o lickéh h c r V ZŠ
Č. 103, rok 2013/14 leden — únor
Zvonění
Jirka Zeman ze 6. A na trati
Obsah:
Uvnitř tohoto vydání:
Stránka 2
Obsah
2
Úvod, Fotosoutěž
3
Páťáci ve svíčkárně
4
Jak jsme žili olympiádou
5
Rozhovory s našimi malými sportovci
6—7
Rozhovor s Petrem Urbanem
8—9
Lyžařský výcvik 7. A a 7. B
10–11
7. A a 7. B na přednášce o Turecku
12—13
Jak se deváťáci rozhodují, kam půjdou dál
14—15
Letem světem hardwarem
16—17
Příběh na pokračování, Víčka pro Danečka
18
Komiks
19
Pojďme si hrát … a bavme se
20—21
Kalendárium
22—23
Knihovna
24
Filmotéka
25
Zvonění
Úvod A jsme tu opět s novým číslem. I když je toto číslo ještě zimní, tak počasí nám dává najevo opak. Jaro se rozhodlo přijít lopravdu brzy. Ještěže nám zimní počasí připomněla nedávno skončená olympiáda, kterou žil snad úplně každý. V tomto čísle jsme se nechali právě olympiádou inspirovat. Pozvali jsme do školy bývalého olympijského závodníka—sáňkaře Petra Urbana, s nímž proběhla na půdě školy beseda. Dozvěděli jsme se, jak to na olympiádě vypadalo, na které zážitky vzpomíná, ale i něco o tom, čím se bývalý sportovec živí teď.
Kdo se besedování nemohl zúčastnit, ať nesmutní, protože naše redaktorky Petra Urbana vyzpovídaly. Zajímavý rozhovor s ním si můžete v tomto čísle přečíst. Zeptali jsme se také žáků školy, které olympijské disciplíny nejraději sledovali, nebo jestli znají české sportovce jejich jmény. Zapátrali jsme mezi našimi spolužáky, zda mezi nimi nevyrůstá budoucí sportovec, kterého bychom mohli za pár let vidět závodit na nějaké ze zimních olympiád. Našli jsme jich hned několik.
Odpověď na otázku, kdo to je, najdete na našich stránkách. Prostor jsme samozřejmě nechali i pro stálé rubriky. Velmi oblíbenou se stala rubrika nová o novinkách ze světa počítačů, mobilů a tabletů. Nezapomeňte ani na naše soutěže, začtěte se do příběhu na pokračování či do komiksu.
Vyhověli jsme přání vás čtenářů a časopis se opět dostane do každé třídy. Doufáme, že budete s novinkou spokojeni. Redakční rada
VÍTĚZ SOUTĚŽE: Ani s minulou fotografií jste neměli velký problém. Lehce jste poznali paní učitelku Lubasovou. Vítězem fotosoutěže se stal—ONDŘEJ
BENEŠ (7. B)
Odměnu si vyzvedne u paní učitelky Lubasové v kabinetě v 1. patře.
Č. 103, rok 2013/14
Stránka 3
Páťáci ve svíčkárně Naše třída 5. A spolu s 5. B se vypravila do svíčkárny Rodas, která sídlí v Liberci u Babylonu. Moc jsme se na cestu těšili, protože jsme očekávali, že nás tam naučí, jak si můžeme sami vyrobit svíčku. 5. B se dostala na řadu jako první. My z 5. A jsme zatím čekali, abychom je mohli v dílně vystřídat. Chvíli jsme si krátili popíjením horké čokolády a sledováním televize, kde nás seznámili s tím, jak se vyrábí svíčky v dnešní době v továrnách. Po zhruba půl hodině jsme se konečně dočkali. Těšili jsme se čím dál víc, zvlášť když jsme viděli, jaké hezké výrobky si „béčáci“ nesou.
to všichni, nikomu se nic nestalo. Tekutý vosk nám pak ve formičkách utuhl a my si mohli po chvíli hotovou barvičku vyklepnout.
Na fotografii : Matěj Galáč, jak si do sáčku sype barevnou sůl a vytváří si tak pěkný dárek
Rozdělili jsme se do tří skupinek. Každý si postupně na stanovištích vykrojil z připravené hmoty mýdlo a odlil si do připravených forem barevné voskovky. Jak je vidět na fotkách, speciální naběračkou jsme si nabrali vosk z nádob. Jako poslední nás čekala práce s lopatičkou. Z přichystaných krabic jsme si mohli lopatkou nabrat voňavou barevnou sůl do koupele a nasypat si ji do sáčku. Každý mohl podle své fantazie sůl kombinovat. Vznikala tak přímo „umělecká“ díla s vůní citronu, pomeranče nebo levandule. Vybrat jsme si mohli hned z několika barev. Každý toho hned využil a do formiček si nalil od každé barvy. Museli jsme pracovat velmi opatrně, protože vosk byl dost teplý. Zvládli jsme
Stránka 4
Svíčky jsme bohužel nevyráběli, ale měli jsme možnost si je alespoň koupit. Akce to byla určitě povedená a už se těšíme na nějakou další.
Připravil: Martin Košťál Fotky: Jan Reisiegel
Zvonění
Jak jsme žili olympiádou tože zájem všech fanoušků v České republice byl tak velký, že se přenosy na internetu tak „sekaly“, že jsme třeba z hokeje viděli opravdu jen málo. Někdo by mohl namítnout: „A proč jste se nedívali na televizi?“ Jednoduchá odpověď—naše televize znají jen staré analogové vysílání. Nová televize je jen v jedné třídě, kde bylo dost plno.
Žáci 8. B drží pěsti našim sportovcům. Tak a je to tady. Po čtyřech letech se zimní olympiáda přesunula z kanadského Vancouveru do ruského Soči. Příznivci zimních sportů se radovali, že budou mít zábavu na zhruba čtrnáct dní. Olympiádou žili snad úplně všichni. Naše úspěšné medailisty zná dnes snad každé malé dítě.
ANKETA V souvislosti s olympiádou jsme chtěli zjistit, jak sledování přenosů ze Soči prožívají ti nejmenší. Na prvním stupni jsme proto udělali anketu. Ptali jsme se dětí, jestli olympiádu doma sledují, které sporty je nejvíce baví a jestli znají naše sportovce.
Protože řada závodů probíhala v dopoledních hodinách, nechtěli jsme si některé z nich nechat ujít. Učitelé byli sportu nakloněni, a tak jsme měli možnost „vidět“ třeba hokej Čechů s Lotyšskem, který naši tehdy vyhráli, nebo biatlon. Vidět v uvozovkách píšu schválně, pro-
I kluci se nechali unést olympijskou atmosférou a při gólu pustili uzdu svým emocím. VÝSLEDEK Zjistili jsme, že téměř všechny malé děti doma s rodiči televizi sledovaly a fandily. Dívaly se nejen na oblíbený hokej, skoky na lyžích, ale i na letošní hit—biatlon, kde jsme sbírali jednu medaili za druhou. Jízda na snowboardu je dnešním dětem blízká, a ještě jsme tu měli své favoritky. Zajímavostí byl curling. Sledovali ho převážně ti, kteří sledovali vše, protože doma měli televizi zapnutou nepřetržitě. Naše medailisty znají dnes už všichni. Děti si vzpomněly také na Jágra či Plekance.
Redakční rada
Pohled z druhé strany A je to konečně za námi. Pro někoho byla neděle 23. února úplně běžnou, pro fanoušky sportu velmi smutnou, ale pro mě byla opravdu radostnou! Konečně to skončilo. Skončila letošní zimní olympiáda. Ať jsem přišla kamkoliv, všude na mě čekala. Když už jsem konečně vypadla z bytu, kde rodiče bezmozkovitě fandili, dostala jsem se do školy, kde to bylo o to horší. V jedné malé místnosti se objevily 3 třídy. Asi 60 hlav, což je 120 očí, tupě zíralo do televize. Vlastně vůbec nechápu, jaký to má význam. To si někdo myslí, že křičení na bednu něčemu pomůže? Haha, legrační. U mě to mělo výsledek jen jeden - bolest hlavy z toho uřvaného davu. Nechci znít
Č. 103, rok 2013/14
i dál pasivně, ale při představě, kolik tato přehlídka sportovců stála, se mi dělá špatně. Je nejspíš pěkné, že nějakým nedopatřením se k nám dokutálelo 8 medailí, ale bilion korun? To je docela síla. Mně osobně tato olympiáda nic nepřinesla, krom pár volných hodin, kdy všichni zírali na hokej (mimochodem ten jsme projeli) a já bezmyšlenkovitě usínala na lavici. Proto doufám, že aspoň někomu vyčarovaly výkony našich sportovců úsměv na tváři, v nejlepším případě, že někoho i inspirovaly. Teď nás čeká 4 roky pauza, což mě dělá šťastnou. Další zimní olympijské hry budou až v Koreji, takže bude větší změna v časových pásmech. Když budou
sportovci startovat, já budu mít ještě půlnoc a svatý klid a pokoj. Jsem zvědavá na fanoušky a jejich vyslovování názvu města. Ten mi byl zopakován asi třikrát, stejně si ho ale nepamatuji.
Připravila: Zuzana Novotná
Stránka 5
I my máme své sportovce Pod vlivem olympiády nás napadlo, že bychom se mohli porozhlédnut mezi našimi žáky a zjistit, jestli u nás na škole roste nějaký malý sportovec, který našel zalíbení v zimních sportech. Zašli jsme do všech tříd a opravdu jsme našli a nejen jednoho. Ke čtyřem hokejistům, jednomu lyžaři na běžkách a jednomu skokanovi se třeba ještě někdo další přidá a kdo ví, možná se s nimi za pár let setkáme na nějaké olympiádě. Budeme jim držet palce.
Máš ještě nějaké koníčky? Tady ve škole hraju florbal.
Jaká je tvá nejlepší vzpomínka na hokej? Vzpomínám na jeden zápas, kde jsem dal 5 gólů a vyhráli jsme!
Využili jsme situace a zeptali jsme se Ondry Mitlenera, Nikolase Horňáčka, Vojty Šíra, Ondry Beníčka, Jirky Zemana a Davida Horáčka na pár otázek.
Jak často máte tréninky? Pondělí, středa a pátek.
Ondřej Mitlener (2.B)
Máš ještě nějaký jiný koníček?
