127

NÁŠ ČASOPIS Září 2011 / 127 Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekne jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. … Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“ Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“ Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět? Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání. (Mt 16,16-18.21-27) Milé sestry a milí bratři, při bohosluţbách poslední srpnovou neděli jsme četli ten druhý příběh. Ţe je to spíš druhá část jednoho příběhu, toho jsem se toho jen letmo: je to stejný učedník Petr, kterého Kristus jednou pochválí a podruhé je k němu neuvěřitelně příkrý. V obou případech u toho byli ostatní učedníci a mohli se poučit. Petrovi asi bylo hrozně trapně, a moţná to „schytal“ i za ostatní učedníky, kteří si to asi také mysleli, buď jim to všechno nedocházelo Obr. Anežka Hellerová 7let – Ježíš a Petr tak rychle, nebo neměli tolik

odvahy, nebo obojí. Petr to i podruhé myslel dobře, ale mýlil se. Přesto právě jeho, který zaţil nejen vlastní chyby, ale i selhání (zradu), pověřil Jeţíš, aby vedl kruh apoštolů po jeho smrti a vzkříšení. Asi věděl, ţe bude k druhým milosrdný, kdyţ proţil vlastní selhání. Petr se zarputile snaţí rozmluvit Jeţíši jeho cestu kříţe a sebezmaření. A Jeţíš mu říká, ţe je pro něj jako kámen v cestě. Předtím mu řekl, ţe je skála, na které postaví svou církev. To naznačuje obrázek (přiznávám, ţe jsem si jej „objednal“): Jak blízko má skála ke kameni… Jak snadno se staneme druhým kamenem úrazu právě tehdy, kdyţ si myslíme, ţe stojíme na skále, kdy jsme si jisti, protoţe máme pevnou půdu pod nohama! I my si někdy podvědomě myslíme, ţe jsme chytřejší neţ Jeţíš. Ano, Písmo nemůţeme brát doslovně, ale jak blízko od tohoto tvrzení je naše sebevědomá pýcha, ve které se cítíme kompetentní rozhodovat o duchovních věcech! Zvlášť pro nás faráře je to silné pokušení. Umět to rozlišit, zapojit rozum, mít vlastní názor a přitom zůstat pokorný, to není vţdycky lehké. Jeţíš neříká ani „jdi mi z očí“, ani „jdi mi z cesty“, i kdyţ to druhé má v té souvislosti smysl, protoţe Petr se jej snaţí svést z té cesty, kterou Jeţíš dobrovolně jde (a přiznejme si, ţe tomu pořád moc nerozumíme). Doslova říká Petrovi „jdi za mě“ nebo „jdi za mnou“ - tedy ne přede mnou, ale za mnou. Všichni jsme učedníci Kristovi, a tak bychom měli také vystupovat, ne jako mistři. Richard Rohr, autor zajímavých knih a zakladatel hnutí muţské spirituality říká, ţe máme mít stále „mysl začátečníka“. Asi jsme pak pro Krista pouţitelnější neţ tehdy, kdy si stoupáme na skálu a stáváme se tak druhým lidem kamenem úrazu a Bohu se stáváme kamenem v cestě za lidmi kolem nás. Rozhovor Jeţíše s Petrem uzavírá Jeţíš zvláštními slovy o následování, sebezapření, dokonce o nesení kříţe. Tato slova jsou tak výrazná a těţko pochopitelná! V neděli jsem se snaţil říci něco o připravenosti na to, ţe utrpení můţe přijít, ţe si zdraví a štěstí nemůţeme nárokovat, a o vytrvalosti, která trvá i v utrpení. Poukázal na rozdíl mezi touhou něco získat a něco přijmout. A také jsem si posteskl, ţe vloţit se jako Jeţíš bez výhrad do rukou Boţích, pokud to nemá být jako fráze, je celoţivotní úkol. Chtěl bych se s Vámi podělit o text, který mě velmi oslovil - je to úvaha faráře a psychoterapeuta Petra Glogara nad těmi Jeţíšovými slovy: Jsou zprávy, které vstoupily do našeho života, daly mu směr, přinesly jasnost rozhodnutí. A to natolik, že zásadně změnily i naše nejbližší vztahy, náš postoj ke společnosti, ke stvoření nebo k životu jako takovému. Existuje něco, co poznáme jedině při umírání. Něco, co nám může být sděleno jen skrze tuto událost. A tak z tohoto pohledu existuje jedno klíčové téma - a abychom je pochopili, musíme zemřít dřív, než zemřeme. My nějak intuitivně tušíme, že něco v nás musí umřít, něco musí být obětováno. Dějiny náboženství nás tomu učí, ale my jsme velmi často zabíjeli, obětovali a nechávali umírat to, co zemřít nemělo. A domnívali jsme se, že tak je to v pořádku. To, co musí umřít, totiž nejsou naše city, emoce, naše tělo, sexualita. To, co musí umřít, je naše uměle vytvořená představa, náš falešný obraz sebe sama, ob2

