebo dohoda o stálé spolupráci s vìtším partnerem nebo externí finanèní zdroj, nemìla by se tato sí zakládat. 4. Integrace politika ochrany ovzduší s energetickou politikou, územním plánem a dopravní politikou. Toto je rovnìž zásadní krok pro všechny orgány místní správy, a to zejména proto, že se ani tak nejedná o otázku financí, ale spíše o vytýèení smìru a o politickou vùli. 5. Vypracování integrovaného programu ochrany ovzduší za úèasti veøejnosti Zapojení veøejnosti je zárukou toho, že program bude mít místní podporu a pomùže vytvoøit politický tlak na zlepšení èistoty ovzduší. 6. Stanovení termínù pro vyhodnocování programù a zpracování roèní zprávy o výsledcích Zpìtná vazba je nezbytnì nutná pro úspìšnost programu. Podrobnost tìchto zpráv závisí na dostupných zdrojích. Mìsta s nedostatkem finanèních zdrojù mohou zpracovat

19

Svazek 14 Ochrana ovzduší

spíše základní dokumentaci, která není tolik finanènì nároèná.

20

ICLEI’s Environmental Guide

ICLEI’s Environmental Guide

Svazek 14 Ochrana ovzduší

LITERATURA Griffin, R. D., 1994, Principles of Air Quality Management, Lewis Publishers, Boca Raton. Miller Jr., G. T., 1992, Living in the Environment, Wadsworth Publishing Company, Belmont. De Nevers, N., 1995, Air Pollution Control Engineering, McGraw-Hill Inc. New York. Sandhu, H. S., Angle, R. P. and Kelly, M., 1995, Implementation of the Clean Air Strategy for Alberta, Canada, Proceedings of the 10th World Clean Air Congress, Espoo, Finland, May 28-June 2, 1995. The Finish Air Pollution Prevention Society, Helsinki. Stanners, D. and Bourdeau, P., 1995, Europe’s Environment, The Dobris Assessment, European Environmental Agency, Copenhagen. Sluyter, R. J. (ed.), 1995, Air Quality in Major European Cities, Part I: Scientific Background Document to Europe‘s Environment, RIVM Report no. 722401004. National Institute of Public Health and the Environment, the Netherlands. Norwegian Institute for Air Research. 507 p. Bilthoven (1995). WHO, 1992, Urban Air Pollution in Megacities of the World, 1992, World Health Organization, United Nations Environment Programme, Blackwell Publishers, Oxford. WHO, 1987, Air Quality Guidelines for Europe, 1987, WHO Regional Publications, European Series No. 23, Copenhagen. WHO, 1995, Update and Revision of the Air Quality Guidelines for Europe - Meeting of the Working Group on „Classical“ Air Pollutants, 11-14 October 1994, WHO, Regional Office for Europe Report EUR/ICP/ EHAZ 94 05/PB01 (EUR/HFA target 21), Bilthoven.

21

Svazek 14 Ochrana ovzduší

SLOVNÍÈEK

POJMÙ

Kyselý spad Spad kyselin a kyselinotvorných slouèenin z atmosféry na povrch zemì. Kyselý spad je obecnì znám pod pojmem kyselý d隝, který znamená pouze mokrý spad. Aerosol Smìs èástic a plynu. Norma Maximální pøípustná úroveò urèité škodlivé kvality látky v ovzduší (venkovním) zprùmìrovaná za urèité èasové období. Smìrnice pro kvalitu vzduchu jsou tomu podobné, avšak pøedstavují pouze doporuèované hodnoty. Škodlivina Slouèeniny, které za normálních podmínek v ovzduší v pøírodì neexistují nebo slouèeniny pøítomné v mnohem vyšších koncentracích než normálnì. Atmosféra Veškerá hmota vzduchu obklopující zemi. Karcinogen Chemická látka, ionizující záøení a viry, které zpùsobují nebo podporují rùst maligních nádorù neboli rakoviny, v nichž se množí buòky urèitého typu tkánì a pronikají do okolní tkánì. Koncentrace Množství chemické látky nebo èástic v urèitém objemu nebo hmotì vzduchu, vody èi pùdy. Emise Množství škodliviny vypouštìné ze zdroje. Episoda Období zvýšených koncentrací škodlivin. Skleníkový efekt Pøírodní jev, který poutá teplo v ovzduší blízko povrchu zemì absorbováním tepla ve vodní páøe a plynech, jako je oxid siøièitý a metan. Jestliže se koncentrace tìchto zvýší, k èemuž dochází v dùsledku spalování fosilních paliv a kácení pralesù, prùmìrná teplota stoupne a zpùsobí klimatickou zmìnu. Látkové èástice Pevné èástice nebo kapièky tekutiny rozptýlené ve vzduchu nebo nesené vzduchem.

