1
Úvod Tato e‐kniha obsahuje výběr drabble ‐ stoslovných povídek, které vznikly v rámci akce Duben měsíc drabble 2015. Cílem této literární výzvy, vyhlašované každoročně na stránkách www.sosaci.net, je napsat každý den během dubna stoslovnou povídku na zadané téma. Může se jednat jak o fanfiction, tak o zcela původní text. V roce 2015 se této akce zúčastnilo 167 autorských identit, 99 autorů napsalo třicet a více drabble. Výběrem textů do této e‐knihy byli pověřeni sami autoři; každý do ní mohl vložit jedno své drabble, které pokládá za nejvydařenější. Čtěte dál a objevujte nové světy. Cesta k nim vede skrze stovku slov.
2
Ti, co nic nenapsali Amaranta Fandom: originální Téma: Ten, co nic nenapsal Takových bylo, co nic nenapsali Všichni se do sta slov nevejdou Ani do milionu slov by se nevešli Tolik jich bylo Co dělali? Co tak asi Co lidé dělají Žili, rodili se, umírali Milovali se, bojovali, sbírali ovoce, pásli stáda, lovili harpunami tuleny nebo oštěpem mamuty přitesávali pazourek a zpívali, povídali si, tancem a modlením přivolávali déšť nebo jen broukali a něžně se hladili, vybírajíce si z vlasů hmyz. Kolik jich ani teď nic nepíše protože zrovna leští boty drhnou podlahu střílí nebo po sobě nechávají střílet nebo jen nevěří, že by to kdo kdy četl i kdyby uměli psát
3
Na cestě Ampér Fandom: Pohádky Téma: Mrkev v zimě Když jsem narazil u Klenčí na tu ubrečenou holku, palubní počítač ukazoval datum 25. 1. 1863. Nejdřív jsem v duchu zanadával na technika, který zase neopravil časoprostorovej čip, ale pak jsem se začal věnovat tý holce. „Víte, musím domů přinést čerstvou mrkev, jinak se nesmím vrátit. A kde ji mám teď v zimě vzít?“ Nastavil jsem čas na rok 2010, příslušné GPS souřadnice a za chvíli už jsme stáli před domažlickým hypermarketem. Tý holce jsem koupil půl kila mrkve a pro jistotu ještě čerstvé fialky, jablka a jahody. Nakonec jsem jí dopravil zpátky a odletěl. Na cestách časem zažijete lecos.
4
Kde schází (úleva) Amy Fandom: Star Trek Téma: Mlátička Jeden úder následuje druhý. Jim usilovně boxuje. Začínají se mu dělat mžitky před očima. Nedbá toho. Nedokáže se zastavit. Cítí bolest v rukou, nohou, celém těle. Nic nedokáže přehlušit pocit, který mu svírá hrdlo a leží na prsou jako kámen. Fyzická námaha nepomáhá. Nedokáže si ublížit natolik, aby to cokoliv změnilo. Jim přestane. Zastaví se, opře se rukama o stěnu. Kousne se do rtu, až mu vytryskne krev. Kdysi mu přezdívali Mlátička. Nyní všechna minulá vítězství blednou. Rozhodující bitku prohrál. Síly ho zradí a sklouzne na zem. Hlava se mu motá. “Spocku…” Pokud mu snad vytrysknou slzy, nikdo to nevidí.
5
Pracovní pohovor Andrew Martinaq Fandom: Zeměplocha Téma: Mozky Rozšafín Ctibum samozřejmě věděl, že co se týče pracovních pohovorů, tak nervozita se předpokládá spíš na straně žadatele o práci, ale musel si přiznat, že z tohoto uchazeče byl hodně nervózní. "Shlyšel sem, zhe sháníte čherstvé mozhky," oznámil mu muž* který se představil jako Igor. "Ha, ha," zasmál se nejistě Rozšafín, "to byl jen takový obrat. Hledáme mladé a nadané asistenty pro vědeckou práci." "Dhedecek uz nenhí throvna nhejmladší, ale mhá vhelké zkhušenosti s vhědeckým bhádáním." "Vy sháníte toto místo pro svého dědečka?" zeptal se dychtivě Rozašafín. "Nho, pro jheho nhejdhůležithejší část." odpověděl Igor, a vytáhl z tašky velkou láhev.
6
Nejlepší přítel angie77 Fandom: Hra o trůny Téma: Duch jazyka „Když zaútočíte na Zeď, zemřete,“ snažil se jí vysvětlit, už poněkolikáté. „Ty nic nevíš, Jone Sněhu,“ ušklíbla se „Občas ti vážně vůbec nerozumím,“ přiznal tiše. „Jako kdybychom každý mluvili jiným jazykem… Copak ti je jedno, že jdete na jistou smrt?“ „Ty s námi nejdeš?“ „Jdu, jistě…“ bránil se, ale tušil, že mu nevěří. „A cítíš se líp, když si opakuješ ty poraženecký kecy?!?“ vyprskla. V tu chvíli se mezi ně připletl Duch. Snad vycítil napětí. Zavrtěl ocasem a oblízl Ygritte ruku. Automaticky ho pohladila. Když vzhlédla znovu k Jonovi, tvářila se smířlivěji. „Vím, že tam zemřeme. Máš ale lepší nápad?“
7
Konec světa Aplír Fandom: Mach a Šebestová Téma: Totální anarchie Šebestová řekla, Machu, je mi tě líto, že pro takové maličkosti máš domácí vězení, ale je mi líto všech dětí, protože dospělí jsou přísní a nespravedliví. Jenomže Mach dostal nápad a řekl, člověče, Šebestová, podej mi kouzelné sluchátko a řekl, prosím vás, my bychom potřebovali, aby už nikdo nikdy nemusel nikoho poslouchat. Jak je libo, odpovědělo sluchátko. A nastal takových chaos, jaký se vylíčit nedá. A Mach se zalekl a Šebestová se pleskla do čela a řekla, Machu, ty máš teda nápady a zavolala do sluchátka, prosíme vás, vraťte to zase zpátky. Kdepak, promiňte, už nemusím nikoho poslouchat, odpovědělo sluchátko.
8
Tam pod Vyšehradem Arengil Fandom: Budeč Téma: Tam ve tmě Pět kroků tam, deset zpátky... Místnost, kterou zná jen po hmatu. Jak je tu dlouho? Pět let, možná deset? Paměť mu selhává a tmu už nedokáže rozehnat ani tím nejprimitivnějším zaklínadlem. Poučili se. Hada lze pomalu zabíjet jen v temnotě. Když vědí, čím ho udržet při životě... Křísne prostředníčkem o čáru ohně pod kořenem palce, ale jiskřička sotva stačí na připálení cigarety. Nechají ho tak věčně? Copak se nenajde nic, co by jim ještě mohl nabídnout...? hledí na své stařecké ruce se skvrnami od žíravin a nikotinu, dokud ohnivá čára hoří. Jak dlouho ještě...? Pět vteřin, možná deset? Zase zhasla.
9
Na průzkumu Aries Fandom: Budeč Téma: Na vlastní nebezpečí Stavení připomínalo kulisy z hororu. Ponuře se choulilo mezi chroštím. Omítka skoro pryč, okna vytlučená, na vydrolených cihlách začernalé stopy požáru. Dveře uhnily, výstražná tabulka rezavěla v kopřivách. Těžké boty rozkopávaly soumračné stíny. Rušily jejich dřímotu ve svinstvu na podlaze. Zdivo zabzučelo nelibostí. Dva výrostci obhlíželi mrtvou kuchyň. Zvědavost vystřídala tíseň. Radši se na to vykašlat. Zpuchřelé trámy se s děsivým zapraštěním rozlomily. Chlapci neměli šanci. Avšak zborcený strop se podivně zhoupl. Proti vší logice bez viditelné opory zůstal viset. Mladíci se zoufale vrhli k východu. „Klika, vole,“ ulevovali si venku. „Jasně, klika.“ Lišák nenápadně splývající se zvadlým listím zmizel.
10
Boubínské kořeny Aveva Fandom: Budeč Téma: Naděje umírá ráno První noc nemá nově příchozí právo na světlo. Každý tak celou noc sedí na tvrdé pryčně, zírá před sebe a štípá se do hřbetu ruky. Každý je vinen. Každý si ve vlahém pachu tlejícího listí předříkává, co měl udělat jinak. Každý se bojí usnout. Říká se, že spánek mezi Boubínskými kořeny vás změní. Prorostou vám prý do hlavy a i když se probudíte, už nikdy nebudete sami sebou. Nejpozději nad ránem, zmožen beznadějí, usne každý. A když se probudí, zjistí, že fámy byly jenom fámy. Je stejný jako před usnutím. Teprve potom pro něj začne to peklo, které si zaslouží.
11
Univerzální Důmyslný Expert Ladně Absorbující Tfujtajbly Konající Očistu Azereth Fandom: Pohádky Téma: Udělátko Objev mýdla vyvolal v říši pohádek hotový poprask. Každý to chtěl vidět. Každý to chtěl zkusit. Nevyhnutelně došlo k jistým nepředvídatelným situacím... Karkulka po aplikaci zjistila, že její oblečení ve skutečnosti není červené. Byla přejmenována na Růžovou. Vlk se spletl a sežral vílu Vohnici. Popelka byla šokována tím, že na okouzlení prince nepotřebovala oříšky. Otesánek místo použití mýdlo požil. Přežil. Ježibaba se ho pokoušela nastrouhat do perníku. Vynalezla bublaninu. Drak ho nějak... vdechnul. Dva dny jsme na něj řvali "HRNEČKU DOST!" Bystrozraký si tím umyl oči. Ten šátek už nepotřebuje. Po tom týdnu jsme jednomyslně odhlasovali, že tuto inovaci rušíme.
12
Snílka a reinkarnace podruhé Azíz Fandom: Mladí biologové; Aleternativní realita Téma: Třináctý život není ...Ještě, že jsem takový pako, že tohle by reinkarnace znova nezkusila... Snílka si na tohle vzpomněla, když prošla světlem na konci tunelu a objevila se v nemocničním pokoji jako novorozeně. A pak všechno z minulého života zapomněla. Ten život se narodila jako drak ke kentauřímu Žabákovi. Pak do počítačové hry. Potom do světa, kde Rejska posednul démon a jednou byla kluk. Pokaždé, když procházela temnotou ke světlu, vzpomněla si. Na všechno. A usmála se nad tím a těšila se, co bude dál. Až když zemřela podvanácté ‐ žádné světlo, nic. Cosi chladného ji vzalo za ruku. »Další není. Konec.« "Nevadí." Úsměv.
