Nezvaný host Dermanyssus gallinae alias Čmelík kuří. Netřeba ho představovat. Bohužel. Ještě před několika lety tabu mezi chovateli drůbeže, dnes jeden z největších problémů, o kterém se již hovoří zcela otevřeně. Problém, který netrápí jen české farmáře, ale i jejich kolegy po celém světě. Nedávno v EU vyčíslili škody napáchané tímto nezvaným hostem na 130 milionů EUR ročně, což představuje zhruba 0,43 EUR na jednu nosnici. To je včetně vyčíslení škod způsobených sníženou užitkovostí, které představují 0,29 EUR na kus. Zbytek, tedy 0,14 EUR na kus, jsou náklady na boj proti čmelíkovi, jenž je dnes přítomen v 75 % chovů v Evropě. Základem každého boje je poznání nepřítele. Čmelík kuří je zástupcem kmene členovců, třídy pavoukovců, řádu roztočů. Roztoči obecně patří mezi nejúspěšnější skupiny živočichů v celé historii naší planety. Věda jich zná na 45 tisíc druhů, odhady odborníků však hovoří až o milionu druhů, které ještě neznáme. Roztoče nalezneme již po 400 milionů let takřka všude – mořským dnem počínaje a himálajskými náhorními plošinami konče. Na jednom listu dubu napočítali až milion jedinců v 50 druzích! Tyto informace ukazují, že máme tu čest s řádem velmi přizpůsobivým, životaschopným a rychle se množícím. Stejné vlastnosti má, bohužel, i čmelík kuří. Ten dorůstá velikosti 0,5–2 mm podle stádia vývoje a stupně nasycenosti. Takto se mění i jeho barva – od bílých až průhledných vajíček a larev přes šedé, rudé až po hnědé dospělce. Jeho rozmnožovací schopnosti jsou úžasné. Množí se exponenciálně. Tisíc samiček dokáže za jeden týden zajistit až 16 500 potomků! Samička klade vajíčka jednotlivě do nejrůznějších skrýší. Klade vždy zhruba 12 hodin po posledním sání, zhruba 6–8 vajíček denně. Pokud vládnou ideální podmínky (cca 22–30 °C), vylíhne se z vajíčka za 3 dny šestinohá larva. Ta ještě nepotřebuje pít krev, aby se mohla dál vyvíjet. Za dalších zhruba 30 hodin se z ní ovšem stane osminohá protonymfa, která již krví nosnic nepohrdne. Za další den se znovu svlékne, aby se proměnila v deutonymfu. A ta
se za dva dny po dalším svléknutí přemění v dospělce. Celý cyklus od vajíčka po pohlavně zralého dospělce trvá tedy, podle podmínek, 7–10 dní. Takto rychlý rozmnožovací cyklus představuje pro čmelíka silnou zbraň – jednak dokáže nepřipraveného chovatele dokonale zaskočit a jednak si dokáže poměrně rychle vytvořit imunitu na nejrůznější chemické preparáty. Navíc je při ošetřování hal prakticky nemožné jedním prostředkem účinně zaútočit na všechna vývojová stádia čmelíka. Proto je nutné většinu aplikací zhruba do týdne zopakovat. Čmelík kuří není jediným ektoparazitem, kterého můžeme v chovech drůbeže potkat. Často se setkáme i se čmelíkovcem ptačím (Ornitonyssus sylvarium - tzv. stříbrný čmelík nebo americký čmelík) anebo luptoušem (rod Menopon). Ten ovšem nepatří mezi roztoče, ale mezi hmyz. Zmínění dva parazité ale, na rozdíl od čmelíka kuřího, nesají krev, nýbrž se živí peřím a kousky staré kůže ptáků. Nepředstavují tedy takovou bezprostřední hrozbu pro chov. Svého hostitele navíc neopouštějí a žijí na něm po celou dobu svého vývoje a života. Čmelík kuří naproti tomu migruje. Na svého hostitele se vypraví hodovat „jen“ jednou za 2–4 dny, a to ne na déle než 2 hodiny. Mezitím se zdržuje v početných koloniích někde poblíž. Na technologiích, v trusu, ve škvírách v podlaze i v hnízdech. Vždy ale jen tam, kde nebude rušen; mimo dosah zobáků a křídel ptáků nebo pohyblivých částí technologie. Takových vhodných míst