22

ICLEI’s Environmental Guide

Fotochemický smog Složitá smìs škodlivin ve vzduchu, vznikající ve vzduchu reakcí uhlovodíkù a oxidù dusíku pùsobením sluneèního svìtla. Zvláštì škodlivé složky obsahují ozón, peroxyacyl nitráty (PAN) a rùzné aldehydy. Primární škodlivina Slouèenina pronikající pøímo do vzduchu v dùsledku pøírodních událostí nebo lidské èinnosti, jejíž koncentrace je škodlivá. Sekundární škodlivina Škodlivá chemická látka, vznikající v atmosféøe pøi reakci primární škodliviny v ovzduší s normálními složkami vzduchu nebo s jinými škodlivinami v ovzduší. Smog Tepelná inverze Vrstva hustého, chladného vzduchu zadrženého pod vrstvou ménì hustého teplého vzduchu. Ta brání cirkulaci vzdušných proudù vzhùru. Pøi déletrvající inverzi zneèištìní vzduchu v zadržené vrstvì narùstá a dosahuje škodlivé úrovnì. Zneèišování pøes hranice státù: Zneèištìní pøenášené na dlouhé vzdálenosti, pohybující se masou vzduchu.

ICLEI’s Environmental Guide

I.

BRISTOL, VELKÁ BRITÁNIE

1. NÁZEV PROGRAMU Úplný monitoring zneèištìní ovzduší

2. CÍLE Již celou øadu let se v Bristolu monitoruje zneèištìní ovzduší. Pùvodnì to bylo jedno z opatøení zamìøené na zlepšení kvality ovzduší v souvislosti s kontrolou a regulací smogu ve mìstì, auditù emisí z tìžkého prùmyslu a monitorování kvality ovzduší podél silnic. Cílem bylo využívat výsledky získané z monitorovací sítì kvality ovzduší jako nástroje k pøesvìdèování lidí v rozhodovacím procesu, aby zmìnili nebo upravili zásady a politiku tak, aby se zlepšila kvalita ovzduší a podporovali takto zamìøené a zahájené iniciativy.

3. POPIS PØÍPADU Poèátkem sedmdesátých let byla zøízena monitorovací sí pro tìžké kovy, jejímž úkolem bylo mìøení koncentrací olova, zinku, kadmia a mìdi v ovzduší v okolí hutí u øeky Avony, a továrny na olovìné støelivo v centru mìsta. Pravidelný monitoring umožòuje rychlý zásah v pøípadì zvýšené koncentrace. V osmdesátých letech se sí rozšíøila o monitorování podél silnic. Výsledky napøíklad ukázaly výrazný pokles olova v ovzduší zpùsobený snížením obsahu olova v benzínu, k nìmuž došlo v roce 1985. Monitorování obsahu oxidù dusíku (NOX) bylo zavedeno koncem 80. let s cílem monitorovat emise z prùmyslové výroby hnojiv. V souèasné dobì se používá citlivìjší zaøízení hlavnì pro mìøení koncentrací NO2 z motorových vozidel. V roce 1990 bylo zavedeno prùbìžné mìøení koncentrací podél silnic v Old Market, kde je velká køižovatka. Úèelem bylo sledování koncentrací NOX pomocí metod stanovených smìrnicí EU. První výsledky ukazují, že se koncentrace NOX zøejmì pøiblíží nebo dokonce pøekroèí limity EU. Monitorovací stanice pro mìøení ozónu byla uvedena do provozu v létì 1989 v Blaise Castle House. Témìø okamžitì zaznamenala „epizodu“ zvýšených koncentrací