Co děláš za zimní sport? Lední hokej. Hraju za Bílé tygry.
Vojtěch Šír (4.B)
Jak dlouho ho děláš?
Co děláš za zimní sport?
V létě hraju fotbal.
Dva a půl roku.
Lední hokej také za Vlky.
Co tě na tom nejvíc baví?
Jak dlouho ho děláš?
Střílet na gólmany a dělat nájezdy.
Asi 5 let.
Chtěl by ses tím někdy živit?
Co tě na tom nejvíc baví?
Nevím.
Dělá hokej ještě někdo z rodiny? No, táta ho hraje, ale ne závodně.
A kdo tě k tomu tedy přivedl, táta? Ano, taťka.
Nikolas Horňáček(3.B)
Bourat do ostatních kluků, jsem totiž obránce.
Jaký děláš zimní sport?
Chtěl by ses tím někdy živit?
Hraju hokej. Jezdím trénovat do Jablonce nad Nisou do klubu HC Vlci.
Jak dlouho tento sport děláš?
Dělá hokej ještě někdo z rodiny?
2 roky.
Dříve hrál táta, teď už jen strejda a bratranci.
Sidney Crosby.
A kdo tě k tomu tedy přivedl?
Máš někoho jako vzor?
Kdo tě k tomu přivedl? Táta.
Měl jsi nějaké velké zranění při hokeji? Ne.
Co se ti nejvíc na hokeji líbí? Puk a když dáváme góly.
Stránka 6
No, asi ano.
Taťka a jsem za to rád.
Máš ještě nějaké koníčky? Šachy.
A jaká je tvá nejlepší vzpomínka na hokej? Jeden zápas, kde bylo hodně sněhu, Špatně se sice hrálo a puk nebyl ani vidět, ale byla to legrace..
Zvonění
Rozhovory s našimi nadějnými sportovci Ondra Beníček (5.B)
David Horáček (9.B)
Co děláš za zimní sport?
Jaký děláš zimní sport? Hokej.
Skoky na lyžích.
Jak dlouho děláš už tento sport?
Jak dlouho skáčeš?
Něco už přes 8 let.
Rok a půl.
Máš někoho jako vzor?
Co tě na tom nejvíc baví?
Cronwall.
To, jak lítám.
Kdo tě k tomu přivedl?
Chtěl by ses tím někdy živit?
Táta.
Jo, chtěl. Můj vzor je Jakub Janda.
Měl jsi nějaké velké zranění při hokeji?
Dělá to ještě někdo z rodiny?
Ne.
Ne.
Co se ti na hokeji nejvíc líbí?
A kdo tě k tomu tedy přivedl?
Tvrdost.
Kámoš. Jeho brácha také skáče.
Jak často máte tréninky?
Máš ještě nějaké koníčky?
3x týdně.
Ano, hraji 8 let fotbal.
Jaká je tvá nejlepší vzpomínka na skoky?
Vzpomínám na to, když jsem skákal 60metrový můstek. Bál jsem se rozjezdu, ale pak už to bylo skvělý.
Máš ještě nějaký jiný koníček?
Jirka Zeman (6.A) Jaký děláš zimní sport? Běhám na běžkách.
Florbal.
Tvůj největší zážitek z hokeje? První hattrick (2.třída)
Chtěl by ses tím živit? Tak určitě.
Jak dlouho děláš tento sport? Na jaře to budou 4 roky.
Máš někoho jako vzor? Lukáše Bauera.
Připravily: Tereza Bucharová, Zuzana Novotná Foto: archiv sportovců, google
Kdo tě k tomu přivedl? Strejda.
Měl jsi nějaké velké zranění při tomhle sportu? Ne.
Co se ti nejvíc líbí na tomto sportu? Tréninky v lese.
Tvůj největší zážitek z běhání? 3.místo – Liberecký kraj
Dělá/l ještě někdo z tvé rodiny tento sport? Z naší rodiny běhal strejda.
Máš ještě nějaký jiný koníček? Ne.
Č. 103, rok 2013/14
Stránka 7
Beseda s Petrem Urbanem KDO JE PETR URBAN?
A od kolika let jste začal sáňkovat závodně?
Je to sportovec—sáňkař, který se účastnil několika zimních olympiád a stal se 17krát mistrem republiky. Naposledy téměř v padesáti letech. V současnosti je známým kreslířem a ilustrátorem. V jeho vtipech nesmí chybět postava Rudy Pivrnce. Žije ve Smržovce.
První žákovské závody jsem měl asi v devíti letech.
Den před zahájením zimních olympijských her—ve čtvrtek 6. 2. 2014— jsme se setkali s bývalým olympionikem Petrem Urbanem. Jeho jméno nám většině nebylo moc známé, tak jsme doma sedli a něco si o něm dopředu zjistili. Přesto jeho vyprávění o tom, jak to chodí v sáňkařském sportu, jak se k němu vůbec dostal i jak to vypadalo na olympiádě, bylo zajímavé. Přidal také příhody, které se jemu nebo kolegům stali. A nezůstalo jen u sáňkování. Dostal se i k malování a kreslení svým vtipů. Čelisti nám spadly v okamžiku, když nám během minuty nakreslil na tabuli obrázek Rudy Pivrnce a sáňkaře. Také jsme od něj dostali pohlednice s jeho postavičkami a vtipem. Ochotně nám je podepsal. Ještě než odešel, stihli jsme s ním udělat rozhovor.
Jak jste se dostal k sáňkování? Sáňkovali už moji oba rodiče, takže mě k tomu přivedli. To se pak do toho sportu prostě zamilujete. Chtěl jsem být úspěšný jako byli oni. Měl jsem v nich velký vzor. Zvlášť, když byli nejlepší. Hlavně táta, ten byl nejlepší v republice i na světě, tak proč to nedělat? A hlavně, kdo by mě to mohl naučit líp, než on. Jablko prostě nepadá daleko od stromu. Jaký byl váš největší úspěch v sáňkování? Byl jsem třetí ve světovém poháru. Jak probíhaly vaše tréninky? Trénink na saních je všestranný. Chodí se do posilovny nebo běhá se. V létě se jezdí na kolečkových saních a v zimě samozřejmě co nejvíce na ledu. To má největší smysl. Musíte mít tu nejlepší fyzičku.
Už v pěti letech jsem začal na závodních sáňkách, tak mě to na normálních rohačkách nebavilo. Bydlel jsem v půlce kopce. Vždycky jsem vzal ty závodní saně a jezdil s nimi dolů. Při jízdě jsem kličkoval mezi lidmi, co se vraceli z práce. Rohačky jsem měl doma, ale nejezdil jsem na nich.
Stránka 8
Kolik stály vaše nejdražší sáňky? Tehdy jsme si je dělali sami. Já jsem si je koupil už použité třeba za sedm tisíc (v té době to bylo hodně peněz). Dnes stojí sto padesát tisíc a staví se závodníkovi na míru. Kdy jste přestal závodně sáňkovat? To bylo v roce 1992 po olympiádě v Albertville. Pak jsem ještě vzal jednou za rok saně a šel na mistrovství republiky a to vyhrál. Skončil jsem s reprezentací, ale úplně naposledy jsem jel předloni. Pojedete se podívat na zimní olympiádu?
Lenka Raslová Sáňkoval jste už jako malý s kamarády na dřevěných sáňkách?
Všichni viděli, jak do zatáčky jedu pozadu a vyjedu popředu. To je pro sáňkaře takový trapas, že se mi všichni smáli.
Stal se vám při sáňkování nějaký trapas? Největší byl asi ten, když jsem jako nejlepší žák jel s dospělými na uměle chlazené dráze. Pustli mě z dámského startu a já jsem dostal před zatáčkou smyk. Byl jsem vykulenej a najel jsem do zatáčky pozadu. V té zatáčce jsem zase dostal smyk, otočil jsem se a vyjel popředu. Zatáčka byla pod plachtami kvůli slunci, takže tam nebylo vidět.
Ne, budu u televize. Já už nejsme na to někde stát a mrznout. A protože vím, jak to tam chodí, že se člověk stejně nedostane tam, kam by chtěl. Nechtěl bych ani procházet všemi bezpečnostními opatřeními. Samozřejmě je hezké vidět něco naživo, ale je to spíš pro mladé a ne pro důchodce. Nechtělo by se mi stát v nějakém ohraničeném prostoru. Jsem zvyklý chodit po dráze nebo si zalézt s kluky někam do boudy a ne se nechat někam nepustit. Kdo všechno od vás z rodiny sáňkuje nebo sáňkoval? Oba dva dědové, strejdové, ti byli tři, máma, táta, brácha, sestřenice. To je všechno. Jé, ještě já.
Zvonění
Rozhovor s Petrem Urbanem A teď k obrázkům. Kde berete inspiraci k malování? Mívám zadané nějaké téma, na které mám malovat nebo kreslit. Takže tu inspiraci moc nepotřebuju. Je to taková šachová partie, nebo matematický příklad, že vypočítám, co je vtipné, a to tam nakreslím. Prostě musím dát dohromady něco absurdního, na to inspiraci nepotřebuju. Je to už rutina. Cítím, co je vtipné, a pak už to jde samo. Ale většinou inspiraci potřebuju. Třeba když se ozve nějaká firma a chce, abych jim nekreslil reklamu. Tam té inspirace potřebuju opravdu hodně. Bývá to někdy strašně těžké vymyslet reklamu, třeba na balicí stroj. První tě napadne, balicí, takže balíte ženskou, ale to nemůžete udělat, protože to je trapný. Takže musíte vymyslet něco povýšeného. Něco, co nenapadne nikoho jiného. A hlavně to musí vždy schválit zadávající firma. Ne vždy je to jednoduché, jak to ve výsledku vypadá. Je to ale moje práce. Takže jsem vlastně taková reklamní agentura. Jinak kreslím obrazy olejovými barvami a tam se už dá říkat, že jste se nechal něčím inspirovat. Třeba pocitem. Když chceš něco vyjádřit, tak má inspirace smysl.