č.127

Září 2011

raz, který jsme si pěkně vyrobili, zvykli jsme si na něj, pečlivě si jej hýčkáme a jsme s ním až příliš spojeni. Proto je první důležitou zprávou sdělení o smrti. Je to sdělení, které jsme mnozí dostali už při svém křtu, drsné sdělení o smrti a o utopení se. Zpráva o kříži. Ale my jsme ji opět učinili velmi pěknou, ačkoli je to zpráva o skutečnosti smrti, o oddělení „od“ obvyklého bezpečí, pohody, zajištěnosti, od světa, kde vše držíme ve svých rukou. Musí nám být ukázána hranice i neskutečnost toho, do čeho často investujeme celé své životy. Je to sdělení, které nás učí, že bychom se měli vystavit mlčení a samotě, odloučení a prázdnotě, abychom ztratili sami sebe, a tak objevili, kdo skutečně jsme. Většina lidského života je mnohdy jen pokusem o popření skutečnosti smrti. Ale pravá křesťanská víra nás vede skrz ní. Ježíš nám sám ukazuje své rány, svá zranění - cestu skrz. A naše zranění, zakopnutí, neúspěchy, zrazení a smrt jsou právě tím (mnohdy jediným), co skutečně otevírá naše srdce. Díky nim objevíme to, čím skutečně jsme v Bohu. Zdá se, že jedině tato zranění nám dávají možnost vypadnout z vlastní falešné role a „upadnout do Boha“. Bůh jakoby potřeboval nejprve destabilizovat naše hranice, kterých se křečovitě držíme (koneckonců, proč také - jsme přece úspěšní, dobře vypadáme a máme dobré postavení). Ovšem nic nemůže skutečně žít, aniž by předem něco jiného nezemřelo. A v tom je veliká moudrost. „Zemřít dřív, než zemřu“ neznamená usilovat o „dobrý konec“, ale o to, abych se dobře připravil. Jde o to, abych se nechtěl vyhnout selháním, utrpení a bolestem, které přijdou, abych nehledal někoho, na koho to „shodit“, ale abych vše chápal jako příležitost - a mohl žít bez obviňování sebe sama nebo i druhých, bez toho, že bych se za to styděl, nebo naopak chtěl pomstít. Abych věděl, že mohu žít ve zraněném světě, v nemocném nedokonalém těle, a přitom s ostatními nést tíhu lidské vzájemnosti. Mohu projít utrpením, mohu zemřít, vstoupit do smrti – vím totiž, že to je velký učitel života, díky němuž ve mně zemře starý člověk a může se zrodit nový. A to je dobrá zpráva. Slíbil jsem v časopise „dovyloţit“ to, co Jeţíš říká o odměně podle našeho jednání, ale nechám to ještě na příště. Chtěl jsem ještě za celou naši rodinu poděkovat za to, ţe jsme mohli v našem kostele při ekumenické bohosluţbě pokřít našeho syna Jana. Staršovstvu děkujeme za to, ţe to umoţnilo, a Vám všem děkuju za účast i za projevy přízně i pochopení. Vzhledem k tomu, ţe tradiční vzpomínání na prázdniny je moţné uskutečnit aţ o sborové neděli v říjnu, místo sborové neděle v září zve staršovstvo k účasti na tradičním pochodu zvanému „Benešky“ (24.9.). Trasu je moţné jít celou (30 km) nebo jen její část. Bliţší informace jsou u br. Pavla Trusiny. Starší a méně pohyblivé členy sboru zveme letos na bohosluţby na neděli Díkčinění (23.10.). Prosím všechny, kteří by se rádi zúčastnili a kterým bych zapomněl zavolat, ať se u mne přihlásí, rád odvoz zajistím. Přeju Vám pěkný zbytek léta i začátek podzimu. Srdečně Váš Daniel Heller

