1.4. EVROPSKÁ STŘEDOVĚKÁ LITERATURA Představit si dnes život středověkého rytíře asi obvykle znamená mít před očima jeho barvitější; příjemnější stránku, jak nám ji často přinášejí filmy či televize: slavné bitvy, souboje i turnaje, daleké výpravy, přeboha té hostiny, dvornost ke krásným paním, dobrodružství na lovu, tajemné příběhy, které vyprávěli při mihotavém světle svící či loučí v hradních síních toulaví pěvci... To vše rytíři středověk přinášel; i když poněkud jinak, než se domníváme. Domovem feudálního pána býval kamenný hrad, postavený z obranných důvodů na málo přístupném místě, později obehnaný hradbami i vodními příkopy. Celý objekt vznikal kolem hranaté hradní věže (od 13. století se zaoblovala), kde v nejprostornější síni probíhaly důležité události - svatby, soudy, hostiny, pasování. Stejně nezbytné zde byly světnice pro přátele, hradní kaple, kuchyně či další místnosti. V přízemí pak bývaly obvykle sýpky, ale také vězení apod. V dalších budovách kolem hradní věže sídlilo služebnictvo vybírané z panských poddaných, které se staralo o chod života na hradě. Našli bychom zde lovčí, stájníky, strážné, kuchyňský a další perso nál včetně hradních dam, čili fraucimóru, jak se říkalo. Celé hradní hospo dářství i výchovu dětí hradního pána vedl správce hradu (purkrabí, kastelán). Ta výchc>va, pokud jde o chlapce, byla stejně tak náročná jako tvrdá, neboť měla zabezpečit nejen schopnost ubránit v budoucnu vlastní pan ství, ale podle možnosti je i rozšířit. Nepsané zákony rytířství také ne smlouvavě přikazovaly poslušnost církvi a její ochranu, respektování feudálních práv i povinností, ale také boj proti bezpráví, právě tak jako úctu к ženám (ovšem urozeným) a ochranu slabých. Doma zůstával panský synek do sedmi let, převážně v péči žen. Pak odcházel „na vyučenou" к jinému feudálovi, co možná nejvýše postave nému; nejlépe tedy ke králi. Tam měli jeho výchovu už na starosti muži, především pak tělesný výcvik. Což znamenalo umění zacházet s mečem, kopím, dřevcem i válečnou sekyrou včetně jízdy a péče o koně, s nímž páže (jak se adeptům rytířství do čtrnácti let říkalo) i spávalo ve stáji. Kromě toho probíhala výuka ve střelbě lukem, v umění štvanice a v sokolnictví. Z ostatních „předmětů" jmenujme náboženskou věrouku, základy čtení, matematiky, výroby zbraní, tanec i hru na harfu či loutnu, popřípadě cizí jazyk. Ve čtrnácti letech se páže stávalo panošem. Výcvik pak probíhal ještě náročněji, teď už ovšem v brnění. Panoš také doprovázel svého pána na lov, různé výpravy i do boje. Učil se ale také dvornosti к ženám. V té době si už zpravidla našel rytířský adept dívku svého srdce; často o ni bojoval s jinými panoši až do krve, nebo ji prostě tomu druhému ukradl.
68
Když šlechtic uznal, že jeho žák je způsobilý к pasování na rytíře (před dvacátým rokem věku), ohlásil tento významný obřad jeho příbuzným i dalším šlechticům z okolí. Šlo-li o krále,-byla z toho slavnost vskutku okázalá, při níž docházelo к pasování i více panošů. Vlastní obřad, který se konal při nějakých církevních svátcích nebo na den svátého Jiří, patrona všech rytířů, popřípadě před nějakým turnajem či dokonce bitvou, byl poměrně jednoduchý. Pasovaný poklekl před své ho pána a ten mu po formuli „Ve jménu božím, ve jménu svátého Jiří, ve jménu svátého Michala" a poklepnutí plochou stranou čepele na obě ramena posléze připjal meč. К obřadu, který na různých místech středo věké Evropy samozřejmě mohl probíhat i jinak, se vázaly i takové povin nosti pro panošova pána jako darovat svému žáku brnění, koně, přinejmenším však meč a štít, což bývalo záležitostí dost nákladnou. I když stál potom mladý rytíř na vlastních nohou, život mu to příliš neulehčilo. Než se mohl ujmout svého feudálního dědictví, musel zpra vidla nejdříve řešit často i krvavé spory o ně s ostatními příbuznými. Ani ženitba nebývala lehkou záležitostí, natož záležitostí srdce. Vybrat si tu správnou nevěstu znamenalo především možnost rozšířit vlastní pan ství bez ohledu na věk, krásu či náklonnost své nastávající. Vždyť i česká historie zná jen dva výjimečné případy, kdy tomu tak nebylo: přemyslov ského knížete Oldřicha, který si vzal Boženu z prostého vladyckého rodu, a jeho syna Břetislava, jenž dokonce unesl svou Jitku z kláštera. Stejně tak ani další léta nebyla pro rytíře pokojná. Časté rozmíšky, soudní spory i ozbrojené půtky se sousedy, poddanými, nutnost prová zet svého nadřízeného feudála při jeho taženích či naopak obraně, byť s vidinou válečné kořisti, a podobně. O to víc se ovšem o světlejších stránkách rytířství, tedy o dobrodruž ných výpravách, udatných sečích, podivuhodných příbězích, plných kou zel, či kratochvilných historiích ve středověké Evropě vyprávělo a zpívalo. A byli to trubadúři, potulní žakéři, minesengři, bardové, skaldové, skomoroši, guslaři a bůhvíjak se jim ještě říkalo, kteří chodili od tvrze ke tvrzi, od hradu ke hradu, aby tyto zkazky přenášeli a tak jim pomohli i do literatury. Hrdinové těchto příběhů většinou skutečně žili, jak o tom svědčí kronikářské záznamy. Nicméně se к jejich jménu postupem doby vázala další a další, tentokrát již smyšlená vyprávění, vznikající celá staletí, ba tisíciletí. Vladimir Hulpach
Nejoblíbenějším žánrem středověké evropské literatury se stal hrdinský epos s postavou světského hrdiny, rytíře. Ve Francii a Německu se dochovala tzv. hrdin ská ep ika. Ty pem francouzské hrdinské epiky jsou chansons de geste. Proslavil se starofrancouzsk ý epos PÍSEŇ O ROLANDOVI s ústřední postavou Karla Velikého. Vzniká ideální typ rytíře, který je statečný, věrný králi a bohu a pohrdá vlastní smrtí. Š panělská
69
písňová tvorba je reprezentována PÍSN Í O CIDOVI. Ze starých něm eckých mýtů vychází staroněmecká skladba PÍSEŇ O NIBELUNZÍCH (12. století). Ze slovan ských literatur se řadí do okruhu hrdinské epiky např. SLOVO O PLUKU IG O RO VĚ. Mezi tento typ literatury rovněž patří starogerm ánský spis BEOWULF. Příkladem tzv. rytířské epiky jsou příběhy A lexandra V elikého i zpracování staré keltské pověsti o lásce Tristana a ísoldy. Z knihy Připravujeme se к maturitě...