To je složitější. Protože trenéři byli lidi, co v životě neviděli sáňky, a já jsem nechtěl riskovat, aby se někde zabili. Proč jste je netrénoval vy? On nebyl čas. Musíte chodit do práce a vydělávat. Nebyl čas na tojezdit po závodech. Trenér jsem mohl být, ale nešlo to, protože vás nikdo neohodnotí finančně. Ty trochu sprosté obrázky jste maloval už od začátku? To víte, že mě to bavilo nejvíc za mlada. Ale pak si to začali žádat lidi. Před revolucí byly takové vtipy zakázané a po revoluci po nich byl hlad. Já jsem to úplně zapomněl.
s tím začal jako jeden z prvních, takže lidi je kupovali jako vzteklí. Takže proč
Máte hospodu?
to nedělat, že? Jdete vlastně s dobou.
V Praze v Majzlově ulici. Ve Smržovce už ne.
Teď už je o takové obrázky menší zá-
A dokdy jste ji měl?
každý dostane k lecjakým obrázkům, a
Do předloňska. A ona byla pomalovaná těmi vašimi malůvkami? Ano. Vy jste si něco zjistili?
Nechtěl jste si někdy pomalovat sáňky?
Baví vás pořád dokola malovat Pivrnce?
A víte, že ani ne. Ale vlastně jo. Někdo si ode mě nechal nakreslit nějakou postavičku. A jo, já jsem měl vlastně Pivrnce na „pekáči“ zespodu. Já bych na
Ale já nemaluji jenom jeho. To je taková ústřední postavička, co se dostala do povědomí lidí. Víte, já teď maluju všechno možný. A pořád mě to baví. Dokud to baví lidi, tak mě taky.
jem. S příchodem internetu se dneska zadarmo. Byla to práce a tak se to musí brát, i když je to pro mě zároveň koníček. Vy chodíte do školy, abyste se někam dostali a chodili do „fabriky“. To je jedno, jestli budete dělat
Máte nějaké děti? Dvě. Dceři je třicet a synovi šestadvacet. Malují taky? Dcera fotí, maluje, šije šaty. Syn nemaluje, ale umí, bohužel se stydí. Sportují? Syn dělal atletiku a dcera plavala. Ale teď už ne.
jestli budete soukromníkem, který vymyslí něco geniálního. Radím být sám sebou jako já a dělat si co chcete. A ještě se tím uživit. Víc něž ostatní.
Zkoušeli někdy sáňkovat?
Rozhovor připravily: Lenka Raslová,
Já jsem je na sáňkování nedal.
Tereza Bucharová
Proč?
Č. 103, rok 2013/14
v kanceláři pro nějakou firmu nebo
Foto: T. Bucharová, www.google.cz
Stránka 9
Lyžařský výcvik 7. A a 7. B 1. den—neděle 9. 2. V neděli 9. 2. 2014 jsme odjížděli z Liberce na lyžařský výcvik. Kolem autobusu postávaly hloučky dětí a o kousek dál jejich rodiče. Všichni jsme byli nedočkaví, a když se otevřely dveře autobusu, všichni jsme se nahrnuli dovnitř. Autobus zadrnčel a my začali mávali rodičům. Asi po třiceti minutách jsme dorazili k penzionu. „Pust mě ven! Nestrkej do mě!“ ozývalo se z autobusu. Všichni se chtěli podívat na sjezdovku a okolí. Když jsme se konečně dokoukali, sebrali jsme si svá zavazadla a odnesli je do penzionu. S holkama jsme dlouho hledaly náš po-
koj, a tak první SMS domů zněla: „Ahoj, mami, bydlím v pokoji, který neexistuje.“ Naštěstí jsme ho ale našly, a tak jsme se mohly ubytovat a převléknout do lyžařského oblečení. Vzali jsme si lyže a šli na sjezdovku. Protože už nejezdil vlek, museli jsme ten kopec šlapat. Po roztřídění do skupin jsme se vrátili na pokoje. Od kuchaře jsme vyloudili wi-fi, jenže na ní bylo hodně lidí, takže stále padala. Večer jsme si řekli, jak to celý týden bude a ulehli do postelí. Lyžák byl super a myslím, že na něj budeme všichni dlouho vzpomínat.
První den jsem si užil asi nejvíc. Ostatní dělali rozřazovací zkoušky a my, co jsme stáli poprvé na lyžích, jsme se učili na rovině. S dalšími čtyřmi kamarády jsme nejprve zkoušeli chodit na lyžích. Padali jsme i tak.
Martin Přívozník My běžkaři jsme první den šly po silnici na Novou louku, abychom se podívali na trasy. Tento den jsme tam byly jen tři holky a paní učitelka. Večer nás čekala večeře a už jsme šli spát.
Danča Svobodová
Kája Galáčová
a jinými zábavnými věcmi. Hned první den jsme poznali, že vaří dobře. Po dlouhém dni jsme unavení, ale s radostí uléhali do postele.
jsme různé styly ježdění, dokonce i s jednou lyží-nastaly pády a sjíždění z kopce.
2. den—pondělí 10. 2. Pondělí ráno bylo plné unavenosti, nevyspalosti a nabručenosti. Mohla za to Kačka Tajčmanová, která nás na pokoji ze spaní zkoušela ze zeměpisu. Ale také nás probudil pták, který nám každé ráno zpíval na okně. Po snídani jsme vyrazili na první den lyžování. Na kopci v Bedřichově jsme nemohli jezdit sami, museli jsme vždy s panem ředitelem. I přes všechny pády jsme zůstali celí a živí. Odpoledne bylo zakončené filmem
Klára Hoffmannová Po výborné snídani (rohlíku, marmeládě, sýru a čaji) jsme vyrazili na stadion už s běžkami. Tentokrát s námi šel i Martin. No, a zase my tři: já, Zuzka a Bára. Cvičili jsme jen na stadionu. Zkoušeli
První dny zkoušela skupinka pana Regnera stát na lyžích. Každým dnem to ale bylo lepší a lepší. Fotografie je toho důkazem. Pan Regner v patách Martinu Přívozníkovi.
Stránka 10
Odpoledne jsme se už vydali na výlet a první, co nás čekalo, bylo sundání lyží. Nebyl sníh . A druhé, co nás čekalo, byl kopec. No, ale jak jsme se rozjezdily, tak už to bylo super. A místo Martina s námi jel Oskar.
Kája Galáčová
I na velkém svahu se odpočívalo na zemi. Sněhu bylo dost a při čekání na to, až všichni vystoupí z vleku, zbyla chvilka také na úpravu vlasů. Co Kačko?
Zvonění
Lyžařský výcvik 7. A a 7. B 3. den—úterý 11. 2. Úterý byl pro mě ten nejkrásnější den z celého lyžáku. Jelo se totiž na přehradu Černá Nisa. Bylo to tam překrásné. Já jsem tam už sice byla, ale z druhé strany a navíc na kole s dědou. V zimě je to úplně jiné, než v létě. U přehrady byly postaveny dřevěné ces-
tičky, po kterých jsme se procházeli. Tento výlet se mi hrozně líbil.
Bára Bělíková Dnes byl s námi pro změnu Jirka. Dopoledne jsme jeli k přehradě Černá
Nisa. A tam byla zima jak má být. Nisa byla celá zamrzlá. A protože jsme byli odpoledne docela unavení, jeli jsme jen na Novou Louku a tam jsme si někteří dali medovník a někteří pohár. Mňam!!!
Kája Galáčová
4. den—středa 12. 2.
Každé ráno nás budily sýkorky, tedy aspoň mě. Po vydatné snídani jsme jeli na Malinovku. První hodina byla vždy skvělá. Sjezdovka byla upravená, bylo málo lidí a tím i žádné fronty u vleku. Po hodině se podmínky začaly mírně
zhoršovat. Přijíždělo čím dál tím více lidí, proto jsme už za chvíli seděli v bufetu u vleku. Po krátkém občerstvení jsme se posilněni vydali opět na sjezdovku. Rychle to uteklo a už jsme se chystali k odchodu na oběd. Po výborném obědě jsme udělali změnu. Šli jsme se projít do Bedřichova. Rázovali jsme nejdřív nahoru na rozhlednu Královku. A pak dolů do malého krámku, kde jsme si skoro každý něco koupili.
Cestou jsme viděli stromy vyťukané od strakapoudů a buvoly s půlmetrovými rohy. Na dřevěné terásce pod rozhlednou jsme měli soutěže v krasobruslení dvojic. Pak jsme se vrátili do Bedřichova.
Ondra Beneš
Jakub Demel
Po obědě jsme měli trochu neobvyklý program—procházka. Sbalili jsme si batůžky a vyrazili jsme směr Královka.
Na fotu Kuba s Tomášem
5. a 6. den—čtvrtek a pátek 13. a 14. 2. Motor zachrčel a kola se dala do pohybu. Celí ospalí jsme v autobuse hledali volné místo a dávali pozor, abychom nikoho nesrazili lyžemi. Na dnešek jsme se těšili. Pojedeme na Špičák. Dosud jsme si jen představovali, jak to tam asi vypadá. Lyže zacvakaly a co nevidět jsme všichni stáli na lyžích. Rozhlíželi jsme se kolem a pociťovali jsme, jak z nás veškerá únava z minulých dnů opadala. Vytvořili jsme si čtveřice a společně vjeli na sedačkovou lanovku. Ta se s námi pomalu vznesla a okolní příroda nám brala dech. Lesy, hory, louky… Nyní jsme ale svůj zrak upnuli na černou sjezdovku. První sjezd – modrá. Čas ubíhal a my přidávali na rychlosti a obtížnosti. Červenou jsme dali levou zadní, ale bez pádů se neobešla ani jedna sjezdovka. Dívali jsme se
Č. 103, rok 2013/14
dolů. Černá sjezdovka. Sice jsme ji už sjeli, ale připadala mi tak prudká, že jsem na ni nechtěla. Na protesty nebyl čas a postupně jsme vyjeli na dráhu. Lyže by jely bez přestávky rovně dolů, těžko se ovládaly. Žuch! První kotrmelec. Rychle jsem vstala a pokračovala dál. Nabírala jsem sebevědomí, rozjela se rychleji a dělala pěkné obloučky na trati. Najednou něco zaskřípalo a já
zase ležela dole. Moje hůlka, moje hůlka! Moje krásná hůlka byla ohnutá. Ale co, pojďte, jedeme….
Veronika Pavlíková My běžkařky jsme měly závody. A protože jsme byly jen tři, tak se každá umístila. Na chvíli jsme si pak na běžkách sjížděly kopec pro sjezdaře (malinký).
Kája Galáčová Pátek byl poslední den lyžáku. Dopoledne jsme ještě lyžovali a odpoledne už jeli domů. K obědu byla játra. Nikdo kromě mě a Jirky Kočího je nejedl. Cesta zpátky proběhla v klidu. U školy už na nás čekali rodiče.