Svazek 14 Ochrana ovzduší

ozónu a od té doby celou øadu dalších „ozónových epizod“. Koncentrace oxidu uhelnatého (CO) jsou nejvyšší v blízkosti zdrojù jeho vzniku. Typickým místem výskytu jsou úzké uzavøené ulice, pøelidnìné prostory a uzavøená parkovištì. Od roku 1990 se jeho koncentrace také monitorují na Old Market. Koncentrace bìhem dne výraznì kolísají v závislosti na intenzitì dopravy. Výsledky se porovnávají se smìrnými limity pro kontrolu a regulaci kvality ovzduší, orientaèními hodnotami a hodnotami kvality ovzduší uvádìnými Svìtovou zdravotnickou organizací (WHO) pro Evropu. Jsou hlášeny meteorologickému støedisku v Bristolu a BBC pro místní pøedpovìï poèasí, a univerzitì v Bristolu pro potøeby výuky a vìdecké úèely. Protože je z výsledkù patrný rostoucí vliv motorových vozidel na zneèištìní ovzduší ve mìstì, bylo zpracováno nìkolik dokumentù, z nichž každý doporuèuje pøijmout urèitá opatøení v oblasti dopravy. ZPRÁVA STUDIJNÍ SKUPINY V roce 1989 byla ustavena studijní skupina, zabývající se zneèištìním z dopravy, skládající se z pracovníkù hygienické služby, ochrany životní prostøedí, územního plánování a zástupcù hnutí Doprava 2000 a Dìtí Zemì, která zpracovala zprávu za rok 1990. Nedílnou souèástí studie je realizace praktických zásad zamìøených na snižování úrovnì zneèištìní vèetnì: l dopravních omezení, l rozmístìní dopravního znaèení tak, aby byla doprava odklonìna z centra mìsta, l parkování a prùjezd, l opatøení týkající se upøednostnìní autobusové dopravy, l integrované veøejné dopravy, l spoleèného používání aut. KONCEPCE ÚZEMNÍHO PLÁNU MÌSTSKÉHO CENTRA Pøibližnì ve stejné dobì jako zpráva studijní skupiny byla vypracována také koncepce územního plánu. V kapitole týkající se dopravy, jsou uvedeny tyto návrhy: l lepší dostupnost hromadné dopravy, l opatøení omezující vliv dopravy na životní prostøedí,

23

Svazek 14 Ochrana ovzduší

l vytvoøení úplné sítì bezpeèných stezek pro chodce, l zlepšení pøístupu pro tìlesnì postižené, l bezpeèné a pohodlné stezky pro cyklisty. BRISTOLSKÁ STUDIE SYSTÉMU INTEGROVANÉ DOPRAVY A ŽIVOTNÍHO PROSTØEDÍ (BRITES) Tato studie byla zpracována v roce 1990 jako technická pomoc pro zastupitelstva hrabství a mìst, aby jim pomohla s pøípravou strategických územních plánù, se zlepšením dopravní situace a životního prostøedí. Poskytovala: l strategický pøehled všech zpùsobù dopravy (vèetnì pìší, cyklistické, vodní a rychlé mìstské dopravy), l rámec pro hodnocení dùsledkù strategií územního plánování, l rámec pro plán zástavby a podrobnìjší zásady pro územní plánování, l rámec pro srovnání a hodnocení investièních variant v oblasti øešení dopravy, l strategické vodítko a vymezení mantinelù pro ostatní dopravní modely.

4. VÝSLEDKY Zatím nebylo dosaženo velkého pokroku v realizaci bodù uvedených ve Zprávì studijní skupiny s výjimkou spoleèného používání aut, o jehož zavedení hrabství uvažuje a které by mìlo být provozováno na smluvním základì. Z návrhu plánu pro øešení dopravní situace v centru mìsta vzešla celá øada podnìtù a byla pøijata nìkterá opatøení. Byla zavedena další dopravní omezení v centru a realizována opatøení na snížení poètu lidí dojíždìjících do práce vlastními vozy. Byly zajištìny finanèní zdroje pro vybudování parkoviš se systémem „park & ride“ (zaparkujte a pokraèujte autobusem), byly zøízeny další silnièní pruhy pro autobusy, a u novì navrhovaných køižovatek mìly autobusy pøednost pøed ostatními dopravními prostøedky. Práce technického zabezpeèení referátu ochrany životního prostøedí se ve vìtší míøe zaèala zamìøovat na zneèištìní zpùsobené dopravou. Zavedením moderního

24

ICLEI’s Environmental Guide

monitorovacího systému na sledování hodnot oxidù dusíku, oxidu uhelnatého, oxidu siøièitého a polétavého prachu na území mìsta se zvýšil poèet údajù, z nichž mìsto èerpá své souèasné poznatky. V žádném pøípadì by se nemìl podceòovat vliv, který má provádìné mìøení na veškerou èinnost jen z toho titulu, že existuje nezávislý orgán, který je pøipraven kdykoliv v závislosti na zjištìných výsledcích zasáhnout.