D V O R S K Ý neboli R Y T ÍŘ S K Ý E P O S spjatý s prostředím vysoké ev ropské šlechty 12. a 13. stol. zpracovává látky cizí - keltské, antické, popřípadě orientální. Podává však v jejich rámci idealizovaný a tendenční obraz rytířské kultury a etiky, poznamenaný vlivem křesťanství.
FRANCIE P lS E Ň O R O L A N D O V I
(asi kolem 1100)
К nejstarším bohatýrským zpěvům raného středověku patří francouzské „chansons de geste" (písně o činech). Z jednotlivých cyklů, které vyprávějí o hrdinství rytířů šířících křesťanství a feudální moc svého pána, je nejvýznamnější cyklus o Karlu Velikém. V něm je ústřední skladbou P íseň o R olan d ov i, nejstarší francouzská epická báseň, vytvořená na rozhraní 11. a 12. stol. Jádrem tohoto lidového eposu je líčení bitvy mezi křesťanským vojskem Karlovým a mohamedánskými Saracény и Roncevaux v Pyrenejích. Rytíř Rolami, absolutně věrný svému pánovi Karlu Velikému, projeví při tažení do Španělska bezmeznou statečnost. Pozadím Písně o Rolandovi je skutečná událost z r. 778, kdy byl napaden zadní voj Karla Velikého při návratu ze španělské výpravy, vedený Rolandem.
Skvěl se den a slunce planulo, v lesku září všechno zbrojení tisíc polnic dojem zvyšuje. Velký hluk ten slyší Frankové. „Tuším, brachu," vece Oliver, „s pohany se asi utkáme." „Kéž to Bůh dá!" - Roland odpoví. „Třeba-li, stát budem za krále. Musíš bídu nésti pro pána, velké horko, velkou zimu též, třeba hlavu musíš nasadit. Nuž, hleď každý velkých sobě ran, ať zlá píseň o nás nepěje. Křiv jest pohan, křesťan právo má však já špatný příklad nedám vám."
70
Bitva tuhá, všeobecná jest, hrabě Roland však se neleká; buší bodlem, pokud vydrží, při patnácté ráně rozbil je. Tasí Durandal, svůj dobrý meč, na Cherubla s koněm žene se, zdrtí leb se skvoucím kamením, zasekne mu zrovna do vlasů, rozetne mu oči, ba i tvář, bílý pancíř drobných prstenců, celé tělo až ku vidlici, sedlo až - to zlatém zdobeno; v koni meč mu přitom uvázl, však i tomu páteř rozťal v ráz. -
V boji s nepřátelskou přesilou je Roland těž ce zraněn.
Roland cítí, smrt že blízká jest, mozek proniká mu ušima, za své pairy к Bohu modlí se, a za sebe ke Gabrielu. Vezme roh, by neměl výčitky, a Durandal ruky do druhé; šíp jak daleko by dostřelil, na pláni jde proti Hispani, pod strom pěkný stoupí na vršku, čtyři schody jsou tam z mramoru klesl na zelenou trávu tam, omdlel tam, neb již mu namále. Roland vrhne sebou pod jedli, hled svůj ku Hispani obrátil, mnoho přišlo jemu na mysl:
tolik zemí, které pokořil, lidu z jeho rodu, sladká vlast, Karel, jeho pán a živitel musí zavzdychat a zaplakat. Sebe nechce zapomenouti, vinu svoji Bohu vyznává: „Pane, jenž jsi nikdy neklamal, Lazara jsi z mrtvých probudil, Daniela hájil proti lvům, haj mé duše proti nehodám, pro mé hříchy, jež jsem napáchal." Pravou rukavici к nebi vznes', vzal ji z ruky jemu Gabriel. Hlavu skloniv jemu na rámě, ruce sepjav, к smrti pracoval. Cherubína jemu poslal Bůh, a Michala, světce z Perilu. S nimi spěl tam svátý Gabriel, duši jeho nesou do ráje. Roland mrtev, duši v nebi má. P řeložil J o s e f Štefan Kubín
Tematicky stejnou ukázku sí nyní přečtěte v próze. Král Karel se vrací do Francie. V soutěskách hlídá jeho návrat zadní voj s dvanácti nejlepšími a nejvěrnějšími. Je mezi nimi i Roland a jeho dobrý přítel Olivier. Uprostřed hor náhle spatří, že se к nim blíží obrovská přesila nepřátel. Dojde ke kruté a krvavé bitvě.