Září 2011

č.127

3

Jubilanti ——————————————————————— Juliana Benčíková Marie Roţnovjáková Anna Dobešová Marie Bryolová

Jarmila Podzemná Jana Macíková Václav Kubičný Blanka Maršálková

O čem jedná naše staršovstvo ———————————— červen  Staršovstvo rozhodlo poskytnout dar Dětské misii ve výši 1000,- Kč.  Zprávy ze středisek Diakonie: - situace ve středisku Hospic je kritická - ředitel Běťák podal výpověď k 30. 6. 2011. - bratr Heller projedná s bratrem farářem Kopeckým návrh na změnu financování ústředí Diakonie ČCE, který náš sbor podá na konventu jako návrh pro synod  Sestra Janírková zaslala finanční informace za červen: - stav k 26. 6. 2011: - pokladna: 22 365,- Kč - běţný účet: 173 731,- Kč - saláry 06/2011 hotově: 13 700,- Kč - saláry 06/2011 bankou: 9 050,- Kč - sbírky za 06/2011: 8 191,- Kč, toho účelová: 1 286,- Kč, na Japonsko 2 835,- Kč a Diakonii 2 415,- Kč. - dnešního dne budou zaplaceny seniorátní repartice ve výši 9 314,- Kč a celocírkevní repartice ve výši 24 063,- Kč - na Motomed (Benefice s M.G. Částkem pro středisko Diakonie - Domácí péče a denní stacionář, při které se vybralo 1530,- Kč) jsme dovybrali ještě 1670,- Kč, celkově tedy benefice vynesla 3200,- Kč.  Hospodářské záleţitosti: - K budovanému přístřešku byla vypracována poţární zpráva, která nařizuje vybudování pevné stěny mezi stavbou a sousedem. Pokud se nevyskytnou další komplikace, mohlo by být stavební povolení uděleno během července. - Bratr Mikš zajistí opravu tekoucí okapové rýny na kostele. - Bratr Trčka posoudí rozdělení archiválií na ty, které bude vhodné ponechat ve sboru a na ty, které bude moţno deponovat v okresním archívu. červenec, srpen  Staršovstvo souhlasí se křtem dítěte Krištofa Miriam Kejzlarové a Tomáše Řezníčka, kteří o křest poţádali.  Snoubenci Silvia Blšáková a Dávid Dziaček z Martina poţádali o moţnost mít svatbu v našem kostele dne 22. října 2011. Staršovstvo souhlasí - sluţba bratr Koláček.  Staršovstvo pověřuje bratry Hellera a Trusinu, aby do příští porady staršovstva vypracovali znění návrhu na změnu ve věci financování ústředí Diakonie ČCE, který 4

č.127

Září 2011

 





náš sbor podá na konventu jako návrh pro synod. Staršovstvo pověřuje bratra Hellera, aby vypracoval návrh na konvent ve věci sbírek pro střediska Diakonie v našem seniorátu. Sestra Janírková zaslala finanční informace: - stav k 28. 8. 2011: - pokladna: 33 323,- Kč - běţný účet: 130 269,- Kč - saláry hotově: 42 600,- Kč - saláry bankou: 4 100,- Kč - sbírky celkem 14 965,- Kč, z toho účelová 1 440,- Kč a 1 720,- Kč Celocírkevní sbírka pro potřeby Evangelické akademie bude vykonána 11.9. Hospodářské záleţitosti: - Celá záleţitost se stavebním povolením přístřešku se oddálila. Stavební povolení bude pravděpodobně během měsíce října. - Bratr Zajíček zajistí také opravu dveří na dvůr a zhotovení malé stříšky nad tyto dveře za účelem sníţení povětrnostních vlivů na tyto dveře. Korespondence: - Farní sbor na Velké Lhotě nás zve k účasti na tradičním pochodu „Benešky“ (24.9.) a na sborový zájezd do Beljiševace - podrobnosti v ohláškách. - Ekumenické oddělení Ústřední církevní kanceláře (ÚCK) nás vyzývá ke slavení ekumenické neděle (18.9.). Staršovstvo pověřuje br. Hellera k jednání se ses. farářkou M. Silnou z CČSH – Církve Husitské Ze zápisu Pavla Trusiny

