Neděle – BIBLICKÉ HORY 2.
12_015 Morija - cesta zkousky skrze obeť Genesis 22
Další popis události: Předmět:
Genesis 22
Název souboru:
2012_015 Morija
26. 2. 2012 2012_015 Morija
| strana 0
BRNO – KOUNICOVA 26. 2. 2012
NEDĚLE
Biblické hory – 2. část
HORA MORIJA Hora zkoušky a poznání Vedení shromáždění: První čtení: Text kázání:
Josef Vávra 1 Pt 1,3-7 Genesis 22,1-19 (doplňkový text 1 K 10,13; Žd 11,17-19)
1. PRVNÍ ČTENÍ 1 Petrův 1,3-7 Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. 4 Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích 5 a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. 6 Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, 7 aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus.
2. UVEDENÍ KÁZÁNÍ Je to již skoro měsíc, co jsme společně vystoupili na první biblickou horu – Ararat. Řekli jsme si, že je to hora bezpečného spočinutí po plavbě skrze Boží soudy. Myslím, že Noe v arše byl za tuto horu vděčný. Dnes budeme mít před sebou svědectví další biblické hory – Morija. Je s ní spjat jeden z příběhů praotce víry Abrahama. Je to příběh drsný, v němž se až do krajnosti ukazuje, kdo je, a co může Bůh, a kdo je a má být člověk. Zároveň se jedná o příběh plný biblické symboliky spásy. Hora Morija je v očích Božích i v očích Abrahamových horou zkoušky a horou poznání. Zaposlouchejme se nyní do příběhu Gn 22:
3. ČTENÍ TEXTU Genesis 22,1-19 Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: "Abrahame!" Ten odvětil: "Tu jsem." 2 A Bůh řekl: "Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!"
2012_015 Morija
| strana 1
3 Za časného jitra osedlal tedy Abraham osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o němž mu Bůh pověděl. 4 Když se Abraham třetího dne rozhlédl a spatřil v dálce to místo, 5 řekl služebníkům: "Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme." 6 Abraham vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na svého syna Izáka; sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu. 7 Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: "Otče!" Ten odvětil: "Copak, můj synu?" Izák se otázal: "Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?" 8 Nato Abraham řekl: "Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné." A šli oba spolu dál. 9 Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví. 10 I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka. 11 Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel: "Abrahame, Abrahame!" Ten odvětil: "Tu jsem." 12 A posel řekl: "Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna." 13 Abraham se rozhlédl a vidí, že vzadu je beran, který uvízl svými rohy v houští. Šel tedy, vzal berana a obětoval jej v zápalnou oběť místo svého syna. 14 Tomu místu dal Abraham jméno "Hospodin vidí". Dosud se tu říká: "Na hoře Hospodinově se uvidí." 15 Hospodinův posel zavolal pak z nebe na Abrahama podruhé: 16 "Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, 17 jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel 18 a ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu." 19 Abraham se pak vrátil k služebníkům. Vydali se spolu na cestu do Beer-šeby, neboť tam Abraham sídlil.
4. KÁZÁNÍ 4. 1. OTÁZKY
Čím víc věříme, že „veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě a k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu“ (2 Tm 3,16-17), tím větší bázeň při čtení Abrahamova příběhu na hoře Morija pociťujeme. Docela přirozeně si klademe palčivé otázky: Může Hospodin vůbec chtít poslušnost do krajnosti, v níž měl Abraham obětovat člověka – 2012_015 Morija
| strana 2
syna? Jak se s Hospodinovým strohým a dopředu nijak nevysvětleným požadavkem oběti syna srovnává jeho vlastní slib, že právě z Izáka vzejde Hospodinovo potomstvo? A jak k tento příběh souvisí s námi? Má nás připravit na to, že i my budeme (můžeme být) postaveni do podobné zkoušky? Máme se bát hory své osobní Morija? Anebo se nás Abrahamův příběh na hoře Morija týká ještě nějak jinak? A co Abraham? Nehraničí jeho poslušnost s cynismem či náboženským fanatizmem (jak by jeho jednání dnes mnozí posoudili)? Hazardoval s životem svého syna, hazardoval se svým manželstvím, protože Sáře jen stěží mohl povědět celou pravdu. Očekává se cosi podobného i od nás?