Roland se dívá, jak jeho věrní umírají. Zavolá svého druha Oliviera a praví mu: „Krásný pane, drahý příteli, hleďte, kolik statečných rytířů zde na zemi v krvi leží. Ubohá Francie, sladká, krásná, která tyto barony ztratila! Drahý králi, proč nejste s námi? Oliviere, bratře, co si počneme? Jak zpravíme krále o těch novinách?" Na to Olivier: „Věru, že nevím, ale zemřeme raději, než bychom hanby dožili." A Roland mu praví: „Zatroubím na Olifant. Uslyší-li císař v horách jeho zvuk, ručím, že se svými Francouzi к nám se vrátí." - Olivier však odpovídá: „Jakže, pokořit se chcete? Pro všechny časy slávu svého rodu poskvrnit? Nechtěl jste poslechnout, když jsem vám radil, abyste Karla zavolal. A teď tak neučiníte, neboť kdybyste nyní volal, statečným byste se neukázal. Hleďte, Rolande, obě rámě vám už krvácejí." - Roland řekl: „To, že jsem silné rány dával." Arcibiskup poslouchá, co ti dva si povídají. Zlatými ostruhami koně pobodává, к oběma dojíždí a praví: „Pane Rolande a vy Oliviere, rytíři,
71
ve jménu božím vás prosím, abyste sporů zanechali! Hleďte na naše Francouze, jak tu mrtvi leží! Váš roh už nám nepomůže, ale přece bude lépe, když zatroubíte, neboť král přijde a pomstí nás a tito Španělé zdrávi odtud neodejdou. Až naši Francouzi do údolí sejdou, najdou nás tu mrtvé a porubané a zapláčí nad námi lítostí i žalem. Na hřbety svých soumarů nás položí a v rakvích pohřbí u vrat klášterních, aby naše mrt vá těla nebyla kořistí vlků, kanců a psů." A Roland odpovídá: „Dobře jste řekl, pane." I promluví Olivier, statečný a moudrý: „Pane Rolande, zatrubte tedy na svůj roh! Uslyší ho císař, který se svým vojskem hor přechází, a vrátí se к nám. Francouzi nás pomstí, že Saracéni zdrávi neuniknou; pak pěk ně naše těla pochovají, aby lvi a kanci jich neroznesli." A Roland odpoví dá: „Učiním, příteli." I přiloží Olifant ke rtům a dýchá z plných plic. Králova pomoc přijde pozdě, Rolandovo vojsko hyne a nakonec umírá i Roland sám. Zavolání kouzelného rohu Olifantu přišlo pozdě.
A Roland cítí, že jeho smrt se blíží, neboť mozek ušima mu vytéká. Za sebe i za své pairy boha vzývá а к andělu Gabrielu se modlí. V jedné ruce Olifant drží, druhou meč svůj Smrtonosný svírá a naprázdno, do dálky vystřelí jako luk. К Španělsku vykročí, po čtyřech bílých stupních z mramoru na pláňku vystoupí pod košatý strom; do zelené trávy tam klesne a omdlí, neboť smrt jest nedaleko. Roland cítí, že smrt vstupuje mu do hlavy a srdce. Pod borovici doběh ne, do zelené trávy se položí; podle sebe meč Smrtonosný a roh ze slono vé kosti. A tváří do daleké země španělské se dívá: to proto, že chce, aby Karel a všechen jeho národ věděl, že jako vítěz umíral. I vyznává své hříchy, malé, a časté a bohu za ně svou rukavici obětuje... Bůh seslal anděla Cherubína a svátého Michala i Gabriela, a oni rytíř skou duši jeho do věčného ráje odnášejí. Císař přijede, ovšem pozdě. Naříká nad mrtvými hrdiny, pak pronásleduje proradné Španěly. Bůh dokonce zadrží západ slunce, aby Karlovo vojsko mohlo Španěly pobít. 1 ostatní vojsko pohanské je pak pobito a rozprášeno. Adaptace Amalie K rejčové pairové - rádci a přátelé Karlovi (bylo jich dvanáct jako apoštolů); Smrtonosný - (v originá le Durendal) Rolandův meč, ten, který „tvrdé rány dává"
NĚMECKO P ÍS E Ň O N IB E L U N Z ÍC H
(zač. 13. stol.)
Ze starých německých mýtů vycházejí tzv. Písně o Nibelunzích. Když poddaný Bur gundů Hagen úkladně zabije statečného Siegfrieda, který pro Burgundy mnohokrát nasadil život, Siegfriedova manželka Kriemhilda se provdá za hunského krále a pozve к hlinskému dvoru své bratry, aby vykonala pomstu. Přichází i Hagen.
Vyprávění o tom, kterak Kriemhilda Hagenovi vyspílala a kterak on před ní nepovstal „Volkere, milý druhu, povězte upřímně, až Kriemhildino manstvo vyrazí proti mně, při vší své lásce ke mně, budete při mně stát? Za to i já vám budu sloužit vždy ochotně a rád." Na to mu hudec pravil: „Míním vám pomoci, i kdyby sám král přišel s celou svou všemocí a obořil se na nás; dokavad budu živ, necouvnu arti o píď, já jsem vám к službám kdykoliv." „Zaplať Bůh, že mi chcete stát, pane, po boku, co potřebuji více, dojde-li к útoku? Budete-li stát při mně, jak cítím z vaší řeči, pak nechť se tito páni vyzbrojí s převelikou péčí." Pan Volker poté pravil: „Povstaňme z lavice, až panovnice přijde, protože šlechtice ctí každá pocta paním, zvlášť paním četných lén. Kdo poctu prokazuje, ten bude také povždy ctěn." „Při vaší lásce ke mně," pravil pan Tronje, „ne! Třeba si za chviličku někdo z nich vzpomene vyprávět, že to říkám pro svoji záchranu. Ne, před nikým, jak pravím, z lavice nyní nevstanu. Je lépe, když si kněžny nikdo z nás nevšimne, proč jí mám vzdávat poctu, nenávidí-li mne, to, pane, neučiním, dokavad budu žít, a sotva mě svým záštím připraví o míru a klid!" A položil si pyšně přes obě kolena meč, jehož hruška byla nádherně zelená, neboť ji zdobil jaspis, hlať jako luční stráň. Kriemhilda pochopila, že je to Siegfriedova zbraň, a při pohledu na meč stanula dojata; měl pochvu celou rudou a jílec ze zlata, královna zaplakala, vzpomenouc dávných ran,
73
a zřejmě právě proto
vyložil zbraň náš chrabrý pán.