Děti, dorost, mládež --------------------------------------------------Malý tábor

Září 2011

č.127

5

První týden o prázdninách jsem byl na táboře na hájence Nivka. První dva dny nám tam pršelo. Bylo nás 15 dětí. Rozdělili nás do tří skupinek: Joţinové, Sekáči a Farmáři – podle jména JOSEF. Já, Honza Krupa, Štěpánka, Kuba a Aneţka jsme byli Farmáři. Kaţdý den jsme hráli různé hry a plnili různé úkoly. Při ranním nástupu jsme zpívali ranní píseň. Při večerním nástupu jsme dostávali korálky za splněné úkoly a za body pro druţstvo jsme nalévali vodu do izraelských pytlů. My jsme měli modrou barvu. Joţinové měli červenou a Sekáči zelenou barvu. Vařila nám Věrka a moc mi chutnalo. Moc se mi líbily hry na „čůrání“ a na „čertíka“. Já bych chtěl jet na tábor příště zase. Honza Šulák

Událo se ve sboru —————————————————— Konfirmace Josefa Poláška Na svatodušní neděli 12. června byl konfirmován Josef Polášek. Je krásné, kdyţ se člověk takto s odstupem času rozhodne, ţe by se chtěl sám veřejně ke svému křtu přiznat. Bratr Polášek nám dal k dispozici svoje vyznání. Všichni mu děkujeme za tuto zvlášť radostnou neděli. Milé sestry milí bratři, jak uţ bylo v ohláškách a v Časopise avizováno, budu dnes v našem sboru konfirmován. Spousta z Vás mne zná ze shromáţdění, ale skalní si pamatují dobu, kdy jsme navštěvovali bohosluţby spolu s babičkou Štěpánkou Kovářovou, která mne od křtu aţ do školního věku vedla k víře, za coţ jsem jí dodnes vděčný. Po té, co nás předešla, zůstala víra na mně samém. Ale bylo mnoho jiných zájmů, líbivých nabídek, které jsem stavěl před víru a před návštěvami sboru. Do určité doby, kdy jsem měl relativně vše, co jsem potřeboval, ale k opravdovému štěstí a spokojenému ţivotu stá6

č.127

Září 2011

le něco někdo chybělo, zvláště v době, kdy byly ty těţší okamţiky v ţivotě. Hledat mně pomáhali bratr farář Ţenatý, Krupa, ale ta doba, kdy bych bohosluţby, společenství bral jako nedílnou součást kaţdodenního ţivota, přišla o něco později. Při jedné cestě z bohosluţeb z Podlesí jsem oslovil dnešního bratra faráře a poţádal ho o upřesnění mého pohledu na víru vůbec. Z upřesnění se staly pravidelné diskuze, které mne utvrdily, ţe jsem křesťan, věřící, který chce ţít ve víře v Pána Jeţíše Krista. Ale stále jsem si myslel, ţe je to v pořádku, ţe to stačí, ţe je to v dnešní mluvě OK. Ano jen do jarní konfirmace. To jsem si uvědomil, ţe jsem mezi Vámi jako „enom vypoščaný!“ ţe tu něco chybí. A to něco mě právě připomenuli mládeţníci svým přiznáním se ke křtu. Moje lepší já se mne zeptalo: CHLAPE na co ešče čekaš?? Brchaj sa!!! Teď máš příleţitost říct, ţe jsi vděčný rodičům kmotrům za křest a šanci jít cestou víry a vyslovit svou vděčnost. Tak po konzultaci a dálkovém večerním studiu náboţenství pod vedením bratra Hellera jsem dnes tady před Vámi uprostřed Vás. Mnohým se moţná zdá, ţe je to nějaká novina, moderna. Ne, není! Jen konfirmace v pozdějším věku, to jen jeden z Vás konečně našel cestu k Pánu Jeţíši a odvahu, ţe dnes se k němu chce veřejně přihlásit a stát se členem Vaší - naší sborové rodiny, a chci Vám poděkovat, ţe jste mě mezi sebe přijali po dlouhé odmlce, a poděkování srdečné patří bratru Hellerovi, kazateli sboru, za přípravu na konfirmaci, staršovstvu, a slíbit, ţe chci nejen Písmo číst, ale podle Písma ţít. Josef Polášek