Petr Hájek
Stránka 11
7.B a 7.A na přednášce o Turecku Co se tak asi můžeme dozvědět nového o Turecku? To se honilo hlavou některým z nás ve chvíli, když jsme se dozvěděli, že půjdeme na přednášku. Samotné slovo přednáška zavání nudou, ale ta v liberecké knihovně rozhodně nebyla. My ze 7. B a s námi i žáci 7. A jsme se usadili v sále Krajské vědecké knihovny v Liberci. Velká okna se začala
zatemňovat a plátno k promítání rozsvěcovat. Za počítačem seděl pán a u něj stála paní. Začínáme. Přednášející paní Jana Patková se nám představila a začala s poutavým vyprávěním. Protože je redaktorkou, která nejen píše, ale i cestuje po světě a z cest natáčí filmy, dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí o zemi, kterou možná někteří znají, ale jen z letoviska
u moře a z hotelu, kde bydleli. Viděli jsme i ukázky z pořadu Cestománie, který na své cestě s manželem fotografem natočili. Protože nás zaujalo nejen vyprávění, ale i to, na co všechno je potřeba se před takovou cestou připravit, požádali jsme paní redaktorku o rozhovor.
Připravila: Veronika Pavlíková, 7. B
Rozhovor s cestovatelkou Janou Patkovou
Ve vaší přednášce jsme se dozvěděli, že jste v Turecku natáčela s televizí. Jste televizní redaktorka? Ne, nejsem, jen jsem pro televizi točila díl pro pořad Cestománie
Když pomineme natáčení Cestománie, co je vaším zaměstnáním? Jsem redaktorkou novin, nyní dělám v Hospodářských novinách.
Byla jste ještě někdy v Turecku? Ano, stále tam jezdíme, tentokrát už na vlastní náklady.
Jak dlouho už se cestováním zabýváte? Asi 20 let.
Jezdíte s přednáškami po republice? Dříve jsem jezdívala i dál. Dnes už pořádám přednášky jen tady v Liberci, jelikož jsem odsud.
Jak jste se vlastně k samotnému cestování dostala? Co vás k práci přivedlo?
Stránka 12
Cestovala jsem už jako dorostenec po Československu, jakmile to bylo možné, zkusila jsem, jak to vypadá za hranicemi. Z legrace - a možná to nebylo úplně z legrace, když si to dodnes pamatuji jsem na otázku jedné oddílové vedoucí, co bych chtěla dělat v dospělosti, odpověděla: Mě by bavilo jezdit po světě, psát o tom a fotit to. Dnes na tom nic není, ale v roce 1987 to byla odpověď jako od UFOna. Naštěstí se o dva roky později všechno změnilo, za dalších pár let byl založen magazín Koktejl, a já byla zrovna nedaleko...
Kolik zemí jste asi procestovala? To opravdu nevím, nikdy jsem to nepočítala. A země, kde se člověk zastaví na den, na dva, se ani počítat nedají.
Která země se vám nejvíce líbila? Těžká otázka. O některých zemích se dobře píše, a proto je mám ráda. To je případ třeba Kambodži, Běloruska, Albánie či Kosova. A v některých zemích se dobře "vegetí", třeba v Chorvatsku, nad kterým už spousta lidí ohrnuje nos. Spojeno je to možná ve Vietnamu, takže se mi asi nejvíc líbí Vietnam...
Máte nějakou zem, do které byste se chtěla natrvalo přestěhovat? Ne. Líbí se mi, jak se tady střídají roční období, takže jako věčný nespokojenec se mám stále na co těšit... A taky si myslím, že co si kdo upeče, má si taky
Prodej koření na bazaru sníst. Tady žiju, takže i za to, co mě štve, jsem spoluzodpovědná. Můžu to ovlivnit. V jiných zemích budu vždycky jenom na návštěvě.
Ve které nejvzdálenější zemi jste byla? Na kilometry nebo na roky? Světelné roky od nás je vzdálen třeba čínský venkov na tibetské náhorní plošině. Na návštěvu zajímavé, na žití přímo strašlivé.
Co vás na cestování baví nejvíce a co je naopak vždy nejtěžší? Nejvíc mě baví, když mi něco dojde. Například že vyplácat všechnu vodu v sudu na umytí jednoho člověka je upro-
Zvonění
Rozhovor s ... uprostřed suché africké Ghany nemravné, protože ji do toho sudu celé odpoledne po kýblech nosily školačky od pramene dobré 2 km vzdáleného. Nebo kde sehnat led do Mekong-rumu, když nikde není elektřina do ledniček. Nebo že nejvíc osvěžující je vymačkaná cukrová třtina. Nejtěžší na cestování je to cestování myslím tím nutnost přemísťovat se z místa na místo. I když i to s sebou nese nevídané zážitky, raději už někde jsem a "sžívám se". Zvlášť v zemích, kde pod Buddhovou či Ježíšovou ochranou jezdí řidiči sebevrahové.
zabije, že jsem přišel pozdě." Ani tehdy se nic nedělo, jen jsme si cestu domů o den protáhli. Také ovšem nezapomenu, jak toho stejného syna, jen o osm let mladšího, v Moldavsku hajcali, jak ho cizí lidi uložili na pec, dali mu do lahvičky kompotovou šťávu a sháněli mlíko (sunar se tam v té době nenosil)...
Kdybych se chtěla stát cestovatelkou jako vy, na co bych se měla v budoucnu zaměřit, co umět, vystudovat… Co byste mi doporučila?
Jak dlouho se na cestu připravujete a co všechno taková příprava obsahuje?
Těšit se dokážu třeba roky. Připravuji se tak týden dva dopředu, pokud není nutné nějaké očkování. Bohužel, někdy i tak... Je třeba sehnat nejčerstvější informace, n akoupit průvodce a mapy, pokud to lze. Zkusit sehnat Čechy tam žijící, nebo jejich místní kamarády. Zkusit oslovit místní noviny (pokud je to vhodné)...
Zažila jste na cestách něco, na co rozhodně nikdy nezapomenete? Asi nezapomenu na strach, který jsme měli, když v kambodžské metropoli náhle zmizeli z jinak přeplněných ulic
lidé,
Mešita v Istanbulu obchody se zavřely železnými roletami, samopalníci hlídající naftové agregáty vyrábějící elektřinu pro hotel se začali nervózně ošívat... Zrovna zemřel vůdce Rudých Khmérů Pol Pot a nikdo nevěděl, co se bude v zemi dít dál. Jak rádi jsme pak ujeli do Vietnamu! Ale nic se naštěstí nedělo... Také nezapomenu na větu svého devítiletého syna, který když nás vrátili z kosovsko-srbské hranice, prohlásil: "Mami, jestli tohle přežiju, tak mě úča
Zní to jako děsivé klišé, ale fakt stačí chtít. Na cestovatelku se nestuduje, i když samozřejmě znalost cizích jazyků se víc než hodí. Ne že byste se bez toho ve světě ztratili, jsou místa, kde stejně nikdo nerozumí... ale vypadali byste jako blbec. V dnešní době bych pro začátek využila možnosti práce a studia nebo práce a cestování v zahraničí. Pod určitou ochranou se otrkáte a pak už to půjde
samo.
Jedním z nejlákavějších turistických míst je Pamukkale (obr. nahoře). Jméno v překladu znamená bavlněný hrad. Připomíná velké, jakoby z porcelánu udělané a uměle rozmístěné široké mísy, do nichž neustále přitéká a na okrajích odtéká křišťálově čistá voda. Ze země tu vyvěrá horká voda (35 stupňů Celsia), která je léčivá. Dnes už se tu nevykoupete, protože velký počet přijíždějících turistů by tuto přírodní nádheru zničil. Připravila: Veronika Pavlíková, 7. B
Č. 103, rok 2013/14
Stránka 13
Jak se deváťáci rozhodují, kam půjdou dál Právě teď odevzdávají naši deváťáci přihlášky na střední školy. Rozhodnutí, kam vlastně půjdou, je velmi těžké pro ně samotné, ale i pro jejich rodiče, kteří pro své děti chtějí jen to nejlepší. Někdo má jasno už dlouho, někdo si nechá poradit, jiný váhá do poslední chvilky. Rozhodnou se ale musí nakonec všichni. Začtěte se do několika úvah žáků 9. B, třeba budete uvažovat stejně, až se dostanete do devítky právě vy. No a už toho mám dost. Od začátku roku uběhlo jen pár měsíců, ale už tolikrát jsem musela odpovídat na otázku, kam se chystám dál. Promiň mami, tati, učitelé a přátelé, opravdu to netuším.
Je mi 15 let a už mám přemýšlet o své budoucnosti? Bláznovství! Většinu času ani nevím, co si dát k jídlu. Najednou mám vědět, jestli chci být právnička, učitelka, zubařka a nebo třeba truhlářka. Není to tak dlouho, co jsem chtěla být princeznou a najednou BUMM! Všichni čekají vážnou a jasnou odpověď. Nebaví mě o tom věčně přemýšlet. Soustředit se na školu, pomáhat doma nebo řešit kamarádčiny problémy. Jak to mám udělat? Ať už se hlavou dostanu kamkoli, vždy se objeví někdo, kdo mé hluboké dumání o ničem zazdí. Zazdí ho jednou jedinou otázkou. V tu chvíli se přestanu vznášet na obláčku a plnou parou narazím na zem. V mé hlavě mám pořád ještě spoustu času. Realita je někde jinde. Nevím ani pořádně, kdo
jsem a kde mám cíl, ale už mám vědět, čím chci být. Možná bych mohla říct, že lepším člověkem, nebo že chci být šťastná, ale to nikomu nestačí. Všichni chtějí slyšet nalinkovaný plán budoucnosti, ale já se omlouvám. Více přemýšlím o tom, co nechci, než co chci. Jedu život vylučovací metodou. Až se za ten rok někde objevím, jistě to bude místo, které mě teď ani nenapadlo. Až tam budu stát a litovat svého rozhodnutí, vzpomenu si na těžké a nudné smýšlení. Ale koneckonců ta poslední odpověď bude vysvobození od tíhy, kterou do mě ostatní ukládají. Bude to konec očekávání a největší přítěž z téhle doby bude pryč.