„Kdo vás к nám pozval," řekla, „povězte, Hagene, jak jste se opovážil jízdy tak šílené? Víte, co jste mi spáchal, a přijíždíte sem! To byste neučinil, být nadán zdravým rozumem." Na to pak Hagen pravil: „Ne, nezvali jste mě, zato však jste mé krále pozvali do země, jsou to mí lenní páni, já jejich poddaný, a byl jsem při všech jízdách, které kdy byly konány." „Chtěla bych nyní vědět, proč Tronje spáchal čin, pro nějž ho právě stíhá hněv můj, hněv královnin? Siegfrieda jste mi zabil, drahého manžela, jehož bych do své smrti nikdy dost neoželela!" Pravil: „Со к tomu říci? Řečí už bylo dost. Jsem stále onen Hagen, jenž poslal na věčnost hrdinu z Nizozemí. Siegfrieda stihl trest za Kriemhildu, jež zpupně zhaněla Brunhildinu čest!" P řeložil Jindřich Pokorný
RUSKO B Y L IN Y
(10. - 1 6 . stol.)
Také Rusko mělo své středověké hrdinské zpěvy. Slavné jsou tzv. B yliny, z nichž je i naše následující ukázka.
Ilja Muromec a Slavík loupežník Tam z toho slavného města Muromě, z té malé vesničky Karačirova vyjížděl statný a dobrý mládenec, ten starý kozák Muromec. Na ranním modlení v božím kostele, na ranní mši byl ještě v Muromi, na hrubou chtěl už být v sídelním Kyjevě. I rozžehnal se Ilja s otcem a matičkou, pěkně se rozžehnal, pěkně jim sbohem dal a potom učinil veliký slib, že se s nikým v širém poli nesrazí a neutká, že nebude bojovat a krev prolévat. A pak starý kozák Ilja Muromec
74
osedlal svého dobrého koně, svého dobrého hnědáčka huňáčka, a vyjel do kraje, do širého pole. Pozdržela Ilju cesta cestička, nemohl dojet do města Kyjeva a dojel jenom к městu Černigovu; а к tomu městu, к tomu Černigovu, tam se přihnalo veliké vojsko, až se to černalo jako černí havrani: všechny mužiky chtějí zahubit a boží kostely v popel obrátit. Zahořelo hněvem srdce bohatýra, starého kozáka Ilji Muromce,
porušil Ilja svůj veliký slib, poprosil o pomoc Boha nebeského, přečistou, přesvatou Boží rodičku, popohnal koně na to velké vojsko, počal to vojsko od kraje deptat, deptat svým koněm a střílet lukem, počal je rubat svou břitkou šavlí, svým ostrým kopím z tatarské země, až to veliké vojsko porazil. A pak se rozjel к městu Černigovu. Otevřely se brány města Černigova, vycházejí z nich mužici černigovští, klanějí se Iljovi až к samé zemi: „Pojď к nám, ty statný a dobrý mládenče, pojď a panuj nám jako vévoda, jako vévoda města Černigova." I řekl statný kozák Ilja Muromec: „A já к vám nepůjdu, mužici černigovští, nebudu vám panovat jako vévoda. Raděj mi ukažte přímou cestičku, přímou cestičku do města Kyjeva." A tu mu řekli mužici černigovští: „Ta přímá cestička, ta je zarubaná, ta je zarubaná, zarostlá travou, zarostlá travou rovných třicet let, co tam u té říčky, u Smorodinky, co tam u těch blat, u černých močálů, co tam u té břízky к zemi schýlené a u toho kříže Leonidova na sedmi dubech a devíti haluzích sedí loupežník Slavík Dichmantěvič. Když ten Slavík zahvízdá slavičím hvizdem, když ten pes zaryčí zvířecím rykem, když lotr zasyčí hadím sykotem, tu všechny zelené trávy polehají, tu všechny modravé kvítky oprchají, háje a lesíky к zemi se kloní a lidé nablízku mrtvi padají. Tou přímou cestičkou je to pět set verst a po té oklice je jich к tisíci." A tu starý kozák Ilja Muromec obrátil svého dobrého koně a rozjel se do kraje, do širého pole, rozjel se po té přímé cestičce. I přišel Ilja к říčce Smorodince, přijel к těm blatům, к černým močálům,
přijel к té břízce, к zemi schýlené, а к tomu kříži Leonidovu a tu ho uviděl loupežník Slavík, tu Slavík zahvízdal slavičím hvizdem, tu ten pes zaryčel zvířecím rykem, tu lotr zasyčel hadím sykotem a všechny zelené travičky polehly a všechny modravé kvítečky oprchly, háje a lesíky к zemi se sklonily a lidé nablízku padali mrtví. Starému kozáku Iljovi Muromci, Iljovi klopýtl dobrý kůň o vývrat. A tu starý kozák Ilja Muromec povídá svému dobrému koni: „Ty mrcho pro vlky, ty měchu trávy, nemůžeš už dál, nebo ses polekal? Copak jsi neslyšel slavičí hvizd, copak jsi neslyšel zvířecí ryk, copak jsi neslyšel nikdy hadí sykot?" A vezme do ruky hedvábný bičík a udeří koně přes mocná bedra a potom podruhé přes zadní nohy a potom potřetí rovnou mezi uši a jeho rány stály už za to. A nato odepjal svůj tuhý luk, natáhl na luku hedvábnou tětivu, přiložil к tětivě kalenou střelu a potom začal té střele domlouvat: „Zahvízdni, ty moje kalená střelko, zasáhni Slavíka Dichmantěviče!" A pustil svoji hedvábnou tětivu, pustil ji na tu kalenou střelu. A tu zasvištěla kalená střelka, zasáhla Slavíka Dichmantěviče, zasáhla Slavíka do levého spánku, srazila Slavíka na syrou zem, na syrou zemi do trávy kavylu. A starý kozák Ilja Muromec, Ilja se rozjel až к samému Slavíkovi, uchopil Slavíka za žluté kučery, spoutal Slavíkovi jeho bílé ruce, spoutal Slavíkovi jeho hbité nohy, přivázal si ho ke třmenu z ocele a pak se rozjel přímou cestičkou, přímou cestičkou к městu Kyjevu. P řeložil Jan Vladislav
75
Stejně jako např. antické mýty či bible - i mýty středověké často sloužily jako inspirace к původní ti>orbě mnohých spisovatelů - obzvláště těch, kterým tyto příběhy uhranuly. Ti pak je v různém pojetí převyprávěli pro své vrstevníky či pro děti. Pro české děti a mládež převyprávěli středověké mýty a pověsti např. Vladimír Hulpach, Emanuel Frynta či Václav Cibula. Ty nejkrásnější příběliy se sešly v knize Hrdinové stanjcli evropských bájí. Vybrali jsme pro vás alespoň jednu ukázku. Příběh, vyprávěný Václavem Cibulou, zachycuje jedno z nejslavnějších středověkých literárních témat - příběh lásky Tristana a Izoldy. Původně keltský námět obletěl již ve středověku vyspělé evropské země a stal se trvalou součástí mnohých evropských národních literatur (včetně české).