13
Vrana k vrane BC_Brynn Fandom: Avengers Téma: Na vlastní nebezpečí Avengers Tower sa ukázala byť palácom futurizmu, chrámom vedy a pravdupovediac zároveň internátom, ktorého obyvatelia zabudli dospieť. „Čo povieš?“ Tony ho objal okolo ramien. „Máme nového spolubývajúceho?“ Bruce sklopil zrak. „Sme v centre New Yorku, Tony. Ten druhý je príliš nebezpečný‐“ Prerušil ho vzdialený rachot rúcajúceho sa nábytku. „Thor?“ Bruce hádal. „Thor,“ Tony prisvedčil, a nevzrušene pokračoval: „Vieš, Shrek, zistil som, že na svete sú dve veci, ktoré si ani ja nemôžem kúpiť. Ľudia, ktorým sa dá veriť‐“ na okamih sa odmlčal, a veľavravne pozrel na strop, „‐a poistenie.“ Bruce sa usmial. Po dlhej dobe mal pocit, že niekam zapadne.
14
Milionem slov Bilkis Fandom: Zlatý věk; Krutá realita Téma: Tam ve tmě Agorafobie je černá. Hutná, lepkavá temnota, která vás stáhne pod svou hladinu, oslepí vás, ohluší a pokusí se vniknout vám do úst, abyste se jí mohli zalknout. Proklouzne do nosu, zaplní ho štiplavým pachem prohry a opovržení. Můžete kolem sebe máchat rukama, ale ten strach, ta bezmoc, ten stud, ty nezmizí. Černočerné úponky těchto pocitů se vám zahryznou do páteře, ovinou ji a nakonec zlomí. V té temnotě dokonale poznáte své tělo, vnímáte sebemenší změnu až do morku kostí. Můžete ho popsat milionem slov, ale žádné nebude hezké. Protože někde uprostřed té temnoty vaše duše, vaše já, shoří na popel...
15
Orfeus a Eurydiké Blueberry Lady Fandom: Řecká mytologie Téma: Ten kouzelný zpěv Orfeus zpívá – plesá zem. Ptactvo přenechává jemu vlastní zpěv, zvěř dravá zkrotne a povahy dostane beránčí. Vítr mlčí, vody se neopovažují ničeho než naslouchání. Jen pěvcovy struny zní světem. Okouzlena přichází Eurydiké. Orfeus zpívá – jihne zem. Nejkrásnější dítě vod, božská Eurydiké, zchvácena navždy je podsvětím. Zjihne Thantalos a zjihne Persefoné. Lesknou se oči Hádovy. Fúrie přikrývají oči křídly. Leč nejvábnější tóny lyry nevyvedou zpět krásnou Eurydiké. Orfeus mlčí – mlčí zem. Roztrhán na kusy zemřel pěvec. Nezní již nikde struny jeho. Snad shledal se v podsvětí se svou Eurydiké. Orfeus není – pláče zem. Skály slzy roní nad neštěstím Orfea a Eurydiké.
16
První vykročení Carmen Fandom: Historické RPF; Malá mořská víla Téma: Neznámé hranice Moře je mlčky poslouchalo. „Jsou jistě hranice,“ zašeptal, „přes něž se lidská duše nevztáhne...“ „Hansi...“ „Ne, to je v pořádku, Edvarde. Docela v pořádku. Myslím teď ve větším měřítku – myšlenka lásky zdá se mi vpravdě čím dál neuchopitelnější. Snad není souzeno, abych–“ odmlčel se. „Rybáři mají starý příběh. O nejmodřejším moři hluboko pod hladinou... Zdá se mi, že náš svět má hranice zřejmé, hmatatelné – ale svět příběhů je docela jiný. Možná překročit neznámé hranice a hledat odpověď v příbězích – snad... Přeji ti krásnou svatbu, příteli,“ dodal s úsměvem. „Počkej ještě. O čem je ten příběh?“ „O mořských lidech,“ odvětil tiše.
17
Kdesi na blatech Čespír Fandom: Macbeth Téma: Na vlastní nebezpečí Hoř ohni hoř Pádící oř Potem mrazí Vaz si srazí Hoř ohni hoř Hoř ohni hoř Jistoty boř Hodný či zlý Vstříc šílenství Hoř ohni hoř Hoř ohni hoř Vraha nám stvoř Za mužem žena A u úst pěna Hoř ohni hoř Hoř ohni hoř Chaosu koř Nebezpečí Výhra větší Hoř ohni hoř Hoř ohni hoř Moci se dvoř Ta si tě lapí co chybí ‐ trápí Hoř ohni hoř Hoř ohni hoř Slabého moř O činu říká Krvavá dýka Hoř ohni hoř Hoř ohni hoř Do tmy se noř Za moc je cena Smrt vyceněná Hoř ohni hoř Hoř, ohni!
18
Restart a retardi Champbacca Fandom: Doctor Who Téma: Nezáleží na tom jestli věříte v reinkarnaci. Důležité je jestli reinkarnace věří ve vás. Milý deníčku, navštívit klášter na Šríla Šrímad 6 byl fakt nápad za všechny peníze. Nemám nic proti hnutí Hare Krišna, i když mi přijde, že už v sedmadvacátém století byli trochu vyčpělí, ale dneska mě vážně namíchli. Takhle pitomě nechápal reinkarnaci ani K'anpo Rimpoche, takže tě asi nepřekvapí, že jsem se decentně ztřískal Čajem a šel si místo diskuse radši zatancovat. To, že pak na planetu zaútočili Sontarani a jeden mě trefil paprskometem, jsem v podstatě uvítal. Teď mi drž palce, soudě podle těch světélkujících rukou mám posledních pár vteřin a regenerovat pod vlivem není žádná sranda. Tvůj Zahradník (Lord)
19
Ráj domova versus normalizace Chrudoš Brkoslav Štýřický Fandom: Historie Téma: Nevidím zlo, neslyším zlo, nemluvím zlo Tu básničku jsme si v mateřské školce pravidelně kolektivně recitovali. A kolem nás řádila tuhá normalizace, v níž mnozí spoluobčané úpěli. Drtivá většina obyvatelstva však neviděla zlo, neslyšela zlo a mluvila tak, aby si nepůsobila zlo. A v tomto duchu pokračovala výchova nás mladých. Základní škola, gymnázium, marxismus na vysoké škole. Než to prasklo. Přišel listopad 1989. Dodnes nepochopím, kde se ve mně vzala odvaha stát se spolužáky na náměstích a volat po svobodě a demokracii. Ráj na zemi není ani dnes. Ani nemůže být. Ale pokud jsme se tehdy aspoň o kousek posunuli k dobru, stálo to za to.
20
Válka barev Crossover Fandom: Realita Téma: Proměnná „Zatracenej život,“ začal si stěžovat barmance Lence jediný host u pultu. „Copak za to můžu, že se mi mění barva? Na sněhu nejsem vidět, v trávě jsem zelený. Nedávno mě polili hasiči, když hasili požár, protože jsem celý žhnul. Není moje vina, že jsem chameleon. V každé učebnici zoologie přece stojí, že se proměňujeme podle okolí.“ „V tom případě ti zbývá jediná možnost,“ řekla Lenka. „Zítra si pořiď klasický oblek a odepiš na tenhle inzerát. Tam je totiž přizpůsobivost povinná.“ A tak se chameleon Karel se stal magistrátním úředníkem a nakonec i jeho tiskovým mluvčím. Prostě nuda, nuda, šeď, šeď.
21
Oheň Dain Fandom: Lovci mamutů Téma: Udělátko Na vrchovině zuřila zima. Větve stromů praskaly pod nánosy sněhu, potoky byly promrzlé skoro až na dno a zvířata musela dlouho hrabat, než se prohrabala ke zbytkům trávy. Ale v jeskyni bylo teplo a útulno a její stěny se leskly v mihotavé záři ohně. Oheň, nejmocnější síla, největší dar, nejsilnější spojenec. "Náčelníku! Ty vyprávět!" žadonily děti, jako vždy za takových dlouhých zimních večerů. Vždycky se chvíli nechal prosit, byl přece náčelník a ten se nemůže nechat dětmi tak snadno umluvit. Ale nakonec pokaždé podlehl. "A co vyprávět?" zeptal se. "Vyprávět, jak ty oheň ze dřeva!" Kopčem se pousmál a začal.
22
Pohádka Danae Fandom: Fables (Mýty) Téma: Sladká očekávání Za devatero horami a devatero doly stojí hluboký zelený les. Uprostřed toho zeleného lesa stojí stavení z perníku a medu. Uprostřed toho medového stavení stojí velká železná pec. Uprostřed té železné pece leží stařena. Sežehlá kůže přilnula ke spáleným kostem, protože i děti se umí mstít. Má příliš málo magie na to, aby mohla dál žít. Příliš mnoho magie na to, aby mohla zemřít. Leží v peci spálená na kost, na nic nečeká. Pak zaslechne hlasy, čerstvé a dívčí. Uloupnou perníček, vstoupí do stavení, otevřou dvířka pece, nahlédnou. Dvě hlavy, rusá a havraní. “Podívej, Sněhurko, tady někdo leží! Pomůžeme jí!”
23
Výkřik do Ticha Dangerous Fandom: Historické RPF; Doctor Who; výtvarné umění Téma: Pssst! Dříve si lidé pamatovali všechno. Poslední, co zahlédli, byly nesmlouvané oči a ukazováček před ústy. Pamatovali si, plnili rozkazy – a mlčeli. Vše se změnilo roku 1892. Mraky nad fjordem žhnuly, zatímco město se halilo do modročerné. Zvedl se vítr a přivál na jazyk nepříjemnou pachuť, která tu předtím nebyla. Edvard se roztřásl – a křičel. Samozřejmě, že si to nepamatoval. Po všem zbyl jen pocit, stíny noční můry prožité za dne. Pár řádek v deníku. Obraz. Jeho přátelé zapomněli úplně. Od toho dne si Ticho již neklade prsty před ústa. Od toho dne si pouze hrstka zasvěcených kreslí po těle čáry.