Zuzana Novotná
Kam dál? Jasná je jedna škola, druhá ne. Je hrozně těžké se v patnácti letech rozhodovat o tom, co chci dělat celý zbytek svého života. I přesto, že je všude spousta středních škol i učilišť, je těžké si vybrat. Já jsem o jedné škole stoprocentně rozhodnuta, ale kam dám druhou přihlášku, to stále nevím. Co když mě to později už nebude bavit? Mamka by byla nejraději, abych šla na „zdrávku“ tady v Liberci. Možná bych šla na veterináře do Frýdlantu. Problém je v tom, že kvůli fotbalu nechci jít mimo Liberec. Můj taťka je v tomto ohledu skvělý. Chápe mě a říká mi: „Kristýnko, je to tvoje volba. Nechám
to na tobě, kam půjdeš, je jen tvoje věc.“ Oba máme stejný názor, že by pro mě bylo dobré jít na pedagogickou školu. Děti mám ráda, škola je v Liberci, a tak bych stíhala tréninky. Škola je prý dobrá vzhledem k tomu, že tam učí i
učitelé z gymnázia. Po střední škole bych pak mohla pokračovat na vysoké škole a bylo by jedno, jestli by to bylo ve stejném oboru nebo bych si zvolila úplně jiný, třeba práva. Taťka věří, že na vysokou školu půjdu, a proto už jen doufám, že udělám přijímačky. Ale kam dám tu druhou přihlášku? To je stále otázka. Měla bych brát ohled hlavně na to, co by mě bavilo, a to zatím nevím. Doufám jen, že se dostanu na „peďák“ a nebudu se muset rozhodovat třeba mezi „ obchodkou“ nebo „zdrávkou“.
Kristýna Vencová
Z dětských her se možná stane povolání Když jsem byla malá, chtěla jsem být
si s nimi atd. Myslím si, že je to pěkná
dělat. Taky by se mi to líbilo. Jestli mě
malířkou, módní návrhářkou, spisovatel-
práce. A proč do školky? Protože děti
tam nevezmou, tak budu hodně smutná
kou, zahradnicí … Často jsem to měnila.
ve školce jsou ještě nezkažené, celý
a zklamaná, protože práce ve školce je
Také jsem si hrála na učitelku s plyšáky
den si hrají a jsou zvídavé. Ale bojím se
moje vysněná. Kdyby mě nevzali, musela
nebo imaginární třídou. Tenkrát jsem
jedné věci. Čeho? Toho, že mě na peda-
bych dělat něco, co mě nebaví. A to já
ale nevěděla, že bych jednou učitelkou
gogickou školu nevezmou. Vysvědčení mi
nechci. Chci v budoucnu dělat něco, co
mohla být. \dnes už jsem rozhodnutá.
dopadlo dobře, ale přijímaček se straš-
mě bude bavit a naplňovat. Snad se mi
Chci být učitelka, ale ve školce. Proč?
ně bojím. Je strašně nefér, že genera-
to podaří.
Protože mě baví pracovat s dětmi, hrát
ce mého bratra nemusela přijímačky
Nikola Hlavatá
Stránka 14
Zvonění
Mé rozhodnutí bylo jasné už od 8. třídy. Chci jednou studovat na vysoké škole a k tomu potřebuji buď gymnázium, nebo nějakou technickou školu. Gymnázium se mi zdálo moc namáhavé a ještě k tomu nudné. Na technické škole bych si musel vybrat, který technický předmět bych studoval. Nevěděl jsem, který vybrat, ale pak jsem slyšel o technickém lyceu. Lyceum je všeobecné technické vzdělání a příprava na vysokou školu. Od té doby mi bylo jasné, na
kterou střední školu půjdu. Problém byl ale s druhou přihláškou. Nenapadla mě žádná škola, kam bych alespoň trochu chtěl jít. Hledali jsme a chodili na dny otevřených dveří, ale pořád jsme žádnou střední školu nenašli. Budu holt muset dát jen jednu přihlášku. Lyceum se mi líbilo, protože je to příprava na vysokou školu, ale i kvůli tomu, že se na lyceu nevyučují žádné předměty jako dějepis, zeměpis, výtvarná vý-
chova, atd. Biologie je tam jen dva roky, ale to mi nevadí. Na gymnáziu bych se toho možná naučil víc, ale asi polovina z toho by mi byla nejspíš k ničemu a víc jak polovina by mě nebavila. Také je na tom dobré, že lyceum vyučuje všechny technické předměty, takže jestli v budoucnu změním svůj názor a budu chtít na vysoké studovat jiný předmět, tak to budu moct udělat.
Simon Williams
Z hledání mám hlavu jak pátrací balón Pět dní v týdnu, deset měsíců v roce, devět let v mém životě…. To je docházka do základní školy v životě každého z nás. Nejprve se do ní těšíme. Přijde první třída, první rok ve škole, noví přátelé a učitelé, začátek povinností. Po čase nás stereotypní vstávání a chození do školy přestává bavit, ale těšíme se, co vtipného kdo udělá a jaké nové zážitky se nám stanou. Po osmi a půl letech začneme vzpomínat, co bylo na začátku a uvažovat, co bude dál. Prožít s někým devět let už něco znamená. Přátelství, které přestává i přes problémy a potíže, krásné vzpomínky a ty nejlepší zážitky. A tohle všechno opustíme, abychom mohli pokračovat v cestě za vzděláním, poznat svět o
Každý z nás musí řešit na základní škole řadu otázek. Co dál? Čím jednou budu? A jiné. Já nejsem výjimka, ale přijde mi, že ostatní tak nějak vědí, co je baví, zatímco já stále netuším, co chci studovat a už vůbec ne, co chci jednou dělat. Tak co dělat? Našel jsem si jednoduché řešení, i když nemám rád, když mi někdo mluví do života. Nechal jsem
Č. 103, rok 2013/14
trošku víc a posunout se o kousek dál v životě. Rozhodnout se, uvědomit si, na jakou půjdu střední školu, na jaký půjdu obor, abych z něj mohl jít do dobré práce, či na kvalitní vysokou školu. Je to moje rozhodnutí a přesto mi do toho
se ukecat svými rodiči a asi si dám přihlášku na stavební školu. Někteří lidé to řeší učilištěm, ale moji rodiče mi tvrdí, že bych tam jen zakrněl. Nemyslím si, že jsem dost chytrý na střední školu, ale zkusím to a uvidí se. Další můj problém nastane, když mě nevezmou. Kam dám druhou přihlášku? To snad ani nebudu řešit. Za největší problém budu
všichni mluví. Půjdou snad za mě na střední? Musí se oni rozhodnout co dál? Ne, záleží na mně. A to je na tom to nejlepší. Nebo snad nejtěžší? Hledání na internetu, čtení brožur, chození na dny otevřených dveří, shromažďování veškerých informací. Nebylo už toho dost? Hlavu mám jako pátrací balon a aby toho nebylo málo, tak se musím připravovat na přijímací zkoušky. Testů a on-line cvičení na netu je hodně, naštěstí. Každý den své rozhodnutí měním a uvažuji o dalších školách. Bude pro mě tahle škola lepší než ta předchozí? Přesto doufám a věřím, že se rozhodnu správně.
Martina Plischková
brát spíš to, že na střední škole budu bez přátel, bez lidí, se kterými jsem prakticky devět let každý den a znám je skoro lépe než sebe. Doufám, že to zvládnu jako všichni přede mnou.
David Kašpar Foto a loga: weby jednotlivých středních škol
Stránka 15
Letem světem hardwarem Tipy na antiviry V minulém díle jste si mohli přečíst článek o Windows Defenderu. Rád bych na něj navážel. Dozvěděli jste se, že Windows Defender je součástí Windows 8. To je pravda, ale Defender můžete najít ve všech verzích Windows od XP po 8,1. Windows Defender se dá považovat za antivirus, ale rozhodně ne za dobrý. Podle mě je nejlepší na počítač nainstalovat jiný antivirus, třeba Avast. Ale nesmíte zapomenout po na-
instalování antiviru vypnout Defender! Jak na to:
Otevřete panel Start a klikněte na Ovládací panely.
Klikněte na Windows Defender.
Přejděte na záložku Nástroje > Správce. Odškrtněte možnost Zapnout Windows Defender
Příklady antivirů AVG je také poměrně dobrá volba, ale také placená.
Jedna z nejlepších možností volby antiviru, ale placená.
Avast můžete nainstalovat zadarmo. Ale není tak dobrý jako ostatní.
z ověřených zdrojů.
Upozornění: stahujte a instalujte pouze
Připravil: Jaroslav Körner
MWC 2014-Mobile Word Congress
MWC je každoročně klíčovou mobilní událostí roku, a i když se někteří hlavní výrobci rozhodli představit své nejdůležitější novinky mimo kongres, stále je na co se těšit. Těšit se můžeme na novou vlajkovou loď Samsung Galaxy S5, nebo například Nokii z Android OS, Sony Xperia Z2, dále také od stejného výrobce tablet Xperia Z2 a další novinky.
Stránka 16
V dalších článcích vás seznámím s telefony představenými právě na MWC. Máte se tedy na co těšit. Články a fotografie budu čerpat a překládat z webů Cnet, Techboard a z českých webů Mobilenet.cz, Mobilmania.cz, Dotekomanie.cz.
Samsung Galaxy Událost, na kterou všichni fanoušci Samsungu netrpělivě čekali, je tu! Samsung oficiálně představil novou vlajkovou loď pro tento rok - model
Galaxy S5. Jaký je? Jako všechny předchozí modely, nekompromisní, přesto někteří očekávali více. Funkční výbava zahrnuje například 5,1palcový FullHD displej, čtyřjádrový procesor taktovaný na 2,5 GHz, senzor otisků prstů, měřič tepu, 16 Mpx fotoaparát a tělo telefonu je navíc voděodolné. Tolik ochutnávka z tohoto mobilního telefonu. Já osobně jsem zvědavý, jaká bude cenovka v ČR, ale asi to bude jako stará vlajková S4. Nechme se překvapit. A půjdeme dále.