VLADIM ÍR HULPACH, EMANUEL FRYNTA, VÁCLAV CIBULA: H R D IN O V É STA RÝC H E V R O P S K Ý C H BÁ JÍ_________________
Čarovný nápoj Tristana a Izoldy Za starých časů žil v Cornwallu král Marc se svým synovcem Tristanem; chlapec sloužil králi jako harfeník, lovčí i věrný vazal. Provázel ho na poradní sněmy i na lovy divokých zvířat, v noci spal v královské komnatě mezi důvěrníky a nejbližšími rádci, a když bylo králi teskno, hrával mu na harfu, aby utišil jeho smutek. Když pak dospěl v jinocha, vyko nal pro svého krále mnoho stateč ných a hrdinských činů, jimiž mu prokázal svou vděčnost i úctu. Mečem zahubil irského šlechtice Morholta, který prohlásil Marca za svého poddaného a žádal na Ilustrace z knihy Hrdinové evropských bájí něm krutý poplatek. První rok tři sta hřiven mědi, druhý rok tři sta hřiven stříbra, třetí rok tři sta hřiven zlata a čtvrtý rok daň nejkrutější - tři sta panen a chlapců z nejlepších cornwalských rodin. Král Marc odmítl takovou daň platit a Morholt už začal vyzbrojovat veliké loďstvo, aby napadlo Cornwall a přinutilo železem Marca к poslušnosti i poddanství; avšak mladý Tristan si vyžádal Marcovo svolení, utkal se s Morholtem na opuštěném ostrově a mečem mu rozrazil lebku. Tristan sám však byl v tomto souboji těžce zraněn, protože Morholt ho zasáhl otráveným kopím. Sedm dní a sedm nocí bloudil Tristan opuštěn a sám v člunu bez plachet a vesel; jen ve chvílích největšího smutku si
76
hrál tiše na harfu a vzpomínal na krále Marca. Nakonec byl však už tolik zesláblý že ani rukama nevládl a musel se podvolit vlnám a větru; byl by zemřel, kdyby ho uprostřed zpěněného moře neobjevili na úsvitu osmé ho dne rybáři. Dopravili ho do přístavu a odevzdali své paní, která jediná v tomto městě znala divotvorné léky a uměla vyléčit každé zraně ní. Byla to Isolda Zlatovlasá, a ta svým uměním skutečně zachránila Tristanovi život. Uzdravený Tristan se vrátil ke králi Marcovi a ten ho zahrnul tolikerou přízní a přátelskou náklonností, že se všichni baroni, rádcové a důvěrníci začali obávat, aby se v budoucnu nestal Tristan Marcovým nástupcem na královském trůně. Poradili se tedy tajně mezi sebou a navrhli králi, aby se oženil; doporučili mu, aby si vybral některou urozenou dceru, která by mu pak dala synka, budoucího dědice království. I Tristan přemlou val krále, aby poslechl rady; chtěl dokázat baronům, že jeho úcta ke králi je nezištná a že pramení z čistého srdce. Král Marc nakonec podlehl naléhání a slíbil, že oznámí své rozhodnutí do čtyřiceti dnů; sám však nevěděl, kde má budoucí královnu hledat. Když tak chodil zamyšleně po svém paláci, spatřil náhle dvě vlaštovky, jak vlétly otevřeným oknem do komnaty; jedna z nich pustila ze zobáčku královi к nohám dlouhý vlas, který zasvítil jako nejjemnější zlato a jako samotný paprsek slunce, když pronikne z mračen. Marc zdvihl vlas a obdivoval jeho jemnost; potom dal svolat své rádce a řekl: „Rozhodl jsem se, že uposlechnu vašeho naléhání a ožením se; avšak vezmu si za královnu jen ženu, které patří tento zlatý vlas." Ptali se, kde je ta žena, aby ji mohli hned přivést; když jim král prozra dil, že neví, považovali to za lest a znovu se rozhněvali na Tristana, podezírali ho, že sám tu léčku nastrojil. Tristan si však vzpomněl na Isoldu a hned přislíbil králi, že ji přivede, i když to bude výprava plná nebezpečí. Potom připravil loď a vydal se к Irsku, к přístavu, v němž ho před časem zachránila Isolda Zlatovlasá před jistou smrtí. Ani tentokrát však neušel svízelům; v těžkém boji přemohl obludu, která každého dne za dávila před branami města jednu pannu. Když se potom šťastní obyvate lé města ptali, co chce jako odměnu za statečný čin, vyžádal si právě Isoldu. Sám irský král pak vložil ruku své dcery do Tristanovy dlaně na znamení, že mu Isoldu odevzdává, aby ji odvezl cornwallskému králi; stane-li se jeho ženou, zanikne nepřátelství mezi oběma zeměmi a všich ni budou žít konečně v míru. Když nadešel čas odjezdu, irská královna natrhala tajně zázračné byliny, květy a kořínky, smísila je s vínem a s pomocí kouzel svařila zázračný nápoj. Potom zavolala služebnou Brangienu, která měla doprovázet Isoldu do Cornwallu, a řekla jí:
77