24
Démon a flétna Doctor Fandom: Usagi Yojimbo Téma: Ten kouzelný zpěv Oběti umíraly vždy za zvuku flétny. Nikdo nepochyboval, že flétnista je vrah. Když se nocí rozlehl ten kouzelný tón, vydal jsem se za ním, připraven vraha najít a potrestat. Žena skrčená v temném koutku byla úplně zticha. Nevěnoval jsem jí žádnou pozornost. Dokud se nezměnila v démona a nezaútočila na mě. Flétnistou byl štíhlý muž s bílými vlasy. Žena, zaujatá bojem se mnou, si ho všimla příliš pozdě. Až když odtrhl nástroj od rtů a vrazil jí ho do srdce. Sladký zpěv flétny byl tím jediným, co milovala, dokud byla člověkem. A tím posledním, co slyšela na cestě do nicoty.
25
Rodinný večer ef77 Fandom: Kytice Téma: Ten kouzelný zpěv Na nádvoří víří listí, nedávno ještě barevné, teď hnědé a zplihlé. Prší, vítr a déšť naráží do oken, lomcují okenicemi a podivně souzní s jeho vlastní náladou. Ale proč, k čertu? Je mladý, silný, král bohaté země. Všechen lid mu provolával slávu, když se vrátil z vítězné bitvy v čele hrdého vojska. Domů. Není důvod, aby si ve vlastním domově připadal tak... nepatřičně. Cize. V krbu praská oheň, v místnosti je útulno. Jeho žena, kterou si sám našel a vyvýšil, se chystá příst. V tlustém okenním skle se idylický obrázek podivně rozpíjí a křiví. A pak se rozezpívá zlatý kolovrat.
26
Marná snaha Elrond Fandom: Silmarillion Téma: Zpět na start bez čtyř tisíc Na začátku nás bylo osm a stáli za námi mnozí, kteří spatřili krásu silmarilů. Teď jsme dva a už nestojíme proti nepříteli všech, který klenoty ukradl. Nepřáteli jsme se stali my. Nemáme už na ně nárok, přísaha je neplatná. Myslím, že i Maedhros to ví. Když mi však řekl pojď, poslechl jsem. Budu stát po boku bratra až do konce. Převlečeni v tmavých pláštích plížíme se za tmy do tábora. Všechno zase od začáku. Po kolikáté? Nepočítám to. Pošetile se bez čtyř tisíc za zády ženeme do jisté zahuby. Nechali nás jít. Avšak ty, co dřív chladily, teď nesnesitelně pálí.
27
Školní práce Envy Fandom: Originální Téma: Vůně vyprané kočky "Tak co tomu říkáš?" Zeptám se kamarádky, ta se na mě pouze zašklebí. Čichnu si tedy sama. "Hmm, to smrdí jako můj pes, když ji koupu." Pokýveme obě znalecky hlavou. No ale co teď, ani jedný se už nechce nic měnit... Natož vytvářet vůni novou. A tak tam stojíme, a nevíme co dál, až si nás všimne učitelka. "Tak co holky, máte hotovo?" "Nó..." "A jak tomu říkáte? No tak, podělte se!" Zasměje se na nás nadšeně. "..." Prohlásí kamarádka. Já se rozhlédnu kolem. A ještě jednou. "Vůně vyprané kočky." Vyleze ze mně nakonec. Učitelka valí oči, kamarádka padá pod stůl.
28
Podvádět se (ne)vyplácí Esclarte Fandom: Krutá realita Téma: Pravda je rodu ženského protože je spíše krásná než praktická poznámka: Hlavní postavy: Erhart, vysoce postavený státní úředník (bas) Pravda (mezzosoprán) Temná ložnice. Erhart sám. ERHART: Štěstí mě stále provází, co dělám, snadno vychází. Když přijde žádost o povolení, naznačím jen, že zdarma není. Nyní se státní zacházka chystá, bohatá odměna pro mě je jistá, tak zase nejvíc vydělám sám, báječný život prostě mám! (Vezme diář.) Zítra tedy Černý. Jemu ta zakázka, mně další milionek! PRAVDA (vstoupí) Zase chceš podvádět?! Jsem pravda, kterou zapřít chceš, protože vyznáváš podvod, lež. Zoufale prosím, netrap mě dál, dost už jsi křiváren napáchal. ERHART (se rozesměje): Pravda? Poznávám denně v práci, že se mi pravda nevyplácí. Možná jsi hezká, to je vše. podvádění mi vynese. PRAVDA Lidé se brzy všechno dozví! ERHART Kdo jim to podle tebe poví? PRAVDA Uvidíš, že se to provalí. Pravda se vždycky odhalí! (Zmizi.) 29
ERHART Řečičky! Poctivost přenechám hloupým, za peníze i pravdu si koupím. Opona. Ulice. Erhart s kufříkem. ERHART Sláva! Dojednáno! POLICISTA (vystoupí) Občane, váš kufřík! ERHART (zděšený) Ale… (Vstoupí další policisté) Jsem odhalen! PRAVDA (vstoupí) Vidíš, lidé se všechno dozví! SBOR (tančí kolem Erharta) Ostuda! Hanba Erhartovi! PRAVDA, SBOR Podváděl, zbohatl jako král nyní ho čeká kriminál! ERHART Triumfuj, Pravdo, v tuhle chvíli. Ještě jsme ale neskončili. Až vystoupí můj advokát, uvidíš, kdo se bude smát! Opona
30
Neporazitelní estriel Fandom: Krutá realita Téma: Na vlastní nebezpečí Byli jsme neporazitelní. Nezničitelní. To, že nám ustarané mamky neustále opakovaly, ať někam nechodíme, něco neděláme, ať jsme opatrní, nás jen pohánělo. Žijem přece jenom jednou! Vstup na vlastní nebezpečí, hlásala tabulka u strže. Věnovali jsme jí asi tolik pozornosti, jako maminkám. Řeka se klikatila hluboko pod námi, lákavě modravá, chladivá. „Že to neskočíš?“ hecovali jsme jeden druhého a pak se s hlasitým rykem – YOLO! YOLO! – vrhali do hlubin. Bylo to skvělé léto. Byli jsme nezranitelní. Klíčové slovo: byli. Každý někdy dojedeme na svoji blbost. Já dojel tehdy – tedy spíš dopadl. Jeden nezdařený skok a teď už si neskočím nikdy.
31
Smog Eurydiké Fandom: Originální Téma: Tam ve tmě „A konečně tu máme výsledky celoevropské soutěže o nejotravnější světlo! Třetí místo získávají: neony benzínových stanic!“ Ozval se potlesk. Halogenky zklamaně zahučely. Za nimi skromně svítily obrazovky tabletů a displeje mobilů. „Na pěkné druhé příčce se umístily zářivky ve zkušebních kabinkách!!!“ Jásot ze zadního křídla. Stroboskopy napjatě poblikávaly. Reflektory šeptem reptaly: „Zářivky zase podmázly organizátora!“ „A na místě prvním…. OSVĚTLENÍ VE VÝTAZÍCH!!!“ Potlesk byl mohutný, fotoaparáty bleskaly. Venku se rozhoupaly pouliční lucerny, televize za okny přepnuly programy, semafory blikaly a výkladní skříně jen zářily. Úplně nahoře, tam ve tmě, si Stvořitel hladil bolavou hlavu. Křižík pude na tejden do pekla!
32
Zacyklená jednosměrka Faob Fandom: Realita Téma: Zítřek jsem prožil včera Vyskočila z vody a pozpátku to zabruslila ke mně. Na smrčku přibyly čokoládové figurky, mističky se naplňují cukrovím. K ránu rozložím stůl a pečlivě jej zapasuju do krabice. Spíme krátce. „Tak snad všichni měli radost,“ usměje se žena na úvod. Pak trhavě vrážíme všechna překvapení do balicích papírů a pokládáme je pod stromeček. Za chvíli na něm zapálím pár svíček, i s dcerou zazpíváme vánoční koledu a natěšeně vejdeme do zešeřelého pokoje. „Já bych to neriskovala,“ řekne. „Chci vzít Aničku zítra na brusle, na opravdový rybník!“ Dál nemohu, zacyklen, vracím se zpátky k praskotu. Vepředu jen čirá bolest a prázdnota.
33
Druhý pokus Gwendolína Fandom: Sherlock BBC Téma: Mrkev v zimě Po předchozím fiasku si vzal do hlavy, že té věci s pitím přijde na kloub. S obvyklou zarputilostí se zahloubal do všech dostupných materiálů a donekonečna vyslýchal největší opilce z řad svých bezdomoveckých kontaktů. Ta správná (a toužebně očekávaná) příležitost se naskytla brzy. „Tentokrát vím naprosto přesně, kolik toho mohu vypít,“ hučel mi do ucha. Příliš jsem ho nevnímal. Prvorozené dítě nezapíjíte každý den. O pár hodin později zachmuřeně pozoroval své zvratky, dekorativně se vyjímající ve sněhové pokrývce. „Proč je tam mrkev, Johne? Nejedl jsem mrkev.“ „Vššššždycky je tam mržkev!“ zamudroval jsem s grácii ostříleného pijana a vrhl vedle něj.
34
Detaily hidden_lemur Fandom: Originální Téma: Teď se nedívej (Pološero, omšelá pracovna. V křesle tušíme siluetu historika, taktéž omšelého. Slyšíme hlas. Tichý, podbarvený šumem letité magnetofonové pásky.) Vždycky to bylo o fous. Myslím, že právě to jsme na těch výpravách milovali – to, jak nám v jednom kuse někdo dejchal na záda. Ale měli jsme svý cestičky. Pamatuju, jak jsme jednou, někde ve starejch Zátorách, stáli na kraji střechy a Lexa povídá: „Teď se nedívej“, a vzal mě za ruku, zničehonic… A mně to najednou došlo. (Pauza) Tohle tam Jestřáb nemoh‘ napsat, víte? Třeba to jednou někdo udělá. Historik se usměje a pohladí přebal útlé knížky. Čirá nostalgie. Přístav volá.