Připravil: Filip Drapák
Zvonění
Sony Xperia Z2 Sony na své tiskové konferenci na veletrhu MWC představilo očekávaného nástupce Xperie Z1. Nová vlajková loď nese označení Xperia Z2 a přináší pouze mírné vylepšení oproti původnímu modelu. Sony Xperia Z2 je vybavena 5,2 palcovým Live Color LED IPS displejem s rozlišením 1920×1080. Celkové rozměry zařízení činí 146,8 x
73,3 x 8,2 mm. Voděodolnost s certifikací IP55 a IP58 byla zachována. Hnacím motorem je čtyřjádrový procesor Snapdragon 801 (MSM8974AB ) na frekvenci 2,3 GHz doplněný o tři GB RAM. Grafickým čipem je pak Adreno 330. Baterie má kapacitu 3200 mAh. Novinkou telefonu jsou také stereo reproduktory.
Alkatel SmartBook Alcatel představil své tři mobilní telefony, které se řadí do nižší střední
Huawei Ascend Huawei s modelem Ascend P6 vzbudil celkem rozruch. Supertenký elegantní telefon s designem iPhonu byl úplně jiný než veškerá dosavadní produkce tohoto čínského výrobce. Ten to tak nyní zkouší znovu, ale v nižší cenové hladině. G6ka si bere to nejlepší z P6ky a snaží se to obalit levnějším tělem a nižší cenou. Povedlo se to? Já si osobně myslím, že ano. Takový pěkný telefon bych si nechal líbit, ale samozřejmě je to každého osobní názor. No kromě pěkného těla nesmí chybět čtyřjádrový procesor isilycon a jeden GB operační paměti.
Č. 103, rok 2013/14
třídy. Také však ukázal nový koncept, který představuje nové zařízení, které se od všech liší. Asi víte, jak funguje Padfone od Asusu. Představte si, že něco velmi podobného, ale ne stejného, právě představil Alcatel pod jménem Smartbook. Alcatel Smartbook má 11″ IPS nedotykový displej s FullHD rozlišením. Dále je zde klávesnice a pod ní malý touchpad, který je vyroben ze skla a zvládá více prstů naráz. Z toho můžeme vyvodit, že touchpad bude zvládat gesta,
Nokia X (normandy) Zamrzlo peklo nebo jde o logický krok? Ať tak či onak, Nokia na veletrhu MWC představila smartphony s Androidem, které sice tento systém zdařile maskují, ale spustíte si na nich Android aplikace. Ano, je to tak, i já jsem tomuto nadpisku na webu mobilenet.cz nevěřil. Nokia má telefon z androidem. Ale na druhou stranu tyto telefony mají celkem dobře zajištěnou aplikační podporu vzhledem k tomu, že má jen něco přes 75 procent androidových aplikací. Sice android vypadá jako Windows phone, ale to nechme stranou.
pomocí kterých se ovládání zrychlí a zjednoduší. V hliníkovém těle najdeme už jen baterii, která má vydržet celodenní používání. Zde se jedná o baterii o velikosti mezi 5000 až 6000 mAh. Samozřejmě můžeme počítat s výstupem hlasitých reproduktorů, s mikrofonem a s bluetooth v nejnovější verzi. Alcatel dále říká, že tohle zařízení je zatím pouze prototyp a takhle by měl nějak Smartbook v budoucnu vypadat.
LG F90 LG F90 vyplňuje v přední části 4,7palcový IPS displej s QHD rozlišením (960 x 540 pixelů). Jeho výkon zajišťuje čtyřjádrový procesor Snapdragon 400 od Qualcommu taktovaný na 1,2 GHz, 512MB operační paměť RAM a uživatelé mají v základu k dispozici vnitřní paměť o velikosti 8 GB. Zatímco vpředu zaujímá místo VGA kamerka, záda nesou vyměnitelnou 3000mAh baterii společně s 8megapixelovým fotoaparátem. Základní výbavu uzavírá systém Android ve verzi 4.4 KitKat.
Stranu připravil: Filip Drapák
Stránka 17
Příběh na pokračování … písnička pro nás ... Ten jeho úsměv byl dokonalý. Chvíli jsem seděla bez dechu a pozorovala jeho dokonalé rysy obličeje. Když jsem od něho odtrhla pohled, hned jsem ho namířila k El, která z toho oněměla. Nebyla jediná. Chvíli jsme na sebe nevěřícně zíraly, pak se El podívala k jejich stolu znovu a zadrhla se. Přemýšlela jsem proč. Když jsem se ale ke stolu podívala taky, pochopila jsem. „Di, podívej, oni vstávají všichni čtyři a Louis na tebe kouká,“ vykřikla na mě nervózně El a začala se červenat. Usmála jsem se, ale zachovala jsem klid. Zapřemýšlela jsem, co by tu Louis dělal sám s dalšími kluky? Podívala jsem se na zbylé čtyři. Jeden měl rozcuchané blonďaté vlasy, druhý černé nagelované nahoru, třetí kudrnatý byl vysmátý s ústy od ucha k uchu. Ten poslední měl hnědé vlasy sčesané dozadu a džínovou vestu, kterou měl Liam Payne na fotce z klipu Diana. Počkat! Liam Payne, jeden z členů.. „Takže ti čtyři jsou..?!“ podívala se na mě El a usmála se, když zjistila, nad čím přemýšlím a oni se smějou. Úsměv od ucha k uchu měl ten kudrnatý a tipla bych si, nejspíš Harry Styles. Blonďák se do něčeho zakousl a s plnou pusou se na Harryho usmál. Kromě toho, že jsem se usmála taky, mi došlo, že
tenhle blonďák se chová úplně stejně jako Niell. Jsou to určitě oni, nemýlily jsme se. Je jisté, potkaly jsme opravdu kluky z One Direction. Eleanor byla v sedmém nebi a tak jediný, kdo mohl zakročit, abychom nevypadaly jako idioti, jsem byla já. Přišli k nám. Jako první se ozval kudrnáč Hozza. Tak mu fanoušci říkali. „Ahojte, krásky.“ „Ahoj, Harry,“ to bylo první, co jsme ze sebe dostaly. V tu chvíli jsem si uvědomila, že se vlastně před fanoušky maskovali černými brýlemi. „Tys nás poznala?“ zeptal se mě Niell, posunul si o kousek brýle a usmál se. „No, nějak jsem si to asi vypočítala,“ odpověděla El a raději zmlkla. Věděla dobře, že když se jí někdo líbí, začne okamžitě koktat a není schopná slova. „A jak se máte, slečny?“ zeptal se Louis. Mimochodem ten, co se líbil mně. Otázka patřila nejspíš mně, protože o El se začali zajímat ostatní kluci. Kromě jednoho, který už slečnu měl. „Dobře, věř mi. Vždyť jsme potkali vás…“ jen se usmál. Já mu úsměv oplatila. „To je fajn a jsi odsud?“ usmála jsem se, protože jsem si uvědomila, že už je nejspíš nikdy neuvidím. „Ne, jsme
tu jen na víkend, u babičky mojí kámošky El.“ „Jsem Diana,“ představila jsem se, aby se neřeklo. „Krásné jméno,“ odpověděl. Podívala jsem se na hodinky a zjistila, že bychom už měly jít. „Tak kluci, rádi jsme vás poznaly, ale už musíme jít.“ Louis se pousmál a pomohl mi vstát. El se na mě podívala a málem se začala smát. Odešly jsme, ale El se stále dívala přes sklo výlohy. I kluci se za námi dívali. Najednou začala hrát hudba. Otočily jsme se. Otevřely se dveře a oni vyšli ven. Jako opařené jsme čekaly, co se bude dít. Každý z nich měl totiž v ruce mikrofon. Lidi se začali otáčet a zastavovat poblíž nás. Naproti se parta holek rozklepala, když je viděla. Kluci si ale všímali jen nás a ostatní přehlíželi. Louis začal jako první. „Tohle je pro vás,“ a Hozza se přidal, „ pro krásky.“ My se usmály a hlouček lidí se k nám začal přibližovat. Přibližovali se i kluci a my z toho byly stále nervóznější. Najednou začali zpívat svoji písničku Kiss you. To už bylo kolem nás tolik lidé, že zaplňovali celou ulici. Kluci tancovali a my je jen sladce pozorovaly ...
Kateřina Knejflová, 9. A
Víčka pro Danečka—sbírka pokračuje Daneček Trdla pochází z Jablonce n./ Nisou. Narodil se předčasně ve 29. týdnu těhotenství dne 20. 9. 2011. Za tento předčasný porod zcela jistě mohla autonehoda, kterou zavinil opilý řidič. Hned v prvních dnech mu praskly obě plíce a lékaři mu nedávali moc nadějí. Danielek se rozhodl žít a bojovat navzdory osudu, Jako zázrakem se začal jeho stav pomalu zlepšovat a podařilo se ho stabilizovat. Po téměř čtyřech měsících byl propuštěn do domácí péče. Tam jej čekali další dva sourozenci, kteří se na něj moc těšili. Po dvou měsících se začal zpožďovat ve vývoji. O další čtyři měsíce později byla zjiš-
Stránka 18
těna velmi těžká forma epilepsie a je mu taktéž diagnostikována mozková obrna. Danielek vyhrál nad epilepsií alternativní léčbou a záchvaty se již vůbec neobjevují. Intenzivní rehabilitace může udělat pokrok v Danielkově vývoji. Bohužel tato rehabilitace je velmi nákladná – 2 týdny v rehabilitačním centru Adeli na Slovensku stojí 90 tisíc korun. Daneček 6týdenní terapii zde podstoupil v patnácti měsících. Rehabilitace ho posunula zase tam, kde byl před útokem epilepsie, dohnal vše, co zapomněl a je vidět jakou má radost ze života. Díky jejich unikátnímu cvičení zesílil a mohl by i chodit!
Daneček prošel léčbou v lázních Klimkovice, která mu moc pomohla. Nyní má šanci znovu chodit, ale drahou léčbu nehradí pojišťovna. Dál sbíráme víčka, jejichž prodejem může rodina získat potřebné peníze. Za 1kg víček dostane paní Trdlová 6Kč. Už se nám podařilo nasbírat 800kg. Ve sběru našemu školnímu klubu pomohli i ZŠ Křižanská, ZŠ Ještědská, Astoria a.s., Sbor libereckých profesionálních hasičů, obec Višňová, střechy Pospíchal, MŠ Malinek – Doubí. Děkuji moc všem sběračům.
Lenka Pěnkavová, vychovatelka Šk
Zvonění
Komiks o Kabeložroutovi Kabeložrout Jednoho krásného dne se v jedné krásné vesnici a v jedné krásné rodině chystal chlapec jako každý den do školy.