„Odevzdávám ti poklad, ve kterém je ukryta celá budoucnost mé dcery. Je to nápoj věčné lásky. Ti, kteří jej spolu vypijí, nebo jen zlehka svlaží rty jediným douškem, budou si patřit celý život a nikdo je nerozdělí po dob rém ani po zlém; i ve smrti zůstanou spolu. Ukryj pečlivě tuto nádobu; až v předvečer svatební noci zůstane král s královnou o samotě, přimíchej jim nápoj nenápadně do vína a potom zbytek vylij; nikdo jiný než oni dva se nesmí nápoje dotknout, jinak způsobíš neštěstí bez konce." Brangiena slíbila, že tak učiní. Potom nádobu pečlivě ukryla a střežila ji do chvíle odjezdu jak oko v hlavě. Bylo to smutné loučení; a čím víc se loď vzdalovala od irských břehů, tím větší stesk a neklid Isoldu trápil. Stýskalo se jí po domově i po matce, děsila ji nejistá budoucnost. S nikým nechtěla mluvit, ba ani s Tristanem; trápila se, že ji Tristan odváží jako válečnou kořist cizímu muži, který byl tak dlouho nepřítelem její vlasti. Pluli dlouho a dlouho bouřlivým mořem; potom jednoho dne konečně ustal vítr a plachty zplihly v slunečním žáru na stěžních. Tristan přiká zal, by přirazili u nejbližšího ostrova a odpočinuli si po strastiplné plav bě. Všichni rádi vystoupili; na lodi zůstala jen Isolda a její nejmladší služebná. Když Tristan viděl, že dívka ve své sklíčenosti nechce opustit loď, vrátil se a snažil se ji rozveselit; Isolda však zůstala smutná a na Tristana ani nepromluvila. Protože slunce na obloze stoupalo a vedro bylo stále větší a větší, požádal Tristan mladičkou služebnou o doušek vína. Služebná dlouho hledala marně a teprve po dlouhé chvíli objevila v úkrytu nádobu s temně rudou tekutinou; avšak nebylo to víno, byl to kouzelný nápoj, který připravila Isoldina matka pro svatební večer své dcery. Žíznivá Isolda se napila dlouhými doušky a pak podala pohár Tristanovi, který jej dopil do dna, takže v něm nezůstala ani jediná kapka. V tu chvíli vstoupila služebná Brangiena. Spatřila, jak Tristan s Isoldou stojí proti sobě a dívají se navzájem do tváře bez jediného slova; promlu vila na ně, ale neslyšeli ji, jako by už přestali vnímat okolní svět a jako by už nebylo nic než oni sami dva uprostřed veliké pustiny. Isolda si až do té chvíle tolik přála, aby Tristana nenáviděla; ale teď náhle bez něho nemohla být ani na okamžik a trápila se к slzám, sotva jí zmizel z očí. A Tristan, který chtěl přivést králi královnu, aby mu dokázal svou poslušnost a úctu, se trápil ještě víc, neboť nemohl snést pomyšlení, že mu Isolda nikdy nebude patřit a že svou láskou zrazuje krále Marca. Jediná Brangiena věděla, co se stalo; dva dny je sledovala, jak odmítají jíst a pít; viděla, že oba chodí jako ve snu, nepromluví na nikoho a nikoho neslyší, neustále vyhledávají každou sebemenší příležitost, aby si byli nablízku. Třetího dne přistoupil Tristan к Isoldě a zeptal se, co ji trápí. „Všechno mě trápí," odpověděla Isolda, „nebe i moře i každá má myš lenka. Proč jenom jsem tě potkala? Proč jsem tě vyléčila z tolika smrtel
78
ných ran, když tě zranilo Morholtovo otrávené kopí? Proč jen jsem před tebou neuprchla, proč jen jsem tě nenechala umřít? A když už jsem tě zachránila před záhubou, proč ses jenom vracel?" Tak ještě dlouho plaka la a naříkala, až Tristanovi mohlo puknout srdce. „Co tě trápí?" zeptal se znovu, protože chtěl odstranit příčinu tak velikého zármutku, ale Isolda na něj pohlédla a odpověděla prostě. „Láska к tobě mě trápí." Už nepromluvili jediného slova, přistoupili к sobě blíž a objali se. V tu chvíli se jim Brangiena vrhla к nohám a všechno jim prozradila, že jsou očarováni, protože se napili kouzelného nápoje, který měl vypít král Marc s Isoldou o svatební noci; a také jim řekla, že není na světě moci, která by kouzlo dovedla zrušit a odvolat. Tristan i Isolda vyslechli její slova, dlouho se na sebe mlčky dívali a pak se znovu pevně objali: jako by to bylo objetí na celý život, jako by se už nikdy neměli rozloučit. A zatímco se loď blížila к břehům Cornwallu, blížili se na její palubě Tristan a Isolda v pevném objetí svému osudu; svým neštěstím, své lásce i své smrti. Převyprávěl Václav Cibula
F R A N T IŠ E K LA D ISLA V Č ELA K O V SK Ý : O H LA S P ÍS N Í R U S K Ý C H
(1829)
Látku čerpal autor z ruských bylin,,proto je v tomto Ohlasu převaha epiky. Jednotlivé básně postihují slohové zvláštnosti ruské lidové poezie. Dílo začíná i končí epickými básněmi, které mají povahu dávných bohatýrských zpěvů (úvodní Ilja Muromec a závě rečný Ilja Volžanín). V některých případech básník mění povahu i činy typických rus kých hrdinů. V epických básních používá bájeslovných prvků bylin, ale dává jim i časovou politickou náplň. V souhlase s cítěním ruského lidu do všech lidských vztahů proniká příroda. К vyvolání dojmu autentičnosti (hodnověrnosti) používá rusismů nebo novo tvarů působících jako rusismy.