35
Všech šedesát Hippopotamie Fandom: Historie Téma: Slaměný vdovec „Opravdu jsou všechny pryč?“ „Ano,“ odpověděl vezír. „Některým se moc nechtělo, tak jsem Nebtah přibalil hromadu těch dobrých fíkových zákusků, Mute jsem slíbil troje nové šaty, Chaně, že propustíme její lid ze zajetí, Maathornefrure mír s říší jejího otce a Ipet první tři noci po příjezdu u Vašeho Veličenstva.“ „Ach, to poslední bude kruté … ale co se dá dělat, ten týden mi za to stojí. Děti jsou taky pryč?“ „Ano. Tvoji dávní přátelé Imhotep a Džedkare čekají v atriu.“ Faraon se spokojeně uvelebil na lehátku uprostřed nezvykle ztichlých zahrad. „Tak na co čekáš? Přiveď je sem, natoč pivo, připrav kostky …“
36
Sklízím, co jsem zasel Iantouch Fandom: Silmarillion Téma: První úroda Zlatý pás pole se táhne až za obzor. Klasy jsou velké a plné. Hladím hlavičky obilí; již brzy sklidím, co jsem zasel, svou první úrodu. Svůj dům jsem postavil na kopci, cesta je lemována stromy. Je prostý, stěny jsou kamenné a časem obrostou vínem. Ve dveřích stojí má žena. Synek mi vybíhá v ústrety, má její úsměv a moje oči. „Kano! Sakra, Kano!“ Představa se rozplyne. Uklouznu po krvavém šlemu a stoupnu na ruku mrtvé ženy. Bratr mi pokyne mečem. „Co s tím Eärendilovým potěrem?“ V síni se choulí dva malí chlapci. „Nebudu vraždit děti, Maitimo.“ „Dělej si, co chceš.“
37
Zloději moře ioannina Fandom: Bjørkhallen Téma: Mlátička Mohutný kmen na laně tlustším než mužská ruka pomalu stoupá do nebe. Těsně před kladkou se zastaví, čtyři muži na plošině se natáhnou, ustálí ho. A pak kmen padá okovanou hlavou přímo na velký kůl. Bummm! Kůl zajel do pobřežního bahna o další píď. A kmen znovu namáhavě stoupá. Lano navíjí na obří buben dva voli, pachtí se ve velkém kole, na očích klapky, aby se v tom randálu nesplašili. Přehodit páku, odpojit volský pohon, ustálit kmen – a bummm! Další píď. Malý Severin stojí, hlavu vyvrácenou, a zírá jako uhranutý. Dočista zapomněl, že vlastně utíká a potřebuje najít nějakou loď.
38
Dětské čarování Jacomo Fandom: Harry Potter Téma: Teď se nedívej Vykoukla z okna, aby zkontrolovala holčičky hrající si na zahradě. Menší měla dlaněmi zakryté oči a druhá ji napomínala, ať se na ni nedívá, když čaruje. Mezitím rychle utrhla ze záhonu kopretinu a zlehounka ji položila sestřičce do vlasů. Děvčátko si sáhlo na hlavu, a když nahmátlo kytku, radostně zapištělo. “Teď já! Teď budu čarovat já,” volalo nadšeně. “Zavři oči.” Usmála se a vrátila se k vaření oběda. Když dívenky po chvíli zavolala ke stolu, přiběhly dovnitř ověšené květinami jako luční víly. Až mnohem později ji uvědomila, že taková červená růže, jakou měla ve vlasech Petúnie, nikde v okolí neroste.
39
Noc, čas naděje Julie Fandom: Pán prstenů Téma: Naděje umírá ráno Pampeliška se schoulila do maličkého klubíčka. Už se ani nebála, že umře. Jen mrzla. Vítr k ní v polospánku hovořil hlasy mrtvých, kteří zmeškali příliš mnoho večeří. „Musíš mít naději,“ pošeptala historicky první hobití cestovatelce elfka, se kterou se setkala v Roklince. Trpaslík mlčel. Skrývali se před skalním převisem a vzájemně se zahřívali. Noc byla studená, mokrá a nekonečná. Probrala se s bolavou hlavou a odpornou náladou. Obzor se výhružně černal bouřkovými mraky. „Noc končí, naděje již není potřeba,“ pronesla zamyšleně elfka, zatímco si z vlasů ždímala vodu. „Je čas činů.“ „Jinými slovy,“ zakřenil se trpaslík, „nefňukáme a jdem dál.“
40
Americký makeupový sen Kaisa Fandom: Krutá realita Téma: Sladká očekávání Děsivá zjištění princezny, že dámy musí být líbezny, aby o ně někdo zavadil pohledem, ale berte to prosím s nadhledem. Nejprve to začne patláním pusy, potom na oči třpytivé kusy, trochu to zatáhneme řasenkou, později doladíme s pudřenkou. Sukýnka, šatičky, hedvábná šála, a krásná hříva, co ve větru vlála, ale realita maličko jinam směřuje, později dívka svého počinu lituje. Každé ráno nakreslit si obličej, trička, co všechno malé zveličej, vyžehlit bujnou kštici mučící, nic není horšího jak vlasy vlající. Čeká děvče marně, žádný bílý kůň, ani žádný americký večírkový trůn, před drakem nic ji nezachrání, má jen svá sladká očekávání…
41
Požár Karin Schecter Fandom: Originální Téma: Zítřek jsem prožil včera Všechno hoří. Plameny pálí na kůži a všude je horko jako v sauně. Pot se jí řine po tvářích i těle. Těžko se dýchá. A potom se zřítí ten jediný trám, který ještě všechno drží pohromadě. Je konec. Když se Anna ráno probudí, její oči jsou prázdné. Vzdala to. Už to prožila tolikrát, aby pochopila, že se s tím nedá bojovat. Ten pocit selhání je potom o tolik horší. Sešla dolů, aby se nasnídala. Má celý den před sebou. Dům ji ven nepustí. A až se setmí, on znovu přijde. Aby ten dům zapálil. A ona v něm uhoří zaživa.
42
Kdesi Kemata Fandom: Originální Téma: Tam ve tmě Je noc. Hvězdy na nebi, kouř v dáli. Jemná mlha se valí po odhalené zemi, oblizuje stromy bez větví a pole bez úrody. Lidé spí. Neklidně a vratce. Probudí se při každém větším zvuku zdejšího hlodavce, který si pod přikrývkou noci dovolí vyjít ze svého doupěte. Je klid. Nikdo nekřičí, nikdo neumírá. Nikdo nesténá a nikdo se nebojí tolik jako za světla. Klid a mír. Tma je spojenec. To ví každý. Je noc. Hlodavec uteče, vyděšen. Člověk neví, netuší. Jen spí. Kdesi na obloze se rozzáří světlice. Země pod ostnatým drátem se zachvěje. Ale nikdo netvrdil, že noc bude věčná.
43
Děkujeme vám, že nerušíte ostatní čtenáře Keneu Fandom: Ze života (nikoliv mého) Téma: Pssst! Do studovny si přišel půjčit pár časopisů ke čtení. Taky přinesl hromádku čerstvých plakátů. Pak si všiml těch dvou chladnoucích mrtvol u počítačů. „Co se to...?“ „Mají ještě deset minut internetu, přece je nevyhodím. Stejně je tu nezvykle prázdno.“ „Ale‐,“ vtom postřehl pistoli na pultu. Vždyť jsem jim kupoval jenom pepřový sprej! Ani to nouzové tlačítko nechtěli! „Dvakrát jsem jim říkala, ať se přestanou hihňat. To podruhé jsem použila dokonce výhružný pohled!“ rozhýbala své mocné obočí knihovnice. „No, ale… při‐ přiměřené…, “ zakoktával se při pohledu na znovu odjištěnou zbraň. „Co máte za problém, pane řediteli? Vždyť jsem střílela s tlumičem!“
44
Večerní potřeba Kilián Fandom: Realita Téma: Naděje umírá ráno "Naděje umírá ráno," řekl a pokusil se o úsměv. "Měls dneska přijít na pohřeb," řekla zachmuřeně a kopla do bábovky. "Třeba se najde, uvidíš." "Neuvidim," řekla a nalepila si náplast přes oči. "Vždyť ti jí přece nikdo nesní." "Máš pravdu, nesní určitě," kousla manžela do ruky a začala přežvykovat. "Koukla jsi se do sklepa?" Prokopla podlahu. "Jo, neni tu." "A co lednička?" "Lednička ve sklepě není!" Zvedl se a zamířil k ledničce. "Je tady." Manželka pohotově vyskočila z díry, až probourala střechu, vyrvala manželovi z rukou flašku piva a se slovy: "Fuj, to byla námaha," se spokojeně usadila do křesla.
45
Takový běžný den kopapaka Fandom: Originální Téma: Ten co nic nenapsal Ach ta slova. Zelené peklo. Hořící napalm. Výkřiky umírajících. Jenže realita je občas jiná. Možná pouze na okamžik zavládlo ticho. K uším pronikly běžné zvuky z džungle. Vřískání opic. Švitoření ptáka. Čvachtání vody v botách. Zvítězila nuda. Každá dostatečně dlouhá válka se skládá z devadesáti pěti dílů nudy a z pěti dílů hrůzy, okořeněné dle libosti čirým šílenstvím. Fotoaparát několikrát cvakl. Ticho zachytit nedokázal. Ani myšlenky. Nezapsané zmizely. Nakonec ani ta nuda nedokázala své vítěství udržet nijak dlouho. Nízko nad korunami proletěl Thud* a odhodil dvě štíhlé napalmové nádrže. Tam mezi stromy si někdo právě vybral svých pět dílů hrůzy.
46
Spící Kumiko Fandom: Realita Téma: Zítřek jsem prožil včera V ložnici stáli rodiče a hleděli na spící dceru. "Pochop mě drahý," zašeptala matka, "už když jsem ho viděla poprvé, nelíbil se mi. Pak se ukázalo, že spolupracuje s Ál‐Kaidou. Ona mu ale pořád bezmezně věřila. Když na tři roky odjel, myslela jsem, že je vyřešeno. Před týdnem však dostala dopis. Jestli mají být nadále přáteli, má se s ním zítra setkat v Park de Sceaux. Dneska už to nemohla vydržet, stále jen zítra, zítra, zítra." Odmlčela se, sehnula se k dceři a lehce jí přiložila vlhký kapesník na ústa: "Až se v pátek probudí, to zítra už bude včerejškem."
47
Cesta do obchodu L.P.Hans Fandom: Krutá realita Téma: Mrkev v zimě Libuška se rozhlížela zimním lesem. Maminka ji poslala do obchodu pro mrkev, ale každé škvrně přece ví, že pro ovoce a zeleninu se v zimě chodí do lesa. Dokonce je tomu ve Velké Knize věnovaná celá kapitola vyprávějící o Marušce a jejím setkání se dvanácti měsíčky. Tak proč se kvůli troše mrkve trmácet do obchodu. Rozhodla se tedy vydat směrem na Hůrku, koneckonců je na ní ohniště a klády na sezení, v létě tam byli opékat buřty. Uvažovala, kterého měsíčka o mrkev požádá, ale nakonec se rozhodla pro Duben, jarní mrkev je přece jen sladší. A potom Libušku snědli vlci.