Sakra, proč nejde elektrika.
Co to je. Tati, mami, někdo překousal elektrické vedení.
Druhý den
Už zase, to snad ne. To je hrůza.
Ha, ha, ha. Teď už jenom čekat.
Musím to zařídit sám.
A mám tě. Hahaha.
Chi, chi, chi. Nechytil, nechytil.
Komiks připravil: Matyáš Neckář
Č. 103, rok 2013/14
Stránka 19
Pojďme si hrát ... Řešení křížovky z minulého čísla: HOUSLOVÝ KLÍČ.
1.
1. Černo-žlutý obojživelník podobný ještěrce
2.
2. Městský pták, dříve se po něm posílala pošta
3.
3. 365 dní má ……..
4.
4. Měří se hodinami
5.
v
6.
5. Nápoj, po kterém nemůžeme spát ch
6. Vodní pták, má zelenou hlavu
7.
7. …………………………………………………..
8.
8. Největší pták
9.
9. Část těla, ve které držíme tužku
10.
10. Máme ho na obličeji a vidíme tím
11.
11. Zvíře, které má chobot 12. Pták, který ťuká do stromu
12. 13.
13. Je to pod stromem
e
14.
14. Malý hnědý ptáček sžitý s lidmi
15.
15. Má tři hlavy a žere princezny
16.
16. Opak dne
17.
17. Podobné zvíře zajíci
Tajenkou je název ptáka, který je nejrychlejší ve vodorovném letu. Dokáže letět až 60 km/h. Mergus serrator
Mergus serrator je latinský název ptáka, kterého vyluštíte v tajence křížovky. Je nejrychlejší ve vodorovném letu. Patří mezi potápivé kachny. Dosahuje velikosti kolem 55 cm, což je více než kachna divoká. Dospělý samec má šedočerný hřbet, černobílá křídla, šedé boky a ocas, hnědobílé hrdlo, zelenou hlavu s nápadnou chocholkou per a výrazným červeným zobákem. Samice se od samce výrazně liší, je téměř celá šedá s bílým zbarvením na břiše a křídlech a hnědou hlavou, na které má výraznější chocholku než samec. U nás se s ním můžeme setkat vzácně. Živí se rybami, vodním hmyzem, korýši a žábami. Hnízdo staví na zemi v blízkosti vody, klade asi 5 - 12 vajec.
Stránku připravil: Ondra Beneš
Hádanky se zvířaty 1. Která tři slova slyší žralok nejraději, když pluje za lodí? Muž přes palubu!
3. Co je zákon schválnosti? Když má včela alergii na pyl.
2. Jak se jmenuje největší komár na světě? Drákula.
4. Které zvíře se po smrti ještě 500krát otočí? Grilované kuře!
Stránka 20
5. Co vznikne, když zkřížíte želvu s krávou? Tele s helmou. 6. Proč se sršni smějou? Protože srší vtipem.
Zdroj: www.vtipy1.cz
Zvonění
… a bavme se A JSOU TU OPĚT KOČKY! JAKÝ VTIPNÝ TEXT VYMYSLÍTE TENTOKRÁT? Je vidět, že smysl pro humor máte. Svědčí o tom vaše popisky pod námi vybrané fotky.
MÉTE DOMA TEKÉ NĚJAKOU VTIPNOU FOTKU? Přineste nám ji ukázat a my ji v příštím čísle otiskneme! Odvážlivce odměníme!!!
Autory jsme našli mezi žáky 6.A, 7.B a 8.B Taky chci být šnekem…
Šnek: No, moc na mě nekoukej, ať ti nevypadnou oči jako mně.
To zkoumání, za jak dlouho se ten šnek dostane do Brazílie, už přestává být sranda.
Sedí tady už od dvou a šnek pořád dělá mrtvého.
Doufám, že mi taky vyrostou tykadla.
Oni mají psa, já mám šneka. Můžu se kouknout do tvého domečku? Hele, jednohubka. Mňam! Mami, proč ten šnek leze tak pomalu?
Šnek: Proč na mě ta holka tak kouká? A)
Chce si se mnou dát závod.
B)
Chce jít se mnou na rande.
C)
Chce mě zašláp…. Né…. Pomóc!!!
A tenhle znáte ... Muž se koupe v rybníce bez plavek. Když chce z vody, vidí, že poblíž jeho šatů sedí slečna a čte. Kouká, čím by se přikryl, a uvidí starý lavor. Dá jej před sebe a jde k šatům. Jen tak podotkne, cože to slečna čte a ta s úsměvem odpoví: "Psychologii, já teď přesně vím, co si myslíte." Muž se poněkud zarazí a pak se ptá: "A copak slečno?" "No, vy si teď docela určitě myslíte, že ten lavor má dno!" Jednoho dne přišel do pojišťovny stoletý dědeček, že se chce nechat pojistit.
Č. 103, rok 2013/14
"Ale pane, to ve vašem věku nepůjde tak snadno." říká úřednice. "Musím ze zeptat vedoucího, jestli by to nějak šlo. Přijďte zítra." "Zítra to nepůjde, protože jdu s otcem kupovat květiny." "Cože? S otcem?" "Jo, jeho táta se žení." "Váš děda? V takovém věku se chce ještě ženit?" "Moc nechce, ale rodiče ho už nutí." Silniční kontrola. Policista chce vidět na řidiči jeho doklady. Ten znechuceně: "Teda, pánové, měli byste se líp mezi
sebou domluvit. Jeden mi včera sebere papíry a druhej je po mně dneska chce." Jaký je rozdíl mezi českým a americkým důchodcem? Žádný, oba dva si za svůj důchod můžou koupit výlet do Prahy. Blondýnka řídí auto a stěžuje si vedle sedícímu manželovi: "Sleduješ ty neukázněné chodce? Pořád se mi pletou do cesty!" "Nic si z toho nedělej, uklidni se a hlavně sjeď z toho chodníku!"
Stránku připravili: O. Malý, M. Košťál, J. Reisiegel
Stránka 21
Kalendárium na leden Karel Čapek - 9.1. Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v
získal v roce 1915. Byl zaměstnán jako
Malých Svatoňovicích. Pocházel z rodiny
redaktor Národních listů, redaktor Li-
lékaře jako nejmladší ze tří dětí. Bratr
dových novin a také jako dramaturg a
Josef vynikl jako malíř a spisovatel, sest-
režisér v Městském divadle Královských
ra Helena kromě několika próz je autor-
vinohrad. Od roku 1922 se datuje jeho
kou vzpomínkové knihy Moji milí bratři.
celoživotní přátelství s prezidentem T.
Karel Čapek byl novinářem, prozaikem,
G. Masarykem (Hovory s T.G.M., Mlčení
dramatikem, překladatelem a literárním,
s T.G.M., Nablízku T.G.M.). Určitě znáte
divadelním i výtvarným kritikem, autorem
jeho Dášeňku nebo Devatero pohádek.
knih pro děti. Studoval na gymnáziu v
Jeho ženou byla herečka a spisovatelka
Hradci Králové a Brně, maturoval na Aka-
Olga Scheinpflugová. Zemřel 25. prosin-
demickém gymnáziu v Praze. Doktorát
ce 1938 v Praze na zápal plic. Je pocho-
filosofie na Filosofické fakultě UK v Praze
ván na Vyšehradě.
Cody Simpson - 11.1.
šampionem v ping-pongu. Simpson začal nahrávat písničky na YouTube ve svém pokoji v létě roku
Vlastním jménem Cody Robert Simpson. Narozen 11.
2009. Jeho největší úspěšné žánry
ledna 1997 v Gold Coast v Austrálii. Je australský
jsou pop a R&B. Vyšlo mu už 12
popový zpěvák, který v současné době nahrává v gra-
písniček a k deseti z nich už nato-
mofonové společnosti v USA—Atlantic Records. Má
čil videoklip. Je to velmi mladý,
dva mladší sourozence, Toma a Alli. Cody je také ta-
talentovaný zpěvák, který vás ur-
lentovaný sportovec. Vyhrál dvě zlaté medaile v juni-
čitě něčím ohromí, jak vzhledem,
orském mistrovství Austrálie v plavání, dokonce je i
zpěvem, tak i svou image. Určitě vám ho doporučuji.
Lukáš Hejlík - 27.1. Narodil se 27. ledna 1980 v Mostu. Je český divadelní a filmový herec, autor projektu scénických čtení Listování. S Listování jezdí i k nám do Liberce. Vloni jsme jeho představení viděli na Veletrhu dětské knihy a připravili jsme s ním rozhovor do našeho časopisu. V roce 2002 úspěšně dokončil studium na Vyšší
odborné herecké škole v Michli. Poté získal angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Za dva roky přesídlil do Městského divadla Brno. V televizi se nejvíce proslavil rolí Tomáše Meduny v seriálu Ošklivka Katka. Nyní hraje v Ordinaci v růžové zahradě roli MUDr. Jáchyma Kaliny.
Wolfgang Amadeus Mozart - 27.1. Rakouský hudební skladatel se narodil jako nejmladší ze sedmi dětí Leopolda a Anny Marie Mozartových v Salzburku 27. ledna 1756. Pro své nevšední hudební nadání byl považován za zázračné dítě. Skládal už v pěti letech. Hrál na klavír a na housle. Jako klavírní virtuóz již od útlého věku strávil několik let koncertoStránka 22
váním po celé Evropě. V Anglii se seznámil s J. S. Bachem, který se pak stal jeho učitelem na klavír. Později podnikl 3 studijní cesty do Itálie, kde se blíže seznámil s italským operním stylem. Slavná je jeho Figarova svatba nebo Don Giovanni.
Pžipravili: T. Bucharová, V. Stříž
Zvonění
Kalendárium na únor Harry Styles – 1.2. Vlastním jménem Harry Edward Styles. Narozen 1. února 1994. Pochází z vesnice Holmes Chapel v Cheshire v Anglii. Je to člen skupiny One Direction. Jeho matkou je Anne Cox a jeho otcem je Des Styles. Má starší sestru Gemmu. Po rozvodu rodičů se jeho matka znovu vdala. Před X Factorem pracoval v pekárně. Už jako dítě miloval zpěv, vyrůstal na The Beatles a nejvíce na něj zapůsobil Elvis
Presley. K jeho oblíbeným interpretům patří i skupiny Coldplay, Kings of Leon nebo Foster the People. Na konkurzu zpíval písničku „Isn't She Lovely?“ od Stevie Wondera. Je aktivním zpěvákem od roku 2010. Jeho nejčastější žánry jsou pop, pop rock. One direction je v dnešní době jedna z nejúspěšnějších kapel, její úspěch někteří přirovnávají k Beatles.