Bohatýr Muromec Oj za horami, za vysokými, za těmi lesy, za hustými, a za lesy hustými lichvinskými , . i. , , ,, , , vyletoval iasny, mladý sokol , , , У,-M I v j ,, , na rychlych křídlech az pod oblaky, J , , .v.: .v., . a za tím za sokolem tri íestrabi, .v. , ••• .. , ,. tri zboici-iestrabi isou se hnali; , / ,. ' oni sokola obletovali, ., , , j , , ,. oni к sokolu doletovah, . j ostré zobce mu do tela zatínali,
až jsou oni sokola к zemi strhli, a strhnuvše tak do smrti ubili. „. . , , . Oi za horami, za vysokymi, ', v . , , ,, . za temi lesy, za hustými, . , ,, . , . , , . a za lesy hustými lichvmskymi . / , na kom se ubíral dobry mládec, . . , on ne kvapem íel, a íen ponzdel , v,v r . \. r , krizem ruce složiv, hlavu přikloniv, ... _ , , v iak by po sirem poli hore rozsíval, ‘ J r r
79
I vzali se odněkud, přiskákali, tři jezdci, všickni sobaky tatarské; a oni dobrého mládce obskočili, ze zad, z boku, zepředu naň doráželi, ostré šavle mu do těla zatínali, až jsou oni mládence s koně strhli, a strhnuvše tak do smrti ubili.
v dvě půle druhého Tatařína. A třetí Tatařín na kůň vyskočiv, utíká maní nemaní v šíré pole; i bylo se Muromci čemu smáti, i bylo bohatým takto mluviti: „Hoj, kdo přede mnou utíká v šíré pole, na toho já meče netasívám, za ním já střely kalené nepouštívám, a pouštívám tě, můj koni bujný!" Tomu hlasu kůň bujný porozuměl; on prvním skokem - do půl pole, on druhým skokem - do Tatařína, a třetím skokem - Tataru přes hlavu; i valí se, padá Tatařín к syré zemi, na kusy lebka jeho roztřepena, pod rázným kopytem koně bujného.
Počali Tataré mládence svlíkati z oděvu jeho drahého, stříbrného, tož ze stříbrného i zlatého, a jali se jeho oděv děliti, ubitému jinochu se posmívati. A zpod lesa, lesa hustého vzav se tu odněkud kůň vyjíždí, on nevyjíždí, on větrem letí, a na tom na koni bohatýr Muromec, Muromec ze slavného města Muroma. Jed va Tatary zahlídnul, tři sobaky, on z toulu vynímá kalenou střelu, střelu pustí s tětivy hedvábné, střela ta se zaryla v bílá ňádra, v bílá ňádra prvního Tatařína. A Muromec vytasil meč ocelový, mečem tím ocelovým rozpůlil
A vrátil se Muromec к dobrému mládci, к mládci tomu dobrému, ubitému; on vykopal hrob v šírém poli, do toho hrobu tělo položil, za jeho duši se pomodlil, a schytav a svázav koně tatarské on s nimi ujížděl ve svátou Rus.
OTÁZKY, ÚKOLY, CVIČENÍ, NÁMĚTY A HRY KE KAPITOLE 1.4. KÜ3 1. Do časové osy zakreslete červeně období středověku (měli byste znát z dějepisu; pokud tuto informaci neznáte, nalezněte ji v odborné literatuře nebo se na ni zeptejte.) Potom do ní modrou barvou zakreslete období, kdy vznikly nejslavnější středověké evrop ské hrdinské (dvorské, rytířské) eposy. Ь-ы
-2000
-t H
-1500
t i ti
|i
-1000
l i
i I i i
-500
i
-H
i
0
i
i i I ti
500
i i I i l i
1000
i i i i i 11
1500
2000
Kg3 2. Vyjmenujte alespoň tři středověké evropské hrdinské eposy. O jednom z nich (podle vlastního výběru) pohovořte podrobněji.
3. Přečtěte si Píseň o Rolandovi v obou uvedených variantách. Charakterizujte co nejpřesněji obě varianty a zdůvodněte, které z nich byste jako čtenáři dali přednost.