má ovšem v běžných halách na výběr stovky. V koloniích jsou statisíce jedinců. Při velkém výskytu vychází 25 000 až 50 000 dospělců na jednu nosnici! Každý den si tak na ni naskočí napít třeba 10 000 čmelíků! Čmelík je aktivní výhradně za tmy. Toho se využívá při zavádění střídavého světelného režimu, který znepříjemňuje čmelíkům život tím, že je nenechá v klidu se napít. Není to ale všelék, spíše jedno z opatření. Navíc čmelíkův noční život farmářům velmi komplikuje jeho odhalení již v počátcích, kdy ještě netvoří kolonie. Jestliže se čmelíkům již v tomto momentě nezačnou „házet klacky pod nohy“, můžeme očekávat, že za pár týdnů na technologiích první kolonie objevíme. Jedná se často o statisíce jedinců v několika vrstvách, kteří dokáží zcela zaplnit například trubky, ohyby plechů, slepé konce profilů apod. Zde pak už nemůže být z pohledu farmáře řeč o preventivním boji, ale doslova o „zákopové válce“. A ta bývá vždy drahá, nekonečná a s mnoha ztrátami. Na obou stranách… Neexistuje prostředek, který by dokázal sám o sobě, jednoduše a hlavně levně kolonie zcela zlikvidovat. V této fázi je na zázraky již pozdě. Naproti tomu čmelík, jemuž jsme změnili životní podmínky, je schopný rychlé záchranné reakce. Například již několik minut po vyskladnění haly začne ustupovat a vyhledá si ještě rafinovanější úkryty, kde se bude snažit přečkat jak úklid a desinfekci haly, tak případ-
9
názory | komentáře
nou delší zdravotní přestávku v chovu. Běžně se uvádí, že dospělí jedinci mohou přežít 6–8 měsíců bez sání. V případě, že mají k dispozici ptačí trus nebo peří, dokáží přežít ještě déle! Pokud se rozhodnete zakročit proti čmelíkovi při vyskladnění, musí to být opravdu promyšlené, nachystané, okamžité a hlavně důsledné. V každém případě čmelík hyne při méně než -25 °C a více než 45 °C, což jsou ovšem v praxi hodnoty těžko dosažitelné.
ČÍM ČMELÍCI VLASTNĚ ŠKODÍ? Existuje několik rovin, ve kterých čmelík působí proti úspěšnému a zejména rentabilnímu chovu nosnic. Přímé ekonomické ztráty při přemnožení čmelíka: Krvavé stopy na vejcích. Ty vznikají dvěma způsoby. Jednak přímo z poranění kloaky, kde čmelíci s oblibou sají; zranění způsobí buď přímo oni, anebo se jedná o druhotné poranění v důsledku intenzivního svědění. Druhý původ skvrn pochází ze sběru vajec, kdy jsou čmelíci vejci „rozmačkáni“ při své migraci. Tak či onak to často představuje až 20–40 % produkce v nestandardní kvalitě se všemi ekonomickými důsledky. Snížená snáška – uvádí se běžně ztráta 3–5 %, ale i 10 % oproti stavu bez čmelíků. Nosnice nemají klid k očekávanému výkonu, často jsou kvůli neustálým atakům čmelíků chudokrevné. Zvýšená mortalita – výjimkou nejsou zcela bledé chudokrevné nosnice, které následně hynou na sekundární infekce. Chudokrevnost spojená se stresem je devastující. Nezřídka úhyn zvyšují i projevy kanibalismu, způsobené zájmem nosnic o čmelíky poraněná místa na kůži. Jakou lavinu to může spustit, nemusíme zdůrazňovat. Nepřímé