5. FINANÈNÍ HLEDISKA Monitorování zneèištìní ovzduší je drahá záležitost jak z pohledu investic, tak nárokù na kvalifikovanou obsluhu a pracovníky vyhodnocující data. Mìsto využilo dalších možností financování cestou sponzorských darù, která se èásteènì osvìdèila a využilo i prostøedkù z programù EU DRIVE a ESPRIT, které vyžadovaly spolupráci s celou øadou dalších partnerù, což bylo pomìrnì èasovì nároèné a pracné. Bohužel, v tomto smìru se nepodaøilo vìc úspìšnì dotáhnout až do konce.

6. KONTAKTNÍ OSOBA Peter Fryer Technical Services Manager Environmental Protection Group Bristol City Council Tel.: +44-272-223389 Fax: +44-272-223950

7. BIBLIOGRAFIE The Local Government Management Board (1992), Environmental practice in local government, 2nd edition, section M „environmental health“.

Svazek 14 Ochrana ovzduší

ICLEI’s Environmental Guide

II. RAJEC, SLOVENSKO 1. NÁZEV PROGRAMU Slovenské mìsto podle komisaøky Brundtlandové

2. VÝZNAM

PROGRAMU

Na valném shromáždìní Spojených národù v roce 1987 se projednávalo schválení nového projektu s názvem „Naše spoleèná budoucnost“. Tento dokument poprvé obsahoval myšlenku udržitelného rozvoje spoleènosti, který by zajistil uspokojování potøeb stávající generace, aniž by se pøitom ohrozilo uspokojování potøeb budoucích generací. Dnes se o této myšlence hovoøí jako o „trvalé udržitelnosti“. Poprvé ji použila ministerská pøedsedkynì Norska Gro Halrem Brundtlandová. Od té doby pøijala tento model dvì nìmecká mìsta, jedno v Dánsku a Rajec.

3. CÍLE Hlavním cílem pøetvoøení obce Rajec na „slovenské mìsto podle Brundtlandové“ bylo vytvoøení malého ohranièeného území, kde by se ukázalo, jak lze jednotlivé ekologické systémy klasifikovat a jak lze monitorovat dopady pøijatých opatøení. Lze zde získávat nové zkušenosti a uvádìt je do praxe, ilustrovat zde dopady regulativních opatøení a vliv energeticky úsporných technologií, se kterými je možné seznámit podnikatelský a prùmyslový sektor na Slovensku i v Evropské Unii.

4. POPIS PØÍPADU Rajec leží na severozápadì Slovenska v nadmoøské výšce 450 m. Rozprostírá se v údolí øíèky Rajèianky a je obklopen Strážovskými vrchy a Malou Fatrou v pásmu studených zim. Mìsto i celé Rajecké údolí poskytuje dobré podmínky pro zimní i letní rekreaci, jako je vysokohorská turistika a lyžování. Ve vzdálenosti necelých 7 km od mìsta se nachází láznì Rajecké Teplice pro léèbu poruch pohybové ústrojí a revmatismu. Typickým znakem Rajce, mìsta s 6 350 obyvatel, je jednopodlažní zástavba. Od konce 70. let však probíhala

intenzívní výstavba sídliš Juh a Sever s výškovými obytnými domy. Projekt pøebudování Rajce podle modelu komisaøky Brundtlandové vznikl z podnìtu Dánské agentury pro energii ve spolupráci se slovenským ministerstvem dopravy, spojù a veøejných prací, ministerstvem životního prostøedí, ministerstvem ekonomiky a Slovenskou energetickou agenturou. Prvním krokem bylo zpracování analýzy kvality ovzduší. Ta ukazuje, že hlavním zdrojem emisí je vytápìní rodinných domù (53,4 %) a prùmysl (34,3 %). Ze všech složek obsažených v emisích mají nejvìtší podíl SO2 (36,3 %) a tuhé emise (35,5 %), vznikající pøi spalování uhlí a koksu. Proto se oèekávalo, že pøechod od vytápìní uhlím na vytápìní plynem nebo jiné ekologiètìjší zdroje, jako je odpadní døevo z døevozpracujícího prùmyslu, pøinesou podstatné snížení emisí. Aby se veøejnost aktivnì zapojila do procesu vytváøení „trvale udržitelného“ mìsta, byl pro obèany a organizace jak mìsta, tak Slovenska zøízen Poradní energetický úøad, který organizuje èinnost a poskytuje rady a technickou pomoc veøejnosti. Ve Smrekové ulici 24 byl úèinnì izolován bytový dùm a nyní slouží k demonstraèním úèelùm. Na sídlišti Sever bylo centrální zásobování teplem se zdrojem tepla spalujícím uhlí a zemní plyn. Kotelna na uhlí byla zlikvidována a celá ètvr je napojena na plynovou kotelnu. Teplovodní potrubí bylo rekonstruováno a použilo se pøedizolované potrubí, které není uloženo v kolektorech. U budov napojených na systém zásobování teplem byly instalovány výmìníky tepla pro pøípravu teplé užitkové vody, namontováno zaøízení na regulaci teploty vody a systém pro mìøení spotøeby tepla.