48
Pálení Slamněného vdovce Lady Aludnev Fandom: Originální Téma: Slaměný vdovec Na malém náměstí lehce povlával ve větru panák vycpaný senem. Všichni vesničané se přišli podívat na každoroční pálení Slaměného vdovce. Každé dítě dostalo od rodičů trochu sena a pak všechny společně vyrobily přibližnou postavu muže. Tradovalo se několik historek o tom, jak tradice vznikla. Třeba ta o muži, který zabil svou ženu i děti, nebo o bezcitném knížeti, kterého si vzal Ďábel. Ona měla nejradši tu o ohnivém skřítkovi, který se zamiloval do lidské dívky, a když po letech zemřela, byl tohle jediný způsob, jak se zase vrátit domů. Hranice vzplanula a na okamžik se mezi plameny zatřepotal lehký úsměv.
49
Milovaná Mary Lady Lestrade Fandom: Originální Téma: Mlátička Jsem chlap, jak se sluší, patří, žádná třasotinka, ale do kapsy mě v klidu strčí moje Kopretinka. Má Mary je něžné děvče, křehký plátek růže, když s kluky musíme stěhovat traverzy, ráda vypomůže. Jak v hospodě dojde pití a nad zábavou se stmívá, donese zavčasu Mary v kabelce velký soudek piva. Dnes Kopretinka štěstím září, zábava bude skvělá, když hozeného přes rameno mě nese do kostela. Radostně si chytnu tuhle skvělou boží přihrávku, porouchá‐li se mi hever, Mary přizvedne mi dodávku. Budu jen její, ona jen má, dvě srdce plná citu, až v náručí přenese mě přes práh našeho bytu.
50
Zrůdy Lady Vader Fandom: Star Wars Téma: Mozky Palpatinovo vyprávění o smrti Mistra Darth Plagueise, vzalo Anakinovi dech. Pochopil, kdo vraždil. Ovšem kancléř měl dnes sdílnou náladu. „Jediové ti o něm nikdy nevyprávěli, že? Právě tak ti nebudou vyprávět příběh Hannibala Lectera.“ Už jméno samo – kdo ví proč – přivodilo Anakinovi třesavku. „Pocházel z jiné Galaxie,“ pokračoval Palpatin. „Geniální zrůda. Jejich jazyk pro něj neměl výraz. Esence Temnoty. Ty, jimiž opovrhoval, snědl.“ Nepřítomně se zasnil: „Nechal jsem ho přivézt. Brzy se rozkoukal. Myslel, že jeho mozek předčí můj. Začal mnou opovrhovat.“ Anakin těžce polkl: „A dál?“ Ale Palpatin jen podvědomě mlaskl. Nemohl riskovat, že se Anakin v opeře pozvrací.
51
Padající třešňové lístky Layla TB Fandom: Originální; Historie; Žaponérie Téma: Ten co nic nenapsal Zvláštní jednotky Šinpú. Znělo to zvláštně. Šel do toho dobrovolně, nikdo ho nenutil. Ale teď, když před ním ležel list bílého papíru, nebyl schopen do toho jít s takovým nadšením. Nějaké poslední myšlenky? Poslední vzkazy rodičům? Nemůže tam přece napsat, že do toho nejde. Mladá sakura. Ano, byl mladým stromem, který čekal na popravu. A tak její listí spadlo k zemi dříve, než přišel jeho předem určený čas. V prach se mění během chvil. Nechtělo se mu uhořet v kokpitu. Musí však pomoci oslabit nepřátelský útok. Přec netouží v to. Zmačkal papír. Úředník se chopil pera za něj. "Jdu tedy."
52
When you call me Lee Fandom: Letopisy Narnie Téma: Naděje umírá ráno Zašeptaná slova neslyšela. Nepotřebovala slyšet. Věděla to. Umírala. Zbývalo jí pár hodin a pak konec. Říká se, že naděje umírá poslední. Ta její zemře do rána. Pokud nějaká byla. Tolikrát měla pocit, že jí dává znamení, že ji volá, ale nikdy se nic nestalo. Zapomněl na ni? Šelest za oknem. Najednou si byla jistá, že je tady. Vstala... ona vstala a bez pomoci přistoupila k oknu. Když je otevřela, vánek ji objal. Ráno nikdy nepřijde. Naděje nikdy neumírá. „Přišels,“ zašeptala s něhou, o které si myslela, že už jí není schopna. Zuzano... Natáhla ruku a zabořila ji do Lví hřívy.
53
Zlodějova kletba Lejdynka Fandom: Staré řecké báje a pověsti Téma: Tam ve tmě Tam ve tmě vstáváš z popela, a nově zrozen hmatáš po černotě. Já patřím na hněv v oku anděla a modlit se již nesmím v boží notě. Tam ve tmě vstáváš z popela a opuštěný hledáš otce svého. Mně očka děcka veselá jsou darem ‐ trestem z práva útrpného. Jak fénix vstáváš z popela. Ten pták, tvůj výtvor, ještě nesmí shořet. A ústa světla nesmělá se mění v žár a solí zpité moře. Buď kletý, ohni, jež já z rukou bohům jsem vytrh' ze tmy, světla hledajíce! Buď kletý, zhyň, ať s tebou zemřít mohu, spal, sluho, světu ledem zchladlé líce!
54
Pan a paní Strašákovi Liall Fandom: Krutá realita Téma: Slaměný vdovec Manželé Strašákovi vládli poli, hlídali jej před zraky všech škůdců. A jakákoliv opeřenost, opravdu kterákoli, vzhlížela k nim jako k císařům svých vůdců. Nerozlučný, milující, navždy svůj pár, dotýkající se pouze prstíky slaměnými. Nenašel by se mezi nimi téměř žádný svár, možná proto, že v pohybu byli téměř bezmocnými. Avšak jednoho dne bylo větru až příliš, a paní Strašáková velmi slabé nožky měla. Ach, proč ty prokletý větříčku sílíš? A tak sama na studené zemi osaměla. Rozložení pár kousíčků slámy pouze chvíli trvá, nebyla druhá, nebyla poslední ani prvá. A nad ní zůstává, chudáček samec, strašidelný, ovdovělý a slaměný vdovec.
55
Starý mrzutý netopýr Luciuska Fandom: Harry Potter Téma: Deset deka salámu to bylo salámu! „Děje se něco?“ zeptal se Lucius. „Vypadáš ještě nenaloženěji než obvykle.“ „Někdo se mi vloupal do skladu zásob!“ zaprskal Severus. „Studenti jsou čím dál drzejší. Že se takhle chovají Nebelvíři, to mě nepřekvapuje, tentokrát jsem si ale celkem jistý, že pachatel je ze Zmijozelu.“ „Ztratilo se něco vzácného? Nebo snad potenciálně nebezpečného?“ „O to přece vůbec nejde! Jde o princip. Je to pakáž. Starobylá Zmijozelova kolej má pravidla, která je třeba respektovat. Za našich studentských let by si něco takového žádný Zmijozel nedovolil.“ „Jistě…“ utrousil suše Lucius. „Členové naší koleje jen otvírali Tajemné komnaty a bavili se podobnými nevinnými kousky…“
56
Úhel pohledu Macalaurë Fandom: Silmarillion Téma: Nevidím zlo neslyším zlo nemluvím zlo Když slova přísahy na rtech mi visí a v záři pochodní břitký meč tasím, zlo kolem plíží se jak tlapky krysí, myšlenky na to však jak požár hasím. Když dlažbu pokropí horká krev rodných, zabíjím, nemám však vědomí hříchu, pohledem uhýbám do směrů vhodných, zvítězit nechávám jenom svou pýchu. Když plamen hladový stravuje stěžně, „Ne, bratře, vážně se nebudem‘ vracet.“ Hlavici meče jen pohladím něžně, nechápu, proč náhle chce se mi zvracet. Až jednou zemřu a budou mě soudit, celý kruh Valar chci mít za porotce. Nebudu jak hlupák o milost loudit, však zeptám se, zda je zlé milovat otce.
57
Borůvky mamut Fandom: Originální Téma: Teď se nedívej Na chvíli jsem usnula. Pro pána. Pomalu se sbírám z pohovky a jdu do koupelny. V pokojíku není. Tady je, v kuchyni. „Co tady děláš, broučku?“ Spiklenecký úsměv přes rameno. „Teď se nedívej.“ Odploužím se opláchnout. Kouknu na sebe do zrcadla. Bože, jsem tak unavená. Potřebovala bych volno a vyjet někam pryč. Třeba do lesa, na borůvky… To bylo báječné, moc… „Mamííí!“ Vracím se do kuchyně. Dvě zářící oči a klukovský úsměv. „Teď se podívej. Udělal jsem ti oběd.“ Na stole je sklenice mléka, chléb s máslem a borůvkovou marmeládou. Tou, co dělali vloni s tátou. Když tu ještě byl.
58
Věčná sklenice mardom Fandom: Realita Téma: Nezáleží na tom jestli věříte v reinkarnaci. Důležité je jestli reinkarnace věří ve vás. Tyto oblíbené obyčejné sklenice má doma hodně domácností a já jsem nebyla výjimkou. Skandinávský obchod se podílel na vybavení naší domácnosti ve velké míře. Nepotřebovala jsem, aby mi nábytek vydržel sto let, bohatě mi stačilo deset nebo dvacet, vzhledem k ceně a předpokládaným životních změnám, jsem očekávala, že to bude stačit. Sklenice to byly hezké, oproti jiným vydržely i nalévání horkého čaje a občas i pád na dlažbu. Zdálo se, že jsou nerozbitné. Pak stály v klidu na lince a najednou exploze a sklenice se roztříštila do prostoru. Nevím, zda se chtěla reinkarnovat, protože jsem myslela, že budou žít věčně.