Na žádnou z těchto otázek není lehká odpověď. V závěru se o to pokusím, ale nejprve připojím ještě několik poznámek k samotnému příběhu Abrahama. 4. 2. BIBLICKÝ PŘÍBĚH 4.2.1. BOŽÍ ZKOUŠKA
V úvodu čteme, že „Bůh chtěl Abrahama vyzkoušet.“ To je úvodní informace pro čtenáře. Pozn.: Je to vlastně poprvé, co se v Bibli setkáváme se slovem „zkoušet“. Vlastním obsahem tohoto slova je „vážení“ – bude se vážit Abrahamova víra, Abrahamovo nitro.
Z hlediska Abrahama a pozdějšího redaktora/autora biblického textu se nejedná o úvodní informaci před zkouškou. Je to závěr celého příběhu. Až z pohledu konce bylo zřetelné, že šlo o zkoušku. Dopředu to Abraham nevěděl. Nevěděl, co z toho nakonec bude, co Hospodin plánuje udělat. Dopředu věděl pouze to, že má jít a obětovat svého syna jako oběť zápalnou. V tomto ohledu se biblický příběh s naší zkušeností až dodnes stýká. Ne vždy víme, že to, co nás potkalo, je zkouška. 4.2.2. OBĚŤ BEZ VYSVĚTLENÍ – BEZ DOLOŽKY ÚTĚCHY A ZASLÍBENÍ
Abrahamova cesta na horu Morija je cestou bez zaslíbení. Když Hospodin doposavad po Abrahamovi cosi chtěl a k čemusi ho 2012_015 Morija
| strana 3
volal, připojil k tomu vždy zaslíbení. Nyní ne. Není přidána žádná doložka útěchy či naděje. Celý příběh je z hlediska komunikace velice strohý. Hospodin nevysvětluje, pouze žádá a Abraham se neptá. Kromě postoje připravenosti ve slovech „tu jsem“ vlastně ani s Hospodinem nemluví. A jak Abraham tuto cestu, které se nevyhnul, vnímal? To je třetí poznámka k biblickému přéběhu. 4.2.3. ABRAHAMOVO VNÍMÁNÍ
Při pokusu porozumět Abrahamovu vnímání cesty na horu Morija se záměrně vyhnu psychologizování. Ano, jistě jako otec trpěl, jako zbožný muž cítil, že to nedává smysl a jako člověk nerozuměl. Toto vše ovšem biblický text nechává stranou a staví před nás výslovně, jak Abraham svou cestu vnímal v oslovení služebníků a syna. Služebníkům říká: „Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu (dosl. „pokloníme se Bohu“) a pak se k vám vrátíme.“ (22,5) Abraham
vnímal svou cestu jako bohoslužbu. Nevnímal ji jako zkoušku, ale jako poklonění se. Je potřeba, abychom vnímali, že jádrem jeho služby je pokora: poklonění se před tím, kdo v posledu může opravdu vše – i žádat syna, skrze něhož zaslíbil potomstvo. Nevím, jestli to jsme vůbec schopni pochopit a přijmout, ale Abraham opravdu věřil, že Hospodin po něm může žádat vše. On je Bůh a on, Abraham, je pouze člověk, jeho dílo. Druhý rozměr vnímání Abrahamovy cesty spatřujeme v jeho odpovědi Izákovi, který se ptal, kde je beránek k zápalné oběti: „Bůh opatří sobě (ČEP „vyhlédne“) hovádko k oběti zápalné, synu můj.“ (KP 22,8). V tomto Abrahamově slově nelze nespatřit jeho záblesky naděje. Věděl, že si Hospodin vyhlédl jeho syna jako oběť, a přece věří, že se najde beránek. Myslím, že se jedná o mnohem víc, než citlivost vůči synovi, kterému nechtěl povědět jak se to s tím beránkem opravdu má. Cesta na vrch Morija tedy byla pro Abrahama cestou bohoslužby a cestou naděje navzdory ne okolnostem, ale přímo Božímu slovu, Bohu samotnému.