ekonomické důsledky přemnožení čmelíků: Čmelík kuří je významným vektorem pro přenos mnoha patogenů, jako jsou Coli, salmonely, ale i původci Markovy choroby, Newcastel atd. Dokonce je potvrzen i přenos virů mozkové encefalitidy. Důsledky případných onemocnění (nebo dnes populárních záchytů) a následných opatření na ekonomiku chovu jsou evidentní. Stres, nervozita, ozobávání, zhoršené opeření – to vše má neblahý vliv na využití krmiv a jejich spotřebu, lépe řečeno konverzi. V neposlední řadě je tu i aspekt pracovního prostředí. Přítomnost čmelíka
10
snad nemůže být příjemná nikomu; zejména však těm, kteří jsou nuceni v jejich společnosti trávit takřka celou pracovní dobu. Když pomineme fakt, že se jedná o na první pohled odpornou havěť, musíme zdůraznit jejich silnou alergenitu. Výkaly čmelíků (a roztočů obecně) a odlomené drobné chloupky z jejich těl patří k nejvýznamnějším alergenům pro velkou část lidské populace. Svědění a následné škrábání není často způsobeno „kousnutím“ čmelíka, ale právě těmito alergeny. I přesto čmelík dokáže člověka nabodnout. Ale jedná se spíše o obrannou reakci, pokud se zatoulaný čmelík dostane do úzkých (…rukávů, například). V žádném případě to není proto, že by chtěl pít lidskou krev; na to není jeho sací ústrojí uzpůsobeno. Ale i toto bohatě stačí, abyste museli denně řešit stížnosti svých kolegů a zaměstnanců, což také není nic příjemného. Už jen tento stručný výčet ukazuje, že je lepší se čmelíky razantně zatočit, nebo raději se jim zcela vyhnout.
DO BOJE! Každý z nás to slyšel již tisíckrát – že i drahá prevence je vždy mnohonásobně levnější než odstraňování důsledků. U čmelíka to platí stejně, možná ještě více. Spousta chovatelů nyní bojuje s čmelíky jen proto, že se snažili ušetřit pár korun na starších proložkách, že bez kontroly pustili do areálu dodávku cizích vajec k zabalení, že důsledně nedbali na hygienu zaměstnanců, netrvali na převlékání pracovníků servisních firem atd. Pozdě.
Kromě těchto křiklavých příkladů si v tomto kontextu zopakujme další platné zásady. Nejlepší obranou je útok. Pokud již jednou čmelíky v chovu máte a pokud jste nepodnikli velmi razantní zásah po vyskladnění (rozebraná technologie, plynování), můžete si být na 99 % jisti, že tam příště zase budou. S tím prostě počítejte a podřiďte tomuto faktu veškerou činnost. • Snažte se co nejvíce čmelíků likvidovat průběžně fyzicky, ručně. Zní to jako z předminulého století, ale smetáček, kartáček a štětka či škrabka jsou na rozvinuté kolonie stále jednou z nejúčinnějších zbraní. V každém případě tuto mechanickou očistu absolvujte pokaždé těsně předtím, než budete investovat do modernějších metod boje. Budete-li jakýkoliv prostředek aplikovat na znečištěnou technologii plnou napitých kolonií, je to vyhazování peněz oknem. I případná prémie pracovníkům za mimořádnou práci vyjde podstatně levněji než zbytečná investice do postřiků. • Věnujte mimořádnou pozornost očistě technologie po vyskladnění. Mechanickou a následně mokrou očistu ničím nenahradíte. Odstraňte z haly veškerý trus. Bohužel to není vždy jednoduché, ale vyplatí se to. Následuje důsledná desinfekce a deratizace. Konkrétní prostředky k ošetření hal v průběhu celkové očisty zde