59
Duchové a jiné nechutnosti Marek Fandom: Harry Potter Téma: Duch jazyka Varování: 15+ Někteří bradavičtí duchové byli normální. Vezměme si třeba Krvavého barona, Tlustého mnicha nebo Šedou dámu. Pak tu byli ti, kteří měli nějakou podivnost. Například Skoro bezhlavý Nick. Při pohledu na další skupinu, vstávaly vlasy hrůzou na hlavě a slabším jedincům povolovaly svěrače. Například Duch mrtvého psa, nebo Ruky. Ta byla obzvlášť děsivá. Mohla se pohybovat pouze plazením po zemi, čímž mnoha studentům připomínala pavouka. Weasley, se jí například bál, jako čert kříže. Poslední skupinkou, však byly podivnosti a nechutnosti. Králem mezi nimi byl Duch jazyka. Jeho oblíbenou činností bylo vylítnout na netušící studentky z poza rohu a lízat a lízat…
60
Nejsi sám… Martian Fandom: Tři mušketýři Téma: Mozky Udržovat své věznitele v domnění, že je panem d’Artagnanem, bylo docela zábavné. Až na tu zimu. Vlhko. A dlouhodobé nevyspání. Jenže jeho přátelé potřebovali získat čas… Naštěstí komisaři, vedoucí výslech, používali své mozky jen zřídka. V opačném případě by tu lest museli prohlédnout už dávno. Po deseti dnech ho z For‐l’Évêque přišel vysvobodit kapitán de Tréville. „Doufám, že jste v pořádku, Athosi?“ zjišťoval starostlivě. Jeho mušketýr přikývl. Se zdvořilou rezervovaností jako vždy. Ale kdesi hluboko uvnitř cítil, že toto je jeden z okamžiků, kdy slova o přátelství přestávají být pouhými frázemi. A kdy život ‐ alespoň na chvíli ‐ zase dává smysl…
61
Muž, který udělal na obloze systém mila_jj Fandom: Věda ve sto slovech Téma: Naděje umírá ráno 1757‐1801 Paříž Každý večer usedá Charles Messier k dalekohledu. Vyhlíží kometu, o které Edmund Halley prohlásil, že ji mohou opět očekávat. Delisle spočítal předpokládanou dráhu letu, Messier tedy ví, kam namířit dalekohled. Naděje v něm večer vzklíčí a umírá před ránem. Zase nic. Jen tam ‐ blízko oka Býka ‐ jakýsi nadýchaný obláček. Mohla by to být jiná kometa. V mezičase při pokukování po Halleyho kometě objekt proměří. Je to mlhovina, nazvaná později Krabí. Následuje kulová hvězdokupa M2. Pečlivě je zapisuje, všechny tyhle pochybné objekty. Jejich polohy se mu budou hodit, aby je odlišil od komety, kterou uvidí první a dá jí své jméno.
62
Nepříjemné zjištění Neferet Fandom: Originální Téma: Na vlastní nebezpečí Narodíme se, protože to chtěl někdo jiný. Milující rodiče, kteří si vysní syna. Odvážného a zodpovědného. Muže, na kterého budou hrdí. Vysní si dceru. Svojí malou holčičku, o kterou budou pečovat. Princeznu, kterou budou ochraňovat. Naplánují životy. Cesty, kterými se budou ubírat. Odstraní překážky, které by mohly vše zkomplikovat. Nehledě na smrt, která jednou přijde. Neodvratně, nezastavitelně, nečekaně. Myslela jsem si, že život bude snadný. Myslela jsem, že pod dohledem rodiny, na mne nikdo a nic nemůže. Že je moje cesta daná, vysněná těmi jež mě milují. Mýlila jsem se. Život si každý žije sám za sebe. Na vlastní nebezpečí.
63
Otázky nettiex Fandom: Zeměplocha Téma: Na vlastní nebezpečí Patricij nebyl odvážným mužem. Odvaha vyžadovala jistou dávku... nejistoty. Byl člověkem, který odvažoval, místo aby se odvažoval. Jeho činy byly dokonale zváženou směsicí účelu, prostředků, načasování a faktu, že nikdy nepokládal otázku, na kterou dopředu neznal odpověď. Jeho otazníky byly zdvořile formulovanými vykřičníky a tečkami. (Jistě, našli se lidé, kteří interpunkci příliš neovládali, ovšem Vetinariho vysvětlení bylo natolik uspokojivé, že až do samého konce svého života už nikdy nic nenamítli. K jakémukoliv tématu.) Existovala ovšem otázka, na kterou neexistovala odpověď. Položena většinou jedinkrát a to na vlastní nebezpečí. Vládce Ankh‐Morporku zavřel oči a pozvedl k ústům párek od Kolíka Aťsepicnu.
64
Nejkouzelnější z hlasů Nildon Fandom: Doctor Who Téma: Ten kouzelný zpěv Proč jen ho slyším zrovna teď? Ve chvíli, kdy nemám naději. Kdy se mí nepřátelé kolem mě stahují jako medvědi na med. Nemůžu ho dostat z hlavy. Má to snad nějaký význam? Mám žít, bojovat, nevzdávat se? Vidím domek uprostřed polí. Slyším zpěv tak kouzelný dohánějící mě k pláči. Vzpomínám si. Jak jen jsem mohl zapomenout. Já hlupák. Pohltí mě vzpomínka na dětskou ukolébavku, kterou mi zpívala před spaním. Pláču. Nebráním se tomu, už ne. „Mami,“ zašeptají rty slovo dávno zapomenuté. Slyším naději ve své mysli. Zpívá mi důvod proč žít a hledat, co jsem zapomněl. Svůj domov, svou mámu.
65
Kapitán Krtek Orangutan Fandom: Top Gear Téma: Na vlastní nebezpečí Když se kolem nás prohnala armáda Stormtrooperů, zvedla se vlna pochybností ohledně zvolené trasy. James však trval na tom, že na křižovatce odbočil dobře. Další pochybnosti na sebe nenechaly dlouho čekat. Když přímo před námi vyrostl ze země obří transparent: „Zima přichází! Nasaďte sněhule!“, Richard se ještě jednou zeptal, jestli opravdu míříme správným směrem. Odpovědi se nedočkal. Jamesovým čelním sklem proletělo Thórovo kladivo a kapotu mého auta začala přestříkávat narůžovo banda duhových poníků. „Jste idioti,“ stálo v bílé obálce od producentů. „Říkali jsme vám, že začátkem července můžete Vysočinou projet jen na vlastní nebezpečí. A Chotěboři ať se vyhnete úplně.“
66
Drinking well Owes Fandom: Lidé s kocovinou Téma: Mrkev v zimě Žít zdravě se Ivan rozhodl přibližně v době svých třicátých narozenin. Kamarádi se ho samozřejmě nejprve snažili odradit. Legenda o Frantovi z Malešic, co přestal ze dne na den kouřit, alkoholu se vyhýbal obloukem, bůček v závodce vyměnil za pravidelnou jízdu na kole a nakonec ho po týdnu skolil infarkt, zůstávala hluboko v jejich podvědomí. „Já nevím,“ pravil Saša skepticky na jednom březnovém večírku, když viděl přítele nalévat do sklenice mrkvovou šťávu. „Neměl bys začít odvykat pomalu?“ „Však jo,“ ujistil ho Ivan a do sklenice přilil vodku. „Bunny Mary byl hit letošní zimy. Četl jsem to v Blesku pro ženy.“
67
Umírala matička Peggy Fandom: Krutá realita; DMD Téma: Duch jazyka Matka umírala, duch její již ji pomalu opouštěl. Přála si ještě vidět své děti. Nezbylo jich mnoho, leckteré ji předešly na věčnost. Ležela, bledá, skoro průsvitná, křehká jak věchýtek. Děti postupně přijížděly, slabé a bledé podobně jako jejich matka. „Děti mé drahé, přeubohé, čeho jsme se to dočkali? Nejen že já chřadnu, ale vy, moje výhonky?“ „Jôž vepovidá,“ zaslzela Hanáčtina. „Tak jak ja.“ Bratr Hantec jen smutně pokýval hlavou. „No copa to je tůto, tulika marodů tady? Nikdo tu nebude ležet jak látro! Vemte si pořádný bůty a deme se kurýrovat,“ přikázala rázně stále zdatně vyhlížející Plzeňština. „Táletudy, směr DMD!“
68
Snílek Peggy Tail Fandom: Ze života Téma: Tam ve tmě Když se zhasnou světla a jde se spát, dětská fantazie začne horečně pracovat. „Mami, přivři mi jen a nech prosím lampičku svítit.“ „No tak, nebuď jak mimino,“ odvětí matka, bez ohledu na to, jak se bude snílek cítit. Stíny květiny u okna, působí jako lebka ukrutná. Snílek slyší, jak mu buší srdce, cítí vyschlo v puse. Ten nesnesitelný pocit, že mu u postele stojí duch, těžko se dýchá, jakoby řídl vzduch. Takhle se tomu dítěti usíná každou noc, v duchu zoufale prosíc o pomoc. A když už se mu usnout podaří, kolikrát za noc se probouzí s pláčem na tváři.
69
Došli mozgy... peva Fandom: Originální Téma: Mozky "Navaľ mozog! Je posledný a ja mám mozkový deficit!" "Heš! Môj mozoček, nikam nejde...Jau..!" "Jau?" "Zakopol som, spadol mi..kto tam dal tú stoličku!" "Móóózóóóg!" "Neslintajte, zombíci, aj tak sa k nemu došuchtám ako prvý." "Figu! Aha, pri mne pristál." "Čo už..Aj tak si tu len máchal tými dvoma prackami nadarmo.." "Troma! Máš sa pozerať, čo sa ti váľa na pulte." "Tak to si prehnal! Tri pracky a mozog..Veď ty si nebezpečný zombík! Navaľ mozog späť!" "Ani náhodou! Vieš, koľko som nemal žiaden mozog v hlave? A dávno ti chcem povedať, že..Háá..hááápčííí. Dokelu." "Jééé...móóózóóóg."
70
Odpoledne u staré mlátičky Profesor Fandom: Magdalena Vytáčková Téma: Mlátička Byl konec léta, čas žní. Do polí vjely kombajny, šedomodré pětsetšestnáctky, doprovázené nákladními auty. Na modrém nebi vysoko nad nimi zpíval jasným hlasem skřivan, v trávě povrzávaly kobylky. Magdalena Vytáčková s pšeničnými klásky v klíně podřimovala na lavičce před krámem. Obecní pasáček Vojtěch chrápal ve stínu staré mlátičky za statkem. Stála, napůl zarostlá v kopřivách, pod statným ořešákem a skýtala příjemnou zašívárnu vedle pastviny. Ta byla obehnaná elektrickým ohradníkem, takže krávy stejně neměly kam utéct. Zlatavá zrnka na své pouti na dno valníku stékala jedno po druhém a Vojta se dál oddával snům, jejichž hlasitost odlupovala nátěr ze staré mlátičky.