5. VÝSLEDKY Tepelná izolace budov umožnila dosáhnout až 50 % úspor energie. Modernizace systému dálkového vytápìní, zejména rekonstrukce horkovodù snížila tepelné ztráty o 20 %. Konverze zdrojù z uhlí na zemní plyn umožnila podstatné snížení emisí. Rychlý úspìch nìkolika realizovaných opatøení vyvolal plánování dalších aktivit: l ve všech obytných budovách bude instalováno mìøení spotøeby tepla, l další domy budou opatøeny tepelnou izolací,

25

Svazek 14 Ochrana ovzduší

l bude rekonstruována centrální kotelna a probìhne konverze zdroje na odpadní døevo, l ze zemìdìlských odpadù se bude získávat bioplyn jako alternativní zdroj energie, l v termálním bazénu Veronika bude využita geotermální energie, l malá vodní elektrárna bude dodávat elektøinu z Rajèianky. Všechna tato opatøení budou souèástí nového plánu na oživení mìsta.

6. FINANÈNÍ

ZAJIŠTÌNÍ

Projekt byl sponzorován pøevážnì institucemi, které jej iniciovaly: Dánská energetická agentura, ministerstvo dopravy, spojù a veøejných prací, ministerstvo životního prostøedí, ministerstvo ekonomiky a Slovenská energetická agentura.

7. KONTAKTNÍ

OSOBA

Slovak Energy Inspectorate Energy Agency Mr Ivan Jasenák Head of Department Bajkalská 27 827 99 Bratislava Tel.: +42-7-52 22 012 Fax: +42-7-293952

8. BIBLIOGRAFIE Rajec, Slovenské Brundtlandské Mesto, Znižovanie spotreby energie a zlepšovanie životného prostredia

26

ICLEI’s Environmental Guide

ICLEI’s Environmental Guide

OCHRANA OVZDUŠÍ - SITUACE V ÈESKÉ REPUBLICE SITUACE PØED ROKEM 1989 Zneèištìní ovzduší se od zaèátku 70. let stalo v Èeské republice vážným problémem zejména v oblastech s koncentrovaným tìžkým prùmyslem a uhelnými doly, pøípadnì také ve velkých mìstech. Hlavními pøíèinami tohoto stavu je soustøedìní rozhodujících zneèišovatelù do relativnì malých oblastí (sev. Morava, sev. Èechy ) spojené s velkým poètem domovních topeniš spalujících z velké èásti nekvalitní hnìdé uhlí. Svùj podíl zejména na zvýšení hladiny NOX má také nárùst automobilové dopravy zejména v Praze a dalších velkých mìstech. Situaci prùmyslových oblastí komplikuje i reliéf krajiny, který zejména v podzimních a zimních mìsících napomáhá vzniku dlouhotrvajících teplotních inverzí a tím i zhoršení rozptylových podmínek. Tato období s sebou pøinášejí nìkolikanásobné pøekraèování povolených limitù zneèištìní zejména pro SO2 a NOX. Koncem 80. let dosáhla díky nepøíznivým povìtrnostním podmínkám úroveò zneèištìní takové výše, že v nìkterých mìstech severních Èech docházelo k demonstracím obyvatel.