nebudeme probírat. Existuje jich mnoho a pro všechny platí jedno – zázraky se nedějí. Vítězí důslednost. • V průběhu zástavu dbejte na pravidelnou očistu technologií od nálepů prachu a peří – ideálního ochranného štítu pro čmelíky. Že je to samozřejmé? Ale hlavně – hledejte a hledejte! Kdo koho první překvapí, ten vítězí. Nenechte si čmelíky v žádném případě přerůst přes hlavu. Začněte s jejich systematickou likvidací dřív, než se objeví kolonie. Je to jako chůze do schodů. Když vyjdete 20 schodů nahoru, abyste se dostali zpět, musíte zase sejít 20 schodů dolů. Stojí to určité úsilí a v případě čmelíka i prostředky. Zachyťte jeho výskyt již „na prvním schodu“ a rázně jednejte. Omlouvám se za neustále zdůrazňování tohoto faktu, ale praxe je bohužel taková. Snažíme se často „ušetřit“ – přece nebudeme investovat do něčeho, co není problém – a těch pár čmelíků na hale, to je přece zanedbatelné. Za měsíc dva bychom dali cokoliv, jen kdyby to fungovalo. A čekáme zázraky, které nepřicházejí.
názory | komentáře
SKUPINY PRODUKTŮ. Na škůdce platí chemie. Toto staré pravidlo ale postupně pozbývá platnosti. Je tomu tak díky stále přísnější legislativě, která mnoho „oblíbených molekul“ nekompromisně a nadobro vyřadila z dalšího používání. Ale chemie je na ústupu i kvůli samotným čmelíkům. Jejich krátký rozmnožovací cyklus má za důsledek rychlé získání rezistence vůči chemickým preparátům. Určité procento čmelíků prostě chemii přežije a tuto svoji odolnost rychle přenáší na potomky. Když se to několikrát zopakuje, za pár let (doslova za pár) tu máme vybudovanou odolnost. Přesto je dnes nově na českém trhu jeden výrobek, který je na chemické bázi, a přitom jej lze použít i za přítomnosti nosnic. Většina chovatelů si jistě povšimla prostředku Byemite a mnozí ho již i vyzkoušeli. Například ve Francii se s úspěchem používal po několik let, ovšem poslední dobou jeho účinnost se vzrůstající odolností čmelíků klesá. Je to prostě přirozený proces. Proto se v boji proti čmelíkům v osazené hale musí chovatel poohlédnout po alternativních prostředcích. Ať už zvolíme jakýkoliv způsob boje, musíme si být vědomi jednoho faktu; a to, že nemůžeme v žádném případě očekávat totální vyhlazení čmelíků. Na tento cíl si můžeme troufnout jen při vyskladněné hale, a to jen při shodě všech okolností a využití těch nejtvrdších a důsledných způsobů. Při potlačování čmelíka „za provozu“ si musíme cíle položit o něco níže. Daly by se shrnout do několika bodů. Budeme se snažit snížit populaci čmelíka tak, aby: • nevznikaly skvrny na vejcích, které je činí neprodejnými, • nebyla snížena snáška z důvodů stresu a chudokrevnosti, • nebyla zvýšena mortalita nosnic (chudokrevnost, kanibalismus, stres), • nebyl iritován personál a nevznikaly u něj alergické reakce. Výsledkem by tedy mělo být snížení a hlavně udržení populace čmelíka na uzdě tak, aby prostě neškodil. S jeho pouhou přítomností se budeme muset smířit a nachystat se na „poslední boj“ po vyskladnění. Těchto cílů se již dá dosáhnout, i když ani to není snadné. Mezi nejčastější alternativy patří silikáty. Jedná se o přípravky, které jsou tvořeny jemně mletými přírodními nebo amorfními (umělými) oxidy křemíku. Přírodní silikáty jsou vlastně usazené schránky prehistorických mořských mikroorganis-