71
Jak dělali chlupaté knedlíky Rebelka Fandom: Pipi Dlouhá Punčocha Téma: Tam ve tmě „Uděláme si ty nejchlupatější knedlíky, co jste viděli,“ rozhodne Pipi a hned dodá: „Tomíku, skoč do sklepa pro povidla!“ Tomy se zachvěje. Vchod do sklepa vily Vilekuly se na něj zubí jako tlama příšery. Tři schody, nohy přestávají poslouchat a potom jej spolkne tma. Zavařovací sklenice zírají jako obrovské lesklé oči, cosi šustí – blízko, příliš blízko. Tomy téměř nedýchá, popadne povidla a vyběhne ven. Večer, až Tomy s Anikou odejdou, naloží Pipi na talířek tři chlupaté knedlíky a bosá v pyžamu vklouzne do sklepa. Talířek položí na zem. „Dík, žes ho nepolekal,“ špitne. Kolem nohy se jí láskyplně ovine chapadlo.
72
Kolegovo vysvětlení Regi Fandom: Harry Potter Téma: Proměnná Hagrid seděl ve sborovně, hlavu v dlaních. „Klofan je přece mírnej jako ovečka. Ten by nikomu nikdá neublížil. Teda, dyž se k němu umíte správně chovat, že jo. A řikal sem si, že dyž děcka přídou k vohradě, budou překvapený a budou zticha. A já jim to šecko řádně vysvětlim. Jak se maj k hipogryfovi chovat, jak ho pozdravit a tak. No, a prvního že vyberu Harryho. Ten má k zvířatům ten správnej cajk. Všici vostatní to potom jenom zvopakujou. Dyť se nemohlo nic zlýho stát!“ Severus Snape zvedl oči od časopisu. „Omyl kolego. Žádná konstanta, příliš proměnných, očekávatelný výsledek.“
73
Zazpívej nám, má milá, kam roštěná zmizela. Reverend Barnaby Fandom: Městečko Phoenix Téma: Masožravky Darování květiny nikdy nebyla otázka pouhých několika minut a pár obětovaných chechtáků. Vlastně to znamenalo učiněné peklo. (Gwyneth by nejspíš řekla, že největší peklo vždycky byla ta kytka samotná. Budiž. Svou floristickou negramotnost doznávám.) Nicméně pořád se v kalendáři nacházelo pár momentů, které si návštěvu květinářství vyžadovaly. Třeba dvacetileté výročí svatby. Považte, mohl jsem si dovolit přijít domů bez květiny? „Barnaby? Kde jsi sehnal tu kytku?“ zeptala se Gwyneth druhý den kolem oběda. „U Kratzmara v květinářství.“ „A co ti o ní řekl?“ „Že se jmenuje Adele a umí zpívat. Proč?“ „Nic. Já jen, že sežrala hovězí i s talířem.“
74
Hodina cvičení pro zralé ženy Rya Fandom: Ze života Téma: Duch jazyka „V zdravém tělíčku zdravý duch,“ vzkřikne cvičitelka. „Zvedneme ručky...“ Zaskřípu zuby, zvednu ručky. Prsty ve vzduchu mimoděk provádějí škrtící pohyby. „Zpevníme bříška, ať jsou krásně plochá.“ Nemám bříško, na plochost jsem dávno rezignovala, ale v porovnání s tím, co se kolem zvedá a klesá jako vlnobití, je to ještě fajn. „Procvičíme zadečky!“ Jaký zadečky, to jsou pořádný prdele, jedna vedle druhé, na konci moje, last but not least. „Protřepeme prsíčka!“ Prsíčka poletují vzduchem, v některých případech atakují obličeje. A dost! V zdravém těle zdravý jazyk, bručím a prodírám se rozdivočelým kozím stádem pryč. „Kyselé hubičky tu nepotřebujeme,“ slyším za sebou.
75
Dobrodružství jedné lodi Ep. 11: Soška Sammael Fandom: Space opera Téma: Nevidím zlo neslyším zlo nemluvím zlo Kapitán naštvaně přecházel po ztichlém můstku. „Podívejte,“ promlouval k posádce a snažil se, aby jeho hlas zněl klidně, „já rozumím legraci, ale ta soška byla dar od samotného císaře. Musíte ji sem vrátit!“ ukázal na prázdný podstavec. „Já teď nechám na můstku zhasnout, a kdo z vás ji vzal, ať ji položí zpátky a já budu dělat, jako že se nic nestalo.“ Na kapitánův signál zhasla na můstku všechna světla. Několik důstojníků polekaně vyjeklo a nastal šrumec. Když se o půl minuty později světla opět rozsvítila, nejenže nebyla vyřezávaná soška tří moudrých opiček zpátky, ale navíc ještě zmizel lodní deník.
76
Den žní Saphira Fandom: Vincent van Gogh; Historické RPF Téma: První úroda Vzduch je prosycen létem, horkem pulzuje vůně žní. Pole se chvějí záplavou zlaté, pod svitem žlutého slunce vypadá azurová obloha bez jediného mráčku skoro až zeleně. V dálce se modrají hory a pod nimi ve stínu odpočívají travnaté kopce, ve kterých jsou rozeseta hospodářská stavení. Je čas první sklizně. Všechno tepe horečnatým životem a jako by se to odráželo v energických pohybech sekáče, který srpem seká obilí. Vincent je obrazem před sebou naprosto omámen. Pulzující výjev v něm roznítí zápal, který ho nutí malovat. Pracuje bez přestávky až do večera. Slunce už zapadá za obzorem, když pomalu skládá malířský stojan.
77
Místo slov barvy Scully Fandom: Vincent van Gogh; Historické RPF Téma: Ten co nic nenapsal Vincent van Gogh měl dozajista velké nadání pro psaní. Napsal stovky, tisíce dopisů, každý plný nádherných obratů. Vyjadřoval v nich své myšlenky, emoce a poznatky, balil je do krásných slov. To ale bylo jen pro blízké. Theovi se svěřoval se vším, protože věděl, že on jeho obavám a radostem porozumí. Pro ostatní tu byly jeho obrazy. Bylo v nich vše, přesto jinak. Slova nahradil barvami, slovosled tahy štětcem. Neřekl tím to, co slovy, ale vnitřně měl strach veřejnosti sdělit to, co chtěl. Obrazy mu umožňovaly schovat si něco pro sebe. A tak se dál vyjadřoval barvami a psaní přenechal jiným.
78
Duchové jazyků se.id Fandom: Krutá budoucnost Téma: Duch jazyka V jazykovém záhrobí vládla nervozita. Langobarština, pečeněžtina a vandalština hrály poklidně senet, ale někteří proti vpádu vetřelců hlasitě protestovaly. Zejména latina a starořečtina byly vzteky bez sebe. „Je nás tu dvaasedmdesát! Jak se sem chcete všichni vejít?“ „Jen je nechte,“ broukla shovívavě stará horní němčina. „Už mají namále.“ „Představte se,“ zahromovala starořečtina. „Well, já jsem angličtina...“ „COŽE?! Vždyť tebou mluví půlka světa! Nejsi mrtvý jazyk!“ „Jenže to už nejsem já,“ odsekla angličtina a zalezla do kouta, kde si sveřepě prozpěvovala God Save the Queen. „Vo co go?“ ozval se jeden z nováčků. „Bohové,“ zaúpěla zoufale praslovanština. „Spaste mě od příbuzných!“
79
Za vůni fialek hlavu dát na špalek Skřítě Fandom: Originální Téma: Vůně vyprané kočky Když jsem smolil svoji sočku, omylem jsem vypral kočku. Svěřen byl mi tehdy úkol hlídat malé koťátko, má dívka šla na nákupy, tvrdila, že nakrátko. Mikrovlnka nepomohla, kočka byla v pánu, nevinu jsem neobhájil, vzdor skvělému plánu. Vyčetl jsem přítelkyni, že byla pryč hodinu, plísnila mě, že jsem vrahoun, lapila mě při činu. Marně jsem jí vysvětloval, že tam číča vlezla sama, že v nebíčku je šťastnější, s fešáckýma kocourama. Ženy nikdy nepochopím ‐ jinotaje, vytáčky, tehdy Máňa prohlásila, že mi dává kopačky. Fotbalu jsem neholdoval, dodnes mi to není jasné, proč mi na to pověděla, nad cynismem mým, že žasne.
80
Příběh starý jako sám čas Smrtijedka Fandom: Sci‐fi; Romeo a Julie (Shakespeare) Téma: Mozky Na jednom asteroidu, v daleké galaxii, ve městě na Lávovém pobřeží žily dvě rodiny. Kareekspuxlep23txovi a Mor34ntevsykyperovi. Po staletí se nenáviděli a boje mezi nimi byly kruté. Sliz na oknech, kusy chapadel houpající se na lampách pouličního osvětlení, přísavky v talířích. Nedokázali přestat, pouhý pohled probouzel vražedný instinkt. Jubraxmili3xyze se celá naježila, když spatřila Ropezickg2mebrbfloa. Pohlédli si do všech čtyřiceti párů očí a jejich mozky splynuly. Nenávist se změnila ve vřelý cit. Touha po doteku byla hmatatelnější než dotek sám. Napřáhli k sobě chapadla... A pak oba vybouchli a jejich sliz pokryl celý chodník. Některé city jsou až příliš vřelé.
81
Samostatnosť Stevko Fandom: Stredoslováci Téma: Neznámé hranice ‐ A či si mi tu, Pištík môj? ‐ No a kde by som mal byť? ‐ No veď ja len tak, či si nešiel demonštrúvať za samostatnosť našej dediny. ‐ Jáj, to ti je kreposť. Kto to vôbec vymyslel? ‐ Malý Dodo. Rozhodol sa, že chce byť kráľom. Alebo aspoň prezidentom. A že najlepšie bude, keď z našej dediny samostatný štát urobí. To ti je teraz modernô, na Ukrajine to videl. ‐ To si myslí, že mu predseda prezidentskú funkciu nahá? A vôbec, bol by v tej krajine aj salaš? ‐ A čo ti ja viem? Ale hádam nie, aspoň budeme môcť Anči robiť colnú prehliadku.
82
Pecunia Non Olet Stheno Fandom: Bogart & Sons Téma: Vůně vyprané kočky “Oh my god!” are Mithra’s first words when we sneak into Cato’s house. “Is that a white tiger?” The beast is sleeping – hopefully drugged, because I like my limbs attached. It’s six hundred pounds of white and grey lethal beauty. “Of course not,” I reply dryly. “There are, like, five specimen on the whole continent. This is a normal tiger; the colour came out in the wash.” “Shut up,” Mithra hisses, trying not to laugh. “This stinks.” “Yeah.” I look around the palatial hall. “Bet you they forgot it in the washing machine when they were laundering all this money.”