Září 2011

č.127

7

Výlet na Landek V neděli 19.6.2011 uspořádal náš sbor výlet do Ostravy, jehoţ součástí byla i prohlídka Landeku – muzea hornictví. Dopoledne jsme navštívili jako jiţ tradičně bohosluţbu v kostele v Husově sadu v centru města a po malém občerstvení na faře jsme zamířili na radniční věţ, odkud je vidět aţ do Polska. Poledne jsme strávili příjemně v restauraci Třebovický mlýn, jehoţ součástí byla i zahrádka s prolézačkami pro děti, a tak si dospělí poklábosili a nabyli dobré mysli, děti si mezi sousty zašplhaly a na klouzačce prošoupaly zadečky. Počasí nám přálo, sprchlo vţdycky při přesunu z místa na místo, ačkoliv poslední přesun byl nejdramatičtější, dolů padala snad vědra vody a kroupy, museli jsme zastavit, protoţe nebylo vidět na cestu, ale jak rychle voda přišla, tak rychle i odešla a na Landeku nás vítalo sluníčko. Landek je velký park s podzemní expozicí skutečného dolu, venku stojí vystavené stroje, které dobývaly uhlí jako obrovští dinosauři, a nejvíc si je uţily děti, prolézaly, přelézaly, najednou tu byli rubači, řidiči a mašinfírové. Do dolu jsme sfárali po částech pravým hornickým výtahem, který obsluhovali takoví dva legrační strejcové, bývalí horníci, na cestu dolů i nahoru nám vţdycky zacinkali. Prohlídka byla nesmírně zajímavá, viděli jsme, jak se dobývá černé zlato, a expozici důlních záchranářů, která je největší svého druhu na světě. Dává nahlédnout na činnost záchranářů a jejich techniku, bez níţ by práce v podzemí nebyla moţná. Výlet byl moc fajn a uţ teď se těším zase na další. Lenka Hašová

Sborový večer na Velké Lhotě 23. 6. byl na Velké Lhotě společný sborový večer. Sešlo se nás hodně a večer byl pěkný. Velký úspěch měla úvodní biblická úvaha Pavly Taurkové: Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí. (Kazatel1,2). Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění? Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům a tak se lopotí. On všechno učinil, krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro. A tak je tomu s každým člověkem; to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží. Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává na věky; nic k tomu nelze přidat, ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním. Co se děje bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledá, co zašlo. 8