12
mů, které se těží v lomech a poté se jemně melou. Umělé se tvoří průmyslově, růstem krystalů křemičitanu. Každý má své výhody a nevýhody. Pokud například částečky přírodního křemičitanu (jinak také křemeliny či diatomitu) umístíme pod mikroskop, uvidíme rozličné tvary, často podobné ostrým hvězdicím nebo ozubeným kolečkům. V tom je právě kouzlo jejich účinku. Tyto produkty se totiž aplikují foukáním na technologie v chovech, kde se na povrchu zachytávají (působením statické elektřiny nebo přídavkem olejů). Povrch technologií se pak stává pro čmelíky neobyvatelným. Jemné částice se čmelíkům při pohybu dostávají do „kloubů“, pohyb jim znemožňují a dokonce je mechanicky poškozují. Čmelík tak nemůže jednoduše ke svému soustu, a pokud se o to přece jen snaží, přijde o končetiny, a tudíž i o drahocenné tělní tekutiny. Malé částečky diatomitu mu též zalepují sací ústrojí a celkově jej vysušují. Život u přímo zasažených čmelíků se počítá jen na desítky minut. Celé je to vlastně takové umělé popelení. Navíc je produkt funkční dlouhodobě; dokud se vyskytuje na povrchu technologie, čmelík ji nemůže obývat. Snižujeme mu tak množství možných úkrytů, a tím i rozvoj jeho populace. Stále platí, že samičky kladou vajíčka, jen pokud se dostatečně napijí. Zamezíme-li jim v tom, snížíme jejich populační explozi na minimum. Podobné účinky má i umělý, tedy amorfní křemičitan. Jeho výhodou je, že částečky jsou homogenní a dají se často aplikovat i mokrou cestou – rozmíchají se ve vodě a na technologii se nanášejí v postřiku. Přírodní, i když jemně mletý křemičitan se takto aplikovat nedá. Nevýhodou umělého je o něco vyšší cena. K samotné aplikaci silikátů: platí zde možná víc než u chemických produktů, že nekvalitní aplikace rovná se vyhazování peněz. Pro práci se suchým prachem doporučujeme používat speciální fukary, které mají dostatečnou kapacitu a výkon. Navíc jsou konstruovány tak, aby při průletu částic hadicí vznikal slabý statický náboj, který pak „přilepí“ prach k technologiím. Je též potřeba, aby obsluha byla řádně proškolena, měla zkušenosti a byla vybavena na práci s poměrně nepříjemným materiálem (ochranné pomůcky). Aplikace křemičitého prachu není určena pro lokální ošetření, ale pro celkové ošetření haly. Jeho účinek je však dlouhodobý. Přesto se pro zajištění výrazného úspěchu doporučuje apli-
kaci zdvojit – tedy opakovat po 7–10 dnech, aby se přerušil vývojový cyklus čmelíků. Určitou nevýhodou těchto produktů je následné znečištění vajec prachem z pásů, a to po 1–3 dny v závislosti na technologii chovu. Přes tento handicap se křemičitý prach používá velmi hojně – jak v klecích, tak i na podestýlce. Typickým zástupcem této skupiny produktů je „M-MITE“. Ten kromě přírodního diatomitu obsahuje i vybrané oleje, které čmelíky iritují, zejména na sacím ústrojí. M-MITE je možno použít v jakékoliv fázi chovu. Samotná aplikace nepředstavuje, ač se to nezdá, pro slepice výrazný stres. Je to pro daného jedince jen mžik a během minuty je nosnice zklidněná. Nebyly pozorovány ani žádné úhyny nebo peritonitidy ze stresu. Naopak, úleva od čmelíků byla často přímo vyčíslitelná. M-MITE doporučujeme zejména do technologií, kde