83
Všichni jednou skončí v Záchranné stanici záporných postav strigga Fandom: Záchranná stanice záporných postav Téma: Totální anarchie Víte, normálně vstupní pohovory nedělám, ale u tohohle si to kdovíproč vydyndala Asociace. Přede mnou ležela jeho složka, takže zatímco na mě syčel, počet jsem si, jak ho nejdřív zavřeli, pak ho zajal vlastní otec, pak se rok musel vydávat za někoho jinýho a nakonec mu po tomhle všem vysáli duši, no hotovej kandidát na letošní Darwinovu cenu. Zrovna jsem chtěl říct, že ho beru, když za oknem přistála telefonní budka. Vymrštil se, zařval něco francouzsky a byl v tahu. "Jo, z pohádky do pohádky," ušklíbla se ježibaba. "V kolika myslíte, že jsem hrála já, než jsem se sem dostala?"
84
Jak se jmenoval? Tall Fandom: Historie Téma: Ten co nic nenapsal Annu Frankovou viděl jen jednou. Byl červenec a ona někam pospíchala se svojí rodinou. Měla na sobě těžký zimní kabát a v ruce svírala červenobílý deník. Stejně jako ona nosil žlutou hvězdu. Stejně jako ona i jeho rodina se začala schovávat. Sdílel malinkou místnost s dvěma bratranci. Nesnášel je. Stejně jako její, i jeho úkryt našli. Jeden z bratranců se pokusil odporovat. Zastřelili ho. Plakal. Stejně jako ona nakonec skončil v koncentračním táboře. Setkal se tam s Josefem Čapkem. Spolu s ním i Annou skončil v masovém hrobě kvůli tyfu a podvýživě. Jeho jméno však, na rozdíl od jejich, neznám.
85
Jak zachránit život Tenny Fandom: Ze života Téma: Ten co nic nenapsal Prsty se komíhají na klávesnici rychlostí blesku a ty máš slzy v očích. Lidé o nich později řeknou, že vlastně nic nenapsali ‐ jejich díla nejsou příběhy, básně, ani vědecké práce. To, co tvoří, to není literatura. Po posledním úderu klávesy všechna slova opět nenávratně zmizí. Nezanechali za sebou nic, jenom vzpomínku na klapot kláves v tichu školní hodiny. Ale ty máš poprvé za čtyři roky pocit, že školu zvládneš. Poprvé za čtyři roky se nebojíš ráno vstát a usadit se do školní lavice. Poprvé za čtyři roky rozumíš. Nepíšou literaturu, píšou tvůj život. A ty cítíš v očích slzy štěstí.
86
Poutníci Terda Fandom: Skřivánek Téma: Zítřek jsem prožil včera Slepě klopýtali kamenitým korytem, smekali se po ohlazených valounech. Do lýtek se jim zakusovala studená ostří. Zdálo se, že každý krok kupředu zaplatili dvěma zpět. Vítr se jim vysmíval z korun borovic psím štěkotem. Teprve nad ránem si našli úkryt v křemelákovém houští. Slunce se přehouplo přes zenit, když se vydali dál. Opustili koryto potoka a, co noha nohu mine, zamířili na sever. Prašná pěšina se vinula k horám skrytým v mlhavém oparu. Dny se slily v jeden. Míjely v opilém tanci se zlatým bezčasím. Jen bílé štíty každé ráno svítily o něco blíž. Mlčenlivá hradba mezi nimi a domovem.
87
O slaměné rodince Teresa Fandom: Originální Téma: Slaměný vdovec Slámaťa hrála na širé louce na slámovanou. ,,Jauvájs, to fakt bolí Slamouši!“ ,,Ty si mi začla jako první vytahávat stébla!!!“ odpověděl Slameničce. ,,Okamžitě ke mně!“ zašustil otec Slam současně se svou Slaměnkou. Mračna se začala stahovat, v dáli zahřmělo. Hrom se spustil za kopci k vrásčité zemi. ,,Alou domů! Zmokneme, to by byl náš ámen!“ Jenomže v širokém okolí nebyla žádná skrýš... ,,Všichni umřeme!“ zavzlykala slámaťa. Slaměna změnila směr na hřbitov, popadla pár kabátů ze strašáků nad kopou hrobů, dohnala rodinku, předala jim kabáty. Tím je zachránila. Ten den Slaměna promokla do posledního stébla a shnila… Slam se stal vdovcem.
88
Generální oprava Tirik Fandom: Živantní směšiště jevota Téma: Udělátko Kouzelník ve vysokém klobouku byl celý bez sebe. Automatická klaka vypověděla službu! Tedy přesně řečeno, ta věc fungovala, ale... úplně jinak. Po zapnutí nejdřív asi půl hodiny nedělala nic. Pak udělala Škvrk. Potom se rozkašlala. Někdy začala rachotivě poskakovat, čímž vytvářela zvukové efekty blízké nikoli potlesku, ale hromobití. Občas se rozdrnčela jako telefon nebo domovní zvonek. A jednou doskákala na jakési uvolněné prkno a namotala na sebe přitom pár provazů od kulis, čímž vyvolala efekt vlnobití. Kouzelníkovi tekly nervy. Marie Stella má mít výstup ‐ bez umělého potlesku?! "Jaks to zařídil?" mrkl satirik na kulisáka. "Nahradil jsem naše udělátko původním kurvítkem."
89
Vlny v mrkvi Tora Fandom: Hotel U devíti koček Téma: První úroda „Tady máme zahrádku,“ prováděla pyšně domácí návštěvu novým bydlištěm. „Je malá, hned u domku, takže na ní můžu po práci relaxovat. Nikdy bych neřekla, že mě bude bavit vrtat se v hlíně!“ „Hele, to je teď nějakej novej způsob setí?“ optal se po chvíli nesměle kamarád. „Proč máš všechny ty řádky do těch zvláštních vlnovek? My vždycky udělali rýhu prknem a seli do ní, řádky šly rovně, tohle neznám?“ „Myslíš tady? Já taky chtěla mít rýhu rovně, ale ony tam ležely kočky… Spaly tak krásně a tvrdě, tak jsem je obsela okolo. Mrkev vyroste stejně a navíc to vypadá avantgardně!“
90
Jak pejsek s kočičkou vyhnali ducha Tyfónek Fandom: Povídání o pejskovi a kočičce Téma: Duch jazyka Poznámka: Autor chodí do 2.A Pejsek a kočička uklízeli, a najednou něco zabouchalo na stropě. A pejsek se diví, co to je? A kočička říká, je to duch? Ale ne, já na duchy nevěřím, říká pejsek. A a co když je to duch jazyka? Tak se uvidí, jestli je tam duch jazyka! Po chvíli – ááááá ‐ on tam je doopravdický duch jazyka. Ale po čem jde? Tázala se kočička. Pejsku, co máme na půdě? Vepřový jazyk. Já už vím, proč se jmenuje duch jazyka. Ten vepřový jazyk jsem chtěla udělat k večeři. Tak mu jdeme vyprášit kožich, jestli nějakej má. A vyhnali ho. To je konec.
91
Závist vatoz Fandom: Zeměplocha Téma: Udělátko Leonardo da Quirm seděl ve své Lenošce‐umožnující‐kývavý‐pohyb‐dopředu‐dozadu a levou rukou si kreslil složité křivky, které opisuje ptačí křídlo při letu. V pravé ruce držel šálek čaje a Náhradní‐ruka‐která‐může‐při‐čtení‐otáčet‐stránky‐nebo‐taky‐dělat‐ úplně‐jiné‐věci mu současně listovala stránkami výpravné monografie o Zatraceném hlupci Johnsonovi. „Geniální,“ mumlal sám pro sebe, „úžasná zkratka. Ovocný koláč. To je úžasné jméno. Takové názvy bych chtěl umět.“ Zkusmo sám pro sebe nadhodil pár vlastních pojmenování, ale u Rozkouskovaná‐jablka‐v‐krustě‐z‐ mletého‐obilí‐připravované‐dohromady‐za‐vyšší‐teploty to vzdal, a nasadil si na hlavu Udělátko‐ které‐škaredé‐myšlenky‐z‐hlavy‐dostane‐rozličnou‐hudbou‐do‐uší. Zatím levou rukou přikreslil ke křivkám ptačích křídel Stroj‐který‐nebezpečně‐naruší‐morálku‐nepřítele‐tím‐že‐náhle‐zamění‐vodu‐ve‐víno‐nebo‐naopak a rozbor malířských technik k vyjádření prostoru včetně ukázek. Vše zvládal skvěle. Jen ty názvy nedával.
92
Vždy si věděla rady ver Fandom: Pohádky Téma: Tam ve tmě Padlo poslední slovo. Otec rozhodl, Kara se vdá. Znal jsem jí. Vždy si uměla poradit. Bojovala proti sňatku ze všech sil, bránila se jako o život. Když jsem ji spatřil, jak odevzdaně nastupuje do kočáru, cítil jsem, že mi pukne srdce. Jakých jen prostředků museli použít, aby ji zlomili? Věděl jsem, že se nesmí podvolit nátlaku majetkuchtivého otce, nesmí zmizet tam ve tmě dračí sluje. Nedokázal jsem se však ani nadechnout. To bylo před třemi měsíci. Dnes ráno jsem uslyšel povyk na zadním nádvoří, vyšel jsem ven a vidím Karu, která již z dálky rozjíveně volá: "Miláčku, přivítej bohatou vdovu!"
93
A naděje má z dubu křídla Wee‐wees Fandom: Černé dřevo Téma: První úroda Vím, že se první úrody nedočkám. Možná vám to připadá smutné; obětovat život něčemu, čeho plody nikdy nespatřím. Ale tohle není smutný příběh. Jsou lidé, kteří věnují život Bohu, třebaže ho nikdy nemohou spatřit, a zemřou klidní a naplnění. Jsou lidé, kteří věnují život Lásce, a zemřou s úsměvem a čísi rukou propletenou s tou svojí. Já věnuji svůj život Naději, té křehké, krásné paní. Spatříte ji v chvění vzduchu nad polní cestou, kde se dotýká horizontu; v prvním letu ptáčete; v zeleném klíčku, který se prodírá hlínou. Jednou černý dub vykvete a bude plodit. Tomu věřím celým svým bytím.
94