č.127

Září 2011

Shledal jsem, že není nic lepšího, než když se člověk raduje z toho, co koná, neboť to je jeho podíl. Kdo mu dá nahlédnout, co se stane po něm? (Kazatel 3,9-15,22) Ano, pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, všechno pomíjí. Jsme mladí a zestárneme, jsme úspěšní a stanou se z nás senioři potřebující pomoc v lepším případě svých nejbliţších, v tom horším budeme vyuţívat sluţeb sociálních ústavů, ať se jmenují Diakonie, Charita nebo snad Hospic. Má smysl se lopotit a honit za větrem, kdy z klopotného pachtění praţádný uţitek pod sluncem není? Shromaţďujeme majetek, zvyšujeme svá bankovní konta a bláhově si myslíme, ţe si tím zajistíme spokojenost. Mnohdy se chováme, jako bychom tu měli být věčně, jako by vše, co jsme kdy zkazili, šlo kdykoliv napravit nebo penězi zaplatit, jako by všechny rozbité mezilidské vztahy šlo znovu slepit a nezůstala po nich sebemenší trhlinka v lidských srdcích. Většina z nás se však snaţí jednat odpovědně, ohleduplně a dle Boţího řádu. Dokáţeme se však vţít do situace a soucítit s těmi, kteří nemohou najít práci, nemají si za co pořídit bydlení, mnozí se stávají závislí na svých rodičích, na jejich finanční pomoci a bojí se pohlédnout do budoucnosti? V historii se nám nikdy nedařilo tak dobře jako nyní, to si asi musíme všichni uvědomit a přiznat. Ale současné ţivotní trendy (pěkný dům, drahé auto, moţnost výběru dovolené, o které se našim rodičům a prarodičům ani nesnilo, a podobné vymoţenosti) mnohé z nás zcela ovládají a vlastně nás zotročují a obírají o svobodu, odcizují jednoho od druhého a vedou k honbě za marnivostí. Často kolem sebe slyšíme “nezlob se, nemám čas“. Slovo „nestíhám“ se stalo denním konstatováním. Stále někam chvátáme a nestíháme, i kdyţ máme rychlá auta, mobilní telefony, e-maily, skype, ICQ, atd. Z toho, co konáme, se však nemáme čas radovat. Rychle se zbavit povinností a řešit deset věcí najednou, to je měřítko dnešní úspěšnosti, a člověk a jeho radost z práce se z toho nějak vytrácí. A i kdyţ dnes se jiţ mnozí nemusíme lopotit a obdělávat pole, vše se dá přece koupit v supermarketech, času nám pořád nějak ubývá. V produktivním věku nemají čas rodiče na své děti, následně nemají čas děti na své rodiče, protoţe starosti o svou budoucnost v blahobytu jsou přednější neţ hledání cesty k srdci svého blízkého. A proto, hledejme včas příleţitosti být spolu, spolu uţívat dobrých věcí, spolu se radovat a dělat něco dobrého, protoţe to je pro člověka dobré – to je dar Boţí. Není nic lepšího, neţ kdyţ se člověk raduje z toho, co koná, neboť to je jeho podíl. Modlitba Pane Jeţíši Kriste, prosíme za ty, kteří se přeceňují a bláhově si myslí, ţe světu ukáţí, jak se ţije ve „velkém stylu“. Jejich pád z vrcholu, který chtěli dosáhnout, můţe však být pro ně smrtelný. Prosíme však i za ty, kteří se podceňují a ztratili naději pro tento svět. V obou těchto případech nastává chvíle pro tvou církev a naše sbory jako zachránce všech padajících a potápějících se. Prosíme však i za ty poctivé, pracovité a spořádané, za dříče, bez nichţ by naše kostely, fary, domy a pole byly pusté. Ať se radují z toho, co konají, neboť nic lepšího není. Amen. Pavla Taurková Září 2011

č.127

9

Křest Jana Hellera Manţelé Hellerovi poţádali staršovstvo sboru o křest pro syna Jana, který by vykonal při shromáţdění v našem kostele farář Římskokatolické církve Pavel Stefan. Staršovstvo souhlasilo. Křest byl 17. července, kdy měl bohosluţby v našem sboru bratr senior Jan Krupa. Co za tím je? Naše a Římskokatolická církev si vzájemně uznávají svátost křtu, ale ne svátost Večeře Páně. Přistoupit k eucharistii - přijímání Večeře Páně - v Římskokatolické církvi mohou ti, co jsou v této církvi pokřtěni. Z naší strany toto odmítání není. Proto zvolili manţelé Hellerovi křest, který v dospělosti umoţní Janovi se rozhodovat. A co je před tím? Po bohosluţbách jsem při občerstvení seděl s bratrem farářem Stefanem. Sdělil mi svůj pocit z toho, ţe si nikdy nemyslel, ţe bude takový křest konat a byl z této události dojat. Má za to, ţe jsme vykonali něco pro další generace, to jest bourání zdi, která nás rozděluje. Doplňuji, ţe doufám v to, ţe se teologický výklad Večeře Páně v církvích natolik sblíţí, ţe nebude třeba dělat ústupky. Vţdyť církev Kristova je jen jedna a Kristus nás zve ke svému stolu, který demonstruje, ţe se za nás obětoval a ţe nás smířil. Daniel Košťál

Úmrtí -------------------------------------------------------------------------Manţelé Kubíčkovi Milan Maršálek

Domácí péče - Vrbenská 803 tel: 571 619 431 mobil: 737 966 347 č.účtu:1855020319/0800 [email protected] www.diakonievm.cz

Hospic Citadela - Ţerotínova 1421 recepce: 571 629 086 fax: 571 629 085 č.účtu: 94-2556380247/0100 [email protected] www.citadela.cz