je mnoho pevných překážek a kde se kolonie tvoří i v hloubi klecí a hnízd, kam tekutý postřik nepronikne. Prachu „vystřelenému“ z fukaru překážky tolik nevadí, dostane se opravdu všude. V poslední době se osvědčil i další způsob použití – v době, kdy je hala vymytá a vydesinfikovaná, těsně před naskladněním kuřic. M-MITE se nafouká klasicky na technologie a v zápětí se hala vystříká některým z dráždivých a vypuzujících insekticidů. Pokud v hale čmelíci byli, jsou jich tisíce poschovávané v různých skrýších; po aplikaci insekticidu vylezou a chytnou se do „křemíkové pasti“. Opravdu to funguje. Odpadá také problém se znečištěnými vejci. Po naskladnění kuřic se hala zahřeje, zbývající čmelíci začnou opět migrovat a brzy hynou, jakmile přijdou do styku s M-MITE. Představitelem produktů obsahujících amorfní křemičitan je ACARITEC (dříve BI-PROTEC). Ten kromě pevných částic obsahuje navíc velké procento sody. Aplikuje se v roztoku (suspenzi) postři-
kovači; buď výkonnými membránovými – pro komplexní ošetření haly, anebo i menšími, při lokálním ošetřování. ACARITEC má účinek dvojí. Okamžitý, kdy soda v synergii s pevnými částicemi zajistí rychlou smrt zasažených čmelíků, a to včetně všech vývojových stádií. Účinek je ihned viditelný. Po uschnutí také zůstává na technologii jemně granulózní film tvořený krystaly pevných částeček. Ty mají za důsledek účinek dlouhodobý. Podobně jako M-MITE působí proti pohybovému ústrojí čmelíků a činí zasažená místa pro čmelíka neobyvatelnými. Podle množství čmelíků na hale a sezóně stačí často jen jedna aplikace za zástav. Tak jako u všech produktů i zde platí, že pokud se stříkají haly s již utvořenými koloniemi, je potřeba počítat s nutností opakování aplikace za několik týdnů.
Oba citované produkty patří v Evropě k nejpoužívanějším při boji se čmelíkem uprostřed zástavů. Doporučuje se postřik prakticky ihned po naskladnění, maximálně do 3 týdnů. Zamezí se tak rozvoji kolonií a výrazně se odsune (nebo i vyloučí) populační exploze čmelíka. Platí prosté pravidlo – čím dříve, tím lépe. Někteří chovatelé dávají přednost přípravkům na bázi olejů, které čmelíky při zasažení dusí. Jednotlivé produkty jsou doplňovány různými esencemi, které dráždí nebo působí proti pevnosti kutikuly čmelíka. Výhodou této skupiny produktů je poměrně snadná aplikace, nevýhodou jejich krátkodobá účinnost (koho netrefím, ten přežije) a také fakt, že se jedná o oleje. Důsledkem jsou kluzké podlahy, na technologie se chytají nečistoty, které jde hůře očistit. Ceno-
Zateplení podle poslední módy... ...rychlé, čisté, ekologické! www.ippolna.cz Pro konzultace a objednávky volejte
800 100 533 nebo navštivte www.ippolna.cz.
Seznamte se s foukanou minerální vlnou MAGMARELAX® Konstrukci stropů tvoří často prázdná dutina 15–35 cm silná, kterou může unikat až 30 % drahocenného tepla. Samotnou izolaci často komplikuje fakt, že strop je těžce přístupný a klasické způsoby izolování jsou nereálné. Výborným řešením je foukaná izolace z minerální vlny – MAGMARELAX®, která důkladně vyplní všechen izolovaný prostor a jinak nedostupná místa a zajistí účinné zateplení objektu s návratností investice 3–5 let. Tato izolace je také vhodná k použití pro zemědělské objekty.