ZMÌNY V OBLASTI ZNEÈIŠTÌNÉHO OVZDUŠÍ PO ROCE 1989 Po roce 1989 dochází v oblasti ochrany ovzduší k postupným zmìnám. Jedná se o zmìny rázu jednak ekonomického, jednak spoleèenského. Mezi nejvýraznìjší ekonomické zmìny, které se odrazily ve zlepšení kvality ovzduší, patøí masivní pokles prùmyslové výroby v prvních letech po roce 1989. Došlo tím ke snížení energetické nároènosti a snížení imisí v nejzatíženìjších oblastech republiky. Zøejmì nejvýznamnìjším krokem spoleèensko-právním bylo zøízení Ministerstva životního prostøedí ÈR k 1. lednu 1990. To pøevzalo kompetence týkající se životního prostøedí v ÈR, tedy i odpovìdnost za kroky smìøující k likvidaci zdrojù zneèišujících ovzduší.

Svazek 14 Ochrana ovzduší

normy upravující mìøení zneèištìní, evidenci zdrojù zneèištìní èi výši poplatkù za pøekroèení emisních limitù. Dalším krokem smìøujícím k ozdravìní ovzduší bylo pøijetí zákona è. 388/1991 Sb., kterým byl zøízen Státní fond životního prostøedí ÈR /SFŽP/. Do tohoto fondu jsou odvádìny poplatky placené zneèišovateli vod, ovzduší èi pùdy. Fond takto získanými prostøedky podporuje projekty smìøující k ozdravìní životního prostøedí. Podpora mùže mít podobu dotace, bezúroèné pùjèky, èi pùjèky s nízkým úrokem. V roce 1994 vyèlenil parlament novelou zákona è. 500/ 1994 Sb. z prostøedkù získaných privatizací 6,1 mld. Kè na tzv. „Národní program ozdravìní ovzduší“. Pravidla pro použití tìchto financí jsou podobná pravidlùm SFŽP. Pùvodního cíle akcelerovat odstranìní zdrojù zneèištìní v nejzatíženìjších oblastech ÈR se však nepodaøilo dosáhnout, nebo koneèné znìní pravidel pro využití tìchto finanèních prostøedkù umožnilo rozptýlit je na území celé Èeské republiky, èímž došlo ke snížení koneèného efektu. Na projekty smìøující k ozdravìní ovzduší mohly obce v nejvíce zatížených oblastech využít také finance, plynoucí do tìchto regionù pøímo ze státního rozpoètu. Vìtšina tìchto financí byla použita na pøechod lokálních zdrojù zneèištìní (kotelny a jednotlivé kotle spalující hnìdé uhlí, mazut apod.) na ekologicky šetrnìjší média (zemní plyn, dálkové vytápìní, v nezbytných pøípadech elektrifikace apod.). Pokud se týká velkých zdrojù zneèištìní, jako jsou hutì, teplárny, elektrárny a další, do konce r. 1998 by jejich provoz mìl splòovat kritéria a limity srovnatelné s normami platnými v zemích EU. Proto v souèasné dobì tyto podniky investují znaèné finanèní prostøedky do zaøízení umožòujících splnìní daných limitù. Pro pøedstavu uvádím srovnání množství emisí v jednom z nejzatíženìjších regionù Èeské republiky, v severních Èechách.

Významným poèinem bylo schválení zákona è. 309/199l Sb. o ochranì ovzduší a jeho novelizace zákonem è. 218/ 1992 Sb. V návaznosti na tyto zákony byly pøijaty právní

27

Svazek 14 Ochrana ovzduší

ICLEI’s Environmental Guide

Emise hlavních zneèišujících látek (t/rok) - REZZO 1 Rok

1989

1990

1991

1992

1993

tuhé emise

133 710

111 979

121 302

88 623

73 893

SO2

887 048 818 749

717 144

652 535 607 121

NOX

311 937

210 293

195 070

186 097 126 724

CO

20 422

18 940

22 660

20 850

18 104

6 659

6 195

8 743

8 160

8 289

C XH Y

Z této tabulky je patrný pokles hodnot u hlavních druhù polutantù (SO2, NOX, tuhé emise ), u CO zùstává hladina emisí na pøibližnì stálé úrovni a nárùst je zaznamenán u uhlovodíkù.

ZÁVÌR Vcelku je možno konstatovat, že kombinací legislativních a ekonomických nástrojù došlo v Èeské republice k výraznému zlepšení kvality ovzduší, celý proces však ještì zdaleka nemùže být považován za ukonèený.

Pøevzato z publikace: Vybrané informace o životním prostøedí v severoèeském kraji vydané Krajskou statistickou správou Ústí nad Labem, útvarem statistiky životního prostøedí v øíjnu 1995

Petr Lenc Severoèeské sdružení obcí

28