2012_015 Morija
| strana 4
4.2.4. VRCHOL PŘÍBĚHU
Další poznámka k příběhu se týká jeho vrcholu. Hospodin v pravou chvíli zasahuje a Abrahamova zkouška končí. Až teď poznává, že šlo právě a jenom o zkoušku. Izák je zachráněn, a hle, v houští je skutečně beran, který opatřil Hospodin podle Abrahamovy naděje. Příběh má vlastně dva vrcholy. Tvoří je Hospodinovo poznání a zaslíbení, a Abrahamovo poznání a pojmenování místa. V Hospodinově poznání je zřetelné, co bylo vlastně předmětem zkoušky: „Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna.“ (22,12) Hospodin poznal, že Abraham je opravdu bohabojný! Nezklamal se v něm. Abraham ve zkoušce obstál. Až nyní dává Abrahamovi zaslíbení s kosmickým dosahem: „Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, 17 jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel 18 a ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu.“ (22,16-18)
A tím druhým vrcholem příběhu je Abrahamovo poznání. Po tom všem Abraham pojmenovává místo slovy: „Hospodin vidí“ (ČEP). Dobře vystihl význam Abrahamova slova kralický překlad slovy: „Hospodin opatří“. Nejde totiž jenom o to, že „Hospodin vidí“, ale že opatří, postará se. Hora Morija, která na první pohled vypadá jako hora, na níž Hospodin bere, se mění na horu, jež dává hlubší poznání Hospodina, který sice zkouší, ale o to víc se stará. 4. 3. TVÁŘÍ V TVÁŘ TEXTU
Jak a kde vnímat sebe sama tváří v tvář tomuto biblickému příběhu? Co nám jím Pán Bůh říká? Předně je potřeba povědět, že Abrahamova cesta na vrch Morija je jedinečná a neopakovatelná. Pán Bůh nikdy více po nikom nechtěl, aby obětoval syna či člověka vůbec. Pán Bůh jakoby tímto příběhem dával model sám sobě. On totiž sám svého syna Pána Ježíše Krista neušetřil, ale dal ho v oběť na odpuštění našich hříchů. 2012_015 Morija
| strana 5
S námi dnes Pán Bůh mluví jinak, než kdysi s Abrahamem, který neměl svatá Písma. K nám mluví dnes nebeský otec skrze Písmo, které svědčí o Kristu. Je to věrnost zjevené Boží vůli v Písmu, co nás vede životem, ale také před nás staví horu Morija – horu zkoušky. Podobně
jako Abraham ne vždy musíme dopředu vědět, že jsme zkoušeni. Jsou chvíle, kdy hora Morija před námi je horou, která připravila velikou a těžkou zkoušku. Snad se nám zdá, že i Bůh je proti nám. Jindy, a myslím, že dnes to je většinou, jsou před námi malé hory Morija se zkouškami běžné každodenní věrnosti a zbožnosti. Tady je to, co máme společného s Abrahamem, totiž předmět zkoušky. Pán Bůh zkouší naši bohabojnost. Co poznává při pohledu na nás? Na rozdíl od Abrahama my stoupáme na hory zkoušek se zaslíbením Boží blízkosti, se zaslíbením toho, že nic nás v posledu nevytrhne z Boží ruky. Naše cesta na hory Morija není cestou bez doložky útěchy. Abrahamovy postoje na této cestě jsou nám příkladem a povzbuzením. Každé stoupání na horu zkoušky je cestou bohoslužby, cestou klanění se Hospodinu. A bývá-li to cesta oběti, pak si připomínejme ono druhé jméno hory Morija, jak je hoře dal Abraham: Hospodin opatří, Hospodin vidí a postará se. Hora, u níž se zdá,
že bere, nakonec dává. Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. 3 Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. 4 A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků. Jk 1,2-4 Píseň KK 453 – Ať kříž, jejž on dal, tíží velice, jeho milost váží víc
JanAsszonyi,Brno 26. 2. 2012 Přímluvné modlitby – misie: Noc kostelů, svědectví jednotlivců, mládeže
POŽEHNÁNÍ 1 Korintským 10:13 Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. 2012_015 Morija
| strana 6