Rádi vám poradíme, jak si snadno spočítat, kolik by izolace vašeho projektu stála a zda můžete čerpat dotace z programu Zelená úsporám. Na www.dotaceprodum.cz
najdete speciální kalkulátor (prozatím ve zkušebním provozu), který vám pomůže udělat si obrázek o nákladech na izolaci, úsporách a možnostech, zda dosáhnete na dotace.
Výhody foukané minerální vlny MAGMARELAX®: u RYCHLOST – proces izolace trvá pouhých 4–5 hodin, prostor není třeba vyklízet u ČISTÁ A DOKONALÁ APLIKACE – k realizaci stačí několik otvorů napříč trámy, minerální vlnu lze foukat na volnou plochu a zateplení spojit s montáží nové podkrovní podlahy; po ukončení zůstane prostor čistý u BEZPEČNOST A KVALITA – minerální izolace je nehořlavá, nepodléhá vlhkosti, plísni ani hnilobě; vyplní i ty nejmenší skuliny a zlepšuje mikroklima v objektu
vě také nepatří k nejvýhodnějším. Tyto produkty jsou naopak vhodné k lokálnímu ošetření hal. Jakmile ošetřovatel zjistí větší výskyt čmelíků v některé části haly (například několik týdnů po celkovém ošetření), může i ručním postřikovačem zamezit jejich rozmnožení. Práce s těmito produkty je naprosto bezpečná. Nejelegantnějším způsobem, jak proti čmelíkům bojovat, je znechutit jim příjem potravy. K tomu se používají produkty na bázi vybraných rostlinných výtažků, které se podávají nosnicím do pitné vody. Bylo by bláhové si myslet, že se jedná o zázračný všelék. To určitě ne, a to zejména v okamžiku, kdy je čmelíků plná hala. Na druhé straně je to významný podpůrný prostředek. Pokud se vám podaří jakýmkoliv výše citovaným způsobem razantně snížit populaci čmelíků v hale, nasazením podpůrných prostředků do nápojů nedovolíte přeživším nastartovat jejich nové rozmnožování. Krev nosnic bude obsahovat silice, které čmelíkům nechutnají, ti se stáhnou a budou čekat, až se situace zlepší. Samice čmelíka nebudou klást oplozená vajíčka; a to tak dlouho, dokud budou tyto nepříznivé podmínky trvat. Nejpoužívanější z takových prostředků je ACARIFLASH. Podává se průběžně až 12 týdnů, a pokud se s ním počítá jako s prevencí nebo jako s podpůrným prostředkem, odvede skvělou práci. Při prvním nasazení ve vyšší dávce pak dokáže „vyhnat“ čmelíky z kolonií a ti se vydají migrovat za vidinou lepšího bydla. V tom okamžiku je vhodné aplikovat jeden z kontaktních postřiků. Jeho účinek bude vyšší. Je potřeba podotknout, že používání ACARIFLASH nemá žádný negativní vliv na kvalitu vajec a masa. Všechny tři posledně citované produkty se navíc mohou používat i v chovech v režimu BIO. O boji proti čmelíkům by se dalo psát a diskutovat i déle. Každý má nějaký svůj recept, více či méně osvědčený. Žádný však není bohužel stoprocentní a s tím je potřeba počítat. Doufejme, že vývoj nespí a nějakého takového „superpreparátu“ se jednou dočkáme. Do té doby nám nezbývá než nepolevovat, dodržovat určitá pravidla, kombinovat prostředky. Prostě se neustále snažit čmelíkům znepříjemňovat život. Je to sice namáhavé a drahé, ale určitě levnější než škody, které dokáže napáchat čmelík kuří, přemnoží-li se. Držím vám palce.
Výhradním dodavatelem systému foukané minerální vlny MAGMARELAX® je IP Izolace Polná, s.r.o.
Ing. Karel Dohnal www.iframix.cz
13 0908 Inzerce 105x148 Dr bežá .indd 1
31.8.2009 15:45:15