80
E g 3 4. Ve Slovníčku pojmů (nebo v úvodní kapitole knihy) si vyhle dejte, co je metrum, a v souvislosti s tím si zopakujte i pojmy trochej, daktyl a jamb. Osvěžte si tyto znalosti sami nebo ve třídním kolekti vu. Potom si vyberte jednu z veršovaných ukázek této kapitoly a zjis těte, zdali má pravidelné metrické schéma - a v případě, že ano, jaké konkrétně. Zjišťujte, zdali se jedná o verš trochejský, daktylský, daktylotrochejský či jambický. Svá tvrzení dokládejte příklady z textu. ESP 5. V úvodní literárněteoretické kapitole či ve Slovníčku pojmů si vyhledejte poučení o rýmu. Určete, jaký typ rýmu mají jednotlivé ukázky této kapitoly. Svá tvrzení dokládejte ukázkami z textů. Volte vždy alespoň čtyři po sobě jdoucí verše. Kg3 6. Vyberte si jednu z původních ukázek středověkého rytířského eposu, kterou jsme zařadili do čítanky, a převyprávějte její děj; pokud lze, určete místo a dobu děje a hlavní postavy. C g3 7. Jedna z ukázek rytířských eposů má neobvyklou grafickou úpravu. Vyhledejte tuto ukázku a vysvětlete, co je na této grafické úpravě neobvyklého. JGg3 8. V úvodu kapitoly jsme zařadili povídání Vladimíra Hulpacha o životě středověkých rytířů. Povídejte si ve třídě o tom, jak jste si vy představovali tento život a v čem se liší Hulpachovo vyprávění od vašich představ. Kg3 9. Porovnejte texty o Iljovi Muromcovi na s. 74 a 79. Charakterizujte a) tematické shody a odlišnosti, b) literární druhy a žánry, c) jazykové shody a rozdíly, d) kompoziční výstavbu. Která ukázka je jazykově zajímavější? Zdůvodněte a doložte ukázkami z textu. K g3 10. Přečtěte si jeden ze středověkých příběhů převyprávěných českými spisovateli. a) Dvěma větami vyjádřete jeho téma. b) Určete typ kompozice. (Předem si zopakujte vše, co znáte o kom pozici literárního díla i o možných hlavních způsobech výstavby.) c) Povšimněte si zajímavostí jazyka - od jeho spisovnosti, přes slovní zásobu a tvarosloví, až po větnou stavbu. Nezapomeňte ani na obraz ná pojmenování, figury a další prvky typické pro jazyk literárních děl. K g3 11. Na závěr kapitoly jsme zařadili ukázku, která je „ohlasem" bylin, ohlasem ruských hrdinských zpěvů. Jejím hrdinou je Ilja Muro mec, bohatýr, s nímž jste se seznámili již v ukázce z Bylin.
81
Porovnejte obě ukázky po stránce tematické (příběh), kompoziční i jiné. Co udělal F. L. Čelakovský pro to, aby se přiblížil ruskému prostředí? Na ukázce Bohatýr Muromec si opět procvičíme znalost obrazných pojme nování (tropů), básnických figur a dalších jazykových prostředků. Tentokrát by to měla být vaše samostatná práce. Z uměleckých jazykových prostředků si zopakujte (procvičte předem) především: z obrazných pojmenování epiteton, metaforu, přirovnání, paronomázii a paralelismus, z figur prosté opa kování, anaforu a epizeuxis. Tato obrazná pojmenování a figury z úryvku vypište - pro každé obrazné pojmenování a figuru alespoň jeden příklad. 1Щ3 12. Tento úkol navazuje na úlohu č. 11. Charakterizujte zajímavos ti následujících jazykových prostředků. Vyznačené texty pojmenujte správným literárněteoretickým, popř. jazykovým pojmem. a) Oj za horami, za vysokým i, za těmi lesy, za hustými,... b) a za tím sokolem tři jestřá b i, tři zbojci-jestřábi jsou se hnali;... c) oni sokola obletovali, oni к sokolu doletovali,... d) křížem ruce složiv, hlavu přikloniv,... e) I v z a li se odněkud... f) Jed v a Tatary zahlídnul,... g) utíká m an í nem aní v šíré pole;... h) on prvním skokem - do půl pole, on druhým skokem - do Tatařína, a třetím skokem - Tataru přes hlavu;... i) pod rázným kopytem koně bujného. 1Щ3 13. Zopakujte si, co jsou figury a jaké jsou jejich typy. V ukázce Bohatýr Muromec od F. L. Čelakovského (na s. 79) si je můžete procvi čit. Jsou zde četně zastoupeny.
Samostatná práce K g3 14. Napište vyprávění na téma a) Jsem středověký rytíř, b) Jsem středověká dáma. Cg3 15. Napište vlastní krátké vyprávění na motivy příběhu Tristana a Izoldy. Dg3 16. Stručně (samostatně) interpretujte ukázku Čarovný nápoj Trista na a Izoldy. Poněvadž je to vaše první samostatná interpretace v tomto ročníku, pomůžeme vám několika radami a návodnými informacemi, poradíme vám, jak postupovat.
82
Zařaďte ukázku к literárnímu druhu a žánru i do historické doby. Povšim něte si, zdali se jedná o původní text (v českém národním jazyce, nebo přeložený), nebo o převyprávění z pozdější doby. Třemi až pěti větami za chyťte tematiku ukázky. Součástí bude stručný obsah, čas a místo děje, hlavní postavy i (morální) vyznění. Kompozici stačí charakterizovat jednou větou. V jazyce ukázky si povšimněte běžných jazykových prostředků i prostředků uměleckých (tj. obrazných pojmenování, figur apod.). Závěrem byste měli vyjádřit poslání příběhu, jeho etický (morální) náboj, čtenářskou přitažlivost i to, v čem vidíte uměleckou a společenskou hodnotu příběhu. Můžete vyjádřit i svůj vlastní postoj a své doporučení (či nedoporučení). 17. Test 1. Které z uvedených děl nepatří do středověké rytířské epiky? A) Píseň o Cidovi B) Byliny C) Epos o Gilgamešovi D) Píseň o Rolandovi 2. Nejoblíbenějším žánrem středověké evropské literatury se stal A) rytířský román B) rytířský epos C) evangelium D) historický epos 3. Která z následujících zemí nemá rytířské hrdinské zpěvy? A) Rusko B) Čechy C) Francie D) Španělsko 4. Jmenujte alespoň dva české spisovatele, kteří převyprávěli středo věké hrdinské zpěvy. 5. Přiřaďte к sobě správné údaje: • Píseň o Rolandovi
• Německo
• Píseň o Nibelunzích
• Rusko
• Píseň o Cidovi
• Francie
• Slovo o pluku Igorově
• Španělsko
; 6. V následující ukázce z Bylin je zvýrazněna jedna figura. Pojmenujte ji. a dojel jenom к městu Černigovu; а к tomu městu, к tomu Černigovu, tam se přihnalo veliké vojsko,...
83