Shakira – 2. 2. Vlastním jménem Shakira Isabel Mebarak Ripoll. Narodila se 2. února 1977 v Kolumbie. První jméno—Shakira používá jako umělecké. Je kolumbijskou zpěvačkou, autorkou textů a písní, tanečnicí, herečkou, režisérkou hudebních videoklipů a producentkou. V anglicky mluvících a jiných zemích se prosadila až v roce 2001 se svým prvním anglicky nazpí-
vaným albem Laundry Service, kterého se prodalo přes 20 milionů kusů. Je také jedinou z této země, které se podařilo dostat na vrchol hitparád. Jejími nejčastějšími žánry jsou popmusic, latin music, rock music, world music. Hraje na kytaru.
Připravila: Tereza Bucharová
Božena Němcová – 4.2. Božena Němcová se narodila 4. února 1920 ve Vídni panskému kočímu a české služce. Dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice. Zemřela 21. ledna 1962. Už jako sedmnáctiletou ji rodiče provdali za úředníka finanční stráže Josefa Němce. Moc šťastná ale nebyla. Němec byl o 15 let starší než ona, byl výbušný, drsný muž a neměl pochopení pro sny a přání své krásné ženy. Navíc byl kvůli svým politickým názorům překládán z místa na místo. Moc peněz neměli, přáte-
lé jim půjčovali. Během pěti let se jí narodily čtyři děti. Měla ráda společnost, a proto se jí líbilo v Praze, kde se dostala mezi umělce—vlastence. Přes všechny potíže se vzdělávala a začala sama psát. K vrcholům její tvorby patří především Babička, ale znát můžete i její pohádky. Ty sbírala mezi lidmi v Čechách i na Slovensku. Určitě znáte Prince Bajaju nebo Princeznu ze zlatou hvězdou na čele.
Připravila: Lenka Drienová
Jan Werich – 6.2. Jan Werich, český herec, dramatik a prozaik, se narodil v Praze 6. února 1905. Vystudoval práva na Karlově univerzitě. S Jiřím Voskovcem vytvořili dvojici v Osvobozeném divadle. Jejich první hrou byla Vest pocket revue. V roce 1938 bylo divadlo zavřeno a Voskovec s Werichem emigrovali do USA, kde strávili 2. sv. válku. Po válce se po
Č. 103, rok 2013/14
návratu do vlasti pokusil s Voskovcem divadlo obnovit, bohužel společenské poměry nebyly pro politickou satiru vhodné. Působil v různých pražských divadlech, dokonce se stal ředitelem Divadla ABC. Jan Werich zemřel v Praze 31. října 1980.
Připravil: Jan Šedivec Stránka 23
Knihovna Hra o trůny Autor: George R. R. Martin Hra o trůny je prvním dílem ještě nedopsané ságy Píseň ledu a ohně. Knížka patří mezi takzvané fantasy knihy a odehrává se ve smyšleném světě. Kniha má celkem devět vypravěčů, kteří vyprávějí, co se kde děje. Každý z nich je totiž většinou na jiném místě než ostatní. Každý z vypravěčů je naprosto jedinečný jak svým postojem k životu, tak svým osudem. Spisovatel se nebojí zabíjet hlavní hrdiny. Když máte pocit, že je konečně všechno na dobré cestě, tak se to pokazí a dopad-
První klíč
ne to, naprosto jinak. Postavy jsou vykresleny velice přesně, až z nich mrazí v zádech. Většině hlavních hrdinů jde v knize především o moc, peníze, slávu, čest, domov a rodinu. O trůny se teprve začíná hrát a hlavní heslo zní— Pokud nevyhraješ, tak zemřeš. Tím se řídí většina z postav. Kdo ne, ten je mrtvý. Kniha je velice napínavá a ti, kdo mají rádi napětí a dobrodružství si určitě přijdou na své. Knihou je i inspirován i stejnojmenný seriál.
Připravila: Lenka Raslová
Spiknutí 365
Autor: Pierdomenico Baccalario
Autor: Gabriele Lord
V posledním dílu série trojice děti hledá zbývající klíč—první klíč, který jako jediný dokáže odemknout Bránu času. Při hledání se hrdinové seznámí s chlapcem Dagobertem, který o záhadě ví víc než oni. Nakonec společně klíče najdou a všechno dobře dopadne. Jak, to si určitě přečtěte!
Spiknutí 365 je akční kniha o tom, jak patnáctiletý kluk jménem Callum Olmond dostane 31. prosince varování. Má 365 dní na to, aby si zachránil život. Začíná totiž platit singularita rodu Olmondů, což je složitý rébus, po kterém lační každý zločinec ve městě.
Připravil: Venda Kasan
Připravil: Vojta Stříž
„Kniha života je plná vykřičníků i otazníků.“ Josef Čapek (český spisovatel, malíř…)
Po strništi bos Autor: Zdeněk Svěrák Tato knížka vypráví příběhy z autorova dětství. Hrdinou je kluk, který se přestěhoval z města na venkov. Zažil věci příjemné i nepříjemné. Získal čtyři nové kámoše. Ukázali mu třeba skrýš. Zážitek měl i z toho, že kolem jejich venkovského domu vedly všechny pohřební průvody. Do cesty se mu postaví třeba rváč Škaloud, se kterým se musí vypořádat. Ale nakonec se zase vrátí do města.
Připravil: Vojta Stříž
Stránka 24
Kubula a Kuba Kubikula Autor: Vladislav Vančura Příběh vypráví o medvědáři Kubovi Kubikulovi a jeho medvědovi Kubulovi. Společně chodí světem, až se dostanou dojedné vesnice. Hledají tam útočiště A protože malý medvěd stále neposlouchal a byl mlsný, hrozil mu medvědář strašidlem Barbuchou. Čím víc se bál, tím bylo strašidlo větší. Nakonec se ale skamarádili. Kubikula zůstal v kovárně jako kovář a z Barbuchy se stal pejsek.
Připravil: Martin Košťál
Zvonění
Filmotéka Komedie: Jako kočky a psi Film se odehrává v Americe, kde tajná služba psů má ochránit jednoho vědce, který myslel lék proti alergii na psy. Kočičí jednotka se snaží profesorovu domácnost dobýt. Zasáhnout by měli psí agenti. Do útulku jede rodina s vědcem, a jelikož to psi vědí, tak obyčejné psy schovají a nastraží jen agenty. Jednomu psovi se podaří schovat a rodina si ho vybere. Časem ho agenti naučí, jak vědce ochraňovat.
Připravil: Martin Kolín
Není král jako král Animovaná trochu jiná disneyovka. Jeto příběh o mladém namyšleném králi Kuzcovi a jeho zlé rádkyni Izmě.Ke slovu se dostává i hloupý sluha Kronko a sedlák Pačo. Každá z postav je naprosto jiná. Příběh je plný humoru. Kuzco je proměněn Izmou v lamu a dostane se k sedlákovi Pačovi. Pača ho vede zpátky
do paláce, aby se mohl opět stát člověkem. Na cestě zažívají spoustu dobrodružství a Kuzco, ač to neví, tak se učí, jak být lepším člověkem. Na cestě je stíhají Izma s Kronkem, kteří se jich chtějí zbavit, aby mohli vládnout sami. V příběhu se určitě zasmějete. Není v něm moc písní typických pro animované disneyovky.
Připravila: Lenka Raslová
Romantické: Zápisník jedné lásky
Navždy spolu
Opravdová láska trvá až do konce života. Starý muž předčítá své životní lásce příběh o jejich poznání, lásce a životech. Ona si bohužel nechce vzpomenout. Každý den se těší na pokračování krásného příběhu, jen stále neví, že je to její vlastní.
Mladí novomanželé se radují ze společné lásky, která je konečně uzavřena sňatkem. Jejich štěstí bohužel netrvá dlouho. Při autonehodě přijde čerstvá manželka o paměť. I když už mají svojí minulost za sebou, musejí znova začít dělat první krůčky cesty k sobě. Příběh je plný humorných scéna a zápletka je velmi krásná.
Romantické filmy připravila: Zuzana Novotná
Horor: Koralína a svět za tajnými dveřmi Je to animovaná strašidelná pohádka o dívce Koralíně, která se přestěhuje do nového domu, ve kterém bydlí pouze staré potrhlé sousedky a bývalý cirkusový principál. Jediná osoba přibližně stejného věku je vnuk majitelky domu a
Č. 103, rok 2013/14
toho nemá ráda. Proto, když objeví klíč od dvířek, tak je neváhá odemknout a vstoupit. Za dveřmi je skoro stejný svět, jen tam jsou všichni lepší, zábavnější a mají místo očí knoflíky. Postupem času odhaluje, že ten svět, který byl na první pohled nádherný, zas tak skvělý není.
Připravila: Lenka Raslová Stránka 25
ZŠ Vrchlického Vrchlického 262/17 Liberec 13 460 14
Soutěž o logo časopisu: Hlasovali jste pro návrh, který se stane logem našeho časopisu. Nejvíce hlasů získal obrázek s číslem 2 od autora
Telefon: (055) 555 55 55 Fax: (055) 555 55 55 E-mail:
[email protected]
Tomáše Řehky ze 6. A. Návrh do příštího čísla. Děkujeme všem kreslířům.
www.vrchlickeho.cz
Jsme na školním webu
Toto číslo pro vás připravili paní učitelka Marcela Lubasová
Redakční rada: Rozhovory:
Veronika Pavlíková, Tereza Bucharo vá, Lenka Raslová, Zuzka Novotná
Kalendárium:
Vojta Stříž, Tereza Bucharová, Len ka Drienová, Jan Šedivec
Pro zábavu:
Olda Malý, Martin Košťál, Jan Rei siegel
Knihovna, filmy: Lenka Raslová, Vojta Stříž, Venda Kasan, Martin Košťál, Martin Kolín, Zuzka Novotná Komiks:
Matyáš Neckář
O počítačích:
Filip Drapák
Fotosoutěž:
Tereza Bucharová
Grafická úprava: Lenka Raslová Děkujeme přispěvatelům za jejich články.