Letní cestování denního stacionáře Klienti, dobrovolníci, přátelé a pracovníci denního stacionáře se sešli ve čtvrtek 30. 6. 2011 v Diakonii ČCE – středisku ve Valašském Meziříčí, aby společně podnikli cestu do Roţnova pod Radhoštěm. Program byl předem naplánován. Naše očekávání směřovalo především do firmy, kde jsme mohli slyšet a zejména pak i vidět proces 10

č.127

Září 2011

výroby svíček. Získali jsme řadu zajímavých informací a nechali jsme se zlákat i krásným obchůdkem s širokou škálou barevných a voňavých svíček. Jakmile jsme nakoupili, stačilo nasednout do autobusu a vydat se do nedaleké restaurace na oběd. Počasí bylo deštivé, ale shovívavé – nezmokli jsme! Domů jsme dorazili unaveni a snad i spokojeni  Děkujeme kaţdému, kdo se zúčastnil, i tomu, kdo pomáhal. Petra Prná

Letní posezení v zahradě Jak proţívají prázdninové dny klienti Diakonie ČCE – střediska ve VM a hospice Citadela? Diakonie ČCE – středisko ve Valašském Meziříčí a hospic Citadela si pro letošní jiţ čtvrté společné grilování vybralo datum 18. 8. 2011. Lepší volbu jsme si nemohli přát. Po mnoha deštivých prázdninových dnech se na nás usmálo slunce, a pokud někomu bylo přece jen horko, mohl se ukrýt pod vzrostlé stromy v zahradě hospice. Účastníků dorazilo nepočítaně (hrubým odhadem 90 osob). A proč se vlastně tolik lidí sešlo na jednom místě? Přišli si hlavně popovídat, poslechnout harmoniku pana Hurtíka, zazpívat si písničky a taky zakousnout sladkou buchtu, vypít kávu, okusit grilovaný masový špíz. Prostě strávit příjemné odpoledne s lidmi, kteří chtějí proţívat radost z kaţdého dne. Děkujeme kaţdému, kdo přiloţil ruku k dílu a pomohl tuto akci uskutečnit. Petra Prná

Citáty známých osobností z celého světa ----------------------Září 2011

č.127

11

Alphonse Daudet (1840-1897) francouzský romanopisec Citát: „Nenávist je hněv bezmocných.“ Friedrich Nietzche (1844-1900) německý filozof a básník Citát: „Co mě nezničí, to mě posiluje“ Marcus Tulius Cicero (106 – 43 př,n,l.) nejslavnější řečník starověkého Říma Citát: „Příjemná je chvála pocházející od těch, kteří sami nechválí.“ Růžena Šmotková

12

č.127

Září 2011

Bohoslužby: 11.9. neděle

9.30

bohosluţby

18.9. neděle

9.30

bohosluţby

25.9. neděle

9.30

bohosluţby s Večeří Páně

2.10. neděle

9.30

bohosluţby

Pravidelný měsíční program: 19. září – pondělí – sborový večer

Úřední hodiny: kdykoli dle dohody Farář Daniel Heller mobil: 777 342 910 pevná linka: 571 161 561 [email protected] Pastorační pracovnice Věra Tyralíková Mobil: 723 981 253

Pravidelný týdenní program:

Pokladník Eva Janírková mobil: 777 344 994

Středa

18.00

biblická hodina

Adresa sboru:

Čtvrtek

16.00

náboţenství

Pátek

18.00

setkávání rodin

Blahoslavova 3 757 01 Val. Meziříčí telefon do kanceláře: 571 161 560 e-mail: [email protected] číslo účtu u Poštovní spořitelny: 190 396 260/0300 http://valasskemezirici.evangnet.cz

v září u Trusinů 607 605 840

Neděle

16.00

dorost

18.00

mládeţ

8.45

nácvik sborového zpěvu

9.30

bohosluţby

Bohoslužby v domově důchodců v Podlesí: Neděle co 14 dní ve 14.00 Farář Daniel Heller 4.9., 18.9., 2.10. Pro zájemce sraz u kostela ve 13.30

NÁŠ ČASOPIS Vydáno 4. 9. 2011 Příspěvky, ohlasy a připomínky přijímá: Anna Jelínková Palackého 420/21 757 01 Val. Meziříčí mobil: 721 935 185 [email protected]